Prospěch medu, hrozba jedu

Prospěch medu, hrozba jedu

» Med obsahuje stopové prvky – zinek, křemík, hořčík, je zdrojem železa, vápníku, sodíku, draslíku.


Včely obývají Zemi asi 80 miliónů let. Je to přibližně stejně dlouhá doba, jako se objevily kvetoucí rostliny. Jejich soužití je vzájemně prospěšné, žijí v symbióze. Včely se nektarem a pylem z květů živí. 80 % evropských rostlin je na opylování hmyzem závislých. Za jeden den dokáže jedno včelstvo opylit až 2 milióny květů. Pokud by rostliny včely neopylovaly, nevzniklo by semeno a nová rostlina, zmizelo by mnoho druhů plodin, které jsou důležitým článkem potravního řetězce zvířat a lidí.

12

Člověk rozumný se na Zemi objevil před asi 200 tisíci lety. O tom, kdy přišli lidé na výtečnou chuť medu, přesné zprávy nemáme, ale již před 15 tisíci lety nakreslili lidé na stěnu Pavoučí jeskyně, jak vybírali med divokým včelám z vysokých stromů. Bylo to určitě náročné, dodnes se takto získává med v Asii. Písemné zprávy o „domácím“ chovu včel máme ze starověku, z Mezopotámie. U nás došlo k rozvoji včelařství ve středověku. V té době se včelaři hrdě hlásili k cechu brtnickému, byli velmi vážení a užívali řady privilegií. Lidé chovali včelstva nejprve ve vydlabaných kmenech, poté začali stavět speciální obydlí a úly. Starali se o ně, vymýšleli postupy, pomůcky a vynálezy, které jim umožňovaly získávat med a další produkty snadněji, více a v dobré kvalitě. Za odměnu od nich získali med, vosk, mateří kašičku a propolis. Včely jim poskytly nejen tyto produkty, ale opylovaly jejich sady a zahrady a tím zajistily vyšší úrodu. Med byl po dlouhá léta jediným sladidlem, které člověk používal k přípravě pokrmů. Lidé vypozorovali i jeho blahodárné a hojivé účinky.

Alergie, astma, bronchitida 3 | 2014


Dělba práce Včely žijí ve včelstvech. Je to společnost obyčejně jedné královny matky, mnoha dělnic (v době snůšky 30 000–50 000) a trubců, ve které funguje dokonalá dělba práce. Všichni jedinci jsou na sobě závislí a mají nezastupitelnou úlohu. Matka klade vajíčka a zabezpečuje pokračování rodu, produkuje chemickou látku (feromon), která udržuje soudržnost včelstva. Trubci oplodní matku a také díky své vyšší teplotě, než mají dělnice, zahřívají plod. Dělnice vykonávají během svého života několik „zaměstnání“. Po vylíhnutí je to včela čistička, která čistí buňky a připraví je matce k zakladení. Krmičky krmí včelí plod, poté jako stavitelky začnou produkovat vosk a staví včelí dílo. Dalším úkolem pro strážkyně je hlídat úlový vchod (česno) před vetřelci a cizími včelami. Od 21. dne se z nich stávají průzkumnice a létavky, vyhledávají a přinášejí do úlu potravu a vodu. Během aktivního sběru žije dělnice 6–8 týdnů, pokud nemusí použít k obraně své žihadlo. Na zimu se líhnou dlouhověké včely, které chrání a zahřívají matku a přežijí celou zimu. Tělo dělnic je ke všem činnostem výborně vyvinuté. Včely mají hltanovou žlázu k produkci mateří kaše, voskotvornou žlázu k produkci vosku

a žihadlo k obraně a na zadních končetinách mají rousky ke sběru pylu. Čas od času se včely vyrojí, jde o přirozený rozmnožovací pud. Z úlu vyletí stará matka se svoji skupinou včel a zabydlí se na vyhlédnutém místě. Podle včelařů v době rojení včely nebodají. Včely si nejprve připraví matečníky, ze kterých se vylíhne mladá matka. První vylíhnutá matka vykouše ostatní zavíčkované matečníky. Po několika dnech vyletí z úlu na svatební let a je oplozena několika trubci. Po návratu do úlu začne klást vajíčka, až 2000 za den. V tomto okamžiku stará matka s rojem opouští úl. Královna se dožívá 2–3 let. Dělnice mají na starost shromažďování zásob. Sbírají pyl, nektar, medovici, vodu a přinášejí je do úlu. Pyl městnají do speciálních košíčků, rousků, které mají na třetím páru nohou. Po příletu ho létavky předají úlovým včelám, ty ho uskladní a podle potřeby odebírají, svými enzymy ho natráví a krmí jím mladou generaci v buňkách. Sladký nektar z květů a medovici shromažďují v rozšířené části trávicí trubice. Po příletu do úlu předávají sladinu do volátka úlovým včelám. Ty surovinu zahustí tak, že ji po kapkách vystavují větrnému a teplému prostředí. Zahuštěnou ji ukládají do plástů, kde med dozrává. Podle potřeby ze zásob čerpají. Do úlu přinášejí také vodu, ta slouží k ředění

Obr. 1


13


Obr. 2

medu při zpracování krmiva. Odpařená voda je důležitá pro udržení mikroklimatu v úlu. Včely umí v úlu vířením křídel ovlivnit vlhkost i teplotu.

Je to sladké jako med Příběh medu začíná u rozkvetlé louky nebo v lese. Podle toho, zda máte chuť na luční, květinový med nebo na lesní, medovicový. Včely průzkumnice objeví místo, kde je zdroj k výrobě medu, a pomocí včelího tance k němu nasměrují včely dělnice. Ty sbírají nektar z rozkvetlých květů na louce, zahradě či u vás v květináči. Medovici sbírají nejen včely, ale i mravenci. Produkují ji mšice, červci a další drobní živočichové tak, že nabodávají rostlinná pletiva a sají mízu, přefiltrovanou sladkou tekutinu rozstřikují kolem. Včela nasaje sladinu sosáčkem nebo ji vylizuje jazýčkem a naplní si jí medný váček. Při návratu do úlu na sebe upozorní úlové včely nabízením přinesené sladiny a tanečky. 3–4 mladuškám surovinu předá a ty ji zahustí, obohatí enzymy, uloží do připravených buněk plástů a zavíčkují. Včela dělnice si odpočine, vyčistí oči, tykadla a hrudník, přijme novou potravu na cestu a znovu vyletí. Za den vyletí 7–15krát.

14

Kolik kapek medu je od jedné včelky? Včela, která váží asi 120 mg, unese až 50 mg nektaru či medovice. Surovina obsahuje velké množství vody, a tak z jednoho výletu přinese základ na 30 mg medu. Za den vyletí asi sedmkrát a její život trvá asi 30 dnů. To znamená, že za svůj život vyletí asi 210 krát a vyprodukuje 6,3 gramů medu (kávová lžička medu váží 5,6 g). Pokud je dobrý rok a včely najdou dostatek surovin, vyprodukuje jedno včelstvo až 120 kg medu. 80 kg využijí pro vlastní potřebu a 40 kg může včelař stočit a prodat ho lidem. Ti ho využívají v kuchyni při přípravě sladkých i slaných jídel. Díky jeho léčivým účinkům používají lidé med při nachlazení, bolestech v krku, k tlumení kašle, při nespavosti, potírají jím rány, otoky a popáleniny. Blahodárné účinky jsou zapříčiněny působením osmotického tlaku, který odčerpává vodu z rány, vysokou kyselostí (Ph 3,2–4,5) a účinky peroxidu vodíku, který vytváří prostředí nevhodné pro růst bakterií a plísní. Med působí antioxidačně, podporuje přirozenou imunitu.



Není med jako med Pokud med vyteče z pláství či je stočený v medometu u místního včelaře, jde zajisté o kvalitní med. Po stočení je med tekutý, po určité době začne krystalizovat. Rozhodně se nekazí. Pokud chceme med opět tekutý, lze ho rozehřát, ale pozor, při teplotě vyšší než 50 stupňů Celsia se ničí enzymy a řada cenných látek, z medu se stane pouhé sladidlo. Průmysloví zpracovatelé často med upravují, aby nedocházelo ke krystalizaci, dobarvují ho, přidávají do něj sirupy. Včelí med obsahuje 18 % vody, asi 70 % cukrů – fruktózu, glukózu, malé množství sacharózy, zbytek tvoří cenné látky – enzymy, pyl, stopové prvky – zinek, křemík, hořčík, je zdrojem železa, vápníku, sodíku, draslíku. (Pro vysoký obsah draslíku 1676 mg/kg v medovicovém medu se nedoporučuje malým dětem.) Kvůli obsahu pylu a enzymů od včel může u některých lidí med vyvolat alergickou reakci.

Co je to mateří kašička? Mateří kašička se dá přirovnat k mateřskému mléku u savců. Je to výměšek hltanových žláz včel kojiček, které jím krmí larvy budoucích včel dělnic a trubců 3 dny a matku královnu celý její život. Mateří kašička je bílá až nažloutlá tekutina, typické slabě kořeněné vůně. Obsahuje vodu, cukry, tuky, bílkoviny, vitamíny, minerální látky. Využívá se v kosmetickém průmyslu

pro své blahodárné účinky na kůži, dále v lékárenství a jako potravinářský doplněk. Přidává se i do medu. Nedoporučuje se podávat dětem a těhotným ženám.

Vosk Včelí vosk je produkt, který vzniká metabolickou přeměnou medu a pylu ve voskotvorných žlázách včel stavitelek. Včely ho využívají pro stavbu šestihranných buněk pláství, ve kterých se vyvíjí včelí plod (vajíčko, larva, kukla), slouží k izolaci a k uskladnění zásob. Lidé využívají vosk k odlévání kovových předmětů, povrchové úpravě dřeva, na výrobu svíček, v lékárenství a kosmetice, dříve i jako platidlo. Dnes je využíván v potravinářství, jako E901 ho najdeme například na lesklém povrchu lentilek.

Propolis – včelí tmel Pryskyřici, kterou včely sbírají z výhonků stromů a pupenů, přemění ve svých ústech na propolis neboli včelí tmel. Do úlu ho nosí v rouskách na třetím páru nohou, stejně jako pyl. Včely ho využívají na úpravu stěn úlu, k dezinfekci, utěsnění úlu či zmenšení vletových otvorů. Propolis má žlutohnědou, červenohnědou nebo zelenohnědou barvu a obsahuje velmi proměnlivou směs pryskyřičných látek, včelí vosk, balzámy a éterické oleje, pyl, stopové prvky s flavonoidními barvivy a další složky. Složení propolisu

Obr. 3: Medobraní


15


bývá nekonstantní. Má aromatickou vůni, která vytváří charakteristickou atmosféru v úle. Jeho léčivé a protizánětlivé účinky znali už Egypťané. Je používán k dezinfekci a místnímu znecitlivění v podobě pryskyřice, tinktury či masti. Jsou zaznamenané protivirové, protimikrobiální, protiplísňové a protinádorové účinky. U citlivých jedinců může způsobit i vážnou alergickou reakci.

Včelí jed Soužití mezi včelami a lidmi nepřináší pouze med, ale i nesnáze, které nastanou ve chvíli, kdy včela bodne. Včely používají žihadlo k obraně společenstva, zásob i při vlastním ohrožení. Během evoluce se u nich vyvinula strategie obrany a jejich těla se dokonale přizpůsobila. Z kladélka vajíček se u dělnic vyvinulo žihadlo a přibyla jedová žláza s váčkem, který obsahuje jed. Nejvíce jedu mají 2–3týdenní dělnice (až 0,26 mg). Díky zpětným háčkům žihadlo zůstane v kůži a vytrhne se i s jedovým váčkem. Přitom se šíří poplašný feromon, který láká další včely k útoku, obranný efekt je tak výraznější. Včela s vytrženým žihadlem často odletí, ale po chvíli umírá. Královna matka má žihadlo bez háčků, může vpich opakovat. Trubci žihadlo nemají.

Včely shromažďují zásoby během celého roku, aby mohly krmit novou generaci a přežily zimu. Med je lákadlem mnoha živočichů, proto vchod do úlu hlídají strážkyně na česně, které registrují pohyb a vibrace v blízkosti úlu. Zkušení včelaři vědí, že kritická vzdálenost před česnem je asi 5 m. Po přiblížení za tuto hranici lze očekávat útok, neboť je ohrožené celé společenství a jeho zásoby. Po bodnutí se z váčku uvolňují jedovaté látky ještě asi 20 minut. Je nutné ho správně odstranit, a tím zabránit dalšímu vstupu jedu a infekci. Žihadlo odstraňte seškrábnutím, nikdy ho nevytahujte dvěma prsty, neboť stlačením váčku vstříknete do rány zbytek jedu. Včelí jed je bezbarvá kapalina charakteristické vůně a kyselé chuti. Obsahuje biogenní aminy (histamin, dopamin, noradrenalin), polypeptidy (mellitin poškozuje čevené a bílé krvinky, apamin působí na nervovou soustavu ap.), enzymy (fosfolipáza způsobuje hemolýzu, hyaluronidáza). Složky jedu způsobí popraskání buněk a vylití dalších působků (mediátorů), vyvolají zánětlivý proces. Místo zarudne, oteče a bolí. Včelí jed má nejen toxické účinky, ale může působit také jako alergen (látka vyvolávající alergickou reakci).

Obr. 4

16



použít, najdete tam i kartičku alergika, na které je zapsáno, jaké léky máte podat. V případě, že se vážná příhoda stane a postižený léky u sebe nemá, je nutné mu poskytnout první pomoc. Uložit ho do polohy v leže či polosedě, nikdy nestavět, ani při přechodu či nasedání do auta. Odstranit žihadlo, místo chladit, popřípadě zaškrtit končetinu nad místem vpichu. V případě nutnosti uložit do stabilizované polohy, zahájit umělé dýchání a masáž srdce. Zásadou je nenechávat postiženého o samotě a snažit se ho uklidnit. Zavolat ambulanci a nahlásit „anafylaxe po bodnutí hmyzem“.

Obr. 5

Reakce po včelím bodnutí a její léčba Pokud dojde k reakci po několika hodinách od bodnutí, jde z největší pravděpodobností o toxickou reakci způsobenou včelím jedem. V této situaci je vhodné místo chladit, při svědění je možné podat léky s protisvědivým a protialergickým účinkem (antihistaminika). U přecitlivělých lidí, kteří tvoří protilátky proti včelímu jedu, dojde k alergické reakci. Reakce bývá zpravidla okamžitá, větší než dlaň, spojená s dalšími příznaky – svěděním, pálením, brněním, kopřivkou po těle, otokem rtů a hrdla, ztíženým dýcháním, pískáním, pocitem na omdlení, bledostí, pocením, pocitem bušení srdce. Pokud dojde k systémové reakci organismu, při které postižený upadá do bezvědomí, mluvíme o anafylaktickém šoku. Bez okamžité odborné pomoci je ohrožen jeho život. Lékem první volby u anafylaxe je adrenalin. Pokud člověk již v minulosti měl vážnou reakci po bodnutí včelou, je vybaven balíčkem první pomoci a ví, že musí zaujmou polohu vsedě a co nejrychleji si aplikovat autoinjektor s adrenalinem do stehenního svalu – i přes oblečení. Poté polknout tablety antihistaminika a kortikoidů. Při dechových potíží aplikuje sprej k rozšíření průdušek (bronchodilatancium). Zaujme vhodnou polohu – vleže či polosedě, nikdy ne vestoje. Důležité je odstranit žihadlo a místo bodnutí chladit. Zavolat ambulanci a nahlásit „anafylaktický šok“. Pokud zachraňujete postiženého a přesně nevíte, jak a co z balíčku první pomoci


Pokud jste zažili podezřelou či vážnou reakci po bodnutí včelou nebo jiným blanokřídlým hmyzem, je vhodné se poradit a nechat se vyšetřit v alergologické ambulanci. Vyšetření se provádí kožními testy, krevním odběrem. Pokud u vás bude zjištěna přecitlivělost na blanokřídlý hmyz, vybaví vás lékař informacemi a léky, které použijete při reakci. Důležitá je prevence, snažit se vyhnout spouštěcímu impulzu, tedy zabránit bodnutí. Opatrnosti je třeba i při konzumaci včelích produktů. V některých případech je indikovaná alergenová imunoterapie – léčba vakcínou, která je podkožně aplikována v přesném časovém rozmezí. Léčba je obvykle plánovaná na dobu 5 let. Léčba vakcínou je základní ochranou do budoucna. ✳✳✳ Včely obývají Zemi déle než člověk. Jsou užitečné a mají nezastupitelné místo v přírodě. Člověk se naučil využívat jejich bohatství a prospěch. V domácích chovech jsou včely závislé na jeho péči a zkušenostech. Za odměnu mu včely poskytují svoje produkty. Včelí produkty jsou potraviny nebo potravinové doplňky s léčivými a zdraví prospěšnými účinky. Produkty se v léčitelství používají od nepaměti, jejich užití vychází ze zkušenosti předků. Léčivé účinky nebyly ověřeny v klinických studiích už proto, že složení včelích produktů je nekonstantní a není možné přesně určit léčebnou dávku. Včely kromě prospěchu mohou pro lidi znamenat i nebezpečí. Po bodnutí nebo po konzumaci včelích produktů může dojít u citlivých jedinců k alergické reakci. Proto by každý z nás měl vědět, jak postiženému pomoci, protože v mnohých případech mu můžeme zachránit život. Veronika Solařová fotodokumentace z rodinného alba

17

Prospěch medu, hrozba jedu

Recommend Documents