Terorismus jako bezpečnostní hrozba pro EU

Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra práva a veřejné správy

Terorismus jako bezpečnostní hrozba pro EU Bakalářská práce

Autor:

Klára Svobodová Veřejná správa a Evropská unie

Vedoucí práce:

Praha

doc. Ing. Dr. Štefan Danics, Ph.d.

duben, 2013

Prohlášení: Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci zpracovala samostatně a v seznamu uvedla veškerou použitou literaturu. Svým podpisem stvrzuji, že odevzdaná elektronická podoba práce je identická s její tištěnou verzí, a jsem seznámena se skutečností, že se práce bude archivovat v knihovně BIVŠ a dále bude zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím interní databáze elektronických vysokoškolských prací.

V Praze, dne 25. 4.2013

Klára Svobodová

Poděkování:

Ráda bych poděkovala vedoucímu bakalářské práce doc. Ing. Dr. Štefanu Danicsovi, Ph.D. za jeho cenné rady a čas, který mi věnoval při řešení dané problematiky.

Anotace Práce je v první části zaměřena na vymezení minimální definice terorismu. Dále autorka popisuje typologii terorismu a to z pohledu odborníků, ale i ze strany Evropské unie. V této části práce je rovněž charakterizován islamistický terorismus, který je pokládán za globální bezpečnostní hrozbu. Druhá část práce je zaměřena na protiteroristickou politiku EU, kde jsou rozebrány politické a právní aktuální protiteroristické nástroje EU. V neposlední řadě práce přibližuji i protiteroristickou politiku ČR. Klíčová

slova:

Terorismus,

Mezinárodní

terorismus,

Islamistický

terorismus,

Protiteroristická politika, Protiteroristické nástroje. Annotation Work is in first part focused on defining the minimum definition of terrorism. The author describes the typology of terrorism from the perspective of experts, but also by the European Union. In this section is also characterized Islamist terrorism, which is considered as a global security threat. The second part is concentrated on the EU counterterrorism policy, where are discussed current the political and legal tools of the EU counter-terrorism. Last but not least, I approached to counter-terrorism policy of the Czech Republic. Key words: Terrorism, International terrorism, Islamist terrorism, Counter – Terrorism Policy, Counter – Terrorism tools.

Obsah Úvod ........................................................................................................................................... 6 1.

Vymezení minimální definice terorismu a jeho typologie .................................................. 8 1.1. 1.1.1. 1.2.

3.

Pojetí terorismu ze strany EU ................................................................................ 10 Typologie terorismu ................................................................................................... 11

1.2.1.

Obecná klasifikace terorismu ................................................................................. 14

1.2.2.

Typologie terorismu ze strany EU ......................................................................... 16

1.3. 2.

Konceptualizace ........................................................................................................... 8

Islamistický terorismus jako globální bezpečnostní hrozba ...................................... 16

Protiteroristická politika EU ............................................................................................. 23 2.1.

Opatření proti terorismu ze strany OSN .................................................................... 23

2.2.

Protiteroristická politika EU ...................................................................................... 25

2.2.1.

Politické protiteroristické nástroje EU ................................................................... 30

2.2.2.

Právní protiteroristické nástroje EU ....................................................................... 42

Protiteroristická politika ČR ............................................................................................. 49 3.1.

Vývoj protiteroristické politiky v ČR ........................................................................ 51

3.2.

Nástroje protiteroristické politiky v ČR..................................................................... 52

Závěr ......................................................................................................................................... 54

5

Úvod „ zabij jednoho a postrašíš deset tisíc“ Staré čínské přísloví.

Terorismus je v 21. století velmi diskutované téma, slýcháme o něm prostřednictvím novin, televize či internetu poměrně často. Jedná se totiž o globální problém, který je zapotřebí řešit, protože velká část světa byla zasažena či ohrožena terorismem. Dnešní svět je více otevřený, současný vývoj sebou přináší řadu pozitiv, ale také negativ. Hranice ztrácejí na svém významu, stále se vyvíjí oblasti, jako je informatika, technologie a doprava, tento vývoj má vliv na bezpečnostní problémy v celém světě. Moderní společnosti jsou pro teroristy snadněji napadnutelné. Teroristé mají snadný přístup i k těm nejnebezpečnějším zbraním. Vývoj v infrastruktuře přináší teroristům stále více příležitostí zasáhnout, např. letadla, autobusy, různé větší stanice. Na každém rohu je nákupní centrum či objekty, kde lidé tráví svůj volný čas, to vše je pro teroristy snadným cílem. Již v 70. letech 20. století byl terorismu označován, jako nová forma války. V těchto letech, při pokusu o svržení izraelského státu, napadly palestinské organizace mezinárodní cíle (letecké společnosti). Tyto organizace byly také napojeny na evropské státy a za pomocí teroristických útoků, chtěli změnit např. politiku státu. V uplynulých dvaceti letech se často vyskytuje terorismus spojený s náboženským fundamentalismem v islámských zemích. Největším mezníkem v chápání terorismu byl teroristický útok 11. září 2001 v USA, tento útok byl chápán, jako útok na celý civilizovaný svět s úmyslem zabít a šokovat co nejvíce lidí. Terorismus se stal prostředkem, jehož prostřednictvím lze vydírat a strašit svět. Dnes už se nejedná o jednotlivce, malé skupiny, ale o organizace, které chtějí škodit světu. Prostřednictvím terorismu, mohou aktéři měnit běh sociálního, politického či ekonomického vývoje. Tyto organizace používají způsob násilí, k prosazování svých cílů. Téma terorismus je samo o sobě velmi rozsáhlé. Cílem bakalářské práce je podat výklad o samotném pojmu terorismu, o jeho historickém vývoji a dále o protiteroristické politice. V úvodních kapitolách je podán výklad o pojmu terorismus a jsou zde popsány jednotlivé typy terorismu. Zabývám se zde islamistickým terorismem, který je označován za globální hrozbu. Zbylá část práce se zabývá 6

protiteroristickou

politikou

EU,

v závěru

se protiteroristické politiky ČR.

7

chci

poskytnout

informace

tykající

1. Vymezení minimální definice terorismu a jeho typologie 1.1.

Konceptualizace

Pohledy na vymezení pojmu terorismu jsou dnes velmi diferenciované. Je mnoho odborných autorů, kteří se touto problematikou zabývali nebo stále zabývají, avšak stále není zaveden jednotný pojem terorismu, který by byl přesný a použitelný pro všechny. Provedla jsem rozbor odborné literatury za účelem, zjištění pohledu různých autorů na vymezení terorismu. Teprve až po porozumění základu jsem byla schopna vidět a zachytit drobné odchylky v jednotlivých dílech. Ty jsem následně vložila do této práce, abych vytvořila kvalitní sbírku informací, která bude čtenářům poskytovat dostatečný nadhled nad celou touto oblastí. Jsou autoři, kteří se snaží definici terorismu popsat obecněji podle jeho charakteristických rysů, jiní spojují pojem terorismus jen s organizací Al – Kaida. Vyslovíme-li slovo terorista, každý má odlišnou představu, jde-li o význam slova pro někoho „terorista“, pro jiného „bojovník za svobodu“, “mučedník“. Pokud však nebude pojem terorismus jednoznačně definován, bude stále obtížnější pochopení celého procesu, protože boj proti němu bude stále podléhat subjektivnímu chápání státy, národy a politickými skupinami. Jak poté máme rozvíjet protiteroristickou politiku a nástroje, když vlastně tento pojem není plně charakterizován. Boaz Ganor předkládá definici terorismu jako „úmyslné užití nebo hrozbu užití násilí proti civilistům nebo civilním cílům, za účelem dosažení politických záměrů.“1 Ganorova systematizace obsahuje tři prvky: 1) násilný aktivismus 2) s politickým záměrem 3) a zacílený na civilní cíle – osoby nebo objekty Na druhé straně se Walter Laquer přiklání k vymezení terorismu definicí Ministerstva obrany Spojených států (U.S. Department of Defense - DoD) z roku 1990: „nezákonné použití nebo vyhrožování užitím síly či násilí proti jedincům nebo majetku za účelem přinutit 1

Ganor, Boaz: Defining Terrorism: Is One Man´s Terrorist Another Man´s Freedom Fighter?, International Policy Institute for Counter-Terrorism, 1998

8

a zastrašit vlády nebo společnosti, často se záměrem dosažení politických, náboženských nebo ideologických cílů“.2 S odvoláním na tuto definici rozšiřuje Ganorovu systematizaci: 1) nezákonný násilný aktivismus, 2) s politickým, náboženským či ideologickým záměrem, 3) zacílený na civilní cíle – osoby nebo objekty. Bruce Hoffmann popisuje terorismus jako „promyšlené vytvoření a využití strachu z násilí nebo hrozby násilím ve snaze dosáhnout politickou změnu.“3 Podle Harvey W. Kushnera závisí většina definic terorismu na třech faktorech: 1) na metodě (násilí), 2) na cíli (civilista nebo vláda), 3) na úmyslu (vštípit strach a vynutit politickou nebo sociální změnu).4 Hoffmann i Kushner se shodují na tom, že se terorismus jeví na základě promyšleného útoku (operace), která je zaměřena na určitý cíl (civilisty, vládu) a má způsobit strach, kdy hlavním účelem je dosáhnout nějakých změn. V psychologické perspektivě definuje Moghaddam terorismus jako „politicky motivované násilí, páchané jednotlivci, skupinami nebo státy, s úmyslem roznítit v populaci pocity strachu a bezmoci za účelem ovlivnit procesy rozhodování a změnit chování.“ 5 Podle Waltera Laqueura: „poněvadž existuje více terorismů, je nutné v každém případě pracovat s více definicemi terorismu“.6 Za pojem terorismus můžeme tedy prozatím považovat nezákonný násilný čin, který je politicky, anarchisticky, nábožensky, ideologicky či jinak zaměřený a je cílený na civilisty či civilní objekty. 2

Laguer Walter: The New Terrorism, Fanaticism and the Arms of Mass Destruction, Oxford University Press, New York 1999, s. 5. 3 Hoffman, Bruce: Inside Terrorism, New York: Columbia University Press, 1998, S. 13-44., cit. Podle Cragin, Kim a Chalk, Peter: Terrorism and development: using social and economic development to inhibic a resurgence of terrorism, RAND, 2003, s. 1-4. 4 Kushner, Harvey W.: Encyklopedia of terrorism, Sage Publications, Inc., USA, 2003, s. 359. 5 Moghaddam, Fathali: The Staircase to Terrorism: A Psychological Exploration, American Psychologist, February-March 2005, s. 161 - 169 6 Laquer, Walter:No End to War, Terrorism in the Twenty-First Century, 2003, s.22

9

1.1.1.

Pojetí terorismu ze strany EU

Evropská unie, chce dodržovat v maximální míře lidská práva, i vůči mezinárodnímu terorismu. Z toho vyplývá, že není možné jakýmkoliv způsobem narušit základní práva stíhaných teroristů. V případě nutnosti nasazení vojenských sil mimo hranice evropské unie, za účelem boje proti teroristům, by musela toto nasazení schválit Rada bezpečnosti OSN. Evropská unie si boj proti terorismu stanovila mezi prioritní cíle, dále vyjádřila Spojeným státům americkým vzájemnost v boji proti terorismu. K vytvoření celosvětové koalice proti terorismu, vedené USA, vyzvala EU další kandidátské země, také Ruskou federaci a arabské, muslimské partnery včetně dalších zemí, které chtějí podpořit boj proti terorismu. I když má EU vybudovaný rámec Společné zahraničně-bezpečnostní politiky, je realizace obtížná vzhledem k různým postojům a zájmům členských států, což ještě stěžuje fakt, že terorismus není plně definován. To souvisí se spory mezi USA a členskými státy EU, především se jedná o „preventivní zásahy“ proti terorismu, vedly se vojenské zásahy proti státům podporující terorismus bez souhlasu a zmocnění Radou bezpečnosti OSN. Evropská unie má sporný názor i v boji proti terorismu, kde chce postupovat v souladu s lidskými právy, naopak USA předesílá názor, že s teroristy se nejedná, ale bojuje. Nejlepší cestou by teoreticky bylo sloučení těchto názorů. Pokud by problém nešel vyřešit diplomatickou cestu, tak by se muselo přiklonit k řešení vojenskými silami.

Ve spojených státech vychází ze základních pravidel v postupu proti terorismu, podle Paula Wilkinsona: 1) Neplnit žádné požadavky teroristů a neustupovat jim 2) Nesmí se s teroristy uzavírat žádné dohody, které by jim snížili trest 3) Zvýšené úsilí musí být věnováno jejich stíhání a zatýkání 4) Nesmějí uniknout trestu (na základě existujícího práva) 5) Pro státy, které podporují teroristy (výbušniny, finance, diplomatickou podporu), nebo jim poskytují útočiště, musí být tvrdá pravidla potrestání.7

7

Danics, Š.:Politologické problémy světové politiky III., Policejní akademie České Republiky v Praze, Praha 2009, s. 93.

10

1.2.

Typologie terorismu

Terorismus má za sebou dlouhý historický vývoj, v němž neustále přibývaly nové typy terorismu. Změny v definicích a typologii terorismu jsou závislé na ekonomických, sociálních, kulturních, politických a dalších podmínkách, jakožto na současném stupni společenského poznání a technického rozvoje. Typologii terorismu můžeme dělit takto: -

Terorismus kriminální: namířený na získání osobních materiálních výhod

-

Terorismus patologický: dosažení psychického sebeuspokojení

-

Politický terorismus (viz. Tabulka)

Tabulka 1 Politický terorismus Státní Represivní

Nestátní Subverzivní

Subverzivní

Represivníµ

Establishmentu Okupační Realizovaný Sponzorovaný státem´ (režimu)¹ či válečný² státem³

Revoluční¶

Subrevoluční₇

Náboženský⁸

Ultralevicový Etnicko separatistický "Single - issue" ⁹ Vigilantistický¹⁰ Náboženský

Zdroj: Souleimanov, Emil (ED.): Terorismus pokus o porozumění, Knižnice Sociologické aktuality, Praha 2010, s. 37.

„Pozn. č. 1: Terorismus establishmentu či režimu: teroristické aktivity namířené na udržení systému (režimu) proti (politickým) oponentům, např. domácí opozici. Pozn. č. 2: Terorismus okupační (barbarismus): teroristické aktivity uplatňované střední vládou, čí agresorem, resp. ozbrojenými formacemi ústřední vlády či agresora na vojensky okupovaném území za účelem potlačení vzpoury, likvidace ozbrojeného hnutí odporu. Jde o promýšlenou a víceméně systematickou politiku zastrašování obyvatelstva okupovaného území za účelem dosažení konkrétních politických cílů. 11

Pozn. č. 3:

Terorismus realizovaný státem: teroristické aktivity páchané speciálními

jednotkami jednoho státu na svrchovaném území druhého státu za účelem potlačení nebo likvidace skupin či jednotlivců, resp. Jejich aktivit, např. domácí opozice v exilu. Pozn. č. 4:Terorismus sponzorovaný státem: teroristické aktivity třetího aktéra či aktérů, sponzorované státem, namířené proti občanům jiných států (vládě, skupinám atd.) Pozn. č. 5: Terorismus státní represivní vnitroskupinový: teroristické aktivity uplatňované uvnitř teroristických skupin ze strany vedení vůči níže postaveným členům, např. opozici. Pozn. č. 6: Terorismus revoluční:cílem je revoluční (celková) změna systému. Pozn. č. 7: Terorismus subrevoluční: cílem je dílčí změna systému. Pozn. č. 8: Terorismus náboženský: strategické cíle jak náboženských, tak ultralevicových či ultrapravicových teroristických uskupení se mohou různit. Některé totiž mohou usilovat o celkovou změnu existujícího systému, další o jeho dílčí změnu. Pozn. č. 9: Terorismus „Single-issue“ (monotematický či jednopoložkový): teroristické aktivity páchané jednotlivci či skupinami mající za účelem specifické dílčí společenské změny, např. proti potratům. Pozn. č. 10: Vigilantistický terorismus: teroristické aktivity páchané (často ultrapravicově orientovanými) skupinami či jedinci, kterým „jde o „právo a pořádek“, který údajně není stát s to zajistit, sem lze řadit například latinskoamerické „černé brigády“, útočící proti bezdomovcům“ Citováno podle zprávy Odboru bezpečnostní politiky Ministerstva vnitra ČR, viz online“.8 Podle Maxmiliána Strmistky: „politický terorismus představuje politicky motivovanou a zdůvodňovanou metodou (způsob boje, strategii) víceméně systematického používání násilí (nejčastěji ozbrojeného násilí, záměrně nerespektujícího válečné konvence), jejímž hlavním cílem je dosažení určitého psychologického efektu svým dosahem obvykle překračujícího okruh přímých obětí či svědků útoku, efektu, vzhledem k jehož předpokládanému politickému významu je bezprostřední fyzický účinek násilné akce druhořadý. Organickou součástí tohoto

8

Souleimanov, Emil (ED.): Terorismus pokus o porozumění, Knižnice Sociologické aktuality, Praha 2010, s. 37

12

efektu je moment zastrašování, terorizování cílového publika, což ovšem neznamená, že se jedná o součást jedinou a nezbytně dominantní.“9 Terorismus můžeme dále členit dle teroristických aktivit: 1) Mikroterorismus: intenzita útoků je nízká, dílčí poškození, drobná poranění. 2) Mezoterorismus: intenzita útoků je střední, dochází k výrazným škodám na majetku a ke ztrátě na životech, která se pohybuje maximálně v řádu stovek osob. 3) Makroterorismus: intenzita útoků je vysoká, dochází k majetkovým škodám poškozujícím sociálně-ekonomickou stabilitu státu, počet obětí se pohybuje v řádu tisíce i více osob. Dále se můžeme setkat s dalšími typy terorismu, jako jsou kybernetický terorismus a bioterorismus. Kybernetický terorismus Naše společnost je velmi vyspělá a případné útoky na počítače či počítačové sítě, by měly velmi devastující účinky. Existují počítačoví piráti, kteří vydělávají prodejem ukradených informací, jakou jsou i velmi přísně utajované vojenské či bezpečností informace. V dnešní době je spoustu důležitých informací archivováno v počítačových systémech, kam se tito piráti na základě jejich „know how“ nabourají. V realitě mohou způsobit škody, v infrastruktuře mnohou změnit trasy v letecké, železniční a autobusové dopravě, blokovat rozvody vody, plynu a elektřiny. Dále hrozí nebezpečí internetu, kde se dá nalézt řada návodů, jak vyrobit zbraně. Najdeme tam návody na výrobu střelné bavlny, ale i daleko nebezpečnějších zbraní, jakou jsou bomby, různé roznětky a časovače. V další řadě využívají internet teroristické organizace jako své informační kanály, kde zveřejňují své programy. Bioterorismus Výroba těchto zbraní, je pro teroristy jednodušší v tom, že se dá lépe utajit, než u jaderných zbraní. Zde se jedná o výrobu biologických zbraní, což mohou být různé bakterie, viry, rickettsie, houby, plísně a toxiny. Jsou to zbraně hromadného ničení, které se dají snadno aplikovat, zamořením potravin nebo vody. V případě tohoto terorismu by byl počet obětí daleko větší. Zatímco u ostatních typů terorismu počítáme s desítkami až tisíci obětí, v případě bioterorismu lze hovořit o desetitisících až stotisících obětí. 9

Strmiska, Maxmilián: Terorismus a demokracie. Pojetí a typologie subverzivního teroristického násilí v soudobých demokraciích, Masarykova univerzita Brno, 2001, s. 14.

13

Sebevražedný terorismus Velmi vážnou hrozbou terorismu, je sebevražedný terorismus (atentát). Nejčastěji jsou organizovány v místech, která jsou okupována, jsou často vyskytována dlouhými ozbrojenými konflikty nebo se zde obyvatelé cítí bezprávní a ukřivdění. Což je typické pro muslimský svět (Írák, Palestina, Čečensko) ale i (Srí Lanka, Indie). Jejich uskutečnění provádí s pocitem bezvýchodnosti, chtějí pomstít smrt svého blízkého nebo touží stát se uctívanými mučedníky a hrdiny. Tyto atentáty jsou velmi výhodné vzhledem k jejich nízké nákladnosti, nemusejí plánovat únikový plán. RAND Corporation informuje o těchto sebevražedných útocích s tím, že mají velmi vysoké počty obětí až čtyřikrát větší než u klasických teroristických útoků. Třetina z mladých palestinců, chce zemřít mučednickou smrtí. Stále více se mezi sebevražednými atentátníky objevují ženy, které protestují proti tamnímu zacházení se ženami, nebo chtějí pomstít smrt svých blízkých. Ve 20. Století je velmi rozšířen pojem nový terorismus, který je vázán na globálně působící islamistický terorismus, k tomu dále v kapitole 1.3.

1.2.1.

Obecná klasifikace terorismu

Terorismus je vysvětlován jako použití násilí k dosažení politických cílů. Pojem terorismus byl vytvořen z latinského slova „teror“ či „teroris“, což znamená velký strach, je odvozen z dalšího latinského slova „terere“, které znamená šířit či způsobovat hrůzu. Do moderních západních slovníků se dostalo díky francouzskému jazyku ve 14. století, za to v anglickém jazyce bylo poprvé použito v roce 1528. Teprve Francouzským legislativním orgánem v čele s Maximilienem Robespierrem bylo vydáno opatření proti teroru, nařizující masovou exekuci podezřelých zrádců. Terorismus, který byl dříve považován spíše za lokální problém, začíná být problémem na globální úrovni. Můžeme ho chápat jako individuální i skupinovou akci, kdy je v podstatě nemožné zastavit aktéry či aktéra, který je připraven zabíjet náhodné civilisty. Jejich činnost je, ale vždy připravená a koordinovaná. Teroristé využívají velikou škálu různých zbraní, kde se přizpůsobují aktuálním technologickým trendům. Především jsou to výbušné zbraně a výbušné systémy, které jsou ukryty na nejrůznějších místech. Pro teroristy jsou velmi důležité komunikační

14

kanály, díky kterým jsou stále propojeni a mohou mezi sebou neustále komunikovat. Dále je nutné velmi dobré finanční zajištění, logistika, výzbroj, a pevná společenská základna. 10 Terorismus byl označen, jako nová forma války již v 70. letech 20. století. S rozdílem aktérů, kteří působili v klasických válkách, kde hlavní rozhodovací pravomoc měl stát, který vše řídil, zastoupením armády. Naproti při teroristických útocích je stát napaden a vydírán, teroristé ovlivní svou manipulací obyvatelstvo, vyvolávají reakce, které potřebují ke splnění cílů. Útočí s cílem vyvolat strach, zaujmout pozornost či změnit vnitřní nebo vnější politiku. „Teroristé velmi promyšleně a soustředěně využívají nástrojů psychologické války, aby nálady, pocity a stanoviska veřejného mínění ovlivňovali ve svůj vlastní prospěch“.11 Svou taktikou se liší nejen od klasických válek, ale také od guerillových uskupení. Guerilla je uskupení, které se zaměřuje na úderné akce, sabotáže a likvidaci důležitých cílů. Přežívají v opuštěném a špatně dostupném terénu, většinou v lesích a horách, jsou naprosto odříznuti od civilizace. Oblékají se do uniforem a jejich organizace funguje na principu vojenských uspořádání, jako je rota či četa. Útočí hlavně na ozbrojené síly státu, jako jsou vojenské základny, sklady s municí, policejní stanice, vojenské letectvo. Hlavním důvodem je protest proti okupačním mocnostem nebo diktátorské vládě. Akce plánují se svými zahraničními spojenci, kteří jsou také většinou sponzoři.

V dnešní době není stát, který by se nesetkal s terorismem, byť jen pomáhal finančními prostředky, které poskytl napadené zemi, už tím byl zatažen do dění. Tento typ násilí je velmi medializované téma, slýcháme o něm z různých zdrojů jako je televize, noviny, internet. O to vlastně teroristům jde, aby se o jejich akci dozvědělo co nejvíce lidí, a aby byly tito lidé v šoku. Tím, že upoutají velkou pozornost a naženou lidem strach, splní svůj úkol.

10

Kolektiv autorů, Encyklopedie – Světový terorismus od starověku až po útok na USA, Svojtka, Praha 2001, s.10-12. 11 Eichler, Jan: Terorismus a války v době globalizace, Univerzita Karlova v Praze, Nakladatelství Karolinum, Praha 2010, s. 142-152

15

1.2.2.

Typologie terorismu ze strany EU

Evropská unie (Europol) vydává zprávy (TE-SAT), které informují o situaci a trendech terorismu v oblasti EU. Zprávy jsou vytvářeny za období jednoho roku, zabývají se také typologií terorismu, která se postupně vyvíjela. V těchto zprávách lze nalézt následují členění terorismu: 1) Nábožensky motivovaný terorismu 2) Etno - nacionalistický a separatistický terorismus 3) Levicový a anarchistický terorismus 4) Pravicový terorismus 5) „Single – issues“ (monotématický terorismus) 6) Cyberterorismus12

1.3.

Islamistický terorismus jako globální bezpečnostní hrozba

S nástupem středověku zaniká raný islám, což mělo dopad v chápání přikázání koránu, dále se také vyznačuje negativním postojem k pokroku a vědě. V této době se válčilo s nevěřícími pod názvem „džihád“ (pro věřícího to znamená bojovat podle nejlepšího svědomí a vědomí proti vlastním špatným návykům a nedostatkům, chybám a proviněním, následovat svůj vysněný vzor). Ze svobodného islámu se stává vnucený islám, jenž představuje kořeny „islamismu“, ke kterému se hlásí muslimové s cílem podmanit si svět ve jménu Alláha. V 18. a 19. století vzrostl počet teoretiků a islámských učenců zabývajících se politikou a náboženstvím a jejímž sloučením. Hlavní diskutovanou otázkou bylo, jak se má cizí muslim chovat, zda je schopen společenskému žití a jakým způsobem. Tito učenci, se rozdělili do dvou táborů. Jeden z nich požadoval, aby se lidé řídili „džihádem“ což znamenalo hledání jakékoliv záminky, která by vedla k válčení a povstáním. Zatracovali veškeré vědecké pokroky té doby. Druhá strana islámských učenců byla ovlivněna liberálním a kosmopolitním myšlením. Oceňovali vědecký i technický pokrok na západu, svoboda vyznání u nich byla zajištěna.

12

https://www.europol.europa.eu/search/apachesolr_search/Te-sat (Te-Sat 2010,2011,2012)

16

Asi 50 let existují v Pakistánu extremistické a fanatické skupiny. V roce 1979 se v afgánské občanské válce uplatnili militantní bojovníci, statisíce bojovníků prchalo přes pakistánské hranice, někteří přicházeli do Pakistánu za účelem vzdělání. Spousta z nich se dodnes zdržuje v táborech, v nichž se učí bojovat. Vyskytuje se zde mnoho odlišných táborů a skupin, které proti sobě vedou krvavé konflikty. Bojují proti všem, kteří neznají islám, členy jsou nejen teroristé, ale i řady z vysokých vládních kruhů. Ve východních táborech jsou také cvičeni pro teroristickou podvratnou činnost, působí především v islámských zemích Střední Asie, ale také v Uzbekistánu. Slovo Islám znamená v překladu “nalezení míru prostřednictvím oddanosti k Bohu“. Většina teroristů se odvolává na Islám a na dva jeho spisy, korán a sunnu. Korán je podle muslimů sdělení Alláhovo, považují ho za zákon. Podle věřících Alláh nezabraní špatné události, protože i ta špatná událost může posloužit, jako varování před ještě něčím horším. Proto v Islámu nemohou vycházet z toho, že Bůh je tu jen proto, aby zabránil vzniku špatných událostí. To by poté znamenalo, že lid nebo jen člověk, může činit vše i zlo a Bůh tomu všemu zabrání, aby se nic nepřihodilo. Takové myšlení by bránilo rozvoji ducha, osobnosti a dalšímu vnitřnímu i vnějšímu zdokonalování. Sunna obsahuje informace o Prorokově životě. Když tedy islamističtí násilníci páchají zlo ve jménu víry „Alláha“, jak si poté neuvědomělá veřejnost může udělat obrázek o jejich kultuře a smýšlení? Ono je to totiž trochu jinak, tito zástupci násilí, nemají velmi dobrou znalost koránu, vytrhávají verše z kontextu a výklad přizpůsobí svému cíli. Protože v koránu se nehlásá o vraždění nevinných civilistů ani o sebevražedném terorismu. V koránu je např. verš, který odsuzuje všechny vraždy: „ Z tohoto důvodu jsme ustanovili dětem Izraele, zavraždí-li někdo člověka – pouze v případě vraždy někoho jiného nebo násilného činu v zemi -, znamená to, jako by zavraždil celé lidstvo, a pokud někdo zachová život člověka, znamená to, jako by zachoval život celému lidstvu“ (Súra 5, verš 33). Vyskytují se zde tzv. mullové, ti vyzývají ke krveprolití a zabíjení. Slibují teroristům, že po spáchání útoku a sebevraždy přijdou do ráje, jako mučedníci. O sebevraždě Alláh v koránu, také mluví, ve svém smyslu ji zapovídá: „nezabíjejte sebe samotné. Vizte, Alláh je k vám milosrdný!“(Súra 4, verš 30). S islamistickým terorismem je dále spojován pojem „Svatá válka“, ale v koránu nejsou žádné poznámky o „svaté válce“. Tento pojem se poprvé objevil v bibli, ve starém zákoně v knize Joel, která vznikla 4. nebo 5. Století před Kristem. Je v ní napsáno: „Zvolejte k lidem: Vyhlaste svatou válku! Svolejte své bojovníky! Všichni bojovníci se mají stáhnout a vytáhnout do boje! Ukovejte meče z vašich radlic a kopí z vašich vinařských nožů! Slabý

17

má říci: „Jsem bojovník““13. Muslimové spojují pojem „Svatá válka“ s „džihádem“. Islamisté si „džihád“ vykládají jako násilnickou a krvavou činnost. Ať už teologové, učenci či obyčejní lidé poukazují na to, že prorok Muhammad mluvil a vyučoval o různých formách džihádu. Stejně, tak korán obsahuje vícero způsobů vysvětlení džihádu, jenž dělí.

Existují tři základní definice džihádu: 1) Malý džihád: (džihád satir) znamená ochranu svobody vyznání, vlastního života nebo společenskou svobodu v případě naléhavé potřeby se zbraní. 2) Střední džihád: (džihád kabir) v koránu se na něj odkazuje v súře 25, verši 53: “I neposlouchej nevěřící, nýbrž bojuj s ním (Qur-ánem) proti nim s velkým zanícením.“ „S velkým zanícením“ znamená v arabském originále „džihád kabir“ 3) Velký džihád: (džihád akbar) se skládá z úsilí proti sobě samému. Označuje boj proti špatným návykům, hříšnému chování a nedostatku morálky stejně jako chybného jednání. Velký džihád znamená, krotit své nižší smysly, což je odbourání egoistického postoje k životu, jednat dle zákona, zvládat svůj hněv zuřivost, neužívat žádné omamné látky a chovat se slušně ke svým blízkým. Malý džihád se stal přikázáním, když byl prorok Muhammad a jeho společníci napadeni v Medině. Pokud, však někdo vykládá malý džihád, jako šíření ozbrojené moci, přehlíží všechny verše koránu, v kterých je napsáno, že svoboda vyznání v islámu musí být garantována ve vládním systému. Tajul Urus: „Pravý význam džihádu je takový, nic nepotlačovat a vyvinout každé úsilí a vytčeného cíle dosáhnout nucením sebe samého. Existují tři druhy džihádu, totiž bojovat proti nepříteli všemi silami, odvrátit všechny jednomu dané možnosti v nepřátelství k Satanovi a snažit se o to nejlepší, aby byly satanské plány v tomto světě nadobro zmařeny, a usilovat o komplexnost v boji proti sobě samému. Verš svatého koránu: „A usilujte o Alláhovu věc, jak o ni má být usilováno“ (súra 22, verš 79) zahrnuje všechny tři druhy džihádu“.14

13

Hübsch, Hadayatullah Tamtéž, s. 52. Hübsch, Hadayatullah: Fanatičtí bojovníci ve jménu Alláha, kořeny islámského teroru, Naše vojsko, Praha 2002, s. 41. 14

18

Korán se musí interpretovat celý, aby byl pochopen. Teroristé se tímto zacházením a výkladem koránu velmi vzdalují islámu. Zde je náboženství zneužíváno ke splnění politických cílů. I Islamistický terorismus můžeme dělit: 1) Nábožensky motivovaný terorismus Pachatelé, kteří se označují jako vyvolení, kteří vykonávají „vůli Boží“, kterou vycítily na základě své víry. Do této skupiny patří i světově známá organizace Al- Kájda. Považují se za projev dokonalosti, za svaté mučedníky. Zaslepeni nekontrolovatelnou zuřivostí, chtějí bojovat za všechny špatnosti lidstva a tím změnit svět. Fanatičtí teroristé jsou hnáni řečmi islámských mullů, nebo vidinou očisty lidstva. Jsou tak silně motivováni náboženstvím, věří, že jejich oběť je osvobodí od hříchu a dostanou se do ráje. Znalost těchto „mučedníků“ o učení islámu je spíše obecná a neúplná, „představy neislamistů a nevěřících jsou smíšeny se znalostmi obřadů, jejichž vlastní obsah je sotva pochopen“. 15 Verše z koránu, které byly vytrženy z kontextu, jsou citovány podle libosti, smysl veršů nebyl vůbec pochopen. Těmto školeným teroristům, bylo silně zkresleno, co znamená pojem islám. 2) Národnostně kulturně motivovaný terorismus Tento typ teroristů, mezi něž můžeme považovat palestinskou organizaci Hamás, čerpá spíše ze systémů myšlenek a představ než z náboženství. Nacionálně uvažující teroristé se cítí být k akcím spíše tlačeni, nevěří v možný úspěch konaný politicko-diplomatickými cestami. Obsazení jejich země chápou, jako odnětí nezávislosti vlasti. Nemohou se smířit s technickou a materiální vyspělostí těch, kteří je osídlili. Usilují o zřízení vlastních podmínek, chtějí zabezpečit zachování „národní identitu“. Ideál těchto teroristů určují zvyky a obyčeje jejich národa, „náboženství islámu je pro ně pouhou zástěrkou. Pravidla jsou pro ně důležitá, jen pokud prospívají jejich cíli, neřídí se morálními požadavky islámu, politika je pro ně špinavý obchod.

15

Hübsch, Hadayatullah, Tamtéž, s.37.

19

3) Revolučně politicky motivovaný terorismus Jsou to čistě politicky zaměření teroristé, např. skupina „Černé září“, která vznikla z více guerillových organizací Palestiny, jež v letech 1971 – 1973 zorganizovala mnoho útoků. 16 V islámském světě se často vyskytuje pojem hawala, jehož význam je často zaměňován. Někteří ho nesprávně pojímají za systém financování teroristických útoků. Ale opravdu se jedná o specifický platební styk. Vznikl dříve než se v Evropě i USA rozvinul bankovní systém, jaký známe dnes. Prvotní formy vznikly ve starověké Číně, kde je převzali arabští obchodníci, kteří se snažili o minimální riziko při obchodování na tzv. Hedvábné cestě. Princip hawaly je v tom, že převody finančních prostředků se uskutečňují bez korespondujícího pohybu peněz a neúčastní se ani obchodní banky. Jedná se o platbu uskutečněnou přes „bratra“ ve víře, který na základě obdržení požadavku, pohledávku vyrovná. Nedělají si ani záznamy o jednotlivých transakcích, ty jsou namísto toho nahrazeny systémem nejrůznějších symbolů či hesel. Jediné záznamy se týkají vzájemné bilance zprostředkovatelů (hawalerů), což jsou salda mezi „odeslanými“ a „přijatými“ peněžními částkami, tyto záznamy jsou vedeny velmi přesně a pravidelně. Příklad hawalowé operace. Pakistánský pracovník žije daleko od své rodiny, chce poslat svůj výdělek rodině. Obrátí se na specializovanou agenturu a požaduje převod finančních prostředků. Této agentuře sdělí údaje o adresátovi a předá hotovostní prostředky. Pokud se předem nedohodl s rodinou na hesle, obdrží heslo od hawalera. Zaměstnanec agentury poté kontaktuje svého partnera ve městě, kde bydlí rodina pracovníka. V tomto případě se domlouvají pomocí mobilních telefonů či emailu. Sdělí mu heslo operace a jméno osoby, které má finanční částku odevzdat. Příjemce vyhledá hawalera, sdělí mu heslo a dostane příslušnou částku peněz. Hawaler si za provedení této operace účtuje 1% převáděné částky. Forma vyrovnání je různá, většinou se jedná o komoditu (zlato, stříbro). Zlato je v těchto zemích, kde se praktikuje hawala, považováno za základního uchovatele hodnot. Tyto operace jsou většinou hotové do 24 hodiny, výjimečně se zpozdí o jeden až dva dny. Velkou výhodou tohoto systému je spolehlivost, rychlost a je daleko levnější než služby obchodních bank. Po útocích z 11. září 2001 je systém Hawala velmi kritizován. Zpravodajské služby v západních zemích prověřují tyto transakce s podezřením na časté využívání teroristickými organizacemi.

16

Hübsch, Hadayatullah: Fanatičtí bojovníci ve jménu Alláha, kořeny islámského teroru, Naše vojsko, Praha 2002, s. 20 – 123.

20

„Sama o sobě není hawala ničím špatným. Pro svoji neprůhlednost a nemožnost dohledat nějaké účty je, ale mimořádně velkým problémem v okamžiku, kdy je použita pro převod peněz teroristům. Pro zpravodajské služby, které se snaží finanční toky vedoucí k teroristům vyhledávat a monitorovat, je hawala velkou komplikací, a proto i velkým tématem v mezinárodní spolupráci. Kdykoli se mluví o financování terorismu, je hawala na prvním místě,“ řekl mluvčí bezpečnostní informační služby Jan Šubert, v roce 2005, kdy tajné služby zaznamenaly pokusy hawalové transakce v ČR. O transakci vědí většinou čtyři lidé, kterých se to týká, a neexistují žádné písemné záznamy. Proto mají zpravodajské služby problém, jelikož nedokážou proniknout mezi hawalisty, a tak se nic nedozví. Oprávněně se dá kritizovat nekontrolovatelnost finančních toků, také daňové úniky, jelikož je to „skrytá“ síť, kde je možno převést velké množství peněz, dá se stěží zjistit, komu jsou určeny.17

Další způsoby islámského financování

Investice

Půjčky

Obchod

Mudáraba

Murabaha

Bai´Al Salam

Mušaraka

Bai´bithaman Ajil

Idžára

Wakala

Qard hasan

Istisna´a

Mudáraba - Jde o smlouvu o podílu na zisku. Jedna strana poskytuje celý objem kapitálu, druhá strana druhá strana přispívá odbornou znalostí, řídí investici. Zisk si rozdělují podle

17

http://www.ism.edu/Publications-and-Dissertations/Student-Publications/key-islamic-banking-challenges-

zaher-barakat-phd-candidate-and-allen-merhej.html

21

pravidel, které si předem domluvili. Dohodnout se lze jen na poměru podílu na zisku, nikoliv na konkrétní částce. Pokud dojde ke ztrátě, jde na vrub poskytovatele úvěru. Mušaraka - Dá se také nazvat partnerstvím (Partnership Financing). Jedná se o dvoustrannou spolupráci, kdy poskytují kapitál obě strany. Zisk se rozděluje podle předem dohodnutých poměrů. Ztráta se rozděluje mezi partnery podle vložených kapitálových podílů. Pokud jedna ze stran poskytuje nejen kapitál, ale i nezbytné know-how, má nárok na zvýhodnění při určování výše poměru rozdělovaného zisku. Wakala - Jedná se o dohodu, kdy jedna strana povolí té druhé, aby jednala jejím jménem, je to tedy smlouva o zastoupení. U tohoto způsobu financování je garantován poplatek pro agenta, za jeho expertizní činnost. Murahaba – (cost plus financing) Je možné popsat, jako „nákup s odloženou splatností. Do smlouvy vstupují tři strany. Obchodní banka v roli pořizovatele zboží, jelikož zákazník nemá dostatek peněz na pořízení zboží, překlenuje ho (od třetí strany vztahu). Dokud zákazník nezaplatí, zboží je stále majetkem banky. Tímto způsobem může klient nakupovat a nemusí platit žádné úroky z úvěru, banka si k ceně zboží přičte přirážku. Bai´bithaman Ajil – Jde o smlouvu, která se vztahuje k prodeji a nákupu. Platba je většinou na splátky, nebo se dá odložit na stanovenou lhůtu. Je to v podstatě nákup na úvěr. Qard hasan – (Free loan) Je to půjčka poskytnuta zákazníkovy. Je poskytnuta na základě zástavy, někdy jsou klientovi účtovány také administrativní poplatky. Bai Al Salam – Je to smlouva na nákup zboží, kdy kupující nejdříve zaplatí, a prodávající je poté povinen dodat zboží v domluveném termínu. Idžára – Je to forma leasingu, banka nakoupí zboží, které pak pronajme zákazníkovi. Doba pronájmu a poplatek jsou dohodnuty předem. Zboží zůstává majetkem banky. Istisna ´a – Jedná se o smlouvu, většinou na pořízení majetku. Kupující objednává nějaké zboží, které bude dodáno v budoucnu. Placení může probíhat jednorázově či na splátky.18

18

Kalabis, Zbyněk: Základy bankovnictví, Bankovní obchody, služby, operace a rizika, Bizbooks, Brno 2012, s. 156-158. ; http://www.cmda.gov.vm/docs/Islamic%20Finance%20Terms.pdf

22

2. Protiteroristická politika EU 2.1.

Opatření proti terorismu ze strany OSN

Velkou pozornost v boji proti terorismu věnuje OSN prostřednictvím mezinárodních konvencí a dohod. V této organizaci je mnoho orgánu, které se boji proti terorismu již dlouhou dobu zabývají, jak na úrovni politické, tak právní. OSN v právní sféře vytvořila specializované orgány, například Organizace pro civilní letectví (ICAO), Mezinárodní námořní organizace (IMO) dále Mezinárodní agentura pro atomovou energii (IAEA). Dnes existuje mnoho mezinárodních smluv, které se týkají potlačení nebo alespoň eliminaci teroristických útoků. Základní mezinárodní úmluvy: -

Úmluva o nezákonných a jiných negativních činech páchaných v letadlech (1963)

-

Úmluva o potlačování únosů letadel (1970)

-

Úmluva o potlačování nezákonných činů ohrožujících bezpečnost civilního letectví (1971)

-

Úmluva o zamezení a trestání zločinů páchaných na mezinárodně chráněných osobách včetně diplomatických zástupců (1973)

-

Úmluva proti zajímání rukojmí (1979)

-

Úmluva o fyzické ochraně jaderného materiálu (1980)

-

Protokol o potlačování nezákonných činů ohrožujících bezpečnost těžebních plošin umístěných na kontinentálním šelfu (1988)

-

Úmluva o označování plastických výbušnin k detekčním účelům (1991)

-

Úmluva o bezpečnosti zaměstnanců OSN (1994)

-

Úmluva o potlačování teroristických pumových útoků (1997)

-

Úmluva o potlačování financování terorismu (1999).

Tyto mezinárodní smlouvy a dohody tvoří zákonný rámec v boji proti terorismu na mezinárodní úrovni. Uvedené právní normy jsou postupně implementovány do právních systémů jednotlivých signatářských států.19

19

Mika J., Otakar, Současný terorismus, Triton, Praha 2003, s. 26-28

23

Dalším

důležitým

mezníkem

ve

vývoji

protiteroristické

politiky

je

datum 11. září 2001, kdy došlo k útokům na USA. OSN si uvědomuje, že po sérii těchto útoku je pravděpodobné, že by se teroristé mohli zaměřit na jaderné útoky. Organizace pro atomovou energii navrhuje posílit hraniční kontroly, dále se chce zaměřit na pomoc státům při likvidaci opuštěných zdrojů radiace. Tehdejší generální ředitel IAEA Mohamed ElBaradei uvedl „Události 11. září nás staví před jasnou a aktuální globální hrozbu, která si žádá globální odpověď. Mnoho z našich programů se přímo týká boje s terorismem, ale musíme též aktivně posílit standardy, rozšířit mechanismy na boj s pašováním jaderného materiálu a zlepšit úroveň našich bezpečnostních a zpravodajských služeb.“20 Generální tajemník OSN Kofi Annan 11. března 2005 vyzval na závěrečném Mezinárodním summitu o demokracii, terorismu a bezpečnosti, všechny členské státy OSN, aby přistupovali k boji proti terorismu společně. Zmínil potřebu jednoho chápání tohoto pojmu, ke zlepšení v boji proti němu.

Ve svém proslovu navrhl 5 základních bodů strategie OSN: 1) Odradit rebelující skupiny od využívání teroristických aktivit k dosažení vlastních cílů. 2) Odepřít teroristům přístup k prostředkům, které slouží k provádění útoků. 3) Odstrašit státy od podpory terorismu, teroristických skupin. 4) Rozvíjet schopnost států ubránit se terorismu. 5) Respektovat a chránit lidská práva v boji proti terorismu. Dále vyzývá k dohodě na dokončení mezinárodní úmluvy, která by „postavila“ mimo zákon všechny formy terorismu. Dále podněcuje státy, k vytvoření jednotné definice terorismu, aby všechny státy přistupovaly k problémům jednotně. Kofi Annan ve svém proslovu kladl velký důraz na to, že nejen političtí vůdcové, ale i „občanská společnost a církevní představitelé musí jasně odsoudit teroristické útoky jako kriminální činy, které jsou neomluvitelné”. Domnívá se, že skutečná podstata terorismu vychází z přesvědčení teroristů, že činí správně na základě jejich víry v ty, jejichž jménem jednají. „Naším úkolem je jednoznačně dokázat, že se mýlí.“21

20 21

http://www.osn.cz/zpravodajstvi/zpravy/zprava.php?id=737 http://www.osn.cz/zpravodajstvi/zpravy/zprava.php?id=1039

24

Oznámil, že založí specifickou pracovní skupina, která se bude pravidelně scházet a řešit otázky ohledně teroristické problematiky v celém systému OSN.

2.2.

Protiteroristická politika EU

V posledních letech, jak se stává svět globalizovanějším a propojenějším, ztrácí svůj význam původní hranice mezi státy. Hlavní vliv na dnešní celosvětové bezpečnostní problémy má, jak jsem již zmínila globalizace, ale také vývoj ve výpočetní technice, komunikaci a přenosu dat. Společnost je více otevřená, je tady příležitost zneužít tohoto vývoje v podobě mezinárodního terorismu. Bezpečnost Evropské unie a jejich členských států dostala nový impuls, díky teroristickým útokům v USA, Madridu a Londýnu bylo jasné, že je naléhavější řešit problém terorismu společně. Problematika Evropské unie z hlediska bezpečnosti má dva aspekty, tyto aspekty jsou v evropském právu zakotveny v legislativě a odděleny, řada složek se musí vzájemně prolínat. Jedná se o vnitřní a vnější bezpečnost. „Záležitosti vnitřní bezpečnosti a veřejného pořádku v rámci Evropského společenství se stále naléhavěji ukazovaly, jako nezbytnost ještě před institucionalizací ve Smlouvě o EU z roku 1993.“22 Proces byl započat, již v počátcích evropské integrace, můžeme jej zařadit do vývoje provázející vznik vnitřního trhu v souvislosti s procesem odstraňování vnitřních bariér, s realizací čtyř základních svobod Společenství (volný pohyb zboží, osob, kapitálu a služeb). I když bilaterální spolupráce mezi státy, která zajišťuje státní suverenitu jednotlivých zemí, nemusí vyhovovat rozvíjejícímu se vnitřnímu trhu a v postupně posilující supranacionalitě Společenství. Vývoj protiteroristické politiky EU Terorismus se na evropském kontinentě vyskytoval ještě před integračním procesem. Spolupráce mezi státy v boji proti terorismu, ale nebyla nijak vysoká. Avšak v 70. letech byl značný nárůst terorismu v západní Evropě (palestinsky-separatistický terorismu, rudá brigáda v Itálii, hnutí Rudá Zora v SRN a další hnutí ve Španělsku a Řecku), proto i Evropská společenství měla zájem o zefektivnění boje proti němu. Evropská unie se k boji proti terorismu stavěla, již ve svých počátcích. Integrace byla v 60. letech zaměřena spíše na ekonomickou stabilitu a sociální bezpečnost, ale byl zde už malý náznak bezpečnostněpolitických atributů. S dalším vývojem se začal budovat společný trh, kde byly dané 22

Pikna, B.:Mezinárodní terorismus a bezpečnost Evropské unie, Linde Praha, Praha 2006, s.208

25

tzv. 4 svobody: volný pohyb zboží, osob, služeb a kapitálu. Došlo k otevření hranic, aby se nevyskytovaly žádné překážky, to však znamenalo mimo pozitivních aspektů, také větší volnost pro zločince a teroristy. To donutilo státy zefektivnit mezinárodní spolupráci v boji proti terorismu a sjednaly na globální úrovni několik úmluv v instituci OSN. Na úrovni západních států EU, byla hlavní institucí Rada Evropy. Na základě nespokojenosti přístupu Interpolu k terorismu, se zintenzivňovala policejní spolupráce mezi státy. V roce 1975 na zasedání Evropské Rady byl odsouhlasen návrh britského ministra zahraničí Jamese Callaghana, na vytvoření skupiny, která se bude zabývat bojem proti terorismu. Obsahovala vícestupňové skupiny, které se dále rozšiřovaly i v obsahovém zaměření. Tato skupina se nazývala TREVI („terrorisme, radicalisme, extremisme, violence internationale“ jedná se také o název římské fontány). Roku 1976 se sešli v Lucembursku zástupci členských zemí ES (ministři vnitra a spravedlnosti) a stanovily okruhy činností, kterými se bude organizace zabývat: 1) Výměna informací o teroristických činech. 2) Výměna informací o aktivitách a plánech teroristů, vzájemná podpora v jednotlivých případech. 3) Výměna technických informací. 4) Zlepšení policejního vzdělání, výměna policejních pracovníků. 5) Spolupráce při ochraně civilní letecké dopravy. 6) Ochrana jaderných zařízení a transportů, spolupráce v ochraně před katastrofami.

Nakonec vznikly čtyři specializované skupiny, kdy Trevi 1 se zabývala terorismem, Trevi 2 řešila otázky výměny informací, které se týkali práv a bezpečnosti dále školení, Trevi 3 se zabývala bojem proti organizovanému zločinu a obchodem s drogami, čtvrtá skupina vznikla v roce 1989, na základě vzniku Schengenského systému a řešila problematiku odstranění hraničních kontrol mezi členskými státy. Tato skupina neměla formální charakter, žádné stále instituce ani společný smluvní rámec. Proto také výsledky a průběh činnosti nejsou nijak kontrolovatelné ani ze strany Evropského parlamentu. V roce 1993 vstoupila

26

v platnost Maastrichtská smlouva, která činnost i organizační strukturu skupiny Trevi, zahrnula do rámce třetího pilíře. 23 Obrázek 1

Chrámová konstrukce Evropské unie

Evropská unie

I.

II.

III.

Maastrichtská smlouva Zdroj: Kučerová, I.: Evropská Unie: Hospodářské politiky EU, Univerzita Karlova v Praze, nakladatelství Karolinum, Praha 2007, s.80.

I. pilíř představuje ekonomickou oblast integrace, zahrnuje celní unii, společné a koordinované politiky, vnitřní trh, měnovou a hospodářskou unii. II. pilíř zahrnuje společnou zahraničně bezpečnostní politice, která má v budoucnosti vyústit v politiku obrannou. Cílem tohoto pilíře je zajištění společných hodnot, základních zájmů

23

Pikna, B.:Evropský prostor svobody, bezpečnosti a práva prizmatem Lisabonské smlouvy, Linde Praha, Praha 2010, s. 146-147.

27

a nezávislost Unie, upevňování demokracie, právního státu, respektování základních práv a svobod, rozvoj mezinárodní spolupráce. Čl. b, J.1 smlouvy o EU. 24 Po amsterodamské smlouvě obsahuje II. pilíř tyto právní nástroje: 1) Zásady a obecné směry SZBP, které přijímá Evropská rada. 2) Společné strategie, jež unie uskutečňuje v oblastech, kde mají členské státy společné zájmy. 3) Společné postoje, které mají vymezovat přístup unie ke konkrétní záležitosti geografické nebo tematické povahy s tím, že členské státy zajistí, aby jejich národní politiky byly v souladu s těmito společnými postoji (tento právní akt je po členské státy závazný). 4) Společné akce zaměřené na řešení specifických situací, při nichž se operační akce unie považuje za žádoucí (pro členské státy závazné). III. pilíř zahrnuje spolupráci v oblasti vnitřních věcí a justice Pro spolupráci v oblasti vnitřních věcí a justice bylo typické, že jakákoliv rozhodnutí požadovala jednomyslnost, tedy každý stát mohl uplatnit právo veta a tím blokovat dohodu. Často bývá spolupráce v této oblasti označována, jako nepružná z důvodu požadování jednomyslnosti. Pro vytvoření dobře fungující protiteroristické politiky je důležité stanovit jednotlivé kompetence. Amsterodamská smlouva z roku 1999 přinesla velmi důležitou úpravu, týkající se problematiky spolupráce vnitřních věcí a justice. Pro celou tuto oblast byl vytvořen nový právní i věcný rámec, který přenesl některé politiky z mezivládní úrovně (třetí pilíř) na úroveň komunitárních kompetencí Společenství (první pilíř). V prvním pilíři se tedy ocitají opatření civilní ochrany společně s ochranou při teroristických útocích. Soudní spolupráce v trestních věcech a policejní (celní) spolupráce zůstaly i nadále na úrovni mezivládního rozhodování. Politiky, které byly přeneseny ze třetího do prvního pilíře, musely být následně upraveny, byly zapracovány do nové hlavy IV jako přistěhovalecká a azylová, vízová politika a dále politiky týkající se volného pohybu osob.25 Po 11. září 2001 Evropská unie podnikla zásadní kroky v boji proti terorismu. Jedno z hlavních opatření se uskutečnilo 20. září, kdy přijala ministerské euro-americké prohlášení v boji proti terorismu. Dále byl na mimořádném zasedání Evropskou Radou schválen 24

Kučerová, I.: Evropská Unie: Hospodářské politiky EU, Univerzita Karlova v Praze, nakladatelství Karolinum, Praha 2007, s.80 25 Pikna, B.: Evropský prostor svobody, bezpečnosti a práva prizmatem Lisabonské smlouvy, Linde Praha, Praha 2010, s. 147-149.

28

dokument Usnesení a akční plán v boji proti terorismu. EU stanovila boj proti terorismu, jako její prioritní cíl a vyjádřila solidaritu se Spojenými státy, kterým také potvrdila připravenost s nimi spolupracovat na potrestání pachatelů. Na základě vzniku akčního plánu se nejdůležitějšími oblastmi v boji proti terorismu staly: 1) Posílení policejní a justiční spolupráce (zavedení evropského zatykače, vypracování společného seznamu teroristických organizací, posílení Europolu v boji proti terorismu, stanovení speciálního týmu, který bude spolupracovat s protějšky v USA). 2) Vytváření mezinárodních právních nástrojů (rychlá implementace smluv o boji proti terorismu a podpora vzniku obecné smlouvy OSN proti mezinárodnímu terorismu). 3) Ukončení financování terorismu. 4) Posílení letové bezpečnosti. 5) Koordinace světových akcí EU (zahrnutí boje proti terorismu do SZBP).26 Evropská unie posílila boj proti terorismu také vytvořením institucí zabývající se touto problematikou, jako je Europol a Eurojusu. Více strany 43 – 46. Protiteroristickou politiku uskutečňuje pomocí protiteroristických nástrojů. Protiteroristické nástroje EU dělíme: 1.

Právní protiteroristické nástroje EU

2.

Politické protiteroristické nástroje EU

26

Danics, Š.:Politologické problémy světové politiky III., Policejní akademie České Republiky v Praze, Praha 2009, s.94.

29

2.2.1.

Politické protiteroristické nástroje EU

Politické nástroje přijímají k tomu oprávněné orgány EU, k zajištění celkového zvládání záležitosti, tak že vytyčují cíle a programové úkoly včetně realizačních možností a prostředků. Tyto nástroje přijímá Evropská Rada nebo Rada EU v součinnosti s jinými orgány EU. Jsou jimi většinou akční plány nebo jiné programy. Mají politickou závaznost, pro orgány EU i ve vztahu k členským státům. Na základě těchto nástrojů vydávají příslušné orgány EU právní akty ES/EU. „Politické dokumenty představují věcný základ pro přijetí konkrétních právních aktů ES/EU.“ 27 Po 11. září přijala Evropská unie tyto dokumenty – politické nástroje: 1.

Základní dokumenty komplexního charakteru a) Haagský program s Akčním plánem k jeho provádění b) Evropská bezpečnostní strategie

2.

Specifické protiteroristické dokumenty a) Prohlášení k boji proti terorismu (Madrid) b) Akční plán EU na boj proti terorismu c) Prohlášení Rady k útokům v Londýně d) Strategie EU na boj proti terorismu s Akčním plánem (2006) e) Strategie EU na boj proti radikalizaci a náboru teroristů s Akčním plánem

3.

Zvláštní sektorové dokumenty pro oblast civilní ochrany: a) Program a solidarita EU (CBRN) b) Ochrana kritické infrastruktury proti terorismu28

Akční plán boje proti terorismu Byl přijat 21. září 2001 Evropskou radou na mimořádném zasedání, které se konalo kvůli útokům z 11. září 2001 v USA. Bylo přijato mnoho unijních i komunitárních nástrojů včetně politických. Tento plán počítá s posílením spolupráce v oblastech vnitřních věcí a justice, na základě čehož byla Rada EU pro justici a vnitřní věcí instruována k přijetí opatření. Mezi důležité úkoly patřila identifikace pravděpodobných teroristů v Evropě rovněž 27 28

Pikna, B.: Mezinárodní terorismus a bezpečnost Evropské Unie, Linde Praha, Praha 2006, s. 213 Pikna, B.: Tamtéž, s. 214

30

teroristických organizací. Počítá se s lepší spoluprácí zpravodajských služeb, za tímto účelem budou vytvořeny společné vyšetřovací týmy. Další úkolem bylo zintezívnění spolupráce Europolu, má být vytvořen protiteroristický tým, který bude spolupracovat s protějšky v USA a uzavírat mezi nimi dohody. V roce 2004, tedy po teroristických útocích v Madridu, bylo na zasedání Evropské Rady rozhodnuto o revidování Akčního plánu na boj proti terorismu, a tak Rada EU společně s protiteroristickým koordinátorem EU a komisí přijala 29. listopadu 2004 Akční plán EU na boj proti terorismu, který byl aktualizován. Uvádí se zde, vývoj situace a je určeno sedm strategických cílů Akčního plánu EU na boj proti terorismu, přičemž je uvedeno, že bylo dosaženo vývoje ve všech sedmi strategických cílech obsažených v Prohlášení Evropské rady z března 2004. 7 cílů Akčního plánu EU na boj proti terorismu: 1.

Prohloubit mezinárodní shodu a podpořit mezinárodní snahu bojovat s terorismem, klíčovou roli zde hraje OSN.

2.

Omezit teroristům přístup k finančním a ekonomických zdrojům.

3.

Zesílení kapacity zjišťování, vyšetřování a stíhání teroristů a prevence teroristických útoků mezi orgány EU a členskými státy.

4.

Ochránit bezpečnost mezinárodní dopravy a zajistit efektivní systém hraniční kontroly.

5.

Zlepšit možnosti Evropské unie a členských států vypořádat se s následky teroristických útoků.

6.

Určit faktory, které přispívají k podpoře a (personálnímu posílení terorismu.

7.

Nasměrovat akce externích vztahů Unie do prioritních třetích zemí, kde musí být posíleny protiteroristické kapacity nebo přijata protiteroristická opatření.29

29

Pikna, B.: Mezinárodní terorismus a bezpečnost Evropské Unie, Linde Praha, Praha 2006, s. 210 – 212.

31

Evropská bezpečnostní strategie Byla schválena Evropskou radou v prosinci 2003, charakterizovala cíle Evropské bezpečnostní politiky. Vyjmenovává a popisuje dočasné hrozby a doporučuje způsoby jejich zvládání. Vymezuje soubor nástrojů, které má Evropská unie k dispozici: diplomatické, politické, vojenské, civilní aktivity a další jako jsou nástroje obchodní a rozvojové politiky. Tuto strategii vypracoval Generální sekretariát Evropské rady se spoluprácí Evropské komise.

Za klíčové bezpečnostní hrozby byly v tomto dokumentu označeny: -

Terorismus

-

Proliferace

-

Regionální konflikty

-

„nefunkční státy (State Failure) – korupce, zneužívání moci, nefunkční instituce, čehož využívá organizovaný zločin.

Dále dokument obsahuje definici tří základních strategických cílu EU: 1. Rozšíření území bezpečnost v okolí Evropy, podpora stability východních států od hranic EU, zájem řešení situace na jižním Kavkaze, palestinsko-izraelského konfliktu a oblast Magherbu. 2. Posilování mezinárodního právního řádu, podpora fungování mezinárodních institucí, rozvíjení partnerství v rámci NATO. 3. Umět reagovat na hrozby, této souvislosti uvádí strategii tzv. Pre-emptive engagement, která předpokládá, že Unie využije širokého spektra nástrojů (ekonomických, politických, zpravodajských a vojenských) k řešení krizí.

32

Podle tohoto dokumentu by Evropská unie měla:

-

Aktivněji sledovat a prosazovat své bezpečností zájmy,

-

disponovat dostatečnou vojenskou a civilní kapacitou,

-

propojit programy pomoci, propojit na rozvojovou politiku vojenské a civilní kapacity,

-

nalézt dostatečné množství zdrojů na financování společné obranné politiky, budování evropských bezpečnostních struktur,

-

posílit spolupráci s Ruskem, Japonskem, Čínou, Kanadou a Indií, posílit spolupráci a partnerství v rámci NATO.30

Prohlášení k boji proti terorismu (Madrid) Islámští extremisté 11. března 2004 spáchali teroristický útok v Madridu, což bylo první hrozbou mezinárodního terorismu v Evropě. Na základě tohoto útoku přijala Evropská rada nezbytná protiteroristická opatření hlavně v podobě dokumentu Prohlášení k boji proti terorismu. Součástí deklarace bylo schválení již zmíněné doplněné strategické cíle k posílení Akčního plánu Unie boje proti terorismu (2001). Prohlášení k boji proti terorismu se v úvodu odkazuje na Chartu OSN a závazky, které jsou uloženy v rezoluci Rady bezpečnosti OSN, obsahující tzv. doložku solidarity, která politicky zavazuje členské státy, požaduje postupovat v boji proti terorismu společně. Prohlášení má další části, které jsou označeny podle jednotlivých úkolů a závazků, jedná se např. o: Bezpečnostní strategie, pomoc obětem, posílení ochrany hranic, mezinárodní spolupráce, zřízení funkce protiteroristického koordinátora. Protiteroristickým koordinátorem je nyní Gilles de Kerchove, působí v rámci sekretariátu Rady EU a koordinuje její práci v oblasti boje proti terorismu, udržuje přehled o všech nástrojích, které jsou Unii k dispozici. Díky, kterým je Rada EU informována a může účinně podnikat další kroky vyplývajících z rozhodnutí Rady.

30

Pikna, B.: Mezinárodní terorismus a bezpečnost Evropské Unie, Linde Praha, Praha 2006, s. 220-222.

33

V pátém bodě, kde se pojednává o rozvíjení současné spolupráce, se nachází zajímavé údaje z hlediska účelu tohoto pojednání. Např.: 1.

Mezi legislativní opatření v boji proti terorismu jsou zařazeny právní nástroje tykající se forem a nástrojů policejní a soudní spolupráce (Evropský zatýkací rozkaz, Eurojust, opatření praní peněz).

2.

V rámci posílení akceschopné spolupráce by měly Eurojust a Europol více přispět v boji proti terorismu, přednostně ve společných vyšetřovacích týmech, měla by se zjednodušit výměna infimací a zpráv mezi donucovacími orgány členských států.

3.

Tím, že Rada EU posílí protiteroristické kapacity Europolu a reaktivuje Protiteroristickou pracovní skupinu, vyzývá členské státy k posílení role Europolu v boji proti terorismu. Jakmile bude mít Europol kriminalistické informace související s terorismem, měl by je poskytnout donucovacím orgánům členských států.

4.

Na základě maximalizace efektivity informačních systému se zmiňuje návrh nařízení Rady a návrh rozhodnutí ES o zavedení nových funkcí pro Schengenský informační systém (SIS).31

Prohlášení Rady k útokům v Londýně (2005) Dokument vytyčuje konkrétní úkoly, které mají pomoci v boji proti terorismu na území Unie. Tyto opatření se již vyskytují v Akčním plánu EU pro boj s terorismem, nejsou to tedy nová opatření. Jedná se o uspíšení přijetí a implementaci těchto opatření. Prioritou Unie je stále pronásledování a stíhání teroristů, zabránit financování jejich akcí a postavit teroristy před soud.

31

Pikna, B.: Mezinárodní terorismus a bezpečnost Evropské Unie, Linde Praha, Praha 2006,s. 222 - 226

34

Byly naplánovány další kroky: -

Urychlit přijímaní rámcových rozhodnutí, které se týkají ukládání telekomunikačních dat.

-

Bude nutné přijmout nařízení o telegrafických převodech, kvůli zabránění financování teroristických úroků, dále přijmout směrnici o praní peněz a nařízení o kontrole hotovosti.

-

Opět se zde žádá o zintezívnění výměny informací mezi policejními a soudními organy členských států, zejména přes Europol a Eurojust, tato spolupráce musí být v souladu s Haagským programem.

-

Lepší informovanost a sdílení těchto informací o ztracených či odcizených výbušninách.

-

Plně využívat společné vyšetřovací týmy.32 Dále je kladen důraz na ochranu občanů a infrastruktury. Členské státy se mezi sebou

mají dohodnout, jaké bezpečnostní prvky a postupy budou praktikovány při vydávání identifikačních průkazů. Měli by společně sdílet informace o vízech, díky činnosti Vízového informačního systému (VIS). Také zajištění vnějších hranic a vnitřní bezpečnosti by mělo být pružnější a výkonnější, což by měl zajistit Schengenský informační systém (SIS II). V prohlášení je kladen důraz na to, že se jedná o celosvětový program. Unie a členské státy budou stále podporovat klíčovou funkci OSN. „Rada a Komise budou posilovat spolupráci s prioritními třetími zeměmi zvýšením individuálních a kolektivních závazků na technickou pomoc a budování kapacit na jejich podporu, oblast proti radikalizaci a proti financování teroristů nevyjímaje“ 33 . Unie bude nadále spolupracovat s USA, dalšími partnery i mezinárodními organizacemi.

32 33

Pikna, B.: Mezinárodní terorismus a bezpečnost Evropské Unie, Linde Praha, Praha 2006, s. 229 – 230. Pikna, B.: Mezinárodní terorismus a bezpečnost Evropské Unie, Linde Praha, Praha 2006, s. 231.

35

Strategie EU pro boj proti terorismu (2005) Tento dokument byl schválen Radou EU koncem roku 2005, jedná se o ucelenou strategii, která shrnuje aspekty protiteroristické politiky. Na zpracování této se strategie se podílel protiteroristický koordinátor Gilles de Kerchove. K tomuto dokumentu se následně přijal Akční plán EU boje proti terorismu. Úvod dokumentu obsahující 41 bodů, uvádí strategický závazek Unie: Boj proti terorismu má být chápán na celosvětové globální úrovni, Evropa se má stát bezpečnějším prostorem, kde se dodržují lidská práva a občané mohou žít v prostoru svobody, bezpečnosti a práva. Evropská unie podotýká, že terorismus je a vždy bude neospravedlnitelným činem a je nutné potrestat viníky. Ve Strategii jsou stanoveny cíle, jak ke stíhání či vyšetřování teroristů, tak k reakci na teroristické útoky a zvládání jejich následků. Evropská Unie pracuje na budování mezinárodního konsensu, dále podporuje mezinárodní normy pro boj s terorismem, tím, že spolupracuje S OSN a dalšími mezinárodními a regionálními organizacemi, také spolupracuje s partnerskými zeměmi a USA. V obsahu dokumentu jsou představeny tzv. čtyři pilíře, které mají být odpovědí na možné mezinárodní teroristické hrozby. Jsou to tyto pilíře: 1. Předcházení (prevent) 2. Ochrana (protect) 3. Pronásledování (pursue) 4. Reakce (reskond)34

34

Pikna, B.: Mezinárodní terorismus a bezpečnost Evropské Unie, Linde Praha, Praha 2006, s. 232.

36

Předcházení Schválením komplexní strategie a akčního plánu pro boj proti radikalizaci a náboru teroristů, se Unie snaží předejít uchylování se lidí k terorismu a zamezení, tak vzniku nové generace teroristů. Jedná se boj proti náboru do teroristických skupin jakou je Al-Kájda a další skupiny. Především pro členské státy, na celostátní, regionální a místní úrovni je boj proti radikalizaci terorismu výzva. Pro tyto státy je příspěvek Evropské komise významné, napomáhá to koordinaci vnitrostátních politik.

Klíčové priority pro tento pilíř jsou:

1. Chtějí rozeznat a nadále vyřešit problémy, především chtějí zabránit zneužívání internetu, proto je důležité vytvořit společné postupy. 2. Na základě uplatňování předpisů, které staví teroristickou činnost mimo zákon, je klíčové řešit podněcování a nábor ve věznicích, místech nábožného vzdělávání nebo bohoslužeb. 3. Vytvořit mediální a komunikační strategii, která lépe vysvětlí politiky Unie. 4. Díky podpůrným programům Společenství a členských států, se snaží prosadit správu veřejných věcí, demokracie, vzdělání. 5. Rozvíjet mezikulturní dialog uvnitř i mimo Evropskou Unii 6. Vytvořit neutrální slovní zásobu, pro projednávání těchto otázek 7. Pro rozvoj politických reakcí je nutné, pokračovat ve výzkumu, sdílení analýz, aby bylo těmto otázkám lépe porozuměno.35 Ochrana Hlavní úkolem tohoto pilíře je vytvořit ochranná opatření, dále je zaměřen na snížení důsledků dopadů útoků. I když, nejvíce za tuto ochranu jsou odpovědní členské státy, je potřeba kolektivní přístupu, kterou zabezpečuje Unie. Je zde důležitá spolupráce Evropské komise s dalšími orgány EU, je potřeba lepší informovanost mezi státy, přijetí účinné legislativy na mezinárodní úrovni.

35

Pikna, B.: Mezinárodní terorismus a bezpečnost Evropské Unie, Linde Praha, Praha 2006, s. 233.

37

Klíčové priority: 1. Podporovat zlepšení zabezpečení pasů Unie, zavedením biometrie. 2. Zavést Vízový informační systém (VIS) a druhou generaci Schengenského informačního systému (SIS II). 3. Vypracovat analýzu rizik na vnějších hranicích Evropské unie 4. Řídit se schválenými společnými normami v oblasti bezpečnosti na úrovni civilního letectví, zabezpečení přístavů a námořní bezpečnosti. 5. Schválit evropský program na ochranu kritické infrastruktury. 6. Efektivněji využívat výzkumné činnosti na úrovni Unie i Společenství.36 Pronásledování Závazkem unie je rozbít teroristické činnosti a pronásledovat přehraniční teroristy. Hlavními cíly jsou rozbíjení sítí teroristů, narušit plánování či nábor, zabránit financování a přístupu k útočnému materiálu, dovést teroristy před soud. Členské státy při ochraně národní bezpečnosti, by měly brát v úvahu také bezpečnost Unie jako celku. I na národní úrovni je potřeba kompetentních orgánu, které jsou schopny sbírat a analyzovat data a zprávy pro stíhání teroristů, či jejich vyšetřování. Zpravodajské služby a také instituce jako je Europol a Eurojust, zde hrají důležitou roli, úkolem je zajištění policejní a justiční spolupráce při stíhání osob podezřelých z terorismu. Z hlediska zajištění spolupráce bychom neměli zapomenout na evropský zatýkací rozkaz, který slouží k výměně informací, na zastavení financování terorismu. Dále evropský důkazní příkaz, který umožňuje členským státům získat v oblasti Unie důkaz napomáhající k usvědčení teroristů.

36

Pikna, B.: Mezinárodní terorismus a bezpečnost Evropské Unie, Linde Praha, Praha 2006, s. 233 – 234.

38

Klíčové priority: 1. Podpořit národy, aby v oblasti boje proti terorismu posílily své schopnosti, s ohledem na vzniklá doporučení, vycházejícího z hodnocení vnitrostátních protiteroristických opatření. 2. Ke snadnější policejní a soudní spolupráci je důležité dostatečně využívat Europol a Eurojust. 3. Rozšířit uznávání soudních rozhodnutí vzájemně mezi státy, na základě přijetí evropského důkazního příkazu. 4. Zaručit provádění a hodnocení již existujících právních předpisů, včetně ratifikace příslušných mezinárodních smluv úmluv. 5. Kvůli dostupnosti informací o vymáhání práva, má být rozpracován princip. 6. Zarazit teroristům přístup ke zbraním a výbušninám. 7. Zastavit financování terorismu prostřednictvím již schválených právních předpisů. 8. Za účelem posílení (zlepšení) schopností prioritních třetích zemí, poskytnout technickou pomoc.37

Reakce

Protože riziko teroristického útoku, je těžké i předvídat, nemůže být zcela zredukováno. Je potřeba společné odpovědi Unie na takový typ útoku, musí použít mechanismus civilní ochrany. Důležitou roli hraje fakt, že se musí jednat o společná opatření a propojení policejních informací má být co nejefektivnější. Dále je důležitým opatřením využití vojenských zdrojů. Evropská unie má v tomto případě koordinační úlohu, hlavní roli mají členské státy.

37

Pikna, B.: Mezinárodní terorismus a bezpečnost Evropské Unie, Linde Praha, Praha 2006, s. 234 – 235.

39

Klíčové priority: 1. Pro případ krize je nutné schválení koordinačních opatření Unie. 2. Provést revizi právních předpisů o mechanismu Unie pro civilní ochranu. 3. Rozšířit hodnocení rizik jako nástroj, na kterém je založeno budování kapacit reakce na útok. 4. Zefektivnit spolupráci s mezinárodními organizacemi v oblasti řízení reakce na teroristické útoky a další katastrofy. 5. Sdílet osvědčené postupy a zlepšovat přístupy k poskytování pomoci obětem teroristických útoků a jejich blízkým. Závěrečná část dokumentu se nazývá Demokratická odpovědnost, Evropské radě je zde zadán úkol, kdy má každých 6 měsíců prozkoumávat pokrok v provádění Strategie. Do tohoto úkolu jsou zapojeny Rada, Evropská komise a Evropský parlament. Strategie EU pro boj proti terorismu (2005) je dále doplněna Akčním plánem.38 Akční plán EU boje proti terorismu (2006) Tento plán zobrazuje nové kroky vycházející z unijní strategie, která se zabývá potíráním radikalizace a náboru osob pro terorismus. K tomuto akčnímu plánu je přiložen přehled implementace příslušných mezinárodních smluv a úmluv. Akční plán je sestaven stručně, jsou zde vyjmenovány jednotlivé úkoly, které se dělí podle čtyř pilířů Strategie (Prevence, Ochrana, Pronásledování, Reakce). V závěru akčního plánu je stručný přehled legislativních nástrojů uvedených v Prohlášení Evropské rady k terorismu z března 2004. Jde o implementaci právních nástrojů EU do národních právních řádů členských států. Jsou to např: evropský zatýkací rozkaz, společné vyšetřovací týmy, rámcové rozhodnutí k boji proti terorismu z 13. června 2002, rámcové rozhodnutí o praní peněz. Dále obsahuje vyjmenované smluvní dokumenty OSN, které byly ratifikovány členskými státy EU.39

38 39

Pikna, B.: Mezinárodní terorismus a bezpečnost Evropské Unie, Linde Praha, Praha 2006, s. 235. Pikna, B.:Tamtéž, s. 236 - 237

40

Strategie EU pro boj proti radikalizaci a náboru teroristů Na zasedání Evropské rady 17. prosince 2004 bylo odsouhlaseno přijetí strategie pro boj proti radikalizaci a náboru teroristů. Evropská unie zde uvádí, že k poražení terorismu je nutné zapojení evropské i mimoevropské veřejnosti, především muslimů. Touto strategií potvrzují své odhodlání zabránit aktivitám osob a organizací, jež přivádějí lidi k terorismu. Klade důležitost na to, aby těmito opatřeními nebyla porušena základní lidská práva. Na naplnění této strategie se podílejí členské státy, které spolupracují, dále Evropská komise spolu s dalšími orgány EU. Strategie je součástí širší strategie EU v boji proti terorismu. Měl by k ní být připojen Akční plán, který se zaměřoval na preventivní a represivní opatření, důležitými oblastmi by měly být: oblast medií, vzdělávání a integrace. „Tento dokument by neměl být zaměřen na oblast trestního postihu za účast na teroristických aktivitách. Úplnost této informace je poznamenán tím, že dokument má utajovaný charakter. 40

40

Pikna, B.: Mezinárodní terorismus a bezpečnost Evropské Unie, Linde Praha, Praha 2006, s. 238.

41

2.2.2.

Právní protiteroristické nástroje EU

Dalšími protiteroristickými nástroji jsou právní akty ES/EU, které se zaměřují na boj s mezinárodním terorismem. Mezi nejdůležitější nástroje a právní akty patří: -

Společné vyšetřovací týmy

-

Europol

-

Eurojust

-

Úmluva EU o pomoci ve věcech trestních

-

Evropský zatýkací rozkaz

-

Národní akční plán boje proti terorismu

-

Společné vyšetřovací týmy Prvním právním opatřením unie, který hovoří o možnosti zapojení společných

vyšetřovacích týmů, je Úmluva o vzájemné pomoci ve věcech trestních mezi členskými státy EU z května 2000. Jelikož v praxi úmluva nevstoupila v platnost, bylo přijato rozhodnutí o společných vyšetřovacích týmech obsahující článek z úmluvy o vzájemné pomoci ve věcech trestních. Zřízením společných vyšetřovacích týmů je možné zapojit právní nástroje z mezinárodní i unijní úrovně do vzájemné podpory mezi donucovacími orgány. Společné vyšetřovací týmy mají jedinečný význam v tomto smyslu: 1. Jsou důležité z hlediska výkonu soudní spolupráce v boji s příhraniční kriminalitou 2. Společné vyšetřovací týmy vyžadují posílení spolupráce mezi policejními a soudními orgány na národní i unijní úrovni, na základě jejich využití se v rámci soudní spolupráce podnikají opatření. 3. Členové vyšetřovacích týmů jsou schopni zajistit potřebné informace a mohou se obracet na národní orgány, zatímco zástupci z různých států mohou být s týmem spojeni. 4. Vznikem těchto týmů jsou orgány z různých států zavázáni ke spolupráci, úkolem jednotky soudní spolupráce je plnit specifické úkoly na úseku koordinace vyšetřování a trestního stíhání. 42

Hlavním důvodem zřízení společných vyšetřovacích týmů je shromažďování důkazů, které jsou právně pokryté buď jednou, nebo více národními jurisdikcemi pro použití při trestním řízení. Hlavní funkcí společných vyšetřovacích týmů je podporovat volné a legální výměny informací, dokumentace a dalších materiálů či předmětů. 41 Europol (European Policy office) Europol vznikl, aby donucovacím složkám jednotlivých členských států zjednodušil a urychlil spolupráci v oblasti přeshraničního zločinu. Úmluva o Europolu byla podepsána v roce 1995, v platnost vstoupila 1. října 1998. Avšak v plné rozsahu zahájil Europol svou činnost v květnu 1999. Cílem Europolu je zlepšit spolupráci členských států v potírání terorismu, předcházet nepovolenému obchodu s drogami s jiným trestným formám zločinu. Významným bodem pro jeho činnost byl vznik Amsterodamské smlouvy, která upravovala rámec vnitřních věcí a justice. Jako hlavní cíl bylo vyhlášeno budování prostoru bezpečnosti, svobody a práva, ve kterém hrál Europol důležitou roli. Europol nyní zpracovává a eviduje informace, které dále slouží pro policejní účely a napomáhají vyšetřování. Europol byl původně založen za účelem výměny policejní informací mezi členskými státy. Amsterodamská smlouva, však změnila pojetí činnosti Europolu v tom že: 1) „doplnila jeho poslání o posílení atributu operativního šetření a policejního vyšetřování, 2) hlavně za využití možností společných vyšetřovacích týmů.“42 Aby mohl Europol realizovat svou činnost ve shromažďování dat, vytvořil počítačový systém (The Europol Computer-System – TECS) složený ze tří základních složek: 1) Informační systém (Europol Information Systém – EIS) 2) Systém analýz (Analytical Work Files – AWF) 3) Indexový systém (Interim Information Systém – IIS)43 41

Pikna, B.: Mezinárodní terorismus a bezpečnost Evropské Unie, Linde Praha, Praha 2006, s. 239-240. Pikna, B.: Evropský prostor svobody, bezpečnosti a práva prizmatem Lisabonské smlouvy, Linde Praha, Praha 2010, s. 250. 43 Pikna, B.: Vnitřní bezpečnost a veřejný pořádek v evropském právu (oblast policejní a justiční spolupráce), Linde Praha, Praha 2003, s. 233. 42

43

Tabulka 2 Architektura počítačového systému Europolu

Obsah

Druhy údajů

Zisk prostřednictvím

Přístup prostřednictvím

Odpovědnost za ochranu

Informační systém

Systém analýz

Údaje o osobách: - které byly odsouzeny za trestný čin -které jsou podezřelé ze spáchání trestného činu - u kterých závažné důvody ospravedlňují domněnku, že spáchají trestný čin

Údaje za účelem týkající se: -osob z informačního systému -možných svědků -obětí nebo možných obětí -kontaktních nebo doprovodných osob -možných informátorů Podle článku 6 úmluvy v zásadě: zprostředkování prostřednictvím národních jednotek podle národního práva s omezením užití

-údaje o identitě - údaje o činu -údaje o podezření z příslušnosti ke kriminální organizaci

Indexový systém Záznamy o analyzovaných údajích

Zpráva, zda je informace uložena v analytických údajích, avšak bez odkazu na obsah údajů

Národních jednotek podle Analytiků Europolu národního práva, Europolem u údajů od třetích osob a údajů získaných analytickou činností

Europolu

Národních jednotek podle opatření národního práva, styčnými důstojníky, řediteli, zmocněnými zaměstnanci Europolu

Analytiků Europolu

Ředitele, zaměstnanců Europolu, styčnými důstojníky

Zprostředkující členský stát, Europol omezen vlastními předpisy o zpracování údajů a zpracování údajů třetích osob

Europol

Europol

Zdroj: Knelangen,.Das Politikfeld innere Sicherheit im Integrationsprozess. Die Entstehung einer europäischen Politik der inneren Sicherheit. Opladen: Leske + Budich. W. 2001, s.231

44

Dalším

důležitým

mezníkem

pro

činnost

Europolu

je

Lisabonská

smlouva,

„která umožňuje rozšířit pravomoci nad rámec dosavadní koordinační funkce a podpůrné role, neboť jeho úkoly mohou zahrnovat koordinaci, organizaci a provádění vyšetřování a operativních akcí vedených společně s orgány členských států nebo v rámci společných vyšetřovacích týmů, případně ve spojení s Eurojustem“. (článek 88 odst. 2 písm. b. SFEU)44 Rozhodnutím Rady roku 2009 s účinností 1. ledna 2010 vzniká nové „rozhodnutí o Europolu“, které nahrazuje původní Úmluvu o Europolu. Toto rozhodnutí uvádí v platnost rozšíření pravomocí Europolu, které již předpovídá Lisabonská smlouva. „Zlepšení prostředí policejní spolupráce bude docilováno zvláště posílením Europolu, výměnou poznatků a začleněním technologií pro vedení policejních spisů a bezpečnostních technologií. Rozhodnutí o Europolu rozšiřuje mandát úřadu tak, že zahrnuje všechny formy závažné trestné činnosti a zlepšuje rovněž jeho fungování. Europol tak bude plnit pro vnitrostátní policejní síly na evropské úrovni nejen funkci kontaktního bodu, ale i funkci blízkého, spolehlivého a důvěryhodného partnera.“ 45 Eurojust (The European Union’s Judicial Cooperation Unit) Eurojust je dalším orgánem, který přispívá v boji proti terorismu. Je to Evropská jednotka pro soudní spolupráci, která vznikla na základě Niceské smlouvy. Byl založen Radou EU za účelem posílení boje proti závažné trestné činnosti roku 2002. Hlavním úkolem Eurojustu je: Stimuluje a zlepšuje koordinaci vyšetřování a stíhání mezi příslušnými orgány v členských státech, usnadňuje výkon mezinárodní právní pomoci. Kompetence Eurojustu se vztahují na stejné typy trestné činnosti, jako u Europolu. Je to boj proti terorismu, obchod s drogami, padělání, praní špinavých peněz, obchodování s lidmi, trestné činy ovlivňující Evropské finanční zájmy Společenství. U ostatních typů trestných činů, může Europol pomáhat při vyšetřování a stíhání na žádost některého členského státu.

44

Pikna, B.: Evropský prostor svobody, bezpečnosti a práva prizmatem Lisabonské smlouvy, Linde Praha, Praha 2010, s. 251. 45 Pikna, B.:Tamtéž, s. 268.

45

Další úkoly Eurojustu: -

zajistí, aby se příslušné orgány vzájemně informovaly o vyšetřování a stíhání,

-

pomáhá příslušným orgánům při zajišťování co nejlepší koordinace mezi členskými státy pro vyšetřování a stíhání,

-

spolupracuje s Evropskou soudní sítí (ESS) a přispívá ke zlepšení její databáze dokumentů,

-

může se v souladu se svými cíli, pokusit zlepšit spolupráci mezi příslušnými orgány a zaslat žádost o soudní pomoc: od příslušného členského státu, kterého se týká vyšetřování nebo stíhání vedeného tímto orgánem v určité věci nebo vyžadují–li jeho zásah za účelem koordinace činnosti,

-

může pomáhat Europolu, na základě Europolem provedených analýz a stanovisek,

-

může

zajišťovat

logistickou

podporu,

pomoc

v překladu,

tlumočení

a organizaci koordinačních schůzek. Za účelem plnění svých úkolů, udržuje výsadní vztahy s Europolem, Evropským úřadem pro boj proti podvodům (OLAF). Je také schopen prostřednictvím Rady, uzavírat dohody o spolupráci s nečlenskými státy a mezinárodními organizacemi nebo subjekty pro výměnu informací.46 Úmluva EU o pomoci ve věcech trestních Tato úmluva je z roku 2000, avšak stále ještě nevstoupila v platnost, poukazuje na výrazný posun v oblasti vzájemných vztahů mezi členskými státy v oblasti poskytování právní pomoci v trestních věcech. Výkon odpovědnosti členských států není dotčen, jedná – li se o udržování práva, pořádku a zajištění vnitřní bezpečnosti. Jde o nejvýznamnější nástroj Unie, kde se jedná o dožádání vzájemné pomoci. Úmluva obsahuje např. ustanovení o krytém vyšetřování, využití agentů, žádosti o odposlech telekomunikačního provozu a institut sledované zásilky, tyto ustanovení je nutné aplikovat do národních právních předpisů členských států EU. Součástí této úmluvy je protokol, který obsahuje procesně právní ustanovení, např. žádost o informace o bankovních účtech nebo bankovních operacích, žádost 46

http://www.eurojust.europa.eu/about/background/Pages/mission-tasks.aspx

46

o sledování bankovních operaci, přičemž jsou tato ustanovení přenesena do trestních řádů členských států Unie. 47 Evropský zatýkací rozkaz Byl přijat Radou v červnu 2002, jedná se o první opatření v oblasti trestního práva. Vznik evropského zatýkacího rozkazu je považován za důležitý krok v justiční spolupráci. Zatýkací rozkaz je rozhodnutí, „vydané justičním orgánem členského státu s cílem zatčení a předání požadované osoby jiným členským státem za účelem trestního stíhání nebo výkonu nepodmíněného trestu odnětí svobody“. (podle článku 1 rámcového rozhodnutí) Na území jiného státu, ale není zatykač přímo vykonavatelný, o předání musí rozhodnout soudní orgán. Povinností členský států je vykonat zatykač na základě zásady vzájemného uznávání, a musí být v souladu s předmětným rámcovým rozhodnutím. Pro to jsou stanoveny právní a věcné důvody: -

„pro povinné odmítnutí výkonu zatýkacího rozkazu (amnestie, věk osoby),

-

důvody, které umožňují výkon zatykače odmítnout“.48

Stát, který vystavil zatykač, musí v určitých případech poskytnout určité záruky. Je postaven na vzájemné důvěře a spolupráci justičních systémů členských států, jde především o to, aby byl zajištěn spravedlivý proces. Je tedy, důležité, aby si členské státy a jejich justiční orgány vzájemně důvěřovaly a uznávaly se. Zatýkací rozkaz na úrovni členských států a mezi nimi vlastně nahrazuje jakékoliv nástroje uplatňované dříve, které se týkaly vydávání (extradice) s příslušnými ustanoveními Schengenské prováděcí úmluvy. Členský stát není povinen vydat evropský zatýkací rozkaz, a tak je možno postupovat dle klasické extradice. Zatýkací rozkaz je možností, jak usnadnit či urychlit předání osoby. Při rozhodnutí o výkonu zatýkacího rozkazu je nutná dostatečná justiční kontrola, což znamená, že rozhodnutí o předání zatčené osoby, musí přijmout justiční orgán členského státu, ve kterém byla tato osoba zatčena. V tomto případě by centrální orgány, měly sloužit jen jako praktická a administrativní pomoc. 47

Pikna, B.: Evropský prostor svobody, bezpečnosti a práva prizmatem Lisabonské smlouvy, Linde Praha, Praha 2010, s. 294 – 296. 48 Pikna, B.: Tamtéž, s. 311.

47

Rámcové rozhodnutí tedy namísto vydávání praktikuje předávání s tím, že o předání hledané osoby rozhoduje soud, zcela z tohoto procesu odpadá fáze řízení přes ministerstvo spravedlnosti (fáze extradičního řízení). „Evropský zatykač lze vydat v případech trestního jednání: 1. Které lze podle právních předpisů dožadujícího členského státu -

Potrestat trestem odnětí svobody nebo ochranným opatřením s horní hranicí sazby v délce nejméně 12 měsíců,

-

Dále se jedná o případy, kdy byl již vydán rozsudek nebo nařízeno ochranné opatření, v případě trestu odnětí svobody v délce nejméně čtyř měsíců.

2. Důvodem pro předání na základě zatýkacího rozkazu, a to bez nutnosti ověření oboustranné trestnosti činu, jsou uvedené trestné činy, které lze v dožadujícím členském státě potrestat trestem odnětí svobody nebo ochranným opatřením s horní hranicí sazby v délce nejméně tři roky. Jedná se o trestné činy, jako jsou zvláště účast na zločinném spolčení, terorismus, obchod s lidmi, pohlavní zneužívání dětí a dětská pornografie, nedovolený obchod s drogami a psychotropními látkami, nedovolený obchod se zbraněmi, municí a výbušninami, korupce, podvody včetně podvodů postihujících finanční zájmy Unie, právní výnosů ze zločinu, padělání měny včetně eura, počítačová trestná činnost, vražda, těžká újma na zdraví, znásilnění a další trestné činy včetně trestných činů v rámci jurisdikce Mezinárodního trestního soudu.“49 K rámcovému rozhodnutí je přidán formulář, ve kterém jsou upraveny obsah a forma zatykače. Členské státy mohou uvést prohlášení, že budou akceptovat překlad do jednoho nebo více úředních jazyků, jinak ale musí být přeložen do úředního jazyka dožadovaného státu. Justiční orgán může nahlásit hledanou osobu do Schengenského informačního systému. Tento systém je rovnocenný evropskému zatýkacímu rozkazu. Pokud dojde k situaci, kdy nelze použít Schengenský informační systém, může dožadující justiční orgán vyzvat k doručení rozkazu Interpol.50

49

Pikna, B.: Evropský prostor svobody, bezpečnosti a práva prizmatem Lisabonské smlouvy, Linde Praha, Praha 2010, s. 313. 50 Pikna, B.: Tamtéž, s. 312- 316.

48

3. Protiteroristická politika ČR Stejně jako ostatní státy, je i Česká republika ohrožena terorismem. Přestože se na území České republiky teroristický útok nestal, riziko tu stále je. Ze strany mezinárodního terorismu je Česká republika vnímána, jako země, která je aktivně zapojena do celosvětového protiteroristického programu, také proto může být potencionálním terčem teroristických útoků. Dále je Česká republika místem i pro krátkodobý pobyt osob, které mohou být podezřelé z napojení na teroristické skupiny či organizace. „Od roku 2001 bylo v zahraničí odsouzeno nebo zadrženo několik desítek osob podezřelých z teroristických trestných činů, které získaly víza České republiky, respektive použily Českou republiku k cestě do jiných zemí, kde se zapojily do nezákonné činnosti.“ 51 Jelikož existuje hrozba terorismu, je důležité, aby Česká republika měla kvalitní protiteroristickou politiku. Jedná se o politiku, která se zaměřuje na prevenci, potírání, vypátrání terorismu a dále postavením jeho aktérů před soud. Samozřejmě by provádění této politiky nemělo porušovat základní lidská práva. Protiteroristická politika je brána jako součást bezpečnostní politiky a zasahuje do vnitřní i vnější bezpečností politiky. Na základě výše uvedených skutečností Česká republika schválila tyto strategické dokumenty: -

Národní akční plán boje proti terorismu 2002, Tento akční plán se dále aktualizoval v letech 2003,2004, 2005 - 2007, 2007 – 2009.

-

Strategie boje proti terorismu pro léta 2010 – 2012.

Národní akční plán boje proti terorismu (2004) Jedná se o dokument, který schvaluje vláda, jde o sumarizaci protiteroristických opatření. V tomto dokumentu se uvádí, že prioritou České republiky je boj proti mezinárodnímu terorismu, dále je zde popsán přístup České republiky k boji proti terorismu. Česká republika se hlásí ke spolupráci s mezinárodními organizacemi jako je EU, NATO, OSN, OECD a další.

51

Souleimanov, E.: Terorismus pokus o porozumění, Knižnice sociologické aktuality, Praha 2010, s. 116

49

Obsahem národního akčního plánu boje proti terorismu jsou tyto body: 1. Aktivní účast na mezinárodním protiteroristickém úsilí. 2. Mezinárodně-smluvní závazky ČR a vnitrostátní legislativní úprava, vztahující se k možnostem boje proti terorismu, se zvláštním zřetelem na problematiku boje proti financování terorismu. 3. Oblast policejní práce a součinnosti Policie České republiky s Armádou České republiky a dalšími subjekty. 4. Oblast práce zpravodajských služeb České republiky. 5. Ochrana informačních systémů. 6. Kontrola vývozů a dovozů vojenských zbraní, vybavení, zboží a technologií dvojího užití. 7. Zvýšení bezpečnostních standardů na letištích a na palubách letadel. 8. Civilní ochrana a oblast krizového řízení a integrovaného záchranného systému. 9. Celní, migrační a azylová oblast. 10. Zajištění bezpečnosti zastupitelských úřadů České republiky, jejich personálu a dalších občanů České republiky v zahraničí. 11. Informační a mediální politika.52 Strategie boje proti terorismu pro léta 2010 – 2012 Tato strategie vychází z národního akčního plánu boje proti terorismu, ale protože se celkové pojetí v tomto dokumentu liší, dostal nový název. Cílem dokumentu je popsat základní principy boje proti terorismu v ČR, vystihnout aktuální slabiny bezpečnostního systému ČR. Na rozdíl od Národního akčního plánu, strategie neobsahuje rozpis konkrétních úkolů pro další období. Jelikož některé úkoly z předchozího plánu nebyly splněny, už kvůli meziresortní neshodě nebo, protože sebou nesly bezpečnostní rizika v jiných oblastech. Strategie upozorňuje na existující a přetrvávající problémy, ale konkrétní úkoly nestanovuje.

52

http://www.mvcr.cz/clanek/dokumenty-454055.aspx

50

Tato strategie se zabývá: 1. Zlepšením komunikace a spolupráce mezi subjekty, které jsou zapojeny do boje proti terorismu, pro výkon jejich činnosti chce zkvalitnit podmínky. 2. Ochranou obyvatelstva, kritické infrastruktury a cílů, které jsou potencionálně zranitelné teroristickým útokem. 3. Bezpečnostním výzkumem, vzděláváním a informování veřejnosti ve vztahu ke konkrétním aspektům boje proti terorismu. 4. Prevencí radikalizace ve společnosti a bojem proti náboru do teroristických skupin. 5. Legislativními a mezinárodně-smluvními otázkami.53 V závěru dokument poukazuje na skutečnost, že terorismus je trvalou a všudypřítomnou hrozbou pro celý svět. Očekávat, že tato hrozba jednou odezní nebo, že dojde k radikálnímu omezení nelze.

3.1.

Vývoj protiteroristické politiky v ČR

Po rozpadu Československa a vzniku samostatné České republiky, bylo nutné odstranit komunistické zvyky z předchozího režimu a zaměřit se na rekonstrukci demokracie. V roce 1991 začala Česká republika navazovat spolupráci s Izraelem, kde se účastnila na operaci Pouštní bouře. Dále dochází k úpravě legislativy tím, že byl zaveden trestný čin teroru do trestního zákona. Koncem roku 1991 až do roku 2001 se ustalovala institucionální protiteroristická struktura na úrovni vnitřní bezpečnosti, vznikly specializované zpravodajské a policejní složky. Zlomovým okamžikem pro vývoj protiteroristické politiky v ČR byl vstup do NATO v roce 1997. Byly navrženy a poté schváleny základní bezpečnostně-politické dokumenty, jednalo se o mezinárodní smlouvy o terorismu. Po 11. září 2001 Česká republika prohlubuje úsilí mezinárodního společenství o potlačení terorismu. V roce 2004 Česká republika vstoupila do EU a tím se ještě více zapojila do potírání mezinárodního terorismu.54 Trestné činy se znaky terorismu uskutečněné na území České republiky po roku 1989, neměly takový charakter, aby závažně poškodily životní nebo strategické zájmy České 53 54

http://www.mvcr.cz/clanek/dokumenty-454055.aspx Mareš, M.:Terorismus v ČR, Centrum strategických studií, Brno 2005, s. 386-387.

51

republiky. Skutečnost, že existuje teroristická hrozba, výrazně ovlivnila Českou republiky v oblasti bezpečnosti. Důkazem je existující protiteroristická politika České republiky, dále se Česká republika zapojila do mezinárodní protiteroristické spolupráce.

3.2.

Nástroje protiteroristické politiky v ČR

Nástroji státní protiteroristické politiky jsou především: -

Zpravodajské operace (zjišťují informace o teroristech);

-

Policejní operace (zadržování teroristů, osvobozování rukojmích, likvidace náloží);

-

Vojenské operace (zajišťují likvidaci teroristů a ochranu před nimi vojenskými prostředky, může se jednat i o útoky na státy podporující terorismus, které odpovídají kritériím klasické války);

-

Právo (zajišťuje zákonné vymezení kompetencí protiteroristických orgánů i sankční normy pro postih teroristů a subjektů, které je podporují, specifický subtyp představuje mezinárodní právo);

-

Preventivní opatření (technologická i další, která latentně a preventivně přispívají k eliminaci terorismu);

-

Politická činnost směřující k odstranění příčin terorismu, včetně diplomacie a politického vyjednávání;

-

Civilní ochrana (vytváření struktur k eliminaci následků teroristických útoků, včetně lékařství, pomoci obětem apod.).55

Chceme-li úspěšně bojovat proti terorismu, je hlavním předpokladem schopnost spolupráce zpravodajských služeb, jak na území České republiky tak mezi státy. Zpravodajské služby by měly úzce spolupracovat s bezpečnostními složkami státu, jak zpravodajské, tak bezpečností složky České republiky, jsou také zapojeni do mezinárodní spolupráce v boji proti terorismu. Velmi důležitá je rychlá výměna informací, snaha získat informace o záměrech teroristických skupin včas a předat tyto informace dál. Bezpečností složky se zaměřují zejména na preventivní opatření, kdy by měly teroristické aktivity odhalit ještě v zárodku. Spolupráci mezi těmito dvěma složkami vyžadují i mezinárodní závazky státu (s ohledem na členství v EU a v Severoatlantické alianci, ale i na základě dvoustranných 55

Mareš, M.:Terorismus v ČR, Centrum strategických studií, Brno 2005, s. 383-384

52

ujednání s USA). V oblasti výměny informací v boji proti terorismu, hraje důležitou roli orgán, kterým je Společná zpravodajská skupina. Jedná se o jeden z výborů Bezpečnostní rady státu, je to skupina pro zpravodajskou činnost. Členy tohoto výboru jsou zástupci Úřadu vlády, zpravodajských služeb České republiky, Ministerstva vnitra, Policie České republiky a Ministerstva zahraničních věcí. Další zástupci mohou být přizváni na jednání v případě potřeby. K vyhodnocování získaných informací slouží Bezpečnostní informační služba, která o svých výsledcích informuje předsedu vlády. Povinnosti zpravodajských služeb je poskytnout Bezpečnostní informační službě veškeré informace. V roce 2009 vznikl Národní kontaktní bod pro terorismus při Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu Služby kriminální policie a vyšetřování Policie České republiky, od července tohoto roku je k dispozici v nepřetržitém režimu. V České republice došlo v posledních letech k výzkumu souvisejícím s problematikou oprávnění specializovaných složek v oblasti boje proti terorismu. Jednou z hlavních oblastí, bylo srovnání platných opatření v České republice oproti státům v zahraničí. Na základě této analýzy bylo zjištěno, že pravomoci zpravodajských a policejních složek ČR jsou této oblasti oproti jiným zahraničním státům omezeny. Týká se to především absence pravomoci zpravodajských služeb ČR získat od finančních institucí klientské informace v souvislosti s plněním úkolů při zajišťování bezpečnosti státu, dále oblast elektronických komunikací.56 I přesto, že Česká republika na svém území zcela nezaznamenala teroristický útok, neznamená, že se jí terorismus vyhne. Terorismus je v dnešní době jednou z nejvážnějších teroristických hrozeb, ani Česká republika není vůči němu imunní.

56

Souleimanov, E.: Terorismus pokus o porozumění, Knižnice sociologické aktuality, Praha 2010, s. 118-123.

53

Závěr Terorismus je závažným globálním problémem, je celkem jasné, že v brzké době činnosti teroristů úplně neeliminujeme. I přesto je důležité bojovat proti němu, a proto je žádoucí, aby se státy spojily a bojovaly proti terorismu společně. Teroristé jsou čím dál tím více agresivní, brutální a mohou číhat kdekoliv. Cíl mají promyšlený a většinou mají vše dobře zorganizované. I proto je důležité, aby zpravodajské služby a bezpečnostní složky byly vždy v pohotovosti a mohly komunikovat s ostatními státy. Je zřejmé, že se teroristé při své činnosti necítí nijak svázáni etnickými, morálními či právními normami, což dokazuje, že nemají zábrany např. k použití zbraní hromadného ničení. Většinou se tyto zbraně stávají nátlakovým prostředkem při vydírání. Vymezení definice terorismu je velmi obtížné, protože dnes již máme spoustu definic od různých autorů, kteří se touto problematikou zaobírají. Bez univerzální definice je obtížné formulovat mezinárodní smlouvy k potírání terorismu či vyvíjet protiteroristické politiky a strategie. Na základě přečtené literatury, věřím, že zavedení jednotné definice, by usnadnilo mnoha lidem pochopit, co vlastně pojem terorismus znamená. Prozatím můžeme terorismus definovat, jako specifickou formu násilí, kdy se při použití násilí především vůči civilnímu obyvatelstvu snaží prosadit své cíle. Jedná se většinou o snahu zesměšnit vládu a zpochybnit její legitimitu, vyvolat strach či upoutat pozornost veřejnosti na konkrétní cíle nebo objekt. Terorismus má spoustu druhů, můžeme ho členit na základní typy, jako je např. politický, náboženský, tyto základní typy se dále rozvětvují. Domnívám se, že se státy snaží proti terorismu bojovat společně, ale občas se vyskytují překážky např. v legislativě a komunikacemi mezi nimi. I přes tyto překážky se podařilo vytvořit řadu protiteroristických nástrojů a opatření.

54

Seznam použité literatury Tištěné monografie 1. CRAGIN, K., Chalk., P.: Terrorism and development: using social and economic development

to

inhibic

a

resurgence

of

terrorism,

RAND

2003,

ISBN 0-8330-3308-5. 2. DANICS, Š.: Politologické problémy světové politiky III, 2. nezměněné vydání. Policejní akademie České Republiky v Praze, Praha 2009, ISBN 978-80-7251-295-9. 3. EICHLER, J.: Terorismus a války v době globalizace, 2 doplněné vydání, Nakladatelství Karolinum, Praha 2010, ISBN 978-80-246-1790-9. 4. HOFFMAB, B.: Inside Terrorism, Columbia University Press, New York 1998, ISBN 978-0-231-12699-1. 5. HÜBSCH, H.: Fanatičtí bojovníci ve jménu Alláha, kořeny islámského teroru, Naše vojsko Praha, Praha 2002, ISBN 80-206-0609-2. 6. KALABIS, Z.: Základy bankovnictví, bankovní obchody, služby, operace a rizika. BizBooks Brno, Brno 2012, ISBN 978-80-265-0001-8. 7. KNELANGEN, W.: Das Politikfeld innere Sicherheit im Integrationsprozess. Die Entstehung

einer

europäischen

Politik

der

inneren

sicherheit.

Opladen:

Leske + Budich. 2001, ISBN 978-3810031013. 8. KOLEKTIV autorů: Encyklopedie Světový terorismus od starověku až po útok USA, Svojtka & Co. Praha, Praha 2001, ISBN 80-7237-340-4. 9. KUČEROVÁ, I.: Evropská Unie: Hospodářské politiky EU, Univerzita Karlova v Praze, nakladatelství Karolinum, Praha 2007, ISBN 978-80-246-1212-6. 10. KUSHNER, H. W.: Encyklopedia of terrorism, Sage Publications, Inc., USA 2003, ISBN 0-7691-2408-6. 55

11. LAGUER, W.: The New Terrorism, Fanaticism and the Arms of Mass Destruction, Oxford University Press, New York 1999, ISBN 978-0195118162. 12. LAGUER, W.: No End to War, Terrorism in the Twenty-First Century, 2003, ISBN 978-0826416568. 13. MAREŠ, M.: Terorismus v ČR, Centrum strategických studií, Brno 2005, ISBN 80-903333-8-9. 14. MIKA

J,

O.:

Současný

terorismus,

Nakladatelství

Triton,

Praha

2003,

ISBN 80-7254-409-8. 15. PIKNA, B.: Mezinárodní terorismus a bezpečnost EU, Linde Praha, Praha 2006, ISBN 80-7201-615-6. 16. PIKNA, B.: Evropský prostor svobody, bezpečnosti a práva, prizmatem Lisabonské smlouvy, druhé doplněné vydání. Linde Praha, Praha 2010, ISBN 978-80-7201-813-0. 17. PIKNA, B.: Vnitřní bezpečnost a veřejný pořádek v evropském právu (oblast policejní a justiční spolupráce), Linde Praha, Praha 2003, ISBN 80-7201-449-8. 18. SOULEIMANOV, E.: Terorismus pokus o porozumění, Knižnice sociologické aktuality, Praha 2010. ISBN 978-80-7419-038-4. 19. STRMISKA, M.: Terorismus a demokracie: Pojetí a typologie subverzivního teroristického násilí v soudobých demokraciích, Masarykova univerzita Brno, Brno 2001, ISBN 80-210-2755-X. Elektronické monografie, webovská sídla 1. GANOR, B.: Defining Terrorism: Is One Man’s Terrorist Another Man’s Freedom Fighter? [online]. The Interantional Policy Institute for Counter – Terrorism, Herzliya, Izrael, [online]. 2002 [cit. 2012-11-05.]. Dostupný z WWW:< http://www.instituteforcounterterrorism.org> . 56

2. MAREŠ, M.: Protiteroristická politika EU. Fakulta sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně. S. 21 – 48, [online]. 2005 [cit. 2013-03-15.] Dostupný z WWW:< http://socstudia.fss.muni.cz/dokumenty/080303154844.pdf> . 3. MOGHADDAM F.: The Staircase to Terrorism: A Psychological Exploration. American Psychologist, February-March, Georgetown 2005, s. 161 – 169, [online]. 2005 [cit. 2012-12-03]. Dostupný z WWW:< http://www.sonoma.edu/users/s/smithh/psy326/moghaddam.pdf> . 4. EUROPOL: The EU Terrorism Situation and Trend Report (TE-SAT) 2010 [online]. 2010 [cit. 2013-03-15.]. Dostupné z WWW:< https://www.europol.europa.eu/search/apachesolr_search/Te-sat> . 5. EUROPOL: The EU Terrorism Situation and Trend Report (TE-SAT) 2011 [online]. 2011 [cit. 2013-03-15.]. Dostupné z WWW:< https://www.europol.europa.eu/search/apachesolr_search/Te-sat> . 6. EUROPOL: The EU Terrorism Situation and Trend Report (TE-SAT) 2012 [online]. 2012 [cit. 2013-03-15.]. Dostupné z WWW:< https://www.europol.europa.eu/search/apachesolr_search/Te-sat> . 7. ZAHER B., PhD Candidate and Allen Merhej: Key Islamic Banking Challenges. Islamic

finance

Industry:

in

Islamic

Finance

in

Practice

[online].

2008 [cit. 2012-11-10.]. Dostupné z WWW:< http://www.ism.edu/Publications-and-Dissertations/Student-Publications/key-islamicbanking-challenges-zaher-barakat-phd-candidate-and-allen-merhej.html> . 8. The Capital Market Development: Islamic Finance [online]. 2009 [cit. 2012-11-10]. Dostupné z WWW:< http://www.cmda.gov.vm/docs/Islamic%20Finance%20Terms.pdf> . 9. OSN,

zpravodajství,

OSN

proti

terorismu,

březen

2005 [cit. 2013-03-15]. Dostupné z WWW:> http://www.osn.cz/zpravodajstvi/zpravy/zprava.php?id=1039> . 57

2005

[online].

10. OSN, zpravodajství, Úvaha nad novým globálním nebezpečím jaderného terorismu, listopad 2001 [online]. 2001 [cit. 2013-03-15]. Dostupné z WWW:> http://www.osn.cz/zpravodajstvi/zpravy/zprava.php?id=737 11. The European Union´s Judicial Cooperation Unit, About Eurojust, Mission and tasks [online] 2012. [cit. 2013-03-15]. Dostupné z WWW:< http://www.eurojust.europa.eu/about/background/Pages/mission-tasks.aspx> . 12. Vláda České republiky, usnesení, Národní akční plán boje proti terorismu, aktualizované znění 2004, [online]. 2004 [cit. 2013-04-05]. Dostupné z WWW:< http://www.mvcr.cz/clanek/dokumenty-454055.aspx> . 13. Ministerstvo vnitra České republiky, odbor bezpečnostní politiky, Strategie boje proti terorismu pro léta 2010 - 2012,Praha 2010, [online]. 2010 [cit. 2013-04-05] Dostupné z WWW:< http://www.mvcr.cz/clanek/dokumenty-454055.aspx> .

58