HROZBA PRO POTRAVINOVOU BEZPEČNOST

ZÁBORY PŮDY V AFRICE HROZBA PRO POTRAVINOVOU BEZPEČNOST

Prague Global Policy Institute – Glopolis July 2011

Autorka: Dagmar Milerová Prášková Svými komentáři a připomínkami přispěla: Aurèle Destrée Vydavatel: Pražský institut pro globální politiku – Glopolis, o. p. s. Grafický design: www.creativeheroes.cz Tisk: Agentura David Centrum Praha, Listopad 2011 © Copyright 2011 Pražský institut pro globální politiku – Glopolis, o.p.s. Soukenická 23 110 00 Praha 1 Tel./fax: +420 272 661 132 www.glopolis.org

Publikace vyšla s finanční podporou Evropské unie v rámci projektu EuropAfrica: Towards Food Sovereignty (DCI-NSAED/2010/240-529). Obsah publikace nemusí vyjadřovat stanovisko sponzora a nezakládá odpovědnost z jeho strany.

ZÁBORY PŮDY V AFRICE HROZBA PRO POTRAVINOVOU BEZPEČNOST

Pražský institut pro globální politiku – Glopolis Listopad 2011

Úvod Voda a přírodní zdroje jsou nezbytné pro produkci potravin, udržitelné zabezpečení obživy a rozvoj venkova. To vše vede následně k zajištění potravinové bezpečnosti. V poslední době byly přírodní zdroje pod zvýšeným tlakem v důsledku rozsáhlých investic do zemědělské půdy v rozvojových zemích, zejména po hospodářské a potravinové krizi v letech 2007/2008. Na jedné straně v sobě investice do zemědělské půdy nesou potenciál pro podporu místního zemědělství, které trpí dlouhodobým podfinancováním, ale na druhé straně vzbuzuje rozsah těchto investic obavy z negativních dopadů na místní obyvatelstvo a životní prostředí. Proto některé instituce a nevládní organizace nazývají rozsáhlé investice do zemědělství „zábory půdy“, čímž zdůrazňují negativní konotace tohoto fenoménu. V této studii představíme zábory půdy coby aspekt rozvojové problematiky, jelikož se v České republice tento termín používá v poměrně odlišném kontextu. Rozvojová stránka problematiky záborů půdy je zde zcela novým tématem, protože o „záborech půdy“ se v České republice mluví především ve vztahu k nedávnému ukončení zákazu pro zahraniční investory kupovat českou půdu (jednalo se o výjimku dojednanou v rámci přístupových rozhovorů do Evropské unie). V médiích se samozřejmě čas od času objeví i nějaký článek o záborech půdy v Africe v souvislosti s hladem a růstem cen potravin, ale obecně platí, že v českém jazyce neexistuje k této problematice žádná samostatná studie. Cílem studie tedy není představit nové, překvapivé skutečnosti o záborech půdy, ale spíše příslušnou tématiku přiblížit českému čtenáři. Termín zábor půdy označuje „koupi nebo pronájem rozsáhlých ploch půdy v převážně chudých, rozvojových zemích bohatšími státy, které mají problém se zajišťováním potravin, a soukromými investory za účelem pěstování plodin pro export“.1

Propojení investic a zemědělství Africké vlády zanedbávaly zemědělství již řadu let, a to i přesto, že toto odvětví zaměstnává v rozvojových zemích přímo či nepřímo 50 až 80 procent obyvatelstva. Zemědělství je zcela zásadní pro snížení chudoby, protože většina chudých lidí trpících hladem žije ve venkovských oblastech, kde se primárně spoléhají na zemědělství jako na zdroj obživy. V rozvojových zemích tvořily v letech 1980 až 2002 výdaje na zemědělství v průměru 10 procent a méně z celkového podílu zemědělství na HDP. V Africe představovaly tytéž výdaje 5,4 až 7,4 procent. Nicméně v deklaraci z Maputa z července 2003 se na zasedání Shromáždění hlav států Africké unie afričtí představitelé zavázali podporovat Komplexní program pro rozvoj zemědělství v Africe (CAADP) a přislíbili navýšit výdaje na zemědělství na 10 procent rozpočtu v průběhu příštích pěti let (tzn. do roku 2008).2 Doposud se podařilo pouze osmi africkým zemím překročit stanovenou desetiprocentní hranici (Burkina Faso, Etiopie, Ghana, Guinea, Malawi, Mali, Niger a Senegal), ale většina učinila významný pokrok směrem ke splnění tohoto cíle.3 Aby se do roku 2015 snížil hlad ve světě na polovinu, jak stanovuje první z Rozvojových cílů tisíciletí, je podle propočtů Organizace OSN pro výživu a zemědělství (FAO) nutné získat minimálně

2

1

S. Daniel, A. Mittal, The Great Land Grab, Oakland Institute 2009.

2

S. Akroyd, L. Smith, Review to Public Spending to Agriculture, World Bank 2007.

3

Comprehensive Africa Agriculture Development Programme (CAADP). Dostupný z: http://www.nepad.org/ foodsecurity/agriculture/about

Zábory půdy v Africe - hrozba pro potravinovou bezpečnost

dalších 30 miliard amerických dolarů ročně. Schopnost rozvojových zemí zaplnit tuto mezeru je jen omezená a oficiální rozvojová pomoc (ODA) nenabízí žádnou skutečnou alternativu, jak ukazuje schéma č. 1. Ve skutečnosti v posledních letech klesl podíl rozvojové pomoci směřující do zemědělství až pod pět procent.4 Nicméně v reakci na potravinovou krizi z roku 2008 a její následky se donoři zavázali podporovat zemědělské politiky. Proto na summitu v L´Aquile v roce 2009 lídři zemí G8 přislíbili přispět 20 miliardami eur v následujících třech letech v rámci potravinové pomoci do zemědělství. Dva roky poté však nejsou důkazy o tom, že by byl tento závazek plněn. Kritici5 také poukazují na to, že donoři jako EU a Japonsko o pomoci nezveřejňují data a že Itálie, Německo a Francie do tohoto závazku počítaly pomoc doručenou i před přijetím tohoto slibu. Schéma č.1: Kapitálové toky do rozvojových zemí (v miliardách USD) 350

7%

300

6%

250

5%

200

4%

150

3%

100

2%

50

1%

0

0% 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 Soukromé

ODA

Agr/ODA

Zdroj: OECD, Creditor Reporting System, 2009.

Charakteristika Přímé zahraniční investice do zemědělské půdy nejsou ničím novým, ale je patrné, že došlo ke zvýšení objemu jednotlivých akvizic. Investice do půdy významného rozsahu (včetně alokací nad jeden tisíc hektarů) se zvyšují od roku 2004. Nicméně globální skupování půdy začalo až v roce 2007 v reakci na světový růst cen potravin a finanční krizi.

Hlavní důvody investování do půdy Za zahraničními investicemi do zemědělské půdy nalezneme tři hlavní důvody: potravinovou bezpečnost, výrobu biopaliv a zabezpečení investic. Obavy o potravinovou bezpečnost jsou bezpochyby zásadní zejména v zemích bohatých investorů, které čelí problémům se zásobováním potravinami a/nebo omezením zemědělské výroby v důsledku nízké dostupnosti vody či úrodné půdy (degradace půdy), růstu populace nebo

3

4

Policy Brief: From Land Grab to Win-Win, FAO 2009.

5

Action Aid, G8 fudged figures wont feed hungry,press release, May 2011. Dostupný z: http://www.actionaid.org/ news/g8-fudged-figures-wont-feed-hungry-says-actionaid


v důsledku změn ve výběru konzumovaných potravin (posun k vyšší spotřebě mléčných výrobků a masa, což vytváří tlak na větší produkci krmiva). Pro některé země je to velmi významný problém. Zejména v regionu Blízkého východu má nedostatek vody bezprostřední dopad na potravinovou bezpečnost. Například v roce 2008 oznámila Saudská Arábie, že sníží produkci pšenice a postupně do roku 2016 od ní úplně ustoupí v důsledku úbytku vodních rezerv.6 Potravinovou bezpečnost ovšem nezhoršují pouze problémy přírodního charakteru. Růst světových cen potravin donutil některé ze zemí (Rusko, Argentina, Vietnam, Indie), které se řadí mezi největší vývozce potravin na světě, zakázat jejich export, aby zabránily prudkému vzestupu cen potravin doma a zároveň souvisejícím sociálním nepokojům. Těmito zákazy zmizelo ze světových trhů velké množství dodávek obilí a následně se snížilo zajišťování potravin zemí, které jsou (převážně čistě) závislé na dovozu základních potravin.7 Ve snaze vyhnout se v budoucnosti obrovským účtům za dovoz potravin se země začaly rozhlížet po bezprostřednějších způsobech, jak své trhy zásobit zemědělskými komoditami. Outsourcing potravinové produkce formou investic do zemědělské půdy v zahraničí se jim začal jevit jako bezpečnější možnost. Prudce se zvyšující spotřeba fosilních paliv, energetická bezpečnost, stejně jako potřeba snižovat emise skleníkových plynů v očekávání Rámcové úmluvy OSN o změně klimatu (UNFCCC) donutily v posledních desetiletích bohaté země hledat alternativní zdroje energie. Evropská směrnice o obnovitelných zdrojích z dubna 2009 stanovuje minimální podíl deseti procent energie z obnovitelných zdrojů v dopravě do roku 2020 coby jeden ze závazných cílů pro členské státy. Těchto deset procent bude především z biopaliv a „až dvě třetiny budou s největší pravděpodobností dováženy, v naprosté většině z rozvojových zemí“.8 “Jen pro splnění samotného cíle by mohla zemědělská plocha přímo nutná pro pěstování biopaliv dosáhnout v rozvojových zemích 17,5 milionů hektarů, tedy větší rozlohu než půlka Itálie. V bohatých zemích je zapotřebí ještě další půda, což vede k vytlačování plodin určených na potraviny i krmivo do nových oblastí, často v rozvojových zemích”.9 Je důležité zvýraznit význam konkurenčního boje mezi potravinami a průmyslovými biopalivy (bionafta a bioethanol). Bioethanol se vyrábí ze základních plodin jako kukuřice a pšenice – tedy nejdůležitějších plodin v mnoha rozvojových zemích. Bionafta se vyrábí z rostlinných olejů, například palmového oleje, které jsou také důležité a je možné je použít pro přípravu jiných potravin. Kromě skutečnosti, že se potraviny používají pro spalování v motorech, místo nakrmení hladovějících, se nejedná zdaleka o jediný velký problém. Vyšší poptávka po kukuřici a pšenici pro energetickou spotřebu žene jejich ceny nahoru. Tisíce lidí tak upadají do chudoby, jak tomu bylo například v roce 2008. Mezinárodní institut pro výzkum potravinové politiky (IFPRI) vypočítal, že zvýšení výroby biopaliv způsobí z dlouhodobého hlediska nárůst cen obilovin o 30 procent, zatímco Mezinárodní měnový fond (MMF) odhaduje, že zvýšení poptávky po biopalivech mělo na svědomí až 70 procent z celkového nárůstu cen kukuřice v roce 2008.10 6

L. Brown, World on the Edge: How to Prevent Environmental and Economic Collapse, Earth Policy Institute 2011.

7

Woodrow Wilson International Center for Scholars, Land Grab? The Race for the World´s Farmland, 2009, ed. M. Kugelman, S.L. Levenstein. Dostupný z: http://www.wilsoncenter.org/topics/pubs/ASIA_090629_Land%20Grab_rpt.pdf

8

T. Rice, Meals per galon, ActionAid, 2010. Dostupný z: http://www.actionaid.org/micrositeAssets/eu/assets/aa_ biofuelsreportweb100210.pdf

9

T. Rice, Meals per galon, ActionAid, 2010. Dostupný z: http://www.actionaid.org/micrositeAssets/eu/assets/aa_ biofuelsreportweb100210.pdf

10

4

D. Headey, S. Fan, Reflections of the Global Food Crisis, IFPRI 2010.


Je zcela evidentní, že někteří soukromí investoři považují půdu za bezpečnou investici v době neklidné situace na finančních trzích. Doufají také, že se dočkají návratnosti investice z poptávky po zemědělské půdě v důsledku vyššího zájmu o potraviny a energie. Kromě toho se mezi některými velkými investory (W. Buffett, G. Soros, J. Rogers) šíří přesvědčení, že „zemědělská půda je jednou z nejlepších investic dnešní doby“.11 Investice do půdy však může být i velmi riziková, protože v hostitelských zemích je často špatně rozvinut právní stát a mnohdy se tyto země potýkají s vnitřními i vnějšími politickými konflikty. To na jednu stranu znamená obrovské politické riziko, ale na druhou stranu i obrovský potenciál pro větší dlouhodobé zisky. Pokud investor úspěšně rozjede projekt založený na pevném partnerství s představiteli hostitelské země, může se dočkat velmi vysoké návratnosti takové investice.12 Někteří aktéři, jako například velké korporace, investiční banky a hedgeové fondy, se bezpochyby zajímají o zemědělskou půdu jednoduše z investičních nebo spekulativních důvodů. Podle dostupných zpráv investuje do zemědělské půdy více než devadesát různých fondů z celého světa.13 Jiní zase hledají „dostupnou“ půdu, aby získali přístup k nerostnému bohatství, nebo pro výrobu průmyslových komodit, jako například kaučuku, bavlny nebo sojových bobů (používané jako krmivo pro dobytek), květin a olejů, případně aby využili místního nerostného bohatství, vzácných nebo drahých kovů v rámci tzv. „honby za zdroji“. Tento fenomén představuje další závažný rozvojový problém, který je však příliš obsáhlý na to, abychom se mu mohli dopodrobna v této studii věnovat.

Klíčoví hráči a cílové země Hlavní cílové země investorů jsou země v Africe, zejména pak oblast subsaharské Afriky (Kamerun, Demokratická republika Kongo, Etiopie, Madagaskar, Mali, Mozambik, Súdán, Tanzanie a Zambie).14 Jdi Afriko - Celková plocha zveřejněných dohod*, 2001–11 (Miliony hektarů) Afrika 50,7

Asie 19,3

Celkově: 79,9 m

Latinská Amerika 8,8

Jiné 1,1

Zdroj: Oxfam, CIRAD, CDE a Univerzita v Bernu, International Land Coalition Zdroj: The Economist15 11

*Předběžný odhad

Some large investors views on farmland. Dostupný z: http://farmlandgrab.org/5867

12

Woodrow Wilson International Center for Scholars, Land Grab? The Race for the World´s Farmland, ed. M. Kugelman, S.L. Levenstein, 2009.

13

P. Makutsa, Land Grab in Kenya, EAFF 2010.

14

Mimo Afriku se k významným hostitelským zemím řadí Pákistán, Kazachstán, země jihovýchodní Asie (Kambodža, Laos, Filipíny, Indonésie) a část východní Evropy (Ukrajina). 15 The Economist, May 5th 2011: http://www.economist.com/node/18648855?story_id=18648855

5


Podle důvěryhodnějších analýz patří mezi klíčové investiční hráče některé společnosti z východoasijských zemí (Čína, Indie, Jižní Korea) a zemí Perského zálivu (Saudská Arábie, Katar, Spojené arabské emiráty).16 Závislost na dovozech potravin ale nutí i jiné země investovat do zemědělské produkce za svými hranicemi, například Egypt nebo Libyi. Soukromí investoři ze Spojených států amerických a Evropské unie (zejména z Itálie, Norska, Německa, Francie, Dánska a Velké Británie) ve své aktivitě v této oblasti také nezaostávají. V oblasti investic do zemědělské půdy dominuje soukromá sféra, i když má často silnou finanční či jinou podporu i ze strany vlády. Významná část investic je dokonce přímo vládami vlastněná. Většinu investorů tvoří zahraniční investoři, ale ti domácí také hrají významnou roli. Vzácně se setkáváme i s mezivládními dohodami, které poukazují na provedení rozsáhlých akvizic půdy národními elitami a městskou střední třídou v několika zemích Afriky (například Zvláštní dohoda o investicích do zemědělství mezi Sýrií a Súdánem z roku 2002). Jiný způsob, jak získat půdu, může být pomocí místní společnosti, jako tomu bylo v Súdánu, když americká společnost The Jarch Capital dostala do pronájmu přes 400 tisíc hektarů půdy získáním 70% podílu v súdánské společnosti LEAC for Agriculture and Investment. Tato společnost je navíc kontrolována synem vysoce postaveného představitele Súdánské lidové osvobozenecké armády (SPLA).17

Dohody Hlavním problémem, kterému čelí odborníci a analytici zabývající se problematikou záborů půdy, je nedostatek primárních i sekundárních údajů, případně jejich velmi omezená spolehlivost. Údaje pochází ze zpráv z médií nebo oficiálních vládních zdrojů a lze mezi nimi najít řadu nesrovnalostí. Důvodů je hned několik. Podobným investičním dohodám většinou chybí transparentnost, protože k jednáním dochází za zavřenými dveřmi. Uzavřené dohody se často ani nezveřejňují, případně jsou vesměs utajované a čas od času se stane, že jsou oznámeny nějaké plány, které nejsou nakonec realizovány. Často neexistuje systém brzd a rovnováh při vyjednáváních o dohodě a to poskytuje prostor pro korupci. Hlavní formou investic je dlouhodobý pronájem zemědělské půdy, spíše než její koupě. Délka trvání pronájmu se různí od 50 až do 99 let. Navíc je půda v Africe velmi levná a poplatky za ni nejsou důležitou součástí vyjednávání. V Etiopii se pohybuje cena za pronájem hektaru půdy v rozmezí 3 až 10 USD za rok.18 Mezinárodní institut pro výzkum potravinové politiky (IFPRI) dokonce uvádí, že „některé dohody se ani netýkají přímé akvizice půdy, ale snaží se o zajištění dodávek potravin formou smluvního farmářství a investic do venkovské a zemědělské infrastruktury, včetně zavlažovacích systémů a cest.“ 19 Obecně platí, že vztah síly mezi hostující zemí a investorem není rovnoprávný. Mnozí investoři jsou dobře zavedené nadnárodní společnosti nebo vlády bohatých zemí. Naopak většina hostitelských zemí nemá stabilní ani demokratický režim. Dohody o půdě téměř vždy obsahují silnou ochranu investic s ohledem na vyvlastnění, nediskriminaci a standardy jako „doložky o spravedlnosti a poctivosti“, ale žádná ustanovení chránící veřejný zájem, protože je většinou píšou a formu-

6

16

IFRPI, FAO, IIED, IFAD, FIAN, Oakland Institute.

17

L. Cotula, S. Vermeulen, R. Leonard and J. Keeley, Land grab or development opportunity? IIED, FAO and IFAD, 2009. Dostupný z: http://www.ifad.org/pub/land/land_grab.pdf

18


19

J. von Braun, R. Meinzen-Dick, „Land Grabbing“ by Foreign Investors in Developing Countries: Risk and Opportunities, IFPRI 2009.


lují sami investoři. Navíc se stává, že smlouvy jsou dojednávány pod časovým tlakem. To podkopává autoritu vlády mluvit a jednat jménem postižených komunit. Na druhou stranu většinou samy vlády hostitelských zemí vyvíjí značné úsilí, aby přilákaly zahraniční investory pro posílení zahraniční výměny. Rozsáhlé akvizice půdy jsou považovány za dobrou příležitost, jak zvýšit hospodářský růst i příjmy z daní investicemi do zemědělství. Vlády si také slibují zlepšení situace chudého venkovského obyvatelstva díky nově vzniklým pracovním místům na farmách i mimo ně, rozvoji venkovské infrastruktury, přenosu nových zemědělských technologií, výstavbě škol a zdravotních středisek. Kvůli nedostatečným informacím či statistikám je těžké posoudit, jak moc z toho lokální populace profituje, případně změřit míru prosperity, kterou jim to přináší. Podívejme se na příklad Etiopie. Etiopská investiční agentura doslova říká, že „existuje významný potenciál pro soukromou sféru v oblasti zpracování zemědělských plodin a pěstitelských programů rozvoje“ nebo že „investiční potenciál existuje v rozsáhlé komerční produkci čaje, moderního míchání čajů a balicím průmyslu. Čajovému průmyslu v Etiopii chybí investice.“20

Zapojení Evropské unie Zapojení Evropy do takzvaných záborů půdy je přímo i nepřímo stimulováno jak Evropskou unií, tak jednotlivými členskými státy, zejména v důsledku politiky biopaliv. Řada evropských společností začala v Africe vysazovat plodiny určené k výrobě biopaliv, jako například jatrofu, cukrovou třtinu a palmový olej, aby také mohly těžit z vysoké poptávky. Mezi největší investory v oblasti přímých zahraničních investic do zemědělství patří šest evropských zemí (Itálie, Norsko, Německo, Dánsko, Velká Británie a Francie). V průběhu posledních dvaceti let jsme zažili velký nárůst počtu uzavřených bilaterálních investičních smluv (BIT) na mezivládní úrovni. Tyto smlouvy obvykle obsahují ustanovení, která posilují právní sílu investorů a snižují politický prostor pro hostitelské vlády a sílu místních komunit. Co se týče evropských smluv, neziskové organizace kritizují Dohody o hospodářském partnerství (EPA), výrazně propagované Evropskou unií, které nabízejí dodatečné podněty k záborům půdy tím, že omezují politický prostor příslušných zemí i jejich schopnost chránit své zdroje a trhy pro domácí využití.21 To je v rozporu s tvrzením Evropské unie, že všechny její politiky by měly být v souladu s ostatními politikami, včetně politik na ochranu životního prostředí, kvalitní práce, zdraví, kulturní rozmanitosti v rámci konceptu koherence politik pro rozvoj (PCD). I přesto, že je dostupnost oficiálních informací omezená, stejně jako počet zveřejněných dohod, média i zprávy nevládních organizací přináší řadu příkladů takové praxe. Rozsah příslušných dohod si můžeme nejlépe ukázat na konkrétních číslech: německá společnost EcoPower získala 56 tisíc hektarů půdy pro svoji výrobu biopaliv v Etiopii a 15 tisíc hektarů na Madagaskaru, švédská společnost Skebab si zajistila 100 tisíc hektarů půdy pro pěstování plodin na výrobu biopaliv v Mozambiku a britská společnost BritishSun Biofuels podepsala dohodu o pronájmu s Etiopií na 80 tisíc hektarů půdy, ale zároveň koupila 80% podíl v Národní etiopské bionaftové korporaci coby součást plánu na posílení své pozice v Etiopii, než začne investovat v celé východní Africe. 22

7

20

Ethiopian Investment Agency: http://www.ethioinvest.org/agriculture.php

21

Foreign land grabbing in Africa: 2009 Monitoring report by European Civil Society Organizations of European Commission´s proposal for Advancing African Agriculture (AAA).

22

A. Graham, S. Aubry, S. Künnemann, S. Monsalve Suárez, Land Grab study, FIAN 2010. Dostupný z: http://www.fian. org/resources/documents/others/report-on-land-grabbing/pdf


Známé případy záborů půdy a vývoje biopaliv v Africe

Etiopie 700 tisíc hektarů půdy vyčleněno pro pěstování cukrové třtiny, 23 milionů hektarů vhodných pro jatrofu. Společnost Sun Biofuels se sídlem ve Velké Británii působí na 5 tisících hektarech, Acazis AG (Německo) si pronajímá 56 tisíc hektarů s povolením pro dalších 200 tisíc hektarů.

Keňa Japonské, belgické a kanadské společnosti plánují až 500 tisíc hektarů půdy.

Sierra Leone Společnost Addax Bioenergie se sídlem ve Švýcarsku získá 26 tisíc hektarů na pěstování cukrové třtiny.

Tanzanie Tisíc farmářů pěstujících rýži nuceno opustit svoji půdu, aby udělali místo pro cukrovou třtinu.

Ghana Společnost Agroils se sídlem v Itálii obdrží 105 tisíc hektarů, britská společnost Jatropha Africa získá 120 tisíc hektarů, Scanfuel z Norska obdělává 10 tisíc hektarů a má smlouvy na dalších přibližně 400 tisíc hektarů, Galten z Izraele získá 100 hektarů půdy.

Mozambik Investoři usilují o 4,8 milionů hektarů. Přes 183 tisíc hektarů půdy je v současné době vyčleněno pro pěstování jatrofy. Společnosti: Velká Británie, Itálie, Německo, Portugalsko, Kanada a Ukrajina.

Benin Navržena přeměna 300 až 400 tisíc hektarů mokřin pro pěstování palmy olejové. Nigérie Akvizice půdy státem za použití zahraničního kapitálu. Zabráno přes 100 tisíc hektarů.

Kamerun Francouzská společnost rozšiřuje pěstování palmového oleje včetně pronájmu 58 tisíc hektarů půdy na dobu 60 let.

Angola 500 tisíc hektarů půdy určeno na biopaliva. Angolské, brazilské, španělské a jihoafrické společnosti.

DR Kongo Čínská společnost požaduje 1 milion hektarů. Italská energetická korporace ENI plánuje pěstování palmového oleje na rozloze 70 tisíc hektarů.

Svazijsko Společnost D1 Oils se sídlem ve Velké Británii odložila rozšíření pěstování jatrofy i přes její prosazování rockovou hvězdou Bobem Geldofem.

Zdroj: Africa up for grabs, Friends of the Earth Europe, 2010.

Hlavní problémy Nejčastějším objektem zájmu zahraničních investic do zemědělské půdy jsou ty státy, v nichž velká část obyvatel venkova trpí hlady a chudobou a půda pro ně představuje mnohdy jediný zdroj obživy. To přináší zásadní problémy v souvislosti s dodržováním lidských práv, potravinovou bezpečností, vlastnickými právy a životním prostředím.

8


Porušování lidských práv Přístup původního obyvatelstva k půdě požívá v mezinárodním právu specifické formy ochrany podle úmluvy Mezinárodní organizace práce (ILO) z roku 1989. Stát je navíc povinen zajistit, aby měl každý jednotlivec dostatečný, bezpečný a nutričně vyvážený přístup k základním potravinám.23 Omezování přístupu místních obyvatel k produktivním zdrojům znamená porušení jejich práva na potraviny. Státy by také měly brát v úvahu práva stávajících uživatelů půdy, stejně jako práva pracovníků, kteří jsou na příslušných farmách zaměstnáni. Státy by měly být dále vedeny potřebou zajistit právo na sebeurčení a právo na rozvoj místního obyvatelstva.24 Neexistuje prakticky žádný konzultační proces s místními komunitami, i když existují formalizovaná podpůrná opatření v Deklaraci OSN o právech původního obyvatelstva z roku 2007. Jedná se o svobodný, předchozí a informovaný souhlas (FPIC), jehož základní princip spočívá v tom, že původní obyvatelstvo má právo učinit rozhodnutí o navrhovaných plánech, které se týkají jejich půdy.

Potravinová bezpečnost Většina alokované půdy je zaměřená na export celé produkce, ačkoliv paradoxně některé z hostitelských zemí patří mezi čisté dovozce potravin nebo příjemce potravinové pomoci. V některých případech jsou všechny vypěstované plodiny exportovány do země investora, což může poškozovat místní potravinovou bezpečnost. Například Etiopie získává od Světového potravinového programu (WFP) potravinovou pomoc ve výši 116 milionů USD. Naproti tomu Saudská Arábie platí 100 milionů USD za svoji tamní produkci obilí.25 Otázka, čí potravinová bezpečnost je v sázce, vedla k vlnám veřejného odporu zejména v regionech, které mají problém s nedostatkem potravin. Regulovaná distribuce výroby je však často z dohod o půdě vynechána. Rozsáhlé akvizice půdy také vedou k marginalizaci rodinného/drobného zemědělství, což je v příkrém rozporu s tím, jak již mnohokrát zaznělo, že většina těch, kteří jsou na světě nejvíce postiženi hladem a chudobou, jsou drobní farmáři v rozvojových zemích. Když nemají tito farmáři žádný přístup k půdě, vodě a dalším přírodním zdrojům, ztrácí schopnost produkovat potraviny a vydělávat peníze. Často dochází k tomu, že se na potřebu zajistit potravinovou bezpečnost v hostitelské zemi neberou vůbec ohledy.

Vlastnická práva Rozsáhlé akvizice půdy mohou především oslabovat přístup místních obyvatel k půdě a jejich kontrolu nad přírodními zdroji, na kterých jsou závislí. Bez těchto zdrojů je výrazně ohrožena jejich potravinová bezpečnost. Přístup k půdě a vlastnická práva k půdě stojí v Africe především na tradici, zvycích nebo kultuře a nejsou zanesena do místního právního rámce. I v případě, že právo obsahuje ustanovení týkající se pozemkových práv, existují velké mezery mezi teorií a praxí, jelikož tato práva nemají vymahatelný status nebo řádnou definici.26 Státní představitelé tvrdí, že pronajímají nepotřebnou nebo nevyužitelnou půdu, ale skutečnost bývá často velmi odlišná. Co je zařazeno do kategorie nepotřebné půdy, může být klidně půda důležitá pro místní venkovské obyvatelstvo. Neobdělávaná půda se využívá jako pastvina, 23

International Covenant on Economic, Social and Cultural Rights, 1966.

24

O. de Shutter, Large-scale land acquisitions and leases: A set of core principles and measures to address the human rights challenge, UN 2009.

25

Woodrow Wilson International Center for Scholars, Land Grab? The Race for the World´s Farmland, ed. M. Kugelman, S.L. Levenstein, 2009. 26 Foreign land grabbing in Africa: 2009 Monitoring report by European Civil Society Organizations of European Commission´s proposal for Advancing African Agriculture (AAA).

9


zdroj vody, volně rostoucích potravin či lékařských plodin nebo třeba jednoduše jako stezka, po které se chodí k potřebnému zdroji. Například v Etiopii je veškerá alokovaná půda klasifikována jako úhor, který nemá žádné předchozí vlastníky, protože půdu má pod kontrolou vláda, a není možné ji prodat, ačkoliv odborníci z oboru tvrdí, že v této zemi žádná nevyužitá půda není.“27 Genderové implikace podle IFPRI “Chudé venkovské ženy jsou ve velké nevýhodě v přístupu k půdě a jejímu vlastnictví, a to jak v systémech se zvykovým uznáváním pozemkových práv, tak i v systémech s formálním uznáním pozemkových práv, a to dokonce i před samotným uzavřením dohody. V systémech, ve kterých převládá zvyková držba půdy – například v subsaharské Africe – získá většina žen přístup k půdě pouze prostřednictvím svého manžela nebo rodinného příslušníka mužského pohlaví. Místní muži a ženy navíc nemají rovný přístup k novým pracovním místům a příležitostem. A právě nová pracovní místa přitom bývají nejčastěji uváděnou výhodou zemědělské velkovýroby. Je zapotřebí stanovit předem, zda budou na práci najímáni rovnoprávně muži i ženy, protože v některých oblastech investoři i místní komunity předpokládají, že práce za mzdu je převážně nebo výlučně pro muže. 28

Zhoršení životního prostředí Investiční projekty do zemědělství propagují zemědělskou velkovýrobu, která je většinou intenzivní a zaměřená na monokulturu (pěstování jednoho typu plodiny) s použitím chemických hnojiv. Tento zemědělský model také často spotřebovává velké množství pitné vody, půdy a je závislý na fosilních palivech. Vyvíjí také tlak na půdy s vyšší hodnotou, protože investoři se nejčastěji zaměřují na regiony úrodnější, s větším zavlažovacím potenciálem nebo na místa se snadnějším přístupem k trhům. Skupovat půdu, na níž není přístup k vodě, nedává z hlediska investorů smysl. Jinými slovy, zábory půdy, ke kterým dnes dochází, bychom stejně tak mohli nazývat zábory vody.29 Takové zacházení vede k vážnému poškození životního prostředí, které může zahrnovat degradaci půdy, odlesňování, ztrátu biodiverzity a úbytek vodních zdrojů. Podle odborníků na zemědělství není navíc většina tropických půd vhodná pro intenzivní formy zemědělství. Užívání chemických hnojiv také přímo ohrožuje zdraví pracovníků a komunit pracujících na polích. Vývoj vhodnějších zemědělských modelů přímo souvisí s právem na potraviny, protože produkce potravin je se stavem životního prostředí úzce propojena. Případová studie delty řeky Tana „Delta řeky Tana je rozsáhlá trojúhelníkovitá oblast v Keni. Jedná se o rozmanitou přírodní mozaiku palmových savan, sezónně zaplavovaných travnatých plání, lesních oblastí, jezer, mangrovových hájů, písečných dun, pláží i řeky samotné. Delta zaujímá plochu o rozloze 130 tisíc hektarů. Lidé, kteří v deltě žijí, se sezónním extrémním změnám počasí již přizpůsobili. Farmáři pěstují plodiny na ustupujících březích řeky, sezónně plodných náplavových půdách a na místech, na kterých jim řeka při přílivu naplavuje na pole sladkou vodu. Jiné komunity zase o něco dál chovají dobytek nebo se živí rybolovem. V dobách sucha je delta kriticky důležitou pastvinou pro chovatele dobytka, ať již místní obyvatele kmenů Orma a Wardei, nebo kočovníky ze vzdáleného Somálska, kteří sem přicházejí pást svůj dobytek. V období sucha může počet dobytka přesáhnout až 60 tisíc, přičemž po zbytek roku zde žije přibližně 20 tisíc kusů dobytka. Plodiny v deltě pěstují lidé kmene Pokomo a Mijikenda, kteří v blízkosti břehů řeky pěstují rýži, kukuřici, kasavu, banány, melouny, fazole, manga a zeleninu, převážně pro vlastní obživu.

10

27

(Mis)Investment in Agriculture, S. Daniel, A. Mittal, Oakland Institute 2001. Dostupný z: http://www.oaklandinstitute. org/pdfs/misinvestment_web.pdf

28

J. Behrman, R. Meinzen-Dick, A.R. Quisumbing, The Gender Implication of Large-Scale Land Deals, IFPRI 2011.

29

C. Smaller, H. Mann, Thirst for Distant Lands: Foreign investment in agricultural land and water, IISD 2009.


Delta poskytuje důležité ekologické služby. V období dešťů se z ní stává zátopové území řeky Tana, ve kterém se utvoří zásoba vody pro následující období sucha. V deltě žije rozmanitá fauna, včetně slonů, lvů, hrochů, divokých psů, mořských želv, tří ohrožených druhů žraloků, měkkýšů a dalších bezobratlovců. Také poskytuje hnízdiště pro nespočet druhů ptáků, včetně 22 druhů, které jsou na pokraji vyhynutí. Kromě aktivit místních obyvatel pro obstarání vlastní obživy, je delta ve větší míře nevyužívaná – minimálně co se týče rozsáhlých komerčních investic. Půda, která se v deltě nachází, patří buď vládě, nebo místním komunitám a ve své správě ji drží místní orgány nebo skupinové farmy. Tyto faktory ji činí atraktivní v očích zahraničních i místních investorů, kteří by chtěli profitovat z příležitostí, které region nabízí. Existuje několik rozjednaných dohod o akvizici půdy, které se nachází v různé fázi dojednání investičního projektu. K těmto rozjednaným projektům patří pole s cukrovou třtinou, farmy na výrobu biopaliv, těžba titanu a zeleninové farmy. Známé případy dohod o využití půdy: Britská společnost G4 Industries navrhuje pěstování skočce (pro výrobu ricinového oleje) a slunečnic na 28 911 hektarech půdy v deltě. Bedford Biofuels, nadnárodní korporace se sídlem v Kanadě, započala proces získání přes 90 tisíc hektarů půdy v deltě řeky Tana pro pěstování plodin k výrobě biopaliv, včetně rostliny jatrofa. Společnost vyrábějící cukr Mat International žádá 30 tisíc hektarů půdy v deltě řeky Tana a již získala dalších 90 tisíc hektarů sousedících s půdou přidělenou společnosti Mumias Sugar. Jatropha Kenya Ltd, keňská pobočka italské společnosti, si pronajala 50 tisíc hektarů půdy v části Malindi pro pěstování jatrofy k výrobě biopaliv. Keňa je dále ochotná pronajmout 40 tisíc hektarů půdy v deltě řeky Tana k pěstování ovoce a zeleniny pro vývoz do Kataru. Rozsáhlé zemědělské investice mají velké dopady na místní komunity. Můžeme spekulovat, že pokud by všechny navrhované investiční projekty v deltě Tana byly skutečně realizovány, vedlo by to k obrovskému nedostatku potravin v oblasti a místní obyvatelé by tak byli nuceni dovážet všechny potraviny ze zahraničí nebo se spoléhat na potravinovou pomoc. Navíc by se zvýšil počet konfliktů o přírodní zdroje. Již dnes existuje napětí mezi farmáři a chovateli dobytka o vodu a pastviny, přičemž farmáři obviňují chovatele, že svůj dobytek pasou na jejich farmách. S tím, jak by se snížila dostupná půda, by to jen znamenalo prohloubení stávajících konfliktů. K dalším negativním důsledkům by patřila nejistota ohledně pozemkových práv, nedostatek informací, ničení životního prostředí a socioekonomické problémy.“ Zdroj: P. Makutsa, Land Grab in Kenya, Implications for Small-holder Farmers, EAFF 2010.

Příklady dobrých postupů Existuje několik příkladů zemí, které berou vážně problémy spojené se zábory půdy a snaží se jejich negativním důsledkům zamezit a vyvarovat se jich. V praxi to znamená, že usilují o zaručování lidských práv, zajišťování potravinové bezpečnosti a ochranu životního prostředí. „Některé africké země v nedávné době podnikly kroky k posílení ochrany místních pozemkových práv, včetně zvykového práva – dokonce i v oblastech, kde je půda vlastněná státem nebo státem spravovaná pro národ.“30 Zvyková práva jsou v různé míře chráněna například v Mali, Mozambiku, Tanzanii a Ugandě. Ghana, Mozambik a Tanzanie vyžadují, aby všechny převody půdy odsouhlasi30

11

L. Cotula, S. Vermeulen, R. Leonard and J. Keeley, Land grab or development opportunity? IIED,FAO and IFAD, 2009. Dostupný z: http://www.ifad.org/pub/land/land_grab.pdf


ly komunity, kterých se to týká. Dále mají zavedeny další požadavky na ochranu práva na přístup k půdě a spravedlivou náhradu. Kamerun navíc zavedl vyšší poplatky za půdu a 60 procent z těchto příjmů poskytuje místním samosprávám a vesnicím. V Mali je například většina půdy alokovaná společnosti, kterou kontroluje hostitelská vláda a která uznává uplatňování mezinárodních sociálních a ekologických standardů. Dohody uzavřené v Libérii naopak výslovně uvádějí závazek investora vytvářet nová pracovní místa a tvořit partnerství s místními farmáři. Liberijské smlouvy byly ratifikovány parlamentem a jsou dostupné na internetu.31 Některé z těchto smluv se také zabývají místní potravinovou bezpečností, aby nenastala situace, kdy je veškerá sklizeň vyvážena do zahraničí, i když je hostitelská země čistě dovozní zemí potravin, nebo dokonce i příjemcem potravinové pomoci. Díky odhodlanému politickému vedení a silnému vyjednávacímu týmu udělují některé liberijské dohody investorům možnost vyvážet rýži „za předpokladu, že je uspokojena domácí poptávka“. Madagaskar stanovil u konkrétních plodin (rýže, pšenice, kukuřice) vývozní kvóty a umožňuje výjimky, když si „je žádá situace nebo okolnosti“, i když žádné další podrobnosti už neuvádí.32 Zábor půdy v českém kontextu V České republice se termín „zábor půdy“ používá v jiném významu. Zejména v roce 2011 začali čeští zemědělci mluvit o záborech místní půdy, protože vláda přijala novelu zákona umožňující cizincům kupovat v České republice zemědělskou půdu. Toto ustanovení účinně ukončuje sedmiletý zákaz zahraničního vlastnictví půdy v České republice, který byl dojednán s Evropskou unií v roce 2004. Země Evropské unie, švýcarští investoři a země Evropského hospodářského prostoru budou moci kupovat zemědělskou půdu a lesní plochy, které bude česká vláda prodávat. Některé nové členské státy (Slovensko, Maďarsko, Litva, Lotyšsko a Polsko) ale na rozdíl od ČR požádaly o prodloužení tohoto zákazu.33 Vláda odhaduje, že přibližně 147 tisíc hektarů půdy je připraveno k prodeji, neboli 3,5 % veškeré zemědělské půdy v zemi. Podle údajů Ministerstva zemědělství České republiky se cena zemědělské půdy pohybuje v rozmezí 1 200 až 2 000 eur za hektar, v závislosti na její kvalitě, což je přibližně třetinová částka, za jakou se zemědělská půda prodává ve Velké Británii.34 To je hlavní důvod, proč se mezi českými zemědělci zvedl proti ukončení zákazu takový odpor. „Naši farmáři nemohou v množství kapitálu soupeřit se zahraničními, když si budou kupovat půdu“, uvedl k tématu Jan Veleba, prezident Agrární komory České republiky.35 Podle Asociace soukromého zemědělství komplikují rozsáhlé akvizice půdy situaci českých zemědělců. Vzhledem k tomu, že je půda levná v porovnání s ostatními evropskými zeměmi (ceny jsou stále na úrovni z roku 1992), zmizí každý den 10 až 15 hektarů zemědělské půdy v důsledku rozšiřování městských aglomerací a masivní výstavby bytů. Dalším problémem je špatné hospodaření s půdou, protože půda není dostatečně chráněna, ačkoliv se jedná o základní a nenahraditelnou komoditu pro zemědělství.36 Vzhledem k těmto skutečnostem se ozývají silné hlasy pro přijetí zákona, který by reguloval zacházení se zemědělskou půdou i uzemní plánování jako takové.

12

31

L. Cotula, Land deals in Africa: What is in the contract? IIED 2011.

32

L. Cotula, Land deals in Africa: What is in the contract? IIED 2011.

33

http://www.asz.cz/redakce/index.php?clanek=52626&lanG=cs&xuser=&slozka=5880&xsekce=6068

34

http://farmlandgrab.org/post/view/19143

35

http://farmlandgrab.org/post/view/17311

36

http://www.zemedelskytydenik.cz/webmagazine/articles.asp?idk=206&ida=2637


Jak dál? Současný velký zájem o zemědělskou půdu v Africe i dalších zemích a jeho negativní dopady, zejména obavy o potravinovou bezpečnost, nutí řadu zainteresovaných stran dožadovat se určitých směrnic a kodexů chování. V reakci na tyto požadavky vzniklo několik iniciativ. Na Mezinárodní konferenci o agrární reformě a rozvoji venkova (ICARRD) v roce 2006 začala Organizace OSN pro výživu a zemědělství (FAO) pracovat na návrhu Dobrovolných směrnic pro odpovědné zacházení s držbou půdy a jinými přírodními zdroji s cílem vytvořit mezinárodně uznávané standardy a pravidla pro implementaci stávajících lidsko-právních závazků. V současné době bylo na 37. zasedání Výboru pro světovou potravinovou bezpečnost (CFS) v říjnu 2011 dosaženo dohody asi u tří čtvrtin směrnic včetně důležitých ustanovení o ochraně práv drobných farmářů při akvizici půdy.37 Panel expertů na vysoké úrovni (HLPE) v rámci Výboru pro světovou potravinovou bezpečnost (CFS) nedávno uvedl, že rozsáhlé investice do půdy poškozují potravinovou bezpečnost, příjmy a obživu místních obyvatel i životní prostředí. HLPE proto apeluje na vlády, aby uznaly právo na svobodný, předběžný a informovaný souhlas ve vztahu k půdě a přírodním zdrojům; aby zajistily přístup k půdě a možnost jejího využití zemědělcům, chovatelům dobytka, obyvatelům lesů, lidem živícím se rybolovem a původním obyvatelům; aby přijaly politiku redistribuce půdy v oblastech, které se vyznačují nerovnou kontrolou půdy a jejím vlastnictvím; aby dávaly přednost investicím do zemědělské malovýroby a alternativních potravinových systémů, které jsou společensky přijatelné, ekologicky trvale udržitelné a používají agro-ekologické principy.“ 38 Od roku 2010 Světová banka společně s Mezinárodním fondem pro zemědělský rozvoj (IFAD), Konferencí OSN o obchodu a rozvoji (UNCTAD) a Organizací OSN pro výživu a zemědělství (FAO) podporuje Principy pro odpovědné investice do zemědělství, které respektují práva, obživu a zdroje (RAI). Tyto principy zahrnují respektování stávajících práv a místní potravinové bezpečnosti, prosazování transparentnosti, konzultací, osvědčených průmyslových postupů a sociální i ekologickou udržitelnost. Nicméně řada organizací občanské společnosti odmítla RAI coby krok, který legitimizuje dlouhodobé zabírání zemědělské půdy velkými korporacemi, a samy upřednostňují úsilí dosažené demokratičtější cestou na úrovni CFS.39 Dokonce i organizace sdružující africké farmáře se silně postavily proti masivnímu rozprodávání zemědělské půdy. Během zasedání Světového sociálního fóra v Dakaru v únoru 2011 vydaly farmářské organizace Dakarskou výzvu proti záborům půdy, ve které žádají parlamenty a národní vlády, aby ihned upustily od všech stávajících i budoucích masových záborů půdy a všechnu půdu navrátily. Od té doby se Dakarské výzvy využívá k mobilizaci veřejného mínění na mezinárodní úrovni.40

13

37

http://www.fao.org/nr/tenure/voluntary-guidelines/en/

38

http://www.fao.org/cfs/cfs-hlpe/en/

39

http://www.landaction.org/article.php3?id_article=570

40

http://www.petitiononline.com/dakar/petition.html


Obecně lze říci, že základní doporučení shrnují FAO, IIED a IFAD:41

Investoři

• Musí vyhodnotit svoji kapacitu řídit rozsáhlé zemědělské projekty a nejrůznější aspekty dopadů projektu. • Zahrnout inovativní modely, které podporují místní účast na ekonomické činnosti. • Pečlivě vyhodnotit místní situaci i dlouhodobé zapojení místních zájmových skupin (nejen elit nebo specifických skupin). • Měli by obdržet svobodný, předběžný a informovaný souhlas od příslušných skupin a místních obyvatel.

Hostitelské vlády

• Musí zajistit dodržování místních pozemkových práv. • Musí si vyjasnit, jaký druh investic chtějí přilákat. • Měly by stanovit minimální úroveň požadavků na výstavbu infrastruktury, tvorbu nových pracovních míst, benefity pro místní komunitu, národní fiskální benefity a ochranu životního prostředí. • Měly by vyhodnotit ekonomické, sociální a ekologické dopady investičních návrhů z pohledu dlouhodobé udržitelnosti. • Měly by zjišťovat kapacitu investora řídit rozsáhlé zemědělské investiční projekty. • Měly by požadovat maximalizaci investičního přínosu pro trvale udržitelný rozvoj. • Měly by zabraňovat čistě spekulativním akvizicím půdy. • Měly by rozhodovat o investicích transparentně.

Organizace občanské společnosti (místní chudí a skupiny na jejich podporu) • • • •

Měly by posílit svoji činnost v oblasti prosazování transparentnosti dohod o poskytnutí půdy. Musí zvyšovat povědomí a apelovat na investory, aby dostáli svým slibům. Měly by poskytovat právní podporu lidem, kteří jsou investičními projekty zasaženi. Měly by oživit debatu o uznání pozemkových práv v Africe, protože kolektivní registrace pozemků patřící komunitám může být efektivním nástrojem ochrany místních práv na půdu.

Mezinárodní rozvojové agentury

• Jednat s investory a přijímacími vládami, soukromým sektorem i občanskou společností, aby měly agentury jistotu, že dohody o půdě maximalizují přispění investice k trvale udržitelnému rozvoji. • Podporovat politické reformy v hostitelské zemi a pokračující procesy vedené FAO pro vytvoření Dobrovolných směrnic pro odpovědné zacházení s držbou půdy a jinými přírodními zdroji. • Pomoci řešit nedostatek jasných a snadno dostupných informací o akvizicích půdy a zemědělských investicích. • Poskytovat odborné rady, budovat kapacity a dalšími způsoby podporovat vlády, soukromý sektor i občanskou společnost.

41

14



Reference: AAA, Foreign land grabbing in Africa: Monitoring report by European Civil Society Organizations of European Commission´s proposal for Advancing African Agriculture, 2009.

ACTION AID, G8 fudged figures wont feed hungry,press release, 2011. http://www.actionaid.org/news/g8-fudged-figures-wont-feed-hungry-says-actionaid.

ACTIONAID, T. Rice, Meals per galon, 2010. Dostupný na: http://www.actionaid.org/micrositeAssets/eu/assets/aa_biofuelsreportweb100210.pdf.

CAADP, Comprehensive Africa Agriculture Development Programme. Dostupný na: http://www.nepad.org/foodsecurity/agriculture/about.

EAFF, P. Makutsa, Land Grab in Kenya, 2010. EARTH POLICY INSTITUTE, L. Brown, World on the Edge: How to Prevent Environmental and Economic Collapse, 2011.

FAO, Policy Brief: From Land Grab to Win-Win, 2009. FIAN, A. Graham, S. Aubry, S. Künnemann, S. Monsalve Suárez, Land Grab study, 2010. Dostupný na: http://www.fian.org/resources/documents/others/report-on-land-grabbing/pdf. FRIENDS OF THE EARTH EUROPE, Africa up for grabs, 2010.

IFPRI, J. Behrman, R. Meinzen-Dick, A.R. Quisumbing, The Gender Implication of Large-Scale Land Deals, 2011. IFPRI, J. von Braun, R. Meinzen-Dick, „Land Grabbing“ by Foreign Investors in Developing Countries: Risk and Opportunities, 2009. IFPRI, D. Headey, S. Fan, Reflections of the Global Food Crisis, 2010. IIED, FAO, IFAD, L. Cotula, S. Vermeulen, R. Leonard and J. Keeley, Land grab or development opportunity? 2009. Dostupný na: http://www.ifad.org/pub/land/land_grab.pdf. IIED, L. Cotula, Land deals in Africa: What is in the contract? 2011. IISD, C. Smaller, H. Mann, Thirst for Distant Lands: Foreign investment in agricultural land and water, 2009.

OAKLAND INSTITUTE, S. Daniel, A. Mittal, The Great Land Grab, 2009. OAKLAND INSTITUTE, (Mis)Investment in Agriculture, S. Daniel, A. Mittal, 2001. Dostupný na: http://www.oaklandinstitute.org/pdfs/misinvestment_web.pdf. OXFAM, B. Zagema, Land and Power, The growing scandal surrounding the new wave of investment in land, 2011.

UN, International Covenant on Economic, Social and Cultural Rights, 1966. UN, O. de Shutter, Large-scale land acquisitions and leases: A set of core principles and measures to address the human rights challenge, 2009.

WORLD BANK, S. Akroyd, L. Smith, Review to Public Spending to Agriculture, 2007. WOODROW WILSON INTERNATIONAL CENTER FOR SCHOLARS, Land Grab? The Race for the World´s Farmland, 2009, ed. M. Kugelman, S.L. Levenstein. Dostupný na: http://www.wilsoncenter.org/topics/pubs/ASIA_090629_Land%20 Grab_rpt.pdf.

15


Odkazy: http://www.asz.cz/redakce/index.php?clanek=52626&lanG=cs&xuser=&slozka=5880&xsekce=6068 http://www.economist.com/node/18648855?story_id=18648855 http://www.ethioinvest.org/agriculture.php http://www.fao.org/nr/tenure/voluntary-guidelines/en/ http://www.fao.org/cfs/cfs-hlpe/en/ http://farmlandgrab.org/post/view/19143 http://farmlandgrab.org/post/view/17311 http://farmlandgrab.org/5867 http://www.landaction.org/article.php3?id_article=570 http://www.petitiononline.com/dakar/petition.html http://www.zemedelskytydenik.cz/webmagazine/articles.asp?idk=206&ida=2637

16


Glopolis je nezávislé analytické centrum (think-tank) se zaměřením na globální výzvy a příslušné odpovědi České republiky a EU. Ve spolupráci s těmi, kteří utvářejí politiku, byznys a veřejné mínění, je naším dlouhodobým cílem zlepšit politickou kulturu a přispět k přechodu na chytrou ekonomiku, k energetické a potravinové zodpovědnosti. Pro více informací navštivte naše webové stránky www.glopolis.org

HROZBA PRO POTRAVINOVOU BEZPEČNOST

Recommend Documents