Historický vývoj imigrace a imigrační politiky v Nizozemsku od 60. let 20. století do současnosti

Masarykova univerzita Filozofická fakulta Historický ústav

Historický vývoj imigrace a imigrační politiky v Nizozemsku od 60. let 20. století do současnosti (magisterská diplomová práce)

Pavla Linhartová

Vedoucí práce: doc. PhDr. Vladimír Goněc, CSc., J. M. Chair

Brno 2008

Prohlašuji, že jsem magisterskou diplomovou práci Historický vývoj imigrace a imigrační politiky v Nizozemsku od 60. let 20. století do současnosti vypracovala samostatně a uvedla všechnu použitou literaturu a prameny.

V Brně dne 17. prosince 2008

Pavla Linhartová

………………………………

2

Na tomto místě chci poděkovat panu doc. PhDr. Vladimíru Goňcovi, CSc., J. M. Chair za odborné vedení magisterské práce, za podnětné rady k tématu a zejména za vstřícnost, kterou mi po celou dobu projevoval. Děkuji také své rodině za podporu při studiu a paní Haně Hoffmě.

3

Obsah 1.0 Úvod ............................................................................................................ 6 1.1 Cíl a metodika práce.......................................................................................... 8

Část první: Obecnější pohled na migraci a její motivy, zasazení do kontextu poválečné Evropy........................................................................... 16 2.0 Fenomén migrace..................................................................................... 16 2.1 Motivy migrace ............................................................................................... 17 2.2 Migrace v kontextu Evropy po roce 1945 ....................................................... 19

Část druhá: Historický vývoj v Nizozemsku, který výrazně ovlivnil dnešní situaci v oblasti imigrace a imigrační politiky ................................ 22 3.0 Kapitoly z dějin Nizozemského království ............................................ 22 3.1 Koloniální historie........................................................................................... 24 3.2 Shrnutí ............................................................................................................. 30

Část třetí: Vývojové etapy imigrace a uplatňovaná imigrační a integrační politika v těchto obdobích ............................................................................. 32 4.0 Historický vývoj imigrace, imigrační a integrační politiky v Nizozemsku.................................................................................................. 32 4.1 Etapy vývoje imigrace v souvislosti s realizací imigrační a integrační politiky od konce 2. SV do konce 80. let 20. století ........................................................... 34 4.1.1 Poválečné období do počátku 60. let ......................................................... 36 4.1.2 Období od počátku 60. do poloviny 70. let................................................ 38 4.1.2.1 Námezdní zahraniční dělníci ................................................................ 38 4.1.2.2 Imigranti ze Surinamu .......................................................................... 41 4.1.3 Ekonomická krize a trvalá povaha imigrace (od poloviny 70. do počátku 80. let) ....................................................................................................................... 43 4.1.4 Politika etnických minorit (80. léta) .......................................................... 47 4.1.4.1 Záměry politiky etnických minorit ....................................................... 48 4.1.4.2 Rozporné důsledky politiky etnických minorit .................................... 50 4.2 Proměny nizozemské imigrační a integrační politiky a procesů imigrace (od počátku 90. let 20. století dodnes)......................................................................... 55 4.2.1. Imigrace, imigrační a integrační politika v 90. letech .............................. 57 4.2.1.1 Výzva Fritse Bolkesteina...................................................................... 58 4.2.1.2 Politika integrace imigrantů.................................................................. 60 4.2.1.3 Zákon o integraci nově příchozích imigrantů....................................... 62 4.2.1.4 Uprchlíci a žadatelé o azyl.................................................................... 64 4.2.1.5 Ilegální imigranti .................................................................................. 68 4.2.2 Imigrační a integrační politika nového stylu ve 21. století ........................ 71 4.2.2.1 Vývoj nizozemské společnosti a její imigrační politiky po událostech 11. září 2001 ..................................................................................................... 75

4

4.2.2.1.1 Pim Fortuyn a jeho vize nizozemské imigrační politiky................. 77 4.2.2.1.1.1 Fortuynův vzestup a pád ............................................................ 79 4.2.2.1.1.2 Nové volby a další směřování imigrační politiky...................... 81 4.2.2.1.2 Vražda Thea van Gogha a její vliv na následný vývoj imigrační a integrační politiky .......................................................................................... 84 4.2.2.1.2.1 Vražda v Amsterdamu ............................................................... 85 4.2.2.1.2.2 Další vývoj imigrační a integrační politiky ............................... 88 4.2.3 Muslimové v nizozemské společnosti........................................................ 92 4.2.3.1 Umírnění vs. radikálové ....................................................................... 95 4.2.3.2 Pohled na muslimskou komunitu v Nizozemsku v souvislosti s vývojem v posledních letech.......................................................................... 98 4.3 Shrnutí ........................................................................................................... 103

Část čtvrtá: Aktuální situace ...................................................................... 106 5.0 Aktuální (opět vyhrocené) dění ............................................................ 106 5.1 Geert Wilders a jeho protiislámský film ....................................................... 107 5.1.1 Bouřlivé očekávání uveřejnění Wildersova filmu ................................... 110 5.1.2 Reakce na uvedení filmu Fitna ................................................................ 112 5.2 Malé zamyšlení nad perspektivami budoucího vývoje imigrace, integrace a imigrační politiky v Nizozemsku ........................................................................ 115

Část pátá: geografický původ nizozemské populace ................................ 117 6.0 Aktuální přehled cizí populace v Nizozemsku .................................... 117 7.0 Závěr ....................................................................................................... 122 8.0 Seznam použitých zdrojů ...................................................................... 129 8.1 Prameny......................................................................................................... 129 8.1.1 Elektronická verze nizozemské ústavy .................................................... 129 8.1.2 Internetové dokumenty vydané nizozemskou vládou a ministerstvy ...... 129 8.2 Literatura ....................................................................................................... 130 8.2.1Tištěná literatura ....................................................................................... 130 8.2.2 Časopisy................................................................................................... 132 8.2.3 Diplomové práce ...................................................................................... 133 8.3 Internetové zdroje.......................................................................................... 133 8.3.1 Autorské internetové zdroje ..................................................................... 133 8.3.2 Další internetové zdroje ........................................................................... 138

9.0 Přílohy..................................................................................................... 145 9.1 Mapa Nizozemského království .................................................................... 145 9.2 Ministři současné nizozemské vlády, tzv. Balkenendeho IV. kabinetu (v úřadu od února 2007) .......................................................................................... 146

5

1.0 Úvod „Bůh stvořil zemi a lidé Nizozemsko.“ Staré holandské přísloví1

Nizozemsko bylo po dlouhou dobu považováno za jednu z nejvíce tolerantních a otevřených multikulturních evropských zemí, kde vedle sebe po staletí žijí lidé z různých částí světa2, bez ohledu na barvu kůže, náboženské vyznání, politickou nebo sexuální orientaci. To se ale v posledních letech, pod vlivem mnoha událostí3, radikálně změnilo. Nizozemci se stávají méně tolerantními a více uzavřenými vůči nově příchozím4. Zpřísňování imigračních a integračních politik a postojů vůči imigrantům se realizuje i v mnoha dalších evropských zemích, kde se daná problematika stává stále aktuálnější a citlivější záležitostí a zároveň ústředním politickým tématem. Málokde byl ale tento obrat tak dramatický, jako právě v Nizozemsku5. Logicky se tedy nabízí otázka, proč tomu tak je v Nizozemsku, jehož historický vývoj v oblasti imigrace takovému obratu příliš neodpovídal. Svou prosperitou a otevřeností přitahovalo Nizozemsko politické a náboženské exulanty i jiné migranty již od konce 16. století. V 17. století do země přicházeli před náboženským pronásledováním obchodníci židovského původu z Portugalska, na konci 17. století potom hugenoti, kteří byli pronásledováni ve Francii a další, kteří hledali bezpečné útočiště v neutrální zemi. Svoji pověst bezpečného místa neztratilo Nizozemsko ani ve 20. století. Během 1. SV do země uprchlo přes 900 tisíc Belgičanů, téměř všichni se po skončení konfliktu vrátili zpět. Ve 30. letech do země přicházelo mnoho lidí židovského původu, stejně jako politických uprchlíků, pronásledovaných nacisty, z Německa a Rakouska. Do roku 1940 jich bylo v zemi více než 20 tisíc. V důsledku německé okupace nizozemského území ale většina těchto lidí násilně

1

Sklenářová, S.: Stručná historie států. Nizozemsko. Praha 2006, s. 12. Pozice námořní velmoci zajišťovala zemi patřičný rozkvět, který si žádal posílení pracovního trhu imigranty. Velké promísení různých náboženství, ale i kultur, vedlo ke vzniku tradiční nizozemské společnosti, která je k jinakosti velice tolerantní. Jirková, Linda: Kam směřuje nizozemská imigrační politika? Mezinárodní politika, 2006, roč. 30, č. 11, s. 28. 3 Je patrný velký vliv útoků z 11. září v USA a další teroristické útoky ze strany muslimů v Evropě. Situaci výrazně ovlivnily dvě mediálně značně probírané vraždy, jež vzbudily celosvětovou pozornost. V květnu 2002 to byl sociolog a politik Pim Fortuyn, v listopadu 2004 potom režisér Theo van Gogh. 4 Fleishman, J.: Tolerance and fear collide in the Netherlands. Refugees, 2004, vol. 2, numer 135, s. 18. 5 Entzinger, Han: Changing the rules while the game is on: From multiculturalism to assimilation in the Netherlands. In Migration, Citizenship, Ethnos. New York 2006, s. 121. 2

6

zemřela, včetně většiny nizozemských židů6. To je pro Nizozemce a jejich mentalitu, i po tolika letech, velké trauma, kterým někteří vysvětlují dlouho přetrvávající benevolentní postoj v nizozemské imigrační politice. Po 2. SV začíná imigrace spjatá s koloniální historií země, následovaná příchodem zahraničních dělníků, v důsledku dynamicky se rozvíjející nizozemské ekonomiky. Později se k nim připojují také jejich rodinní příslušníci, v rámci slučování a formování rodin, a také uprchlíci z celého světa, kteří přicházeli buď z oblastí postižených válečnými a násilnými konflikty, ve strachu o svůj život a životy svých blízkých a od poloviny 80. let potom stále více z důvodů ekonomických, ve snaze o zajištění si příznivějších životních podmínek, kterých nebyli schopni dosáhnout, za stávajících podmínek, ve svých zemích původních. Historický vývoj země, společně se silnou tradicí svobody a tolerance, předurčily Nizozemsko k vyhledávanému místu pro imigranty z celého světa. Tolerantní postoje vůči mnoha skutečnostem se zdají být v Nizozemsku součástí národního charakteru, na rozdíl od postojů v mnoha jiných zemích, a jsou vysoko na žebříčku hodnot tamních obyvatel. Zvlášť výrazný je tady respekt většiny k jednotlivým menšinám, i když v posledních letech prochází určitou krizí, zvlášť v souvislosti s imigranty muslimského původu. Zmíněná tolerance je zakotvena i v nizozemské ústavě. V jejím prvním článku, který představuje základní práva občanů, je uvedeno: „Se všemi lidmi v Nizozemsku má být zacházeno rovnocenně a za stejných okolností. Diskriminace na základě náboženského vyznání, víry, politických názorů, rasové příslušnosti, sexuální orientace nebo na základě čehokoli jiného má být zakázána“7. Zmíněné

skutečnosti

vytvářejí

z Nizozemska

pro

imigranty

zajímavou,

multikulturní společnost a zemi, kde se chtějí usadit a žít i se svými rodinami. To se ale v posledních letech stává stále komplikovanější, protože Nizozemsko reagovalo a reaguje na množství imigrantů proudících do země přijímáním řady zpřísňujících 6

Baršová, Andrea, Barša, Pavel: Přistěhovalectví a liberální stát. Imigrační a integrační politiky v USA, západní Evropě a Česku. Brno 2005, s. 171., Baršová, Andrea: Nizozemí: Tolerance v troskách [online] 25. 11. 2007. [cit. 2008-09-02]. Dostupný z < http://walachian.ic.cz/Nizozemi-tolerance-v-troskach.html, Veer, O. S.: Non-violence and Tolerance in the Netherlands [online] 2005. [cit. 2008-09-02]. Dostupný z < http://www.nonviolence.or.kr/Epapers/Nonviolent%20actions%20in%20the%20Netherlands(Sebastian).doc, Hylarides, C. P.: Multiculturalism in the Netherlands and the murder of Theo van Gogh [online] February 2005. [cit. 2008-09-19]. Dostupný z < http://findarticles.com/p/articles/mi_m2242/is_1669_286/ai_n13661901/pg_1, van Selm, J.: The Netherlands: Death of a Filmmaker Shakes a Nation [online] October 2005. [cit. 2008-09-10]. Dostupný z
7

opatření. Ta jednak redukují počty nově příchozích imigrantů a zaměřují se i na ty, kteří už v zemi pobývají a dokonce mohou mít i nizozemské občanství. Ovšem uplatňování jednotlivých opatření a vývoj těchto procesů nebylo zdaleka tak přímočaré a bezproblémové, jak by se mohlo zdát na první pohled. Prošlo mnoha zvraty a krizemi, sklízelo velkou kritiku i obdiv a svým současným stavem se Nizozemsko zařadilo, na poli imigrace, k nejpřísnějším zemím v rámci členských států Evropské unie.

1.1 Cíl a metodika práce Na základě aktuální situace v Nizozemsku v oblasti imigrace, která nepatřila na přelomu let 2007 a 2008 k nejklidnějším, a její politiky, jsem se rozhodla zpracovat diplomovou práci právě na téma historického vývoje nizozemské imigrace, integrace a s tím související imigrační a integrační politiky této západoevropské země. Z metodologického hlediska jsem postupovala následovně. Základní výzkumnou otázkou, kterou jsem si na počátku práce, po prostudování dostupných materiálů, položila, bylo, jaký vývoj předcházel aktuální situaci v oblasti imigrace v Nizozemsku? Tato otázka je obecná, velmi široká a logicky nabízí řadu otázek dalších. Například, proč je v relativně malé zemi tak velké množství imigrantů? Z jakých oblastí pocházejí a jaké podněty vedly je nebo jejich předky k imigraci do Nizozemska? Na jakých základech se formoval přístup k nim ze strany nizozemské vlády, úřadů i rodilých Nizozemců? Proč byla první oficiální imigrační politika etnických minorit nejprve považována za úspěšnou a posléze podrobována tvrdé kritice a nakonec v následujících letech radikálně měněna? Proč se o tomto obratu hovoří jako o nejvýraznějším v celé Evropě? Proč a jakým způsobem se nizozemská imigrace, imigrační a integrační politiky vyvíjely a vyvíjejí daným směrem a jaký je jejich nynější charakter? Výčet podobných otázek by samozřejmě mohl pokračovat dál a mohl by zahrnovat mnoho dalších souvislostí, například míru zaměstnanosti, respektive nezaměstnanosti imigrantů, jejich vzdělání, situaci v bydlení, sociální postavení, přístup ke zdravotnickým službám, apod. Těmto aspektům se, vzhledem k zaměření práce na historický vývoj imigrace a k jejímu rozsahu, nevěnuji. I když jejich zahrnutí by bylo bezpochyby přínosné, zajímavé a dotvářející komplexní pohled na celou situaci. Cílem práce je důkladněji rozebrat jednotlivé subjekty, související s tématem nizozemské imigrace, které jsou sledovány z vývojového hlediska, a to od počátku 60.

8

let 20. století do současnosti. Přičemž se krátce, hlavně s cílem získání souvislostí a pochopení kontextu pro další vývoj, zmiňuji také o důležitých meznících v koloniální historii a o vývoji v Nizozemsku bezprostředně po skončení 2. SV. Zkoumané subjekty jsou rozděleny převážně do jednotlivých časových období a jsou definovány takto: -

jednotlivé vývojové etapy imigrace, spolu s imigrační a integrační

politikou, od počátku 60. let -

imigranti muslimského původu

-

aktuální situace na poli nizozemské imigrace a imigrační politiky

Základem práce bylo hledat odpovědi na otázky, které klade současné dění v zemi. Časově je imigrační vývoj detailněji sledován od počátku 60. let 20. století po aktuální vývoj v současné době, ta představuje převážně roky 2006- 2008. Zvolené časové rozpětí je adekvátní k tomu, abychom dobře porozuměli současné imigrační problematice v Nizozemsku. Práce je na základě použité literatury, pramenů a internetových zdrojů, jak domácích, tak zahraničních, rozdělena do osmi kapitol, devátou potom tvoří přílohy. Jednotlivé kapitoly jsou, pro snadnější orientaci, dále rozděleny do pěti tématických částí. V první části práce se věnuji obecně tématu migrace, které se stává výraznou charakteristikou řady zemí celého světa a zároveň jejich velkým problémem, se kterým jsou nuceni se s větší či menší intenzitou a úspěchem vyrovnávat. Zmiňuji se také o motivech migrace, které jsou určovány charakterem a obecnou situací jednak v zemi, odkud imigranti přicházejí, ale také v zemi, kam směřují a proměňují se v čase. Posledním tématem první části práce je migrace v kontextu Evropy po 2. SV. Zde jsou ukázány v obecné rovině společné vývojové rysy Nizozemska a dalších evropských zemí a je tu poukázáno i na nesnadnost uvedení problematiky imigrace na nadnárodní úroveň v rámci členských zemí EU. Ve druhé části práce se zaměřuji na historický vývoj související s imigrací, před mnou vymezeným a sledovaným obdobím. Stručně představuji základní informace o Nizozemském království a o jeho koloniální historii, protože bývalé nizozemské kolonie a zámořská území tvořily významný zdroj imigrantů směřující do země. Nizozemsko jimi zůstalo velmi ovlivněno. V další části se už zaměřuji na jednotlivé vývojové etapy imigrace v Nizozemsku. Informační materiály, které jsem použila při rozlišování jednotlivých etap, uvádím podrobněji v kapitole 4.1. Cílem je charakteristika jednotlivých časových období, postižení základních vývojových mezníků a jejich 9

spojitost s celkovým vývojem v zemi. Současně objasňuji i postoje státu a vlády k aktuální situaci a uplatňovaná opatření vůči imigrantům, tedy realizaci imigrační a integrační politiky. Na začátku třetí části se krátce zmiňuji o vývoji v zemi v období od skončení 2. SV do počátku 60. let. Vedle procesu dekolonizace, kterému země v tomto období čelí, docházelo koncem tohoto období také ke stabilizaci a rozvoji ekonomiky, která později vedla k rozsáhlému najímání zahraničních dělníků. To byly dvě klíčové události pro pozdější vývoj imigrační a integrační politiky. Mimoto vznikají v této době dvě významné politické strany (VVD a PvdA), jejichž političtí představitelé se na nizozemské politické scéně významně potýkali nebo potýkají s problematikou imigrace a integrace. Dál pokračuji obdobím od počátku 60. do poloviny 70. let, kde jsou klíčovými událostmi vládní rozhodnutí o najímání nekvalifikovaných zahraničních, především tureckých a marockých, dělníků, kteří měli na přechodnou dobu pomoci, v té době prudce se rozvíjející, nizozemské ekonomice. Protože všichni předpokládali, že jejich pobyt v Nizozemsku bude dočasný, nerealizovaly se žádné programy na podporu jejich integrace. Stejně spontánně byli zpočátku přijímáni i Surinamci, kteří do Nizozemska přicházeli před i po získání nezávislosti své země, v roce 1975. Následuje kapitola věnující se ekonomické krizi, která Nizozemsko zasáhla a vynutila si zastavení přílivu zahraničních pracovníků. Zabývám se také selháním systému dočasných námezdních dělníků a trvalou povahou imigrace i novým „rodinným“ imigrantům směřujícím do země. Ve třetí části práce se zabývám také politikou etnických minorit, která pokrývá 80. léta. Cílem je charakteristika jednak záměrů politiky, která byla realizována v té době jako velmi ojedinělá, s výjimkou Švédska, a také jejich důsledků. Mnoho z nich je dnes vnímáno velmi rozporuplně. Odvážné ideje se v rámci politiky etnických minorit nenaplnily a její ostrá kritika vedla ke změně imigračního přístupu, kterým se zabývám v části 4.2. Tady jsem se nejvíce soustředila na posun, který se odehrál ve vztahu k imigrantům a na snahu státu o přenesení zodpovědnosti vůči úspěšné integraci do nizozemské společnosti na samotné imigranty. V samostatných kapitolách se zmiňuji také o uprchlících a žadatelích o azyl, jejichž počet, až do přijetí regulujících opatření v roce 2001 v podobě nového cizineckého zákona, výrazně narůstal. Spolu s tím se do popředí zájmu dostávali i ilegální imigranti, o kterých se také zmiňuji.

10

V dalších kapitolách třetí části se zabývám vývojem imigrace po teroristických útocích v USA, které Nizozemsko velmi zasáhly, především v jejich vztahu vůči imigrantům muslimského původu. Dále Pimu Fortuynovi a detailněji jeho plánům ohledně imigrace a imigrantů, převážně muslimského původu, dalšímu vývoji navrhovaných a přijímaných opatření v imigrační a integrační politice po jeho násilné smrti, stejně jako po zavraždění van Gogha. Věnuji se příčinám, které vedly Bouyeriho k jeho zavraždění i důsledkům jeho smrti pro další imigrační vývoj. Zvláštní kapitolu věnuji imigrantům muslimského původu. Považuji za důležité uvést souvislosti jejich příchodu do země, ať už legálního či ilegálního, stejně jako jejich postavení a pohledu na ně ze strany rodilých Nizozemců. Faktem je, že nejen Nizozemsko, ale i další evropské státy jsou konfrontovány s rozšiřováním muslimských komunit. Imigranti pocházející z muslimských zemí jsou s historií Nizozemska spjati po mnoho století a v jejich řadách přibývá i nizozemských, respektive evropských konvertitů8. V souvislosti s imigranty muslimského původu se věnuji jejich radikalizaci a také jejich postavení v nizozemské společnosti, vzhledem k událostem posledních několika málo let. Čtvrtá část je věnována událostem aktuálního dění, zaměřuji se jednak na rámec politického vývoje v zemi a jeho dopadu na imigrační vývoj. A hlavně na dění kolem neustále

provokujícího

poslance

nizozemského

parlamentu

Geerta

Wilderse,

v souvislosti s uveřejněním jeho protiislámského filmu s názvem Fitna. V poslední páté části potom stručně popisuji aktuální geografický původ nizozemské populace a rozmístění imigrantů z hlediska jednotlivých nizozemských provincií. Závěr je celkovým shrnutím sledovaných subjektů, následuje seznam v práci použitých zdrojů a přílohy. Práce je založena na studiu zdrojů různého charakteru, k jejich zpracování bylo použito několika metod. Byly použity metody přímé a nepřímé, komparativní (historicko- srovnávací), progresivní, retrospektivní, synchronní, diachronní, induktivní a deduktivní. Použitá metoda byla zvolena podle povahy zkoumaného problému. Ve výsledku je většina kapitol propojením dvou i více historických metod. V jednotlivých kapitolách je vývoj problematiky sledován postupně progresivně, retrospektivně, zároveň i synchronně a diachronně s pomocí přímých a induktivních metod. Celá práce

8

Cardini, Franco: Evropa a islám. Praha 2004, s. 258- 259.

11

následně vytváří syntézu na základě studia a analýzy získaných poznatků o imigračních procesech v Nizozemsku9. Původnost práce spočívá zejména v kontinuálním sledování historického vývoje imigrace s jeho širšími souvislostmi i kontextem dalšího dění v zemi. Práce se neomezuje pouze na poznatky z oboru historie, ale přesahuje i do dalších společenskovědních oborů, jako je například politologie, geografie, mezinárodní vztahy, sociologie, psychologie, religionistika a další obory. Kombinace dalších vědních oborů napomáhá lépe vysvětlit a pochopit výrazná specifika, která se často objevují. Dalo by se říct, že problematika imigrace v Nizozemsku stojí do jisté míry ve stínu totožných problémů jiných evropských zemí jako je Německo, Francie nebo Velká Británie. Proto jsou publikace o imigraci v Nizozemsku rozpracovány teoreticky mnohem méně a v evropském hledisku je jí věnováno také méně pozornosti v oblasti publikační, i když v posledních několika letech se situace zlepšuje, spolu s otevíráním se imigrační a integrační politiky široké veřejnosti. Vzhledem k tomuto faktu je dostupnost informačních zdrojů v českém jazyce minimální. Bylo tedy nutné více používat především zahraniční zdroje a ty pak podrobit kritickému zhodnocení. Při ověřování informací jsem se snažila, pokud to bylo možné, o srovnání vždy alespoň dvou různých zdrojů. Zdroje týkající se problematiky nizozemské imigrace z české provenience, jak už jsem zmínila, jsou k dispozici jen velmi málo a pokud ano, mají většinou obecný charakter, nezacházející do detailů. Česky psané zdroje, ať už literaturu, odborné časopisy nebo autorské články, uvedené na internetu, jsem používala nejvíce v první části, týkající se obecnějšího pohledu na migraci a její motivy a v části poslední (aktuální situace). V první části šlo především o článek Naděždy Kaňákové publikovaný v Demografii, revue pro výzkum populačního vývoje. Tyto informace jsme doplňovala z prací dalších autorů, například Castlese a Millera, Zdeňka Uherka nebo nizozemských autorů Doomernika, Penninxe a van Amersfoorta. V kapitole o aktuální situaci jsem nejvíce využívala článků a komentářů publikovaných na domácích i zahraničních zpravodajských serverech. Informace týkající se základních údajů o Nizozemsku jsem čerpala ze zdrojů domácích i zahraničních. Z domácích jsem se opírala především o práci S. Sklenářové 9

Pro výběr výzkumných metod byla použita práce: Zwettler, Otto a kol.: Úvod do studia dějepisu a technika historikovy práce. Brno 1996, s. 84-87, 90- 91.

12

z roku 2006, o informace publikované na Oficiálním portálu pro podnikání a export, aktualizované k říjnu 2008 a z článku Hany Daňkové, uvedeném na webové stránce integrace.cz. Doplňkovými zdroji byly dále práce a články L. Šatavy, M. Fridricha nebo M. Kabely. Ze zahraničních to byla History of the Netherlands, vydaná Ministerstvem zahraničních věcí Nizozemska a Centraal Bureau voor de Statistieken, oficiální statistiky Nizozemska, které jsou přehledně zpracované, průběžně aktualizované a informace z nich uvádím i v dalších částech práce. V kapitole věnující se koloniální historii země jsem citovala velké množství publikací a článků, ve kterých jsem všechny uvedené informace ověřovala. Vedle už výše uvedených to byly publikace z nakladatelství LN Dějiny Nizozemska a Dějiny Indonésie, některé informace v nich ale byly nepřesné a informačně se rozcházely se zdroji ostatními. Proto slouží jen jako zdroje doplňující. Dále to byly články, publikované na internetu, autorů Pavla Černocha, Hany Daňkové nebo informace z The World Factbook, CIA. V kapitolách týkajících se jednotlivých etap nizozemské imigrace využívám převážně zdroje zahraniční, pokud cituji ty české, jedná se o informace pouze doplňující. Výjimkou je pouze kniha Přistěhovalectví a liberální stát. Imigrační a integrační politiky v USA, západní Evropě a Česku autorů Andrey a Pavla Baršových, jejichž některé postřehy, hlavně z kapitoly Nizozemí: vzestup a pád multikulturalismu, v práci uvádím. Pro charakteristiku historického imigračního vývoje využívám především publikací nizozemských autorů, působících na univerzitách, odborných ústavech, apod., umístěných na internetu, ale i autorů z dalších zemí. K velké většině prací nizozemských autorů jsem měla k dispozici jak nizozemské, tak anglické verze, čerpala jsem především z těch anglických, vzhledem k mým lepším překladovým schopnostem v tomto jazyce, anglické názvy proto uvádím i v citacích. Neměla jsem k dispozici žádnou publikaci, která by se imigrací v Nizozemsku zabývala komplexně a přesně v období, na které jsme se chtěla soustředit já. Za nejpřínosnější pro pochopení dění v jednotlivých etapách od počátku 60. let považuji práce Hana Entzingera: The Rise and Fall of Multiculturalism: The Case of Netherlands, ve sborníku prací Toward assimilation and citizenship z roku 2003 a Changing the rules while the game is on: From multiculturalism to assimilation in the Netherland ve sborníku Migration, citizenship, ethnos z roku 2006. Další stěžejní prací, která mi posloužila jako odrazový můstek, pro pochopení celé problematiky je Policymaking related to immigration and integration. The Dutch Case autorů M. Bruquetas-Callejo, B. Garcés-Mascareñas, R. 13

Penninxe a P. Scholtena. Potom to byly další práce profesora Rinuse Penninxe, který se dlouhodobě zabývá problematikou migrace, etnickým studiím a minoritním politikám. Dále sborník prací European Migration. What do we know? autora K. F. Zimmermann a kol. nebo práce J. Doomernika, Joanne van Selm., J. Dagevose, M. Gijsbertse, Judith van Raalten a mnoha dalších. Ohledně událostí kolem vraždy van Gogha a dalšího vývoje v Nizozemsku byl stěžejní článek A. C. Korteweg The Murder of Theo van Gogh: Gender, Religion, and the Struggle over Immigrant Integration in the Netherlands, uvedený ve sborníku prací Migration, Citizenship, Ethnos. Autorka se zde věnovala nejen samotným faktům, ale také celkovému vnímání událostí očima rodilých Nizozemců. Dalšími autory, jejichž postřehů jsem využila k tomto tématu, byli C. P. Hylarides, R. Penninx, Ian Buruma a další. Významnou sondu do tématu imigrace ze Surinamu a karibské oblasti poskytly publikace odborníka na toto téma Miese van Niekerka, stejně jako Juliane Hammer, Maurice Crula,

Jeroena Doomernika,

Jense Schneidera nebo

Gonula Tola

k problematice imigrantů muslimského původu. Velmi přínosná byla v tomto směru také publikace, z řady Muslims in the EU: Cities Report, The Netherlands 2007, autorů F. Demanta, M. Maussena a J. Ratha. Dalšími autory, jejichž prací jsem pro téma imigranti muslimského původu využila, byli Baukje Prins, Jan Ondřejka, R. Koopmans, Edwin Bakker, Franco Cardini a publikace vydaná Nizozemským ministerstvem pro vnitřní a královské vztahy From Dawa to Jihad. The various threats from radical Islam to the democratic legal order. Při charakteristice dění aktuálního byla situace ohledně materiálu na jednu stranu jednoduchá, protože se všude objevovalo velké množství zpráv, komentářů apod. Na druhou stranu nebylo jednoduché z velkého množství zdrojů různého charakteru uspořádat text tak, aby odpovídal přesně skutečnosti, bez zkreslení, které médii prezentované zprávy často přinášejí. Čerpala jsem převážně z internetových zdrojů, informace z nich jsem vzájemně porovnávala. V konečné fázi nejvíce cituji z článků Petra Podaného z časopisu Týden, dále ze zpravodajského webu radionetherlands.nl, aktuálně.cz,

lidovky.cz

nebo

internetového

vydání

britského

Guardianu

a

zpravodajských pořadů České televize. I z Wildersova fimu Fitna, umístěného na internetu. Jako doplňující zdroje jsem využívala článků publikovaných v Mezinárodní politice, Mezinárodních vztazích, Demografii, v internetovém vydání časopisu Týden, 14

Reflex, ze zpravodajských serverů Spiegelonline, The New Yorker, The weekly Standard, Time, Dutch News a další. Pro vysvětlení výkladu některých termínů, objevujících se v práci, jsem využila internetový Terminologický slovník MV ČR a Nový akademický slovník cizích slov, aktualizovaný k roku 2007. V neposlední řadě jsem v pojetí celé problematiky čerpala i z vlastních zkušeností, získaných během svých pobytů v Nizozemsku.

15

Část první: Obecnější pohled na migraci a její motivy, zasazení do kontextu poválečné Evropy 2.0 Fenomén migrace10 S migrací je historie lidstva spojena v podstatě od počátku své existence. Téměř každá země se setkala nebo setkává s tímto fenoménem11, který se stává jedním z charakteristických znaků, ovlivňujících současný i budoucí vývoj globálního světa a je zároveň jedním z jeho významných problémů12. Jedná se o velmi komplexní proces, vznikající z určité společenské změny a zasahující celou společnost v zemi původu, stejně jako v zemi cílové13. Tím se také migrace stává ožehavou tématikou v rámci politik na všech úrovních. Intenzita a aktuálnost této problematiky se liší podle geografické polohy té které země. Můžeme říct, že bohaté západoevropské země, USA a obecně země ležící na severní polokouli ji řeší více, protože sem směřuje mnohem více proudů migrantů, než do jiných oblastí14. Za hlavní důvody těchto migračních proudů lze považovat znatelné rozdíly v bohatství jednotlivých oblastí, v síle jednotlivých ekonomik i v následné životní úrovni daných společností, obdobně jako časté rozdíly v míře demokracie a politické stabilitě jednotlivých států. Výsledkem je pak trvalý a dále rostoucí migrační tlak, kdy

10

Vymezení pojmu migrace není jednoznačné, definice se různí a termín migrace může být chápán v několika rovinách. Migrace může být mezinárodní (nabývá podoby emigrace nebo imigrace) nebo vnitřní (v rámci jedné země). Dále dobrovolná nebo nucená, atd. Existuje také celý systém migračních teorií (dosud nebyla nalezena a akceptována zastřešující migrační teorie), který ve své práci, vzhledem k jejímu rozsahu a zaměření, uvádět nebudu. Migrací je označován proces prostorového přemisťování osob přes hranice, spojený se změnou místa bydliště na dobu kratší či delší, případně natrvalo. Podle směru migrace se rozeznává emigrace (vystěhovávání) a imigrace (přistěhovávání). Každý individuální pohyb nabývá ovšem obou těchto forem – z jedné oblasti se emigruje, do druhé se imigruje, pokud je nám parametrem stěhující se člověk. Migrant je každý člověk, který překročí mezinárodně uznávané hranice a zůstává v jiné zemi déle než rok (dle definice OSN). Migrace [online]. [cit. 2008-0521]. Dostupný z < http://www.varianty.cz/notions.php?id=25 Dalším pohledem na migraci je definice MV ČR, které ji chápe jako přesun jednotlivců i skupin v prostoru, který je spolu s porodností a úmrtností klíčovým prvkem v procesu populačního vývoje a výrazně ovlivňuje společenské a kulturní změny obyvatel na všech úrovních. S ekonomickým rozvojem se intenzita migrace neustále zvyšuje. Terminologický slovník [online]. [cit. 2008-05- 21]. Dostupný z < http://www.mvcr.cz/azyl/slovnik.html 11 V Evropě má jen několik států homogenní populaci, tzn., nevyskytují se v ní téměř žádné nebo jen početně slabé národnostní menšiny. Taková je situace např. na Islandu, v Portugalsku či Irsku. Průcha, Jan: Multikulturní výchova. Praha 2006, s. 44. 12 Kaňáková, Naděžda: Globální aspekty migrace. Demografie, 2002, roč. 44, č. 2, s. 123., Drbohlav, Dušan: Hlavní trendy mezinárodní migrace. Demografie, 1995, roč. 37, č. 4, s. 280. 13 Castles, S., Miller, M. J.: The Age of Migration. International Population Movements in the Modern World. London 1998, s. 19., Uherek, Zdeněk: Migrace: historie a současnost. Mezinárodní politika, 2003, roč. 27, č. 10, s. 4. 14 Mluví se o tzv. migraci z „chudého“ jihu na „bohatý“ sever.

16

podmínky chudších a neprůmyslových oblastí, které nejsou schopny vlastní „modernizace“ a rovnováhy, ženou svoji populaci do oblastí vyspělých a bohatších15. Je dobré si uvědomit, že migrace v sobě zahrnuje aspekty, jak pozitivní tak i negativní, ty jsou zdůrazňovány mnohem častěji. Na druhou stranu, bez imigrantů by se počet obyvatel některých zemí výrazně snížil, když vezmeme v úvahu, že natalita u imigrantů bývá zpravidla vyšší v porovnání s domácím obyvatelstvem. Imigranti se také podílí na zaplňování významné části pracovních míst na trhu práce, hlavně v průmyslu, stavebnictví a dalších oborech, kde je nedostatek „domácích“ uchazečů. Tím se imigranti, v některých oblastech a za stávajících podmínek, stávají ekonomicky nezbytnou pracovní silou. V úvahu můžeme vzít také aspekty kulturní, jazykové, etnické a jiné, kdy přítomnost imigrantů určitým způsobem rozvíjí a obohacuje hostitelskou společnost. V následujících kapitolách se budu zabývat příčinami a motivy, které vedou k migraci, přiblížím konkrétní stav v Nizozemsku a stručně nastíním také situaci v poválečné Evropě, z hlediska problematiky migrace. Tím získáme komplexnější pohled na vývoj imigrace v Nizozemsku.

2.1 Motivy migrace Existuje velké množství faktorů a motivů, které mají vliv na migraci, často jsou propojené a vzájemně se posilují a společně působí při určitém typu migrace16. Bližším zkoumáním se ale u každé země, i jejího dílčího území, objevuje specifický soubor těchto faktorů, které se vztahují právě k této oblasti17. Proto bychom se měli vždy zaměřit, pokud uvažujeme o motivech a faktorech migrace, na určitou skupinu migrantů, na konkrétní případ a specifické podmínky v dané zemi a dané časové období.

15

Zimová, Dana: Problémy migrační politiky Francie. Diplomová práce, Brno, MU, Ekonomickosprávní fakulta, 2006, s. 27. Vedoucí diplomové práce Mirka Wildmannová. 16 U migrace z jihu na sever (např. z Afriky do Evropy) jsou faktory prudký demografický růst, vedoucí k vyčerpávání přírodních zdrojů, malý ekonomický rozvoj, což má za následek nezaměstnanost a zhoršování životního prostředí, tohle všechno pak vede k politické nestabilitě. Naopak u migrace z východu na západ se nejedná o prudký růst populace, ale o špatný stav ekonomiky a o politickou nestabilitu, které migraci způsobují. Doomernik, J., Penninx, R., van Amersfoort, H.: A Migration Policy for the Future. Possibilities and Limitations. Amsterdam 1997, s. 65 [online] April 1997. [cit. 2008-0628]. Dostupný z
17

Mezi hlavní faktory motivace18, směřující k migraci, patří především chudoba a prohlubující se nerovnost mezi Severem a Jihem19, politické tlaky20, ekologické tlaky21, demografické tlaky22, faktory trhu práce23, ty v sobě zahrnují také snahy o zlepšení ekonomické situace, či profesního postavení. K motivům migrace můžeme zahrnout také rodinu, důvodem je snaha o její sloučení nebo vytvoření, což vedlo například právě v Nizozemsku k obrovskému množství lidí, kteří se do země dostávali a dostávají. V některých obdobích tvořili tito lidé dokonce hlavní proud imigrantů. Součástí výčtu je ale také přirozená touha lidí stále objevovat nová místa a kultury. Pokud motivy migrace vztáhneme na Nizozemsko, musíme posuzovat zvlášť jednotlivá období a jednotlivé skupiny imigrantů, protože do země proudily a proudí z odlišných příčin a důvodů. Motivy lidí, přicházejících do Nizozemska před 2. SV, byly otevřený a tolerantní přístup k různosti a především svoboda náboženského vyznání. Po 2. SV to byly motivy související s koloniálním dědictvím země, snaha dostat se k lepšímu ekonomickému zázemí i možnostem vzdělávání, které Nizozemsko poskytovalo, od konce 50. let potom nabídky pracovních příležitostí, později slučování a vytváření rodin a opět důvody bezpečné a sociálně štědré bohaté západoevropské

18

Můžeme je rozdělit na tzv. „push“ faktory (zjednodušeně řečeno negativní jevy, které nutí obyvatele opustit svou zemi) a „pull“ faktory (pozitivní očekávání od země imigrace, podmínky a jevy, které motivují k imigraci do určité země). Živná, Tereza: Azylová politika státu a její přesah do aktivit nestátních neziskových organizací. Diplomová práce, Brno, MU, Ekonomicko- správní fakulta, 2006, s. 12. Vedoucí diplomové práce Simona Škarabelová. 19 Na celkové migraci se velmi výrazně podílí migrace z rozvojových zemí do rozvinutých, především v souvislosti s výraznou příjmovou diferenciací. Kaňáková, Naděžda: Globální aspekty migrace. Demografie, 2002, roč. 44, č. 2, s. 122. 20 Obava před politickým pronásledováním, o svůj život, životy blízkých, porušování lidských práv, omezování osobních svobod, … 21 Lidé prchající před důsledky zhoršujícího se stavu životního prostředí a ekologickými katastrofami, další vývoj velmi pravděpodobně přinese nárůst této skupiny uprchlíků, což vyplývá z destrukce životního prostředí, vyššího rizika ekologických katastrof, umocnění dopadů přírodních katastrof v hustě osídlených oblastech, vyčerpání prostředí a jeho zdrojů, realizace různých rozvojových projektů vedoucích k přesídlování velkého množství lidí, k nezvratným zásahům do životního prostředí, atd. Tyto faktory mají navíc mnohem větší dopad, pokud se odehrávají v oblastech s vysokou hustotou obyvatelstva. Kaňáková, Naděžda: Globální aspekty migrace. Demografie, 2002, roč. 44, č. 2, s. 122123. 22 Rostoucí populace v některých oblastech vytváří silný tlak na zdroje, životní prostředí, schopnosti vlád a možnosti ekonomik zajistit rostoucímu obyvatelstvu zdroje obživy, základní životní jistoty, bezpečnost. Pravděpodobně většina tohoto nárůstu populace bude lokalizována v rozvojovém světě a zde především v rychle expandujících městských částech. Tyto motivy budou ještě podporovány poptávkou po zahraničních pracovnících ve vyspělých zemích, které se potýkají se stárnutím obyvatelstva. Kaňáková, Naděžda: Globální aspekty migrace. Demografie, 2002, roč. 44, č. 2, s. 123. 23 Pokles podílu ekonomicky aktivního obyvatelstva ve vyspělých zemích a růst „zásoby“ekonomicky aktivního obyvatelstva v méně rozvinutých regionech, právě v těchto regionech lze také očekávat, mimo migraci do vyspělých zemí, značné přesuny obyvatelstva z chudého venkova do velkoměst a jejich okrajových oblastí, ve snaze utéct před chudobou venkova. Kaňáková, Naděžda: Globální aspekty migrace. Demografie, 2002, roč. 44, č. 2, s. 123.

18

země, do které mířily a míří tisíce uprchlíků a žadatelů o azyl, jejichž motivy jsou nezřídka více ekonomické než humanitární.

2.2 Migrace v kontextu Evropy po roce 1945 Po 2. SV dochází k novému rozvoji migrace. Jde především o pohyb evropských uprchlíků spojený s koncem války a o migraci spjatou s procesy dekolonizace. Dochází ke zpětné migraci kolonizátorů do zemí jejich původu24. Tuto zpětnou migraci následovala migrace původních obyvatel, která byla vyvolána jednak politickými a etnickými konflikty, zhoršením životních podmínek v nově vznikajících státech a také rostoucí poptávkou po levné pracovní síle v Evropě25. Nejvíce byly touto migrací zasaženy především Velká Británie, Francie a Nizozemsko. Vlády, které příchod zahraničních pracovníků podporovaly, přitom vycházely z předpokladu, že jde o dočasnou migraci26. Tento předpoklad se ale ukázal jako zcela mylný. Příchod ekonomické recese v první polovině 70. let27 provázely i změny v oblasti migrace. Především v zemích západní Evropy se setkáváme se snahami migraci omezit28. Nicméně rozsáhlá migrace směrem na sever pokračovala i nadále29. Politické změny spojené s rozpadem bývalého sovětského bloku, probíhající od konce 80. let, se pak staly hybnou silou transformace některých zemí z emigrační na imigrační30. Evropa na západ od železné opony se jako celek proměnila v imigrační kontinent do konce 80. let 20. století a přistěhovalectví se ve všech zasažených

24

Tato migrace směřující z osamostatňujících se kolonií do bývalých metropolí dosáhla počtu několika milionů. Kaňáková, Naděžda: Globální aspekty migrace. Demografie, 2002, roč. 44, č. 2, s. 120. 25 Ta přicházela nejdříve z chudších zemí jižní Evropy (Řecka, Portugalska, Španělska), později ze zemí severní Afriky, Turecka a Jugoslávie. Barša, P., Baršová, A.: Přistěhovalectví a liberální stát. Imigrační a integrační politiky v USA, západní Evropě a Česku. Brno 2005, s. 96. 26 Počítaly s tím, že až potřeba zahraničních pracovních sil opadne, „hostující“ pracovníci se opět vrátí domů. Barša, P., Baršová, A.: Přistěhovalectví a liberální stát. Imigrační a integrační politiky v USA, západní Evropě a Česku. Brno 2005, s. 96., Kaňáková, Naděžda: Globální aspekty migrace. Demografie, 2002, roč. 44, č. 2, s. 120. 27 Související se zvyšujícími se cenami ropy v roce 1973, v souvislosti s tzv. prvním ropným šokem. 28 Hnízdo, Bořek: Evropské migrace a národní stát. Mezinárodní vztahy, 1996, roč. 15, č. 4, s. 95- 96. 29 Díky rychlému vědecko- technickému rozvoji, expanzi v sektoru služeb, sociálně- ekonomickému a politickému vývoji v jednotlivých oblastech světa, atd. Posílilo především přistěhovalectví na základě slučování rodin, které zůstalo jedinou úředně povolenou možností. V 80. a 90. letech do Evropy proudí uprchlíci a žadatelé o azyl, v důsledku mnoha geopolitických změn, v souvislosti s pádem berlínské zdi, otevřením hranic a rozpadu SSSR se objevuje migrace etnických menšin. Kaňáková, Naděžda: Globální aspekty migrace. Demografie, 2002, roč. 44, č. 2, s. 120., Barša, P., Baršová, A.: Přistěhovalectví a liberální stát. Imigrační a integrační politiky v USA, západní Evropě a Česku. Brno 2005, s. 97- 98. 30 Kaňáková, Naděžda: Globální aspekty migrace. Demografie, 2002, roč. 44, č. 2, s. 120.

19

evropských státech stalo ústředním politickým tématem31. Mezi země s vysokým počtem cizinců patřilo a patří Nizozemsko, v současné době tvoří jejich počet více než 3 200 00032. Některé záležitosti související s migrací není v dnešní době, v rámci Evropy, možné řešit pouze na úrovni jednotlivých národních států, ale musí fungovat určitá kooperace a koordinace i na úrovni nadnárodní33. Migrace a především imigrace jsou aktuálními problémy34 a řeší je všechny země Evropské unie, i když v různé intenzitě. Pro zefektivnění některých těchto procesů je v jejich zájmu usilovat o sjednocení pravidel a zákonů, souvisejících s touto oblastí, které respektují základní pravidla a principy týkající se imigrantů. Navíc musí být přijatelná pro všechny participující státy, čehož není jednoduché dosáhnout. Vývoj přístupu Evropské Unie k migrační a azylové politice nebyl a není rozhodně jednoduchý. Navíc, při vytváření těchto společných politik na úrovni EU, je nutné brát v úvahu, že i na území Evropy existují státy se zcela odlišnou historickou zkušeností a vývojem. Existují tedy výrazné limity35. Členské státy EU mají rozdílné historické zkušenosti v oblasti imigrace. Některé z nich mají bohatou koloniální historii (například Francie, Velká Británie, Nizozemsko, Belgie,…), která země předurčila k velkým imigračním proudům právě z těchto oblastí. Jiné země (např. Německo) kolonie v minulosti neměly nebo ne v takové míře jako výše uvedené státy a tak přicházející imigranti mají zcela jiné vazby k zemi, odlišnou motivaci a pocházejí z jiných regionů. Různá je také míra integrace imigrantů do společnosti, přístupy a opatření vůči nim uplatňované a celkové imigrační modely a strategie fungující 31

Bade, J. Klaus: Evropa v pohybu. Evropské migrace dvou staletí. Praha 2004, s. 357. Z celkového počtu 16 a půl milionů. Údaje z května 2008. Centraal Bureau voor de Statistieken [online] May 2008. [cit. 2008-06-28]. Dostupný z < http://statline.cbs.nl/StatWeb/publication/?VW=T&DM=SLEN&PA=37325eng&D1=a&D2=02,127,133,198,216&D3=0&D4=0&D5=0&D6=a,!0-5&HD=080521-0939&LA=EN&HDR=T&STB=G1 33 I přesto, že má migrace odlišné projevy a dopady v jednotlivých regionech. Kaňáková, Naděžda: Globální aspekty migrace. Demografie, 2002, roč. 44, č. 2, s. 123. 34 Diskuse o imigračních politikách je znesnadňována nejednoznačností související s tím, že problematika migrace se nachází někde mezi pravomocemi národního státu a mezinárodního společenství. Výsostná role státu v rozhodování o migračních otázkách je omezována některými principy mezinárodního práva – základními lidskými právy či principy liberálního trhu. Navíc se i státy samotné mohou snažit přenést odpovědnost na mezinárodní úroveň, zejména pokud se přistěhovalectví stalo problémovým a rizikovým tématem. Lahav, Gallya: Immigration and Politics in the New Europe: Reinventing Borders. Cambridge 2004, s. 156, 220. 35 Hlavní brzdou ve vývoji přistěhovalecké politiky na úrovni EU je snaha států o zachování suverenity, ale svou roli sehrává také odlišná kvalita i kvantita migračních proudů v jednotlivých evropských zemích či skupinách zemí, tyto rozdíly se s rozšířením EU ještě dále posilují. Baršová, Andrea, Barša, Pavel: Přistěhovalectví a liberální stát. Imigrační a integrační politiky v USA, západní Evropě a Česku. Brno 2005, s. 156. 32

20

v jednotlivých evropských zemích (můžeme hovořit o multikulturním modelu, o asimilačním a vylučovacím/ diskriminačním modelu, popřípadě o kombinaci jednotlivých modelů36). Určitým paradoxem v rámci vývoje migrační a azylové politiky je, že EU směřuje, co se týče teoretického přístupu k integraci přistěhovalců, k asimilacionismu. Přestože je EU založena na jednotě v rozmanitosti tedy na rozmanitosti kultur, zvyků, přesvědčení a jazyků, a v článku 22 Listiny základních práv EU stanoví, že Unie respektuje kulturní, náboženskou a jazykovou rozmanitost, co se týče přistěhovalců, klade důraz na občanskou integraci na úkor podpory jejich odlišných kulturních identit37. Tato politika, tedy podpora individuálních etnických, kulturních a jazykových identit byla realizována během 80. let v Nizozemsku. V důsledku negativních zkušeností a neúnosného stavu se od ní ale upustilo a přešlo se k politice kladoucí důraz na integraci a aktivitu ze strany samotných imigrantů. Je tedy jasné, že v důsledku velké různorodosti jednak v historickém vývoji a jednak v přístupech států vůči imigrantům, není uvedení oblasti na úroveň nadnárodní nikterak snadné. A technicky není ani možné uvést rozhodování o veškerých záležitostech s tím spojených na úroveň nadnárodní. Vždy budou oblasti, které budou organizovány a kontrolovány jednotlivými národními státy.

36

Baršová, Andrea, Barša, Pavel: Přistěhovalectví a liberální stát. Imigrační a integrační politiky v USA, západní Evropě a Česku. Brno 2005, s. 36. 37 Barša, P., Baršová, A.: Přistěhovalectví a liberální stát. Imigrační a integrační politiky v USA, západní Evropě a Česku. Brno 2005, s. 150.

21

Část druhá: Historický vývoj v Nizozemsku, který výrazně ovlivnil dnešní situaci v oblasti imigrace a imigrační politiky 3.0 Kapitoly z dějin Nizozemského království Oficiálním názvem země, která se rozkládá mezi Severním mořem na severu a západě, Německem na východě a Belgií na jihu je Nizozemské království38 (Koninkrijk der Nederlanden), popř. Nizozemsko. Státní zřízení země je konstituční monarchie s parlamentní demokracií. Vládu tvoří kabinet spolu s monarchou, což Nizozemsko odlišuje od většiny ostatních evropských monarchií, kde je panovník z vlády vyloučen. Rozdělení úloh mezi panovníka a kabinet je dáno ústavou39. Úředním jazykem země je nizozemština40. V provincii Frísko41 je druhým úředním jazykem fríština. K Nizozemskému království patří také ostrov Aruba42, u venezuelského pobřeží, se zvláštním statusem vnitřně autonomního závislého území a Nizozemské Antily43 se statusem zámořské provincie s vlastní správou. Aruba a

38

Vžité pojmenování Holandsko v sobě zahrnuje pouze pojmenování jedné (celkově z 12) z nizozemských provincií, dnes rozdělené na Severní a Jižní Holandsko, která si v průběhu historie země vydobyla přední místo. I pojmenování Nizozemí je nepřesné, jedná se totiž o pojmenování historického území, které bylo geograficky rozsáhlejší než dnešní samotné Nizozemsko. Zahrnovalo území Belgie, části severní Francie, Lucemburska a hraniční oblasti dnešního Německa. Dnešní Nizozemsko se dělí na 12 provincií (vyšších územně správních celků). Jsou to: Zeeland (Middelburg), Limburg (Maastricht), Noord-Brabant (´s-Hertogenbosch; zkráceně Den Bosch), Zuid Holland (´s-Gravenhage; zkráceně Den Haag), Nord-Holland (Haarlem), Flevoland (Lelystad), Gelderland (Arnhem), Drenthe (Assen), Friesland (Leeuwarden), Groningen (Groningen), Overijssel (Zwolle) a Utrecht (Utrecht). V závorkách jsou uvedena hlavní města jednotlivých provincií. Sklenářová, S.: Stručná historie států. Nizozemsko. Praha 2006, s. 9., Souhrnná teritoriální informace Nizozemsko [online] k 1. 10. 2008. [cit. 2008-10-15]. Dostupný z < http://services.czechtrade.cz/pdf/sti/nizozemsko2007-10-01.pdf 39 Daňková, Hana: Monarchie a politický systém v Nizozemsku [online] 7. 2. 2003. [cit. 2008-0604]. Dostupný z < http://www.integrace.cz/integrace/clanek.asp?id=636 40 Západogermánský jazyk, kterým hovoří (jako mateřským nebo kulturním a dorozumívacím jazykem) asi 25 milionů lidí na celém světě. Nizozemština je úředním jazykem mimo Nizozemska také v Belgii (vedle francouzštiny a němčiny), Surinamu a Nizozemských Antilách. Setkáme se s ní také v Indonésii, vzhledem k její koloniální historii. V jižní Africe, kde až do počátku 20. století existovaly búrské republiky (Oranžsko a Transvaal), se z ní vyvinul samostatný jazyk afrikánština, s níž se mluví hlavně v Jihoafrické republice a Namibii. Sklenářová, S.: Stručná historie států. Nizozemsko. Praha 2006, s. 13, Fridrich, Milan: O zvláštní lhostejnosti vůči nizozemštině [online] 7. 7. 2006. [cit. 2008-09-01]. Dostupný z < http://vikend.ihned.cz/index.php?s1=v&s2=0&s3=0&s4=0&s5=0&s6=0&m=d&article%5Bid%5D=1883 5460 41 Rozkládá se na severu Nizozemska, včetně části Západofríských ostrovů. Šatava, L.: Národnostní menšiny v Evropě. Encyklopedická příručka. Praha 1994, s. 208. 42 Ostrov Aruba se od Nizozemských Antil odtrhla v roce 1986. Sklenářová, S.: Stručná historie států. Nizozemsko. Praha 2006, s. 176. 43 Od roku 1954 tvoří ostrovy politický svazek Nizozemské Antily: ostrovy St. Eustatius, Saba, jižní část ostrova St. Maarten (severní část patří k Francii), Curaçao a Bonaire. Sklenářová, S.: Stručná historie

22

Nizozemské Antily nejsou součástí EU44, na rozdíl od Nizozemska, jako jedné ze zakládajících zemí evropského společenství. Hlavním městem Nizozemska je Amsterdam45, sídlem vlády, parlamentu a královské rodiny, stejně jako řady mezinárodních institucí46 je potom historické a třetí největší město Nizozemska Den Haag. Hovoří se o něm také jako o diplomatickém centru země. Hlavní představitelkou země je královna Beatrix, Její Veličenstvo královna Beatrix Wilhelmina Armgard, Královna Nizozemska, Princezna Oranžska-Nassau, Princezna Lippe-Biesterfeld atd., jejíž inaugurace proběhla 30. dubna 198047, nastoupila po abdikaci své matky, královny Juliany48. V Nizozemských Antilách a na Arubě je královna zastoupena guvernérem49. Téměř 16, 5 milionů obyvatel50 Nizozemska žije na území o rozloze 41,527 km² (z toho je 7,744 km² vodních ploch), tímto se země řadí k nejhustěji osídleným na světě. Počet obyvatel na km² je zhruba 48351. Nizozemské království existuje teprve od roku 181352 (ještě ne v dnešní podobě, tehdy zahrnovalo také území dnešní Belgie a Lucemburska53). Historický vývoj této dnešní malé západoevropské země je velmi komplikovaný, ale umožňuje nám alespoň z části pochopit současné dění v oblasti imigrace, zvlášť některá jeho dějinná období. států. Nizozemsko. Praha 2006, s. 176., Kabela, Miroslav: Holandská zkušenost. Jak malá země řeší aktuální společenské a politické problémy. Brno 1999, s. 125. 44 Sklenářová, S.: Stručná historie států. Nizozemsko. Praha 2006, s. 176. 45 Poprvé se stal hlavním městem za vlády Napoleona Bonaparta (1810- 1814), podruhé a definitivně byl zvolen králem Vilémem I. v roce 1830. Sklenářová, S.: Stručná historie států. Nizozemsko. Praha 2006, s. 175. 46 Sídlí zde Stálý rozhodčí soud (nejstarší instituce pro řešení mezinárodních sporů), Mezinárodní soudní dvůr (hlavní soudní orgán Organizace spojených národů), Mezinárodní trestní tribunál pro bývalou Jugoslávii či Mezinárodní trestní soud. Holandsko [online] 2007. [cit. 2008-06-04]. Dostupný z < http://holandsko.org/den-haag 47 Souhrnná teritoriální informace Nizozemsko [online] k 1. 10. 2008. [cit. 2008-10-04]. Dostupný z < http://services.czechtrade.cz/pdf/sti/nizozemsko-2007-10-01.pdf 48 History of the Netherlands [online]. [cit. 2008-06-04]. Dostupný z < http://www.minbuza.nl/history/en/1967tot2000,1980.html 49 Daňková, Hana: Monarchie a politický systém v Nizozemsku [online] 7. 2. 2003. [cit. 2008-0604]. Dostupný z < http://www.integrace.cz/integrace/clanek.asp?id=636 50 Počet obyvatel 16 405 399, ke květnu 2008. Z toho „místní“ obyvatelstvo 13 189 983 a obyvatelstvo s cizím původem, západním a nezápadním 3 215 416. Centraal Bureau voor de Statistieken [online] May 2008. [cit. 2008-06-28]. Dostupný z < http://statline.cbs.nl/StatWeb/publication/?VW=T&DM=SLEN&PA=37325eng&D1=a&D2=02,127,133,198,216&D3=0&D4=0&D5=0&D6=a,!0-5&HD=080522-1455&LA=EN&HDR=T&STB=G1 51 Údaj z roku 2006. Souhrnná teritoriální informace Nizozemsko [online] k 1. 10. 2008. [cit. 2008-1019]. Dostupný z < http://services.czechtrade.cz/pdf/sti/nizozemsko-2007-10-01.pdf 52 Předtím bylo od roku 1810 součástí Francouzského císařství. Van der Horst, Han: Dějiny Nizozemska. Praha 2005, s. 5., Sklenářová, S.: Stručná historie států. Nizozemsko. Praha 2006, s. 106- 107. 53 Nizozemsko [online]. [cit. 2008-07-21]. Dostupný z < http://www.czech-press.cz/index.php?cid=145

23

V následující kapitole proto stručně popíši koloniální historii Nizozemska. Tak získáme dobrý přehled o některých příčinách současného stavu imigrace v zemi.

3.1 Koloniální historie Koloniální historie Nizozemska je nezbytná pro pochopení dnešní situace geografického původu cizinců v zemi. Bývalé nizozemské kolonie byly po 2. SV významným zdrojem imigrantů a jsou jimi v jisté míře dodnes.

Holandská koloniální říše v průběhu historie54 Spojené Nizozemské provincie55 se během 17. století56 staly vedoucí námořní a obchodní silou s koloniemi po celém světě57. Zařadily se tak mezi nejvýznamnější 54

Nizozemské kolonie [online]. [cit.2008-05-20]. Dostupný z < http://cs.wikipedia.org/wiki/Nizozemsk%C3%A9_kolonie 55 Nezávislý stát byl uznán, münsterským mírem (součást vestfálského míru), na počátku roku 1648. Mír ukonnčil tzv. 80ti letou válku, vedenou za nezávislost proti Španělům. Nezávislý stát tvořilo sedm suverénních provincií: Holland, Zeeland, Utrecht, Friesland, Groningen, Overijssel a Gelderland. History of the Netherlands [online]. [cit. 2008-07-21]. Dostupný z < http://www.minbuza.nl/en/welcome/History,History-of-the-Netherlands--summary.html, Sklenářová, S.: Stručná historie států. Nizozemsko. Praha 2006, s. 91. 56 Nazývaným také „zlatým věkem“, pro velký ekonomický růst, rozvoj vědy a umění. V této době Nizozemci zabezpečovali přibližně polovinu světového obchodu. History of the Netherlands [online]. [cit. 2008-07-21]. Dostupný z < http://www.minbuza.nl/en/welcome/History,History-of-the-Netherlands--summary.html, Nizozemské kolonie [online]. [cit. 2008-08-19]. Dostupný z < http://cs.wikipedia.org/wiki/Nizozemsk%C3%A9_kolonie 57 The World Factbook. Netherlands [online] March 2008. [cit. 2008-05-19]. Dostupný z < https://www.cia.gov/library/publications/the-world-factbook/geos/nl.html

24

koloniální mocnosti tehdejšího světa, jako byli Portugalci, Angličané nebo Španělé. Nepochybně k tomu přispělo založení Nizozemské Východoindické společnosti (VOC)58 20. března 1602. Společnost získala monopol na obchod s východní Asií, čímž si vydobyla pevnou pozici při obchodování s asijskými výrobky59, nejdůležitějším zbožím pro trhy v celé Evropě. VOC nakonec prakticky vytlačila Portugalce především z Východní Indie60 a střežila si svůj monopol na obchod se zdejším kořením61. Vznik Nizozemské Východoindické společnosti nepochybně znamenal počátek obrovského ekonomického a kulturního rozkvětu Nizozemska a stál u zrodu jeho mezinárodní orientace62. Na druhou stranu ale v dlouhodobém režimu VOC nikdy neprofitovala ze 58

K založení VOC (Vereenigde Oost- Indische Compagnie) vedly Holanďany veskrze pragmatické důvody. Poté, co byli okolo roku 1590 Portugalskem vytlačeni z lukrativního obchodování v Asii, rozhodlo se několik amsterdamských obchodníků, že portugalský monopol zlomí a již roku 1595 zorganizovali první plavbu do Asie. Další obchodníci je následovali a během pěti let se na Dálný Východ vypravilo celkem patnáct flotil s pětašedesáti loděmi. Vzájemná konkurence nizozemských obchodníků zesílila. Generální stavy, tehdejší obdoba parlamentu, se rozhodly zakročit a přimět obchodníky ke spolupráci namísto konkurence. Toto úsilí vedlo k založení Východoindické společnosti, která 20. března 1602 dostala od Generálních stavů licenci, zaručující Nizozemsku obchodní monopol v oblasti mezi mysem Dobré naděje a Magalhãesovým průlivem. Východoindická společnost dále obdržela právo uzavírat smlouvy se sousedními státními útvary, udržovat ozbrojené síly a v nových oblastech jmenovat správní úředníky. Měla vlastní mapy námořních cest a nově dobytých území, vyráběla navigační přístroje. Hlavním sídlem Nizozemské Východoindické společnosti na Dálném Východě byla Jakarta (od r. 1619, město získalo nové jméno Batávie a bylo prvním nizozemským městem mimo Evropu, představovalo ústředí pro celou oblast Indického oceánu od Kapské kolonie až po Dálný východ) na ostrově Jáva, která se rovněž stala centrem obchodu a obchodních sítí. Východoindická společnost zde rozvíjela i regionální a místní obchod. Daňková, Hana: Čtyřista let Východoindické společnosti [online]. [cit. 2008-07-21] 7. 2. 2003. Dostupný z < http://www.europeum.org/disp_article.php?aid=593, Sklenářová, S.: Stručná historie států. Nizozemsko. Praha 2006, s. 77., Dubovská, Z., Petrů, T., Zbořil, Z.: Dějiny Indonésie. Praha 2005, s. 146, 212., Kabela, Miroslav: Holandská skutečnost. Brno 2002, s. 186. 59 Vedle koření to byly čaj a porcelán z východní Asie a bavlněné látky z Indie. Sklenářová, S.: Stručná historie států. Nizozemsko. Praha 2006, s. 77. 60 Nizozemská východní Indie- pojmenování pro nizozemské državy v Indonéském souostroví (nejvýznamnější nizozemská kolonie), kde se bojovalo zejména o Moluky, „ostrovy koření“. Sklenářová, S.: Stručná historie států. Nizozemsko. Praha 2006, s. 77., Dubovská, Z., Petrů, T., Zbořil, Z.: Dějiny Indonésie. Praha 2005, s. 212. 61 VOC, nejen v době svého největšího rozkvětu, ale také v letech svého úpadku, soustřeďovala své obchodní zájmy na několik komodit: pepř, muškátový oříšek, hřebíček, indigo, košelinu, vzácná dřeva a vonné pryskyřice. Snažila se kontrolovat z tohoto hlediska nejvýznamnější oblasti celého souostrovíJávu, Moluky, podstatnou část Sumatry a významnější část Kalimantanu. Sklenářová, S.: Stručná historie států. Nizozemsko. Praha 2006, s. 77., Dubovská, Z., Petrů, T., Zbořil, Z.: Dějiny Indonésie. Praha 2005, s. 215. 62 Východoindická společnost byla první nadnárodní společností v západní Evropě. Tento rozsáhlý obchodní podnik přetrval dvě století. V 18. století se Východoindická společnost přeměnila z loďařské obchodní na územní a začala se zabývat zemědělskou výrobou. Ke konci 18. století ale obchod upadal, což zapříčinila zesílená konkurence, nizozemské války s Anglií, ale také korupce, nepotismus a pašování. K 1. lednu 1800 přestala nizozemská východoindická společnost oficiálně existovat, její državy, zboží a dluhy se staly majetkem nizozemské vlády. Tím začala postupná proměna nizozemských osad v Indonéském souostroví v novou politickou organizaci, která je známá pod jménem Nizozemská východní Indie. Daňková, Hana: Čtyřista let Východoindické společnosti [online] 7. 2. 2003. [cit. 200807-21]. Dostupný z < http://www.europeum.org/disp_article.php?aid=593, Dubovská, Z., Petrů, T., Zbořil, Z.: Dějiny Indonésie. Praha 2005, s. 154, 214., Sklenářová, S.: Stručná historie států. Nizozemsko. Praha 2006, s. 104.

25

svých početných obchodních aktivit na Jávě, především kvůli obrovským nákladům na vojenské operace, kde nebylo vyloučeno ani použití brutálních donucovacích metod, mezi nimiž nechybělo ani vyvražďování místních obyvatel63. Nedlouho po založení VOC se objevila potřeba založení další společnosti, která se měla stát konkurencí Portugalcům a Španělům v západní Africe. V roce 1621 tak byla založena Nizozemská Západoindická společnost

64

. Vedle pirátství se snažila dobýt co

nejvíce území v Severní a Jižní Americe a zakládat tu nové kolonie65. V roce 1625 koupil Nizozemec Willem Verhulst od Indiánů ostrov Manhattan a položil základ k Novému Amsterdamu66. V roce 1634 dobyla Západoindická společnost na Španělsku karibské ostrovy Arubu, Bonaire a Curaçao a krátce poté část Brazílie, tu ale musela v roce 1644 opustit. Nový Amsterdam (Nieuw Amsterdam), jedna z prvních nizozemských kolonií v Americe, vznikl v roce 1626. Osada ležela v obklíčení Francouzů a Angličanů, takže nadvláda Nizozemců zde netrvala dlouho. V roce 1667 byl Nový Amsterdam podstoupen Angličanům, v důsledku prohrané druhé anglonizozemské války67. Výměnou získali Nizozemci pobřežní stát Nizozemskou Guyanu v Jižní Americe. Tím skončil vliv nizozemské kultury v Severní Americe a přesunul se do Jižní Ameriky a Karibiku, kde měli Nizozemci v držení šest ostrovů68. V roce 1630 se Nizozemcům podařilo dobýt portugalské kolonie v Brazílii, přičemž získali většinu tohoto území. Po tomto vítězství se snažili ovládnout i další portugalské kolonie. Novou nizozemskou kolonií v Brazílii se stala kolonie Nový Holland (Nieuw Holland), ale k větší nizozemské kolonizaci tu nakonec nedošlo. Nizozemci zůstali vládci území pouze 25 let69 a jejich kolonisté zůstali ve značné menšině70.

63

Dubovská, Z., Petrů, T., Zbořil, Z.: Dějiny Indonésie. Praha 2005, s. 154., Kabela, Miroslav: Holandská skutečnost. Brno 2002, s. 186- 187. 64 West- Indische Compagnie (WIC) se zabývala vedením válek a faktickým pirátstvím vůči Španělsku, což jí bylo dáno ze strany Generálních stavů. Zrušena byla v roce 1791, stát převzal její državy a obchod v koloniích, včetně obchodu s otroky, byl prohlášen za nezávislý. Sklenářová, S.: Stručná historie států. Nizozemsko. Praha 2006, s. 78., van der Horst, Han: Dějiny Nizozemska. Praha 2005. s. 458. 65 Sklenářová, S.: Stručná historie států. Nizozemsko. Praha 2006, s. 78. 66 Dnešní New York. 67 Probíhala v letech 1665- 1667. Van der Horst, Hans: Dějiny Nizozemska. Praha 2005, s. 204- 206. 68 Aruba, Bonaire, Curaçao, Saba, Sint Maarten a Sint Eusebius. Vyvinula se zde plantážnická ekonomika podporovaná dovozem otroků ze západní Afriky. Sklenářová, S.: Stručná historie států. Nizozemsko. Praha 2006, s. 78- 79. 69 V roce 1654 byli Nizozemci z Brazílie vyhnáni. Sklenářová, S.: Stručná historie států. Nizozemsko. Praha 2006, s. 80. 70 Sklenářová, S.: Stručná historie států. Nizozemsko. Praha 2006, s. 79.

26

V roce 1652 vznikla první nizozemská kolonie v jižní Africe71. Z osady vyrostla během 17. a 18. století stálá kolonie nizozemských usedlíků, kteří se časem začali nazývat Afrikánci (Afrikaners) či Búrové (Boeren- sedláci). Prvními osadami byly Kapské Město (Kaapstad) na pobřeží a Stellenbosch ve vnitrozemí72. V době končících napoleonských válek a Vídeňského kongresu se Nizozemská východní Indie dostala pod nadvládu Angličanů73. Vláda Nizozemců tak byla za okupace Nizozemska Francií omezena nejen doma74. Po porážce Napoleona a ukončení francouzské nadvlády podepsali Angličané a Nizozemci 13. srpna 1814 v Londýně konvenci, ve které souhlasili s navrácením většiny nizozemského koloniálního panství obsazeného Brity po roce 1803 pod správu nizozemské administrativy v Batávii. Britská správa v dnešní Indonésii končí v roce 1815. Cejlon ale zůstává Angličanům, stejně jako kolonie v jižní Africe a část Guyany (Britská Guyana), druhou částí je Surinam patřící Nizozemsku75. S návratem nizozemské vlády v roce 1816 bylo relativně klidné období přerušeno řadou dlouhých a krvavých válek, vedených proti koloniální nadvládě místními obyvateli. V tomto období má svůj základ indonéské národně osvobozenecké hnutí 20. století76. Na počátku roku 1942 se Indonésie ocitla pod nadvládou Japonska77, velkou podporu jí projevovali indonéští nacionalisté. Nizozemská východní Indie se stala součástí tzv. Východoasijské sféry společného rozkvětu78. Po kapitulaci Japonska v Nizozemské východní Indii 15. srpna 1945 se Nizozemsko pokoušelo obnovit svou 71

Byla založena z podnětu VOC a měla plnit funkci zásobovací stanice, kde by se posádky mohly vybavit čerstvými potravinami, novými plachtami nebo provést opravy lodí. Sklenářová, S.: Stručná historie států. Nizozemsko. Praha 2006, s. 80. 72 Tamtéž. 73 Za britské správy proslul především na Jávě a dalších závislých územích liberální postoj k obyvatelstvu pod koloniální nadvládou. Sklenářová, S.: Stručná historie států. Nizozemsko. Praha 2006, s. 132. 74 Francouzská revoluce a armády císaře Napoleona znamenaly konec republiky Spojených nizozemských provincií, která byla připojena k Francii jako vazalský stát, pod jménem Batávská republika. Po pádu Napoleona (1813) se Nizozemsko stalo roku 1815, z rozhodnutí Vídeňského kongresu, nezávislou monarchií, tvořenou Belgií, Lucemburskem a Nizozemskem. Belgie vyhlásila nezávisost v roce 1830, vztah mezi oběma zeměmi byl napraven až smlouvou z roku 1839. S Lucemburskem zůstalo Nizozemsko spojeno personální unií do roku 1890. Sklenářová, S.: Stručná historie států. Nizozemsko. Praha 2006, s. 109- 110, 113- 114, 132., History of the Netherlands [online]. [cit. 2008-07-21]. Dostupný z < http://www.minbuza.nl/en/welcome/History,History-of-the-Netherlands--summary.html 75 Sklenářová, S.: Stručná historie států. Nizozemsko. Praha 2006, s. 109, 132. 76 Sklenářová, S.: Stručná historie států. Nizozemsko. Praha 2006, s. 133. 77 Spojenecká flotila Nizozemců, Američanů, Britů a Australanů byla drtivě poražena u ostrova Jáva. Sklenářová, S.: Stručná historie států. Nizozemsko. Praha 2006, s. 146. 78 Pro Japonce mělo souostroví důležitý význam jako zdroj surovin (mj. velké zásoby ropy) a celá ekonomika Indonésie byla podřízena válečným potřebám Japonska, což způsobilo velké zchudnutí země. Významná byla i strategická poloha, Japonsko odtud mohlo útočit na Austrálii. Nizozemci byli odvlečeni do válečného zajetí, čtvrtina zajatců japonské lágry nepřežila. Sklenářová, S.: Stručná historie států. Nizozemsko. Praha 2006, s. 146., Černoch, Pavel: Krátké dějiny Nizozemska [online] 7. 2. 2003. [cit. 2008-06-04]. Dostupný z < http://www.europeum.org/disp_article.php?aid=589

27

předválečnou nadvládu, ale narazilo na odpor většiny Indonésanů79. 17. srpna 1945 byla v Indonésii vyhlášena nezávislost, deklaraci podepsali zástupci indonéského národa a lidu, Sukarno a Hatta. 5. září byla potom jmenována první indonéská vláda. Nizozemsko, zejména pod tlakem USA, uznalo v listopadu roku 194780 existenci Indonéské republiky na Jávě, Sumatře a Maduře, na zbytku souostroví vznikly loutkové státy, které společně tvořily tzv. Spojené státy indonéské, ty se staly součástí Nizozemsko- indonéské unie. Nepřátelství a vzájemné konflikty mezi Nizozemskem a Indonésií ale pokračovaly81. V roce 1949 byly na nátlak OSN zastaveny nizozemské vojenské akce na Jávě a byla zahájena jednání u kulatého stolu v Haagu. Na konci roku 1949 byly vyhlášeny federativní Spojené státy indonéské, a to na celém území bývalé Nizozemské východní Indie82 a 17. srpna 1950 pak jednotná Indonéská republika se Sukarnem v nejvyšší funkci. V Haagu bylo rozhodnuto o založení nových Spojených států indonéských v rámci Nizozemsko- indonéské unie v čele s prezidentem Sukarnem a s Hattou jako předsedou vlády83. Nizozemsko- indonéská unie byla oficiálně rozpuštěna v roce 1954 z podnětu indonéské vlády, která vypověděla ze země nizozemskou vojenskou misi a všechny její jednotky84. Ve stejném roce byly znovu upraveny vztahy mezi Nizozemskem a dalšími zámořskými oblastmi novým ústavním řádem království, který poskytl interní samostatnost zámořským državám Surinamu a Nizozemským Antilám, kterým byla už

79

Ještě před válkou bylo založeno několik stran, představující indonéský národně osvobozenecký boj za nezávislost, mezi nimi byla v roce 1927 také Národní strana Indonésie, spoluzakladatelem byl i Sukarno. Principy této strany (militantní postoj založený na nespolupráci s vládou) byly v rozporu s holandským kolonialismem, to vedlo Nizozemce v roce 1929 k Sukarnově zatčení. Následovaly protesty, Sukarnovo propuštění (1931) a jeho odchod do vyhnanství. Nizozemci odmítli návrh na spolupráci a částečnou autonomii, to posílilo Indonésany v tom, že s Nizozemci není možné spolupracovat, ani vyjednávat. Sklenářová, S.: Stručná historie států. Nizozemsko. Praha 2006, s. 146- 147. 80 Dohody z Linggadjati, podle jávanského města, kde se jednalo. Dubovská, Z., Petrů, T., Zbořil, Z.: Dějiny Indonésie. Praha 2005, s. 270. 81 Nizozemská vláda se pokusila dvakrát v letech 1947 a 1948 vojenskými prostředky drastickým způsobem obnovit svou moc v zemi, neúspěšně. Sklenářová, S.: Stručná historie států. Nizozemsko. Praha 2006, s. 147., Dubovská, Z., Petrů, T., Zbořil, Z.: Dějiny Indonésie. Praha 2005, s. 259. 82 Výjimkou zůstal Západní Irian (nyní Irian Jaya), jehož osud se měl stát předmětem dalších jednání mezi Spojenými státy Indonésie a Nizozemskem a také Východní Timor, jehož postavení v rámci portugalského commonwealthu nikdo nezpochybňoval. Dubovská, Z., Petrů, T., Zbořil, Z.: Dějiny Indonésie. Praha 2005, s. 287. 83 To mělo za následek, že mnoho obyvatel Moluk, kteří zde sloužili v nizozemské královské indické armádě, odešlo se svými rodinami do Nizozemska, rychle následováni indonéskými Nizozemci. Sklenářová, S.: Stručná historie států. Nizozemsko. Praha 2006, s. 148. 84 Sklenářová, S.: Stručná historie států. Nizozemsko. Praha 2006, s. 147- 148.

28

v roce 1948 udělena velká míra samosprávy85. Obě území však zůstala rovnocennými součástmi nizozemského království86. Podle královského statutu z roku 1954 měli Surinamci (do roku 1975) i Antilané de iure nizozemské občanství a nic jim tedy nebránilo v migraci do Nizozemí87. V roce 1962 bylo Nizozemsko donuceno předat vládu nad svojí západní částí ostrova Nová Guinea88 OSN, ta ji o rok později předala Indonésii. 25. listopadu 1975 pak získal suverenitu i Surinam (dřívější Holandská Guyana)89. Vyhlášení nezávislosti vedlo v zemi k politickému, sociálnímu a hlavně ekonomickému chaosu a úpadku90, kdy velká část obyvatel Surinamu, vedle intelektuálů hlavně sociálně slabí, bez zaměstnání a s minimálním vzděláním, odešla natrvalo do Nizozemska91. Obyvatelé Nizozemských Antil a Aruby odmítli, po tom co Surinam získal suverenitu, nezávislost, kterou jim Nizozemci vnucovali a bylo přijato řešení, v rámci kterého má Aruba od roku 198692 status vnitřně autonomního závislého území a Nizozemské Antily mají status zámořské provincie s vlastní správou93. Také tato zámořská území Nizozemského království byly velkým zdrojem imigrantů, hlavně z chudých vrstev a bez dostatečného vzdělání či odborné kvalifikace94.

85

Ústavní řád království stanovil interní samosprávu obou zbývajících zámořských částí země. Jejich ústavy stanovovaly demokraticky volený parlament (stavy) a jemu odpovědnou vládu podle nizozemského modelu. Resorty obrany a zahraničí zůstaly v rukou Haagu. Antily a Surinam si určily vlastního ministra, který byl součástí královského kabinetu a sídlil v Haagu, jeho funkce se silně přibližovala úloze velvyslance. Van der Horst, Han: Dějiny Nizozemska. Praha 2005. s. 462- 463. 86 Černoch, Pavel: Krátké dějiny Nizozemska [online] 7. 2. 2003. [cit. 2008-06-04]. Dostupný z < http://www.europeum.org/disp_article.php?aid=589 87 Penninx, R.: Towards an overall ethnic minorities policy. In: Scientific Council for Government Policy , Ethnic Minorities. Report nr. 17. The Hague 1979, s. 50. 88 Dnes je ostrov politicky rozdělený mezi Indonésii (provincie Západní Irian Jaya a Papua) v západní části a stát Papua-Nová Guinea ve východní části. Nová Guinea [online]. [cit. 2008-09-03]. Dostupný z < http://cs.wikipedia.org/wiki/Nov%C3%A1_Guinea, Černoch, Pavel: Krátké dějiny Nizozemska [online] 7. 2. 2003. [cit. 2008-06-04]. Dostupný z < http://www.europeum.org/disp_article.php?aid=589 89 Sklenářová, S.: Stručná historie států. Nizozemsko. Praha 2006, s. 147- 148., Dubovská, Z., Petrů, T., Zbořil, Z.: Dějiny Indonésie. Praha 2005, s. 287., Castles, Stephen- Miller, J. Mark: The Age of Migration. International Population Movements in the Modern World. London 1998, s. 74. 90 Po ztrátě Indonésie Nizozemci samozřejmě nechtěli, aby stejně dopadli i v Surinamu. Směřovali sem proto mnoho finančních dotací. Zemi ale spravovali paternalisticky a nepostarali se o to, aby vznikla dostatečně početná vrstva schopných místních úředníků a politiků. Země nebyla na samostatnost připravena, především ekonomicky. Dalším problémem bylo i to, že většina Surinamců, kteří vystudovali v Nizozemsku, tam i zůstala. Kabela, Miroslav: Holandská současnost. Brno 2001, s. 58- 59., Kabela, Miroslav: Evropská Unie: Pohled z Nizozemí. Brno 2004, s. 125. 91 Kabela, Miroslav: Holandská současnost. Brno 2001, s. 58- 59. 92 K 1. lednu 1986 se Aruba oddělila od Nizozemských Antil a stala se samostatnou součástí Nizozemského království. History of the Netherlands [online]. [cit. 2008-07-21]. Dostupný z < http://www.minbuza.nl/en/welcome/History,History-of-the-Netherlands--summary.html 93 Kabela, Miroslav: Holandská současnost. Brno 2001, s. 61- 62., Souhrnná teritoriální informace Nizozemsko [online] k 1. 10. 2008. [cit. 2008-10-04]. Dostupný z < http://services.czechtrade.cz/pdf/sti/nizozemsko-2007-10-01.pdf 94 Kabela, Miroslav: Holandská současnost. Brno 2001, s. 62.

29

3.2 Shrnutí Koloniální historie Nizozemska vytváří pozadí pro vysvětlení situace velké části imigrantů, kteří do země přicházeli po 2. SV v důsledku dekolonizace a i dnes se cítí být se zemí spojeni. Historické vazby95 bývalých kolonií a zámořských součástí Nizozemska se stávají důvodem, proč se lidé z těchto oblastí rozhodli odejít právě do této země a dnes tvoří významnou část jejich obyvatel. Můžeme rozlišit dvě velká období, ve kterých statisíce imigrantů z bývalých kolonií směřovaly do Nizozemska. Prvním je období po skončení 2. světové války v roce 1945 do zhruba počátku let 60. Druhé období je od roku 197396 (obyvatelé Surinamu přicházeli do Nizozemska ale už od poloviny 60. let97), do roku 1975, kdy získává nezávislost Surinam. Tady počty příchozích dosahují maxima, ale imigrace z této oblasti neustává, do Nizozemska přicházejí Surinamci i po vyhlášení nezávislosti, kvůli špatné situaci v zemi. Ke své cestě navíc stále nepotřebovali víza, ta byla zavedena až počátkem 80. let98. Po získání nezávislosti Nizozemské Východní Indie přišlo do Nizozemska asi 290 tisíc obyvatel z těchto oblastí a 13 tisíc obyvatel Moluckých ostrovů99 95

100

. Po druhé

Tyto vazby představují nejen koloniální minulost, ale také politický vliv, obchod a investice nebo kulturní vlivy. Hnízdo, Bořek: Evropské migrace a národní stát. Mezinárodní vztahy, 1996, roč. 15, č. 4, s. 94. 96 Sklenářová, S.: Stručná historie států. Nizozemsko. Praha 2006, s. 153. 97 Kaňáková, Naděžda: Globální aspekty migrace. Demografie, 2002, roč. 44, č. 2, s. 120. 98 van Niekerk, M.: Surinam Country Study [online] January 2005. [cit. 2008-10-15]. Dostupný z
30

světové válce se do Nizozemska vraceli z kolonií také osadníci nizozemského původu, spolu s příslušníky koloniální správy a koloniálního vojska. Jejich počet se odhaduje na 40 tisíc lidí101. S nimi nebo po nich přicházeli příslušníci koloniálních pomocných oddílů, případně příslušníci tzv. pomocných národů a další skupiny neevropského původu, které až do konce války stály ve službách koloniálních mocností, jakožto kolaboranti musely tedy počítat s diskriminací nebo pronásledováním102. Po roce 1965 přicházeli do země lidé ze Surinamu, v letech krátce před získáním nezávislosti odtud emigrovalo do Nizozemska okolo 50 000 lidí, během následujících dvaceti let to bylo již zhruba 300 tisíc surinamských imigrantů a zhruba 100 tisíc Antilanů103. Hlavním důvodem byla především snaha o zlepšení ekonomické situace. K 1. lednu 1990 pocházelo z celkového počtu asi 15 milionů nizozemských obyvatel více než 800 000 z bývalých nizozemských koloniálních území104. Imigranti z bývalých nizozemských kolonií ale nejsou jedinými skupinami, které po 2. SV do Nizozemska přicházely. Tyto i další skupiny imigrantů budu popisovat v následujících kapitolách v chronologickém vývoji etap imigrace v Nizozemsku.

100

Kabela, Miroslav: Evropská Unie: Pohled z Nizozemí. Brno 2004, s. 57. Tamtéž. 102 Bade, J. Klaus: Evropa v pohybu. Migrace dvou staletí. Praha 2004, s. 287. 103 Kaňáková, Naděžda: Globální aspekty migrace. Demografie, 2002, roč. 44, č. 2, s. 120., Sklenářová, S.: Stručná historie států. Nizozemsko. Praha 2006, s. 153- 154., van Raalten ve své práci uvádí 330 tisíc van Raalten, Judith: Country Studies Series: The Netherlands [online] November 2007. [cit. 2008-0510]. Dostupný z < http://www.brandeis.edu/coexistence/linked%20documents/Judith%20%20Netherlands%20FINAL.pdf, Kabela, Miroslav: Evropská Unie: Pohled z Nizozemí. Brno 2004, s. 57. 104 Bade, Klaus: Evropa v pohybu. Migrace dvou staletí. Praha 2004, s. 288. 101

31

Část třetí: Vývojové etapy imigrace a uplatňovaná imigrační a integrační politika v těchto obdobích 4.0 Historický vývoj imigrace, imigrační a integrační politiky v Nizozemsku Nizozemsko se s počtem imigrantů neřadí mezi velké evropské země, mezi něž patří Německo, Francie nebo Velká Británie. Pokud se ale jedná o poměrné zastoupení těchto skupin imigrantů k celkovému počtu obyvatel105, stává se z Nizozemska důležitá imigrační země s více než 3 200 000 imigranty106. Stávající situace v oblasti imigrace je velkou

měrou

dána

jednak

historickým

vývojem

Nizozemska107,

jednak

charakteristickými rysy108 této západoevropské země, které příchodům nejrůznějších skupin imigrantů v minulosti nahrávaly a částečně nahrávají i dnes, ale i jistou benevolencí politických rozhodnutí, které byly těmito rysy ovlivňovány při rozhodování o otázkách týkajících se imigrace. Počet příchozích imigrantů nebyl žádným způsobem regulován až do poloviny 70. let a až počátkem let 80. si političtí představitelé uvědomili a veřejně přiznali, že námezdní pracovníci, převážně tureckého a marockého původu, nejsou v zemi dočasně, ale usazují se zde, společně se svými rodinnými příslušníky, natrvalo. Začaly být tedy realizovány pokusy s cílem dostat imigraci pod kontrolu, neměly ale optimální výsledky, počty imigrantů se neustále zvyšovaly. Přispívali k tomu kromě do země proudících rodinných příslušníků a partnerů zahraničních dělníků také uprchlíci z celého světa, žadatelé o azyl a také lidé přicházející z bývalých nizozemských kolonií. Na situaci se začalo kriticky více poukazovat už koncem 80. let a trend přetrval do současnosti, kdy jsou imigrační a integrační politiky jedny z nejvíce diskutovaných 105

Což k červenci 2008, podle nizozemských statistik, bylo 16 440 133 obyvatel. Centraal Bureau voor de Statistieken [online] July 2008. [cit. 2008-09-02]. Dostupný z < http://www.cbs.nl/enGB/menu/cijfers/default.htm 106 Mezi nejpočetnější skupiny imigrantů patří Turci (372 714), Surinamci (335 799), Maročané (335 127) a lidé pocházející z Nizozemských Antil a Aruby (131 841). Počty imigrantů jsou z května 2008. Centraal Bureau voor de Statistieken [online] May 2008. [cit. 2008-09-02]. Dostupný z < http://statline.cbs.nl/StatWeb/publication/?VW=T&DM=SLEN&PA=37325eng&D1=a&D2=0-1,34,139,145,210,225&D3=0&D4=0&D5=0&D6=9-12&HD=0806041108&LA=EN&HDR=G3,G4,G2,T&STB=G1,G5, Sniderman, P. M., Hagendoorn, L.: When Ways of Life Collide [online] 2007. [cit. 2008-08-28]. Dostupný z < http://press.princeton.edu/chapters/s8421.pdf 107 Koloniální historií a následnou dekolonizací, která do země přivedla statisíce jejích nynějších obyvatel, dále rozvojem ekonomiky po 2. SV a najímáním zahraničních pracovníků, kteří se v zemi usazovali a přijížděli za nimi i jejich rodiny nebo partnerky, s nimiž rodiny zakládali a také příchod uprchlíků a žadatelů o azyl. 108 Otevřeností vůči nově příchozím, tolerancí a respektem k odlišnostem, velkou mírou svobody v různých oblastech, především v oblasti náboženského vyznání, atp.

32

vůbec. Změnou imigrační politiky, ke které dochází během 90. let a dále, a přijetím řady zpřísňujících zákonů a nařízení se situace do jisté míry stabilizovala, počty nově příchozích se snižují a imigranti v Nizozemsku již usazeni, jsou nuceni k aktivnější integraci do společnosti. Dnes již Nizozemsko otevřenou imigrační zemí oficiálně není. Volně sem ale stále přijíždějí občané Nizozemských Antil, kteří mají nizozemský pas109. Výsledkem historického vývoje je, že dnes žije v Nizozemsku více než 11% obyvatel narozených mimo tuto zemi, pokud do výčtu uvedeme i druhou generaci, tedy děti imigrantů, které se narodily už v Nizozemsku, dostaneme se na 20%. Do výčtu nejsou už uváděni příslušníci třetí generace, kteří jsou považováni za rodilé Nizozemce. Ve velkých městech110, kde se imigranti usazují z důvodů dostupných rozmanitých pracovních příležitostí a širších příležitostí ke vzdělání, žije potom přes 30% všech imigrantů. Např. v Amsterdamu a Rotterdamu má téměř polovina populace přistěhovalecké kořeny111. Při mapování nenizozemské populace se nepoužívá v běžném kontextu, ani v oficiálních dokumentech nebo statistikách (Centraal Bureau voor de Statistieken) slovo cizinec. Je nahrazováno slovem alochton, v překladu pocházející odjinud. V Nizozemsku je za alochtona považován ten, kdo se narodil v zahraničí (tzv. první generace) a ten, jehož alespoň jeden rodič se narodil v zahraničí (tzv. druhá generace). Mezi alochtony se dále rozlišuje na západní nebo nezápadní, podle země původu. Do kategorie nezápadních alochtonů jsou řazeni lidé původem z Turecka, z Afriky, přičemž Maroko, v rámci statistik, tvoří samostatnou zemi, z Jižní Ameriky, zde jsou samostatně vnímány Surinam, Nizozemské Antily a Aruba, a z Asie, s výjimkou Indonésie a Japonska, kvůli jejich socioekonomické a sociokulturní pozici v nizozemské společnosti. Za západní alochtony jsou, vedle Japonců a Indonésanů, považováni všichni lidé pocházející z evropských zemí, kromě Turecka a samozřejmě Nizozemska, ze severní Ameriky a Oceánie. Opakem je potom autochton, původní obyvatel, jehož 109

Švehla, Marek: Pojďte dál, my k vám taky nechodíme! [online] 20. 1. 2003. [cit. 2008-0902]. Dostupný z
33

oba rodiče se narodili v Nizozemsku, bez ohledu na to, kde se sami tito původní obyvatelé narodili112. V rámci historického vývoje imigrace a imigrační politiky v Nizozemsku, je důležité zmínit rozdělení imigrantů na jednotlivé generace, tak jak je uvádí statistiky i autoři věnující se tématu a které budu zmiňovat i dále v práci. První generaci představují lidé, kteří se narodili mimo Nizozemsko a mají alespoň jednoho rodiče narozeného také mimo Nizozemsko. Druhou generací jsou potom lidé, kteří se narodili v Nizozemsku a mají alespoň jednoho rodiče, narozeného mimo Nizozemsko. Třetí generace jsou lidé narozeni v Nizozemsku s alespoň jedním prarodičem narozeným mimo Nizozemsko. Třetí a následující generace nejsou formálně považovány za imigranty, ale za rodilé Nizozemce113. Z výčtu vyplývá, že každý, kdo má alespoň jednoho z rodičů narozeného mimo Nizozemsko má „cizí“ původ.

4.1 Etapy vývoje imigrace v souvislosti s realizací imigrační a integrační politiky od konce 2. SV do konce 80. let 20. století Ve vývoji imigrace v Nizozemsku je důležité vymezit několik základních událostí a fází, přičemž různí autoři vymezují tyto etapy více či méně odlišně. Pro potřeby mé práce jsem navrhla etapy imigrace, na základě studia publikací několika autorů a vytvořila vlastní systém etap, které zahrnují nejdůležitější mezníky událostí a historického vývoje v oblasti nizozemské imigrace, imigrační a integrační politiky. Časové etapy není podle mého názoru možné přesně ohraničit v souvislosti s jednotlivými událostmi, které na sebe vzájemně navazují a částečně se, v důsledku probíhajících událostí, překrývají. Při vymezování časových etap imigrace jsem primárně vycházela z těchto prací: Zimmermann, K. F.: What do we know about European Migration114, van Ours, J. C., 112

Kraus, Jiří a kol.: Nový akademický slovník cizích slov. Praha 2007, s. 43, 86., Demant, F., Maussen, M., Rath, J.: Muslims in the EU: Cities Repotr. The Netherlands [online] 2007. [cit. 2008-1006]. Dostupný z
34

Veenman, J.: The Netherlands: Old emigrants- Young immigrant country115. Další prací, ze které jsem při periodizaci imigračních etap v Nizozemsku čerpala je Přistěhovalectví a liberální stát. Imigrační a integrační politiky v USA, západní Evropě a Česku autorů Andrey a Pavla Baršových116. Dalšími byly zdroje internetové: Bruquetas-Callejo, M., Garcés-Mascareñas, B., Penninx, R., Scholten, P.: Policymaking related to immigration and integration. The Dutch

Case

[online]

2007.

[cit.

2008-08-25]. Dostupný

z


of

The

Netherlands

[online]

2007.

[cit.

2008-08-27]. Dostupný

z


[online]

2005.

[cit.

2008-09-01]. Dostupný


z

Houtzager,

D., Rodrigues, P. R.: Migrant, Minorities and Employment in the Netherlands. Exclusion, Discrimination and Anti- discrimination [online] 2002. [cit. 2008-0827]. Dostupný z < http://eumc.europa.eu/eumc/material/pub/RAXEN/3/emp/NL.pdf a Penninx, R.: After the Fortuyn and van Gogh Murders: Is the Dutch Integration Model in

Disarray?

[online]

June

2005.

[cit.

2008-09-09]. Dostupný

z


115

Van Ours, J. C., Veenman, J.: The Netherlands: Old emigrants- Young immigrant country. In European Migration. What do we know? New York 2005, s. 173, 177-179. 116 Baršová, Andrea, Barša, Pavel: Přistěhovalectví a liberální stát. Imigrační a integrační politiky v USA, západní Evropě a Česku. Brno 2005, s. 96- 99.

35

4.1.1 Poválečné období do počátku 60. let I přesto, že se dané časové období nevztahuje k období vymezenému v mé práci, ráda bych jej uvedla, pouze ve stručnosti, pro postihnutí jakési kontinuity a komplexnosti předpokladů budoucího imigračního vývoje v Nizozemsku. Po skončení 2. SV bylo Nizozemsko značně poškozeno německou okupací, k největším škodám přitom došlo až v posledním půlroce války117. S velkorysou pomocí v rámci Marshallova plánu118 se ale po roce 1948 dařilo jednotlivé oblasti postupně stabilizovat, zajistit dostatek potravin, obnovovat dopravní síť a zvyšovat životní úroveň obyvatel v zemi119. Symbolem poválečné obnovy země a návratu k blahobytu byla osobnost sociálního demokrata Willema Dreese (1886- 1988), který stál deset let (19481958) v čele katolicko- rudé koalice120, jako předseda vlády a snažil se pokračovat v politice, kdy stát měl vliv jak na ekonomiku, tak i na pracovní vztahy121. Od konce padesátých let rostla poptávka po pracovních silách, země ekonomicky sílila a nizozemská vláda, aby zaplnila neobsazená pracovní místa, otevřela hranice pro příchozí, převážně nekvalifikované zahraniční dělníky, přicházející nejprve ze zemí jižní Evropy, později z Turecka a Maroka122. To byla, společně s procesem dekolonizace, klíčová událost pro pozdější vývoj imigrační a integrační politiky. Dalším významným poválečným mezníkem nejen pro Nizozemsko, ale i další evropské státy (Velkou Británii, Francii, Belgii,…), byl návrat migrantů z kolonií. Do Nizozemska přicházeli po válce imigranti z Indonésie, další vlna přišla po tom, co Indonésie získala nezávislost123. Z bývalých kolonií přicházeli také Nizozemci, kteří zde žili a pracovali, společně se svými rodinami, ale také domorodé obyvatelstvo těchto

117

Van der Horst, Hans: Dějiny Nizozemska. Praha 2005, s. 470. Program navržený generálem G. C. Marshallem, americkým státním tajemníkem, spočíval v tom, že USA za velice výhodných podmínek poskytly darové půjčky určené na obnovu investic do evropské ekonomiky a na zajištění politické a sociální stability. Z tohoto plánu silně profitovalo Nizozemsko. Od roku 1948 obdrželo celkovou finanční pomoc ve výši tří a půl miliardy guldenů v tvrdých dolarech. Téměř všechny tyto peníze byly použity k výrobním účelům. Van der Horst, Hans: Dějiny Nizozemska. Praha 2005, s. 479, 480., Sklenářová, Sylva: Nizozemsko. Praha 2006, s. 149., Gerbet, P.: Budování Evropy. Praha 2004, s. 53. 119 Ghorashi, Halleh: Multiculturalism and Citizenship in the Netherlands [online] 2005. [cit. 2008-0901]. Dostupný z
36

oblastí. Dále se do země dostávali Surinamci a další obyvatelé z oblasti Karibiku, kteří ale stále patřili pod nizozemské království a z oblasti Indonésie také Molučané. I přes skutečnost, že do země přicházelo a usazovalo se zde mnoho lidí cizího původu, základní ideou nizozemské vlády zůstávalo, že země není a neměla by se stát zemí přistěhovaleckou. Podle tohoto principu byli jak imigranti z bývalých nizozemských kolonií, tak i námezdní pracovníci, kteří s koncem 60. let začínali do země přicházet, považováni za migranty dočasné, za repatrianty a námezdné dělníky. Z tohoto důvodu nebyla pokračující imigrace žádným způsobem regulována ani nijak ze strany státu omezována a pro přistěhovalce nebyla v zemi realizována ani žádná forma integrace do tamní společnosti124. Na nizozemské poválečné domácí politické scéně došlo k rozpouštění některých stávajících a zakládání nových politických stran. V roce 1946 byla vytvořena nová sociálnědemokratická strana pod názvem Strana práce (Partij van Arbeid, PvdA), o dva roky později vznikla také nová liberální strana pro svobodu a demokracii (Volkspartij voor Vrijheid en Democratie, VVD)125. Obě strany hrály nebo hrají významné role v minulých i současných nizozemských vládách, potýkajících se s problematikou imigrace a integrace. Co se týká poválečné zahraničně politické orientace, Nizozemsko se, ovlivněno válečnými zkušenostmi a prohlubujícími se rozdíly mezi totalitním Sovětským svazem a demokratickými Spojenými státy, postavilo na americkou stranu, současně se ale pozitivně stavělo i ke snahám o evropskou integraci126. Tato orientace umožnila zemi zapojovat se do významných mezinárodních i evropských struktur127 a stát se moderní a prosperující evropskou zemí.

124

Bruquetas-Callejo, M., Garcés-Mascareñas, B., Penninx, R., Scholten, P.: Policymaking related to immigration and integration. The Dutch Case [online] 2007. [cit. 2008-08-25]. Dostupný z
37

4.1.2 Období od počátku 60. do poloviny 70. let Ekonomický rozvoj, nedostatek místních pracovních sil, které by ekonomiku dostatečně podporovaly a z toho plynoucí najímání nekvalifikovaných zahraničních dělníků, kteří se na dalším ekonomickém rozvoji podíleli128 a výrazně poznamenali, společně se svými příchozími rodinnými příslušníky, také dnešní strukturu obyvatelstva v zemi, jsou charakteristickými znaky tohoto období nizozemských dějin. Dalším rysem je potom příchod tisíců lidí ze Surinamu, tedy dnešní bývalé nizozemské kolonie, která získala nezávislost v polovině 70. let. Jde o dědictví koloniální éry, se kterým se vyrovnávaly a vyrovnávají i další evropské země. Obě skutečnosti se v podstatě staly příčinou pro realizaci nizozemské imigrační a integrační politiky v následujících letech.

4.1.2.1 Námezdní zahraniční dělníci Silný ekonomický růst a nedostatek pracovních sil ve druhé polovině 50. a především v průběhu 60. let vedlo mnoho západoevropských států129, včetně Nizozemska, k otevření se imigrantům a k realizaci aktivní náborové politiky nebo režimu námezdních pracovníků ze zahraničí130. A to především z jihoevropských států a oblasti Středomoří131, později převážně z Turecka a Maroka. Za účelem dalšího rozvoje ekonomiky a umožnění nizozemským podnikům najímat na zaplnění prázdných pracovních míst dělníky ze zahraničí, začala i nizozemská vláda uzavírat smlouvy o dočasných námezdních pracovních možnostech

128

Obecný pohled na migranty byl takový, že představovali nepostradatelný element na trhu práce, uplatňovali se v evropských ekonomikách a zaplňovali zásadní mezery na pracovním trhu, které místní síly nebyly připraveny, za stávajících cenových podmínek, přijmout nebo ji neuměly dělat. Cohen, Robin: Migration and its enemies. Global capital, Migrant labour and the nation- state. Hampshire 2006, s. 47., Laqueur, Walter: Poslední dny Evropy… Humanistická Evropa nebo islamistická Eurábie? Analýza- perspektiva- prognóza- řešení. Praha 2006, s. 29. 129 Mimo Nizozemska to bylo také Německo, Rakousko, Švýcarsko, Dánsko, Švédsko. Van Ours, J. C., Veenman, J.: The Nedherlands: Old emigrants- Young immigrant country. In European Migration. What do we know? New York 2005, s. 177- 178., Zimmermann, K. F.: Introduction: What We Know About European Migration. In European Migration. What do we know? New York 2005 s. 4. 130 Tamtéž. 131 Z Itálie, Španělska, Portugalska a Řecka. Zorlu, A., Hartog, J.: Emloyment assimilation of Immigrants in the Netherlands: Catching Up and the Irrelevance of Education [online] June 2008. [cit. 2008-0826]. Dostupný z
38

v zemi, nejprve s jihoevropskými státy132, později s Tureckem, Marokem, Tuniskem a Jugoslávií133. Nizozemský průmysl ke svému dalšímu rozvoji akutně potřeboval tyto neodborné zahraniční dělníky, protože neměl pro pomocné a nekvalifikované práce dostatek pracovních sil z řad Nizozemců. Po příchodu do Nizozemska pracovala většina ze zahraničních dělníků v průmyslových továrnách, loděnicích nebo jako uklízeči, umývači nádobí a v dalších nenáročných oborech134. Odpovědnost za jejich pobyt v zemi nesly výhradně podniky, jež je naverbovaly135. Stát se prozatím, kromě uzavření samotných smluv, v situaci neangažoval. Většina z první generace pracovníků především tureckého a marockého původu, přicházejících do Nizozemska, pocházela z velmi nízkého socioekonomického prostředí ve svých rodných zemích, většinou ze zemědělských oblastí, kde byly omezené nabídky vzdělávání136. To se stalo jedním z problémů jejich budoucí integrace do nizozemské společnosti, společně s nedostatečnými mechanismy ze strany státu a vlády, které by jejich integraci adekvátně podporovaly. Při příchodu námezdních pracovníků do země, všichni, včetně nizozemské vlády a dělníků samotných, předpokládali, že se jedná o pobyt dočasný, proto nebyly vyvíjeny

132

S Itálií v roce 1960, Španělskem v roce 1961, Portugalskem v roce 1963 a Řeckem 1966. BruquetasCallejo, M., Garcés-Mascareñas, B., Penninx, R., Scholten, P.: Policymaking related to immigration and integration. The Dutch Case [online] 2007. [cit. 2008-08-25]. Dostupný z
39

žádné programy na podporu jejich integrace. Naopak, byli podporováni v udržování své vlastní kulturní identity. Předpokládalo se totiž, že jim tento přístup pomůže v reintegraci zpět do společností v zemích jejich původu137. Pro Nizozemce nebyl tento přístup, postavený na budování oddělených identit jednotlivých komunit imigrantů, ničím novým. Pod dobře známým tzv. pilířovým systémem (verzuiling) měly různé náboženské a ideologické komunity138 v nizozemské společnosti po dlouhou dobu (od poloviny 19. století) svoje vlastní, státem podporované, instituce, jako jsou nemocnice, školy, organizace pro sociální podporu, noviny, politické strany, ale třeba i rádia nebo televize. Stát tím pádem zůstával neutrální, protože byl zavázán jednat se všemi komunitami v podstatě stejně. K určitému sjednocení jednotlivých „pilířů společnosti“ docházelo při pravidelných diskuzích elit jednotlivých komunit, nad problematikou, která se týkala jejich společných zájmů139. Fungování pilířového systému od konce 60. let kolabuje, jednak v důsledku neustále se zvyšující sekularizace v nizozemské společnosti, jednak důsledkem zvyšující se úrovně vzdělanosti celé populace a rostoucí sociální i geografickou mobilitou140. I přesto má tradice pilířového systému velký vliv na imigrační a integrační politiky především v tom, jak bylo na imigranty pohlíženo. Zatímco v jiných evropských zemích byli imigranti rozpoznáváni na bázi třídní, rasové příslušnosti nebo barvy pleti, v Nizozemsku byli imigranti vnímáni jako etnicko- kulturní skupiny a minority141. Plně se tento přístup projevil v průběhu 80. let, kdy nizozemská vláda sice uznala zemi za přistěhovaleckou, ale uskutečňovaná imigrační politika se soustřeďovala více na respektování zájmů a potřeb jednotlivých komunit imigrantů, než na jejich efektivní integraci a přizpůsobování se hodnotám a normám nizozemské společnosti.

137

Jeden z výrazných rysů tohoto přístupu bylo, od roku 1974, zavedení výuky dětí těchto migrantů na základních školách v mateřském jazyce. Entzinger, Han: Changing the rules while the game is on: From multiculturalism to assimilation in the Netherland. In Migration, citizenship, ethnos. New York 2006, s. 124. 138 Protestanti, katolíci, socialisté a liberálové tvořili čtyři hlavní pilíře. Bruquetas-Callejo, M., GarcésMascareñas, B., Penninx, R., Scholten, P.: Policymaking related to immigration and integration. The Dutch Case [online] 2007. [cit. 2008-08-25]. Dostupný z
40

Tento přístup nebyl udržitelný dlouhodobě a začal se proměňovat v průběhu následujícího desetiletí. Vrchol přílivu zahraničních pracovníků byl mezi roky 1970 a 1974, poté byla tato migrace oficiálně zastavena142. Zatímco se námezdní pracovníci z Itálie, Španělska, Portugalska a Řecka postupně vraceli do zemí svého původu, imigrace z Turecka a Maroka se v průběhu 70. let dále zvyšovala v důsledku slučování a později také formování rodin143.

4.1.2.2 Imigranti ze Surinamu Většina imigrantů ze Surinamu přišla do země v průběhu 70. let, kdy tato bývalá nizozemská kolonie získala politickou nezávislost144. Příchod velkého množství Surinamců145, společně s námezdními dělníky a jejich rodinami, bylo příčinou změny přístupu vůči imigrantům ze strany Nizozemska. Před tím se žádná imigrační ani integrační politika v zemi nerealizovala146. Tradice migrace z karibské oblasti do Nizozemska se datuje do koloniálního období, imigrace začala výrazně narůstat po 2. SV a prudce se dále zvyšovala během 70. let147. Tisíce lidí přicházely do Nizozemska krátce před a po tom (1974- 1975), co Surinam získal v roce 1975 nezávislost. Uvádí se, že Surinam opustilo více než 50 000 jeho obyvatel zejména z ekonomických důvodů, ale také ze strachu před etnickým násilím, které se objevilo v sousední Guyaně. Dalších 30 000 lidí přišlo potom v období od roku 1979- 1980, tedy krátce před tím, kdy Nizozemsko zavedlo pro Surinam

142

Crul, Maurice, Schneider, Jens: Integration of Turkish second-generation men and women in Germany and the Netherlands. The impact of differences in vocational and academic tracking systems [online] 2005. [cit. 2008-07-16]. Dostupný z < http://www2.fmg.uva.nl/imes/staff/documents/CrulSchneider2005.pdf 143 Zorlu, A., Hartog, J.: Emloyment assimilation of Immigrants in the Netherlands: Catching Up and the Irrelevance of Education [online] June 2008. [cit. 2008-08-26]. Dostupný z
41

vízovou povinnost. Pro tak malou společnost, jakou byl v té době Surinam148, znamenal odchod tolika obyvatel dramatickou událost149. Dnes žije v Nizozemsku více než 335 tisíc lidí původem ze Surinamu150. Větší část z nich stále patří k první generaci (více než 185 000)151, ale počet příslušníků druhé generace neustále roste (více než 150 000)152. Svým zastoupením v nizozemské společnosti představují jednu z nejpočetnějších komunit imigrantů v zemi, usazují se především ve velkých městech a průmyslových oblastech, podobně jako imigranti původem z dalších nezápadních zemí. Populace Surinamců v Nizozemsku v podstatě kopíruje etnickou a třídní strukturu populace v Surinamu. Do imigrace se totiž zapojily postupně všechny sociální třídy i etnické skupiny v zemi. V prvních migračních vlnách byla zapojena zejména vyšší a střední vrstva obyvatel, zatímco migrace probíhající od počátku 70. let a dále byla doménou nižších vrstev společnosti153. Imigrace v tomto období byla tedy spjata primárně s důsledky dekolonizace a s procesy najímání zahraničních dělníků pro práci v nizozemském průmyslu. Do této doby byla veškerá politika, zaměřená vůči zahraničním pracovníkům, orientována na procesy jejich najímání, na řízení povolení k práci a pobytu a na organizaci základního příslušenství jako je bydlení, lékařská péče nebo volnočasové aktivity154. Imigrační a integrační politika nebyla realizována, nestala se politickým tématem a vláda pro ni neměla prozatím žádné důvody. Za potřebnou ji nepovažovali ani sami imigranti.

148

V 70. letech s počtem obyvatel okolo 400 000. Van Niekerk, M.: Surinam Country Study [online] January 2005. [cit. 2008-09-01]. Dostupný z
42

4.1.3 Ekonomická krize a trvalá povaha imigrace (od poloviny 70. do počátku 80. let) Slibný rozvoj nejen nizozemské ekonomiky, za přispění dělníků najímaných ze zahraničí, zastavila v první polovině 70. let tzv. první ropná krize155. Vláda, pod vedením Den Uyla, na vzniklou situaci reagovala zavedením mnoha krizových opatření156, s pomocí nichž, ale také států, které začaly do Nizozemska ropu dodávat, byl bojkot překonán bez vážnějších následků157. Země sdružené v organizaci OPEC ale vytvořily cenový kartel a v letech 19731980 si postupně vynutily další navyšování cen surové ropy, což mělo na Nizozemsko bezprostřední efekt158 v podobě rostoucích cen, nutné úspory energie, rostoucí inflace a hlavně stoupající nezaměstnaností159, což znamenalo, oproti prosperujícím 60. letům, pro širokou veřejnou značný šok. Nezaměstnanost ve velké míře postihla také námezdní dělníky ze zahraničí, což přimělo evropské vlády k razantnímu zákazu nových pracovních náborů. Politika povzbuzující migraci zahraničních pracovních sil byla, díky novým ekonomickým podmínkám, nahrazena větší restriktivní snahou korigovat počet zahraničních dělníků v jednotlivých evropských zemích160. V Nizozemsku došlo k oficiálnímu zastavení přílivu zahraničních dělníků v roce 1974161. Byl zaveden restriktivní režim pro pracovní migraci, podle kterého mohla být 155

Důvodem bylo záměrné snížení těžby ropy, aby mohla organizace OPEC (Organizace zemí vyvážejících ropu) ovlivňovat její cenu ve svůj prospěch, to znamenalo cenu zvyšovat. Zároveň vyhlásila embargo na vývoz ropy do zemí (hl. do USA a Nizozemí), které podporovaly Izrael, proti jeho arabským sousedům, během Jomkipurské války (útok ze strany arabských států se uskutečnil na největší židovský svátek, Den smíření). Van der Horst, Han: Dějiny Nizozemska. Praha 2005, s. 517- 518., Plechanovová, Běla, Fidler, Jiří: Kapitoly z dějin mezinárodních vztahů 1941- 1995. Praha 1997, s. 201. 156 Například byl vyhlášen nedělní zákaz vyjíždění pro automobily, později se začal benzín vydávat na lístky. Van der Horst, Han: Dějiny Nizozemska. Praha 2005, s. 517- 518. 157 Tamtéž. 158 Hospodářský rozmach ekonomiky byl totiž tak energeticky náročný, že blízkovýchodní nafta se stala pro její fungování prakticky nepostradatelnou. Plechanovová, Běla, Fidler, Jiří: Kapitoly z dějin mezinárodních vztahů 1941- 1995. Praha 1997, s. 201. 159 Zvyšující se nezaměstnanost zčásti souvisela se zánikem celých průmyslových odvětví. Velké nizozemské výrobní sektory, jako byl textil, metalurgie a především stavba lodí, se musely potýkat se silnou konkurencí výrobků ze zemí třetího světa, kde byly využívány mnohem levnější pracovní síly. Obrana vůči konkurenci ze zemí s nízkými platy selhávala a nizozemské textilní podniky stále častěji přesouvaly svoji výrobu právě tímto směrem. Van der Horst, Han: Dějiny Nizozemska. Praha 2005, s. 518. 160 Hnízdo, Bořek: Evropské migrace a národní stát. Mezinárodní vztahy, 1996, roč. 15, č. 4, s. 96., Zimmermann, K. F.: Introduction: What We Know About European Migration. In European Migration. What do we know? New York 2005, s. 4- 5. 161 Situace se stala neudržitelnou v souvislosti s výraznou restrukturalizací v oblasti průmyslu, což dramaticky snížilo nabídku nekvalifikované práce, kterou vykonávali převážně imigranti. V zemi se začal projevovat rasismus a diskriminace, do té doby v Nizozemsku neznámé fenomény. Společně s tím se rozšiřoval i pocit, že nemohou být ze země vyhoštěni lidé, kteří tolik pomohli domácí ekonomice. Entzinger, Han: The Rise and Fall of Multiculturalism: The Case of Netherlands. In Toward Assimilation

43

zaměstnána osoba původem z nečlenského státu evropského ekonomického prostoru pouze tehdy, nenašel- li se nikdo vhodný v rámci tohoto prostoru162. Ačkoli by se zdálo logické, že zahraniční dělníci, kteří byli nezaměstnaností ve velké míře postiženi, budou usilovat o návrat zpět do svých zemí, opak byl pravdou. I přesto, že se uplatňovaly kvóty pro imigranty a těm, kteří se rozhodli odejít, bylo poskytováno odstupné163, počet nově příchozích i nadále stoupal164. Systém námezdních pracovníků, původně postavený na jejich dočasném pobytu, selhal, zpětná migrace do zemí jejich původu byla jen velmi pomalá a to zvláště u Turků a Maročanů, kteří se v zemi začali usazovat natrvalo. Důsledkem toho se zvýšila po roce 1975 imigrace za účelem slučování a vytváření rodin165. Bylo tedy otázkou času, kdy se stávající situací těchto imigrantů bude aktivně zabývat nizozemská vláda a zaujme k ní konkrétní stanovisko. Slučování a formování rodin bylo velmi výrazným zdrojem imigrantů v poslední čtvrtině 20. století a pokračuje, i když za zpřísněných podmínek, i v letech 21. století166. Nedělo se tak ale protizákonně, protože kdokoli, kdo legálně žije v některém z členských států EU nebo v některém z partnerských států Rady Evropy má právo na rodinný život, jak je stanoveno v Evropské konvenci o lidských právech167. Imigrace po oficiálním zákazu náboru zahraničních dělníků se ale ukázala být početně několikanásobně vyšší než předcházející imigrace pracovní168. Podíl Turků na and Citizenship. Immigrants and liberal- nation states. NY 2003, s. 62., Hammer, Juliane: Muslims In The Netherlands And Belgium [online] December 2005. [cit. 2008-06-16]. Dostupný z < http://www.islamonline.net/English/EuropeanMuslims/Politics/2005/12/22.SHTML 162 Jirková, Linda: Kam směřuje nizozemská imigrační politika? Mezinárodní politika, 2006, roč. 30, č. 11, s. 28. 163 Na rozdíl od Francie nebo Německa se ale v Nizozemsku nikdy neuplatnila opatření, která by námezdní dělníky nutila k návratu domů silou. Bruquetas-Callejo, M., Garcés-Mascareñas, B., Penninx, R., Scholten, P.: Policymaking related to immigration and integration. The Dutch Case [online] 2007. [cit. 2008-08-25]. Dostupný z
44

celkové cizinecké populaci se zvýšil od roku 1976 do roku 1986 z 21,8% na 28,3%, v případě Maročanů došlo ke zvýšení z 12% na 21,1%. Stěhování dalších rodinných příslušníků, hlavně tureckých a marockých dělníků (většinou žen a dětí, popř. starších osob), se ve zvýšené míře projevilo až po ukončení náboru a časově se shodovalo s obdobím hospodářské recese a rostoucí nezaměstnaností169. Příliv rodinných příslušníků pokračoval i v pozdějších letech, kdy byla vládou postupně realizována omezující a zpřísňující opatření pro vstup těchto lidí do země, protože se ukázalo, že neúspěchy v integraci jsou způsobeny jejich nedostatečnou jazykovou vybaveností, neschopností orientovat se v novém prostředí, najít si práci nebo podporovat své děti ve vzdělávání. V roce 1979 publikovala Vědecká rada pro vládní politiku (Wetenschappelijke Raad voor het Regeringsbeleid170, WRR) zprávu nazvanou Etnické minority, která analyzovala neudržitelnou situaci imigrantů vyplývající z předpokladu dočasného pobytu a praxe trvalého pobytu zahraničních dělníků v Nizozemsku. Zpráva nezmiňovala, že by se Nizozemsko v důsledku stávající situace změnilo na imigrační zemi, ale uváděla argument, že lidé, usazeni v zemi dlouhodobě, by měli mít ve společnosti adekvátní místo a možnost politické participace, záruku socioekonomické rovnosti, kulturní a náboženské spravedlnosti171. To vše ve smyslu explicitně fungující integrační politiky172. Tato zpráva se stala základem pro později vládou přijaté a schválené dokumenty vyjadřující politické cíle, které se soustředily na usnadnění návratu do země původu pro ty, kteří se pro to rozhodli a pro ty, kteří se rozhodli zůstat, se jednalo o jejich rychlou integraci173. Vyvinula se politika etnických minorit a její

169

Bade, J. K.: Evropa v pohybu. Evropské migrace dvou staletí. Praha 2004, s. 333., Bade, J. K.: Migration in European History. Malden 2003, s. 257. 170 Wetenschappelijke Raad voor het Regeringsbeleid (WRR) je poradním orgánem vlády se širokým záběrem svých zájmů. Není zaměřena vyloženě jen na migrační politiku, ale soustředí se na vývoj, který ovlivňuje zemi v dlouhodobějším horizontu. O svých záměrech je povinna informovat ministerského předsedu, ale rozhodnutí, na co se ve výzkumu zaměří, je její vlastní záležitostí. Niessen, J., Schibel, Y., Magoni, R.: EU and US approaches to the management of imigration. The Netherlands [online] May 2003. [cit. 2008-08-26]. Dostupný z
45

realizace v průběhu 80. let znamenala diametrální posun od dosavadního postoje státu vůči imigrantům. Nutno poznamenat, že záměr pro potřebu, aby byla migrace do země striktně kontrolována a regulována, je v nizozemských dějinách poměrně novým fenoménem174. Nizozemsko dlouho odmítalo uznat sebe sama jako imigrační zemi, nebyla realizována ani imigrační politika, která by regulovala příchozí imigranty ani integrační politika pro obyvatele bývalých nizozemských kolonií, ani pro zahraniční pracovníky přicházející v 60. a 70. letech. Až počátkem 80. let byla představena a uvedena do praxe politika výše zmíněná175. V Evropě byla obdobná politika realizována do té doby pouze ve Švédsku a to v polovině 70. let176.

174

Doomernik, J.: The State of Multiculturalism in the Netherlands. [online] 2005. [cit. 2008-0902]. Dostupné z
46

4.1.4 Politika etnických minorit (80. léta) Na počátku 80. let byla představena a začala se rozvíjet politika tzv. etnických minorit. V rámci této politiky byli imigranti chápáni jako součást jednotlivých imigrantských komunit, na základě rasové, národnostní nebo etnické příslušnosti a ne primárně jako individuální bytosti, jako tomu bylo u většiny ostatních evropských zemí177. Nizozemsko zvolilo odlišnou cestu oproti jiným státům (například Francii), které se snažily příchozí imigranty aktivně integrovat do svých společností. Vedle integrace etnických menšin, což bylo deklarováno jako politický cíl, podporovalo Nizozemsko u imigrantů rozvoj kultury a identity zemí jejich původu178. Znamenalo to, že imigranti i přes integrační snahy státu, zůstávali stále izolováni od většinové společnosti, důvodem bylo právě zdůrazňování etnických a kulturních rozdílů mezi jednotlivými skupinami obyvatel. Přes vyhlášení konkrétní politiky vůči imigrantům, imigrace do země pokračovala i nadále, i když v menší míře než v minulých letech. Většinou se jednalo o obyvatele nizozemských Antil, kde na ostrovech Curaçao a Aruba došlo v polovině 80. let k zastavení ropného průmyslu, což ohrozilo možnosti pracovního uplatnění. Situace vedla mnoho lidí k rozhodnutí odejít do Nizozemska179. Od té doby se počet Antilanů, pocházejících převážně z nižších tříd, v zemi zvyšuje. Hlavním problémem zůstává hlavně jejich nedostatečné vzdělání a nezvládnutí nizozemštiny, což vede k jejich nezaměstnanosti a značným sociálním problémům. Faktem ale je, že Antilané jsou občany Nizozemska, proto mají plný nárok na vstup a pobyt v této zemi180. Desetiletí 1979- 1989 v migračních procesech znamenalo také prudký nárůst příchozích především z neevropských zemí, většinou žadatelů o politický azyl181. Koncem 80. let 177

Entzinger, Han: The Rise and Fall of Multiculturalism: The Case of Netherlands. In Toward Assimilation and Citizenship. Immigrants and liberal- nation states. NY 2003, s. 62. 178 Jirková, Linda: Kam směřuje nizozemská imigrační politika? Mezinárodní politika, 2006, roč. 30, č. 11, s. 28. 179 Počet imigrantů z této oblasti se zvyšoval z 34 000 v roce 1984 na více než 90 000 v roce 1992. V květnu 2008 bylo podle nizozemských statistik v zemi 131 841 obyvatel z Nizozemských Antil a Aruby. Van Niekerk, M.: Second-Generation Caribbeans in the Netherlands: Different Migration Histories, Diverging Trajectories [online]. [cit. 2008-09-01] September 2007. Dostupný z
47

se jejich počet ještě zvyšuje v důsledku, ve světě probíhajících, výrazných geopolitických změn. Co se týká vnitropolitické situace v zemi, v osmdesátých letech se jako předseda vlády prosadil Ruud Lubbers182, politický vůdce reformované CDA a ve funkci nizozemského premiéra nejdéle působící politik (1982- 1994183). Stav hospodářství se začal od poloviny 80. let zlepšovat. Tento vývoj do značné míry souvisel i s obnovující se mezinárodní konjunkturou. Poptávka po zboží i ochota investovat rostla v celosvětovém měřítku, což mělo příznivý vliv i na nizozemskou ekonomiku. Ekonomické oživení bylo připisováno také fungování tzv. poldermodelu. Jednalo se o sociálně ekonomický model založený na dohodě a kompromisu mezi vládou a jejími sociálními partnery, odbory a zaměstnavateli. nepatrně

184

Nezaměstnanost poklesla ale jen

.

4.1.4.1 Záměry politiky etnických minorit Oficiálně byla tato politika, která překvapivě neplatila pro všechny etnické minority, vztahovala se hlavně na imigranty z bývalých kolonií a na námezdné pracovníky, přicházející do země během 60. a 70. let., tedy na ty, kteří podle nizozemské vlády potřebovali ekonomickou a sociální podporu nejvíce, schválena parlamentem v dokumentu Minderhedennota v roce 1983. Její koordinace byla v kompetenci Ministerstva pro vnitřní záležitosti185. V rámci přijatého memoranda byla v podstatě akceptována trvalá povaha imigrace a byla vnímána jako počátek integračních procesů. Jejich součástí bylo i slučování a formování rodin186. Základním předpokladem bylo, že Nizozemsko se stalo multietnickou společností187, ve které by 182

Byl významným evropským politikem a velkou měrou se podílel na reformách Evropského společenství a vzniku Evropské unie. Černoch, Pavel: Krátké dějiny Nizozemska [online] 7. 2. 2003. [cit. 2008-09-01]. Dostupný z < http://www.europeum.org/disp_article.php?aid=589 183 V roce 1994 se poprvé po válce dostala pravice do opozice. Po volbách v roce 1994 se stal premiérem sociální demokrat Wim Kok. Ten vedl zemi až do voleb v roce 2002, kdy opět zvítězila pravice. Černoch, Pavel: Krátké dějiny Nizozemska [online] 7. 2. 2003. [cit. 2008-09-01]. Dostupný z < http://www.europeum.org/disp_article.php?aid=589 184 Van der Horst, Han: Dějiny Nizozemska. Praha 2005, s. 534- 535., Sklenářová, Sylva: Nizozemsko. Praha 2006, s. 152. 185 Entzinger, Han: The Rise and Fall of Multiculturalism: The Case of Netherlands. In Toward Assimilation and Citizenship. Immigrants and liberal- nation states. NY 2003, s. 63. 186 Počátkem 90. let bylo potom od ochrany jednoty rodiny upuštěno v souvislosti s větším důrazem na integraci jednotlivců. Bruquetas-Callejo, M., Garcés-Mascareñas, B., Penninx, R., Scholten, P.: Policymaking related to immigration and integration. The Dutch Case [online] 2007. [cit. 2008-0930]. Dostupný z
48

majorita i minority měly žít ve společné harmonii a vzájemném respektu, zároveň měla být podporována kulturní a etnická identita přistěhovalců. Pro všechny by měla platit stejná práva a rovnost příležitostí. Odpovědnost za vytváření nezbytných podmínek výše uvedeného měly stát, potažmo vláda. Základní cíle politiky etnických minorit se dají vyjádřit jako emancipace v multikulturní společnosti188, rovnost před zákonem189 a prosazování rovných příležitostí ve všech oblastech života jedince190, tyto záměry měly přispět k překonání ekonomické a sociální deprivace u imigrantů. V souvislosti s rovnými příležitostmi byl přijat také zákon o rovnoprávnosti, který zakazoval jakoukoliv formu diskriminace na základě národnosti, rasové příslušnosti nebo náboženského vyznání191. Politika etnických minorit je specifická tím, že je zacílena na skupiny, vyznačující se hrozbou izolace vůči většinové společnosti. Jsou to především námezdní dělníci, Molučané, Surinamci a Antilané, dále pak uprchlíci z celého světa. Jde o politiku zaměřenou na dosažení rovnosti etnických minorit v oblasti socio- ekonomické, na dosažení participace v oblasti politické a na rovnost v oblasti kulturní a náboženské, samozřejmě vše v rámci ústavních podmínek země. Politika etnických minorit by měla být součástí všech důležitých oblastí a měla by mít své zastoupení na všech ministerstvech a zároveň silnou podporu ve vládních organizacích. Výsledkem bylo také vytvoření ministerstva pro koordinaci politiky etnických minorit (Directie

vedle Nizozemska také Velká Británie a Švédsko. Baršová, Andrea: Integrace přistěhovalců v Evropě: od občanské integrace k multikulturalismu a zpět? [online] 24. 1. 2005. [cit. 2008-09-01]. Dostupný z
49

Coordinatie Integratiebeleid Minderheden), v rámci generálního ředitelství politiky ministerstva pro vnitřní záležitosti192. Na jednu stranu se začala uplatňovat politika, která usilovala o integraci imigrantů do nizozemské společnosti, na stranu druhou ale po těch, kteří měli být integrováni, nebyla požadována téměř žádná aktivita ani úsilí, které by k integraci přispělo. Navíc idea multikulturalismu podporovala imigranty v zachovávání a rozvíjení svých etnických a kulturních identit, aniž by se uvažovalo nad tím, jaký dopad to bude mít na vzájemné soužití s rodilými Nizozemci, kteří vyznávali hodnoty úplně jiné. Důsledkem toho vznikaly neustále se rozšiřující komunity imigrantů, které neovládaly dobře nizozemský jazyk, právo, principy, hodnoty ani normy společnosti, kde se rozhodly žít. Mnohem více než na integraci imigrantů do společnosti byl kladen důraz na jejich emancipaci a na boj proti nerovnostem mezi jednotlivými skupinami obyvatel. To se nakonec ukázalo jako fatální.

4.1.4.2 Rozporné důsledky politiky etnických minorit Jedním z nejvýraznějších důsledků politiky etnických minorit bylo uznání volebního práva pro imigranty. Přestože podle Ústavy je nizozemská státní příslušnost193 podmínkou pro aktivní a pasivní volební právo ve volbách do krajských orgánů a parlamentu194, od roku 1985 mohou občané cizího původu, kteří v Nizozemsku, na základě legálního povolení k pobytu, žijí alespoň po dobu pěti let, volit nebo být voleni v místních volbách. Ve velkých městech mají, při hlasování do okresních zastupitelstev, hlasy migrantů velkou váhu, především v oblastech se značnými komunitami přistěhovalců. A naturalizovaní imigranti mají početné zastoupení i v nizozemském parlamentu, napříč politickými stranami. Je důležité poznamenat, že tento požadavek nebyl ze strany migrantů nikdy vznesen a jednalo se o samostatnou iniciativu ze strany nizozemské vlády195.

192

Bruquetas-Callejo, M., Garcés-Mascareñas, B., Penninx, R., Scholten, P.: Policymaking related to immigration and integration. The Dutch Case [online] 2007. [cit. 2008-08-25]. Dostupný z
50

Snaha státu o co největší integraci cizinců do nizozemské společnosti se projevila také možností, pro druhou generaci imigrantů, získat státní občanství. Už od roku 1953 se v zemi uplatňuje princip „dvojnásobného ius soli“, kdy dětem narozeným v Nizozemsku rodičům, kteří se také narodili v Nizozemsku, automaticky přísluší nizozemské občanství. Tento princip ještě zesílil v roce 1984, kdy byla možnost získání nizozemského občanství poskytnuta lidem z druhé generace imigrantů, kteří se narodili rodičům s místem narození mimo Nizozemsko. Všichni z této generace, ve věku od 18 do 25 let, mohli občanství získat podstoupením administrativních procesů vycházejících ze zákona o nizozemském státním občanství (1984)196. Mnoho imigrantů tak mělo možnost získat dvojí občanství. K jejich lepšímu a přirozenějšímu začlenění do nizozemské společnosti to ale nepřispělo a udělení občanství mělo spíš symbolický charakter, často velmi negativně vnímaný veřejností, jako tomu bylo u vraždy nizozemského režiséra Thea van Gogha, jehož vrahem byl integrovaný Nizozemec marockého původu s dvojím občanstvím. Dalším

důsledkem

politiky

etnických

minorit

bylo

uznání

práva

přistěhovaleckých skupin, přičemž nejvíce se to projevilo u skupin muslimských a hindských, na zakládání vlastních škol, financovaných nizozemskou vládou197. Podpora vzdělávání dětí v jejich mateřském jazyce198 a v souladu s jejich kulturou byla podporována už od poloviny let 70. Toto rozhodnutí bylo později viděno jako problematické a zaměřila se na něj pozornost politiků, médií i široké veřejnosti hlavně po událostech z 11. září 2001 a po zavraždění van Gogha v listopadu 2004. Realita byla a částečně zůstává taková, že většina těchto škol je v oblastech, kde žijí sociálně slabí, převážně imigranti, a tudíž od státu získávají mnohem více prostředků než školy

196

V 90. letech, konkrétně v roce 1997, v souvislosti s přijetím nové orientace imigrační politiky se i tato možnost značně zpřísňuje. Demant, F., Maussen, M., Rath, J.: Muslims in the EU: Cities Repotr. The Netherlands [online] 2007. [cit. 2008-08-14]. Dostupný z
51

ostatní199. Dále zde působí učitelé, kteří často nemají ani odpovídající vzdělání pro pedagogické působení, ani dobrou znalost nizozemštiny a vhodné učebnice, dětem tak předávají ne hodnoty a pravidla společnosti, ve které žijí, ale pravidla života v muslimských zemích jejich rodičů, případně prarodičů, čímž je záporně ovlivňují ohledně integrace do nizozemské společnosti. Ve druhé polovině 90. let se objevily i informace, že na muslimský školní systém v Nizozemsku mají vliv fundamentalistické muslimské organizace200, které školám poskytovaly finanční dary a také učební materiál s extremistickými názory201. I na tuto oblast byla později, pod vlivem zpřísňujícího se přístupu vůči imigrantům, zaměřena větší pozornost. Nicméně v letech 2002 a 2003 publikovala Nizozemská inspekce pro vzdělávání (Inspectie van het Onderwijs) rozsáhlou zprávu, ve které uvedla, že vzdělávání v islámských školách není v rozporu se základními principy demokratického státu a že tyto školy více či méně podporují integraci žáků do většinové společnosti. Zpráva dále zdůraznila, že by se tyto školy měly zapojovat do širších regionálních kontaktů a vztahů202, což ale často není jednoduché uskutečňovat. Problematiku islámských škol znovu uvedla Hirsí Alí a Geert Wilders v souvislosti s nebezpečím islámského radikalismu, zvlášť po zavraždění van Gogha. Důležitými tématy politiky etnických minorit byl také boj proti vysoké nezaměstnanosti mezi imigranty, což byla jedna z nejvíce problematických oblastí203. 199

V Nizozemsku jsou dnes školy veřejné- openbare scholen (asi 40%), které jsou plně financovány ze strany nizozemské vlády. A školy speciální- bijzondere scholen (asi 60%), které jsou plně dotovány ze strany vlády. Mezi školy speciální se řadí také školy vzniklé na základě náboženského vyznání, ale v rámci nizozemského školského systému. Právo muslimů zakládat vlastní školy, v souladu s jejich hodnotami a vírou, je zakotveno v nizozemské ústavě, článek 23. Tol, Gonul: Institutionalization of Islam in Germany and the Netherlands: Beyond EU Jurisdiction [online] April 2008. [cit. 2008-10-23]. Dostupný z < http://www.miamieuc.org/pdf/institutionalizationofislamgonultol.pdf, Dutch lawmaker calls for the closure of all Muslim schools [online] May 2007. [cit. 2008-10-15]. Dostupný z
52

Mezi úspěšnější oblasti patřilo bydlení. V roce 1981 byla uskutečněna změna, na základě které měli všichni, kteří v Nizozemsku pobývali legálně, nárok na sociální bydlení. To bylo poskytováno ne na základě etnické příslušnosti, ale podle socioekonomického postavení jednotlivců a rodin204. Prvoplánovitě tedy nedocházelo ke vzniku výhradně imigrantských čtvrtí, jak tomu bylo v jiných evropských zemích. Ty začaly vznikat až později se zhoršující se ekonomickou situací imigrantů a jejich sestěhováváním do homogenních imigrantských čtvrtí. Následkem podpory zachovávání svébytnosti imigrantů, v rámci politiky etnických minorit, jsou vedle řady škol a muslimských organizací mj. stovky mešit a chrámů205, což budí rozhořčení a obavy u rodilých Nizozemců. Tyto pocity jsou navíc podporovány teroristickými útoky a projevy násilí ze strany muslimů. Benevolentní postoj vůči imigrantům ze strany státu byl veřejností často chápán jako možná hrozba vůči kulturní homogenitě, národní identitě a bezpečnosti Nizozemska206, aniž by byl brán v potaz pozitivní fakt, že imigranti do nizozemské společnosti také přispívají. Model politiky etnických minorit, vycházející z filozofie sociálního státu207, fungoval určitou dobu poměrně úspěšně a zdálo se, že je vhodnou inspirací i pro jiné země, jak dobře zvládat imigrační a integrační politiku208. Ale s koncem 80. let začala sílit vůči politice etnických minorit kritika, jak ze strany politiků a odborníků, tak ze strany široké veřejnosti. V důsledku toho v roce 1989 Vědecká rada pro vládní politiku (Wetenschappelijke Raad voor het Regeringsbeleid, WRR) publikovala zprávu s názvem Imigrační politika (Allochtenenbeleid)209, která byla vyžádána přímo ze strany, se situací nespokojené, vlády. Zpráva hovořila o faktu, že politika etnických minorit selhala ve svých původních záměrech a bylo by kontraproduktivní, aby dále ve stejném pojetí pokračovala. Velkou roli zde hrál i fakt, že politika byla uplatňována na 204

Penninx, R.: After the Fortuyn and van Gogh Murders: Is the Dutch Integration Model in Disarray? [online] June 2005. [cit. 2008-09-09]. Dostupný z
53

stále se zvětšujících komunitách imigrantů, což logicky nemohlo fungovat bez problémů. Bylo zdůrazňováno její selhání v oblasti pracovního trhu a vzdělávání, kdy nebylo dosaženo rovných příležitostí a navíc takto vedená politika nezabránila vysoké nezaměstnanosti mezi imigranty210, sociální závislosti imigrantů na státních podporách, etnické segregaci, nedostatečné občansko- politické integraci a rezidenční segregaci ve velkých městech211. Upozorňováno bylo také na přecenění kulturní a etnické identity imigrantů (tedy multikulturních aspektů), na jejich pasivitu při integračních procesech, nedůslednost vlády v prosazování politiky, podcenění individuální participace imigrantů a na velkorysost, které se imigrantům dostávalo v oblasti náboženské212. Výsledky zprávy měly znamenat radikální obrat v dosavadní imigrační politice státu od snahy podporovat a ochraňovat etnické a kulturní aspekty komunit imigrantů k většímu zaměření se na jednotlivce a jejich odpovědnost vůči efektivní integraci do nizozemské společnosti.

210

V roce 1987 bylo z autochtonních Nizozemců 13% nezaměstnaných, u Surinamců to bylo 27%, u Maročanů 42% a u Turků dokonce 44%. Bade, J. Klaus: Evropa v pohybu. Evropské migrace dvou staletí. Praha 2004, s. 333., Bade, J. Klaus: Migration in European History. Malden 2003, s. 257., Entzinger, Han: Changing the rules while the game is on: From multiculturalism to assimilation in the Netherland. In Migration, citizenship, ethnos. New York 2006, s. 125. 211 V důsledku vysoké nezaměstnanosti a nízkým platům nebyli imigranti schopni dosáhnout na standartní úroveň bydlení, proto docházelo k jejich stěhování do „horších čtvrtí“, uzavírání se do komunit a tím pádem k izolaci od většinové nizozemské společnosti. Baršová, Andrea: Nizozemí: Tolerance v troskách [online] 25. 11. 2007. [cit. 2008-09-02]. Dostupný z < http://walachian.ic.cz/Nizozemi-tolerance-vtroskach.html 212 Nová náboženství, tedy především islám, měla v zemi nárok na stejná práva, jako měla náboženství už zavedená. To vedlo k rychlému rozvoji dnes druhého nejrozšířenějšího náboženství v zemi. BruquetasCallejo, M., Garcés-Mascareñas, B., Penninx, R., Scholten, P.: Policymaking related to immigration and integration. The Dutch Case [online] 2007. [cit. 2008-08-25]. Dostupný z
54

4.2 Proměny nizozemské imigrační a integrační politiky a procesů imigrace (od počátku 90. let 20. století dodnes) Na přelomu 80. a 90. let byla situace na poli imigrační a integrační politiky značně neutěšená a to především u přistěhovalců tureckého a marockého původu. Bylo jasné, že politika etnických minorit nemůže dál pokračovat a bylo nutné nastínit možnosti řešení složité situace, především v oblasti pracovního trhu a vzdělávání. To zdůraznila i zpráva Vědecké rady pro vládní politiku, vydaná ještě koncem 80. let na žádost nizozemské vlády. Situaci v zemi počátku 90. let se pokusil vyjádřit Frits Bolkestein, předseda nejsilnější opoziční strany VVD. Ten do probíhající diskuze o měnící se orientaci imigrační politiky přidal nový rozměr a to pohled na islám jako na hrozbu liberální demokracie a překážku integrace imigrantů. Zdůraznil také, že je nutné, aby byla integrace imigrantů prosazována s mnohem větším úsilím a odhodláním213, čímž kritizoval postupy politiky etnických minorit. Jeho vystoupení nemělo ještě tak dalekosáhlý dopad jako diskuze na totožná témata, které následovaly v Nizozemsku o několik let později. Dalším prvkem, který předznamenával radikální změnu imigrační politiky, společně s už výše zmíněnými, byl neustále se zvyšující počet lidí, kteří přicházeli do země s cílem získat zde azyl. Tito žadatelé přicházeli do Nizozemska už od poloviny 80. let, ale v průběhu 90. let se jejich počet rychle zvyšoval, také díky tomu, že v roce 1993 Německo zpřísnilo svoji, do té doby shovívanou, azylovou politiku. Následkem zvyšujícího se počtu žadatelů o azyl byl nárůst imigrantů ilegálních, kterým byl odmítnut status uprchlíka, ale zároveň neexistovaly dostatečné mechanismy, aby mohli být tito lidé vypovězeni ze země214. Celonárodní debatu o tehdejší situaci vyvolal svým článkem, publikovaném ve významných nizozemských novinách v lednu 2000 pod názvem Multikulturní tragédie (Het multiculturele drama), Paul Scheffer, historik a levicový publicista. Vyjádřil obavy, že Nizozemsko, realizací otevřené politiky vůči imigrantům, ztratilo smysl pro svou vlastní kulturní a politickou identitu, která by sjednocovala příslušníky

213

Penninx, R.: After the Fortuyn and van Gogh Murders: Is the Dutch Integration Model in Disarray? [online] June 2005. [cit. 2008-09-09]. Dostupný z
55

menšinových skupin. Vyvolal tak debatu o multikulturalismu a národní identitě215. Této diskuze se účastnila nejen odborná, ale i široká veřejnost a nebyla jen krátkodobou záležitostí, jako tomu bylo několik let nazpátek u Bolkesteina. Nahrávala k tomu tehdejší situace stále se zvětšujících komunit imigrantů i měnící se vstřícný přístup vůči nim v nizozemské společnosti. K dalšímu vývoji imigrační politiky přispěly teroristické útoky v New Yorku a Washingtonu v roce 2001, které v Nizozemsku, stejně jako jinde v Evropě, vyvolaly silné protimuslimské nálady. Na politické scéně se krátce poté objevuje Pim Fortuyn, jehož strana využila nálad ve společnosti a to jí vyneslo velkou popularitu, hlavně díky ostrým protiimigračním návrhům. Fortuyn byl několik dní před velkým triumfem své strany LPM v parlamentních volbách (stala se druhou nejsilnější parlamentní stranou se ziskem 26 křesel) zavražděn ekologickým aktivistou. Přestože nová vláda fungovala kvůli vnitřním rozporům jen krátce, byl po nových volbách v lednu 2003 u všech vládních politických stran patrný velký důraz na oblast imigrace a integrace, což dokládá další vývoj a přijetí nových přísnějších opatření. Zavraždění nizozemského režiséra Thea van Gogha islámským radikálem marockého původu, kvůli krátkému snímku Submission216, přineslo další posun. Následovala vlna násilí vůči muslimským komunitám, bouřlivé diskuze a další přijatá opatření, která měla vést k lepší integraci především muslimských imigrantů do nizozemské společnosti. Vzhledem k postavě Mohammeda Bouyeriho, vraha van Gogha, bylo jasné, že hlavním problémem není přistěhovalectví ani islám obecně, ale skutečnost, že část špatně integrovaných přistěhovalců či jejich potomků inklinuje k militantním formám islámu217. Přechod k radikalismu se v jeho případě, i v případech mnoha dalších, odehrál v Nizozemsku, kde mohl svobodně navštěvovat mešity, kde poslouchal kázání radikálních imámů, kteří odmítají hodnoty nizozemské společnosti a nemluví jejím jazykem, aniž by to někdo, včetně jeho okolí, zaregistroval. Mnozí lidé byli při zjištění této informace v šoku a nechápali, že takové věci se mohou dít v demokratickém Nizozemsku. Vina leží podle mě na obou stranách. Aniž bych chtěla generalizovat, myslím si, že imigranti, především první generace muslimského původu se příliš orientují na život 215

Baršová, Andrea, Barša, Pavel: Přistěhovalectví a liberální stát. Imigrační a integrační politiky v USA, západní Evropě a Česku. Brno 2005, s. 172. 216 Film kritizuje vztah islámu k ženám, van Gogh ho natočil podle sénáře a ve spolupráci s Ayaan Hirsí Alí, členkou nizozemského parlamentu za VVD, somálského původu. 217 Baršová, Andrea, Barša, Pavel: Přistěhovalectví a liberální stát. Imigrační a integrační politiky v USA, západní Evropě a Česku. Brno 2005, s. 174.

56

ve vlastních komunitách, na udržování tradic a odmítání zvyků a norem nizozemské společnosti, které ovšem nejsou nutné pro získání podpory (ekonomické, sociální,…) Další generace, které navštěvují nizozemské školy, ovládají nizozemský jazyk (často na rozdíl od svých rodičů a prarodičů), původní zemi rodičů (prarodičů) znají jen z krátkodobých návštěv nebo vyprávění, více žijí v „nizozemské společnosti“, ale ačkoli se považují za Nizozemce, často ve společnosti nenacházejí takové uplatnění a ocenění, v oblasti vzdělávání nebo budování kariéry, jako rodilí Nizozemci. To je vede k určité ztrátě idejí, frustraci a hledání smyslu života, který mohou objevit právě v mešitách, u ortodoxních kazatelů a v nenávisti vůči společnosti, která je nedoceňuje. Na druhé straně nizozemská společnost, potažmo vláda a úřady, které politiku imigrace vyvíjely a vyvíjejí se k problematice dlouhou dobu (v postatě do konce 70. let) stavěly netečně a nepřijímaly žádná opatření, která by tyto imigranty (především první generaci) vedla ke spolužití s většinovou společností. U následujících generací je situace, týkající se například vzdělání nebo zaměstnanosti, lepší, ale vliv generace první nelze anulovat. I od toho se odvíjejí problémy, se kterými se Nizozemsko v dnešní době potýká a které ovlivňují i světové dění.

4.2.1. Imigrace, imigrační a integrační politika v 90. letech Potřeba nového směru v imigrační politice, zefektivňování azylové politiky a zejména integrace imigrantů do společnosti, to byla témata, která dominovala, v nizozemské společnosti i na politické scéně v 90. letech, deset let poté, co byla spuštěna politika etnických minorit. Mnoho aspektů, které platily v 80. letech se ale změnilo. Šlo především o téměř zdvojnásobení původní velikosti etnických minorit, na milion obyvatel. To byl také jeden z důvodů, proč politika etnických minorit nemohla dále efektivně fungovat, protože už se mnohde neuplatňovala na minoritách, ale na majoritách. Příčinou rostoucího počtu imigrantů nebyla jen pokračující imigrace v podobě slučování a formování rodin, ale také vysoká natalita mezi skupinami imigrantů. Od poloviny 80. let se také zvyšuje počet žadatelů o azyl, který nabývá na síle na přelomu 80. a 90. let, v důsledku měnící se geopolitické situaci ve světě218. Rozdíl byl i ve větší diverzitě mezi generacemi imigrantů, kdy druhá generace, většinou

218

Zvláště po pádu berlínské zdi (9. listopadu 1989). Entzinger, Han: The Rise and Fall of Multiculturalism: The Case of Netherlands. In Toward Assimilation and Citizenship. Immigrants and liberal- nation states. NY 2003, s. 69.

57

už narozená v Nizozemsku, byla v Nizozemsku také částečně nebo úplně vzdělaná a ovládala jazyk, na rozdíl od svých rodičů219. Mění se také vnímání imigrantů veřejností, tolerance vůči různosti se začíná posunovat. Lidé začínají být kritičtější ke stávající špatné sociální a ekonomické situaci imigrantů, kdy kulturní i etnická identita a jazyk imigrantů byly zachovány, nedalo se ale mluvit o jejich bezproblémovém fungování v nizozemské společnosti.

4.2.1.1 Výzva Fritse Bolkesteina V září roku 1991 prohlásil předseda nejsilnější opoziční strany (vládu tvořil v letech 1989- 1994 III. Lubbersův kabinet- CDA, PvdA) Lidové strany pro svobodu a demokracii (VVD) Frits Bolkestein v nizozemských novinách de Volkskrant, že islám a západní hodnoty jsou neslučitelné. Imigranti by se tudíž měli přizpůsobit dominantním kulturním vzorcům a existujícím pravidlům všude tam, kde se neslučují s jejich vlastním kulturním zázemím. Prohlášením odstartovala víceméně debata odborníků ohledně neslučitelnosti islámu se západními hodnotami a o menšinách žijících v zemi obecně. Bolkestein učinil prohlášení v souvislosti s britskou aférou Salmana Rushdieho220 a s aférou týkající se nošení šátků ve veřejných školách ve Francii221. Jeho prohlášení na počátku 90. let způsobilo na veřejnosti asi největší rozruch, ale rozhodně nebylo na totožné téma jediné222. Ve svém vyjádření se Bolkestein přiklání k názoru, že země by měla zůstat uzavřená pro tzv. ekonomické uprchlíky, ale měla by dále přijímat ty, kdo jsou ve svých rodných zemích pronásledováni nebo jejichž životy jsou v ohrožení. Imigranti, kteří už 219

Tamtéž. Britsko- indický spisovatel je autorem románu Satanské verše a řady antiislámských výroků. Od roku 1989 se nachází u mnoha konzervativních islámských vůdců a radikálních aktivistů na tzv. indexu smrti. Mendel, Miloš: Hidžra. Náboženská emigrace v dějinách islámských zemí. Praha 2006, s. 319. 221 Entzinger, Han: The Rise and Fall of Multiculturalism: The Case of Netherlands. In Toward Assimilation and Citizenship. Immigrants and liberal- nation states. NY 2003, s. 71., Entzinger, Han: Changing the rules while the game is on: From multiculturalism to assimilation in the Netherland. In Migration, citizenship, ethnos. New York 2006, s. 126. 222 Už několik let předtím se marně pokoušeli novinář Herman Vuisje a rotterdamský vysokoškolský učitel Couwenberg kritizovat příliš shovívavý přístup k menšinám. Vuisje vydal v roce 1986 text Zavražděná nevinnost, etnický rozdíl jako holandské tabu, kde vyčítal levicovému Nizozemsku příliš velkou obezřetnost v zacházení s etnickými menšinami. Příčinu tohoto stavu viděl ve 2. SV, kdy si Nizozemci vypěstovali kolektivní špatné svědomí z relativně malého počtu Židů, kteří unikli plynovým komorám nacistického Německa. Ve srovnání s okolními zeměmi, bylo tehdy jen málo Holanďanů ochotných pomoci židovským spoluobčanům. V Nizozemsku proto, podle něj, vládne všeobecné mínění, že takový nedostatek solidarity a prozíravosti se už nikdy v dějinách nesmí opakovat. V létě roku 1991, několik měsíců před Bolkesteinovou přednáškou, vzbudil rozruch amsterdamský vrchní policejní komisař Eric Nordholt svou poznámkou o tisících ilegálních přistěhovalců z Ghany v Bijlmeru a vysoké kriminalitě mezi marockou, surinamskou a antilskou mládeží. Prins, Baukje: Konec nevinnosti. Úskalí multikulturního soužití v Nizozemsku. Brno 2005, s. 16, 17. 220

58

v zemi žijí, by se měli adaptovat a osvojit si nizozemský jazyk. Těmito prohlášeními nařknul současnou i minulé vlády z realizace příliš benevolentní politiky vůči imigrantům, která je podle něho příčinou stávajícího stavu nizozemské společnosti223. To je z jeho strany poněkud paradoxní nařčení, protože od roku 1982 do roku 1989 byla u vlády spolu s CDA jeho mateřská VVD. Jeho vyjádření jsou specifická tím, že uvedl do širší diskuze problematiku islámu, což nebylo v té době běžné224. Konstatuje, že ve světě islámu jsou často opomíjeny hodnoty svobody názoru, snášenlivosti nebo odluky církve od státu. Současný proud imigrantů z muslimských zemí staví podle něj Evropu před otázku, jak se má k sobě chovat islámská menšina a neislámská většina. Uvádí, že zachovávání vlastní identity je v rozporu se záměrem integrace. Proto musí být menšinová politika směřována k integraci. Článek rozpoutal vlnu kritiky. Zástupci různých menšinových organizací psali protesty proti Bolkesteinovu stereotypnímu posuzování muslimské kultury. Vyčítali mu nedostatek znalostí skutečného postavení a postojů členů menšinových skupin a obhajovali názor, že zachování vlastní kultury a identity je nezbytnou podmínkou integrace a emancipace225. Bolkestein v podstatě postavil dobré západní hodnoty proti špatným islámským, aniž by nějakým způsobem v rámci muslimské komunity rozlišoval, což je recept, který přitahuje pozornost i v dnešní době, kdy u mnoha lidí existuje zjednodušený pohled (podporovaný médii) na všechny muslimy jako na potencionální hrozbu. Vnímání islámských hodnot jako špatných je navíc umocněno jejich neznalostí nebo jen povrchními informacemi, které o nich máme a které se neslučují se zvyky našimi. Bolkesteinem vyvolaná debata sice utichla, ale její hlavní myšlenky přetrvaly a jistým způsobem se zpětně projevily v roce 2000, kdy s podobně šokujícím projevem přišel další nizozemský politik, Paul Scheffer. Bolkestainovy názory bych označila za velmi prozíravé, jak jsme se mohli přesvědčit z historického vývoje. Jeho doba pro ně ale nebyla ještě plně vyzrálá, veřejnost na ně prozatím reagovala vlažně nebo alespoň ne dostatečně hlasitě, aby to vzbudilo požadovanou pozornost na patřičných místech a okolnosti nepřály tomu, aby

223

Hylarides, C. P.: Multiculturalism in the Netherlands and the murder of Theo van Gogh [online] February 2005. [cit. 2008-09-10]. Dostupný z < http://findarticles.com/p/articles/mi_m2242/is_1669_286/ai_n13661901/pg_1 224 Stejného tématu o několik let později využijí k zisku popularity například Pim Fortuyn, Geert Wilders nebo Ayaan Hirsí Alí a další. 225 Prins, Baukje: Konec nevinnosti. Úskalí multikulturního soužití v Nizozemsku. Brno 2005, s. 17- 18.

59

vzniklá diskuze dosáhla takových rozměrů a všeobecné pozornosti jako tomu bylo o deset let později u již zmíněného Paula Scheffera.

4.2.1.2 Politika integrace imigrantů Rok

1994

znamenal

pro

Nizozemsko

velké

politické

změny.

V

konaných parlamentních volbách byla poražena strana Křesťanských demokratů (CDA) a zůstala mimo vládu, poprvé od roku 1977. Vlády se ujala tzv. purpurová koalice složená ze Strany práce (PvdA), Lidové strany pro svobodu a demokracii (VVD) a Demokratů 66 (D66), pod vedením ministerského předsedy Wima Koka (PvdA)226. Změna vládnoucích stran znamenala také velký obrat v imigrační politice. Nová vláda přestala orientovat pozornost na to, co bylo doposud v oblasti imigrace nejvíce vytýkáno, tedy na přehnané respektování kulturních odlišností u etnických minorit a soustředila se více na podporu komplexní integrace imigrantů do společnosti. Byla tak nastolena namísto politiky etnických minorit politika integrace227. Nová orientace nizozemské imigrační politiky byla oficiálně představena v květnu 1994, ve vládou vydaném dokumentu Contourennota integratiebeleid etnische minderheden, kterým byla nahrazena Minderhedennota z roku 1983. V novém dokumentu se klade menší důraz na podporu multikulturalismu a naopak, je zdůrazňována potřeba integrace jednotlivců228, za jejich aktivního přispění. K hlavním cílům nově formulované politiky patřila podpora rovné participace imigrantů v socio- ekonomické sféře, v oblasti bydlení, vzdělávání, práce a dalších, vzájemná akceptace všech skupin obyvatel a zásada nediskriminace. Ve všech pádech se skloňovala integrace jednotlivců a odpovědnost imigrantů za integraci do společnosti. Argumentem autorů politiky integrace bylo, že nizozemská příslušnost neznamená jenom získání práv, ale také povinností a každý nizozemský občan musí být aktivní a

226

Entzinger, Han: Changing the rules while the game is on: From multiculturalism to assimilation in the Netherland. In Migration, citizenship, ethnos. New York 2006, s. 126. 227 Integrací rozumíme oboustranný proces, kdy na jedné straně cílová země začleňuje imigranta do společenských struktur, na druhé straně imigrant začleňuje svou kulturu, schopnosti a dovednosti do sociálního a kulturního potenciálu cílové země. Nejširším cílem integračních politik je zajištění podmínek sociální a politické soudržnosti společnosti. Jsou zacíleny především na potřeby, jimiž se přistěhovalci liší od jiných znevýhodněných skupin společnosti. Bezprostředně souvisí s politikami imigračními. Baršová, Andrea, Barša, Pavel: Přistěhovalectví a liberální stát. Imigrační a integrační politiky v USA, západní Evropě a Česku. Brno 2005, s. 10- 11., Uherek, Zdeněk: Migrace: historie a současnost. Mezinárodní politika, 2003, roč. 27, č. 10, s. 5. 228 Entzinger, Han: The Rise and Fall of Multiculturalism: The Case of Netherlands. In Toward Assimilation and Citizenship. Immigrants and liberal- nation states. NY 2003, s. 72.

60

zodpovědný za svoje jednání a fungování ve společnosti. K uskutečnění a usnadňování výše vymezených cílů novým imigrantům, byly poskytovány integrační kurzy229. Integrační kurzy (Inburgeringscursussen) byly novým prvkem ve vývoji nizozemské imigrační a integrační politiky. Měly překonat nedostatečnou integraci imigrantů, která byla způsobena nulovými nebo nedostatečnými znalostmi jazykovými, ale i znalostmi o nizozemské společnosti. O jejím fungování, právním systému, sociálním systému, hodnotách a normách, kterými se lidé v zemi řídí a mohou adekvátně a smysluplně žít a plnit svoje povinnosti a využívat všech možností společnosti. Přijatou politikou byly nastartovány programy pro podporu výuky jazyka a občanské integrace, které měly situaci změnit k lepšímu. Nový prostředek integrace se systematicky vyvíjel, pod dohledem místních politiků, na lokálních úrovních v mnoha nizozemských městech už od počátku 90. let. Pořádané kurzy byly pro všechny zdarma, ale každý nově příchozí imigrant měl za povinnost, pokud nepocházel ze zemí EU, se těchto kurzů účastnit. Kurzy měly poskytovat možnost zdokonalit si nebo si osvojit nizozemštinu, stejně jako vědomosti o fungování důležitých institucí v nizozemské společnosti. Model integračních kurzů byl o několik málo let později převzat politiky k realizaci zákona o integraci nově příchozích imigrantů, jeho působnost byla už celostátní230 Situace imigrantů se začala zlepšovat, ovšem obecně se předpokládalo, že důvodem je spíše prosperující ekonomika než cílená politika vlády. Zlepšení bylo mimo postavení na trhu práce zaznamenáno také v oblasti vzdělání, především u druhé generace imigrantů koncem 90. let. I přes všechna zlepšení, stále přetrvávaly problémy. Zvlášť obávaná zůstávala míra kriminality mezi komunitami imigrantů, ale také snižování interetnických kontaktů, na což nebylo upozorňováno příliš často. Odborníci to odůvodňují stoupající etnickou segregací ve městech a ve školách, kdy v případě škol 229

Penninx, R.: After the Fortuyn and van Gogh Murders: Is the Dutch Integration Model in Disarray? [online] June 2005. [cit. 2008-09-09]. Dostupný z
61

se jedná o situaci mnohem vážnější, než u bydlení231. Segregace je mj. důsledkem špatné ekonomické situaci imigrantů. Největším posunem integrační politiky bylo její větší zaměření na integraci jedinců, než na celé komunity imigrantů. Dál je to velký důraz kladený na zodpovědnost imigrantů za jejich integraci a fungování ve společnosti, snaha o jejich větší aktivitu a participaci. Vláda si uvědomila a vedla k tomu i imigranty, že nejsou jen nečinnými subjekty v celém procesu, kteří jen sociální pomoc a podporu přijímají a čerpají, ale musí se aktivně podílet na svém úspěšném zařazení a fungování ve všech oblastech společnosti. I přes velká očekávání vůči nové politice integrace nebylo možné, aby k pozitivním změnám došlo během krátké doby. Rozsáhlé změny potřebují čas, aby se s nimi společnost sžila a začala je akceptovat. Nově formulovaná politika v oblasti integrace začala být postupně doplňována o nová nařízení a zákony, které její účinnost dále podporovaly a rozšiřovaly a tím celý proces zefektivňovaly. I když na některá opatření bylo z mnoha stran nahlíženo kriticky.

4.2.1.3 Zákon o integraci nově příchozích imigrantů Benevolentní postoj 80. let, který nechával imigranty silně závislé na podpoře nizozemské vlády, byl nahrazen jiným, který apeloval na nově příchozí, aby oni sami byli aktivní v integračních snahách a v seznámení se co nejrychleji s jazykem a zvyky země, kde se rozhodli žít a pracovat. Zákon o občanské integraci nově příchozích imigrantů z roku 1998 byl jedním z výmluvných příkladů tohoto nového přístupu232. Zmíněný zákon o občanské integraci nově příchozích imigrantů (Wet inburgering nieuwkomers) byl nizozemským parlamentem schválen velkou většinou v roce 1997. V platnost vešel s příchodem druhého Kokova kabinetu (ve vládě opět zasedli členové stran PvdA, VVD a D66), v září roku 1998 a Nizozemsko se tak stalo první zemí, která zavedla podobný zákon a podpořila jím ustanovení nového směru imigrační a integrační politiky. Zákon o integraci imigrantů zaváděl povinnou účast každého nového přistěhovalce ve státem řízeném a financovaném integračním programu, směřujícím k efektivnímu začlenění do nizozemské společnosti233. 231

Entzinger, Han: Changing the rules while the game is on: From multiculturalism to assimilation in the Netherland. In Migration, citizenship, ethnos. New York 2006, s. 126, 127. 232 Entzinger, Han: The Rise and Fall of Multiculturalism: The Case of Netherlands. In Toward Assimilation and Citizenship. Immigrants and liberal- nation states. NY 2003, s. 82 233 Nizozemský model povinných integračních kurzů začal být rychle přijímán i v jiných evropských zemích, například ve Finsku, Dánsku, Belgii, Rakousku a Německu. Baršová, Andrea, Barša, Pavel:

62

Zákon ukládá nově příchozím imigrantům, pocházejícím ze zemí mimo EU, povinnost přihlásit se místním úřadům k pohovoru, pod hrozbou peněžité pokuty nebo odnětí sociálních dávek. Na základě určitých kritérií (znalost nizozemštiny, úroveň dosaženého vzdělání, věk) je rozhodnuto, jestli daná osoba musí navštěvovat kurz nebo jestli dostane výjimku. Integrační program je individualizovaný, berou se na vědomí dosavadní zkušenosti, dosažené vzdělání a získané profesní schopnosti. Celková délka trvání kurzů je 600 hodin. Z toho výuka nizozemštiny, na různých úrovních podle pokročilosti účastníka, je v rozsahu 500 hodin, zbylých 100 hodin je potom určeno pro sociální a občanské dovednosti a orientaci na trhu práce. Všechny kurzy jsou pro účastníky bezplatné. Jejich cílem není jenom, aby se účastníci uplatnili na trhu práce, ale především, aby se seznámili a osvojili si jazyk země, ve které se rozhodli žít, s její kulturou a společností234, což bylo nemyslitelné v rámci politiky etnických minorit v 80. letech. Kurzy organizují zejména nizozemské obce, mají také hlavní roli při jejich organizačním zabezpečení. V závislosti na počtu zapsaných dostávají subvence od státu. Po roce od zahájení programu je imigrant povinen složit zkoušku z jazyka a sociální orientace. Velkým problémem je vysoký počet těch, kteří kurz nedokončí nebo dokončí, ale s nedostatečnými znalostmi pro život v běžné společnosti235. Tento problém souvisí z velké části také s motivací účastníka kurzu, s podporou jeho rodiny a okolí, ale také s plánováním vlastní budoucnosti. Přijetí zákona se stalo průlomem. Na jedné straně nastartovalo obrat od multikulturalismu k individuální občanské integraci, na druhé straně ale utvrdilo, že Nizozemsko je imigrační zemí a multikulturní společností de facto236. Kurzy se sice týkaly jen nově příchozích imigrantů, i tak jejich fungování znamenalo velký převrat

Přistěhovalectví a liberální stát. Imigrační a integrační politiky v USA, západní Evropě a Česku. Brno 2005, s. 172., Sklenářová, Sylva: Nizozemsko. Praha 2006, s. 155., Entzinger, Han: The Rise and Fall of Multiculturalism: The Case of Netherlands. In Toward Assimilation and Citizenship. Immigrants and liberal- nation states. NY 2003, s. 77. 234 V prvním úplném roce fungování integračních programů se do nich zaregistrovalo více než 17 000 nově příchozích imigrantů. Entzinger, Han: The Rise and Fall of Multiculturalism: The Case of Netherlands. In Toward Assimilation and Citizenship. Immigrants and liberal- nation states. NY 2003, s. 77., Baršová, Andrea: Nizozemí: Tolerance v troskách [online] 25. 11. 2007. [cit. 2008-09-15]. Dostupný z < http://walachian.ic.cz/Nizozemi-tolerance-v-troskach.html, Sklenářová, Sylva: Nizozemsko. Praha 2006, s. 155., Bade, J. Klaus: Evropa v pohybu. Evropské migrace dvou staletí. Praha 2004, s. 334., Kabela, Miroslav: Holandská skutečnost. Brno 2002, s. 42- 43. 235 Kabela, Miroslav: Holandská skutečnost. Brno 2002, s. 42- 43. 236 Baršová, Andrea: Nizozemí: Tolerance v troskách [online] 25. 11. 2007. [cit. 2008-09-15]. Dostupný z < http://walachian.ic.cz/Nizozemi-tolerance-v-troskach.html

63

v dosavadním imigračním smýšlení země a v podstatě bylo jen otázkou času, kdy se imigrační a integrační politika zaměří i na imigranty v zemi již usazené.

4.2.1.4 Uprchlíci a žadatelé o azyl237 V průběhu 90. let se Nizozemsko potýkalo s narůstajícím počtem uprchlíků, kteří usilovali v zemi o získání azylu. Do zhruba poloviny 80. let se k nim nizozemská společnost a vláda stavěly pozitivně. Převládaly u nich pocity, že lidem, kteří se ocitli v ohrožení života ve své vlastní zemi, je potřeba pomoci a zároveň měly na paměti události 2. světové války, kdy většina lidí židovského původu z Nizozemska i jiných zemí byla zavražděna v plynových komorách nebo zemřela v koncentračních táborech. To byl a je nizozemský komplex a podobné utrpení se už nemělo opakovat nikde na světě. Později, spolu se zvyšujícím se počtem těchto žadatelů v zemi, vyšlo najevo, že ne všichni přicházejí do země proto, že jsou pronásledováni nebo utlačováni, ale z důvodů ekonomických a ze snahy o zlepšení své životní situace. Na to Nizozemsko odpovědělo postupně se zpřísňujícími podmínkami pro získání možnosti legálního pobytu v zemi. I tak ale, pokud porovnáme konečná čísla žádostí o azyl, je Nizozemsko nyní čtvrtou zemí v pořadí v přijímání těchto lidí v rámci států EU238. Od konce 2. SV do počátku 80. let přišlo do Nizozemska relativně málo uprchlíků, nezpůsobovali výrazné problémy a do společnosti zapadli239. V polovině 80. let narostl jejich počet na více než 4500 za rok, což bylo považováno za závažný nárůst, protože v letech 1978- 1983 se rozmezí pohybovalo za stejné období vždy kolem 1000 žadatelů. To vedlo ke změně oficiálního přístupu v oblasti azylu a migrace uprchlíků. Cílem bylo udržet počet žadatelů o azyl okolo 500 ročně, mezitím se vyvíjel efektivnější 237

Povolení k pobytu mohou žadatelé získat na základě Ženevské konvence týkající se stausu uprchlíka nebo Evropské konvence pro ochranu lidských práv a základních svobod. Nebo na základě humanitárních důvodů souvisejících s individuálními okolnostmi. Anebo pokud je situace v zemi původu považována za obecně špatnou, např. z důvodu probíhajících válečných a jiných násilných konfliktů. The Aliens Act 2000 (Ministry of Justice) [online] March 2004. [cit. 2008-09-19]. Dostupný z
64

systém přijímání a zpracovávání žádostí240. Azylová politika v Nizozemsku nebyla tedy rozvíjena na základě určitých obecných principů, ale hlavně v závislosti na aktuální situaci zvyšujícího se počtu žadatelů v průběhu 80. a 90. let. Posun v jejím vývoji byl zaznamenán v roce 1987 přijetím Regulace přijímání žadatelů o azyl (ROA)241. V roce 1992 byl v důsledku nelepšící se situace představen Nový model přijímání žadatelů o azyl (NTOM)242. V první polovině 90. let potom Ministerstvo spravedlnosti Nizozemska pokračovalo ve vydávání nařízení, která měla vést ke snížení počtu žadatelů o azyl. Především byla azylová politika v těchto opatřeních charakterizována jako politika, která měla preventivně předcházet, aby do Nizozemska tito lidé vůbec přicházeli. V roce 1994 byl v rámci nařízení představen nový dočasný status uvedený jako podmínečné povolení k pobytu (VVTV). Ve stejném roce bylo potom, stejně jako v dalších evropských zemích, zavedeno urychlené vyřízení žádostí o azyl, které podali občané z tzv. bezpečných zemí původu nebo bezpečných tranzitních zemí, kde mohli požádat o azyl, mnohonásobné žádosti, atd.243. I přes přijatá zpřísňující opatření se počet žadatelů na počátku 90. let pohyboval v rozsahu mezi 20- 30 000, v polovině 90. let překročil 40 000 žadatelů za rok. V roce 1998 vyšplhal počet žadatelů o azyl ke svému dosavadnímu vrcholu a to přes 45 000244, 240

Van Selm, J.: The Netherlands: Death of a Filmmaker Shakes a Nation [online] October 2005. [cit. 2008-09-16]. Dostupný z
65

zatímco počet těch, kteří kýžený status získali, výrazně klesal. To bylo alarmující zjištění a byla zaváděna další opatření, především nově přijatý cizinecký zákon, v jejichž důsledku se podařilo počty žadatelů postupně snižovat. V roce 2000 byl jejich počet přes 43 000, ale o dva roky později se toto číslo snížilo o polovinu, v roce 2004 klesl počet žádostí o azyl pod 10 000. Státní migrační bilance byla poprvé od roku 1967 negativní. Podobný trend se projevuje i nadále. Klesla také úspěšnost žadatelů, z původních zhruba 50 % na pouhých 15 %245. V dubnu 2001 vstoupil v platnost cizinecký zákon (Vreemdelingenwet 2000)246, uvedl do dosavadního azylového systému řadu změn, především urychlení celého procesu247 a jasnější pravidla, vedl ke snížení žádostí o získání azylu v následujících letech. Jednou ze změn byla státní podpora ve formě bydlení, stravy, lékařské péče, atd. pro neúspěšného žadatele a to po dobu 28 dnů. Během této doby se předpokládá, že osoba opustí zemi a vrátí se do země svého původu. Realita je ale taková, že ve většině případů není známé, kde jsou lidé, když opustí Nizozemsko a není jisté, jestli ho vůbec opustí a zda je původní země ochotna je přijmout. Značná část z nich se rozhodne v Nizozemsku zůstat ilegálně248.

žádná osoba vyhoštěna do země svého původu, bez řádného projednání její žádosti. Houtzager, D., Rodrigues, P., R.: Migrant, Minorities and Employment in the Netherlands. Exclusion, Discrimination and Antidiscrimination [online] 2002. [cit. 2008-09-16]. Dostupný z < http://eumc.europa.eu/eumc/material/pub/RAXEN/3/emp/NL.pdf 245 Jirková, Linda: Kam směřuje nizozemská imigrační politika? Mezinárodní politika 2006, roč. 30, č. 11, s. 29., van Selm, J.: The Netherlands: Death of a Filmmaker Shakes a Nation [online] October 2005. [cit. 2008-09-16]. Dostupný z 248 Van Amersfoort, Hans: Territorial Control and Global Economy. An analysis of Dutch immigration policy [online] November 2004. [cit. 2008-08-14]. Dostupný z
66

Významnou změnou pro osoby usilující o azyl v Nizozemsku přinesl zákon v podobě tzv. jednotného statusu, kterým se automaticky ruší statusy, které byly, kromě azylu, uplatňovány dříve. Žadatelé o azyl mohou získat povolení k přechodnému pobytu po dobu jednoho roku (je možné ho 2x prodloužit, celkem tedy na 3 roky), pokud splní určitá kritéria249. Poslední změnou bylo omezení práva žadatele odvolat se proti zamítnuté žádosti o azyl a požadovat status „výhodnější“. Proces odvolání značně prodlužuje celý azylový systém, proto vláda rozhodla pro udělování jednotného statusu, ten je možný prodloužit na tři roky, a pokud je rozhodnuto, že se žadatel není schopen, z důvodu ohrožení jeho života, během této doby vrátit do země původu, získává v Nizozemsku trvalé povolení k pobytu250.

249

Především, musí mít objektivní důvody pro svoji žádost (v zemi, odkud odešli, musí čelit např. hrozbě mučení, trestů, krutého zacházení,…) nebo odešli z důvodu humanitárních (násilné boje), nebo jsou manželem, manželkou nebo nezletilým dítětem někoho stejné národnosti, komu byl status uprchlíka v Nizozemsku už udělen. Dotyčná osoba musí požadavek uplatnit v období ne delším než 3 měsíce a úřady musí být schopni tuto osobu pobývající v Nizozemsku dohledat. Van Selm, J.: The Netherlands: Death of a Filmmaker Shakes a Nation [online] October 2005. [cit. 2008-09-19]. Dostupný z
67

Na vytváření azylové politiky měla a má největší podíl vláda (primárně ministerstvo spravedlnosti), ale ne všechna její rozhodnutí vzbuzovala souhlas. Mezi nejvíce diskutované patřilo především její rozhodnutí o vyjmutí neúspěšných žadatelů ze systému sociální podpory a trvání vlády na jejich následném návratu do země původu. Nařízení kritizovali zejména místní politici a úředníci a organizace podporující uprchlíky251 v Nizozemsku, kteří mají se žadateli každodenní zkušenosti, a bylo jim jasné, že velká část neúspěšných žadatelů místo, aby se vrátila zpět, se bude zapojovat do kriminální činnosti, organizovaného zločinu, atd., což povede k posilování negativního pohledu veřejnosti na imigranty. Na základě historického vývoje azylové politiky můžeme konstatovat, že země, která byla pověstná svou otevřeností a velkorysostí a směřovaly do ní tisíce uprchlíků, se právě jejich vlivem přeměnila na zemi, kde získat azyl je velmi těžkou záležitostí a zařadila se v tomto směru k nejpřísnějším zemím v rámci EU. Její počínání bylo ovlivňováno neúnosnou situací, které čelila, i když odmítnutí udělení azylu často nevede k návratu daného jedince do země původu, ale k jeho setrvání v Nizozemsku v ilegalitě.

4.2.1.5 Ilegální imigranti Většina odborníků se shoduje, že ilegální imigrace je v Nizozemsku na vzestupu. Především v důsledku zvyšujícího se počtu odmítnutých žádostí o azyl v zemi, neustále se prohlubujících ekonomických rozdílů mezi zeměmi atd. Je ale velice těžké podložit tato tvrzení ověřenými číselnými nebo procentuálními údaji. Existují jenom odhady, které se od sebe navzájem velice liší. Jedná se navíc o zvlášť citlivé téma, proto není nikdo, kdo by důsledně usiloval a zároveň realizoval vyhošťování osob, bez povolení

019]. Dostupný z
68

k pobytu, ze země, protože by se na něj okamžitě obrátila negativní pozornost médií, veřejnosti i mezinárodních organizací. Zmíněné odhady se pohybují od 46 000 do 116 000 nelegálních imigrantů pobývajících v Nizozemsku, vyloučen ale není ani vyšší počet252. Jedná se většinou o občany zemí, ze kterých do Nizozemska přicházelo a přichází nejvíce imigrantů, proto ti, kteří se rozhodnou zůstat v zemi ilegálně, mají již vytvořené sociální sítě, pomocí kterých se neocitnou bez pomoci a prostředků. Většinou jsou přijímáni členy vlastní rodiny nebo širším příbuzenstvem v zemi již usazeným, ti jim pak poskytnou práci a zázemí. Podle údajů IND, organizace, která je odpovědná za implementaci imigrační politiky v Nizozemsku, pracuje nejvíce ilegálních imigrantů v zemědělství, stavebním průmyslu nebo v potravinářství253. Vláda se samozřejmě snaží proti této situaci bojovat a zavádět přísnější opatření, ve spolupráci s imigračními organizacemi a veřejnými úřady, se kterými se snaží propojovat databáze informací o zamítnutých a potvrzených žádostech. Díky těmto snahám se snižují možnosti, aby imigranti, bez povolení k pobytu, žádali o sociální podporu, zdravotní ošetření nebo možnosti vzdělání. K násilnému vypovězení ze země se vláda neuchyluje vzhledem k tomu, že jde o mediálně a politicky citlivé téma a nechce na sebe poutat zbytečnou negativní pozornost ani riskovat fakt, že by se vypovězený jedinec stal nakonec obětí pronásledování. Jedná se zároveň o nesmírně nákladnou záležitost. Vypovězený jedinec musí být dopraven zpět do vlasti na náklady hostitelské země, navíc většinou obdrží finanční hotovost254. Nizozemská vláda se tedy snaží se situací, o které se dá předpokládat, že se do budoucna nebude výrazně zlepšovat, vyrovnávat v rámci možností. Nezachází k takovým mechanismům, které by mohly vyvolat nevoli, i když ilegální pobyty a jejich organizace se prokazatelně pojí s dalšími nelegálními aktivitami, například pašováním 252

Odhady pro další členské země EU jsou také vysoké: 200,000 ve Velké Británii, 300,000 ve Francii, 500,000 v Německu a ne méně než 800,000 v Itálii. Ederveen, S., Dekker, P. a kol.: Destination Europe. Immigration and Integration in the European Union [online] 2005. [cit. 2008-010-06]. Dostupný z < http://www.scp.nl/english/publications/books/9037701981/Destination_Europe.pdf 253 Reintegration Approaches and policies in the Netherlands [online] September 2002. [cit. 2008-0827]. Dostupný z
69

drog, automobilů, zbraní255, ale i vykořisťováním, zneužíváním nebo vydíráním nelegálních imigrantů, vědomým ohrožováním jejich životů a zdraví, atd. Nic nenasvědčuje tomu, že ilegální imigranti se budou dobrovolně vracet do původních zemí, po odmítnutí možnosti pobytu ze strany Nizozemska, protože ač nezákonný, ale přece jen život ve svobodné zemi, kde mohou, jak vidíme, lehce sehnat práci a alespoň základně zabezpečit svoji rodinu, je pro ně lákavější, než život v rodné zemi, na pokraji chudoby a života v neustálém ohrožení.

255

Drbohlav, Dušan: Evropa a proces mezinárodní migrace (se zvláštním důrazem na země Evropské unie a Evropského společenství volného obchodu) [online] 17. 1. 2001. [cit. 2008-09-21]. Dostupný z
70

4.2.2 Imigrační a integrační politika nového stylu ve 21. století Ani počátek nového století nezměnil nic na tom, že imigrace a imigrační politika byly jedním z nejdiskutovanějších témat, které se z kruhů politických a odborných začaly více dostávat i mezi širokou veřejnost. I přes již přijatá zpřísňující opatření existovalo mnoho problémů, které ale byly oficiálními úřady brány spíš jako fakt, než jako problém. Jednalo se zejména o neustávající proud imigrantů směřujících do země, o zvětšující se segregaci mezi imigranty a Nizozemci, nedostatečnou integraci imigrantů do nizozemské společnosti (především muslimů tureckého a marockého původu) a stále se rozrůstající muslimskou komunitu. To byly skutečnosti, které Nizozemce znepokojovaly, ale nikdo jejich znepokojení nevyjádřil na veřejnosti dostatečně hlasitě. Úřady více informovaly o pozitivních posunech v imigraci a integraci, než o negativních jevech. Nikdo pravděpodobně v této době také netušil, jaké události, ve světě, i v samotném Nizozemsku, formování imigrační i dalších politik ovlivní a hlavně do jakých rozměrů. Slova Fritse Bolkestein z roku 1991 se v tomto kontextu dodatečně ukázala jako více než nadčasová. Hned koncem ledna (29.) roku 2000 způsobil značný šok článek levicového komentátora, historika a prominentního člena Strany práce (PvdA) Paula Scheffera s názvem Multikulturní drama (Het multiculturele drama). Publikovaly ho celostátní noviny NRC Handelsblad256 a Scheffer se v něm vyjádřil právě k těm problémům, o kterých se do této doby nikdo veřejně vyjádřit neodvážil a které nebyly ze strany nizozemské vlády uspokojivě řešeny257. Rozproudil tak bouřlivou diskuzi, která se v Nizozemsku odehrává, v poněkud umírněnějším tónu, doposud. Ve středu těchto diskuzí se jednalo o budoucnosti nizozemské imigrační i integrační politiky, i když to nebyl původní Schefferův záměr258. Nizozemský multikulturalismus selhal, stejně jako integrace a integrační politiky realizované v Nizozemsku. Tak zněly hlavní teze článku. Tragédie v Schefferově pohledu je, že do Nizozemska přichází a trvale zde zůstává stále více imigrantů (hlavně 256

Spíše centristický prestižní list, čtený zejména akademickými informovanými kruhy. Korteweg, A. C.: The Murder of Theo van Gogh: Gender, Religion, and the Struggle over Immigrant Integration in the Netherlands. In Migration, Citizenship, Ethnos. New York 2006, s. 150. 257 Byly jimi už zmíněná pokračující imigrace, stagnující integrace, zvyšující se etnická segregace a rychle rostoucí muslimské komunity v zemi. Jirková, Linda: Kam směřuje nizozemská imigrační politika? Mezinárodní politika, 2006, roč. 30, č. 11, s. 28., Entzinger, Han: Changing the rules while the game is on: From multiculturalism to assimilation in the Netherland. In Migration, citizenship, ethnos. New York 2006, s. 128. 258 Van Selm, J.: The Netherlands: Death of a Filmmaker Shakes a Nation [online] October 2005. [cit. 2008-09-18]. Dostupný z
71

muslimského původu), kteří se necítí být spojeni s nizozemskou kulturou a společností a kteří se nechtějí a nejsou schopni se integrovat. Z těchto skutečností nařknul Scheffer politické elity v zemi, které vůči nim patřičně nezasáhly a zůstaly víceméně lhostejné. Tolerance vůči kulturní identitě převážila v tomto případě podle něj ochranu principů liberální demokracie259. Podle Scheffera Nizozemsko ve snaze o otevřenost vůči přistěhovalcům ztratilo smysl pro svou vlastní kulturní a politickou identitu. Jediné východisko je podle něj přihlášení se opět ke společnému jazyku, tradicím a historii, tedy tomu, co tvoří společnost „nizozemskou“, na druhou stranu je potom nutné posílit snahy o socializaci imigrantů do národní kultury a jejich přizpůsobení principům liberální demokracie a poznání historie, pravidel společnosti a osvojení si nizozemského jazyka260. Schefferova vyjádření vyvolala kritiku i podporu, přitom je nutné poznamenat, že se vyjadřovali zejména příslušníci nizozemských elit, mezi nimiž bylo jen velmi málo imigrantů. Začalo se více hovořit o národní identitě a veřejně se přestalo zastírat, že existuje jistá polarizace mezi muslimy a ostatními obyvateli. Závažnost diskuze, kterou Scheffer podnítil, dokládá i to, že nizozemský parlament si později v roce 2000 vyčlenil dva dny, bez zákonodárné agendy, aby prodiskutoval jím nastíněnou problematiku261. Kritici Schefferova vyjádření argumentovali tím, že vláda už během 90. let přijala opatření, vedoucí k odklonu od multikulturalismu, což ale není v praxi jednoduché realizovat a je třeba více času pro plné uplatnění přijatých nařízení262. To je jistě pádný argument, ale Scheffer měl podle mého názoru na mysli kritiku i orientaci politiky dříve než v 90. letech, která vedla, svou benevolencí k problematice, velkou měrou k tehdejšímu stavu. Dále byl Scheffer nařčen, stejně jako předtím Bolkestein, že nerozlišuje mezi skupinami imigrantů a všem připisuje stejné negativní vlastnosti, což není podle jeho kritiků pravda. S tímto stereotypním vnímáním imigrantů se setkáváme dodnes, i když velká většina imigrantů, v tomto kontextu je řeč většinou o muslimech, 259

Entzinger, Han: The Rise and Fall of Multiculturalism: The Case of Netherlands. In Toward Assimilation and Citizenship. Immigrants and liberal- nation states. NY 2003, s. 78, 79., Entzinger, Han: Changing the rules while the game is on: From multiculturalism to assimilation in the Netherland. In Migration, citizenship, ethnos. New York 2006, s. 128., Penninx, R.: Bridges between Research and Policy? The Case of Post-War Immigration and Integration Policies in the Netherlands [online] 2005. [cit. 2008-09-01]. Dostupný z
72

(podle výzkumů 95%263), je v nizozemské společnosti dobře integrována a jejich interpretace islámu je hodně „poevropštěná“, případná hrozba z jejich strany je tedy minimální. Bylo mu vyčítáno také ignorování významného posunu ve vzdělávání a pracovního uplatnění imigrantů, hlavně u druhé generace. Celkově je upozorňováno na jeho silný nacionalistický přízvuk, ztělesňující potřebou ztotožnění imigrantů s nizozemskou historií. Tady se nabízí jeho srovnání s výroky Bolkesteina, který říkal, že muslimové by se měli v Nizozemsku přizpůsobit, všude tam, kde dochází k určitým vzájemným odlišnostem. Nepožadoval od nich tedy plnou adaptaci. Scheffer jde dál za Bolkesteinovo vyjádření a zdůrazňuje nejen přijmutí hodnot liberální demokracie, ale i nizozemských dějin264. Jeho vyjádření je v tomto ohledu docela radikální, protože podle mého imigranti nemohou být nuceni, aby se ztotožňovali s dějinami země, ve které se rozhodli žít, na rozdíl od snahy, aby přijali principy liberální demokracie, protože žijí v zemi, která je uplatňuje. Svými názory každopádně přiměl Scheffer širokou veřejnost více se problémy spojenými s imigrací zabývat a učinil ji mnohem citlivější ve vnímání otázek imigrace a integrace, především muslimských imigrantů. S odstupem času je právě na jeho tehdejší názor pohlíženo jako na úplný počátek dramatického obratu v nizozemské veřejné debatě a v nizozemské politice týkající se imigrace a integrace. Od té doby se tato dvě témata, tedy imigrace a integrace, dostala na přední místo v politických agendách, ale i na přední místo ve veřejných debatách265. Jako příčinu obratu v nizozemské politice týkající se imigrace a integrace bych neoznačila pouze Schefferovo vystoupení, ale i celý vývoj imigrační a integrační politiky, který jasně směřoval ke změně, ta sice nastala v průběhu 90. let změnou orientace politiky, ale situace zůstávala i nadále nedořešena. Proto bylo pravděpodobné, že k dalšímu obratu dojde, dříve či později, zvlášť po Schefferově vystoupení, které podnítilo větší zájem veřejnosti i politických a odborných kruhů o tuto problematiku.

263

Na základě zprávy Od hlásání islámu ke svaté válce, kterou zpracovalo nizozemské Ministerstvo vnitra na podkladě zpráv informačních služeb v prosinci roku 2004. Podle této zprávy z jednoho milionu Muslimů v Nizozemí je až 95% umírněných. Baršová, Andrea: Nizozemí: Tolerance v troskách [online] 25. 11. 2007. [cit. 2008-09-01]. Dostupný z
73

K obratu přispěla i řada událostí, odehrávajících se po celém světě, které výrazně poznamenaly především vztah muslimů a „západního světa“ a narušily důvěru mezi lidmi. V Nizozemsku vedly k přijetí dalších zpřísňujících opatření, směřujících nejen k omezení přílivu přistěhovalců, ale objevil se také nový aspekt a to bezpečnost tamních obyvatel, která mohla být narušena právě přítomností, převážně muslimských imigrantů. Například Han Entzinger k příčinám obratu, vedoucímu k současnému stavu na poli imigrace, doplňuje ještě ekonomický vývoj, rostoucí počet imigrantů v zemi a jejich měnící se pozice v nizozemské společnosti. Co se týká ekonomiky, je obecně známým faktem, že pokles ekonomického růstu má negativní vliv na vnímání imigrace a imigrantů. I podle slov Castlese a Millera „V období konjunktury se problém minorit zatlačí do pozadí, ale v dobách ekonomických a sociálních krizí se může stát a stává se velice zpolitizovaným, tento fakt už je znám od prvních hospodářských krizí“266. Nizozemská ekonomika se rozvíjela daleko za evropským průměrem v 90. letech, ale od roku 2001 téměř stagnovala. Zatímco se pracovní příležitosti rozvíjely pro populaci jako celek, tedy včetně imigrantů v průběhu 90. let, od roku 2001 se nezaměstnanost opět začala zvyšovat. To mělo za následek, že mnoho imigrantů se stalo závislými na sociální politice státu267 a zintenzivnil se tím vůči nim kritický pohled ze strany okolí. Další vysvětlení může být viděno v rostoucím počtu imigrantů v zemi. Podporování kulturních odlišností může být akceptováno tak dlouho, dokud minoritní kultury zůstanou minoritními kulturami. V současnosti ale je téměř polovina obyvatel velkých měst imigranty a mnoho z nich jsou muslimové. Okolo půl milionu imigrantů nemluví ani nerozumí holandsky, i když někteří z nich žijí v zemi již řadu let. Mnoho z nich se identifikuje mnohem silněji se zemí svého původu, než se zemí, kde žijí. Tato situace je možná vysvětlením toho, že imigranti by měli být mnohem více tlačeni k otevřenosti a loajalitě a přizpůsobení se holandské kultuře a společnosti268. Podle mě to zcela nepochybně pravda je a nizozemská imigrační politika k těmto krokům měla přistoupit mnohem dříve než v průběhu 90. let. Výše uvedená adaptace a přijímání pravidel a norem by ale neměla zahrnovat zříkání se svých kultur a tradic ze strany nizozemských imigrantů, pokud neodporují demokratickým pořádkům. 266

Castles, Stephen, Miller, J. Mark: The Age of Migration. International Population Movements in the Modern World. London 1998, s. 41. 267 Entzinger, Han: Changing the rules while the game is on: From multiculturalism to assimilation in the Netherland. In Migration, citizenship, ethnos. New York 2006, s. 133, 134. 268 Tamtéž.

74

Při hledání příčin změny imigrační politiky není možné nechat mimo postoje, vůči imigrantům, ze strany politických činitelů. V rámci vývoje imigrační politiky se nejdříve objevila idea dočasného usídlení, následována institucionalizovaným multikulturalismem, to způsobilo, že imigranti byli na okraji holandské společnosti po dlouhou dobu. Nebyli chápáni jako její součást, tudíž se po nich nevyžadovalo, aby se přizpůsobili. Po obratu, který nastal, kdy je kladen důraz na integraci imigrantů, je tedy nutný určitý čas, aby bylo možné dospět ke změnám. Na základě tohoto názoru už není většina druhé generace imigrantů uzavřena v kulturně jednolitém prostředí, tak jako tomu bylo u jejich rodičů, ale jsou velmi dobře seznámeni s nizozemskou kulturou a společností, která se zároveň jejich přítomností velmi změnila. To samozřejmě nevylučuje, že někteří z těchto lidí udržují silné vztahy se svými zeměmi původu a jsou lákáni a verbováni ke kriminálním činům, fundamentalismu a dalším protizákonným činnostem. Dramatický obrat může být tedy vysvětlen jako reakce na zvyšující se vliv druhé generace imigrantů a jejich celkové demarginalizace269. Vysvětlení komplexních příčin změn v nizozemské imigrační a integrační politice není jednoduché, zvlášť když jde o proces, který stále není uzavřen. Faktem zůstává, že ani přes události, o kterých se budu zmiňovat dále, se probíhající trend nezastavil, dál je kladen

důraz

na individuální

integraci,

přičemž

multikulturalismus

vymizel

z politického slovníku a byl nahrazen integrací, participací, aktivitou a odpovědností za tyto procesy ze strany imigrantů.

4.2.2.1 Vývoj nizozemské společnosti a její imigrační politiky po událostech 11. září 2001 Teroristické útoky v New Yorku a Washingtonu z roku 2001 jsou vnímány jako velký mezník nejen v USA, ale i v mnoha dalších zemích. Samotné události ani všeobecné reakce na ně mi nepřísluší nijak hodnotit, zaměřím se spíš na jejich dopad v Nizozemsku. Země byla v tomto období v ne příliš uspokojivé situaci na poli imigrace a integrace, lepší to nebylo ani v jiných oblastech a kritika se snášela především na v pořadí druhý vládní kabinet premiéra Wima Koka270. Události z 11. září 2001 269

Entzinger, Han: Changing the rules while the game is on: From multiculturalism to assimilation in the Netherland. In Migration, citizenship, ethnos. New York 2006, s. 134. 270 Jako ministerský předseda stál Kok v čele země od roku 1994 a předčasně odstoupil krátce před koncem svého druhého volebního období v roce 2002. Podnětem se stala ve stejném roce zveřejněná vyšetřovací zpráva o roli nizozemských vojenských jednotek SFOR při srbském masakru bosenských muslimů v Srebrenici v roce 1995. Nizozemští vojáci nedokázali této genocidě zabránit, Kok za to převzal politickou zodpovědnost. Sklenářová, Sylva: Nizozemsko. Praha 2006, s. 160.

75

způsobily v zemi značný šok. Projevil se aspekt naprosté neočekávatelnosti tak rozsáhlého ničivého činu v západním světě a logicky se objevila otázka, jestli není možné, aby se něco podobného stalo i v Evropě, potažmo v samotném Nizozemsku. To vyvolalo strach o vlastní bezpečnost, vzhledem k původu útočníků, se projevil především ve vztahu Nizozemců vůči muslimům žijícím v zemi, který byl zpochybňován už dříve. Podobné reakce se projevily i v dalších evropských zemích, ale nikde v Evropě nevedly teroristické útoky k tolika vyjádřením veřejné nedůvěry vůči islámu, jako tomu bylo v Nizozemsku. Počet útoků na mešity byl relativně vysoký a nizozemští muslimové zaregistrovali vůči sobě nemalý nárůst agresivního chování. Podle výsledků výzkumu veřejného mínění, uskutečněného nedlouho po 11. září mezi nizozemskými muslimy, skoro polovina dotázaných vyslovila pro útoky porozumění a čtvrtina pociťovala přinejmenším trochu sympatií. Přestože je třeba tyto výsledky relativizovat vysokým procentem muslimů, kteří útok odmítali, byli pro neislámské Nizozemce značně šokující a vyvolaly bouřlivé debaty na téma vztahu západního světa se světem islámu271. Lidé si začali klást příliš mnoho otázek, které je znepokojovaly a přestávali se cítit bezpečni ve své vlastní zemi, kde se islám stal druhým největším náboženstvím a jehož příznivci neustále přibývali a přibývají, i z řad nizozemských konvertitů. Nizozemci se ještě intenzivněji vyjadřovali vůči imigrantům a jejich nedostatečné integraci a volali po radikální změně. Nevídaně ostře se k problematice, za využití stávajících nálad ve společnosti, postavil někdejší profesor sociologie, pravicově orientovaný Pim Fortuyn, který na sebe zanedlouho strhl, jako velice výrazný a zároveň provokující politik, pozornost nejen médií ale prakticky všech, protože podobné vystupování bylo v Nizozemsku do té doby neznámé a naprosto neobvyklé. Odborníci a ostatní politici ho za jeho názory v oblasti imigrační politiky často kritizovali, ale velká část veřejnosti jeho, v určitých aspektech utopistické, vize podporovala a stála na jeho straně.

271

Prins, Baukje: Konec nevinnosti. Úskalí multikulturního soužití v Nizozemsku. Brno 2005, s. 7.

76

4.2.2.1.1 Pim Fortuyn a jeho vize nizozemské imigrační politiky V atmosféře důsledků teroristických útoků v USA, se kterými se Nizozemsko potýkalo, společně se svými vlastními problémy, se na politické scéně ve druhé polovině roku 2001 objevil Pim Fortuyn272, jako zvolený politický lídr nově vzniklé politické strany Leefbaar Nederland, LN273 (Strana za obyvatelné Nizozemsko), kde se sdružovali nespokojení politikové v mnoha nizozemských městech274. Fortuyn se politicky angažoval v Rotterdamu, druhém největším městě Nizozemska. Do této doby politicky nezkušený Fortuyn šokoval svými radikálními názory a smělým, charismatickým a otevřeným vystupováním a stal se výraznou politickou a mediální postavou. Pro to, aby si vybudoval politickou kariéru na kritice stávajících poměrů, aniž by navrhnul úplný konstruktivní model jejich řešení, se objevil v pravý čas na pravém místě. Přispěla k tomu i jeho schopnost jasného a srozumitelného vyjadřování v médiích, což ho odlišovalo od ostatních politiků. Ve svém postoji k imigrační politice v podstatě spojoval všechny aspekty, které Nizozemci kritizovali a přáli si jejich změnu. Hovořil, stejně jako Bolkestein, Scheffer a další o selhání imigrační a integrační politiky v zemi, o hrozbě islámu pro fungování

272

Pim Fortuyn byl do této doby znám převážně v akademických kruzích jako autor ostrých antiimigrantských a antimuslimských článků v pravicovém týdeníku Elsevier. Kritizoval také sociální systém a sjednocení Evropy. Vystudoval sociologii na univerzitě v Amsterdamu, přednášel na univerzitě v Groningenu. Stejně jako řada jeho univerzitních kolegů v západní Evropě a Spojených státech, byl i on tehdy ovlivněn marxismem. V devadesátých letech pracoval jako sloupkař a komentátor a vešel do obecného povědomí coby kontroverzní autor knih o společnosti a politice. Například argument o zaostalosti islámu rozvedl v knize Proti islamizaci naší kultury (Tegen de islamisering van onze cultuur). Jeho názory, se kterými vystoupil po 11. září 2001 a politická aktivita ve straně Leefbaar Nederland a později ve vlastní straně Lijst Pim Fortuyn, z něj udělaly rychle mediální a politickou hvězdu. Klvaňa, Tomáš: Pim Fortuyn [online] 2002. [cit. 2008-09-22]. Dostupný z < http://www.reflex.cz/Clanek9780.html, Entzinger, Han: Changing the rules while the game is on: From multiculturalism to assimilation in the Netherland. In Migration, citizenship, ethnos. New York 2006, s. 129., Prins, Baukje: Konec nevinnosti. Úskalí multikulturního soužití v Nizozemsku. Brno 2005, s. 28, 29. 273 Strana byla založena 10. června 2001 jako nová celostátní politická strana. Nehlásí se k žádné ideologii, má specifickou povahu, kdy vedle celostátní strany existují stejnojmenné lokální strany, jejichž vazby na mateřskou stranu jsou velmi volné. Mezi politické cíle LN, mimo otázek imigrace, bylo zakládání malých škol, zlepšení podmínek pro bydlení, zlepšení lékařského ošetření. Jak toho přesně docílit a jak vše financovat, o tom se LN vyjadřovala jen povrchně a neúplně, proto byla také obviňována z populismu a oportunismu, ze strany svých četných kritiků. Její rotterdamská frakce dosáhla významného vítězství v březnu 2002, kdy v místních volbách získala 36% míst v městské radě, stala se tak majoritou, významný podíl na tom měla popularita Fortuyna. Kabela, Miroslav: Holandská skutečnost. Brno 2002, s. 146- 147., Penninx, R.: After the Fortuyn and van Gogh Murders: Is the Dutch Integration Model in Disarray? [online] June 2005. [cit. 2008-09-23]. Dostupný z
77

demokracie, kritizoval dosavadní vlády a jejich přístupy k této problematice jako neúspěšné a nic neřešící275. K jeho stěžejním politickým tématům patřila, v rámci jeho pojetí imigrační politiky, přesněji řečeno jeho protiimigračních návrhů, problematika muslimských přistěhovalců. Upozorňoval na skutečnost, že muslimští imigranti budou během několika let tvořit v mnoha nizozemských městech většinu, aniž by přitom ale přijali základní principy demokraticky fungující společnosti, aniž by uznávali práva žen, homosexuálů a dalších. Budoucí fungování imigrační politiky v Nizozemsku představoval velmi radikálně a ne vždy bylo jasné, jakým způsobem by se jeho návrhy realizovaly v praxi. Fortuyn prohlašoval Nizozemsko za plnohodnotnou zemi a islám za zaostalou kulturu, protikladnou vůči kultuře evropské, která není schopna respektovat ženy a menšiny. Soudil, že by bylo lepší vyškrtnout z ústavy odstavec obsahující příkaz nediskriminace, to mu nakonec vyneslo vyloučení ze strany LN. Jeho návrhy imigrační politiky počítaly s radikálním snížením přílivu imigrantů, pokud by to bylo právně možné, šel by až k dočasnému uzavření hranic pro imigranty muslimského původu. K jejich znovuotevření by došlo až ve chvíli, kdy by se imigranti, v zemi pobývající, naučili nizozemsky a osvojili by si a ctili by nizozemský liberální životní styl276. Svoje návrhy obhajoval argumentem, že Nizozemsko je přeplněné a výše zmíněná opatření povedou ke stabilizaci situace a zlepšení problémů, které s imigranty souvisí. Jeho kritici poukazovali především na nereálnost uskutečnění některých jeho návrhů. I přes odpor a argumenty kritiků odmítal, že by byla jeho politika rasistická, on sám ji považoval za multietnickou. Mimo jiné prohlásil, že udělí amnestii všem, kterým byla zamítnuta žádost o azyl i nelegálním imigrantům, kteří jsou v současné době v Nizozemsku, jejich pobyt zde trvá minimálně pět let a hovoří plynně nizozemsky. Fortuyn tvrdil, že není proti imigrantům samotným, ale jde mu především o kulturní asimilaci menšin v Nizozemsku, o to, aby vyznávaly tradiční liberální kulturu. Obával se, že pokud se radikálním islamistům, formujícím se z nizozemských muslimských komunit, nikdo nepostaví, mohou jejich útoky proti demokratickým svobodám nizozemské společnosti ve střednědobém horizontu nizozemskou občanskou společnost 275

Penninx, R.: After the Fortuyn and van Gogh Murders: Is the Dutch Integration Model in Disarray? [online] June 2005. [cit. 2008-09-22]. Dostupný z
78

zcela narušit. A další imigrace, zvlášť z muslimských zemí do Nizozemska, kde nyní žije už více než milion muslimských imigrantů, by tuto situaci jen zhoršovala. Fortuyn ale nikdy nenavrhoval deportace cizinců a neznevažoval holocaust, proto odmítal srovnání s tehdejším krajně pravicovým kandidátem na francouzského prezidenta Le Penem, rakouským krajně pravicovým populistou Jörgem Haiderem nebo flanderským Filipem De Winterem, vůdcem belgické vlámské separatistické nacionalistické politické strany, Vlaams Belang, do něhož ho tlačila média277. Fortuyn si určitě musel být vědom, že zdaleka ne všichni občané Nizozemska budou souhlasit s jeho protiimigračními názory, přiměl je ale svou výstředností k diskuzi a formování dalších možných východisek. I přes značnou ideovost si získal velké množství přívrženců, což se mělo v plné míře projevit v blížících se parlamentních volbách. 4.2.2.1.1.1 Fortuynův vzestup a pád Fortuyn se na počátku své politické kariéry angažoval jako vůdce strany Leefbaar Nederland, v únoru 2002 byl ale ze strany vyloučen poté, co navrhl zrušení prvního ústavního článku zakazujícího diskriminaci278. To ještě více umocnilo jeho snahu prosadit svoje politické vize a o několik dní později zakládá svoji vlastní stranu Lijst Pim Fortuyn, LPF279, se kterou se rozhodl jít do květnových parlamentních voleb. Jeho program byl docela radikální a na mnoha místech ne moc souvislý, soustředil se především na pocity nespokojenosti nizozemské veřejnosti se současnou politikou vládní koalice. Protiimigrantské názory se staly hlavním bodem vyjadřované

277

Dalo by se říct, že jeho politický vzestup přišel v nevhodnou dobu, z hlediska jeho obviňování z krajně pravicových názorů, kdy ve Francii mobilizovali proti xenofobnímu Le Penovi ve druhém kole prezidentských voleb a v Rakousku působil od voleb v roce 1999 ve vládě neméně názorově radikální Jörg Haider. Klvaňa, Tomáš: Pim Fortuyn [online] 2002. [cit. 2008-09-22]. Dostupný z < http://www.reflex.cz/Clanek9780.html, Entzinger, Han: Changing the rules while the game is on: From multiculturalism to assimilation in the Netherland. In Migration, citizenship, ethnos. New York 2006, s. 130., Vogel, Toby: Them and us in liberal Dutch society [online] 24. 1. 2008. [cit. 2008-09-23]. Dostupný z < http://www.europeanvoice.com/archive/article.asp?id=29694, van Selm, J.: The Netherlands: Death of a Filmmaker Shakes a Nation [online] October 2005. [cit. 2008-09-26]. Dostupný z
79

nespokojenosti280. Jeho odpůrci mu byl vyčítán právě populismus a snaha získat co nejvíce potencionálních voličů pro svoji stranu. Naráželi tak na jeho četná mediální vystoupení v nejrůznějších televizních pořadech a diskuzích v měsících před konáním voleb, na místo, aby se zaměřil na racionální a konkrétní řešení nabízející volební program. Hlavním terčem pravicového populistického politika byla kritika purpurové koalice sociálně-demokratické PvdA, pravicově-liberální VVD a levicově-liberální D66, pod vedením Wima Koka, který rezignoval krátce před květnovými volbami, kvůli roli nizozemských vojáků při genocidě ve Srebrenici v roce 1995. Během několika týdnů se z Fortuynova hnutí stala, podle tehdejších předvolebních odhadů, druhá nejsilnější politická síla v zemi, po CDA281. Jeho politická kariéra ale skončila dříve, než začala. 6. května 2002, jen několik dní před parlamentními volbami, byl zavražděn nizozemským ekologickým aktivistou za práva zvířat Volkertem van der Graafem282 v hilversumském Mediaparku, před sídlem rozhlasové stanice, které poskytl rozhovor. Jeho vražda byla po více než třech stoletích první politickou vraždou v Nizozemsku, od lynčování bratrů Johana a Cornelia De Witt v roce 1672283 a celým Nizozemskem, včetně jeho kritiků, velmi otřásla, protože vražda politika kvůli jeho názorům byla do této doby nemyslitelná. Četné projevy sympatií se zesnulým Fortuynem, které se objevily bezprostředně po jeho zavraždění, byly mimo jiné i výrazem velké nespokojenosti veřejnosti s dosavadní vládní politikou a nizozemskou politikou vůbec, což se odrazilo ve výsledcích voleb, které se konaly i přes Fortuynovu smrt v původně stanoveném termínu. O 6 dní později v parlamentních volbách Fortuynova strana LPF získala 26 křesel z celkových 150 a stala se poprvé druhou největší stranou po Křesťanských demokratech (se ziskem 43 křesel). Fortuyn kvůli pravidlům zůstal na kandidátce a 280

Entzinger, Han: Changing the rules while the game is on: From multiculturalism to assimilation in the Netherland. In Migration, citizenship, ethnos. New York 2006, s. 130. 281 Drulák, Petr: Nizozemsku odbila třináctá hodina. Mezinárodní politika, 2003, roč. 27, č. 3, s. 27. 282 Byl radikálním členem ekologické organizace Přátelé země (Nizozemsko). Specializoval se na případy firem a společností, které znečišťují ovzduší a porušují práva zvířat. Vraždu obhajoval svým nesouhlasem vůči Fortuynově, podle něj, až příliš netolerantní politice. Byl odsouzen k 18 letům vězení. Veer, O. S.: Non-violence and Tolerance in the Netherlands [online] 2005. [cit. 2008-09-23]. Dostupný z < http://www.nonviolence.or.kr/Epapers/Nonviolent%20actions%20in%20the%20Netherlands(Sebastian).doc 283 Sklenářová, Sylva: Nizozemsko. Praha 2006, s. 160., Entzinger, Han: Changing the rules while the game is on: From multiculturalism to assimilation in the Netherland. In Migration, citizenship, ethnos. New York 2006, s. 130., Veer, O. S.: Non-violence and Tolerance in the Netherlands [online] 2005. [cit. 2008-09-02]. Dostupný z < http://www.nonviolence.or.kr/Epapers/Nonviolent%20actions%20in%20the%20Netherlands(Sebastian).doc

80

posmrtně byl zvolen do nizozemského parlamentu. Purpurová koalice ztratila po 8 letech parlamentní většinu. V nové pravicové vládě, sestavené během dvou měsíců, pod vedením Jana Petera Balkenendeho (CDA), se ujali vedení Křesťanští demokraté, spolu s LPF a VVD (zisk 24 parlamentních křesel). Omezení imigrace a podpora mnohem přesvědčivější integrační politiky byly na předním místě vládní agendy. Převládající názor byl ten, že to jsou primárně sami imigranti, kteří nesou vinu za svoji nedostatečnou integraci. Nová vláda byla ale velmi nestabilní, musela se vyrovnávat s řadou vzájemných i vnitrostranických sporů, především uvnitř LPF, kterým nakonec v říjnu podlehla, po necelých třech měsících od svého založení. Politický vývoj v Nizozemsku vedl k vypsání nových voleb na leden 2003284. Vedle vládní krize se důsledkem Fortuynovy vraždy radikálně proměňovala i nálada a chování obyvatel v Nizozemsku. Ve větší míře byla vůči imigrantům projevována netolerance, neklid a násilí se stávaly stále více součástí nizozemské společnosti285, což nebylo v dosavadním vývoji běžné. 4.2.2.1.1.2 Nové volby a další směřování imigrační politiky V předčasných parlamentních volbách konaných v lednu 2003 zaznamenala strana LPF značný propad a získala pouze 8 parlamentních křesel, což ji vyřadilo z účasti ve vládě. Naopak vítězně z voleb vzešla koalice stran CDA, VVD a D66, která se ujala vlády, opět pod vedením Jana Petera Balkenendeho jako ministerského předsedy (hovoří se o jeho II. vládním kabinetu), v květnu 2003. Na rozdíl od předchozí pravicové vlády byla její politická orientace středopravicová286. I přestože byla strana Pima Fortuyna v krizi a postupně se rozpadala, její vize nadále přetrvávaly a byly přebírány ostatními, nejen vládními, stranami, které ve svých programech věnují velký

284

Entzinger, Han: Changing the rules while the game is on: From multiculturalism to assimilation in the Netherland. In Migration, citizenship, ethnos. New York 2006, s. 130., Klimeš, David: Nizozemí uprostřed náboženské války [online] květen 2008. [cit. 2008-09-23]. Dostupný z < http://mimochodem.info/2008/nizozemi-uprostred-nabozenske-valky/, Jirková, Linda: Kam směřuje nizozemská imigrační politika? Mezinárodní politika, 2006, roč. 30, č. 11, s. 29., Drulák, Petr: Nizozemsku odbila třináctá hodina. Mezinárodní politika, 2003, roč. 27, č. 3, s. 27. 285 Veer, O. S.: Non-violence and Tolerance in the Netherlands [online] 2005. [cit. 2008-09-02]. Dostupný z < http://www.nonviolence.or.kr/Epapers/Nonviolent%20actions%20in%20the%20Netherlands(Sebastian).doc 286 Entzinger, Han: Changing the rules while the game is on: From multiculturalism to assimilation in the Netherland. In Migration, citizenship, ethnos. New York 2006, s. 131., Developments in Migration and Asylum Policy in the Netherlands (European Migration Network Dutch National Contact Point) [online] 2005. [cit. 2008-09-23]. Dostupný z
81

prostor zpřísňujícím opatřením imigrační politiky a důslednější integraci i samostatné iniciativě imigrantů. Cílem koaličního usnesení nové vlády bylo zlepšování integrace nově příchozích imigrantů, podpora integrace etnických minorit, zpřísňování podmínek pro slučování a formování rodin imigrantů, zefektivnění politiky odmítání azylantů a zaměření se na zlepšování jejich podmínek přímo v zemích původu. Dalšími cíly bylo posílení policejních složek k potlačení kriminality, revize zákona o eutanázii, omezení tzv. drogové turistiky, zlepšení zdravotní péče, přístupnější veřejná doprava a omezení sociálních dávek287. Klíčovým ale bylo soustředění se na program imigrace a integrace a zpřísňování azylové politiky. Za tímto účelem bylo vybudováno, pod patronátem a dohledem ministerstva spravedlnosti, zvláštní Ministerstvo imigrace a integrace288, v jehož čele stála jako první Rita Verdonk (VVD), ta se stala zosobněním nové přistěhovalecké politiky a jejích tvrdých opatření. O potřebě vzniku nového ministerstva se diskutovalo už po volbách v květnu 2002289. Nově ustavené ministerstvo se mělo výrazně podílet na vývoji v imigrační politice a Verdonk se své role zhostila velmi důkladně, což vedlo v některých případech až k vzájemným konfliktům s ostatními politickými partnery290. Směřování imigrační a integrační politiky je od této doby označováno, podle dokumentu vydaného Ritou Verdonk, jako integrační politika nového stylu291. V rámci imigrační politiky byl posílen boj proti ilegální imigraci, i slučování rodin, pocházejících mimo zemí EU, bylo přísně omezováno. Azylová politika se stala mnohem přísnější a procedury, pro získání povolení k pobytu, byly pro žadatele 287

Habáň, Martin: Volby v Nizozemském království 2002/2003 [online] 2003. [cit. 2008-0909]. Dostupný z
82

obtížnější a nákladnější. Vláda se zaměřila také na nový přístup v rámci integrační politiky. Převažující myšlenka byla, že vina za nedostatečnou a pomalou integraci, byla na imigrantech samotných. Z jejich strany měla být vyvíjena větší iniciativa proces integrace odstartovat. Významná změna byla představena v povinných integračních kurzech. Tyto kurzy, poskytované zatím pouze nově příchozím imigrantům, už dále nebyly nabízeny zdarma místními úřady. V novém vládním pojetí mělo být povinností imigranta kurz vyhledat, zaregistrovat se a zaplatit za něj a eventuálně se kvalifikovat pro povinný jazykový a kulturní test, který musí být realizován během prvních pěti let usazení se v zemi. Imigranti, kteří testem neprojdou, budou penalizováni a bude pro ně vyloučena možnost trvalého usazení v zemi292. Vláda také v této fázi zvažuje povinnost (podle nařízení dalších vlád se stala skutečností), že potencionální imigranti budou muset projít jednoduchým jazykovým a kulturním testem na nizozemské ambasádě nebo konzulátu ve své zemi, ještě dříve, než získají první povolení ke vstupu do Nizozemska. S těmito alespoň základními znalostmi se budou moci lépe v zemi orientovat od začátku pobytu a vyhnou se tak řadě problémů, od nezaměstnanosti po etnickou segregaci. Vláda v této době plánovala také povinné integrační kurzy pro dlouhodobě usazené imigranty, včetně těch, kteří mají nizozemské občanství. Předpokládalo se, že náklady si budou hradit sami účastníci kurzů293. Naplnění těchto plánů se uskutečnilo až v další fázi přijímaných omezujících opatření, které byly vyvolány pokračujícími projevy násilí v zemi. Přijímanými opatřeními Nizozemsko sice cíleně snižuje počet do země proudících imigrantů, ale zároveň nepřistupuje k extrémním krokům, například k úplnému zastavení imigrace, jako to navrhoval Fortuyn. Základním problémem tedy není přítomnost imigrantů samotných, ale spíš jejich špatná participace v nizozemské společnosti, která vede k rozsáhlé kritice jednak imigrantů i realizované integrační politiky. Cílem se proto staly mechanismy podporující integraci a odpovědnost za tyto procesy těch lidí, kteří se v zemi plánují usadit, protože už nebylo dále možné soužití lidí, kteří mají jen málo společného, aniž by se menšina adekvátně nepřizpůsobovala většině.

292

Nařízení začalo platit počátkem roku 2007. Tamtéž. Entzinger, Han: Changing the rules while the game is on: From multiculturalism to assimilation in the Netherland. In Migration, citizenship, ethnos. New York 2006, s. 131.

293

83

4.2.2.1.2 Vražda Thea van Gogha a její vliv na následný vývoj imigrační a integrační politiky Politika imigrace a integrace byla podle rozhodnutí druhého Balkenendeho vládního kabinetu v kompetenci ministerstva pro imigraci a integraci a Rita Verdonk se zaměřovala na uplatňování výše zmíněných omezujících a zpřísňujících opatření, která měla přispět k uklidnění poměrů v Nizozemsku. Její původní záměry se ale nenaplnily. Podle dalšího směřování nizozemské imigrační a integrační politiky by se mohlo zdát, že jejich vývoj není ovlivňován ani tak přítomností většiny imigrantů v zemi, jako činy jednotlivců, a to především osob muslimského původu. Imigranti muslimského původu byli od počátku realizace imigrační politiky označováni za problematické, vhledem k jejich působení ve společnosti. Bylo to dáno hlavně velkými rozdíly, ve většině oblastí společenských i životních, u muslimů a rodilých Nizozemců. Na tento fakt upozornil už počátkem 90. let Bolkestein, za deset a více let od jeho mediálního vystoupení se situace zdramatizovala ještě více a byla tím pochopitelně poznamenána i imigrační politika. Posouzení situace ale nebylo jednoduché, protože výše zmínění jednotlivci uskutečňovali svoje radikální činy v demokratickém Nizozemsku, kde získali vzdělání, byli často velmi dobře integrováni do společnosti, ovládali její jazyk a měli nizozemské občanství. Tak byly do určité doby charakterizovány základní předpoklady pro bezproblémového imigranta, žijícího v zemi a nikdo by ještě před několika lety nepředpokládal, že by někdo takový byl schopen spáchat nábožensky motivovaný zločin, jako se to stalo u mladého Nizozemce marockého původu, který v Amsterdamu zavraždil nizozemského režiséra Thea van Gogha kvůli jeho kritice islámu a praktik vůči ženám v islámských společnostech. Jeho čin se neměl nikdy stát, jak se shoduje většina Nizozemců, následky pociťuje země dodnes. V nizozemské společnosti, vedle rozmáhajícího se násilí vůči osobám muslimského původu, jednoznačně posílilo i jednorozměrné vnímání muslimské komunity, kde je každý, kdo má něco společného s islámským vyznáním víry, považován za násilníka, popřípadě je podezříván z terorismu. V imigrační politice podnítila van Goghova smrt ještě vetší pozornost vůči imigrantům muslimského původu a vedla k rozšíření zpřísňujících se mechanismů na všechny imigranty (s určitými výjimkami, které specifikuji později) v zemi.

84

4.2.2.1.2.1 Vražda v Amsterdamu 2. listopadu 2004 byl v ranních hodinách na cestě do své kanceláře v ulicích Amsterdamu zabit nizozemský filmový režisér Theo van Gogh294. Vrahem byl radikální islamista Mohammad Bouyeri295, v Nizozemsku narozený a naturalizovaný, příslušník

294

Režisér, publicista a producent Theo van Gogh pocházel z umělecké rodiny, byl prasynovcem slavného malíře Vincenta van Gogha. V době své smrti pracoval na snímku mapující okolnosti smrti Pima Fortuyna s názvem 0605. Hylarides, C. P.: Multiculturalism in the Netherlands and the murder of Theo van Gogh [online] February 2005. [cit. 2008-09-25]. Dostupný z < http://findarticles.com/p/articles/mi_m2242/is_1669_286/ai_n13661901/pg_1 295 Mohammad Bouyeri byl zdánlivě typickým dobrým příkladem muslimského imigranta druhé generace marockého původu. Narodil se a byl rodiči vychováván v Amsterdamu, rodina praktikovala umírněnou formu islámu. Pokračoval ve studiu vyšší sociálně pedagogické školy a zapojil se do práce v kulturním centru v místě svého bydliště. Brzy se stal zodpovědným za některé místní programy a byl jednou z kontaktních osob pro místní muslimskou mládež. Byl dobře integrovaný do společnosti a pomáhal v tom i ostatním, nizozemštinu ovládal lépe než arabštinu. Situace se změnila po smrti jeho matky koncem roku 2003, k jeho radikalizaci přispěly také události následující po útocích ve Spojených státech. Začal ortodoxně dodržovat zásady pravověrného muslima a navštěvoval mešitu El Tawheed, která byla známá svým extremistickým kázáním. Tady se dostával do kontaktu s ostatními radikály (z Egypta, Alžírska a Sýrie), byl pod vlivem duchovního vůdce mešity Syřana Redouan al-Issa, alias Abu Khaleda. Při pozdějším vyšetřování vraždy van Gogha vyšlo najevo, že někteří z pravidelných účastníků mešity byli členy militantní islámské buňky, čítající až 15 lidí, převážně severoafrického původu, mající kontakty na osoby spojované s mezinárodním terorismem tzv. Hofstadgroep, kterou monitorovala nizozemská zpravodajská služba (AIVD). Rituální vraždu režiséra, který se v jeho očích stal osobou, která podkopává základy islámu, naplánoval sám. Dopis na rozloučenou stejně jako jeho chování těsně po atentátu svědčí o tom, že pachatel byl připraven zemřít a vraždu považoval za sebevražednou akci muslimského mučedníka - šáhida. Novou vlnu zděšení vyvolalo zveřejnění obsahu dopisu, který vrah nožem zabodl do režisérova těla. Byl adresován liberální člence parlamentu, v Somálsku narozené Ayaan Hirsí Ali. Pachatel v něm oznamuje její neodvolatelnou násilnou smrt za její útoky proti islámu. Vyhrožuje i přednímu liberálnímu politikovi, bývalému ministru zahraničí van Aartsenovi, a starostovi Amsterdamu Cohenovi (má židovský původ), které viní ze židovského spiknutí, usilujícího o světovládu. Ke svému činu se před soudem Bouyeri plně doznal a prohlásil, že by jej zopakoval znovu, neboť podle jeho přesvědčení šlo o obranu islámu a svým činem splnil svou povinnost pravověrného muslima. Bouyeri byl na návrh státního zástupce po necelém roce, v červenci 2005 odsouzen jako společensky mimořádně nebezpečný jedinec k doživotnímu vězení, bez nároku na podmínečné propuštění. Moynahan, B.: Putting the fear of God into Holland [online] February 2005. [cit. 2008-09-24]. Dostupný z
85

druhé generace přistěhovalců marockého původu, mající nizozemské i marocké občanství296. Theo van Gogh určitě nebyl konvenční postavou a svými kontroverzními a často urážlivými výroky pobuřoval nejen muslimy. Cíleně vystupoval proti realizované imigrační politice, která se opírala o multikulturalismus. Popisoval ho jako „…zdvořilé ustupování roztahovačnému hostu, jenž vás postupně vytěsňuje z vašeho příbytku“297. Nikdo ale nepředpokládal, že by kvůli svým kontroverzním názorům, vyjadřovaným v demokratické společnosti, mohl přijít o život, navíc za takových okolností, které jsou s jeho případem spojovány. Hlavním důvodem proč se Bouyeri rozhodl van Gogha zavraždit, byly jeho protiislámské výroky, a hlavně jeho desetiminutový snímek Submission298 (Podrobení, část I.), který natočil podle scénáře poslankyně nizozemského parlamentu za stranu VVD Ayaan Hirsí Alí, a který byl nizozemskou veřejnoprávní televizí uveden na konci srpna 2004, tedy několik měsíců před jeho smrtí. Téměř neznámý snímek, ve kterém Hirsí Alí, nyní známá kritička radikálního islámu299, upozornila na skryté násilí islámu, praktikované vůči muslimským ženám, neměl původně větší ambice než uvést tuto problematiku v širší povědomí a nizozemskou veřejnost šokovat a vyburcovat ji, aby se Religion, and the Struggle over Immigrant Integration in the Netherlands. In Migration, Citizenship, Ethnos. New York 2006, s. 150, 153- 155. 296 Penninx, R.: After the Fortuyn and van Gogh Murders: Is the Dutch Integration Model in Disarray? [online] June 2005. [cit. 2008-09-24]. Dostupný z
86

zasadila o zlepšení situace, nakonec ale vzbudil obrovský zájem na mnoha místech světa a zároveň pobouření v muslimských zemích a muslimských komunitách po celém světě. Bezprostředně po odvysílání filmu čelili jeho tvůrci mnohačetným hrozbám smrti právě ze strany muslimů, kvůli napadání podstaty islámu a jeho urážkám. Oběma byla nabídnuta policejní ochrana. Hirsí Alí ji přijala, van Gogh ji odmítl, domníval se, že mu nehrozí žádné nebezpečí300. Van Goghova vražda se stala 911 dní po zavraždění Pima Fortuyna a obyvateli Nizozemska je vnímaná podobně jako útoky v New Yorku a Washingtonu Američany v roce 2001301. Obě události se staly jakýmsi symbolem ohrožení demokratické země a jejích obyvatel. V Nizozemsku navíc utrpěla velkou ránu pověstná mnohaletá tolerance země vůči různosti. Stejně jako po 11. září 2001 se v Nizozemsku i po vraždě van Gogha vzedmula obrovská vlna demonstrací, nepokojů a násilí namířených především proti nizozemským imigrantům muslimského původu. Terčem násilných projevů a žhářských útoků se staly muslimské školy302, mešity a islámská centra. To premiéra Balkenendeho donutilo k otevřenému odsouzení těchto protimuslimských útoků303. Velký tlak zaznamenaly oficiální muslimské organizace v tom, aby se veřejně distancovaly od vraždy a proklamovaly svoji oddanost vůči demokracii, svobodě projevu a integraci. Zároveň se vyostřovaly debaty, jaké postavení by měla mít více jak milionová a stále se rozrůstající muslimská populace v Nizozemsku, aniž by to jakýmkoli způsobem ohrožovalo bezpečnost země304 a jakým směrem by se za dané situace měla ubírat imigrační politika.

300

Pošvářová, Jaroslava: Islám v nizozemské společnosti: střet dvou kultur? Mezinárodní politika, 2005, roč. 29, č. 6, s. 24., Hylarides, C. P.: Multiculturalism in the Netherlands and the murder of Theo van Gogh [online] February 2005. [cit. 2008-09-25]. Dostupný z < http://findarticles.com/p/articles/mi_m2242/is_1669_286/ai_n13661901/pg_1 301 Caldwell, Ch.: Holland Daze Netherlands [online] December 2004. [cit. 2008-09-24]. Dostupný z < http://www.weeklystandard.com/Utilities/printer_preview.asp?idArticle=5059&R=ECC76CD 302 Nejvíce ničivý byl žhářský útok na základní školu v Udenu v prosinci 2004. Demant, F., Maussen, M., Rath, J.: Muslims in the EU: Cities Repotr. The Netherlands [online] 2007. [cit. 2008-08-14]. Dostupný z
87

4.2.2.1.2.2 Další vývoj imigrační a integrační politiky V souvislosti s van Goghovou smrtí se začalo mluvit o útoku islámu vůči svobodě vyjadřování, která vyplývá z principů demokratické společnosti. Tím se do značné míry potvrzuje Bolkesteinova teze z počátku 90. let, kdy označil islám a principy demokracie za navzájem neslučitelné. Můžeme s tím spojovat i vyjádření Fortuyna, který islám považoval za zaostalé náboženství. Rozhodně ale není možné jakkoli generalizovat a mluvit o islámu jako takovém, vždy je nutné konkretizovat, jinak se interpretace stává nebezpečnou. Právě k tomu často dochází a na islám a muslimy je pohlíženo s despektem a hlavně s obavami. Pokud totiž srovnáme tuto vraždu se zavražděním Fortuyna v roce 2002, určitě neměla takový dopad na komunitu ekologických aktivistů, i když vrahem byl někdo z jejich řad, jako měla dopad na komunitu muslimskou v případě vraždy van Gogha305. Objevovalo se také tvrzení, že imigrační a integrační politiky v Nizozemsku selhaly a nebyly schopny plnit svůj účel, zvláště vůči imigrantům muslimského původu, u kterých se stále ve větší míře projevovala segregace. Tento pohled byl ale důsledkem obecného posuzování, protože Bouyeri, vrah van Gogha, byl příkladem dobře integrovaného imigranta druhé generace, mluvícího plynně nizozemsky, úspěšného studenta a pracovníka komunity, který ostatním pomáhal právě s problémy integrace do nizozemské společnosti306. K jeho radikalizaci došlo v Nizozemsku, za přispění stávajících podmínek imigrační politiky a nizozemské společnosti. Bylo jasné, že dosavadní imigrační principy, které se sice v posledních letech souvisle zpřísňovaly, nejsou dostačující a nepředcházejí konfliktům a společnost se stále musí obávat radikálních jedinců, kteří se etablují přímo z ní. Jednalo se o problém, který vznikal dlouhodobě, za přispění postojů imigrační politiky a nebylo jej možné vyřešit ze dne na den. Od výše zmíněných událostí se začala odvíjet i další etapa imigrační a integrační politiky. Ministryně Verdonk pohlížela na van Goghovo zavraždění jako na ospravedlnění pro přijetí závaznější integrační politiky. Oznámila také nová nařízení, týkající se například důkladnějšího sledování mešit a působení jejich imámů,

305

Penninx, R.: After the Fortuyn and van Gogh Murders: Is the Dutch Integration Model in Disarray? [online] June 2005. [cit. 2008-09-25]. Dostupný z
88

důkladnější naturalizační politiky307, včetně možnosti odebrání nizozemského občanství všem osobám, které jsou podezřelé z jakéhokoli zapojení do nebezpečných kriminálních a extremistických činů308. Mimo jiné vláda jmenovala národního protiteroristického koordinátora, policie a soudy získaly větší pravomoci ve vyšetřování potencionálních hrozeb radikálního islámu, rozšířily se kapacity nizozemských zpravodajských služeb (AIVD, MIVD), které se měly více zaměřovat na odkrývání potencionálních hrozeb extremistů, byl uveden zákon, který umožňoval přísnější tresty pro činy spjaté s terorismem a oficiálně byly v rámci EU uváděny na „černou listinu“ organizace podezřelé z terorismu, atd.309. Společně se zpřísněním imigrační politiky dala vláda jasně najevo, že Nizozemsko se hodlá vůči radikálům aktivně bránit a nechce je na svém území trpět. V prosinci 2004 potom vláda na základě předcházejících vyhrocených událostí přijala novou integrační legislativu. Ministryně pro integraci a imigraci Rita Verdonk v jejím rámci požadovala zpřísnění současné imigrační politiky a navazovala tak na opatření přijatá a navrhovaná v roce 2003. Jádrem nově formulované politiky byla opět odpovědnost imigrantů za integraci, jejich větší aktivitu a přihlášení se k základním hodnotám a normám nizozemské společnosti. Ti, kteří se chtějí přistěhovat trvale a ke vstupu do země potřebují víza, musejí prokázat základní znalost jazyka a principů nizozemské společnosti již před svým příchodem do Nizozemska310. Pokud testem 307

V souvislosti s tím bylo poukazováno i na zpřísnění přijímání občanů prostřednictvím uzavírání manželských svazků. K interetnickým manželským svazkům dochází u 75% případů u členů tureckých a marockých komunit, kdy nezřídka partnerka/ partner nepochází z nizozemských imigrantských skupin, ale přímo z Maroka, Turecka,… Byla přijata opatření, kdy alochton může uzavřít sňatek s partnerem pocházejícím mimo země EU, pokud má nizozemské občanství nebo legální povolení k pobytu, plat alespoň 120% minimální mzdy a má uzavřenou pracovní smlouvu na dobu alespoň jeden rok, musí zároveň dosáhnout věku 21 let. Van Selm, J.: The Netherlands: Death of a Filmmaker Shakes a Nation [online] October 2005. [cit. 2008-09-26]. Dostupný z
89

neprojdou, vstup je jim zamítnut. Test před příchodem do země nemusí absolvovat žadatelé o azyl, ani členové rodin, přijatí na základě práva na sloučení rodiny, kteří přicházejí za osobou, jejíž žádost o azyl byla už v Nizozemsku akceptována. Ale v obou případech, tedy úspěšní žadatelé o azyl i jejich rodinní příslušníci, musejí integrační testy absolvovat po získání svého statusu311. Toto nařízení, tedy absolvování testů ještě před příchodem do země, bylo podloženo zákonem Wet inburgering in het buitenland, WIB 312, schválen byl v prosinci 2005 a v platnost vstoupil v roce 2006. Do tří a půl roku po složení této vstupní zkoušky pak musí ti, kteří chtějí získat povolení k trvalému pobytu v zemi, složit náročnější integrační zkoušku z jazyka a znalostí nizozemské společnosti. Imigranti, kteří ještě vstupní testy absolvovat nemuseli, mají za povinnost, pokud usilují o pobyt, absolvovat integrační a jazykový test nejpozději do pěti let od příchodu do Nizozemska. Neúspěch v integračním kurzu má následky pro udělení povolení k pobytu a pro možnost pozdějšího zisku nizozemského občanství313. Tato první část nové legislativy, tzv. krátký zákon o integraci cizinců v zahraničí, byl zpracován jako novela cizineckého zákona z roku 2000 a předpokládal, že pro získání trvalého pobytu bude pokračovat rozšiřování znalostí až na pokročilou úroveň. Druhá část představovala, že model povinné integrace má být uplatněn nejen vůči nově příchozím, jako tomu bylo doposud, ale vůči všem osobám (mezi nimi i naturalizovaným nizozemským občanům), které nežili v Nizozemsku po dobu osmi let, kdy se na ně vztahovala povinná školní docházka, a u nichž nelze předpokládat

tests discriminate [online] 15. 5. 2008. [cit. 2008-09-25]. Dostupný z
90

dostatečnou znalost jazyka a reálií na základě jiných prokazatelných skutečností (odpovídající diplomy, certifikáty a další oprávnění týkající se adekvátních znalostí). Výjimka by platila dále pro občany jiných zemí EU, osoby straší 65 let a osoby s adekvátní kvalifikací, jsou uváděny i další výjimky jako au-pair pobyty apod. Zákon také rušil státem a obcemi nabízené integrační kurzy, čímž navazoval už na dřívější úvahy. Vyžadovanou znalost jazyka a reálií si přistěhovalci musí opatřovat sami na „volném trhu“. Porušení procesních pravidel je trestáno administrativními pokutami a náklady na integraci by měli nést sami imigranti314, to by měla být jedna z motivací pro co nejlepší složení zkoušek, v co nejkratším období. O zapojení všech imigrantů do integračních procesů se uvažovalo už před několika lety, v Balkenendeho druhé vládě, situace se zdála natolik neúnosná, že k razantnímu kroku bylo nakonec přistoupeno. Získání povolení k pobytu nebo uznání žádosti o azyl je podmíněno, mimo splnění dalších kritérií, úspěšným složením výše zmiňovaného testu. Nizozemsko se tak snaží předcházet četným situacím neúspěšné integrace imigrantů do své společnosti.

314

Aby byli imigranti schopni částku zaplatit, vláda jim poskytne půjčku a pokud testy úspěšně absolvují v požadovaném časovém rozmezí, bude jim část výdajů vrácena. Uvažuje se o zhruba 70%, do výše maximálně 3000 EUR. Government adopts new integration system [online] 7. 12. 2004. [cit. 2008-0929]. Dostupný z
91

4.2.3 Muslimové v nizozemské společnosti Muslimové jsou v Nizozemsku nejpočetnější skupinou imigrantů315, zároveň mají nejvíce odlišnou kulturu i sociální zázemí, v porovnání s rodilými Nizozemci i ostatními skupinami imigrantů, přičemž islám316 je druhým nejrozšířenějším náboženským vyznáním v zemi, stejně jako i v dalších evropských zemích. Předpokládá se, že v roce 2020 budou 10% obyvatel Evropy tvořit muslimové317. Vedle neustále se rozšiřujících nizozemských muslimských komunit stoupá i počet nizozemských občanů, kteří k islámskému vyznání víry konvertují. V Nizozemsku

jsou

muslimové

považováni

za

nejvíce

nepřístupné

a

problematické vzhledem k imigrační a integrační politice. Z velké míry je to způsobeno nedostatečnou znalostí nizozemského jazyka, stejně jako poměrů společenských, sociálních a politických. Z toho plyne jejich nízká úroveň dosaženého vzdělání, vysoká nezaměstnanost, značná závislost na sociální pomoci od státu, izolace od většinové společnosti, kriminalita a v některých případech i příklon k radikálnímu islámu318. Je důležité zmínit podstatnou skutečnost, že muslimové netvoří v Nizozemsku soudržnou komunitu, ale jsou rozděleni vlivem jednotlivých etnických a náboženských linií319. Není tedy možné mluvit o muslimech v Nizozemsku jako o homogenní skupině lidí, kteří vyznávají stejné tradice a zvyky a totožně vykládají i Korán. Problémem ale je, že násilné projevy, v jejichž pozadí stojí radikální islám, vzbuzují na veřejnosti všeobecný strach z imigrantů muslimského původu jako celku. 315

Statistiky hovoří o více než jednom milionu muslimů, tvoří tedy více než 6% nizozemské populace. Fukuyama, Francis: Identity, immigration and liberal democracy [online] April 2006. [cit. 2008-0814]. Dostupný z < http://www.journalofdemocracy.org/articles/gratis/Fukuyama-17-2.pdf, Demant, F., Maussen, M., Rath, J.: Muslims in the EU: Cities Repotr. The Netherlands [online] 2007. [cit. 2008-0814]. Dostupný z
92

Historický vztah muslimů a Nizozemců je protkán několik století trvající koloniální politikou a jejím dědictvím. Příliv islámu do nizozemské společnosti se ale stal především postkoloniální záležitostí. Vedle imigrantů muslimského původu přicházejících z nizozemských kolonií souvisel s poválečným rozvojem nizozemské ekonomiky a následným nastartováním programu najímání zahraničních pracovníků, nejvíce právě z muslimských zemí320. Nizozemci nově příchozím umožnili žít podle jejich vlastního přesvědčení a zvyků, na základě tradice vyplývající z pilarizačního systému, které mnohdy stály proti zažitému společenskému pořádku321. Souviselo to s jejich tradiční tolerancí vůči odlišným náboženským orientacím, kvůli které přicházely v minulosti do země tisíce lidí z celého světa, a s typickou otevřeností a vstřícností vůči cizincům. Do příchodu námezdních dělníků se příchozí muslimové322 bez větších problémů adaptovali, přijali jazyk i hodnoty nizozemské společnosti a využívali náboženské svobody a sociální velkorysosti uplatňované v zemi. Obrat nastal s příchodem námezdných zahraničních dělníků, najímaných především z Turecka a Maroka323 v průběhu 60. a v první polovině 70. let. Původně sezónní pracovníci se v zemi začínali usazovat natrvalo a přijížděly za nimi i jejich rodiny nebo partnerky, se kterými zakládali v Nizozemsku nové rodiny324. Za účelem formování i slučování rodin přicházejí imigranti do Nizozemska i v dnešní době, ale nařízení, týkajících se těchto 320

Proto mají muslimové převahu v počtech imigrantů ve většině západoevropských zemí. Mimo Nizozemska je to například Německo nebo Francie. Leiken, R. S.: Europe´s Angry Muslims [online] July- August 2005. [cit. 2008-08-14]. Dostupný z < http://www.foreignaffairs.org/20050701faessay84409/robert-s-leiken/europe-s-angry-muslims.html 321 Pošvářová, Jaroslava: Islám v nizozemské společnosti: střet dvou kultur? Mezinárodní politika, 2005, roč. 29, č. 6, s. 25. 322 Podíl muslimů pocházejích z bývalých nizozemských kolonií je ale, v porovnání například s Francií nebo Velkou Británií, poměrně malý. Demant, F., Maussen, M., Rath, J.: Muslims in the EU: Cities Repotr. The Netherlands [online] 2007. [cit. 2008-08-14]. Dostupný z
93

imigrantů, jsou mnohem přísnější než dříve. Do Nizozemska tak začali v té době plynout nedostatečně vzdělaní imigranti z převážně chudých agrárních oblastí. Většina z nich si udržela svou původní kulturu a náboženství, čímž se tato uzavřená společenství lidí za podpory štědrého sociálního státu začínala od nizozemské společnosti postupně oddělovat325. Obyvatelé Nizozemska původem z Turecka326 a Maroka jsou největšími skupinami muslimského původu v nizozemské společnosti327. Dalšími významnými skupinami jsou muslimové pocházející z oblasti Indonésie, Surinamu a potom uprchlíci a azylanti, přicházející hlavně během 90. let, převážně z Bosny, Somálska, Iránu, Iráku, Pákistánu a Afghánistánu a z dalších zemí328. V posledních letech se v Nizozemsku objevovala a objevuje stále častější kritika namířená proti muslimskému obyvatelstvu a imigrantům obecně. Týkala se neúspěchů 325

Například imigranti tureckého původu udržují mezi sebou velmi silné sociální vazby. Příbuzní a sousedé se navštěvují denně a kontakt se svou rodnou zemí udržují prostřednictví satelitních přijímačů a pravidelnými telefonními hovory se svými příbuznými v Turecku. Většina z nich sama sebe označuje a považuje především za Turky, i přesto, že často již několik desetiletí žijí v jiné zemi. Z toho vyplývá, že do kontaktu s Nizozemci se dostávají jen málo (70% Turků a 60% Maročanů je v kontaktu převážně jen se členy své etnické skupiny, oproti lidem původem ze Surinamu nebo Antil, kteří mají více kontaktů s lidmi mimo svoje etnické skupiny). Většinou si berou partnera /partnerku ze země svého původu (nezřídka se jedná o vlastní příbuzné- sestřenice/ bratrance). Se stejnou tradicí se staví i k otázkám náboženství. Sekularizace se projevuje v mnohem menší míře než např. u Maročanů. Crul, Maurice, Doomernik, Jeroen: The Turkish and Moroccan Second Generation in the Netherlands: Divergent Trends between and Polarization within the Two Groups. International Migration Review, 2003, vol. 37, number 144, s. 1042- 1043, 1058- 1059. , Demant, F., Maussen, M., Rath, J.: Muslims in the EU: Cities Repotr. The Netherlands [online] 2007. [cit. 2008-08-14]. Dostupný z
94

v jejich integraci do nizozemské společnosti a problematiky s tím spojené a vyvolávala bouřlivé veřejné debaty, umocněné světovým i domácím děním. V důsledku toho docházelo a dochází k postupnému zpřísňování imigrační a integrační politiky, většímu aktivnímu zapojování muslimského obyvatelstva do tohoto procesu a tím i k postupnému stabilizování situace v zemi. I když napětí mezi Nizozemci a muslimskými imigranty je stále patrné a vyvolává neustávající debaty na poli politickém, odborném i veřejném.

4.2.3.1 Umírnění vs. radikálové Po teroristických útocích v New Yorku a Washingtonu v září 2001 se u Nizozemců, stejně jako u ostatních Evropanů, zvýšilo uvědomění reálné možnosti teroristické hrozby i ve své vlastní zemi. Bylo to způsobeno hlavně šokem z rozsahu ničivého útoku v USA a zároveň početnými muslimskými komunitami usazenými v Nizozemsku329. Obecně ale nebyla radikalizace mladých muslimů v Nizozemsku, před zmíněnými událostmi, ani před následnými útoky v Madridu, z března 2004, a listopadové vraždě režiséra van Gogha v Amsterdamu téhož roku, považována za akutně hrozící nebezpečí. Ke konci roku 2004 už bylo ale nizozemskou vládou konstatováno, že skupiny a jednotlivci hlásící se k radikálnímu islámu jsou nebývale úspěšní ve verbování nových členů do svých řad330. Zpráva z prosince 2004, Van Dawa

329

Podle názorových průzkumů veřejného mínění z června 2004, uveřejněných v novinách De Volkskrant, se 68% respondentů obává hrozby ze strany imigrantů, především mladých muslimů, 53% se obává možných teroristických útoků v Nizozemsku ze strany muslimů a 47% se obává, že pod tlakem muslimů se budou muset přizpůsobit jejich způsobu života. Demant, F., Maussen, M., Rath, J.: Muslims in the EU: Cities Repotr. The Netherlands [online] 2007. [cit. 2008-10-02]. Dostupný z
95

tot Jihad (Od hlásání islámu ke svaté válce), vydaná, v důsledku okolností zavraždění Thea van Gogha, nizozemským Ministerstvem pro vnitřní a královské záležitosti, na podkladě zpráv publikovaných ze zdrojů nizozemské Veřejné zpravodajské a bezpečnostní služby (AIVD), potom varuje před radikalizací mladých muslimů a označuje radikální islám za potencionální hrozbu nizozemského demokratického systému, která je zakořeněna a rozvíjí se přímo v nizozemské společnosti331. Podle této zprávy je z více než jednoho milionu muslimů žijících v Nizozemsku až 95% umírněných. Na jednu stranu to znamená, že stoupenci radikálních fundamentalistů jsou v rámci muslimské imigrace v zemi v naprosté menšině332. Většina muslimů žijících v Nizozemsku praktikuje své náboženství v umírněné formě a žije ve vzájemném respektu s nizozemskou společností333. Na druhé straně výsledky zprávy vypovídají o skutečnosti, že v Nizozemsku může žít až 50 000 potenciálních islamistických radikálů, jejichž ideologickým záměrem je napadení západního životního stylu a západní politické, ekonomické a kulturní dominance334. Otázkou zůstává, kolik z nich má prostředky, kontakty a odvahu k tomu, aby se k podobnému činu odhodlali a uskutečnili ho. Zpráva potvrdila také fakt, že radikalizovaní muslimové do země nepřicházejí z výcvikových táborů z oblastí označovaných jako výspy terorismu, ale vyrůstají přímo v Nizozemsku. Potenciální nebezpečí pro vzájemné soužití je stále více spatřováno mezi nizozemskými radikalizujícími se mešitami a islámskými centry, které jsou často napojeny finančně nebo ideologicky na jiný „domácí zdroj“, a v působení některých radikálnějších představitelů mešit, imámů (nejvyšší autorita náboženská nebo světská number 135, s. 19., Mendel, Miloš: Hidžra. Náboženská emigrace v dějinách islámských zemí. Praha 2006, s. 321. 331 Bakker, Edwin: Radical Islam in the Netherlands [online] January 2005. [cit. 2008-09-30]. Dostupný z < http://www.jamestown.org/images/pdf/ter_003_001.pdf, Violent Jihad in the Netherlands: Current trends in the Islamist terrorist Great (Ministry of the Interior and Kingdom Relations) [online] March 2006. [cit. 2008-09-30]. Dostupný z < http://www.fas.org/irp/world/netherlands/violent.pdf, From Dawa to Jihad. The various threats from radical Islam to the democratic legal order (Ministry of the Interior and Kingdom Relations) [online] December 2004. [cit. 2008-09-30]. Dostupný z
96

v islámských zemích)335. Stále častěji je zdůrazňována také role internetu a širokých možností jeho využití právě islámskými radikály. Tento fakt byl potvrzen při vyšetřování Bouyeriho, při němž vyplynulo na povrch jeho napojení na další islámské radikály a islamistickou buňku spojovanou i s dalšími násilnými útoky, kdy ke vzájemným kontaktům docházelo právě prostřednictvím internetu. Muslimské komunity a jejich náboženské rituály spjaté s mešitami, byly v minulosti nizozemskou vládou, z hlediska bezpečnostního rizika, opomíjeny. Do poloviny 80. let se dokonce nizozemská vláda podílela na jisté míře spolufinancování provozu těchto mešit336, čímž mohla potencionálně nepřímo podporovat rozvoj radikálních islamistů. Nově formulovaná imigrační politika se zaměřuje i na monitorování mešit a působení imámů, jakožto možných zdrojů extremismu. Ti totiž do země přicházejí často jen na přechodnou dobu, většinou se jedná o čtyři roky, a pocházejí přímo z původních muslimských zemí, mají tradiční vzdělání, nejsou tak integrováni do nizozemské společnosti, nemluví často ani jejím jazykem, ale přesto mají velký vliv na mladé muslimy, hledající svoje místo ve společnosti, která je podle jejich názoru dostatečně nepřijímá a neoceňuje. Imámové se prezentují pro Nizozemce kontroverzními názory, ve kterých např. neuznávají postavení žen a menšinových skupin ve společnosti. Ostatně na tyto skutečnosti upozornil už Fortuyn a řešila je i ministryně Verdonk, z řad nizozemských politiků také Ayaan Hirsí Alí a Geert Wilders, ale jsou i další, jako například Joost Eerdmans, Hilbrand Nawijn nebo členové Leefbaar Rotterdam Marco Pastors a Marianne van den Anker337. V dnešní době musí všichni imámové v Nizozemsku projít povinným kurzem, finančně jsou podporované vládou a organizované vzdělávacími institucemi338. Kurzy jsou zaměřené na podporu integrace a skládají se z jazykových kurzů a představení Nizozemska jako demokraticky fungující

335

Pošvářová, Jaroslava: Islám v nizozemské společnosti: střet dvou kultur? Mezinárodní politika, 2005, roč. 29, č. 6, s. 26. 336 Tamtéž. 337 Boender, W.: Imams in the Netherlands: An Impression [online] September 1999. [cit. 2008-0930]. Dostupný z
97

země, mohou obsahovat i další specifické oblasti. Kurz je zakončen zkouškou. Imámové, kteří již v zemi působí, mohou kurzy navštěvovat také339. Snahou vlády je samozřejmě ochránit Nizozemsko před násilnými útoky teroristů, což souvisí se zapojením země do války proti terorismu, kterou v reakci na útoky z 11. 9. 2001 ve Washingtonu a New Yorku vyhlásila americká administrativa G. W. Bushe340. Záměr ochrany země zůstává mezi prioritami nizozemské politiky i po útocích v Londýně ze 7. července 2005 do současnosti. V roce 2006 úřad Národního protiteroristického koordinátora prohlásil, že i když Nizozemsko stále čelí značným teroristickým hrozbám, tak se muslimské komunity stávají více rezistentní vůči radikalismu a násilí, páchanému ve jménu islámu. Tento trend je patrný, podle zprávy, napříč všemi muslimskými komunitami341. To může být důkazem dobré orientace nizozemské imigrační a hlavně integrační politiky, která vede k výraznějšímu zapojení muslimů do společnosti, do vzdělávacích příležitostí a možností pracovních, což v nich eliminuje pocity izolace a hledání východiska v radikálním islámu. Na druhé straně se ale může objevit nebezpečí v jejich spojení se s Nizozemci, kteří přijali islám za svoji víru a chtějí vyjádřit svoji nenávist, vůči „společnosti západu“, prostřednictvím teroristických činů, jako jsme se s tím setkali v nedávné době v Německu342.

4.2.3.2 Pohled na muslimskou komunitu v Nizozemsku v souvislosti s vývojem v posledních letech Diskuze spjaté s islámem, jako druhým největším náboženstvím v Nizozemsku, a s integrací muslimských imigrantů do nizozemské společnosti se v posledních několika letech značně vyostřily. Vývoj souvisí s otázkami např. nošení hidžábu343, emancipací muslimských žen, svobodou slova a kritikou islámu, nebo rolí imámů a fungováním 339

Ministerie van Buitenlandse Zaken: Islam in the Netherlands [online] November 2002. [cit. 2008-1015]. Dostupný z
98

islámských škol344. Vzájemný vztah muslimů a rodilých Nizozemců byl negativně ovlivněn i teroristickými útoky ve Spojených státech v roce 2001, bombovými útoky v Madridu z 11. března 2004345 a v Londýně ze 7. července 2005346 a v neposlední řadě i vraždou nizozemského režiséra van Gogha islámským radikálem marockého původu a projevy násilí vůči muslimům, které se rozhořely v závislosti na zmíněné události. Van Goghova vražda zasáhla Nizozemce asi nejvíce, nejen proto, že se jednalo o nábožensky motivovaný útok na území Nizozemska, ale hlavně proto, že vrahem byl, jak už jsem zmínila výše, Nizozemec marockého původu, který se přiklonil k radikálnímu islámu v Nizozemsku, kde mu bylo umožněno udržovat kontakty s islámskými extremismy napojenými i na mezinárodní teroristické organizace, jak se ukázalo během vyšetřování případu. Muslimové jsou na jednu stranu nedílnou součástí Nizozemska a jeho společnosti. S dějinami země jsou spjati po několik století. Na druhou stranu velká rozdílnost v pohledu na mnoho skutečností u rodilých Nizozemců a muslimů a tendence muslimů uzavírat se do svých komunit a odolávat pokusům integrace, umocňuje řadu kontroverzních témat a problémů, zvlášť v poslední době. Otázky bezpečnosti země a jejich obyvatel se ukazují být na prvním místě v souvislosti s početnými a neustále se rozrůstajícími muslimskými komunitami v Nizozemsku. Dalším problémem je z mého pohledu vnímání islámu, kdy obyvatelé Nizozemska, stejně jako jiných evropských států, nejsou vůči islámskému světu dostatečně otevřeni a jsou jen velmi málo informováni o pluralitě jeho náboženských (často jde o velmi individuální interpretaci Koránu) a kulturních forem347. Diametrální rozdíl je také v postoji vůči náboženství obecně. Pouze 3% Maročanů a 5% Turků žijících v Nizozemsku se považuje za nevěřící, pro většinu z nich má tedy islám velkou osobní důležitost. Na rozdíl od nich se 344

Demant, F., Maussen, M., Rath, J.: Muslims in the EU: Cities Repotr. The Netherlands [online] 2007. [cit. 2008-09-30]. Dostupný z
99

otevřeně k určité víře přihlašuje pouze 35% Nizozemců348. Což souvisí i s tím, že v muslimských zemích je islám součástí veřejného i soukromého života všech lidí, zatímco nizozemská společnost je sekularizovaná349. Další třecí plochou ve vzájemném vztahu je rozdíl mezi tradiční individuální svobodou Nizozemců a uzavřenou kolektivitou muslimů. Svoboda sdružování, modlení a vzdělání patří mezi práva, která určují identitu, na jejímž základě se skupiny muslimů sdružují a rozvíjejí. Tímto se muslimové brání proti západnímu stylu života. V liberálním světě však převažuje myšlenka, že emancipace individua spočívá v oproštění se od skupiny. To také přispívá k problematickému vztahu mezi světem muslimů a Nizozemců350. Z islámu můžeme vyvodit další témata, která odporují nizozemskému vnímání skutečností, jako je např. praktikování ženské obřízky, v Nizozemsku zakázané351, vraždy ze cti, odpor vůči homosexuálům a v neposlední řadě také vztah k ženám. O mediální pozornost věnovanou právě postavení žen v muslimských společnostech se zasadila Hirsí Alí352, která svými výroky a názory pobouřila muslimské komunity nejen 348

Demant, F., Maussen, M., Rath, J.: Muslims in the EU: Cities Repotr. The Netherlands [online] 2007. [cit. 2008-08-14]. Dostupný z
100

v Nizozemsku a kvůli hrozbám smrtí, které obdržela, musela být pod ochranou nizozemských úřadů. Z jejího konání je patrné, i když ona sama se vzdala islámu, v porovnání s činem Bouyeriho, pokud vezmeme v úvahu tyto dva extrémní póly, že rozsah interpretací islámu je obrovský353 a není možné v této oblasti nijak generalizovat. Se ženami, hlavně tureckého a marockého původu, je v nizozemských muslimských komunitách zacházeno stejným způsobem, jako v tradičních islámských kulturách, oproti ženám původem ze Surinamu nebo Antil. Ty vykazují vyšší úroveň vzdělání, lepší pracovní uplatnění a tím i častější ekonomickou nezávislost. Mnohé z těchto, původem tureckých nebo marockých, žen nemají vůbec žádný kontakt s nizozemskými ženami, natož s muži. Jejich možnosti chodit do práce jsou omezeny, většina z nich je nucena zůstávat doma, nemají přístup ke vzdělání, neovládají dostatečně jazyk a podle Koránu je jim zakázáno provdat se za příslušníka jiného etnika. To brání jejich integraci do nizozemské společnosti. To vše je umocněno navíc jejich tradičním pohledem, ovlivněným islámem, na roli ženy ve společnosti a rodině354. Za nejvážnější je považována nízká úroveň jejich vzdělání, protože jsou to hlavně ženy, které vychovávají budoucí generace imigrantů. Nutnost otevřít možnosti nejen jazykového vzdělávání, stejně jako možnosti pracovní a např. prostor pro aktivitu v rámci komunit právě muslimským ženám byla řešena i v rámci nově formulované imigrační politiky. Situace se samozřejmě mění u druhé generace žen, které dosahují vyššího vzdělání, mluví nizozemsky a od toho se odvíjí i jejich budoucí život a postavení ve společnosti. Muslimské komunity nemůžeme posuzovat jednostranně, už kvůli různorodosti u samotných muslimů, různá je i míra jejich integrace a pozice ve vzdělávacích systémech a na trhu práce. I mezi dvěma největšími muslimskými komunitami, tureckou a krizi. Vzhledem k tomu, že Veronk neodstoupila, strana koalici opustila. Premiér Balkenende tak byl nucen v červenci 2006 vytvořit dočasnou menšinovou vládu. Nyní Hirsí Alí pracuje pro organizaci American Enterprise Institute. Moree, Dana: Konec multikulturní společnosti v Holandsku [online] 15. 2. 2005. [cit. 2008-10-02]. Dostupný z < http://www.migraceonline.cz/e-knihovna/?x=1957153, Hylarides, C. P.: Multiculturalism in the Netherlands and the murder of Theo van Gogh [online] February 2005. [cit. 2008-10-02]. Dostupný z < http://findarticles.com/p/articles/mi_m2242/is_1669_286/ai_n13661901/pg_1, Ayaan Hirsi Ali [online]. [cit. 2008-10-02]. Dostupný z
101

marockou, existuje řada rozdílů a jsou jinak vnímány i Nizozemci355. Podle zprávy o integraci v Nizozemsku z roku 2007 se pohled na imigranty v posledních letech zlepšil, přičemž nejvíce negativně na ně bylo nahlíženo v roce 2002, což bylo ovlivněno silnými protiimigračními názory pravicového politika Pima Fortuyna. Obecně ale nezastávali Nizozemci v posledních letech nikdy příliš pozitivní postoje vůči přítomnosti imigrantů obecně ani vůči imigrantům muslimského původu. Obávají se především o svoji bezpečnost, dále se objevuje velká kritika vůči pozici žen v muslimských společnostech a upozorňuje se i na vzájemnou neslučitelnost islámského a nizozemského způsobu života. Naopak muslimové, hlavně tureckého a marockého původu, se domnívají, že Nizozemci projevují malý respekt vůči islámu a jeho tradicím356. S tím by se dalo polemizovat v souvislosti s možnostmi rozvoje a s pozicí jiných náboženství v řadě muslimských zemí. Nejvíce pozornosti, v souvislosti s islámem a imigranty muslimského původu, na sebe v posledních letech strhli Ayaan Hirsí Alí a Geert Wilders, oba v tehdejší době členové nizozemského parlamentu a kritici imigrační a integrační politiky a situace muslimských přistěhovalců v zemi. O Wildersovi a jeho aktivitách se podrobněji zmíním ve čtvrté části práce.

355

Například pro muslimy tureckého původu je charakteristická uzavřenost komunit vůči okolí, což je překážka pro jejich lepší integraci. Důvodem je především nezvládání nizozemštiny, od toho se odvíjí nízká míra úspěchu ve vzdělávání (ta je nejvýznamnější mezi všemi největšími imigrantskými skupinami), to se ale neodráží úplně na trhu práce, protože jejich míra participace je o něco málo lepší, než např. u Maročanů, především kvůli vysoké míře podnikání, do kterého jsou často zapojeny celé rodiny. Na Maročany je pohlíženo mnohem kritičtěji, hlavně kvůli vysoké kriminalitě (nejvyšší mezi skupinami imigrantů) a recidivě a podle zprávy také kvůli většímu zastoupení ortodoxních věřících. Ale na rozdíl od Turků tvoří mnohem otevřenější komunitu s početnějšími interetnickými vztahy a neupínají se tolik k tradicím, což je paradoxní vzhledem k silné islámské víře, kterou zastávají. Pozice ve vzdělávání i na trhu práce se postupně zlepšuje. Nicméně i přes všechna zlepšení rozdíly mezi nimi a rodilými Nizozemci stále přetrvávají, i když i tady je nutné mezi jednotlivými skupinami rozlišovat. Dagevos, J., Gijsberts, M.: Integration Report 2007 [online] 16. 11. 2007. [cit. 2008-10-03]. Dostupný z
102

4.3 Shrnutí Vývoj imigrace je v Nizozemsku z velké části ovlivněn historickými koloniálními vazbami země a tradičním otevřeným přístupem Nizozemců vůči nově příchozím a důrazem na uplatňování svobody v různých oblastech života a společnosti. Přičemž do poloviny 70. let byla imigrace v zemi považována za dočasnou a země striktně odmítala pokládat se za přistěhovaleckou. Odmítala tudíž i veškerá imigrační a integrační opatření vůči těmto imigrantům. V této době šlo hlavně o osoby přicházející do země z bývalých nizozemských kolonií a o námezdné zahraniční dělníky. Až počátkem 80. let se rozvinulo uvědomění, že mnoho „dočasných“ pracovních imigrantů zůstane v zemi nastálo a zároveň se začala vyvíjet vůči nim a jejich rodinným příslušníkům, kteří do země přicházeli v důsledku slučování a formování rodin357, imigrační politika, tzv. politika etnických minorit. Ta byla postavena na vzájemném respektu a rovnosti mezi většinou a menšinou a zaměřovala se na podporu integrace imigrantů do nizozemské společnosti, ale bez toho, aniž by sami imigranti byli nuceni vzdát se své identity jako etnická skupina. Pod vlivem idey multikulturalismu nebyla nizozemská vláda schopna zareagovat na stávající situaci neustále se zvětšujících komunit imigrantů, jejich špatnou a nedostatečnou jazykovou vybavenost, nízké vzdělávací výsledky, vysokou nezaměstnanost, špatné pozice na trhu práce a silnou závislost na podpoře ze strany státu. Už koncem 80. let bylo jasné, že multikulturalismus nepřispívá dostatečně k překonání neuspokojivé situace imigrantů, což bylo jedním z cílů politiky etnických minorit. To potvrzovala i zpráva vydaná v roce 1989 Wetenschappelijke Raad voor het Regeringsbeleid. Na počátku 90. let se tento kritický postoj vůči politice etnických minorit ještě více konkretizoval a vedl k radikálnímu obratu imigrační politiky, který souvisel i s odchodem CDA z vlády a ustavením nové vlády tzv. purpurové koalice, stran PvdA, VVD a D66. Nově formulovaná politika označená jako politika integrace zaměřovala pozornost od jednotlivých společenství imigrantů k imigrantům jako individualitám samotným. Kladla důraz na odpovědnost a aktivitu ze strany nově příchozích imigrantů, za jejich komplexní integraci a fungování v nizozemské společnosti. K tomu ostatně 357

Sloučení rodin bylo nejvýznamnějším důvodem pro imigraci do Nizozemska v posledních deseti letech (26%). Pracovní imigrace tvořila23% a uprchlíci 17%. Bijwaard, G. E.: Modeling Migration Dynamics of Immigrants: The Case of The Netherlands [online] 2008. [cit. 2008-08-27]. Dostupný z
103

vyzýval i Bolkestein, ve svém prohlášení v roce 1991, kde upozorňoval i na neslučitelnost hodnot západu s hodnotami islámu. Jako nástroj pro podporu integrace byly představeny integrační kurzy pro nově příchozí imigranty, nejprve na úrovni měst, po přijetí platnosti Zákona o integraci nově příchozích imigrantů v roce 1998, už na celostátní úrovni. Společně se zpřísňováním imigrační a integrační politiky docházelo ke zpřísňování i na poli azylové politiky a ilegální imigrace, protože do Nizozemska proudil v průběhu 80. a 90. let stále větší počet těchto osob a tím pádem se zvětšoval i počet ilegálních imigrantů. Aktuální situací si imigrační politika vydobyla přední místo v politických agendách nizozemských vlád i u veřejnosti. Ale přijatá opatření nebyla schopna situaci zcela vyřešit, proto se v roce 2000 téma imigrace stalo opět široce diskutované. K tomu přispělo i vyjádření Paula Scheffera, historika a publicisty, který upozornil na nedostatečnou integraci imigrantů, rozrůstající se muslimské komunity a etnickou segregaci. Konstatoval selhání politik integrace, vinu přitom dával politickým elitám. K dalšímu přísnějšímu směřování imigrační a integrační politiky přispěly, vedle diskuze vyvolané Schefferem, také stagnující nizozemská ekonomika, rozrůstající se komunity, převážně muslimských imigrantů a zvyšující se různorodost v těchto komunitách. Mezníkem v tomto ohledu byly útoky v New Yorku a Washingtonu v roce 2001. V Nizozemsku se projevily především ve zhoršení vztahu k imigrantům muslimského původu. Na politické scéně se ve druhé polovině roku 2001 objevuje jako vůdce politické strany Leefbaar Nederland a později své vlastní strany Pim Fortuyn, který svoji politickou kariéru postavil na ostré protiimigrační politice a kritice islámu. Odmítal přitom, že by jeho navrhovaná politika byla rasistická, sám ji považoval za multietnickou a odmítal srovnání s tehdejšími krajně pravicovými evropskými politiky. Získal si mnoho stoupenců, čemuž nahrávalo rozpoložení mezi Nizozemci, ale byl také kritizován, hlavně za nereálnost svých návrhů a populismus, s cílem získat pro svoji stranu co nejvíce voličů. Fortuyn byl zavražděn krátce před parlamentními volbami v květnu 2002 ekologickým aktivistou. Nizozemci byli násilným činem otřeseni. I v důsledku smrti svého zakladatele se strana LPM stala druhou nejsilnější a spolu s CDA a VVD vytvořila novou vládu, která ovšem během několika měsíců zkolabovala pod tíhou vnitřních sporů a v květnu 2003 byla ustavena nová koaliční vláda stran CDA, VVD a D66, opět pod vedením Balkenendeho.

104

Tento jeho II. kabinet nastínil v podstatě všechny změny, které byly v oblasti imigrace a integrace v dalších letech postupně realizovány. Témata imigrace a integrace měly být v kompetenci nově ustaveného ministerstva pro imigraci a integraci, v jehož čele stála jako první Rita Verdonk. Ta začala realizovat tzv. integrační politiku nového stylu. Kladla důraz především na to, že lidé, kteří se chtějí v Nizozemsku usadit, musí aktivně participovat na své integraci, musí si osvojit jazyk, hodnoty, normy a pravidla nizozemské společnosti. V následujících letech potom, v souvislosti s vraždou van Gogha a dalším násilím ze strany nejen muslimských imigrantů v Nizozemsku (i v dalších zemích), vlády prosadily mnohem přísnější imigrační a integrační politiku, která redukovala počet nově příchozích a příchozí i stávající imigranty mnohem závazněji vtahovala do procesu integrace. Všechna realizovaná opatření vedla na jednu stranu k určité stabilizaci situace, ale na stranu druhou uvedla zemi do napětí a negativního očekávání ze strany imigrantů, především muslimského původu. Velkým dílem k tomu přispívají i oni sami. Důsledkem toho sebenepatrnější krok nebo čin namířený proti islámu, vzbuzuje okamžitě na veřejnosti i mezi politiky obavy z následků. To se velmi jasně ukázalo při uvedení krátkého filmu Fitna v březnu roku 2008 a hlavně při událostech, které uvedení filmu předcházely. Autorem je kontroverzní nizozemský poslanec Geert Wilders. Obavy a nedůvěra vedou k menší vzájemné interakci mezi příslušníky většiny a menšin, což na sebe navazuje další problémy, ale i přesto incidenty a protesty ze strany imigrantů, které se v Nizozemsku odehrávaly, nikdy nenabyly tak masového a ničivého rozsahu, jako například nepokoje v přistěhovaleckých čtvrtích Paříže a na dalších místech Francie v letech 2005 a 2007.

105

Část čtvrtá: Aktuální situace 5.0 Aktuální (opět vyhrocené) dění V důsledku krize ohledně platného občanství, dnes už bývalé poslankyně za VVD Ayaan Hirsí Alí, a neústupného postoje tehdejší ministryně pro integraci a imigraci Rity Verdonk, která byla, pod tíhou okolností, donucena stáhnout svůj požadavek na trvalé odejmutí jejího občanství, padla koncem června 2006 nizozemská vláda. Člen vládní koalice strana D 66, podpořená dále například Stranou zelených (GroenLinks), byla pobouřena jednáním Verdonk v průběhu kauzy358 s Hirsí Alí a požadovala její odstoupení z postu ministryně pro integraci a imigraci. To Verdonk odmítla a strana D 66 následně vypověděla vládě svoji důvěru a vystoupila z vládnoucí koalice. Tím ukončila vládu tzv. II. Balkenendeho kabinetu. V červenci byla ustavena menšinová vláda (tzv. Balkenendeho III. kabinet359) a na 22. listopadu 2006 byly vypsány předčasné parlamentní volby360. Z těch vzešly úspěšně strany CDA, Strana práce PvdA a Křesťanská unie CU. Nová vláda, opět s J. P. Balkenendem jako ministerským předsedou, byla jmenována 22. února 2007361. V ní už nezasedla Rita Verdonk jako ministryně pro integraci a imigraci362, byla nahrazena Ellou Vogelaar (PvdA) jako ministryní pro otázky bydlení, komunit a integrace363. I ona ve svém úřadu ale pokračuje v tom, co prosazovala i Verdonk, tedy zaměření se na integraci imigrantů do společnosti, s cílem dosáhnout z jejich strany respektu vůči zákonům a zvykům země, ve které žijí. Na druhé straně

358

V průběhu parlamentní debaty uveřejnil premiér Balkenende informaci, že Verdonk si dala podmínku vůči Hirsí Alí, pokud podepíše prohlášení, kde veškerou vinu bere na sebe, bude jí umožněno občanství si ponechat. Pokud ne, Verdonk nehodlá ze svého původního stanoviska, tedy trvalého odebrání občanství, ustoupit. Rita Verdonk [online]. [cit. 2008-10-09]. Dostupný z
106

jsou uznávány i jejich tradice a zvyky, pokud neodporují požadavkům demokratické společnosti. Ani přes uklidnění situace na nizozemské politické scéně, ustavením nové vlády, nenastal klid na poli imigrační politiky. Debatu, především ohledně muslimských imigrantů, znovu odstartoval Geert Wilders, kontroverzní politik, poslanec nejprve za VVD, později představitel vlastní strany, s parlamentním zastoupením. Ten ve druhé polovině roku 2007 oznámil přípravu svého filmu o Koránu. Vzhledem k jeho dosavadním vystoupením se dalo předpokládat, že bude zaměřený silně protiislámsky. To vyvolávalo obrovské znepokojení nejen v Nizozemsku. Všichni totiž měli v živé paměti násilné reakce muslimů, v mnoha zemích, na uveřejnění karikatur proroka Mohammeda v dánských novinách na jaře 2006 a také film Submission, věnující se postavení žen v muslimských společnostech, kvůli kterému byl v listopadu 2004 zavražděn jeho režisér Theo van Gogh nizozemským islámským radikalistou marockého původu.

5.1 Geert Wilders a jeho protiislámský film Geert Wilders je jednou z nejsledovanějších a také nejstřeženějších postav na nizozemské politické scéně a jedním z nejradikálnějších evropských kritiků islámu. Často je oprávněně označován za kontroverzního pravicového politika a provokatéra, který na sebe svými výroky a postoji strhuje obrovskou pozornost médií i veřejnosti. To se do posledního bodu naplnilo i v souvislosti s plánováním uveřejnění jeho protiislámského filmu s názvem Fitna364, vyjadřující dost jednostranným způsobem

364

Rozvrat, v náboženském smyslu, tak snímek označila česká média. Film zobrazuje dohromady poskládané záběry z teroristických útoků v USA (2001), z bombových útoků v Madridu (2004) a Londýně (2005), připomíná režiséra van Gogha a jeho vraha, objevuje se tu seznam odsouzených k smrti islámskými radikály- Wilderse, Hirsí Alí a van Gogha, vše je prokládáno úryvky z Koránu, vyzývajícími k násilným činům, obrázky radikálních islamistů a imámů kážících proti západu a nevěřícím, jsou ukazovány popravy, vztah islámu k menšinám, k ženám (obřízky), ukázky z islámských demonstrací. Výzvy k islámskému dobytí světa. K vidění jsou i novinové titulky o výhrůžkách smrtí na adresu bývalé nizozemské poslankyně a kritičky islámu Ayaan Hirsí Alí. V závěru jsou zobrazeny počty muslimů, kdy v roce 1909 to bylo 59 muslimů, v roce 1960 1309, v roce 1990 458 000 a v roce 2004 už 944 000 muslimů. V celé Evropě potom v roce 2007 54 milionů muslimů. Na konci snímku se objevují hesla, která vyzývají k zastavení islamizace v Nizozemsku: „Roku 1945 byl v Evropě poražen nacionální socialismus, roku 1989 byl v Evropě poražen komunismus. Nyní musí být poražena islámská ideologie“. Film končí zvoláním: "Nyní je třeba porazit islámskou ideologii. Braňme naši svobodu." Na konci je záběr na stranu Koránu, ozývá se zvuk trhající stránky, doprovázený textem, že jde o list telefonního seznamu. Roztrhat stránky s nenávistnými verši, podle Wilderse, musejí samotní muslimové. Fitna the movie [online] 27. 3. 2008. [cit. 2008-10-08]. Dostupný z
107

nebezpečí islamizace Evropy. Wildersova popularita pravidelně narůstá při konfliktech světa s islámem. Poprvé to bylo výrazně v době vraždy van Gogha, podruhé při kontroverzi okolo Mohammedových karikatur v dánském deníku Jylland-Posten v roce 2006, naposledy koncem roku 2007 a v první polovině roku 2008, v souvislosti právě se zmiňovaným filmem Fitna365. Wilders stojí mj. za ostrými protiimigračními a protimuslimskými návrhy a vyvolává mezi Nizozemci a muslimskými imigranty vzájemnou nedůvěru a zabraňuje tím jejich častější interakci. Geert Wilders vstoupil do politiky jako poslanec nizozemského parlamentu v roce 1998, kdy byl zvolen za tehdejší vládní stranu VVD. Dobře se orientoval v otázkách zahraniční politiky, především v oblastech blízkého a středního východu, kde pobýval v 80. letech. Jeho názory v té době ještě příliš nevyčnívaly mezi ostatními, to se začalo pomalu měnit po teroristických útocích v USA v roce 2001 a naplno potom po zavraždění van Gogha v roce 2004. Přičemž už v září téhož roku ho strana VVD kvůli jeho extrémním pravicovým protiimigrantských a protimuslimským názorům vyloučila ze svých řad. Wilders ale zůstává dál členem poslanecké sněmovny jako nezávislý člen366. Během dvou let zakládá vlastní politickou stranu, nejprve pod názvem Groep Wilders, po nějaké době přejmenovanou na Stranu svobody (Partij voor de Vrijheid). V listopadových předčasných parlamentních volbách roku 2006 získala Wildersova strana devět parlamentních křesel, stala se tak pátým nejsilnějším politickým subjektem v zemi. Se svými radikálními protiislámskými názory, které zaznamenávají i přes svoji extrémnost značné sympatie u veřejnosti, nezískal Wilders výrazný volební úspěch367, který by byl srovnatelný s výsledky strany Lijst Pim Fortuyn v parlamentních volbách v roce 2002. K jeho kontroverzním návrhům patří snaha o deportaci všech imigrantů marockého původu, kteří jsou evidováni úřady v souvislosti s jakoukoli kriminální nebo Wilderse je na internetu [online] 27. 3. 2008. [cit. 2008-10-08]. Dostupný z < http://www.tyden.cz/rubriky/zahranici/evropa/film-islamobijce-wilderse-je-na-internetu_51044.html 365 Klimeš, David: Nizozemí uprostřed náboženské války [online] květen 2008. [cit. 2008-1009]. Dostupný z < http://mimochodem.info/2008/nizozemi-uprostred-nabozenske-valky/ 366 Stranu nařknul mimo jiné z příliš multikulturního pohledu na svět a z podceňování hrozeb teroristických útoků ze strany muslimských imigrantů v Nizozemsku. Komentátoři uvádějí, že v poslední fázi jeho členství to byl hlavně nesouhlas s možným členstvím Turecka v EU, o kterém se jednalo. Tyler, John: Geert Wilders: Pushing the envelope [online] 24. 1. 2008. [cit. 2008-10-09]. Dostupný z < http://www.radionetherlands.nl/currentaffairs/080124-wilders-biography, Krebbers, E.: The Netherlands: from multiculturalism to forced integration Netherlands [online] January 2005. [cit. 2008-1009]. Dostupný z
108

extremistickou činností, dál navrhoval uzavření všech mešit a islámských škol v Nizozemsku, k jeho návrhům patří i návrh zákazu Koránu a dočasné zastavení imigrace osob muslimského původu do země. Chtěl také vyloučit ze země všechny podezřelé z radikálního islamismu368. Další oblastí, ve které se výrazně angažuje, je snaha o úplný zákaz nošení burky v Nizozemsku369. Zákaz nošení tohoto závoje, který nechává jen drobný průzor pro oči, jinak ženskou postavu zahaluje celou, se stal v Nizozemsku velkým tématem, silně podporovaným i médii. Jde především o to, že podle odborníků chodí takto zahaleno jen velmi malé procento muslimských žen, odhaduje se, že jejich počet je něco málo přes sto. Na rozdíl od muslimek, které nosí hidžáb370 nebo nikáb371. Proto jsou podobné diskuze podle mnohých spíš populistické a 368

Demant, F., Maussen, M., Rath, J.: Muslims in the EU: Cities Repotr. The Netherlands [online] 2007. [cit. 2008-10-09]. Dostupný z
109

vláda se snaží zalíbit se veřejnosti tím, že usiluje o zákaz čehosi extrémního, z pohledu Nizozemců. Navíc nizozemští muslimové vládě vyčítají, že zákaz nošení burky vůbec nic nevyřeší, neboť hlavní problémy přistěhovalců jsou jinde. Přesto se spory o nošení burky staly jedním ze symbolů zostřené imigrační politiky v Nizozemsku a konkrétně Wilders o jejím nošení hovoří jako o výrazu útlaku muslimských žen372. Svoje protiislámské názory Wilders nevyjadřuje jen v projevech a činnosti na půdě nizozemského parlamentu, ale i ve svém nejnovějším počinu, filmu s názvem Fitna, kterým šokuje nejen nizozemskou veřejnost. Paradoxně více před uveřejněním filmu samotného, než po jeho internetové premiéře.

5.1.1 Bouřlivé očekávání uveřejnění Wildersova filmu O svých plánech realizovat film, který by ukazoval Korán jako fašistickou knihu, která podněcuje věřící k nenávisti a páchání násilí, informoval Geert Wilders v listopadu 2007373. Jeho záměr se okamžitě stal tématem číslo jedna v Nizozemsku i v dalších zemích. Od počátku panovaly velké obavy, které určitě, vzhledem k událostem doprovázejícím podobné počiny v minulých letech, nebyly neoprávněné. Obsah filmu, o kterém nikdo nevěděl nic bližšího, vyvolával debaty v médiích, mezi politickými představiteli a u odborné i široké veřejnosti dlouho před zveřejněním snímku. To bylo původně plánováno už na leden 2008, nakonec se z technických důvodů posunulo až na konec března téhož roku. Zprávy o zveřejnění filmu vedly okamžitě ke kritice namířené vůči Wildersovi a také k protestům v muslimských zemích, například v Afghánistánu, Pákistánu, Egyptě, Indonésii nebo Iránu. Ministrem zahraničních věcí Verhagenem byl Wilders vyzván ke stažení premiéry filmu, to odmítl se slovy, že to je ta poslední věc, kterou by udělal374. Koncem února 2008 byl vyzván ke stažení filmu i premiérem Balkenendem. Ten

371

Rouška s pouhou škvírou pro oči a kořen nosu (nebo zakrývající dokonce celou tvář). Tamtéž. Podaný, Petr: Dřeváky proti burkám [online] 2. 5. 2006. [cit. 2008-10-09]. Dostupný z
110

vyjádřil obavy z narušení veřejného pořádku, bezpečnosti obyvatel nejen v Nizozemsku, ale i v zahraničí375 a v neposlední řadě také ekonomiky376. Obával se zejména ztrát nizozemských firem z důvodu bojkotu jejich zboží v zahraničí, hlavně v muslimských zemích. Obavy o bezpečnost nizozemských vojáků (v té době zhruba 1600 vojáků) působících v Afghánistánu, v souvislosti s odvysíláním filmu, vyjádřil i generální tajemník NATO Jaap de Hoop Scheffer. Uvedl, že by mohlo vůči nim dojít k teroristickým útokům, ze strany Al Kajdy. K Wildersově kritice se mezi většinou nizozemských politiků na pravici i levici připojil i šéf nizozemského úřadu pro boj s terorismem Tjibbe Joustra i bývalá poslankyně nizozemského parlamentu Hirsí Alí377. Všichni shodně označovali film za cílenou a problémy neřešící provokaci osob muslimského původu. Političtí představitelé zvažovali možnosti legálního zákazu film odvysílat, když se jim nepodařilo Wilderse přesvědčit, aby od svých plánů upustil. Toho je ale v zemi, kde je svoboda projevu pevně zakotvena, velmi složité právně dosáhnout378. Vládní strany a jejich představitelé tedy vydali oficiální prohlášení, že nesdílejí Wildersovy názory na Korán a islám a kloní se k zákazu šíření dokumentu379. Snažili se tím co nejexplicitněji

375

Nizozemské ministerstvo zahraničí v Den Haagu mělo od svých ambasád a podniků v zahraničí signály, že snímek možná vzbudí prudké reakce. Nizozemská vláda počítala s možností, že kritika Koránu zvedne větší vlnu odporu než karikatury Mohammeda v dánském listu Jyllands-Posten v roce 2006. Do celé situace byly zapojeny i protiteroristické bezpečnostní síly. Nizozemci pobývající v zahraničí byli vyzváni, aby se zaregistrovali u příslušných ambasád, a starostové v celé zemi vyhlásili pohotovost. Diplomaté měli zdůrazňovat, že jejich vláda se od filmu kritizujícího Korán distancuje. Podaný, Petr: Nizozemí: Vzbouření muslimů se odkládá [online] 25. 1. 2008. [cit. 2008-10-10]. Dostupný z
111

distancovat, jako představitelé Nizozemska, od Wildersova počínání a dát tím najevo, že se v žádném případě v Nizozemsku nejedná o většinový názor, ale o názor a iniciativu extrémního jednotlivce. Samotná cesta k uvedení filmu byla pro Wilderse dost strastiplná. Od počátku nebylo jasné, jestli film uvede některá z nizozemských televizních společností, které se o práva na něj zpočátku ucházely, nebo jestli bude odvysílán prostřednictvím internetu380. Napjaté očekávání možných násilných důsledků filmu ukončila jeho internetová premiéra 27. března večer381. Hrozící scénáře se nenaplnily. Zhruba sedmnáct minut trvající snímek nepřinesl obávané záběry spáleného nebo roztrhaného Koránu, o kterých se do té doby spekulovalo, nepřinesl v podstatě nic nového a převratného382. V Nizozemsku i v muslimském světě se reakce omezily víceméně na diplomatickou úroveň.

5.1.2 Reakce na uvedení filmu Fitna Jen několik hodin po uvedení filmu vystoupil s tiskovým prohlášením (neobvykle v nizozemštině i angličtině) ministerský předseda Balkenende. Vyjádřil, že vláda lituje uvedení snímku. Podle jeho slov: „Film přirovnává islám k násilí, což my odmítáme. Velká většina muslimů odmítá extremismus a násilí a ve skutečnosti jsou sami muslimové často oběťmi násilných činů. Proto litujeme, že se pan Wilders rozhodl uvést

380

Nakonec vyjednávání s TV zkrachovalo na Wildersově požadavku, aby byl film odvysílán vcelku, bez přerušení, přičemž žádná z TV nebyla schopna tuto podmínku předem slíbit. Ani snaha o internetové ovysílání zprvu Wildersovi nevycházela. Internetový poskytovatel Network Solution, u něhož si politik zaregistroval webovou stránku fitnathemovie.com, na níž chtěl poslanec svůj snímek Fitna promítnout byla poskytovatelem vypnuta s odůvodněním, že na ní nemůže připustit žádný obsah, který by byl v rozporu s jejími směrnicemi či porušoval zákon. Do této kategorie podle Network Solution patří propagace nenávisti, nactiutrhání a výhružky. Americký provider přichází i s technickými důvody zrušení stránky fitnathemovie.com. Její nadměrné otevírání by prý mohlo omezit další klienty Network Solution. Podaný, P.: Muslimové nabídli odvysílání antiislámského filmu [online] 24. 3. 2008. [cit. 2008-1010]. Dostupný z
112

tento film a věříme, že bude nahlížen pouze jako urážka z jeho strany a nepovede k projevům násilí“383. Tím političtí vrcholní představitelé Nizozemska opět potvrdili svůj nesouhlas s extremistickými názory Wilderse a s uvedením jeho filmu a snažili se o uklidnění vztahů mezi Nizozemci a muslimskými komunitami. Na odsouzení Fitny se koncem března 2008 shodli také ministři zahraničí zemí Evropské unie, kteří odmítli protimuslimské vyznění Wildersova filmu s tím, že velká většina muslimů odmítá extremismus a násilí. Ministři se ale zastali práva takový film natočit, jako součásti svobody projevu v demokratické zemi384, stejně jako to učinil nizozemský soud. Film jako celek není mimořádný. Nepřináší nová fakta a hned po jeho odvysílání bylo jasné, že emocionální očekávání bylo přehnané a že film není tak šokující, jak se původně předpokládalo. Je zpracován tak, aby šokoval, přičemž Wilders použil pouze záběry, které jsou všeobecně známé, a seřadil je takovým způsobem, aby působily na emoce diváků. Snímek se zaměřuje na negativní aspekty islámu a směřuje k manipulaci, nerozlišuje navíc islám jako náboženství a jeho radikální formu vyznávanou pouze jedinci, nikoli většinou muslimského obyvatelstva. Záběry teroristických činů ze strany radikálních islamistů jsou střídány s verši z Koránu vyzývající k násilí, ty jsou ale záměrně vytrženy z kontextu. Wildersův cíl je jasný, varovat před záměrem islámu ovládnout svět a zničit svobodné a demokratické systémy. Ve filmu navíc Wilders explicitně nevyjadřuje vlastní názor vůči muslimům, ale schovává se za činy radikálních představitelů tohoto náboženského vyznání385. Filmu věnovala média v muslimských zemích velkou pozornost. Reakce byly většinou umírněné, zvlášť v porovnání s reakcemi na uveřejnění karikatur v roce 2006. Pouze ze strany Iránu byl zaznamenán ostřejší protest. V Pákistánu, kde karikatury proroka Mohammeda způsobily bouřlivé demonstrace, protestovalo proti Wildersově filmu jen několik málo lidí. Stejně umírněně reagovali na film muslimové žijící

383

Clark, Andy: Dutch relief about anti-Islam film [online] 28. 3. 2008. [cit. 2008-10-10]. Dostupný z
113

v Nizozemsku386. I přes klidné reakce na film, zůstává míra teroristické hrozby v zemi na druhém nejvyšším stupni ohrožení387. To dokládá stále přetrvávající napětí v Nizozemsku, vyplývající ze vztahu většiny vůči muslimským imigrantům a strachu z možných útoků. Wildersův snímek by měl vést především k široké diskuzi. Jistá fakta, především společenská a demografická, jsou nesporná a není možné je přehlížet. Jeden z hlavních problémů je v tom, že Wilders spojuje hlavní hrozbu pro „západ“ ne s radikálními islamisty, ale přímo s Koránem388, což určitě není správná cesta, protože výzvy k násilí lze najít i v jiných náboženských textech. I přesto, že film nevyvolal ostřejší reakce a byl přijímán ze strany jeho tvůrce spíš jako cíleně mířená provokace, určitě podle mě podněcuje vzájemné neshody mezi muslimy a Nizozemci a nepřispívá k jejich dobrému vnímání ze strany Nizozemců. Tím ani k jejich efektivnější integraci do nizozemské společnosti a vzájemnému respektu a uznání a znesnadňuje harmonickému soužití.

386

Moderate response to anti-Islam movie [online] 28. 3. 2008. [cit. 2008-10-10]. Dostupný z
114

5.2 Malé zamyšlení nad perspektivami budoucího vývoje imigrace, integrace a imigrační politiky v Nizozemsku Vzhledem ke světovému vývoji, neustále se zvyšujícímu počtu obyvatel, především v rozvojových zemích, a s tím související narůstající chudobou, hladomory, násilnými konflikty, přírodními katastrofami, neudržitelnými životními podmínkami apod., se dá předpokládat, že mezinárodní migrace se bude v budoucnu i nadále zvyšovat. Přispívá k tomu i technický rozvoj nebo globalizace, spolu se zvětšujícími se rozdíly mezi „chudými“ a „bohatými“ zeměmi. Směr imigrace bude opět z těchto chudých zemí směrem do zemí prosperujících, přičemž mezi tyto se budou stále více zapojovat vedle tradičních západoevropských zemí i země střední a východní Evropy (pokud zůstáváme u imigrace směřující do oblasti evropských zemí). Nedá se tedy předpokládat, že imigrační proudy směřující do Nizozemska ustanou nebo se sníží. Imigrantů bude v Nizozemsku, i podle statistických předpokladů, nadále přibývat a ze strany Nizozemska bude snaha jejich počet mnohem více redukovat. Nizozemsko se podle mě bude dále zaměřovat na zdokonalování a zpřísňování stávajícího systému jednak imigrační a integrační politiky, politiky azylové, ale i oblasti potírání nelegální imigrace. Přísnější opatření budou uplatňována vůči imigrantům přicházejícím do země s cílem zlepšit svoji ekonomickou situaci a vůči rodinným příslušníkům již usazených imigrantů. I nadále ale budou do země přijímáni uprchlíci z důvodů humanitárních. Větší pozornost než doposud bude podle mě také věnována situacím přímo v zemích, odkud přichází nejvíce imigrantů. S cílem změnit a hlavně předejít jejich rozhodnutí odejít ze země původu, z důvodů tamní neutěšené situace. Stejně velká pozornost bude věnována i imigrantům v Nizozemsku již usazeným, protože jejich počet se vzhledem k vyššímu přirozenému přírůstku, v porovnání s rodilými Nizozemci, bude i nadále zvyšovat. Velký zřetel, v souvislosti se snahami integračními, má a bude mít i nadále hledisko bezpečnostní. Hlavně co se týká možností radikalizace, především muslimských imigrantů a jejich zneužívání islámské víry ve smyslu páchání násilných činů. Podle mě je téměř vyloučené, že by na poli imigrační politiky došlo k úplnému zastavení imigrace do země. I když je velmi pravděpodobné, že i v budoucnu budou vystupovat osoby, které budou, stejně jako v minulých letech Fortuyn nebo dnes Wilders, hlásat extrémní názory a budou si jimi získávat velké množství sympatizantů,

115

kteří budou nespokojeni se situací na poli nizozemské imigrace. Myslím si ale, že nizozemská vláda se bude, jako doposud, snažit, aby vzájemné soužití bylo klidné a bez provokací. Na straně druhé bude stále více aktuální nutnost potřeby kvalifikovaných a odborně vysoce vzdělaných imigrantů, aby doplnili nedostatek kapacit některých oborů v Nizozemsku (i v dalších evropských zemích). Dá se tedy předpokládat, že v tomto směru se úsilí nizozemské vlády bude dále rozšiřovat. Původem nenizozemci se budou výrazně podílet na ekonomickém vývoji, na odborném výzkumu, i na demografickém rozvoji země. Pokud nenastanou neočekávané události z hlediska ohrožení bezpečnosti země a jejich obyvatel, všechna dosud přijatá a uplatňovaná imigrační opatření se budou podle mě i nadále zpřísňovat a rozšiřovat svoji oblast působení, tak, jako tomu bylo doposud. Můžeme předpokládat také intenzivnější spolupráci v dané oblasti mezi členskými zeměmi EU. Kdy se budou imigrační strategie jednotlivých zemí sjednocovat v bodech, ve kterých to bude možné a na kterých se země s různou imigrační historií a vývojem budou schopny dohodnout tak, aby byla přijatá opatření efektivní. Objevují se i názory, jestli je to vůbec správné, za každou cenu usilovat o sjednocování imigračních, integračních a azylových politik, když rozdíly mezi imigračními vývoji a přístupy k imigrantům jsou velmi rozdílné, stejně jako záměry jednotlivých evropských zemí389.

389

Milénium [online] 19. 9. 2008. [cit. 2008-10-13]. Dostupný
116

z

Část pátá: geografický původ nizozemské populace 6.0 Aktuální přehled cizí populace v Nizozemsku Skladba nizozemské populace je do jisté míry ovlivněna, stejně jako u jiných evropských států s koloniální minulostí, historickými vazbami země, ale nejen jimi. Nynější početné komunity pocházejí z bývalých nizozemských kolonií, jsou důsledkem Nizozemskem realizované politiky najímání zahraničních dělníků i z počátku značně benevolentního postoje vůči příchozím imigrantům. Od poloviny 80. let 20. století se potom rozšiřuje škála zemí (i etnického původu příchozích), odkud do Nizozemska přicházejí uprchlíci a žadatelé o azyl. Souhrnně můžeme říct, že do Nizozemska přicházeli a stále přicházejí a usilují o získání pobytu lidé z celého světa. Imigranti- alochtoni, jak už jsem zmínila výše, jsou rozdělováni podle původu, na západní a nezápadní, všichni potom na první, druhou a třetí generaci390. V květnu 2008 bylo z celkového počtu 16 405 399 obyvatel Nizozemska 1 765 730 imigrantů nezápadních a 1 449 686 západních imigrantů391. Podle odhadů Centraal Bureau voor de Statistieken vzroste počet nezápadních imigrantů v roce 2050 na 2,8 milionu imigrantů, nejstrmější nárůst se předpokládá u obyvatel původem z Asie. Jejich počet by se měl v následujících dekádách více než zdvojnásobit. U imigrantů západních se také počítá s nárůstem, ale ne tak výrazným. Původní obyvatelstvo dosáhne podle odhadů ve stejném časovém horizontu poklesu na 11,9 milionu, ze současných více než 13 milionu392. Co se týká počtu obyvatel žijících v jednotlivých částech Nizozemska, statistiky uvádějí, že nejvyšší počet lidí žije v západní části země, zhruba 7 670 000, na východě je to 3 483 000, na jihu 3 549 000 a nejméně na severu země, 1 705 000 obyvatel393. Mezi nejpočetnější nezápadní komunity imigrantů patří jednoznačně Turci (372 714), Surinamci (335 799), Maročané (335 127) a lidé původem z Antil (131 841, 390

Bližší rozdělení imigrantů, z hlediska jejich geografického původu, je na straně 34 - 35. Centraal Bureau voor de Statistieken [online] May 2008. [cit. 2008-10-13]. Dostupný z < http://statline.cbs.nl/StatWeb/publication/?VW=T&DM=SLEN&PA=37325eng&D1=a&D2=0-1,34,139,145,210,225&D3=0&D4=0&D5=0&D6=9-12&HD=0806041108&LA=EN&HDR=G3,G4,G2,T&STB=G1,G5 392 Alders, M.: Forecasting the population with a foreign background in the Netherlands [online] September 2005. [cit. 2008-10-13]. Dostupný z
117

statistiky k počtu uvádějí i obyvatele Aruby). Většina z nich přišla do země za členy svých rodin, v Nizozemsku už pobývajících (u Turků a Maročanů také v důsledku politiky najímání zahraničních dělníků), v rámci jejich slučování nebo za svým partnerem, v rámci formování nových rodin. Přičemž se uvádí, že z celkového počtu nezápadních imigrantů se 42% narodilo už v Nizozemsku, je zde započítána i třetí generace, která je ale relativně malá394. Co se týká imigrantů pocházejících ze „západních“ zemí, statistiky uvádějí na prvních místech Němce, Brity, Belgičany, Italy, Španěle, tedy členy EU, dále potom Indonésany395, obyvatele nečlenských zemí EU a obyvatele neevropských zemí (USA, Austrálie, Nový Zéland,…). Ti přicházejí do Nizozemska především kvůli práci nebo za svými rodinami396.

394

Turečtí imigranti: první generace 194 556, druhá generace 178 158, imigranti ze Surinamu: první generace 185 284, druhá generace 150 515, maročtí imigranti: první generace 167 063, druhá generace 168 064, imigranti z Antil a Aruby: první generace 78 968, druhá generace 52 873. Dagevos, J., Gijsberts, M.: Integration Report 2007 [online] 16. 11. 2007. [cit. 2008-10-13]. Dostupný z
118

Populace Nizozemska (k roku 2005) podle země původu (uvedená čísla jsou v tisících)397.

Uprchlíci a žadatelé o azyl, kteří do země začali přicházet výrazně od poloviny 80. let minulého století, pocházejí především z afrických a asijských zemí. Hodně záleží na aktuální situaci v té které zemi. Se zhoršující se např. bezpečnostní situací vzrůstá pravděpodobnost pro odchod tamních obyvatel. Imigrace v Nizozemsku má v posledních letech vzestupnou tendenci. V roce 2005 přibylo 92 297 nových imigrantů, v roce 2007 to bylo už 116 819 imigrantů. Za první dva měsíce roku 2008 to bylo přes 21 000 imigrantů, další čísla zatím nebyla uvedena398. I přes vysoký počet imigrantů, mělo nizozemské občanství, podle údajů z roku 2006, 80,6 % obyvatel, tedy 13,184 mil. Jinou národnost než nizozemskou mělo v téže době 19,4% obyvatel, to bylo 3,172 mil399. Vysoké číslo naturalizovaných imigrantů svědčí o velkorysém přístupu ze strany Nizozemska, který se ovšem, jak už jsem psala, výrazně proměnil v neprospěch imigrantů samotných, přičemž oni sami se stali důvodem pro přijímání zmíněných zpřísňujících opatření.

397

Tamtéž. Centraal Bureau voor de Statistieken [online] September 2008. [cit. 2008-10-13]. Dostupný z < http://statline.cbs.nl/StatWeb/publication/?VW=T&DM=SLEN&PA=37943eng&D1=0-3,69&D2=186,203-206,208-210,212-214,216-218,220-222&HD=0804071508&LA=EN&HDR=T&STB=G1 399 Souhrnná teritoriální informace Nizozemsko [online] k 1. 10. 2008. [cit. 2008-10-13]. Dostupný z
119

Na vědomí musíme brát i fakt, který už jsem obecně zmiňovala dříve a to, že rozložení imigrantů v Nizozemsku není rovnoměrné. Přispívá k tomu řada faktorů, mezi ně patří i mentalita lidí, náboženské vyznání, apod., které podmiňují otevřenost a připravenost Nizozemců, z různých částí země, imigranty přijímat. Obecně platí, že imigranti se usazují především ve velkých nizozemských městech. Ty se vyznačují zastoupením nejrůznějších menšin, příchozí imigranti tak mohou často počítat s pomocí členů svých vlastních komunit, je velká pravděpodobnost, že tu pro ně bude snazší sehnat práci, stejně jako najít vhodnou školu pro své děti nebo praktikovat svá náboženství. Panuje tu obecně větší různorodost a tím i vyšší míra anonymity, která imigrantům často vyhovuje. Tento stav ale vzbuzuje i obavy z vyšší míry kriminality a dalších problémů s tím spojených. Ty určitě nejsou neopodstatněné, protože v jednom ze čtyř největších nizozemských městech, Amsterdamu, Rotterdamu, Den Haagu a Utrechtu400, žije 40% všech nezápadních imigrantů401 a i přes snahu státu zde vznikají rozsáhlé homogenní přistěhovalecké čtvrti. Nizozemská integrační zpráva z roku 2007402 nicméně uvádí, že počet oblastí v Nizozemsku, s nízkým zastoupením usazených imigrantů, klesá, zatímco ty s vysokým zastoupením, jsou na vzestupu. Tento vzestup je markantnější v oblastech, kde už je relativně vysoká koncentrace imigrantů. Znamená to tedy, že jejich počet se nejvíce zvyšuje ve velkých a středně velkých městech, případně na jejich předměstích. Právě na předměstí velkých měst se, podle integrační zprávy, nejčastěji přesouvají lidé původem ze Surinamu, Turecka a Maroka. Jejich místa ve středu měst následně přebírají imigranti, přicházející do země s cílem získat zde azyl. Tyto posuny jsou

400

Spolu s dalšími menšími městy v západním Nizozemsku tvoří tzv. Randstad, patří k jedné z nejhustěji osídlených oblastí ze zemí OECD. Oblast zasahuje zhruba od Dordrechtu a Rotterdamu na jihu, před Den Haag a Leiden na západě k Amsterdamu na severu a Utrechtu a Amersfoortu na východě. Vnější hranice Randstadu nejsou přesně vymezeny. Oblast zaujímá pouze 20% území Nizozemska, ale žije zde 42% celkové populace. Celá oblast vykazuje jednu z nejnižších úrovní nezaměstnanosti mezi státy OECD, imigranti ale vykazují mnohem vyšší míru nezaměstnanosti než ostatní obyvatelé oblasti. Pomoci zlepšit tento stav by mělo odpovídající vzdělání pro děti a studenty imigrantů, což není jednoduchá záležitost, vzhledem k získání kompetentních učitelů, míře vypadávání ze vzdělávacích programů, apod. OECD Territorial Reviews: Randstad Holland, Netherlands Nizozemsko [online] March 2007. [cit. 2008-1203]. Dostupný z < http://www.oecd.org/dataoecd/11/25/38246592.pdf, van der Werff, M., Lambregts, B., Kapoen, L., Kloosterman, R.: The Randstad. Commuting and the Definition of Functional Urban Regions [online] 2005. [cit. 2008-12-03]. Dostupný z
120

nejvíce patrné v Amsterdamu a jeho „satelitu“ Almeru (v provincii Flevoland), kde se procento usazených imigrantů rapidně zvyšuje403. V ostatních regionech je situace podobná, přistěhovalecké komunity rostou také více na předměstích nebo v blízkých městech měst velkých (např. v Almeru, Purmerendu, Hoornu, Zoetermeeru, Haarlemermeeru a dalších), než v samotných centrech jednotlivých „tradičních“ měst404. Dochází tedy k rozšiřování oblastí, kde je velká míra zastoupení imigrantů.

403

V roce 1982 mělo město 20 000 obyvatel, v roce 2005 jejich počet přesáhl 200 tisíc a stále se zvyšuje. Veký podíl na tom mají právě imigranti. Dagevos, J., Gijsberts, M.: Integration Report 2007 [online] 16. 11. 2007. [cit. 2008-12-02]. Dostupný z
121

7.0 Závěr Pokud bychom dříve hovořili o tématech týkajících se imigrace a imigrantů v Evropě, zmínili bychom se mnohem pravděpodobněji o zemích, jako jsou Francie, Německo nebo Velká Británie, než o Nizozemsku. Ale i v této malé západoevropské zemi, čítající v současné době více než tři miliony imigrantů, pocházejících z celého světa, jsou imigrace a imigranti velkým tématem, které mělo v posledních desetiletích nevídaně bouřlivý vývoj. Ten by, vzhledem k historii země a jejím charakteristikám, předpokládal málokdo. Na historický vývoj nizozemské imigrace a s ní související imigrační a integrační politiky, v období od počátku 60. let 20. století do současnosti, jsem se v diplomové práci zaměřila. Cílem byl komplexní pohled na tento vývoj, jeho příčiny, souvislosti a následky, které jsou dalekosáhlé. Práce ale, vzhledem ke svému charakteru a dostupným informačním zdrojům, rozhodně nepodala vyčerpávající popis imigrace v Nizozemsku (ta si určitě zaslouží větší pozornost, než jaká je jí věnována). Jednalo se spíš o bližší seznámení s ní, s cílem pochopení stávajícího stavu na základě historického vývoje dané problematiky. Jak už jsem naznačila a napsala výše, Nizozemsko je zemí s bohatou koloniální historií a bylo charakteristické také vstřícnými a otevřenými postoji k imigrantům, kteří do země právě kvůli vysoké míře svobody přicházeli z celého světa. Ona vstřícnost a otevřenost vůči imigrantům se vlivem mnoha událostí radikálně proměnila. Podle mě ale mezi charakteristické rysy Nizozemců patří stále, i když Nizozemci jsou dnes vůči imigrantům ve své zemi více obezřetnější, nedůvěřivější a kritičtější, než tomu bylo dříve. Koloniální vlivy, vysoká míra svobody uplatňovaná v nejrůznějších oblastech, atd. přispěly k tomu, že obyvatelstvo Nizozemska nebylo homogenní, z hlediska složení populace a mísily se zde různé kultury a náboženství. To bylo považováno za samozřejmé a nikdo nemluvil o Nizozemsku jako o zemi imigrantů. Faktem ale je, že do země začaly přicházet tisíce těchto imigrantů, především s koncem 2. SV a s postupným osamostatňováním nizozemských kolonií a zámořských území. To byl teprve začátek, protože imigrantů přicházejících do Nizozemska stále přibývalo, a v podstatě také začátek konce existence Nizozemska, jako země vstřícné k přistěhovalcům, kde imigrace není nijak regulována, ani nejsou zpřísňována a modifikována pravidla pro její fungování.

122

Po druhé světové válce čelí Nizozemsko, které ve válečném konfliktu utrpělo značné ztráty, přílivu imigrantů, spojeného s koloniálním dědictvím země. Do země přicházejí jednak Nizozemci, kteří v zámořských oblastech pracovali, společně se svými rodinami, ale také osadníci nizozemského původu, příslušníci koloniální správy, koloniálních vojsk, pomocných oddílů i původní obyvatelstvo, v důsledku špatné a nestabilizované situace v původních regionech. Nizozemci všechny příchozí z těchto oblastí přijímají, protože k nim cítí jakési závazky a odmítají je označovat za imigranty. Stejně tak za imigranty nejsou označováni ani námezdní dělníci, kteří do Nizozemska přijíždějí, na základě bilaterálních smluv, od počátku 60. let. Nizozemsko, stejně jako ostatní evropské státy, zažívají od konce 50. let boom ekonomického rozvoje. Protože domácí pracovní síly nebyly schopny dostatečně naplňovat potřeby rozvíjející se ekonomiky, přistoupilo Nizozemsko k najímání těchto pracovníků ze zahraničí. Celý systém námezdné práce byl považován za dočasný. Všichni předpokládali, že až potřeba zahraničních pracovních sil opadne, dělníci se opět vrátí do svých původních zemí, nikdo nepočítal s tím, že by to mohlo být jinak. Nebyla proto přijímána žádná opatření, která by se zaměřovala na regulaci počtu příchozích ani na integraci a přizpůsobování těchto dělníků životu v nizozemské společnosti, stejně jako u příchozích z bývalých kolonií. Veškerá snaha se orientovala na jejich pracovní uplatnění, zajištění bydlení, stravy a dalších základních náležitostí. Vedle toho byli podporováni v zachovávání své původní identity, kultury, jazyka, atd. To jim mělo pomoci v předpokládané zpětné reintegraci. Tento přístup ze strany státu se za daných podmínek a předpokladů zdál být logický, problematičtější ale bylo, že se nezměnil ani po tom, kdy začínalo být stále jasnější, že většina zahraničních dělníků v zemi zůstane i nadále a navíc se k nim připojí i jejich rodiny, popř. partnerky ze zemí původních. Situace se změnila v první polovině 70. let, kdy v důsledku první ropné krize Nizozemsko oficiálně zastavilo systém najímání zahraničních dělníků. Jednalo se o restrikci, která měla napomoci stabilizaci nizozemské společnosti, protože dosavadní zahraniční dělníci většinou během krize přišli o práci a nově příchozí by na tom nebyli o nic lépe. Žádné předpokládané hromadné přesuny zpět do zemí původu se ale v Nizozemsku neuskutečnily, naopak. Dělníci se, i přes špatnou ekonomickou situaci a postavení ve společnosti, rozhodli zůstat a následovala fáze, která více méně v mnohem omezenější a více kontrolovanější formě probíhá dodnes, tzv. slučování a formování rodin. Počet těchto rodinných členů a (většinou) partnerek dělníků přesahoval mnohonásobně do té doby imigraci pracovní. 123

V polovině 70. let získal nezávislost Surinam, do té doby nizozemská kolonie. Do Nizozemska tedy přicházely také tisíce lidí z této oblasti, hlavně v letech 1974- 75 a potom dále až do počátku 80. let, kdy Nizozemsko zavádí pro Surinamce vízovou povinnost. Bylo tedy jen otázkou času, kdy na situaci imigrantů, které tak ale prozatím nikdo nenazýval, vláda zareaguje. Nizozemská vláda odpověděla na počátku 80. let představením modelu politiky etnických menšin. Nebyla určena všem imigrantům, ale jenom těm, kteří byli podle názorů vlády, nejvíce ohroženi. Jednalo se o imigranty z bývalých kolonií a zámořských území, námezdní pracovníky a uprchlíky. Přijetí vůbec nějaké politiky, která by se zaměřovala na omezování možností v oblasti imigrace, bylo v Nizozemsku novým fenoménem. Ostatně i v dalších evropských zemích, s výjimkou Švédska, nic podobného prozatím neexistovalo. Politika etnických minorit se měla soustředit na usnadnění návratu do země původu pro ty, kteří se pro to rozhodli a pro ty, kteří se chtěli v Nizozemsku usadit natrvalo, se pak jednalo o jejich rychlou integraci do nové společnosti. Ve skutečnosti a při zpětném pohledu bylo praktikování takto orientované politiky dost nešťastné, vzhledem k faktu, že nevycházela od jednotlivce a jeho potenciálu, ale z jednotlivých etnických komunit, u kterých podporovala i nadále rozvoj jejich původní identity a kultury. Komunity imigrantů se uzavíraly do sebe a oddělovaly se od většinové společnosti, jejich integrace napříč všemi oblastmi selhávala. S ní samozřejmě i záměry politiky etnických minorit, přestože zpočátku se zdála být úspěšnou a zároveň dobrou inspirací pro řešení stejných problémů i v ostatních evropských zemích. Bylo jasné, že jenom na zásadě rovnosti všech obyvatel, principu nediskriminace, ideje multikulturalismu a bez aktivního přispění samotných imigrantů se tato politika postavit nedá. Problémem se stávaly také neustále se rozrůstající komunity imigrantů. Vedle imigrace spjaté se slučováním a formováním rodin se do země dostávali, v důsledku špatné ekonomické situace, také obyvatelé nizozemských Antil. A během 80. let (a dále 90. let) narůstá také počet uprchlíků a žadatelů o azyl. Přicházejí hlavně z oblastí politických krizí východního bloku, dále regionálních konfliktů v bývalém SSSR a z afrických a asijských zemí, v důsledku tamních neutěšených situací, hladomorů, násilných konfliktů, atd. Přispívá ale také vysoká natalita, oproti rodilým Nizozemcům, u imigrantů usazených v Nizozemsku. Zvyšuje se i počet imigrantů ilegálních. V oblasti azylové politiky i ilegální imigrace přijalo Nizozemsko řadu opatření k optimalizaci situace. 124

Uplatňovaná politika etnických minorit selhala v základních oblastech, ve vzdělávání a v participaci na pracovním trhu. Na druhou stranu, některé prosazované aspekty mohou být podle mě nahlíženy pozitivně. Například zisk volebního práva pro imigranty, na základě stanovených pravidel, to umožňovalo imigrantům větší zapojení do společnosti. Nebo nárok na sociální bydlení na základě socioekonomického postavení jednotlivců a rodin. Přistěhovalecké oblasti tedy nevznikaly prvoplánovitě, k jejich vznikům ale stejně postupně docházelo v důsledku špatné socioekonomické situace u velké části imigrantů. Přesto je, podle mého názoru situace nizozemských imigrantů v této oblasti lepší, než ve velkých evropských imigrantských zemích. Počátkem 90. let, společně s ustavením nové vlády, dochází také k obratu v imigrační politice. Namísto politiky etnických minorit byla nastolena politika integrace, která upouštěla od toho, kvůli čemu byla politika etnických minorit nejvíce kritizována a zaměřovala se především na integraci jednotlivců a přenesení větší zodpovědnosti na samotné imigranty jako individuality. Za nejproblémovější byli a jsou považováni imigranti pocházející z muslimských zemí, zvlášť z Turecka a Maroka. Ti se do Nizozemska dostávali především po skončení 2. světové války, vlivem hospodářské konjunktury 50. a 60. let, doznívající koloniální éry a benevolentní imigrační a azylové politiky 80. let. Téma islámu poprvé veřejně uvedl Frits Bolkestein (VVD) na počátku 90. let. Upozorňoval především na jeho neslučitelnost s hodnotami západních společností a vyzýval muslimy, aby se v oblastech, kde jsou rozdíly největší, přizpůsobili pravidlům západní demokratické společnosti. Jeho vyjádření se v Nizozemsku stala aktuální až o deset let později. A i dnes je problematika imigrantů muslimského původu ve středu zájmu. Nově definovaná politika integrace začala pracovat s integračními kurzy. Jedná se o významný integrační prvek, který imigrantům pomáhá zvládnout jazyk a osvojit si i základní informace o společnosti, ve které žijí. Fungovaly nejprve na úrovni jednotlivých měst pro nově příchozí imigranty (kromě občanů ze zemí EU a dalších výjimek). Po přijetí zákona o integraci nově příchozích imigrantů v roce 1998 se jejich platnost rozšířila celostátně a staly se pro výše zmíněné povinnými. V této době byly bezplatné, ale postupem času se jejich působnost a charakter proměňovaly a staly se jedním z hlavních prvků aktivní integrace imigrantů. Opatření imigrační politiky se vzhledem k velkému počtu příchozích imigrantů a přetrvávajícím problémům neustále zpřísňovala a nejinak tomu bylo i v následujících letech. Právě na přetrvávající problémy v oblasti imigrace upozornil v roce 2000 ve 125

svém článku Paul Scheffer (PvdA), historik a publicista. Stejně jako předním Bolkestein hovořil o potřebě změny dosavadního imigračního přístupu a kritizoval špatnou integraci především muslimských imigrantů. A stejně jako on, byl i Scheffer kvůli svým názorům vystaven ostré kritice i obdivnému uznání. Jeho vyjádření společně se samotným vývojem situace, ovlivňované světovými a domácími událostmi, faktory ekonomickými, demografickými a dalšími, přispěly k novému, přísnějšímu směru v nizozemské imigrační politice. Mezi zmíněné světové události, které poznamenaly směr přijímaných opatření v oblasti imigrace, patří útoky ze září 2001 v USA. V Nizozemsku se negativně promítly hlavně ve vztahu k imigrantům muslimského původu. Všeobecně panoval strach, jestli i v Nizozemsku není možné něco podobného. Za těchto okolností vstoupil razantně na politickou scénu pravicově orientovaný Pim Fortuyn. Vyjadřoval se velmi ostře vůči stávající imigrační a integrační politice, vůči muslimským imigrantům i tehdejší vládě. Těšil se velké mediální pozornosti a sympatiím ze strany veřejnosti, bez ohledu na to, že jeho názory a návrhy byly často nekomplexní a nerealizovatelné. Jeho strmou politickou kariéru ukončil radikální ekologický aktivista, který ho zavraždil v květnu 2002, několik dnů před parlamentními volbami. V těch se Fortuynova strana LPF stala druhou nejsilnější v zemi. Ve vládě nevydržela dlouho, kvůli pádu kabinetu na podzim stejného roku. V následujících volbách v lednu 2003 získala jen několik křesel a postupem času ztrácela vliv. To samé se nedá říct o Fortuynem nastolených tématech. Ta se, v modifikovaných verzích, stávají součástí politických programů ostatních stran. Projevilo se to už v prohlášení nové vlády, II. Balkenendeho kabinetu, které počítalo s omezením imigrace a podporou mnohem přesvědčivější a komplexnější integrační politiky. Přispět k tomu mělo i nově vytvořené ministerstvo pro imigraci a integraci, první ministryní se stala Rita Verdonk, která se stala zosobněním nové imigrační politiky. Postoj veřejnosti vůči imigrantům nebyl ale příliš dobrý, stále více se ve vztahu k nim objevovalo strach a násilí. Nová vláda zavedla a uvažovala o množství opatření, které se staly později skutečností. R. Verdonk prosazovala financování integračních kurzů samotnými imigranty, kteří by museli kurzy povinně absolvovat, společně se zkouškou, pokud usilují o získání povolení k pobytu. Zasazovala se také o to, aby imigranti absolvovali jednoduché jazykové a kulturní testy už v zemích původu, předešlo by se tomu, že do Nizozemska přicházejí zcela bez jazykových a dalších potřebných kompetencí. 126

Usilovala také, aby se integrační kurzy týkaly i imigrantů v Nizozemsku již žijících a nejenom těch, kteří do země aktuálně směřovali. Všechny snahy vlády vyjadřovaly, že problémem není imigrace jako taková, ale integrace imigrantů v nové zemi. Snahu o stabilní rozvoj imigračních a integračních opatření přerušila vražda nizozemského režiséra Thea van Gogha v listopadu 2004. Vrahem byl nizozemský mladík marockého původu a jeho čin vyvolal v celé zemi obrovský rozruch a strach, vystřídané nenávistí vůči imigrantům muslimského původu. Důvodem k násilné smrti kontroverzního režiséra byl jeho snímek Submission, který natočil podle scénáře tehdejší poslankyně nizozemského parlamentu Hirsí Alí, ta tvrdě vystupovala proti islámu a postavení žen v muslimských společnostech. V důsledku těchto událostí byla vyvolána nová vlna zpřísňování a omezování v oblasti imigrace, se zvýšenou pozorností věnovanou imigrantům muslimského původu, protože bylo jasné, že dosavadní opatření jsou vůči nim neúčinná a hrozba radikalizace a násilných činů je, z jejich strany, jak se ukázalo, reálná. I přesto, že podle oficiálních údajů je radikálních islamistů menšina, při počtu jednoho milionu muslimů žijících v Nizozemsku, jde o docela vysoké číslo. Je velmi důležité, aby se nizozemská vláda i nadále snažila vtahovat je do většinové společnosti a veřejného dění a podporovala je v orientaci na umírněné formy islámu. Na tom nizozemská vláda a pověřené úřady pracují, s ohledem na to, že se jedná o problém hluboce zakořeněný v nizozemské společnosti, je cesta k dosažení optimálních výsledků pomalá a nesnadná. Komplikují je také vyjádření a postoje osob, jakým je například v poslední době poslanec nizozemského parlamentu Geert Wilders. Ten veřejně vystupuje proti islámu a jeho vliv se neomezuje jen na Nizozemsko, jak se ukázalo při napjatém čekání na uvedení jeho filmu Fitna, ve kterém vyzývá dost kontroverzním způsobem k zastavení islamizace Evropy a Nizozemska. Opatření přijímaná na poli imigrace neměla v Nizozemsku kontinuální vývoj a do dnešního stavu prošla mnoha výraznými zvraty. Můžeme říct, že obrat, který se odehrál, v pojetí imigračního systému, byl v Nizozemsku největší a nejvíce vnímaný a komentovaný, alespoň co se týká prostoru Evropy. V jeho průběhu se můžeme setkat s mnoha paradoxy, kdy imigranti, kteří byli dříve podporováni k ochraně své vlastní kultury a identity, byli později obviňováni z nedostatečné integrace do nizozemské společnosti a prostřednictvím nástrojů imigrační a integrační politiky jsou k ní nyní cíleně vedeni. Všeobecně je ale každý člověk v Nizozemsku respektován a může užívat všech svobod a práv jako rodilý Nizozemec. Občan vyznávající jakoukoli víru zde má 127

plnou svobodu slova a přesvědčení, samozřejmě v mezích zákonů platných v demokratické zemi. Současný imigrační model v Nizozemsku můžeme, po jeho dlouhém vývoji, označit za kombinaci jednak přístupu asimilačního, ale i multikulturního, je označovaný za tzv. princip individuální občanské integrace. Jeho cílem je zapojování imigrantů do jednotlivých oblastí života v nizozemské společnosti. Imigranti si přitom částečně mohou ponechat svoji kulturní identitu, ale na druhou stranu se musí přizpůsobit základním principům a pravidlům nizozemské společnosti405. Zdá se tedy, že alespoň, co se týká událostí posledních let, byly snahy státu o zlepšení imigračního vývoje v Nizozemsku výrazně ovlivňovány násilnými činy radikálů a kontroverzním jednáním některých veřejných činitelů, kteří neusilují podle mě o nic víc, než o pozornost veřejnosti a médií. Bezpochyby je imigrace tématem citlivým, nejen lidsky, ale i politicky a z hlediska mezinárodního a velkou roli často na obou stranách hrají emoce. Důležité je si včas uvědomit, kdy mají být vystřídány vzájemným rozumným jednáním, které povede ke konstruktivní diskuzi, usilující o shodu nebo kompromis. Tento postup bude ale vždy narušován jedinci, kteří víc než snahou o vzájemné soužití bez násilí budou ovlivňováni radikální ideologií. Na straně nizozemské vlády a patřičných úřadů je, snažit se, aby jejich počet byl co nejnižší. Což samozřejmě není možné bez jejich aktivní, smysluplné a dlouhodobé spolupráce. Je důležité poznamenat, že i přes všechny problémy je imigrace v podstatě nevyhnutelná a nezastavitelná a zároveň i ekonomicky nezbytná, a to jak pro budoucí prosperitu obecně, tak i kvůli tomu, aby vyvážila důsledky poklesu domácí populace. Vedle toho přináší kulturní, jazykovou rozmanitost406 a tím obohacuje hostitelskou zemi. Tento úhel pohledu bývá, v důsledku dlouhé řady problémů, týkajících se imigrace, často zapomínán a původními obyvateli země nedostatečně uvědomován a vnímán.

405

Barša, P., Baršová, A.: Přistěhovalectví a liberální stát. Imigrační a integrační politiky v USA, západní Evropě a Česku. Brno 2005, s. 36, 176. 406 O´Sullivan, John: Kterak nepřistupovat k imigraci. Bulletin Občanského institutu č. 143. 2003, s. 6, 8.

128

8.0 Seznam použitých zdrojů

8.1 Prameny 8.1.1 Elektronická verze nizozemské ústavy Grondwet voor het Koninkrijk der Nederlanden 2002 [online] 2002. [cit. 2008-1014]. Dostupný z
8.1.2 Internetové dokumenty vydané nizozemskou vládou a ministerstvy Balkenende III government [online] July 2006. [cit. 2008-10-09]. Dostupný z
129

National imam training not feasible [online] 14. 12. 2004. [cit. 2008-1016]. Dostupný z
2008-09-29]. Dostupný

z

<

The Aliens Act 2000 (Ministry of Justice) [online] March 2004. [cit. 2008-0919]. Dostupný z
8.2 Literatura 8.2.1Tištěná literatura ALÍ, Ayaan Hirsí: Rebelka. Odvrácená strana islámu. Praha 2008. BADE, J. Klaus: Migration in European History. Malden 2003. BADE, J. Klaus: Evropa v pohybu. Evropské migrace dvou staletí. Praha 2004. BARŠOVÁ, Andrea, BARŠA, Pavel: Přistěhovalectví a liberální stát. Imigrační a integrační politiky v USA, západní Evropě a Česku. Brno 2005. CARDINI, Franco: Evropa a islám. Praha 2004. CASTLES, Stephen, MILLER, J. Mark: The Age of Migration. International Population Movements in the Modern World. London 1998. COHEN, Robin: Migration and its enemies. Global capital, Migrant labour and the nation- state. Hampshire 2006. DORAZIL, Otakar: Světové dějiny v kostce. Praha 1997. DUBOVSKÁ, Z., PETRŮ, T., ZBOŘIL, Z.: Dějiny Indonésie. Praha 2005. EDGAR, Bill, DOHERTY, Joe, MEERT, Henk: Immigration and homelessness in Europe. Bristol 2004. 130

ENTZINGER, Han: Changing the rules while the game is on: From multiculturalism to assimilation in the Netherland. In Migration, citizenship, ethnos. New York 2006. ENTZINGER, Han: The Rise and Fall of Multiculturalism: The Case of Netherlands. In Toward Assimilation and Citizenship. Immigrants and liberal- nation states. New York 2003. GERBET, P.: Budování Evropy. Praha 2004. GIDDENS, Anthony: Sociologie. Praha 2001. Van der HORST, Han: Dějiny Nizozemska. Praha 2005. KABELA, Miroslav: Evropská unie. Pohled z Nizozemí. Brno 2004. KABELA, Miroslav: Holandská skutečnost. Brno 2002. KABELA, Miroslav: Holandská současnost. Brno 2001. KABELA, Miroslav: Holandská zkušenost. Jak malá země řeší aktuální společenské a politické problémy. Brno 1999. KOOPMANS, Ruud, STATHAM, Paul: How National Citizenship Shapes Transnationalism: Migrant and Minority Claims- making in Germany, Great Britain and the Netherlands. In Toward Assimilation and Citizenship. Immigrants and liberal nation- states. New York 2003. KORTEWEG, A. C.: The Murder of Theo van Gogh: Gender, Religion, and the Struggle over Immigrant Integration in the Netherlands. In Migration, Citizenship, Ethnos. New York 2006. KRAUS, Jiří a kol.: Nový akademický slovník cizích slov. Praha 2007. LAHAV, Gallya. Immigration and Politics in the New Europe: Reinventing Borders. Cambridge 2004. LAQUEUR, Walter: Poslední dny Evropy… Humanistická Evropa nebo islamistická Eurábie? Analýza- perspektiva- prognóza- řešení. Praha 2006. MENDEL, Miloš: Hidžra. Náboženská emigrace v dějinách islámských zemí. Praha 2006. O´SULLIVAN, John: Kterak nepřistupovat k imigraci. Bulletin Občanského institutu č. 143. 2003. Van OURS, J. C., VEENMAN, J.: The Netherlands: Old emigrants- Young immigrant country. In European Migration. What do we know? New York 2005.

131

PENNINX, R.: Towards an overall ethnic minorities policy. In Scientific Council for Government Policy, Ethnic Minorities. Report nr. 17. The Hague 1979. PLECHANOVOVÁ, Běla, FIDLER, Jiří: Kapitoly z dějin mezinárodních vztahů 1941- 1995. Praha 1997. PRINS, Baukje: Konec nevinnosti. Úskalí multikulturního soužití v Nizozemsku. Brno 2005. PRŮCHA, Jan: Multikulturní výchova. Příručka (nejen) pro učitele. Praha 2006. SKLENÁŘOVÁ, Sylva: Stručná historie států. Nizozemsko. Praha 2006. ŠATAVA, Leoš: Národnostní menšiny v Evropě. Encyklopedická příručka. Praha 1994. WEGS, J. Robert, LANDRECHT, Robert: Evropa po roce 1945. Praha 2002. ZIMMERMANN, K. F.: Introduction: What We Know About European Migration. In European Migration. What do we know? New York 2005. ZWETTLER, Otto a kol.: Úvod do studia dějepisu a technika historikovy práce. Brno 1996.

8.2.2 Časopisy CRUL, Maurice, DOOMERNIK, Jeroen: The Turkish and Moroccan Second Generation in the Netherlands: Divergent Trends between and Polarization within the Two Groups. International Migration Review, 2003, vol. 37, number 144, s. 10391064. DRBOHLAV, Dušan: Hlavní trendy mezinárodní migrace. Demografie, 1995, roč. 37, č. 4, s. 280- 284. DRULÁK, Petr: Nizozemsku odbila třináctá hodina. Mezinárodní politika, 2003, roč. 27, č. 3, s. 27- 29. FLEISHMAN, Jeffrey: Tolerance and fear collide in the Netherlands. Refugees, 2004, vol. 2, number 135, s. 18- 19. HNÍZDO, Bořek: Evropské migrace a národní stát. Mezinárodní vztahy, 1996, roč. 15, č. 4, s. 92- 102. JIRKOVÁ, Linda: Kam směřuje nizozemská imigrační politika? Mezinárodní politika, 2006, roč. 30, č. 11, s. 28- 30. KAŇÁKOVÁ, Naděžda: Globální aspekty migrace. Demografie, 2002, roč. 44, č. 2, s. 119- 124.

132

Van NIEKERK, Mies: Afro-Caribbeans and Indo-Caribbeans in the Netherlands: Premigration Legacies and Social Mobility. International Migration Review, 2004, vol. 38, number 145, s. 158- 183. POŠVÁŘOVÁ, Jaroslava: Islám v nizozemské společnosti: střet dvou kultur? Mezinárodní politika, 2005, roč. 29, č. 6, s. 24- 26. UHEREK, Zdeněk: Migrace: historie a současnost. Mezinárodní politika, 2003, roč. 27, č. 10, s. 4- 5.

8.2.3 Diplomové práce ZIMOVÁ, Dana: Problémy migrační politiky Francie. Diplomová práce, Brno, MU, Ekonomicko- správní fakulta, 2006. Vedoucí diplomové práce Mirka Wildmannová. ŽIVNÁ, Tereza: Azylová politika státu a její přesah do aktivit nestátních neziskových organizací. Diplomová práce, Brno, MU, Ekonomicko- správní fakulta, 2006, s. 12. Vedoucí diplomové práce Simona Škarabelová.

8.3 Internetové zdroje 8.3.1 Autorské internetové zdroje ALDERS, M.: Forecasting the population with a foreign background in the Netherlands [online] September 2005. [cit. 2008-10-13]. Dostupný z
133

BARŠOVÁ, Andrea: Nizozemí: Tolerance v troskách [online] 25. 11. 2007. [cit. 2008-09-02]. Dostupný z < http://walachian.ic.cz/Nizozemi-tolerance-v-troskach.html BARTELS, E.: Female Circumcision among Immigrant Muslim Communities: Public Debate in the Netherlands [online] říjen 2004. [cit. 2008-010-02]. Dostupný z < http://www.sharenet.nl/ShareNetMain/ShareNet/ektronlink?uid=9f13fba1d545f278477832703fd05f17 BIJWAARD, G. E.: Modeling Migration Dynamics of Immigrants: The Case of The Netherlands [online] 2007. [cit. 2008-08-27]. Dostupný z
134

DEMANT, F., MAUSSEN, M., RATH, J.: Muslims in the EU: Cities Repotr. The Netherlands [online] 2007. [cit. 2008-10-06]. Dostupný z
135

HABÁŇ, Martin: Volby v Nizozemském království 2002/2003 [online] 2003. [cit. 2008-09-09]. Dostupný z
136

MUSTERD, S., OSTENDORF, W.: Spatial Segregation and Integration in the Netherlands. In Residential Segregation and the Integration of Immigrants: Britain, the Netherlands and Sweden [online] 2007. [cit. 2008-08-27]. Dostupný z
137

SNIDERMAN, P., M., HAGENDOORN, L.: When Ways of Life Collide [online] 2007. [cit. 2008-08-28]. Dostupný z < http://press.princeton.edu/chapters/s8421.pdf ŠINÁGL, Jan: Kontroverzní film FITNA o reálném nebezpečí islamizace demokratické Evropy [online] 30. 3. 2008. [cit. 2008-10-10]. Dostupný z
8.3.2 Další internetové zdroje Aktuálně.cz Film srovnává Korán a Mein Kampf. Nizozemci se bojí [online] 3. 3. 2008. [cit. 2008-10-10]. Dostupný z
138

Zakažme Korán, vyzývá nizozemský poslanec [online] 8. 8. 2007 [cit. 2008-1010]. Dostupný z < http://aktualne.centrum.cz/zahranici/evropa/clanek.phtml?id=482968 Bloomberg.com van de POL, J., MOLENAAR, J.: Koran Film Fuels Dutch Ethnic Tensions as Muslims Call for Ban [online] March 2008. [cit. 2008-10-10]. Dostupný z
[online].

Dostupný

z

<

CIA The World Factbook. Netherlands [online] March 2008. [cit. 2008-0519]. Dostupný z < https://www.cia.gov/library/publications/the-worldfactbook/geos/nl.html Česká televize Milénium [online] 19. 9. 2008. [cit. 2008-10-13]. Dostupný
z

Terorismus v Německu [online] 26. 9. 2008 [cit. 2008-10-01]. Dostupný z
139

European Migration Network. Dutch National Contact Point. Developments in Migration and Asylum Policy in the Netherlands (European Migration Network Dutch National Contact Point) [online] 2005. [cit. 2008-0919]. Dostupný z
http://www.czech-

Guardian.co.uk Traynor, I.: 'I don't hate Muslims. I hate Islam,' says Holland's rising political [online] February 2008. [cit. 2008-10-10]. Dostupný z
2007.

[cit.

2008-06-04]. Dostupný

z

<

Human Rights Watch The Netherlands. Fleeting Refuge:The Triumph of Efficiency Over Protection in Dutch Asylum Policy (Human Rights Watch) [online] April 2003. [cit. 2008-10-13]. Dostupné z Infoservis.net, Člověk v tísni ŠVEHLA, Marek: Pojďte dál, my k vám taky nechodíme! [online] 20. 1. 2003. [cit. 2008-09-02]. Dostupný z
140

Lidovky.cz EU: Wilders má na svůj špatný film právo [online] 31. 3. 2008. [cit. 2008-1010]. Dostupný z
[cit.

2008-05-

21]. Dostupný

Navigate 360 The Netherlands [online]. [cit. 2008-11-27]. Dostupný http://www.navi360.com/images/Netherlands_map.png

z

z

<

<

OECD OECD Territorial Reviews: Randstad Holland, Netherlands Nizozemsko [online] March 2007. [cit. 2008-12-03]. Dostupný z < http://www.oecd.org/dataoecd/11/25/38246592.pdf Radio Free Europe SINDELAR, Daisy: Netherlands: Week Of Violence Leaves People Questioning Tradition Of Tolerance [online] November 2004. [cit. 2008-09-12]. Dostupný z
141

CLARK, Andy: Dutch relief about anti-Islam film [online] 28. 3. 2008. [cit. 200810-10]. Dostupný z
142

Time.com GERLIN, Andrea: The Limits Of Tolerance [online] listopad 2004. [cit. 2008-0924]. Dostupný z
143

Migrace [online]. [cit. 2008-05http://www.varianty.cz/notions.php?id=25

21]. Dostupný

z

<

PODANÝ, Petr: Dřeváky proti burkám [online] 2. 5. 2006. [cit. 2008-1009]. Dostupný z
[cit.

2008-10-02]. Dostupný

z

Mohammed Bouyeri [online]. [cit.
2008-09-24]. Dostupný

z

Nizozemské kolonie [online]. [cit. 2008-05-20]. Dostupný http://cs.wikipedia.org/wiki/Nizozemsk%C3%A9_kolonie Nová Guinea [online]. [cit. 2008-09-03]. Dostupný http://cs.wikipedia.org/wiki/Nov%C3%A1_Guinea Pim Fortunyn [online]. http://en.wikipedia.org/wiki/Pim_Fortuyn Rita Verdonk [online].
[cit.

[cit.

z

z

2008-09-23]. Dostupný

2008-10-09]. Dostupný

z

<

<

<

z

Theo van Gogh (film director) [online]. [cit. 2008-09-24]. Dostupný z
144

9.0 Přílohy 9.1 Mapa Nizozemského království

Nizozemské království407

407

The Netherlands [online]. [cit. http://www.navi360.com/images/Netherlands_map.png

145

2008-11-27]. Dostupný

z

<

9.2 Ministři současné nizozemské vlády, tzv. Balkenendeho IV. kabinetu (v úřadu od února 2007)408 Jan Peter Balkenende (CDA) Ministerský předseda a ministr pro všeobecné záležitosti André Rouvoet (Křesťanská unie, CU) Místopředseda vlády, ministr pro mládež a rodinu Ernst Hirsch Ballin (CDA) Ministr spravedlnosti Ronald Plasterk (PvdA) Ministr školství, vědy a kultury Jacqueline Cramer (PvdA) Ministryně životního prostředí a územního plánování Maria van der Hoeven (CDA) Ministryně pro ekonomické/ hospodářské záležitosti Piet Hein Donner (CDA) Ministr sociálních věcí a zaměstnanosti Bert Koenders (PvdA) Ministr pro rozvojovou spolupráci Frans Timmermans (PvdA) Ministr pro evropské záležitosti Wouter Bos (PvdA) Místopředseda vlády, ministr financí Maxime Verhagen (CDA) Ministr zahraničních věcí

408

Government.nl [online]. [cit. 2008-12-03]. Dostupný z
146

Guusje ter Horst (PvdA) Ministryně pro vnitřní a královské záležitosti (vnitra) Eimert van Middelkoop (Křesťanská unie, CU) Ministr obrany Camiel Eurlings (CDA) Ministr dopravy, veřejných komunikací a staveb a vodohospodářství Gerda Verburg (CDA) Ministryně zemědělství, kvality přírody a potravin Ab Klink (CDA) Ministr zdravotnictví, sociální péče a sportu Eberhard van der Laan409 (PvdA) Ministr pro otázky bydlení, komunit a integrace Frank Heemskerk (PvdA) Ministr zahraničního obchodu

409

Van der Laan vystřídal na ministerstvu svoji kolegyni Ellu Vogelaar, která zde působila od počátku IV. Balkenendeho vládního kabinetu, 14. listopadu 2008. Ta po tom, co jí její strana zbavila důvěry, s odůvodněním, že není schopna vyrovnat se se základními úkoly ministerstva, a to, jak je možné realizovat a zajistit mírové a harmonické soužití lidí, pocházejících z jiných kulturních, náboženských a etnických prostředí, rezignovala. Integration minister Vogelaar resigns [online]. [cit. 2008-1203]. Dostupný z
147