Provozně-ekonomická fakulta Katedra psychologie
Seminární práce:
NEOMARXISMUS A NOVÁ LEVICE 60. LET 20. STOLETÍ
Vypracoval: Bc. Václav David XDAVV001 Hospodářská a kulturní studia 1. ročník navazujícího studia Semestr: zimní
Obsah ÚVOD .............................................................................................................................................2 Hlavní ideová východiska Nové levice ..........................................................................................3 Neomarxismus v meziválečném období..........................................................................................3 Doba po nástupu Hitlera k moci a 2. světová válka.........................................................................4 Poválečná léta..................................................................................................................................4 Počátek 60. let a vznik Nové levice.................................................................................................5 Období let 1965-1967......................................................................................................................6 Rok 1968..........................................................................................................................................7 Období od roku 1969.......................................................................................................................8 Neomarxismus a křesťanství............................................................................................................9 Kontakty mezi západní Novou levicí a Československem............................................................10 ZÁVĚR..........................................................................................................................................12
1
ÚVOD Ve své práci jsem se zabýval problematikou Nové levice v západní Evropě a USA 60. let 20. století a vlivem dané etapy na život na našem území v té době i dnes. Maximálně jsem se snažil získat dostatek informací potřebných k pochopení těchto zajisté významných let světových dějin, což bylo poměrně obtížné vzhledem k relativnímu nedostatku dostupných publikací na dané téma. Hlavním zdrojem této práce je český překlad německé publikace autorky Ingrich Gilcher-Holtey Hnutí '68 na Západě, v původním znění vydaná v Mnichově roku 2003. K neomarxismu jsem dlouhodobě přistupoval, jako k filosofickému a politickému směru, jež se snaží prosadit marxistické myšlenky jinými způsoby, než revolucí provedenou skrze dělnickou třídu. A právě Novou levici v západních zemích jsem do jisté míry ztotožňoval s neomarxismem. Díky studiu dané problematiky se mi podařilo lépe pochopit, že Nová levice byla spíše synergií mnoha politických a myšlenkových hnutí, mezi kterými zastávali neomarxisté zásadní místo, avšak stejně tak byla její součástí hnutí jiná než marxistická, nebo hlásící se k leninskému či maoistickému pojetí marxismu. Ve své práci jsem se dále zabýval dvěma významnými skutečnostmi, které odlišují neomarxisty od tradičních výkladů marxismu a o kterých se v dnešní době příliš mnoho nemluví. Prvním je odklon od dělnické třídy, který proběhl již krátce po první světové válce a stále tedy na počátku samotného neomarxismu. Objevil se již před vznikem Frankfurtské školy a v době Nové levice jej rozhodně nebylo možné považovat za něco nového. Druhým je změna vztahu některých marxistů k náboženství, zvláště pak ke křesťanství. Osobně jsem považoval za počátek této tendence dobu napadení Sovětského svazu nacistickými vojsky, tedy léto 1941. Díky práci Tatiany Fejsakové se mi však podařilo zjistit údaje vedoucí k tomu, že první bod zlomu nastal již dříve, roku 1939, po obsazení religiózních oblastí západně od dosavadní hranice. Svou roli mohlo hrát i zvážení výsledků sčítání lidu z roku 1937. Podle téže autorky již během války začaly autority SSSR pracovat na získání části protestantských a pravoslavných věřících mimo území pod sovětským vlivem na svou stranu. Všechny tyto údaje byly pro mě nové a většinu z nich se mi nepodařilo nalézt v žádné jiné dostupné publikaci v českém jazyce, ačkoli se daným tématem zabývám více než deset let.
2
Hlavní ideová východiska Nové levice Východiska Nové levice a její rozdíl oproti levici marxisticko-leninistické definuje autorka Gilcher-Holtey v těchto pěti bodech: 1. Dochází k reinterpretaci marxistické teorie. Důraz je kladen na spisy mladého Marxe. Projevuje se snaha o syntézu marxismu s psychoanalýzou a s existencialistickou filosofií. 2. Vzniká nová vize socialistického společenského řádu. Jako cíl je vytčeno odstranění odcizení člověka a společnosti. 3. Vytváří se nová transformační strategie. Jednotlivec již nemá být podřízen kolektivu. Marxisté se zaměřují na podporu dobrovolných sociálních experimentů a subkultury. 4. Ustupuje se od partajnictví. Do popředí vstupuje akce namísto organizace. 5. Reviduje se úloha proletariátu. Nově mají být nositeli sociálních změn studenti, mladí lidé, inteligence nebo okrajové společenské skupiny. To předznamenává spolupráci levice mimo jiné také s homosexuálním hnutím. 1 Tyto body nejsou plodem práce konkrétního levicového myslitele, ani závěry nějakého sjezdu či kongresu významné levicové organizace. Nová levice k nim dospěla postupně v rámci etapy historického vývoje marxismus od začátku první světové války do začátku 60. let. Nelze k nim proto přistupovat dogmaticky a může se stát, že u některých osobností nové levice nalezneme názory a postoje, jež jsou s nimi ve viditelném rozporu.
Neomarxismus v meziválečném období První světová válka ukázala, že slova Marxe a Engelse o tom, že „dělníci nemají vlast,“ 2 v praxi neplatí. Dělníci si, stejně ochotně jako muži ze středních vrstev, brali na sebe uniformy jednotlivých armád Centrálních mocností či Dohody a bojovali proti dělníkům na opačné straně fronty. 3 Samozřejmě, docházelo k četným zběhnutím, a konkrétně české dějiny zdobí mnoho jmen slavných legionářů ze všech třech front první světové války, avšak nikdy jsem se nesetkal s případem, u kterého by byly viditelné náznaky třídní motivace. I přesto byla válka pro marxisty šancí, jak se chopit moci. Podařilo se jim to v nejchudší evropské zemi, v Rusku, které bylo válečným strádáním zasaženo velmi silně. Skutečnost, že komunisté jako první zemi ovládli právě zaostalé Rusko, však podle sociologa Jana Kellera vedla naopak k diskreditaci socialistických tendencí. V dané souvislosti prohlásil, že Rusko „začalo okrádat a tyranizovat své vlastní obyvatelstvo a použilo při tom ideologii marxismu-leninismu.“ 4 Ačkoli by, podle Kellera, 1 GILCHER-HOLTEY, Ingrid. Hnutí '68 na Západě: studentské bouře v USA a západní Evropě. Praha: 2004. 2 MARX, Karl – ENGELS, Friedrich. Manifest komunistické strany. [online]. [cit. 2012-11-27]. Dostupné z: http://www.marxists.org/cestina/marx-engels/1848/manifest/index.htm 3 TUCHMAN, Barbara W.: Srpnové výstřely: začátek první světové války. Praha: 2000. 4 Občanský institut: Evropský socialismus: Roman Joch v ČT. [online]. [cit. 2013-01-09]. Dostupné z: http://www.obcinst.cz/cs/Evropsky-socialismus-Roman-Joch-v-CT-c1494/
3
mohlo k takovému účelu použít jakoukoli jinou ideologii, tím, že použilo ideologii marxismu-leninismu, pomohlo kapitalismu.5 Ihned po válce proběhlo několik pokusů o uchvácení moci marxisty také ve střední Evropě, konkrétně v Maďarsku, Bavorsku a na Slovensku. Všechny ovšem skončily neúspěchem. Lichá byla i naděje Trockého na znovuobnovení ruské nadvlády nad částí obnoveného Polska. SSSR, jako nástupnický stát carského Ruska, přišel dále o kontrolu nad Pobaltím, Finskem, částí Moldávie a taktéž Republiku Tuva kontroloval jen nepřímo. Jedinou zemí, kam se mu podařilo svůj vliv naopak rozšířit, bylo řídce osídlené Mongolsko. Zatímco Stalin začal uplatňoval politiku ''socialismu v jedné zemi'',6 komunisté na západě Evropy hledali jiné cesty, jak uchvátit vládu nad zbytkem světa. Namísto dosavadního soustředění se na dělníky se obrátili především k inteligenci,7 případně k lidem v té době sociálně vyloučeným, například k homosexuálům.8 Postupně se takto zaměření komunističtí vědci soustředili okolo Institutu pro sociální výzkum ve Frankfurtu nad Mohanem.9
Doba po nástupu Hitlera k moci a 2. světová válka Nacistický převrat paradoxně přispěl k dalšímu šíření myšlenek nové generace marxistů. Situace v rodné zemi je donutila odejít do zahraničí, kde rychle nalezli nové publikum. 10 Především však druhá světová válka přinesla, po napadení Sovětského svazu nacistickými vojsky v létě 1941, legitimitu jak tamnímu režimu, tak následně též globálně všem komunistům, neboť se stali součástí globální protihitlerovské koalice. Po vyhrané válce získal Stalin nejen území, válečné zajatce a válečnou kořist, zvláště v podobě dopravních prostředků či strojů a zařízení, ale také podporu velké části obyvatel oblastí, které osvobodil od nacistického útlaku, i těch, které osvobodili západní Spojenci. Mírové konference v Postupimi a Jaltě mu umožnili kontrolovat velkou část evropského kontinentu.
Poválečná léta Agresivní politika SSSR však vedla slovy Winstona Churchilla k tomu, že „od Štětína na Baltu až po Terst na Jadranu byla napříč celým kontinentem spuštěna železná opona.“ 11 Situace se dále vy5
Občanský institut: Evropský socialismus: Roman Joch v ČT. [online]. [cit. 2013-01-09]. Dostupné z: http://www.obcinst.cz/cs/Evropsky-socialismus-Roman-Joch-v-CT-c1494/ 6 VLČEK, Tomáš. Stalinismus Totalita.cz [online]. c2013 [cit. 2012-10-22]. Dostupné z: http://www.totalita.cz/vysvetlivky/stalinismus.php 7 HECZKO, Stanislav. Co je to vlastně marxismus. Britské listy. [online]. 30-04-2004. [cit. 2012-10-22]. ISSN 12131792. Dostupné z: http://blisty.cz/art/17901.html 8 PRAŽÁK, Roman. Co je to vlastně marxismus. Euportál. [online]. 07-01-2010. [cit. 2012-10-22]. Dostupné z: http://euportal.parlamentnilisty.cz/Articles/5485-frankfurtska-skola-znici-zapadni-civilizaci-kulturni-marxistickarevoluce-.aspx 9 Über das Institut. Institut für Sozialforschung [online]. [cit. 2012-10-27]. Dostupné z: http://www.ifs.unifrankfurt.de/institut/index.htm 10 Geschichte des Instituts für Sozialforschung. Institut für Sozialforschung [online]. [cit. 2012-10-27]. Dostupné z: http://www.ifs.uni-frankfurt.de/institut/geschichte4.htm 11 STRAŠÍKOVÁ, Lucie. Churchill poprvé veřejně použil termín "železná opona". Česká televize. [online].
4
stupňovala po rozhodnutí vyloučit komunistické strany Francie a Itálie z tamních vlád, zmanipulovaných volbách v Polsku a komunistickém převratu v Československu. Další vyostření později přineslo rozhodnutí Británie, Francie a USA vytvořit ze svých okupačních zón v Německu kapitalistický stát s vlastní armádou.12 V padesátých letech se komunistické strany západní Evropy ocitly v určité izolaci, kvůli svým vazbám na totalitní Sovětský svaz. Smrt Josifa Vissarionoviče Stalina jejich situaci paradoxně ještě ztížila, neboť některá zvěrstva, která páchal, vyšla teprve nyní na povrch. Také růst životní úrovně napříč společenskými vrstvami v západní Evropě padesátých let byl pro komunistické strany nepříznivý, dělníci přicházeli o důvody vymezovat se proti majetnějším obyvatelům. Na druhé straně, SSSR té doby nezůstal v defenzivě. Proti západním zemím využil především mocnou zbraň dekolonizace. Ve velké míře vyzbrojoval národně osvobozenecká hnutí v jednotlivých koloniích, aby touto cestou vojensky i hospodářsky oslabil západní země.13 Situace se tak v té době do jisté míry vyostřila pouze v USA, kde se boje proti komunistům chopil aktivní senátor McCarthy.14 Jeho ostudný konec byl pro komunisty jistou satisfakcí. Vedle komunistů navázaných na SSSR se v západní Evropě i v USA stále více prosazovali marxisté na SSSR zcela nezávislí, a právě ti vycházeli ve velké míře z myšlenek Frankfurtské školy.15
Počátek 60. let a vznik Nové levice Na počátku 60. let došlo k postupnému utvoření názorového proudu Nové levice. Vznikají nová levicová periodika, v Británii je to New Left Review, ve Francii Socialisme ou Barbarie a Arguments, v západním Berlíně Das Argument. Jejich společným rysem je odmítání jak stávající politiky hlavních levicových stran, tak vlivu SSSR a zvláště stalinismu. Pro vznikající hnutí se ujímá označení Nová levice v různých jazykových mutacích.1617 Nová interpretace marxistické ideologie činí Novou levici přitažlivou a především otevřenou pro různé skupiny lidí, kteří by do politické strany v pravém slova smyslu nevstoupili. Dokáže v sebe integrovat například protikoloniální hnutí, pacifisty nebo hnutí za občanská práva. V USA má výhodu v přetrvávajících rasových zákonech a vyhláškách. Dalším důvodem k sympatiím k levicovým hnutím může být pro Američany nedávná etapa mccarthismu.18 V Port Huron v americkém státě Michigan se v létě 1962 koná setkání studentských skupin pozvaných organizací Studenti za demokratickou společnost (SDS). Jejich cílem je prosazení pacifismu,
12 13 14 15 16 17 18
05-03-2011. [cit. 2012-10-22]. Dostupné z: http://www.ceskatelevize.cz/ct24/svet/47498-churchill-poprve-verejnepouzil-termin-zelezna-opona/ PACZKOWSKI, Andrzej. Půl století dějin Polska 1939-1989. Praha: 2000. FERRO, Marc: Dějiny kolonizací. Od dobývání až po nezávislost 13. - 20. století. Praha: 2007. TOINET, Marie-France: Hon na čarodějnice 1947–1957. Praha: Themis, 1999. KURAS, Benjamin. Soumrak bílého muže. Česká pozice. [online] 04-02-2011. [cit. 2012-10-22] Dostupné z: http://www.ceskapozice.cz/magazin/soumrak-bileho-muze/kapitola-11-nenasilny-prevrat-frankfurtske-skoly GILCHER-HOLTEY, Ingrid. Hnutí '68 na Západě: studentské bouře v USA a západní Evropě. Praha: 2004. PAŽOUT, Jaroslav. Mocným navzdory. Studentské hnutí v 60. letech 20. století. Praha: 2008. GILCHER-HOLTEY, Ingrid. Hnutí '68 na Západě: studentské bouře v USA a západní Evropě. Praha: 2004.
5
plných občanských práv pro černošské obyvatelstvo a zlepšení situace v rozvojových zemích. Poukazují také na apatii ve spolčenosti a nedostatek příležitostí daný stav změnit. Do popředí se dostává student Tom Hayden, který je pověřen přípravou závěrečné deklarace. Ta je silně ovlivněna tvorbou Alberta Camuse a sociologa C. Wrighta Millse.1920 Roku 1961 se němečtí levicoví studenti, sdružení v Socialistickém svazu německého studentstva vymezují proti svým dosavadním partnerům ze strany SPD.21 V říjnu 1962 se ve Frankfurtu nad Mohanem schází jeho členové na konferenci, kde kritizují odklon německé sociálnědemokratické strany od Marxe. V projevu delegátky Elisabeth Lenk je také jasně slyšet přihlášení se k Nové levici a k důrazu na teoretickou práci. Po konferenci se mladí levicoví studenti znovu vrací ke klasickým autorům socialistického myšlení (Marx, Bakunin, Lukács, Luxemburg). Na oblibě získává též psychoanalýza Wilhelma Reicha, tehdy nedávno zemřelého v americkém žaláři, a samozřejmě také žijící autoři Frankfurtské školy.22
Období let 1965-1967 Roku 1965 na setkání členů americké SDS v Kewandin (Michigan) dochází k zajímavému jevu, kdy jednání starších, na program orientovaných, členů, ovlivní příchod početně silných studentů z amerického Západu, Středozápadu a Jihu, tzv. Síla prérie. Jde o mladší a méně vzdělané studenty narozené až po druhé světové válce. Jsou velmi nedbale oblečeni a během jednání pokuřují marihuanu. Podaří se jim prosadit větší samostatnost jednotlivých společenství SDS. Jejich aktivita vede k přesunu těžiště hnutí na západní pobřeží USA, zvláště do San Francisca a okolí.23 Na poslední den roku 1966 zakládají levicoví intelektuálové v Západním Berlíně první komunu. Členství v ní je na základě dobrovolnosti. Německý SDS se však s komunou rozchází, v květnu ji vylučuje ze svých řad. Narozdíl od USA té doby nejsou v Německu komuny běžně rozšířeným jevem. Co se naopak rozmáhá, jsou takzvané WGs, tedy společenství spolubydlících, která však nepředpokládají zřeknutí se osobního majetku a nemají politický program.24 V červnu 1967 zastřelí policejní síly demonstranta Benno Ohnesorga. To vyprovokuje další demonstrace a větší zájem obyvatel o levicový aktivismus.25 Samostná SDS se však štěpí na dva proudy. Wolfgang Abendroth chce postupovat společně s dělníky a spolupracovat i s východoněmeckými partnery. Rudi Dutschke, který se sám s východoněmeckým režimem rozešel ve zlém, o spolupráci s ním a s dělníky nestojí. Chce vytvářet akční centra, atakovat různými způsoby západoněmecký režim, a také bojovat proti straně NPD.26 V Západním Berlíně vzniká Kritická univerzita. Nejde o univerzitu v pravém slova smyslu, nýbrž o 19 20 21 22 23 24 25 26
GILCHER-HOLTEY, Ingrid. Hnutí '68 na Západě: studentské bouře v USA a západní Evropě. Praha: 2004. PAŽOUT, Jaroslav. Mocným navzdory. Studentské hnutí v 60. letech 20. století. Praha: 2008. PAŽOUT, Jaroslav. Mocným navzdory. Studentské hnutí v 60. letech 20. století. Praha: 2008. GILCHER-HOLTEY, Ingrid. Hnutí '68 na Západě: studentské bouře v USA a západní Evropě. Praha: 2004. GILCHER-HOLTEY, Ingrid. Hnutí '68 na Západě: studentské bouře v USA a západní Evropě. Praha: 2004. GILCHER-HOLTEY, Ingrid. Hnutí '68 na Západě: studentské bouře v USA a západní Evropě. Praha: 2004. PAŽOUT, Jaroslav. Mocným navzdory. Studentské hnutí v 60. letech 20. století. Praha: 2008. GILCHER-HOLTEY, Ingrid. Hnutí '68 na Západě: studentské bouře v USA a západní Evropě. Praha: 2004.
6
alternativní vzdělávací instituci, která má být do jisté míry protivahou tradiční Svobodné univerzity. Jejím cílem je napomáhat demokratizaci vysokoškolského prostředí. Mezi jejími členy lze rozlišit dvě skupiny. Ta první stojí o větší podíl mladé generace na fungování a řízení vysokých škol, té druhé jde přímo o převzetí moci nad nimi. Rudi Dutschke vidí ve Svobodné univerzitě „bojový nástroj k mobilizaci menšin.“27 Někteří lidé z prostředí Svobodné univerzity mají zájem o návštěvu Castrovy Kuby. Kubánské autority je však odmítají.28 Ve Spojených státech mezitím dochází k dalšímu posílení nové levice, vinou povolávání stále širšího okruhu mladých mužů do války ve Vietnamu. 29 Americká SDS organizuje na podzim roku 1967 pochod na Washington. Část demonstrantů pokračuje od Bílého domu dál k Pentagonu. Zde se někteří snaží vniknout přímo do jeho prostor a jsou zatčeni, jiní zůstávají venku před budovou. Část z nich provokuje vojáky rozdáváním květin, ženy též obnažováním a páry veřejnými souložemi. Po jednom a půl dni je shromáždění násilně rozehnáno. Přes poměrně velký počet účastníků, jistě v řádu desítek tisíc, informují média o dané události pouze stručně.30
Rok 1968 Na začátku roku 1968 zahajují severovietnamský režim a další levicové ozbrojené síly v jihovýchodní Asii ofenzivu Tet. Není předmětem této práce popisovat přesný popis vojenských operací, podstatná je však skutečnost, že tato akce srazila sebevědomí americké armády a dále snížila podporu občanů západních demokracií pro pokračování války ve Vietnamu. 31 Pod vlivem nastalých událostí se v Západním Berlíně v únoru schází Mezinárodní kongres o Vietnamu. Účastníci se shodují na potřebě založení „jednotné protiimperialistické fronty.“32 Pod vlivem berlínského kongresu dochází k demonstraci proti válce ve Vietnamu také v Londýně. Demonstranti si počínají velmi agresivně, někteří levicoví intelektuálové jsou z jejich chování zděšeni. Jeden z účastníků shromáždění, zpěvák Mick Jagger ze skupiny Rolling Stones napsal o této akci oslavnou píseň Street Fighting Man.33 K násilným střetům mezi levicovou mládeží a policií dochází i v Itálii.34 Situace v Německu se vyhrocuje 11. dubna, když je Rudi Dutschke těžce zraněn při pokusu o atentát. Dochází k demonstracím a pouličním bojům. Ve chvíli, kdy si demonstrace vyžádají dva mrtvé a stovky zraněných, vymezují se proti nim i dva významní neomarxisté, Theodor Adorno a Jürgen Habermas.35 Ofenziva Tet nezůstává bez odezvy ani v USA. 31. března se Lyndon B. Johnson vzdává další kan27 28 29 30 31 32 33 34 35
GILCHER-HOLTEY, Ingrid. Hnutí '68 na Západě: studentské bouře v USA a západní Evropě. Praha: 2004. GILCHER-HOLTEY, Ingrid. Hnutí '68 na Západě: studentské bouře v USA a západní Evropě. Praha: 2004. GILCHER-HOLTEY, Ingrid. Hnutí '68 na Západě: studentské bouře v USA a západní Evropě. Praha: 2004. GILCHER-HOLTEY, Ingrid. Hnutí '68 na Západě: studentské bouře v USA a západní Evropě. Praha: 2004. GILCHER-HOLTEY, Ingrid. Hnutí '68 na Západě: studentské bouře v USA a západní Evropě. Praha: 2004. GILCHER-HOLTEY, Ingrid. Hnutí '68 na Západě: studentské bouře v USA a západní Evropě. Praha: 2004. GILCHER-HOLTEY, Ingrid. Hnutí '68 na Západě: studentské bouře v USA a západní Evropě. Praha: 2004. GILCHER-HOLTEY, Ingrid. Hnutí '68 na Západě: studentské bouře v USA a západní Evropě. Praha: 2004. PAŽOUT, Jaroslav. Mocným navzdory. Studentské hnutí v 60. letech 20. století. Praha: 2008.
7
didatury na prezidenta. Pro kandidaturu se rozhoduje Robert Kennedy, bratr zavražděného prezidenta Johna Fitzgeralda Kennedyho a odpůrce pokračování vietnamské války. Schází se s představiteli americké SDS.36 O několik dnů později je zavražděn americký černošský aktivista a protestantský duchovní Martin Luther King.37 V mnoha černošských ghettech propuknou po jeho smrti násilné vzpoury. 23. dubna pak student Kolumbijské univerzity Mark Rudd přeruší projev rektora tryzně za zemřelého a odstartuje tím sérii studentských protestů.38 Ve Francii je v březnu zatčen student Xavier Langlade za rozbití výlohy místní pobočky banky American Express. Rychle vzniká vlna solidarity levicových studentů v kampusu v Nanterre. Do popředí se dostává dnešní aktivní politik Daniel Cohn-Bendit. Protože fakulta v Nanterre je podřízena Sorbonně, koná se disciplinární řízení proti protestujícím 3. května právě tam. Protesty se tak rozšiřují přímo do Paříže. Během jediného měsíce narostou do takové intenzity, že 29. května prezident Charles de Gaulle raději prchá do Německa. Napětí se sice přenáší i tam, ale s francouzskými protesty je nesrovnatelné.39 5. srpna 1968 byl po svém projevu z balkonu hotelu Ambassador zavražděn Robert Kennedy. Tím se uzavřela cesta ke spojenectví americké SDS s Demokraty. 40 21. srpna obsadila vojska SSSR a jeho blízkých spojenců Československo. 25. srpna proběhl sjezd amerických Demokratů v Chicagu. SDS a další subjekty Nové levice se obrátily proti oběma hlavním stranám. Došlo i k bojům mezi demonstranty na jedné straně a policií a Národní gardou na druhé straně. Demonstrantů je však velmi málo, vliv levicových aktivistů v americké společnosti klesá.41 Ve Francii dochází v září k přeskupení sil. Daniel Cohn-Bendit ztrácí podporu, je příliš egocentrický.42 Vzniká maoistická Proletářská levice. Je to organizace totalitářská, požadující ozbrojený boj proti režimu.43 Na konci roku v Itálii dochází k útokům na sídlo listu La Stampa.44 Ve Frankfurtu nad Mohanem požadují studenti sociologie na konci roku reformu vzdělávání. Theodor W. Adorno na ně volá policii.45
Období od roku 1969 Od poslední čtvrtiny roku 1968 podpora skupin levicové mládeže rychle slábne. Americká SDS se postupně posouvá směrem k otevřené podpoře totalitních režimů Mao Ce-tunga a Ho Chi Minha, navíc v ní roste velké vnitřní pnutí, které skončí vyloučením maoistů a postupným rozkladem organizace.46 Také ve Francii utichají masové protesty a nahrazují je malé aktivistické skupiny. Namísto 36 37 38 39 40 41 42 43 44 45 46
GILCHER-HOLTEY, Ingrid. Hnutí '68 na Západě: studentské bouře v USA a západní Evropě. Praha: 2004. PAŽOUT, Jaroslav. Mocným navzdory. Studentské hnutí v 60. letech 20. století. Praha: 2008. GILCHER-HOLTEY, Ingrid. Hnutí '68 na Západě: studentské bouře v USA a západní Evropě. Praha: 2004 GILCHER-HOLTEY, Ingrid. Hnutí '68 na Západě: studentské bouře v USA a západní Evropě. Praha: 2004. GILCHER-HOLTEY, Ingrid. Hnutí '68 na Západě: studentské bouře v USA a západní Evropě. Praha: 2004. GILCHER-HOLTEY, Ingrid. Hnutí '68 na Západě: studentské bouře v USA a západní Evropě. Praha: 2004. GILCHER-HOLTEY, Ingrid. Hnutí '68 na Západě: studentské bouře v USA a západní Evropě. Praha: 2004. GILCHER-HOLTEY, Ingrid. Hnutí '68 na Západě: studentské bouře v USA a západní Evropě. Praha: 2004. GILCHER-HOLTEY, Ingrid. Hnutí '68 na Západě: studentské bouře v USA a západní Evropě. Praha: 2004. GILCHER-HOLTEY, Ingrid. Hnutí '68 na Západě: studentské bouře v USA a západní Evropě. Praha: 2004. GILCHER-HOLTEY, Ingrid. Hnutí '68 na Západě: studentské bouře v USA a západní Evropě. Praha: 2004.
8
mladého Daniela Cohn-Bendita se do popředí dostává postarší filosof Jean-Paul Sartre. Některé skupinky se pokoušejí vyvolat revoluční tendence přímo v továrnách, ale nedaří se jim získat významnou podporu.47 Německé krajně levicové síly se znovu obrací o podporu k dělníkům.48 Německá SDS je 21. března 1970 rozpuštěna.49 Přesto však vliv někdejších studentských buřičů nezapadl. Když se ukázalo, že není politický a společenský systém možné odstranit, vydali se mnozí z nich na „Dlouhý pochod institucemi“, jak je k tomu vyzval Rudi Dutschke.50 Tuto strategii lze z dnešního pohledu považovat za správně zvolenou, neboť mnoho buřičů z roku 1968 zastává dnes v západních zemích význačné politické či akademické posty. Podle Pažouta byla jedním z důvodů rozkladu také schopnost etablovaného systému vstřebat i takové projevy, které byly původně namířené proti němu samotnému.51 Vedle toho vznikly také skupiny, které se rozhodly prosadit socialistické směřování země již nikoli pouličním bojem, nýbrž přímo teroristickými akcemi. Nejvýznamnější z nich, aspoň v evropském prostředí, byla Frankce rudé armády, používající zkratku RAF. Nepodařilo se jim však svrhnout nebo aspoň oslabit vládnoucí režim, ani získat podporu obyvatel.52
Neomarxismus a křesťanství Mnoho protagonistů Nové levice se zcela otevřeně hlásilo ke křesťanství, ačkoli to je v rozporu s původními zásadami marxismu-leninismu. Postupné zmírnění nepřátelství mezi marxisty a křesťany, které v některých případech došlo tak daleko, že mnozí lidé na obou stranách Železné opony propagovali marxismus a křesťanství zároveň, má kořeny dávno před rokem 1960. Změna postojů sovětského vedení, a následně také ostatních na ně navázaných marxistů, k náboženstvím, a křesťanství zvláště, probíhala kontinuálně od konce 30. let. Prvním impulsem k této změně mohly být výsledky všesvazového soupisu obyvatelstva z roku 1937. Přes silnou proticírkevní represi a režimní propagandu se 56% obyvatel přihlásilo k víře v Boha, přičemž lze dovodit, že mnoho dalších se k víře nepřihlásilo ze strachu.53 Dále od roku 1939 obsazoval Sovětský svaz poměrně rozsáhlé silně religiózní oblasti, patřící do té doby k Polsku a Rumunsku. „Pokud chtěla sovětská vláda asimilovat a politicky neutralizovat své nové občany, nemohla tak učinit při ostré proticírkevní kampani a náboženské netoleranci.“54 Následkem těchto skutečností sovětské vedení revidovalo 11. listopadu 1939 Leninovo nařízení o boji proti náboženství. Následně bylo, podle hlášení Lavrentije Beriji, 24 083 osob propuštěno 47 48 49 50 51 52 53 54
GILCHER-HOLTEY, Ingrid. Hnutí '68 na Západě: studentské bouře v USA a západní Evropě. Praha: 2004. GILCHER-HOLTEY, Ingrid. Hnutí '68 na Západě: studentské bouře v USA a západní Evropě. Praha: 2004. GILCHER-HOLTEY, Ingrid. Hnutí '68 na Západě: studentské bouře v USA a západní Evropě. Praha: 2004. SCHELSKY, Helmut. Jak odstranit systém. Strategie dlouhého pochodu institucemi. Občanský institut. [online]. 05-10-2006. [cit. 2012-10-22]. Dostupné z: http://www.obcinst.cz/cs/JAK-ODSTRANIT-SYSTEM-strategiedlouheho-pochodu-institucemi-c966/ PAŽOUT, Jaroslav. Mocným navzdory. Studentské hnutí v 60. letech 20. století. Praha: 2008. AUST, Stefan: Baader Meinhof komplex. Praha: Knižní klub, 2010. FEJSAKOVÁ, Tatiana. Vliv SSSR na církevní situaci poválečného Československa. Brno: 2010. FEJSAKOVÁ, Tatiana. Vliv SSSR na církevní situaci poválečného Československa. Brno: 2010.
9
z koncentračních táborů, u přibližně 50 000 mělo být jejich uvěznění přezkoumáno. Za zlomový bod se však považuje německá invaze do SSSR v létě 1941. Již v první den vpádu vydal nejvyšší církevní představitel, vladyka Sergej, prohlášení, vyzývající věřící k obraně vlasti.55 To vedlo k dalšímu uvolnění napětí mezi pravoslavnou církví a vedením SSSR, a otevřelo cestu k postupnému sbližování některých křesťanů s komunistickou ideologií. Vedení Sovětského svazu se od té doby snažilo využít relativně dobrých vztahů s pravoslavnou církví k propagandě, jež měla přesvědčit světovou veřejnost, že budoucí centrum všech křesťanů, nebo aspoň všech pravoslavných křesťanů, mělo stát právě v této zemi. Jako hlavní nepřítel byl naopak vykreslován Vatikán.56 Po válce byla založena Světová rada církví, založená roku 1948 v Amsterdamu. Původně na její aktivity hledělo sovětské vedení s nedůvěrou, protože hrozilo, že v něm získají vůdčí postavení církve z Británie a USA.57 Již v padesátých letech se však situace obrátila a toto uskupení se stalo nástrojem sovětských zájmů.58 V této věci hrál důležitou roli český protestantský teolog a profesor Princetonské univerzity, Josef Lukl Hromádka. Na amsterdamské konferenci prosadil vznikající Světové rady církví zabránil tomu, aby se tato organizace orientovala na západní demokracie.59 Následně v roli představitele prosovětské organizace Světové rady míru a později právě Světové rady církví cestoval po světě, a zvláště po západních zemích, kde přesvědčoval tamní občany, že v Československu a ve východním bloku obecně je vše v pořádku, existuje tam náboženská svoboda, a že Sovětský svaz nemá žádný zájem na válce proti Západu. Hromádkova vystoupení například v Austrálii se těšila ohromnému zájmu veřejnosti.60 Snahou J.L. Hromádky bylo nejen přesvědčit světovou veřejnost, že marxistická ideologie je slučitelná s křesťanským přesvědčením, ale především o tom, že antikomunismus je s ním naopak neslučitelný.61 Na české půdě rozvíjel Hromádka činnost Křesťanské mírové konference a působil také jako děkan Komenského evangelické bohoslovecké fakulty.62
Kontakty mezi západní Novou levicí a Československem Ačkoli se to vůbec nedá srovnávat s dnešní otevřeností, socialistické Československo nebylo v žádném případě zcela izolovaným prostorem. Dění v západní Evropě v mnohém ovlivňovalo zdejší prostředí, i když v menší míře, než dnes. Přes poměrně malý rozsah měly výjezdy mladých svazáků, sportovců, umělců a folkloristů velký vliv nejen na jejich vlastní vnímání západního světa, ale také 55 56 57 58 59 60 61
FEJSAKOVÁ, Tatiana. Vliv SSSR na církevní situaci poválečného Československa. Brno: 2010. FEJSAKOVÁ, Tatiana. Vliv SSSR na církevní situaci poválečného Československa. Brno: 2010. FEJSAKOVÁ, Tatiana. Vliv SSSR na církevní situaci poválečného Československa. Brno: 2010. HRUBÝ, Petr: Nebezpeční snílci: Australská levice a Československo. Brno: 2007. SMOLÍK, Josef: Josef L. Hromádka, Život a dílo. Praha: 1989. HRUBÝ, Petr: Nebezpeční snílci: Australská levice a Československo. Brno: 2007. DUS, Jan Zeno. Promeškané příležitosti českobratrských evangelíků. Grano salis. [online]. 24-08-2011. [cit. 201210-22]. Dostupné z: http://www.granosalis.cz/modules.php?name=News&file=print&sid=11811 62 DUS, Jan Zeno. Zločinec Lenin J. L. Hromádku natrvalo nadchl už v r. 1920. Grano salis. [online]. 24-08-2011. [cit. 2012-10-22]. Dostupné z: http://www.granosalis.cz/modules.php?name=News&file=print&sid=11808
10
na další osoby, se kterými se podělili o své zážitky. ÚV ČSM se také snažil vysílat své členy na mezinárodní setkání mládeže. Přestože byli zajisté vybíráni uvědomnělí stoupenci režimu, mnozí z nich na těchto cestách vstřebávali myšlenky západoevropské levice, odlišné od těch prosazovaných v Československu. Stejně tak probíhala korespondence a do země se též dostávaly publikace a filmy některých západních levicových autorů. Dá se říct, že západní levice svými názory a postoji silně ovlivnila období politických reforem roku 1968.63 Svou roli hrála i přítomnost zahraničních studentů a turistů, mezi nimi bych jmenoval především Allena Ginsberga, který byl nakonec za své chování z Československa vyhoštěn.64 Jak jsem již uvedl v kapitole Neomarxismus a křesťanství, asi nejvýznamnější osobou vytvářející vazby mezi zdejšími občany a západní Novou levicí byl Josef Lukl Hromádka. V dubnu 1968 uspořádala jím vedená Křesťanská mírová konference v Praze Všekřesťanské mírové shromáždění, jehož se účastnil i západoněmecký studentský vůdce Rudi Dutschke. Jeho cílem bylo především zjistit více o situaci v zemi, zda zde probíhá pouze uvolnění v rámci režimu, nebo hlubší reformy směřující k větší participaci občanů. Po návratu se vyjádřil, že vývoj v Československu skutečně může vést k naplnění socialistické ideje, odpovídající jeho představám.65 Problém nastává, pokud máme posoudit, do jaké míry bylo obrodné hnutí v rámci KSČ svázáno s protestním hnutím v západní Evropě. Immanuel Wallerstein tvrdí, že rozhodně ano, a dokonce považuje Československo za zemi, kde tyto události proběhly nejvýrazněji. Stanislav Holubec s jeho pojetím polemizuje a mezi děním zde a v západní Evropě nebo USA vidí značné rozdíly.66 Podle publikace Mocným navzdory byly určité tendence požadující více tvůrčí i občanské svobody viditelné na vysokých školách již od roku 1956 a kontinuálně sílily až do konce 60. let. Vedle toho byli studenti nespokojení s materiálními podmínkami studia, zvláště pokud šlo o ubytování na kolejích. Obojí znatelně posílilo po známém svíčkovém pochodu s heslem „Chceme světlo“ na začátku roku 1967.67 Tyto skutečnosti lze vnímat spíše jako argumenty proti významnému vlivu studentského hnutí v západní Evropě a USA, a hnutí samotné jako převážně domácí záležitost, navíc ještě z velké části soustředěnou přímo v hlavním městě.
63 NEBŘENSKÝ, Zdeněk. Představy československé mládeže o západoevropské levici před rokem 1968. In: Mládí, levice a rok 1968. Praha: 2009 64 PAŽOUT, Jaroslav. Mocným navzdory. Studentské hnutí v 60. letech 20. století. Praha: 2008. 65 PAŽOUT, Jaroslav. Studentské hnutí v západní Evropě v roce 1968 a jeho reflexe v Československu. In: Mládí, levice a rok 1968. Praha: 2009. 66 HOLUBEC, Stanislav. Světová revoluce 1968 podle Immanuela Wallersteina. In: Mládí, levice a rok 1968. Praha: 2009. 67 PAŽOUT, Jaroslav. Mocným navzdory. Studentské hnutí v 60. letech 20. století. Praha: 2008.
11
ZÁVĚR Ve své práci jsem se pokusil rozvinou problematiku západoevropské Nové levice, a jejího propojení s reformním hnutím v socialistickém Československu. Ačkoli jsem dospěl spíše k názoru, že šlo ve větší míře o dva samostatné procesy, nelze pominout určité styčné body. Mezi ty patří kontakty mezi výraznými osobnostmi obou hnutí, nebo samotný boj proti autoritářství. Rozsah práce mi neumožnil zabývat se pozdějším vývojem neomarxismu až do dnešní doby, nebo protestním hnutím v Polsku. Z časových důvodů jsem nevyužil cizojazyčné zdroje, s výjimkou vlastních stránek frankfurtského Institutu. Práce však poskytuje základní přehled o vzniku a vývoji Nové levice v západní Evropě a USA, stejně jako o významných kontaktech mezi ní a československým prostředím.
12
