Ptačí zpěv - 194 Zarach - 197 Svátek čarodějnic - 201
Sběrové šílenství - 204 Začaly výlety- 211 Rodinná historie - 214
60 let České televize Druhé patro už před 10 lety zkoumalo, co by žáci popřáli televizi k narozeninám. Žáci 6. D a 7. C jí přáli i nadále pěkné pořady, aby vysílala přímý přenos v kuželkách, více událostí v Evropě, Frenštátě, aby přenášela vůni, aby filmy zatáhly do děje (a já mohl střílet), aby natáčeli mé sny, vtipné moderátory (moderátorky v plavkách, po případě bez). Nejvíce sledované pořady 1. května 2003: Láska přes internet; Au pair aneb Slečna na hlídání; Babe: galantní prasátko; Televizní noviny; Dařbuján a Pandrhola (vše na Nově), Co takhle svatba, princi (ČT); Ona, jedině ona (Nova); Četnické humoresky (ČT). A jak to bylo 1. května 2013? Odpovídalo 29 žáků 7. A, šest z nich televizi nesledovalo, objevilo se celkem 23 zhlédnutých pořadů. Vítězem ve sledovanosti byl Vtip za stovku! (Barrandov, 4 hlasy), následován Ulicí; Přes palubu (Nova, 3 hlasy), Simpsonovi (Prima cool 3 hlasy), Jak vytrhnout velrybě stoličku, ČT 2 hlasy), Události (ČT, 2 hlasy), Televizní noviny (Nova, 2 hlasy). Chtěl bych jí popřát hodně úspěchů a další miliony závislých diváků. Moc bych byl rád, kdyby hráli více animovaných seriálů a komedií, méně dokumentů a nezáživných pořadů.
-193-
Mohli byste udělat nový srandovní program. Více komedií a hororů. Mohli by vysílat více pohádek nebo dětských seriálů. Mohla by zkrátit reklamy. Aby začala mít trochu zajímavější pořady. Například nějaké lepší filmy, poslední dobou tam jsou hrozné kecy. No a jinak přeju, ať je tady ještě hodně moc dalších let. Televize by neměla moc zkreslovat a klamat. Co bych dělal bez televize? Nic; trávil bych více času na kole; chodila bych s kamarády; asi by nebyl život, protože by byla nuda a všichni by byli venku; asi bych nedělala nic, nebo bych se na filmy dívala na počítači; trávil bych čas jinak – počítač, mobil nebo bych byl více venku; zahrál bych si s rodinou stolní nebo karetní hry; kreslila bych si; nedozvěděl bych se spoustu věcí, asi bych se většinou nudila; já se na televizi moc nedívám, když tak jen na Factor strachu. A ten si můžu udělat i doma; bez televize bych asi skočil z okna; hrál různé hry; díval se na seriály na internetu.
Ráno nás probouzí ptačí zpěv K některým článkům patří fotka, k některému obrázek. Následující dva články jsou zajímavé tím, že k nim patří nahrávka. Můžete si ji poslechnout na stránkách časopisu nebo vstaňte ráno kolem půl páté, otevřete okno a poslouchejte. Pokud nebydlíte u dálnice, jistě TO uslyšíte taky. Specialisté z 9. A převedli rozhovory do naší řeči: Drozd: Áhoj! Kos: Čauky, jak to, že ještě nespíš? Proč budíš všechny kolem? Drozd: Měl jsem zlý sen… Kos: Tak to chci slyšet! Drozd: No zdálo se mi, že jsem objevil ten největší strom obsypaný sladkými třešněmi… a pak přišla velká bouře a blesk uhodil právě do toho krásného stromu… -194-
Kos: No to mě potěš! Takové noční můry, fuj! Kohout: Co mě budíte?!! Vždyť je teprve pět hodin ráno!! Kos: Ty se nám do toho nepleť, řešíme závažnou věc! Běž za svou slepicí… Drozd: Jo, řešíme závažnou věc! Kdyby se ti zdály stejné sny jako mi, tak bys taky nespal!!! Kos: Prosím tě, pro něj je noční můra to, když vidí lidi, jak grilují kuře! Nějaký strom je mu u ocasu :-) Kukačka: Zkoušel jsi už prášek na spaní? Prý pomáhá… :-) Drozd: Ale já se nechci cpát práškař… Kohout: Pane Bože, za co mě trestáš? Tohle musím poslouchat každý den. Kos: Si dej zrní do ušních otvorů! A neposlouchej! Červenka: Kohoute, když tě to nezajímá, tak si zalez do kurníku… tohle je velmi závažná věc! Kdyby se to opravdu stalo, tak by to byla tragédie… Kos: Červenko, má slova. Naprosto souhlasím :-) Kohout: No aby vám neupadly zobáky! Jak se to dozví slepice, poklovou vás a to bude teprv noční můra! Drozd: To si říkáš chlap? Schovávat se za slepice… jako za máminu sukni… Kohout: Má máma nikdy sukni nenosila! Drozd: To jsme nepotřebovali vědět… :-) Sýkora: Buďte už konečně zticha! Máme ještě dvě hodiny. Nechme ty lidi trošku prospat… :-) Kos: Hele! Tam ten pán nás poslouchá za oknem! Snad není jako Arabela a nerozumí naší řeči! Drozd: Tak doufám, že ty nejsi Rumburak… Kos: Haha… Kamila Skurková, Monika Lančová Drozd: Ták, vstávat a cvičit, vy ranní ptáčata! Kos: Zavři zobák, copak s tím skřehotáním může někdo spát? Všichni jsme už dávno vzhůru, tak neporoučej. Drozd: Dneska nás čeká spousta práce, posrat lidi, nakrmit hladové krky a cvičit -195-
ve sboru. Kos: Já budu dál sledovat toho týpka v okně. He! On usnul. Vzbudíme ho? Sýkorka: Ste se snad zbláznili. Víte, co se nám může stát? Drozd: Nebuď srágora. Místo toho šišlání raději svolej sbor. Kos: Do všech elektrických drátů! Ty zpěváku s koníma ňadrama, buďte zticha! Ať týpek může tvrdě usnout a pak ho z hlubokého spánku probudíme. Drozd: Dostal jsem nápad. Zavoláme budníčka malého, prý je v buzení vyhlášený… Kos: Hele, klidně, já se jdu ještě vyspat. Mám z něj respekt. Sýkorka: Há, há!!! Žaneta Weberová, Monča Drábková
Co mě ráno ve škole probudí? 7. A Stačí mi, když je matematika, to jsem vzhůru hned. Jinak mě probudí asi jenom ukecaná Pája. Daniela Stačí, když mě někdo shodí ze židle, sice nevím, jestli to bude fungovat, ale zkusit to můžete. Ondřej H. Před devátou hodinou to určitě nemá cenu. K probuzení bych potřebovala kávu a čerstvý Barbora vzduch, třeba se učit venku. Po 8. hodině by klidně stačilo pustit na plátno nějakou písničku nebo i horor, při tom bychom se báli a probudili se, protože bychom utíkali nebo křičeli. Monika Dokážu si to představit. Ze školního rozhlasu začne hrát jakákoli písnička od 1D a rázem by byly skoro všechny holky probuzené. Stačila by ještě autogramiáda a holky by nespaly snad celý život. Pokud má škola své žáky ráda, udělá to pro ně. Aneta Mně nijak neprobudíte, leda že byste na mě vylili kýbl s ledovou vodou. Pochybuji, že byste to udělali. Máte smůlu, budete si muset počkat, dokud se neprobudím sama. Takže tak druhou hodinu bych mohla už být vzhůru. Nejlépe by mi pomohlo, kdybyste mně nechal první hodinu spát. Veronika H. Mně by stačilo, kdyby hned v první hodině, takže okolo 8:00 hodin, nám učitelé pustili do reproduktorů -196-
nějakou veselou, energetickou a známou písničku. Pavlína R. Jak probudit 7. A. Stačí, když do dveří vejde paní učitelka Parmová. Všichni už jsou hned probuzení a nestojí to žádnou námahu. Lucie
Jaro, na zdraví! Jaro je už plně ve svém živlu, dokonce už se blíží léto. Protože je náš organismus po zimě vyčerpaný, chybí mu potřebné látky... Ty doplníme zeleninou, nebo ještě lépe bylinami. Podle pentagramu je teď období jater, takže bychom se měli zaměřit na játra. Budu jmenovat byliny, které jistě všichni znáte: Kopřiva – výborný "očisťovač" těla. Pampeliška – krvečistič. Sedmikrása: vhodná do salátu. Šťovík – vysoký obsah vitaminů. Ze všech těchto bylin si můžete udělat čaj a to 1 mocca lžička bylin na šálek horké vody. Čaje však střídejte, aby si organismus na jejich léčebný účinek nezvykl. Souznění s přírodou, zvlášť na jaře, nesmíme podceňovat! Byliny mnohdy předčí i "tvrdou chemii". Přeji chutný a ozdravný čaj! Šimon Hauser 6. C
Zarach V minulém čísle časopisu se v anketě o puberťácích objevilo slovíčko ZARACH. Napadlo nás, že by to mohlo být dobré téma pro toto číslo. 7. třída Já zarachy moc nedostávám, to spíše můj bratr. Ale když něco provedu, tak mám třeba zákaz na počítač, ty dostávám nejvíc. Nejdelší byl myslím na půl roku. Ještě nikdy jsme nedostala zarach, že jsem nemohla ven s kamarády. Já zaracha dostala jen jednou a to proto, že jsem přišla pozdě. Ale jinak dostanu jenom zdrbane a to je vše. Já jsem ještě žádného zaracha nedostala. No vlastně jednou na počítač, původně to bylo na týden, ale vydrželo to asi jednu hodinu. Takže celkem v poho. Většinou zaracha dostávám na tablet nebo na wifi, jinak nic. Zaracha dostávám hlavně za
-197-
chování a za svou lenost. Jinak zaracha nemívám, mám pozitivní rodiče. Já dostávám zásadně zaracha na Pc nebo na své přátele. Zaracha mívám asi jednou za měsíc, na tři dny. Vždy je to nespravedlivé, protože jsem hodná jako andílek. 8. třída Zarach – ten pojem znám „ jako své boty“. Většinou nevím dopředu délku ani druh, neboť by se mi protočily panenky a omdlel bych (to už se stalo). Ale podaří se mi to vždy umluvit na mírnější trest. Zaracha jsem už dlouho neměla. Naposled když mi mamka zakázala dívat se na televizi. Její zákaz jsem ale trochu obešla. Seděla jsem na schodech a televizi jsem aspoň poslouchala. Stejně je pro mě zarach asi zbytečný. Nedostávám zaracha, protože by to k ničemu nevedlo. Jsem až příliš zlobivá a přitom hodná. 9. třída Zaracha dostávám podle zásluhy. Někdy trvají jeden den a jindy týden. V naší rodině funguje zarach s názvem UPPDKV, tzn. zaracha na vše (tj. venek, počítač, Tv, ...). Tento zarach dostávala už i moje mamka a teď ho dostávám já a brácha. Pořádného zaracha jsem dostala, když jsem byla v sedmé třídě, teď už žádného. Teď už mě maximálně tím zarachem vydírají. Můj nejhorší zarach byl, když jsem donesla dvě pětky ze školy a potom když jsem zároveň ještě neumyla nádobí, neschovala prádlo a neudělala ty povinnosti, co jsem měla. Dva týdny jsem nemohla chodit ven, dívat se na Tv a jít na počítač. Musela jsem se buď učit, nebo pomáhat rodičům. Teď už mě tím jen vydírají, když neudělám to, budu mít zaracha. Pokaždé poslechnu a raději vše splním. Zarach – to je způsob trestu, který nám způsobí trable a je to omezování používání věcí nebo pohybu na čerstvém vzduchu. Já osobně jsem zarach nikdy neměla, nebo spíš vždy na něj bylo zapomenuto. Většinou ale s mamkou udělám kompromis a nějak se to vždy spraví. Nejhorší by pro mě bylo, kdyby mi byl sebrán notebook nebo bych nesměla jíst sladkosti anebo jít ven s kamarády. Kombinace tohohle by pro mě byla vražedná. -198-
Zarach – ano. Občas se tato nepříjemná situace stane i u nás doma. Ale že by mi rodiče doslova řekli: „Máš zaracha!“ tak to ne. Poznám to tak, že na cokoliv se zeptám (Můžu...?), odpověď zní NE. Nejoriginálnějšího zaracha jsem měla asi tak ve školce. Byla jsem závislá na TV pohádkách, tak jsem měla zakázáno dívat se na kanál Fox Kids.
Co bych zakázala rodičům? Rodičům bych dala zaracha tehdy, když by se spolu tak jak se mnou hádali. Prvně mě napadlo zakázat jim pivo, hospody, ale ta představa, že by byli častěji doma, mi za to nestojí. Zakázala bych jim chodit domů z práce dřív než po osmé hodině večerní. Také třeba zaracha, kdy by za mne plnili domácí povinnosti. Co bych jim ještě zakázala? Vyjídat dobré jídlo z lednice, ať mi ho tam pěkně nechají. Další zarach, co by se mi hodil, aby se mnou rodiče jezdili do obchodů s oblečením. Kdybych mohla zaracha dávat já rodičům? Tak samozřejmě bych to využila úplně jakkoliv. Třeba – zakazuju vám zakazovat mi. Dávala za brzký příchod domů nebo za řvaní. Kdybych mohl dát mamce zaracha za to, že říkala, že bude dlouho v práci a mezitím byla u kamarádky, tak bych jí zabavil výplatu a dal jí na nezbytné věci, např. na jídlo, na vodu, elektřinu, nájem. Prostě hrůza pro ni. Rodiče by měli dostávat zaracha, třeba když mi taťka nechce opravit kolo, tak by měl mít zaracha na televizi aspoň na týden, Pozdní příjezd domů – zabavený mobil na 5 dnů. Zpoždění, když nás mají vyzvednout, o víc jak 20 minut – zabavené klíče od auta na 3 dny, nepřipravená svačina – bez večeře. Příhody se zarachem Příběh č. 1: Jednoho dne jsem šel jako každý všední den ráno posnídat a připravit si svačinu do školy. V pohodě posnídám a začnu si vyplachovat láhev na pití. Vtom na mě mamča něco z obýváku zavolala. Já ji samozřejmě neslyšel, protože byla puštěná voda, která dělala hluk. Zeptal jsem se tedy nahlas: „Cože?“ A mamča to zopakovala. Já ji bohužel zase neslyšel, protože voda z kohoutku -199-
dokapávala. Znovu jsem se tedy zeptal. Ozvalo se ***** a mamča vztekle vyletěla z obýváku a řekla, že mám zaracha. Zeptal jsem se za co. „Za to, že jsi řekl cože.“ Copak za to můžu, že je voda hlasitá? Hlavně že ona furt říká, ať na ni nehulákáme z vedlejšího pokoje. Příběh č. 2: Bylo ráno a já se začal oblékat do školy. Bohužel jsem si nachystal diravé ponožky. Došel jsem do obýváku a zeptal se mamči, jestli nemá někde vyprané ponožky (mně totiž skoro všechny došly a ze zbylých nebyla ani jedna stejná). Mamča dostala histerák a řekla, že se oblečení chystá večer a že mám zaracha. Marně jsem jí vysvětloval, že jsem si ho nachystal a že jenom ponožky byly s dírou. Ano s rodiči je to někdy peklo, ale i přes ty všechny zarachy je mám moc rád a za nic na světě bych je nevyměnil. P.S.: Doufám, že si mamča nepřečte tento článek, asi bych dostal zaracha.
Jak by se mohlo slavit Den dětí: Děti by dostaly volno ze školy a rodiče by jim splnili jednu věc, kterou si moc a moc přejí. A k tomu by měli celý den zmrzlinu zadarmo. Den učitelů: Učitelé by dětem mohli dát písemku, která by byla strašně těžká a každý by z ní měl za 5. Nebo by děti učily místo učitelů a učitelé by je jen pozorovali, jak jim to jde nebo nejde. Den školníků: Žáci by místo něj opravovali rozbité věci. Mezitím by školník mohl v klidu odpočívat a relaxovat. Den uklízeček: Uklízečky by si vybraly největší bordeláře ze školy a řekly by jim, ať uklidí a vytřou celou školu na všech možných místech. Den kuchařek: Kuchařky by dostaly volno a žáci by si museli vzít svačinu z domu. Nebo by se vybralo pár žáků a ti by museli uvařit pro celou školu. Ale být vámi, tak bych to jídlo pak nejedla. Den hospodářek: Hospodářka by si udělala volno a na věci, které měla udělat, si pozvala lidi, kteří to udělají za ní. Den novinářů Druhého patra: Novináři by nic nepsali a ani nevymýšleli, prostě by všechno hodili za hlavu. Nebo by nechali, ať to vymyslí učitelé, aby zjistili, jak jsou na tom oni. No prostě by všichni novináři dali své práce učitelům. Markéta Petrová 7. C -200-
Filipojakubská noc (svátek všech čarodějnic) Ahoj, já jsem koště. Sice nejsem nové, ale jsem jen trochu černé a mám jedno zajímavé kouzlo, které mi dala čarodějnice, a to je lítání. S páníčkem jsem doma, ale pořád se dívá na nějakou věc ve tvaru koule. Aha, už to slyším, je to magická koule, se kterou se předvídá budoucnost. S čarodějnicí letíme na výlety. S ní se mi spolupracuje dobře. Adam Václavík 6. B Čau jsem koště a sedí na mně čarodějnice. Na ten vzlet se netěším, protože je těžká a ještě na mně sedí její kočka. Musím ji pořád poslouchat. Musím letět až na Radhošť, potom na Ondřejník a poslední zastávka jsou Jeseníky. Vždycky jak přiletí, hodí mnou a jde k svým kamarádkám čarodějkám a něco tam mluví a čarují a jenom se dívám. Jak se blíží ráno, už odlétáme a jenom já se těším. Edita Levko 6. B Jéje, dnes máme slet. To zas dopadne jak minule, jak se tři sestry nedostavily, jen jejich košťata s kočkama. Můj kocourek Uhlík je vždy připraven u koštěte dřív než já. Já se ještě učím, pár lektvarů umím, ale kouzel umím dvakrát víc než kouzel. Co to? Už je šest pryč a slet je už za necelou hodinu. Uprostřed cesty vidím hranice se sestrami. Naštěstí jsem doletěl na Radhošť v pořádku. Michal Kožušník 6. B Čarodějnice Raspuša si musí natrhat babské uši a pak je vysuší. Také si musí nachystat zaječí tlapky, rašelinu a zlatý zub. Když měla Raspuša vše připravené, může vyrazit na slet. Na sletu dělala kouzlo jako první, všechno tam dala a řekla: „Ččáry máry hudry, ať se stanu příšerou.“ A zůstala tak, jak vypadala – černá, tlustá a zlá. Nakonec si zahrála ve filmu. Kamil Mrkvan 6. B Ahoj lidi. Jsem koště čarodějnice Gertrůdy. Je jí 826 let. Ach jo. Opět poletím na slet čarodějnic. Celý rok na mě neletěla a teď jsem jí -201-
najednou dobré. No, chtělo bych létat častěji. Poletíme na Radhošť. Nesnáším její kočku Magnólii a její masožravou květinu Barago officinalis. Je to vlastně očarovaný Brutnák lékařský. Použila na něj zvláštní kouzlo a očarovala ho na masožravku. Ale moc se na ten slet těším. Poletím takovou dálku. Jupíí. Helena Greineckerová 6. B Já jsem kočka Uhlinka, jsem celá černá, a proto se tak jmenuji. Jen chci říci, co si myslím o sletu čarodějnic a tak. Myslím si o tom, že tomu tak opravdu bylo. Kdo ví, možná pořád i je, to opravdu nevím. Někde jsem slyšela, že se čarodějnice prý slétaly na Radhošti, Ondřejníku a tak. Moje prababička prý kdysi opravdickou čarodějnici viděla na Ondřejníku. Já jí věřím dodnes, ale osobně bych se s ní potkat nechtěla. Myslím si, že je to pravda, ale ostatní si zřejmě myslí, že je to jen výmysl. Natálie Heřmánková 6. B
Charakteristika čarodějnice Čarodějnice vypadají celkově tak zajímavě. Většina z nich má ale bradavici na nose. Dají se poznat jednoduše. Vidíme osobu, staré a špinavé oblečení. No, není to tak úplně oblečení (je to z kousků látek). Rozhodně má koště a černou "číču". Možná i nějaké krysy a hady nebo pavouky a pavoučice. A když se na nás dívá, má takový strašidelný výraz a na tváři samé bradavice a kdo ví co ještě. No, a když k tomu ještě otevře tu bezzubou pusu… Určitě míchá spoustu lektvarů a jí jedovaté houby, hlavně muchomůrky. Vypadají totiž pěkně. Lektvary používají hlavně na zahánění lidí, na jídlo a na to, aby se zkrášlila. Třeba na nový make-up a rtěnku. I když to na ní vůbec není vidět. Bydlí většinou na takovém místě, aby ji tam nikdo nenašel. Nejlepší je na to asi hluboký les a v něm nějaká jeskyně, krytá různým houštím. V kuchyni mívá velké zásoby různých částí těla, např. oční bulvy, kuří pařátky, kosti, ocásky, ouška a drápky. Také různé rostliny a kůry stromů. Určitě se také moc často nemyje. Ale to já nemůžu a ani nechci zjišťovat… Hlavně jména mají taková zvláštní – třeba Hilda, Elza, Esmeralda, Naroknice, Kuhinice. Více už jich neznám. Sabina Konvičková 7. C
-202-
Bezzubka Když jsem se 30. dubna jen tak procházela po ulici, znenadání jsem spatřila něco strašného. Zpoza rohu do mě vrazila osoba. Nejdříve jsem si myslela, že to je nějaký vagabund, ale po chvíli jsem zjistila, že to je moje známá čarodějnice Bezzubka. Slušně jsem ji pozdravila a zeptala se jí, jak se má. Řekla mi, že dobře a šla dál. Já, abych pravdu řekla, jsem se jí úplně zděsila. Naposledy jsem ji viděla někdy před 10 lety. To ještě byla mladá, atraktivní a milá čarodějka. V té době jí bylo ještě dobře rozumět, protože nosila umělé zuby. Ale dnes? Kdybych si nedomyslela její odpověď, doteď bych nevěděla ani jak se jí daří. Byla oblečená do černých poloroztrhaných šatů, boty, teda pokud se tomu vůbec dá říkat boty, měla slepené lepicí páskou, aby jí vůbec držely na noze. V ušmudlané tváři s křivým nosem, bradavicí a zkřivenou pusou se vyjímaly dvě zelené oči. Vím, že se podle barvy očí dá zjistit povaha čarodějnice. Zelené oči značí špatnou povahu. Např. zloba na všechny tvory, které čarodějnice potká, mučení zvířat, pojídání dětí, apod. Když jsem si uvědomila, jaká asi Bezzubka je, byla jsem vlastně ráda, že vypadám, jak vypadám, protože kdybych se s ní povídala delší dobu, mohla bych se domů vrátit třeba jako žába. Zuzana Vachalová 7. C
Stela Ahoj! Mé jméno je Stela a jsem čarodějnice druhé kategorie. Na mém obličeji můžete vidět krásné hnědé oči, bohužel velký dlouhý nos a malou pusu. Na hlavě mi rostou černé kudrnaté vlasy, které mi sahají až po ramena. Jsem docela vysoká a štíhlá. Ráda nosím klobouk po mé prapraprababičce, černé otrhané tričko, černou sukni, pruhované podkolenky a kouzelný plášť. K mým zálibám patří létání na koštěti a čarování. Nesnáším míchání lektvarů a mého černého kocoura Mikeše. Umím být docela milá, ale to jen když chci! Jinak jsem agresivní, zlá, závistivá a často umíněná. Jsem ráda, že jsem čarodějnice, protože stačí malé kouzlo a můžu vypadat třeba jako ty! Martina Vachalová 7. C
-203-
Jak se správně připravit na sběr papíru? trhám a vážu noviny, časopisy a taky staré letáky, které nepotřebuji. Bůh nám žehnej, že neničíme přírodu. taťka má příbuzného, který nám taky nějaké papíry dává. Papíry již mám připravené v garáži, je toho dost. Na sběr vozíme hlavně noviny, které nečteme, a taky letáky. sbíráme papír, kde jen to jde, u babičky, u tety, strýce a jiných příbuzných. Už ho máme celkem dost, sice nebudu mezi nejlepšími, ale je to celkem dobrý. rozhodně se zúčastním, doma máme plnou půdu i babi, 2. babi, teta i děda taťka dává papíry do krabic a babička taky. Ale jinak se na to nepřipravujem nějak zvláštně už dovážíme papír od známých a doma ho vážeme balíme všechny papíry, které najdeme
Sběrová akce očima hlavní organizátorky Jarní sběrová akce v tomto školním roce proběhla ve dnech 22. až 24. května. V prvních dvou dnech výběr starého papíru začínal v 7.15 a končil v 16.00 hod. Poslední den byl sběr kvůli úklidu ukončen v 11.30 hod. Ve středu měla sběrová akce plynulejší průběh. Bylo vidět, že se akce rozjíždí. Hoši stačili plnit kontejnery a sběrna v Novém Jičíně plynule odvážet. Větší nápor přišel ve čtvrtek a poté i v pátek. To už se začínaly tvořit fronty. Hoši, kteří pomáhali na sběru a bez kterých by to nešlo, přenesli rukama tuny starého papíru. Naše sběrová akce se těší velké pozornosti a stala se v naší škole tradicí. I letos nám moc nepřálo počasí, ale i přes jeho nepřízeň se odvezlo kolem 9 kontejnerů starého papíru – novin, letáků, časopisů, knih a kartonu. Chtěli bychom touto cestou poděkovat všem rodičům, příbuzným našich žáků i žákům samotným za to, že je počasí neodradilo, a zapojili se velkou měrou do naší každoroční sběrové akce. Podpořili touto cestou sponzorování studia naší žákyně v rámci adopce na dálku a přispěli i určitou částkou Záchranné stanici v Bartošovicích. -204-
Velký dík patří těm, kteří byli nápomocni při vážení, odebírání, třídění papíru a plnění samotných kontejnerů. Jmenovitě se jednalo o tyto žáky: z 9. C Marek Kutňák, Dominik Štefek, Zbyněk Kedroň, Petr Kalman, Radan Švidrnoch, z 8. B Samuel Janák, Ondřej Balcárek, Tomáš Janáč, Lukáš Menšík, Adam Jureček a z 8. A Michal Srníček. Jejich práci znepříjemňovalo chladné počasí, přesto ji zvládali skvěle. Poděkování patří i pracovníkům sběrny v Novém Jičíně – Šenově, kteří pro sběrovou akci zajišťovali odvoz nasbíraných tun papíru. Alena Maňasová
Byli jsme v aquaparku! Dne 27. 5. 2013 se šli redaktoři Druhého patra podívat do frenštátského aquaparku. Vzali jsme si plavky, ručníky a šli jsme se vykoupat. Ne, dělám si srandu. Byli jsme tam na exkurzi. V takovém počasí by se šel koupat leda otužilec a to já opravdu nejsem. Pan průvodce Jiří Štefek nám ukázal, kde se prodávají vstupenky, čistí, ohřívá nebo chladí voda, kde mají základnu plavčíci a podobně. Celá exkurze se mi líbila. Zuzana Vachalová 7. C
Exkurze na aqvapark… Od pohledu to vypadá, jako by vše důležité „šlo vidět.“ Ale opak je pravdou. Co může být na tomto místě zajímavého? Vždyť tam je skluzavka, tobogán, stánky s občerstvením a voda. Spoooustu vody. Ano, přesně takto jsem uvažovala cestou k aquaparku. Nikdy jsem si nemyslela, že se v areálu nachází tolik metrů potrubí. Kdybych to neviděla, nevěřila bych tomu. Hned vedle skluzavky je taková „boudička.“ V ní je skromná ošetřovna, ale co se schovává ve sklepech, to je teprve něco. Plno potrubí, kotlů, filtrů a čerpadel. Dokonce jsme se dozvěděli, že všechna voda v aquaparku projde dvakrát přes filtry za den! Pan Štefek nám také ukázal, dá se říci, pokoj zaměstnanců. Věděli jste, že denně je v areálu asi 25 zaměstnanců? Kapacita aquaparku je až 2 500 lidí za den (když někteří jdou jen na polodenní koupání, vejde se jich i více), i takovéto návštěvy zde pamatují. Frenštátský aquapark je otevřen již -205-
od pátku 24. května. Snad bude lepší počasí, ať se tam můžeme vyblbnout. Lucie Stupavská 9. A Co jsme se ještě dozvěděli? aquapark byl otevřen 17. srpna 2001, jeho vybudování stálo téměř 75 milionů korun bazény jsou vyrobeny z nerezové oceli voda se v zimě nevypouští (hrozilo by zamrznutí vody v technologické části) v aquaparku (koupaliště, nádrže, filtry) je 1300 metrů krychlových vody, to je 1 300 000 litrů voda je ze dvou vrtů (jeden najdete pod stříškou mezi koupalištěm a hřišti, druhý na opačném konci) vodu pro umývárny, sprchy ohřívají sluneční kolektory (na střeše nad vchodem do aquaparku) vodu na koupání ohřívají tepelná čerpadla českého výrobce schovaná pod budovou plavčíků když je velké horko, dokážou vodu v bazénu ochlazovat (připustí studenou vodu z vrtu) dnešní teplota vody (pondělí 27. 5. byla 17,9 stupňů – vzduchu asi sedm...) viděli jsme mohutná čerpadla, ještě mohutnější filtry a tepelná čerpadla vzduch-voda když jsme tam byli, nikdo se nekoupal... více fotografií najdete na webových stránkách Druhého patra
Jezdíme na exkurze V rámci projektu Za poznáním více smysly jsme se vydali až na jih Moravy. Zajímá vás systém, jak pracují elektrárny? Nebo jste se někdy pozastavili nad myšlenkou, jak to tam vše funguje? Dvě deváté třídy měly domluvenou exkurzi ve vodní elektrárně Dalešice a také v jaderné elektrárně Dukovany. Zdá se však, že nejvíce radosti žáci měli v autobuse. V něm naivně křičeli, že by rádi jeli do McDonaldu. Ano, opravdu naivně. Obdivuji řidiče, že to vydržel. Ale tak 9. A a 9. C si někdy pořádně zakřičet musí. Tak proč ne -206-
v autobuse, při zpáteční cestě z elektráren. Zda se žákům líbila více elektrárna vodní či jaderná se dočtete níže. Kamča Skurková 9. A Obě dvě elektrárny byly zajímavé, ale zaujaly mě spíše Dukovany. I když jsme neviděli tolik věcí, jako v Dalešicích. Nejvíce se mi líbil simulátor reaktoru. Jak to jezdilo, blikalo a byla k tomu puštěná instruktáž. I ostatní modely elektrárny a přístrojů byly zajímavé. Velmi mě překvapilo, jaký mají zaměstnanci plat. Myslela jsem, že mají více. Sára Zrůstová 9. A
Kdybych měla prohlídku těchto dvou elektráren srovnat, bylo to hodně rozdílné. Ve vodní elektrárně Dalešice jsme se mohli jít podívat do strojovny, tam, kde se normálně pracovalo. V jaderné elektrárně Dukovany jsme nemohli přímo do „centra dění“. Je to údajně nebezpečné a veřejnosti skoro nepřístupné. V Dukovanech měli přichystané pomůcky, rekvizity, modely, mapy a obrázky. V obou elektrárnách nám promítli film. Kristýna Martináková 9. A Vydali jsme se na Bouzov, kde nás čekala prohlídka zvláštní trasou, která se jmenovala Jak se staví „středověký“ hrad. Co bylo nejzajímavější? nejzajímavější byla kuchyně a v ní výtah na jídlo padací mříž, protože ji dokážou spustit dva lidé. V příkopu měli dva medvědy, protože vody by spotřebovali spoustu kanon model 1860, protože to byla jediná zbraň, která tam byla nejvíce se mi líbil systém kuchyně. To nádobí a nástroje v místnosti probouzely starodávnou atmosféru. otvory na házení kamenů, smůly kolem hradem na nepřítele, velké kanony, které při zkoušce rozbily okna na hradě Chtěli byste raději hrad bránit nebo na něj útočit? chtěla bych být obránce, protože by mě bavilo lít na útočníky vařící vodu -207-
chtěl bych být obránce – menší šance na smrt. U vchodu byla mříž a mám dva kanony. obránce – myslím si, že více lidí zemřelo spíše při útoku, než při obraně. Navíc bych se na hradě mohla schovat a počkat, až bude po boji útočník – protože bych nemusel hladovět několik měsíců. Museli bychom vymýšlet situace k dobývání. chtěla bych být útočník, ať se více zapojím, ale stejně bych zdrhala útočník, protože mi přijde lepší něco nového dobýt a získat než bránit a ztratit chtěl bych být útočník, chtěl bych dobýt hrad a být hrdina. 7. C
Bezpečná jízda na kole Začíná být teplo a cyklisté oprašují svá kola. Poslední dubnový víkend jsme s kamarádem také jezdili, ale v pátek večer jsem kolo píchl. V sobotu začalo lepení a než lepidlo uschlo, pomáhal jsem v garáži. Mezitím mého kamaráda začala honit Městská policie, protože neměl přilbu. Samozřejmě ho chtěli postrašit, a tak ho po chvíli nechali. Napadlo mě, že se jich zeptám, co vše musím jít při jízdě na kole. Odpovídali mi městští strážníci Matera a Přiklopil. ? Co musí mít při sobě cyklista? ! Přilbu, pro menší i reflexní vestu. Dvě na sobě nezávislé brzdy, červenou zadní a bílou přední odrazku, oranžové odrazky na pedálech a paprscích kol, bílý světlomet dopředu a červený dozadu. ? Jaké máte zkušenosti s dodržováním těchto předpisů a budete je kontrolovat? ! Děti to málo dodržují, malí dokonce jezdí bez přileb. Budeme to kontrolovat na 100 %. ? Jaké jsou pokuty za nedodržování těchto předpisů? ! Bloková pokuta do 2000 Kč, do 18 let do 1000, do 15 let neřešíme pokutou. Za odpovědi děkuje Zdeněk Horečka 7. C
Matematické pohádky Ráno, když se skřítek Racochejl probudil, zjistil, že leží na zemi, protože se pod ním v noci propadla postel. Rozhodl se jít poprosit medvěda z nejbližšího lesa, aby mu postel vyrobil. Medvěd řekl, že mu postel vyrobí, ale musí si zajistit materiál. Racochejl souhlasil a -208-
medvěd mu napsal seznam věcí: dřevo 3000 Kč, barva 253 Kč, lak 427 Kč, peníze za práci 486 Kč. Racochejl měl schované 4000 Kč. Vyjdou Racochejlovi peníze? Medvěd mu řekl, že pokud by neměl tolik peněz, mohl by mu pomoci s prací a za to nezaplatí za práci 486 Kč, ale jen polovinu. Koupí si Racochejl postel nebo bude muset pomáhat medvědovi? Nebo mu ani jeho pomoc nebude stačit k nové posteli? Katka Okálová 9. B V opuštěném lese žili sami tři medvědi - Brumla, Tedy, Lery. Rozhodli se, že se vydají na cestu do dalekých krajin. Potkali lesní vílu a skamarádili se s ní. Ona byla opuštěná a sama, tak se s nimi vydala na cestu do neznáma. Jednou se jich zeptala, jak jsou staří. Tedymu je 6 let, Brumlovi je 2x méně než Tedymu, Lerymu je tolik, kolik je součin věku Tedyho a Brumly. Jak dlouho medvědi žijí a kdo z nich je nejstarší a nejmladší? A kolik let je víle, jestliže je 3x mladší než Brumla? Anna Balcárková 9. A
Jednou šel Honza, zvaný Hloupý, do světa. Celou cestu ho potkávala jen smůla a žádné štěstí. Najednou uviděl pána v kamizolce zelený, kabátku s knoflíčky a holínkami, které zčásti zakrývaly volné zelené kalhoty. Na rameni se mu houpal pás se vzduchovkou. Honza usoudil, že je to myslivec. Zastavil se a čekal, až k němu myslivec přijde. Pozdravil ho, myslivec odpověděl a zapletl se s ním do řeči. Nabízel mu peníze, slávu. „Pojď se mnou tam za ten keř, je tam zkratka ke mně domů.“ Hloupý Honza šel s ním. Za keřem se myslivec rozřechtal a proměnil se v čerta. Jakmile se vysmál, pravil: „Dostaneš bohatství, slávu a cokoli, o co si řekneš, když vypočítáš, kolik toho dole v pekle dohromady naspíme.“ Honza souhlasil. „Čili tři čerti spí denně 4 hodiny, já spím 6 hodin a Lucifer a jeho dva rádci spí každý 10 hodin. A zbytek čertů, to je 10, spí jenom 5 hodin.“ Honza je ale hloupý, pomůžete mu? Kristýna Babincová 9. B -209-
Ze sportu Ve středu 9. května se uskutečnil Pohár rozhlasu na základní škole Záhuní. Zúčastnili se i žáci naší školy, také žáci ze Záhuní a Hodslavic. Soupeřilo se především v lehké atletice, zároveň se konala i Záhuňská laťka. Žáci se snažili o výborný výkon, což se jim povedlo. Podpora a atmosféra byla ve sportovním duchu, což žáky ještě více namotivovalo. Počasí vyšlo dobré, tím se celá akce ještě více zpříjemnila. Žáci byli spokojeni a rádi, že mohli reprezentovat naší školu a ulít se z vyučování. Jana Strnadlová 7. A Jak jste mohli slyšet v dlouhém hlášení, 14. 5. si mohli naši žáci jít zaplavat na bazén. Každý měl za úkol uplavat co nejvíce metrů v časovém limitu dvě minuty. Mnoha účastníkům pomohlo to, že se mohly plavat jakékoli plavecké styly, které se taky v průběhu mohly měnit, takže když vás bolely nohy z kraula, mohli jste hned začít plavat znak. Plavalo se v půlce bazénu – ve dvou drahách a většinou plavali čtyři účastníci, kterým všem jejich výkony měřily deváťačky a nahlášené výsledky se zapsaly. Důchodci v druhé půlce bazénu mohli slyšet povzbuzování, ale hlavně smích, který o hodně zesílil, když některému plavci spadly plavky. Mnozí plavci měli po uplavání problém vylézt z bazénu kvůli svalům, které odmítly poslouchat. Díky tomu jsme potom taky došli do školy a půl hodiny později, než byl očekávaný návrat. No, možná to někteří chytráci schválně protahovali, aby nemuseli do výuky, každopádně jsem dospěla k názoru, že přijít do školy utahaná a mít hned tělocvik není moc dobrá kombinace. Hlavní je, že jsme si to všichni užili a vrátili se živí a zdraví. Sportu zdar! Žaneta Weberová 9. A
Co jsem dělal odpoledne po škole (2. D)? byla jsem v mažoretkách a pak jsem byla s králíkem u veterináře. Natálie byl jsem na rampách a rozbil jsem si koleno a zub. Kuba hrál jsem si na tabletu, byl jsem venku a hrál si s autama. Četl jsem si. Marťa včera jsem byla u babičky a byla jsem i na hřišti a pak jsem se houpala. Přišla kamarádka a houpala se se mnou. Pak jsem šla za -210-
babičkou a skládaly jsme origami a pak jsem šla zase ven na hřiště s kamarádkou. Šla jsem domů a stavila se za mamkou a pak jsem četla Šmouly. Pak jsem šla spát. Vendula včera jsem byl na fotbale a trénovali jsme kličky, pak jsme si zahráli malý zápas a prohráli jsme 5 ku 1. A ještě jsem byl na IQ. Pak jsem soutěžil na počítači. Pak jsem si nachystal věci a díval se na film Harry Potter nějak do čtvrt na devět. V posteli jsem poslouchal MP3. Kája já jsem byl doma a psal jsem domácí úkol a psal jsem ještě trest. Potom jsem šel na zahradu na dvě minuty se podívat na ptáčka na Adam vajíčkách.
Už se jezdí na výlety! Zadání pro 6. A: Napište 10 slov, které vás napadnou ohledně výletu. Na školní výlet se 6. A vydala vlakem (8x) kolem řepky olejky (4x) a během cesty jsme snědli řízky a kyselé tyčinky. Hráli jsme hry (17x) např. golf (8x), byla zábava (12x), dobré jídlo (8x), skvělí instruktoři (7x) a kamarádi (7x). Ještě v pondělí jsme se snažili předběhnout čas (6x) a uplatnit fantazii při večerních scénkách (6x). Na pokojích (6x) probíhaly polštářové bitvy, ozývalo se pšššt (4x), když byli někteří dlouho vzhůru (3x). Ve snách navštívil některé žáky Saša (6x) a jiné víla Kaštánka (3x). Při rozcvičce (3x) v kruhu (3x) jsme si prověřili důvěru v jiné spolužáky. Jídlo nám po dobu výletu vařil super kuchař „Maestro“ (3x). Při hře dostihy a sázky (2x) hrála hudba (2x). Než jsme odjeli ze super výletu (2x), viděli jsme fotky (2x) a pomocí smetáku (2x) jsme celou chatu uklidili. A co jsme si říkali po celou dobu pobytu v Kletné? Hurá není škola (1x).
HEZKÝ VÝLET Jmenuji se Mirek a s mou třídou 7. B jsem jel dne 9. 5. 2013 na dvoudenní výlet do Kletné. Já, paní učitelka a mí spolužáci jsme se brzy ráno sešli u kina ve Frenštátu. Poté jsme se pěšky odebrali na vlakové nádraží. Jaké bylo ale překvapení, když jsme zjistili, že vlaky ve směru na Valašské Meziříčí nejedou. Byla tam výluka. Odjeli jsme autobusem do Veřovic a dál vlakem směr Studénka a -211-
Kletná. Dál naše cesta pokračovala dvouhodinovým pochodem na základnu, kde jsme se poprvé setkali s našimi vedoucími. Ubytovali jsme se a měli jsme před sebou první aktivitu. Naši vedoucí pro nás nachystali čtyři společenské hry, které jsme hráli venku. Počasí nám přálo. Bylo teplo a svítilo slunce. Po těchto hrách nám řádně vyhládlo a šli jsme na oběd. Všem snad chutnalo. Vařil nám kuchař, který si říkal Maestro. Blížil se večer a já a mí spolubydlící na pokoji jsme dělali srandičky. Večer nám vedoucí přichystali aktivitu na téma „černé historky“. Hra mě příliš nezaujala. Těšil jsem se, až ulehnu. Kluci pořád mluvili a já jsem dlouho nemohl usnout. Druhý den ráno před snídaní nás čekala poslední aktivita – hod létajícím talířem. To mě hodně bavilo. I po snídani jsme se k této aktivitě vrátili. Byla vyhlášena soutěž. Skončil jsem na pěkném třetím místě. Čas rychle utíkal. Museli jsme se po obědě sbalit a naši základnu opustit. Zpátky domů jsme šli pěšky na vlak. Do Frenštátu jsme se Mirek Vašinka 7. B vrátili v podvečer. Poslední výlet 9. C Když jsme nastupovali do autobusu směrem na Kletnou, věděla jsem, že to bude nejlepší školní výlet vůbec. A měla jsem pravdu! Máme tolik skvělých zážitků. Každá aktivita měla smysl a vždy jsme se bavili. Ať už vyhrál jakýkoliv tým, vždy se s ostatními podělil. Snad nejlepší hra byla, když jsme malovali na plátno. Nešlo však o normální malování, ale o malování tělem. Nanášet barvu na plátno například nosem nebylo jednoduché. Mohli jste se zabarvit a nikdo se na vás nezlobil. :) Ale 3 dny uběhly jako voda. Škoda, že jsme tam nemohli zůstat alespoň týden. Každému bych doporučila výlet na Kletnou! Jsou tam skvělí lektoři a boží hry. :) Hned bych se vrátila… Zuzana Piskořová 9. C PLAMEN (ze života mladých hasičů v Trojanovicích) Sraz byl na Hasce (u hasičárny) už v 6:40. Nasedli jsme do autobusu a vyrazili směrem Lubojaty, kde se konalo jarní kolo celostátní hry Plamen. Po slavnostním nástupu všech družstev (kterých bylo přes dvacet starších i mladších žáků z celého okresu) se rozlosovalo pořadí. U nás měli starší žáci pořadové číslo 4 a mladší 10. Začalo se štafetou CTIF a štafetou požárních dvojic. Jakmile odběhli mladší svoje pokusy, -212-
nasedli jsme do autobusu a vyjeli na ligovou soutěž do Krmelína. Tam to sice nedopadlo podle našich představ, ale naši trenéři nám dali najevo, že to nevadí, a tak nás pozvali na točenou zmrzlinu na zklidnění nervů. A už se fičelo zpátky na Plamen, kde mezitím proběhla přestávka na oběd a začaly první pokusy požárních útoků. Starší sice ten svůj první nestihli, ale to jim nevadilo. Dále čekal požární útok CTIF a po něm druhé pokusy požárních útoků. Pak už se jen čekalo na výsledky. Během čekání, kdo chtěl, si mohl zaběhnout 60 m s překážkami na výkonnostní třídy. Následovalo vyhlášení výsledků, nejprve se rozdávaly nášivky s výkonnostní třídou, tu u nás dostal Vojta Šivic a Jakub Lorek. Pak se přešlo na vyhlášení výsledků nejprve mladších žáků, ti naši obsadili 3. místo. A pak starších. Naši obsadili nádherné 2. místo s postupem do krajského kola. Monika Lančová 9. A
Následující články vznikly v rámci projektu Objevování historie regionu Frenštátska.
Těžký život tovaryše Inu, měl jsem to těžké. Nebyl jsem z rodiny bohaté, nýbrž chudé. Nikdy jsem nechtěl být pekař, ale rodiče rozhodli za mne. Bylo mi tenkrát deset let, když jsem se dal na učedníka k mistru Bábovkovi. Rodiče mi to zaplatili. Prvních pár týdnů jsem to zvládal. Musel jsem uklízet dílnu, nosit suroviny a přísady na různé pečivo. Také jsem chodil nakupovat do domácnosti, uklízet, sekat dříví a nejhorší bylo hlídání dětí. Mistr Bábovka měl čtyři malé nemluvňata. Hlídal jsem je, když -213-
jsem nepracoval v dílně, nebo nedělal jinou povinnost. Po třech měsících jsem si začal zvykat. Neodmlouval jsem, jen se mi nechtělo chodit k řezníkovi Bůčkovi, měl jsem z něj hrůzu – neměl děti, ani ženu a neustále u sebe nosil ostrý, velký nůž. Za to jsem dostal pár ran. Tím myslím za to, že jsem se vymlouval a hádal se. Mohl bych vám ukázat dvě nebo tři jizvy, které mě poznamenaly. Bylo jich samozřejmě víc, ale ne všechny zůstaly. U mistra Bábovky jsem strávil pět let. Jakmile jsem udělal zkoušky, bylo mi už patnáct let. Podle mě byly lehké... všichni říkali, že mi to náramně šlo. Musel jsem upéct ořechovou bábovku a vánočku sypanou mandlemi. Dostal jsem výuční list a šel jsem do Znojma. Tam jsem měl babičku a strejdu, který se o ni staral. Denně jsem ušel zhruba deset kilometrů. Občas jsem zůstal den, dva, kde jsem měl nějakou práci, abych se uživil a dostal najíst. Probíhalo to zhruba takhle: Šel jsem do nejbližší hospody, kde byl cech pekařů, tam jsem řekl hospodskému: „Dobrý den, pantáto“. Ukázal jsem vařečku a zeptal se, jestli by se někde nedala sehnat nějaká ta práce. Většinou byla, ale nebylo za ni moc peněz... Šel jsem přes Přerov a Brno. Do Zlína jsem dorazil za dvanáct dnů. Tam jsem šel do hospody a udělal jako obvykle. Sehnal jsem si práci v jedné pekárně. Tam jsem byl několik let. Poté jsem se úspěšně stal mistrem tamějšího cechu a žil šťastně a bohatě až do teď. Jana Horáková 7. A
Rodinná historie - Jak vzpomínají naši prarodiče na školu? ? Jak to vypadalo, když jsi chodil do první třídy? Velikost třídy byla asi jako dnes, chodilo nás tam něco přes třicet žáků. Museli jsme se chovat velice slušně, a když někdo zlobil, tak za trest dostal rákoskou. Psali jsme inkoustem a perem, tudíž bylo pro nás vzácnost, když jsme viděli od jednoho spolužáka, co má příbuzné v Americe, kuličkové pero. Žáků bývalo většinou přes 30 ve třídě, první třída byla samostatná, 2. a 3. dohromady, 4. a 5. taky. Třída byla bez vybavení (skříně, poličky), lavice se posunuly na bok a ze třídy se stala tělocvična. Z učitelů jsme měli velký respekt, byly i fyzické tresty, např. -214-
ukazovátkem přes ruce. Poznámky moc nebývaly, učitelé si to vyřídili s žáky ve škole. Velikost třídy byla stejná jako dnes, ve třídě nás bylo asi 25, ale přesně nevím. Jednou jsem dostala poznámku, že jsem drzá. ? Jak jste to mívali se svačinami, obědy a pitným režimem? Pamatuji si, že ve škole bývaly obrovské „kolca“ sýru Ementál a každý z nás dostal kousek toho. Jelikož bylo pár let po 2. světové válce, dostávali jsme někdy i konzervy s masem, které dodávala americká firma UNRRA. Obědy nebývaly vůbec, a žádné pití jsme ve škole nemívali. Ale vzpomínám si, že nám pokaždé dávali trošku rybího tuku, abychom byli zdraví. Paní školnice vařila ve škole čaj a každý dostal dva rohlíky. Pitný režim se neřešil, kdo měl žízeň, napil se z kohoutku. Když jsem chodila do Tiché, tam jsme dostávali čaj, rohlíky se salámem a tak podobně. Jinak jsem dostávala svačiny z domova, tehdy nebylo kde jinde je kupovat. ? Co jste dělali o přestávkách? Většinou jsme běhali po chodbě a sem tam jsme házeli houbou na tabuli. O přestávkách jsme si povídali, hráli „pinče“ (desetníky se muselo cvrnknout do provizorní branky ze sirek), na vyšším stupni se muselo chodit po chodbě. Byli jsme stejně blbí a dělali jsme stejné blbosti jako děti v dnešní době. A co pamatuju, že mému spolužákovi jednou rozřízli ruku pravítkem. ? Jaké byly školní výlety? Jezdívali jsme na týdenní pobyt ve škole v přírodě do Skřípova (okr. Bílovec), kapesné jsem v té době neměl žádné, a na svačinu, co si pamatuju, jsem míval chleba s máslem a někdy i jablko. Výlety byly každý rok, pěšky nebo autobusem, jezdilo se i mimo kraj, např. na hrady a zámky (Náchod, Brno, Babiččino údolí). Jezdilo se jen na jeden den, kapesné bylo minimální (na sodovku, pendrek). Výlety byly o dost lepší než dnes. Jezdili jsme mnohem dál a na více dnů, protože se učitelé tehdy moc nebáli. Tak na svá školní léta vzpomínali prarodiče Venduly Smelíkové, Karolíny Šablaturové, Jana Vaverky.
-215-
Zájem o jarní sběrovou soutěž
Komiks
Zlatá přednostenka letos naposled! Pokud jste pozorně četli předchozí stránky, jistě jste si všimli matematických pohádek. Nemusíte vypočítat všechny, stačí mít aspoň dvě dobře, napište na papírek své jméno, třídu a do 10. června 2013 jej doneste Kamile Skurkové do 9. A (nebo pošlete emailem na adresu:
[email protected]). Pokud budete vylosovaní, měli byste chodit na obědy bez čekání už od 17. června!
Hlavní cenou totiž bylo
všechny překvapil.
Druhé patro ze zlata!
Na vydání 109. čísla Druhého patra se podíleli: Kamila Skurková, Lucie Stupavská, Adéla Romanovská, Markéta Petrová, Markéta Petrová, Zuzana Vachalová, Martina Vachalová, Lucie Syrovatková, Jana Horáková, Aneta Havlová, Jana Strnadlová, Šimon Hauser, Zdeněk Horečka, Filip Vašek, Barbora Štarhová Obrázky kreslila: Natálie Heřmánková, An h Tranová, Tomáš Wolf, Monika Lančová, Sara Rebecca Concu, Adéla Romanovská, Dominik Bražina Fotografie: Adéla Romanovská (str. 204, 207), Petr Ondryáš (194, 205, 207, 208), Jana Bartošová (211), Monika Lančová (213), archiv školy (214) (Z)odpovědný vedoucí: Petr Ondryáš Komiks: Kristýna Kociánová e-mail:
[email protected] http://www.zstyrfren.cz Tisk: LWR Graphic s.r.o. Frenštát p. R. http://www.druhepatro.ic.cz ZŠ a MŠ Tyršova 913, Frenštát pod Radhoštěm Vydáno 29. 5. 2013
-216-
