Historie RL průzkumu. Konference PVO 2014 Ing. Petr Vobecký, Ph.D

Historie RL průzkumu Konference PVO 2014 Ing. Petr Vobecký, Ph.D.

Počátky využití 3.rozměru válčiště ●

4.červen 1783 - 1.horkovzdušný balon bratrů Montgolfiérů

●

1793 první upoutaný balón u francouzské Severní armády

●

2. dubna 1794 vytvořena první rota aerostatierů

●

●

●

1799 - 13 velkých aerostatů (řečených 1. třídy) a 10 menších (2. třídy) Později Francie vedla útočné války a balonářské jednotky nestačily rychlým manévrům => zrušeny a balóny rozprodány. Další nasazení až během pruského obléhání Paříže v roce 1870 (66 letů s poštou a pro transport osob).

1.světová válka ● ●

● ●

Rozvoj letectva Strach pozemních jednotek před bombardováním Budování PVO První organizování průzkumu vzdušného prostoru

Pozorovací pomůcky ●

Optické – dalekohledy

●

Akustické – naslouchací přístroje

Počátky vzniku radiolokace ●

●

●

●

1887 německý fyzik Heinrich Hertz objevil, že radiové vlny mohou procházet přes některé typy materiálů a jiné je odráží. Existence elektromagnetických vln předpověděl již James Clerk Maxwell, ale první je úspěšně vyrobil a detekoval Hertz. 1897 Alexander Stěpanovič Popov při pokusech navazování spojení mezi loďmi v Baltickém moři objevil odraz elektromagnetické energie od změny prostředí. 30. dubna 1904, Christian Hülsmeyer z Düsseldorfu, Německo, získal patent pro svůj „telemobiloskop“ – radiový detektor kovových předmětů, využívající jako VF generátor jiskřiště, zjišťující lodě do 10 km. Nikola Tesla v srpnu 1917, navrhl princip využití výkonové impulzní VF energie pro jednoduchý radiolokační přístroj.

Telemobilskop

Historie magnetronu ●

●

●

●

●

●

1921 – Albert W. Hull (General Electric) – objevil pohyb elektronů v cylindrické diodě umístěné v magnetickém poli, nazval tuto elektronku „magnetron“; 1924 - německý fyzik Erich Habann z Jeny vyvinul dělený 2 dutinový trubicový magnetron pracující do 100 MHz; 1924 – August Žáček z Prahy vyvinul dutinový magnetron s pevnou cylindrickou anodou s frekvencí do 1 GHz; 1929 – K.Okabe z japonské Tokohu Univerzity v Sendai vyvinul štěrbino-anodový magnetron pracující na 5,35 GHz; 27.11.1935 německý fyzik Dr. H. E. Hollmann (Telefunken) podává patent na multidutinový magnetron v Německu a 1937 totéž v USA; únor 1940 - J. Randall a H. Boot z Birminghamské University podávají patent na výkonový multidutinový magnetron s chlazením kapalným médiem.

Vznik radiolokátoru ●

●

●

Na podzim 1922 A. H. Taylor a L. C. Young z Naval Research Laboratory v USA zaměřili dřevěnou loď s použitím stálé vlny. 1926 využili princip radiolokace Breit a Tuve z Carnegiova ústavu ve Washingtonu k měření výšky ionosféry. v 2.polovině 30.let se objevují nová zařízení pro „radiové zjišťování a měření vzdáleností letounů“, nazývaná „RADAR” z anglického „RAdio Detection And Ranging” (radiové zjištění a zaměřování).

První radiolokátory v Německu ●

●

●

Podzim roku 1934 - GEMA (pod vedením Dr.Hollmana) v Německu postavila první radarový vysílač pro zjišťování lodí. Tento radar pracoval na vlnové délce 50 cm a zjišťoval lodě do vzdálenosti kolem 10 km. V létě 1935 GEMA vyvinula impulzní radar, který dokázal zaměřit loď Königsberg na vzdálenost 8 km. Používal Braunschenovu trubici a dosahoval přesnosti 50 m. Byl zkoušen i magnetron, avšak ten dosud neměl dostatečně stabilní kmitočet. Radar pracoval na vlnové délce 60 - 80 cm a dokázal zachytit letoun na výšce 500 m na vzdálenosti 28 km. Byl to první funkční radiolokátor na světě. Na jeho základě byly vyvinuty pozemní radary nazývané "Freya" a lodní radary "Seetakt". Telefunken postavila v roce 1936 radar "Darmstadt" (nazvaný podle místa, kde Hollman studoval 9 let), který byl později přejmenován na Würzburg.

První radiolokátory ve Velké Británii ●

●

V lednu 1935 oznámil M. E. Wimperis siru Watson-Wattovi, že k zaměřování letadel mohou být využívány radiové vlny. Sir Watson-Watt napsal memorandum podvýboru PVO Výboru Obrany Impéria k podpoře vývoje RDF (Radio direction finding) systému. Na základě tohoto dopisu a úsilí Henry Tizarda byl zahájen soustředěný program vývoje radaru v Anglii. V únoru 1935 první demonstrace schopností systému CH (Chain Home) nedaleko Daventry s využitím krátkovlnných rozhlasových vysílačů BBC

●

1936 - prvních pět stanic CH uvedeno do služby

●

Do vypuknutí války 1939 již bylo ve službě 21 stanic CH

●

Současně v r.1936 zahájen vývoj přehledových radarů CHL (Chain Home Low), jež byly nasazeny do služby v r.1939.

První radiolokátory v USA ●

●

Vývoj přehledových radarů v USA byl zahájen v United States Signal Corps kolem roku 1930. V roce 1935 byly prováděny testy magnetronu fy RCA pracujícího na vlně 9 cm. První funkční vzorek radaru byl postaven v roce 1937, na jehož základě byly od roku 1940 stavěny radary řady SCR-270. 1934 a 1935 první experimenty s impulzním radarem v Naval Research Laboratory v USA, v r. 1936 dosáhli dosahu až 38 mil. V prosinci 1938 při zkouškách radaru XAF na lodi USS New York pracujícího na frekvenci 200 MHz dokázali zachytit letadla na vzdálenost přes 100 mil. Na jeho základě byl vyvinut radar CXAM, pracující na frekvenci 400 MHz (l = 75 cm). Firma RCA (Radio Corporation of America) jich v roce 1940 postavila 20 ks.

První radiolokátory v Sovětském svazu ●

●

●

●

●

●

16 ledna 1934 Pavel Konratěvič Oščepkov na zasedání Akademie věd představil svůj návrh radiolokační stanice a již v červenci byly provedeny úspěsné zkoušky s radarem na vlně 5 m. Koncem roku 1934 postaveny zkušební radary Vega a Konus 8.7.1937 Oščepkov zavřen v souvislosti s kauzou maršála Michajla Ivanoviče Tuchačevského, odsouzen na 5 let, ale 17.12.1939 osvobozen, k vývoji RL se však už nevrátil, po návratu pracoval na přístroji pro noční vidění. V roce 1938 zahájena sériová výroba radarů RUS-1 (радиоулавливатель самолётов) Reveň (do války vyrobeno 45 ks) 1940 zahájena výroba RUS-2 Redut (1. impulzní radar) se 2 anténami (1940 a 41 vyrobeno 12 ks) 1941 zahájena výroba RUS-2 Pegmatit – jednoanténový radar vyráběn v mobilní verzi (celkem 1941-1945 vyrobeno 132 ks) i ve stacionární verzi RUS-2c (celkem 1941-1945 vyrobeno 463 ks)

Rozvoj radiolokace v průběhu 2.světové války ●

Přechod na kratší vlnové délky 10 a 3 cm

●

Zavedení rozpoznávacího zařízení IFF

●

Vývoj ochran proti pasivnímu rušení (SPC)

●

Ochrana proti aktivnímu rušení přeladěním

●

●

●

Mobilita radarů (vozidla, přívěsy, radarové vlaky) Zavedení 3D radarů s fázovanou anténou (Německo – Mamut, Wasserman) Vývoj 3D radarů s měřením výšky goniometrem

Budování PVO v Československu ●

●

●

●

Po válce čs. PVO budována podle vzoru vítězných mocností. K dispozici kořistní německé radary (RZ-III Freya a RZ-IV Würzburg Riese) a radarový vlak a několik amerických (SCR) z války. Pro pozorování vzdušného prostoru vyhledány body a provedena výstavba stanovišť PH, které byly aktivovány podle potřeby na povel. Až v roce 1950 zahájeno budování stálého průzkumu vzdušného prostoru.

Organizace hlásné služby 1948-50 LOS ÚHS

SHS

SHS

SHS

Až 7

SHS

SHS

SHS Až 30

PH

LOS – Letecké operační středisko (Praha) ÚHS – Ústředí hlásné služby (Praha) SHS – Stanice hlásné služby PH – Pozorovací hlásky

Výstavba PH

Organizace hlásné služby v létech 1950-55 VPLOSÚ

Obv. PLOSÚ Čechy

158.hlpr Praha

RHS

PH

RHS

Obv. PLOSÚ Morava

157.hlpr Olomouc

RHS

RHS

Obv. PLOSÚ Slovensko

156.hlpr Zvolen

RHS

RHS

V roce 1952 byly hlásné prapory reorganizovány na hlásné pluky.

Radarové vlaky

P-3A

Výzbroj 1950-55

P-20

P-8

Organizace RTV v letech 1956-60 VLPVOS

158.rtp Žatec

155.rtp České Budějovice

157.rtp Brno

156.rtp Zvolen

Až 9 RTH RTH Až 15 PH

PH

V roce 1958 byl 155.rtp redislokován z Českých Budějovic do Bechyně.

Výzbroj 1956-60 P-15

P-10 P-30

Organizace RTV v letech 1961-69 Hl.správa L a PVOS 7.aPVOS Praha

3.sPVOS Žatec

51.rtpr Chomutov 52.rtpr Dobřany 53.rtpr České Budějovice 54.rtpr Opatovice nad Labem

2.sPVOS Brno

61.rtpr Brno 62.rtpr Ostrava 63.rtpr Trnava (Hlohovec) 64.rtpr Zvolen

Až 5 RTH U příhraničních RTH až 15 PH

Až 4 RTH

P-35

Výzbroj 1961-65

P-12

PRV-10

Výzbroj 1965-69

PRV-9A

PRV-11

P-14

Organizace RTV v letech 1969-77 Hl.správa L a PVOS

3.dPVOS Žatec

Vel.PVOS St.Boleslav

2.dPVOS Brno

51.rtpr Chomutov

61.rtpr Brno

(RTH: Lažany, Mikulášovice, Praha /Vidoule/, Hájek /Jeneč/)

(Sokolnice, Mor.Budějovice /+o.s.Rancířov/, Božice, Lavičky, Mor.Nová Ves)

52.rtpr Dobřany (od r.72 Stod)

62.rtpr Ostrava

(Stod, Poleň /k.Doubrava/, Zhůří, Katovice,

(Stará Ves /o.s.Studénka/, Chropyně, Polička, Skalité, Starý Hrozenkov /Žítková/)

53.rtpr České Budějovice (Třeboň, Přední Výtoň /Sv.Tomáš/, Nová Bystřice /Hůrky/)

63.rtpr Hlohovec

54.rtpr Opatovice nad Labem

(? Hlohovec, Šurany, Mierovo, Zohor, Rusovce)

(Nepolisy, Chrášťany, Senožaty, Adršpach)

64.rtpr Zvolen

55.rtpr Teplá u Mariánských Lázní (Kříženec, Aš, Hřebečná /Albertamy/)

(? Močiar, Cerovo, Veľká Ida, Michalovce, Ožďany)

U příhraničních RTH až 15 PH

P-14F

Výzbroj 1969-77 P-12M

UNŽA-2

P15M


3.dPVOS Žatec


2.dPVOS Brno 2.rtb Brno

3.rtb Chomutov 51.rtpr Lažany

61.rtpr Sokolnice

(rtr: Lažany, Mikulášovice, Matiněves,)

(Sokolnice, Mor. Budějovice /+o.s.Rancířov/, Božice, Lavičky)

52.rtpr Stod (Stod, Poleň /Doubrava/, Zhůří, Katovice)

62.rtpr Ostrava-Bělský Les

53.rtpr Třebotovice

(Stará Ves, Chropyně, Polička, Skalité)

(Třebotovice, Třeboň /Lomnice n.Lužnicí/, Přední Výtoň /Svatý Tomáš/, Horní Vltavice, Nová Bystřice /Hůrky/)

63.rtpr Hlohovec (Hlohovec, Starý Hrozenkov /Žítková/, Šurany )

54.rtpr Nepolisy (Nepolisy, Chrášťany, Senožaty, Adršpach, Chrudim)

(Močiar, Cerovo, Veľká Ida, Michalovce, Ožďany)

55.rtpr Planá u Mariánských Lázní

65.rtpr Mierovo

(Planá /Kříženec/, Aš, Hřebečná)

(Mierovo, Moravská Nová Ves, Zohor, Rusovce)

56.rtpr Praha-Zličín (od r. 85 Slaný-Podlešín)

U příhraničních rtr až 12 PH

(Vidoule /od r.85 Slaný-Drnov/, Jesenice, Vranov, Ratiboř)

64.rtpr Zvolen

Celkem 44 rtr, z toho 33 v ČR. Souvislé pokrytí od 300 m, kolem SH od 100 m výše.


K-66

PRV-17

PRV-13

RL-42

Oborona-14

RL-4AS

PRV-16

P-18

ST-68U

Organizace RTV v letech 1992-94 4.sPVO St.Boleslav 4.rtb Chomutov

4.rtp Brno

41.SkRLPzU Lažany (StřRLPz=Lažany, Mikulášovice, Jesenice, Aš)

42.SkRLPzU Třebotovice (Třebotovice, Ratiboř, Senožaty)

45.SkRLPzU Stod

43.SkRLPzU Sokolnice (StřRLPz= Sokolnice, Moravské Budějovice, Božice)

44.SkRLPzU Stará Ves (Stará Ves, Chropyně, Polička)

(Stod, Kříženec, Zhůří)

46.SkRLPzU Slaný (Drnov, Martiněves, Adršpach, Nepolisy)

Pozorovací hlásky zrušeny Celkem 20 stanovišť Souvislé pokrytí od 300 m výše

Org.struktura listopad 1994-1995 4.sPVO St.Boleslav 41.rtb Chomutov

410.StřRLPz Lažany

42.rtb Č.Budějovice

43.rtb Brno

420.StřRLPz Třebotovice

430.StřRLPz Sokolnice

411.StřRLPz Mikulášovice

Odl.st.Svatý Tomáš

412.StřRLPz Adršpach

421.StřRLPz Stod

413.StřRLPz Nepolisy

422.StřRLPz Kříženec

414.StřRLPz Slaný

423.StřRLPz Senožaty

Celkem 16 stanovišť Souvislé pokrytí od 500 m výše

431.StřRLPz Božice 432.StřRLPz Moravské Budějovice 433.StřRLPz Polička 434.StřRLPz Stará Ves 435.StřRLPz Chropyně




43.rtb Brno






421.StřRLPz Stod



432.StřRLPz Moravské Budějovice 433.StřRLPz Polička 434.StřRLPz Stará Ves 435.StřRLPz Chropyně


Org.struktura 1997-1999 Vel.VzS Stará Boleslav

41. rtb Chomutov

42. smrtb České Budějovice

43.rtb Brno

11.StřRLPz Lažany

41.rtpr variantních sil



42.rtpr REB

32.StřRLPz Moravské Budějovice

13.StřRLPz Nepolisy 14.StřRLPz Třebotovice 15.StřRLPz Kříženec 16.StřPPz Lažany

33.StřRLPz Polička Celkem 10 stanovišť Souvislé pokrytí od 1500 m výše Od r.1998

34.StřRLPz Stará Ves 35.StřRLPz Chropyně 36.StřPPz Sokolnice


41. Sektor PzU Chomutov

42.rtpr REB České Budějovice

43. Sektor PzU Brno

Do r. 2002 11.StřRLPz Lažany





33.StřRLPz Polička Celkem 9 stanovišť Souvislé pokrytí od 2000 m výše

34.StřRLPz Stará Ves 36.StřPPz Sokolnice

Org.struktura od 1.1.2004 26.bVŘPz Stará Boleslav 261. Středisko řízení a uvědomování CRC/ARS 262. Národní středisko velení a řízení ANCC 263.StřRLPz Nepolisy 264.StřRLPz Sokolnice

Odl.st.Polička


Odl.st.Mor.Budějovice

266. StřRLPz Třebotovice 267.StřRLPz Stará Ves 268.StřRLPz Kříženec Celkem 8 stanovišť Souvislé pokrytí od 2000 m výše

269. Středisko přípravy specialistů (Větrušice)

Současná výzbroj RAT-31DL RL-4AS

PRV-17

ST-68 P-37

Nějaké dotazy?

Děkuji za pozornost.

Historie RL průzkumu Konference PVO 2014 Ing. Petr Vobecký, Ph.D.

Dámy a pánové! Dovolte mi abych ve svém vystoupení v krátkosti pohovořil o historii radiololačního průzkumu v Československu a České republice. Vzhledem k tomu, že na své vystoupení mám k dispozici jen 20 minut, nemohu jít do větších podrobností, ale zmíním se jen o hlavních důležitých faktech.

1

Počátky využití 3.rozměru válčiště ●

4.červen 1783 - 1.horkovzdušný balon bratrů Montgolfiérů

●

1793 první upoutaný balón u francouzské Severní armády

●

2. dubna 1794 vytvořena první rota aerostatierů

●

●

●

1799 - 13 velkých aerostatů (řečených 1. třídy) a 10 menších (2. třídy) Později Francie vedla útočné války a balonářské jednotky nestačily rychlým manévrům => zrušeny a balóny rozprodány. Další nasazení až během pruského obléhání Paříže v roce 1870 (66 letů s poštou a pro transport osob).

Průzkum vzdušného prostoru souvisí s počátky využití 3.rozměru válčiště. Zde jsou uvedeny počátky využití vzdušného prostoru k vedení bojové činnosti. Zpočátku to bylo k vedení průzkumu a řízení dělostřelecké platby. Vzdušné prostředky na válčišti poskytovaly výhodu. Později to vedlo k použití 20 mm PL děl v PruskoFrancouzské válce vyrobených firmou Krupp.

2

1.světová válka ●

●

●

●

Rozvoj letectva Strach pozemních jednotek před bombardováním Budování PVO První organizování průzkumu vzdušného prostoru

Hlavní nástup využití vzdušného prostoru k vedení bojové činnosti spadá do období 1.světové války, kdy došlo k rozvoji letectva. První zkušenosti s využitím letectva k bojové činnosti pochází z italsko-turecké (1911-1912) a balkánské války (1912-1913). Proto už před začátkem 1.světové války byly ve výzbroji jednotlivých armád PL kanóny ráže 20 až 100 mm. V souvislosti s využitím letectva k bombardovacím účelům došlo k budováním PVO a organizování průzkumu vzdušného prostoru za účelem výstrahy a aktivace PVO. V té době byly k dispozici jen optické a akustické pomůcky.

3

Pozorovací pomůcky ●

Optické – dalekohledy

●

Akustické – naslouchací přístroje

Tyto prostředky však měly značnou nevýhodu – závislost na okolním prostředí, tzn. na počasí, denní době a okolním hluku. Mimo to byly omezeny i malým dosahem. Zde jsou uvedeny příklady akustických naslouchacích prostředků, které byly ve výzbroji armád v průběhu 1.světové války v meziválečném období. Na obrázku uprostřed jsou vidět i pozůstatky britských akustických prostředků vybudovaných před 2.světovou válkou.

4

Počátky vzniku radiolokace ●

●

●

●

1887 německý fyzik Heinrich Hertz objevil, že radiové vlny mohou procházet přes některé typy materiálů a jiné je odráží. Existence elektromagnetických vln předpověděl již James Clerk Maxwell, ale první je úspěšně vyrobil a detekoval Hertz. 1897 Alexander Stěpanovič Popov při pokusech navazování spojení mezi loďmi v Baltickém moři objevil odraz elektromagnetické energie od změny prostředí. 30. dubna 1904, Christian Hülsmeyer z Düsseldorfu, Německo, získal patent pro svůj „telemobiloskop“ – radiový detektor kovových předmětů, využívající jako VF generátor jiskřiště, zjišťující lodě do 10 km. Nikola Tesla v srpnu 1917, navrhl princip využití výkonové impulzní VF energie pro jednoduchý radiolokační přístroj.

Vzhledem k uvedeným nedostatkům byly v období mezi světovými válkami usilovně hledány možnosti provádění průzkumu vzdušného prostoru, které by nebyly přímo závislé na okolním prostředí a na lidských smyslech. Takovým přístrojem se stal v období mezi světovými válkami RADAR o němž si pohovoříme později. Na tomto obrázku jsou uvedeny hlavní mezníky počátků vývoje radiolokace. Za povšimnutí stojí Telemobilskop německého inženýra Christiana Hülsmeyera z Düsseldorfu.

5

Telemobilskop

Tento přístroj byl konstruován jako antikolizní výstražné zařízení pro lodě a pracoval velmi spolehlivě. Hülsmeyerův zájem o takové zařízení byl motivován jeho žalem nad tragickou smrtí jeho matky, která zahynula při kolizi dvou lodí. Jako VF generátor využil jiskřiště a vytvořené vlny směroval pomocí trychtýřové směrové antény a odražený signál přijímal dvěma směrovými anténami připojenými k jednoduchému přijímači na bázi kohereru se zvonkovým obvodem. Když se přiblížila loď, systém vydal zvoněním poplašný signál. Ačkoliv tento systém byl velmi jednoduchý, byl schopen spolehlivě zjišťovat lodě zpočátku do vzdálenosti 3 km. Později zvýšil dosah až na 10 km. Tento systém pak patentoval 11. listopadu 1904 v Anglii. Kdyby byl tento systém instalován na Titaniku, nemusel jít o 8 let později ke dnu.

6

Historie magnetronu ●

●

●

●

●

●

1921 – Albert W. Hull (General Electric) – objevil pohyb elektronů v cylindrické diodě umístěné v magnetickém poli, nazval tuto elektronku „magnetron“; 1924 - německý fyzik Erich Habann z Jeny vyvinul dělený 2 dutinový trubicový magnetron pracující do 100 MHz; 1924 – August Žáček z Prahy vyvinul dutinový magnetron s pevnou cylindrickou anodou s frekvencí do 1 GHz; 1929 – K.Okabe z japonské Tokohu Univerzity v Sendai vyvinul štěrbino-anodový magnetron pracující na 5,35 GHz; 27.11.1935 německý fyzik Dr. H. E. Hollmann (Telefunken) podává patent na multidutinový magnetron v Německu a 1937 totéž v USA; únor 1940 - J. Randall a H. Boot z Birminghamské University podávají patent na výkonový multidutinový magnetron s chlazením kapalným médiem.

Hlavní součástkou limitující dosah radiolokátorů byl výkonový prvek vysílače, kterým se stal magnetron. Na tomto obrázku jsou hlavní mezníky jeho vývoje. Za povšimnutí stojí profesor August Žáček, který byl po 2.světové válce rektorem Karlovy univerzity. Po únoru 48 byl však „odejit“ a po něm trvalo řadu let, než dorostli noví odborníci v oboru.

7

Vznik radiolokátoru ●

●

●

Na podzim 1922 A. H. Taylor a L. C. Young z Naval Research Laboratory v USA zaměřili dřevěnou loď s použitím stálé vlny. 1926 využili princip radiolokace Breit a Tuve z Carnegiova ústavu ve Washingtonu k měření výšky ionosféry. v 2.polovině 30.let se objevují nová zařízení pro „radiové zjišťování a měření vzdáleností letounů“, nazývaná „RADAR” z anglického „RAdio Detection And Ranging” (radiové zjištění a zaměřování).

První pokusy s využitím radiových vln pro detekci objektů a měření jejich vzdálenosti spadají do 30. let. Na snímku jsou uvedeny hlavní mezníky. V 3. bodu je uveden i původ slova radar.

8

První radiolokátory v Německu ●

●

●

Podzim roku 1934 - GEMA (pod vedením Dr.Hollmana) v Německu postavila první radarový vysílač pro zjišťování lodí. Tento radar pracoval na vlnové délce 50 cm a zjišťoval lodě do vzdálenosti kolem 10 km. V létě 1935 GEMA vyvinula impulzní radar, který dokázal zaměřit loď Königsberg na vzdálenost 8 km. Používal Braunschenovu trubici a dosahoval přesnosti 50 m. Byl zkoušen i magnetron, avšak ten dosud neměl dostatečně stabilní kmitočet. Radar pracoval na vlnové délce 60 - 80 cm a dokázal zachytit letoun na výšce 500 m na vzdálenosti 28 km. Byl to první funkční radiolokátor na světě. Na jeho základě byly vyvinuty pozemní radary nazývané "Freya" a lodní radary "Seetakt". Telefunken postavila v roce 1936 radar "Darmstadt" (nazvaný podle místa, kde Hollman studoval 9 let), který byl později přejmenován na Würzburg.

V Německu byl moderní radiolokátor vyvíjen v letech 1928 až 1940. Vedoucí vývoje byl Dr. Hans Erich Hollmann, nejlepší specialista na mikrovlnnou technologii v tehdejším Německu. Soudobé radary vychází z jeho prací, objevů, vynálezů a demonstrací, při kterých ukázal zbytku světa základy principu jejich činnosti. Po válce odešel v rámci operace Paperclip do USA, kde pracoval na vývoji vf tranzistorové techniky, fotovoltaických článků, apod. Podal na 300 patentů, z toho 76 v USA.

9

První radiolokátory ve Velké Británii ●

●

V lednu 1935 oznámil M. E. Wimperis siru Watson-Wattovi, že k zaměřování letadel mohou být využívány radiové vlny. Sir Watson-Watt napsal memorandum podvýboru PVO Výboru Obrany Impéria k podpoře vývoje RDF (Radio direction finding) systému. Na základě tohoto dopisu a úsilí Henry Tizarda byl zahájen soustředěný program vývoje radaru v Anglii. V únoru 1935 první demonstrace schopností systému CH (Chain Home) nedaleko Daventry s využitím krátkovlnných rozhlasových vysílačů BBC

●

1936 - prvních pět stanic CH uvedeno do služby

●

Do vypuknutí války 1939 již bylo ve službě 21 stanic CH

●

Současně v r.1936 zahájen vývoj přehledových radarů CHL (Chain Home Low), jež byly nasazeny do služby v r.1939.

Britové si v polovině 30. let uvědomili, že pro případ války potřebují vyvinout a rozvinout protiletecký výstražný systém. Proto zahájili urychlený vývoj takového zařízení z dostupných prostředků. Tím se staly krátkovlnné rozhlasové vysílače BBC. Již za rok byly do služby zařazeny první stanice systému Chain Home, které i přes své značné nedostatky (hlavně neschopnost sledovat NLC), významně ovlivnily výsledky bitvy o Británii. Kompenzaci nedostatku vedení NLC vyřešil až systém Chain Home Low.

10

První radiolokátory v USA ●

●

Vývoj přehledových radarů v USA byl zahájen v United States Signal Corps kolem roku 1930. V roce 1935 byly prováděny testy magnetronu fy RCA pracujícího na vlně 9 cm. První funkční vzorek radaru byl postaven v roce 1937, na jehož základě byly od roku 1940 stavěny radary řady SCR-270. 1934 a 1935 první experimenty s impulzním radarem v Naval Research Laboratory v USA, v r. 1936 dosáhli dosahu až 38 mil. V prosinci 1938 při zkouškách radaru XAF na lodi USS New York pracujícího na frekvenci 200 MHz dokázali zachytit letadla na vzdálenost přes 100 mil. Na jeho základě byl vyvinut radar CXAM, pracující na frekvenci 400 MHz (l = 75 cm). Firma RCA (Radio Corporation of America) jich v roce 1940 postavila 20 ks.

Vývoj radarů v USA probíhal v námořních a pozemních silách odděleně. Vývoj přehledových radarů pro US Army byl zahájen kolem roku 1930. Na základě výzkumu byl později vyvíjen radar pod označením „Signal Corps Radio 268“ (SCR-268), jehož prototyp byl představen v listopadu 1938. Od roku 1940 vyráběli novější typ SCR-270. Do června 1941 jich bylo vyrobeno firmou Western Electric celkem 85 a do roku 1944 celkem 794. U námořnictva začaly vývojové práce v „Naval Research Laboratory“ testováním impulzního radaru pro zjišťování letadel na vlnové délce 60 cm v roce 1935. Na jeho základě byl vyvinut radar CXAM. Firma RCA jich v roce 1940 postavila 20 a byly instalovány na bitevní lodě, křižníky a zásobovací lodě. Tyto radary se v průběhu 2. světové války velmi osvědčily. 11

První radiolokátory v Sovětském svazu ●

●

●

●

●

●

16 ledna 1934 Pavel Konratěvič Oščepkov na zasedání Akademie věd představil svůj návrh radiolokační stanice a již v červenci byly provedeny úspěsné zkoušky s radarem na vlně 5 m. Koncem roku 1934 postaveny zkušební radary Vega a Konus 8.7.1937 Oščepkov zavřen v souvislosti s kauzou maršála Michajla Ivanoviče Tuchačevského, odsouzen na 5 let, ale 17.12.1939 osvobozen, k vývoji RL se však už nevrátil, po návratu pracoval na přístroji pro noční vidění. V roce 1938 zahájena sériová výroba radarů RUS-1 (радиоулавливатель самолётов) Reveň (do války vyrobeno 45 ks) 1940 zahájena výroba RUS-2 Redut (1. impulzní radar) se 2 anténami (1940 a 41 vyrobeno 12 ks) 1941 zahájena výroba RUS-2 Pegmatit – jednoanténový radar vyráběn v mobilní verzi (celkem 1941-1945 vyrobeno 132 ks) i ve stacionární verzi RUS-2c (celkem 1941-1945 vyrobeno 463 ks)

V Sovětském svazu probíhal vývoj pod vedením Pavla Kondratěviče Oščepkova. Tento vývoj byl v roce 1937 silně narušen Stalinovými čistkami v armádě. Výroba prvních radarů RUS-1 se rozběhla až v roce 1938 na základě předchozího vývoje pod vedením Oščepkova. Vývoj dalšího typu RUS-2 se pozdržel a jeho výroba byla zahájena až v roce 1940. Tento byl vyráben ve dvou modifikacích, Redut a Pegmatit. Druhá modifikace se stala základem pozdější řady radiolokátorů Pegmatit P-3 až P-40. Mimo uvedené probíhal úspěšný výzkum a vývoj radarů v Itálii, Japonsku a Maďarsku.

12

Rozvoj radiolokace v průběhu 2.světové války ●

Přechod na kratší vlnové délky 10 a 3 cm

●

Zavedení rozpoznávacího zařízení IFF

●

Vývoj ochran proti pasivnímu rušení (SPC)

●

Ochrana proti aktivnímu rušení přeladěním

●

●

●

Mobilita radarů (vozidla, přívěsy, radarové vlaky) Zavedení 3D radarů s fázovanou anténou (Německo – Mamut, Wasserman) Vývoj 3D radarů s měřením výšky goniometrem

Rozvoji radiolokačního průzkumu byla v průběhu 2. světové války věnována velká pozornost u všech válčících stran. K podcenění jeho významu došlo jen v jediném případě a to v případě přepadení Pearl Harbouru, kdy Američani nedůvěřovali zprávám z místního radiolokátoru a výsledkem byla ztráta tichomořské flotily. Na obrázku jsou uvedeny hlavní cesty vývoje radarů v průběhu války, které byly směřovány především do oblastí REB v souvislosti s používáním aktivního i pasivního rušení. V souvislosti s vývojem techniky se rozvíjela i taktika použití této techniky. Na základě zkušeností z této války byla v poválečném období budována PVO ve všech armádách.

13

Budování PVO v Československu ●

●

●

●

Po válce čs. PVO budována podle vzoru vítězných mocností. K dispozici kořistní německé radary (RZ-III Freya a RZ-IV Würzburg Riese) a radarový vlak a několik amerických (SCR) z války. Pro pozorování vzdušného prostoru vyhledány body a provedena výstavba stanovišť PH, které byly aktivovány podle potřeby na povel. Až v roce 1950 zahájeno budování stálého průzkumu vzdušného prostoru.

Naše země měla v poválečném období k dispozici jen několik německých radarů Freya, které byly zařazeny do služby pod označením RZ-III a Würzburg Riese zařazených jako RZ-IV. Mimo to zde bylo i několik amerických radarů SCR. Tyto radary byly však zařazeny do letectva a hlavní část průzkumu vzdušného prostoru byla realizována vizuálním průzkumem. K tomu byly vybrány pozorovací stanoviště, které se aktivovaly až při uvádění do vyšších stupňů bojové pohotovosti. Po únoru 48 přineslo zhoršování mezinárodní situace, americké balónové akce a jejich ohrožování civilních letových koridorů potřebu budování stálého průzkumu vzdušného prostoru, který byl budován pomocí vidových hlásek.

14

Organizace hlásné služby 1948-50 LOS ÚHS

SHS

SHS

SHS

Až 7

SHS

SHS

SHS Až 30

PH

LOS – Letecké operační středisko (Praha) ÚHS – Ústředí hlásné služby (Praha) SHS – Stanice hlásné služby PH – Pozorovací hlásky

Na obrázku je uvedena struktura hlásné služby před rokem 1950. Státní území bylo organizačně rozděleno na 4 hlás-né oblasti (Praha, České Budějovice, Olomouc a Zvolen). Řídícím orgánem hlásných oblastí bylo Ústředí hlásné služby (ÚHS), zřízené u leteckého operačního sálu (LOS) v Praze. Hlásné oblasti se dělily na několik (6 až 7) hlásných okrsků, v nichž byla výkon-ným orgánem stanice hlásné služby (SHS). Každé stanici hlásné služby byly podřízeny vidové hlásky, jejichž počet se řídil velikostí okrsku (do 30 hlásek).

15

Výstavba PH

Na celém státním území byla průzkumem prověřena nejvýhodnější stanoviště pro dostatečnou hustotu sítě vidových hlásek. V té době byl hlavním pojítkem telefon, proto se stanice hlásné služby plánovaly v blízkosti telefonních zesilovacích stanic. Tato síť měla být plně aktivována teprve v případě potřeby, a to během několika hodin. Vojenské útvary obsazovaly nejbližší určená pozorovací stanoviště a u těchto útvarů byly uloženy hlásné soupravy, t.j. bedny s potřebným vybavením pro zřízení vidové hlásky. Náplň soupravy tvořily kurzový stolek, buzola, hodinky, telefonní přístroje, telefonní kabel, ženijní nářadí apod. Pro každé pozorovací stanoviště bylo také předem připravené telefonní vedení státní poštovní správy, na které se hláska jednoduše připojila. V bedně byl uložen rovněž popis stanoviště - podrobný náčrt jeho umístění s potřebnými údaji pro zabezpečení života příslušníků hlásky: nejbližší poštovní úřad, lékař a nemocnice, stanice SNB, nejbližší posádka, železniční nebo autobusové spojení, místo SHS, způsob stravování, místo připojení na stálé telefonní vedení, zdroj vody a jiné potřebné údaje.

16

Organizace hlásné služby v létech 1950-55 VPLOSÚ

Obv. PLOSÚ Čechy

158.hlpr Praha

RHS

PH

RHS

Obv. PLOSÚ Morava

157.hlpr Olomouc

RHS

RHS

Obv. PLOSÚ Slovensko

156.hlpr Zvolen

RHS

RHS

V roce 1952 byly hlásné prapory reorganizovány na hlásné pluky.

1. září 1950 v rámci protiletadlové obrany státního území (PLOSÚ) byl vytvořen v Čechách první hlásný prapor se 2 stanicemi (rotami) hlásné služby a celkem 25 hláskami. Stanoviště hlásek byla rozmístěna podél západní hranice. U velitelství útvaru byla zřízena Ústředna hlásné služby a propojena s leteckým operačním sálem. Rozhodnutím ministra národní obrany bylo dnem 15.12.1950 zřízeno Velitelství protiletadlové obrany státního území (VPLOSÚ) a nově vytvořený hlásný prapor mu byl podřízen. Velitelství bylo vytvořeno pro zabezpečení jednotného velení vojskům, k zajištění jejich rychlé výstavby a vybudování systému protiletecké obrany. Zřízením hlásného praporu byla vidová hlásná služba vyjmuta z letectva, které si ještě po určitou dobu ponechalo její radarovou složku, tvořenou několika trofejními (německými) přístroji a radarovým vlakem. V roce 1951 byly zřízeny další dva hlásné prapory na Moravě a na Slovensku. 1.4.1952 byly hlásné prapory reorganizovány na hlásné pluky. 17

Radarové vlaky

●

●

●

●

● ●

●

● ●

Po skončení 2.sv.války zůstalo v ČSR kolem 7 souprav (Fernflugmelde-Meßzug) - Bubeneč, Kladno, Ostroměř, Hluboká nad Vltavou, Jindřichův Hradec, Měšice u Kostelce nad Labem a Postoloprty Nejzachovalejší Raubvogel 1, který byl na konci války v Ostroměři nedaleko Hradce Králové Měl 2x FuMG 80 Freya a 2x FuMG 65 Würzburg Riese + VS (Seeburg), spojovací část (2x radiostanice), dílny, EC a ubytovací část s kuchyní – celkem 36 vagónů 1947 opraven ve Škodě Plzeň, zeštíhlen na 10 vagónů s 1x RZ-III Freya a 1x RZ-IV Würzburg Riese Operační nasazení na Moravě k ochraně státní hranice 1949 opět Škoda Plzeň generální oprava a přesun k 1. leteckému operačnímu středisku v Praze, dislokován na stanovišti v Horažďovicích v srpnu 1951 se přemístil na Slovensko do svého nového stanoviště v Komárně, přičemž byl podřízen 3. leteckému operačnímu středisku v Hajníkách v únoru 1954 vzhledem k značné opotřebovanosti zrušen Radary RZ-III Freya a RZ-IV Würzburg Riese pak přestavěny a používány na astronomické observatoři Ondřejov. 18

P-3A

Výzbroj 1950-55

P-20

P-8

V roce 1952 náš stát nakoupil na tehdejší dobu velmi moderní proudové letouny sovětské výroby Mig-15. Radiolokační zabezpečení jejich provozu si nutně vyžádalo i novou radiolokační techniku. Do výzbroje v letech 1950-55 byly zařazovány nové sovětské radiolokátory P-3a, P-8 a P-20. P-3a m, D=130 km. H=10 km. Vyráběn od r.1947 ve dvou verzích (a=stac., m=mobilní). První nasazení v korejské válce. P-8 m, D=150 km, H=10 km, vyráběn od 1950, s goniometrem. P-20 cm, D=250 km, H=18 km, vyráběn od 1949, měření výšky pomocí charakteristiky typu „V“. Parametry jsou na vikipedii.

19

Organizace RTV v letech 1956-60 VLPVOS

158.rtp Žatec

155.rtp České Budějovice

157.rtp Brno

156.rtp Zvolen

Až 9 RTH RTH Až 15 PH

V roce 1958 byl 155.rtp redislokován z Českých Budějovic do Bechyně.

PH

Postupný přechod od vidového průzkumu k průzkumu radiolokačnímu, postupně vedl k tomu, že se hlásné pluky v roce 1955 přejmenovaly na radiotechnické pluky. Stanice hlásné služby se postupně zrušily a ponechaly se pouze hlásky na západní hranici jako doplněk radiolokačního průzkumu. V dobách hlásné služby se na velitelských stanovištích (VS) vzdušná situace zakreslovala na vodorovných vyhodnocovacích stolech jednoduchými značkami do mapy se čtvercovou sítí. Se zavedením radiolokátorù se na VS zavedly svislé planšety, na kterých se vzdušná situace zakreslovala zrcadlovým zpùsobem. V roce 1956 došlo v rámci zdokonalování systému PVO ke spojení SL, PL dělostřelectva a RTV v jeden celek. Velitelství PLOSÚ bylo transformováno na Velitelství letectva a PVOS. RTV přebralo plnění úkolů jednotného RL zabezpečení. Byly vytvořeny radiotechnické pluky a v rámci nich radiotechnické hlásky (RTH). 20


P-10 P-30

V druhé polovině 50-tých let byly postupně zasazovány do používání novější typy radiolokátorů P-10, P-15 a P-30 P-10 = m, D=180-200 km, H=16 km, s goniometrem, výroba od 1953. P-15 = dm malovýškový, D=140 km, H=6 km výroba od 1955, P-30 = cm, D=180 km, H=12 km, s charakteristikou „V“, výroba od 1955.

21

Organizace RTV v letech 1961-69 Hl.správa L a PVOS 7.aPVOS Praha

3.sPVOS Žatec

51.rtpr Chomutov 52.rtpr Dobřany 53.rtpr České Budějovice 54.rtpr Opatovice nad Labem

2.sPVOS Brno

61.rtpr Brno 62.rtpr Ostrava 63.rtpr Trnava (Hlohovec) 64.rtpr Zvolen

Až 5 RTH

Až 4 RTH


V roce 1961 pod vlivem narůstání leteckého provozu a vzniku PLRV dochází v PVOS, i u RTV k další reorganizaci. Byly vytvořeny 2 sbory PVOS a samostatné radiotechnické prapory, které byly z bojového hlediska mobilnější a vzhledem k promyšlené dislokaci již byly schopné vytvořit souvislé RL pole nad celým územím republiky. Rostoucí požadavky na zabezpečení bojové činnosti PLRV a SL a zkrácení doby zpracování a přenosu radiolokační informace přinesly nutnost automatizace vedení bojové činnosti.

22

P-35

Výzbroj 1961-65

P-12

PRV-10

V průběhu 60-tých let jsou zasazovány další typy RLV: P-35, P-12, P-14 a radiolokační výškoměry PRV-10, PRV-9A a PRV-11. P-35, cm 2D, D=350 km, H=25 km, vyráběn od 1958. Pracoval v kombinaci s výškoměrem PRV10, PRV-11. PRV-10 cm, D=200 km, H=80 km, vyráběn od 1956. P-12 m s goniometrem, D=200 km, H=25 km, vyráběn od 1956. K automatizaci byl zaváděn systém V-1p, který pracoval převážně na elektromechanickém principu. Polohy cílů, povely i hlášení v něm byly zadávány ručně.

23

Výzbroj 1965-69

PRV-9A

PRV-11

P-14

PRV-11 cm, D=210 km, H=84, vyráběn od 1960. P-14 m, D=400 km, H=30 (spodní) /65 (horní) km, vyráběn od 1959. Zasazován v kombinaci s 2xPRV11. P-14 byla stac.verze, později P-14F mobilní. PRV-9 cm, D=150 km, H=45 km, vyráběn od 1960, zasazován v kombinaci s P-15.

24


3.dPVOS Žatec


2.dPVOS Brno

51.rtpr Chomutov

61.rtpr Brno

(RTH: Lažany, Mikulášovice, Praha /Vidoule/, Hájek /Jeneč/)

(Sokolnice, Mor.Budějovice /+o.s.Rancířov/, Božice, Lavičky, Mor.Nová Ves)

52.rtpr Dobřany (od r.72 Stod)

62.rtpr Ostrava

(Stod, Poleň /k.Doubrava/, Zhůří, Katovice,

(Stará Ves /o.s.Studénka/, Chropyně, Polička, Skalité, Starý Hrozenkov /Žítková/)

(Třeboň, Přední Výtoň /Sv.Tomáš/, Nová Bystřice /Hůrky/)

63.rtpr Hlohovec

53.rtpr České Budějovice

54.rtpr Opatovice nad Labem (Nepolisy, Chrášťany, Senožaty, Adršpach)

55.rtpr Teplá u Mariánských Lázní (Kříženec, Aš, Hřebečná /Albertamy/)

(? Hlohovec, Šurany, Mierovo, Zohor, Rusovce)

64.rtpr Zvolen

(? Močiar, Cerovo, Veľká Ida, Michalovce, Ožďany)


Novému ASV typu V-1p se přizpůsobila i organizační struktura. Přešlo se na divizní systém organizace PVOS. Radiotechnické hlásky se transformovaly na radiotechnické roty, do kterých byly zaváděny objekty VP-02U systému V-1p. Na VS rtpr byly zasazovány objekty VP-03U a objekty VP-11. Na VS dPVOS byly zasazeny objekty VP04U. K systému patřilo i automatizované NS v objektu VP-11 Kaskád se dvěma analogovými počítači (řešily navedení 2 stíhačů na 2 cíle) a přenosovou aparaturou LAZUR (přenos povelů na palubu stíhače) se 3-mi vstupy (ze dvou Kaskádů) a VS PLRV tvořené objektem ASURK.

25

P-14F

Výzbroj 1969-77 P-12M

UNŽA-2

P15M

V uvedeném období byly zasahovány modernizované verze P-12, P-15 a novější verze P14F. K malovýškovým P-15 byly dodávány antény UNŽA-2, které výrazně prodlužovaly dosah na malých výškách.

26


3.dPVOS Žatec


2.dPVOS Brno 2.rtb Brno

3.rtb Chomutov 51.rtpr Lažany

61.rtpr Sokolnice

(rtr: Lažany, Mikulášovice, Matiněves,)

52.rtpr Stod

(Sokolnice, Mor. Budějovice /+o.s.Rancířov/, Božice, Lavičky)

53.rtpr Třebotovice

(Stará Ves, Chropyně, Polička, Skalité)

(Stod, Poleň /Doubrava/, Zhůří, Katovice) (Třebotovice, Třeboň /Lomnice n.Lužnicí/, Přední Výtoň /Svatý Tomáš/, Horní Vltavice, Nová Bystřice /Hůrky/)

54.rtpr Nepolisy

62.rtpr Ostrava-Bělský Les 63.rtpr Hlohovec

(Hlohovec, Starý Hrozenkov /Žítková/, Šurany )

64.rtpr Zvolen

(Nepolisy, Chrášťany, Senožaty, Adršpach, Chrudim)

(Močiar, Cerovo, Veľká Ida, Michalovce, Ožďany)

55.rtpr Planá u Mariánských Lázní

65.rtpr Mierovo

(Planá /Kříženec/, Aš, Hřebečná)

(Mierovo, Moravská Nová Ves, Zohor, Rusovce)

56.rtpr Praha-Zličín (od r. 85 Slaný-Podlešín) (Vidoule /od r.85 Slaný-Drnov/, Jesenice, Vranov, Ratiboř)

U příhraničních rtr až 12 PH Celkem 44 rtr, z toho 33 v ČR. Souvislé pokrytí od 300 m, kolem SH od 100 m výše.

V září 1977 došlo k další reorganizaci RTV. V Brně a v Chomutově byla vytvořena velitelství radiotechnických brigád, byly vytvořeny další dva radiotechnické a dva provozní prapory. Proběhla redislokace všech štábů rtpr tak, aby bylo možno lépe plnit normy zaujímání VS bojovými směnami. Reorganizací se podařilo zvýšit počet bojových radiotechnických jednotek. Reorganizací však byly sníženy počty příslušníků velitelství rtpr. Tehdy radiotechnické prapory fakticky ztratily status samostatných praporů. V důsledku rušení skladů, snižování počtů příslušníků inženýrsko-technické a automobilní služby i opravárenských zařízení a omezení jednotlivých druhů zabezpečení života vojsk způsobilo, že rtpr ztrácejí schopnost samostatné existence i samostatného vedení bojové činnosti. 27


K-66

PRV-17

PRV-13

RL-42

V průběhu 70.let byly do výzbroje zasazovány další RL. RL-42 vycházel z civilní verze RL-41 Komár. Jeho výrobcem byla Tesla HTT Pardubice. Na rozdíl od RL-41 měl i sekundární radar. cm pásmo, D=120 km, H=7 km. Vyráběn od 1980. K-66 cm D=380 km H=54 km vyráběn od 1971. V kombinaci s 4xPRV-17. P-37 cm, D=250 km, H=25 km, vybaven SPC. PRV-13 cm, D=310 km, vybaven SPC. PRV-17 cm, D=300 km, vybaven ochranami proti pasivnímu i aktivnímu rušení a proti samonaváděcím střelám.

28

Oborona-14

RL-4AS

PRV-16

P-18

Oborona-14 – modernizovaný P-14F s mobilní anténou. Vyráběn od 1974. PRV-16 cm modernizace PRV-9 P-18 m RL bez goniometru, zvýšen dosah na 260 km. Vyráběn od 1971. RL-4AS tuzemský cm RL (Tesla Pardubice), D=120km, H=12 km. Vyráběn v převozné a mobilní verzi. V tomto období byl u chomutovské brigády a později i u rtpr Mierovo zaveden i modernizovaný ASV V-1M, tvořený rotními objekty VP-01M, praporními objekty VP-02M a PORI a brigádním a divizním objektem VS-11. Objekt VP-15M vyhodnocoval polohy rušičů. Systém byl vybaven jednoúčelovými počítači. Prvotní polohy od RL byly zadávány ručně, na vyšších stanovištích byly zpracovávány už automaticky. K systému patřil i ASV pro VS PLRV Seněž-1ME. 29

ST-68U

Koncem 80.let byly do výzbroje zařazovány nové 3D radary ST-68U s číslicovým výstupem, schopné automaticky předávat do ASV Osnova-Pole 32 cílů. ST-68U byl 3D radar, D=150 km a H=20km, vyráběn od r.1982, export od 1987. Dodáván i jako součást kompletů S-300. Koncem 80.let byl u Sokolnického rtpr zaveden ASV Osnova-Pole. Pole-E byl ASV rtr, 30 cílů od 3 dálkoměrů a 2 výškoměrů. Osnova-1E rtpr, schopen přijmout do zpracování 512 cílů, zpracovat a předat 120 cílů, z toho 15 rušičů. K objektu bylo možno připojit ASV nadřízeného, ASV PLRV (SENĚŽ), 5 podřízených zdrojů RLI (POLE, VP-01M - ty max.3), 3 vlastní RL z místní jednotky a 2 součinnostní zdroje RLI (OSNOVA, PORI, VP-02M) 30

Organizace RTV v letech 1992-94 4.sPVO St.Boleslav 4.rtb Chomutov

4.rtp Brno

41.SkRLPzU Lažany (StřRLPz=Lažany, Mikulášovice, Jesenice, Aš)

42.SkRLPzU Třebotovice (Třebotovice, Ratiboř, Senožaty)

45.SkRLPzU Stod

43.SkRLPzU Sokolnice

(StřRLPz= Sokolnice, Moravské Budějovice, Božice)

44.SkRLPzU Stará Ves (Stará Ves, Chropyně, Polička)

(Stod, Kříženec, Zhůří)

46.SkRLPzU Slaný (Drnov, Martiněves, Adršpach, Nepolisy)

Pozorovací hlásky zrušeny Celkem 20 stanovišť Souvislé pokrytí od 300 m výše

V roce 1991 v souvislosti s rozpadem Československa byla rozdělena brněnská rtb na rtp složený z rtpr dislokovaných na Moravě a slovenskou rtb ze slovenských rtpr. Po rozpadu ČSFR zůstala v ČR rtb v Chomutově a rtp v Brně. Zároveň byly rtpr transformovány na skupiny RL průzkumu a uvědomování (SkRLPzU), a rtr na střediska RL průzkumu (StřRLPz). Vidové hlásky na státní hranici byly zrušeny. Na VS byl dodán systém Letvis a do radiolokátorů začaly postupně být montovány extraktory pro automatizaci zpracování a předávání RL informace.

31




43.rtb Brno






421.StřRLPz Stod



414.StřRLPz Slaný

423.StřRLPz Senožaty


431.StřRLPz Božice 432.StřRLPz Moravské Budějovice 433.StřRLPz Polička 434.StřRLPz Stará Ves 435.StřRLPz Chropyně

Závěrem roku 1994 v rámci snižování počtů v armádě došlo k dalším organizačním změnám. Byly zrušeny Skupiny radiolokačního průzkumu a uvědomování a Střediska radiolokačního průzkumu byla přímo podřízena radiotechnickým brigádám. Ty byly vytvořeny v Chomutově, Českých Budějovicích a v Brně. Pro zabezpečení štábu a VS rtb byl u každé rtb vytvořen prapor zabezpečení velení a pro logistické zabezpečení byl vytvořen prapor zabezpečení. U vybraných středisek RL průzkumu byly vybudovány roty variantních sil, do nichž byla soustředěna mobilní RLV, která nebyla vybavena extraktory a proto nebyla schopna pracovat do systému Letvis.

32




43.rtb Brno






421.StřRLPz Stod



432.StřRLPz Moravské Budějovice 433.StřRLPz Polička 434.StřRLPz Stará Ves 435.StřRLPz Chropyně


V listopadu 1995 zrušena střediska Slaný, Senožaty a Božice. ASV V-1M i Osnova-Pole zrušeny a plně nahrazeny systémem Letvis v konfiguraci Sektor-VS.

33


41. rtb Chomutov

42. smrtb České Budějovice

43.rtb Brno

11.StřRLPz Lažany

41.rtpr variantních sil



42.rtpr REB



33.StřRLPz Polička Celkem 10 stanovišť Souvislé pokrytí od 1500 m výše Od r.1998

34.StřRLPz Stará Ves 35.StřRLPz Chropyně 36.StřPPz Sokolnice

V roce 1997 byla 42.rtb reorganizována na smrtb a do ní soustředěny mobilní RL a prostředky REB. Zrušeny střediska Adršpach, Stod a odloučené stanoviště Svatý Tomáš. Od roku 1998 byly do sestavy rtb začleněny pasivní sledovací systémy do StřPPz.

34


41. Sektor PzU Chomutov

42.rtpr REB České Budějovice

43. Sektor PzU Brno

Do r. 2002 11.StřRLPz Lažany




13.StřRLPz Nepolisy 14.StřRLPz Třebotovice 15.StřRLPz Kříženec

33.StřRLPz Polička Celkem 9 stanovišť Souvislé pokrytí od 2000 m výše

34.StřRLPz Stará Ves 36.StřPPz Sokolnice

16.StřPPz Lažany

Koncem r.1999 byla zrušena smrtb Č.Budějovice, ST-68 přemístěny k ostatním střediskům, ostatní mobilní RL zrušeny. Zrušeno bylo i středisko Chropyně. K 1.10.2000 byly rtb Chomutov a Brno reorganizovány na Sektory VŘPz. V roce 2002 byl 42.rtpr REB zrušen.

35

Org.struktura od 1.1.2004 26.bVŘPz Stará Boleslav 261. Středisko řízení a uvědomování CRC/ARS 262. Národní středisko velení a řízení ANCC 263.StřRLPz Nepolisy 264.StřRLPz Sokolnice

Odl.st.Polička


Odl.st.Mor.Budějovice

266. StřRLPz Třebotovice 267.StřRLPz Stará Ves 268.StřRLPz Kříženec Celkem 8 stanovišť Souvislé pokrytí od 2000 m výše

269. Středisko přípravy specialistů (Větrušice)

V roce 2004 zrušeno středisko Mikulášovice a vznikla 26.bVŘPz Stará Boleslav.

36

Současná výzbroj RAT-31DL RL-4AS

PRV-17

ST-68 P-37

Ve výzbroji zůstaly jen prostředky s Extraktorem na výstupu a možností připojení do systému Letvis – Sektor-VS.

37

Nějaké dotazy?

38

Děkuji za pozornost.

39

Historie RL průzkumu. Konference PVO 2014 Ing. Petr Vobecký, Ph.D

Recommend Documents