Kardiotoxicita léčby metastatického karcinomu prsu

Kardiotoxicita léčby metastatického karcinomu prsu Prof. MUDr. Lubomír Elbl, CSc. Interní hematoonkologická klinika, LF MU a FN, Brno

Úvod Karcinom prsu je nejčastější malignitou u žen téměř na celém světě. S ohledem na vysokou incidenci je v popředí zájmu onkologů. I když je incidence vysoká, v poslední době klesá mortalita. Na tomto faktu se podílí jednak časná diagnostika, jednak účinnější terapie. Agresivnější terapie s sebou přináší lepší léčebné výsledky, ale taktéž riziko toxicity poškozující jednotlivé orgánové systémy. Závažnou komplikací protinádorové léčby je poškození srdce. Je popsáno po podání cytostatik i po ozáření srdce. Nejvíce zkušeností s kardiotoxickými režimy máme u nemocných s hematologickými malignitami. U solidních nádorů je věnována pozornost kardiotoxicitě právě u chemoterapie a při biologické léčbě metastatického karcinomu prsu. Značná pozornost je stále věnována kardiotoxicitě chemoterapie režimy, které obsahují antracykliny, zejména doxorubicin a epirubicin (např. klasické protokoly FAC a FEC). Významné studie byly provedeny u nemocných s metastatickým karcinoŽena z profilu©Profimedia mem prsu léčených antracykliny za účelem potvrzení kardioprotektivního účinku dexrazoxanu. Kombinace antracyklinů s taxany (paclitaxel, docetaxel) nebo taxanů s capecitabinem či gemcitabinem přinesla další problém týkající se kardiotoxicity. Biologická léčba by měla cíleněji postihovat nádorovou tkáň a tím by měla být spojena s nižším výskytem nežádoucích účinků. Asi 20 % pacientek má overexpresi proteinu HER2 nebo amplifikaci genu HER2. U těchto pacientek je schválena léčba monoklonální protilátkou trastuzumabem (Herceptin). Nicméně i léčba touto látkou je spojena s výskytem kardiotoxicity. Jestliže se přežívání pacientek s karcinomem prsu výrazně prodlužuje, je nutné počítat s vedlejšími účinky onkologické léčby na kardiovaskulární systém, včas je diagnostikovat a léčit. Významnou roli hraje i prevence kardiotoxicity.

Kardiotoxicita antracyklinů Antracykliny jsou asi nejextenzivněji studovaná cytostatika s nežádoucím účinkem na srdce. Termín „antracyklinová kardiomyopatie“ je pevně zakotven v kardiologických učebnicích. Poškození myocytů je multifaktoriální a toxicita je kumulativní. Nedoporučuje se u doxorubicinu překročit kumulativní dávku (KD) 450–550 mg/m 2 a u epirubicinu 800–1 000 mg/m2. Výskyt srdečního selhání ve vztahu k podané KD je po překročení těchto dávek již exponenciální a je doprovázen vysokou mortalitou. U pacientek s karcinomem prsu je popsán výskyt kardiálních komplikací zahrnujících i srdeční selhání při KD doxorubicinu 400–500 mg/m2 ve 28 %, při překročení KD nad 500 mg/m2 dosahuje až 54 % (obrázek 1A, B). Překročení KD 900 mg/m2 epirubicinu je doprovázeno 15% výskytem srdečního selhání s 38% mortalitou na tuto komplikaci. Ozáření levého prsu je závažným kofaktorem těchto komplikací.1,2

62

Biologická léčba karcinomu prsu

Obrázek 1A Výskyt všech kardiálních komplikací v závislosti na podané kumulativní dávce doxorubicinu 70 60

Výskyt (%)

50 40 30 20 10 0 150 250 350 450 > 550 Kumulativní dávka doxorubicinu (mg/m2)

K poškození myokardu může dojít kdykoliv v průběhu terapie. Z toho pohledu dělíme kardiotoxicitu na akutní (v úvodu léčby) a subakutní (v průběhu léčby). Velmi často se projevuje arytmiemi (až u 40–60 % pacientů), přičemž nejčastěji se jedná o síňové i komorové extrasystoly, fibrilaci síní apod. Výskyt maligních arytmií byl též popsán. Může dojít k výskytu srdeční insuficience. Subklinická poškození bývají přítomna u 26–53 % nemocných. Změny funkce levé komory srdeční (LK) však mohou být v tomto období přechodné a jsou špatnými prediktory pozdních následků. Významnými kofaktory vzniku kardiotoxicity v tomto období jsou malnutrice, poruchy vnitřního prostředí, infekce, anemie, radioterapie, doprovodná kardiovaskulární onemocnění apod. Závažná je pozdní kardiotoxicita, charakterizovaná vývojem srdečního selhání pod obrazem kardiomyopatie. Pokud ji diagnostikujeme do jednoho roku po ukončené léčbě, hovoříme o chronické kardiotoxicitě, v období delším než jeden rok o pozdní kardiotoxicitě. S ohledem na hodnotu mediánu přežití nemáme o pozdní kardiotoxicitě u diagnózy karcinomu prsu stále dostatek informací.3

Kardiotoxicita taxanů

Obrázek 1B Výskyt klinicky manifestního srdečního selhání v závislosti na podané kumulativní dávce doxorubicinu

Výskyt (%)

Paclitaxel vyvolává vznik srdečních arytmií, jedná se především o bradyarytmie. Vzácně se mohou vyskytnout síňo-komorové blokády vyššího stupně, popřípadě úplná blokáda 3. stupně. V prvních stuVýsledky retrospektivní analýzy ze dvou studií léčby diích byl popsán výskyt těchto arytmií až ve 30 % případů, převážně karcinomu prsu a jedné studie s karcinomem plic se jednalo o asymptomatické nálezy. Velmi vzácně byly zaznamenány komorové arytmie, ischemie myokardu nebo vznik srdečního in60 farktu. Incidence těchto komplikací byla ve velkých studiích pouze v 0,1 %. 50 Nicméně paclitaxel je často kombinován s antracykliny. Byl zaznamenán vyšší výskyt kardiotoxicity v kombinované léčbě s doxo40 rubicinem než při podávání antracyklinu bez taxanu, navíc srdeční selhání se vyskytlo při podání nižších KD antracyklinu. Při kombinaci 30 doxorubicin-paclitaxel se nedoporučuje překračovat KD doxorubicinu nad 360 mg/m2. Dodnes není jasné, zda se jedná o aditivní toxic20 ký účinek na myokard, nebo je kardiotoxický účinek zprostředkován snížením renální exkrece doxorubicinu paclitaxelem.4 Kombinace 10 epirubicinu s paclitaxelem je pravděpodobně méně toxická a doporučuje se nepřekročit KD epirubicinu 990 mg/m2.5 0 400 500 550 700 Obdobně jako paclitaxel vede i podání docetaxelu k výskytu braKumulativní dávka doxorubicinu (mg/m2) dyarytmií a ischemie myokardu. Nicméně přesvědčivé důkazy, že se jedná o přímý vliv tohoto léku, nemáme. Studie zabývající se neoadjuvantní a adjuvantní léčbou karcinomu prsu kombinací doxorubicinu a docetaxelu poukazují na výskyt srdečního selhání u 10,5 % pacientek a pokles ejekční frakce levé komory (EFLK) o 25 %. K těmto změnám došlo po podání KD doxorubicinu ≤ 400 mg/m2. Vzájemná potenciace kardiotoxického účinku bude tedy u docetaxelu pravděpodobná.6

Kardiotoxicita trastuzumabu Kardiotoxicita trastuzumabu nebyla v prvních studiích očekávána a byla překvapením7,8 (tabulka 1). Objevila se v prvních studiích u pacientek, kterým byl též podáván doxorubicin. Výskyt srdečního selhání byl zaznamenán u 27 % pacientek léčených kombinací trastuzumabu s antracyklinem, u 8 % léčených kombinací trastuzumabu s paclitaxelem a u 4 % léčených jen trastuzumabem.9 Současně s těmito výsledky bylo zjištěno, že vyšší výskyt kardiotoxicity je při sekvenčním podání léků.10 V roce 2005 FDA a výrobce varovali před vyšším výskytem kardiotoxicity trastuzumabu. Kumulativní tříletý výskyt srdečního selhání a úmrtí po léčbě trastuzumabem byl spojen s rizikem 4,1 % oproti 0,8 % v kontrolních skupinách.

Kardiotoxicita léčby metastatického karcinomu prsu

63

Tabulka 1 Kardiotoxicita trastuzumabu v některých klinických studiích hodnotících léčbu metastatického karcinomu prsu Autor

Rok

Počet pacientů

Definice kardiotoxicity

Kardiotoxicita

Srdeční selhání

Burstein

2001

40

EFLK < 50 % nebo pokles > 15 %

Esteva

2002

30


26 %

3%

Leyland-Jones

2003

32


34,4 %

3,1 %

Burstein

2003

54

EFLK < 40 %

15 %

2%

Bianchi

2003

32

EFLK < 50 % nebo pokles > 10 % pod hodnotu 55 %

12,5 %

Untch

2004

47


Symptomatická dysfunkce LK

Předčasné přerušení chemoterapie

18 %

10 %

31,3 %

15,6 %

13 % 12,5 %

6,4 %

Burris

2004

61

EFLK < 40 %

Venturini

2006

45


22,2 %

8,1 %

11 %

1,6 %

11 %

6,5 %

Guarneri

2006

173


28,3 %

10,9 %

24,8 %

3%

17,9 %

Vysvětlivky: EFLK – ejekční frakce levé komory; LK – levá komora srdeční

Tabulka 2 Kardiotoxicita trastuzumabu ve studiích adjuvantní léčby Studie

Vstupní EFLK (%)

Srdeční selhání (%)

Asymptomatický pokles EFLK (%)

Přerušení léčby Léčba trastuzumabem trastuzumabem (%) nezahájena z kardiálních důvodů (%)

3

4,3

HERA

≥ 55

0,6

NSABP

≥ 50

3,8

Smrt z kardiálních příčin (n) 0 0

NCCTG

≥ 50

3,5

14,2

BCIRG

≥ 50

1,9

18

18,9

6,7

1

2,2

0

Vysvětlivky: HERA – Herceptin Adjuvant Trial; NSABP – National Surgical Adjuvant Breast and Bowel Project; NCCTG – North Central Cancer Treatment Group; BCIRG – Breast Cancer International Research Group; EFLK – ejekční frakce levé komory

Tabulka 3

Řada studií prokázala kardiotoxicitu trasSrovnání kardiotoxicity doxorubicinu a trastuzumabu tuzumabu v sekvenční terapii po adjuvantní Doxorubicin Trastuzumab léčbě doxorubicinem, cyclophosphamidem Smrt myocytu Dysfunkce myocytu a paclitaxelem. Až 18,6 % pacientek léčbu Typický histologický nález z EMB Není typický histologický obraz kardiotoxicity přerušilo jednak z důvodu asymptomatického Kumulativní toxicita Není kumulativní toxicita poklesu EFLK (14,2 %), jednak z důvodu Trvalé poškození Reverzibilní poškození rozvoje těžkého srdečního selhání (3,8 %) Vysvětlivky: EMB – endomyokardiální biopsie (tabulka 2).11,12 Mechanismus kardiotoxicity trastuzumabu souvisí s receptorem HER2 (Erb-2). Experimentální práce prokázaly, že funkce receptorů HER2 v myocytech je ochranná proti vzniku kardiomyopatie, tedy ovlivňuje pozitivně adaptaci myocytů vůči stresorům. Exprese receptorů HER2 je vysoká především ve fetálním myokardu. Trastuzumab ovliňuje uvolnění mediátoru neuregulinu-1 a blokuje vazbu na ErbB-4-2, čímž uvolňuje cestu apoptóze. Tato cesta je sice vítaná při léčbě nádoru, ale u srdce sníží adaptaci myocytů vůči noxe, kterou může být např. i předchozí podání antracyklinů. Z tohoto tvrzení můžeme logicky vyvodit, že pro snížení toxicity trastuzumabu je zapotřebí eliminovat v první řadě toxicitu antracyklinů. Na druhé straně, aniž pro to máme důkazy, z toho vyplývá, že trastuzumab je potenciálem pro rozvoj pozdní kardiotoxicity, podobné té, kterou způsobují samotné antracykliny.13 Podání trastuzumabu před aplikací antracyklinů může snížit toxický účinek na myokard, ale není jasné, zda to nebude na úkor protinádorového léčebného účinku. Kombinace trastuzumabu, antracyklinů a cyclophosphamidu vede ke vzniku srdečního selhání asi u 16 % pacientek, avšak kardiotoxicita může být reverzibilní14 (tabulka 3).

64


Tabulka 4 Srovnání klasifikací kardiotoxicity definované jako srdeční selhání v souvislosti s onkologickou léčbou Klasifikace

Stupeň I

Stupeň II

Stupeň III

Stupeň IV

NYHA

Není fyzické omezení

Mírné fyzické omezení

Jen lehká fyzická aktivita

Klidové potíže

ACC/AHA

Bez strukturálních srdečních změn a bez symptomů

Strukturální změny a bez symptomů

Strukturální změny se symptomy

Srdeční selhání vyžadující specializovanou intervenci

Clinical cardiotoxicity criteria

Asymptomatický pokles EFLK ≥ 10 %, ale < 20 % ve srovnání se vstupní hodnotou

Asymptomatický pokles Srdeční selhání EFLK pod dolní limit nebo reagující na o > 20 % ve srovnání běžnou léčbu se vstupní hodnotou

Závažné nebo refrakterní srdeční selhání vyžadující intubaci

Common terminology criteria for adverse events

Asymptomatické, klidová EFLK 50–60 %

Asymptomatické, klidová EFLK 40–49 %

Symptomatické srdeční selhání, EFLK 20–39 %

Závažné, refrakterní srdeční selhání, EFLK < 20 %. Intubace, mechanická srdeční podpora, srdeční transplantace

Cardiac review and evaluation committee

Pokles EFLK > 10 % pod hodnotu 55 % bez symptomů srdečního selhání

Globální systolická dysfunkce LK

Symptomy srdečního selhání

Pokles EFLK > 5 % pod hodnotu 55 % se symptomy srdečního selhání

(Upraveno podle 14) Vysvětlivky: EFLK – ejekční frakce levé komory, ACC – American College of Cardiology; AHA – American Heart Association; NYHA – klasifikace srdečního selhání New York Heart Association

Na základě závěrů některých klinických studií hodnotících kardiotoxicitu trastuzumabu v adjuvantní léčbě byla navržena doporučení k vyhodnocení rizika kardiotoxicity, popřípadě k vyloučení trastuzumabu z léčebného protokolu:15 • Přítomnost srdečního selhání, nebo EFLK < 50 %, nebo obojí (kontraindikace podání trastuzumabu) • Individuální vyhodnocení podání trastuzumabu v následujících případech: – pacientka s EFLK < 50 % s vysokým rizikem progrese onemocnění – pacientka s ischemickou chorobou srdeční nebo chlopenní vadou – EFLK před podáním trastuzumabu v rozmezí 50–54 % – pokles EFLK > 15 % (absolutní hodnoty) v průběhu léčby trastuzumabem, i když EFLK zůstává nad referenčním limitem pro danou echokardiografickou laboratoř • Další rizikové faktory, které je nutno zohlednit (přístup k pacientce je individuální): – věk > 50 let – léčená hypertenze – předchozí podání antracyklinů s klidovou EFLK 50–54 %

Diagnostika, monitorování a léčba kardiotoxicity Nejzávažnějším projevem kardiotoxicity uvedených léčiv je poškození funkce myokardu levé komory srdeční s dalším vývojem srdečního selhání. Primárně dochází k subklinickému poškození, které můžeme nejčastěji diagnostikovat echokardiograficky jako poruchu diastolické funkce levé komory srdeční. U malého procenta pacientek může již tato porucha vyvolat klinické projevy srdečního selhání. Jedná se ale především o nemocné s primárním poškozením myokardu jiné etiologie, např. hypertenze, ischemická choroba srdeční apod. V další fázi dochází ke snížení kontrakční schopnosti myokardu a k poruše systolické funkce. Tu nejčastěji hodnotíme pomocí EFLK. Není to ideální ukazatel, ale prozatím není nahrazen jiným. I přes svá omezení dobře koreluje s tíží srdečního poškození, prognózou pacienta, je důležitý pro vyhodnocení terapie srdečního selhání. EFLK byla původně stanovována v onkologických indikacích stran diagnostiky kardiotoxicity radionuklidovým vyšetřením. V současné éře kvalitní a dostupné echokardiografie upřednostňujeme s ohledem na komplexní pohled na srdce tuto metodu. Avšak diagnostika a kvantifikace kardiotoxicity vyžadují vedle echokardiografie i podrobný laboratorní a klinický pohled. Symptomy srdečního selhání mohou být u onkologického pacienta zastřeny vlastním onemocněním či jinými vedlejšími účinky che-


65

Obrázek 2 Navrhovaný algoritmus pro monitorování kardiotoxicity trastuzumabu na podkladě echokardiografického stanovení ejekční frakce a diastolické funkce levé komory srdeční (Mayo Clinic, 2008)

Vysvětlivky: EFLK – ejekční frakce levé komory; T – týden; LK – levá komora srdeční

moterapie (tabulka 4). Mezi další metody, které používáme v diagnostice kardiotoxicity, patří mimo jiné i stanovení kardiomarkerů (troponiny, BNP, NT-proBNP) či zátěžové testy. Invazivní vyšetření (endomyokardiální biopsie) není v současné době v popředí diagnostických testů.16 S ohledem na signifikantní výskyt kardiotoxicity léčebných režimů karcinomu prsu je u všech pacientek indikováno stanovení EFLK před léčbou, v průběhu terapie a po jejím ukončení, dále stanovení a eliminace všech rizikových faktorů, především doprovodných kardiovaskulárních onemocnění. Pravidelné monitorování po ukončené terapii je nutné již s ohledem na podané antracykliny. Doporučujeme provádět echokardiografické vyšetření po ukončené léčbě jednou ročně minimálně po dobu 3–5 let.7,8 V případě vzniku srdečního selhání nebo změn EFLK je přístup individuální. Obecně uznávané a akceptované doporučení pro monitorování dnes v podstatě neexistují. Při jejich tvorbě a zavedení do klinické praxe je nutná dohoda s kardiologickým pracovištěm. V letošním roce publikovala skupina kardiologů z Mayo Clinic návrh na echokardiografické monitorování kardiotoxicity trastuzumabu.17 Z doporučení je patrná obava z kardiotoxicity tohoto léku a je navrženo velmi intenzivní echokardiografické monitorování. Na druhé straně se domnívám, že realizace tohoto algoritmu je pro řadu onkologických pracovišť nereálná (obrázek 2). Provedení zátěžových testů má význam nejen pro monitorování doprovodných kardiovaskulárních chorob s ohledem na kardiotoxicitu, ale též pro stanovení rehabilitace po ukončené léčbě.18 Léčba arytmií či srdečního selhání se řídí obecnými pravidly, neexistují specifické postupy pro kardiotoxicitu onkologické léčby.1 Výskyt kardiálních komplikací v průběhu léčby obvykle znamená její přerušení. Dále je nutné vyloučit ostatní možné příčiny vedoucí k srdečnímu selhání.

66


Tabulka 5 CREC (Cardiac Review and Evaluation Committe) – kritéria pro diagnostiku kardiotoxicity Kritéria CREC 1. Kardiomyopatie charakterizovaná poklesem EFLK globálního charakteru nebo jen na podkladě poruchy funkce levé komory srdeční v septální oblasti 2. Symptomy srdečního selhání 3. S3 galop, tachykardie 4. Pokles EFLK > 5 % pod hodnotu EFLK 55 % se symptomy srdečního selhání nebo pokles EFLK > 10 % pod hodnotu EFLK 55 % bez symptomů srdečního selhání Pozor: K diagnóze kardiotoxicity postačuje přítomnost jednoho z těchto kritérií! Vysvětlivky: EFLK – ejekční frakce levé komory, S3 – třetí srdeční ozva

Analýza CREC (Cardiac Review and Evaluation Committee) ukázala, že 79 % nemocných se srdečním selháním po podání trastuzumabu reaguje příznivě na standardní terapii srdečního selhání. Příznivější odpověď byla pozorována u nemocných, kteří nedostali antracykliny (tabulka 5).17

Prevence kardiotoxicity Pokud dojde k pozdnímu poškození funkce myokardu s rozvojem srdečního selhání, jedná se obvykle o progredující stav mnohdy obtížně reagující na standardní farmakoterapii a v případě příznivého efektu léčby onkologického onemocnění může vyústit v provedení srdeční transplantace. Je proto nutné zaměřit se na prevenci kardiotoxicity. Mezi strategická opatření patří: – diagnostika všech rizikových faktorů a jejich eliminace před léčbou; – monitorování EFLK v průběhu léčby a včasné přerušení terapie při jejím definovaném poklesu pro dané pracoviště, včasná léčba srdečního selhání a eliminace ostatních faktorů zesilujících v průběhu chemoterapie kardiotoxicitu léků (kumulativní dávky doxorubicinu 200–250 mg/m2 mohou vést k asymptomatickému poklesu EFLK do patologických hodnot!); – nepřekročení doporučených kumulativních dávek i jednotlivých dávek u antracyklinů; – použití antracyklinů s nižším kardiotoxickým potenciálem (např. epirubicin místo doxorubicinu), eventuálně použití protokolu bez antracyklinů (týká se nemocných se srdeční dysfunkcí); – použití liposomálního doxorubicinu;

Tabulka 6 Kardioprotektivní látky a postupy použité k redukci kardiotoxicity antracyklinů Látka

Charakteristika

Mechanismus

Studie

Dexrazoxan

Chelatační látka

Prevence vzniku volných kyslíkových radikálů

Humánní

N-acetylcystein

Mukolytikum

Antioxidační

Humánní

Vitamin E

Vitamin

Antioxidační

Humánní

Koenzym Q10

Dietní součást

Antioxidační

Humánní

Karnitin

Dietní součást

Antioxidační

Humánní

Probucol

Hypolipidemikum

Antioxidační

Zvířecí model

Trimetazidin

1. Využití energetického substrátu myocytu

Metabolismus a stabilita myocytů

Humánní

2. Snížení intracelulární acidózy 3. Snížení Ca overloadu Amifostin

Cytoprotektivní látka

Scavenger volných radikálů

Zvířecí model

Carvedilol

β-blokátor

Prevence tvorby volných kyslíkových radikálů

Zvířecí model

Vitaminy A a C

Dietní součást

Antioxidační

Zvířecí model

Selen

Stopový prvek

Antioxidační

Zvířecí model

Glutathion

Tripeptid

Antioxidant

Zvířecí model

Inhibitory ACE

Blokátor osy RAAS

Snížení afterloadu

Humánní

Fyzická zátěž

Aerobní trénink

Ovlivnění:

Humánní

1. hemodynamiky

Zvířecí model

2. metabolismu 3. antioxidační aktivity


67

– úprava doby aplikace cytostatika (dlouhodobé podání antracyklinu je méně kardiotoxické, není ovšem jasné, zda toto opatření sníží incidenci pozdní kardiotoxicity!); – podání kardioprotektivních látek. U taxanů ani u trastuzumabu nemáme k dispozici specifickou kardioprotektivní látku. Nejvíce informací ohledně kardioprotekce existuje u antracyklinů (tabulka 6). V současné době je v klinické praxi používána vůči kardiotoxicitě antracyklinů jediná látka, dexrazoxan (ICRF-187). Původně vyvíjené cytostatikum s chelatačním účinkem blokuje vyvázáním molekul Fe v myocytech toxický účinek antracyklinů, zprostředkovaný tvorbou cytotoxických volných kyslíkových radikálů. O kardioprotektivitě dexrazoxanu v léčbě karcinomu prsu máme dostatek pozitivních klinických informací týkajících se eliminace kardiotoxicity doxorubicinu i epirubicinu.18 V roce 1997 publikovala dr. Sweinová výsledky dvou randomizovaných studií v USA u pacientek s metastazujícím karcinomem prsu, kde byl hodnocen kardioprotektivní účinek dexrazoxanu v režimu FAC. Ve větvích s dexrazoxanem byl výskyt srdečních abnormit ve 14 % oproti 31 % u placeba a výskyt srdečního selhání 1 % oproti 8 % u placeba. Nicméně subanalýza výsledků jedné větve studie prokázala rozdíl v léčebné odpovědi 61 % oproti 48 % ve prospěch placebové podskupiny. Pokud byl dexrazoxan aplikován až po podání kumulativní dávky doxorubicinu 300 mg/m2, nebyl již rozdíl v neprospěch kardioprotektiva patrný. I když v žádných jiných studiích nebyl prokázán negativní vliv dexrazoxanu na léčebnou odpověď, je podle rozhodnutí FDA doporučeno podání tohoto kardioprotektiva u nemocných léčených pro metastazující karcinom prsu se záměrem podání vysokých kurativních dávek doxorubicinu až po podání kumulativní dávky doxorubicinu 300 mg/m2.19 Dexrazoxan v současné době není standardní součástí žádného léčebného protokolu v onkologii ani v hematoonkologii.

Závěr Zlepšení výsledků léčby karcinomu prsu v současné době je doprovázeno dalšími problémy, které zahrnují i kardiotoxicitu. V podstatě všechny léčebné postupy, snad vyjímaje chirurgickou léčbu, mají kardiotoxický potenciál. Každý lék, jenž je dnes zaváděn do onkologické léčby, je testován stran kardiotoxicity. Avšak laboratorní testy, studie na zvířecím modelu, ale i klinické studie ještě nemusí poskytnout konečné údaje. Kardiotoxicita je multifaktoriální proces, který lze velmi obtížně namodelovat, navíc do procesu pozdní toxicity vstupuje i faktor času, jejž řada studií vůbec nepostihla. Pokud budou v léčbě karcinomu prsu používány léky s kardiotoxickým potenciálem, zůstávají dále časná diagnostika, prevence a monitorování kardiotoxicity nezbytnou součástí péče o tyto pacientky. Role kardiologa je zde nezastupitelná.

Literatura 1 Swain SM, Whaley FS, Ewer MS. Congestive heart failure in patiens treated with doxorubicin. Cancer 2003;97:2869–79. 2 Shapiro CL, Hardenbergh PH, Gelman R, et al. Cardiac effects of adjuvant doxorubicin and radiation therapy in breast cancer patiens. J Clin Oncol 1998;16:3493–501. 3 Barry E, Alvarez JA, Scully RE, et al. Anthracycline-induced cardiotoxicity: course, pathophysiology, prevention and management. Expert Opin. Pharmacother 2007;8: 1039–58 4 Perez EA. Paclitaxel cardiotoxicity. J Clin Oncol 1998;16:3481–2. 5 Gennari A, Salvadori B, Donati S, et al. Cardiotoxicity of epirubicin/paclitaxel-containing regimens: role of cardiac risk factors. J Clin Oncol 1999;17:3596–602. 6 Malhotra V, Dorr VJ, Lyss AP, et al. Neoadjuvant and adjuvant chemotherapy with doxorubicin and docetaxel with surgery and radiation in locally advanced breast cancer. Proc Ann Soc Clin Oncol 2001;66:19. 7 Bublin M, Cutro R, Mishkin JD. Trastuzumab-induced cardiomyopathy. J Cardiac Fail 2008; 14:437–44. 8 Ewer SM, Ewer MS. Cardiotoxicity profile of trastuzumab. Drug Safety 2008;31:459–67. 9 Keefe DL. Trastuzumab-associated cardiotoxicity. Cancer 2002;95:1592–600. 10 Piccard-Gebhart MJ, Procter M, Leyand-Jones B, et al. Trastuzumab after adjuvant chemotherapy in HER2-positive breast cancer. N Engl Med 2005;353:1659–72. 11 Romond EH, Perez EA, Bryant J, et al. Trastuzumab plus adjuvant chemotherapy for operable HER2-positive breast cancer. N Eng J Med 2005;353:1673–84.

68

12 Tan-Chiu E, Yothers G, Romond E, et al. Assessment of cardiac dysfunction in a randomized trial comparing doxorubicin and cyclophosphamide followed by paclitaxel, with or without trastuzumab as adjuvant therapy in node-positive, human epidermal growth factor receptor 2-overexpressing breast cancer. J Clin Oncol 2005;23:7811–19. 13 Oczelik C, Erdman B, Pilz B et al. Conditional mutation of the ErbB2 (HER2) receptor in cardiomyocytes leads to dilated cardiomyopathy. Proc Natl Acad Sci USA 2002;99:8880–5. 14 Ewer MS, Vooletich MT, Durand J-B et al. Reversibility of trastuzumab-related cardiotoxicity: new insights based on clinical course and response to medical treatment. J Clin Oncol 2005;223:7820–6. 15 Mackey JR, Clemons M, Cote MA, et al. Cardiac management during adjuvant trastuzumab therapy: recommendations of the Canadian Trastuzumab Working Group. Current Oncol 2008;15:24–34. 16 Ganz WI, Sridhar KS, Ganz SS, et al. Review of tests for monitoring doxorubicin-induced cardiomyopathy. Oncology 1996;53:461–70. 17 Sengupta PP, Northfelt DW, Gentile F, et al. Trastuzumab-induced cardiotoxicity: Heart failure at the crossroads. Mayo Cinic Proc 2008;83:197–203. 18 Kirshbaum MN. A review of the benefits of whole body exercise during and after treatment for breast cacer. J Clin Nursing 2006;16:104–21. 19 Seidman A, Hudis C, Pierri MK, et al. Cardiac dysfunction in the trastuzumab clinical trials experience. J Clin Oncol 2002;20:1215–21. 20 Cvetkovic RS, Scott LJ. Dexrazoxane. Drugs 2005;66:1005–24. 21 Swain SM, Vici P. The current and future role of dexrazoxane as a cardioprotectant in anthracycline treatment: expert panel review. J Cancer Res Clin Oncol 2004;130:1–7.


Kardiotoxicita léčby metastatického karcinomu prsu

Recommend Documents