Hodnocení stravovacích návyků a tělesné konstituce žen v redukčním programu Diplomová práce

Mendelova univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav technologie potravin

Hodnocení stravovacích návyků a tělesné konstituce žen v redukčním programu Diplomová práce

Vedoucí práce: Ing. Gabriela Zorníková, Ph.D.

Vypracovala: Bc. Marie Janečková

Brno 2013

PROHLÁŠENÍ Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma Hodnocení stravovacích návyků a tělesné konstituce žen v redukčním programu vypracovala samostatně a použila jsem jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém seznamu literatury. Diplomová práce je školním dílem a může být použita ke komerčním účelům jen se souhlasem vedoucího diplomové práce a děkana Agronomické fakulty Mendelovy univerzity v Brně. dne ………………………………………. Podpis diplomanta ……………………….

PODĚKOVÁNÍ Ráda bych na tomto místě poděkovala vedoucí diplomové práce Ing. Gabriele Zorníkové, Ph.D. za odborné vedení, vstřícný přístup, trpělivost a ochotu při vypracování závěrečné práce. Dále bych ráda poděkovala svým rodičům za podporu po celou dobu studia na Mendelově univerzitě v Brně.

ABSTRAKT V úvodu teoretické části diplomové práce na téma Hodnocení stravovacích návyků a tělesné konstituce žen v redukčním programu je vysvětlen pojem výživa. Další část je věnována základním živinám a jejich přeměnám v lidském organismu. Jsou zde zmíněna doporučení zdravé výživy. Podstatná část práce je věnována definici obezity, jejím příčinám, komplikacím a léčbě. Závěr rešerše je zaměřen na metody stanovení složení lidského těla. V praktické části, na základě získaných jídelníčků, byl sledován příjem energie, bílkovin, tuků a sacharidů u účastnic redukčního kurzu. Nutriční parametry byly pozorovány jak v jednotlivých denních chodech, tak v průměru za celý den. Současně byly sledovány změny tělesné konstituce. Mezi 1. (92,46 ± 18,14 kg) a 2. (88,31 ± 14,34 kg) sledovaným obdobím byl zaznamenán pokles hmotnosti (P > 0,05). Všechny zjištěné hodnoty byly srovnávány s výživovými doporučeními a hodnotami v jiných studiích. Klíčová slova: živiny, jídelníček, obezita, zdravá výživa, kurz STOB

ABSTRACT At the beginning of the theoretical part of the dissertation dealing with the topic of Evaluation of eating habits and the physique of women in the reducting program the concept of nutrition is explained. Another part is devoted to the basic nutrients and their transformations it the human body. Recommendations of the healthy diet are mentioned there. The essential part of the work is devoted to the definition of obesity, its causes, complications and treatment. Conclusion of the research is focused on the method of determining the composition of the human body. In the practical part, on the basis of the gained diets, energy, protein, fat and carbohydrates intake of the participants of the reducting course were observed. Nutritional parameters were observed in both individual daily courses and the average for the whole day. At the same time changes in body constitution were also monitored. Between the first (92.46 ± 18.14 kg) and the second (88.31 ± 14.34 kg) observed period a weight loss (P > 0.05) was detected. All the values were compared with dietary recommendations and values in other studies. Keywords: nutrients, diet, obesity, health food, course STOB

OBSAH 1

ÚVOD........................................................................................................................ 8

2

CÍL PRÁCE ............................................................................................................... 9

3

LITERÁRNÍ PŘEHLED ......................................................................................... 10 3.1 Definice výživy ..................................................................................................... 10 3.2 Základní živiny ...................................................................................................... 10 3.2.1 Bílkoviny ........................................................................................................ 11 3.2.1.1 Přeměna bílkovin ..................................................................................... 12 3.2.2 Lipidy.............................................................................................................. 13 3.2.2.1 Přeměna lipidů ......................................................................................... 14 3.2.3 Sacharidy ........................................................................................................ 15 3.2.3.1 Přeměna sacharidů ................................................................................... 17 3.3 Metabolismus ........................................................................................................ 17 3.3.1 Řízení příjmu potravy ..................................................................................... 19 3.4 Obecná doporučení ohledně zdravé výživy........................................................... 20 3.4.1 Zdravá třináctka .............................................................................................. 21 3.4.2 Grafická znázornění........................................................................................ 21 3.4.2.1 Potravinová pyramida .............................................................................. 22 3.4.3 Sociální a psychické aspekty výživy .............................................................. 24 3.5 Obezita .................................................................................................................. 24 3.5.1 Faktory vzniku obezity ................................................................................... 25 3.5.2 Komplikace při obezitě................................................................................... 26 3.5.3 Prevence obezity ............................................................................................. 27 3.5. 3.1 Glykemický index (Gl) ........................................................................... 27 3.5.4 Terapie obezity ............................................................................................... 28 3.5.4.1 Pohyb ....................................................................................................... 29 3.6 Metody pro stanovení složení lidského těla .......................................................... 29 3.6.1 Antropometrické metody ................................................................................ 29 3.6.2 Bioimpedanční analýza ................................................................................... 31 3.7 Kurz STOB ............................................................................................................ 32

4

MATERIÁL A METODIKA .................................................................................. 33 4.1 Materiál ................................................................................................................. 33

4.1.1 Probandi .......................................................................................................... 33 4.1.2 Dotazník.......................................................................................................... 33 4.1.3 Jídelníček ........................................................................................................ 33 4.2 Metodika................................................................................................................ 34 4.2.1 Bodystat Quadscan 4000 ................................................................................ 34 4.2.2 Vyhodnocení jídelníčků.................................................................................. 35 4.3 Statistické zpracování dat ...................................................................................... 35 VÝSLEDKY A DISKUZE...................................................................................... 36

5

5.1 Charakteristika účastnic kurzu na základě vyplněných dotazníků ........................ 36 5.1.1 Věk a zaměstnání ............................................................................................ 36 5.1.2 Zdravotní stav ................................................................................................. 36 5.1.3 Pohyb .............................................................................................................. 37 5.1.4 Spotřeba kávy a alkoholu................................................................................ 37 5.1.5 Předchozí zkušenost s redukcí hmotnosti ....................................................... 37 5.1.6 Motiv ke snížení váhy..................................................................................... 38 5.2 Výsledky měření tělesných parametrů na přístroji Bodystat Quadscan 4000 ....... 38 5.3 Vyhodnocení stravovacích návyků v průběhu redukčního kurzu ......................... 42 5.4 Vyhodnocení stravovacích návyků účastnic kurzu pomocí regresní analýzy ....... 49 6

ZÁVĚR .................................................................................................................... 54

7

LITERATURA ........................................................................................................ 55

8

SEZNAM OBRÁZKŮ ............................................................................................ 62

9

SEZNAM ZKRATEK ............................................................................................. 64

10

PŘÍLOHY ............................................................................................................ 65

1

ÚVOD

Zdravá výživa a zdravý způsob života vyvolává stále větší zájem mezi lidmi. Lidé dnes chtějí dobře vypadat, být zdravý a dobře se cítit. Zdravý pohyb, zdravá strava a zdravé myšlení – to vše spolu úzce souvisí. Bez pozitivního přístupu k životu člověk ztrácí motivaci k pravidelnému zdraví prospěšnému chování. Výživa dodává našemu tělu živiny, které jsou potřeba na tvorbu energie, tepla, správný vývoj a funkci tělesných orgánů. Správnou výživou lze do jisté míry i léčit, naopak nekvalitní výživa může podmiňovat vznik některých civilizačních onemocnění. Nekvalitní výživou se rozumí především velký přebytek energie, tuků, solí a nedostatečný příjem vlákniny, ovoce a zeleniny. Dnešní svět poskytuje dobré materiální zajištění, výživa proto nepředstavuje pouze prostředek k přežití. Posunula se do role labužnických požitků, představuje pro nás řešení psychických problémů. Spíše než nedostatkem, trpíme nadbytkem potravy. Jedním z onemocnění, které mohou vzniknout z nadbytku stravy, je obezita. Právě obezita je v posledních letech označována za epidemii či nemoc třetího tisíciletí. Za vznikem obezity stojí však i snížený energetický výdej a sedavý způsob života. Obezita nepředstavuje pouze estetický problém, ale i zdravotní, sociální a ekonomický. S obezitou souvisí řada onemocnění jako např. hypertenze, ateroskleróza, diabetes mellitus, onemocnění žlučových cest atd. Proto není divu, že stále více lidí chce se svojí nadváhou či obezitou účinně bojovat. Každý začátek je těžký. Změnit životní styl vyžaduje velké úsilí a velkou motivaci. Snaha se ale vyplácí. Změnou stravování a životního stylu můžeme dosáhnout delšího, zdravějšího a produktivnějšího života.

„Zdraví je vzácná věc, je to vpravdě jediná věc, která zaslouží, abychom úsilí o ni obětovali nejen čas, pot, námahu, jmění, ale i život; tím spíše, že bez něho se pro nás život stává trápením a strastí. Není-li zdraví, potemní a vyprchají i rozkoš, moudrost, učenost a cnost” – Michel De Montaigne 8

CÍL PRÁCE

2 

Nastudovat dostupnou literaturu týkající se zásad racionální výživy



Nastudovat dietární opatření v prevenci a léčbě nadváhy žen v produktivním věku



Prostudovat dostupnou literaturu týkající se prevence onemocnění dané populační skupiny



Zhodnocení stravovacích návyků žen v redukčním programu



Pravidelný monitoring tělesného složení žen v programu



Statistické vyhodnocení získaných dat a jejich zpracování do diplomové práce

9

3 LITERÁRNÍ PŘEHLED 3.1

Definice výživy

Výživa je definována jako souhrn procesů, kterými lidský organismus přijímá a zužitkovává látky potřebné na nepřetržitý energický výdej, na stavbu a stálou obnovu tkání a na zabezpečení fyziologických funkcí. Účelem výživy je udržení života, růstu, reprodukce, tvorba energie a normální funkce orgánů (Stratil, 1993; Svačina, 2008). Výživa má vliv nejen na naše tělesné zdraví, ale také na psychiku a duševní harmonii (McGarey, 2004). Racionální výživa je vědecky zdůvodněná výživa, která nejvhodnějším způsobem uspokojuje nároky organismu na energii a nepostradatelné důležité látky v konkrétních podmínkách jeho života. Představuje tedy systém, který kvalitou a kvantitou živin a dalších biogenních látek, způsobem a rytmem přijímání denních jídel a úpravou pokrmů odpovídá doporučením podle nejnovějších vědeckých poznatků. Správná racionální výživa může upevnit zdraví a zároveň předcházet nemocem (Keresteš, 2011). Nesprávná výživa naproti tomu zapříčiňuje 50 – 80 % civilizačních onemocnění (Béder, 2005). Jednou z možných příčin, které přispívají k výskytu civilizačních onemocnění, může být i vývoj a adaptace genů. Geny, které regulují metabolické funkce, se vyvíjeli po miliony let a ke změnám ve stravování došlo na evoluční stupnici před příliš krátkou dobou na to, aby se jim lidský genom přizpůsobil (Kudlová, 2009).

3.2

Základní živiny

Mezi základní živiny patří bílkoviny, tuky a sacharidy. Tvoří 80 – 90 % sušiny stravy (Ševčíková, 2006). Dalšími nezbytnými látkami pro organismus člověka jsou vitamíny, minerální látky, vláknina a voda. Všechny tyto látky musí být přijímány potravou a následně upraveny v trávicím traktu, aby mohli plnit svoji funkci. Z hlediska celkového příjmu energie je vhodné konzumovat základní živiny v následujícím poměru: 50 – 60 % sacharidů, 10 – 15 % bílkovin a 25 – 30 % tuků. Správný vzájemný poměr základních živin je velice důležitý pro jejich optimální využití (Machová, 2009).

10

3.2.1 Bílkoviny Bílkoviny jsou polymerní látky složené z aminokyselin. Ve své molekule běžně obsahují více než 100 aminokyselin. Vedle vody, tvoří proteiny většinu hmoty živých organismů. Podle biologické funkce se proteiny rozlišují na strukturní, katalytické, transportní,

zásobní,

obranné,

regulační,

pohybové,

senzorické

a

výživové

(Velíšek, 2009). Podílí se tedy na struktuře orgánů, umožňují pohyb, umožňují průběh biochemických reakcí v organismu, přenáší nebo skladují různé látky, jsou nezbytné pro struktury nesoucí genetické informace. Bílkoviny můžeme rozdělit podle obsahu esenciálních aminokyselin na plnohodnotné, téměř plnohodnotné a neplnohodnotné (Komprda, 2009). Pro lidskou výživu jsou využívány proteiny živočišného a rostlinného původu. Živočišné bílkoviny mají úplnější spektrum aminokyselin, zatímco většina bílkovin rostlinného původu je neplnohodnotných (Burdychová, 2009). V naší stravě by měly být zastoupeny v poměru 1:1 (Málková, 2007; Machová, 2009). V poslední době jsou potenciálním zdrojem proteinů také některé netradiční zdroje, např. řasy (hlavně rodů Chlorella, Spirulina aj.; Velíšek, 2009). Proteiny představují v potravě hlavní zdroj dusíku, kterého obsahují v průměru 16 % z celkové hmotnosti (Bulková, 1999). Při dlouhodobé negativní dusíkové bilanci, tedy je-li množství vyloučeného dusíku vyšší než množství přijatého dusíku, nastávají poruchy metabolismu s klinickými důsledky – poruchy imunity, anémie apod. (Holeček, 2006). Minimální denní potřeba plnohodnotného proteinu je u dospělého člověka 0,5 – 0,6 g·kg-1 tělesné hmotnosti (Pánek, 2002). Při nedostatečném příjmu mohou nastat zdravotní poruchy jako zpomalení nebo zastavení růstu, narušení imunitních procesů, poškození syntézy a funkce enzymů, změny biotransformace xenobiotik, může docházet k ovlivnění hormonální činnosti a ke zvýšení rizika vzniku nádorů vzhledem k nedostatku cholinu a methioninu (Kudlová, 2009). Může docházet ke snížení odolnosti k infekcím, ke zhoršení hojení ran apod. Běžně doporučovaná dávka je kolem 0,8 – 1,1 g·kg-1 tělesné hmotnosti (Svačina, 2008; Erdman, 2012). Ovšem záleží také na životnícch podmínkách a návycích (Kopec, 2010). Vyšší příjem bílkovin se doporučuje při redukčních dietách a to až 2 g·kg-1 tělesné hmotnosti. Bílkoviny zasytí a navíc je pro jejich metabolizaci vyšší potřeba energie (Středa, 2005). Ovšem při nadbytku bílkovin může docházet k vyššímu vylučování vápníku z organismu a vyskytuje se i vyšší riziko tvorby ledvinových kamenů (Fořt, 2005). 11

Pokud bílkovina obsažená ve stravě vykazuje nedostatek některé nepostradatelné aminokyseliny, dokáže lidský organismus vytvořit pouze takové množství vlastních bílkovin, na které vystačí zmíněná nepostradatelná aminokyselina. Ostatní, nadbytečné aminokyseliny obsažené v potravě musí organismus rozložit, přičemž vzniká velké množství amoniaku. Amoniak je v játrech zabudován do močoviny a je vylučován ledvinami (Holeček, 2006). Tento pochod zatěžuje organismus, a proto je nadměrný příjem bílkovin nevhodný. Navíc nadměrný příjem bílkovin je spojen i s nadměrným příjmem tuků, protože velká část potravin s vyšším podílem proteinů obsahuje také tzv. skrytý tuk (Suchánek, 2003). Energetická výtěžnost bílkovin je 17 kJ·g-1. 3.2.1.1 Přeměna bílkovin Organismus není schopen využít proteiny v jejich původní formě a musí je proto nejprve rozložit na základní jednotky. Vlastní trávení proteinů je enzymová hydrolýza katalyzovaná proteasami. Trávení bílkovin začíná v žaludku působením pepsinu. Z celkových přijatých bílkovin je v žaludku hydrolyzováno jen 15 %. V tenkém střevě jsou bílkoviny rozkládány trypsinem, chymotripsynem, proelastázou a karboxypeptidázou. Tyto enzymy jsou obsaženy v pankreatické šťávě a umožňují rozklad asi 50 % přijatých bílkovin (Béder, 2005). Hydrolýzou proteinů nejprve vznikají polypeptidy, z nich oligopeptidy a nakonec aminokyseliny. Každý stupeň hydrolýzy katalyzuje jiný enzym. Vznikající aminokyseliny jsou poté v tenkém střevě vstřebány a transportovány lymfatickým oběhem do tkání nebo krevním oběhem do jater, kde jsou dále metabolizovány (Holeček, 2006). V organismu probíhá nepřetržitá přestavba bílkovin. Z bílkovin buněk a tkání se působením proteáz neustále odštěpují aminokyseliny a z krve naopak přicházejí náhradní aminokyseliny do buněk. Nepřetržitá syntéza a degradace bílkovin se udržuje relativně v rovnovážném stavu, který představuje dynamickou rovnováhu. Poločas rozpadu bílkovin u člověka je 25 dní (Keresteš, 2011). Vzhledem k intenzivní přeměně a vysokému stupni degradace bílkoviny nevytvářejí v těle významnější zásoby (Středa, 2005).

12

3.2.2 Lipidy Lipidy jsou přírodní sloučeniny obsahující vázané mastné kyseliny o více než třech atomech uhlíku v molekule. V potravě se lipidy vyskytují převážně ve formě neutrálních tuků, které jsou složené z glycerolu a tří vyšších karboxylových kyselin. V malém množství jsou zde přítomné fosfolipidy, cholesterol a sterolové estery (Akoh, 2002). Neutrální tuky zastupují ve stravě asi 90 % (Ševčíková, 2006). Dle chemického složení se lipidy dělí na homolipidy, heterolipidy a komplexní lipidy. V potravinářské praxi se rozlišují tuky, oleje, mastné kyseliny, vosky a lecitin (Velíšek, 2009). Lipidy mají řadu biologických funkcí. Jsou součástí buněčných membrán, zdrojem esenciálních mastných kyselin, prostředkem pro příjem a resorpci lipofilních vitamínů (Dostál, 2011). Lipidy se podílí na termoregulaci a mají i ochrannou funkci. Jejich energetický obsah je 38 kJ·g-1 (Velíšek, 2009). Spalné teplo tuku je přibližně dvojnásobné, než je spalné teplo sacharidů nebo bílkovin. Je to dáno tím, že k přeměně tuku na oxid uhličitý a vodu je potřeba dodat větší množství kyslíku dýcháním, než je třeba k přeměně stejného množství bílkovin nebo cukrů (Hons, 1961). Lipidy při přechování v organismu neváží vodu, takže zásoba energie nemá velkou hmotnost (Velíšek, 2009). Nejdůležitější složku lipidů z výživového hlediska tvoří mastné kyseliny. Mastné

kyseliny

se

dělí

na

nasycené

(SFA),

mononenasycené

(MUFA)

a polynenasycené (PUFA). PUFA se dále dělí na mastné kyseliny řady n-3 a n-6 (Akoh, 2002). Lidský organismus je schopen některé mastné kyseliny syntetizovat. Polyenové mastné kyseliny řady n-6 a n-3 však syntetizovat nedokáže. Musí proto tyto esenciální mastné kyseliny přijímat v dostatečném množství potravou (Svačina, 2008). Jedná se o kyselinu linolovou a kyselinu α-linolenovou. Tyto polynenasycené mastné kyseliny a jejich metabolity ovlivňují srážení krve, průběh zánětlivých procesů a proliferaci buněk (Kudlová, 2009). Jejich vzájemný poměr by měl být 5:1. Při zvýšeném

příjmu

se

zvyšují

požadavky

na

antioxidačně

působící

látky

(Ševčíková, 2006). Kyselina linolová a α-linolenová se nachází v rostlinných olejích a v mořských rybách. Jejich nedostatek vede k poruchám vývoje, růstu, metabolismu, imunity a k poruchám centrálního nervového systému (Schmidt, 2003). Poměr nasycených, monoenových a polyenových mastných kyselin v potravě by měl být <1:1,4>0,6 (Velíšek, 2009). Nasycené mastné kyseliny by měli odpovídat 13

< 10 % z celkového příjmu energie (Dlouhá, 1998; McDowell, 2000). V současnosti převládá tendence snižovat podíl nasycených mastných kyselin ve výživě člověka, protože podporují vznik obezity a dalších civilizačních onemocnění. Polyenové kyseliny řady n-6 by měl člověk přijímat v množství 4 – 8 % a kyseliny řady n-3 asi 1 % z celkové přijaté energie (Velíšek, 2009). Pro zvýšení n-3 MK je vhodné konzumovat více lněného, olivového a řepkového oleje (Oreyová, 2009). Z doprovodných složek lipidů má z výživově-zdravotního hlediska největší význam cholesterol. Cholesterol se podílí na stavbě buněčných membrán, tvoří důležitou součást obalů nervových vláken, vznikají z něj žlučové kyseliny a je výchozí látkou pro tvorbu mnohých hormonů a také vitamínu D. Vyskytuje se pouze v potravinách živočišného původu a doporučuje se konzumovat v maximálním množství 300 g·den-1 (Strunecká, 2011). Denní potřeba lipidů je asi 70 g. U těžce pracujících osob je to až 100 g. (Keresteš, 2011). 3.2.2.1 Přeměna lipidů Člověk přijímá ve stravě jen málo volných mastných kyselin (Holeček, 2006). Ostatní lipidy musí být štěpeny. Jejich rozklad začíná již v žaludku, a to působením žaludeční lipázy. U dospělého člověka se v žaludku rozkládá jen 10 % z celkového množství přijatých tuků (Pánek, 2002). Lipidy jsou rozkládány na 2-monoacylglyceroly a mastné kyseliny. Tato přeměna probíhá převážně v tenkém střevě pomocí pankreatické lipasy a žluče (Velíšek, 2009). Žluč, společně s lecitinem, zajišťuje emulgaci tuku (Béder, 2005). Pankreatická lipáza štěpí neutrální tuky (TAG) na mastné kyseliny a monoacylglyceroly. Volné mastné kyseliny s krátkým uhlíkatým řetězcem jsou vstřebány přímo do krve. Ostatní mastné kyseliny a monoacylglyceroly jsou zabudovány do micel. Micely se dostávají do mízních kapilár střevních klků a s mízou putují do krve. Poté se dostávají do jater k dalšímu zpracování (Keresteš, 2011). Lipidy, které se dostávají do krve ať už jako vstřebané složky potravy ze střeva nebo uvolňováním z tukové tkáně či z jater, jsou v krevním oběhu roznášeny pomocí lipoproteinů. Ty se rozdělují na několik druhů, nejznámější jsou však HDL a LDL lipoproteiny (Carperová, 1997). Podle toho, na které lipoproteiny se cholesterol váže, ho rozdělujeme na LDL-cholesterol a HDL-cholesterol. Lipoproteiny o nízké hustotě (LDL) umožňují ukládání cholesterolu v buňkách různých tkání, včetně stěn tepen. 14

Zvyšují tak riziko srdečně-cévních onemocnění. Lipoproteiny o vysoké hustotě (HDL) transportují cholesterol z tkání do jater, kde je cholesterol zpracováván. Více než příjem exogenního cholesterolu zvyšuje riziko srdečně-cévních onemocnění nadbytečný příjem energie, nadbytek nasycených tuků a nevyvážený poměr n-6 a n-3 polynenasycených mastných kyselin (Katz, 2010; Hanuš, 2012). Hodnoty LDL-cholesterolu lze snížit dietou,

cvičením,

snížením

tělesné

hmotnosti

a

užíváním

vhodných

léků

(Oberbeil, 2006). Mastné kyseliny jsou v lidském organismu odbourávány β-oxidací. Při tomto mechanismu se z molekuly postupně odštěpuje acetyl-CoA a řetězec se zkrátí o dva atomy uhlíku. Některé mastné kyseliny, např. trans-nenasycené kyseliny, se nesnadno odbourávají a představují určitou zátěž pro organismus, pokud jsou ve stravě přítomny ve větším množství. Trans-nenasycené mastné kyseliny navíc nepříznivě ovlivňují poměr LDL a HDL cholesterolu v krevním séru a jejich isomery zhoršují inzulinovou rezistenci (Velíšek, 2009). 3.2.3 Sacharidy Sacharidy jsou po chemické stránce polyhydroxyaldehydy a polyhydroxyketony. Rozdělují se na monosacharidy, oligosacharidy a polysacharidy. Lidskými buňkami jsou využívány především jako zdroj energie (Dostál, 2011; Erdman, 2012). Jsou pohotovějšími zdroji energie než tuky (Foster, 2006). Jejich energetická výtěžnost je 17 kJ·g-1. Sacharidy jsou základními stavebními jednotkami, biologicky aktivními látkami a zároveň chrání buňky před působením různých vnějších vlivů (Béza, 2005). Z monosacharidů je nejznámější glukóza a fruktóza, které se vyskytují v ovoci, zelenině a medu. Tyto dva cukry nám dodávají asi čtvrtinu veškeré energie, kterou přijímáme ve formě sacharidů. Nejvýznamnějšími disacharidy jsou sacharóza, laktóza a maltóza. Sacharóza se přeměňuje na glukózu a fruktózu, laktóza na glukózu a galaktózu, maltóza na dvě glukózy (Clark, 2009). Při sníženém množství glukózy v krvi, např. při hladovění a fyzické námaze je glykogen rozkládán na glukózu a uvolňuje se do krve. Tímto způsobem játra udržují relativně konstantní hladinu glukózy v krvi (Málková, 2006). Stálá hladina krevního cukru je důležitá především pro mozek. Každou hodinu mozek spotřebuje 5 – 6 g glukózy (Hanuš, 2012). Z hlediska výživy a zdraví je důležitý rezistentní škrob. Jedná se o část škrobu, který uniká trávení v tenkém střevě a dostává se nezměněný do tlustého střeva. Tento 15

škrob se nachází například ve starém okoralém chlebu, v syrových bramborách, nezralých banánech, neporušených zrnech, semenech a luštěninách. Rezistentní škrob je v tlustém střevě fermentován na těkavé mastné kyseliny. Jednou z nich je i kyselina máselná, která je důležitým zdrojem energie pro buňky vystýlající vnitřní stěnu tlustého střeva. Její hlavní schopností je ale zabraňovat přeměně těchto buněk v buňky rakovinné (Komprda, 2007; Bindelle, 2008). Mezi sacharidy patří i potravní vláknina. Podle rozpustnosti ve vodě se dělí na rozpustnou a nerozpustnou vlákninu. Nerozpustná vláknina zvětšuje objem stolice a zlepšuje peristaltiku střev (Kalač, 2003; Hanuš, 2012). Tím působí preventivně proti zácpě, vzniku nádorových onemocnění střev a proti příznakům dráždivého tračníku (McIntyre, 2000). Rozpustná vláknina zvyšuje viskozitu obsahu žaludku a střev, zpomaluje promíchávání jejich obsahu, omezuje přístup pankreatických amylas a lipas k substrátům a tím absorpci živin střevní stěnou (Velíšek, 2009). Snižuje tedy resorpci tuků a cholesterolu (Holeček, 2006). Vláknina zpomaluje rychlý vzestup hladiny krevního cukru po jídle. Poměr nerozpustné a rozpustné vlákniny v potravě by měl být 3:1 (Suchánek, 2003). Vláknina není strávena ani vstřebána v tenkém střevě. V tlustém střevě je rozkládána symbiotickými mikroorganismy. Umožňuje jejich rozvoj, což působí nárůst bakteriální biomasy, která vyváže jedovatý amoniak. Vláknina zvětšuje kyselost v tlustém střevě, což působí proti růstu nežádoucích hnilobných bakterií. Dále snižuje riziko vzniku zánětu ve střevní stěně, posiluje imunitní systém střeva a snižuje riziko rakoviny tlustého střeva. Potrava s vysokým obsahem vlákniny má méně energie, ale podporuje pocit nasycení (Komprda, 2009). Zvýšený příjem vlákniny může při nedostatečném pitném režimu naopak vyvolat zácpu. Vláknina totiž intenzivně přijímá vodu a bobtná. Nabobtnaná vláknina udržuje obsah střev vláčný a v dostatečném objemu a tím usnadňuje jeho průchod střevem. Nejvíce vlákniny obsahují pšeničné otruby, a to v množství zhruba 40 %. V celozrnném pečivu se obsah vlákniny pohybuje okolo 8 – 10 % (Oliveriusová, 2002). Potraviny s vyšším obsahem vlákniny vyžadují delší žvýkání, proto vláknina zpomaluje jedení a vede ke konzumaci menšího množství jídla (Pařízková, 2007). Při denním příjmu 20 – 30 g má vláknina preventivní účinek vzhledem k ateroskleróze, cholelitiáze, diabetu, vředovým onemocněným žaludku a duodena, kolorektálního karcinomu, obezitě aj. (Ševčíková, 2006). 16

Sacharidy by měly ve výživě zaujímat více než 55 % z celkové energie. Polysacharidy by měly pokrýt 80 – 90 % příjmu energie zajišťované sacharidy. Oligosacharidy a monosacharidy pak maximálně 20 % (Velíšek, 2009; Chrpová, 2010). Keresteš (2011) uvádí, že jídla bohatá na sacharidy pomáhají zvyšovat hladinu serotoninu v mozku, mají uspokojující účinky a vyvolávají uvolnění a ospalost. Vyšší obsah sacharidů ve stravě vede v konečném důsledku k nižšímu příjmu energie, protože člověk příjme méně tuků. Jen velmi malý podíl jejich nadbytku je přeměněno na tuky (Horgan, 2012). Ševčíková (2006) uvádí, že při nadměrné konzumaci sacharidů mohou vzniknout poruchy metabolismu tuků a obezita. Při úplném vyloučení sacharidů z potravy může dojít ke ketoacidóze. Tedy ke značnému odbourávání tuků v krvi a ke hromadění oxosloučenin (Béza, 2005). 3.2.3.1 Přeměna sacharidů Štěpení sacharidů začíná již v dutině ústní, a to působením enzymu α-amylázy. V ústech se hydrolyzuje jen 5 % přijatých sacharidů. Slinná α-amyláza pokračuje v trávení škrobů i v žaludku (Brand-Miller, 2004). Účinně však pokračuje trávení sacharidů až v tenkém střevě. Zde působí pankreatická amyláza, která sacharidy štěpí nejdříve na oligosacharidy a postupně až na monosacharidy (Rokyta, 2002; Kastnerová, 2011). Monosacharidy se vstřebávají v tenkém střevě a jsou transportovány do jater, kde jsou přeměněny na glukózu. Ve svalových buňkách je pak glukóza metabolizována. Přebytek glukózy je skladován v játrech a ve svalech ve formě glykogenu (Velíšek, 2009). Koncentraci

glukózy

v krvi

(glykémii)

regulují

hormony

slinivky

břišní: inzulin a glukagon (Sharon, 1998). Inzulin se váže na buněčné receptory a umožňuje vstup glukózy do buňky. Je-li receptorů pro inzulin málo, tak se glukóza do buňky nedostane a hromadí se v krvi. Vyšší koncentrace glukózy v krvi dráždí slinivku břišní k vyšší produkci inzulinu. Tímto způsobem pak vzniká inzulinová rezistence (Středa, 2005).

3.3

Metabolismus

Metabolismus zahrnuje všechny chemické změny, které nastávají po vstřebání konečných produktů trávení živin. Probíhá ve všech buňkách těla. Každá buňka získává energii prostřednictvím enzymů z látek, které získala z krevních vlásečnic, které 17

obklopují každou buňku. Bez takto získané energie a bez kyslíku by buňka zahynula. (Kopec, 2010). Metabolismus tedy zahrnuje děje, kterými se v těle tvoří energie, ale i organická hmota a metabolity (Wilhelm, 2002). Metabolismus se skládá za dvou základních složek: anabolismu a katabolismu. Anabolismus využívá resorbované živiny a je důležitý pro růst a obnovu tkání (Středa, 2005). V době anabolismu využívají prakticky všechny orgány glukózu. Přebytek glukózy je polymerizován na glykogen, případně je využit na syntézu lipidů (Wilhelm, 2002). Katabolismus převládá při hladovění a velké fyzické námaze. Složité látky jsou štěpeny na jednoduché, uvolňuje se energie. Glykogenové rezervy jsou vyčerpány. Energie, která se uvolňuje v procesu přeměny látek, a mění svoji formu, se nazývá kinetická energie. Kinetická energie se mění na tepelnou (asi 70 – 75 %), mechanickou (asi 20 – 25 %) a v malé míře na energii elektrickou (Keresteš, 2011). Chemická energie, která vzniká, je využívána k energetickému krytí mnoha reakcí a biologických funkcí (Béder, 2005). V konečném důsledku se všechny druhy energie mění na tepelnou energii, která se uvolňuje z organismu do prostředí (Keresteš, 2011). Příjem potravy je periodický, zatímco spotřeba energie je nepřetržitá. I při naprosté nečinnosti je energie potřebná na životní pochody. Tuto základní úroveň přeměny látek označujeme jako bazální metabolismus. Energie musí být z tohoto důvodu v těle skladována. Nejvíce energie z bazálního metabolismu potřebují ke své činnosti srdce, játra a ledviny (Bulková, 1999). U člověka existuje několik forem rezerv organismu. Za první můžeme považovat kreatinfosfát, který ovšem slouží jen jako malá a okamžitá rezerva makroergních vazeb pro doplnění ATP ve svalech. Větší rezervou, a také pomaleji využitelnou je zásoba jaterního a svalového glykogenu (Wilhelm, 2002). Zásoby glykogenu tvoří zhruba 1 % z celkové energetické rezervy a vystačí asi na 12 – 24 hodin (Béder, 2005). Třetí formu rezervy představují triacylglyceroly v tukové tkáni (Wilhelm, 2002).

Tyto rezervy

u člověka obvykle představují 10 – 30 kg (Velíšek, 2009). Množství tuku uloženého v těle může člověk až zdvojnásobit. Nadbytečný příjem energie může způsobit obezitu, cukrovku, hyperlipidemii a aterosklerózu. Naopak převyšuje-li výdej, bude skladovaná energie ubývat. Ovšem nedostatečný příjem energie může způsobovat tělesnou únavu, hypoxii a ischémii (Keresteš, 2011).

18

Navíc v průběhu dlouhodobých redukčních diet si organismus přivyká na nedostatek joulů ve stravě a ve snaze přizpůsobit se této změně může snížit metabolickou spotřebu až o 50 % (Středa, 2005). K základním

výdajovým

složkám

tedy

patří

bazální

metabolismus,

specificko-dynamický účinek potravy, termogeneze a svalová činnost. Během svalové činnosti se energetický výdej zvyšuje nejen v důsledku práce kosterního svalstva, ale i v důsledku zvýšené metabolické aktivity srdce, nervového a dýchacího systému. Zvyšuje se i metabolická aktivita jater v důsledku aktivace glykogenolýzy a glukoneogeneze (Dobšák, 2009). Bazální metabolismus se podílí na výdeji 55 až 70 %, pohyb 20 až 40 % a postprandiální termogeneze 8 až 12 %. Energetický výdej mohou dále ovlivňovat některé látky jako např. kofein nebo i kouření. U kuřáků může energetický výdej vlivem kouření dosáhnout až 12 % (Haluzík, 2002). Bazální metabolismus lze měřit několika různými metodami za přesně stanovených podmínek. Těmito podmínkami se rozumí bdělý stav, psychický a fyzický klid v poloze vleže. Dále k nim patří postabsorpční stav (12 až 18 hodin po příjmu poslední potravy) a termoneutrální zóna, tedy přijatelná teplota okolního prostředí (Béder, 2005). Hodnota bazálního metabolismu závisí na věku, pohlaví, hmotnosti, fyzické aktivitě, klimatu, fyziologickém a zdravotním stavu (Kudlová, 2009). Nejnižší úroveň metabolismu je ve spánku. Muži vykazují vyšší hodnoty BMR o 5 – 10 %, protože mají vyšší zastoupení svalové tkáně. Asi 60 % bazálního metabolismu je třeba na produkci tělesné teploty. Zvýšení tělesné teploty o 1 °C představuje zvýšení BMR asi o 14 %. Na základní životní funkce je třeba 40 % bazálního metabolismu (Keresteš, 2011). Za každých deset let života bazální spotřeba postupně klesá vždy o 2 až 3 % (Hanuš, 2012). Jak již bylo uvedeno, bazální metabolismus lze měřit několika různými metodami. K těmto metodám patří přímá a nepřímá kalorimetrie, spirometrie s otevřeným a uzavřeným okruhem, monitorování srdeční frekvence nebo také metoda zvaná dvojitě značená voda (Hemzal, 2012). 3.3.1 Řízení příjmu potravy Centrum řízení potravy se nachází v hypotalamu. Hypotalamus obsahuje shluky nervových buněk, které se označují jako centrum nasycení (ventromediální) a centrum hladu (laterální). Poškozením centra hladu může dojít ke zvýšení příjmu potravy 19

(hyperfagie) a následně k obezitě (Pánek, 2002). Neurony hypotalamu jsou ovlivňovány hormony tukové tkáně (leptinem) a hormony gastrointestinálního traktu (ghrelinem, peptidem YY, cholecystokininem a inzulinem). Dále jsou ovlivňovány metabolickými signály a signály z gastrointestinálního traktu (Pařízková, 2007). Centrum nasycení aktivuje inzulin a leptin. Dále na centrum nasycení působí také

kortikoliberin,

neurotenzin,

glukagon-like

peptid

a

melanokortiny

(Haluzík, 2002). Leptin je hormon tukové tkáně a je produkován zralými adipocyty. Jeho množství v organismu je odrazem množství tukové tkáně. Značné množství tuku v organismu znamená tedy i vysokou koncentraci leptinu v krevním oběhu, na kterou již nervové buňky centra nasycení nejsou schopny reagovat (Komprda, 2009). Leptin je přenášen do centrálního nervového systému přes hematoencefalickou bariéru. Právě nedostatečný transport přes hematoencefalickou bariéru, může u obézních jedinců způsobovat rezistenci na účinky leptinu (Haluzík, 2002). Řadou klinických studií bylo prokázáno, že sérové koncentrace leptinu jsou vyšší u žen než u mužů a to i po přepočtu na relativně vyšší obsah tuku v organismu u žen. Příčinou tohoto sexuálního dimorfismu je nejspíš stimulační účinek estrogenů. Z výsledků studií vyplývá, že exprese leptinové mRNA je výraznější v podkožním než ve viscerálním tuku. Koncentrace leptinu se u žen mění i v souvislosti s cyklickými změnami sérových hladin pohlavních hormonů. Signály nasycení jsou slabší než signály hladu. A to proto, že lidský genom spíše podporuje ukládání tukové tkáně a brání jejímu odbourávání. Chuť k jídlu je pak ovlivňována fyziologickými potřebami organismu, ale také vůní a texturou potravy a i sociálními a psychologickými faktory (Pařízková, 2007).

3.4

Obecná doporučení ohledně zdravé výživy

Za stav zdraví zodpovídají z 20 % genetické faktory, z 20 % životní a pracovní prostředí, z 40 – 50 % životní styl a z 10 – 20 % zdravotnictví (Machová, 2009). Ve výživě člověka existuje asi 50 esenciálních látek, které samozřejmě nejsou obsaženy v jedné jediné potravině. Proto by správná výživa měla být pestrá a vyvážená (Béder, 2005). Výživová doporučení vycházejí z tzv. paleolitické diety. Naše strava by se tak měla co nejvíce přiblížit tomu, co jedl jeskynní člověk. Měla by zahrnovat vysokou konzumaci zeleniny a ovoce, dále libové maso a ryby. Naproti tomu snížit příjem rafinovaných, energeticky bohatých potravin, které mají nedostatek ochranných 20

látek a látek podporujících imunitu a snižujících rizika chorob. Současné trendy ve výživě by měli směřovat k harmonii mezi pravěkým genetickým základem našeho metabolismu a mezi výživovými podmínkami, které nabízí moderní zemědělství a potravinářský průmysl (Svačina, 2008; Kopec, 2010). Mezi výživové faktory nepříznivě ovlivňující zdraví člověka patří: nadbytečný příjem soli, vysoký příjem alkoholu, nevhodné složení tuku, vysoký příjem energie a nedostatečný příjem ovoce a zeleniny. Nesprávná výživa se tak významně podílí na řadě onemocnění, které ovlivňují aktivitu člověka a zvyšují riziko jeho předčasného úmrtí (Kastnerová, 2011). 3.4.1 Zdravá třináctka Pojem zdravá třináctka zahrnuje výživová doporučení stanovená Společností pro výživu. Doporučení jsou určena pro zdravé osoby a slouží k prevenci civilizačních onemocnění. Mezi tyto doporučení patří např.: 

Udržujte

si

stálou

tělesnou

hmotnost

charakterizovanou

BMI

2

18,5 – 25,0 kg·m , obvod pasu by měl být u mužů pod 94 cm a pod 80 cm u žen. 

Denně se pohybujte alespoň 30 minut.



Jezte pestrou stravu, rozdělenou do 4 – 5 denních jídel, nevynechávejte snídani.



Konzumujte dostatečné množství ovoce a zeleniny, denně alespoň 500 g (zeleniny 2krát více než ovoce).



Jezte ryby a rybí výrobky alespoň 2krát týdně.



Denně zařazujte mléko a mléčné výrobky, zejména zakysané; vybírejte si přednostně polotučné a nízkotučné.



Sledujte příjem tuku, omezte množství tuku ve skryté formě (tučné maso, tučné masné a mléčné výrobky, jemné a trvanlivé pečivo s vyšším obsahem tuku) (Dostálová, 2006).

3.4.2 Grafická znázornění Pro spotřebitele je důležité, aby nutriční zásady byli snadno srozumitelné a vhodné pro každodenní použití. Proto se v oblasti poradenství ve výživě používají různé názorné grafické pomůcky, jako např. pyramidy, trojúhelníky, výživový talíř apod. Tato grafická 21

znázornění jsou pro populaci názornější a vhodnější než tabulky výživových hodnot nebo doporučené nutriční vyjádření v %, g nebo kJ. 3.4.2.1 Potravinová pyramida Výživová pyramida je rozdělena na šest skupin potravin (Obr. 1).

Obr. 1 Výživová pyramida (www1)

Základnu potravinové pyramidy tvoří obiloviny, těstoviny, pečivo a rýže. Polovinu by měli tvořit celozrnné produkty (Jebousková, 2011). Potraviny této skupiny jsou

pro

lidský

organismus

zdrojem

vlákniny

a

vitamínů,

především

skupiny B (Gregora, 2004). Dospělý člověk by měl přijmout 3 – 6 porcí za den, přičemž jedna porce odpovídá jednomu plátku chleba (60 g) nebo půl šálku syrové rýže (Čechová, 2004). Procentuální příjem energie z první skupiny by měl tvořit 40 % z celkového denního energetického příjmu (Keresteš, 2011). Druhou skupinu tvoří zelenina a ovoce. Význam zeleniny ve výživě člověka je zásadní, protože představuje důležitý zdroj vlákniny a vitamínů. Jedná se především o vitamín C, β-karoten a kyselinu listovou. Z minerálních látek je důležitý draslík, hořčík a fosfor. Dospělý člověk by měl denně přijmout 3 – 5 porcí zeleniny a 2 – 4 22

porce ovoce (Suchánek, 2003). Jedné porci odpovídá jedna větší paprika nebo mrkev, miska salátu nebo jedno střední jablko, banán nebo kiwi (Pařízková, 2007). Svačiny by měly vždy obsahovat alespoň jeden kus ovoce nebo zeleniny (Oliveriusová, 2003). Mělo by se dbát na druhovou rozmanitost. Opatrně bychom měli přistupovat k ovocným šťávám z důvodu vysokého obsahu mono- a disacharidů (Komprda, 2009). Třetí patro pyramidy tvoří maso, ryby, drůbež, luštěniny, vejce, ořechy, mléko a mléčné výrobky. Doporučená denní dávka (DDD) mléka a mléčných výrobků je 3 – 5 porcí (Pařízková, 2007). Tato skupina je důležitým zdrojem dobře vstřebatelného vápníku a živočišných bílkovin (Clark, 2009). U mléka dáváme přednost polotučnému před tučným. Mléčné výrobky volíme se sníženým obsahem tuku, např. jogurty s obsahem 2 – 3 % tuku, tvrdé sýry s obsahem tuku do 30 %. Nesmíme zapomínat, že řada potřebných vitamínů je rozpustných v tuku (Oliveriusová, 2003). Doporučená denní dávka masa a ostatních potravin zařazených do třetího patra pyramidy je 2 – 3 porce. Jednou porcí se rozumí 50 g masa nebo jedno vejce (Čechová, 2004). Tyto potraviny dodávají lidskému organismu živočišné bílkoviny a tuky, ale také vitamíny skupiny B (především vitamín B12), železo, zinek a další minerály. Doporučuje se dávat přednost drůbežímu, králičímu a libovému hovězímu masu (Suchánek, 2003). Mořské ryby jsou zdrojem jódu pro správnou funkci štítné žlázy.

Maso

mořských

ryb

navíc

obsahuje

žádoucí

n-3

mastné

kyseliny

(Oliveriusová, 2003). Ze sladkovodních ryb je doporučován kapr, pstruh, lipan a siven (Gregora, 2002). Poslední skupinu tvoří tuky, oleje a volný cukr a měli by odpovídat 5 % z denního příjmu energie (Keresteš, 2011). Jako zdroj tuků je třeba přednostně volit konzumaci ryb, ořechů a rostlinných olejů a naopak omezit příjem másla, margarínů, sádla a pokrmových tuků (Jebousková, 2011). Zejména na tuky živočišného původu se snadno váže většina toxických, mutagenních a karcinogenních látek (Středa, 2005). Rafinovaný cukr představuje jedinou potravinu, kterou můžeme z jídelníčku vyřadit bez újmy na zdraví (Oliveriusová, 2003). Je třeba jíst pestře a rozmanitě, nepřejídat se ani nehladovět a udržovat si přiměřenou tělesnou hmotnost. Důležitý je rovněž pitný režim. Dospělý člověk by měl vypít minimálně 1,5 až 2 litry tekutin. Konzumace alkoholu ve vyšším množství než jedno pivo nebo dva decilitry vína za den je nevhodná (Machová, 2009).

23

Při nedostatečném pitném režimu je voda organismem zadržována, což se může projevit vyšší hmotností (Středa, 2005). 3.4.3 Sociální a psychické aspekty výživy Nejvýznamnějším psychickým faktorem ve výživě člověka je senzorická jakost potravin (Béza, 2005). Vztah člověka k výživě je určovaný regionálními podmínkami, sociálním prostředím, tradicemi, zvyklostmi, náboženským a osobním přesvědčením, životními postoji apod. Výživa má i výrazný psychologický vliv. Ovlivňuje náladu, spokojenost i fyzický výkon. Výrazný psychologický vliv má kultura stravování a senzorická kvalita potravin. Nesprávná výživa zvyšuje náchylnost na stres a jeho zvládání (Pánek, 2002). Nepravidelné stravovací návyky mohou způsobit výkyvy nálad. Pokud člověk delší čas nepřijímá žádnou potravu, tak mozek vyrovnává hladinu glukózy pomocí ketolátek. Tyto látky se tvoří při odbourávání tuků a jejich vznik doprovází pocity vzrušení a bdělosti. Změnám nálad lze zabránit konzumací potravin bohatých na vitamíny skupiny B. Depresi může prohlubovat nedostatečná výživa spolu s problémy s hmotností. Stres se podílí na poruchách trávicích orgánů. Dlouhodobé a nadměrné působení stresu se podílí také na vzniku psychosomatických onemocnění. Potravinu posuzujeme jako nezdravou jen při jejím opakovaném konzumování ve velkém množství (Keresteš, 2011).

3.5

Obezita

Obezita je definována jako stav patologicky zvýšeného množství tuku ve vztahu k ostatním

tkáním

organismu.

Současně

je

doprovázena

řadou

funkčních,

morfologických, nutričních, metabolických, hormonálních a dalších změn. V současné době se dostává do popředí zájmu nejen obezita zjevná, ale i tzv. skrytá obezita. Při které mohou být hodnoty BMI normální nebo nižší, ale depotní tuk dosahuje zvýšených hodnot (Fořt, 2005; Pařízková, 2007; Hemzal, 2012). Obezita je metabolické onemocnění, které je v populaci hojně rozšířeno. Má i nemalý farmako-ekonomický význam. Obezitou lze označit stav, kdy podíl tuku přesáhne u mužů 25 % a u žen 30 %. Procento tuku v organismu závisí na pohlaví, věku a etnickém původu (Haluzík, 2002). 24

Distribuce tuku je u obou pohlaví rozdílná. U žen se nadbytečný tuk ukládá především na stehnech a hýždích. Tento typ obezity označujeme jako gynoidní. U mužů se tuková tkáň ukládá především na břiše, zde mluvíme o centrální obezitě. Při centrální neboli abdominální obezitě se častěji vyskytuje onemocnění srdce, vyšší krevní tlak, poruchy metabolismu lipidů a glukózy (Mandavia, 2012). U gynoidní obezity je riziko vzniku onemocnění kloubního aparátu i výše uvedených onemocnění nižší (Fořt, 2005; Keresteš, 2011). 3.5.1 Faktory vzniku obezity Obezita je onemocnění vznikající na základě mnoha různých příčin. Významným faktorem je genetická složka, která se na tomto onemocnění podílí asi 30 až 40 % (Komprda, 2009). Genetické faktory ovlivňují i určité odpovědi organismu jedince na vlivy prostředí, jako je dieta či pohybová aktivita. Tyto faktory mohou zvýšit náchylnost jedince k obezitě, ale v konečném důsledku je obezita důsledek vyššího energetického příjmu po delší dobu (Walsh, 2012). Ke geneticky podmíněným obezitám se řadí mendelovsky děděné syndromy (např. Bardetův- Biedlův syndrom, Pradera- Williho syndrom) a dále monogenní formy obezity, při kterých dochází k mutaci jednoho genu. Nejčastěji se jedná o mutaci melanokortinového receptoru 4. typu (MC4R). Tato mutace je detekovatelná až u 6 % případů těžké obezity vzniklé v časném věku. Častěji se však na vzniku obezity podílí několik genových variant. Ukazuje se, že někteří nositelé určitých genových variant mají genetické predispozice ke vzniku obezity zejména v interakci s tzv. obezigenním prostředím. Toto prostředí

ovlivňuje

expresi

genů

podílejících

se

na

energetické

bilanci

(Pařízková, 2007). Velkou pozornost je nutné věnovat právě vlivům zevního prostředí. Zásadní význam má výživa. Nerovnováha mezi příjmem a výdejem energie je základem pro vznik obezity (Golian, 2002; Hemzal, 2012). Samozřejmě k tomu přispívá i nedostatek pohybu, neboli hypokineze. Fyziologické mechanismy mohou sloužit k ochraně lidí při energetickém deficitu, ale vnitřní ochrana při nadbytku je nedostatečná nebo chybí. Adaptace člověka na život v nadbytku je pomalá, svědčí o tom mnohá civilizační onemocnění (Svačina, 2008; Keresteš, 2011).

25

Dalším faktorem přispívajícím ke vzniku obezity je např. i vysoká porodní hmotnost (Vítek, 2008; Komprda, 2009). Naproti tomu, děti s velmi nízkou porodní hmotností, častěji inklinují k rozvoji abdominální obezity a metabolickému syndromu (Pařízková, 2007). Vliv může mít i onemocnění matky diabetem 2. typu a předchozí výskyt obezity v rodině. Nemalý podíl lze přisoudit i psychickým faktorům. Důležitá je i délka doby kojení. S rostoucí délkou doby kojení se výrazně snižuje riziko vzniku obezity v pozdějším věku. Mezi další faktory patří sedavý způsob života a příjem potravy s vysokým obsahem tuku a energie (Komprda, 2009). K vzestupu hmotnosti mohou přispívat i některé léky, např. kortikosteroidy, β-blokátory, antiepileptika, antidepresiva (Pařízková, 2007). Dále to mohou být neuroleptika, tranquilizéry (léky na uklidnění) nebo gestageny (hormonální léčba u žen; Středa, 2005). Gregora (2002) uvádí, že pouze méně než 5 % případů obezity je zapříčiněno dlouhodobým užíváním léků. V neposlední řadě obezita vzniká na základě společenských faktorů, vzdělání, kvality a ceny potravin (Adámková, 2009). 3.5.2 Komplikace při obezitě Obézní lidé mají větší pravděpodobnost vysokého krevního tlaku, onemocnění věnčitých cév srdce, větší sklon k tvorbě křečových žil a dvakrát vyšší riziko vzniku cévní mozkové příhody (Fořt, 2001; Středa, 2005). Zároveň je při výskytu obezity i častější výskyt diabetu, hyperlipidémie a onemocnění žlučových cest (Akoh, 2002). U žen se objevují vyšší hodnoty androgenů a u mužů nižší hodnoty testosteronu (Pařízková, 2007). Obezita zhoršuje kvalitu spánku, nepříznivě ovlivňuje dýchání, vyvolává rušivé chrápání a vede k apnoe (Keresteš, 2011). Dále poškozuje i játra a způsobuje cholelitiázy a cholecystitidy. Často se vyskytuje i nepříjemné pálení žáhy. Obezita může vést k metabolickému syndromu (Kunová, 2009). Za kritéria metabolického syndromu se podle WHO považují: vyšší glykémie nalačno (vyšší než 5,6 mmol·l-1) nebo hyperinzulinémie, abdominální obezita, vyšší krevní tlak, vyšší BMI, vyšší TAG (více než 1,7 mmol·l-1) a nižší HDL (méně než 1,0 mmol·l-1). Mezi nejzávažnější následky obezity se považují dyslipidémie a inzulinová rezistence (Pařízková, 2007). V neposlední řadě obezita způsobuje pohybové a psychické problémy a také zvyšuje předčasnou morbiditu a mortalitu v populaci (Sirtori et al., 2011).

26

Tab. 1 Relativní riziko (RR) onemocnění při obezitě (Golian, 2002).

RR 1-2 RR 2-3 RR > 3

rakovina, hormon. abnormality, poruchy fertility, neurologické poruchy vysoký TK, ICHS, poruchy kloubů, dna cukrovka,

dyslipidémie,

žlučníkové-pankreatické

choroby,

spánkové apnoe

3.5.3 Prevence obezity Prevenci je nutné se věnovat již od dětského věku. V dětství se tvoří tukové buňky, které se v dospělosti ani redukční dietou neodbourávají (Oberbeil, 2006). Primární prevence spočívá v udržování optimální hmotnosti společně s dodržováním zásad správné výživy. Sekundární prevence tkví ve snížení a udržení tělesné hmotnosti v takovém rozmezí, kdy se komplikace obezity nevyskytují tak často a jejich vývoj je pomalý (Golian, 2002; Kastnerová, 2011). Teorie, která je základem Atkinsonovy diety tvrdí, že lidé s nadváhou konzumují příliš mnoho sacharidů (Kudlová, 2009). V prevenci obezity se ukázala obava před sacharidy jako přehnaná. Opakovaně se dokázalo, že lidé s nadváhou nepřijímají velké množství sacharidů, ale tuků (Clark, 2009). Riziko vzniku obezity snižují i bakterie mléčného kvašení (probiotika). A to tak, že upravují trávení, brání zácpě, průjmům a nadýmání, čistí střeva. Probiotika mají pozitivní vliv na hladinu cukru a cholesterolu v krvi. Mimo jiné zvyšují obranyschopnost organismu a zpomalují stárnutí (Kastnerová, 2011). 3.5. 3.1 Glykemický index (Gl) K obezitě přispívají i velké výkyvy v hladině krevního cukru. Z hlediska prevence je tedy výhodné využívat potraviny s nízkým Gl. Glykemický index je vyjádřen jako plocha pod křivkou glykémie po vyšetřované potravině vyjádřená jako procento této plochy vzhledem ke glukóze nebo bílému chlebu jako referenční potravině (Brand-Miller, 2004; Málková, 2006). Glukóza má referenční index 100. Po konzumaci potravy s nižším Gl se glukóza uvolňuje do krve postupně a delší dobu. To nezpůsobí prudké zvýšení hladiny inzulínu, a tak se glukóza neukládá do tukových zásob, 27

ale může být využita. Naopak po konzumaci potravin s vysokým Gl se hladina krevního cukru prudce zvýší, následuje prudký vzestup hladiny inzulínu, který rychle uloží glukózu do tukových zásob a tím náhle sníží hladinu krevní glukózy. Tento proces vyvolá pocit hladu a zvyšuje riziko přejídání. Vysoké výkyvy krevní glukózy rovněž neprospívají nervovým buňkám (Fořt, 2001; Oliveriusová, 2003). K potravinám s vyšším glykemickým indexem patří med, vařená rýže, brambory a pečivo (Kudlová, 2009). 3.5.4 Terapie obezity Cílem léčby obezity je redukce hmotnosti o 5 – 10 % a udržení této hmotnosti. Pokles hmotnosti o 10 % vede podle epidemiologických studií k poklesu výskytu diabetu a nádorů spojených s obezitou až o 50 % (Svačina, 2008). Terapie obezity může mít čtyři podoby: dietární, behaviorální, farmakologickou a chirurgickou. Dietární terapie rozlišuje diety nízkokalorické, s příjmem energie 3400 – 6300 kJ a dále velmi nízkokalorické, s příjmem energie méně než 3400 kJ za den. Diety využívají potraviny s nízkým glykemickým indexem, s nízkým obsahem tuku a vysokým obsahem bílkovin. Při behaviorální léčbě terapeut nejprve identifikuje nesprávné výživové zvyklosti a následně vede pacienta k jejich odnaučení (Dlouhá, 1998; Komprda, 2009). Tato terapie spočívá v osvojení si nových forem chování. Důležitý je i podíl sociálního učení, tedy zkušeností získaných z interakce obézního pacienta se sociálním prostředím, např. v kurzech snižování nadváhy. Cílem je změna výživy a celkového životního stylu (Pařízková, 2007; Málková, 2007). Při farmakologické léčbě se využívají především dva typy léčiv. První z nich působí na trávicí trakt, přičemž nejčastěji se používají inhibitory pankreatické lipázy. Druhým typem jsou léčiva působící na centrální nervový systém. Jsou to preparáty, které v mozku udržují vysokou hladinu serotoninu. Ten snižuje chuť k jídlu. Vedlejší účinek těchto látek však spočívá v riziku zvýšení krevního tlaku. Chirurgická léčba se používá jako krajní řešení při morbidní obezitě (Adámková, 2009). Z chirurgických úkonů lze zmínit střevní by-pass. Jedná se o zmenšení resorpční plochy tenkého střeva s cílem snížit vstřebávání potravy. Tento zákrok vede často k dalším nepříznivým jevům, např. průjmům či poškození jater. Chirurgická léčba dále zahrnuje bandáž žaludku, elektrolipolýzu atd. (Středa, 2005). 28

3.5.4.1 Pohyb Pohyb má nezastupitelnou roli při regulaci tělesné hmotnosti a při léčení obezity. Pohyb podporuje látkovou výměnu, metabolismus vápníku, prokrvení svalových tkání a snižuje krevní tlak (Foster, 2006). Pohybová léčba se nazývá kinezioterapie a jejím cílem je ovlivnit pohybovou soustavu tak, aby pohyb vyvolal žádoucí efekt (Placheta, 2001). Pohyb je umožněn přeměnou chemické energie, obsažené v makroergních vazbách ATP, na mechanickou energii. Ta umožňuje dynamické i statické projevy činnosti svalu. Sval má ještě jednu makroergní vazbu – kreatinfosfát (CrP). Práci kosterního svalu může zajistit svalový glykogen (Rokyta, 2002). Obézní člověk reaguje na zátěž stejné intenzity vyšší srdeční frekvencí, nižším dechovým objemem, vyšším krevním tlakem a vyšší dechovou frekvencí než člověk s normální hmotností. Zvýšení energetického výdeje pohybovou aktivitou není sice hlavním prostředkem redukce hmotnosti, ale spolu s redukční dietou prohlubuje negativní energetickou bilanci. Pohyb redukuje tukové zásoby a současně brání úbytku aktivní tělesné hmoty. Fyzická aktivita brání většímu poklesu bazálního metabolismu. Pravidelná tělesná aktivita příznivě ovlivňuje patologické stavy často spojované s obezitou jako je hyperinzulinemie, inzulinová rezistence, hypertenze, diabetes mellitus 2. typu a další. K redukci tukové tkáně dochází zvýšenou oxidací tuků a snížením aktivity lipoproteinové lipázy, a to zejména při aerobním cvičení o nízké a střední intenzitě (40 – 60 % maximální aerobní kapacity). Při takovém cvičení je více využíván tuk jako zdroj energie (Dobšák, 2009). Pohybová léčba by měla zpočátku zlepšit pohyblivost kloubů a páteře, ale i svalovou sílu. Doporučuje se cvičit denně buď ve skupinách, nebo individuálně. Postupně by se měla zvyšovat doba trvání a intenzita na 50 % maximální tepové frekvence (Placheta, 2001).

3.6 Metody pro stanovení složení lidského těla 3.6.1 Antropometrické metody Antropometrické metody slouží jak pro základní vyhodnocení stupně obezity, tak i pro stanovení a přesnější posouzení výsledků redukční léčby (Pařízková, 2007). Mezi základní antropometrické vyšetřovací metody patří měření tělesné výšky a hmotnosti,

29

tělesných obvodů, konstituční typologie, měření kožních řas a výpočet naměřených hodnot (Shaikh, 2012). U zdravého člověka je hmotnost těla tvořená asi z 55 % buňkovou masou, 30 % extracelulární podpůrnou tkání a z 15 % tuky. Tuk je uložen přímo pod kůží jako tzv. podkožní tuk a jednak je uložen i v břišní dutině jako viscerální tuk (Keresteš, 2011). Tuk v podkoží tvoří až 2/3 z celkové tukové rezervy (Středa, 2005). Přibližně jen asi 1 kg tělesného tuku je esenciální. Podíl tuku na celkové hmotnosti těla dospělých osob je u mužů s normální tělesnou hmotností 15 – 20 %, u žen s normální tělesnou hmotností pak 25 až 30 % (Vítek, 2008; Keresteš, 2011). Pro běžnou orientaci se míra obezity posuzuje podle tzv. hmotnostních indexů. Nejvíce používaným je index tělesné hmotnosti (BMI = tělesná hmotnost v kg dělená druhou mocninou výšky v metrech). BMI nepodává informace o poměru tuku a beztukové tkáně (Jebousková, 2011; Hanuš, 2012). Vyšší hodnoty indexu tělesné hmotnosti a přitom nižší obsah tuku v organismu mohou mít např. někteří sportovci nebo rostoucí jedinci (Hemzal, 2012). Podle epidemiologických studií vede hodnota BMI nad 27 k nárůstu mortality (Placheta, 2001). Tab. 2 Kategorie BMI podle WHO (pro dospělé; Keresteš, 2011) Hodnocení hmotnosti BMI normální hmotnost

18,5 – 24,9

nadváha

25,0 – 29,9

obezita – stupeň 1

30,0 – 34,9

stupeň 2

35,0 – 39,9

stupeň 3

40,0 – 44,9

obezita morbidní

≥ 45,0

Nepřímým ukazatelem viscerálního tuku je poměr obvodů pasu a boků (WHR). WHR má omezenou vypovídací hodnotu ve vztahu k obezitě (Pařízková, 2007). Vysoký WHR je ukazatelem nadbytečného břišního tuku. Muži mají poměrně vyšší WHR než ženy (Keresteš, 2011). Vyšší množství tuku uloženého na trupu ukazuje na větší zdravotní rizika, především na metabolický syndrom (Pařízková, 2007; Vítek, 2008). Normální hodnoty u žen jsou 0,83 a u mužů 0,96. Zvýšené riziko je při WHR vyšším než 0,85 u žen a vyšším než 1 u mužů (Keresteš, 2011). 30

Vhodnějším ukazatelem než WHR je obvod pasu, který lépe koreluje s výskytem obezity. Hodnotu obvodu pasu je nutné porovnat s věkovými normami (Gregora, 2002). Měří se v horizontální rovině v polovině vzdálenosti mezi posledním žebrem a hranou kosti kyčelní. Zvýšené riziko je u žen při překročení hodnoty 80 cm, u mužů 94 cm. Vysoké riziko představuje u žen 88 cm a 102 cm u mužů (Placheta, 2001; Málková, 2007). Dále se využívají indexy vztahující obvod pasu/obvod stehna a obvod pasu/výška těla (Pařízková, 2007). Mezi antropometrické metody patří i měření tloušťky kožních řas. Výsledky informují o vrstvách tuku v různých lokalitách. Pro měření se používají různé typy kaliperů. Měří se na třech, čtyřech, šesti či na deseti místech těla (Dobšák, 2009). Naměřené hodnoty tloušťky kožních řas jsou dosazeny do specifických rovnic a tím lze vyhodnotit absolutní množství tuku v organismu (Pařízková, 2007). Mezi další metody, kterými lze měřit tělesný tuk patří: bioimpedanční analýza (bioimpedance analysis BIA), dual energy x-ray absorptiometry (DXA, DEXA), magnetická rezonance, výpočetní tomografie, denzitometrie, měření kreatininové exkrece,

izotopové

metody

zjišťující

obsah

tělesné

vody,

voluminometrie,

pletysmografie a další. Výsledky jednotlivých metod spolu významně korelují (Pařízková, 2007; Erdman, 2012). 3.6.2 Bioimpedanční analýza Metoda byla vyvinuta v roce 1960 a stala se jednou z nejpoužívanějších při měření tělesného tuku, ale i celkové tělesné stavby. Princip metody spočívá v měření odporu, resp. vodivosti těla při průchodu elektrického proudu s nízkou intenzitou a vysokou frekvencí (500 mA, 50 kHz; Dobšák, 2009). Tuková tkáň se chová jako izolátor. Aktivní tukuprostá tělesná hmota obsahuje vysoký podíl vody a elektrolytů a je proto dobrým vodičem (Málková, 2007; Sobotka, 2011). Dostupné přístroje se liší podle rozsahu používaných frekvencí a lokalizací nasazení snímacích elektrod (Hemzal, 2012). Měření pomocí BIA metody je závislé na množství kapaliny v netukových tkáních, tedy na hydrataci organismu. Proto může docházet ke kolísání naměřených hodnot. Mezi další faktory, které mohou ovlivnit výsledek měření, patří např. potrava nacházející se v žaludku (Clark, 2009). Přístroj Bodystat Quad-Scan 4000 se používá nejen pro měření celkové tělesné stavby a množství tuku, ale využívá se i pro sledování změn celkové tělesné vody. 31

Přístroj dokáže určit množství tukové, aktivní a bezvodé aktivní tělesné hmoty, celkovou tělesnou vodu, extra a intracelulární vodu, BMI, WHR, bazální metabolismus a další parametry. Měří na frekvenci 5 kHz, 50 kHz, 100 kHz a 200 kHz. Společně s přístrojem jsou dodávané elektrody, které využívají tetrapolární uspořádání elektrod. Dvěma vnějšími elektrodami je do těla pouštěn slabý elektrický proud (400 – 800 mA) různé frekvence a druhou vnitřní dvojicí elektrod je snímáno napětí a vyhodnocovaná elektrická impedance úseku těla mezi oběma dvojicemi elektrod. Při nízké frekvenci proud nemůže procházet přes buněčnou membránu a prochází hlavně přes extracelulární prostor. Následně se vypočítají parametry složení těla tzv. predikčními rovnicemi (Keresteš, 2011). Pro měření BIA je komerčně vyráběna řada aparatur a to buď čtyřsvodových nebo dvousvodových. Nejčastěji je využíván excitační proud 800 mA s frekvencí 50 kHZ. Při využití této metody je nutné striktně dodržovat předepsaný postup, aby byly zachovány standardní podmínky (Pařízková, 2007).

3.7

Kurz STOB

Společnost STOB (Stop Obezitě) byla založena PhDr. Ivou Málkovou v roce 1991. Hlavní metodou společnosti, jak pomoci lidem s nadváhou a obezitou, je kognitivně-behaviorální

psychoterapie.

Tato

metoda

představuje

jednu

z nejefektivnějších metod terapie obezity. Jejím cílem je navodit změny v myšlení, emocích a nevhodném chování týkající se zdravého životního stylu. Dalším cílem je převést teoretické znalosti do praktického života a tím pomoci lidem plnit svá předsevzetí a zlepšit kvalitu života. Společnost pořádá kurzy snižování nadváhy ve více než 100 městech v České republice. Mezi další aktivity patří pořádání akcí v rámci prevence a pořádání redukčněkondičních pobytů, a to i v zahraničí. Společnost STOB vydává elektronický časopis Pochutnej si se STOBem a nabízí i internetové kurzy. Kurzy snižování nadváhy probíhají pod vedením školených lektorů po dobu dvanácti týdnů. Skupinová terapie probíhá vždy jednou za týden. Společnost STOB pořádá i individuální poradny snižování nadváhy, kde jsou poskytovány individuální konzultace stravovacích a pohybových návyků (Málková, 2006).

32

4

MATERIÁL A METODIKA

Všechna data a informace potřebné ke zpracování praktické části diplomové práce jsem získala během redukčního kurzu pořádaného společností STOB.

4.1

Materiál

4.1.1 Probandi Redukčního kurzu se zúčastnilo čtrnáct žen ve věku 20 – 70 let. Kurz probíhal od ledna do března 2012 každé úterý ve večerních hodinách. Celkem proběhlo 10 lekcí. Na začátku kurzu účastnice vyplnily dotazníky (Příloha 1) týkající se jejich dosavadního životního stylu a stravovacího režimu. Během kurzu klientky zapisovaly své denní jídelníčky do připraveného formuláře (Příloha 2). Pomocí přístroje Bodystat Quadscan 4000 byla klientkám provedena analýza složení těla. Tato analýza byla provedena na začátku a na konci kurzu. 4.1.2 Dotazník V úvodní části dotazníku byly vyplňovány osobní údaje – věk, výška, profese atd. Další část informovala o zdravotním stavu klientek. Klientky zde měly na výběr z dvaceti možností, jaké zdravotní komplikace se u nich vyskytují. Dále zde například odpovídaly na otázky, zda se u nich vyskytují nějaké potravinové alergie, zda užívají nějaké léky nebo jaké nemoci se vyskytují v jejich rodině. Byla zjišťována i pohybová aktivita během dne a ve volném čase. Podstatná část dotazníku byla věnována stravovacím návykům účastnic kurzu. V závěrečné části byla shrnuta historie hubnutí a diet. Zároveň zde účastnice odpovídaly na dotaz, proč nyní chtějí snížit svoji hmotnost. 4.1.3 Jídelníček Klientky zaznamenávaly své jídelníčky do předem připraveného formuláře. Vyplňovaly zde dobu jídla, jednotlivé potraviny a jejich množství. Dále zde mohly zaznamenat kde a s kým jedly, popř. co při tom dělaly a jakou měly náladu. Jídelníčky byly vyhodnoceny pomocí programu Fit linie. Vyhodnocením jídelníčků byly zjištěny stravovací návyky klientek na začátku kurzu a dále v průběhu kurzu. 33

4.2

Metodika

4.2.1 Bodystat Quadscan 4000 Jak je výše uvedeno, klientky byly přeměřeny na přístroji Bodystat Quadscan 4000 (Obr. 2). Pomocí přístroje tak bylo zjištěno tělesné složení každé z účastnic kurzu. Podle výsledků, které byly dále statisticky zpracovány, bylo možné posoudit úspěšnost kurzu.

Obr. 2 Bodystat Quadscan 4000 (www2) Účastnice byly informovány a následně dodržovaly standardní podmínky pro měření metodou bioelektrické impedance. Před měřením klientky 3 – 4 hodiny nejedly a nepily, těsně před měřením nevykonávaly žádnou pohybovou aktivitu. Jejich hmotnost byla zjištěna na váze Tanita BC 545. Dále byl změřen obvod pasu a boků. Tato data byla zadána do přístroje společně s dalšími údaji (věk, pohlaví, výška a fyzická aktivita). Před měřením klientky odložily kovové předměty (náušnice, řetízky apod.), aby nedošlo ke zkreslení výsledků. Měření probíhalo vleže, v takové poloze, aby ruce i nohy byly volně položené a vzájemně se nedotýkaly. Poté byly na pravou polovinu těla umístěny elektrody. První pár elektrod byl umístěn na ruku vždy tak, aby červená elektroda byla na záprstí a černá na zápěstí (Obr. 3). Na noze byla červená elektroda nalepena na záprstí, černá na zánártí (Obr. 4).

34

Obr. 3 Umístění elektrod na horní končetině (www2)

Obr. 4 Umístění elektrod na dolní končetině (www2) 4.2.2 Vyhodnocení jídelníčků Pro vyhodnocení jídelníčků byl použit program Fit line, verze 5.98. Do programu byly zadávány všechny konzumované potraviny v daném množství, které klientky zapsaly do formuláře. V programu bylo uloženo více než 2500 potravin, včetně jejich živinového složení. Pokud nebylo možné doplnit některou potravinu z uložené databáze, umožňoval program potravinu nově zapsat. Byla zjišťována množství základních živin – bílkoviny, sacharidy, tuky a celková přijatá energie. Tyto nutriční parametry byly vyhodnocovány v jednotlivých denních chodech a za celý den.

4.3 Statistické zpracování dat Všechna získaná data byla zpracována pomocí programu STATISTICA CZ 10. Pro vyhodnocení byly použity statistické metody t-test a regresní analýza.

35

5

VÝSLEDKY A DISKUZE

5.1

Charakteristika

účastnic

kurzu

na

základě

vyplněných

dotazníků Následující informace byly získány z dotazníků, které byly vyplněny klientkami před začátkem redukčního kurzu. 5.1.1 Věk a zaměstnání Redukčního programu se zúčastnily ženy ve věku 20 – 70 let. Polovina žen (n = 7) byla mladších než 40 let, druhá polovina (n = 7) byla starších než 40 let. Klientky v dotazníku nejčastěji uváděly zaměstnání v oblasti administrativy. Jednalo se tedy především o sedavá zaměstnání. Jedna žena byla na mateřské dovolené, jedna studentka a dvě ženy byly v důchodu, ale i ony v doplňující otázce uvedly, že většinu času přes den sedí. 5.1.2 Zdravotní stav Klientky v této otázce mohly vybrat více možností najednou. V tabulce 3 je uvedena absolutní četnost vyskytujících se zdravotních komplikací. Mezi pohybové problémy patřily bolesti zad, kloubů, křeče v lýtkách nebo natékání nohou. Kardiovaskulární onemocnění, které klientky uváděly, zahrnovaly nízký nebo vysoký krevní tlak, zvýšený cholesterol nebo anémii. Zdravotní komplikace jako pálení žáhy a zácpa, které měly klientky na výběr, lze zařadit do gastrointestinálních problémů. Pod poruchy centrálního nervového systému spadá roztroušená skleróza a bolesti hlavy. Tab. 3 Zdravotní komplikace klientek

Pohybové problémy Únava a nespavost Kardiovaskulární problémy Deprese, stres a úzkost Gastrointestinální problémy Poruchy CNS

36

četnost 11 11 7 9 6 4

5.1.3 Pohyb Polovina účastnic (n = 7) v dotazníku uvedla, že se nevěnuje žádnému sportu. Druhá polovina žen (n = 7) nejčastěji odpověděla, že sport provozuje jednou až dvakrát týdně. Nejčastěji uváděly, že se věnují chůzi a zumbě. Mezi další sportovní aktivity patřila například cyklistika, plavání, pilates a karate. 5.1.4 Spotřeba kávy a alkoholu Čtyři klientky na dotaz o spotřebě kávy neodpověděly. Ostatní ženy kávu konzumovaly jedenkrát až třikrát za den. Pouze jedna účastnice kurzu uvedla, že alkohol vůbec nepije, sedm žen na dotaz neodpovědělo. Ostatní účastnice konzumovaly alkohol dvakrát až třikrát za měsíc. 5.1.5 Předchozí zkušenost s redukcí hmotnosti V této otázce měly klientky na výběr z následujících možností: dělená strava, omezování stravy, koktejly, léky, cvičení, bez večeře, bez masa, počítání kJ, popř. jiná odpověď.

Jako

další

předchozí

zkušenosti

s hubnutím

klientky

uvedly

nízkoglykemickou dietu, hubnutí pomocí potravních doplňků společnosti Herbalife a předchozí účast na redukčním kurzu pořádaného společností STOB (Obr. 5).

3%

3% 3%

dělená strava 12%

omezování stravy koktejly

15%

léky 20%

cvičení

3%

bez večeře

3%

bez masa počítání kJ 9%

17%

nízkoglykemická dieta Herbalife

12%

STOB

Obr. 5 Způsoby klientek snižování hmotnosti před zahájením kurzu 37

5.1.6 Motiv ke snížení váhy I v této otázce bylo na výběr více možností. Nejčastějším motivem ke snížení váhy byl osobní pocit spokojenosti, dále zdraví, šatník, partner a stárnutí. Jiným důvodem k zeštíhlení byla kondice, pohyblivost a práce (Obr. 6).

7% 5% 30% 12%

osobní pocit spokojenosti zdraví

šatník partner stárnutí

18%

jiný důvod 28%

Obr. 6 Motivy účastnic kurzu ke snížení váhy

5.2

Výsledky měření tělesných parametrů na přístroji Bodystat

Quadscan 4000 Účastnicím kurzu byly na začátku (1. týden) a na konci kurzu (10. týden) zjištěny tělesné parametry. V tabulce 4 jsou uvedeny průměrné naměřené hodnoty z obou sledovaných období. Z hodnot můžeme posoudit, že tělesné parametry klientek se během kurzu změnily, ale nikoli v takové míře, aby byl rozdíl statisticky průkazný (P > 0,05).

38

Tab. 4 Průměrné hodnoty tělesných obvodů, hmotnosti a zjištěných tělesných parametrů v 1. období (1. týden) a 2. období (10. týden, n = 14) 1. období

2. období

Pas (cm)

105,79 ± 12,67

102,89 ± 10,11

Boky (cm)

117,43 ± 10,54

114,67 ± 7,58

Hmotnost (kg)

92,46 ± 18,14

88,31 ± 14,34

Tuk (kg)

40,13 ± 13,21

36,56 ± 9,87

Tuk (%)

42,44 ± 5,89

40,76 ± 6,21

ATH (kg)

52,34 ± 6,33

51,76 ± 7,02

ATH (%)

57,56 ± 5,89

59,24 ± 6,21

Tělesná hmotnost v průměru klesla o 4,15 kg, obvod pasu se snížil o 2,9 cm a obvod boků o 2,76 cm (Obr. 7, 8). Byl zaznamenán průměrný pokles tukové tkáně 3,57 kg. Aktivní tělesná hmota klesla v průměru o 0,58 kg. 120 A

Hmotnost (kg)

110

A

100 90 80 70 60 první období

druhé období

Obr. 7 Průměrná hmotnost účastnic kurzu (kg) v 1. a 2. sledovaném období; Průměry označené stejnými indexy (A) se statisticky průkazně neliší (P > 0,05); n=14

39

140 A

130 Pas, boky (cm)

A 120

A A 1. období

110

2. období

100 90 80

obvod pasu

obvod boků

Obr. 8 Průměrný obvod pasu a boků (cm) v 1. a 2. sledovaném období; Průměry označené stejnými indexy (A) se statisticky průkazně neliší (P > 0,05); n=14 V porovnání s výsledky z kurzu probíhajícího od září do listopadu 2011 byly rozdíly v hmotnosti a tělesných obvodech méně patrné. V tomto kurzu se hmotnost snížila v průměru o 6,62 kg, obvod pasu se zmenšil o 5,46 cm a obvod boků o 4,45 cm. Během tohoto kurzu došlo k poklesu tělesného tuku o 5,16 kg, zároveň se snížilo množství ATH o 1,46 kg (Šles, 2012). Z našeho měření vyplynulo, že ztráta aktivní tělesné hmoty v poměru ke ztrátě tělesného tuku, nebyla příliš vysoká. Tuto skutečnost lze hodnotit jako pozitivní, protože čím je větší množství svalové tkáně, tím lépe buňky využívají inzulin a přijímají glukózu. Tento faktor je významný nejen v případě diabetu, ale i v případě srdečních onemocnění a rozvoji obezity. Větší množství svalové hmoty navíc zvyšuje intenzitu metabolismu. To je nezanedbatelná výhoda při redukci hmotnosti (Brand-Miller, 2004; Harrar, 2009).

40

70

A

A

60

Tuk, ATH (%)

50

A

A

40 1. období 30

2. období

20 10

0 Tuk (%)

ATH (%)

Obr. 9 Průměrné zastoupení tukové tkáně a aktivní tělesné hmoty (%) v 1. a 2. sledovaném období; Průměry označené stejnými indexy (A) se statisticky průkazně neliší (P > 0,05); n=14 Důvodem, proč nedošlo k průkaznému rozdílu tělesných parametrů účastnic během kurzu, může být malý počet zúčastněných osob a velká variabilita souboru. Nemalý vliv může mít nedostatečné zlepšení stravovacích návyků účastnic kurzu, nedostatečná fyzická aktivita nebo působení stresu. Na vině může být i systém ukládání tuků u žen. Ženy oproti mužům tuk rychleji a účinně ukládají a pomalu ztrácí. Mají větší množství lipogenních enzymů, které napomáhají ukládání tuku (Fraňková, Dvořáková-Janů 2003).

41

5.3

Vyhodnocení stravovacích návyků v průběhu redukčního kurzu

Celý den Mezi 1. (6231,66 ± 1201,69 kJ) a 2. sledovaným obdobím (5932,33 ± 812,84 kJ) došlo k poklesu průměrného příjmu energie za celý den (P > 0,05). Pro redukci váhy 0,5 – 1 kg za týden je v kurzech STOB doporučován energetický příjem pro ženy 4400 – 6400 kJ·den-1 (Málková, 2007). Příjem tedy odpovídal doporučenému rozmezí, které je vhodné pro optimální váhový úbytek. Příjem energie ze stravy by nikdy neměl klesnout pod 4000 kJ·den-1 bez lékařského dohledu. Při tomto energetickém příjmu je obtížné sestavit jídelníček tak, aby obsahoval základní živiny ve správném poměru a aby obsahoval všechny potřebné vitamíny a minerální látky (Málková, 2009; Chrpová, 2010). Z vyplněných jídelníčků bylo zjištěno, že jedna z účastnic kurzu v prvním

týdnu

přijímala

průměrně

3767

kJ·den-1.

Mohlo

tak

docházet

k nedostatečnému příjmu některé za základních živin nebo ke karenci některých důležitých vitamínů či minerálních látek. Průměrný příjem bílkovin se ve sledovaných obdobích průkazně (P > 0,05) nelišil (období 1: 64,53 ± 11,93 g·den-1, období 2: 74,74 ± 15,84 g·den-1). Po přepočtu ze získaných výsledků bylo zjištěno, že ženy v programu přijímaly bílkovin v prvním období v průměru 1,43 g·kg-1 tělesné hmotnosti. Ve druhém období dosahoval průměrný příjem bílkovin 1,18 g·kg-1. Obecně je doporučován příjem 0,8 – 1 g bílkovin na kg tělesné hmotnosti. Minimální hranice denního příjmu je 0,6 g·kg-1 (Hanyšová, 2009; Adámková, 2009). Ženy v kurzu tedy konzumovaly větší množství bílkovin, než odpovídá doporučením pro běžnou populaci. Hodnoty se spíše přibližovaly výživovým doporučením pro ty, kteří pravidelně cvičí intenzivní silový trénink. Ti by měli ve stravě přijímat 1,2 – 1,4 g bílkovin na kg tělesné hmotnosti (Adámková, 2009). Avšak podle Hemzala (2012) je příjem bílkovin v rozmezí 1 – 1,5 g·kg-1 optimální i pro ty, kteří se zrovna nevěnují silovému sportu. Dlouhodobý nadměrný příjem bílkovin vyžaduje neutralizaci vzniklých aminokyselin a k tomu je používán především vápník. V případě nedostatku ho organismus uvolňuje z kostí a vzrůstá tak riziko vzniku osteoporózy. Nadbytek proteinů může dále způsobit přetížení jater a ledvin (Fořt, 2005). Mezi 1. a 2. sledovaným obdobím se snížil průměrný příjem tuků za den (P > 0,05). Na začátku kurzu byl průměrný příjem tuků 54,03 ± 11,23 g·den-1. 42

Po přepočtu, vzhledem k průměrnému příjmu energie za celý den, dosahoval procentuální příjem energie z tuků cca 33 %. Na konci kurzu (2. období: 47,90 ± 5,67 g·den-1) příjem energie z tuků klesl na doporučovaných 30 % (Málková, 2006; Hanyšová, 2009). Nikdy by obsah tuků ve stravě neměl klesnout pod 10 % z celkového příjmu energie, jinak hrozí vážné ohrožení zdraví (Čechová, 2004). Průměrný příjem sacharidů za celý den se během kurzu výrazně nezměnil (1. období: 181,63 ± 40,63 g·den-1; 2. období: 180,89 ± 30,92 g·den-1; P > 0,05; Obr. 10). 250

A

Bílkoviny, tuky, sacharidy (g)

A 200

150 1. období 100

A

A

2. období A A

50

0 Bílkoviny

Tuky

Sacharidy

Obr. 10 Průměrné hodnoty základních živin (g) v průměru za celý den v 1. a 2. sledovaném období; Průměry označené stejnými indexy (A) se statisticky průkazně neliší (P > 0,05) Snídaně Snídaně je při snižování hmotnosti velmi důležitá a měla by tvořit 20 – 25 % denního energetického příjmu. Nejen z výzkumů společnosti STOB vyplývá, že ten kdo snídá, snadněji redukuje svoji hmotnost, ale také má větší šanci, že si váhové úbytky déle udrží (Málková, 2009). Ve studii, která trvala 10 let a zúčastnilo se jí téměř 2400 dívek, se ukázalo, že dívky, které konzumovaly jakýkoli druh snídaně měly nižší BMI než dívky, které nesnídaly vůbec (Hanuš, 2010). Průměrný energetický obsah snídaní v 1. sledovaném období činil 1317,44 ± 667,68 kJ, což odpovídalo 21 % z celkového denního příjmu energie. V 2. sledovaném období byl energetický obsah snídaní obdobný (2. období: 1344,65 ± 362,95 kJ, tj. 22 %). 43

Statisticky průkazný rozdíl (P < 0,05) byl zjištěn v příjmu bílkovin mezi prvním (12,34 ± 6,73 g·den-1) a druhým obdobím (14,94 ± 5,74 g·den-1). Podle Málkové (2006) by právě bílkoviny měly tvořit základ snídaně. Kvalitní bílkoviny jsou obsaženy např. v mléčných výrobcích. Z nich je ovšem důležité vybírat ty, na které se váže co nejméně tuku. Mezi průměrným příjmem tuků a sacharidů u snídaně nebyl zaznamenán průkazný rozdíl mezi prvním a druhým obdobím (Obr. 11). 70

A

Bílkoviny, tuky, sacharidy (g)

A

60 50 40 1. období 30 A

20

2. období

B

A A

10 0 Bílkoviny

Tuky

Sacharidy

Obr. 11 Průměrné hodnoty základních živin (g) v průměru za snídani v 1. a 2. sledovaném období; Průměry označené různými indexy (A,B) se statisticky průkazně liší (P < 0,05) Dopolední svačina U dopoledních svačin došlo ve sledovaných obdobích k průkazné změně v průměrném příjmu tuků (P < 0,05). Na začátku kurzu byl průměrný příjem tuků ve svačinách 5,86 ± 4,23 g·den-1, na konci kurzu se snížil na 3,08 ± 2,92 g·den-1. Tato změna mohla být zapříčiněna náhradou sladkého pečiva, které se vyskytovalo v dopoledních svačinách,

za

konzumaci

čerstvého

ovoce

s nižším

energetickým

obsahem

(např. pomeranč, jablko). Svačiny by se měly na denním energetickém příjmu podílet z 5 až 10 %. Na začátku kurzu byl příjem energie z dopoledních svačin vyšší než tato doporučovaná mez (1. období: 747,35 ± 635,31 kJ, tj. 12 % energie z celkového denního příjmu). Na konci kurzu

však

došlo

k poklesu

příjmu 44

energie

z dopoledních

svačin

(2. období: 558,29 ± 264,75 kJ, tj. 9,4 % energie z celkového denního příjmu). Velké odchylky od

průměru

byly pravděpodobně

způsobeny velkými

rozdíly ve

výběru konzumovaných potravin na svačinu. V příjmu sacharidů a bílkovin nebyl u dopoledních svačin zaznamenán statisticky průkazný rozdíl (Obr. 12). 45

A

Bílkoviny, tuky, sacharidy (g)

40 A

35 30 25 20 15

A

1. období

A

2. období

A

10

B

5 0 -5

Bílkoviny

Tuky

Sacharidy

-10

Obr. 12 Průměrné hodnoty základních živin (g) v průměru za dopolední svačinu v 1. a 2. sledovaném období; Průměry označené různými indexy (A,B) se statisticky průkazně liší (P < 0,05) Oběd U oběda byl zaznamenán průkazný rozdíl (P < 0,05) v průměrném příjmu sacharidů mezi začátkem (48,28 ± 15,84 g·den-1) a koncem kurzu (57,36 ± 22,38 g·den-1). Dále se u oběda projevil vysoce průkazný rozdíl (P < 0,01) v průměrném příjmu bílkovin. V prvním sledovaném období byl průměrný příjem bílkovin během oběda 22,68 ± 11,03 g·den-1, v druhém období 29,59 ± 16,20 g·den-1 (Obr. 13). Pravděpodobně došlo ke zlepšení složení stravy přijímané na oběd. V prvním týdnu klientky v jídelníčku často uváděly, že měly na oběd smažený pokrm. Lze předpokládat, že během kurzu nahradily tato jídla vařeným či dušeným libovým masem s vhodnou přílohou a dostatkem zeleniny nebo jiným dietnějším chodem.

45

90 B

Bílkoviny, tuky, sacharidy (g)

80

A

70 60 B

50

40

A

30

1. období A

2. období

A

20 10

0 Bílkoviny

Tuky

Sacharidy

Obr. 13 Průměrné hodnoty základních živin (g) v průměru za oběd v 1. a 2. sledovaném období; Průměry označené různými indexy (A,B) se statisticky průkazně liší (P < 0,05), rozdíl v průměrném příjmu bílkovin byl statisticky vysoce průkazný (P < 0,01). Maximální energetický obsah oběda by měl být 35 % z celkového denního příjmu energie (Andělová, 2009). Bylo zjištěno, že účastnice kurzu přijímaly v obědech méně energie, než je doporučováno. V prvním sledovaném období byla energie obsažená v obědech 1839,89 ± 776,12 kJ, což v přepočtu zaujímá 29 % z celkové přijaté energie za den. V druhém sledovaném období byla energie získaná v obědech o něco vyšší (2. období: 2006,17 ± 558,46 kJ, tj. 33 % z celkové přijeté energie za den). Odpolední svačina Stejně jako dopolední svačina, i ta odpolední, by měla tvořit 5 až 10 % celkového denního příjmu energie. Pauza mezi jednotlivými denními jídly by neměla být delší než 3 hodiny (Andělová, 2009). Pravidelný příjem potravy zajišťuje pravidelný přísun energie. Organismus nehladoví a nemusí ukládat zásoby energie na dobu, kdy není zajištěn pravidelný přísun stravy. Po každém jídle se navíc zvyšuje hodnota bazálního metabolismu, protože na strávení požitého pokrmu je potřeba určitá energie. Výdej energie se po jídle zvýší o 40 – 80 kJ za hodinu (Čechová, 2004; Málková, 2009). Častější příjem potravy navíc zajišťuje stabilnější hladinu cukru v krvi, což zabraňuje vzniku diabetu a srdečních onemocnění (Harrar, 2009).

46

Odpolední svačiny se na denním příjmu energie v prvním období podílely z 16

%

±

(1018,15

823,74

kJ·den-1).

Ve

druhém

sledovaném

období

(759,64 ± 516,43 kJ·den-1) se zastoupení na celkovém příjmu energie snížilo na 13 %. Harrar (2009) uvádí, že energetická hodnota odpolední svačiny by měla být přibližně 630 kJ. Svačiny klientek byly energeticky vydatnější. V průměrném příjmu bílkovin a sacharidů v odpoledních svačinách nenastal statisticky průkazný rozdíl. Opačně tomu bylo u průměrného příjmu tuků, kde byl zjištěn průkazný rozdíl (P < 0,05) mezi prvním (8,94 ± 5,63 g·den-1) a druhým (4,79 ± 5,23 g·den-1) sledovaným obdobím (Obr. 14). 70

A

Bílkoviny, tuky, sacharidy (g)

60 50

A

40 1. období

30 20

2. období

A

A A

B

10 0 Bílkoviny

Tuky

Sacharidy

-10

Obr. 14 Průměrné hodnoty základních živin (g) v průměru za odpolední svačinu v 1. a 2. sledovaném období; Průměry označené různými indexy (A,B) se statisticky průkazně liší (P < 0,05) Večeře U večeře nastal průkazný rozdíl (P < 0,05) v průměrném příjmu bílkovin. Na začátku kurzu byl průměrný příjem bílkovin u večeře 14,03 ± 9,91 g·den-1, na konci kurzu 17,67 ± 9,02 g·den -1. Bílkoviny mají ze základních živin největší sytící schopnost. Jejich optimální příjem navíc zajistí udržení svalové hmoty. Dalším pozitivním přínosem bílkovin je, že zpomalují proces vstřebávání cukrů do krve. Tím odstraňují touhu po sladkém, která vzniká, když hladina cukru v krvi po konzumaci jídla bohatého na sacharidy prudce stoupne a následně prudce klesne (Málková, 2006; Harrar, 2009).

47

Vzestup spotřeby bílkovin u večeře způsobila konzumace stravy s vyšším zastoupením bílkovin oproti sacharidům. Ve vyplněných jídelníčcích se na večeře na konci kurzu častěji objevovala luštěninová jídla, vejce nebo například kuřecí maso (vždy s dostatkem zeleniny), než tomu bylo v prvním týdnu. V prvním týdnu se v některých jídelníčcích objevovala na večeři jídla jako například bageta se šunkou nebo párek v rohlíku. Průměrný příjem tuků a sacharidů za večeři se ve sledovaných obdobích nezměnil (Obr. 15). 70 Bílkoviny, tuky, sacharidy (g)

A 60 A

50 40

1. období 30

A

B

20

2. období A

A

10 0 Bílkoviny

Tuky

Sacharidy

Obr. 15 Průměrné hodnoty základních živin (g) v průměru za večeři v 1. a 2. sledovaném období; Průměry označené různými indexy (A,B) se statisticky průkazně liší (P < 0,05) Energetický obsah večeří nedosahoval doporučovaného rozmezí 25 až 30 % z celkového denního příjmu (Andělová, 2009). Energie obsažená v jídlech na večeři byla v prvním období 1245,03 ± 673,25 kJ. Na celkovém příjmu energie za den se večeře podílela z 19 %. Přibližně stejně tomu bylo i v druhém sledovaném období, kdy energetický obsah večeří v průměru dosahoval 1245,52 ± 534,84 kJ, tj. cca 20 %. Málková (2006) doporučuje, aby se energetický obsah hlavních jídel pohyboval okolo 1500 kJ. V případě večeří byla přijatá energie nižší než podle tohoto doporučení.

48

Energie V celkovém příjmu energie za jednotlivá denní jídla nebyl, v průběhu kurzu, zaznamenán statisticky významný rozdíl (Obr. 16). Příjem energie v jednotlivých chodech byl popsán výše.

3000

A A

2500 A Energie (kJ)

2000

A

A A

1500

A A

A

1000

1. období

A A

A

2. období

500 0 snídaně

svačina

oběd

svačina 2 večeře

večeře 2

-500

Obr. 16 Průměrné hodnoty celkového příjmu energie (kJ) za jednotlivá jídla v průběhu dne v 1. a 2. sledovaném období; Průměry označené stejnými indexy (A) se statisticky průkazně neliší (P > 0,05)

5.4

Vyhodnocení stravovacích návyků účastnic kurzu pomocí

regresní analýzy Pomocí regresní analýzy byla zjišťována závislost příjmu základních živin a celkové energie na časovém průběhu kurzu v jednotlivých denních jídlech a v průměru za celý den. Celý den Jak již bylo zmíněno výše, během kurzu došlo k poklesu přijímané energie v průměru za celý den (P > 0,05). Klientky na konci kurzu přijímaly v jídle o 299,33 kJ méně, než tomu bylo na začátku kurzu. Během kurzu byl zaznamenán vzestup příjmu bílkovin, avšak změna nebyla statisticky průkazná (P > 0,05). Po přepočtu ze získaných výsledků bylo zjištěno, že na 49

začátku sledovaného období představoval příjem energie z bílkovin cca 17,6 %. Během kurzu se příjem energie z bílkovin zvýšil na 21,42 %. Lidem, kteří netrpí nadváhou či obezitou je doporučováno přijímat 10 až 15 % celkové denní energie z bílkovin. V redukčním režimu je tato hranice doporučeného příjmu stanovena na 30 % (Málková, 2006). Účastnice kurzu této hranice nedosáhly. Ale i tak můžeme posoudit, že příjem energie z bílkovin byl vyšší, než běžné doporučení. Společně se vzestupem zastoupení bílkovin ve stravě byl zaznamenán pokles příjmu tuků (P > 0,05; Obr. 10). Z tohoto výsledku můžeme vyvodit závěr, že během kurzu se klientky naučily vybírat potraviny, které jsou vhodnější pro zařazení do redukčního jídelníčku. V průběhu kurzu nenastal statisticky průkazný rozdíl v průměrném příjmu sacharidů. Uvádí se, že příjem energie ze sacharidů by měl denně dosahovat 55 až 60 %. Při snižování hmotnosti by energie ze sacharidů měla tvořit 40 % z celkového denního příjmu energie (Málková, 2006). V kurzu se příjem energie ze sacharidů pohyboval okolo 50 % (1. období: 181, 63 ± 40,62 g, tj. 49,55 %; 2. období: 180,89 ± 30,92 g, tj. 51,84 %). Snídaně Během kurzu byl sledován vzestup v příjmu bílkovin u snídaní (P < 0,05; Obr. 17). U celkového příjmu energie, příjmu tuků a sacharidů nebyl zaznamenán statisticky průkazný rozdíl (P > 0,05). 40

Bílkoviny (g)

30 y = 2,5471x + 9,8408 p = 0,0270; R² = 0,0388 20

10

0 0,5

1

1,5

2

2,5

sledovaná období

Obr. 17 Závislost příjmu bílkovin (g) v průměru za snídani na časovém průběhu kurzu 50

Dopolední svačina Během kurzu došlo k poklesu příjmu tuků v dopoledních svačinách (Obr. 18). V příjmu bílkovin (1. období: 5,56 ± 5,19 g; 2. období: 5,49 ± 4,04 g) ani v příjmu sacharidů (1. období: 24,69 ± 15,84 g; 2. období: 21,77 ± 11,12 g) nebyla zjištěna průkazná změna (P > 0,05). V průběhu kurzu se energie obsažená ve svačinách snížila v průměru o 189,06 kJ (P > 0,05). 50

Tuky (g)

40 30 y = -2,7761x + 8,6373 p = 0,0493; R² = 0,0405

20 10 0 0,5

1

1,5

2

2,5

sledovaná období

Obr. 18 Závislost příjmu tuků (g) v průměru za dopolední svačinu na časovém průběhu kurzu Oběd V příjmu bílkovin u oběda došlo během kurzu k vysoce průkazné změně (P < 0,01; Obr. 19). Dále byl zaznamenán statisticky průkazný rozdíl v příjmu sacharidů (P < 0,05; Obr. 20). Růst ani pokles v příjmu tuků a energie nebyl u oběda prokázán (P > 0,05).

51

100

Bílkoviny (g)

80 y = 6,9126x + 15,77 p = 0,0060; R² = 0,0588

60 40 20 0 0,5

1

1,5

2

2,5

sledovaná období

Obr. 19 Závislost příjmu bílkovin (g) v průměru za oběd na časovém průběhu kurzu 160

Sacharidy (g)

120 y = 9,0747x + 39,215 p = 0,0332; R² = 0,0358 80

40

0 0,5

1

1,5

2

2,5

sledovaná období

Obr. 20 Závislost příjmu sacharidů (g) v průměru za oběd na časovém průběhu kurzu Odpolední svačina U odpoledních svačin bylo zjištěno snížení příjmu tuků v průběhu kurzu (P < 0,05; Obr. 21). Zároveň došlo ke snížení příjmu energie (P > 0,05) v průměru o 258,51 kJ. Tato energetická hodnota odpovídá např. jednomu jablku, proto není zcela zanedbatelná. V prvním týdnu se v jídelníčcích na odpolední svačinu často objevovalo ovoce (např. jablko, banán, mandarinka). Ovoce obsahuje především jednoduché sacharidy, které slouží jako rychlý zdroj energie. V redukčních dietách se doporučuje 52

omezit jejich konzumaci (Keresteš, 2011). Dále se v jídelníčcích nacházely různé sušenky a sladké pekařské výrobky. Během kurzu klientky nahradily tato jídla především mléčnými výrobky (jogurt, kefír, tvaroh, sýr cottage). 100

Tuky (g)

80 y = -4,1433x + 13,079 p = 0,0410; R² = 0,0392

60 40 20 0 0,5

1

1,5

2

2,5

sledovaná období

Obr. 21 Závislost příjmu tuků (g) v průměru za odpolední svačinu na časovém průběhu kurzu Večeře Během kurzu se zvýšil příjem bílkovin u večeří (Obr. 22). V příjmu tuků, sacharidů a celkové energie za večeři nenastala statisticky průkazná změna (P > 0,05). 50

Bílkoviny (g)

40 y = 3,6338x + 10,399 p = 0,0362; R² = 0,0346

30 20 10 0 0,5

1

1,5

2

2,5

sledovaná období

Obr. 22 Závislost příjmu bílkovin (g) v průměru za večeři na časovém průběhu kurzu 53

6 ZÁVĚR Cílem mé diplomové práce bylo zhodnotit stravovací návyky a tělesnou konstituci žen, které se zúčastnily redukčního programu pořádaného společností STOB v Brně. Účelem kurzu bylo navodit vhodné změny týkající se jídelníčku a pohybové aktivity, ale také změnit myšlení a emoce, které vedou k nevhodnému stravovacímu chování. Tento přístup je základní myšlenkou kognitivní behaviorální terapie, která je v kurzech využívána. Podle mnoha studií se tato terapie stala úspěšnou nejen při léčbě obezity, ale i nevhodných návyků jako je kouření nebo drogová závislost (Málková, 2006). Během kurzu došlo ke změnám tělesných parametrů. Snížila se průměrná hmotnost, obvod pasu, boků a procento zastoupení tukové tkáně. Dosáhnout těchto změn bylo hlavním cílem kurzu a především žen, které se do kurzu přihlásily. Pozitivním výsledkem byl i procentuální nárůst aktivní tělesné hmoty. Během kurzu nebylo zjišťováno, jak často se klientky věnovaly sportu. Můžeme ale odhadovat, že do svého života zapojily více pohybové aktivity, která má příznivý dopad nejen na redukci hmotnosti. Ze získaných výsledků lze vyvodit závěr, že ženy v průběhu kurzu zlepšily své stravovací návyky. Dokazuje to snížení příjmu tuků a přijaté energie (P > 0,05) v průměru za celý den. Účastnice ve stravě přijímaly dostatek bílkovin, které přispívaly k udržení svalové hmoty. Pokud by ženy nadále pokračovaly v tomto stravovacím chování, lze předpokládat další redukci hmotnosti. Redukční program byl založen na spolupráci ve skupině. Klientky se tak mohly vzájemně motivovat a vyměňovat si své zkušenosti. Doporučení, která bych navrhla pro další zlepšení, by zahrnovala setrvat v nově osvojených zvycích, přísnější dodržování pravidelného stravovacího režimu, nalezení správné motivace a psychické pohody.

54

7 LITERATURA ADÁMKOVÁ V., 2009: Obezita – příčiny, typy, rizika, prevence a léčba, vyd. Brno: Facta Medica, s.r.o., 122 s., ISBN 978-80-904260-5-4 AKOH C. C., MIN B. D., 2002: Food Lipids, vyd. New York: Marcel Dekker, Inc., 1005 s., ISBN 0-8247-0749-4 ANDĚLOVÁ Š., 2009: Učebnice hubnutí, vyd. Ostrava: Repronis, 128 s., ISBN 978-80-7329-231-7 BÉDER I. a kol., 2005: Fyziológia člověka, vyd. Bratislava: vydavatelství UK, 312 s., ISBN 80-223-2028-5 BÉZA T., 2005: Fyziologie a hygiena výživy, vyd. Brno: Univerzita obrany, 146 s., ISBN 80-7231-033-X BINDELLE J., LETERME P. & BULDGEN A., 2008: Nutritional and environmental consequences of dietary fibre in pig nutrition: a review, Biotechnol. Agron. Soc. Environ.,12 (1), s. 69-80 BRAND-MILLER J., FOSTER-POWELL K., COLAGIURI S., 2004: Glukózová revoluce, vyd. Praha: Triton, 223 s., ISBN 80-7254-535-3 BULKOVÁ V., 1999: Nauka o poživatinách I. část, vyd. Brno: Institut pro další vzdělávání pracovníků ve zdravotnictví, 204 s., ISBN 80-7013-293-0 BURDYCHOVÁ R., 2009: Preventivní výživa, vyd. Brno: Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně, 120 s., ISBN 978-80-7375-280-4 CARPEROVÁ J., 1997: Potraviny- zázračné léky: jak pomocí potravin a správných stravovacích návyků zajistit prevenci a vyléčení více než 100 nemocí, vyd. Olomouc: nakladatelství VOTOBIA, 588 s., ISBN 80-7198-222-9 CLARK N., 2009: Sportovní výživa, vyd. Praha: Grada Publishing, a.s., 352 s., ISBN 978-80-247-2783-7 ČECHOVÁ H., 2004: Jak trvale zhubnout a nehladovět, vyd. Praha: Sondy, 135 s., ISBN 80-903134-9-3 55

DLOUHÁ R., 1998: Výživa – přehled základní problematiky, vyd. Praha: Karolinum, 232 s., ISBN 80-7184-757-7 DOBŠÁK P. a kol., 2009: Klinická fyziologie tělesné zátěže, vyd. Brno: Masarykova univerzita, 98 s., ISBN 978-80-210-4965-9 DOSTÁL J. a kol., 2011: Lékařská chemie II, vyd. Brno: Masarykova univerzita, 165 s., ISBN 978-80-210-3789-2 DOSTÁLOVÁ J., KUNEŠOVÁ M., OTOUPAL P., STARNOVSKÁ T., 2006: Zdravá třináctka

–

stručná

výživová

doporučení

pro

širokou

veřejnost.

[online].

[citováno 2013-04-06]. Dostupné z: http://www.vyzivaspol.cz/clanky-casopis/zdravatrinactka-strucna-vyzivova-doporuceni.html ERDMAN W. J., MACDONALD A. I., ZEISEL H. S., 2012: Present Knowledge in Nutrition, vyd. Iowa, USA, 1305 s., ISBN 978-0-470-95917-6 FOŘT P., 2001: Obezitě odzvoněno, vyd. Praha: Euromedia Group, k. s., 224 s., ISBN 80-7202-930-4 FOŘT P., 2005: Výživa pro dokonalou kondici a zdraví, vyd. Praha: Grada Publishing, a.s., 182 s., ISBN 80-247-1057-9 FOSTER H., 2006: Jak zbavit tělo jedů, vyd. Praha: Nakladatelství Svojtka & Co., s. r. o., 128 s., ISBN 80-7352-376-0 FRAŇKOVÁ S.,DVOŘÁKOVÁ-JANŮ. V., 2003: Psychologie výživy a sociální aspekty jídla, vyd. Praha: Karolinum, 255 s., ISBN 80-246-0548-1 GOLIAN J., PAVELKA M., 2002: Výživa a potraviny pre tretie tisícročie, zborník z vedeckej konferencie, vyd. Nitra: SPU, 281 s., ISBN 80-8069-015-4 GREGORA M., 2004: Výživa malých dětí, vyd. Praha: Grada Publishing a. s., 96 s., ISBN 80-247-9022-X HALUZÍK M., 2002: Poruchy výživy a leptin, vyd. Praha: Grada Publishing spol. s. r. o., 188 s., ISBN 80-7169-972-1

56

HANUŠ J., 2010: Jídlo léčí, vyd. Praha: Reader´s Digest Výběr, s.r.o., 352 s., ISBN 978-80-7406-107-3 HANUŠ J., 2012: Jak pečovat o vyvážený metabolismus, vyd. Praha: Reader´s Digest Výběr, s.r.o., 255 s., ISBN 978-80-7406-187-5 HANYŠOVÁ N., 2009: Tuky obecně. In: STOB [online]. [cit. 2013-04-03]. Dostupné z: http://www.stob.cz/vyziva-zakladni-ziviny/tuky-obecne HANYŠOVÁ N., 2009: Bílkoviny v jídelníčku. In: STOB [online]. [cit. 2013-04-03]. Dostupné z: http://www.stob.cz/vyziva-zakladni-ziviny/bilkoviny-v-jidelnicku HARRAR S., GORDON D., 2009: Nikdy není pozdě na dlouhý život, vyd. Praha: Reader´s Digest Výběr, s. r. o., 400 s., ISBN 978-80-7406-051-9 HEMZAL B., 2012: Jak zhubnout krok za krokem, vyd. Brno: Neptun, 164 s., ISBN 8086850-05-4 HOLEČEK M., 2006: Regulace metabolizmu cukrů, tuků, bílkovin a aminokyselin, vyd. Praha: Grada Publishing a.s., 288 s., ISBN 978-80-247-1562-9 HONS V., ÚLEHLOVÁ M., 1961: Správná výživa a stravování, vyd. Praha: Vydavatelství obchodu, 175 s. HORGAN W. G., WHYBROW S., 2012: Associations between fat, sugar and other macronutrient intakes in the National Diet and Nutrition Survey, Nutrition Bulletin, 37 (3), s. 213-223 CHRPOVÁ D., 2010: S výživou zdravě po celý rok, vyd. Praha: Grada Publishing, a.s., 136 s., ISBN 978-80-247-2512-3 JEBOUSKOVÁ L., 2011: Hubneme s šarmem, vyd. Praha: Radioservis, a. s., 167 s., ISBN 978-80-86212-86-9 KALAČ P., 2003: Funkční potraviny- kroky ke zdraví, vyd. České Budějovice: nakladatelství DONA s.r.o., 131 s., ISBN 80-7322-029-6 KASTNEROVÁ M., 2011: Poradce pro výživu, vyd. České Budějovice: nakladatelství Nová Forma, s.r.o., 377 s., ISBN 978-80-7453-177-4 57

KATZ L.D., GORDONOVÁ L.D., 2010: Jak vyzrát na cholesterol, vyd. Praha: Reader´s Digest Výběr s. r. o., 256 s., ISBN 978-80-7406-094-6 KERESTEŠ J., 2011: Zdravie a výživa l'udí, vyd. Bratislava: NIKA spol. s. r. o., 1040 s. ISBN 978-80-88969-57-0 KOMPRDA T., 2007: Základy výživy člověka, vyd. Brno: Mendelova zemědělská a lesnická univerzita, 164 s., ISBN 978-80-7157-655-6 KOMPRDA T., 2009: Výživou ke zdraví, vyd. Velké Bílovice: TeMi CZ s.r.o., 112 s., ISBN 978-80-87156-41-4 KOPEC K., 2010: Zelenina ve výživě člověka, vyd. Praha: Grada Publishing, a. s., 168 s., ISBN 978-80-247-2845-2 KUDLOVÁ E., BENCKO V., 2009: Hygiena výživy a nutriční epidemiologie, vyd. Praha: Nakladatelství Karolinum, 287 s., ISBN 978-80-246-1735-0 KUNOVÁ V., 2009: Obezita. Dieta pro zdravé hubnutí, vyd. Praha: Forsapi, s.r.o., 103 s., ISBN 978-80-87250-04-4 MACHOVÁ J., KUBÁTOVÁ D. a kol., 2009: Výchova ke zdraví, vyd. Praha: Grada Publishing, a.s., 296 s., ISBN 978-80-247-2715-8 MÁLKOVÁ I., ŠTOCHLOVÁ J., 2006: Hubneme s rozumem v praxi, vyd. Praha: Smart Press, s.r.o., 175 s., ISBN 80-903642-0-9 MÁLKOVÁ I., 2007: Hubneme s rozumem, zdravě a natrvalo, vyd. Praha: Smart Press, s.r.o., 224 s., ISBN 978-80-87049-06-8 MÁLKOVÁ I., 2009: Režim jídla. In: STOB [online]. [cit. 2013-04-03]. Dostupné z: http://www.stob.cz/vyziva-jak-si-sestavit-jidelnicek/rezim-jidla MÁLKOVÁ I., HANYŠOVÁ N., 2009: Skladba jídla. In: STOB [online]. [cit.

2013-04-03].

Dostupné

z:

http://www.stob.cz/vyziva-jak-si-sestavit-

jidelnicek/skladba-jidla MANDAVIA CH., PULAKAT L., DEMARCO V. & SOWERS J., 2012: Overnutrition and metabolic cardiomyopathy, Metabolism journal, 61 (9), s. 1205- 1210 58

MANDŽUKOVÁ J., 2005: Léčivá síla vitamínů, minerálů a dalších látek, vyd. Benešov: nakladatelství START, 267 s., ISBN 80-86231-36-4 MCDOWELL R. L., 2000: Vitamins in animal and human nutrition, vyd. Iowa State University Press, 793 s., ISBN 0-8138-2630-6 MCGAREY W., 2004: Potraviny jako lék, vyd. Bratislava: Eko-konzult, 162 s., ISBN 80-8079-023-X MCINTYRE A., 2000: Zdravé nápoje, vyd. Praha: Euromedia Group, 160 s., ISBN 80242-0411-8 OBERBEIL K., 2006: 100 tipů jak omládnout, vyd. Brno: Computer Press, a. s., 138 s., ISBN 80-251-0983-6 OLIVERIUSOVÁ L., 2003: Mýty a pověry o výživě, vyd. Praha: EB nakladatelství, 132 s., ISBN 80-903234-4-8 OREYOVÁ C., 2009: Zázračná síla olivového oleje, vyd. Praha: Euromedia Group, k. s., 288 s., ISBN 978-80-249-1228-8 PÁNEK J., POKORNÝ J., DOSTÁLOVÁ J., 2002: Základy výživy a výživová politika, vyd. Praha: Vysoká škola chemicko-technologická, 219 s., ISBN 80-7080-468-8 PAŘÍZKOVÁ J., LISÁ L. et al., 2007: Obezita v dětství a dospívání- terapie a prevence, vyd. Praha: Galén a Karolinum, 239 s., ISBN 978-80-7262-466-9 PLACHETA Z., SIEGELOVÁ J., SVAČINOVÁ H., ŠTEJFA M., JANČÍK J., HOMOLKA P. & DOBŠÁK P., 2001: Zátěžové vyšetření a pohybová léčba ve vnitřním lékařství, vyd. Brno: vydavatelství MU, 179 s., ISBN 80-210-2614-6 ROKYTA R., ŠŤASTNÝ F., 2002: Struktura a funkce lidského těla, vyd. Praha: TIGIS, spol. s.r.o., 175 s., ISBN 80-900130-2-3 SHARON M., 1998: Moderní výživa od A do Z, vyd. Praha: Euromedia CS, s.r.o., 227 s., ISBN 80-902502-1-1

59

SHAIKH S., SCHULZE J. K., KURPAD A., ALI H., SHAMIM A. A., MEHRA S., WU S.F.L., RASHID M., LABRIQUE B. A., CHRISTIAN P. & WEST P. K., 2012: Development of bioelectrical impedance analysis-based equations for estimation of body composition in postpartum rural Bangladeshi women, British Journal of Nutrition, 109 (4), p. 639-647 SCHMIDT H. R., RODRICK E. G., 2003: Food Safety Handbook, vyd. New Jersey: John Wiley & Sons, Inc., p. 850, ISBN 0-471-21064-1 SIRTORI A., BRUNANI A., VILLA V., BERSELLI E. M., CROCI M., LEONARDI M. & RAGGI A., 2012: Obesity is a marker of reduction in qol and disability, The Scientific World Journal, p. 6 SOBOTKA L., ALLISON P. S., FORBES A., LJUNGQVIST O., MEIER F. R., PERTKIEWICZ M., SOETERS B. P., 2011: Basics in clinical nutrition, vyd. Praha: Galén, 723 s., ISBN 978-80-7262-821-6 STRATIL P., 1993: ABC zdravé výživy 1. díl, vyd. Brno, 345 s., ISBN 80-900029-8-6 STRUNECKÁ A., 2011: Doba jedová, vyd. Praha: Nakladatelství Stanislav JuhaňákTriton, 295 s., ISBN 978-80-7387-469-8 STŘEDA L., 2005: Univerzita hubnutí, vyd. Praha: nakladatelství SinCon, 253 s., ISBN 80-86718-51-4 SUCHÁNEK P., 2003: Víte, co máte na talíři?, vyd. Český Těšín: vydavatelství Víkend, 96 s., ISBN 80-7222-310-0 SVAČINA Š. a kol., 2008: Klinická dietologie, vyd. Praha: Grada Publishing, a.s., 384 s., ISBN 978-80-247-2256-6 SVAČINA Š., BRETŠNAJDROVÁ A., 2008: Dietologický slovník, vyd. Praha: Nakladatelství TRITON, 271 s., ISBN 978-80-7387-062-1 ŠEVČÍKOVÁ L., ÁGHOVÁ L., JURKOVIČOVÁ J., NOSKOVÁ T., RAPANTOVÁ H., SOBOTOVÁ L., ŠTEFÁNIKOVÁ Z. & VOLEKOVÁ J., 2006: Hygiena, vyd. Bratislava: Univerzita Komenského, 328 s., ISBN 80-223-2103-6

60

ŠLES M., 2012: Hodnocení stravovacích návyků účastnic redukčního kurzu. Brno, Diplomová práce. Mendelova univerzita. VELÍŠEK J., HAJŠLOVÁ J., 2009: Chemie potravin 1. 1. vyd. Tábor: OSSIS, 580 s. ISBN 978-80-86659-15-2. VÍTEK L., 2008: Jak ovlivnit nadváhu a obezitu, vyd. Praha: Grada Publishing, a.s., 160 s., ISBN 978-80-247-2247-4 WALSH M., KUHN S., 2012: Developments in personalised nutrition, Nutrition Bulletin, 37 (4), p. 380-383 WILHELM Z., BRAVENÝ P., FIŠER B., HONZÍKOVÁ N., KUKLETA M., NOVÁKOVÁ M., NOVÁKOVÁ Z. & ŠIMURDOVÁ M., 2003: Stručný přehled fyziologie člověka pro bakalářské studijní programy, vyd. Brno: vydavatelství MU, 116 s., ISBN 80-210-2837-8 www1:

Výživová

pyramida.

[online].

[cit.

2013-03-16].

Dostupné

z:

http://www.viscojis.cz/teens/index.php?option=com_content&view=category&layout=b log&id=60&Itemid=110 www2:

Bodystat Quadscan 4000. [online]. [cit. 2013-03-16]. Dostupné z:

http://www.bodystat.cz

61

8 SEZNAM OBRÁZKŮ Obr. 1:

Výživová pyramida……………………………………………………. 22

Obr. 2:

Bodystat Quadscan 4000……………………………………………… 34

Obr. 3:

Umístění elektrod na horní končetině…………………………………. 35

Obr. 4:

Umístění elektrod na dolní končetině…………………………………. 35

Obr. 5:

Způsoby klientek snižování hmotnosti před zahájením kurzu………… 37

Obr. 6:

Motivy účastnic kurzu ke snížení váhy………………………………... 38

Obr. 7:

Průměrná hmotnost účastnic kurzu (kg) v 1. a 2. sledovaném období;

Průměry označené stejnými indexy (A) se statisticky průkazně neliší (P > 0,05); n=14…………………………………………………………………………………… 39 Obr. 8:

Průměrný obvod pasu a boků (cm) v 1. a 2. sledovaném období; Průměry

označené stejnými indexy (A) se statisticky průkazně neliší (P > 0,05); n=14…………………………………………………………………………………… 40 Obr. 9:

Průměrné zastoupení tukové tkáně a aktivní tělesné hmoty (%)

v 1. a 2. sledovaném období; Průměry označené stejnými indexy (A) se statisticky průkazně neliší (P > 0,05); n=14……………………………………………………… 41 Obr. 10:

Průměrné hodnoty základních živin (g) v průměru za celý den v 1. a 2.

sledovaném období; Průměry označené stejnými indexy (A) se statisticky průkazně neliší (P > 0,05)……………………………………………………………………….. 43 Obr. 11:

Průměrné hodnoty základních živin (g) v průměru za snídani v 1. a 2.

sledovaném období; Průměry označené různými indexy (A,B) se statisticky průkazně liší (P < 0,05)………………………………………………………………………….. 44 Obr. 12

Průměrné hodnoty základních živin (g) v průměru za dopolední svačinu

v 1. a 2. sledovaném období; Průměry označené různými indexy (A,B) se statisticky průkazně liší (P < 0,05)………………………………………………………………... 45

62

Obr. 13

Průměrné hodnoty základních živin (g) v průměru za oběd v 1. a 2.

sledovaném období; Průměry označené různými indexy (A,B) se statisticky průkazně liší (P < 0,05), rozdíl v průměrném příjmu bílkovin byl statisticky vysoce průkazný (P < 0,01)……………………………………………………………………………… 46 Obr. 14:

Průměrné hodnoty základních živin (g) v průměru za odpolední svačinu

v 1. a 2. sledovaném období; Průměry označené různými indexy (A,B) se statisticky průkazně liší (P < 0,05)………………………………………………………………. 47 Obr. 15:

Průměrné hodnoty základních živin (g) v průměru za večeři v 1. a 2.

sledovaném období; Průměry označené různými indexy (A,B) se statisticky průkazně liší (P < 0,05)………………………………………………………………………….. 48 Obr. 16:

Průměrné hodnoty celkového příjmu energie (kJ) za jednotlivá jídla

v průběhu dne v 1. a 2. sledovaném období; Průměry označené stejnými indexy (A) se statisticky průkazně neliší (P > 0,05)…………………………………………………. 49 Obr. 17: Závislost příjmu bílkovin (g) v průměru za snídani na časovém průběhu kurzu…………………………………………………………………………………... 50 Obr. 18:

Závislost příjmu tuků (g) v průměru za dopolední svačinu na časovém

průběhu kurzu…………………………………………………………………………. 51 Obr. 19:

Závislost příjmu bílkovin (g) v průměru za oběd na časovém průběhu

kurzu………………………………………………………………………..…………. 52 Obr. 20:

Závislost příjmu sacharidů (g) v průměru za oběd na časovém průběhu

kurzu………………….. ……………………………………………………………… 52 Obr. 21:

Závislost příjmu tuků (g) v průměru za odpolední svačinu na časovém

průběhu kurzu…………………………………………………………………………. 53 Obr. 22:

Závislost příjmu bílkovin (g) v průměru za večeři na časovém průběhu

kurzu ………………………………………………………………………………….. 53

63

9 SEZNAM ZKRATEK Acetyl-CoA – Acetylkoenzym A ATP – Adenosintrifosfát BIA – analýza bioelektrické impedance (Bioelectiric Impedance Analysis) BMI – index tělesné hmotnosti (Body Mass Index) BMR – bazální metabolický výdej (Basal Metabolic Rate) CrP – kreatinfosfát DEXA

–

dvouenergiová

rentgenová

absorpciometrie

(Dual

Energy

Absorptiometry) Gl – glykemický index HDL – vysokodenzitní lipoprotein (High Density Lipoprotein) LDL – nízkodenzitní lipoprotein (Low Density Lipoprotein) MK – mastná kyselina mRNA – mediátorová ribonukleová kyselina (Messenger Ribonucleic Acid) MUFA – mononenasycené mastné kyseliny (Monounsaturated Fatty Acid) PUFA – polynenasycené mastné kyseliny (Polyunsaturated Fatty Acid) SFA – nasycené mastné kyseliny (Saturated Fatty Acid) STOB – STop OBezitě TAG – triacylglycerol WHO – světová zdravotnická organizace (World Health Organization) WHR – index centrální obezity (Waist Hip Ratio)

64

X-ray

10 PŘÍLOHY PŘÍLOHA 1 – Osobní dotazník Jméno a příjmení: Telefon: Email: Lektora STOBu jsem se rozhodl/a vyhledat protože: Osobní údaje: Věk: Výška: Profese? Pracovní doba, práce na směny? Kdy vstáváte, kdy chodíte spát? Kolik hodin denně spíte? Kouření - kolik cigaret denně? Zdravotní stav: - únava, nespavost, bolesti hlavy, bolesti zad, kloubů, natékání nohou nebo rukou, žaludeční potíže, žlučník, pálení žáhy, zácpa, průjem, vysoký nebo nízký KT, srdeční infarkt, cholesterol, cukrovka, deprese, úzkosti, stres, přepracování - potravinové alergie, jaké? - jiné zdravotní problémy? - jaké užíváte léky, potravinové doplňky, vitamíny? - kdy jste byl/a naposledy na prohlídce u praktického lékaře? Jaké z těchto nemocí se vyskytují ve vaší rodině (rodiče, prarodiče)? - nadváha, obezita, rakovina, infarkt, mozková příhoda, cukrovka, vysoký krevní tlak Pohybová aktivita V práci (během dne): - sedím celou dobu, 1/2 času sedím, stojím nebo chodím, jezdím autem - jiné: 65

Kolikrát týdně se věnujete pohybové aktivitě? Jaké? Stravovací návyky: Příjem tekutin, alkohol, káva: Napište, co obvykle jíte a přibližně v kolik hodin: Snídaně: Svačina: Oběd: Odpoledne: Večeře: Druhá večeře: Mezijídla: Noční chutě: U televize: Sobota a neděle (pokud jsou jiné): Slanosti (chipsy, oříšky, tyčinky apod.) – co, kolikrát týdně: Sladkosti - co, kolikrát týdně: Sladíte - co a kolik: Kolikrát týdně uzeniny: Kolikrát týdně smažené: Kolikrát týdně zelenina: Kolikrát týdně ovoce: Kolikrát týdně luštěniny: Kolikrát týdně ryby a mořské produkty? Kolikrát týdně mléko a mléčné výrobky, jaké? Kdo ve vaší domácnosti nakupuje:

66

Kdo většinou vaří: Historie hubnutí a diety: Jakým způsobem jste v minulosti hubnul/la? - dělená strava, omezování, koktejly, léky, cvičení, bez večeře, bez masa, počítání kJ - jiné: Jaký jste měl/a výsledek, kolik kg jste zhubl/a? Jak dlouho jste si novou váhu udržel/a? Nejvyšší TH, kdy? Nejnižší TH, kdy? Kdy začala Vaše hmotnost stoupat? Co mělo pravděpodobně největší vliv na vzestup hmotnosti? Jak se změnila Vaše hmotnost oproti loňskému roku? Motiv k hubnutí? Proč chcete teď zhubnout? - šatník, osobní pocit spokojenosti, partner, zdraví, stárnutí - jiné: Kolik kg byste chtěl/la zhubnout? Jak dlouho jste přibíral/la tuto váhu? Jak dlouho byste chtěl/la hubnout?

67

PŘÍLOHA 2 – Vzor jídelníčku Jméno a příjmení

Doba jídla od – do

Co jsem snědl(a) – vypil(a)

Tělesná aktivita

Datum

Množství

kJ

Kde jsem jedl(a)

68

S kým

Co jsem přitom dělal(a)

váha

Hlad +0-

Nálada +0-