Současná architektonická tvorba Ing. arch. Petr Vorlík, PhD.
Alberto Campo Baeza Jakub Straka FA ČVUT ZS 2011 / 2012
obsah úvod 3 životopis 4 projekty 5 ráj za zdí 6 konstrukce otevřená/uzavřená 9 novodobá katedála 12 závěr 13
2
Úvod V díle architekta Alberta Campo Baezy jsem objevil tři témata, která jsem se rozhodl podrobnějji charakterizovat a popsat na konkrétních příkladech. Prvním z nich je „ráj za zdí“. Domy, které reprezentují toto téma, se uzavírají před okolním světem za vysokou zeď, jež vytváří z domu zdánlivě nedobytnou tvrz. Druhé téma se soustředí na rozdíl v konstrukcích použitých na jednom domě. Rozpor je pozorován mezi otevřenou subtilní konstrukcí oproti uzavřené masivní konstrukci. Tento protiklad vytváří různé atmosféry uvnitř a velmi specifickou formu navenek. Třetí kategorie se věnuje tématu novodobé katedrály, kterou v tomto případě reprezentuje budova banky.
3
Životopis Alberto Campo Baeza se narodil roku 1946 ve španělském městečku Valladoid. Pochází ze starobylého kastilského rodu, ze kterého vzešli lékaři a architekti. Architektonické zaujetí zdědil především z matčiny strany. Klidné a šťastné dětství prožil v Cádizu, kam se později vrátil i se svými projekty. Baezo vystudoval architekturu v roce 1971 na Vyšší technické škole architektury v Madridu, kde je od roku 1986 až do současnosti předsedou představenstva a profesorem designu. Dále vyučoval na ETH v Curychu (1989-1990), Dublinu (1992), Kodani (1996), na EPFL Lausanne (1997), v Pensylvánii (1986 a 1999), na Bauhausu ve Výmaru (2002), IIT Chicagu (2003). Campo Baeza byl pozván jako hostující vědec na Columbia University (2003), také přednášel na Harvardu (2002) a Kansas State University (2005). Během svého života se Baeza nezabýval jen architekturou, ale i výtvarným uměním. Je známo, že ke konci 60. let podlehl estetice abstrakce, která se vepsala i do jeho architektury abstrahováním hmoty na základní tvar. Také se zajímal o výstavnictví, například připravil výstavu významnému představiteli hnutí Fluxus Josephu Beuysovi. Ve své architektonické tvorbě vždy preferoval spíše jednoduchost, funkčnost, ale také elegantnost a výrazné estetické působení. Přestože je významným architektem, rád pracuje na projektech sám. Nejedná se však o uzavřeného člověka, naopak se zdá, že jeho životním posláním je práce se studenty architektury a jejich vedení. Skrze ně tak může ventilovat svoje myšlenky a předávat dál získané zkušenosti. Alberto Campo Baeza je také držitelem několika významných architektonických ocenění. Vlastní například první cenu za španělský pavilón na Bienále v Benátkách (2000), Cenu Bienal de Miami (2000), cenu COAM (2002) za de Blas House, cenu COAB (2003) za středisko BIT na Mallorce, cenu COAAO (2003), cenu Eduardo Torroja (2003) za sídlo Caja de Granada a Cenu architektury Stone za kanceláře Almeria.1
1 http://www.campobaeza.com/
4
Projekty 1971 Palacio de Festivales, SANTANDER 1973 Parador Nacional, CUENCA con Julio Cano Lasso 1976 Colegio Oficial de Arquitectos, SEVILLA Casa Balseiro Ciudad Lineal, MADRID 1979 Concurso Nacional de Escuelas M.E.C. 1981 Centro Cultural, GUERNICA 1982 Gymnasium Ciudad Universitaria, MADRID 1987 C.A.R.D. (Centro de Alto Rendimiento Deportivo) Las Rozas, MADRID 1988 Oficinas para DIGITALT res Cantos, MADRID 1990 Casa Dalmau BURGOS Biblioteca Pública Fuencarral, MADRID 1992 ETSAM. Ampliación Ciudad Universitaria, MADRID Casa Janus Reggio Emilia, ITALIA Centro Cultural Villaviciosa de Odón, MADRID 1993 Filarmónica, COPENHAGUE 1994 Viviendas sociales, IBIZA Plaza de Toros, Villaviciosa de Odón. MADRID Aulario II, Loeches, MADRID 1995 Biblioteca de la Universidad, ALICANTE Viviendas sociales, Leganés. MADRID 1996 Escuela Pública, BESANÇON Ministerio de Asuntos Exteriores, Sede Central, MADRID Universidad Pompeu Fabra, BARCELONA Museo Elsa Peretti, San Martí Vell, GERONA 1997 Aeropuerto Tenerife Sur,TENERIFE 1998 Casa Pino, MADRID Viviendas sociales, Falcinelo-Carabanchel, MADRID Fundación COAM, MADRID Museo Nacional de Arqueología Marítima, CARTAGENA Aeropuerto Tenerife Sur II, TENERIFE 1999 Oficinas Centrales de TELEFÓNICA, MADRID Cuarto Real de Santo Domingo, GRANADA 2000 Aeropuerto Tenerife Sur III, TENERIFE 2002 Museo Mercedes Benz, STUTTGART Casa Merigó, MADRID 2004 Iglesia de la Ascensión, SEVILLA 2005 Torres para oficinas y plaza pública, Chiclana, CÁDIZ 2006 Entre Catedrales, CÁDIZ Museo NMAC, Vejer, CÁDIZ Colegio público, MADRID Sede Consejo consultivo Junta Castilla y León, ZAMORA 2007 Viviendas, CÁDIZ Casa en Montesión, TOLEDO
2 http://www.campobaeza.com/
5
Rozdělení Baezovy tvorby do třech kategorií Při zkoumání architektonické tvorby Alberta Campa Baezy jsem vysledoval tři základní linie. Je samozřejmé, že existuje spoustu jiných staveb a projektů, které do těchto uměle vytvořených kategorií nezapadají. Záměrem této práce ale není obsáhnout celou Baezovu tvorbu. V následujících třech kapitolách se spíše pokusím poukázat na zajímavé projekty, ve kterých se promítá architektovo smýšlení, pojetí estetiky i samotný stavitelský um. Ráj za zdí Pojmenování kategorie „ráj za zdí“ má zcela jasné odůvodnění. Při pohledu na Baezovu tvorbu se objevují určité principy, které ve svých dílech rád opakuje, a tím vzniká architektův zřetelný rukopis. Název kategorie je zřejmý při pohledu na vybrané projekty. Pro tyto domy je typické, že jsou jakoby „obaleny“ vysokou zdí. Dochází tak k naprosté izolaci dění uvnitř pozemku od vnějšího světa „za zdí“. Jediný přímý výhled tak skýtá pouze pohled vzhůru, do nebe. Všechny projekty této kategorie jsou typické svojí čistotou materiálu, jednoduchostí linie a tvaru a důsledným respektováním intiminity obytných prostor. Za první stavbu „ráje za zdí“ můžeme považovat dům Gaspar z roku 1992, postavený ve španělské Zahoře. Soukromý investor požadoval naprostou nezávislost od okolního světa, a proto se Baeza rozhodl pro jakousi „Hortus Conclusus“3, nebo-li uzavřenou zahradu. Dům, který je vysoký 4,5 m, je obklopen zdí o 1 metr nižší. Zajímavé je, že vzniklý prostor mezi samotným domem a ohraničující zdí, tedy ona uzavřená zahrada, je tvořena z kamenných desek pouze s několika otvory pro vzrostlé stromky. Tím architekt dosahuje maximální estetické čistoty použitého materiálu.4
Dům Gaspar
Velice podobný princip se objevuje u domu Guerrero z roku 2005, jenž se nachází v Cádizu. U tohoto projektu jsou zdi lemující pozemek dokonce osmimetrové. Střecha objektu je přesně zarovnaná s výškou okolních zdí. Z důvodu ostrého španělského slunce má pak samotný obytný objekt tvar klobouku a to tak, že vzniklý centrální prostor je krytý střechou a nad proskleným parterem přesahují tři metry hluboké přístřešky, které do domu nevpouštějí přímé slunce. Příjemné klima uvnitř domu doplňuje výhled na stromy pomerančovníku, které jsou stejným způsobem jako u domu Gaspar zasazeny do „kamenné“ zahrady.5
3 Termín „Hortus Conclusus“ je znám především z křesťanské symboliky, v níž označuje neposkvrněnost Panny Marie. Tento pojem se pak často používal pro rajské dvory ve středověké sakrální architektuře. 4 http://www.campobaeza.com/ 5 http://www.archiweb.cz/buildings.php?type=arch&action=show&id=3133 6
Dům Gurrero
Dům Moliner se od výše uvedených projektů odlišuje tím, že je zasazen do rušnějšího prostředí města Zaragoza. U tohoto projektu jsou tedy vysoké zdi poměrně pochopitelné, pokud si chtějí obyvatelé domu zachovat soukromí. Samotná hmota budovy ale přesto přesahuje zdi o jedno patro. Dům je trojpodlažní s tím, že všechny tři podlaží jsou uprostřed propojena točitým schodištěm. 1NP se nachází pod úrovní země a jako nejklidnější zóna domu s minimem světla je určeno ke spaní. 2NP je celoprosklené, na úrovni zahrady, a je tak nejrušnější částí domu. V posledním podlaží je umístěna knihovna, která má sloužit jako ideální místo k tvůrčí činnosti majitelky domu, básnířky Empar Moliner. Do tohoto prostoru je světlo příjemně rozptylováno skrze okenní tabule z mléčného skla.6
Dům Moliner
Školka Benetton byla postavena v roce 2007 v italském Trevisu. Samotný objekt školky se skládá z centrální převýšené hmoty a čtyřech menších budov, které jsou k té centrální připojeny tak, že půdorys celé stavby připomíná větrník. Stavba je obehnána zdí tvořící kruh. Ústřední objekt splňuje funkci shromažďovacího prostoru, další místnosti jsou pak třídy. Ke každé z menších budov je připojena čtvrtina zahrady, jejíž povrch je tvořen z různých materiálů – tráva, dřevo, kámen a písek. V tomto projektu nemá vysoká zeď přímo chránit soukromí jako spíše obránit děti před vlivy vnějšího světa a jakýmkoli potencionálním nebezpečím.7 6
http://www.campobaeza.com/ 7
Školka Benetton
7
http://www.campobaeza.com/ 8
Konstrukce otevřená/uzavřená Druhá kategorie s názvem „konstrukce otevřená/uzavřená“ zahrnuje další zajímavý přístup k architektuře sledovatelný v tvorbě Alberta Campo Baezy. Charakteristickým znakem staveb zařazených do této skupiny je kontrast mezi pevnou uzavřenou a otevřenou vzdušnou hmotou objektu. Oba tyto principy kombinuje do podoby jednoho objektu, který tak získává na atraktivnosti založené právě na onom výrazném kontrastu hmot. Zcela ukázkovou stavbou této kategorie je rodinný dům de Blas z roku 2000. Pozemek určený pro Baezovu realizaci se nachází na jihozápad od Madridu. Z jedné strany je obklopen horami a z druhé strany je obohacen nádherným výhledem do krajiny pod ním. Samotný objekt je dvoupodlažní, částečně zasazený do svahu, na obdélném půdoryse. Při pohledu na dům si ihned uvědomíme dvě hmotově i materiálově oddělená podlaží. 1NP se dá charakterizovat takřka jako betonový bunkr. Z jedné, delší strany je objekt takřka celý zanořený do terénu. Z druhé strany se otevírá do krajiny několika různě velkými okenními otvory. 2NP má opačný charakter – stěny tvoří pouze skleněné výplně a několik subtilních na bílo natřených sloupů nesoucích tenkou desku střechy. Tento prostor je půdorysně menší než hmota 1NP. Svou odlišnou barevností a výraznou odlehčeností působí jako efemérní zahradní altánek.8 Uzavřenost 1NP a otevřenost 2NP má své opodstatnění. 1NP je pojato jako obytná část, kdežto 2NP je spíše relaxační zónou s nekonečným výhledem do krajiny.9
Dům De Blas
Druhý dům podobného charakteru s názvem Rufo pochází z roku 2009 a je situován v okrajové části Toleda. Tento rovněž dvoupodlažní objekt je však podstatně větší a mohutnější. Betonový kvádr stojí na půdoryse o rozměrech 60 x 40 m, opět částečně zahloubený do svahu. Hmota 1NP však není tak uzavřená. Je narušena větším množstvím okenních otvorů a dokonce i průhledů do nebe. Ty jsou určeny pro osvětlení menších dvorků, které obkloupují obytné prostory uvnitř. 2NP je tvořeno skleněnými stěnami skrývajícími se pod překladem neseným betonovými sloupy. Opět tak vzniká relaxační zóna chráněná před ostrým sluncem. Tato konstrukce tvoří zhruba třetinu plochy 2NP, zbylý prostor je pojat jako nekrytá terasa s bazénem.10
8 V tomto případě může vzniknout asociace na Glass House Philipa Johnsona, v němž byl kladen důraz na vzdušnost a jednoduchost. 9 http://www.campobaeza.com/ 10 http://www.archello.com/en/project/de-blas-house 9
Dům Rufo
Projekt nazývaný „mezi katedrálami“, postavený ve španělském Cádizu, se od výše uvedených staveb mírně liší – nejedná se o obytný objekt a není založen na kontrastu hmot jednotlivých podlaží. Kontrast můžeme vidět v nové subtilní ocelové konstrukci a staré masivní kamenné. Tato stavba zaplňuje prostor mezi starou a novou katedrálou a mořem v historickém jádru Cádizu. Jedná se v podstatě o plošinu, jež stojí na 2,5 m vysokých sloupech a chrání tak archeologické nálezy pod ní, které jsou od veřejného prostoru odděleny skleněnými stěnami. Horní část plošiny je přístupná po boční rampě a po schůdkách. Tato část je pojata opět jako relaxační prostor s výhledem na moře se subtilní ocelovou, na bílo natřenou konstrukcí (baldachýn) chránící před přímým světlem. Plošina je vydlážděna mramorovými kostkami a osazena jednoduchým bílým mobiliářem. Vyvýšená plocha má nepravidelný půdorys tak, aby co nejlépe reagovala na významné památky v její bezprostřední blízkosti. Zadní část tvoří kamenná zeď, na níž byl použit travertin podobného odstínu, jaký mají obě katedrály, a tak vizuálně sjednocuje celý prostor. Zbylé části objektu jsou pouze čistě bílé.11
Dům v Cádizu
11 http://www.archdaily.com/55969/between-cathedrals-alberto-campo-baeza/ 10
Novodobá katedrála Pojem „novodobá katedrála” vymezuje třetí a zároveň poslední kategorii Baezovy architektonické tvorby. Do této kategorie patří především budova granadské banky Casa General z roku 2001. Soutěž na stavbu banky vyhrál Baeza v roce 1992. V roce 1999 pak byla započata výstavba objektu na pozemku s rozlohou 42 000 m2. Tato stavba se svojí monumentalitou a funkcí zcela odlišuje od ostatních uvedených děl tohoto architekta. Jedná se o veřejnou budovu, která musí být především plně funkční pro své uživatele, ale zároveň je díky Baezovu rukopisu velice intimní až duchovně působící stavbou. Formálně je budova banky pojata jako jednoduchá betonová krychle o půdorysu 30 x 30 metrů. Členění hmoty je naprosto minimalizováno. Dalším rozměrem jednoduchého objektu je jakési pódium, na kterém stojí, do jehož nitra jsou zakomponovány parkovací plochy, atrium a výpočetní centrum. Samotný kubus banky je založen na želetobetonovém rastru 3 x 3 x 3 m. Zvenku je fasáda členěna jen pravidelným rastrem okenním otvorů, v nichž jsou okna zasazena blíže jádru budovy tak, aby jižní slunce nedopadalo přímo do vnitřních prostor objektu. Světlo, naprosto stěžejní prvek Baezovy tvorby, je vedeno do budovy především shora okenními světlíky. Jádrem banky je velkoryse pojaté atrium, po jehož obvodu jsou rozmístěny kanceláře, zasedací místnosti a další administrativní prostory, které architekt orientuje převážně na sever. Atrium je tak hlavním prostorem budovy, který je určen k setkávání veřejnosti s pracovníky, ale také místem k případné relaxaci. Tento prostor je totiž velice příjemně osvětlem horním světlem, jež sem dopadá ze střešních světlíků, a v kombinaci s vnitřním obkladem stěn alabastrovým kamenem, jenž charakteristicky propouští světlo, tak vzniká ojedinělá atmosféra ne nepodobná té, kterou můžeme vnímat v sakrálních protorech. Sám autor o tomto zvláštním působení mluví jako o světelném impluviu. Tento výraz je přenesen z římské architektury, kde slouží pro označení jakési nádrže na zachycování dešťové vody. Alberto Campo Baeza si tento pojem vypůjčil pro popis své práce se světlem. V atriu je totiž světlo podobně zachycováno shora a díky alabastrovému obkladu je dál rozptylováno do prostoru. Jednoduchý prostor čtvercového atria „narušují” pouze čtyři mohutné nosné sloupy, které podpírají střechu budovy. Novodobá katedrála je přenesený pojem zcela odproštěný od svého sakrálního významu v podobě vizuální, ale jakousi duchovní intimitou, kterou Baeza docílil díky své mistrovské práci se světlem, můžeme opravdu chápat i prostor banky jako katedrálu.12
12
http://www.campobaeza.com/ 11
Závěr Výše uvedené kategorie pro mě znamenají tři nejzákladnější a nejvýraznější směry Baezovy tvorby. Zároveň však v sobě prolínají zadání tématu seminární práce: prostor, tvar a povrch v díle Alberta Campo Baezy. V jeho tvorbě se tak můžeme setkat s prostorem uzavřeným a otevřeným jako v případě druhé kategorie, kde jsou domy založeny na kontrastu hutné a vzdušné hmoty stavby. Uzavřený prostor, zcela izolovaný od okolí, nacházíme v odlišném pojetí v kategorii „ráj za zdí“. Zde můžeme mluvit spíše o striktním vymezení vnitřního obytného a vnějšího veřejného prostoru. Obyvatel domu tak má k dispozici svoji vlastní oázu klidu, aniž by vůbec mohl tušit, co se odehrává venku za zdí. V posledním projektu banky se setkáváme s úplně jiným pojetím vnitřního prostoru, který je pojat nadmíru velkoryse a přesto působí příjemnou a intimní atmosférou díky práci se světlem pronikajícím světlíky. Právě světlo je velice významým prvkem v Baezově tvorbě. V některých projektech nechává světlem zahalit celý prostor jako v případě Casa General, v jiných dovoluje světlu jen mírně proniknout do hmoty objektu různě velkými okenními otvory, prosklenými stěnami či otevřenými průhledy. Pokaždé jiný přístup je dán funkcí objektu a také zeměpisnými šířkami, ve kterých je objekt vystavěn. Takový přístup je typický především na Pyrenejském poloostrově a v Jižní Americe, kde se architektura musela stát úkrytem před ostrým jižním sluncem. Podobně řešená atria můžeme najít i v díle Miese van der Rohe (německý pavilon pro EXPO 1929 v Barceloně) nebo v domě Patio od portugalského architekta Souto de Moury, ve kterém opět nahrazuje zahradní zeleň pouze několik stromků vyrůstajících z výsečí v dlažbě. Tvar Baezovy architektury je založen na jednoduchosti a minimalizaci. Setkáváme se především s pravoúhlými, různě členěnými objekty, které na sebe vzájemně navazují, prostupují se apod. Nesetkáme se s v jeho díle s žádnými organickými hmotami, ale pouze s jasně geometricky definovanými architektonickými útvary. Podobná stylová čistota se prolíná architekturou celého světa – ze stejného poloostrova můžeme jmenovat architekta Eduarda Souto de Mouru, Fernando Távoru, ateliér UNA Arquitetos či Correia/Ragazzi Aquitectos a další. Blízkou estetiku sledujeme rovněž v současné japonské architektuře, která je ovšem založena na jiných principech. Jednoduchostí ale neoplývá pouze tvarosloví daných objektů, ale i jejich povrch. Nejčastěji se v Baezově tvorbě setkáme s pohledovým betonem nebo na bílo natřenými plochami, pod nimiž se skrývá surový beton či ocelové konstrukce. Můžeme se ale setkat i s jinými materiály, nejčastěji s různými druhy kamene, jehož užití má však vždy svůj daný účel. V případě Casa Gereral je alabastr použit pro svojí úžasnou práci se světlem, bělostný mramor v případě Cádizu reaguje na celkovou bělost konstrukce a béžový travertin nenápadně zapadá mezi dvě význámné historické památky ze stejného materiálu. V této práci jsem samozřejmě neobsáhl veškerou tvorbu architekta Alberta Campo Baezy, pokusil jsem se ale upozornit na významné proudy v jeho architektuře a tak i zprostředkovat základní myšlenky a rysy jeho tvorby.
12
