NÁDORY PRSU
AFINITOR® (EVEROLIMUS) V LÉČBĚ POKROČILÉHO HR+/HER2– KARCINOMU PRSU Voženílková K. Úvod
Cílem tohoto sdělení je podat základní informace o mechanizmu účinku everolimu, o jeho farmakokinetických vlastnostech a možných interakcích a zejména pak o výsledcích klinických studií, které potvrdily jeho účinnost v léčbě pokročilého HR+/HER2– karcinomu prsu. Stručně též budou zmíněny nežádoucí účinky a doporučení k jejich léčbě.
V červenci 2012 byla na základě výsledků randomizované studie fáze III (Bolero-2) schválena nová indikace přípravku Afinitor® (účinná látka everolimus) v kombinaci s exemestanem v léčbě postmenopauzálních pacientek s HR+/HER2– pokročilým karcinomem prsu bez symptomatických viscerálních metastáz s recidivou nebo progresí po předchozí léčbě nesteroidními inhibitory aromatázy [1]. Afinitor® je registrován již od roku 2009 v indikaci pokročilého karcinomu ledviny při selhání předchozí VEGF-cílené léčby a od roku 2011 v indikaci léčby pokročilých pankreatických neuroendokrinních nádorů [1].
Mechanizmus účinku Everolimus je selektivním inhibitorem mTOR (mam malian target of rapamycin). mTOR je serin-threoninová kináza, která je součástí signální dráhy PI3K-AKT-mTOR. V buňkách karcinomu prsu s poziti-
RTKs: EFGR, HER2, IGF1-R
ER Src
ER
CoA
P PTEN
inaktivace supresorových proteinů
PI3K
Ras
AKT
MAPK
mTOR inhibitor
TSC1/2
E mTOR
S6KI aktivace transkripčních faktorů
ER
P P
P ER
P
P P ER CoA
CoA
AP-1
EREs
AP-1/SP-1
Obr. 1. Mechanizmus účinku everolimu u HR+ karcinomu prsu.
• proliferace • přežívání • invazivita
P
P CoA TFs TFs-REs
genová exprese (GFs, RTKs)
11
12
NÁDORY PRSU
vitou hormonálních receptorů může být tato dráha zvýšeně aktivována primárně (de novo rezistence k hormonální léčbě) nebo sekundárně při získané rezistenci na hormonální léčbu. Při dlouhodobé estrogenové deprivaci vznikající v důsledku hormonální terapie dochází mechanizmem „cross-talk“ mezi estrogenovým receptorem a dráhou PI3K-AKT-mTOR k její zvýšené aktivaci. mTOR prostřednictvím kinázy S6K1 fosforyluje aktivační doménu estrogenového receptoru nezávisle na vazbě ligandu. Zvýšená aktivace dráhy PI3K-AKT-mTOR spolu s „ligand-independentní“ aktivací estrogenového receptoru vedou ke zvýšené proliferaci a přežívání nádorových buněk i při pokračující hormonální blokádě. Everolimus tak inhibicí dráhy mTOR zabraňuje růstu nádoru v prostředí chudém na estrogen a oddaluje vznik rezistence na hormonální léčbu (obr. 1) [1,2].
Farmakokinetické vlastnosti Afinitor® se užívá perorálně v dávce 10 mg jednou denně, pro případ potřeby snížení dávky je k dispozici i síla 5 mg. Maximální koncentrace (Cmax) je dosaženo přibližně za 1 hod po užití. Vazba na plazmatické proteiny je zhruba 74 %. Everolimus je velkou měrou metabolizován, a to zejména cytochromovým enzymem P450 3A4 za vzniku hydroxylovaných a demetylovaných metabolitů. Průměrný eliminační poločas činí 30 hod. U pacientů se zhoršenou funkcí jater dochází v závislosti na stupni postižení ke zvýšení expozice everolimu, a u těchto pacientů se tedy doporučuje podávat nižší dávku (v rozmezí 2,5–7,5 mg denně – viz oddíl Dávkování). U pacientů s poruchou funkce ledvin a u starších pacientů nebylo pozorováno významné ovlivnění farmakokinetických parametrů everolimu, a úprava dávky tedy není nutná [1].
Údaje o interakcích Vzhledem k tomu, že je everolimus substrátem CYP3A4 a PgP, může dojít k interferenci s jejich inhibitory nebo induktory. Látky, které jsou inhibitory CYP3A4 a PgP (např. ketokonazol, itrakonazol, klarithromycin, nefazodon, ritonavir, indinavir), mohou zvyšovat koncentraci everolimu v krvi, naopak induktory CYP3A4 a PgP (např. rifampicin, karbamazepin, fenobarbital, fenytoin, třezalka tečkovaná) mohou koncentraci everolimu snižovat [1].
Klinické zkušenosti V léčbě metastatického HR+/HER2– karcinomu prsu byly provedeny dvě klinické studie – studie fáze II TAMRAD a studie fáze III BOLERO-2. Studie TAMRAD V otevřené randomizované studii fáze II TAMRAD byla hodnocena účinnost everolimu (10 mg p.o.) v kombinaci s tamoxifenem (20 mg p.o.) v porovnání se samotným tamoxifenem u postmenopauzálních pacientek s HR+/HER2– pokročilým karcinomem prsu s relapsem nebo progresí na předchozí léčbě inhibitory aromatázy [3]. Do studie bylo randomizováno celkem 111 pacientek. Primárním cílem studie byl klinický benefit (clinical benefit rate – CBR), definovaný jako podíl pacientek, u kterých bylo dosaženo kompletní nebo částečné odpovědi nebo stabilizace onemocnění po dobu alespoň šesti měsíců. Klinický benefit byl statis ticky signifikantně vyšší u pacientek léčených kombinací tamoxifen + everolimus oproti samotnému tamoxifenu: 61 % (95% CI 47–74) vs 42 % (95% CI 29–56); p = 0,045. U pacientek s kombinovanou terapií též došlo k významnému prodloužení mediánu doby do progrese onemocnění (8,6 měsíce vs 4,5 měsíce; HR = 0,54; 95% CI 0,36–0,81; p = 0,002) a pozorováno též bylo 55% snížení rizika úmrtí ve skupině s kombinovanou léčbou (HR = 0,45; 95% CI 0,24–0,81; p = 0,007). V analýze podskupin byly zaznamenány lepší výsledky u pacientek se sekundární rezistencí (14,8 měsíce vs 5,5 měsíce; HR = 0,46; 95% CI 0,26–0,83; p = 0,0087) než u pacientek s rezistencí primární (5,4 měsíce vs 3,8 měsíce; HR = 0,70; 95% CI 0,40–1,21; p = NS) [3]. Studie BOLERO-2 Design studie
V randomizované dvojitě zaslepené studii fáze III BOLERO-2 byl u postmenopauzálních pacientek s lokálně pokročilým nebo metastatickým HR+/HER2– karcinomem prsu refrakterním na předchozí léčbu nesteroidními inhibitory aromatázy hodnocen účinek everolimu (10 mg p.o.) v kombinaci s exeme stanem (25 mg p.o.) v porovnání s léčbou samotným exemestanem. Do studie bylo randomizováno v poměru 2 : 1 (ve prospěch kombinované léčby) celkem 724 pacientek, u kterých došlo k relapsu nebo
NÁDORY PRSU
BOLERO-2 – design studie everolimus 10 mg/den + exemestan 25 mg/den (n = 485)
n = 724 postmenopauzální pacientky s lokálně pokročilým nebo metastatickým ER+ HER2– BC refrakterním na letrozol nebo anastrozol
primární cíl: PFS (lokální hodnocení) sekundární cíle: OS, ORR, CBR, QoL, bezpečnost kostní markery
placebo + exemestan 25 mg/den (n = 239) Stratifikace: 1. senzitivita na předchozí hormonální léčbu 2. přítomnost nebo absence viscerálních metastáz
Obr. 2. Design studie BOLERO-2 porovnávající účinnost everolimu s exemestanem oproti samotnému exeme stanu u postmenopauzálních HR+/HER2– pacientek s karcinomem prsu refrakterních na léčbu NSAI.
moxifenem, 17 % fulvestrantem a 26 % chemoterapií pro pokročilý karcinom prsu. Tři čtvrtiny pacientek měly kostní metastázy a více než polovina pacientek měla viscerální metastázy. Pacientky byly stratifikovány dle přítomnosti/nepřítomnosti viscerálních metastáz a podle senzitivity na předchozí hormonální
progresi onemocnění na předchozí léčbě nesteroidními inhibitory aromatázy (obr. 2). Pacientky mohly být předléčeny i další hormonální léčbou a maximálně jednou linií chemoterapie. Všechny pacientky tedy byly předléčeny NSAI (letrozolem nebo anastrozolem), 47 % pacientek bylo předléčeno též ta-
55% snížení rizika progrese
pravděpodobnost události (%)
100
HR = 0,45 (95% Cl 0,38–0,54) p < 0,0001
80
medián PFS (Kaplan-Meierova analýza) EVE + EXE: 7,8 měsíce PBO + EXE: 3,2 měsíce
60
40
20 cenzurovaná období EVE 10 mg + EXE (n/N = 310/485) PBO + EXE (n/N = 200/239)
0 0
6
12
18
24
30
36
42
48
počet pacientů stále v riziku EVE 10 mg + EXE 485 436 336 304 257 221 185 158 124 239 190 132 96 67 50 39 30 21 PBO + EXE
54 60 66 čas (týdny)
72
78
84
90
96 102 108 114 120
91 15
35 5
24 3
22 1
13 1
10 1
66 10
50 8
8 0
2 0
1 0
0 0
Obr. 3. Výsledky studie BOLERO-2 – lokální hodnocení zkoušejícími – statisticky významné prodloužení PFS v rameni s everolimem a exemestanem (7,8 měsíce) oproti samotnému exemestanu (3,2 měsíce).
13
NÁDORY PRSU
4,1 měsíce v rameni s exemestanem (HR = 0,38; 95% CI 0,31–0,48; p < 0,0001) (obr. 4). Léčba everolimem v kombinaci s exemestanem tedy vedla k 55% (resp. 62%) snížení rizika progrese onemocnění. Objektivní odpověď nádoru byla statisticky významně vyšší při kombinované léčbě ve srovnání s monoterapií (12,6 % vs 1,7 %; p < 0,0001) stejně tak jako míra klinického benefitu (51,3 % vs 26,4 %; p < 0,0001) [1,4]. Data celkového přežití zatím nejsou dostatečně zralá (konečná analýza bude uskutečněna při dosažení 398 událostí), nicméně již při interim analýze byl zaznamenán trend ke zlepšení celkového přežití ve skupině s everolimem + exemestanem (25,4 % úmrtí ve skupině s kombinovanou léčbou vs 32,2 % ve skupině se samotným exemestanem) [4].
léčbu (senzitivita byla definována jako relaps nejdříve po dvou letech adjuvantní léčby nebo klinická odpověď nebo stabilizace onemocnění po dobu alespoň 24 týdnů při paliativní léčbě) [2]. Primárním cílem studie bylo přežití bez progrese onemocnění (progression-free survival – PFS) hodnocené zkoušejícími, sekundární cíle zahrnovaly celkové přežití (overall survival – OS), míru objektivní odpovědi (objective response rate – ORR), klinický prospěch (clinical benefit rate – CBR), bezpečnost a kvalitu života (quality of life – QoL) [2]. Výsledky studie
Konečná analýza byla provedena při mediánu sledování 18 měsíců a při dosažení počtu 510 sledovaných událostí. Při lokálním hodnocení zkoušejícími byl pozorován statisticky významně delší medián doby do progrese onemocnění – 7,8 měsíce pro everolimus v kombinaci s exemestanem vs 3,2 měsíce v rameni se samotným exemestanem (HR = 0,45; 95% CI 0,38–0,54; p < 0001) (obr. 3). Při centrálním radiologickém hodnocení byl zaznamenán ještě významnější rozdíl – medián PFS 11 měsíců v rameni s kombinovanou léčbou vs
Analýza podskupin
Účinnost kombinace everolimus + exemestan byla prokázána u všech podskupin pacientek bez ohledu na stav předléčenosti, přítomnost či nepřítomnost viscerálních metastáz nebo senzitivitu k předchozí hormonální léčbě se snížením rizika progrese onemocnění v rozmezí 40–75 %. V podsku-
62% snížení rizika progrese
100
pravděpodobnost události (%)
14
HR = 0,38 (95% Cl 0,31–0,48) p < 0,0001
80
medián PFS (Kaplan-Meierova analýza) EVE + EXE: 11 měsíců PBO + EXE: 4,1 měsíce
60
40
20 cenzurovaná období EVE 10 mg + EXE (n/N = 188/485) PBO + EXE (n/N = 132/239)
0 0
6
12
18
24
počet pacientů stále v riziku EVE 10 mg + EXE 485 427 359 292 239 PBO + EXE 239 179 114 76 56
30
36
42
48
54
60
66
72
78
84
90
96
211 166 140 108 39 31 27 16
77 13
62 9
48 6
32 4
21 1
18 0
11 0
10 0
102 108 5 0
Obr. 4. Výsledky studie BOLERO-2 – centrální radiologické hodnocení – statisticky významné prodloužení PFS v rameni s everolimem a exemestanem (11 měsíců) oproti samotnému exemestanu (4,1 měsíce).
0 0
NÁDORY PRSU
pině pacientek s viscerálními metastázami (n = 406) činil medián doby do progrese 6,8 měsíce vs 2,8 měsíce (HR = 0,47; 95% CI 0,37–0,60; p < 0,05) a v podskupině pacientek s neviscerálními metastázami 9,9 měsíce vs 4,2 měsíce (HR = 0,41; 95% CI 0,31–0,55; p < 0,05). U pacientek, které měly před zahájením léčby pouze kostní metastázy, byl medián doby do progrese 12,9 měsíce vs 5,3 měsíce (HR = 0,33; 95% CI 0,21–0,53; p < 0,05) ve prospěch kombinované léčby. Kombinovaná léčba vedla u pacientek s viscerálními metastázami k prodloužení mediánu PFS bez ohledu na výkonnostní stav (Eastern Cooperative Oncology Group performance status – ECOG PS). U pacientek s ECOG PS = 0 byl medián PFS 6,8 měsíce vs 2,8 měsíce (HR = 0,54; 95% CI 0,4–0,73; p < 0,05) a u pacientek s ECOG PS ≥ 1 pak 6,8 měsíce vs 1,5 měsíce (HR = 0,35; 95% CI 0,23–0,52; p < 0,05) ve prospěch ramene s everolimem [5]. Hodnocení vlivu na kostní metabolizmus a progresi onemocnění v kostech
V preklinických studiích bylo prokázáno, že everolimus pomocí inhibice mTOR kinázy snižuje vyzrávání osteoklastů a zvyšuje jejich apoptózu. Exploratorní analýza ze studie BOLERO-2 potvrdila osteoprotektivní účinek everolimu. Pomocí hodnocení markerů kostního metabolizmu byl prokázán pozitivní vliv everolimu na kostní metabolizmus. Pacientky léčené samotným exemestanem měly výrazně vyšší hodnoty plazmatických hladin markerů kostního metabolizmu měřené v 6. a 12. týdnu léčby oproti výchozí hladině. Naopak ve skupině pacientek léčených kombinací everolimu a exemestanu došlo k významnému snížení hodnot osteomarkerů. Rozdíl v naměřených hodnotách osteomarkerů mezi oběma rameny se pohyboval v rozmezí 20–66 %. Everolimus také snižuje míru kumulativní incidence progrese ve skeletu v celé populaci pacientek (n = 744; p = 0,0363, Grayův test) i v podskupině pacientek s kostními metastázami před zahájením léčby (n = 556; p = 0,0165, Grayův test) [6].
Hodnocení kvality života Sekundárním sledovaným cílem studie bylo též hodnocení kvality života. K hodnocení kvality života byl použit standardizovaný dotazník EORTC QLQ-C30. Doba do definitivního zhoršení kvality života byla
u pacientek léčených everolimem + exemestanem delší ve srovnání se skupinou léčenou samotným exemestanem (8,3 měsíce vs 5,8 měsíce při hodnocení minimálně 5% rozdílu oproti výchozím hodnotám, resp. 11,7 měsíce vs 8,4 měsíce při hodnocení minimálně 10bodového rozdílu). Ani přes častější výskyt nežádoucích účinků nedošlo tedy při kombinované léčbě ke zhoršení kvality života, což je možno vysvětlit časnější progresí onemocnění u pacientek léčených samotným exemestanem [7].
Prediktivní a prognostické faktory Prediktivní a prognostické faktory nejsou známy. Na základě exploratorní retrospektivní analýzy ze studií TAMRAD a BOLERO-2 se zdá, že specifické mutace dráhy PI3K nejsou prediktivní pro stanovení účinnosti inhibice mTOR [8,9].
Bezpečnost a snášenlivost přípravku Nejčastějšími nežádoucími účinky zaznamenanými u více než 25 % pacientek ve studii BOLERO-2 v rameni s kombinovanou léčbou everolimem a exemestanem byly stomatitida, vyrážka, únava, průjem, nauzea, nechutenství, snížení tělesné hmotnosti a kašel. Toxicita 3.–4. stupně se vyskytovala vzácně. Jednalo se zejména o stomatitidu (8 %), únavu (5 %), dušnost (6 %), anémii (8 %), hyperglykemii (6 %) a zvýšení hodnot gama-glutamyltransferázy (7 %). Nejčastějšími nežádoucími účinky vedoucími ke snížení dávky byly stomatitida (23,7 %), pneumonitida (7,5 %) a trombocytopenie (5,4 %). Dva nejčastější nežádoucí účinky vedoucí k přerušení léčby byly pneumonitida (5,6 %) a stomatitida (2,7 %) [4].
Kontraindikace Kontraindikací podávání přípravku Afinitor® je přecitlivělost na everolimus, na jiné deriváty rapamycinu nebo na kteroukoli pomocnou látku [1].
Doporučení u vybraných nežádoucích účinků Níže jsou uvedena doporučení pro zvládání některých vybraných nežádoucích účinků: Neinfekční pneumonitida Neinfekční pneumonitida je skupinovým nežádoucím účinkem derivátů rapamycinu, včetně everolimu. Na neinfekční pneumonitidu je třeba pomýšlet při ne-
15
16
NÁDORY PRSU
specifických příznacích, jako jsou hypoxie, pleurální výpotek, kašel a dušnost při současném vyloučení jiných příčin. Rizikovým faktorem pro vznik intersticiální pneumonitidy může být předchozí radioterapie na oblast prsu. U asymptomatických pacientek pouze s radiologickým nálezem (G1) není obvykle nutno upravovat dávkování a není nezbytná žádná specifická léčba. Při výskytu středně závažných nežádoucích účinků je třeba zvážit přerušení léčby (G2)/léčbu přerušit (G3), dokud se příznaky neupraví, a může být též indikováno podání kortikosteroidů. Podávání přípravku Afinitor® lze znovu zahájit nižší dávkou (5 mg). U pacientů se závažnými projevy (G4) je třeba ukončit léčbu a je indikováno podání kortikosteroidů [1,10]. Infekce Imunosupresivní vlastnosti everolimu mohou být predisponujícím faktorem k rozvoji infekcí (zejména oportunních) a k reaktivaci předchozích infekcí. Při podezření na infekci je třeba zahájit vhodnou antiinfekční léčbu. Při diagnóze systémového mykotického onemocnění musí být léčba trvale zastavena a je nezbytné podat vhodnou antimykotickou léčbu. Při mírných příznacích (G1) není nutná úprava dávky, při středně závažných příznacích se doporučuje zvážit přerušení léčby (G2)/ /léčbu přerušit (G3) a po dosažení úpravy příznaků pokračovat v léčbě nižší dávkou (5 mg). Při závažných příznacích (G4) se doporučuje ukončení léčby [1,10]. Stomatitida K základním preventivním opatřením patří zvýšená ústní hygiena a léčba možných infekčních ložisek. Doporučuje se lokální léčba, k výplachům by se měly užívat ústní vody bez alkoholu a peroxidu. Doporučena je důsledná léčba mykotických a herpetických infekcí. Při mírných příznacích (G1) je možno pokračovat v léčbě přípravkem Afinitor® bez úpravy dávkování. Při středně těžkých příznacích (G2 a G3) se doporučuje snížení dávky na 5 mg, popř. dočasné vysazení léčby. Po vymizení příznaků je možno zahájit léčbu v dávce 5 mg [1,5]. Při závažných příznacích (G4) se doporučuje ukončení léčby [1,10].
Popis léčiva Afinitor® obsahuje léčivou látku everolimus. Přípravek je dodáván ve formě tablet o síle 5 mg a 10 mg.
omocnými látkami jsou – butylhydroxytoluen, magP nezium-stearát, laktóza, hypromelóza a krospovidon typ A [1].
Dávkování Doporučená dávka Afinitoru® je 10 mg jednou denně, per os. Léčba by měla pokračovat tak dlouho, dokud je pozorován klinický přínos nebo dokud se neobjeví nepřijatelné příznaky toxicity. Při závažnějších nežádoucích účincích (≥ G2) se doporučuje snížit dávkování nebo může být léčba dočasně přerušena (např. na jeden týden) s následným znovuzahájením dávkou 5 mg denně. U starších pacientů (≥ 65 let) a u pacientů s poruchou funkce ledvin není třeba snižovat dávkování. U pacientů s mírným poškozením jaterních funkcí se doporučuje dávka 7,5 mg denně, se středním poškozením funkce jater 5 mg denně a u pacientů s těžkým poškozením jater nesmí být překročena dávka 2,5 mg denně [1].
Způsob podání Afinitor® se užívá perorálně jedenkrát denně [1].
Závěr Základem léčby hormonálně dependentního karcinomu prsu (vyjma hrozící viscerální krize nebo rychle progredujícího onemocnění) je hormonální terapie [11]. Limitujícím faktorem je však rezistence na hormonoterapii, ať už primární, nebo získaná, k jejímuž rozvoji vždy po nějaké době podávání hormonální léčby nevyhnutelně dochází. Jednou z možných cest vedoucích k překonání rezistence u HR+/HER2– pokročilého karcinomu prsu je kombinace hormonální terapie a blokády aberantně aktivované signální dráhy. BOLERO-2 je první randomizovanou studií fáze III, která prokázala přínos takovéto kombinace. Podání mTOR inhibitoru everolimu v kombinaci s exeme stanem vedlo u postmenopauzálních HR+/HER2– pacientek refrakterních na předchozí léčbu nesteroidními inhibitory aromatázy k více než 2násobnému prodloužení doby do progrese onemocnění při zachování kvality života srovnatelné se samotnou hormonální terapií. Na základě výsledků studie BOLERO-2 byl everolimus v kombinaci s exemestanem schválen k léčbě postmenopauzálních pacientek s HR+/HER2– metastatickým karcinomem prsu (bez symptoma-
NÁDORY PRSU
tických viscerálních metastáz), u kterých došlo k relapsu nebo progresi onemocnění po předchozí léčbě NSAI. Everolimus v kombinaci s exemestanem se tak nově stává významnou součástí algoritmu léčby HR+/HER2– pokročilého karcinomu prsu.
Kontakt na držitele rozhodnutí o registraci Novartis s. r. o. Na Pankráci 1724/129, 140 00 Praha 4 Tel.: +420 225 775 186 Literatura 1. Souhrn údajů o přípravku – Afinitor 5 mg a 10 mg, tablety. 2. Baselga J, Campone M, Piccart M et al. Everolimus for postmenopausal hormone receptor – positive advanced breast cancer. N Engl J Med 2012; 366(6): 520–529. 3. Bachelot T, Bourgier C, Cropet C et al. Randomized phase II trial of everolimus in combination with tamoxifen versus tamoxifen alone in patients with hormone receptor-positive HER-2 negative metastatic breast cancer with prior exposure to aromatase inhibitors: a GINECO study. J Clin Oncol 2012; 30(22): 2707–2724. 4. Yardley DA, Noguchi S, Pritchard KI et al. Everolimus plus exemestane in postmenopausal patents with HR+ breast cancer. BOLERO-2 final progression-free survival analysis. Adv Ther. In press 2013.
5. Campone M, Bachelot T, Gnant M et al. Effect of visceral metastases on the efficacy and safety of everolimus in postmenopausal women with advanced breast cancer: subgroup analysis from the BOLERO-2 study. Eur J Cancer 2013; 49(12): 2621–2632. 6. Gnant M, Baselga J, Rugo SH et al. Effect of everolimus on bone marker levels and progressive disease in bone in BOLERO-2. J Natl Cancer Inst 2013; 105(9): 654–653. 7. Burris HA 3rd, Lebrun F, Rugo HS et al. Health-related quality of life of patients with advanced breast cancer treated with everolimus plus exemestane versus placebo plus exemestane in the phase 3, randomized, controlled BOLERO-2 trial. Cancer 2013; 119(10): 1908–1915. 8. Hortobagyi GN, Piccart M, Rugo HS et al. Correlation of molecular alterations with efficacy of everolimus in HR+/HER2–: preliminary results from BOLERO-2. ASCO Annual Meeting 2013: abstr. LBA 509. 9. Baselga J, Piccart M, Gnant M et al. Minimal molecular alteration in PI3KCA, FGFR1 and CCND1 is associated with increased benefit from everolimus in HR+, HER2– advanced breast cancer: Insight from the BOLERO-2 trial. 38th ESMO congress: poster #1867. 10. Porta C, Osanto S, Ravaud A et al. Management of adverse events associated with the use of everolimus in patients with advanced renal cell carcinoma. Eur J Cancer 2011; 47(9): 1287–1296. 11. Cardoso F, Harbeck N, Fallowfield L et al. Locally recurrent or metastatic breast cancer: ESMO Clinical Practice Guidelines for diagnosis, treatment and follow-up. Ann Oncol 2012; 23 (Suppl 7): vii11–vii19.
MUDr. Kateřina Voženílková Medicínské oddělení společnosti Novartis s. r. o. Praha
17
