Hasičská kronika Svazek II okres Brno venkov (A I) Hasičská kronika. Svazek II: Hasičské sbory v okrese Brno venkov A - I

Hasičská kronika – Svazek II – okres Brno – venkov (A – I)

Hasičská kronika

Svazek II: Hasičské sbory v okrese Brno – venkov A-I

autor: Bruno Němec

Dolní Kounice / 2012

1


Vážený čtenáři. Spis, do kterého jsi právě nahlédl, je výsledkem několikaletého střádání, sbírání a třídění materiálů o hasičích v českých a moravských zemích. Dílo není prozatím u konce. Většina dostupných informací je vyčerpána a na pátrání po dalších prozatím nezbývá čas. Dokument je tedy poskládán tak, aby mohl být kdykoliv doplněn. Bruno Němec

OBSAH: Babice nad Svitavou Babice u Rosic Běleč Bílovice nad Svitavou Blažovice Blučina Borovník Branišovice Bratčice Březina Cvrčovice Čebín Česká Čučice Deblín Domašov u Brna Drahonín Drásov Heroltice Hlína Hluboké Dvory Holasice Horní Loučky Hostěnice Hrušovany u Brna Hvozdec Chudčice Ivančice Ivaň

2


HASIČSKÉ DESATERO 1. Nehledej v dobrovolném sboru hasičském ni zisku, ni slávy, nýbrž jen povinnosti bratrské pomoci v neštěstí. 2. Jsi-li hasičským dobrovolníkem, buď jím celou duší a celým tělem, nemáš-li dobré vůle, nejsi dobrovolníkem a jsi dobré věci na obtíž. 3. Buď obětavý a statečný, ale jednej vždy s rozvahou, zbytečně nevydávej se v nebezpečí a dbej v činnosti hasičské svého zdraví. 4. Jsi-li činovníkem, nevypínej se nad jiné, ale pamatuj, že ti, kteří Tě zvolili, očekávají od Tebe činnosti zvýšenou a všechny přednosti těla i duše. 5. Bratry své považuj za rodné, jsi-li vzdělanější, nepohrdej jimi, ale hleď se jich povznést. 6. Pamatuj, že na hasičském dobrovolníku se žádá povaha přímá, šlechetná a vlastenecká, v pospolitém jednání počestná a vlídná. 7. Užitečnost hasičského zřízení dokazuje se lépe skutky než slovy, ale zájmy hasičské dlužno vždy a všude slušným způsobem hájit. 8. Nevyvolávej ve spolku různic, sporů a pohoršení, ale přičiň se kvůli dobré věci, abys všeliké neshody přátelským způsobem zamezil nebo usmířil. 9. Máš-li na sobě čestný stejnokroj hasičského dobrovolníka, pamatuj, že nevhodným způsobem a chováním nezpůsobíš hanbu jen sobě, ale zařízení, jehož odznak nosíš. 10. Jsi-li členem hasičské dobrovolnosti, pak se tímto desaterem řiď a pak budeš dobrým hasičským dobrovolníkem.

3

Hasičská kronika – Svazek II – okres Brno – venkov (A – I) Okres Brno-venkov je okresem v Jihomoravském kraji. Jeho sídlem je město Brno. Rozloha okresu je 1499,95 km², počet obyvatel je 189 223 osoby (hustota zalidnění je 126 obyvatel na 1 km²). V okrese Brno-venkov je 187 obcí, z toho 13 měst a 9 městysů. Z jihomoravských okresů sousedí s okresem Brno-město, jenž zcela obklopuje, na severu s okresem Blansko, na východě s okresem Vyškov, na jihovýchodě s okresem Břeclav a na jihozápadě s okres Znojmo. Dále pak na západě a severozápadě sousedí s okresy Třebíč a Žďár nad Sázavou kraje Vysočina. Od 1. ledna 2005 je součástí okresu 25 obcí, převedených sem z kraje Vysočina, okresů Žďár nad Sázavou a Třebíč. Na území okresu jsou 4 celé správní obvody obcí s rozšířenou působností (Ivančice, Kuřim, Rosice, Šlapanice, Tišnov, Židlochovice). Od 1. ledna 2007 byly do území okresu sjednoceny hranice všech správních obvodů obcí s rozšířenou působností, které mají sídlo na jeho území. Zároveň byl připojen i správní obvod obce s rozšířenou působností Pohořelice, do té doby skoro celý součást okresů Břeclav a Znojmo.

Babice nad Svitavou

status: obec katastrální výměra: 17,42 km² počet obyvatel: 881 (2005) zeměpisná šířka: 49°16'59.89" s. š. zeměpisná délka: 16°41'46.07" v. d. nadmořská výška: 420 m adresa obecního úřadu: Obecní úřad Babice nad Svitavou Babice nad Svitavou 197 66401 Babice nad Svitavou Oficiální web: http://www.babice-nad-svitavou.cz Uprostřed lesů, ve vzdálenosti 13 km severovýchodně od Brna, v nadmořské výšce 460 m nad mořem, leží obec Babice nad Svitavou. Je to starobylá obec s dominantou - farním kostelem z roku 1448, zasvěceným sv. Janu Křtiteli. 550 let stojí tu kostel jako němý svědek všech babických události. Byl u vypálení vesnice švédským vojskem při dobývání Nového hradu v roce 1645. Zažil francouzské vojáky v roce 1809, rakouské a pruské vojsko v roce 1866. Stál tu při velkých požárech vesnice v letech 1807, 1824, 1850. V jeho blízkosti byl zastřelen v roce 1903 dezertér Kapusta. Roku 1945 byl nejen svědkem válečných událostí v Babicích, ale utrpěl i těžké šrámy. Jeho zdi vnímaly nádhernou hudbu Beethovenovu, Mozartovu, Handlovu a dalších mistrů, kterou zde provozoval v letech 1843-1859 babický rektor Valentin Petyrek se čtyřiadvacetičlennou kapelou. Jeho syn August, již jako

4

Hasičská kronika – Svazek II – okres Brno – venkov (A – I) dvanáctiletý, hrával zde na varhany. Kostel byl svědkem zrušení roboty v roce 1848, byl při stavbách školy, sokolovny, při rozvoji vesnice. Babický kostel byl inspirací spisovateli Jaroslavu Marchovi, malířům Ottu Petrovi, Františku Pokornému. Babické zvony již 550 let svolávají na mši, zvoní ráno, v poledne a večer, doprovázejí mrtvé na hřbitov.

Farní kostel sv. Jana Křtitele z roku 1448 v Babicích byl zařazen v roce 1996 mezi nemovité kulturní památky v okrese Brno-venkov.

Sbor dobrovolných hasičů Hasičský sbor byl založen 15. července 1893. Hlavními iniciátory byli hostinský a soustružník železa v Josefově František Touchin a rolník František Hemžal. Touchin byl v mládí několik roků u městských hasičů v Brně a po svém návratu do rodné obce se podílel na založení hasičských sborů v Adamově, Olomúčanech, Babicích a pravděpodobně i Vranově. Sbory, které založil, dokázal velmi dobře vycvičit. Za svou dobrou práci byl zvolen za člena župního výboru župy č. XVI a okrskovým velitelem. Po svém založení se stal starostou František Hemžal a náčelníkem Josef Nejezchleb. V Babicích se do roku 1914 konaly dvakrát župní sjezdy. V roce 1988 byl předsedou Květoslav Hloušek, velitelem Josef Hromek, jednatelem Josef Klučka. Po desetileté odmlce zahájila začátkem roku 2003 jednotka naplno znovu svoji činnost a začala plnit úkoly především v souladu požární ochrany, ale i v rámci kulturního a společenského dění jak v obci, tak i v blízkém okolí. První kroky byly směřovány především k akceschopnosti techniky a členů zásahové jednotky. Bylo nutné po letech útlumu, opravit a zprovoznit tehdejší techniku DA T 805 + PPS 12 a připravit ji společně s dalším poměrně bohatým požárním příslušenstvím na likvidaci mimořádných událostí. Byla vytvořena zcela nová zásahová jednotka, která postupem času získala kvalifikovanou požární odbornost a byla připravena k nasazení na likvidaci mimořádné události, byť jen se základními pracovními ochrannými prostředky jako (lehký pracovní stejnokroj PS II, požární přilbu PZ 3 a obuv kanady). Začátek byl po tak dlouhém útlumu velice složitý a bez opor vedoucích funkcionářů SDH, starosty obce a všech aktivních zapálených členů nemyslitelný. Zásahová jednotka má v roce 2003 20 členů, kteří jsou pravidelně školeni a cvičeni v souladu s osnovou odborné přípravy jednotek požární ochrany a splňují veškeré odborné požadavky pro výkon ve funkci člena zásahové jednotky. Zásahovou jednotku tvoří velitel jednotky, 2 velitelé družstev, 4 strojníci, 8 nositelů dýchací techniky, 6 zdravotníků první pomoci, 5 členů má osvědčení pro práci s motorovou pilou. Veškerá zmíněná odborná kvalifikace je získána v profesionálních institucích MV a HZS – kde také dochází k pravidelným periodickým a cyklickým zkouškám. Od roku 2003 došlo ke značné modernizaci pracovních ochranných prostředků, které nahradily a doplnily chybějící či nevyhovující vybavení. Jednotka disponuje novými

5

Hasičská kronika – Svazek II – okres Brno – venkov (A – I) požárními přilbami Galet, kompletním zásahovým oděvem Fireman III a kvalitní zásahovou obuví. Veškeré výstrojní prostředky splňují potřebné normy a požadavky na ochranu zdraví zasahujících hasičů. Zásahová jednotka má za 6tileté působení v rámci operačního řízení 70 různorodých zásahů jako požáry, dopravní nehody, likvidace obtížného hmyzu, čerpání vody, záchranu osob + první pomoc a odstraňování následků přírodních rozmarů (povodně, sněhové kalamity, větrné poryvy). Jako nejvýznamnější či nejnáročnější zásahy můžeme zmínit povodně po jarním tání sněhu v r. 2006 v obci Bílovice nad Svitavou, požár hospodářského stavení v r. 2007 v obci Babice nad Svitavou a zejména pak všechny zdravotní zásahy, – jsou to závažné události, kdy je naostro prověřena připravenost členů zásahové jednotky a akceschopnost techniky. Hasičská zbrojnice V roce 2007 se začal naplňovat ve spolupráci s vedením obce sen všech hasičů a to ve smyslu stavební rekonstrukce objektu hasičské zbrojnice. Novou přestavbou podkroví hasičské zbrojnice, vznikají důstojné prostory a zázemí pro práci. Průběh vykonané práce na hasičské zbrojnici: - vybudování schodiště na půdu - rozebrání a následná výstavba čelních štítů + zabudování oken - vybetonování podlahy na půdě - výstavba skladu PHM pod schodiště - rozebrání střešní krytiny a trámové vazby - z pevnění a výstavba nové podezdívky - položení nové vazby + výstavba věžičky na hadice - výstavba jednotlivých místností Veškeré práce provádí řemeslníci z obce – za menšího či většího pracovního přispění hasičů. Požární technika K dnešnímu dni jednotka disponuje bohatým vozidlovým parkem sice starší výroby, ale připravené a vybavené k okamžitému výjezdu. Cisternová automobilová stříkačka CAS 25 Š 706 RTHP – vozidlo bylo zakoupeno v r. 2003 od SDH Velké Losiny v hodnotě 80 000 Kč. Pro jednotku je to prioritní vozidlo pro boj s požárem, vozidlo umožňuje přepravu požárního družstva 1+7 + dostatek požárního příslušenství nutného na likvidaci vzniku mimořádné události, vozidlo má vlastní nádrž na vodu o kapacitě 3 500 l, bolístkou vozidla jsou časté poruchy, které si vyžadují neustálý servis. V letošním roce se připravuje rekonstrukce vozidla u specializované firmy z prostředků státní dotace. DA T 805 – vozidlo prošlo v letech 2003-2004 různými více či méně složitými opravami provedené šikovnýma rukama strojníků a techniků. Předností vozidla je jízda terénem, umožňuje přepravu družstva 1+8 + požární přívěs, vozidlo je stále zařazeno ve výjezdu v rámci operačního řízení. TA-1 Mazda – jedná se o dodávkový automobil který umožňuje přepravu družstva 1+5, vozidlo je především určeno k zásahům technického charakteru a tomu odpovídá i výbava vozidla (elektrocentrála, kalové čerpadlo, motorová pila, sorbent atd.). V r. 2005-2006 byli provedeny potřebné úpravy a opravy ( lak,brzdy,výstražné zařízení apod.) vše svépomoci členy jednotky. Vozidlo bylo zakoupeno v r. 2005 v hodnotě 30 000kč., z prostředků SDH. CAS 32 T 148 – vozidlo bylo získáno v r. 2008 bezúplatným převodem od MO, posádka 1+3, kapacita vodní nádrže 6 000 l, vozidlo zůstává prozatím nezařazeno ve výjezdu v rámci operačního řízení.

6

Hasičská kronika – Svazek II – okres Brno – venkov (A – I) PPS 12 – 2x – jedná se o požární přívěs vybavený požárním příslušenstvím na likvidaci požáru + pož. čerpadlem, jeden z přívěsů byl získán v r. 2007 bezúplatným převodem od MO. VTA 60 – jedná se o požární přívěs - odsávač kouře + potřebné vybavení umožňující vyčištění prostor od kouře a zplodin hoření, přívěs byl získán v r. 2006 bezúplatným převodem od HZS ČR. Další technika a vybavení: motorová pila Stihl, kalové čerpadlo, elektrocentrála, požární čerpadlo PS 8, dýchací přístroje Saturn S7, křísící přístroj Saturn - oxy, oblek OL-2, ruční radiostanice, vozidlová radiostanice, vojenský stan, přívěs – polní kuchyně.

Babice u Rosic

status: obec katastrální výměra: 5,68 km² počet obyvatel: 596 (2. 10. 2006) zeměpisná šířka: 49° 10' 25" zeměpisná délka: 16° 21' 31" nadmořská výška: 370 m adresa obecního úřadu: Náves 14 Babice u Rosic 66484 Zastávka u Brna Oficiální web: http://www.babiceurosic.cz Nejstarší povědomá zpráva o Babicích pochází z roku 1228. Není pochyb o tom, že již před touto dobou byly osídleny a že zrod vesnice spadá hlouběji do středověku. V roce 1228 král Přemysl Otakar I. písemně ztvrzuje založení panenského kláštera Cisterciátek v Oslavanech, v místě kde stojí dnešní zámek, které v této době se jmenovalo „Údolí Mariíno“. K oslavanskému klášteru patřily Babice od roku 1228 až do roku 1307, ve kterém je získal koupí klášter v Sedleci u Kutné Hory. Později vlastnili Babice různí majitelé, až konečně připadly k Rosicím. Od roku 1560 byl vlastníkem celého rosického panství Jan Starší ze Žerotína, později Karel Starší ze Žerotína, který je v roce 1628 prodal Albrechtu z Valdštejna. Celkem vlastnilo Babice asi 20 různých majitelů, jako příslušenství rosického panství.

7

Hasičská kronika – Svazek II – okres Brno – venkov (A – I) Uhlí, které se na katastru obce začalo dobývat v malém množství koncem 18. stol. a v první polovině 19. stol., se kopalo ručně z povrchových vrstev až do hloubky 25 – 45 m. Takzvaná Dědičná štola vedla od bývalé budovy ředitelství RUD v Zastávce jižním směrem až do lesa Skříňka. Do ní bylo zaraženo 7 šachtic a to: Na Plantážích, U druhého, Nad dynamitkou, Za Ferdinandkou, U Jánošíka, Za novou školou, u bývalé hájenky ve Skříňce. Těžení bylo prováděno ručním rumpálem. Jen Na Plantážích byl použit koňský pohon. Protože toto těžení bylo těžké, obtížné a neekonomické, byla v roce 1856 zaražena nová šachta Ferdinandova, ve které byl zpočátku těžní stroj o výkonu 60 k. s. Zmíněné šachtice sice již dávno zanikly, ale ještě dnes jsou vidět prohlubně nebo náspy hald po nich v lese. Roku 1848 byla postavena jáma Antonín a Simson ve Zbýšově, roku 1857 ve Zbýšově ještě důl Jindřich I. a roku 1856 vybudována koksovna. V Zastávce byla roku 1852 zaražena jáma Heringova a v roce 1887 jáma Juliova. Roku 1859 byla postavena v Zastávce vysoká pec a válcovna, později k nim přibyla Martinská pec, slévárna a strojírna. Uhlí se zpočátku rozváželo do dalekého okolí jen koňskými potahy, což brzo s rozvojem těžby nestačilo. Proto byla už v roce 1855 vybudována a dána do provozu železnice z Brna do Zastávky, v roce 1858 až 1860 ze Zastávky na důl Ferdinand a dál do Zbýšova k jámě Jindřich I., Antonín a Simson a v roce 1870 až na Anenskou. Samotná železnice ze Zastávky do Okříšek byla zbudována teprve až v roce 1886. Tento velký rozvoj dolování a hutnictví vedl k velkému přílivu pracovních sil do celého revíru a tím i do Babic.

Sbor dobrovolných hasičů V Babicích na Rosicku doháněli zpoždění ve vzniku hasičského sboru za sousedními vesnicemi. Rozhodli se až 28. června 1925, kdy svolali do místní hospody ustavující valnou hromadu. Činovníky se stali lidé, požívající v obci všeobecnou důvěru. Martin Patera byl zvolen starostou, Augustin Nejedlý se staral o výcvik a Josef Žaloudek o administrativu.

Běleč

status: obec katastrální výměra: 4,03 km² počet obyvatel: 186 (2. 10. 2006) zeměpisná šířka: 49° 26' 02" zeměpisná délka: 16° 22' 59" nadmořská výška: 406 m adresa obecního úřadu: Běleč 5

8

Hasičská kronika – Svazek II – okres Brno – venkov (A – I) Běleč 679 23 Lomnice Oficiální web: http://www.belec.unas.cz/ Základy obce byly položeny již roku 1447, ovšem oficiální založení obce Běleč je možno stanovit do poloviny sedmnáctého století, kdy po bitvě na Bílé hoře, nově usazená okolní šlechta zakládala mnohé vesnice, které byli poddány a robotou povinny. Vesnici Běleč založilo panství Lomnické na místě, kde dosud byla pouze hájenka. Nově založená vesnice neměla svou vlastní správu a spadala pod lomnického rychtáře. Vesnice se nachází v hlubokém údolí, na soutoku dvou potoků, tekoucích od Křeptova a Ochoze. 1911 - v tomto roce je rozhodnuta stavba silnice z Lomnice do Doubravníka přes Ochoz a Běleč. Samotná stavba je započata v roce 1912. 1914 - život ovlivněn první svět. válkou, ve které přišlo o život 6 obyvatel obce. Stavba silnice pokračuje pomalým tempem. Stavitelem byl ital jménem Ambrož. Měl pouze několik dělníků pracujících za minimální mzdu. 1921 - sčítání lidu ukazuje, že obec má 187 obyvatel. 1922 - zbořena dřevěná kaple a postavena nová zděná. Náklad činil 25.000 Kčs, mimo různý materiál, který byl nakoupen už v roce 1913. Kaple byla zasvěcena "k srdci Ježíšovu“. Dnes se zde koná pouť vždy tři neděle po svatodušních svátcích. 1923 - přibývají stále nové rodinné domky a občan Hájek Václav postavil velký dům na spodním konci Bělče, kde otevřel hostinec. Domu se přezdívalo "Hotel", protože vybudoval i podkrovní pokoje. 1926 - skončena regulace potoka, tím Běleč mnoho získal po stránce zkrášlení a zvelebení obce. 1930 - požár zemědělské usedlosti. Vyhořel rolník Jar. Starý č.10. Požár byl lokalizován jen na obytné stavení a stodolu. 1931 - od tohoto roku do 1934 bylo v obci směrem ke Křeptovu a Ochozi postaveno 7 rodinných domků, počet obyvatel je 220. Stále se pracuje na zvelebnění obce, podél cesty z Bělče do Křeptova byla vysázena alej třešní a ořešáků. 1935 - U chudobince byl postaven svépomoci občanů nový betonový most, který zaměnil dosavadní most dřevěný a splnil všechny požadavky. Náklady činily pouze 2100 korun. Také je zvětšen opraven chudobinec za 5700 korun. 1937 - opět vypukl požár, vyhořel domek Štourače Josefa č. 22. 1938 - vystavěn pomník padlým ve světové válce v parčíku u kapličky. 1946 - byl na místě na místě, kde nacisté zavraždili občany z Bělče, postaven pomník. 1947 - opět hoří stavení Čechovo, oheň docela brzy uhašen. Obec roste, má přes 200 obyvatel. Největší událostí tohoto roku byl jistě zavedení elektrického proudu. 1950 - obec hasičům zakoupila motorovou stříkačku a byl zaveden místní rozhlas a telefon. 1955 - 2. května započala výstavba silnice z Bělče do Křeptova. Na tuto akci bylo přiděleno od ONV Tišnov 400 000 Kčs. Díky sesouvání půdy se náklady zvýšily na na 750 000 Kčs. 1957 - založeno JZD v Bělči. 1963 - stavba prodejny Jednoty.V kulturním domě v Křeptově se každý týden koná filmové představení. 1975 - veřejný vodovod v Bělči. 1977 - veřejný vodovod v Křeptově.

Sbor dobrovolných hasičů SDH Běleč-Křeptov bylo založeno v obci na přelomu padesátých a šedesátých let. V roce 1950 obec zakoupila motorovou stříkačku. Poté hasiči soutěžili na okrskových závodech se

9

Hasičská kronika – Svazek II – okres Brno – venkov (A – I) strojem PS 8. Po dlouhé odmlce, teprve v roce 2000 nastoupila nová generace hasičů a činnost SDH Běleč-Křeptov, pod vedením nového velitele Pavla Přikryla byla opět obnovena. Postupem času se vytvořilo několik družstev - muži A a B, ženy, děti. Při současném počtu obyvatel není možné udržet tolik fungujících družstev schopných závodit, proto se nyní pravidelně závodů účastní jeden tým mužů a a jeden tým žen a to převážně na soutěžích Velké ceny Blanenska, ale také rádi zavítají na závody do sousedního žďárského okresu na Žďárskou ligu v požárním útoku. Děti se každoročně zúčastňují místní okrskové soutěže.

Bílovice nad Svitavou

status: obec katastrální výměra: 14,7 km² počet obyvatel: 3044 (3.7.2006) zeměpisná šířka: 49°14'41"N zeměpisná délka: 16°40'24"E nadmořská výška: 236 m adresa obecního úřadu: Komenského 446 Oficiální web: http://www.bilovice-nad-svitavou.cz Obec Bílovice nad Svitavou leží v krásném a půvabném údolí řeky Svitavy, asi 3 km severně od brněnské čtvrti Obřany. Pro svoji mimořádně pěknou polohu a přírodní scenerie byl kraj okolo Bílovic nazýván Moravským Švýcarském. Řeka Svitava dělí vesnici na dva díly. Od řeky se zdvíhají lesnaté stráně ze tří stran, které tvoří bezpočet romantických údolí s bohatými smíšenými lesy a studánkami se zdravou, průzračnou vodou. Do Svitavy se uprostřed vesnice vlévají dva potoky - od východu Časnýř a od západu potok Melatín. Podél řeky Svitavy vede železnice z Brna do České Třebové a dále do Prahy, postavená v letech 1843 - 1848. Autem se z Brna - Obřan dostaneme přes Bílovice po okresní silnici do Řícmanic, Kanic a Babic nad Svitavou, dále do Adamova a Moravského krasu - odbočka z okresní silnice před mlýnem Koudelka. Přes Bílovice vede i autobusová doprava ČSAD z Brna do Babic. První písemná zmínka o obci pochází z roku 1542. Obec bývala oblíbeným výletním místem obyvatelů Brna, kteří chodili pěšky od tramvaje z Obřan podél řeky Svitavy. I nyní do Bílovic směřují turisté a cykloturisté cíleně nebo jen při projíždění auty je upoutá malebně položená vesnice. Každoročně na podzim je tradičně pořádán pro děti Pohádkový les, jehož trasa vede z Bílovic krásnými pěšinami lesem až do Řícmanic. Je to akce velice oblíbená jak místními dětmi i rodiči, tak přespolními ze širokého okolí. Vítání jara se rovněž přiřadilo k mnohaletým

10

Hasičská kronika – Svazek II – okres Brno – venkov (A – I) tradicím. Příroda Mateřská škola a základní škola zajišťují dětem z Bílovic a Řícmanic předškolní a školní vzdělání, umělecká škola se stará o kulturní a hudební rozvoj dětí. O zdraví občanů se starají 2 praktičtí lékaři, 2 zubní lékaři, 1 dětská lékařka a 1 ženský lékař. Dvakrát v týdnu ordinuje internista. Z výrobních závodů zůstal v obci po roce 1990 jen mlýn a TUSCULUM.

Sbor dobrovolných hasičů Sbor dobrovolných hasičů byl v Bílovicích založen z podnětu řídícího učitele Josefa Tepery. Obec tehdy měla 165 domů a občané byli při požáru odkázáni sami na sebe. Založení hasičského sboru schválil obecní výbor 5. 1. 1893. Prvním předsedou byl zvolen majitel hostince a realit p. Jan Šloff, náčelníkem Josef Tepera. V květnu 1893 žádali bílovičtí hasiči o „milostivé schválení stejnokroje“, který podle jejich přesného popisu vypadal takto: Oděv služební: Šedá cvilichová blůza, bez šosů a bez paspulek, zvenčí na prsou kapsy, stojatý límec s malými červenými výložkami. Oděv slavnostní: a/ Tmavomodrá, soukenná, přiléhající blůza, nepaspulovaná, s náprsními kapsami, s jednou řadou sedmi žlutých zlatých knoflíků v průměru 2 cm, jejichž žlutá barva nechť je stejná s barvou mosazného hřebene na přilbě. Stojatý límec s malými červenými výložkami, na nichž je odznak kovový, jako u oděvu služebního. b/ černé soukenné spodky bez paspulek c/ přilbice táž jako u oděvu služebního Hasiči žádali o podporu a první dar 20 zlatých obdrželi od Ludvíka rytíře z Gomperzů, čestného člena Bílovic. Jan Julinek daroval sboru menší přenosnou jednoproudní stříkačku. V tom roce byla za 1 010 zlatých zakoupena normální čtyřkolová stříkačka, výzbroj a nejnutnější nářadí.O žních v r. 1895 byla zahájena požární stráž. V r. 1897 byla pořízena malá lékarnička, sloužící i všem ostatním občanům. V obci nebyl lékař. V r. 1904 se konal v Bílovicích pod záštitou obecního zastupitelstva sjezd hasičské župy brněnské. 9. listopadu 1919 byl ustaven ženský odbor, první organizovaný na Moravě V lednu 1920 sbor čerpal při rozvodněné Svitavě ze zatopených sklepů vodu. 16. 9. 1921 Bílovičtí pozdravili prezidenta Masaryka za jeho první návštěvy na Moravě. V r. 1923 nabídla majitelka hostince Klára Prachařová stavební místo o výměře 92 m2 za 11 500 Kč na stavbu skladiště. Předsedou čtyřčlenného odboru byl zvolen Rudolf Koudelka, stavbou skladiště byl pověřen zednický mistr Leopold Fritz. 18. 5. 1924 se konala slavnost 30 let trvání hasičského sboru, spojená s otevřením hasičského skladiště. V r. 1925 zemřel zakládající člen a první náčelník sboru Josef Tepera. Dne 15. 6. 1926 za dlouhotrvajících dešťů sbor konal záchranné práce při rozvodněné Svitavě a druhý den ráno dosáhla vodní hladina výšky 391 cm, nejvyšší od dr. 1883, kdy byla

11

Hasičská kronika – Svazek II – okres Brno – venkov (A – I) 375 cm. Ve mlýně byly zatopeny stroje, obec byla bez el. osvětlení a z levého břehu se chodilo do dědiny po železničním náspu. Ve všech domech u nádraží byly zatopeny sklepy. Dne 23. 10. 1926 obecní zastupitelstvo za přítomnosti delegátů sboru uznalo, že je nutno zakoupit automobilovou stříkačku. Toto se uskutečnilo v dubnu 1927. Od r. 1893 sbor zasáhl při 13 požárech v Bílovicích a 7 přespolních, uhasil 7 lesních požárů a v lese uhasil i několik ohňů v zárodku. Osmkrát se zúčastnil záchranných prací při povodních a průtržích mračen. Pořádal plesy, taneční zábavy, veřejná cvičení, dožínky, Martinské hody, konal služby při kulturních podnicích, aj. Udržoval bratrské a přátelské styky se sbory a spolky a těšil se přízni občanů. V roce 1988 byl předsedou Miloslav Srba a velitelem František Vojáček. Po dlouhodobé stagnaci celého sboru se podařilo jednotku oživit, částečně omladit a hlavně se podařilo zaktivizovat členy, že mají chuť pracovat. Ke dni 17. 1. 2003 má sbor celkem 50 hasičů a 21 členů v zásahové jednotce. Tím patří mezi větší organizace v obci. Rok 2002 se jeví jako zcela výjimečný, vyplněný prací hasičů, přeměněním v pěkné prostředí klubovny, garáže a také na první pohled neviditelnou prací na hasičské technice. Technika: A. Historické čerpadlo DS-16 B. Elektrické kalové čerpadlo KDFU-80 C. Čerpadlo PMS-12 D. Dopravní automobil DA-12, AVIA 31 E. Cisternový automobil CAS-25, Š-706 RTHP, zakoupený od kolegů z Obřan

Blažovice

status: obec katastrální výměra: 5,93 km² počet obyvatel: 1084 (3. 7. 2006) zeměpisná šířka: 49° 9’ 41’’ zeměpisná délka: 16° 47’ 13’’ nadmořská výška: 242 m adresa obecního úřadu: Nádražní 242 66408 Blažovice Oficiální web: http://www.blazovice.eu První písemná zpráva o Blažovicích je z r. 1131, kdy byly jmenovány při soupisu majetku olomouckého biskupství. Další zpráva je z r. 1317, kdy Kateřina z Lomnice roz. z Deblína

12

Hasičská kronika – Svazek II – okres Brno – venkov (A – I) darovala mimo jiné ves Blažovice Velké a Blažovice Malé klášteru Dominikánek na Starém Brně. Vesnice patřila ke klášteru až do jeho zrušení r. 1782. Jako pamětihodnost zůstaly zachovány na zdech bývalého statku dvě pamětní desky. Na jedné z nich je německý nápis na paměť znovu vybudování "blažovického zděného dvora" v roce 1725 představenou kláštera sv. Anny v Brně Beatrix Luxenthal. Dne 2. prosince 1805 se na katastru Blažovic a v jejich okolí odehrála Bitva tří císařů. Krvavé střety probíhaly na celém katastru i v samotné obci. Bitva přinesla obyvatelstvu nezměrné utrpení. Dnes jsou Blažovice obcí s pěkně upravenými domy s předzahrádkami a udržovanými trávníky s výsadbou stromů a keřů. Vesnice má 340 domů a 1095 obyvatel. Obec má svůj znak a prapor.

Sbor dobrovolných hasičů Na hranici s vyškovským okresem dochází v letech 1895 - 1896 k založení tří sborů: v Prací, Blažovicích a v Jiříkovicích. V Praci patří k zakladatelům Antonín Žemla, Julius Šafařík, Jan Štěpánek, Jan Frodl a tehdejší starosta obce František Dvořáček. Prvním starostou byl rolník Antonín Žemla, náčelníkem Jan Štěpánek - rovněž rolník. Administrativu a veškerou agendu svěřili učiteli Juliovi Šafaříkovi. K činné hasičské práci se hlásilo už roku 1895 24 zájemců. Představenstvo obce v Blažovicích využilo roku 1895 pomoci zkušeného Viléma Valníka, dozorce IX. hasičské župy a když se za sbor zaručila celá obec, vytvořily se začínajícím činovníkům dobré předpoklady pro úspěšnou činnost. Starostou se stal rolník Tomáš Ondráček, náčelníkem rolník František Kaláb a jednatelem začínající učitel Bedřich Novák. Počáteční výzbroj a výstroj byla velmi skromná.

Blučina

status: obec katastrální výměra: 16,67 km² počet obyvatel: 2039 (3.7.2006) zeměpisná šířka: zeměpisná délka: nadmořská výška: 187 m adresa obecního úřadu: nám. Svobody 119 Oficiální web: http://www.blucina.cz Obec leží asi 15 km jižně od Brna. Je rozložena při severním úpatí Výhonu (355 m), který představuje nejvyšší bod Pracké pahorkatiny. Izolovaná vyvýšenina Výhonu tvoří dominantní

13

Hasičská kronika – Svazek II – okres Brno – venkov (A – I) bod pro celý prostor mezi okrajem Českého masívu na severozápadě a pásmem karpatských flyšových příkrovů na jihovýchodě. Nápadné postavení Výhonu je navíc umocněno soutokem Svratky a Cezavy a umístěním mezi dvěma od pradávna osídlenými územími: brněnskou kotlinou a Pavlovskými vrchy. Hladinu řeky převyšuje o více než 170 metrů. Jeho prudké svahy zdobí pestrá mozaika vinohradů, kde se rodí vynikající moravská vína, sadů, políček a zahrad, travnatých mezí podél cest, lesíků a stepních travnatých lad. Na rovnějších místech se táhnou pole a rozlehlé vinohrady. Z Výhonu, kde by měl v budoucnosti vzniknout přírodní park, se nabízejí daleké výhledy do okolní rovinaté krajiny Dyjsko - Svrateckého úvalu. Na severozápadních svazích masivu Výhonu se nachází přírodní památka Nové Hory. Název Blučina je tvořen s největší pravděpodobností příponou -ina k základu -bluk, značící hukot vody, tedy místo, kde bylo zvuk vydávaný tekoucí vodou výrazně slyšet, případně kde takový vodní zdroj, potok, tekl. První spolehlivá historická písemná zmínka o Blučině pochází ze 7. prosince 1240, kdy vydal král Václav I. pro tišnovský klášter, který v letech 1232 - 1234 založila královna vdova Konstancie a její syn moravský markrabě Přemysl, a jeho statky ochranné privilegium, jenž mezi mnoha jinými dosvědčil také Johannes plebanus de Luschin, tedy Jan, plebán neboli farář z Blučiny.

Sbor dobrovolných hasičů Historicky byl sbor založen 1. července 1884 a počal svoji činnost přijímáním členů. Tehdy se jich přihlásilo 46. Iniciátorem vzniku a prvním starostou byl rolník a obchodník Jan Nebovidský, v té době starosta obce. Výcvik měl na starosti František Šťasný, administrativu Josef Floder. Roku 1988 byl předsedou Oldřich Kozel, velitelem K. Schiller a jednatelem ing. Ladislav Sklenář. Sbor koná každoročně „drakiádu ” pro děti. Také se podílí na čistotě a úklidu v obci a to zejména sběrem kovošrotu až po čištění silnic po bouřce. V roce 2006 se jednotka podílela na kontrole zvýšené vodní hladiny řeky Cézavy. Technika: CAS 24 - Liaz L101 CAS 25 - Š 706 RTHP

Borovník

14


STATISTICKÉ ÚDAJE r. 2006 Status Zeměpisná šířka Zeměpisná délka Katastrální výměra Nadmořská výška Počet obyvatel (r. 2006)

Obec 49° 21' 20" 16° 13' 46"

271 ha 488 m 81

První písemná zmínka o obci je z roku 1398. Jméno obce je podle lesa borového, který sahal až k dědince rozložené podle potoka Halda. Podle lesa je jméno i tratě u Borka, Borek. Tratě uvedené ve staré katastrální mapě, u Vlčí hory, u Liščiny, napovídají jaká zvěř v nich žila. Ve XIV. století se podle dědiny jmenoval zemanský rod z Borovníka. Roku 1451 se píše v zemských deskách Bernard z Borovníka. Roku 1581 patří Borovník i Rozseč Janu z Nové Vsi a Radkova. Zanedlouho obec Rozseč neznámo jakým způsobem zpustla, protože v roce 1617 se uvádí jako nově založená a připadla se statkem Rojetínem k panství Osovskému. Protože v dobách válek mnoho lidí z dědin uteklo a šlechta na velkostatky potřebovala robotnou sílu a vláda vídeňská daně, začaly se zakládat nové osady. Když poddanský robotní poměr r. 1848 byl zrušen, patřily obce bítešského okresu k jednotlivým panstvím. Borovník, Milešín, Březí, Bitýška, Skřinářov, Ondrušky, Rozseč, Vidonín, Vlkov, Rojetín - panství Osová. Po válkách třicetiletých r. 1650 bylo v Borovníku 7 usedlostí. Všechny byly obydleny. Byly to domy č.1;3-4;5-18;9;10-19;8-7;15-22. Nejstarší rody v dědině jsou Madrónů a Juříčků. Do zrušení roboty 1848 správu obce řídil rychtář jmenovaný správcem panství na Osovém. Poslední rychtář byl Franz Marek z č. 19. Potom patřila dědina do svazku obcí Březí. Asi v roce 1904, vystoupily dědiny Borovník a Rozseč ze svazku s Březím a utvořily jednu obec. Prvním starostou byl František Juříček z č. 9. Tento spolek se dlouho neudržel a už o příštích volbách měla každá obec starostu svého. V Borovníku to byl Josef Svoboda z č, 15. Když v r. 1910 náhle zemřel, byl zvolen František Vlček z č. 7. Po něm v r. 1914 Tomáš Madron z č. 8, který úřadoval přes celou první světovou válku. Potom v prvních volbách ve svobodné republice r. 1919 byl opět zvolen František Vlček - stavba silnice. V roce 1924 zvolen Josef Svoboda z č. 15. R. 1931 - Hynek Češka, v r. 1935 - Bedřich Juříček. V roce 1938 František Volný z č. 1 - regulace potoka, upravování, kaplička, kanaliace, nový železobetonový most. Prvním předsedou MNV po válce, po vyhnání Němců byl v osvobozené republice Miloš Češka z č. 9. Borovník, který patří do farnosti Březí, je samostatnou obcí opět od roku 1990. Do roku 2002 ji řídil starosta František Sladký a potom, až do roku 2006, Jiří Crha. Oficiální web: www.borovnik.wbs.cz

Sbor dobrovolných hasičů V dědině víme o velké povodni v r.1827, kdy voda potoka podemlela a zničila chalupu na Svobodové louce. Pověst neříká, že by někdo přišel o život. Požáry v obci připomínají se v roce 1862 u Juráčků v č.18, a v r. 1883 v č. 2, hospoda malíře Juříčka. Hasičské dobrovolné sbory ještě v té době nebyly. Oheň v č. 2 byl veliký a stavení shořelo do základů. Sousedé vyváděli dobytek a vyklízeli chalupy. Na doškové a šindelové střechy přikrývali mokré pytle a polévali je vodou vynášenou po žebříku v putýnkách.

15

Hasičská kronika – Svazek II – okres Brno – venkov (A – I) 29. 5. 1901 za bouřky uhodil blesk do štítu stavení v č. 10 a zabil v kuchyni hospodáře Jana Svobodu a v druhé místnosti čeledína Holánka, který tam klečel a modlil se, jak bývalo za bouřek zvykem. Ženě a dětem se, kteří byli ve světnici se nic nestalo. Oheň nevznikl. V obci měla myšlenka-heslo hasičské: Bohu ke cti, bližnímu ku pomoci, své příznivce. Už dávno před první světovou válkou se zde domluvili o založení sboru. Malá vesnička a její obyvatelé zemědělci zaneprázdněni stále všední těžkou prácí a starostmi, nebyla příznivou půdou pro založení hasičského sboru. A byly to velké požáry v dědině, kdy znova zájem a potřeba sboru požárníků se pociťuje. V roce 1933, 7. listopadu večer, ozářily plameny oblohu, jak hořelo stavení a mlýn Brychty z č. 6. Vyhořel úplně, zůstala jen stodola. Dobytek byl zachráněn. Požár vznikl od naftového motoru, kterým byl mlýn poháněn. O 6 let později v r. 1939 v červnu udeřil blesk do štítu stavení Bl. Svobody č. 22, přesto že byly na střeše hromosvody. Také jemu shořelo celé hospodářství, až po stodolu. Při hašení těchto ohňů ukázala se sice obětavá práce sousedů, ale toužebně byl očekáván příjezd has. sborů, plně vybavených tehdy ještě ručními stříkačkami, nejbližší byl z Březí. Vzdálenější sbory se také sjeli k ohňům a to:Milešín, Níhov. Hadice na vodu natahovali do potoku k mostu. Strach němců z leteckých útoků vyvolal v roce 1943 zřízení hasičských sborů v každé obci. A tak došlo i v Borovníku ke zřízení dobrovolného, ale přece jen povinného požárního sboru. A protože každá nadiktovaná věc se provádí s nechutí, nebylo mnoho zájmu o nově zřizovaný sbor, který měla vybavit obec. Pro malou obec to bylo těžké břemeno, protože v té době se prováděla regulace potoka, kanalizace a úprava návsi. Tyto potíže vedly starosty obcí Borovníka a Rozseče k jednání a schváleno úředně bylo založení SDH Borovník - Rozseč. 31. ledna 1943 došlo k ustavující schůzi za účasti zástupců OHJ, založení SDH Borovník Rozseč. 14. února 1948 se na schůzi dohodlo rozdělení sboru, pro každou dědinu zřídit samostatný sbor. Členové sboru na schůzi se dohodli vesměs pro rozdělení a prohlásily, že malá činnost je zaviněna tím, že členstvo ze dvou obcí nemá dosti ochoty ke společné práci, částečně též z důvodu prestižních. Společně zakoupená stříkačka se ponechala pro společné použití obou nově založených sborů, do doby než si samostatné sbory zakoupí svoje, již moderní. Přilby byly rozděleny na půl, každý sbor po 6 ks, a po jedné trubce. Konečná likvidace byla provedena 6. března 1948, a byl zřízen samostatný SDH Borovník. Od roku 1948 byl starostou SDH Josef Svoboda, velitelem Josef Madron. Roku 1951 byla přidělena motorová stříkačka PPS 8. 30. května 1995 byla zakoupena Obecním úřadem motorová stříkačka PPS 12 R-1. Starostové sboru: 1948-1968 Josef Svoboda 1968-1980 Antonín Matoušek 1980-1994 František Volný 1994-2000 František Koláčný 2000Vítězslav Svoboda Velitelé SDH : 1948-1968 Josef Madron 1968-1975 Vítězslav Svoboda 1975-1978 Jiří Gruber 1979-1991 Karel Juráček 1991-1994 Leoš Svoboda 1994-2000 Vítězslav Svoboda 2000-2004 Karel Juráček ml. 2004Martin Svoboda

16

Hasičská kronika – Svazek II – okres Brno – venkov (A – I) od 1. listopadu 2004 - výbor sboru starosta Vítězslav Svoboda místostarosta František Hála velitel Martin Svoboda pokladník Petr Lysoněk strojník I. Michal Svoboda strojník II.,preventiva Pavel Vojtěch preventiva Petr Svoboda V roce 1999 se zrekonstruovala prádelna na návsi. Postavila se čekárna na autobus. O rok později se postavila nástavba nad garáží a čekárnou, místnost pro hasiče. Na garáži si udělali vrata a mají veškerou svoji hasičskou techniku i výstroj pohromadě. V případě zásahu jsou již plně vybaveni. V roce 2007 se dostavělo sociální zařízení k hasičské zbrojnici. 17. května sbor dobrovolných hasičů oslavil 60. let založení samostatnosti sboru a 65 let založení SDH společně s Rozsečí. Oslava se konala u budovy bývalé školy, opékalo se selátko a byl uspořádán raut. Hasiči byli vyznamenáni pamětními listinami, medailemi za zásluhy, za 20 a 30 let u sboru. K příležitosti se konalo hasičské cvičení, ale požární útok provedli jen děti, začal přívalový déšť a velitelé sborů se společně domluvili, že se cvičení ukončí a nebudou cvičit ženy a muži. Startovné se nevracelo. Louka byla moc rozmoklá a nestálo to za to, aby se někdo zranil. Byla tři družstva žen, tak aby jim to nebylo líto, losovaly velitelé družstev žen o poháry. Velitelka družstva Borovník vylosovala 1. místo, tak ženy dosáhly 1. místa aniž by cvičily.

Branišovice

STATISTICKÉ ÚDAJE r. 2006 Status Zeměpisná šířka Zeměpisná délka Katastrální výměra Nadmořská výška Počet obyvatel r. 2006)

Obec 48° 57’ 45’’ 16° 26’ 2’’ 1 105 ha 194 m 523

Obec leží v geomorfologickém celku Dyjsko – svrateckého úvalu, v podcelku Drnholecké pahorkatiny, v okrsku Olbramovické pahorkatiny, která má sklon k jihovýchodu. Převažují zde pole s pěstováním pšenice, kukuřice a cukrovky, hojně sady (meruňky, broskvoně), místy vinná réva. Lesnatost je velice malá. Obcí protéká Olbramovický potok, který pramení u Olbramovic ve výšce 205 m. n. m. Potok ústí zprava do Mlýnské strouhy u Nové Vsi v 175 m. n. m. Plocha povodí je 135,7 km; délka toku 13,8 km.

17

Hasičská kronika – Svazek II – okres Brno – venkov (A – I) V katastru obce jsou tři rybochovné rybníky. Všechny jsou založeny na Olbramovickém potoku. Je zásobována pitnou vodou z artézských pramenů v Loděnicích a společným vodovodem. Obec se skládá ze dvou bývalých obcí Branišovice a Vinohrádky. Její jméno je odvozeno od feudálního majitele. Koncovka českého původu – ice svědčí o původním českém osídlení. V průběhu německé kolonizace bylo jméno obce přijato ve zkomolené formě s koncovkou – itz. První zmínka o Branišovicích pochází z roku 1222. Pravděpodobně zde stávala tvrz. Staroboleslavská kapitula odstoupila roku 1276 desátky z Branišovic premonstrátskému klášteru dolnokounickému Růže nebes (Rosa coeli ), založenému roku 1181 Vilémem z Polan. Dalším držitelem vsi byl od roku 1310 Ota z Boleradic. Ves měl jako zástavu od dolnokounického kláštera. V roce 1329 byla obec odprodána klášteru Králové na Starém Brně, jehož součástí zůstaly Branišovice až do roku 1782, kdy byl klášter zrušen. Po roce 1848 byla obec Branišovice přičleněna k politickému a soudnímu okresu Moravský Krumlov. Když v roce 1901 vznikl soudní okres Pohořelice, byly k němu od Moravského Krumlova Branišovice přiděleny. Staly se tak součástí politického okresu Mikulov, kde zůstaly až do roku 1949. Významnou a přitom relativně samostatnou stránku zemědělského osidlování pohraničí představuje příchod volyňských reemigrantů. Tato reemigrace se jevila jako historická událost, která navázala na odsun Němců a měla své důvody, politické a hospodářské. V období let 1948–1949 byly v katastru obce vybudovány dva rybníky o výměře 51 ha. Památník padlým Čechům za 2. světové války byl odhalen 10. května 1952. V roce 1958 byla dokončena stavba vodovodu. Místní národní výbor v Branišovicích samostatně fungoval až do roku 1980. Od pololetí tohoto roku byla provedena integrace MNV Branišovice k MNV v Olbramovicích. V obci byl ustaven občanský výbor, jehož předsedou se stal Kačírek Václav. Integrace Branišovic k MNV v Olbramovicích trvala 10 let až do voleb v roce 1990, kdy byl v obci zřízen samostatný obecní úřad. Oficiální web: www.branisovice.cz

Sbor dobrovolných hasičů Sbor dobrovolných hasičů byl založen v červnu 1945 po ukončení druhé světové války a osídlení obce novými přistěhovalci, po odsunu občanů německé národnosti. Podrobnější informace jsou obsaženy v brožuře, která byla vydána v r. 1995 u příležitosti 50. výročí založení SDH a tato je součástí tohoto materiálu. Její název je ,,50 let SDH v Branišovicích“ od autora V. Kačírka. O založení SDH nebyl dochován žádný písemný materiál. Informace o tom byly získány od žijících pamětníků a zakladatelů SDH v r. 1995, při přípravě oslavy 50. výr. založení SDH. Byli jimi: Jan Aksamit, Jaroslav Juhaňák, Josef Strouhal a František Tomeček. Jejich vzpomínky a také i jiných pamětníků jsou stejné a nejsou rozporné, takže jsou vzaty jako hodnověrné a platné. V r. 1948 patřil sbor pod okrsek Vlasatice, Okresní hasičská jednotka Mikulov. V současné době patří do okrsku č. 16, Okresní sdružení hasičů ve Znojmě. V uvedeném okrsku jsou zařazeny ještě Sbory Olbramovice, Bohutice, Kubšice, Vedrovice, Jezeřany – Maršovice a Loděnice. Starostou okrsku byl mnoho let obětavý hasičský funkcionář Jaroslav Holas st. z Olbramovic. V důsledku vážného onemocnění se funkce vzdal a ke konci r. 2004 byl zvolen starostou okrsku jeho syn Jaroslav Holas. Velitelem okrsku je taktéž mnohaletý funkcionář Vlastimil Přibil z Loděnic.

18

Hasičská kronika – Svazek II – okres Brno – venkov (A – I) Starostové – předsedové SDH: Klement Kment 1945 – 1948 Josef Najvirt 1949 – 1955 Václav Kačírek 1956 – 1963 Jan Hošek 1964 – 1969 Jan Klíma 1970 Karel Suchánek 1971 Jan Pitra 1971 – 1985 Václav Kačírek 1986 – 1998 Jan Peca 1999 – 2005 Náčelníci – velitelé SDH: Antonín Tomeček 1945 – 1950 Josef Vaněk 1950 – 1957 Josef Strouhal 1958 – 1969 Jan Pitra 1969 – 1970 Josef Veselák 1971 – 1987 Jan Zrebný 1988 – 1996 Jiří Mišun 1997 – 1998 Jan Zrebný 1999 – 2005 Požáry v letech 1945 – 2005 1948 obchod se smíšeným

příčina nezjištěna

zbožím Karla F. 1951

rodinný dům Fr. Š.

stavební závada

shořel celý dům

1952

stoh slámy JZD

úmyslné žhářství

1955 zásah

Mat. škola obce

1956

stodola Vlad. S.

1966

stáj Old. R.

1967

rodinný dům An. J.

rozmrazování plamenem

1972

porodna prasnic Šl. st.

el. zkrat v kotci

1973

stoh slámy JZD

el. zkrat při výmlatu

1977

rodinný dům Fr. L.

hra dětí s ohněm, kouření

shořela vazba domu

1977

uhlí ve sklepě RD Kar. V.

samovznícení

škoda zanedbatelná

1977

stoh slámy Šl. stanice

samovznícení

škoda nezjištěna

1984

stoh slámy Šl. stanice


jiné údaje nejsou

trám v komíně

škoda malá, včasný

hra dětí se zápalkami děti, kouření na půdě

19

shořel celý objekt

jeden chlapec uhořel shořel celý dům včasný zásah škoda 55.000,- Kčs

2 vagony slámy, 2400 Kčs


1986

automobil Jana S.

1986 vazba

Kravín JZD

1988 pošk.

záv. kuchyň Šl. stanice

tech. závada

škoda 5.000,- Kčs

hra dětí se zápalkami

55.000,- Kč, shořela

vznícení sazí v komíně

včasný zásah, menší

1990

sláma na dvoře Jos. O.

nedbalost, žhavý popel včasný zásah

1991

chatka Pavla F.


škoda 6.000,- Kčs

1993

hosp. budova Šl. stanice


škoda 150.000,- Kčs

1997

vodárna ŠS

2005

balíky slámy

hra dětí s ohněm hra dětí s ohněm

starý objekt, bez hodnoty škoda 2.000,- Kčs

Bratčice

STATISTICKÉ ÚDAJE r. 2006 Status Zeměpisná šířka Zeměpisná délka Katastrální výměra Nadmořská výška Počet obyvatel (r. 2006)

Obec 49° 4’ 4’’ 16° 31’ 27’’ 616 ha 215 m 693

Osada, dědina a obec s historickými názvy Bratřice, Bračice, Braczicz a nyní Bratčice je prastará. Z období Třetihor, kdy sem dosahovalo moře jsou na jih od obce velká naleziště písku, který se doposud těží. Z této doby pochází i naleziště slínu a jílu, která byla v minulosti využívána 4 cihelnami. Z prvohor rovněž pochází i lokalita s vyvřelinou diorit, který se rovněž těžil. Dnes se v této lokalitě nachází skládka provozovaná firmou EKO-HUKR a.s.

20

Hasičská kronika – Svazek II – okres Brno – venkov (A – I) Při skrývkách v místní pískovně bylo objeveno tábořiště z období před 30 000 lety se zbytky koster mamutů a sobů. V obci byly dále nalezeny kostry a lebky se všemi zdravými zuby staré cca. 5000 let a zbytky Slovanské keramiky ze 7. století našeho letopočtu. První psané zmínky o obci pochází z roku 1537, kdy se píše v kronice Dolnokounického kláštera o tom, že po zániku kláštera prodal král Ferdinand I. Bratčice Jiřímu Žabkovi z Limberka. Oficiální web: www.obec-bratcice.cz

Sbor dobrovolných hasičů 1901 -1930 Tato léta se nesla v duchu starostí o zajištění materiální základny sboru. Sháněla se stříkačka, která se pořídila na splátky, uniformy a drobné nářadí. 1902 Mimořádná valná hromada se usnesla o zakoupení látky na kabáty. Peníze byly vypůjčeny od místního spořitelního spolku na dva roky. Kabáty šili pan Jan Dvořák a pan Jan Mantl a řádně je zhotovili, jeden kus za 6 korun. 1903 Byla poskytnuta podpora 200 Kč a výbor se rozhodl, že ji věnuje na splátku stříkačky, také byl koupen jeden díl hadic a jeden díl savic. 1907 Mužstvo zasahovalo u třech požárů a to v Sobotovicích, Bratčicích a Syrovicích. Také se zúčastnil slavnosti v Židlochovicích. 1908 V tomto roce se hasičský a bojovnický sbor domluvil, že zbuduje jeviště. Každý spolek přispěl 73 Kč 75 hal. Všechny potom vydělané peníze se musí rozdělit do obou spolků. 1909 Požárů nebylo, cvičilo se stříkačem třikráte, požární cvičení proběhlo rovněž třikráte. V tomto roce bylo nakoupeno 20 m hadic. 1910 Mužstvo se zúčastnilo 17. jubilejní slavnosti v Syrovicích, Manifestačních slavností v Židlochovicích, svěcení Měšťanské školy v Kounicích a jednoho požáru u pana Pavla Langa. 1911 Sbor se zúčastnil slavností jak místních tak i přespolních, okrskových cvičení, hašení požáru v Malých Němčicích a také obecního domu zde. Pořádal různé cvičení, zábavy a v čas žní držel hlídku požární. První výbor sboru se skládal z těchto členů: Matouš Tesařík - náčelník František Poděl - jednatel Václav Leitgeb - starosta členové výboru: Tomáš Šmíd Jan Talafant František Kubát Dominik Cetl Z přesně vedených účetních knih se dozvídáme, kdo svými dary přispěl k založení sboru v Bratčicích. Jména jako hrabě Herberstein, děkan Ingnát Konečný či paní Sedláčková z Podivína nám opravdu již nic neříkají, ale přesto bezpochyby patří k těm, kteří se nepřímo zasloužili o založení sboru.

21

Hasičská kronika – Svazek II – okres Brno – venkov (A – I) Tehdejší výše darů činila 276, 31 korun a spolu s příspěvky od členů a výnosy ze zábav činilo prvotní jmění sboru cca 700 korun. A tak po prvním roce činnosti činí zůstatek sboru 31, 35 korun. V dalším roce již zůstatek činí 107 korun. A to i se začínajícími splátkami na stříkačku. 1912 Slavnostního otevření se účastnil náš sbor při otevření Národního Hasičského domu v Židlochovicích. 1913 12. ledna se konal ples. Byla sjednána hudba hasičské župy č. 44. Při plese se vybralo 81 Kč. Po odečtení všech výloh byl příjem úplně vyčerpán. 1914 Starosta František Poděl, zakoupil z hasičské pokladny lékařskou brašnu. V tomto roce muselo mnoho našich bratrů odejít na pole válečné. Byli to i členové výboru a místo nich byli vybráni zástupci po dobu jejich nepřítomnosti. Náš sbor se zúčastnil dvou požárů, u pana Josefa Kozlíka a pana Jana Kubáta. 1918 V tomto roce byla zakoupena 1 akcie národního domu v Židlochovicích, která stála 200 Kč. Dále bylo usneseno nového razítka z důvodu toho, že obec se více nejmenuje Bračice ale Bratčice. 1921 Bylo pořádáno 5 cvičení se strojem a v měsíci srpnu a září žňové noční hlídky. Také se sbor zúčastnil veřejného cvičení v Sobotovicích a v Židlochovicích, při zkoušce první stříkačky. Bez stroje se zúčastnil jednoho ohně u stohu pana J. Hellara. 1923 Sbor se zúčastnil dvou ohňů u pana Josefa Krejčího a pana Jana Šimbery. Pořádal také dvě cvičení se strojem, jedno veřejné. 1924 V tomto roce proběhly tři cvičení se stříkačkou za přítomnosti 45 bratří. Sbor se zúčastnil okrskového veřejného cvičení v Sobotovicích a také II. okrsku v Mělčanech při zakládání nového hasičského sboru počtem 26 mužů. 1925 V tomto roce se sbor zúčastnil Sjezdu hasičského v Brně v počtu 15 bratří a Svěcení stříkačky v Mělčanech, Sbor pořádal čtyři cvičení se strojem za úhrnné účasti 70 mužů, také se účastnil požáru v Sobotovicích v počtu 24 bratří. 1926 V roce konáno cvičení pětkráte se strojem za účasti 70 bratří. Jeden možný poplach, jehož se zúčastnilo pouze 16 bratří, jelikož polovina obce nebyla o poplachu řádně uvědoměna. 1927 Tento rok byl pro nás významný, neboť v roce tomto bylo postaveno naše skladiště a bylo 30. října slavnostně otevřeno. Při otevření bylo znázorněno hašení požáru za dob robotních a dnešních. Požáru se sbor zúčastnil dvakrát a to v Sobotovicích a Syrovicích. 1928 14. června projížděl pan prezident T. G. Masaryk naší vesnicí z cesty z Ivančic do Židlochovic a naši bratři udělali dlouhý špalír, kterým prezident projížděl. V tomto roce se konal Sjezd československého hasičstva v Praze, kde se zúčastnil člen Karel Cikl. Moravské hasičstvo pořádalo zájezd, kam vyslal náš sbor 8 bratrů. Také jsme se zúčastnili oslav desetiletého trvání naší republiky 28. října. 1929

22

Hasičská kronika – Svazek II – okres Brno – venkov (A – I) Čtyři naši bratři se zúčastnili vítání pana prezidenta v Hrušovanech, také deset bratrů se zúčastnilo otevření hasičského skladiště v Syrovicích a v Mělčanech. Jeden požár také právě v Mělčanech byl našimi bratry lokalizován. 1930 Sbor se zúčastnil župní přehlídky u příležitosti výročí narození pana prezidenta republiky T. G. Masaryka v Židlochovicích. Jedno cvičení bylo se strojem, jedenkrát byl sbor volán k požáru do Sobotovic, ale jízda byla pro pokročilý čas požáru odvolána. 1932 Sbor konal čtyři cvičení, zúčastnil se požáru v místě u pana Ferdinanda Róbličky (stodola), jednoho požáru přes pole u pana Jana Šembery v Mělčanech, mimoto dvou pohřbů a čtyř různých slavností hasičských. 1934 V tomto roce sbor čítal 29 členů činných a dva čestné. Sbor se zúčastnil dvou požárů v Syrovicích. 1. srpna také zachraňoval obec, kterou zastihla povodeň, zbrojíř upozorňuje, že je málo hadic, že ruční stříkačka, kterou sbor vlastní, nevytlačí vodu až do ulice mělčanské a proto je zapotřebí tento problém řešit. V tomto roce se musíme naučit nové pořadové cvičení dle vojenských vzorů. Také bylo sehráno divadelní představení pod názvem "Evropa hoří". 1938 Založen ženský odbor, koupeno vybavení ženského sboru, dále se sbor zúčastnil výročí narození prezidenta Dr. Edvarda Beneše v Dolních Kounicích, kde byl pořádán průvod s hudbou. 1940 Výbor se usnesl na zvýšení pojistného pro členy dle dnešních poměrů. Požární koně byly pojištěny na dvacet tisíc korun. Také byla schválena a zakoupena nová motorová dvoukolová stříkačka od brněnské firmy MZJH v hodnotě 31 000 Kč. Tato cena byla bez hadic. 1941 V tomto roce daroval osobní automobil starosta hasičského sboru bratr Fr. Poděl a zařídil vše potřebné, aby auto bylo schopné provozu. Uskutečnila se výměna křidlice střechy hasičského skladiště. Požár v tomto roce byl jeden u pana R. Wolfa, ale v zárodku byl utlumen. Cvičení proběhlo pětkrát o průměrné účasti 18 členů. 1942 26. dubna bylo usneseno zakoupit jeviště (proti byl Matěj Smejkal, rolník z Bratčic a taky se usneslo sehrát divadlo "U panského dvora". 1946 Činnost sboru byla slabá, cvičení se nekonala, požáru v sousedství se sbor nemohl zúčastnit, poněvadž motorová stříkačka, která byla v době válečné zničena a později náhodnými součástkami opravena, nefungovala a pracovat se s ní nedalo. Musela být poslána na opravu do továrny. Také výzbroje bylo mnoho zničeno a odcizeno. Měl by být opraven automobil, nalézající se ve zbrojnici, nebo pořízen nový hasičský vůz. 1947 Byla zakoupena stará stříkačka z Holasic, její přední část po opravě bude použita k naší stříkačce. Po skončení této opravy budou oba stroje pohotové k útoku. Cvičení se konalo pětkrát, z nedostatku zájemců bylo od dalších upuštěno. Požáry byly tři, u pana Fr. Války (skladiště uhlí a dřeva), u pana Fr. Baierle, kde hořely voskové včelí plásty a pytle s peřím, další u pana F. Róbličky, kde shořely střechy nad obytnou a hospodářskou budovou, a to jen proto, že někteří bratři neuposlechli rozkaz. 1949 Během roku se konalo devětkrát cvičení se strojem a také pětkrát cvičení teoretické. Sbor se zúčastnil dvou okrskových cvičení v Sobotovicích a Holasicích. V tomto roce provedl sběr

23

Hasičská kronika – Svazek II – okres Brno – venkov (A – I) kovů a textilu. Také pořádal Václavské hody, po delší debatě odsouhlasil tříčlennou komis, která zkoumala podmínky a možnosti zakoupení motorového vozu. 1950 Reorganizace hasičského sboru byla, že u MNV bude zřízen požární sbor, který bude míti svého velitele, zástupce velitele, dále bude strojník a zbrojmistr. Je potřeba pro naši obec zřídit dvě devítičlenná družstva. Vybavení zbrojnice, stroje a zařízení sloužící k požární ochraně se stává majetkem MNV, jemuž bude předložen seznam a bude provedeno formální převzetí. 1951 I v tomto roce bylo nutno přistoupit k jednání s MNV na vybudování vodní nádrže. U pana D. Šmída sbor vypomáhal při čerpání vody ze sklepa. Jako se již. stalo pravidlem, byly prováděny tzv. žňové hlídky cca asi 40 dní. 1952 Po konání celostátní konference ČSM a jeho usnesení, bylo sděleno, že veškeré materiální vybavení, výzbroj apod. přebírá do své kompetence MNV v obci. Přesto však majetek zůstává i nadále majetkem sboru. Znovu se jedná o pracích na vybudování vodních zdrojů. 1954 Byl vznesen požadavek na delegování zástupců z řad sboru do rady MNV i ONV. Pro svá přesvědčení odmítli kandidáti na tyto funkce kandidovat. MNV se postavilo k odmítnutí po svém způsobu, na tehdejší dobu všeobecně platném zakázalo již připravenou a dříve povolenou "ostatkovou zábavu." 1955 Bohužel tento rok zaznamenal 3 požáry. Požár u pana A. Buršíka byl lokalizován až po 38 hodinách, a to díky uskladněnému dřevu. U p. Cetla se povedl požár zlikvidovat za 4 hodiny a poslední li p. Fialy v Němčičkách, musel být pro nedostatek vody požár likvidován na-sucho, 1956 Sbor sjednává dohodu s místním JZD o preventivních prohlídkách a s tím souvisejícími plněními uložených opatření. Znovu se otevírá jednání mezi sborem a MNV ohledně úprav potoka. MNV požaduje tyto práce řešit brigádnicky z důvodů nedostatku finančních prostředků. Objevují se první problémy se cvičením družstev. Přichází i zpráva zjednání okresních činovníků, že se pojištění při případném úrazu při požárech či jiném zásahu vztahuje pouze na ty členy, kteří jsou tzv. sociálně zabezpečeni, což v té době byli pouze zaměstnanci. Tudíž se toto nevztahovalo na soukromníky, kteří ještě přežívali komunistický nástup. Sbor podal hromadný protest. V této době přichází i přípis na snížení počtu členů ve výkonném výboru na 5 členů a 2 revizory. I v tomto případe bylo poukázáno na to, že se bude práce dobrovolníků v těchto orgánech zhoršovat díky pracovnímu zatížení, nejen ve svém zaměstnání, ale i ve volných chvílích, které obětují pro práci ve sboru. 1957 Přes nesouhlas členů došlo k převodu majetku sboru na MNV. V tomto roce sbor uspořádal tradiční hody i se stárky a finančně se podílel na zaplacení vypůjčených krojů. Uspořádali jsme II. kolo soutěže v požárním sportu. 1958 Od starosty sboru přichází výzva k pomoci nově vzniklému JZD, které se potýká s problémy. I ve sboru nastává situace nedostatku mladých i vzrůstající neochota pracovat ve volných chvílích, kterých je vzhledem k ekonomické a politické situaci v zemi stále méně. Zemřel dlouholetý člen bratr Citnar. Leopold Mantl se vzdává pro pracovní vytížení funkce starosty sboru a za svého nástupce navrhuje V. Paseku. 1959 Velký požár v Sobotovicích - bohužel shořelo cca za % mil. Kč a to jen z důvodů zastaralé techniky a nezaškolené obsluhy. Proto se výbor rozhodl uspořádat školení nejen pro své

24

Hasičská kronika – Svazek II – okres Brno – venkov (A – I) členy, ale i pro občany, kteří pracovali v místě svého bydliště, a mohli tak přispět k záchraně majetku. V tomto roce sbor uspořádal ples. 1961 I v tomto složitém období začíná opět cvičit soutěžní družstvo a tvoří se i družstvo žen. Vzniká návrh na založení dramatického kroužku. Opět se pořádají hody a pokračuje každoroční činnost žňových hlídek. 1965 1. července postihla naši obec živelná pohroma, krupobití a povodeň, zaplavena byla celá dolní náves. Požárníci čerpali vodu z domu č. 150, Hánová Terezie. Téhož roku naši požárníci věnovali 200 brigádnických hodin zavlažování zeleniny v JZD, kdy bylo veliké sucho. Jednalo se o pana V. Fraňka a pana M. Rožnovského, zavlažování prováděli ve své vlastní dovolené. K našemu sboru byla přidělena motorová stříkačka PS8. Do celostátní soutěže požárních družstev postoupilo jedno mužstvo mužů a jedno mužstvo žen. Bylo to spojeno se pohárovou soutěží a zde jsme poznali, že páté místo není špatné, ale podceňování výcviku se nevyplácí. 1980 -1989 V této době ke sboru nastupuje nová generace. S nadšením a elánem se pouští do práce. 1990 Letos v květnu nás postihly nepříjemné záplavy. Jako sbor jsme se zapojili do akce na obnovu obce po vzniklých záplavách. Nejvíce byla postižena rodina Stodůlkových, kdy jim domem protekl proud vody a bahna z polí za jejich domem. Naše technika je na úrovni muzejních exponátů a tak rok od roku zabere více času a přípravy na TK. Během roku probíhal výcvik mužstva a to hlavně nováčků. Tradičně jsme se podílely na zdárném průběhu našich hodů a sami dobře víme, že je potřeba do organizování akcí zapojit více členů. 1991 V tomto roce jsme museli zasahovat u dvou požárů. První byl u p. Langa, kdy shořela kůlna a druhý požár Reguma Němčičky, Tento požár se stal skutečnou školu pro naše členy. Nejen pro jeho velikost, ale i pro vlastní nebezpečí z unikajících toxických látek. Tato skládka se stala časovanou bombou a bylo jen otázkou času, kdy vybouchne. Bohužel se stalo a my se mohli na vlastní oči přesvědčit, jak je nutné znát a umět v takových chvílích zasáhnout. Tento rok znamenal pro náš sbor veliký obrat. Byla založena nová organizace Moravská hasičská jednota a náš sbor byl jeden z pěti zakládajících členů. Tato ustavující schůze se konala v Bratčicích v sále "U Podělů" a do jejího čela byl zvolen president Pavel Bunďálek. 1993 I v tomto roce se nám nevyhnuly zásahy u pozaru. Prvním,bohužel velmi tragickým, byl požár rodinného domu Ba1carových, kde tragicky zahynul i jejich syn Leopold.A druhým byl opětovný požár v Regumě Něrnčičky, kdy se znovu rozhořely skladované pneumatiky. 1994 22. ledna jsme byli spolupořadateli s MRJ na plese v Ořechově. V tomto roce jme měli řadu požárů (gumy v pískovně,rodinný dům v Medlově, senná kůlna v Modřicích,to jsou zkušenosti pro naše členy Zl a seznamování s technikou a pravidelný výcvik vidíme, že je na místě. V tomto roce jsme za pomoci p Bund'álka a finančního zajištění OÚ v Bratčicích v čele s p. Dvořákern dostali náš vysněný sen, který tu už byl dlouho potřeba a to hasičské vozidlo Škoda 706 CAS25.Již několikrát jsme poznali jak je důležitá zásoba vody v cisterně. Soutěžní družstva navázala na úspěchy z roku 1993 a pokračovala v tomhle trendu dál. 1995 I tomto roce jsme poznali, jak je důležitá prevence a informovanost občanů a že není radno při suchu vypalovat trávu či slámu. Museli jsme celkem 3x zasahovat u požáru strniště a trávy při nedbalosti se zacházením s otevřeným ohněm. 1997

25

Hasičská kronika – Svazek II – okres Brno – venkov (A – I) Tradičně začínáme plesem MHJ v Bmě na BVV, z Bratčic se ho účastnilo 120 lidí. Byli jsme pověřeni uspořádáním okresního kola v PS kategorie Muži a ženy. Soutěž proběhla za velkého zájmu diváků, ale hodnocení soutěže vyššími orgány nebylo příznivé. Tradiční hody z důvodu nedostatku stárků se nekonaly, a proto byla jen zábava v sobotu. Oprava a příprava našeho vozidla na TK je naším nejdůležitějším úkolem, některé členy to stálo mnoho úsilí, zvláštní dík patří bratrům Štěpničkovým. Největší a nejsmutnější událostí roku, která krutě zasáhla naši zem, byla povodeň. Náš sbor byl povolán do Židlochovic, kde se vylévala řeka Svratka z břehu, a bylo potřeba udělat sypanou hráz. Za tuto činnost nám byl předán pamětní list. 1998 Tradiční hody byly obzvlášť zajímavé (díky tomu že nebyli mladí stárci, se ženáči rozhodli udělat hody). Vzhledem tomu, že mezi nimi bylo spoustu členů, bylo dosti náročné zajištění organizační stránky. Během roku se obě družstva zúčastnila mnoha soutěží s průměrným umístěním, náš neúspěch v domácí soutěži však bolel. V průběhu roku nás 2x zklamala technika a musela být opravena odbornou firmou. 1999 Tento rok začala většina z nás návratem z oslav Silvestra, který pořádala MHJ v Brně místo plesu. Mladí se chopili naší další kulturní akce, pořádání hodů. V loňském roce byli napoprvé výborní a my doufáme, že budou i letos. Ke dni dětí byl připraven táborák a pro starší jsme uspořádali 3 zábavy. Na sportovním poli úspěchy byli překvapující, družstvu se dokonce podařilo dostat až na mistrovství ČHJ a MHJ v Kutné Hoře. Tam naše borce doprovázel autobus fanoušků. 2000 Tradičně jsme zahájili Nový rok plesem MHJ v Brně, kde se účastní více našich lidí než na akcích pořádaných námi.Nastálé změny v prezídiu nám tuto tradici pravděpodobně přeruší. Soutěž v požárním sportu k 99. výročí založení našeho sboru, nám bylo velkým zklamáním pro malou účast a špatný výkon našeho družstva. Doufejme, že na to kulaté bude vše jenom nej ... 2001 I letošní rok jsme pořádali tradiční hody. Po dlouhé době se ke stárkům, jež letos bylo 11 párů, přidaly děti ze ZŠ se svým vystoupením. Díky skvělé muzice Zlaťance a neúnavnosti stárků se hody velice vydařily, i když jejich závěr poznamenal trochu déšť. Ani letos se nám nevyhnuly požáry. Opět hořely pneumatiky, seník pana J. Dvořáka a několikrát se rozhořela skládka firmy EKO-HUKR. Ale díky připravenosti našeho sboru byly ztráty na majetku omezeny na nejmenší míru.

Březina (u Blanska)

26


status: obec katastrální výměra: 6,83 km² počet obyvatel: 595 (2. 10. 2006) zeměpisná šířka: 49° 16' 5" zeměpisná délka: 16° 45' 18" nadmořská výška: 440 m adresa obecního úřadu: Březina 24 679 05 Oficiální web: http://www.obec-brezina.cz Obec Březina se poprvé připomíná v zemských deskách k roku 1365. Tehdy byla poddanskou vsí Čeňka Krušiny z Lichtenburka, pána hradu Ronova. V listině je uvedena jako Brzyezina. Hrad Ronov stával na strmé skále nad řekou Svitavou východně od Útěchova. Byl vystavěn kolem roku 1360. Po zániku hradu Ronova v 15. století přešla Březina do blízkého panství novohradského (Páni Černohorští z Boskovic, Nový hrad zbudoval moravský markrabě Jošt v letech 1371 -1414.) V obci byl usazen v 2. polovině 15. století zeman Jiřík z Březiny, jehož dvůr býval v místech, kde dnes stojí domy č. 9,10 a 11. Od roku 1604 byla Březina spjata s osudy Pozořic a jejich lichtenštejnské vrchnosti. V roce 1746 byla založena samota Nové dvory. Byl to panský dvůr pozořické vrchnosti. Do roku 1890 patřil k Proseči, od toho roku do obce Ochoz. K Březině patřila samota Lhotky. Byla založena jako Nové dvory roku 1746. Od roku 1885 patří Lhotky do katastru obce Hostěnice Vyhláškou Ministerstva vnitra ze dne 7.12.1950 čís. 708/50 ve smyslu ustanovení zákona čís. 266/50 Sb., byla obec Proseč sloučena s obcí Březina v jeden správní celek pod společným názvem "Březina", z obvodu správního a soudního okresu Brno-venkov byla přikázána do správního a soudního okresu Blansko.

Sbor dobrovolných hasičů Informace o hasičském sboru nenalezeny

Březina (u Tišnova)

27


status: obec katastrální výměra: 3,19 km² počet obyvatel: 235 zeměpisná šířka: 49° 19’ 15’’ zeměpisná délka: 16° 25’ 16’’ nadmořská výška: 247 m adresa obecního úřadu: Březina 20 666 01 Tišnov Oficiální web: http://www.brezina-tisnovsko.cz Brezena neboli Březina leží v údolí řeky Svratky jižně od Tišnova. První záznamy o vsi pocházejí z roku 1234, kdy ji markrabě Přemysl věnoval nově založenému cisterciáckému klášteru Porta Coeli v Předklášteří. Urbář z roku 1539 ve vsi uvádí dvanáct usedlostí a dva chalupníky. Počet domkářů se postupně zvýšil, avšak základní půdorys obce zůstal zachován, takže dějepisec v roce 1922 mohl konstatovat, že „...na návrší mírném stojí domy rolníků ve dvou řadách, z nichž jedna k západu, druhá k jihozápadu hledí, mlýn a ostatní domky domkařů, sem a tam roztroušené, povstaly pozvolna později...“ Současná Březina si i přes dosavadní stavební rozvoj zachovala jak malé měřítko, tak nevelký počet obyvatel. Zachovány zůstaly i tradiční vazby na město Tišnov.

Sbor dobrovolných hasičů Ve druhé polovině 30. let došlo k založení dvou sborů. O vánočních svátcích, 26. prosince 1936 svolali ustavující valnou hromadu v Březiněna Tišnovsku. Význam zřízení samaritsko hasičského sboru vysvětlil župní jednatel Josef Raus z Tišnova a po něm už řídil celé jednání starosta obce Josef Vykouřil. Přítomnými 21 členy byl zvolen i za starostu nového sboru. Náčelníkem se stal Karel Borovička mladší a jednatelem Jaroslav Nejez. Do nového roku 1937 šli Březinští opravdu nebojácně. Okamžitě ustavili zábavní odbor, ve kterém pracovalo několik žen, v lednu uspořádali ples, v březnu sehráli divadlo, navázali jednání s několika firmami o

28

Hasičská kronika – Svazek II – okres Brno – venkov (A – I) zakoupení motorové stříkačky, v květnu následovalo další divadelní představení, v červenci uspořádali finančně velmi úspěšný výlet v zahradě zvané Obecnice, v srpnu u přřležitostí okrskového cvičení vysvětili a předali do užívání novou dvoukolou stříkačku. Její kmotr, Oldřich Mičán přispěl darem 1000 Kčs. Byla zakoupena od firmy Stratílek z Vysokého Mýta, měla sílu - výkon 30 HP a s 300 metry hadic Č. 8 a s 200 metry hadic Č. 6, včetně šroubení, stála 31 000 Kčs. Obnos byl splatný do 30 dnů hotově. U kontribučenské záložny v Tišnově vypůjčili obnos 25 000 Kčs na jehož úhradu přispěla březinská obec 15 000 Kčs a hasičský sbor 10 000 Kčs. Zbytek částky, včetně úroků hradili ze sborové poklady. Proto byly ještě tentýž rok pořádány václavské hody, 28. října divatelní hra Evropa hoří a silvestrovský kabaret. Obec měla v této době 198 obyvatel, 23 členů činných a 15 přispívajících.

Cvrčovice

STATISTICKÉ ÚDAJE r. 2006 Status Zeměpisná šířka Zeměpisná délka Katastrální výměra Nadmořská výška Počet obyvatel (r. 2006 )

Obec 48° 59’ 38’’ 16° 30’ 28’’ 929 ha 182 m 587

Obec Cvrčovice se nachází v geografické oblasti Dyjsko - svratecký úval v nadmořské výšce 182 m. Obec Cvrčovice (Vrspicz 1349, Swerssowycz 1351, Swyrczowycz 1354, Swurczowicz 1385) existovala již ve třináctém století, neboť písemné prameny se o ní zmiňují již roku 1276, kdy podstoupila staroboleslavská kapitula1 dolnokounickému klášteru farní kostel ve Cvrčovicích. Ve 14. století se po Cvrčovicích psali vladykové2, kteří byli leníky3 dolnokounického kláštera. Ten vlastnil větší část vesnice. Na menším díle (jen dvoře a tvrzi později se z ní stal "zámek", dnešní Petersova vila) se střídali vlastníci: Po zrušení dolnokounického kláštera náležela ves (od roku 1537) rodu Žabku z Limberka (zprvu Jiřímu, pak Burianovi), v roce 1566 prodává Burian statek vlasatický a prštický Albrechtu Černohorskému z Boskovic a na Černé Hoře, s nimi i Cvrčovice s farou, podacím a obilním desátkem. V letech 1938-1945 náleží obec k landrátu Mikulov (od 20. 11. 1938 byl zřízen pro pohraniční obvod jižní Moravy Landkreis Nikolsburg a přičleněn k župě Nieder Donau, kam patřil i úřad zemského rady v Mikulově, nazývající se landrát). Obec byla obsazena něm. vojskem 8. října 1938, osvobozena Rudou armádou 7. května 1945. Po r. 1945 Cvrčovice náleží opět k soudnímu okresu pohořelickému, po r. 1949 k okresu Židlochovice. Od roku 1960 jsou součástí okresu Břeclav. Od 1. ledna 2007 patří k okresu Brno – venkov.

29


Oficiální web: www.cvrcovice.cz

Sbor dobrovolných hasičů Hasiči ve Cvrčovicích jsou jednou z nejstarších dobrovolných organizací v obci. První zápisy v účetních knihách jsou již v roce 1945. Tak jak se vyvíjela společnost, také hasičský sbor doznával změny. Původní zaměření jednotky byla ochrana majetku před požáry. Hasičský sbor měl zásahovou jednotku, která měla určení, být jako první u požáru v obci a podle rozsahu požáru přizvat další jednotky. Povinností hasičů byly také preventivní prohlídky komínů. Také vybavení naší jednotky se měnilo. Původní koňská ruční stříkačka byla nahrazena stříkačkou motorovou PS 8 později výkonnější PS 12. Přívěsy byly taženy traktory, později jsme dostali starší hasičské auto Tatra 805. Největšího rozmachu doznal hasičský sbor v létech 1975 - 1990. V této době měli hasiči (dobový název požárníci) několik družstev od žáků až po muže, které se účastnili soutěží v hasičském sportu. Po zřízení profesionálních hasičů v Pohořelicích, a zavedení vodovodu s hydranty v obci ztrácela zásahová jednotka smysl. Mnoho členů opustilo po roce 1990 práci v obci a tím se stali nedostupnými v případě požáru. Z hasičů se stávala stále více organizace zaměřená na kulturu (pořádání požárních plesů, hodů). V současné době má hasičský sbor 22 členů, z toho 15 aktivních. Sbor je stále činný, i když činnost je jiná než v létech minulých.

Čebín

STATISTICKÉ ÚDAJE r. 2006 Status Zeměpisná šířka Zeměpisná délka Katastrální výměra Nadmořská výška Počet obyvatel

obec 49° 18´ 45´´ 16° 28´ 39´´ 717 ha 280 m 1645

Obec Čebín leží 20 km severozápadně od Brna, 6 km jihovýchodně od Tišnova, na jižním, mírně skloněném úpatí kopce Čebínka (431 m n. m.). Čebín patří do povodí středního toku řeky Svratky. Katastr obce odvodňuje malý potůček, který protéká dolní částí obce. Čebín leží na původní „bílé“ císařské silnici, po níž jezdil dostavník z Tišnova do Brna. Dnes je tato cesta hojně využívanou spojnicí moravské metropole Brna s Českomoravskou vysočinou. V

30

Hasičská kronika – Svazek II – okres Brno – venkov (A – I) Čebíně je sídlo římsko-katolického farního úřadu, do jehož působnosti patří i obec Sentice. Zdá se, že podle vesnice se drobní feudálové nazývali Čebínové. První písemná zpráva o šlechtici, který se jmenoval Čebín, pochází z roku 1353. Čebín patřil pod lomnické panství od roku 1412 až do roku 1848, do zrušení poddanských svazků. V roce 1848 došlo k přebudování veřejné správy. Místo vrchnostenských kanceláří byla zřízena okresní hejtmanství, okresní soudy a berní úřady. Čebín spadal do okresu Tišnov, od reorganizace v roce 1960 je součástí okresu Brno – venkov. Nejstarší částí obce je prostorná obdélníková náves s bývalými selskými grunty, kostelem, obecním úřadem a rybníkem. První zprávy o škole v Čebíně jsou z 1. poloviny 18. století. Původně škola bývala na místě dnešního obecního úřadu. Dnešní budova školy byla postavena v r. 1886, v roce 1960 byla provedena větší oprava, další oprava a přístavba je z roku 1973, kdy se přistavěly třídy, šatny, kabinety, ředitelna a sborovna. Ve škole je pět tříd prvního stupně základní školy. Od roku 1946 v obci funguje mateřská škola, nyní má dvě třídy. Bohatou historii má v obci Sbor dobrovolných hasičů, úředně uznaný v roce 1880. V obci rovněž dobře pracují sportovní organizace tělocvičná jednota SOKOL, FC Čebín, OREL Čebín a skautský oddíl. TJ SOKOL má tenisový oddíl, volejbalový oddíl a oddíl všestrannosti. Chloubou sportovců je sportovní areál „Čebínka“, kde je fotbalové travnaté hřiště, tři tenisové kurty, volejbalové hřiště a zázemí. Součástí je tělocvična a restaurace. Dlouholetou tradici má v Čebíně i obecní knihovna. Na kopci Čebínka nad obcí je od dubna do října každou sobotu a neděli v provozu rozhledna. Obec Čebín se do povědomí zapsala především tradiční výrobou vápna, dnes zpracováním vápence, výrobou suchých omítkových a maltových směsí a výrobou minerálně – vitamínových přísad pro výživu zvířat. Dne 9. ledna 2003 udělil předseda Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky obci Čebín znak a prapor. Oficiální web: www.obec-cebin.cz

Sbor dobrovolných hasičů Většina textu převzata z brožury „ 100 let požárního sboru v Čebíně“ 1880 – 1980 Než se začteme do stoletých dějin čebínského požárního sboru. připomeňme si doby, kdy boj s ohněm býval velmi těžký. Nebyla hasící technika ani protipožární opatření, a proto každý požár znamenal doslova katastrofu. Stačí zalistovat v starých záznamech z dob, kdy ještě obce a města byly převážně ze dřeva. Např. r. 1668 v blízkém Tišnově vyhořelo 67 domů i s kostelem a Humpolkou a ještě počátkem minulého století bylo město poznamenáno velkými požáry v r. 1821 a 1822. Také v Čebíně býval červený kohout postrachem všech obyvatel. Z dochovaných listin se dovídáme, že v r. 1772 vyhořela větší část vesnice - při požáru byl silně poškozen i kamenný kostel. Další větší požáry řádily v letech 1813 a 1825; ten vznikl v Kellnerově palírně a zničil víc než 10 domů. Snad největším požárem v obci v minulém století byl oheň, který vypukl 23. června 1857 při neopatrném smažení koblih. Bylo zničeno 11 stavení a zahynulo i několik kusů dobytka. A do roka poté hořelo· ještě 17. června 1858, kdy lehlo popelem 5 domů. Nelze se tomu ani divit. Domy bývaly dřevěné, v každém příbytku bývalo otevřené ohniště, komíny měly řadu závad. Už v 18. století jsou známá opatření, která měla čelit šíření požárů. Tišnovská klášterní vrchnost vydala pro své poddané požární řád r. 1725. Byly tu zaznamenány úkoly, které při hašení vykonávaly jednotlivé cechy. Za den založení čebínského hasičského sboru je považován 31. březen 1880. Toho dne byly c. k. místodržitelstvím v Brně schváleny jeho stanovy.

31

Hasičská kronika – Svazek II – okres Brno – venkov (A – I) Jednání o založení hasičského sboru v Čebíně však započaly již koncem roku 1878. Popud k tomu vyšel z obecního výboru a zvláště starosta obce Josef Koláček byl v tomto směru iniciativní. Obecní výbor si předsevzal sestavit stanovy spolku a organizoval sbírky na zakoupení stříkačky a výzbroje pro sbor. 15. srpna 1879 se za účasti 22 zakládajících členů konala valná hromada, která zvolila prvním starostou hasičského sboru v Čebíně Františka Slouku (č. 29), náčelníkem Františka Perku (č. 38). podnáčelníkem Františka Pandulu (č. 37), důstojníkem Jana Křivánka (č. 103). četaři Josefa Cebáka (č. 26) a Klementa Rašovského (č. 27) a podčetaři Jakuba Kirschbauma (č. 45) a Tomáše Rohlínka (č. 33). Zakládajícími členy dále byli František Daniel (č. 84), Antonín Cebák (č. 44), Jan Holub (č.71), Tomáš Slanina (č.70), František Vejrosta (č. 12), Josef Vejrosta (č. 107), Tomáš Dvořák (č.19), Jan Rašovský (č.77). Josef Ondroušek (č. 97), František Helán (č.20), Josef Rubínek (č. 106). Tomáš Halouzka (č. 96), Karel Mi.iller (č. 79) a Jan Pelikán (č. 2). 30. listopadu 1879 byly členskou schůzí přijaty stanovy a odeslány na místodržitelství. To je však zatím nepotvrdilo, protože nebyly formálně schváleny obecním výborem. Když se tak 1. února 1880 stalo, byly místodržitelstvím schválené stanovy (pod Č. 5436 dne 28. března) odevzdány poslední březnový den r. 1880 zástupcům čebínského sboru. Ještě téhož roku obdržel sbor darem od císaře 100 zlatých. Sbor byl již od počátku na tu dobu poměrně dobře technicky vybaven. Ještě před jeho založením zakoupila obec čtyřkolovou stříkačku, která byla až do roku 1935 jedinou stříkačkou sboru, a veškerou výzbroj pro mužstvo. Prostředky na stříkačku získali Čebínští darem podílníků kontribučenského fondu, kteří věnovali svůj podíl ze zisku ve výši 372 zl. 28 kr dále dobrovolnými sbírkami a téměř polovinu ceny hradil obecní výbor. Stříkačka, koupená u firmy Hiller a vdova v Brně za 1100 zl., byla při vjezdu do obce dne 12. července 1879 slavnostně uvítána. Sbor už měl také skladiště; prozatím to byla dřevěná kůlna, která stávala na místě dnešního skladiště požární techniky. V době založení sboru měl Čebín 108 popisných čísel a 538 obyvatel. Křest ohněm sbor prodělal už 26. srpna 1879, kdy zasahoval při požáru ve Veverské Bítýšce. V roce 1880 zasahovali čebínští hasiči již pětkrát, také poprvé ve své obci. Bylo to 30. června, kdy sousedu Melicharovi v č. 26 hořela kůlna a chlévy. V počátečním období činnosti (od roku 1879 do roku 1918) se čebínští hasiči podíleli na likvidaci celkem 90 požárů nejen v obci, ale většinou v blízkém okolí (v Drásově, Malhostovicích, Vev. Bítýšce, Senticích, Kuřimi, Hradčanech, Tišnově. Nuzířově a jinde). Už v prvním roce činnosti - r, 1880 - byl v Čebíně uspořádán sjezd hasičstva okolních sborů na Velkém kopci (Čebínce) a sbor se dal prvně společně fotografovat. Do konce roku přistoupili tři další členové, Celkem se v tomto roce uskutečnilo 8 schůzí, 6 cvičení a 1 výlet. Významným rokem pro hasičské hnutí na Tišnovsku byl rok 1882. Tehdy se dne 25. června uskutečnila v Čebíně valná hromada hasičských jednot tišnovského okresu za předsednictví starosty obce Koláčka a přítomní zástupci všech sborů Tišnovska se usnesli založit I. hasičskou župu na Moravě, která později nesla jméno Oharkovo. Stalo se tak na popud organizátorů národního života a hasičského hnutí na Tišnovsku dr. Václava Šíleného, advokáta v Tišnově, a Jana Macků, náčelníka tišnovského sboru. Dr. Šílený navrhl. aby byl v každé farnosti založen alespoň jeden hasičský sbor, a dále, aby sbor založil knihovnu, která by sloužila k vzdělávání členů.

32

Hasičská kronika – Svazek II – okres Brno – venkov (A – I) Celá osmdesátá a devadesátá léta vykonávali čebínští hasiči poměrně bohatou činnost, pravidelně, konali schůze, cvičení, vystupovali veřejně na různých slavnostech v obci a okolí, účastnili se župních hasičských sjezdů a obvykle pořádali jednou ročně výlet (taneční zábavu). Z významnějších akcí to byla např. 9. září 1888 účast na slavnostním odhalení pamětní desky na rodném domě JUDr Jana Dvořáčka v Tišnově, účastníka Slovanského sjezdu roku 1848 v Praze. Sbor se též zúčastnil národopisné výstavy v Tišnově roku 1893. V roce 1894 měl čebínský sbor celkem 24 činných členů a 1 člena čestného a ve svém majetku 1 čtyřkolovou stříkačku, 10m savic, 85 m hadic, 1 vůz na vodu, 2 žebře posunovací, 3 hákové a 1 střešní, výzbroj pro 4 hodnostáře, pro 14 lezců a 8 stříkačů a 2 pochodně. Cena inventáře činila 1250 zl. Sbor už tehdy odebíral odborný časopis. Ves měla 840 obyvatel v 125 domech. V roce 1898 se konala podle Řádu požárové a hasičské policie z roku 1873 v obci poprvé prohlídka všech budov, aby byly zjištěny nedostatky v protipožární ochraně. Při prohlídce bylo zjištěno, že řada komínů je ve velmi špatném stavu a bylo nařízeno odstranit z jejich blízkosti seno a slámu. S nezmenšenou aktivitou vstoupili čebínští hasiči do dvacátého století a dnes můžeme říci, že ve své práci pokračovali úspěšně až do dneška, Vyvrcholením každoroční práce bývala účast na župních sjezdech, které se konaly střídavě v jednotlivých místech okresu. Roku 1903 se účastnili zemského sjezdu v Praze a v roce 1905 uspořádali na počest 25. výročí trvání sboru na Čebínce župní sjezd. Roku 1903 odstoupil z funkce starosty sboru František Slouka a novým starostou byl zvolen František Cebák (č. 43), který vedl sbor až do roku 1930. V roce 1910 za vydatného přispění členů a některých přispěvatelů byla postaveno nové zděné skladiště a při slavnostním otevření byl čestný člen Václav Dvořák vyznamenán záslužnou medailí za 25 letou činnost ve sboru, Roku 1912 sbor toto skladiště odstoupil obci za 1000 K, když se obec zavázala uhradit dluhy, které stavbou vznikly. Hasiči si přitom vyhradili užívací právo. Roku 1914 vypukla první světová válka, Zasáhla citelně i do života čebínského sboru. Jeho členové odcházeli na frontu, činnost se omezovala jen na zásahy při požárech. Celkem do války odešlo 22 členů, z nichž se pět už nevrátilo. Na bojištích první světové války položili život František Kašparec (č, 1), Jasef Koláček (č. 136), Josef Cebák (č. 26), František Rohlínek (č,33) a Jan Koláček (č.42). Tři členové se vrátili jako váleční invalidé. By[i to Augustin Trtil (č. 74), Tomáš Slanina (č, 70) a Fabián Cebák (č, 139), Účastníky boje za národní samostatnost byli legionáři Jan Ondroušek (č. 25) a Eduard Antonín (č, 10). Vznik samostatné Československé republiky v roce 1918 přímý vliv na čebínský sbor neměl. Členové, kteří se vrátili z války, se postupně zařazovali opět do práce, Činnost pokračovala v podobném duchu jako před r. 1914, Hasiči se každoročně účastnili župních sjezdů, pravidelně pořádali schůze, cvičení, výlety a plesy, různé slavnosti apod, . Roku 1920 se sbor zúčastnil otevření reálného gymnázia v Tišnově a r, 1921 sjezdu XVI. župy v Srně, Téhož roku vyslal některé členy do odborných krátkodobých kursů (do trubačské, náčelnické a samaritánské školy), Od dvacátých let se konaly i schůze vzdělavatelského zaměření a přednášky. Od roku 1922 byl do výboru volen vzdělavatel, který se o podobné akce staral. 6. ledna 1923 se uskutečnila slavnost odhalení obrazu s fotografiemi členů, kteří padli ve válce, a s úspěchem bylo sehráno představení Pro čest hasičskou, Sbor se též zúčastnil říšského sjezdu v Praze. Inventář byl rozšířen o dvojkolový naviják, koupený od sboru boračského za 600 Kč. Z dalších významnějších událostí to byla roku 1925 účast na zemském sjezdu v Srně a roku 1928 na krajinském sjezdu hasičstva též v Srně, který se konal u příležitosti výstavy soudobé kultury na počest 10. výročí vzniku samostatné republiky.

33

Hasičská kronika – Svazek II – okres Brno – venkov (A – I) Není bez zajímavosti, že už roku 1929 se v blízkých Malhostovicích konala přednáška o chemické válce se "světelnými obrazy," jíž se zúčastnili i čebínští hasiči. Údaje o činnosti sboru do roku 1930 jsou dosti skromné. Záznamy nebyly vedeny uspokojivě. Teprve při oslavách 50, výročí založení sboru byl vytvořen tzv. jubilejní výbor, který měl za úkol sestavit ze záznamů a různých vzpomínek paměti sboru. Celý rok 1930 byl ve znamení oslav 50. výročí trvání sboru. Na jubilejní valné hromadě byl zvolen nový výbor v čele s Rudolfem Rohlínkem (č. 37) a dosavadnímu dlouholetému starostovi Františku Cebákovi byl udělen čestný diplom za práci v čele sboru. Na valné hromadě počátkem roku 1931 vystřídal pak R. Rohlínka dosavadní místostarosta Eduard Dvořák (č. 52), který řídil práci hasičů až do roku 1939. V těchto letech se stalo pravidlem, že členové nacvičovali každoročně aspoň jedno divadelní představení pro veřejnost. Ve dnech 25. a 26. června 1932 vyvrcholily v Čebíně oslavy 50. výročí založení I. hasičské župy na Moravě. Konaly se na Čebínce v místech, kde byla r. 1882 založena. Oslav se zúčastnili i někteří dosud žijící zakladatelé, mezi nimi Jan Macků z Tišnova, Josef Cebák, Antonín Cebák, Josef Vejrosta a František Vejlosta, kteří obdrželi čestné diplomy. V rámci oslav byla uvedena hra Všichni za jednoho, jeden za všechny, kterou nacvičili hasiči pod vedením Josefa Halouzky. V ruce 1935 sbor zakoupil novou dvoukolovou motorovou stříkačku a 250 m hadic. Z částky 25400 Kč zaplatila obec 15000 Kč, které byly v dřívějších letech věnovány na tento účel, a zbytek hradil sbor. Stříkačka byla slavnostně předána 6. července a den nato uspořádal sbor okrskové cvičení, kde byla předvedena. Nová stříkačka poprvé zasahovala při požáru u Františka Cebáka (č. 43), bývalého starosty sboru, když děti zapálily slámu ve dvoře. V třicátých letech přibyla v činnosti sboru samaritní služba (v roce 1935 byla poskytnuta první pomoc v 49 případech) a byly organizovány noční žňové hlídky pro ochranu úrody. Vybraní členové byli posíláni do župní vzdělavatelské školy v Tišnově, samaritního kursu a různých školení. V roce 1937 byla samaritní služba rozšířena, takže čítala 2 ženy a 4 muže. V květnu t. r. byla ustavena družstva dorostu a mládeže. Tehdy měl sbor celkem 30 činných členů mužů, 5 žen, 6 dorostenců a 6 žáků. Ze zakládajících členů žili jen 2, dále byli 3 členové čestní a 3 na odpočinku. Na valné hromadě byly předány diplomy a medaile zasloužilým členům za více než třicetiletou činnost Eduardu Dvořákovi, Fabiánu Cebákovi, Antonínu Veselému, Janu Křivánkovi, Vilému Koláčkovi, Janu Havlínovi, Františku Navrátilovi a Františku Ostřížkovi; čestné členství ve sboru bylo uděleno Františku Danielovi. Významnou událostí roku 1937 byla účast zástupců čebínských hasičů na celostátním sjezdu čs. hasičstva v Bratislavě. V té době se již také konávala praktická cvičení civilní a protipožární ochrany, vyhlašovaná poplachem. Sbor k tomu účelu zakoupil tři kouřové masky a cvičební plynové filtry. I v životě čebínského sboru se odráželo zvýšené napětí před vypuknutím druhé světové války. V rámci oslav 20. výročí vzniku Československé republiky byl 26. června 1938 slavnostně odhalen v místech založení I. hasičské župy na Čebínce pomník k uctění památky jejích zakladatelů. Tehdy se již schylovala nad naší republikou mračna německého fašismu. Také čebínští hasiči nastoupili po vyhlášení mobilizace s odhodláním bránit svou vlast. 24. září odešlo ke svým jednotkám 8 členů sboru a ostatní, včetně žen a dorostenců, byli zařazeni do útvarů civilní obrany. Po Mnichovu pokračoval sbor ve své odborné činnosti. Valná hromada počátkem roku 1939 zvolila novým starostou Fabiána Cebáka st. (č. 139). 20. října 1939 byly na mimořádné valné hromadě přijaty nové stanovy, jež nabyly platnosti schválením Zemským úřadem v Brně dne 13. 11. 1939. V listopadu byly také zrušeny hasičské župy a nahrazeny okresními hasičskými jednotami, které byly rozděleny na okruhy. 17. prosince 1939 byla I. hasičská župa tišnovská

34

Hasičská kronika – Svazek II – okres Brno – venkov (A – I) zrušena a od toho dne nesla název Okresní hasičská jednota č. 25, Ta byla roku 1942 změněna na Okresní hasičskou jednotu Brno-venkov, obvod IV - Tišnov, v důsledku dočasného zrušení ONV v Tišnově. V roce 1939 měl Čebín 1293 obyvatel a 262 domů. Sbor měl 25 činných členů, 5 čestných, 2 na odpočinku, 10 dorostenců a 8 členek ženského odboru. Odebíral 3 výtisky Českého hasiče a 2 Hasičské ochrany. Aby zcela neustal společenský život ve válce, přihlásil se sbor roku 1940 za člena divadelního ústředí Svazu českého hasičstva a v témže roce uváděl úspěšnou hru Bouřliváci naší vesnice. V roce 1942 pak hry dvě (Pytlák Mirko a České děvče, srdce zlaté). Roku 1941 byli jmenováni čestnými členy sboru Antonín Veselý (č. 76), Eduard Rašovský (č. 27) a Jan Havlín (č, 68), Za vynikající činnost hasičskou a samaritní dostali Čebínští od Moravské zemské hasičské jednoty v Brně pochvalné uznání. Také při kontrole stavu techniky sboru bylo nalezeno vše v naprostém pořádku. V srpnu 1942 se konala vzpomínková slavnost na počest výročí 100. narozenin Tito Kršky, zakladatele hasičského hnutí na Moravě. Téhož roku byl podle nařízení ministerstva vnitra veškerý majetek hasičských jednot předán do vlastnictví obcí. Zhoršující se postavení Německa na válečných frontách se odrazilo r. 1943 nařízením o šetření benzínem a oleji. Tyto suroviny byly přidělovány velmi přísně a jejich spotřeba sledována. V roce 1944 pak musel sbor odevzdat různé součástky z barevných kovů do sběru. S blížícím se koncem války přibývalo i cvičení. Společenský život sboru byl omezován; z důvodů mimořádných opatření se v r. 1944 nekonala ani valná hromada. 25. srpna 1944 po leteckém náletu na kuřimskou továrnu se záchranných prací účastnil i čebínský sbor. 9. května 1945 vstoupil mír i do Čebína. Skončila nejstrašnější světová válka, která si vyžádala na padesát miliónů lidských životů. Krutá válečná daň zabíjela i poslední den. 9. května přišel o život i čebínský občan Emil Sedlák při výbuchu nastražené miny. Mírový život se postupně vracel i do čebínského hasičského sboru. Řádná valná hromada 28. června 1945 uctila památku čebínských občanů, kteří se stali oběti války, Rudolfa Dufka, Františka Slaniny a Emila Sedláka. Do čela sboru byl zvolen nový výbor, jehož předsedou se stal opět Fabián Cebák st. Po válce byla znovu obnovena činnost Okresní hasičské župy č. 25 v Tišnově, započala běžná činnost i čebínského sboru. Konala se cvičení, byly organizovány žňové hlídky, zásahy při požárech, pokračovala osvětová práce. V r. 1946 sbor zakoupil starší osobní automobil, který sloužil pro dopravu k požárům místo přípřeže, s níž bývaly někdy potíže. Např. se dokonce v prosinci 1945 stalo, že po vypuknutí požáru v Kuřimi nemohli se čebínští hasiči zúčastnit jeho likvidace, protože se jim se vším úsilím nepodařilo sehnat přípřež k odvozu techniky i členů k místu požáru. Do té doby byla doprava zajišťována dobrovolně poskytnutými koňskými potahy jednotlivých členů, z nichž zvláště František Cebák velmi pomáhal. K r. 1934 je v pamětech sboru poznamenáno, že zmíněný občan měl z této služby velkou škodu, protože mu pro poskytování přípřeže pro sbor už uhynuli tři koně. Společenskou činnost po válce zahájil sbor uspořádáním I. hasičského plesu v lednu 1947, z něhož čistý výtěžek byl určen na vybudování sanitního centra, a sbor se opět přihlásil do dramatického odboru Svazu československého hasičstva v Praze. Po vítězství Československého pracujícího lidu v únoru 1948 se čebínský hasičský sbor poprvé účastnil mohutné manifestace pracujících na 1. máje v Tišnově. Znovu se rozvinula bohatá náplň činnosti. Mimo poskytování sanitní služby a zásahů při požárech a různých přírodních pohromách pořádali čebínští hasiči pravidelná cvičení, účastnili se okrskových a okresních valných hromad, veřejných vystoupení a předvádění techniky, různých oslava společenskopolitických akcí. Nově přibývá brigádnická činnost ve prospěch své obce, především na úpravách vzhledu obce a v JZD. Hasičská organizace se tak stává platnou sou-

35

Hasičská kronika – Svazek II – okres Brno – venkov (A – I) částí Národní fronty v Čebíně, Např. r. 1948 se Čebínští zúčastnili sjezdu hasičstva IV. kraje v rámci oslav výstavy 100 let českého národního života v Kroměříži, uspořádali v Čebíně Hasičský den apod. Je třeba poznamenat, že ještě v těchto letech významnou podporou činnosti byly dobrovolné peněžní příspěvky od příznivců a přátel hasičského hnutí. V zápisech můžeme číst dlouhé seznamy těchto dárců. Nebyly to příliš vysoké sumy, ale byly dávány s láskou a v takovém počtu, že významnou měrou přispívaly na úspěšné plnění poslání sboru. V r. 1949 byl v Čebíně opět uspořádán Hasičský den v rámci celostátního Dne československého hasičstva. Konal se jako součást oslav 70 let trvání místního sboru. Vyvrcholil pestrým krojovaným průvodem obcí. Téhož roku se v Tišnově čebínští hasiči zúčastnili výcviku podle nového cvičebního řádu. V r. 1950 byla zrušena hasičská samaritní služba jako samostatná složka v rámci sjednocení zdravotnické služby v Československém červeném kříži. Roku 1950 zakoupil sbor nákladní auto. Roku 1951 dochází k významné přeměně dosavadní organizace dobrovolných hasičů. Na základě zákona č. 62/50 Sb. a ochraně před požáry a jinými živelnými pohromami a vládního nařízení č. 135/50 Sb. se stal Československý svaz hasičstva' jednotnou a dobrovolnou celostátní organizací, která v součinnosti s orgány veřejné správy má za úkol výchovu členů i všeho obyvatelstva proti požárům a jiným živelným katastrofám. Podle nového zákona byly národními výbory zřizovány požární sbory, především z dosavadních členů hasičských sborů, pokud splňovali zákonné podmínky. Byly utvořeny místní jednoty Československého hasičstva na podkladě spolkovém, řízené vlastními volenými orgány. Inventář dobrovolných hasičských sborů převzaly národní výbory obcí. Náklady na vybavení a údržbu techniky od přijetí tohoto zákona hradí národní výbory v rámci schválených rozpočtů. Dosavadní stanovy byly zrušeny. 1. dubna 1951 se konala ustavující schůze místní jednoty Čs. svazu hasičstva v Čebíně, která zvolila nový výbor, jehož složení schválil místní akční výbor NF. Předsedou jednoty byl opět zvolen Fabián Cebák. Téhož roku bylo koupeno další nákladní auto a při cvičném poplachu v objektu sokolovny čebínští hasiči opět dokázali svým bleskovým nástupem k akci dobrou připravenost k zásahu. Veřejnou pochvalu jim za to vyslovil v místním rozhlase předseda MNV. V roce 1952 byla prováděna brigádnicky adaptace zbrojnice, při níž bylo odpracováno na 550 brigádnických hodin. Výročních schůzí se od počátku padesátých let zúčastňují jako hosté zástupci MNV, va KSč, NF a vyšších orgánů. Svědčí to o rostoucím postavení jednoty při socialistické výstavbě obce. Členové jednoty přijímají osobní i kolektivní závazky budovatelského charakteru, které jsou pak výborem pravidelně kontrolovány. V roce 1953 dochází k přejmenování Čs. svazu hasičstva na Československý svaz požární ochrany v souvislosti s přijetím zákona č. 35/53 Sb. V padesátých letech si zvlášť aktivně počínalo družstvo žen. V soutěžích I. a II. kola o nejlepší družstvo získaly roku 1954 čebínské ženy 1. místo a za účast v krajské soutěži obdržely čestné uznání, Na sklonku roku 1954 byl zvolen nový výbor, v jehož čele stanul Eduard Antonín; dosavadní předseda Cebák byl za 53 letou činnost ve sboru poctěn titulem čestného předsedy. Ze zásahů v těchto letech si připomeňme čerpání vody ve skladu brambor v JZD v roce 1956 a zásah při povodni po bouři v roce 1957 v mateřské škole, Roku 1957 byl jmenován čestným členem MJ dlouholetý její aktivní člen František Ostřížek, Uspokojivě proběhl nábor žactva a dorostu, kteří se v soutěži požárních družstev v Březině umístili na 1, místě,

36

Hasičská kronika – Svazek II – okres Brno – venkov (A – I) Koncem listopadu 1958 byl zvolen do čela jednoty František Hloušek. Činnost se v těchto letech zaměřovala na plnění úkolů, především na zvýšení akceschopnosti při požárech a živelných pohromách. K dobré připravenosti sboru přispívala nemalou měrou pravidelná účast na cvičeních. Postupně byla doplňována výstroj, koncem roku 1958 měl sbor 30 pracovních stejnokrojů pro muže, 10 pogumovaných a 10 služebních pro ženy atd. K zásahům při požárech sloužily požárníkům stříkačky - ruční čtyřkolová (pořízená roku 1879) a dvoukolová motorová - a autostříkačka PS 16 s čerpadlem a jedna džberovka. Na ohesní konferenci ČSPO v Tišnově roku 1958 obdržel čestné uznání zasloužilého' pracovníka ČSPO Eduard Antonín. V jubilejním roce 80. výročí založení čebínského požárního sboru - r. 1960 - měla obec 300 popisných čísel a 1299 obyvatel. V rámci oslav 15. výročí osvobození Československa Sovětskou armádou se konala v obci okresní slavnost, na které odhalil vedoucí vládní delegace ministr vnitřního obchodu Ladislav Brabec pomník rudoarmějce. Slavnosti se zúčastnili skoro všichni členové požárnické organizace. Sbor se zúčastnil též oslav 10. výročí založení JZD v Čebíně a 5. června provedl na místním rybníku světelnou fontánu. V rámci územní reorganizace se po zrušení ONV v Tišnově v roce 1960 stal nadřízeným orgánem OV ČSPO Brno-venkov. V roce 1961 byl ustaven kroužek mladých požárníků, který pracoval při ZDŠ v Drásově, a v následujícím roce bylo vytvořeno požární družstvo v JZD Čebín. V roce 1963 se ujímá předsednické funkce František Kubeš. Na počest 85. výročí založení sboru byla uspořádána 13. června 1965 slavnost s výstavkou požární techniky a námětovým cvičením, Na slavnostní schůzi byla udělena čestná uznání řadě zasloužilých členů. V roce 1967 se stal předsedou organizace požárníků František Antonín, jehož po roce vystřídal František Kubeš; v roce 1970 byl předsedou zvolen Jiří Kluska. Také oslavy 90. výročí vzniku čebínského sboru v červnu 1970 proběhly důstojně, Zúčastnili se jich zástupci sousedních sborů, složek NF v obci a další hosté, Při této příležitosti byl jmenován čestným členem jednoty předseda MNV Ladislav Vejrosta, Ukázkového cvičení se mimo čebínského sboru účastnili také požárníci z Malhostovic, Skaličky a Tišnova. V roce 1971 zasahovali čebínští požárníci v jednom z největších požárů v obci vůbec, Bylo to při požáru v objektu JZD, který vypukl 26. října asi v 22 hodin. Požár zničil jeden kravín, sklad suché píce, kde bylo uloženo asi 70 vagónů vojtěšky, 50 vagónů slámy a 200 q jadrných krmiv, Hašení se zúčastnilo deset požárních sborů a úplná likvidace požáru trvala tři dny, V červenci 1973 byla v Brně uspořádána V. mezinárodní soutěž požárních družstev CTIF spojená s výstavou Vývoj a technika požární ochrany v ČSSR. Místní požární sbor v Čebíně se aktivně účastnil ukázky dávného hašení pomocí ruční stříkačky tažené koňským potahem. V rámci této události se uskutečnilo přátelské setkání čebínských požárníkl': s německými kolegy z Eichemu, kteří 15. července zavítali do obce, Setkání se zúčastnil i viceprezident CTIF A. Bruger, který na slavnostním obědě vysoce vyzvedl přátelství požárníků evropských zemí a

37

Hasičská kronika – Svazek II – okres Brno – venkov (A – I) ocenil mezinárodní spolupráci požárníků v CTIF a jejich úsilí o zachování světového míru, Po tragické smrti dosavadního předsedy Jiřího Klusky byl do této funkce koncem roku 1973 zvolen Bohumil Malášek, který stojí v čele základní organizace ČSPO v Čebíně dodnes, Pod jeho vedením pokračuje požární sbor v dobré tradici své dosavadní práce, V rámci okrsku je hodnocen na prvním místě, Ve spolupráci se sborem v Malhostovicích pořádá soutěže družstev a jak po stránce připravenosti k zásahům, tak v kulturní činnosti je jeho práce hodnocena kladně, Z významných veřejných akcí v posledních letech to bylo např, v roce 19i'5 vystoupení při oslavách 100, výročí založení tišnovského sboru, kde Čebínští předvedli ukázku dřívějšího hašení. Podobně je viděli občané v Lomnici, v Kuřími a jinde, Čebínští požárníci však nezapomínají na práci ve prospěch obce, Každoročně se účastní jarního úklidu, organizují odvoz kovového šrotu, plní úkoly volebního programu Národní fronty, Preventivně působí, aby nedocházelo k požárům, konají prohlídky domů a provádějí protipožární opatření, aby nedocházelo k zbytečným ztrátám, Sto let čebínského požárního sboru představuje pomoc při likvidaci 210 požárů, Znamená to bezpočet hodin věnovaných ošetřování techniky, brigádám v obci, kulturní činnosti, Představuje to také několik požárnických generací a přirozeně také několik desítek členů, kteří již nejsou mezi námi, Čebínský požární sbor v roce 1980 tvoří přes šest desítek mužů, kteří všichni od nejstaršího 95 letého Václava Nečase až po nejmladšího 21 letého Josefe Cebáka střeží odkaz svých otců a pradědů, jemuž se sbor za celých sto let nikdy nezpronevěřil. Roku 1988 byl předsedou sboru Libor Malášek, velitelem Pavel Pokorný, jednatelem Miroslav Krejčí.

Česká

status: obec katastrální výměra: 1,99 km² počet obyvatel: 736 (2. 10. 2006) zeměpisná šířka: 49° 16’ 55’’ zeměpisná délka: 16° 33’ 53’’ nadmořská výška: 295 m adresa obecního úřadu: Česká 26 66431 Lelekovice Oficiální web: http://www.ceska.cz

38

Hasičská kronika – Svazek II – okres Brno – venkov (A – I) Obec Česká (dříve Cinzendorf nebo Zinsendorf) patří mezi nejmladší osady v Jihomoravském kraji. Byla založena podél tzv. císařské silnice z Brna směrem na Lipůvku po rozparcelování lelekovického poplužního dvora, který byl v roce 1784 kuřimskou vrchností zrušen a rozdělen v rámci raabizace (pronajímání méně výnosných statků poddaným) mezi 24 osadníků Po osamostatnění Československa po 1. světové válce usilovala obec o změnu jména na Čechov, aby se poukázalo na původ prvních osadníků. Názvoslovná komise však schválila název Česká, který roku 1921 nahradil původní Zinzendorf.

Sbor dobrovolných hasičů Ustavující schůze sboru se konala 10. Prosince 1942. Zakladatelé sboru: Gewerbmeister Hubert Koláček, tovární úředník Ferdinand Ondráček, Gewerbmann Otto Bauman, továrník Emanuel Mercl, továrník Vladimír Kráčmar, továrník Rudolf Manoušek, Gewerbmann Emil Bauman.

Čučice

status: obec katastrální výměra: 8,19 km² počet obyvatel: 423 (2. 10. 2006) zeměpisná šířka: 49° 8’ 11’’ zeměpisná délka: 16° 16’ 36’’ nadmořská výška: 334 m adresa obecního úřadu: Čučice 131 66491 Ivančice Oficiální web: http://www.cucice.cz Vývoj a historie obce je známa z archeologických nálezů: kamenné mlaty a klíny, pazourkové nožíky a hroty, žernovy staré a popelnice to dotvrzují. Pro dějiny Čučic a okolí byl důležitý objev základající listiny kláštera Třebíčského, ze které se dovídáme, že Čučice byly mezi původními statky darovány klášteru v roce 1101. Názvy zdejších polních a lesních tratí "Vinohrady" a "Vinohrádky" a datum listiny dokazují, že již před rokem 1100 se zde pěstovalo víno. Později se v obci těžilo stříbro a tuha. Těžba byla ukončena v roce 1919.

Sbor dobrovolných hasičů

39


Poslední sbor na Ivančicku před mnichovským diktátem a před okupací byl ustaven 14. října 1937 v Čučicích. Jeho výlučně rolnické vedení tvořil starosta Dominik Svoboda, náměstek František Horák a jednatel František Došek.

Deblín

status: městys katastrální výměra: 14,87 km² počet obyvatel: 965 (31. 12. 2006) zeměpisná šířka: 49° 19’ 11’’ zeměpisná délka: 16° 20’ 18’’ nadmořská výška: 475 m adresa úřadu městyse: Deblín 42 66475 Deblín Oficiální web: http://www.deblin.cz Deblín (v nejstarších pramenech také Deblyn, Doblyn, Dobelin, Dobilin) je velmi stará osada. Leží na svazích dvou ramen Deblínského potoka, který po asi sedmi kilometrech klikatění mezi kopci vtéká v Tišnově do řeky Svratky. Nejstarší písemný pramen, který dokládá osídlení tohoto místa, je z roku 1173. Podle nálezu užitkové keramiky, datované do 10. století, lze však usuzovat i na starší, mladohradištní osídlení. Koncem 12. stol. se začíná na Deblíně vytvářet panský rod, který brzy patřil, spolu s pány z Pernštejna a z Lomnice, k nejvýznamnějším na Tišnovsku.

Sbor dobrovolných hasičů V Deblíně byly činěny pokusy o založení hasičského sboru už v polovině 80. let. Obecní zastupitelstvo však nemělo pro hasičskou myšlenku velké pochopení a tak k založení dochází

40

Hasičská kronika – Svazek II – okres Brno – venkov (A – I) s téměř desetiletým zpožděním, až roku 1895. Prvním starostou se stal lesmistr Jan Mašek, náčelníkem obchodník Eduard Hloušek a jednatelem správce školy Štěpán Gebauer. Jako pokladník působil ve výboru místní farář Konrád Blaschke. V protokolní knize z roku 1895 je podrobně popsána nová stříkačka: „Čtyřkolová stříkačka na pérách, 120m/m,. šikmo stojící cylindry, na váze 4 sedadla, brzda, navíječka hadice, 3 svítilny. Cena 800 zlatých, 150 dáno hned, ostatní splátky během dvou až tří roků, při 5% úroku. Vyzbrojení mužů: a) přilba s úzkým mosazným hřebenem, zevnitř pásek, b) režná kazajka, c) režné kalhoty beze švu červeného, d) pás kožený, čepici si obstarají sami. Přilbu dodá R. A. Smejkal v Čechách u Prostějova Tři druhy žebříků: 1 - 550 cm dlouhý, 2 - s kamzíkovými háky z jasanového dřeva, 3 - 4 žebříky po 150 cm. Rozdělení členů: I. oddělení: 13 - lezců 6, ochránců 7, II. oddělelení - vodařů 6, stříkačů 7.

Domašov u Brna


ano 49° 14´ 47´´ 16° 20´ 9´´ 593 460 m 600

Obec Domašov leží asi 25km na západ od Brna v okrese Brno-venkov. Obcí prochází státní silnice 602. Z Domašova je směrem na Prahu asi 4 km k dálniční křížovatce Devět Křížů (D1, Exit 168) a směrem na Brno asi 6 km k dálniční křížovatce Ostrovačice (D1, Exit 178). Od května 2004 má Domašov pojmenované ulice – Větrov, Ukapličky, V Dědině, Za Školou, Úvoz, Brněnská, Skalní, Na Náměstí, Pod Lipami, Nová, Padělky, Ulička, Tály, Za Kovárnou, Za Humny, Souběžná, Lesní, Cihelna a Zemědělská. Oblasti v okolí Domašova byly osídleny už od nejstarších dob, o čemž svědčí nálezy z doby kamenné. Nejstarší písemná zmínka o Domašově-Tomaškově pochází z roku 1048, kdy tento původně zeměpanský statek daroval kníže Břetislav I. nově zřízenému Rajhradskému klášteru. Tehdy se k Domašovu počítalo vše, co se nacházelo mezi potoky Bobravou a Bítýškou.

41

Hasičská kronika – Svazek II – okres Brno – venkov (A – I) Velikost domašovského katastru se však v průběhu staletí mnohokráte změnila. Také byl několikráte odňat z vlastnictví Rajhradského kláštera a znovu vrácen. I privilegia Rajhradského klášteru byla obnovována a odnímána českými panovníky. Domašov procházel složitou dobou českých a moravských dějin a to se samozřejmě projevilo i na jeho historii. Přesto však nejvíce byl spojen s dějinami Rajhradského kláštera. Šmelcovna – z německého schmelzen (tavit) – se nachází asi 4 km severovýchodně od Domašova v údolí Bílého potoka. První osídlení zde bylo již ve 13. století založením osady Podolí. Dnešní jméno Šmelcovna pochází až z roku 1794. První písemná zmínka o štolách je z roku 1575. Tavilo se zde hlavně železo, ale také stříbro. Vypráví se pověst o 12 stříbrných sochách apoštolů v životní velikosti, které jsou uchovány někde v okolí hradu Veveří. V roce 1724 zde byla postavena vysoká pec, provoz hutě zastaven v roce 1873. Dnes je možné vidět pozůstaky stavby vysoké pece a stájí, které zarůstají lesem. V roce 1935 byl postaven most přes Bílý potok. Kaple na Šmelcovně byla postavena z darů a sbírek, vysvěcena 8. října 1905. Tradiční vítání jara se koná na Šmelcovně o první jarní neděli – v roce 2008 je to neděle 16. března. Devět křížů - Lokalita Devět křížů se nachází na cestě do Velké Bíteše nedaleko obce Lesní Hluboké (dříve Hluboké). Je to památka na "mord", který se zde odehrál 1540. V roce 1539 tady zabloudil koňský handlíř, kterého před smrtí vysílením v hlubokých lesích zachránil místní sedlák. Handlíř se zamiloval do jeho dcery a slíbili si věrnost. Pak odjel do světa vydělávat peníze. Když se po roce vracel, dozvěděl se v hospodě, že jeho milá má právě svatbu. Zhrzený handlíř si najal pomocníka a počkali si na svatební průvod, který se právě vracel. Všechny postříleli, nakonec padl i pomocník a vlastní rukou i nešťastný handlíř. Na tomto místě je pochováno všech devět zúčastněných. Nevěsta leží uprostřed a po stranách ženiši. Tyto kříže jsou jednou za 100 let obnoveny a znovu posvěceny. V roce 1956 - 1959 byl vybudován vodovod. V dalších letech pokračováno s rozšířování jeho rozsahu. V letech 1983 - 1985 vybudován vodojem o obsahu 2 x 150m3 na pozemku u sv. Anny a zároveň zvětšena čerpací stanice. V roce 1987 došlo k propojení vodovodních řádu v Domašově a Rudce. V dalším rozšiřování byly připojeny Říčky a SSÚD 4. V nynější době je napojeno cca 80 % domácností. V roce 2006 byl vybudován nový propojovací vodovodní řad Domašov - Říčky. Na vstupu do obce Říčky byla vystavěna komunikační šachta, ve které se propojují oba řady, voda filtruje, upravuje tlak a měří spotřebované množství vody. Oficiální web: www.obec.domasov.net

Sbor dobrovolných hasičů Většina extu převzata z brožury „ 100 let sboru dobrovolných hasičů Domašov u Brna 1908 – 2008 Začátky organizovaného boje proti požárům a živelním pohromám spadají u nás a v okolí na první léta 20. století. Příklady okolních obcí - Zastávka, Rosice, Velká Bíteš - přivedly i domašovské občany na myšlenku ustavit spolek, jehož náplní by bylo těmto zhoubným

42

Hasičská kronika – Svazek II – okres Brno – venkov (A – I) činitelům postavit se na odpor a chránit majetek vlastní i ostatních občanů nejen doma, ale přispěchat pomoci i sousedním obcím. A tak dne 6. ledna 1908 byl na ustavující schůzi v Domašově založen spolek Sbor dobrovolných hasičů (SDH). Kroniku organizace nevedla, a tak si br. Rudolf Kuchař vzal za úkol začít psát kroniku a pomocí knih zápisů, které byly od počátku vedeny, dopsat co možná nejvíce informací. Začal 1. ledna 1984. SDH v Domašově byl založen na podnět řídícího učitele Antonína Šímy.

Zakládající členové - 1. řada shora zleva: Faustman Josef, Faustman František,?, Popelka Antonín, Pokorný (Loučánek); 2. řada: Elinger, Pokorný (holič), Volánek František, Králík Jindřich, Sedlák Rudolf, Matyska František; 3. řada: Ustohal Augustin,?, Křivánek (obchodník), Čiháček Adolf, řídící Šíma, Pitrocha Antonín, Horňanský František; ležící: Ustohal Bohumil, Kozel Vavřín. 23.února na valné hromadě byli zvoleni tito první činovníci spolku: Antonín Šíma - starosta a náčelník, Josef Drábek - 1. podnáčelník, Eduard Svoboda - 2. podnáčelník, Jakub Kolka místostarosta, Hubert Přibyl- jednatel, Antonín Křivánek - pokladník, Adolf Čiháček - zbroj mistr. Sbor měl k tomuto datu 40 členů a k dispozici spolkovou místnost a skladiště najaté od rajhradského kláštera v dědině pod rybníkem. Při přestavbě tohoto majetku - Salajky (flusárny), dříve panská stodola, vznikly spolku dluhy a musel být vystaven dlužní úpis. Flusárna byla vlastně výrobna louhu z dřevěného popela, kterou provozovali převážně židé. Z prvních zápisů vyplývá, že členové sboru nebyli ve všem jednotní, a dnes nám připadají jejich hádky na schůzích malicherné, stejně jak o dnešní generaci asi budou soudit naši nástupci. První kolová ruční stříkačka První kolová ruční stříkačka byla zakoupena od firmy R. Smekal, Čechy u Prostějova, rovněž tak přilbice a výzbroj byly od této firmy. Dne 2. srpna 1908 byla uskutečněna slavnost svěcení této ruční stříkačky. Členové sboru měli budíček již v 5 hodin ráno. V 9.30 byl na řadě proslov p. faráře, potom slavnostní mše a společný oběd; večer se konala taneční zábava. Stříkačka byla zakoupena ze sbírek (i po okolních obcích) a z půjčky. Na splácení půjčky byly konány každoročně novoroční sbírky jak v Domašově, tak i v okolních obcích. V roce 1911 bylo vybráno 155 Kč 32 haléřů. První zmínky o hašení požárů se týkají většinou účasti při hašení stohů, jak v Domašově, tak i v okolí. V dalších létech přibrzdila rozvoj hasičského sboru 1. světová válka. Ze zápisu valné hromady za rok 1917 vybíráme: Těžko, přetěžko žádat programovou činnost od spolku, jehož mnozí členové děsnou vlnou války vyrváni byli svým domovům a rodinám a rozprášeni po bojištích nejen Rakouska, nýbrž skoro celé Evropy.

43

Hasičská kronika – Svazek II – okres Brno – venkov (A – I) Dne 21. 6. 1918 zapálil blesk Drábkovu stodolu a hašení ukázalo slabiny sboru. V té době měl sbor 55 členů. Již od začátku vzniku se SDH zabýval pořádáním kulturních akcí, zejména každoročním pořádáním plesů a májových zábav. Členové hasičského sboru také sehráli několik divadelních představení v rámci možností obce Domašova. Zmínka o dalším zásahu při požáru připadá na 27. květen 1922, kdy se sbor z Domašova zúčastnil hašení požáru v Rudce. Další zásah se konal 3. října 1924 časně ráno, a to při požáru v říčském dvoře. V roce 1918 bylo slaveno desetileté trvání SDH. V r. 1922 bylo u hasičky postaveno nové leziště, počet členů v té době činil 82. V roce 1928 byly na hrázi obecního rybníka vysazeny hrušně. Užitek z tohoto sadu připadl hasičskému sboru, jenž na svůj náklad obstaral štěpy. Roku 1932 Spořitelní a záloženský spolek v Domašově odkoupil od velkostatku rajhradského kláštera budovu v dědině pod rybníkem, dosud stále využívanou členy sboru. Opravil ji nákladem 18 000 Kč a zřídil z ní skladiště pro spolkové hospodářské stroje a umělá hnojiva. Polovinu budovy pak pronajal hasičskému sboru za skladiště. Pořízení auto stříkačky a slavnost svěcení Dne 27. září 1936 proběhla slavnost svěcení a odevzdání nové auto stříkačky. Této oslavě však předcházela dlouhá příprava a rekonstrukce. Již od roku 1933 nacházíme v zápisech z výborových schůzí napřed nesmělá, pak hlasitější přání, aby i náš sbor dostal motorovou stříkačku. Jednak z toho důvodu, že při požáru bylo těžké hned sehnat přípřež, jednak také proto, že obecenstvo se raději na práci u stříkačky dívalo, než pomáhalo. Pan J. Havlíček, toho času úředník továrny na hasicí nástroje pana Vystrčila v Telči, nabízel sboru zmotorizovat starou čtyřkolovou ruční stříkačku za výhodnou cenu, ale tenkrát se sbor obával většího vydání a na motorizaci nepřistoupil. Protože však okolní sbory si pořizovaly motorové stříkačky, stalo se volání po motorové stříkačce hlasitější a naléhavější. A bylo to 21. ledna 1936 na výborové schůzi, kdy starosta sboru br. Jan Frank oznámil, že se mu podařilo v Brně najít zachovalé auto, které by sbor mohl získat za slušnou cenu a nechat upravit na autostříkačku. Vybraná komise auto prohlédla a doporučila auto značky Graf zakoupit. Auto bylo velké a silné a dobře se pro požární účely hodilo. Do auta mezi přední nosiče se dala vmontovat odstředivá pumpa, kterou by automotor výhodným zapínacím zařízením poháněl. I v ostatním směru by bylo auto přizpůsobeno hasičským účelům. Úprava auta byla provedena u továrníka Vystrčila v Telči za 5 400 Kč. Bylo zakoupeno 300 m hadic o tlaku 25 atmosfér. Autostříkačka byla zároveň upravena na sanitní auto. Při návštěvě našich bratrů v Telči byla nová auto stříkačka zkoušena a bylo shledáno, že její výkon vzbudil úžas všech, poněvadž chrlila 16 hl vody za minutu. Následně byla auto stříkačka přihlášena a byla jí přidělena značka. V létech těsně před 2. světovou válkou a během ní se život SDH v Domašově nezastavil. Nadále se členové hasičského sboru zúčastňovali okrskových cvičení, např. 18.6.1939 s námětem - požár čp. 18, potřeba hájit domy čp. 17 a 20. Muži cvičili s motorovou stříkačkou, ženy s ruční. Ošetření raněných prováděly samaritánky z Říčan. Byly konány kulturní akce, jako např. zástěrková zábava, hodová taneční zábava, zábava, kterou pořádala místní chasa. Na výborové schůzi dne 30. 12. 1939 bylo dohodnuto nekonat ples, pouze promítnout vhodný film v sokolském kíně. Roku 1940 byla konána pouťová zábava v obou hostincích. Nadále byly pořádány zimní školy. Na výborové schůzi dne 23. 10. 1940 byl projednán přípis národní

44

Hasičská kronika – Svazek II – okres Brno – venkov (A – I) pomoci. Sbírku provedli starší bratři s občany. Bylo přečteno provolání českého hasičstva, zavedeny služby samaritní stráže - hlídka se skládala ze 3 mužů a 2 žen na dvě stráže. SDH nezapomínal ani na divadelní představení. Během všech roků probíhala také různá školení: požární řád, činnost sboru na požářišti, kázeň, instrukce pro samaritány, první pomoc raněným, vodní pláň v obci, vznik, šíření a hašení lesních ohňů a signály. Dění v létech 1943 a 1944 není zaznamenáno, zřejmě z důvodu úplného zastavení činnosti hasičských sborů zvůlí samo zvaných ochránců. Znovuzrození Sboru dobrovolných hasičů Po 2. světové válce, dne 24. 10. 1945 byla konána členská schůze za účasti 14 bratří a 4 sester. Starosta sboru Jan Frank promluvil k přítomným a sdělil, že vedení sboru bude zase takové, jaké bylo před okupací, že se všechny příkazy zavedené Němci ruší. Několik řádek z výroční valné hromady konané 6. ledna 1946. Byl přečten zápis z poslední valné hromady z r. 1941 a bez námitek schválen. Počínaje rokem 1945 až do příchodu válečné fronty byl sbor volán denně k požární protiletecké pohotovosti. Při dělostřeleckých bojích dostala zásah i zbrojnice a leziště. Při přechodu fronty se ztratilo 6 ženských pracovních obleků. Rudé armádě bylo vydáno asi 250 I benzinu. Volby byly konány aklamací. Starostou byl zvolen Jan Frank, místostarostou Jindřich Králík, náčelníkem Josef Drábek, podnáčelníky František Halačka a Rudolf Pelikán, zbrojířem Adolf Čiháček ml., jednatelem Jaroslav Brychta, pokladníkem František Matyska, vzdělavatelem Josef Drápal, revizory účtů Adolf Pelánek a Adolf Kříž, samaritním dozorem Jaroslav Kozel. Koncem měsíce února bylo jednáno o zakoupení nového stroje v Královopolské strojírně. Nový agregát měl stát 28 000 Kč. Sbor měl 16 000 Kč, zbytek by doplatila obec. Ke konci roku někteří mladší členové navrhují vystoupení ze sboru, případně jeho rozpuštění. To se však nestalo a sbor pracoval, i když s obtížemi, dál. Za peníze utržené prodejem staré stříkačky bylo zakoupeno 20 přileb, za zbývající byly objednány hadice, které však nebylo snadné dostat. 19. 12. při hašení požáru na dole Julius na Zastávce se zúčastnilo 14 bratří s ruční stříkačkou, neboť automobilová nebyla schopna jízdy. Jaroslav Hotárek odmítl požární přípřež - je to už 2. případ odřeknutí požární přípřeže. V roce 1947 bylo jednáno s kameníkem z Rosic o opravě pomníku před školou, aby mohly být doplněny podobenky zabitých v 2. světové válce. Jednalo se o 4 občany, kteří byli usmrceni při bombardování Domašova dne 24. 4. 1945. Dne 5. 12. 1947 členská schůze jednala o požáru, který vypukl 3. 12. u náčelníka hasičů Jana Kolky čp. 17. Zničil vepřín a střechu nad chlévy. Než dojely cizí sbory, byl oheň uhašen. Dostavilo se 6 sborů. Při hašení byly v činnosti oba domašovské stroje - ruční stříkačka i agregát. Jelikož nehasiči pustili u ruční stříkačky savici na dno rybníka bez koše, stroj se ucpal a byl potom k nepotřebě. Při požáru se na základě této nešikovnosti ukázalo, jak jsou mnozí naši občané nevychovaní. Nadávali hasičům, že nemají stroj v pořádku, a to hodně sprostě. Byli to právě ti, kteří nejméně, nebo vůbec nepomáhali. Z tohoto důvodu byli na příští schůzi ustanoveni 3 bratři, kteří měli mít dozor nad vydáváním hasicího nářadí, aby se neopakoval zmatek při posledním požáru, kdy občané samovolně brali, co jim přišlo pod ruku. V roce 1948 se do sboru přihlásilo 7 členů (3 muži a 4 ženy). Čekací lhůta byla pro všechny stanovena na 3 měsíce. Do samaritánského kurzu v Říčanech se přihlásily: P. Věžníková, Marie Vaverková, Marie Rausová, Marie Haimanová, Jarmila Čiháčková, Květa Božková a br. Jaroslav Kozel. Byly také pořádány sbírky po obci na pomoc hasičům, ale i na jiné charitní účely. Postupně, podle množství finančních prostředků byla dokupována hasičská výbava. Život SDH byl velice pestrý, členské schůze byly konány i 18krát do roka. Byly pořádány zájezdy, někdy více, jindy méně zdařilé. Na zimních školách probíhala mnohá různá školení. Začala se slavit poválečná výročí, probíhaly žňové hlídky, byly uspořádány hody, po kterých darovaná vejce pro hudebníky (na večeři) byla podle usnesení členské schůze prodána.

45

Hasičská kronika – Svazek II – okres Brno – venkov (A – I) Z dění SDH v dalších létech vybíráme jen některé důležité nebo zajímavé okamžiky, protože není účelem této brožurky psát o životě hasičů v každém postupném roce. A tak začínáme rokem 1949, kdy je první zmínka o prohlídkách komínů. Tohoto roku se hasiči z Domašova (7 členů s agregátem) zúčastnili hašení požáru ve Křoví. V roce 1951 byl SDH rozdělen na dva subjekty - Jednota hasičská, která byla samostatným spolkem, a Sbor požární ochrany, který podléhal přímo místnímu národnímu výboru, jenž se měl starat o jeho potřeby. Na valné hromadě byl zvolen nový výbor SDH: předseda Jan Frank, místopředseda a velitel požárního sboru MNV Josef Drápal, druhý místopředseda Bohumil Ustohal, organizační referent Jan Řezanina, jednatel Jaroslav Brychta, pokladník Josef Halačka, kulturně osvětový referent Josef Vaverka, referent prevence František Prokeš, samaritní referent a zdravotník Jaroslav Kozel, referent dorostu Jaroslav Trnka, referentka žen Květa Žáková, referent odborného školení Rudolf Kuchař, referent výcviku František Halačka. Všichni jmenovaní byli VO KSČ schváleni. V r. 1953 byl postaven železný stožár na sušení hadic a na jeho vrcholu měl být umístěn místní rozhlas, jenž se do té doby nacházel na budově zbrojnice. Od této doby nebyly uskutečňovány zimní školy, ale byla prováděna námětová školení s předváděním nových technik hašení požárů. Ohledně předvádění je nejčastěji zmiňován br. Miroslav Ustohal. Na výborové schůzi 9. 6. 1954 byly hodnoceny první závody požárních družstev v Zakřanech, kterých se zúčastnila 3 družstva mužů a 2 žáků. Naši muži se umístili druzí a žáci také druzí. Tohoto roku byly přijímány závazky na odpracování brigádnických hodin, ale členové sboru se účastnili podle svého. Také pokladna byla velice chudobná, neboť nebyly žádné příjmy. Zkoušek řidičů místní hasičské jednoty se v roce 1955 zúčastnili Josef Kozel, Miroslav Růžička, Augustin Popelka, Josef Vaverka, Bohumil Kříž a František Halačka. Na výborové schůzi konané 24. 3. byla projednána patronátní smlouva s JZD, o týden později získali odznak "Vzorný požárník III. stupně"Josef Kozel, Miroslav Ustohal, Rudolf Kuchař a Jaroslav Trnka. 28. 8. zasahoval sbor při požáru u Hotárků. Požár vznikl od blesku. Byla také prováděna oprava hasičky, která se posouvala do dalších roků. Koncem měsíce května 1956 byla na požární zbrojnici vyměněna krytina střechy. Ale nejen klady, nýbrž i zápory se promítaly v činnosti sboru. Malé účasti na školeních, která byla někdy pro neúčast zrušena, nízké účasti na schůzích, dlouhá doba vyřizování mnohých úkolů. Předseda tehdejšího sboru vytýkal členům nedostatky při žňových hlídkách. Projevila se i nečinnost jednatele a odchod několika žen. Okresní stavební podnik nejevil zájem o dokončení opravy zbrojnice. Konečnou úpravu zbrojnice provedli členové sboru sami. I nadále však byly pořádány plesy, ostatkové zábavy a pouťové zábavy v obou hostincích, tedy jak u Vildomců, tak u Svobodů. Několikrát se měnilo a doplňovalo představenstvo SDH, protože mnozí členové odmítali své funkce řádně vykonávat, někteří je nevykonávali vůbec, jako například oba strojníci. Členové SDH se zúčastňovali různých brigád, jak pořádaných MNV, tak sborem hasičů. Také se účastnili hlídek při Závodech míru, jejíž účastníci projížděli naší obcí. Založení Sboru dobrovolných hasičů v Říčkách SDH v Říčkách byl podle záznamů kroniky obce Říčky ustaven dne 8. ledna 1951. Prvním starostou byl zvolen Sedlák Rudolf, dalšími členy výboru se stali Trampota František a Prokeš Josef. V roce 1955 byla postavena svépomocí požárníků zděná garáž (skladiště) za domem MNV. V roce 1956 byla dokončena nová požární zbrojnice, zakoupen agregát PS. Při otevírání nové zbrojnice dne 23.7. téhož roku byla uspořádána veliká slavnost a uskutečněno ukázkové cvičení požárníků. Rozhodně bylo práci v požárním sboru velký zájem. Sloučení požárních sborů z Domašova a Říček Na členské schůzi konané 11. 7. 1960 se členové SDH dozvěděli, že sloučením MNV Domašov a Říčky budou sloučeny i oba požární sbory. Bylo navrženo svolat mimořádnou schůzi těchto požárních sborů. Ve volné debatě bylo jednáno o tom, proč upadá činnost sboru.

46

Hasičská kronika – Svazek II – okres Brno – venkov (A – I) Byly uvedeny osobní spory mezi členy, mnoho spolků, a z toho mnoho schůzí a neustálý shon. Dále bylo rozhodnuto dát do pořádku vozidlo značky Wikov a udržovat je v bojové pohotovosti. Nové vozidlo nebylo v r. 1960 dodáno. Bylo však možné používat vozidlo i PS z Říček. Na výborové schůzi dne 7. 12. 1961 oznámili členové z Říček, že na VČS na Říčkách odhlasovali sloučení obou hasičských jednot. Nový společný výbor měl mít 18 členů. Hasiči z Domašova se zúčastnili hašení požáru u Josefa Vaverky, a to v květnu. Preventivní prohlídky byly provedeny v obou obcích. V těchto i předchozích létech bylo velice dobře postaráno o mládež (žáky) br. Rudolfem Kuchařem. Ten prováděl jejich výcvik, a měl na starosti i výchovu. V prvním kole celostátní soutěže na Říčkách byli žáci v roce 1961 první a postoupili do 2. kola v Rajhradě, kde se umístili jako 3., starší žáci byli v 1. kole 2.-3. Na ustavující schůzi nového výboru konané dne 4. 1. 1962 byly funkce rozděleny takto: předseda Josef Smejkal, místopředseda Josef Kozel, velitel Jaroslav Trnka, jeho zástupce František Pelán, preventář Jaromír Kadaňka, zástupce preventáře Miloslav Brunclík, strojník Josef Horňanský, jeho zástupce Josef Kozelek, materiálně technický referent Adolf Čiháček, zástupce František Trampota, vedoucí mládeže Zdeněk Drápal, zástupce Jaroslav Rampula, jednatel Rudolf Kuchař, pokladník Jan Fojtlín, kulturní referent Ferdinand Šrámek, revizoři Karel Halačka a Josef Sedlák. Schůze se měly konat pravidelně první neděli v měsíci v 9 hodin. Dlouholetým členům za obětavou práci v požární ochraně Jaroslavu Brychtovi a Adolfu Čiháčkovi byla předána čestná uznání. V měsíci červenci se MHJ zúčastnila hašení lesního požáru na Říčkách společně s hasiči z Rosic. Průběh žňových hlídech byl bez závad. Objednávka na pracovní obleky podaná v měsíci září nebyla vyřízena, protože rozpočet MNV byl již vyčerpán. V roce 1964 bylo přijato 16 nových členů, z toho 10 mužů. V témže roce byli u příležitosti 100. výročí vzniku požární ochrany navrženi na krajské vyznamenání br. Josef Kozel a br. Rudolf Kuchař. Hašení lesního požáru v dubnu 1964 u Javůrku se zúčastnilo 5 členů. O měsíc později bylo zakoupeno 10 obleků pro muže a 10 pro ženy. Při soutěži mládeže v Troubsku se náš oddíl umístil na posledním místě. Hašení požáru lesa za Domašovem dne 6. 9. 1964 se zúčastnilo družstvo mužů z Domašova. Na mimořádné schůzi dne 3. 11. 1964 bylo jednáno o požadavku MNV o zapůjčení místnosti ve zbrojnici pro prodejnu Jednoty. Výbor se zapůjčením nesouhlasil a požadavek zamítl. Poslední záznam v dopisované kronice je z roku 1965: Úklid zbrojnice provedou dorostenky a za odměnu pojedou na Zastávku do kina. Nový výbor a další činnost sboru Na výroční členské schůzi konané 12. 12. 1965 byli zvoleni do výboru organizace tito členové: br. Kozel Josef - předseda, br. Pelán František, br. Šrámek Ferdinand - velitelé, br. Vaverka Karel - jednatel, br. Kadaňka Jaromír, br. Brunclík Miloš - preventáři, br. Fojtlín Jan, br. Trampota František - materiál a technika, br. Žaloudek Antonín, br. Smejkal Josef, br. Kozelek Josef - strojníci, br. Prokop Antonín - pokladník, br. Kuchař Rudolf - referent mládeže, sestra Minxová Jana, sestra Kratochvílová Marta - kulturní referentky, br. Trnka Jaroslav - referent CO (civilní obrana), br. Halačka František, br. Grosmann František revizoři. Nový výbor se schvaloval každý rok. Roku 1966 bylo vyřazeno a rozebráno vozidlo zn. Wikov, a provedena likvidace vozu Ford o rok později. Z Prahy byla dovezena Tatra 805. Řízením vozu byli pověřeni br. Reininger Adolf a br. Kozel Jaroslav mladší. Tatra 805 se však musela nejdříve opravit a upravit. SDH se dále zabývá preventivními prohlídkami, zúčastňuje se soutěží, sbírá železný šrot, pořádá zábavy a plesy. Veškeré činnosti však musely být v souladu s požadavky a doporučeními MNV. Připravované oslavy 60. výročí založení SDH se kvůli srpnovým událostem roku 1968 nekonaly. Opravy a úpravy hasičky byly na pořadu téměř každý rok.

47

Hasičská kronika – Svazek II – okres Brno – venkov (A – I) Na podzim roku 1972 začal hasičský sbor spolupracovat s místní organizací SSM, z níž později získal 2 družstva pro soutěže. Výcvik s nimi prováděl br. Šrámek Ferdinand. Bylo přihlášeno 14 nových členů. Tak začíná éra omlazování místního sboru. Rok nato bylo pořízeno 8 kusů nových vycházkových oděvů. Po prohlídce požárního vozidla bylo toto navrženo k vyřazení a vše bylo projednáno v radě MNV. Ta rozhodla, že vozidlo bude dopraveno k opravě do Tišnova a na podzim bylo konstatováno, že je opraveno a připraveno k použití při zásahu. V sedmdesátých a osmdesátých létech se o výchovu požárního dorostu a mládeže nejvíce zasloužil br. Kuchař Rudolf, a také v jiných odvětvích SDH byl velice činný. Zejména se zasloužil o dopisování chybějící kroniky. 25.5 1974 byla na kluzišti v Domašově uspořádána celostátní soutěž v požárním sportu. Za náš sbor bylo přihlášeno 1 družstvo mužů a 1 dorostu. Spolupráce se SSM se stále prohlubovala - společná místnost v požární zbrojnici, pořádání zábav, opravy a úpravy hasičky, sběr železného šrotu. V r. 1977 byl vyřazen agregát PS 8 a získán nový, PS 12. Na budově hasičky byla vyměněna krytina. Rozpočet na rok nebyl vyčerpán v důsledku nedostatku hadic a obleků ve výstroj ním skladu. Na podzim r. 1979 byla započata přestavba hasičky a veškerá požární technika byla uskladněna v jiných prostorách. V této době došlo k požáru ve stodole za hřbitovem, jehož hašení se zúčastnilo 15 členů. Byly zde i sbory z Rosic a Říčan. Ze Sokola Říčky bylo do sboru převedeno vozidlo PRAGA S5T, které muselo být přestavěno pro používání k dopravě hasičů k požáru. Bylo nutné tento valník zaplachtovat, a proto byly zhotoveny oblouky pro plachtu a vyrobeny a připevněny lavičky po stranách nákladní plochy. Sbor získal cisternové vozidlo Na jaře roku 1982 bylo do našeho SDH přiděleno cisternové vozidlo (později pokřtěné Máňa). Prvního cvičení s tímto vozidlem se naši členové zúčastnili 18.7. v Přibyslavicích. Byly pořízeny 4 nové pogumované hadice a 9 nových obleků. Činnost sboru se v následujících létech zaměřovala především na výchovu mladých hasičů, preventivní prohlídky a sběr železného šrotu. Na výroční členské schůzi v r. 1986 byl zvolen tento výbor organizace: br. Šrámek Ferdinand - předseda, br. Řezanina Jan - místopředseda, br. Sojka Luboš - referent výchovné práce, br. Čiháček Antonín - preventář, br. Keda Karel - velitel, br. Trnka Jiří - jednatel, br. Keda Pavel - hospodář, br. Horňanský Jiří - referent materiálně- technický, br. Kuchař Rudolf - referent CO, br. Limberk Antonín a br. Havlíček Zdeněk - referenti mládeže, br. Valoušek Milan - pokladník, br. Sojka Luboš a br. Sedlák Rudolf - revizoři. Dosud prováděl zápisy ze schůzí br. Vaverka Karel, po této nové volbě se úkolu ujal br. Trnka Jiří. Ve smlouvě se SSM o používání místnosti požární zbrojnice bylo ustanoveno, že z řad svazáků bude sestaveno devítičlenné požární družstvo, které se bude zúčastňovat soutěží. To bylo také dodrženo a noví mladí členové hájili čest našeho sboru v následujících létech. Dne 20. ledna 1991 bylo na výborové schůzi, které se zúčastnili tito bratři: br. Čiháček Antonín ml., br. Valoušek Milan, br. Havlíček Zdeněk, br. Keda Pavel, br. Limberk Antonín, br. Šrámek Ferdinand, sestra Sochorová Jitka, rozhodnuto o adaptaci stávající budovy požární zbrojnice, která bude prováděna brigádnicky během roku 1991. Bude zhotoven odvzdušňovací kanál, opravena zadní stěna, zhotovena přípojka vody a sklad na uhlí. Náš sbor se nadále zúčastňoval soutěží v požárním sportu. Byly uskutečňovány preventivní

48

Hasičská kronika – Svazek II – okres Brno – venkov (A – I) prohlídky budov, a to s poslanci národního výboru. V této době vlastnila naše organizace svářecí soupravu, která byla půjčována občanům. PS 12 je po opravě a je nutné ji v letních měsících využívat při nácviku s vodou. PS 16 je po GO provedené v roce 1988, ale byla vyřazena z provozu. Každým rokem byl prováděn sběr železného šrotu. Na výroční členské schůzi konané dne 24. února 1991 byli zvoleni do výboru sboru tito členové: br. Šrámek Ferdinand (starosta), sestra Sochorová Jitka (jednatel), br. Valoušek Milan (pokladník), br. Limberk Antonín (velitel), br. Čiháček Antonín ml. (strojník), br. Keda Pavel, br. Wasserbauer Marek, br. Sadecký Radek (členové výboru). Jako vždy nebylo zapomínáno na životní jubilea členů hasičského sboru v roce 1991 br. Havlíček Zd. slavil 50 roků a br. Šrámek Ferd. 60 roků života. Již v roce 1992 je zmínka o malém počtu členů na Říčkách. Tento problém je trvalého rázu. V květnu téhož roku bylo upraveno prostranství před budovou požární zbrojnice - byly vytrhány keře a upraveno okolí stožáru. Stožár natřeli br. Drábek Zdeněk a Šrámek Jiří. 17. července hasili naši členové lesní požár v katastru obce Říčky. Bylo spotřebováno 75 1 nafty a 49 m3 vody z domašovského vodovodu. V roce 1993 výbor SDH rozhodlo obnovení pořádání společenských plesů. První se konal po mnoha letech dne 29. ledna 1994 a tato tradice je udržována dodnes. Zároveň bylo dohodnuto pořádání jednoho maškarního plesu v každém následujícím roce. Pro nedostatečné vybavení pracovními oděvy se naši členové nezúčastnili požární soutěže. Při zásahu u dvou lesních požárů jsme však svou účastí pomohli při likvidaci tohoto živlu. Začátkem roku 1995 zakoupil Obecní úřad v Domašově pro zásahovou jednotku nové pracovní obleky. Nastávaly však jiné problémy, a to ohledně klubovny skautů. Od členů SDH padaly i návrhy na zrušení Sboru dobrovolných hasičů v Domašově. Nakonec všechno dobře dopadlo, a jak skauti, tak hasiči jsou společně pod jednou střechou. V roce 1996 vyjeli naši členové s cisternou ke 4 požárům. Zvláště nebezpečné bylo hašení domku pana Bohumila Ustohala. Požár nastal po půlnoci, a díky našim členům, kteří tento požár velmi rychle lokalizovali, se nerozšířil na sousední objekt pana Batelky. Dále naši členové vypomáhali s cisternou např. při umývání vozovky a doplňování vody ve vepříně v Lesním Hlubokém. Takto, ovšem i jinak, byla plněna smlouva mezi ZD Devět křížů, a. s. a Oú Domašov. V roce 1997 byly Obecním úřadem v Domašově zakoupeny nové pogumované hadice. Staré hadrové byly prodány občanům nebo zlikvidovány. Byl dán požadavek na koupi skříňového vozu A 31 v ceně 60 000 Kč, ale obecní úřad neměl na nákup peníze, a tak bylo od úmyslu upuštěno. Dne 10. 7. 1997 se naše družstvo zúčastnilo při povodních v Brně-Komárově s veškerou technikou na vyčerpávání sklepů a garáží občanům. Jako již po řadu roků se všech akcí pořádaných naší organizací zúčastňují stále titíž bratři, ostatní, jak se zdá, ztratili o práci pro svou organizaci zájem. Rok 1998 byl pro naši organizaci významným a náročným při zajišťování oslav 90. výročí založení SDH v Domašově. Kromě běžných příprav byly Obecním úřadem v Domašově zakoupeny pro 9 členů vycházkové stejnokroje s ná- ležitostmi. Soutěž požárních družstev proběhla u rybníka Bahňák, nepodařená zábava pak na kluzišti v Domašově. Bylo rozhodnuto, že cisterna bude plněna užitkovou vodou. Naše cisterna je již značně zastaralá,

49

Hasičská kronika – Svazek II – okres Brno – venkov (A – I) vyžaduje stále více oprav, a proto výbor organizace dospěl k názoru, že by bylo nutné sehnat pro naši obec vozidlo modernějšího typu. V tomto roce jsme nehasili žádný požár. Další roky probíhaly téměř ve stejném duchu jako předchozí, to znamená: zábavy, sběry železného šrotu, opravy hasičky, účasti na různých soutěžích s lepšími i horšími výsledky, starost o techniku. V roce 2000 výbor organizace projednal návrh členů na vybudování venkovní terasy, která by byla propojena se společenskou místností hasičky. Financována by byla z peněz naší organizace. O povolení byl požádán Obecní úřad v Domašově. V následujícím roce jsme uspořádali zájezd vlastními osobními auty na výstavu staré i moderní požární techniky do Litoměřic. I přes značnou vzdálenost se tento tematický zájezd vydařiL V měsíci září obdržela naše organizace pozvání od rakouských dobrovolných hasičů z vesnice Witau nedaleko Vídně. Tohoto pozvání jsme využili a 14 vybraných členů tak mohlo obdivovat výzbroj i výstroj rakouských dobrovolných hasičů. Jako dar jsme našim kolegům odevzdali hasičkoti požární trubku, kterou kdysi používali naši dědové a otcové. Je nyní uložena v muzeu rakouských dobrovolných hasičů v Gross-Erzensdorfu a můžeme se na ni kdykoliv přijet podívat. Na příští rok, tedy 2002, byla dohodnuta návštěva rakouských hasičů u nás v Domašově. Naši členové se zúčastnili hašení lesního požáru v katastru obce Litostrov s několika desítkami dalších sborů. Likvidace požáru trvala do pozdních nočních hodin. Obecním úřadem v Domašově bylo zakoupeno 11 párů kanad, 2 náhradní obleky, lopaty, sekery, krompáče. Spolupráce s Oú je velmi dobrá. V roce 2002 byl do budovy hasičky zaveden plyn k jejímu vytápění. Po této akci naši členové provedli zaomítání děr, vymalování a natření vnitřku budovy. Ve společenské místnosti postavil br. Šrámek Zdeněk krb pouze za hodnotu materiálu. Cisterna je díky zejména ochotnému přístupu zemědělského družstva v akceschopném stavu. 29. 6. přijeli do Domašova naši rakouští kolegové, kteří nám tak oplatili návštěvu v Rakousku. Ukázali jsme jim naši techniku a také techniku profesionálních hasičů ve Velké Bíteši. Museli uznat, v jakých podivných podmínkách vykonáváme svou činnost. Návštěva byla zakončena večeří a předáním upomínkových dárků. Tato akce byla pro nás finančně velice náročná a proto jsme upustili od další družby. Naše organizace má nyní 30 členů. Bude zřízena zásahová jednotka, kterou bude vybavovat OÚ Domašov. Do této jednotky byli navrženi tito členové SDH: br. Keda Karel ml., br. Limberk Antonín, br. Tranda Milan, br. Tranda Michal, br. Keda Marek, br. Čiháček Antonín ml., br. Drábek Zdeněk, br. Sadecký Roman, br. Sadecký Radek, br. Surovec David. Na ocenění medailí ke 140. výročí vzniku SDH v naší republice byli navrženi tito naši členové: br. Smejkal Josef, br. Králík Emil st., br. Vaverka Josef st., br. Ustohal Miroslav, br. Čiháček Antonín st., br. Sedlák Jaroslav, br. Havlíček Zdeněk. Naši členové se zúčastnili tří menších požárů. Kromě pořádání 2 plesů, účasti na soutěžích a sběru železného šrotu, byla v roce 2004 postavena terasa za budovou hasičky, a to vlastními náklady naší organizace, za značné pomoci ZD. Byla také omítnuta a natřena zeď zadní strany hasičky. Poté byla vyzkoušena funkčnost nového ohniště. Již delší dobu nás trápí malý zájem občanů Říček vstoupit do SDH. Bylo proto začátkem roku 2005 promluveno se starosty Říček a Domašova, kteří si jsou vědomi toho, že je nutné něco udělat s členskou základnou na Říčkách. Na požadavek OÚ v Domašově byla zásahová jednotka doplněna o tyto členy SDH: br. Černý Zdeněk, br. Šrámek Zdeněk, br. Valoušek

50

Hasičská kronika – Svazek II – okres Brno – venkov (A – I) Milan, br. Keda Karel st., br. Plaisner Jiří. AMK Domašov nám věnoval finanční částku na zakoupení pákového rozdělovače. V roce 2006 se 4 naši členové dožili padesáti roků a při příležitosti jejich jubilea jim byly odevzdány věcné a upomínkové dárky. Byly zakoupeny plastové stoly a židle na terasu. Dne 21. 6. byla z Hodonína do Domašova dotažena T 148. O její sehnání se zasloužil starosta obce p. Pitrocha. Na cisterně je však vadná převodovka, a je nutné provést další menší opravy a úpravy. Starosta obce slíbil, že se o opravu cisterny postará. Staral se, stejně jako se starali někteří naši členové, a v průběhu 1. pololetí r. 2007 bylo cisternové vozidlo T 148 dokončeno a 3. 7. uvedeno do provozu. Dále bylo začátkem roku zřízeno postkonto u poštovní spořitelny, a 1. a 2. 7. jsme se zúčastnili 110. výročí oslav založení SDH v Přibyslavicích. Také jsme se zúčastnili 1. ročníku celostátního sjezdu požární techniky v Přibyslavi, tzv. PYROCARU, který jsme spojili s prohlídkou hasičského muzea.

Drahonín

STATISTICKÉ ÚDAJE r. 2006 Status Zeměpisná šířka Zeměpisná délka Katastrální výměra Nadmořská výška Počet obyvatel ( r. 2006 )

Obec 49° 24’ 40’’ 16° 16’ 22’’ 668 ha 517 m 113

Nejstarší zmínka o Drahonínu – zápis jeho jména – Dragnik na falzu listiny olomouckého biskupa Roberta je ze dne 25. 9. 1208. Podle ní měl Štěpán z Medlova vyměnit s biskupem Drahonín a další přilehlé obce. Ikdyž se tato listina považuje za falzum, není o právním aktu výměny pochyby a Drahonín již musel počátkem 13. století existovat. V následujících letech se objevují záznamy o Drahonínu v nejrůznější podobě – 1237 - Drahonice, 1240 Drahnice či roku 1259 - Drahnisch. 1353 - První zmínka o Drahonínu v současné podobě. 16. století - Drahonín součástí pernštejnského panství 1593 – 1782 - Sloučení s klášterem Porta Coeli v Předklášteří u Tišnova. V tomto období byl v Drahoníně vystavěn mlýn, pila a pivovar.

51

Hasičská kronika – Svazek II – okres Brno – venkov (A – I) 50. léta 20. století - Objevení ložiska uranové rudy. 30 let těžby uranu. Těžba r. 1989 ukončena, r. 1990 důl zasypán a v roce 1991 zahájena rekultivace. 1976 - obec pod správou MNV Olší 1990 - Drahonín samostatnou obcí Oficiální web: www.drahonin.cz

Sbor dobrovolných hasičů Podnětem ke vzniku hasičského sboru byl oheň v červnu 1877, který byl způsoben neopatrností čeledína na statku pana Záklasníka č.p. 6. Oheň pohltil nejen Záklasníkovu stodolu, ale i stodolu sousední, tj. u č.p. 7. Sbor měl 24 zakládajících členů. Prvním předsedou hasičů se stal František Chyba a náčelníkem Antonín Šimek. Obec svému sboru zajistila skladiště a zakoupila stříkačku, výzbroj a výstroj. Sbor hasičů byl i nositelem kulturního rozvoje obce. Jednak vznikla hasičská knihovna, byly pořádány hasičské plesy (viz. dochovaná pozvánka na ples 22. 1. 1899 od 18:00 v hostinci F. Chyby) a organizována spolková činnost. Mimořádně velký požár vypukl 26. 3. 1910 na bílou sobotu v 8:00 hod, tj. v době, kdy většina obyvatel byla v kostele na mši. Oheň zničil usedlosti č.p. 21 (Rousova), č.p. 22 (Kučerova) a č.p. 20 (Vojtova), kde uhořel čtyřletý chlapec. U Kučery č.p. 19 a u domkáře Vojty shořely stodoly. V roce 1924 bylo pořízeno vlastní jeviště a byl ustaven odbor divadelní, který navázal na to, co bylo děláno již dříve, tj. pořádání divadelních představení, bálů a tanečních zábav. Sbor poskytoval finanční pomoc postiženým při požárech. V roce 1928 byl majetek sboru odhadnut na 15.000 Kč. Pýchou pak byla čtyřkolová ruční stříkačka. V roce 1938 u příležitosti 50-ti let od založení sboru se v neděli 5.7. konaly různé slavnosti. Dokonce byla vydána zvláštní brožura o dějinách sboru. Autorem brožury byl František Chyba. V současné době patří Sbor dobrovolných hasičů mezi nejaktivnějsší spolky v obci. Účastní se brigád na obci, organizují mládež v hasičském družstvu, družstvo dospělích se účastní regionálních soutěží, starají se obecní Výletisko a přilehlý areál. Požární technika se skládá z požárního vozidla GAZ, vozidla VOLKSWAGEN TRANSPORTER a motorové čerpadlo PS 12. Zásahová jednotka má v současné době 9 členů. V roce 2008 sbor hasičů plánuje přístavbu hasičské garáže, která je financována za podpory Jihomoravského kraje a bude zahájena v měsíci říjnu.

Drásov

52


STATISTICKÉ ÚDAJE r. 2006 Status Městys Zeměpisná šířka 49° 20’ 10’’ Zeměpisná délka 16° 28’ 40’’ Katastrální výměra 1 071 ha Nadmořská výška 270 m Počet obyvatel ( r. 2006 ) 1 157 Katastr vsi ve starém sídelním území vykazuje výrazné stopy osídlení po celý pravěk počínaje starší dobou kamennou, rozsáhlá sídliště s žárovými pohřebišti mladší a pozdní doby bronzové a doby římské se nacházela v tratích sev. a sv. od dnešní osady. Obyvatelům se přezdívalo "murdyjáci" (patrně od citoslovce mordyje), prý pro furiantství a smysl pro pořádek. V bojích na severním okraji Brna v dubnu 1945 byl v týlu fronty zřízen v drásovské škole lazaret. V obci bylo pohřbeno asi 25 německých vojáků. V minulosti byly v okolí Drásova četné pískovcové lomy, ve kterých se těžil červený pískovec jako stavební materiál. V místech dnešního hřbitova bývala dříve obecní cihelna. Ještě v 19. století byly na katastru obce vinohrady. Park severně od obce s pramenem zdravotně nezávadné vody (vhodné i pro kojence) vznikl úpravou pozemku zvaného močidla v devadesátých letech minulého století. Hlavně za první republiky byl místem různých oslav, zábav a divadelních představení v přírodě. Po roce 1945 postupně upadal. Prameniště bylo v r.1994 nově upraveno. Bylo vydlážděno a postavena cihlová stěna s pískovcovou nádržkou na pitnou vodu a čtyřmi bílými plastovými tabulkami s nápisy a letopočty 1981-1994. Oficiální web: www.drasov.cz

Sbor dobrovolných hasičů Po velkém požáru r. 1875, kdy v troskách hořícího domu našel smrt starý výměnkář, zakoupila obec v Brně čtyřkolou stříkačku, do které se musela voda nalévat z kbelíků. První v obci založený spolek byl Sbor dobrovolných hasičů, bylo to přesně 10. května 1881. Hned v prvních dnech vstoupilo do sboru 34 členů. První starostou sboru byl František Ondráček, tehdejší starosta obce. Za tu dobu uplynuly dvě století a ve sboru se vystřídala spousta obětavých občanů naší obce. V době založení byla na místě dnešního hřbitova (dříve cihelna) postavena třípatrová dřevěná věžka pro výcvik hasičů. Výcvik tehdy prováděl polský emigrant p. Braš, který za výcvik dostal 50 zlatých. Ve vybavení a inventáři hasičského sboru bylo 10 lezeckých pásů, 5 skládacích žebříků, 3 lezecké žebříky, 24 kožených helem, 20 vlněných pásů a 30 kusů plátěných obleků. K tomu byla dříve zakoupená čtyřkolová ruční stříkačka za 1005 zlatých z Vídně. Ta byla dopravena drahou do Brna a odtud převezena do Drásova koňmi, protože tehdy v roce 1880 ještě dráha do Tišnova neexistovala. Také skladovací prostory

53

Hasičská kronika – Svazek II – okres Brno – venkov (A – I) nevyhovovaly, byly v přístavku domku č. 8 na náměstí, proto po projednání s obecním zastupitelstvem, hasičským sborem a Sokolem Drásov byla postavena nová společná budova, v níž byla umístěna sokolovna v prvním patře, dole v přízemí byl požární sklad a obecní úřad. Tato budova byla postavena v roce 1897, jedná se o nynější požární zbrojnici. Činnost členů SDH byla bohatá. Zúčastňovali se různých cvičení, župních sjezdů a předvádění požární techniky. Zasahovali při požárech nejen v naší obci, ale i v obcích okolních s dobrými výsledky, protože výcvik byl na vysoké úrovni. Jejich pomoc nebyla jen při požárech, ale i při přírodních katastrofách. Byly to převážně povodně, které v minulosti postihly naši obec. První motorová stříkačka byla zakoupena v roce 1935 od firmy Kolben - Daněk, stála 25.000 Kč. Obě světové války se významně podílely na činnosti SDH. V první odešlo na bojiště 10 členů sboru a činnost se úplně zastavila. Po válce se opět přičiněním obětavých členů plně rozvinula činnost do původní formy. Za druhé světové války se činnost sboru omezovala jen na civilní obranu. Po válce v roce 1945 nastala činnost všech spolků a organizací, taktéž i hasičského sboru. První valná hromada byla 28. Června 1945, bylo zvoleno nové vedení sboru, předseda starosta Otmar Čupera, velitel František Bednář. Nastala běžná činnost drásovského hasičského sboru, konala se pravidelná cvičení, žňové hlídky a samozřejmě sbor zasahoval při požárech. Mladí drásovští požárníci získávali dobrá umístění i na krajských soutěžích. Přichází nová technika do sboru. V šedesátých letech přiděluje Tišnov Tatru 805 s moderní požární technikou, která slouží ve sboru plných 30 let. V té době se přejmenovává SDH na Svaz požární ochrany (SPO). Svaz čítá 30 - 40 členů. Z velkých požárů, při kterých drásovští hasiči zasahovali spolu s okolními sbory byl v roce 1956, kdy hořela usedlost u Horčiců a v roce 1971, kdy v nočních hodinách vypukl požár v přípravně krmiv JZD. Tehdy zasahovalo šest sborů. Za dobu své stoleté působnosti do roku 1981 zasahoval drásovský sbor při likvidaci 186 požárů. Počet hodin věnovaný ošetření techniky, výcviku a jiné činnosti se nedá dnes vyčíslit. Osmdesátá až devadesátá léta byla velmi úspěšná v činnosti i požárním sportu. Soutěžilo družstvo mužů a přidaly se i ženy. Tato soutěžní družstva jezdila po celém jihomoravském kraji a dosahovala velmi dobrých výsledků V roce 1988 byl předsedou Rad. Machatka, velitelem Zdeněk Dobeš a jednatelem L. Vojanec V roce 1988 se začalo s generální opravou nynějšího požárního domu, která trvala téměř 3 roky. Sbor rovněž získal v roce 1988 nové auto - Avii A31 a v roce 1990 po otevření skladů techniky dostal sbor cisternu CAS 25 RTAP, která má obsah 3,5 m3 vody. Náš sbor, který se opět od devadesátých let nazývá Sbor dobrovolných hasičů byl zařazen do požárního poplachového plánu okresu jako J P O. III. Zásahové družstvo čítá 19 členů a celkový počet členů je 44. Od roku 1990, co je k dispozici cisterna, vyjíždí hasiči 6 - 12krát za rok, převážně k lesním požárům, ale i požárům rodinných domků a chat. Za největší akci nepožárního charakteru byla účast v roce 1997 při rozsáhlých povodních, které postihly oblast Moravy. Byly to zásahy při odčerpávání vody v Adamovských strojírnách, dále pomoc při čerpání vody ze zatopených domků v Olomouci, Bruntále a Krnově. Zásah trval celkem 6 dnů.

54


Heroltice


Obec 49° 18' 41" 16° 24' 40" 341 ha 304 m 180

Vesnice leží v údolí řeky Svratky jižně od Tišnova. Mezi ní a údolím Bílého potoka se rozkládá jedna z četných krasových oblastí, známá rovněž pod jménem Lažánecko Heroltický kras. Jeskynní systémy zde vznikly díky třem ponorným potokům. Jeden z nich se propadá jižně od Maršova na dně Stříbrné zmoly, druhý potůček se ztrácí severně od Lažánek v Lažáneckém závrtu a vyvěrá posléze na povrch 1,5 km daleko v Maršovském žlebu tzv. Vincovou vyvěračkou. Posledním ponorným potokem je Pejškovský potok, který vyvěrá v místě zvaném Na bílé poblíž Heroltic. Většina krasových prostor v této oblasti je však prakticky nepřístupná. První písemná zmínka o obci pochází z roku 1358. Oficiální web: www.obec-heroltice.cz

Sbor dobrovolných hasičů “Základ sboru byl položen na ustavující schůzi dne 19. ledna 1908 panem Tomášem Kalným, rolnickým synem z čísla 21, k uctění 60 let panování Veličenstva Císaře Pána Františka Josefa I.“, jak čteme v zápise z té doby. Ještě v tomto roce, v květnu, bylo započato se stavbou hasičského skladiště, zakoupena stříkačka, výzbroj a pořízeno šactvo. Na stavbě skladiště se podíleli všichni tehdejší členové sboru. V tomto roce byl také sbor obdarován mnoha penězi od různých dárců. Hlavní událostí ve sboru byla slavnost svěcení hasičského skladiště, stříkačky a sochy sv. Floriána. Tato slavnost se konala 12. července 1908. Jak je vidět, události kolem hasičského sboru měly tenkrát velmi rychlý spád. V následujícím roce se ve sboru nic zvláštního neudálo. V okolí nehořelo a proto byl konán pouze ples.

55

Hasičská kronika – Svazek II – okres Brno – venkov (A – I) V roce 1910 hasičský sbor pořádal ples a dva výlety, z toho jeden ve Vohančicích. Sbor se snaží za každou cenu uhradit náklady vzniklé se založeným sboru. Až v roce 1911 přichází 1. zásah hasičského sboru a to v Tišnově. Tento rok sice ještě dvakrát vyjíždí hasičský sbor k ohni, ovšem vrací se zpět, protože oheň je ve vzdálenějších obcích. V následujících letech, tj. v roce 1912 a 1913, spolková činnost částečně upadá a jsou pořádány pouze plesy. V předzvěsti blížící se první světové války upadá veškerá spolková činnost, lidé mají obavy o svou budoucnost. Nejtěžší chvíle v našem hasičském sboru přišly 25. července roku 1917, kdy byli povolání do války bratři: František Babák, Erazim Daniel, Method Vaverka, Jan Kladiva, Vladimír Navrátil, Jan Dvořáček, Jan Mazour, Alois Vlček a v září téhož roku ještě Antonín Staněk a Karel Staněk.

V roce 1915 se rozpoutala světová válka téměř po celé Evropě a v tomto roce jsou ještě povoláni další bratři ze sboru na rakousko – uherské bojiště. Tak odchází bratři Alois Pavlíček, Bohuslav Sedlák, Jan Koudelka, Alois Štika a Karel Staněk. V této době ve sboru zůstávají jen čtyři aktivní členové a spolková činnost je tedy definitivně po dobu války zastavena. V roce 1915 položili životy na bojištích bratři Alois Pavlíček a Bohuslav Sedlák. V dalším roce 1916 byli obvedeni na vojnu bratři Tomáš Kalný a Josef Babák. První světová válka si vyžádala ještě dvě oběti z řad našeho sboru, v roce 1918 život bratra Vladimíra Navrátila a Františka Babáka, který se vrátil z bojiště z otřesem nervů a této nemoci podlehl. Velkým štěstím bylo, že po celou dobu první světové války nebylo v okolí požáru a hasičský sbor tedy nemusel zasahovat. Život po první světové válce se rozbíhá po roce 1919. Jsou konány řádné volby, ples a tak se znovu, téměř rozpadlý hasičský sbor, dostává do normálních kolejí. Od založení sboru se až do roku 1921 neměnil výbor i když volby byly konány. To svědčí o tom, jak tehdejší členové sboru museli aktivně pracovat. V roce 1921 do sboru přicházejí nový členové a jako důležitou událost je zde nutno vyzvednout zřízení knihovny při hasičském sboru. Je to velmi pokroková myšlenka, protože hasičská sbor mimo svého hlavního poslání, tj. ochrany majetku svých spoluobčanů, se stává také nositelem osvěty. Dalším pěkným činem hasičského sboru bylo zřízení pamětní desky padlým občanům obce Heroltice. V té době se již ustavují hasičské sbory v okolních obcích a v Drásově je konán v roce 1922 župní sjezd, kde také naši bratři cvičili.

56

Hasičská kronika – Svazek II – okres Brno – venkov (A – I) V roce 1922 hasičský sbor aktivně zasahuje v Březině u Valínů, kde vznikl velký požár. První zásah při požáru v obci byl až v roce 1923, kdy hořelo u bratra Daniela. V roce 1924 působí v obci spolek Omladina a pravděpodobně není dobrá shoda mezi hasičským sborem a Omladinou. Velké cvičení organizoval místní sbor v Březině v roce 1925, dále se zúčastnil velkého cvičení v Tišnově, kde již Tišnov předvádí motorovou stříkačku. Ze záznamu je patrné, že této nové stříkačce nepřálo a velká radost byla i v našem sboru, když se tišnovským nepodařilo vytlačit motorovou stříkačkou vodu do struhy na Kukýrnu. Byla to jediná měřítka na posouzení, co je lepší nebo horší. V roce 1926 se naši bratři zúčastnili cvičení v Lomničce, kde jasně vítězí. Největší radost měli z opětovného vítězství nad tišnovským sborem Velkou událostí byl krajský sjezd hasičstva v Tišnově roku 1927. Tam se také naši bratři vyznamenali. Dostali pochvalu za rychlý a bezvadný výkon při cvičení se strojem. V roce 1928se bratři našeho sboru účastnili přivítání prvního prezidenta, T. G. Masaryka, v Tišnově. Další vítězství sboru při okrskových závodech zaznamenali naši bratři v Březině, v srpnu roku 1930. V roce 1932 hořelo na Vohančicích u pana Jurečky. Při tomto požáru zasáhli naši bratři, ale měli celkem malý úspěch. V tomto roce hořelo také u pana Dvořáčka, č. p. 3, kde místní sbor velmi dobře zasáhl. Rok 1933 je poznamenán řadou výročních událostí. Hlavní událostí byly oslavy 25 – letého trvání sboru. Nejstarším bratrům bylo poděkováno za jejich obětavou práci a předány diplomy. Další hlavní událostí je zakoupení motorové stříkačky, kdy tímto počinem začíná nová etapa ve vývoji sboru. Po pravdě nutno přiznat, že někteří, zejména starší bratři, se nového stroje báli a mladší se zase nechtěli učit obsluze. Další požár vznikl u pana Hlozky v roce 1934. Při tomto požáru se odehrála soutěž obou stříkaček, a to motorové a ruční. Faktem je, že motorová stříkačka po počátečních nesnázích oheň uhasila. V roce 1936 pomáhali naši bratři při založení hasičského sboru v Březině. Poslední zásah hasičského sboru v meziválečném období byl v naší obci v roce 1937, kdy byla bleskem zapálena stodůlka bratra Antonína Staňka. Při tomto požáru postihla hasiče smůla, na stroji došlo k poruše. Podobně jako před první světovou válkou, tak také v roce 1938 je ochromen spolkový život. Celý mladý československý stát žije v obavách a strachu o svou vlast. Obsazením našeho státu hitlerovskými okupanty definitivně končí činnost ve sboru a soustřeďuje se pouze na cvičení se strojem. Další činnost sboru začíná až v roce 1945 po osvobození naší republiky. Válku nepřežil pouze bratr Jan Koudelka a těsně po válce umírá bratr Erazin Daniel. V roce 1945 zasahuje náš sbor u pana Hrušky v Březině, kde přijel k požáru dříve než sbor místních. Dále se náš sbor účastnil župních sjezdů. Mezníkem činnosti sboru se stává rok 1948. V této době řada starších bratrů zanechala činnosti ve sboru. Během let 1948 a 1949 se ve sboru nekonala žádná činnost. V roce 1949 se sbor účastnil zásahu při požáru stodoly pana Pololáníka, ovšem nezasáhl, protože nehrozilo rozšíření požáru. Po roce 1950 se pomalu konsoliduje situace ve sboru. V této době zde působili bratři Ludvík Vlček, Slávek Němeček a Oldřich Krejčí. Sbor a soutěže v požárním sportu Od roku 1952 se konají pravidelně požární soutěže. První, které se zúčastnil náš sbor, se koná ve Veverské Bítýšce. Odtud dovezli bratři jako odměnu výzbroj po celé družstvo.

57

Hasičská kronika – Svazek II – okres Brno – venkov (A – I) V roce 1953 nastává slavná éra požárního družstva mužů. Mimo několika místních akcí se družstvo účastnilo okresního kola soutěže a skončilo na druhém místě. Tím se družstvo probojovalo do krajského kola, kde skončilo na 24. místě. Byl to celkem neúspěch, protože jsme měli poměrně nízké hodnocení teoretické přípravy. O rok později jsme se zúčastnili okrskové a okresní soutěže, kde jsme opět suverénně vyhráli a postoupili do krajského kola. V kraji jsme skončili na 13. místě. V roce 1955 se družstvo mužů probojovalo opět do krajského kola, kde končí na 10. místě. V letech 1956 – 57 se družstvo opět účastní okresních soutěží, kde vítězí. V této době je ve sboru velmi dobrá parta, která se hecuje navzájem, aby porazila věčného rivala, Tišnov. Toto je již období, které větší část našich občanů již pamatuje. V letech 1952 – 53 byla zbudována nová požární zbrojnice s klubovnou a nástavbou kanceláře obecního úřadu. V roce 1957 byla postavena a dána do užívání požární nádrž o objemu 110 m3 . K této stavbě je nutno dodat, že byla provedena ve vzorné kvalitě. Voda, která byla do ní před lety dne 23. června načerpána, je za slunečního svitu průhledná až na dno 4 m hluboké nádrže. V té době byl zrušen obecní rybník, který dosud sloužil jako zdroj vody pro případný požární zásah a na jeho místě byl zbudován park. V roce 1953 bylo ve sboru zřízeno a secvičováno družstvo dorostu a později ještě družstvo žen. Tato družstva zaznamenala v soutěžích, kterých se zúčastnila, velkých úspěchů. Z dalších soutěží, kterých se družstvo účastnilo, je vrchol v roce 1961, kde družstvo zvítězilo. V roce 1963 se družstvo probojovalo do okresního kola, které se konalo v Chudčicích. Družstvo vyjelo pravděpodobně naposledy s povozem taženým koňským potahem. Tento čin se nelíbil tehdejším funkcionářům okresního výboru a pravděpodobně asi ani místním. V Chudčicích byl přesto náš sbor nadšeně přivítán přítomnými diváky. Tímto rokem končí nejúspěšnější období soutěží družstva mužů. V roce 1957 bylo založeno místní zemědělské družstvo. Již od prvopočátku členové hasičského sboru zajišťovali žňové hlídky. V dalších letech požární sbor prováděl protipožární prohlídky budov a komínů. Z další činnosti, která ve sboru probíhala se nejvíce úsilí věnovalo na organizování zvelebovacích akcí naší obce. Například na budování kanalizační sítě v letech 1965 – 75. V roce 1974 byl přestavěn kulturní dům, kde členové sboru odpracovali 4 420 brigádnických hodin. V roce 1976 se družstvo zúčastnilo námětového cvičení ve Březině a ještě tu noc likvidovalo požár v Březině u Mičánů. Pak jsme si akci zopakovali při požáru kůlny v JZD Březina. V roce 1977 proběhlo námětové cvičení v Lomničce. V témže roce obdrželo 10 členů organizace pamětní medaile za 50, 30 a 20 roků členství v organizaci OV SPO. V letech 1980 – 82 se při stavbě místní prodejny odpracovalo přes 5 200 brigádnických hodin. V roce 1983 při 75. výročí trvání požárního sboru obdrželo 10 členů čestná uznání za 30 a 20 let práce v organizaci. V roce 1986 se podařilo obnovit výcvik družstva mužů. Od okresního výboru jsme dostali přidělenu stříkačku PS 8, se kterou se družstvo účastnilo okrskového kola soutěže v požárním sportu ve Svatoslavy s umístěním na 7. místě. V následujícím roce se ve výcviku družstva pokračovalo. Požární sbor byl vyzbrojen pojízdnou stříkačkou PS 12 s vybavením. Družstvo mužů se zúčastňuje okrskových soutěží. V soutěži v Drásově se umístnilo na 3. místě za družstvy Tišnova a Předklášteří. V roce 1989 se členové sboru podílí na likvidaci požáru rodinného domku čísla 36 u Marků. Požár byl zpozorován pozdě, takže shořela celé střecha domu. V roce 1990 proběhla likvidace požáru chaty v Seči. Během tohoto roku byla provedena obnova fasády na hasičské zbrojnici a obecním úřadě.

58

Hasičská kronika – Svazek II – okres Brno – venkov (A – I) Nová doba si žádá nové názvy. V tomto období byl na celostátní konferenci přejmenován Československý svaz požární ochrany na Sdružení hasičů Čech a Moravy. Dobrovolný požární sbor se vrátil k původnímu názvu Sbor dobrovolných hasičů. V roce 1992 sbor zasahoval při likvidaci dvou požárů suché trávy na Dřínové za pomoci VÚP Tišnov. V roce 1993 zemřel dlouholetý předseda a po přejmenování starosta naší organizace bratr Zdeněk Staněk. Rozloučit se s ním přišli sbory z blízkého okolí. Nastal útlum veškeré činnosti ve sboru. Na výroční valné hromadě v roce 1994 byl novým starostou sboru zvolen bratr Miroslav Hermann. Za finanční pomoci obecního úřadu byly pro členy sboru zakoupeny vycházkové uniformy. V roce 1997 se zástupci našeho sboru zúčastnili svěcení sochy sv. Floriána, patrona hasičů, ve Březině.

Hlína


obec 49° 7´ 8´ 16° 25´ 39, 834 ha 451 m 238

Hlína leží na severovýchodě od města Ivančice, na vrcholové části Hlínské vrchoviny v nadmořské výšce 451 m, má 126 domů ve kterých žije 230 obyvatel. Hlína je velmi starou osadou, o čem svědčí i archeologické vykopávky. První písemná zmínka o obci pochází z roku 1537. Byly zde nalezeny kamenné sekery a dláta svědčící o osídlení již ve starší a mladší době kamenné, železné šípy z doby železné a 1335 českých a moravských mincí z jedenáctého století, které se našly zakopané na poli v roce 1865. V roce 1208 zde byl postaven kostel, který časem zpustl a v roce 1793 byl zbořen. Na jeho místě byl postaven nový současný filiální kostel, který rosický děkan 24. září 1794 zasvětil sv. Kunhutě. Věž kostela je vysoká 23 metrů a jsou v ní umístěny dva zvony. Další historicky významné památky jsou kříž z roku 1852, sochy P. Marie a sv. Josefa z roku 1760, umístěné v zahrádce vedle kostela a stará pečeť s nápisem Hlína 1600 a vyobrazeným srpem a hroznem, znakem obce. Na základě těchto historických pramenů udělil předseda PS PČR 19. 6. 2003 obci Hlína právo užívat znak a prapor obce.

59

Hasičská kronika – Svazek II – okres Brno – venkov (A – I) Obec Hlína je přístupná po silnici č. II/395 vedoucí z Neslovic směrem na Dolní Kounice. Leží na trase pěších turistických stezek v atraktivním prostředí lesního komplexu Bučína, do části uzemí zasahuje Přírodní park Bobrava s hustou sítí pěších stezek. V dubnu 2007 byla na Hlíně slavnostně otevřena rozhledna, vysoká 22 metrů, která nese jméno ivančického rodáka Vladimíra Menšíka. Společenský život v obci zajišťuje především organizace dobrovolných hasičů a spolek žen Babinec ve spolupráci s Obecním úřadem. Pořádané akce kladou důraz na udržování starých zvyků a tradic. K těm největším patří tradiční rozmarýnové hody pod májí, které se konají předposlední neděli měsíce srpna a pokračují ještě v pondělí a úterý, a také pořádání divadel v přírodě. Místní ochotnický kroužek každý rok připraví na první neděli měsíce července divadelní představení, které sehraje v krásném lesním prostředí. Tato představení jsou v okolí velmi známá a diváky vyhledávaná. Historie divadla na Hlíně Ochotnické divadlo má v obci dlouholetou tradici. Hrávalo se zde již mezi světovými válkami, jak v hostincích, tak i v přírodě. Hrávali Orli, Hasiči, Republikánský dorost a po II. světové válce i Sokoli. Pamětníci vzpomínají, že v přírodě se hrávalo o 150 až 200 metrů níže než v současné době. Bylo to u cesty, která vede ke Zlámanému můstku a dál do Zajíčka. Zajímavostí bylo, že současně se hrálo jak v lese, tak i u silnice, tenkrát hráli hasiči a agrárníci. Hrála se představení Tři mušketýři, Děvče od Čerchova (r. 1934). Nejvíce divadelních aktivit v této době projevovali hasiči, kteří v roce 1931 hráli dokonce dvě představení a k tomu ještě dětské představení v hostinci u Dostalů. Další představení, u kterých se v kronikách nedochoval název, se sehrála v lesním prostředí v letech 1937-1940. Po 2. světové válce se hrála představení jako například: Národ pod křížem, Kříž u potoka, Vojnarka a dětská představení. V roce 1947 a 1948 nacvičil dvě dětská představení s žáky obecní školy na Hlíně pan učitel Šibal. Bylo to představní Koukolíček a Kašpárek v říši Krakonošově. Po roce 1950 se již hraje s většími či menšími přestávkami jen v přírodě nad vesnicí, v pěkném prostředí na okraji lesa – U divadla. Například v roce 1952 Paličova dcera, 1955 Naši furianti, 1958 Maryša, 1959 Třetí zvonění, 1970 Na tý louce zelený, což byla první hra se zpěvy – opereta za doprovodu hudby, 1971 Madlenka z kovárny, 1973 Co Čech to muzikant, 1975 Sládci, 1981 Slovácká princezna. Z poslední doby byla sehrána tato představení: 2002 Uličnice, 2003 Nezapřeš nikdy ženy své, 2004 Divá Bára, 2005 Na letním bytě aneb jak chudá holka ke štěstí přišla, 2006 Slečna Ťu-Ťu-Ťu. V minulosti se na nácviku podíleli: Vašulín Jan, Neužil Vilém, Dostalý Drahomír, Joch Josef, Bíba Antonín. Maskérem byl po dlouhá léta pan František Podracký. Od roku 1958 režíroval představení pan Fiala Alois, který také hrával. V roce 1999 se režie ujal pan Sliacky Jozef, který rovněž hraje v přestaveních. Scénu maloval pan Milan Dujsík, po jeho smrti v malování pokračuje jeho dcera Milana Pulgretová, která je rovněž herečkou divadla v přírodě. Rozhledna na Hlíně Nejstarší rozhledna na jižní Moravě stávala na Hlíně, na vrchu Hlínského kopce naproti Boží muce v místě, kde dnes stojí dům č.p. 124. Byla to zajímavě řešená věž s kamennou podezdívkou, bytelnou trámovou konstrukcí a se dvěma vyhlídkovými plošinami. Horní se nacházela ve výšce 17 metrů a kryla ji šindelová střecha. Rozhlednu postavil turistický spolek v Ivančicích a slavnostně ji otevřel 1. května 1910. Necelých 20 metrů od rozhledny stál zděný bufet, kde pan Hugo Nesvačil prodával občerstvení. V roce 1938 byla rozhledna již velmi zchátralá, byla v dražbě prodána a v květnu téhož roku zbořena. Kamennou podezdívku koupil pan Podracký Jakub a jsou z ní postaveny základy stodol za domy č.p. 25, 28 a 29. Tehdy byly u rozhledny i veřejné záchodky, na kopci směrem k lesu. Základna rozhledny

60

Hasičská kronika – Svazek II – okres Brno – venkov (A – I) tvořil čtverec o straně 2metry a podle kolaudačního protokolu z roku 1910 smělo naráz na rozhlednu vystoupit 12-15 osob. Na Hlíně stávala také další třípodlažní rozhledna na kótě 449 m. V roce 1939 byla zpevněna a zvýšena na pět podlaží. Vypráví se, že z ní byla vidět věž Štěpánského dómu ve Vídni. Tato rozhledna triangulačního bodu byla zbořena v roce 1944. V roce 2001 se dohodlo město Ivančice, obec Hlína a Klub českých turistů, že společně postaví na Hlíně rozhlednu. Stavba se měla financovat ze sbírek, darů občanů a sponzorů. Rozhledna měla nést jméno ivančického rodáka Vladimíra Menšíka, a proto se dosti spoléhalo na pomoc umělců, mezi něž Menšík patřil.

Sbor dobrovolných hasičů Sbor dobrovolných hasičů v obci, podle kroniky, byl založen v neděli 24. srpna 1924 v hospodě u Nesvačilů. Založili ho a provedli volby: starosta Dostalý Jan, náčelník Bajer Josef, trubač Dostalý Vilém, pokladník Dostalý František a člen Šťastný Jan. Pomocníkem při založení byl i trubač z Dolních Kounic pan František Dobeš, okrskový četař trubačů. Počet zakládajících členů se rozrostl na 35 členů a další rok přibylo 13 členů. SDH na Hlíně byl založen podle vzoru sborů v okolních obcích a nutnosti uchránit majetek občanů v případě požáru v obci. Jen v roce 1912 shořely v obci čtyři stodoly a oheň trval celý den, protože v obci nebyla pro velké sucho voda na hašení. V dalších případech požárů na Hlíně a v blízkém okolí nebyly škody naštěstí příliš velké. Zásluhou včasného zásahu jak místních dobrovolných hasičů, tak i profesionálních z Ivančic se předešlo větším škodám na majetku. V polovině minulého století se konaly v době žní požární hlídky. Na hasičce, tedy požární zbrojnici, měl celonoční službu požárník (tenkrát se neříkalo hasič). Dva občané měli hlídku do jedné po půlnoci, další dva do páté hodiny ranní. Hlídka pro občany byla povinná. Další vývoj: 9. prosince 1924 byly schváleny stanovy sboru 18. ledna 1925 byla ustavující valná hromada v hostinci u Nesvačilů a byl zvolen první výbor. Ještě tentýž rok bylo v obci uspořádáno první okrskové cvičení za účasti 120 hostů. 14. března 1926 byla zakoupena ruční stříkačka za 18 280 korun a 25. dubna téhož roku byla vysvěcena. V roce 1927 byla u kostela vybudována podzemní nádrž na vodu, která slouží dodnes. 3. srpna 1930 bylo provedeno slavnostní vložení pamětního kamene do stavby hasičského skladiště. V roce 1931 učinil nový sbor první zásah u trati Špíry, kde vyhořelo 1,5 hektaru lesa. 7. června 1931 bylo slavnostně otevřeno hasičské skladiště.

61

Hasičská kronika – Svazek II – okres Brno – venkov (A – I) V roce 1932 se již SDH aktivně účastnil dvou přespolních požárů, Mlýnu v Dolních Kounicích a autodílny v Ivančicích. Sanitární stráží bylo ošetřeno 84 osob. Na požární zbrojnici byl dluh 26 210 korun, proto SDH každoročně pořádal zábavy, hody, novoroční přání se sbírkami, promítaly se filmy a hrálo se divadlo. V roce 1945 byla zakoupena motorová stříkačka za 31 707 korun a byla vysvěcena 10. srpna 1947. V roce 1950 byla vybudována podzemní nádrž na vodu u silnice na Dolní Kounice a požární nádrž na Paloučkách. V roce 1958 byla pořízena motorová stříkačka z válečného vraku PS 8 na nosítkách (PS 8 přenosná motorová stříkačka, velmi rozšířený typ vyráběný od roku 1964, který se přináší k vodním zdrojům, které jsou těžko dostupné automobilových stříkačkám a cisternám, umísťuje se na požárních automobilech nebo v přívěsu). V roce 1967 bylo zakoupeno za vlastní peníze auto AERO 105 za 5 000 korun. V roce 1972 dostal SDH auto Tatra 805, které bylo pro velmi špatný technický stav vyměněno za Tatru 805 valník v roce 1977. V letech 1973-1974 proběhnula přístavba požární zbrojnice za 20 000 korun. Roku 1988 byl předsedou Jan Vašulín, velitelem Robert Duda a jednatelem J. Sliacký V roce 2001 zakoupil obecní úřad pro SDH auto Avia za 50 000 korun, které po opravách slouží členům sboru k dopravě na soutěže hasičů. V roce 2004 celá obec oslavila 80. výročí založení SDH na Hlíně V roce 2006 byl pořízen a vysvěcen nový hasičský agregát po 59 letech. SDH přečkal jako jediná organizace v obci různé politické změny a v období již 83 let se podílí na činnosti naší obce. Vedle zajištění požární ochrany a prevence proti požárům, zajišťovali členové sboru pořádání hodů, ostatkových zábav, brigád v obci, pořádání zájezdů pro děti, pracovali s mládeží a připravovali akce pro děti. I přes dnešní uspěchanou dobu členové sboru dobrovolných hasičů na Hlíně vyvíjí nadále aktivně svoji činnost na soutěžích, brigádách na vybavení a údržbě techniky i budovy hasičky a také každoročně na přípravě hodů a divadla. Za podpory obecního úřadu se daří udržet sbor, který v současné době má 54 členů, jeho zásahovou jednotku a požární techniku na provozní úrovni. Největší zásahy: Září 1899 – vyhořelo stavení č.p. 32 a oheň se šířil dál na obě strany. Shořela stavení č.p. 33, 34, 31, 30 a 29. Snaha hasičských sborů, které se sjely z Ivančic, M. Bránic a Silůvek byla marná. Ve studních bylo málo vody a jiný zdroj nebyl. Nouzově se hasilo močůvkou, která se nosila v putýnkách. 1900 – vyhořela kovárna v č.p. 58 1912 – v době žní došlo k dalšímu velkému požáru, kdy ve stodolách bylo připraveno obilí k mlácení. Stodolu v č.p. 14 zachvátil velký požár, dále shořely stodoly v č.p. 13, 12 a 6. Pro nedostatek vody byl opět zápas hasičů s požárem marný. 1931 – první zásah ve Špidlenách, kde vyhořelo 1,5 ha lesa 1932 – hlínští hasiči zasahovali při požáru mlýna v Dolních Kounicích a autodílny v Ivančicích 1934 – pomoc hlínských hasičů při živelné pohromě (velký déšť) v Mělčanech 1945 – shořela dřevěná kolna u č.p. 52 1973 – požár v č.p. 105, kde včasným zásahem hasičů shořela jen dřevěná kolna 1975 – hořel les u školek v Dobrých drvách, shořela bouda s uskladněným palachem 1982 – hořel dřevěný plot mezi zahradami č.p. 29 a 30, ke kterému nezodpovědný chalupář nasypal žhavý popel 1987 – shořel stoh slámy na Liščích, který zapálily děti, které si zde hrály 1993 – proveden zásah při hašení lesa v Zajíčku nedaleko cesty do Silůvek

62

Hasičská kronika – Svazek II – okres Brno – venkov (A – I) 2003 – o Vánocích hořela suchá tráva nedaleko trafostanice na Vaverkově kopci

Hluboké dvory


Obec 49° 22’ 48’’ 16° 31’ 3’’ 437 ha 405 m 79

Obec se jmenuje Hluboké Dvory, dříve Hluboké (Hluboky). Hluboké Dvory se jmenuje po územní reorganisaci okresů 1. července 1960, kdy byl soudní okres Tišnov zrušen, a naše obec byla pojata do okresu Blansko. Při novém správním členění státu v roce 2003 obec byla přičleněna k obci s rozšířenou působností Tišnov. Vesnice je vzdálena od Tišnova 11 km na jihozápad a od Brna 30 km na jih. Nejstarší listinný zápis o obci je z r. 1349 v souvislosti s hradem Trmačov, jehož zřícenina leží od obce asi 1 km jižním směrem. Část obce leží na rovině a část je položena ve svahu obráceném k severu. Dolní částí vesnice protéká bezejmenný potůček, jenž se vlévá do potoka Lubě. Ze severní strany je vesnice chráněna zalesněnými kopci Střela, Pánův les, Číhadla a Nade Dvorem. Převládají severovýchodní a východní větry. Bouřky chodí ze západu a severozápadu. Silnicemi je obec spojena s Černou Horou přes Lubi a Žernovník, s Tišnovem přes Unín, Rohozec, Jamné, Hajánky a Železné, do Drásova přes Unín a Všechovice. Vývoj obyvatelstva byl následující: 1850 – 218 obyvatel; 1880 – 227 obyvatel, 38 domů; 1900 – 223 obyvatel, 40 domů; 1930 – 184 obyvatel, 42 domů; 1950 – 161 obyvatel, 42 domů; 1990 – 85 obyvatel, 40 domů. Zaměstnání obyvatel. Zaměstnáním obyvatelstva bylo převážně zemědělství a v době zimní práce v lese, kterých je kolem obce mnoho, celkem 220 ha a kdysi patřily Černohorskému

63

Hasičská kronika – Svazek II – okres Brno – venkov (A – I) velkostatku. Později byly pod správou Vojenských lesů Plumlov, nyní jsou zčásti ve vlastnictví obce (85 ha) a zbytek ve vlastnictví LČR Tišnov. V nynější době většina obyvatel dojíždí za prací do továren, úřadů a služeb do Tišnova, Drásova, Kuřimi i do Brna. Někteří pracují v Agrodružstvu Brťov - Lipůvka a v lese. Několik obyvatel je soukromými podnikateli. V obci je jedna prodejna smíšeného zboží a soukromé pohostinství v areálu Agroturistiky. V období 1977-1990 obec patřila do působnosti Místního národního výboru v Rohozci a v jejím čele byl pouze předseda Občanského výboru. Od roku 1991 je obec opět samostatná a spravuje ji pětičlenné obecní zastupitelstvo, které vede starosta. Oficiální web: www.hlubokedvory.cz

Sbor dobrovolných hasičů Psal se letopočet 1911, když koncem listopadu už dřímala příroda spánkem odpočinku, jsa pokryta rouchem sněhovým, tu pojednou ve večerní hodině zazněly vesnicí výkřiky “hoří !!!” Tyto zoufalé výkřiky, to volání o pomoc, způsobily děsivý poplach. Obyvatelé vybíhali zděšeně ze svých domů a největší rychlostí sbíhali se na místo, kde tento zhoubný živel zuřivě pokračoval ve svém díle, neboť k nebi vysoko vyšlehoval sloup plamene a celé okolí bylo zahaleno dýmem. Byla to velká stodola, jejímž majitelem byl pan Moritz Friess, statkář (t.č. hrabě) v Černé Hoře. Stodola tato stanula, kde nyní je postaven hospodářský domek č.43 a v blízkém sousedství stál domek a stodola, vše dřevěné, šindelem a doškem (slamou) kryté, pana Kreslíka Josefa č.30. Tuto panskou stodolu měli pronajatou místní občané, p.Jan Pokorný č.24, Smetana Jakub č.25, Chlup František č.36, Glaser Jan č.27, Kašparec Karel č.6 a Hradecký Tomáš č.2. Tito měli ve stodole každý svůj dílec a v něm uloženo obilí, slámu, hospodářské stroje, polní nářadí. A toto vše zničeno bylo až do základů. Usilovnou prací občanstva i z okolních vesnic Hunína, Lubě a hasičského sboru z Rohozdce, který přijel se stříkačkou, pak hasiči z Újezda, dostavivší se s berlovkou, podařilo se zachrániti domek Josefa Kreslíka č.30. Hlavním organisátorem při tomto ohni byl tehdejší místní učitel p.Karel Vosyka. Když tento zhoubný živel byl úplně zažehnán, počalo se poznávati, že je třeba míti obránce proti zhoubným živlům, na prvním místě proti požárům. Víra tato k zřízení budoucího obránce proti požáru sílila až do doby, kdy tužby tyto se splnily vlivnými přednáškami, které zahajoval tento Karel Vosyka, svolal občanstvo a poukázal, že nejlepší obranou, aby se mohlo účelně vzdorovati zhoubnému živlu, jest založení dobrovolného hasičského sboru. Přítomní zúčastnění dobře pochopili, že bez výcviku a náležité přípravy není možno vzdorovati požáru, zkrátka, že bez organisace je obrana nemožná. Vosyka poukázal též, že už před lety zde vytvořila se myšlenka pro tuto organisaci, neboť omladina tehdejší doby: Trtílek Josef č.29, Dvořák Josef č.17, Chlup Antonín č.18, Krejčí František č.12, Smíšek František č.19, Trtílek Jaroslav č.20, Čermák František č.26, Chlup František č.18, Císař Josef č.15, Císař Josef č.13, Chlup Václav č.18, Pokorný František č.24 a Trtílek František č.29, pořádala výlety, divadla s věnováním čistého výtěžku na pořízení hasičských potřeb. Po tomto požáru, který ohrožoval celou vesnici, chrlíc jiskry až na horní konec vesnice, nadešla doba, že většina občanstva se rozhodla jak nutno jest býti vycvičen, vyzbrojen a přichystán k boji proti požáru. Na toto vyjádření se občanstva zaopatřil řídící učitel Karel Vosyka stanovy, které bylo nutno schváliti obecním zastupitelstvem a pak vyšším úřadem. Tento úřad – tehdejší Moravské místodržitelství v Brně, schválilo ony stanovy 5. ledna 1912. Po tomto schválení svolal Karel Vosyka zase schůzi na den 2. února 1912 a při této schůzi poukázal na příčiny, které ho přiměly ku založení sboru pro rozvoj obce.

64

Hasičská kronika – Svazek II – okres Brno – venkov (A – I) Než však bylo přikročeno, aby se občanstvo přihlásilo za členy sboru, nastínil krátce, co je to hasič, co činí hasiče hasičem, následovně: “Není ještě hasičem ten, kdo se přihlásí do sboru, obleče si stejnokroj, nasadí si přilbu na hlavu, opáše se opaskem se sekyrkou. Hasičem však stává se teprve tehdy až plně pochopí a pozná velmi důležitou hasičskou povinnost v plné míře, která jej ušlechtí, povznese, nehledíc ať je příslušník jakékoliv strany politické, a tato ctnost jmenuje se humanita nebo lidskost. A proto, drahý příteli, kdo přistupuješ do sboru, kdo oblékáš stejnokroj hasičský, buď si vědom velikosti úkolu, dbej bys byl pravým hasičem, abys nepotřísnil světlou myšlenku lidskosti a lásky k bližnímu. Vědomí toho všeho činí Tě, příteli, teprve celým opravdovým hasičem.” Po tomto projevu přikročeno k přihlášení a přihlásilo se 33 členů činných a 10 přispívajících, a sice: Růžička Augustín, t.č. revírník, Vosyka Karel, řídící učitel, Pokorný Jan č.24, Kašparec František č.16, Trtílek Josef č.2, Chlup Antonín ml. č.18, Krejčí František č.12, Dvořák Josef č.17, Glaser Jan č.27, Kašparec Karel č.6, Pokorný Jakub č.3, Pokorný Filip č.3, Chlup Eduard č.41, Čermák František č.26, Kašparec Václav č.21, Kašparec František st. č.34, Císař Josef č.15, Císař Josef č.13, Pokorný František č.24, Trtílek Alois č.29, Trtílek Jaroslav č.20, Trtílek František č.7, Trtílek František č.42, Chlup František č.8, Jakeš Josef č.38, Čermák Vojtěch č.26, Říha František č.28, Petřvalský Vojtěch č.12, Smetana Jakub č.25, Kotas Alois č.1, Zeman Alois st. č.37, Kotouček Antonín st. č.5. Za členy přispívající se přihlásili: Vosyka Karel, Chlup Josef č.17, Chlup Antonín st. č.18, Chlup František č.36, Smíšek Josef č.19, Hvízdal František, Janšta Augustín č.23, Rolenc Josef č.12, Kreslík Josef č.30, Kotas Josef č.39. Po přihlášení byly provedeny volby: starosta sboru Růžička Augustín, náčelník Vosyka Karel, 1.podnáč. Pokorný Jan č.24, 2.podnáč. Kašparec František č.16. Členové výboru: Trtílek Josef č.2, Chlup Antonín ml. č.18 a Krejčí František č.12. Zbrojíř Dvořák Josef č.17. Četaři: Glaser Jan st., Kašparec Karel, Pokorný Jakub st. a Chlup Eduard, stolař. Trubači: Čermák František č.26, Kašparec Václav. Pokladník Trtílek Josef č.2. Dne 24.března 1912 byl náš sbor přijat v sezení Župní Jednoty Hasičské do svazku župního. Když takhle sbor byl sestaven a mužstvo připraveno pro výcvik, scházelo mu ještě, aby bylo úplně připraveno a přichystáno k boji proti zhoubnému živlu, hasičská houfnice a prak ke střelbě – to jest dobře vyzbrojená stříkačka. A to zase nelenil náš Vosyka a pomýšlel, jak zaopatřiti stříkačku a výzbroj. Peněz nebylo, nerad by žádal nějakou pomoc od obce. Pořádány výlety, divadla a při tomto podnikání bylo ujednáno, že každý bratr zaplatí předem vstupné, jak na výlet, též i na divadlo. Dále rozešli se bratři na Nový rok s gratulacemi do okolních vesnic, takže koncem roku 1912 vykazovala naše pokladna příjem 481,70 Kor. Počátkem roku 1913 daroval pan hrabě Friess z Černé Hory 100 Kor., paní hraběnka 50 Kor., pan ředitel Kunc 20 Kor. Čistý výnos z divadla 5. 2. 1913 byl 70 Kor. , 21.7. z výletu 126 Kor., 15.8. z druhého výletu 165 Kor., od obce Skaličky 30 Kor., pak od mnoha jiných dobrých lidí různé obnosy, takže koncem roku 1913 byla hotovost pokladniční 1.311,62 Kor. V prvním pololetí roku 1913 vyžádal si br.Karel Vosyka od různých firem ceníky, a pak 31.10.1913 přijel zástupce firmy Josefa Vystrčila z Telče. Než však počal br.Vosyka se zástupcem jednati žádal, aby se zástupce proukázal plnou mocí firmy, což tento vyhověl. Po dlouhém jednání byla smlouva uzavřena a oboustraně podepsána následujícího znění: Firma Josef Vystrčil z Telče dodá našemu sboru pérovou stříkačku dle ceníku svého obrazce 1. čís.1 s příslušenstvím 420 bm hadic, pro 25 mužů výzbroj za obnos 3.824 koruny na úvěr, beze směnky a bez dlužního úpisu, jen na řádně podepsanou objednávku, na půl roku bez úroků. Po půl roku bude se obnos úrokovati 6% ze sta a dlužný obnos spláceti libovolně, to jest dle možnosti a stavu spolkové pokladny. Zástupce takto vyřízenou objednávku předal firmě Vystrčil a tento v pár dnech nám sdělil, že objednávku neuznává, že zde nikdo neručí za obnos stroje a výzbroje. Toto náš Vosyka očekával, nijak ho zpráva tato nepřivedla z rovnováhy a panu Vystrčilovi sdělil: “Než jsme

65

Hasičská kronika – Svazek II – okres Brno – venkov (A – I) počali s Vaším zástupcem jedati, žádali jsme po něm, aby se proukázal opravňujícími doklady, že je splnomocněn firmou k projednání smlouvy. Pan zástupce se touto plnou mocí Vaší proukázal, což je u nás protokolováno, a proto jsme s ním jednali jako se samým p.Vystrčilem a na dodávce trváme přesně dle smlouvy, a sice: stříkačku do konce roku 1913 s příslušenstvím a výzbroj o 2 měsíce později.” Pan Vystrčil víc nám na toto neodpověděl a my očekávali dnů příštích. Konečně 30.prosince 1913 obdrželi jsme návěstí, že stroj je v Tišnově. Hned na druhý den 31.12.1913 jsme jeli pro stroj do Tišnova. Stříkačka dovezena, ale místa vhodného pro uschování nebylo. Bratr Růžička, revírník, nabídnul kůlnu ve dvoře č.10. Jelikož takto stříkačka umístněná býti nemohla, bylo pomyšleno postaviti hasičské skladiště. A také se hned započalo s přípravami. V Černé Hoře od pana hraběte Friesse byly vyprošeny cihly a křidlice. Dřevo daroval br.Pokorný Filip, desky vyprosil br.Pokorný Filip od p.Peroty z Brťova a kámen daroval br.Chlup Josef č.17. Dle záznamů započalo se s dopravou cihel dne 22.března 1914. Cihly nám pomohli dovézti rolníci ze sousedních obcí, a sice Stejskal Arnošt ze Žernovníka, Fr.Filka, Fr.Sehnal, Alois Živný, Karásek, Zábranský, Kroupa hostinský, vesměs z Lubě a Zachoval z Újezda. Místní rolníci i domkáři dopravovali kámen, cihly, dřevo, písek, a sice: Vojtěch Čermák, Fr.Hvízdal, Fr.Pokorný č.24, Jakub Pokorný č.3, Ant.Chlup, Trtílek Alois č.29, Trtílek Jaroslav, Smíšek Josef, Kašparec Karel č.6. Se stavbou započato 26.března, práci prováděli zedníci a tesaři z bratrů hasičů. Vrata zhotovil pan Frant.Trtílek, stolař č.33 za 60 Kor. Takto hotové hasičské skladiště předáno bylo svému účelu pořádanou slavností pod názvem “Otevření hasičského skladiště”. Po slavnosti, které se zúčastnili i župní činovníci, byl odchod na nově zřízené výletiště na Úlehlách. Čistý zisk z tohoto výletu byl 321 Kor. 37 hal. Co se týká záchraných prací při ohni v jednom týdnu, a to: ve Svatodušní pondělí jsme se zúčastnili u ohně v Hajankách, hořel domek p.Hučíka, přípřež byla br.Pokorného Frant. Druhý den, t.j. 2.6.1914 ráno hlásí trubka oheň přespolní, dle kouře zněly dohady, že hoří v Brťově. Odjeli jsme a nad Lubí bylo zjištěno, že hoří na Dlouhé Lhotě, statek p.Kotase. Přípřež k tomuto požáru poskytl p.Trtílek Josef č.29. Ve středu 3.6. zase v 8 hod. ráno hlásí trubka oheň přespolní. Podle vystupujícího kouře byla domněnka zase na Brťov, pak od Lubě bylo zjištěno, že hoří v Býkovicích. Přípřež byl 1 kůň p.Chlupa Ant. č.18, druhý kůň br.Pokorného Jakuba č.3. Zde bylo několik statků v plameni neboť delší dobu nepršelo a vše bylo slunečním žárem úplně vyschlé. Sjelo se 21 hasičských sborů a my jsme přijeli vzdor velké vzdálenosti na místo pátý sbor. Tohoto ohně se zúčastnilo 21 bratrů našeho sboru. Druhého dne byla zahájena práce čistění stroje a hadice rozvěšovány, aby proschly. Odpoledne se každý rozešel za svou prací. Asi ke třetí hodině se ozve trubka a hlásí místní oheň. Všechno se kvapem sbíhalo z polí. Avšak oheň se v malé chvíli tak rozšířil, že ve čtvrt hodině byla celá stodola i s kulnou br. Frant. Pokorného na padělku v plamenech. Shořelo vše i se stroji. To byla zkouška v jednom týdnu nové stříkačky. Po tomto ohni nastal klid, ale ne na dlouho. V srpnu vypukl zase požár, ale mnohem větší požárů předešlých – vypukla válka. V první polovici srpnové byla vyhlášena mobilisace vojska tak zvané I.výzvy, to jest do 36 let. V této I.výzvě museli rukovati: Petřvalský Vojtěch, Kotouček Ant., Trtílek Jar. č.20, Trtílek Fr. č.33, Císař Josef č.13, Chlup Eduard, Krejčí Fr., Růžička Aug. a Zeman Alois. V měsíci září byla povolána II.výzva a narukovali bratři: Kašparec Karel a Smetana Jakub. První raněný byl br.Trtílek Jaroslav na ruské frontě u Lublína v září 1914. Vše s vypuknuvší válkou se změnilo i program sborový. Měl se konati ještě jeden výlet a divadlo, avšak bylo od tohoto upuštěno. Ku konci roku 1914 byl stav pokladniční následující: příjem 2.661,27 K., vydání 2.619,51 K., zbývá 41,76 K.

66

Hasičská kronika – Svazek II – okres Brno – venkov (A – I) Nastal rok 1915. Všeobecné mínění bylo, že válka bude brzy u konce, avšak byl to klam. Na počátku roku nastaly odvody. Odvedeni byli bratři: Chlup Antonín č.18, Pokorný František č.24, Čermák František, Trtílek František, řezník. Pak při druhém odvodě bratři: Vosyka Karel, správce školy, Chlup Frant. č.8, Císař Josef č.15, Trtílek Alois, Říha Frant., Kašparec Václav č.21, Čermák Vojtěch, Smíšek Ladislav. A na konec byli povoláni bratři: Hvízdal Frant. a Kašparec Frant. č.16. Tímto sbor osiřel, neboť doma zůstali bři. Trtílek Josef č.2, obchodník, Pokorný Filip ve věku 71 let, Pokorný Jakub, syn Filipa, jako starosta obce a Kašparec František, krejčí, č.34. Za rok 1915 byla účetní uzávěrka následující: příjem 352,86 K, vydání 128,87 K, hotovost 223,99 K. V roce 1916 zúčastnil se sbor při požáru v Závisti u Skoupů. Sbor také zasahoval při požáru dvakrát v Újezdě, a to nejprve u domku p.Matala, podruhé hořel statek p.Nováka. Přípřež k oběma požárům br.Pokorného. V místě se zúčastnil sbor při požáru včelína, postaveného na pozemku p.Smíška Josefa ve Žlíbku a patřícího br.Karlu Vosykovi. Bylo sehráno 1 divadlo a novoroční gratulace. Odveden br.Trtílek Ladislav č.20. Účetní uzávěrka za rok 1916 činí příjem 543,97 K, vydání 340,47 K, hotovost 203,50 K. Rok 1917: Komínový oheň u p.Mazance. Jinak se nic nepořádalo, pouze novoroční gratulace. Příjem za rok 1917 jest 237,40 K, vydání 227,36 K, hotovost 10,04 K. Rok 1918: Lesní požár na Chobotě. Firma Vystrčil požaduje splátku, ale bratři ve válce a pokladna má hotovost 10 korun. Bylo zde však porozumění pro sbor a chopily se práce i ženy a děti, pořádaly tři divadla, 1 výlet, 1 zábavu. Nuto podotknouti, že děti vypomáhaly při divadlech a ne výletě a zábavě. Čistý výnos tito občané a občanky odevzdali hasičské pokladně a zní: příjem 1.947,40 K, vydání 1.467,31 K, hotovost 480,09 K. Splaceno firmě Vystrčil 1.333 K. Jak vpředu podotknuto, zúčastnilo se světové války 30 bratrů našeho sboru. Dříve však než těchto 30 bratrů opustilo svůj domov, svoji rodinu, opustil náš sbor milý bratr Jan Pokorný č.24. Dne 28.července 1912 o 3 hodině odp. Dotlouklo navždy věrné a zlaté srdce osvědčeného a svědomitého pracovníka na poli hasičském a samosprávním, tohoto bratra Jana Pokorného, prvního podnáčelníka. Po rozloučení u domu smutku odebral se průvod do chrámu páně a po skončeném obřadu na hřbitov, kde za zvuku hasičské trubky “Pozor” přijala matička země tělesné pozůstatky bratra Jana Pokorného. Bratr náčelník Karel Vosyka se rozloučil se zemřelým a pak promluvil k přítomnému hasičstvu, aby štít, ve kterém je hasičské heslo “Bohu ku cti a bližnímu ku pomoci” bylo námi a zůstalo nám svatým pro vždy. Do zajetí ve válce přišli bratři Růžička Aug., Říha František č.28, Chlup Eduard, stolař, č.41 a František Trtílek, řezník, č.29. Ze zajetí se vrátili v roku 1918 bři. Růžička Aug., revírník a Říha František č.28, oba z Ruska. Chlup Eduard se navrátil v roku 1921 a též z Ruska ze Sibiře , Trtílek František, řezník, se navrátil v roku 1920 jako ruský legionář. Nadešel den 28.října roku 1918, Den svobody. Po tomto dni se střídavě vraceli bratři z bojiště, někteří zdraví, někteří nemocní a ranění, až na jednoho, který se nevrátil do kruhu rodinného a do rodiny hasičské – byl to milý bratr Vojtěch Petřivalský z č.12 – padl na bojišti. Nebylo možno se s ním rozloučiti a na svaté pole doprovoditi. Přinášíme aspoň tato závěrečná slova památného pozdravu, nejen pro milého bratra Petřivalského, ale zároveň všem i nám neznámým bratrům. Jen Vaše svaté hroby tam zůstanou, čas zničí prosté Vaše kříže, déšť smyje na nich poslední pozdrav v mateřské řeči a jen šustot trávy nebo šumot chmurného lesa tam v neznámu nad Vámi povzdechne. Nebudete zapomenuti. Doma budou žíti jako hrdinové, ač jejich kosti tam práchnivějí. Žíti budete v paměti vděčného národa. Rok 1919:

67

Hasičská kronika – Svazek II – okres Brno – venkov (A – I) Po dlouhé době byl pořádán ples, na tomto plese činil příjem 1.210 K a vydání 477,20 K. Sbor zúčastnil se ohně v Lubi u p.Živného – hořel stoh slámy v blízkosti stodoly, přípřež br.Pokorný Fr. č.24. Pak lesní požár v lese ve Žlíbku p.Smíška Jos. z Hlubokého. Celkový příjem v roku 1919 činil 1.958,61 K, vydání 2.164,64 K, schodek –206,03 K; tento obnos půjčil sboru bratr Čermák Vojtěch. Rok 1920: Následkem odstěhování bratrů Růžičky Augustína a Vosyky Karla provedeny byly sborové volby a zvoleni byli: starosta Pokorný Filip č.3, jednatel Chlup Antonín č.18, náčelník Čermák Vojtěch č.26, členové výboru: Pokorný Jakub č.3, Frant.Říha, Josef Trtílek č.2, Kašparec Václav č.21, Císař Josef č.15, Jakeš Josef, Čermák Frant., Trtílek Jaroslav. Na valné hromadě 18. (nebo 23.) ledna 1920 byli zvoleni tito funkcionáři: starosta - Filip Pokorný, obchodník dřevem, který tuto funkci zastával až do roku 1936; náčelník - Vojtěch Čermák, rolník, č.26, jednatel – František Šikula, správce školy, pokladník a knihovník – Josef Trtílek, obchodník, č.2, zbrojmistr Říha Frant., četaři: Císař Josef č.13 a Trtílek Alois č.29, trubači: Frant.Čermák č.38 a Smíšek Ladislav č.19, náhradní trubač Trtílek Josef č.2, revisoři účtů: Kašparec Frant. č.16 a Chlup Frant. č.8. Byl pořádán ples a jeden výlet, k Novému roku se bratři rozešli po vesnicích a novoroční sbírka vynesla 624 Kč. Sbor se zúčastnil u ohně v domku pana Matouška Antonína v Uníně, přípřež br.Čermák Vojtěch. Byla zaplacena poslední splátka na stříkačku 420,50 K. Jelikož pokladní hotovost byla malá, bylo nutno si vypůjčit 220,- K. 29.srpna bylo v Tišnově otevřeno nové reformní reálné gymnasium, této slavnosti se zúčastnilo 8 bratří v uniformách. Župního cvičení v Tišnově se zúčastnilo 6 bratří. Příjem v roku 1920 činil 2.830,75 Kč, vydání 853,90 Kč, hotovost 1.976,85 Kč. Rok 1921: Odchází br. jednatel Šikula Frant. na nové působiště v Malostovicích. Na župním sjezdu v Tiš.Nové Vsi bylo 9 bratrů. Na župním sjezdu v Lažánkách u Tišnova byli 4 bratři. Na krajském sjezdu v Brně byl náč. Čermák Vojtěch. Na župním sjezdu v Černé Hoře 24.července bylo 12 bratří. Prodělali samaritánský kurz v Tišnově bratři Kašparec Frant. č.34, Císař Josef č.15 a Čermáková Růžena. 15.srpna v 9 hod. večer vznikl požár u Josefa Trtílka č.2, vyhořel chlév a kůlna, obytné stavení bylo uhájeno. V první polovici měsíce ledna zemřel bratr Ladislav Trtílek č.20 ve věku ? Sbor za účasti všech bratrů ho doprovodil na poslední cestě, uložil a odevzdal do chladné země tělesnou jeho schránku k věčnému odpočinku. 29.1. pořádali jsme ples v Uníně u p.Jana Slezáka, hostinského, který nám z ochoty dal vše k disposici a sám byl u nás jako host. Čistý výnos z tohoto plesu byl 1.362,90 Kč, pak byl pořádán výlet. Příjem tohoto roku byl 4.990,61 Kč, vydání 854,98 Kč, hotovost 4.135,63 Kč. Rok 1922: Dne 15.1. se konala valná hromada s volbami: starosta – Pokorný Filip, náčelník – Čermák Vojtěch, 1.podnáčelník – Kašparec Václav, 2.podnáčelník – Pokorný Jakub st., 1.četař – Císař Josef č.13, 2.četař – Trtílek Alois č.29, zbrojíř – Říha Frant. č.28, trubač – Čermák František č.38, vzdělávatel – Kašparec Václav č.21. Založen Sbor v Uníně. Zásah při povodni v Lubi 12.července ve 13 hod. u p.Kroupy, hostinského a u p.Bednáře, řezníka v Jamném, přípřež k oběma záchranným pracem br.Čermáka. Župního sjezdu v Drásově se zúčastnilo 10 mužů. Sehráno divadlo “Trestanci na Špilberku čili Revírník Anton” a čistý výnos věnován na koupi zvonku do místní kaple. Zbytek od zvonku 27,66 Kč odevzdán hasičské pokladně. Pak pořádán výlet. Celkový příjem tohoto roku 1.707,04 Kč, vydání 630,66 Kč, hotovost 1.076,38 Kč.

68

Hasičská kronika – Svazek II – okres Brno – venkov (A – I) Rok 1923: Byli přijati noví členové: Balák Josef č.24, Císař Karel č.13 a Zhoř Jan č.31. Bylo zbudováno jeviště a ustaven divadelní kroužek: Krejčí Frant. č.12, Císař Karel č.13, Chlup Antonín č.18, Císař Josef č.13, Smíšek Ladislav č.19, Chlup Josef č.8, Říha Frant. ml. č.28, Balák Josef č.24, Čermáková Růžena č.26, Kašparcová Marie č.34 a Kašparcová Emerencie č.21. Sbor pořádal dvě divadla. Dne 17.února opustil naši rodinu hasičskou navždy Karel Kašparec. Jeho srdce dotkloutlo ve Vojenské nemocnici v Brně ve věku 48 let a tělesné pozůstatky jeho uloženy jsou k věčnému spánku v Brně na Vojenském hřbitově. Milý tento bratr byl zakládajícím členem sboru, pracoval pro sbor nezištně a svědomitě i při stavbě hasičského skladiště i svým kravským spřežením materiál dovážel. Ve světové válce byl na frontě italské na Soče /řeka / a Doberdě /kopec/ a patřil mezi ty junáky, kteří vykonali největší hrdinský čin, jaký jen dějiny znají. Zlomili nadlidské nápory, podali nevyrovnatelné důkazy obranné síly. Jim má se vlast poděkovati za to, že se nepřítel neprodral do středu Krasu /pohoří/, ba dokonce ani do Terstu /město/. Při této obraně byl náš milý bratr zasažen kamenem zhroutivším se ze skály, do kteréžto skály zasáhl italský granát. Od této doby churavěl a 17.2.1923 zlá nemoc zkosila jeho život. Pominulo vše, co bolelo, tichá smrt přišla konejšivě a položila na jeho šlechetné srdce bílý květ. Buď s Bohem a na shledanou! Zřízen velký naviják na hadice. Jako na pracech záchranných pracoval sbor při ohni stodoly br.Čermáka Vojtěcha v Hlubokém. Příjem tohoto roku byl 1.282,98 Kč, vydání 1.337,58 Kč, schodek –54,60 Kč. Rok 1924: Volby 12.1.: starosta – Pokorný Filip č.3, náčelník – Smíšek Ladislav, 1.podnáčelník – Kašparec Václav, 2.podnáčelník – Balák Josef, jednatel – Čermák Vojtěch, pokladník a knihovník – Trtílek Josef č.2, četaři: Císař Josef č.13 a Trtílek Alois č.29, trubač – Frant. Čermák č.38, vzdělavatel Kašparec Václav, revisoři: Krejčí Frant. a Císař Josef č.15. Sbor pořádal 1 ples, 1 divadlo, 2 výlety, zúčastnil se župního sjezdu v Kuřimě. Schváleno udělení čestného diplomu Karlu Vosykovi, bývalému náčelníku. Sborová pokladna měla příjem 2.176,22 Kč, vydání 2.733,22 Kč, schodek –557,00 Kč. Rok 1925: Krajský sjezd v Brně, zúčastnili se 4 bratři, župní sjezd byl na Lomnici. Bylo pořádáno okrskové cvičení, ples a výlet. Do sboru přistoupil Trtílek Osvald č.33. U ohně sbor zasáhl při požáru usedlosti p.Karáska v Lubi, přípřež k tomuto požáru p.Smíška Josefa. Sborová pokladna měla příjem 2.021,16 Kč, vydání 2.242,20 Kč, schodek –221,04 Kč. Rok 1926: Volby: starosta – Pokorný Filip, vzdělávatel – Vlček Antonín, správce školy, náčelník – Smíšek Ladislav, 1.podnáčelník – Balák Josef, 2.podnáčelník - Císař Josef č.13, členové výboru: Pokorný Jakub, Císař Josef č.15, Trtílek Osvald, náhradníci: Trtílek Jaroslav č.20 a Josef Jakeš, revisoři: Čermák Frant. a Trtílek Alois, jednatel – Trtílek Osvald, pokladník – Císař Josef č.15, knihovník – Pokorný Jakub č.3, četaři: Trtílek Alois a Zeman Alois č.37, trubači: Čermák František č.38 a Kašparec František č.34. 27.6. se pořádal výlet na Úlehlách, výtěžek 1.048,45 K. Župního sjezdu 17.7. v Nedvědici se zúčastnilo 5 členů. Bylo zavedeno pojištění koní do přípřeže ke stříkačce. Pokladní hotovost koncem roku 1.101,95 Kč. Rok 1927: Noví členové: Kotouček Antonín č.5, Říha Josef č.28, Pokorný Jakub ml. č.3, Kašparec Adolf č.6, Zhoř Jan č.31. Za odstoupivšího jednatele dodatečně zvolen Ant.Chlup č.18. Byla ustavena samaritní služba, první samaritáni: Říha František a Balák Josef. Pořádány dva výlety, a to 5.června a 14.srpna. 6.července zemřel Josef Trtílek č.2, také v tomto roce zemřel Karel Vosyka v Kotvrdovicích.

69

Hasičská kronika – Svazek II – okres Brno – venkov (A – I) Pokladní hotovost 1.084,90 Kčs. Rok 1928: 11.2. byl pořádán hasičský ples v hostinci u Smetanů. 13.5. pořádán hasičský výlet, výnos 213,90 Kčs. Pokladní hotovost k 31.12. byla 1.783,69 Kčs. Rok 1929: 16.března vznikl požár u Vilemíny Pokorné č.7 ve stodole, která shořela a část chlévů, také sousedu Frant.Říhovi č.38 shořela kůlna, část obytné budovy, chlévy a zásoby a společná stodola Frant.Pánka č.39 a Ferd.Mihuly č.9 se zásobami. Hašení se zúčastnily mimo místní sbor, sbory z Unína, Rohozce a Malé Lhoty. Bylo zavedeno nové šroubení k hadicím. Postaven sušák na hadice (stožár). Zvoleni samaritáni: Balák Josef č.24 a Chlup Alois č.8. 12.1. byl ples s výnosem 325,60 Kčs, 23.6. výlet – výnos 787 Kčs. Pokladní hotovost 2.258,69 Kč. Rok 1930: 25.1. pořádán ples – výnos 266,90 Kčs a 20.7. pořádán vylet – výnos 1.371 Kčs. Byl přemístěn sušák na hadice v důsledku opravy a rozšíření rybníka. Župního sjezdu v Čebíně se zúčastnili 4 bratři. Hotovost 557,90 Kčs. Rok 1931: 21.6. byl pořádán výlet – výnos 1.954,40 Kčs. Samaritánského kursu v Tišnově se zúčastnili 2 bratři, župního sjezdu v Mor.Knínicích 2 muži, župního sjezdu v Sejřku 2 muži. Hotovost 2.202,29 Kč. Rok 1932: Novým jednatelem byl zvolen Leopold Mazáč, správce školy. 15.ledna byl pořádán ples s výnosem 15 Kčs. 21.března hráno divadlo “Zelené království”, výnos 287,30 Kčs. Krajský sjezd byl v Tišnově. Byl ustaven ženský odbor sboru. Pokladní hotovost 890,44 Kč. Rok 1933: Byli přijati noví členové: Smetana Jakub č.25, Krejčí Frant. č.43, Horáková Marie č.19, Kašparcová Anna č.34, Skalníková Frant. č.3, Petřivalská Jiřina č.12, Kašparcová Gabriela č.21, Poláková Anežka č.20 a Šťastná Josefa č.19. Župního sjezdu 9.července v Dolních Loučkách se zúčastnili 2 bratři. Odchází br. jednatel učitel Leopold Mazáč na nové působiště v Maňové. Je přijímán za člena a zvolen jednatelem nový učitel Václav Kudláček, správce školy. 2.7. výnos z výletu 695,45 Kčs. V září zemřel br. Frant. Čermák č.38. Příjem 3.255,89 Kčs, vydání 2.755,70 Kčs, hotovost 470,19 Kčs. Rok 1934: Starosta sboru: Pokorný Filip, místostarosta: Kašparec Frant. č.16, jednatel: Kudláček Václav, náčelník: Smíšek L., revisoři: Kotouček Ant. a Trtílek Alois. 22.3. zdravotní přednáška, 20.5. okrskové cvičení v Uníně, 17.6. župní sjezd v Rašově, účast 12 členů. Sborová knihovna má 138 svazků. Odebírají se časopisy “Český Hasič” a “Hasičská Ochrana”. Příjem 1.844,64 Kčs, vydání 844,60 Kčs, hotovost 1.004,04 Kčs. Rok 1935: 20.7. byl pořádán výlet v zahradě br. Josefa Chlupa. Okrskového cvičení v Uníně se zúčastnilo 16 členů. Sbor zasahoval při požáru domku v Lubi. Samaritní pomoc byla poskytnuta ve 30 případech. Přijati noví členové: Chlup Václav č.18, Pánek Josef č.39, Kašparec Robert č.21, Zeman Josef č.37. Dary občanů na motorovou stříkačku 311 Kčs. 20.2. kabaretní večírek – výnos 65,75 Kčs, 3.3. zábava ostatky – 25,10 Kčs. 23.6. výnos z okrskového cvičení 1.776,25 Kčs. Divadelní

70

Hasičská kronika – Svazek II – okres Brno – venkov (A – I) kurs v Tišnově. 9.6. župní sjezd ve Žďárci – 3 členové, 9.6. okrskové cvičení v Újezdě – 12 členů. 22.3. uzavřena smlouva o koupi dvoukolé mot.stříkačky za 24.000 Kč od fy. Vystrčil a syn, Telč. Sbor se zúčastnil 4 pohřbů: Hrabě Moric Friess z Černé Hory, Chlup Alois, člen našeho sboru, Bervíd Frant. z Rohozce a Ant.Krejčí z Unína. Pro posouzení, jak byly získávány a vydávány finanční prostředky, přepisuji “Příjem” a “Vydání” ze sborové knihy pokladní za rok 1935, to jest v době nejhlubší hospodářské krise, v létech před druhou světovou válkou. Rok 1936: 4.1. odeslána splátka na motorovou stříkačku 2.000,- Kčs, 7.3. další splátka na motorovou stříkačku 2.000 Kčs. 22.3. zbytek z divadla 208 Kčs. Krajský sjezd dobrovolných hasičů dne 30.5. v Brně-Husovicích byl obeslán 5 cvičícími bratry. Byli to: Chlup Frant. č.41, Chlup Václav č.18, Pánek Josef č.39, Krejčí František č.43 a Kašparec Robert č.21. 17.1. zakoupena Pamětní kniha sborová za 30 Kčs. Oslava pres. T.G.Masaryka byla provedena podle pokynů daných župou a k nesení štafety do Tišnova navrženi běžci Balák Jos., Pokorný Jakub ml., Kašparec Adolf, Chlup Václav, Pánek Josef, Kašparec Robert, Glaser Frant., Zeman Josef, Kašparec Karel a Krejčí Frant. Volby: starosta Pokorný Jakub č.3, náčelník Kudláček Václav, řídící učitel. Revisoři: Trtílek Alois a Kašparec Adolf. Návrh, aby Pokorný Filip č.3, starosta vykonávající funkci 24 let, byl jmenován čestným starostou našeho sboru, návrh schválen. Samaritní služba ošetřila 30 případů poranění lehčích a 6 těžších. Rok 1941: Opravovala se střecha na hasičce. Příjem 2.950,09 K, vydání 1.106,25 K, hotovost 1.843,85 K. Rok 1970: Nakoupeno dřevo na pořez na desky. Požár na Uníně, Klepárník. Zemřel br. Balák Josef. Rok 1971: Zhotoven sušák na hadice. Zemřel Kašparec Ludvík. Pokladní kniha předána od Císaře Jos. č.15 Václavu Chlupovi č.35. Ke konci roku 1977 má sbor 27 evidovaných členů, z toho je jeden ve voj.základní službě. Svoláno bylo 5 schůzí výboru a 4 schůze členské. Provedeno bylo 6 praktických cvičení a ve spolupráci s vojenskou posádkou byly provedeny dvě školení CO. Sbor uspořádal 1 hodovou zábavu. Za finanční prostředky MNV bylo zakoupeno devět pracovních obleků a gumové holínky. Na této schůzi bylo také vzpomenuto 65.výročí založení Sboru dobrovolných hasičů v Hlubokém a přítomní byli pomocí této kroniky seznámeni s historií sboru. Dále byly uzavřeny závazky k 30.výročí vítězství pracujícího lidu v únoru 1948 a III.sjezdu ČSPO. Při požáru a v jiných případech sbor nezasahoval. Úmrtí. Zemřel Chlup Antonín č.18 (nar. 1889) ve věku 88 let a byl jedním ze zakládajících členů sboru. Rozloučení v krematoriu města Brna. Rok 1978: Výroční členská schůze se konala 26.12.1978 za účasti 19 členů. Všechny závazky byly uzavřeny ke 30.výročí Vítězného Února 1948, na podporu plnění volebního programu občanského výboru. Pro rozvoj ideově výchovné práce byly uskutečněny dvě přednášky. Při akcích občanského výboru na závazek 400 hod. bylo odpracováno 1.438 hod. Ve sběru odpadových surovin na závazek 600 kg bylo odevzdáno 4.750 kg železa, 320 kg papíru a ostatních surovin 12 kg. Požadavek na pomoc zemědělství nebyl. Preventivní protipožární prohlídky byly provedeny ve 42 budovách. Veškerá protipožární technika byla převzata do socialistické péče. Při výstavbě a údržbě požárních zbrojnic na závazek 50 hod.

71

Hasičská kronika – Svazek II – okres Brno – venkov (A – I) odpracováno 52 hod. Na údržbě vodních zdrojů na závazek 200 hod. odpracováno 210 hod. Na údržbě výzbroje a výstroje na závazek 100 hod. odpracováno 120 hod. Byla uspořádána 20.srpna hodová zábava na výletišti. Byla provedena 4 námětová cvičení v obci a družstvo mladých členů se zúčastnilo soutěže v Bukovici a v Rohozci. Základní organisace má 30 členů. Byli přijati noví členové: Kašparec Petr č.20, nar. 1962, Krejčí Pavel č.33, nar. 1961, Zachoval Jan č.42, nar. 1962, Živný Otakar č.23 a Císař Jaroslav č.15, nar. 1960. Rok 1979: Základní organisace požární ochrany hodnotila na své výroční schůzi 26.12.1979 práci všech svých členů. Uzavřené závazky k 35.výročí Slovenského Národního Povstání na odpracování 860 brig.hodin byly vysoko překročeny, bylo odpracováno 1.428 brig.hodin. Závazek na 150 hod. na pomoc zemědělství byl splněn na 159 hod. Preventivní prohlídky i dohlídky provedeny ve všech domech. Požární družstvo se zůčastnilo prvního kola celostátní soutěže 23.6.1979 v Rohozci. Družstvo pomáhalo vyčistit odpadní jímky u vepřína JZD a při čistění obecní studny. Byla jim předána opravená dvoukolová motorová stříkačka. Na této schůzi byla provedena doplňovací volba jednatele a zvolen s. Ant.Trpík č.45. Základní organisace má 31 členů, z toho dva vykonávají základní vojenskou službu, jsou to Zachoval Frant. ml. č.42 a Císař Jaroslav č.15. Rok 1980: Výroční schůze základní organisace SPO se konala 8.listopadu 1980. Organisace má 31 členů, z toho vykonávají základní vojenskou službu Krejčí Pavel č.33 a Císař Jaroslav č.15. Besedy s občany ve spolupráci s MNV a vojenskou posádkou konány dvakrát. Příprava obyvatel k CO dvakrát. Příprava na soutěž praktická cvičení třikrát. Ideové přednášky dle daných instrukcí 2x. Preventivní prohlídky a dohlídky byly provedeny. Socialistický závazek uzavřený na počest 35.výročí osvobození naší vlasti Rudou Armádou byl splněn takto: Údržba požární techniky, výstroje a výzbroje, odpracováno 108 brig.hodin. Úkol volebního programu při údržbě požární techniky a vodních zdrojů 70 hod. Výstavba sociálního zařízení na výletišti odpr. 644 hod. Na pomoc zemědělství 130 hod. Sběr odpadových surovin: odevzdáno 33q železa, 110kg papíru a 45kg ostatních. Členských schúzí svoláno 7, účast kolem 50%. Volby nového výboru: Návrh výboru ze schůze 4.10.1980, aby členové dosavadního výboru byli ponecháni v dosavadních funkcích do dalšího volebního období, byl schválen (zápis 26.12.1977). Požární družstvo se zúčastnilo okrskového cvičení v Bukovici 1.června 1980. Při slavnostním zasedání pléna MNV v Rohozci k 35.výročí osvobození naší vlasti Rudou Armádou a 35.výročí vzniku národních výborů bylo zástupci naší základní organizace předáno “Čestné uznání rady MNV” za dobrou práci našich požárníků. Dne 1.listopadu 1980 bylo provedeno celostátní sčitání lidu. V naší obci je 44 domů, trvale obydlených 34, občas obydlených 3, neobydlených 7, určených k demolici 1. Bydlí zde 111 osob, z toho 54 mužů a 57 žen. Rok 1981: Ze souhrnné zprávy základní organizace na výroční členské schůzi, konané dne 26.12.1981: Bylo konáno 7 schůzí členských a 6 výborových. Besedy s občany ve spolupráci s MNV, posádkou Unín a Místním výborem ČSPO Rohozec, a to dvakrát školení o prevenci, dvakrát školení civilní obrany s diapozitivy na téma hasební látky. Relace v místním rozhlase na téma ochrana úrody a topné období. Preventivní prohlídky provedeny v 41 domech a dohlídky ve 3 domech. Při údržbě požární techniky, výzbroje a výstroje odpracováno 136 hod. Údržba požární zbrojnice 133 hod. Výstavba objektů obecné vybavenosti 663 hod. Další akce v obci a zvelebování životního prostředí 728 hod. Na pomoc zemědělství 195 hod.

72

Hasičská kronika – Svazek II – okres Brno – venkov (A – I) Školení výcvikového roku: Námětová cvičení 3x. 31.5.1981 se požární sbor zúčastnil I.kola celostátní soutěže v Uníně. Tato soutěž se skládala ze dvou částí, a to štafety na 4x100 m, ve které naše družstvo obsadilo 2.místo a z požárního útoku s vodou. Celkově obsadilo družstvo 4.místo. Byla také vyčištěna nádrž na vodu v obci a úklid zbrojnice. Dvě kontroly zbrojnice velitelem Místního výboru a nebyly shledány závady. Dřívější okrsky byly zrušeny a nahrazeny Místním výborem při Místním národním výboru. Patří sem obce: Rohozec, Unín, Hluboké Dvory, Bukovice a Zhoř. 7.7.1981 byl promován současný velitel s.Pokorný Vratislav, strojní inženýr, obor obráběcí a tvářecí stroje. Rok 1982: Základní organizace požární ochrany v naší obci má 31 členů, z toho 3 vykonávají základní vojenskou službu. V letošním roce oslavili požárníci 70 let založení Sboru dobrovolných hasičů v Hlubokém. Slavnostní schůze se konala 14.února 1982 v kulturní místnosti občanského výboru (ve škole). Za MNV byl přítomen předseda Klepárník Jan, za ZO ČSP Rohozec Klepárník Josef a za ZO ČSP Unín předseda Brantner Josef. Povstáním byla uctěna památka všech zemřelých bratří od založení sboru. Pomocí této kroniky byly vzpomenuty začátky založení sboru a historie až do dneška. U příležitosti tohoto výročí se 6.června 1982 konalo I.kolo celostátní soutěže, zúčastněná družstva Místního výboru (dříve okrsek) předvedla ukázku rychlého zásahu, dobré techniky a dopravy vody cisternou. Účast občanů byla početná. Věrnostní medaile. Také při této příležitosti byli vyznamenáni zasloužilí členové sboru, a to: Medailí za věrnost, za 50 roků členství - Zeman Alois č.32, Kašparec Adolf č.6; za 40 roků členství – Chlup Václav č.35, Krejčí Metoděj st. č.33, Smíšek Ladislav č.19; za 30 roků členství – Konečný Josef č.30. Po slavnosti byla zábava v parku. Ve zprávě o činnosti ZO, přednesené na výroční členské schůzi, je uvedeno, že bylo svoláno 5 schůzí výborových a 6 schůzí členských, byli přijati 3 noví členové z řad mládeže, a to: Pokorný Radek č.3, Zeman Pavel č.37 a Balák Ivan č.47. Konala se jedna zábava v parku, provedeny 4 relace v místním rozhlase, 4 kolektivy a 2 jednotlivci převzali do socialistické péče svěřenou techniku a zařízení. Sebráno a odevzdáno bylo 6q papíru a 18q železa. Preventivní prohlídky byly provedeny ve dnech 14.-20. a 21. března ve 42 domech, budově občanského výboru a v 1 prodejně potravin. Na brigádách bylo odpracováno 846 hod. Zvláště mladí požárníci se velmi aktivně zúčastňují všech prací. Rok 1983: Výroční schůze základních organizací se konaly pod heslem “Boj o mír”. V naší organizaci se konala výroční schůze 18.12.1983 v kulturní místnosti na výletišti. Základní organizace má 31 členů, z toho jeden koná základní vojenskou službu. Zpráva velitele. 7.3. relace v místním rozhlase “Březen – měsíc požární ochrany”. Na fond míru a solidarity bylo zasláno 50,- Kč. 20.3. a 25.3. byly provedeny preventivní prohlídky v 43 budovách, v budově občanského výboru a v budově prodejny potravin. 7.6.1983 byl zaslán “Protest proti jadernému zbrojení” na Čs. Mírový výbor, Pánská ul. 7 v Praze. 18.6. relace v místním rozhlase k zabezpečení úrody před požáry. Byly vyčistěny obě části protipožární nádrže. Provedeno protipožární cvičení v Uníně. Cvičení Místního výboru se konalo v Rohozci 19.6., započítané do I.kola celostátní soutěže. ZO je zapojena počtem 10 členů do výcvikového roku, který je plněn v termínu. Vyvrcholením výcvikového roku byly kontrolní testy. Námětové cvičení Místního výboru se konalo ve Zhoři. Během letošního podzimu byla dokončena hrubá stavba sociálního zařízení v objektu občanského výboru (ve škole). Na této akci se podíleli pouze mladí členové. Na akci MNV “Beseda s důchodci” bylo přispěno částkou 100 Kčs.

73

Hasičská kronika – Svazek II – okres Brno – venkov (A – I) Administrativa a technika je v pořádku a nebylo z okresního výboru připomínek. Při údržbě požární techniky a vodních zdrojů, při výstavbě obecní vybavenosti, při zvelebování životního prostředí a na pomoc zemědělství odpracovali požárníci 900 hodin. Rok 1984: Na výroční schůzi 22.12.1984 byly členům předány nové členské průkazy a věrnostní diplomy s medailemi. Vyznamenání. Za 30 roků členství: Pánek Miroslav č.36, Pokorný Vratislav č.3, Zachoval František č.42 a Krejčí Metoděj ml. č.33. Za 40 roků: Císař Josef č.15 a za 50 roků: Chlup Václav č.35. Za 20 roků členství: Císař Josef č.41, Kašparec Josef č.20, Trpík Antonín č.45, Zeman Jiří č.32, Zeman Josef č.37 a Zhoř František č.31. Socialistický závazek na počest 120.výročí založení dobrovolné požární ochrany byl splněn. Preventivní prohlídky a dohlídky byly provedeny v 41 domech a jedné prodejně. Byly pořádány dvě zábavy v parku. Místnost pro výstroj požárníků je dokončena, zbývá jen vybavení regály a ostatním zařízením. Naše družstvo se zúčastnilo I.kola celostátní soutěže požárních družstev 24.6. v Rohozci, v této soutěži obsadili 3.místo. V jarních měsících vyčistili vodní nádrže a udělali nové přívodní potrubí. Provedeny dvě námětová cvičení na objekty JZD. Výcvikový rok byl prováděn v průběhu roku a návratky odeslány v termínech. Rok 1985: Na výroční členské schůzi základní organizace PO 22.12.1984 rezignoval předseda zákl.org. Císař Jos. č.41 a funkci převzal a byl schválen místopředseda s.Trpík Antonín č.45. Výroční schůze základní organizace PO se konala 12.října 1985 za přítomnosti 25 členů. Za okresní výbor byl přítomen zástupce s.Antl B. Schůzi zahájil a vedl předseda s.Ant.Trpík. Zpráva velitele. Na jaře byla vyčistěna jedna polovice vodní nádrže. Ve druhém čtvrtletí bylo provedeno námětové cvičení v obci. V červnu se naše družstvo zúčastnilo prvního kola celostátní soutěže požárních družstev, které se konalo v Rohozci. Zde se naše družstvo umístilo na 4.místě. 6.září jsme zajistili konání námětového cvičení v naší obci na objekt JZD – vepřín. Tohoto cvičení se zúčastnili kromě našeho družstva i požárníci z Unína a Rohozce. Dodávka vody z nádrže, pro velkou vzdálenost a stoupání, byla prováděna přes stroje. Součinnost družstev byla dobrá. V říjnu bylo provedeno ještě jedno námětové cvičení v obci. Při cvičení v Rohozci jsme měli poruchu na stroji. Tato porucha byla opravena pracovníkem OJPO. V tomto roce jsme nedostali žádnou výzbroj ani výstroj, přestože jsme pravidelně a včas zasílali požadavky na MNV. Bylo svoláno 7 schůzí členských a 6 výborových, návštěvnost schůzí je velmi nízká, přestože schůze jsou svolávány oběžníkem a včas. Soc. závazek na r. 1985 byl splněn a překročen. Roční sběr druhotných surovin byl v plánu rovněž překročen. Prevence byla plněna odpovědně. Konaly se dvě hodové zábavy. Odebírají se dvě čísla “Požární ochrany”. Volby. V provedených volbách byli zvoleni do výboru zákl.organ. tito členové: Předseda – Zeman Josef č.37, montér STS, nar. 1939; Ref.pol. práce – Trpík Ant. č.45, důchodce, nar. 1919; Ref. prevence – Kašparec Petr č.20, tovární dělník, nar. 1962; Velitel – Ing.Pokorný Vrat. č.3, konstruktér, nar. 1957; Jednatel – Trpík Ant. č.45, důchodce, nar. 1919; Hospodář – Krejčí Metoděj č.33, elektromontér, nar. 1931; Ref.organis. – Zachoval Frant. č.42, řidič ČSAD, nar. 1934; Ref.mat.tech. – Zachoval Jan č.42, tovární dělník, nar. 1962; Ref. CO – Trpík Ant. č.45, důchodce, nar. 1919; Ref.mládeže – Císař Jaroslav č.15, tovární dělník, nar. 1960; Kronikář – Chlup Václav č.35, důchodce, nar. 1915; Revizor – Zeman Josef č.5, důchodce, nar. 1911

74

Hasičská kronika – Svazek II – okres Brno – venkov (A – I) Revizor – Pánek Miroslav č.36, důchodce, nar. 1924. Vyznamenání. Na slavnostním plenárním zasedání Místního národního výboru v Rohozci 8.května 1985 k příležitosti oslav 40.výročí osvobození naší vlasti Rudou Armádou a 40.výročí ustavení národních výborů byli vyznamenáni “Čestným uznáním” za práci v akcích občanských výborů a za veřejně prospěšnou práci tito členové základní organizace požární ochrany v naší obci: Kašparec Josef č.20, Zeman Josef č.5, Zeman Josef č.37, Ing.Pokorný Vratislav č.3, Pokorný Vratislav č.3, Smetana Jiří č.2, Trpík Ant. č.45, Chlup Václav č.35. S.Trpík Ant. byl také vyznamenán okresním výborem “Čestným uznáním” za příkladnou práci v požární ochraně za rok 1984. Stav členské základny k 31.12.1985 je 27 členů, z toho vykonávají základní vojenskou službu, a to Pokorný Radek č.3 a Zeman Pavel č.37. Na výroční konferenci Místního výboru byli zvoleni delegáti: Zeman Josef č.37, Ing.Pokorný Vratislav č.3 a Kašparec Petr č.20. Na okresní konferenci v Boskovicích zvolen delegát Trpík Antonín č.45. Rok 1986: 19.června byla prudká bouřka s krupobitím, u nás způsobila menší škody, ale na Lomnicku a Tišnovsku průtrž mračen způsobila povodeň a škody na komunikacích, budovách a polích činí několik milionů Kčs (asi 19 mil. Kčs). U obce Běleč byla stržena silnice v délce asi 4 km. V Šerkovicích a v Lomničce byly značně poškozeny budovy, povodňová vlna zde dosáhla výšky 2,5 a 3 m nad dnem potoka. V Lomnici při záchranných pracích utonul mladý požárník z VPÚ Tišnov. Druhá polovina roku, zvláště srpen, září a říjen byla zvlášť suchá a denní teploty dosáhly až 32°C, pole, louky a lesy byly vysušeny tak, že bylo značné nebezpečí vzniku požárů. Toto období s malými srážkami přetrvalo téměř až do konce roku. Výroční schůze. Výroční členská schůze základní organizace se konala v pátek 28.listopadu 1986 v kulturní místnosti. Přítomno bylo 15 členů, omluveno 7. Za OV byl přítomen s.Jiří Mička. Program: Zahájení Zpráva velitele a výroční zpráva Zpráva hospodáře a revizorů Social.závazek a plán činnosti na r.1987 Diskuse Volba delegátů na výroční konf. MV Usnesení Závěr a pohoštění Schůzi zahájil předseda ZO s.Zeman Josef. Zpráva velitele. Největší akcí naší org. v tomto roce bylo pořádání I.kola celostátní soutěže v rámci Místního výboru v požárním sportu. Tato soutěž se konala 18.5.1986 za účasti družstev ze všech zákl.org. MV a z Rohozce i družstvo dorostu (Hluboké, Unín, Rohozec, Bukovice a Zhoř). Přesto, že se naše družstvo umístilo na 4.místě, měla tato soutěž zdařilý průběh. Voda byla dovážena na horní část obce v cisternách. Dále bylo provedeno jedno námětové cvičení v obci. Do výcvikového roku bylo zapojeno 10 členů, hlášení zasíláno průběžně se čtvrtletním hlášením. V průběhu roku byly vyčistěny obě poloviny vodní nádrže a provedeno jedno školní námětové cvičení bez použití vody. Zazimování a uskladnění techniky bylo provedeno včas ve stanoveném termínu. Preventivní prohlídky provedeny v 41 domech a jedné provozovně. Celý kolektiv, po dohodě s MNV Rohozec, uzavřel písemný závazek o převzetí všech prostředků a zařízení požární ochrany do socialistické péče. Stav členů k 31.12.1986 je 27. S. Ing.Pokorný Vlastimil se odstěhoval do Brťova, s.Zeman

75

Hasičská kronika – Svazek II – okres Brno – venkov (A – I) Výroční členská schůze. Výroční členská schůze základní organizace se konala 12.prosince 1987 v 18,30 hod. v kulturní místnosti. V tomto roce k 70.výročí VŘSR naše organizace uzavřela socialistický závazek. Mírová aktivita ve světě vyvrcholila podepsáním smlouvy o zrušení a likvidaci jaderných raket středního a krátkého doletu. Tuto smlouvu podepsali představitelé Sovětského svazu a USA 8.prosince 1987 ve Washingtonu. Jako každoročně byly předloženy písemné požadavky na doplnění výzbroje a výstroje na MNV v Rohozci, ale stále nám chybí ve výzbroji nové savice a opasky. Naše organizace má již rok uzavřenou dohodu o převzetí všech prostředků a zařízení do soc.péče, kterou se nám daří plnit na dobré úrovni. Prevenci plníme také dobře. V akci březen – měsíc požární ochrany byly provedeny prohlídky ve všech domech a dvou provozovnách v naší obci. Nebyly zjištěny žádné závady. Přede žněmi byla v místním rozhlase relace na ochranu úrody před požárem. Také ohlašovna požárů je řádně označena. V tomto roce byly svolány tři schůze členské a dvě výborové. I když schůze jsou svolávány včas a oběžníkem, účast je malá. Okresní schůze, aktivity a školení jsou řádně navštěvovány. Socialistický závazek uzavřený na počest 70.výročí VŘSR byl splněn až na odpracování 200 hod. v investiční výstavbě, protože občanský výbor neprováděl žádnou akci tohoto druhu. Sběr železného šrotu byl vysoko překročen. Zpráva velitele. Do výcvikového roku je zapojeno 7 členů zásahové jednotky. Hlášení z výcvikového roku bylo průběžně zasíláno na OV. V červnu byla vyčistěna jedna polovina vodní nádrže. Bylo provedeno námětové cvičení, kterého se zúčastnila zásahová jednotka. Zazimování a uskladnění techniky bylo provedeno do 15.října. Byla provedena kontrola čerpání pohonných hmot a jejich doplnění, úklid zbrojnice a kontrola za účasti zástupce MNV Rohozec a zástupců okresní požární inspekce. Výsledek kontroly byl kladný. V říjnu byla provedena inventarizace veškeré výzbroje a výstroje za přítomnosti zástupce MNV. Volby nového výboru. Složení nového výboru na období 1988-1991: Předseda - Zeman Josef č.37, dělník, nar. 1939; Ref.prevence - Kašparec Petr č.20, dělník, nar. 1962; Velitel - Ing.Pokorný Vratislav č.3, konstruktér, nar. 1957; Jednatel - Císař Jaroslav č.15, dělník, nar. 1960; Hospodář - Krejčí Metoděj č.33, elektromontér, nar. 1931; Org.ref. - Zachoval Frant. č.42, řidič, nar. 1934; Materál.tech. - Zachoval Jan č.42, dělník, nar. 1962; Ref.mládeže - Císař Jaroslav č.15, dělník, nar. 1960; Kronikář - Chlup Václav č.35, důchodce, nar. 1915; Náhradník - Kašparec Josef č.20, člen JZD, nar. 1934; Revizor - Zeman Josef č.5, důchodce, nar. 1911 Revizor - Pánek Miroslav č.36, důchodce, nar. 1924; Delegát na okresní konf. - Zeman Josef č.37. Výroční schůze základní organizace se konala 26.prosince 1988 v 9 hod. v kulturní místnosti. Stav členské základny je 24 členů, z toho jedna žena. Ve výstroji chybí savice, opasky a je třeba opravit stříkačku. Prevence je zajištěná dobře, prohlídky byly provedeny ve všech domech a provozovnách a nebyly shledány závady. Byly svolány 2 schůze členské a 2 výborové. Socialistický závazek uzavřený na počest 40.výročí Vítězného února byl splněn, až na odpracování brig.hodin v investiční výstavbě, protože se v obci takováto akce neuskutečnila, bylo odpracováno jen 98 hod. Sběr železného šrotu byl překročen a odevzdáno 860 kg. Na pomoc lesnímu hospodářství a na údržbe protipožárního zařízení odpracováno 100 brig.hodin. Do výcvikového roku je zapojeno 7 členů zásahové jednotky. Daná téma výcvikového roku byla průběžně školena a hlášení zasílána na OV SPO společně s hlášením o činnosti ZO. Předseda org. je Zeman Josef č.37, velitel Ing.Pokorný Vratislav č.3.

76

Hasičská kronika – Svazek II – okres Brno – venkov (A – I) Příjem 9.553 Kčs, vydání 1.289 Kčs, hotovost k 31.12.1988: 8.264 Kčs. Rok 1989: Stav členské základny je 21 členů a 1 členka. V základní organizaci se konala 1 schůze členská a 2 výborové. Za sběr železného šrotu získáno 1.889 Kčs. Brigádnické práce: Vyčištěna jedna polovina protipožární vodní nádrže, pomoc při kladení betonových panelů před prodejnou “Potraviny”, pomoc při sázení lesních stromků a pálení klestu v lese, běžná údržba zbrojnice a zazimování, údržba techniky a pořádková služba při konání automobilového závodu “Rallye Vysočina”. Předseda zákl.organizace je Zeman Josef č.37, velitel je Ing.Pokorný Vratislav č.3. Rok 1990: Sbor byl přejmenován na Sbor dobrovolných hasičů. Činnost sboru se omezila na běžnou údržbu stávajícího zařízení a techniky, vyčištění vodní nádrže. Schůze se nekonaly. Stav členské základny je 21 členů. Příjem za železný šrot – 1.689 Kčs. Celkem příjem (i převod z minulého roku) 9.525 Kčs, vydání 1.177 Kčs. Hotovost – 8.348 Kčs. Předseda (starosta) Zeman Josef č.37, velitel Ing.Pokorný Vratislav. Rok 1991: Členská základna sboru je 21 členů. Činnost sboru se omezila na údržbu požární techniky, vodních zdrojů a zvlášť při veřejně prospěšných pracích (při opravě fasády na místní škole) a pohotovostní službě při soutěži “Rallye Vysočina”. Starosta sboru je Zeman Josef č.37, velitel Ing.Pokorný Vratislav č.3, hospodář Krejčí Metoděj č.33. Pokladní hotovost činí 8.348 Kčs. Rok 1992: Na výroční schůzi 9.2. bylo vzpomenuto 80.výročí založení Sboru dobrovolných hasičů v Hlubokém. 31.května se konalo námětové cvičení k tomuto výročí za účasti požárních sborů z Rohozce a Unína. Voda z nádrží na dolním konci obce byla dodávána přes další dva stroje do kopce, do vzdálenosti asi 400 m na místo zásahu u posledního domu v obci č.47. Po cvičení se konala taneční zábava v parku. Členové sboru se podíleli na pracovních akcích v obci a také pomáhali zajišťovat pořadatelskou službu při konání rychlostního závodu “Rallye Vysočina”. Byly vyčištěny obě části nádrže na vodu v obci. Počet členů sboru je 24. Velitel je Chlup Luděk, starosta Zeman Josef č.37, jednatel Starý Ladislav č.6, hospodář Krejčí Metoděj č.33. Pokladní hotovost činí 10.028,80 Kčs. Rok 1993: Byla vytvořena zásahová jednotka v počtu 6 mužů, vyčištěny obě vodní nádrže a jejich stěny natřeny. Vybavení jednotky je zatím dosti dobré vzhledem k vysokým cenám hadic a jiného materiálu. Zazimování techniky je dobré. Preventivní prohlídky se nekonaly. Obecní úřad vyčlenil pro sbor 5.000 Kč, což je nedostatečné. Starosta sboru je Zeman Josef ml. č.37, hospodář je Zhoř František č.31, jednatel - Starý Ladislav č.6, velitel – Chlup Luděk č.46. Základní vojenskou službu vykonává Radek Zeman č.37. Členů sboru je 24. Pokladní hotovost činí 9.723 Kč. Rok 1994: Členové sboru se podíleli na všech akcích v obci - při opravě kapličky, čistění požárních nádrží. Požární technika je v dobrém stavu. Při konání rychlostního závodu “Rallye Vysočina” pomáhali při pořadatelské službě. Počet členů je 24, velitel Chlup Luděk, starosta Zeman Josef č.37, jednatel Starý Ladislav č.6, hospodář je Zhoř František č.31. Pokladní hotovost činí 10.200 Kč. 28.ledna v 7 hod. ráno se nad krajem přehnala bouřka s prudkým deštěm a silný vítr až vichřice způsobila značné škody v lesích ve “Střele” a u “Kasáren”, polámané a vyvrácené byly velké plochy vzrostlého lesa, na budovách vznikly menší škody shozením krytiny. V ZD v Rohozci shodil vítr střechu ocelokolny a tato značně poškodila uskladněné 4 kombajny a shodila část krytiny na kravíně.

77

Hasičská kronika – Svazek II – okres Brno – venkov (A – I) Rok 1995: Počet členů je 24. Chlup Luděk – velitel, Zeman Josef č.37 – starosta, Starý Ladislav č.6 – jednatel, Zhoř František č.31 – hospodář. Požární technika je v dobrém stavu. Do budoucna se počítá se zakoupením dalších hadic. Hasičský sbor se i letos zúčastnil čištění požárních nádrží. Pokladní hotovost činí asi 10.200 Kč. Rok 1996: Výroční schůze byla 14.12.1996. Počet členů – 23. V tomto roce vypukl lesní požár u “Duba”, který způsobil jen menší škody. Sbor hasičů nebyl nucen zasahovat. Roční příspěvky činily 50 Kč. Hodová zábava byla pořádána 15.8.1996, zůstatek činil 2.110 Kč. Místo starosty zastává Zeman Josef č.37. Velitel je Chlup Luděk, jednatel Starý Ladislav a hospodář Zhoř František. Pro špatný stav starých hadic je třeba zakoupit hadice nové. 25.2.1996 zemřel ve věku 85 let Zeman Josef č.5. Pohřeb se konal 2.3.1996 na hřbitově v Uníně. Pokladní hotovost činila 12.862 Kč. Rok 1997: Výroční schůze Sboru dobrovolných hasičů se konala 31.1.1998 v 19 hod. Počet členů – 23. Roční příspěvky byly ve výši 50 Kč. Při údržbě techniky bylo odpracováno 30 brigádnických hodin. Pořizovací cena nejlevnější hadice je 1.600 Kč. Hodová zábava byla pořádána v neděli 17.8.1997. Pokladní hotovost činila 13.681 Kč. Rok 1998: Výroční schůze Sboru dobrovolných hasičů se konala 30.12.1998. Počet členů – 22. Příspěvky činily stále 50 Kč ročně na člena. Na opravě nádrže bylo odpracováno 30 brigádnických hodin. Hodová zábava byla pořádána v neděli 16.8.1998. Dne 21.11.1998 zemřel člen p.Miroslav Pánek. Pokladní hotovost činila 13.574 Kč. Rok 1999: Sbor dobrovolných hasičů má 22 členů. Členský příspěvek je stále 50 Kč ročně na člena. Oprava požární zbrojnice stála celkem 112.200 Kč, z toho dlažba a její položení 66.570 Kč, plán 3.000 Kč, ostatní práce (zemní práce, materiál, zednické práce, …) 42.630 Kč. Dotace na tuto opravu z Ministerstva pro místní rozvoj v Praze činily 66.000 Kč. Rok 2000: Sbor dobrovolných hasičů má nyní 20 členů. Ti platí roční členský příspěvek ve výši 50 Kč. Starosta sboru je Zeman Josef č.37 a velitel je Chlup Luděk. Byly provedeny opravy a údžba hasičské techniky a zařízení. Dále byla vyčistěna a opravena prasklá nádrž č.1 a byl také opraven její přítok. Celkem bylo odpracováno 30 brigádnických hodin. Výroční schůze se konala 27.1.2001. 10.2.2000 zemřel br. Zhoř František č.31, hospodářem sboru se stal Smetana Jiří st. č.2. Rok 2001: Sbor dobrovolných hasičů má nyní 19 členů. Ti platí roční členský příspěvek ve výši 50 Kč. Starosta sboru je Zeman Josef, velitel je Chlup Luděk. Výroční schůze se konala 10.května 2002.

78


Holasice

STATISTICKÉ ÚDAJE r. 2006 Status Zeměpisná šířka Zeměpisná délka Katastrální výměra Nadmořská výška Počet obyvatel ( r. 2006)

Obec 49° 4’ 18’’ 16° 36’ 2’’ 353 ha 198 m 884

Obec se nachází 12 km jižně od Brna, leží na pravém břehu toku původního ramene řeky Svratky, která ohraničuje území obce k východu. Na západní straně obce probíhá železniční koridor Brno-Břeclav a silnice Brno-Mikulov. Přirozený terén je značně členitý. Středem původní osady byl vysoký břeh. V současnosti je většina zástavby v prostoru návrší. Žije zde 896 obyvatel na katastrálním území 353,3 ha. Nejstarší známá písemná zmínka o Holasicích je z roku 1349. Kronika obce, založená v roce 1772 vypovídá o zajímavé a bohaté historii. Dominantou obce od jejích počátků býval svobodný dvůr, možná ještě s charakterem obranné výspy, čemuž odpovídají tzv. lochy, poměrně rozsáhlé, dnes již zavalené podzemní úkryty lidí, vybudované zřejmě v pol. 13. stol., resp. v době tatarských nájezdů na toto území. Sloužily místním obyvatelům za úkryty i za války Švédů, Napoleona a v dochovaných částech i ve zdejších frontových bojích za II. světové války.

Sbor dobrovolných hasičů Založení sboru dobrovolných hasičů obce Holasice se vztahuje ke dvěma datům. Prvním je rok 1889, kdy byla založena odbočka SDH města Rajhrad (město je v těsné blízkosti obce), který byl založen o pět let dříve. Sbor měl tehdy 18 členů, velitelem byl zvolen p. Škarda Augustin. Sbor poprvé zasahoval v roce 1890, kdy v Rajhradě hořel mlýn. Spolupráce se sborem v Rajhradě byla na vynikající úrovni, což dokazuje mj. i čestné členství obce. Druhým datem založení je rok 1938, kdy se sbor vzhledem k vážné předválečné situaci osamostatnil. První valná hramada se konala, po několika odkladech, 18. 9. 1938. Velitelem se stal p. Hamerník Dominik, starostou byl zvolen p. Sosnar Alois. Toho roku dosáhl počet členů čísla 138. Sbor byl zařazen do župy č. 44 - dr. Hynka Světlíka (později župa č.5). První

79

Hasičská kronika – Svazek II – okres Brno – venkov (A – I) útočiště sbor nalezl u starosty sboru a to do doby než byl zakrátko upraven tehdejší obecní dvůr. Až po válce, přesněji 28. 8. 1949 bylo započato se stavbou nové hasičské zbrojnice a obecního úřadu. Na stavbě se podílela celá obec a byla dokončena 6. 7. 1951. V roce 1962 však bylo rozhodnuto o uvolnění budovy ve prospěch základní školy, která slouží školákům dodnes. Členové sboru si v těsné blízkosti postavili novou zbrojnici, která prochází od roku 2002 průběžně celkovou rekonstrukcí, která by měla být dokončena v r. 2008. Mimo to se stavěli v té době postupně i 3 podzemní požární nádrže, neboť Holasice jsou obcí značně členitou a v případě požáru by pravděpodobně nastal problém s dopravou vody.Pro zajímavost jen dodejme, že v r.2006 byla jedna z nádrží vyčerpána a byl zjištěn její velmi dobrý stav! Situace s případnou dopravou vody na požářiště se změnila výstavbou obecního vodovodu a tudíž i hydrantové sítě. Přes výstavbu hydrantů se s využitím nádrží dále počítá. Naši členové byli aktivní i v jiných činnostech: prováděli žňové hlídky, pořádaly různé plesy nebo zábavy, jezdily na výlety po celé republice. Samozřejmě se zúčastňovaly soutěží v požárním sportu, a to jak v hasebním obvodu tak i mimo něj. Nelze opomenout i spolupráci se sbory v našem okolí: v Rajhradě, Rajhradicích, Modřicích( již neexistují), v Blučině, Hrušovanech, Syrovicích, Židlochovicích. Tolik o historii. V současnosti je jednotka zařazena do integrovaného záchranného systému jako jednotka JPO III / 1. Sbor má cca 55 členů starších 15 let, z nichž je 20 v zásahové jednotce. Navíc se snažíme průběžně a podle zájmu věnovat i dětem v oddíle mladých hasičů. Naše jednotka vyjíždí k událostem mimo Holasice v prvním stupni poplachu hlavně do Rajhradu, který má cca 2800 obyvatel a na jeho katastru je mj. i památník Moravského písemnictví, benediktinský klášter, hospic sv. Josefa, zemský archiv, sladovna pivovaru Bernard, několik škol, mnoho firem výrobních a obchodních atd. Dále vyjíždíme do Rajhradic, kde je velká výrobna technických plynů fy. SIAD, obalovna živičných směsí a další firmy. Počet obyvatel je cca 1200. S těmito obcemi byla uzavřena dohoda o zajišťování požární ochrany, stejně jako s obcí Popovice, která má cca 350 obyvatel. Mimo tyto obce je jednotka v 1st. volána i do Rebešovic a Vojkovic. Celé naše okolí je protkáno důležitými dopravními tahy, a to silnicí R52 z Brna na Mikulov a dálnice D2 na Břeclav, železniční koridorem Brno - Břeclav, Vídeň. Dále jsme důležitými bodem na trasách ropovodu Družba, produktovodu mezi zásobníky fy.Čepro a tranzitního plynovodu. Na katastrech všech zmiňovaných obcí navíc prochází řeka Svratka, kde často zasahujeme. V dalších stupních vyjíždíme i do Modřic, Židlochovic, Hrušovan, Syrovic a dalších obcí v okolí. Vybavení jednotky SDH Již od svého založení měl hasičský sbor k dispozici techniku, kterou získával koupí či půjčkou od okolních sborů. V roce 1889 to byla koňmi tažená vahadlová stříkačka s příslušenstvím, od r.1938 měl sbor od rajhradských hasičů zapůjčenu první motorovou stříkačku. Svou vlastní získal náš sbor až po válce, v roce 1949, a to známou PS-8 od firmy Stratílek, kterou sbor dosud vlastní. V průběhu 50-tých let měl sbor k dispozici i osobní vůz NASCH, stříkačku MAYER-HAGEN a další techniku. Bohužel nebyla to technika příliš kvalitní a ani vhodná,proto byla postupně převáděna jinam nebo byla vyřazena. V 60-tých letech se k sboru dostal vůz zn. STEYER ( na který se vzpomíná dodnes), který byl vystřídán vozem zn.TATRA T-805 v provedení valník s plachtou. I ten byl o rok později vyměněn za stejný vůz, ale v provedení skříňovém. Ten byl u sboru až do roku 1984, kdy musel být vzhledem k technickému stavu vyřazen. Další vůz stejného typu se podařilo získat až v r. 1989, a to zápůjčkou z obce

80

Hasičská kronika – Svazek II – okres Brno – venkov (A – I) Opatovice.Tento vůz byl vrácen v roce 1992. V roce 1983 získal sbor k užívání i PS -12 s přívěsem. V roce 1992 se podařilo získat převodem od ministerstva vnitra vůz CAS 25 - Š706 RTHP r.v. 1985. Samozřejmě, tak jak jde čas a jsou možnosti,jsou na něm průběžně dělány různá vylepšení a úpravy. V současnosti je stále zařazen k výjezdu u naší jednotky. V roce 2007 jsme získaly opět převodem od MV ČR vůz zn. Volkswagen Transporter T-4. Auto původně sloužilo u Policie ČR a je kompletně přestavováno na hasičské provedení, konkrétně na dopravní automobil (DA). Od října téhož roku je zařazen k výjezdu. Pokrok je zaznamenáván i u prostředků pro ochranu zdraví zasahujících hasičů a u techniky používané při zásazích. Zejména od r. 1992, tedy od doby, kdy sbor je vybaven cisternovým vozem a četnost využití zasahujích hasičů v nebezpečných prostředích se značně zvyšuje. Proto je sbor za přispění zejména OÚ Holasice, Jihomoravského krajského úřadu, města Rajhrad,obcí Rajhradice a Popovice, se kterými máme smlouvu o zajišťování PO a sponzorů průběžně vybavován moderními prostředky a technikou.

Horní Loučky

STATISTICKÉ ÚDAJE r. 2006 Status Zeměpisná šířka Zeměpisná délka Katastrální výměra Nadmořská výška Počet obyvatel ( r. 2006)

Obec 49° 22’ 25’’ 16° 20’ 5’’ 418 ha 340 m 280

81

Hasičská kronika – Svazek II – okres Brno – venkov (A – I) Horní Loučky leží ve zvlněné krajině jihovýchodního okraje Českomoravské vysočiny se statisticky průměrným zastoupením lesů. V nepatrné délce územím protéká řeka Bobrůvka (Loučka), vytvářející v této části toku přírodní nivu. Území patří do bioregionu Sýkořské pahorkatiny, který zabírá podcelek Nedvědické vrchoviny První písemná zmínka o obci je z roku 1353, kdy patřily Hrochovi z Kunštátu, jenž na nich, na Dolních Loučkách a Malhostovicích upsal své manželce Markétě, dceři Matouše ze Šternberka věnem 50 hř. činže. Týž Hroch vyměnil roku 1360 s Bohuslavem z Mitrova za vsi Drahonín a Nevěřín ves Čechy. Téhož roku Gerhard, syn Smila z Kunštátu daroval strýcům svým Kunovi z Luk, Vilémovi z Polehradic a Hrochovi z Loučky své zboží, a to hrad a město Kunštát. Obě vsi Loučky zůstaly při panství kunštátském až do r.1502 , kdy prodal Herolt Kuna z Kunštátu obě vsi, zpustlý hrad, faru a dvůr bratřím Janu a Václavovi z Lomnice na Náměšti. Dne 16. dubna 1519 prodal Jan z Lomnic a Velké Bíteše hrad pustý, ves Horní Loučku, 2 člověky v Dolních Loučkách s kostelním podacím klášteru tišnovskému, při němž až do zrušení kláštera zůstaly. Většina obyvatel se v 18.století živila rolnictvím, chudobnější tkalcovstvím, popř. byli zaměstnáni v továrnách tišnovských. Oficiální web: horniloucky.wz.cz

Sbor dobrovolných hasičů O založení hasičského sboru usiloval již od roku 1892 tehdejší starosta obce Terazius Plevač z čp. 14. Tuto myšlenku se mu nepodařilo uskutečnit pro opačné názory mnoha občanů, kteří pokládali hasiče za jakousi bezúčelovou parádu. Teprve po velkém požáru v sousední obci Újezd, pochopili občané i mnozí členové obecního zastupitelstva, nutnost zřídit v obci hasičský sbor. Mezi prvními průkopníky a zakládajícími členy hasičského sboru byli Karel Habrovec (rolník čp. 13), Metoděj Doseděl (rolník čp.6) a František Matoušek (domkař). (Výpis z Pamětní knihy Dobrovolných hasičů Horní loučky k začátku 1.sv.války, 31.července 1914.): V noci tohoto dne přijel automobil úřední CK vojenské správy a přivezl pro naši obec "Mobilizační list", dle kterého musely všechny ročníky, na které se vztahovala branná povinnost do 36 roků ihned do 24 hodin opustit místo bydliště-pobytu a hlásit se u svých pluků. Z obce muselo narukovat 72 mužů, z toho 11 členů sboru dobrovolných hasičů Byli to: Dobeš Vincenc, Pekárek František, Svoboda Ignác, Jáchym František, Pochop František, Bracek Josef, Kovařík Metoděj, Pochop Ferdinand, Matoušek František, Sedlák Bohuslav. Hasičský spolek zůstal opuštěn, jako všude jinde byl nařízen příkaz, aby zúčastňovaly výcviku u čerpadla i ženy a včas potřeby by tomu také rozuměly. Náčelníkem byl Josef Plevač a zároveň starostou obce. Podnáčelníkem Karel Balák a náčelníkem Metoděj doseděl. Ti se starali o to, aby bylo přes válku vše v pořádku - šatstvo a výzbroj včetně čerpadla. Po návratu z války jsme započali u hasičské činnosti. Jednatelství během války převzal Josef Plevač, protože Matoušek František, jako jednatel, ve válce zesnul. Bratr Josef Plevač za války vycvičil i ženy, vdané i svobodné, pro případ požáru uměly zacházet s čerpadlem a provedl s nimi několik zkoušek. Oheň naštěstí nebyl během války žádný. Ve válce padli bratři Matoušek František a Maloň Josef. 12. září 1943 byl sbor v Horních Loučkách rozpuštěn velitelem. četnictva z důvodu, že hasiči odmítli sloužit fašistickému režimu. Podle nařízení starosty obce bylo zřízeno pouze jedno

82

Hasičská kronika – Svazek II – okres Brno – venkov (A – I) družstvo, které v případě potřeby mělo likvidovat požár. Již v červnu 1945 se konala první schůze sboru v osvobozené vlasti a obnovila se jeho činnost.

Plevač Jaroslav Berka Josef ml. Maloň Pavel Duchoslav Miroslav Mužík František ml. Procházka Alois Babička Miroslav Bracek Jaroslav Krejčí Miloš Pražák Jan Uhlíř Pavel Berka Josef st. Slezák Jaroslav Plevač Josef ml.. Smejkal Zdeněk Mašek Václav st. Musil Václav Žák Bohuslav Plevač Josef st. Vařílek Miroslav Mužík František st. Mašek Miroslav Plevač Jindřich Technika 2. srpna 1901 byla z Brna- Králova Pole dovezena 2 koňskými potahy ruční stříkačka, dále další potřebná výzbroj a to vše za vypůjčené peníze od Metoděje Doseděla z č.p.6 v částce 1600 Kč. V roce 1942 obdržel sbor motorovou stříkačku značky Stratílek, jako dar pana Karla Zejdy, rodáka z naší obce, tehdy majitele továrny na kufry Kazeto Přerov. Byl to tehdy velký dar tohoto skromného majitele továrny, žel, který se po roce 1948 dožil nevděku od tehdejší vládnoucí garnitury. V roce 1967 jsme dostali motorovou stříkačku PS-8. V roce 1983 jsme obdrželi od tehdejší OIPO Žďár n. Sázavou přidělenu motorovou stříkačku PPS-12. Obě tyto stříkačky máme dodnes. Kolem roku 1950 míval sbor i dodávkové hasičské auto, ale to nesloužilo dlouho. Hasičský sbor si koupil za vlastní peníze Tatru T 805, kterou jsme později převedli pod tehdejší MNV, ale sloužila sboru. Ve výbavě sboru byla i skříňová Tatru T 805 valník, která byla převedena od vojska převodem kmenového jmění pod OIPO Žďár nad Sázavou. Toto vozidlo bylo v roce 1995 vyřazeno.

83


Hostěnice


obec 49° 14’ 48’’ 16° 47’ 5’’ 1 995 ha 400 m 551

První písemná zmínka o Hostěnicích pochází z roku 1371. V ní se uvádí, že Půta z Vildenberku prodal panství s řadou osad, z nichž některé zanikly v 15. - 16. století. Půta z Z Vildenberku roku 1371 prodal panství markraběti Janovi. Podle zápisků Pavla Boudného z Hostěnic, měla se usídlit asi desetičlenná rodina v údolí Hostěnického potoka někdy kolem roku 1580. Vzhledem k tomu, že se jedná o záznamy ústních podání, nutno tento údaj brát s rezervou. Nelze vyloučit možnosti zpustnutí obce a její opětovné osídlení. Obdobně v místě dnešních Lhotek bývala údajně v minulosti ves Lhota, která však zanikla. (Lhotky patří k Hostěnicím od roku 1885. Samota byla založena roku 1746. Obec Hostěnice leží ve zvlněné lesnaté krajině jižního úpatí Drahanské vrchoviny. Katastrální území obce má rozlohu necelých 2000 ha a nachází se v SV výběžku okresu Brno-venkov. Maximální nadmořská výška se pohybuje kolem 530 m n. m. Nejnižší místo katastru je v údolí Říčky, tj. kolem 344 m n. m. Na katastru obce převažuje les (1732 ha), který je součástí chráněného přírodního parku "Říčky". V západní části zasahuje do katastru obce chráněná krajinná oblast "Moravský Kras" okolím tzv. "Hostěnického propadání". K zastavěnému území obce Hostěnice patří samota Lhotky severně od obce a dále chatové osady "Pastviska" (38 chat) na západním okraji obce, osada pod Hádkem podél Říčky, dále v "Pekle", na Říčkách a Amstrdam (71 chat). Celkem se na území obce vyskytuje 184 chat. Z hlediska občanské vybavenosti existuje vazba obce na nedaleké Pozořice (základní škola, kostel, zdravotnictví, hřbitov i prodejní síť). Od roku 1990 má obec obnovenu samosprávu. V katastru obce se nacházejí dva památkové objekty, a to kaple sv. Anny z roku 1748 a zvonička z roku 1877. V obci jsou dva pomníky - před školou pomník obětem první a druhé světové války a pomník osvobození vybudovaný po druhé světové válce. Celý katastr Hostěnic je z hlediska rekreačního a turistického velmi atraktivní. V roce 1981 byla správou CHKO Moravský Kras otevřena naučná stezka "Říčky", jejíž součástí je i "Hostěnické propadání". Oficiální web: www. obechostenice.cz

84


Sbor dobrovolných hasičů Založení Sboru dobrovolných hasičů v Hostěnicích bylo schváleno obecním výborem v r. 1906. Starosta obce zdůvodnil význam a nutnost založení takového spolku v obci. Po zveřejnění zprávy, že se bude v Hostěnicích sbor zakládat, přihlásilo se přes 50 mužů, což bylo na tak malou obec opravdu hodně. Protože podle tehdejší směrnice mělo být ve sboru 24 mužů, bylo nutno provést výběrové řízení.(Sbor se řídil stanovami schválenými obecním zastupitelstvem). Být hasičem v té době každý považoval za čest, a proto výběr nebyl jednoduchý a neobešel se bez hádek. Po výběru pak byla svolána ustavující schůze, na které měl být zvolen náčelník a další funkce ve sboru. Kandidáti na náčelníka byli Václav Pantůček (č.p.24) a Jan Kousal (č.p. 25). Volba se prováděla tajně, pomocí hlasovacích lístků. Václav Pantůček obdržel 11 hlasů, Jan Kousal 13 hlasů. Prvním náčelníkem se stal tak Jan Kousal. Dále byli zvoleni dva podnáčelníci, tři četaři a tři lezci (lezci lezli po žebřících na střechy). První výzbroj, zakoupená z obecního rozpočtu, byla poměrně jednoduchá – přilby, sekyrky a červenočerné opasky. Hodnostáři byli od mužstva odlišeni lesklými helmami a vzhlednějšími sekerkami. Ze zakoupeného režného plátna pak byly ušity stejnokroje. Pozořický hasičský sbor věnoval novému sboru v Hostěnicích starší stříkačku. Tato stříkačka měla nádrž cca 1m3, do které se voda nalévala putýnkami a teprve pumpováním z nádrže se voda stříkala na oheň. U této stříkačky nebyly žádné hadice a pumpa vytlačila vodu maximálně do výšky 5 - 6 metrů. Nově založený sbor i stříkačku bylo možno vyzkoušet už v roce 1906 při požáru domku Josefa Hájka a v roce 1907 v Ochozi a opět v Hostěnicích při požáru v hospodě „U Kučerů“ (č.p.33). Občané tehdy vytvořili nepřetržitý řetěz od potoka a putýnkami plnili nádrž stříkačky. Po dlouhém úsilí byl požár zdolán, ale přesto vyhořel sousední dům, na který se požár rozšířil. Účinnost stříkačky při tomto požáru se ukázala jako nedostatečná. Na žádost obecního zastupitelstva pak po této události zakoupil velkostatek Pozořice novou stříkačku. Nová stříkačka byla dvouproudová, oboustranná (sací i výtlačná), ruční a stála 2100,-Kč. Nová stříkačka byla slavnostně vysvěcena. Na tuto slavnost byly rozeslány pozvánky všem okolním sborům. Obec byla slavnostně vyzdobena, na obou koncích obce byly postaveny uvítací slavnostní brány s nápisem z venkovní strany „Vítáme Vás“ a ve směru od obce s nápisem „Jeden za všechny a všichni za jednoho“. Poslední den před slavností byl před domem č. 17 postaven provizorní oltář. V neděli v den slavnosti nehnal pastýř dobytek na pastvu a všichni občané se zúčastnili čištění silnice od dobytčího trusu. Od 8 hodin už místní hasiči vítali přespolní sbory a uváděli je do hostince „ U Kučerů“. Před 10 hodinou nastoupily sbory (zúčastnilo se 8 sborů) na seřadiště, kde promluvil župní náčelník o významu hasičských sborů a pak sloužil pozořický farář p. Páral mši svatou, po níž pak stříkačku vysvětil. Kmotřenkou stříkačky byla paní Švábenská, manželka starosty místního sboru. Paní Kateřina Švábenská do pamětní knihy sboru při této příležitosti napsala: „ Jest mě potěšením, že jsem byla poctěna, bych se co kmotra ujala tohoto sboru, proto jest mým přáním, by tento spolek blahodárnou činností prospíval, svorně dlouhá léta vytrval k tomuto cíli, Bohu ku cti, bližnímu ku pomoci kráčel. Kateřina Švábenská, v Hostěnicích dne 15. července 1906.“ Po slavnostním ceremoniálu následovala praktická ukázka funkce stříkačky. Uvedena byla do chodu během 1 min., což byl vynikající čas a sbor byl župním náčelníkem pochválen. Po skončení slavnosti pochodovaly přítomné sbory na výletní místo „ do smrčků“ a večer do hospody, kde sláva pokračovala zábavou. Zejména pak hasiči vyčerpaní odpoledním cvičením se vyznačovali nekonečnou žízní. Hasičský sbor v Hostěnicích pak vyvíjel velkou aktivitu, zúčastnil se řady zásahů při požárech v obci i v okolí. Činnost sboru byla narušena až 1. světovou válkou. Hned po jejím

85

Hasičská kronika – Svazek II – okres Brno – venkov (A – I) skončení však se činnost sboru znovu obnovuje. V tomto období se sbor podílel významně i na kulturním dění v obci, což ostatně trvá dodnes. V roce 1926 byl starostou sboru Antonín Zrnečko ( č.p. 94), a to až do roku 1931, náčelníkem pak František Řičánek (č.p. 13). V tomtéž roce se starostou sboru stal František Řičánek (č.p. 13), který byl starostou až do roku 1936. Náčelníkem v r. 1931 byl Alois Barša ( č.p. 7), v roce 1935 byl náčelníkem Antonín Vintr ( č.p. 93).V roce 1936 se konala velká slavnost ke 30. letům trvání sboru se mší svatou u kříže na návsi a odpoledními ukázkami cvičení přítomných sborů. Během druhé světové války činnost sboru ochabla, ale po válce se sbor znovu aktivizuje. V listopadu 1948 byla zakoupena nová motorová stříkačka od firmy Smékal a to za 116.000,Kč.Po válce byli starosty SDH Hostěnice: Jan Šedý, Jan Kučera, František Řičánek, Antonín Šidlo, Josef Boudný, Rudolf Bajer, Bohumil Motal, Vladimír Hodaň, Miroslav Dostál a Josef Zítka. Náčelníci: Josef Boudný, František Trávníček, Bohumil Motal, Adolf Baloun. Josef Hervert, Jiří Šedý, A.Motal a Zbyněk Klimeš. Výbor SDH Hostěnice pracuje v tomto složení: Starosta sboru ....................... br. Josef Zítka Velitel sboru ..........................br. Zbyněk Klimeš Jednatel .................................br. Jan Šlof Preventista .............................br. Josef Mlejnek Pokladník ..............................br. Jiří Kousalík, st. Hospodář sboru .................... br. Jiří Kousalík, ml. Kulturní referent ....................br. Petr Trávníček Revizoři .................................br. Rudolf Bajer a br. Viliam Debnár Z části členské základny je vytvořena i místní výjezdová zásahová jednotka, které velí velitel Zbyněk Klimeš. Počet členů je v současnosti 21 mužů. Jednotka má za úkol vyjíždět k požárům, technickým pomocím, haváriím a dalším událostem do 10 minut od vyhlášení poplachu. Požární poplach vyhlašuje operační středisko v Brně, zpuštěním sirény přes vysílačku, nebo telefonicky na některou z ohlašoven požáru v obci. Naše organizace, v návaznosti na cíle a úkoly, které jsme si stanovili usnesením loňské valné hromady, pracovala velmi uspokojivě. Nenadálou událostí bylo dubnové odstoupení z funkce starosty sboru bratra Miroslava Dostála, který sbor vedl od roku 1999. Chtěl bych mu touto cestou za celý sbor poděkovat, co za ta léta pro něj udělal. Zejména za přípravu a úspěšné oslavy 100 let hasičů v Hostěnicích. Patří mu velké poděkování. V současnosti disponujeme vozidlem CAS-25 Š 706, motorovou stříkačkou PPS 12 a plovoucím čerpadlem Honda. Kromě zásahů u požárů, provádíme v obci i sběr kovového odpadu, vypomáháme s očistou vozovky po zimních měsících a dále vykonáváme různé jiné technické výpomoci jak pro obec, tak i jednotlivé občany Hostěnic.

Hrušovany u Brna

86



obec 49° 2´ 13´´ 16° 35´ 23´´ 908 ha 184 m 3069

Hrušovany byly osadou, která vznikla na místě zvaném Hrušov nebo ji mohli založit lidé, kteří přišli z Hrušova nebo také z oblasti Hrušovan nad Jevišovkou, které jsou doloženy již k r. 1131. Lidé pocházející z Hrušova se nazývali Hrušované a místo, kde žili Hrušované bylo později pojmenováno jako Hrušovany. Místo zvané Hrušov, je tedy jistě základem pojmenování obce, odkud přišli první osadníci. 1252 daroval Boček z Obřan ves Hrušovany žďárskému klášteru 1341 nejstarší zmínka o vinohradnictví v Hrušovanech 1563 osvobodil opat Štěpán z kláštera Žďárského obec od všech robot 1606 patřila obec Hrušovany olomouckému biskupství 1633 obec má 289 obyvatel začal stavět Šimon Kratzer ze Schösberka tvrz na místě zničené radnice, tu však 1638 nedokončil 1702 koupil hrabě Filip ze Sinzendorffa Hrušovany za 42 tisíc zlatých 1748 přešlo panství na knížete Maxmiliána z Ditrichštejna 1783 byla postavena zděná zvonice 1781 obec má 481 obyvatel vstoupila 19. listopadu francouzská vojska do Hrušovan, podle pověsti se zde zastavil a 1805 v místním hostinci posvačil císař Napoleon Bonaparte 1819 prodáno panství vévodovi Albertovi Sasko-těšínskému, zeti Marie Terezie byla započata stavba železnice "Severní dráha císaře Ferdinanda" na úseku Vojkovice – 1838 Hrušovany. Byla dokončena v roce 1839 1858 postavena školní budova na ul. Masarykova čp. 69(dnes již budova nestojí) 1872 dokončena stavba nového nádraží 1882 byl postaven cukrovar. Byla to největší rafinerie cukru na Moravě 1882 přijíždí na návštěvu svých rodičů T. G. Masaryk s rodinou 1884 od nového školního roku nastupuje na uvolněné místo učitele spisovatel Alois Mrštík,

87

Hasičská kronika – Svazek II – okres Brno – venkov (A – I) vyučuje zde do roku 1886 1889 obec má 1211 obyvatel 1891 byl postaven dnešní hřbitov 1892 byla postavena nová školní budova na ul. Masarykova čp. 226 začala zde vyučovat sestra básníka Petra Bezruče Helena Vašková. Zůstává zde plných 1893 18 let. Bratr ji často navštěvoval. 1894 vybudována místní železniční dráha ve směru Hrušovany – Židlochovice 1900 obec měla 1280 obyvatel byla zbořena stará radnice v dubnu a budova nové radnice byla dostavěna už v říjnu 1901 téhož roku 1907 založen Sbor dobrovolných hasičů 1911 obecní zastupitelstvo požádalo o udělení titulu městys 1912 založen tělocvičný spolek Sokol 1913 založen tělocvičný spolek Orel 1915 vznikl v cukrovaru požár, který továrnu úplně zničil cukrovar byl znovu vystavěn podle návrhu architekta Adolfa Loosa. Na stavbě 1916 pracovalo 600 válečných zajatců ruských a srbských pro ředitele cukrovaru V. Bauera navrhl A.Loos rodinný dům se zahradou, byla to první 1918 stavba na Moravě s rovnou střechou 1924 byla slavnostně otevřena budova nové sokolovny 1925 začal provoz kina "Hvězda", vybudovaný TJ Sokol 1929 zastavena výroba v místním cukrovaru, uzavření celého objektu 1930 kino Hvězda bylo vybaveno zvukovým zařízením, prvním v hustopečském okrese 1931 založen oddíl kopané S.K. Hrušovany 1936 provedena přístavba školní budovy 1939 zřízen protektorát Čechy a Morava 1940 obec má 2135 obyvatel 1945 17. dubna byly osvobozeny Hrušovany 1949 zahájená těžba písku 1950 obec má 1861 obyvatel 1957 založeno jednotné zem. družstvo v prostorách bývalého cukrovaru založil n. p. Svit Gottwaldov svoji obuvnickou 1957 provozovnu, která se postupně rozšiřovala a zaměstnávala až 2500 pracovníků 1965 zahájena činnost Ústavu základní agrotechniky 1970 výstavba podnikových bytů, ( n. p. Svit Gottwaldov a n. p.Prefa Brno) 1976 byl uveden do provozu závod Porobeton, n. p. Prefa Brno, vyrábějící stavební tvárnice 1977 otevření nového nákupního střediska 1980 obec má 2794 obyvatel 1980 začala výstavba vysokotlaké přípojky plynu 1984 dokončena stavba sportovního areálu 1998 otevření zrekonstruovaného zdravotního střediska 1998 vybudování kanalizačního sběrače, kanalizace a celkové rekonstrukce čistírny

88

Hasičská kronika – Svazek II – okres Brno – venkov (A – I) odpadních vod (náklad 35 000 000 Kč) 2000 byla zahájena stavba kostela 2000 schváleny nové obecní symboly – obecní znak a prapor 2000 zahájeno vysílání regionálního zpravodajství (Židlochovice, Vojkovice, Hrušovany) 2002 obec má 2894 obyvatel 2003 vybudování první části silničního obchvatu obce, která ho z větší části financovala 2004 zkolaudován kostel Panny Marie Královny (10. 3. 2004) Cukrovar Původní tovární budova byla dokončena v roce 1882. Byl to jeden z největších cukrovarů na Moravě. Cukr se vyvážel i za hranice. V roce 1915 cukrovar do základu vyhořel. Již v roce 1916 byl znovu vystavěn. Vnější tvary moderní železobetonové budovy navrhl architekt A. Loos. Stavba původní budovy cukrovaru byla započata v roce 1881 na pozemcích místních rolníků. Objekt stavěl stavitel Jelínek ze Židlochovic. Dokončen byl o rok později - v roce 1882 a patřil mezi největší na Moravě. Továrna od svého založení byla rafinerií pod jménem „Rohrbacher Zuckerrafinerie Akc. Geselschaft" se značkou" R. Z. R." Akciový závod měl pět podílníků a ředitelství ve Vídni. Kolem roku 1900 se v továrně zpracovalo denně 2100q surového cukru, z něhož se vyrobilo 1950q bílého cukru. Pracovalo zde 700 dělníků a 20 úředníků po šest měsíců. Za hranice se vyvezlo 100 000q cukru. Dne 11. listopadu 1915 v 16.00 hod. vypukl oheň v oddělení hrušovanské rafinerie, kde se mele cukrová moučka a rychle se šířil. Podařilo se omezit požár na výrobní budovu, která celá lehla popelem. Skladiště se zásobami cukru a ostatní vedlejší budovy byly zachráněny. V této době stál v čele akc. spol. hrušovanské cukerní rafinérie dr. Viktor Bauer, jehož rodina vlastnila většinu akcií rafinérie. Za I.sv.války získal Viktor Bauer ke spolupráci Adolfa Loose, pro něhož architekt navrhl plány cukrovaru a rodinného domu. Bez udání pramenů se uvádí, že Adolf Loos stavěl od r. 1916 novou hlavní budovu cukrovaru. Bohužel, ke stavbě se nedochoval žádný plán ani písemný materiál. Autorství (jen průčelí?) by snad mohla spolehlivě vyřešit poznámka „nach Planän von Loos" (dle Loosova plánu), napsaná Loosovou rukou na pohlednici s vyobrazením budovy. Obě stavby, ačkoliv jinak zcela rozdílných funkcí, měřítka a technologie, měly něco společného. Pravidelný řád jim vtiskla naprostá symetrie vnější architektury, přecházející u cukrovaru ke klasicizující monumenta- litě. U budovy cukrovaru bylo na základě možností předpjatého betonu užito značných rozponů k uvolnění dispozice a kompletní elektrifikaci umožnila vlastní elektrárna. Ke stavbě cukrovaru bylo použito písku a štěrku z písečných lomů v trati Svobodný, kam byla položena úzkokolejná dráha. Na stavbě pracovalo 600 válečných ruských a srbských zajatců. Podle starších pramenů stavěla cukrovar vídeňská firma. Čtyřpodlažní budova s novým strojním zařízením se stala nejmodernějším cukrovarem v českých zemích. V roce 1926/27 bylo zpracováno 218 497 q surového cukru při denním zpracování 4 700 q. Bílého zboží bylo vyrobeno 190 844 q. Byl to cukr krystalový, moučka, kostky a cukrové homole. Do ciziny se posílalo 200 300 tisíc q cukru (Rakousko, Švýcarsko i do zámoří). Kampaň v novém cukrovaru trvala 6 - 12 týdnů a pracovalo zde 661 mužů a 462 žen. Z tohoto počtu bylo 105 stálých pracovníků a 20 úředníků. Před kampani v roce 1928 rafinérie zastavila práci a byla uzavřena z důvodu počátku světové hospodářské krize.

89

Hasičská kronika – Svazek II – okres Brno – venkov (A – I) Po obsazení republiky německými vojáky byl v cukrovaru německý vojenský sklad potravin, látek a výstroje. Po II.sv.válce zde byly zřízeny různé podniky, provozovny (Moragro, Jihm.Prefa, Dřevařské závody). V roce 1957 byla budova předána do užívání n.p. Svit Gottwaldov. O rok později zde začala výroba kožené a textilní obuvi. Závod se rychle rozrůstal a v roce 1986 zde pracovalo 2 025 pracovníků a bylo vyrobeno 10 634 000 párů obuvi. Výroba byla ukončena v roce 1998. Dnes budovu využívají různé provozovny a rovněž jsou zde skladové prostory. Oficiální web: www.hrusovanyubrna.cz

Sbor dobrovolných hasičů Text převzat z brožury „ 100 let sboru dobrovolných hasičů Hrušovany u Brna 1906 - 2006 1906 MUDr. H.Světlík společně s bratry Kelblovými zakládají přípravný výbor pro založení Sboru dobrovolných hasičů.Obecní zastupitelstvo schválilo 10.září 1906 stanovy Sboru dobrovolných hasičů a předložila je moravskému místodržitelství, které je schválilo 30.října 1906. Toho dne (30.10.1906) byla svolána ustavující valná hromada, která zvolila vedení Sboru starostou, předsedou byl zvolen Augustin Jaroš, po jeho brzké rezignaci na jeho místo nastoupil Václav Sýkora.Náčelníkem-velitelem byl MUDr. H.Světlík. Ve výboru Sboru pracovali J. Hodovský (č.80), J. Sopoušek (č.188), A. Doležal (č.64), J. Hodovský (č.78), J. Kelbl (č.12). 1907 vybudoval stavitel Hynek Světlík z Rosic (otec náčelníka Sboru) za 4000 Kč prostornou hasičskou zbrojnici se dvěma průjezdy.Byla pořízena stříkačka s přenosnou pákou na obě strany současně dávající vodu. Byla přemísťována koňským potahem. Veškeré nářadí, výstroj i výzbroj dodala firma A.R.Smekal.Hasičský sbor měl 36 členů. 23.června se sešlo mnoho místních i přespolních na slavnosti u příležitosti zahájení vlastní činnosti Sboru. Byla vysvěcena stříkačka i nová zbrojnice. 1908 31.ledna pořádá sbor první hasičský ples, jehož tradice trvá dodnes. 1916 sbor pořádá sbírku na postavení pomníku padlým z I. sv. války 1919 je usneseno nahradit ruční stříkačku parní stříkačkou. Náklad na její pořízení se hradil ze sbírky a zbytek se vypůjčil u místní Raifeinsenky. Stříkačka sloužila až do roku 1920 1927 byla zakoupena autostříkačka na podvozku Laurin a Klement za 115 000 Kč 1923 členská schůze schvaluje 19.března zřízení samaritánské čety. Samaritánská služba u Červeného kříže byla založena 25.května V průběhu let 1907 až 1932 byl sbor v akci při 26 místních požárech. Zúčastnil se rovněž zásahu 11.listopadu 1915, kdy vypukl v místním cukrovaru požár. K zásahům při požárech v okolních obcích vyjížděli ve 22 případech. V uvedeném období bylo provedeno 532 nočních žňových hlídek.

90

Hasičská kronika – Svazek II – okres Brno – venkov (A – I) 1937 koupila v říjnu Raifeisenka pohřební vůz, který dala sboru do užívání. Jan Kališ byl pověřen obsluhou vozu za poplatek 10 Kč z jednoho pohřbu a Jan Studený obstarával potah za 40 Kč 1949 Uskutečnil se "Hasičský den". Sbor má 22 členů a 156 přispívajícich členů. Zasahoval při dvou požárech a zajistil 51 hlídek při provozu místního kina a zajišťoval žňové hlídky, které pomáhaly zemědělcům při ochraně úrody. Hlídky byly nasazovány pravidelně každý rok. 1950 V okresní soutěži v Židlochovicích naše družstvo vyhrálo a postoupilo do finále. Sbor zasahoval dvakrát při požárech. 1956 Pro potřeby sboru jsou vybudovány nádrže na Nivě (ulice Příční) a u zbrojnice. Sbor zasahoval u tří požárů. 1957 Oslava 50.výročí činnosti sboru - přehlídka a ukázka techniky a průvod obcí. Byla dokončena přestavba zbrojnice a sboru bylo přiděleno čerpadlo P.S.16. 1963 Družstva si velice dobře vedla v soutěži požárnických družstev, mladí požárníci byli druzí v Opatovicích. Družstvo žen obsadilo v prvním kole 1.místo a postoupilo do dalších kol. Dvě družstva mužů obsadila v této soutěži první a druhé místo. 1964 Členové sboru se zůčastnili oslav 100.výročí sboru v Bohunicích, kde předvedli "historické" vozidlo "Škoda" z roku 1927 a rovněž při oslavách v Brně toto auto reprezentovalo úspěšně naši obec. Sbor má 54 členů, z toho 8 žen. 1966 Byl zakoupen vyřazený vůz Tatra 805. Členové sboru odpracovali mnoho brigádnických hodin na jeho opravě. S pomocí JZD a závodu n. p. „Svit“ Hrušovany u Brna bylo vozidlo úspěšně opraveno. Do výboru nastupuje Josef Lazar ml. jako referent mládeže. 1967 Oslavy 60.výročí sboru dobrovolných hasičů se uskutečnila s tímto programem: ukázka zásahu požárního družstva výstava současné a historické hasební techniky cvičení družstev a ukázka historických hasebních technik s his. stroji lidová veselice Z provozu bylo vyřazeno vozidlo „Škoda“ z roku 1927 a byl mu udělen statut vozidla historického. Zároveň bylo sboru předáno opravené auto Tatra 805. Sbor uspořádal „Tradiční vinobraní“ za velké účasti obyvatel. 1969 Sbor byl pověřen organizováním I.kola celostátní soutěže požárnických družstev, která se konala 1.června. Členská základna je rozdělena na činný výbor, zásahovou jednotku a členy přispívajíci, což je zbytek členské základny.

91

Hasičská kronika – Svazek II – okres Brno – venkov (A – I) 1970 Zásahová jednotka se zúčastnila záchrané akce při povodni v Moravském krasu v jeskyni "Lipovec". Jednotka za výtečný výkon obdržela děkovný dopis OV Sboru požární ochrany. Sbor udělil čestné medaile "Za příkladnou práci" svým členům – Arnoštu Homolovi, Františku Koupilovi a Josefu Pobijalovi. 1972 Družstva se zúčastnila požárnických soutěží. Zásahová jednotka si dobře vedla při místním a okresním námětovém cvičení. Také však zasahovala při dvou požárech v obci. V tomto roce byly Hrušovany v karanténě (kulhavka a slintavka) a pro zákaz shromažďování ustává po dobu tří měsíců i veškerá činnost sboru. 1974 Byl zvolen nový výbor - předseda Stanislav Pospíšil, velitel Jan Veis. Probíhal výcvik zásahové jednotky, žáci plnili úkoly soutěže "Plamen 74". Sbor uspořádal 14. září branný závod. 1977 Tímto rokem byly ukončeny žňové hlídky. Díky technickému vybavení a rychlosti zemědělců ztratily svoji důležitost. V rámci okrsku Židlochovice se zásahová jednotka zúčastnila tří námětových cvičení a byla ohodnocena na výtečnou. Sbor dostal k užívání nové vozidlo zn."Robur" a čerpadlo PS 12. Snížil se počet členů na 57 mužů a 13 žen. Zásahová jednotka pomohla při záplavách 8. až 13. února na ulici Viniční, kde družstvo pracovalo nepřetržitě pět dní. Zásahová jednotka byla též přivolána do Židlochovic k ochraně před nebezpečnou vodou. Jednotka zde byla po tři dny (23. - 26. února). 1980 S žákovským družstvem začal pracovat Jaromír Pospíšil. V družstvu je 17 dětí. Mladí požárníci se zúčastnili celostátní branné hry "Plamen 80". V závěrečném kole z 25 družstev skončily na14.místě. Uskutečnily se tři námětová cvičení. Jednotka zasahovala jednou a to při zahoření uhlí. 1982 K 75. výročí sboru dobrovolných hasičů se uskutečnily 4. července oslavy. Hrálo se fotbalové utkání, pořádal se den otevřených dveří - zbrojnice, ukázka techniky, cvičení družstev žáků a mužů. V Hrušovanech proběhlo 7. června námětové cvičení. Zásahová jednotka se podílela na odstranění škod způsobené jarními povodněmi na Nivě - ulice Viniční. Lokalizovala požár v Bratčicích a při požáru lesa u obce Medlov. Byly vytvořeny dvě soutěžní družstva žáků, která vstoupila do Pionýrské organizace jako oddíl mladých požárníků. Sbor má 64 členů - 54 mužů a 15 žen. 1985 Zásahová jednotka uspěla v I. kole celostátní soutěže požárnických družstev v Rajhradicích a její člen Jan Veis získal 2.místo. V Hrušovanech u Brna se pořádala soutěž, které se zúčastnilo 30 žákovských družstev. Byla zahájena přestavba zbrojnice, která svými parametry již nevyhovovala. Členové sboru zde odpracovali 370 hodin, při údržbě techniky 307 hodin a při akcích "Z" 216 hodin. Stav členské základny je 69 členů - 54 mužů a 15 žen. Mladí požárníci v počtu 15 dětí s vedoucím se zúčastnili pionýrského tábora v Přešovicích, kterého byla požárnická organizace spolupořadatelem. 1988 Zásahová jednotka likvidovala zahoření uhlí v Hrušovanech u Brna a lokalizovala požár v Přísnoticích. Mladí požárníci za dobré výsledky obdrželi od OV SPO jako odměnu pobyt v táboře v Jánských lázních. Sbor byl pořadatelem tradičních hrušovanských hodů. Ve výboru došlo ke změně ve funkci velitele - místo Jana Veise nastoupil Josef Lazar. Počet členů - 52 mužů a 13 žen. 1990

92

Hasičská kronika – Svazek II – okres Brno – venkov (A – I) Organizace odstoupila od názvu Svaz požární ochrany a navrátila se k názvu Svaz dobrovolných hasičů - Čech a Moravy. Byl zvolen nový výbor starosta Weis František, velitel Lazar Josef. Počet členů - 52 mužů a 19 žen. 1997 Obecní zastupitelstvo projednávalo žádost Svazu dobrovolných hasičů, aby obecní úřad koupil od lidové strany bývalou "orlovnu" na ulici Masarykové pro novou hasičskou zbrojnici. Jednalo se o výkup pozemku - stavba byla určena ke zbourání. Bylo rozhodnuto, že pokud hasiči ve vlastní režii zajistí demolici objektu a uložení materiálu z demolice, opět žádost projednají. Starostou byl zvolen Stanislav Pospíšil, velitelem Josef Lazar. 2000 Sbor užívá automobil "CAS"25. K dopravě žáků a členů na soutěže slouží vozidlo ROBUR. Členové zásahové jednotky dostali k práci vysílačky. Sbor pořádal 8. května soutěž dětských hasičských družstev v požárním sportu. Účastnilo se 17 družstev starších a 11 družstev mladších žáků. Obecný zastupitelstvo schválilo "Požární řád obce". Starostou je Hýsek Jaroslav a velitelem Lazar Josef. Sbor má 34 členů, z toho 16 žen. 2002 Historické vozidlo "Škoda"125 z roku 1927 bylo za velkého úsilí a za finanční podpory p. Josefa Lazara zrenovováno. Odstoupil starosta Jaroslav Hýsek a do nových voleb ho zastupoval Rudolf Schmidt. Velký úspěch zaznamenala dorostenka Lenka Závišková, která v požárním sportu - běh na 100 m s překážkami, vyhrála okresní i krajské kolo a na mistrovství republiky v Třebíči se umístila na 7. místě.Sbor převzal od obecního úřadu u příležitosti oslav 750. výročí první zmínky o obci pamětní list.Nově opravené historické vozidlo Škoda vezlo zvon k zavěšení a jeho vysvěcení v novém hrušovanském kostele Panny Marie Královny. 2003 K likvidaci mimořádných událostí užívá vozidlo CAS25, cisternovou automobilovou stříkačku Škoda 706 RTHP a dopravní automobil Robur 1500L s přenosnou motorovou stříkačkou PS12. Sbor se zúčastnil se svým historickým vozem "Škoda 125" srazu hasičských a vojenských historických vozidel v Olomouci. Počet členů 52, z toho 15 žen a kroužek mladých hasičů 10 dětí.Starostou byl zvolen Jaromír Pospíšil ml., velitelem Josef Lazar. 2004 Při slavnostním svěcení kostela Panny Marie Královny byl 21. srpna vysvěcen i nový prapor Sboru dobrovolných hasičů. Odstoupil starosta Jaromír Pospíšil ml., do voleb ho zastupoval Josef Lazar.Členové sboru se zúčastnili celostátního setkání hasičských sborů v Litoměřicích. Při této příležitosti proběhla i přehlídka historických hasičských vozidel. 2006 Starostou Sboru dobrovolných hasičů byl zvolen Roman Pospíšil, velitelem Josef Lazar. V květnu byla zahájena výstavba nové hasičské zbrojnice. Splnil se tak sen mnoha členů hasičského sboru. U příležitosti oslav 100. výročí vzniku Sboru dobrovolných hasičů bude tato nová zbrojnice slavnostně otevřena. Při oslavě bude rovněž vyznamenán dlouholetý člen sboru dobrovolných hasičů pan František Hodovský (č. 90) titulem "Zasloužilý hasič".

93


Hvozdec

status: obec katastrální výměra: 3,59 km² počet obyvatel: 218 (2005) zeměpisná šířka: 49° 14' 52" s. š zeměpisná délka: 16° 25' 35" v. d. nadmořská výška: 305 m adresa obecního úřadu: Obecní úřad Hvozdec Hvozdec 16 664 71 Veverská Bítýška Oficiální web: http://www.hvozdec.cz 1317 První dochovaná zmínka o Hvozdci se nalézá v listině z roku 1317. V ní Kateřina, vdova po Tasovi z Lomnice, věnovala Hvozdec klášteru Svaté Anny v Brně se dvorem a osadníky. Hvozdec odhadnut byl na 3 3/8 lánů a 9, komínů poddanských. 1782 2. května 1782 zrušen byl panenský klášter Dominikánský sv. Anny na St. Brně zvaný ,,Králova zahrada“, jemuž mezi jinými i statek Hvozdecký náležel. Jmění po něm převzal náboženský fond a spojil Hvozdec se správou statku Blažovického. 1980 Od 1. 7. byla obec integrována pod MNV Vev. Bítýška. Myslivecké sdružení Hvozdec bylo sloučeno s MS V. Knínice a MS V. Bítýška. 1990 15. listopadu se Hvozdec stal opět samostatnou obcí.

Sbor dobrovolných hasičů Text převzat z knihy „Pamětní kniha dobrovolného sboru hasičského ve Hvozdci“ Rok 1909 Myšlenka založit Dobrovolný sbor hasičský ve Hvozdci vyšla od prvního učitele zdejšího p. Václava Oharka v roce 1896. Týž byl župním činovníkem na Brněnsku. Za úřadování starosty Františka Hemaly navrhl zmíněný učitel, aby výbor schválil sborové obecní stanovy a zavázal se, že obci z toho žádné výlohy nevzejdou. Chtěl totiž potřeby uhradit podporami, neboť v té době tolik sborů nestávalo a naděje napodpory byla jistá. Výbor obecní schválil sice stanovy sborové, ale druhého dne počalo se mezi týmiž členy obecního výboru agitovati proti spolkům vůbec a sboru has. zvláště. Nedošlo tedy k uskutečnění lidumilných snah navrhovatelových. Teprve r. 1909 zalíbila se činnost hasičská

94

Hasičská kronika – Svazek II – okres Brno – venkov (A – I) mladým hospodářům, rozmlouváno často s hasičství ve Vev. Bytýšce a slibováno si lepších výsledků. Ač odpor v obci od méně pokroku milovných občanů byl značný, přece použil p. učitel V. Oharek příležitosti na veřejné schůzi poslancem zemským p. K. Balákem pořádané a vylíčil význam hasičstva a důležitost založení sboru hasičského v naší obci. Také se dostavil při jiné příležitosti dozorce župy č. I. br. Josef Kejda z Vev. Bytýšky s několika členy, aby k uskutečnění vyšlénky hasičské nápomocni byli. Již 26. července 1909. sešel se zařizující výbor. Byli to pp. V. Oharek, Jos. Pacek, Frant. Kříž, Kar. Zelinka, Frant. Mytýzek, Jan Hvižď, Jos. Hamrla, Lad. Svoboda, Frant. Svoboda, Val. Zounek, Ant. Hemala, Ant. Vlk, Jan Zelinka č. 21 Jan Košábek. Mimo to přátelé hasičstva: Jan Zounek, Frant. Haslinger. Josef. Zounek, Jos. Vlk, Jan Šulc z Veveří, Inocenc Souček, Jos. Veverka, Frant. Hemala. Předsedal starosta obce Jos. Pacek. Schváleny stanovy a provedena volba. Zvoleni předsedou V. Oharek, pokladníkem Fratn. Kříž, jednatelem Jan Košábek. Přihlásili se i dárci: Haslinger, Šulc z Veveří a rodák Jan Zounek ze Zábřehu n/O. Usneseno na zakoupení stříkačky s příslušenstvím uzavříti půjčku K 3000 na 4 % úroky u kontrib. fondu Vev. Bytýšského s ručením obecního výboru. Poněvadž v té době došla zemská podpora K 300-, vypůjčeno jen K 2700. Stříkačka s výzbrojí objednána u firmy české R. A. Smékal v Čechách u Prostějova a zkoušena 12. prosince 1909. První valná schůze byla 19. prosince 1909. Činných členů se přihlásilo a bylo přijato 12 a to: bř. V. Oharek, Jos. Pacek, Jos. Vlk, Jan Zounek, Ant. Hamrla, Kar.Zelinka, Frant. Mytýzek, Lad. Svoboda, Ant. Hemala, Jan Zelinka, Frant. Zrudek, Fr. Svoboda. Přispívajících byli 4: Jan Košábek, Frant. Kříž, Fr. Haslinger, Jan Hvižď. První volby: Starostou Josef Pacek, Ant. Hemala, jednatel, Fratn. Kříž, pokladníkem a Jan Hvižď. Náčelnictvo: V. Oharek náčelník, Lad. Svoboda a Frant. Mytýzek, podnáčelníci, Karel Zelinka a Frant. Svoboda, četaři, Jos. Vlk, zbrojmistrem. Dne 31. prosince 1909 přistoupili noví činní členové: Jos. Hamrla, Josef Zelinka č. 43, Ladislav Macák a Frant. Spurný. Za přispívající členy Ant. Carda, Jos. Zelinka č. 5 a Jan Dvořáček. Rok 1910 V lednu 10. přistoupili za činné členy bř. Hynek Jiroušek a Jaroslav Hamrla. Za přispívajícího člena Frant. Bém. Berlovky darovali sboru br. Fr. Haslinger a firma R. A. Smékal. Sbor zúčastnil se r. 1910 slavnosti 30letého trvání sboru ve Vev. Bytýšce, župního sjezdu v Kuřímě, okrsk. cvičení v Říčanech a národní slavnosti matiční v Bytýšce. Sbor vyjel k požáru dvoru Říčanského, ale pro velkou bouři musel se vrátiti. Br. Haslinger daroval sboru knihovnu hasičskou 25 svazků, kterou br. náčelník několika svazky doplnil. V říjnu bylo I. veřejné cvičení řízením dozorce br. Jos. Kejdy. Přítomni byli dozorcové z Brněnska: V. Pavlík z Rosic, M. Pokorný z Ostrovačic, Ev. Kučírek z Jundrova v čele starosty župy 16. Hynka Světlíka z Rosic. Přítomno hasičů: Jundrov 4, Ostrovačice 5, Něm. Kynice 14, Říčany 4, Vev. Bytýška 10,

95

Hasičská kronika – Svazek II – okres Brno – venkov (A – I) Rosice 3, Chudčice 1 a sbor domácí 17, celkem 58 členů. Cvičení se zamlouvalo, zvláště rozbor stroje, jmenování jednotlivých částí a účel jejich, cvičení školní. Poplach byl na domě Meth. Mytýzka, pochodové cvičení na silnici. Darů a podpor docíleno do konce r. 1910 asi K 1000.Velmi pilně navštěvovali členové theoret. a praktické cvičení, která se konala 22krát. Působeno na zastupitelstvo obce o dostatečné opatření vody v rybníku a zbudování skladiště. Br. Karel Zelinka ze sboru vystoupil a přihlásil se za člena přispívajícího. Rok 1911 Do sboru přijati noví členové: Jan Mareš, Fratn. Hemala, kovář. Volby do obecního zastupitelstva měly pro sbor neblahé následky. Bez podstatné příčiny vystoupili činní členové - rolníci - Lad. Svoboda, Frant. Mytýzek, podnáčelníci, Ant. Hemala, jednatel a Jos. Pacek, starosta sboru. Poslední své vystoupení později odvolal. Provedeny o mimořádné valné schůzi nové doplňovací volby. Podnáčelníky zvoleni Josef Hamrla a Jan Zelinka, četařem Jos. Zelinka č. 43. Do výboru Josef Zelinka, č. 5, místostarostou zvolen Jan Hvižď, jednatelem Jos. Hamrla. Pořízeny slavnostní obleky. Obeslán župní sjezd v Malostovicích náčelníkem. Zbrojmistrem za vystouplého horlivého hasiče Jos. Vlka zvolen Fr. Jandek. Sbor čítal koncem roku 14 členů činných a 8 přispívajících. Konal 10 schůzí. Náčelník zvolen starostou župy č. I. Tišnovské. Sbor konal 11 cvičení theoret. a praktických, účast byla o 18 % menší roku minulého. Darů se sboru dostalo od Jeho Veličenstva K 100 Z Hasičské pojišťovny ″ 20 Ze sporu sousedního ″ 20 Zemská podpora ″ 100 Čistý výnos výletu ″ 109 Celkem K 349 Rok 1912 Úmrtí člena přispívajícího br. Frant. Haslingra, čestného náčelníka v Rosicích, zaslouž. činovníka Ústřední Jednoty Hasičské dne 22. ledna 1912. Sbor zúčastnil se v plném počtu pohřbu 24. ledna za přítomnosti mnoha sborů z Brněnska a vzácných hostí. Nad hrobem promluvil dojemně starosta ČÚJH. ús. rada Karel Vozáb. Sbor zúčastnil se též pohřbu četaře Žáka z Vev. Bytýšky. Za člena činného přijat br. Inocenc Souček. Dne 28. dubna spěchal sbor ku hasení lesního požáru „Pod Komorou“. Sbor zúčastnil se slavnosti 20letého trvání sboru v Něm. Kynicích 10 čl., župního sjezdu v Lažánkách 11 čl., okreskov. cvičení v Rozdrojovicích 2 členy. Zásluhou obecního starosty a pokladníka sboru Frant. Kříže vystavěno vyhovující skladiště has. u školy nákladem obce a poskytnuta obcí podpora K 200.- na splacení dluhu. Sbor splatil K 1400 dluhu kontrib. fondu za tříleté období a zbývá mu ještě zaplatiti K 1300. Ze spolkové nevydalo se na cestovné ke sjezdům, župním schůzím atd. ani haléře,

96

Hasičská kronika – Svazek II – okres Brno – venkov (A – I) každý si platil výlohy sám. Uznání zasluhuje náčelník, jenž sboru veškeré spolkové knihy, plakáty, pozvánky, píšťalky a mnohé jiné potřeby v tomto tříletém období ze svého hradil. Pro deštivé roční počastí konal sbor jen 7 cvičení praktických a theoretických. Rok 1913 Valná schůze byla 6. ledna. Volba výboru a náčelnictva vedle obvyklých zpráv. Na nové tříleté období zvoleni: Starostou Jos. Pacek, do výboru Frant. Kříž, Jan Hvižď, Josef Zelinka č. 5. ; náhradníky: Ant. Carda a Jan Dvořáček Přehližitelé účtů: Frant. Jandek a Jan Hvižď. Náčelnictvo: Náčelníkem br. Václ. Oharek, podnáčelníky bř. Jos. Hamrla a Jan Zelinka, četaři Josef Zelinka a Frant. Hemala, zbrojířem Frant. Jandek. Výbor si zvolil místostarostou Jana Hviždě, jednatelem Jos. Hamrlu a pokladníkem Fr. Kříže. Sjezd župní v Doubravníku obeslán náčelníkem. Pohřbu býv. člena činného Jaroslava Hamrly v Něm. Kynicích zúčastnil se sbor deputací. Za příčinou jmenování náčelníka nadučitelem v Drásově bylo třeba náčelnictvo doplniti: V mimořádné valné schůzi zvolen br. Josef Hamrla náčelníkem, br. Josef Zelinka podnáčelníkem a Frant. Jandek četařem. Při této změně jmenován dosavadní náčelník br. V. Oharek čestným náčelníkem, starosta ČÚJH. cís. rada Karel Vozáb a měšťanosta v Rosicích p. Hynek Světlík za zásluhy pro české hasičstvo na Moravě čestnými členy.

Chudčice

status: obec katastrální výměra: 4,10 km² počet obyvatel: 699 zeměpisná šířka: 49° 17' 19" s. š zeměpisná délka: 16° 27' 32" v. d.

97

Hasičská kronika – Svazek II – okres Brno – venkov (A – I) nadmořská výška: 247 m adresa obecního úřadu: Obecní úřad Chudčice Chudčice 220 664 71 Veverská Bítýška Oficiální web: http://www.chudcice.cz První dochovaná zmínka o Chudčicích se nalézá v listině vydané markrabětem Přemyslem (pozdějším králem Přemyslem Otakarem II.) ze 4. srpna 1235. V ní potvrzuje klášteru doubravnickému podpluží v Chudčicích – psáno in Hudcich. V letech 1531 – 1849 patřily Chudčice k panství Veverskému. Po vzniku okresů (1850) spadaly do působnosti okresu Tišnov, později okresu Brno-venkov. Mezi významné místní památky patří především kaple Svatého Kříže a Křížová cesta nad Chudčicemi. Původní kaplička stála v centru vesnice, na křižovatce na Delníku. 10. dubna 1978 se při opravách zřítila a byla nahrazena moderní kaplí až roku 1996. Nová kaple stojí u lesíku Vrzalovy horky.

Sbor dobrovolných hasičů V květnu roku 1904 se mezi hasičské sbory zařadily i Chudčice. V této obci se podílel na založení sboru učitel Tlach, který vyvíjel po obci velkou přesvědčovací kampaň. Byl proto po zásluze postaven do čela nového spolku. Ve výcviku družstev měl hlavní slovo rolník Václav Ondroušek, záležitosti administrativní měl na starosti obchodník Šimon Dupal. Při založení sbor vlastnil hydrofor od firmy R. A. Smejkal.

Ivančice


město 49° 06´ 10´´ 16° 22´ 31´´ 47, 57 km2 210 m 9 576

(německy Eibenschütz) jsou město na jižní Moravě, 20 km jihozápadně od Brna při soutoku řek Jihlavy , Oslavy a Rokytné. Mají rozlohu 47,57 km² a čítají asi 9 400 obyvatel. Na východě jejich katastru se nachází i zbytek slavného Ivančického viaduktu.

98

Hasičská kronika – Svazek II – okres Brno – venkov (A – I) Na vznik jména Ivančice je několik hypotéz. Jedna z nich říká, že na Réně (kopec nedaleko Ivančic) bylo hradiště Na Ivani. Po jeho zničení Vladislavem II se obyvatelé hradiště přestěhovali do údolí, aby tam zřídili nové sídliště s tržištěm. Na Réně bylo u v dobách velké Moravy hradiště. Podle archeologických nálezů bylo obydleno již v 9. století. Ivančice byly pokračovatelem onoho prastarého sídliště. Dvanácté století přineslo tomuto kraji několikerou zkázu z trestných výprav českých knížat proti odbojným vládcům moravských údělů. Za markraběte Vladislava Jindřicha se staly Ivančice městem. Prožívaly hospodářský růst díky tržní křižovatce cest. Měly již farní kostel. Jako rok založení města se tradičně uvádí rok 1212, který je převzatý z kroniky napsané v 18. Století. První písemná zpráva je k roku 1221. V průběhu 13.století se slibný vývoj Ivančic pozastavil díky tomu, že klesl význam Libické cesty. Roku 1304 zničili Ivančice Kumáni. Ivančice vypálili i s kostelem, do kterého utekli obyvatelé. Hlavním zdrojem prosperity Ivančic ve 14. Století bylo vinařství. Byly osvobozeny od vinného desátku. V roce 1352 ji zrušil markrabě Jan Jindřich. Městský znak s vinařským symbolem tři poháry ve vidlici - pochází také z tohoto století. Do těchto let spadá zahájení stavby chrámu Nanebevzetí Panny Marie. Dokončen byl v 70. letech 15. Století. Roku 1399 jsou Ivančice v rukách loupeživých rytířů. Město přicházelo o značnou část příjmů. Roku 1421 se zmocnili města husité. Roku 1440 jako osmé královské město na Moravě připojují Ivančicím svou pečeť na mírný list. V roce 1455 obdrželi Ivančičtí potvrzení a rozšíření privilegií od krále Ladislava.Vláda krále Jiřího z Poděbrad přinesla zásadní změnu v postavení Ivančic. Jiří zastavil královské město i s dalšími statky Jindřichu z Lipé za 3200 grošů. Do svazku krumlovského panství přišly Ivančice roku 1496. Porážka českého povstání na Bílé hoře roku 1620 a následující třicetiletá válka zničily v Ivančicích téměř vše. Krumlovské panství se stalo majetkem knížete Gundakara z Lichtenštejna. Nová krumlovská vrchnost začala provádět rekatolizaci násilným způsobem. Již za prvních deset let války se město dostalo na okraj zkázy. Zrušením výsad se staly Ivančice vesnicí. Od roku 1625 byl zákaz vařit pivo a pálit kořalku. Na město byly uvaleny robotní povinnosti. V roce 1629 byly obnoveny staré právní vztahy a dostalo se císařského potvrzení výsad. Byla zde morová epidemie při které zemřelo několik set lidí. A za sto let bylo město znovu plně osídleno. Ivančice byly městečkem řemeslníků, kupců a vinařů. Hrnčíři vyváželi své zboží až do Rakouska. Ročně se vyváželo 250 vozů třešní. Za tereziánských reforem pozbylo město hrdelní právo. Od roku 1756 byl v Ivančicích zřízen magistrát s purkmistrem, kvalifikovaným syndikem a dvěma radními. Bylo zde poněmčování mládeže, protože na druhém stupni školy se učilo jen německy. V roce 1884 byla škola změněna na českou. Ivančický viadukt Konstrukce mostu byla na svou dobu velice hodnotná, jak po technické, tak i estetické stránce. Za 108 let provozu se odhaduje, že přes most projelo kolem 1,1 mil. vlaků. Tvrdošíjně se objevují informace, že konstrukci mostu navrhoval A. G. Eiffel, autor známé pařížské věže. Takové informace jsou nepravdivé. Most navrhl v roce 1868 Karl von Ruppert, stavební ředitel Státní železniční společnosti ve Vídni, výpočty provedl Ing. Alois Rogenhofer. Předlohou pro vypracování návrhu byly mosty ve Francii. Jediná souvislost s pařížskou věží může být v použitém materiálu - oceli, která pochází z francouzsko belgických oceláren. Po 22 letech provozu byly vyměněny za běžného provozu pilíře mostu. Původní litinové roury, vyplněné betonem, se začaly rozpadat a byly nahrazeny ocelovými

99

Hasičská kronika – Svazek II – okres Brno – venkov (A – I) profily. Teprve v roce 1955 se začalo uvažovat o stavbě nového mostu v těsné blízkosti mostu starého. 9. listopadu 1978 projel po starém mostě poslední osobní vlak a ve stejný den byla přeprava přeložena na most nový. O zhruba dvacet let později se začalo s rozebíráním starého mostu. Bylo ponecháno jen jedno pole nad silnicí. Alexovice O Alexovicích nejsou žádné písemné zprávy. Do roku 1948 byly Alexovice samostatnou obcí. První písemný dokument je z roku 1533. Zakladatelem byl asi zeman Alexa. První etapa Alexovic začíná v roce 1526, kdy se na Moravu přistěhovala sekta novokřtěnců. Jejich část se usadila v Alexovicích. V roce 1622 se museli vystěhovat a odevzdat svůj majetek. Někteří zůstali, ale v roce 1628 bylo vydáno nařízení, že každý je může zabít. Druhá etapa začíná asi v polovině 19.st., kdy Alfred Skene koupil opuštěný areál papírny a zřídil v ní textilní továrnu. Skene začal skupovat usedlosti a upravovat Alexovice. Alfred přenechal továrnu svému synovy Louisovy Skene. Oba dva Skenové se snažily Alexovice germanizovat. Germanizování končí, když Louis přenechává továrnu svému společníkovy Alfredu Placzkovi. Potom nastala éra nacistické nadvlády. Letkovice Prostor Letkovic byl osídlen u v pravěku. První písemná zpráva pochází z roku 1228. Několikrát byly zcela zničeny ve válkách a mnohokrát byly postiženy povodněmi. První informace o školství v Letkovicích je z roku 1754. Němčice Němčice byly připojeny k Ivančicím v roce 1948. První písemná zpráva je z roku 1355, ale zcela určitě existovaly dříve. V roce 1790 bylo v Němčicích 288 obyvatel, v roce 1930 zde žilo 1051 obyvatel a 31.12.1998 pouze 658 obyvatel. Budova hlavní školy se začala stavět 1. Června 1873 a učit se v ní začalo v září 1874. Roku 1880 bylo ve škole zapsáno 128 žáků. V srpnu 1934 byla postavena nová škola. Během historie školy se vystřídalo 8 ředitelů, několik desítek učitelů a dalšího personálu. Budkovice Území Budkovic bylo osídleno v období mezi 1800 - 1500.př.n.l.. První písemná zpráva o Budkovicích je z roku 1235. Budkovice měly hodně majitelů. Byly malou a nevýznamnou obcí. Neměly ani hřbitov. Ten byl v Budkovicích a od roku 1941. Hrubšice První písemné zprávy jsou z roku 1225. V roce 1550 se osada dostala do majetku pánů z Lipé. Obyvatelé se proslavili jako kameníci. Nejčastěji používali pískovec. Jejich díla jsou ozdobou Ivančic a jiných okolních měst a vesnic. Hrubšice nikdy neměly školu. Řeznovice Řeznovice byly samostatná obec. Během staletí patřily mnoha majitelům. Řeznovice se dělily na Horní a Dolní. Ještě na mapách katastru z roku 1825 jsou obě části samostatné. První škola byla z kravína a sloužila až do roku 1912. V písemných pramenech se Řeznovice objevují až v roce 1252 jako Reznowic. Dominantou Řeznovic je kostel sv. Petra a Pavla. Dochovaný kostel je pozoruhodnou stavbou evropského významu. Významnou osobností Ivančic je Vladimír Menšík, jeden z nejpopulárnějších českých herců. Narodil se 9. Října 1929 v Ivančicích. Za nedlouho se jeho rodina přestěhovala do

100

Hasičská kronika – Svazek II – okres Brno – venkov (A – I) Řícmanic u Brna. Vladimír uplatňoval svůj nespoutaný talent od mládí jako divadelní ochotník. Do Ivančic se Vladimír vracel o prázdninách za svými příbuznými. Na Brněnskou JAMU se Vladimír hlásil dvakrát. Studium ukončil v roce 1953. Kolem roku 1955 ho objevil E. F. Burian a získal ho do svého D 34. Od roku 1958 se stal členem hereckého souboru filmového studia Barrandov. Vladimír hrál celkem ve více než 120 filmech. Podlehl v Brně 29.5.1988. Na jeho rodném domě je pamětní deska s jeho podobiznou. V Ivančicích je stálá výstava Vladimíra Menšíka. Oficiální web: www.ivancice.cz

Sbor dobrovolných hasičů Byly to právě před stoletím v létě r. 1879 horké chvíle pro Ivančice. Z ničeho nic se roztrhl spodek věže a rozestoupil na všecky strany. Nebezpečná trhlina běžela vzhůru kam až oko dohlédlo. Zdivo o hmotnosti 6800 tun se odtrhlo od ostatní stavby a zlověstně se naklonilo. Podle výroku úřední komise se věž do 24 hodin zřítí. Ale na to nedbal bývalý starosta města tesařský mistr Václav Hans (1821-1906) a jeho bratr Rudolf, mistr zednický. Odvážným zásahem věž rychle, ale důkladně podepřeli, zajistili a vrátili pak do původní polohy. Zrovna do toho shonu dostal Václav Hans vnučku, ale co hlavního: přivedl na svět hasičský sbor, jehož se sta! prvním náčelníkem o energickým budovatelem. V Ivančicích po období prvního českého starosty V. Hanse v letech 1864-1867 se octla správa města znovu v rukou německé menšiny. Nebyla žádoucí zřizovat spolek sebe humánnější, jehož řady mohl ovládnout český proletariát a příslušníci drobných vrstev. Teprve za dalšího českého starosty Jana K o č í h o (1834-1890), který nastoupil r. 1877, byly vypracovány stanovy a 6. července 1878 podána žádost o povolení "Hasičské jednoty v Ivančicích". Místodržitelství ji převážně z formálních důvodů zamítlo. Ale následujícího roku žádal městský úřad znova. Žádost ze dne 1. května 1879 byla napsána pro jistotu německy. Byrokraté na místodržitelství projednali podání s pochmurnou vážností a důkladností. Protože v předloženém návrhu stanov a řádů se mluvilo také o signálech trubkou, musei být přiložen jejich notový záznam. O vhodnosti známých cvilichových pracovních uniforem si místodržitelství vyžádalo dobré zdání u samého hlavního vojenského velitelství, které ve vší formě oznámilo, že nemá z vojenského hlediska proti stejnokroji námitek, jen v notách signálů provedlo červeným inkoustem korekturu. Do sboru byla formálně také zařazena městská kapela. Složitá procedura povolování měla nezvykle bystrý spád. Hasičská jednota v Ivančicích byla povolena výnosem c. k. místodržitelství pro Moravu č. 11085 ze dne 27. června 1879. Úředním povolením začala právně Jednota existovat, ale její skutečný život se datuje od ustavující členské schůze dne 10. srpna 1879. Shromáždilo se celé městské zastupitelstvo se starostou Janem Kočím v četě a dalších 200 občanů, z nichž se 67 přihlásilo za členy. Stanuli tak v čele nedohledného zástupu, v němž vlna za vlnou si podávaly ruce již sto let generace našich občanů, spojené stejnou ušlechtilou myšlenkou obětavé pomoci bližnímu. Reprezentantem Jednoty se stal sám dlouholetý vážený starosta města Jan Kočí jako předseda (starosta). Za jeho náměstka zvolila schůze Jana Seku st. Do výboru zvoleni Václav Hans (náčelník), Josef Kočí, Anton Worell, Karel Missbach, Rudolf Hans (pokladník) a Vincenc Vencálek (jednatel). Bylo to zdatné vedení, vybrané z nejvýznamnějších postav tehdejších Ivančic. Základní vybavenost umožnila Občanská záložna svou zárukou. Obec sice poskytla nové Jednotě skladiště v kasárně a požární zařízení ze svého vlastnictví, ale byl to dar danajský. Dřevěná

101

Hasičská kronika – Svazek II – okres Brno – venkov (A – I) čtyřkolová stříkačka, do níž se musela voda nalévat, a příslušné množství háků, puten a vysmolených košíků už tehdy představovalo zařízení muzeální. Na modernější nebylo prostředků. Vždyť ještě 11. srpna 1899 řešil výbor mechanizaci zakoupením 5 košů náhradou za putýnky. Nejzávažnější úkol byl výcvik mužstvo, aby se dosavadní namnoze bezhlavé požární zásahy změnily v účinně organizovaný a disciplinovaný zákrok. Cvičitelem hasičských nováčků se stal internovaný polský setník Jindřich Brasz, který měl již zkušeností z jiných sborů. První veřejné námětové cvičení provedli hasiči za Braszova vedení v třeskuté zimě a ve sněhu 7. prosince 1879 na kasárně. Bylo až bravurní ukázkou zdatnosti mužstva. Už praxe prvních měsíců ukázalo. že stanovy nestočí poskytnout právní podklad pro všecku rozrůstající se činnost. Jednoto byla zřejmě pod přísným úředním dohledem a netrpělo se jí vyvíjet jakoukoli činnost, která nebyla výslovně obsaženo ve stanovách. Proto se již v roce založeni Jednota pokusila o doplnění stanov a rok noto žádala znovu o změnu. To byla příležitost k dalšímu byrokratickému šikanování. (Úřední písemnosti týkající se sboru uchovává Okresní archiv Brno-venkov v Rajhradě.) Zatím co c. k. úřady úřadovaly, Hasičská jednota cvičila dál. I když šlo o spolek tak nesporně humánní a všeužitečný, byl to spolek český, a proto měl při své činnosti velké potíže. Ve městě se prohluboval třídní a národnostní rozestup. Jednota hasičů byl chudý spolek nebohatých lidí. Jediný mohovitý německý měšťan za rok mizí z jeho řad. Po celá léto se život Hasičské jednoty vyznačuje úsilím udržet se finančně vůbec nad vodou. Již rok 1880 byl nástupem do všestranné aktivity. Nové stanovy určovaly přesně také vzhled parádní uniformy. Od ostatních se místní hasiči odlišovali jmenovkou "Ivančice" a městským znakem na čapce i na přilbě. To byla manifestace domácích tradic. Náčelník a jeho zástupce nosili kord, což musilo působit oslnivě hlavně na kluky. Přesto, že stanovy tuto zbraň povolovaly, hlavní vojenské velitelství k tomu připomínalo, že funkcionář musí mít na kord zbrojní pas. Aby se tomu vyhnuli, nosili podle sdělení požárníka B. Něničky náčelníci ve zdobné pochvě vyvedené podle antických vzorů - pilku zlodějku, což bylo aspoň praktické. Stanovy byly po dlouhém o veledůležitém úředním dopisování nakonec potvrzeny. Možná k tomu dopomohla účast ivančických hasičů na vítání císaře Františko Josefo I. na nádraží v Bránicích 12. června 1880. Tam mocnář - tehdy ještě ne stařičký - milostivě promlouval celých 5 minut s náčelníkem sboru Václavem Hansem. Takové vyznamenání nemohli jen tak přehlédnout ani na moravském místodržitelství. Výzbroj Jednoty posílilo čtyřkolová stříkačka věnovaná pojišťovnou Slavia a nesoucí její jméno. Od vídeňské firmy zakoupen za 540 zlatých hydrofor. který sloužil přes 50 let. Hasiči podstoupili skutečný křest ohněm při katastrofálním požáru Panovského mlýna (pod Rénou), kde zásah trval dva dny a byl při něm zraněn hasič Václav Veselý. Připomeňme si, že první hasičský ples v Ivančicích byl 1. února 1880 v nejpěknějším tehdy sále "U tří kohoutů". Sbor už měl 3 čestné a 86 činných členů. Z nich bylo podle specializace 36 stříkačníků, 16 vodařů, 6 ochránců o 28 lezců. Od počátku odebírali ve sboru hasičský tisk a později v něm publikovali. V roce 1881 zasáhli hasiči účinně při několika požárech v místě a při jednom v Oslava nech. Poprvé vyjeli k lesnímu požáru na Rénu. R. 1882 pořídila Jednota užitečný polohový plán město s vyznačenými zdroji vody. Odborný výcvik vhodně doplnil tělovýchovný pracovník MUDr. Teodor Butula kursy první pomoci pro hasiče. Ten rok nehořelo. Roku 1883 vyjeli hasiči ke třem požárům; jednou ve městě, jednou do Němčic, a ovšem zase na Rénu. V letech 1884 až 1886 nebylo požárů. Činnost Jednoty se dostává na pevné koleje: v prvních letech ples, oslava "Dne požárníků" na sv. Floriána. schůze výborové o členské, cvičení. teoretické kursy a zase cvičení. Korporativně se Jednota připojila k prvnímu sokolskému veřejnému cvičeni na Réně 21. srpna 1887. Počet členů vzrostl na 102.

102

Hasičská kronika – Svazek II – okres Brno – venkov (A – I) Série požárů r. 1887 byla pobídkou k soustavnému cvičeni, které bylo v letech bez ohně opomíjeno. Ve vedení se málo měnilo. R. 1889. v 10. roce trvání, zůstával předsedou Jan Kočí, místopředsedou byl Václav Hons, velitelem Josef Kočí, jeho zástupcem Jan Pruša, jednatelem Filip Gulda, pokladníkem a skladníkem Ant. Procházka, četaři Leopold Moudrý a Ant. Procházka, pod četaři Jan Lahoda o Martin Prukl. Za výpomocného cvičitele byl tehdy přibrán František Kapler, který postoupil v dalších letech téměř všemi funkcemi až k předsednické a k čestnému členství. Stín smutku padl na volnou hromadu 4. května 1890, řízenou místopředsedou Honsem. Po zprávě, že zemřel čelný člen zakladatelského týmu spolku a jeho čestný člen, starosta města i Hasičské jednoty Jan Kočí. shromáždění vzdalo zesnulému poctu o na znamení smutku se rozešlo aniž provedlo volby. Teprve 15. srpna se sešla nová valná schůze k provedení volby. Funkcionářský sbor zůstal v dosavadním složení, ale na předsednické místo přichází nový člověk: advokát JUDr. Antonín D v oř á k. Při nejbližších volbách 10. května 1891 mizí z výboru budovatel Jednoty Václav Hans, ovšem již sedmdesátiletý. Toho roku posílili hasiči svou spoluúčastí chřadnoucí již školní radovánky na Réně. Inventář rozhojnil 11 m vysoký vysouvací žebř, který jistou dobu sloužil, pak přišel k úrazu a mnohem delší dobu nebylo nikoho, kdo by ho chtěl opravit. Léta 1897 a 1898 bylo opět vyplněna zápasem o nové stanovy. Místodržitelství dvě žádosti briskně odmítlo. Žádost o změnu stanov byla nakonec odložena no později. Je zřejmé, že pro německou vrchnost byl v čele hasičů trvale neúnosný národně vyhraněný dr. Dvořák, vítěz nad německým protikandidátem ve volbách do zemského sněmu r. 1880. Proto ten tvrdý postoj. Ale proti dr. Dvořákovi vznikla opozice i uvnitř sboru. Dosud jednomyslně volený předseda na volné hromadě 16. dubna 1899 mizí a novým předsedou se stal Jan Sýkora. Vnitřní rozpory v Jednotě hasičů souvisely s celospolečensky se uplatňujícím třídním a politickým rozestupem v současném životě. Změny ve vedení spolku znamenají zlidovění a změnu kursu. Hasičům již nestáli v čele představitelé konzervativního měšťanského patriciátu, nýbrž většinou muži z lidu. Postoj spolku se posouvá pokrokovým směrem. Pochodové cvičení 7. května 1899 končilo na slavnosti Dělnické besedy U Pruklů, později se sbor účastnil oficiálně slavnosti Dělnické besedy Palacký. Obtíže a rozvířenou atmosféru dosvědčuje zmínka na výroční schůzi 18. dubna 1900 o "přestálých starostech a protivenstvích". Třídní diferenciace v městě pokračovala založením Občanské besedy pro měšťanské kruhy dr. Dvořákem r. 1901. Občanská besedo (hasičský zápis ji nazývá případně "Měšťanská beseda") pořádá r. 1904 "trucples"· ve stejný den jako požárníci. Pro poměry je příznačné, že bývalý předseda prováděl nátlak na hudebníky, aby nešli hrát na hasičský ples. Pozvání od vojenských veteránů na slavnostní udílení medailí a později na svěcení praporu bylo odmítnuto "z důvodů národních". Zato první oslava M, J, Husa, pořádaná r. 1901 Dělnickou besedou, byla navštívena oficiální delegací a co největším počtem členstva, Dělnické besedě byl nadto na slavnost udělen malý příspěvek. Není divu, že si oficiální hasičská publikace stěžuje, že na valné hromadě župy r. 1897 "pozorovati bylo, že sociální demokracie do našich šiků vnikla". Antiklerikální dobové tendence se projevily ve sporu o vítání biskupa F. S. Bauera hasiči v Ivančicích. Návrh ve výboru prošel jen těsně v bojovém hlasování. Pro napjaté poměry svědčí i drobnost: Sjezdu hasičské župy č. 16 r. 1901 se nezúčastnil zástupce městské rady, ačkoli byl starostou bývalý funkcionář Hasičské jednoty. Sjezd byl dobře organizován a vydařil se. Pro hosty na nynější bránické nádraží přijely čtyři potahy "s mandelničními vozy". R. 1902 byl po 14 letech opět hasičský ples. Vynesl 30,40 K. Nejméně úspěšný byl ples r. 1903. Podnik - zřejmě bojkotovaný zámožnými vrstvami - skončil čistým ziskem 3,02 K. V této pohnuté době sbor významně pokročil v technické vybavenosti. Za 1800 K od fy R, A. Smejkal z Čech pod Kosířem zakoupil dvouproudovou, na svou dobu moderní stříkačku.

103

Hasičská kronika – Svazek II – okres Brno – venkov (A – I) Čerpat se ovšem stále musilo ručně a střídalo se při tom 4-8 mužů. Sbor se koupí na léta zadlužil a úvěr - dokonce směnečný - se stal dalším černým mrakem na bouřkové obloze požárníků. Početně a pracovně se sbor konsoliduje. Počet činných členů kolísal kolem 55, výborových schůzí bývalo 10-11 do roka. Pravidelná cvičeni byla povzbuzována hlavně občasnými požáry, Projevují se ovšem také typické jevy českého spolkaření, nepředložené vystupování ze sboru, furiantské skládání funkcí, urážlivost a maloměstská žabomyší vojna různých frakcí, přenášená na nepatřičné fórum. Ale negativní zjevy nikdy nepřerostly natolik, aby ohrozily zdravé jádro organizace. Ve 20. roce trvání byli vyznamenáni nejvěrnější členové stříbrnými medailemi. Byli to: Jan Kočí (kominík), Jan Pruša, Jan Procházka, Raimund Weinberger, Antonín Zonek, Emanuel Hejtmánek, Josef Foral, Kašpar Chytka, Jan Chmelíček a František Kapler. Za desetileté členství byli dekorováni bronzem Vojtěch Sachs, František Kozel a Jiří Černý. Při župním sjezdu následujícího roku 1900 poděleni stříbrnými medailemi Jiří Sladký, Josef Růžička, František Sedláček a František Mlejnek. Bronzovou medailí byl s dispenzí od podmínek poctěn Ignác Hüpsch, jeden z nejromantičtějších zjevů v městě, Nakrátko zazářil také na požárnickém obzoru. Sbor měl štěstí, že mu v čele vždycky stál kádr vytrvalých pracovníků pevného charakteru, kteří dlouhá léta v nejistotě času a nestálosti lidských povah vedli kormidlo spolku zkušenou rukou a správným směrem. Zaslouží si úctu a vděčnou vzpomínku i po letech. R. 1901 se stal náčelníkem za odstoupivšího Průšu František Kapler s úkolem "provést nápravu mezi náčelnictvem". Pro Němčice byla zřízena zvláštní četa se samostatným velením. Vybavena byla ovšem jen poplachovou trubkou. Němčická obec soustavně odpírala přispívat ivančickému sboru. Ten nakonec vyhrožoval, že do Němčic nebude jezdit hasit. Stav leziště zaměstnával výbor po celá léta. Staré dosloužilo, a nové obec jen slibovala, ale stavět nedávala. Trvale byli procvičováni trubači. "Signály jsou mluvou hasičskou", zněla poučka, a proto trubka zněla ze skladiště každé pondělí. R. 1903 se účastní 6 členů Jednoty všeslovanského hasičského sjezdu v Praze. Své národní uvědomění projevili čamarovými blůzami, které jim dal sbor po delších diskusích ušít. Telekomunikační pokrok zasáhl i do požárnictví. R. 1903 byli hasiči poprvé voláni k požáru do Oslavan telegraficky, ale přijeli pozdě. R. 1904 vyhořel Panovského mlýn. Blížilo se 25. výročí sboru. Na valné hromadě r. 1905 slyšíme, že je třeba "činnost vyvinovati ponecháním veškerých řevnivostí a sváru". To je asi klíč k pochopení anomálie, že ivančickým požárníkům trvalo první čtvrtstoletí 27 let, ale nakonec je přece jenom oslavili. Rok 1905 byl vydatný na požáry. Bylo 5 požárů lesních, 4 domovní v Ivančicích a 1 v Němčicích. V Nové Vsi shořely 3 stodoly, protože nebylo vody. R. 1904 vzdalo členstvo sboru poctu ostatkům básníka Jana Kolára, převáženým z Vídně do Prahy - vedlejší tratí přes Hrušovany-Bránice, kam vlastenci z Ivančic zašli. Červánky budoucí vědeckotechnické revoluce probleskují také na obzoru Ivančic, V prosinci 1905 žádá výbor fu Panovský, aby bezplatně zařídila do skladiště 1 desetisvíčkovou žárovku. R. 1906 umírá ve věku 85 let zakladatel, první náčelník a čestný člen sboru Václav Hans. Valná hromada 11. 4. 1906 z odstupu čtvrtstoletí zhodnotila uznale a spravedlivě jeho nesporné zásluhy. Požárníků ubývá (r. 1905 je 61 činných, r. 1908 je 45 činných členů), a požárů přibývá. Roku 1907 vyjeli hasiči šestkrát, r. 1908 rovněž. a to vesměs k požárům ve městě. R. 1909 byly ohně jenom dva, ale na požár koželužny 30, ledna se dlouho vzpomínalo. Předsedu Jana Sýkoru vyměnil po deseti letech zkušený Frant. Kapler. Roku 1910 hořelo opět ve Stříbském mlýně.

104

Hasičská kronika – Svazek II – okres Brno – venkov (A – I) Počet činných členů od r. 1911 opět zvolna vzrůstal. Tehdy byl zvolen předsedou Inocenc Š v é d a, náčelníkem Leopold Budil a jednatelem Frant. Prukl. R. 1911 nehořelo ve městě vůbec, r. 1912 jednou. Upevňující se sbor zasáhla ničivě světová válka 1914-1918. Na fronty odešlo 21 členů; zbyli jen staří. Nově zřízený odbor dorostu řídl odváděním stále mladších ročníků na vojnu. Ještě že také v Ivančicích - jako téměř všude - válečná léta vykazují jen málo, a to nevelkých požárů, Ještě r. 1915 byla valná hromada, která zvolila předsedou opět Inocence Švédu. Při sboru vznikla přepravní kolona pro dopravu raněných z nádraží do vojenské nemocnice v budově školy pro neslyšící. Ještě 15. května a 19. června 1918 zasedal výbor - naposled ve staré monarchii. Byla výhoda, že jádro pracovníků válku přežilo a mohlo pokračovat tam, kde se před čtyřmi lety přestalo. Byly ovšem také bolestné ztráty - sbor želel předčasného odchodu členů, kteří byli vehnáni do války proti svému přesvědčení a byli obětováni za cizí zájmy. Jsou to; František Táborský, František Procházka, Josef Mucha, Rudolf Kolesa a Jan Skřípal. Zbylí členové se dali do práce s podivuhodným elánem a optimismem, který tak příznivě charakterizuje požárnické snahy. Bylo mnoho starostí: hasiči byli odsunuti na samý okraj veřejného zájmu. Jen s velkými obtížemi se daří včlenit sbor do proudů současné společnosti. Již 26. ledna 1919 se shromáždili hasiči na valné hromadě, navštívené 34 členy činnými a 5 přispívajícími. Předsedou zůstal předválečný Inocenc Švéda a také ve výboru nacházíme většinou stará jména. Mládež se ze sboru rozprchlo do obnovených tělocvičných jednot, "což zajisté uznati je třeba". Naděje do budoucna vystihuje jednatelův zápis: "Se starým zpuchřelým Rakouskem i kniha zápisu byla popsána a na začátku vývinu Československé republiky začata. Nechť i v této knize jest viděti nový svobodný život v hasičstvu českém vůbec a v našem sboru zvlášť." R. 1920 se valná hromada nekonala. V dalším roce sbor likvidoval 2 ohně v městě a 3 v lese. Podstatně se změnil poměr k nadřízeným úřadům, které mají zájem, aby spolky pracovaly, ale hlavně, aby svou činnost vykazovaly. Okresní úřad se obracel o informaci na obecní úřad návratným dotazníkem. Tak 10. února 1931 cyklostylovaný formulář žádá: "Budiž vyšetřeno. zdali spolek vyvíjí spolkovou činnost, a jména spolkových činovníků." Dodává se, že poslední předseda L. Budil byl oznámen v roce 1925. Ivančická obec odpověděla lakonicky. Tužkou napříč je napsáno:… Kudláček to již poslal." Nesmíme však z neochoty k úřadování vyvozovat, že hasiči nevyvíjeli činnost. Roku 1922 provedli 8 školních a 14 praktických cvičení, 1 cvičení poplachové. 3 cvičení pochodová, 2 cvičení okrsková (Neslovice a Nová Ves), měli 5 členských schůzi, provedli 54 hlídek na zábavách a 35 hlídek požárních. Mimo to navštěvovali župní školu v Brně. Dvakrát hasili na Réně. Inocence Švédu vystřídal v předsednické funkci Leopold Budil. Náčelníkem zůstával dlouhá léta Leopold Drholec. Vzdělavatelskou a pokladnickou funkci převzal mladší Antonín Švéda. Jásot vyvolává zprávo. že už začne výstavba nové zbrojnice. Pak se radost redukuje na přestavbu podle plánu stavitele Ryšavého. Užuž se zdálo, že si Němčice zřídí vlastní sbor, aby nemusily platit do Ivančic, ale vyhýbají se jednomu i druhému. Místo nové zbrojnice se pořídil aspoň kanál a betonová podlaha ve staré. Hasiči dovedli být i vůči sobě bystře kritičtí. Neomlouvali své chyby při požáru u Frantů (Vávrova ul.), nepřecházeli bez nápravných opatření špatnou návštěvu cvičení, když místo plánovaných 12 lekcí mohly být pro neúčast provedeny jen dvě. Pozitivní čin roku 1922 bylo založení sanitního odboru. To už začala zatínat vlčí zuby také do požárnického kolektivu bída s nezaměstnaností. Sbor už si netroufal uspořádat zábavu ze strachu před deficitem. Ani vycházka na Rénu nekončila obligátní taneční zábavou. Uvažovalo se o uspořádání sbírky pro nezaměstnané hasiče.

105

Hasičská kronika – Svazek II – okres Brno – venkov (A – I) Ivančický sbor stál u kolébky téměř všech sborů v okolí, nad nimiž přejímal jakýsi neformální patronát. R. 1923 hráli hasiči divadlo a založili tradici ochotnického divadla ve své organizaci. Výroční schůze 3. února 1924 měla pro sbor historický, osudový význam. Župní jednatel Ševčík vysvětlil nevýhody stříkaček, předělaných na motorový pohon. Vyřkl magické slovo, které jim zatočilo hlavou: jediné řešení pro ně je stříkačka automobilová. Sbor měl tehdy majetek odhadnutý na 12886,42 Kč a dluh 4900 Kč. ale myšlenka zapálila. Sbor žil dva tři roky v horečném napětí, v nadějích i zklamáních, ale hlavně ve vystupňovaném pracovním nadšení. Smyslem byla vytoužená automobilová stříkačka. Nezanedbávala se však ani běžná spolková činnost, naopak rozběhla se jako nikdy předtím. Jak s tím velkým cílem kontrastuje bědná skutečnost, vyjadřuje odpověď na dotaz elektrárny, zda chce sbor za známou desetisvíčkovou žárovku ve skladišti platit proud paušálně nebo podle elektroměru: "Sbor není finančně tak silný, aby mohl platiti proud v té či oné formě nabízený. Zaopatří si náhradu." Asi svíčku. R. 1924 byl v Ivančicích mohutný župní sjezd, obeslaný 43 sbory (z 58 existujících). Mimo 391 mužů přijelo i 48 žen. Ivančice viděly poprvé ženy v požárnickém stejnokroji. Sjezd uspokojil po stránce finanční nebývalým ziskem 2929,30 Kč. Ale pořádek při sjezdu se kritizoval - nároky se zvyšovaly. Pro přípravy na zakoupení autostříkačky, hlavně na získání prostředků, zřídil sbor zvláštní komisi. Pro zisk se místo oslavy 45. výročí pořádaly Mladé hody. Vypukl nervózní spor, zda peníze ukládat, anebo zaplatit starý dluh. Podstatně se pokročilo, když do autokomise vstoupili zástupci města. Opět se měnily stanovy. Organizace se nyní jmenuje "Sbor dobrovolných hasičů" místo dosavadního „Dobrovolného hasičského sboru", Komise se obracela o přispění na stříkačku na průmyslové závody a na koho jen lze. Že už to bylo s automobilovou stříkačkou vážné, vy svítá z inzerátu v hasičském časopise, že sbor prodá svou starou stříkačku. Na valné schůzi 11. ledna 1925 ohlásil obecní tajemník z Němčic, že tam bude založen požární sbor "v době nejbližší". Tentokrát to byla skutečnost a doba se naplnila 21. května 1925 za účasti Ivančických. Ale nejzávažnější bylo prohlášení starosty města Rudolfa Hanse, že obec poskytne na stříkačku subvenci 50000 Kč, které si vypůjčí, a dalších 5000 Kč poskytne z rozpočtu na zúročení, Tím bylo rozhodnuto, i když ještě zdaleka nikoli vyhráno. Rozpočet obce musí (ale nemusí) schválit zemská správa politická. Do té doby se nedá nic dělat, a tolik by se chtělo. Rozpočet byl schválen v červnu. Zatím sbor sháněl usilovně peníze, protože stroj bude drahý. Jak to, že události dostaly najednou tak bystrý spád? lnu, věčný rival Ivančic Rosice přejímaly automobilovou stříkačku 19. října 1925. Ivančice nemohly zůstat pozadu za žádnou cenu. Od fy Hrček a Neugebauer z Brna-Král. Pole byla zakoupena automobilová stříkačka na podvozku chevrolet se čtyřválcovým čtyřdobým motorem o výkonu 25 k a s centrifugální pumpou třístupňovou mohutného výkonu: dostřik až 51 m, 700 I vody/min při tlaku 7 atm. Sedadla pro 10 osob. Při předvádění "přímo obdiv vzbudila". Účet rovněž. Zněl na 102 255 Kč. Splatno ihned, za hadice do 14 dní. Sen se stal skutečností. S velkou slávou byla automobilová stříkačka 6. června 1926 odevzdána starostou města sboru. Sjeli se požárníci z Oslavan, Neslovic, z Rosic s autostříkačkou, z Padochova, Němčic, Bránic;, Hlíny a Medlánek. Čistý výnos 2490,42 Kč. Když se obrátil zbrojíř V. Fiala na okresní politickou správu se žádostí o přidělení státní

106

Hasičská kronika – Svazek II – okres Brno – venkov (A – I) poznávací značky, řekli mu, že je to zbytečné, když je na vozidle firma .. Starou stříkačku koupil sbor ve Stanovišti za 14000 Kč (nová stála 1800 K) a její místo zaujal ten zázrak, který stál požárníky tolik potu a peněz. Nový stroj postavil požární ochranu na kvalitativně odlišnou základnu. Tento respekt budící kovový despota zaplnil všechen prostor a všechen život hasičů, dělal si nárok na jejich myšlení, na jejich služby, a hlavně: na jejich peníze, na mnoho peněz. Sloužil, ale vyžadoval sám mnohé, a to velmi přesné služby. Autostříkačka změnila techniku požárního zásahu i výcviku. Klíčová postava je řidič-strojník. První skutečný zásah stroje při požáru Kofroňovy stodoly 19. září se nevydařit. U ohně byly nesrovnalo'sti a na stříkačce defekt. Organizovala se nová důkladnější výuka řidičů: ale stačí na to jeden nedělní půlden? Při požáru v Němčicích už stroj správně fungoval a dobře to dopadlo. Výroční schůze 30. ledna 1927 byla povznášející. By! přítomen starosta města. a tak bohatou činnost jako roku 1926 nikdo ve sboru nezažil. I požárů byl rekordní počet, nejvíc v Němčicích. Schůze vzdala dík Vinc. Fialovi, neboť on se o stříkačku nejvíc zasloužil. Pokladní zpráva vykazuje čísla řádově vyšší než v předchozích letech. I to způsobil nový stroj. Od hokynářských položek předchozích let vyrostl sbor naráz na velký podnik se stopami jisté velkorysosti. Ale už jsou tu všetečné dotazy, kolik že se projelo benzínu, a nač? Velká vydání předpokládají velké příjmy. Provádí se koncentrovaný nábor přispívajících členů. Přistoupilo jich přes 350. Jednání o župě se konečně daří. Požárníci převzali ten rok pořadatelskou a sanitní službu na veřejném vystoupení FDTJ. Fa Hrček účtuje v červnu 1927 za opravu hlavy motoru a za opravu baterie 2495,94 Kč, ačkoli byl stroj dosud v záruce. Firma prokázala, že poškození - se stalo zaviněním. Byla to první studená sprcha. Časem si hasiči zvykli. Zemská jednota zřídilo župu č. 56 pro soudní okres ivančický se sídlem v Ivančicích, ale vedení se chopili přespolní a župo sídlilo v Rosicích. V Ivančicích to těžce nesli, protože oni župu vybojovali. Ale župní slavnost byla 21. července v Ivančicích a vydařila se. Jen vyúčtování vázlo. Jubilejní rok 1929 začal slavnostní schůzí. Práci hasičů ocenil starosta města dr. Prokeš, předseda L. Budil vzpomněl zakladatelů a podporovatelů organizace. zejména ivančické obce a Občanské záložny. Počet přispívajících členů stoupl tehdy na 354. Vlastní oslavy 50. výročí vzniku 17. a 18. srpna 1929 byly velkolepé: koncerty, divadlo, fanfáry z Libuše, dvě hudby, velké veřejné cvičení, tanec. Na slavnostní schůzi za účasti zemského náčelníka dr. H. Světlíka, představitelů několika žup a požárníků z 22 sborů přijali za dlouholetou činnost ve sboru diplomy: ln. Švéda, Jan Chmelíček (50 let), Leop. Budil, Ign. Psota, Vinc. Fiala, Jar. Procházka, Leop. Stix, Václ. Spatný, Ant. Špatný, Front. Hlavoňa, Jan Světlík. Frant. Filipín, Václ. Kudláček a Frant. Zelenka. Požárníci se vyšvihli do čela společenského života v městě a prokázali své organizační schopnosti. Stínem byl nedobrý poměr k župnímu vedení, jemuž čestný člen ln. Švéda vrátil do Rosic svou medaili s peprným přípisem. K jubileu vydal sbor 40stránkový Památník, který spolehlivě shromáždil zásluhou In. Švédy mnoho faktografického materiálu i z fondů dnes nezvěstných. Publikaci vytiskla v nákladu 2000 výtisků tiskárna Ferd. Navrátila.

107

Hasičská kronika – Svazek II – okres Brno – venkov (A – I) Rok 1930 přinesl novinku: byl sestaven finanční plán, který se pak dobře osvědčoval. Výroční schůze 2. února 1930 se ještě hřála na výsluní jubilea. Předseda Budil s hrdostí kvitoval uznání, jehož se sboru dostalo. Toho roku vstoupilo do řad ivančických požárníků 5 statečných žen: Růžena Mecerodová, Anna Hansová, Marie Chmelíčková, Marie Růžičková, Růžena Mrákotská. Společenská činnost sboru se v 30. letech utěšeně rozvíjela. Výlety se střídaly s divadly a věnečky. Věhlasu došly hasičské hody před Besedním domem. Stříkačka byla upravena k převozu rakví při požárnických pohřbech. Pro nezaměstnanost se r. 1931 už nekonal ples. Bída dolehla i na hasiče. Sbor jak mohl podporoval staré a nemocné ze zvláštního fondu. Další účet za opravu stroje se řešil výpůjčkou v Obč. záložně. Brzy následovala oprava za 1720 Kč. Sbor se zúčastnil odhalení pomníku Jana Blahoslava, jako se předtím zúčastnil odhalení pamětní desky B. M. Kuldy (1926). Z výtěžku věnečku se udělila podpora nezaměstnaným. Opět je na pořadu otázka zbrojnice - odkládá se na příznivější dobu. A zase praskla hlava motoru. Nová bude za 2000 Kč. Stroj měl své zvláštnosti. Zatím co běžel s hlavou již třikrát vyměněnou a houkal již třetím klaksonem. teprve za 10 let se kupovala nová sada svíček. Dne 29. srpna 1932 vypukl nebezpečný požár v dílně J. Kvasničky na náměstí. Podařilo se vynést plynové bomby, které hrozily výbuchem. Po 3 hodinách byl požár, ohrožující celé okolí, šťastně zdolán. Sjelo se k němu 12 sborů. Toho roku se popálil v obličeji a na rukou při zažíhání hranice na počest 100. narozenin M. Tyrše Cyril Sachs. O jeho odškodnění pojišťovnou vznikl spor, protože se neporanil při hašení nýbrž při podpalování. Rok 1932 končil zásahem ve mlýně v Tetčicích a záludným požárem ve škole Na Brněnce. Závažná a fyzicky vyčerpávající byla žňová hlídková služba. Dvoučlenné skupiny hlídaly v noci. Rovněž dvojčlenné byly hlídky v kině, na divadlech a zábavách. Jejich počet je ukazatelem intenzity společenského a kulturního života města. Tak zrovna r. 1932 bylo divadelních hlídek 29, kinových 191 a na zábavách 10. Není to bilance chudá. R. 1933 měly Ivančice zásluhou sboru první letecký den. Hitlerův nástup k moci a nebezpečí války vede požárníky k cvičení protiletecké obrany. Už bylo zajištěno 13 kop rozmarýnu (900 ks), ale hodová zábava nebyla, neboť se opravoval sál Besedního domu. Aby se rozptýlilo podezření, že stříkačka jezdí zbytečně, měl na kondiční výjezdy jezdit s sebou zástupce městské rady. Osočování uvnitř organizace nabylo časem nechutných forem, takže výbor sahal i k vylučování, aby udržel kázeň. Klakson (často polámaný) neovládal "mluvu hasičskou", proto se koupily tři nové trubky. Sbor zasahoval v Silůvkách, kam se prosekával přes kmeny vyvrácené smrští. Ani r. 1935 nebyl ples "pro hospodářskou krizi a velkou nezaměstnanost". Zvláště potřebným členům byla udělena podpora 50 Kč na vánoce. Výbor se odstěhoval do místnosti ve škole na Růžové ulici. Ve skladišti se už svítilo žárovkou 40 W a nabíjet baterii dovolila elektrárna zdarma. Stále napjatější mezinárodní situace nutila posílit brannou přípravu. Hrozila představa plynové války. Tehdy byla zřízena spolková knihovna a slušně vybavena. "Život byl klidný a uspokojivý", praví zápis z r. 1936. Na volbu si tenkrát dopřáli přepych. Byly dvě tištěné kandidátky, z nichž zvítězila listina č. 2 s předsedou Fr. Veselým. Právě dekorovaný dosavadní předseda L. Budil pak ze schůze odešel. Náčelníkem se stal Ant. Švéda, jednatelem V. Machotka, pokladníkem Ign. Budil. Mezi náhradníky je Frant. Pařil. Nový předseda žádá kázeň, jednotu, nadšení. A tak s nadšením a jednotně byl hned zvolen odstupující L. Budil čestným předsedou a delegace mu to šla ukázněně oznámit. Plánoval se divadelní a pěvecký kroužek, opět se zpřísňuje výjezdní řád pro stříkačku a udílí se podpora nejpotřebnějším členům. Do hostinců se budou montovat pokladničky pro almužny strádajícím hasičům .. Na župní valné hromadě byl vyznamenán Frant. Filipín a Front. Zelenka. Okrskové cvičení mělo za námět protileteckou obranu. Přistoupily nové členky a jejich počet se

108

Hasičská kronika – Svazek II – okres Brno – venkov (A – I) neztenčuje, takže jsou od té doby pro sbor kyticí stále svěží inspirace a pomoci. Žádá se o povolení sbírky na opravu skladiště, na plynovou zkušební komoru, no masky, na výzbroj CO. V domku poctěného F, Filipína vypukl 13. září 1936 požár. Sjelo se 5 sborů. Prvních 10 členek samaritánek složilo 28. října hasičský slib. Valná hromada 24. ledna 1937 měla jiný, soustředěnější ráz než předchozí o vane z ní pocit odpovědnosti a ochoty k obětem ve vážné době. Uvažuje se o koupi agregátu z vlastních prostředků. Knihovna měla již přeš 200 svazků a soustavně se rozšiřuje. Finance jsou vyrovnané - dodržuje se rozpočet. Činí se opatření pro všecky případy. Končilo se státní hymnou. Na cvičení v Němčicích r. 1937 vystoupila ivančická asanační četa. Činnost se soustředila na brannou připravenost. Utužuje se kázeň při cvičení, chápe se všeobecně jeho důležitost. Konečně se má přesně vykazovat spotřebo benzínu podle ujetých kilometrů a podle minut činnosti čerpadla. Veřejné cvičení demonstrovalo co nejvěrněji letecký útok podle tehdejších představ. Náčelníkem se stal Václav Kudláček. Temné obzory evropské politiky neodstrašují požárníky od příprav na oslavu šedesátin župním sjezdem. Požárníci se ujali výcviku občanů pro služby CO. Hlásí se i mladí, kteří nemohou být přijati za plnoprávné členy. Noví členové byli většinou dělníci. Dařilo se urovnat staré spory uvnitř organizace. V kritickém září 1938 byly zřízeny bezpečnostní hlídky. Podnikají se konkrétní opatření pro všecky případy. Samaritní školy se ujal MUDr. V. Jüttner. Po dnech mnichovské zrady se ráz činnosti změnil. Vlna odhodlání a rozmach vůle opadl, ale nerezignuje se. Činnost pokračovalo, jenom trochu přitlumeně. No výroční schůzi 22. ledna 1939 pronesl za městskou radu povzbudivý, nadšeně přijatý projev Karel Švéda. Noví členové složili slavnostní slib. Mezi činnými členy je stále ještě svěží zakládající člen Jan Chmelíček. Městská stavební komise zjistila, že generální oprava skladiště by byla neúčelná, a určila starou školu k brzké demolici. Zřizuje se dorostenecký oddíl. Ještě na výboru 4. března 1939 se projevoval opatrný optimismus. Patnáctý březen 1939 zápisní kniha nebere na vědomí. Pohřbu zasloužilého představitele sboru V. Fialy se zúčastnil celý okrsek. Výbor se stará o hadice, o stroj, o pořádek. Župní sjezd byl povolen, ale Stará požární zbrojnice program omezen. Z oslavy vzešel jubilejní fond pro stavbu nové zbrojnice a odbor, který bude stavbu realizovat. Ivančické družstvo získalo stříbrný pohár za první místo v požární soutěži. Z nemocnice dostal sbor sanitní vůz a zatím ho uložil do stodoly. Později jej prodal za 450 Kč. Po rezignaci předsedy F. Veselého, který vedl požárníky velice obratně, byl požádán starosta města A. Šturma, aby v této pohnuté době vedl sbor alespoň do nejbližší valné hromady. Začíná válka proti Polsku a perzekuce. Sbor je povinen kontrolovat zatemnění. Nastávají temné dny národa i sboru. Samaritánkám se zakazuje nosit pásku s červeným křížem v bílém poli. Z úředního příkazu se mění stanovy a vylučují se všechny připomínky samostatné republiky. Ant. Šturma pro zaneprázdněnost abdikuje. Nahradil ho Zdeněk Sovíček, který sbor převedl se ctí a bez úhony nejhoršími roky okupace. Odpadají další funkcionáři, neboť jsou posíláni na práce mimo bydliště.

109

Hasičská kronika – Svazek II – okres Brno – venkov (A – I) Tlak okupantů na požárníky sílí. Nebyla provedena nařízení o dvojjazyčných nápisech ani o služebním pozdravu zdviženou pravicí. Požárníci jsou komandováni na sběr kovů. Ale přesto nepozbývají elán k užitečným akcím. Chystala se koupě stavebního místa na hasičský dům. Na počest osmdesátin jednoho z nejzasloužilejších se zřídil Budilův fond pro podporu členů zraněných při požáru. Úřady nařídily pro požárníky stálou pohotovost. Zvláštní ochranu vyžadovaly pro podniky důležité pro válku. V létě 1941 si povodeň vyžádala záchranný zákrok v Pancířích a na Stříbském mlýně. Ten rok vznikl Sbor dobrovolných hasičů v Alexovicích. Letkovice měly organizovanou a dobře pracující požární ochranu již od r. 1911. Hasičům se podařilo opatřit sanitní vůz. Investovali do něho 30.000 Kč, ale pak jej převzalo město. Samaritánského školení se ujal mladý MUDr. Front. Mezník. I když funkcionáři sboru mnoho nařízení obcházeli, za tísnivých poměru a nedostatku všeho se vytrácela radostná dobrovolná aktivita minulých dob. Cvičení v Rokytné a v Ivančicích se nevydařilo. Také na samaritní a pořadatelskou službu byly stížnosti. Od r. 1942 byly jen "pracovní schůze" a žádné volby. Požárníci vybrali na postižené nálety 3000 K. Byl povolen jakýsi hybrid mezi výroční schůzí a věnečkem pod názvem zavánějícím germánskou frazeologií: "kamarádský večer". K občerstvení se povolují 3 piva pro ženaté o 2 pro svobodné. Na radiotelegrafický rozkaz musí sbor nastupovat k asanačním pracím po náletu na Brno. Protože pro totální nasazení už nebylo kým obsadit ani požární hlídky v kinech, byly pověřeny touto funkcí uvaděčky. Aspoň od zařazení do Nothilfe se podařilo několik požárníků zachránit. Nejvážnější požární zákrok za války byl v alexovské textilce 19. ledna 1944. Ještě 2. dubna 1945 v 7 hod. se koná první jarní cvičení, Ale skutečné jaro přišlo do Ivančic 18. dubna. Již 23. května uvítal předseda Sovíček členy výboru ve svobodné republice, osvobozené slavnou Sovětskou armádou od nacistické tyranie. Požárníci se účinně podíleli na pomoci postiženým při výbuchu granátů v okolí Dukelské ul., kde zahynul člen sboru Jan Küfhaber. Četně byla navštívena první členská schůze 28. května. Dává se do pořádku výstroj a zavádí se nová dobrovolná kázeň do členských řad. Na prahu nové éry umírá 2. června dlouholetý předseda a jeden z nejagilnějších pracovníků ve sboru vůbec, Inocenc Švéda. Dne 30. srpna byl vypraven ze zbrojnice požárnický pohřeb čestnému četaři o oblíbenému dlouholetému funkcionáři Františku Pruklovi. Doprovodilo ho celé okolí. A již 8. září ho následoval stařešina sboru Jan Chmelíček, který byl členem plných 60 let. Jedna generace odešla, další nastupuje. První poválečná valná hromada už je naplněna! důvěrou v budoucnost a vůlí přispět k výstavbě republiky. Slavnost o svatojakubské pouti vyneslo 38.713,80 Kč. Z pouťové veselice zbylo sboru 9115 Kč. Znovu se rozbíhá akce pro stavbu požárního domu. Sbor by jej mě rád v centrální poloze. Jedná se o budovu staré koželužny, ale tam má podle zastavovacího plánu stát tržnice, První poválečný hasičský bál byl v Besedním domě 12. ledna 1946. V plném počtu se sbor zúčastnil slavnosti na hřbitově rudoarmějců v Ořechově 17. února 1946. Podařilo se koupit z:s 180.000 Kčs od Fatry Napajedla zánovní požární vůz LF 15. Sbor se zapojuje do budovatelské práce na dvou letce a vykazuje všeobecné zvýšení aktivity. Sbírka na požární vůz vynesla 56.000 Kčs. Na výroční schůzi r. 1947 většina dosavadních funkcionářů odchází. Jednatel V. Brauner se stává předsedou, velitelem po Al. Procházkovi V. Pařízek, pokladníkem Bern. Čupík, jednatelem Jan Kvasnička. Katastrofálně suchý rok měl na svědomí 7 lesních požárů. Sbor zasahoval až v Mikulově. R. 1948 vykazuje členská základna 60 mužů a 10 žen - samaritánek. Za 13.000 Kčs pořízena poplachová siréna a dále přístroj pro hašení pěnou. Vítězství pracujícího lidu v únoru 1948 otevřelo i požární ochraně cestu nového rozvoje. Do akčního výboru NF byl za požárníky jmenován Karel Chmelíček. Požárníci si uvědomují zvýšenou odpovědnost ve velké době, kdy se kladly základy socialismu. Svou prací o

110

Hasičská kronika – Svazek II – okres Brno – venkov (A – I) znalostmi pomáhají všude, kde je jejich vycvičených paží třeba. Starší členové se věnují výchově dorostu. Hasiči do důsledku a neformálně chápou své příslušenství k Národní frontě a plní, přesně úkoly z toho plynoucí. Mizí negativní zjevy starého spolkaření. Vnitřní kázeň a zařazení do proudu prudce kypícího času přetváří požární ochranu v organizaci nového, socialistického typu. Už se provádějí přípravné práce na staveništi požárnického domu Ve sboru. Mladý požární sbor v Alexovicích stihlo neštěstí. Při zkušební jízdě se na Horních Hlinkách převrátil pomocný vůz a mladý hasič Vlastimil Holý přišel o život. R. 1950 byl předsedou Ant. Švéda. Čtyřikrát vyjel sbor k požáru a třikrát zakročil při povodni. Pomáhal brigádnicky při stavbě vodojemu a technicky bezvadně zvládl vysazení vzrostlé Picea pungens glauca, která zdobí dodnes Palackého nám. Zákon č. 62/50 Sb. provedl reorganizaci hasičstva. U každého MNV se zřizuje požární sbor, podléhající dozoru ministerstva vnitra. R. 1951 nastoupil jako jednatel rázný Bedřich Něnička, který se brzy stal po Ant. Švédovi předsedou po boku velitele Viléma Pařízka. Lambert Šedý zastoupil sbor na mírové manifestaci v Rosicích a prosazoval s vytrvalou důsledností v organizaci správnou politickou linii, jakož i ateistický postoj. Rozběhla se zdravá soutěž "Vzorný požárník". Členstvo se ochotně ujalo provedení sbírky na Koreu. Stává se tradicí, že je ivančický sbor v čele každé akce, přípravami a průvodem 1. máje počínajíc a sběrem surovin a mandelinky končíc. Podle zákona č. 35/53 Sb. změnila hasičská organizace název na Čs. svaz požární ochrany. K názvu požární ochrana byla v duchu jazyka přitvořeno slovo požárník. R. 1952 přešel samaritský oddíl k ČSČK. Bylo 12 zásahů v okolí a 5 ve městě, v tom oheň v rolnické škole, zmíněný ve vzpomínce Frant. Pařila. Následující rok hořel stoh slámy. R. 1954 zasáhl sbor při požáru krumlovského zámku, v bývalých ivančických trhárnách a v Drukocelu v Ivance. Přijímá patronát požární ochrany nad školním statkem SZTŠ a. nad JZD. Svědomitě svůj závazek plní. Rok 1954 je pro ivančické požárníky nad jiné památný. Dne 29. září jim byl odevzdán dvoupodlažní dům bývalé školy na náměstí Rudé armády 7, aby si ho přebudovali na své sídlo. Předmět touhy celých generací - požární dům - je tu. Jak to bývá, když se záležitost zkonkretizuje, elán je tentam. Byli však poctivci a vytrvalci. Na členské schůzí r. 1954 některé vypočítávají: Šedý, Kubiš. Pařil, Kružík, Holý, Zuzák. Výroční schůze 18. ledna 1955 mohla být poprvé v "nové" zbrojnici v místnosti provizorně upravené a vybavené vypůjčenými židlemi. Předsedou je dál Julius Holý, jednatelem se stává Karel Kubiš, pokladníkem A. Švéda. Snad právě soudržnost a posilující vzájemná důvěra skupiny neúnavných a ničím neodraditelných pracovníků dovedla nakonec překonat krizi v kolektivu. Není možné pominout jednoho z nejméně nápadných, ale nejpracovitějších členů tohoto období; Josefa Zuzáka. Když tolik požárníků fluktuovalo lehkomyslně ve funkcích i ve členství, tu je až dojemná jeho věrnost k věci, jeho trpělivý snášenlivý vztah k spolupracovníkům, přitom jeho zásadovost a všudypřítomná ochota pomoci, kdykoli to vázlo. A vždycky skromně v pozadí. ivančické závodní družstvo se probojovalo r. 1954 do druhého kola požárnické soutěže. Byli to členové Emil Sed láček, Miroslav Klika, Julius Hudec, Karel Kubiš ml., Lambert Šedý, Bedřich Něnička, Leopold Klimus, Přemysl Požár, Jaroslav Procházka, Jan Krejčí, Václav Kilián, František Hladík. Do druhého kola celostátní soutěže se dostalo družstvo žáků. Chlapci také pomáhají při stavbě zbrojnice. Hody se přenesly r. 1956 pod Rénu. Hlavním pořadatelem byl J. Zuzák. Začíná tradice hasičských vlastivědných zájezdů. Soutěžní družstvo bylo kvalifikováno jako "vzorné a ukázněné". Do potíží vykračuje r. 1957 výbor s předsedou Janem Kvasničkou a jednatelem B. Něničkou rázným krokem. Práce s dorostem se ujal K. Kubiš ml. Ožila myšlenka, vtělená již

111

Hasičská kronika – Svazek II – okres Brno – venkov (A – I) do stanov r. 1879, aby totiž do místní jednoty byl začleněn hudební soubor. Záslužně se organizace staví proti zrušení mlýnského náhonu, jediné živé vody ve městě. Pro volby staví sbor agitační dvojice. Oslavy 1. máje obohacuje o veselici na Réně. Zájezd do jižních Čech byl příležitosti k spřátelení s požárníky z Budějovic a k vzájemné návštěvě. Památku zemřelého prezidenta A. Zápotockého uctili požárníci čestnou stráží u katafalku poprvé v nových uniformách. Odznak Za záslužnou práci dostali členové Mlejnek Kudláček, Budil, Pačanda, Pařízek, Gross a Krejča, vesměs dlouholetí funkcionáři. Dne 20. listopadu 1957 umřel čelný představitel staré gardy Ant. Švéda. Při nevelkém bytovém požáru v Němčicích r. 1958 uhořel mladý horník Miroslav Chládek. V jubilejním roce 1959 se vystřídali dva jednatelé; napřed F. Köstl a pak V. Eichler. Byly tři zásahy, nejzávažnější na dole V. Nosek v Oslavanech. Zlatým hřebem oslav 80. výročí bylo oficiální předání celkem upravené požární zbrojnice národním výborem sboru. Oslavy byly důstojné a hojně navštívené. Požární výstavku ve zbrojnici vidělo na 600 osob. R. 1960 si požárníci poprvé spočítali hodiny své budovatelské a zemědělské pomoci. Došli k sumě 2928 hod. Prevenčním školením prošlo 792 frekventantu. Vlastní dům umožnil provedení šťastné myšlenky velitele Pařízka, aby se členstvo scházelo pravidelně každé úterý k besedám, na nichž se probírají dodnes instruktážní a organizační informace, aktuality a politickovýchovná témata. Houževnatost a opravdovost v práci nese ovoce. Počet členů vzrostl r. 1962 na 96 (18 žen). Bylo zlikvidováno 7 požárů. Od žárovky chytil 24. října vepřín školního statku. Požárníci odnášeli z hořícího objektu selata, a zdivočelé prasnice je kousaly do nohou. Zvířata byla zachráněno, ale škoda byla 70.000 Kčs. V okresním kole celostátní soutěže jsou Ivančice druhé. Techniku znamenitě obohatil cisternový vůz škoda s nádrží na 70 hl vody. R. 1964 se po tvrdé přípravě probojovalo soutěžní družstvo na první místo. Sbor vzrůstá no 120 členů. Péči o vozy převzala jako socialistický závazek trojice E. Sedláček, J. Fiala a K. Hurt st. Jednatelství se ujímá spolehlivý a přesný Arnošt Straka. Protipožárním školením prošlo 470 občanů. R. 1965 pomáhají požárníci s váznoucí stavbou pohřební haly. Věnovali jí a ostatním budovatelským úkolům rekordní počet 5545 hodin. Hrozivý požár Retexu 18. srpna dal mužstvu "zabrat", ale zákrok patří k vzorovým. Ve 4 hod. ráno bylo mužstvo no místě, v 6.30 hod. byl požár lokalizován o v 9.30 hod. likvidován. Sjelo se 8 sborů se 117 muži, v tom i mužstvo vojenského útvaru z Neslovic, který se vyznamenal. Škoda 162.000 Kčs se mohlo rozrůst na deseti násobek nebýt perfektního zásahu s odpovídající technikou. Když sbor dostal r. 1967 vůz T-805 pro dopravu mužstva, projevilo se, že dosavadní prostory pro techniku již nedostačují. K ohňům se vyjelo 13 x, o to i mimo okres. Po zasloužilém J. Kvasničkovi nastupuje do funkce předsedy Stanislav Koudela. politicky již vyzrálý, rozvážný organizátor o pro požárnictví zapálený, laskavý a skromný člověk. Požární sbor mezi sebe přijal hudební skupinu vedenou M. Glocknerem, jejíž dechový soubor provází všecky význačné chvíle města. Pěkné počasí přálo významným akcím roku 1969, kdy sbor vzpomínal svých devadesátin uctěním památky věrných zemřelých no hřbitově a pak na slavnostní schůzi v Besedním domě. Důstojnou součástí tam byl program pěveckého sdružení Jan Blahoslav, řízeného B. Hajncem. Zde přijali představitelé organizace z rukou zástupce ÚV Stanislavo Formánka nejvyšší vyznamenání "Čestný prapor ÚV ČSPO", Před zbrojnicí byla atraktivní výstava historické techniky. Také ostatní pořad měl dobrou úroveň a sklidil uznání. V ostré konkurenci si ivančické družstvo na závodech v Kuřimi vybojovala čestné druhé místo. Po přechodném poklesu vzrůstá počet členů na 117. Zásahů bylo v jubilejním roce 15. Rok 1971 přináší podstatnou organizační změnu. Ve spádových městech se postupně budovalo stanoviště požárníků z povolání. Také v Ivančicích bylo r. 1971 zřízeno detašované pracoviště okresní inspekce požární ochrany s pěti členy. Byli to Zdeněk Palas jako velitel. Jan Růžička, Zdeněk Jašek a Miloš Smutný, přechodně Frant. Kroutil.

112

Hasičská kronika – Svazek II – okres Brno – venkov (A – I) V dalších letech posílili skupinu Antonín Ambrozek, Ivan Paul, Miroslav Paul, Jan Tylč, Pavel Šifel a Leopold Psota. Jejich statut je Okresní veřejný požární útvar okresu Brnovenkov, stanice Ivančice. Profesionální útvar neučinil zbytečným sbor dobrovolný s jeho technickou, výchovnou, preventivní a společensko - kulturní činností. Sféra požární ochrany je tak obsáhlá, že v ní při rozumné dělbě bude vždy starostí a radosti pro všechny. lidský profesionálů a amatérů se v Ivančicích vyhranil harmonicky, také proto, že všichni požárníci z povolání jsou členy sboru dobrovolného a pomáhají plnit jeho specifické úkoly. Činnost mužstva ukazují čísla: V 1971 vyjeli k ohni a k jiným kalamitám a strávili při zásazích 5100 hodin. jiné hasili opět v Retexu a 18. prosince nebezpečný oheň v Avii. R. 1972 bylo kolik zlých ohňů: koksovna Zbýšov, Morav. Krumlov, elektrárno a Prefa Oslavany, cihelna Ivančice a sklárna Rosice. Také další rok se hasilo hlavně v okolí. Do Izoly v Oslavanech musili požárníci třikrát. Začíná se s náročnou přístavbou budovy pro požární techniku. Vyžádala si hned první rok 2100 hod. práce. Při mezinárodním požárnickém a závodech v Srně r. 1973 dostal sbor za úkol věnovat se družstvu z lucemburského průmyslového města Esch s./Alzette. Byla to příležitost seznámit kolegy z kapitalistického světa s péčí, kterou věnuje požární ochraně socialistická společnost, a s pozoruhodnostmi města. Z praktických důvodů se stal velitelem sboru mladý Zdeněk Palas, perfektně kvalifikovaný pro řídící funkci v organizačně i technicky náročné a rozsáhlé požární ochraně. B. Něnička neopustil práci. Je dále platný jako jednatel a v instruktážním oboru, kde se měl příležitost osvědčit. Roku 1975 vyjely požární vozy 52 x, 14 x hořely ve sklepech samovznícené brikety. Zbrojnice dostalo ústřední otápění napojené na kotelnu Okresního muzea. Požárníci doprovodili r. 1974 na poslední cestě dlouholetého pracovitého technického funkcionáře Karla Sýkoru. Mimořádně suchý rok 1976 si vyžádal dosud nejvyšší počet hasicích zásahů - 107. Smutnou povinnost vykonali požárníci při hledání utonulého chlapce v Oslavanech a v Ivančicích. Technika pomohla zavlažovat pozemky Společného JZD lvančice. Protipožárním školením prošlo 238 pracovníků ze zemědělství, 92 z průmyslu, 120 žáků ZDŠ a 75 studentů. Na požárnický odpočinek odchází oblíbený předseda St. Koudela. Jeho mladší nástupce František Peška, perspektivní organizační pracovník s talentem k taktnímu, avšak účinnému vedení, má bezvýjimečnou oporu v celém sboru. Ze 70 zákroků roku 1977 sluší zaznamenat požár drůbežárny v Hrubšicích, ve vepříně na Kratochvilce a v elektrárně v Oslavanech, kde se vznítilo uhlí. Mužstvo provedlo 4 námětová cvičení, nasbíralo 120 q železného šrotu, 281 kg barevných kovů a 196 kg textilu. Na adaptaci zbrojnice, kde se provádí generální úprava interiérů podle dřívějšího projektu arch. Panovského, a na mateřské škole se odpracovalo na 1000 hod. Roku 1978 zasáhli požárníci při 65 ohních a provedli dalších 15 technických zásahů. Dne 27. února byli voláni k likvidaci ledové zácpy na Oslavě v Oslavanech. Technicky komplikovaný by! zásah při prvním vážnějším požáru v novém sídlišti, kde byl žhářem televizor. Útvar byl okrajově pověřován i zvláštními úkoly: otvíral byt po sebevraždě a jednou poskytl technickou pomoc při zadržení recidivisty. Ve zbrojnici se urychleně prováděly dokončovací práce malířské, stolařské, natěračské, generální úklid a úprava nádvoří. Práce zabraly také první půli roku 1978. Velmi se při nich uplatnili požárníci z povolání. R. 1979 má konečně požární ochrana v Ivančicích tak pěkný domov, po jakém marně toužila plných sto let. Technická vybavenost sestává z těchto hlavních strojů: vůz Tatra 138 CAS-32, obsah 60 hl o 6 hl pěny, vůz Škoda 706 RTH CAS-25, obsah 35 hl dopravní vůz DVS-12 A 30 (s přenosnou stříkačkou DVS-12)

113

Hasičská kronika – Svazek II – okres Brno – venkov (A – I) velitelský vůz Škoda 1203 sněhový vůz Škoda 12035-150 vysouvací kolový žebř 12 m přívěsný světelný agregát hadicový přívěs (420 m hadic) člun pro 9 člennou posádku plachta pro seskok 6 dýchacích kyslíkových přístrojů a 3 vzduchové telekomunikační technika stacionární a mobilní Jak tráví požárníci svůj čas? R. 1978 odpracovali na Klubu důchodců, na jehož zbudování mají vůbec lví podíl, 962 hodin. Na mateřské škole odpracovali 100 hod. a 75 hod. věnovali veřejné zeleni. V zemědělství pomáhali 350 hod. Hašení požárů zabralo 503 hodiny. Na stavebních pracích ve zbrojnici bylo třeba 1081 hod., údržba výstroje a výzbroje trvala 415 hod. a při námětových cvičeních se tužili 116 hodin. Je to dohromady 3601 hodino práce, jejíž výsledky je vidět. Základní organizace Svazu požární ochrany se tímto pracovním výkonem dostala do čela soutěže organizací NF, vyhlášené MěstNV, a její práce byla po zásluze veřejně oceněna. V socialistickém Československu se dostává požárnictví na nový základ jako ochránce hodnot, vytvořených pracujícím člověkem pro společnost, a těší se dokonalému státnímu zajištění potřeb pro boj s živly. Technika před zbrojnicí r. 1978 Uvědomělý požárník, ať preventivně nebo represí chránící národní majetek, společné i osobní hodnoty, hájí svou vlast a brání mír. Za sto let se vícekrát změnil název, uniforma, technika, ale zůstává tu stále byť dobově pozměněno - nezištné odhodlání pomáhat člověku. To je vysoce humánní socialistická zásada. které zůstane věrné, jak doufáme, i další století. Text byl převzat z brožury „Ivančice – sto let požární ochrany 1879 – 1979

114

Hasičská kronika – Svazek II – okres Brno – venkov (A – I) V roce 1988 byl předsedou František Peška, velitelem Jar. Chocina a jednatelem František Balík

Sbor dobrovolných hasičů místní části Němčice V červnu loňského roku si hasiči i veřejnost v Němčicích a okolí připomněli 80. let od založení hasičského sboru. Neškodí připomenout, jaké byly začátky hasičského sboru. Dne 14. června 1925 byli občané Němčic (tehdy samostatná politická obec) za přítomnosti dobrovolných hasičů z Ivančic, Oslavan, Nové Vsi a Padochova seznámeni se záměrem založení hasičského sboru v obci. Starosta obce p. Komárek František přivítal bratra Prukla Františka, který zastupoval hasičskou župu č. 16 a br. Janíčka, okrskového vzdělavatele z Padochova, který předal 5 výtisků sborových stanov. Předsedou ustavujícího výboru byl zvolen Komárek František, členové výboru byli další občané Němčic. Současně byli občané Němčic pozváni na ustavující valnou hromadu. Ta se konala 21. června 1925 za účasti 25 přítomných. Byl zvolen 13. členný výbor od starosty sboru Františka Komárka (byl zároveň starostou obce) až po trubače Josefa Vognara. V kronice sboru jsou uvedeni všichni zakládající členové sboru – 30 mužů a dvě sestry Marie Drahovzalová a Terezie Feitová. Mimo to bylo šest členů přispívajících. Je třeba připomenout, že sbor nebyl sborem začátečníků. V jeho řadách bylo 8 členů, kteří měli zkušenosti z činnosti sboru v Ivančicích. Stanovy sboru byly schváleny Zemským úřadem dne 1. října 1925. Sbor byl založen, ale chyběly peníze k jeho vybavení. Dobrovolné peněžní sbírky v červenci 1925 zajistily finance pro zakoupení čtyř signálních trubek od brněnské firmy Lidl. Uspořádání prvních hasičských hodů v září 1925 vyneslo 2 228 Kč., sbírka v Ivančicích 1 274 Kč., dar spořitelny byl 50 Kč. V příštím roce pořídil sbor 25 pracovních oděvů. Dne 3. května 1926 bylo zřízeno provizorní skladiště v obecním domě (Němčice č. 27) a 15 května obdržel sbor ruční čtyřkolovou stříkačku s veškerým příslušenství od firmy R. A. Smékal, Čechy u Prostějova za 27 540 Kč. Při zkoušce dne 3. června nebyla shledána žádná závada. Stříkačka byla slavnostně posvěcena dne 29. srpna 1926 d. p. děkanem Fr. Dundáčkem na návsi u kaple, polní mši svatou celebroval d. p. Karel Švéda, oba byli z farnosti Ivančické. Odpoledne se konalo poplachové cvičení za přítomnosti 22 místních hasičů a čtyř sester., dále bylo přítomno 7 bratrských sborů z Ivančic, Oslavan, Letkovic, Řeznovic, Nové Vsi, Padochova a Hlíny. U pomníku padlých v 1. sv. válce promluvil br. Růžička ze Zastávky, na návsi pak uvítal přítomné br. starosta Komárek František jménem obce i sboru a stroj předal. Kmotři stříkačky byli manželé Václav a Terezie Šnédarovi, kteří předali dar ve výši 2 000 Kč., dále bylo ze slavnosti získáno 7 794 Kč. Pak bylo provedeno poplachové cvičení, po něm taneční zábava. Fotografie připomínají svěcení stříkačky byla pořízena dne 6. září 1926 před domem p. Fr. Jelínka – Němčice č. 33.

115

Hasičská kronika – Svazek II – okres Brno – venkov (A – I) Základní vybavení a základní výcvik umožnilo zapojit se při hašení požárů. Kronika uvádí v roce 1926 sedm zásahů, z toho tři v Němčicích, další v okolních místech. Činnost sboru pokračovala. Kronikářem od roku 1930 byl br. Čepera Jan, díky jeho pečlivě vedené kronice je dispozici značné množství informací. Mimo činnosti při hašení požárů, různých cvičení a soutěží, vykonával sbor v té době i žňové hlídky. Vzácné bylo setkání s prezidentem republiky T. G. Masarykem, který se při cestě Jižní Moravou dne 13. června 1928 v Němčicích krátce zastavil. Při výroční valné hromadě v roce 1930 bylo navrženo postavení hasičské zbrojnice. Protože sbor musel ještě splatit dluh obci 5 000 Kč, byla stavba zatím odsunuta, ale jak bylo zvykem, ihned začaly sbírky pro tento účel. První vklad uložený pro tento účel u Občanské záložny v Ivančicích byl 433,90 Kč. Činnost sboru byla v tomto roce pestrá. Zúčastnil se sice jen jednoho požáru v Polánce, ale 9x vystoupil veřejně při různých hasičských podnicích, cvičení se stříkačkou bylo 8x, pochodová cvičení 4x, a 10x byly přednášky a školení s besídkami. Dne 1. srpna 1933 byl schválen stavební plán vypracovaný ing. Fiegrem pro stavbu hasičské zbrojnice, v příštím roce se začalo s přípravou základů, ale až dne 30. srpna 1936 byla předána zbrojnice k používání. Byla to slavnost nejen pro Němčice. Z okolních měst - vesnic přijely hasičské sbory a četní hosté. Slavnostní průvod vyšel v 9,15 hod. od kaple a zamířil nejprve k Ivančicím. U nádraží se setkal s farníky z Ivančic a opět se vrátil do Němčic. V němčické kapli byla sloužena, za účasti P. Adolfa Tesaře a katechety P. Karla Švédy polní mše. Po skončení mše odešli všichni účastníci kolem pomníku padlých v 1. v. válce k hasičské zbrojnici, jež byla v 11 hod. p. farářem Ad. Tesařem vysvěcena. Odpoledne přijely další hasičské sbory z okolních obcí a v 15 hodin se všichni v průvodu dostavili k pomníku padlých. Po proslovu starosty obce V. Šnédara byl u pomníku položen věnec a průvod se vrátil ke zbrojnici. Uvítací projev měl starosta sboru František Komárek a po něm měl hlavní proslov župní starosta Al. Kleckner. Starosta obce V. Šnédar pak předal klíče od zbrojnice náčelníkovi Janu Kouřilovi. Následovala prohlídka zbrojnice. Slavnostní den byl zakončen zábavou v hostinci. Čistý zisk toho dne byl 2 027 Kč Po oslavách nastaly hasičskému sboru všední dny, mimo jiné byla v roce 1936 ustanoveno složení družstva pro Civilní protiletecké obranu. Významné bylo okrskové cvičení v Němčicích za účasti devíti hasičských sborů. Němčický sbor cvičil s ruční stříkačkou a 60 metrů hadic. Současně bylo provedeno samaritní cvičení a ukázka asanační služby sboru ivančického. Mimo slavnostních projevů zaznívaly též v projevech úkoly v případě leteckého náletu, činnost protiletecké ochrany apod. Slavnostní den byl zakončen na zahradě hostince zábavou. Do pokladny opět přibyl solidní obnos. Přesto bylo nejvíce starostí při zajišťování financí pro obnovu výstroje a další nutné náklady. Dosud měl sbor jen ruční stříkačku na čtyřkolovém vozíku. Až dne 15. dubna 1938 byl opět slavnostní den, kdy zakoupil sbor za 10 000 Kč od alexovické textilky osobní vůz osmiválec zn. Gräff a Stift – Vídeň, o síle 75 HP vhodný pro potřebu sboru.

116

Hasičská kronika – Svazek II – okres Brno – venkov (A – I) Další slavnostní dny již nebyly. V předtuše blížící se války byl kladen zvýšený důraz na cvičení Civilní protiletecké ochrany, nácvik činnosti při náletech apod. Za několik měsíců proběhla mobilizace, následovala ztráta pohraničních území, přičemž hranice s Říší byly pouze 1 km od Němčic. Dne 15. března 1939 byl zbytek republiky okupován německou armádou a byl vytvořen Protektorát Čechy a Morava. Po vyhlášení protektorátu byla činnost Dobrovolných hasičských sborů omezena, ale sbory byly jedinými ze spolků z dřívější republiky, které byly trpěny. Němečtí okupanti si byli vědomi, že činnosti hasičských sborů je nenahraditelná. Přesto došlo z rozhodnutí okupační moci k nejrůznějším změnám. Všechny znaky připomínající republiku musely být odstraněny. Opět se kladl zvýšený důraz na Civilní protileteckou ochranu, hlídkovou činnost, žňové hlídky, kontrolu zatemnění oken apod. Veškeré vybavení Sboru a jeho údržba byla zajišťována obcemi, což v podstatě zajišťovali dřívější příslušníci Sboru. Aby byla taková činnost legalizována byly takovým organizacím byly povoleny tzv. pracovní schůze. Během války se hasiči scházeli alespoň na společenských večírcích. Po osvobození Ivančic 18. dubna 1945 zůstaly Němčice za řekou Jihlavou v zemi nikoho. Do obce přijížděly kozácké hlídky, trvalá posádka zde nebyla a docházelo k častým dělostřeleckým přestřelkám. I v takové době byli příslušníci hasičského sboru zařazování do obecních hlídek spolu s dalšími civilisty. Dne 3. května 1945 v 21,15 dopadla mina před školu v době, kdy byla přítomna obecní hlídka. Při výbuchu byl zraněn hasič Jan Lohmer a dva členové z hlídky Po válce byla činnost Sboru dobrovolných hasičů obnovena, ale šestiletá okupace se projevila negativně. Především chyběla soustavná výchova mladých a příprava k práci ve Sboru, současně se projevoval i generační problém – zakládající členové postupně odcházeli. Později, v roce 1953 byl Sbor dobrovolných hasičů přejmenován na Místní jednotu Československého svazu požární ochrany, jejím členům se začalo říkat „požárník“ a také jeho činnost se zpolitizovala. V roce 1956 na 1. sjezdu ČSPO bylo konstatováno, že jednotky se přestaly považovat za nepolitické organizace a začaly se chovat jako jedna složka Národní fronty. Dřívější pojmenování členů – bratr a sestra bylo nahrazeno oslovením soudruhu, soudružko. Jak se tyto změny promítly, i v Němčicích bohužel není v kronice uvedeno. Akceschopnost sboru byla vážně ohrožena v roce 1959 vyřazením vozidla pro technickou nezpůsobilost. Na 33. výroční schůzi v prosinci 1960 přišlo jen 16 členů. Jejich vydané prohlášení jasně dokládá tehdejší postoj: „Jsme přesvědčeni, že až dostaneme to, co nutně potřebujeme, znovu naše jednota vzroste“. Po tříletém čekání se podařilo získat vozidlo po zrušené jednotce v Alexovicích a činnost jednotky se znovu obnovuje Mimo výcviku členů jednoty a likvidace požárů byl od roku 1962 kladen důraz na prevenci na př. při každoročních prohlídkách komínů v domácnostech. Do činnosti spadaly i brigádnické hodiny na př. při opravách zbrojnice, požární techniky a výstroje, ale také činnost mimo zbrojnici - údržba a úklid autobusové zastávky. V tomto období jsou požárnické sbory každý týden „bombardovány“ pokyny a směrnicemi z okresu. Tak se 15. října 1962 (6 stránek) dovídáme jak koho volit na valných hromadách, kdo může, kdo musí být volen na okresní konference apod. V jiných směrnicích nechyběly ani pokyny k zakládání kompostů pro zemědělství. Jak je zřejmé tato činnost už byla na hony vzdálená od dřívější dobrovolnosti.

117

Hasičská kronika – Svazek II – okres Brno – venkov (A – I) Neustálý nedostatek financí se sbor snaží řešit každoročním sběrem železného šrotu. Na příklad zápis v roce 1979 uvádí: Závazků bylo mnoho a odpracováno 400 hodin. Preventivní prohlídky vykonány ve 350 domech. Členská základna má 34 členů“. Škoda, že od 1982 se kronika nevedla, až v roce 1995 ji stručně dopisoval podle výročních zpráv tehdejší starosta němčických hasičů Roman Jelínek. V roce 1990 se nástupnickou organizací Svazu požární ochrany stalo Sdružení hasičů Čech, Moravy a Slezska. Z němčických požárníků se stali opět hasiči ve Sboru dobrovolných hasičů, schází se na valných hromadách, v čele stojí starosta a sbor je doplňkem profesionálního hasičského sboru v Ivančicích. S rozvojem průmyslových závodů Ivančicích a okolí, s vybavením domácností i používáním nových materiálů včetně plastických hmot bylo třeba vybavit jednotku moderním zařízením umožňující hasební zásahy v podmínkách tak odlišných od doby založení sboru. Dnes už má sbor několik dýchacích přístrojů, agregát, dvě vozidla (jedno z nich je autocisterna), takže základní vybavení je k dispozici. Městský úřad uhrazuje náklady na vodu, teplo a naftu. Pro opravy techniky si zajišťuje prostředky sbor sám. Současná činnost sboru to nejsou jen zásahy při požárech nebo povodních. K tomu je třeba řádného výcviku a zdokonalení spolupráce profesionálních a dobrovolných sborů. Mimo to se veřejnosti němčický sbor prezentuje účastí v různých soutěží. Řada pohárů a diplomů svědčí o úspěších v soutěžích v okolí. Přitom jsou to soutěže rozličného charakteru, ale vždy související s hasičskou všestranností. Počet příslušníků sboru je dostatečný, často jsou do soutěží postavena i dvě družstva. Od založení sboru v roce 1925 byly vždy ve sboru i sestry – ženy vedené jako samaritánky pro případné poskytnutí první pomoci při zraněních. V roce 1950 přecházejí samaritánky pod Český červený kříž, po dvou letech došlo ke zrušení názvu samaritánka a zavedení názvu dobrovolný zdravotník. Poprvé v historii Sboru dobrovolných hasičů v Němčicích bylo v roce 1999 založeno družstvo žen, které se umísťují na čelných místech námětových cvičení. Nesmí se zapomenout na výchovu nastupující generace. I družstva dorostu úspěšně soutěží v řadě závodů. Pro dokreslení činnosti hasičského sboru uvádíme z kroniky údaje z roku 1999 kdy měl sbor 18 zásahů. U požárů to bylo 11x, 3x čerpal vodu ze zatopených sklepů a bytů, 1x poskytoval technickou činnost a 3x bylo námětové cvičení ke zdokonalení spolupráce profesionálních a dobrovolných sborů. Zápis z Valné hromady roku 2003 uvádí počet členů 83, 720 brigádnických hodin a přes 42 000 Kč příjmů z různých akcí. Důležitá byla účast při námětovém cvičení požáru šestipatrové budovy ivančické nemocnice dne 30. března 2005, nebo pomoc při jarních povodních kolem 1. dubna letošního roku. Z činnosti pro veřejnost lze uvést pořádání kulturních akcí. Vždyť hasičské hody v Němčicích - to už je pojem známý po okolí. Také táboráky k jistým výročím jsou pořádány jak pro členy sboru i pro veřejnost. V únoru bývá maškarní merenda samostatně pro děti a dospělé, v průběhu roku jsou další zábavy. Nezapomíná se na mladší generaci. Pro děti je pořádán stanový tábor s účastí kolem 25 dětí, drakiáda a každoročně chodí po obci Mikuláš, anděl a čerti. Nezapomíná se ani na kopanou. Hasič cup s účastí přes deset mužstev je již také po okolí známý. Záslužný čin pro obec bývá údržba pomníku padlých. Nelze opomenout ani zalévání chřestovny, fotbalového hřiště a veřejné zeleně a čištění ulic po přívalových deštích. Nesmí se zapomenout na stovky dobrovolných hasičů, kteří ve sboru pracovali od jejího založení až do současnosti a na další příznivce. Těm, kteří již nežijí, patří poděkování a vzpomínka. Co popřát hasičskému sboru v Němčicích do dalších let činnosti? Jako nutnost se jeví vystavění garáže pro autocisternu. Vždyť poškození nebo nedávné vypuštění pneumatik může mít v důsledku značné škody. Hodně výcviku, hodně prevence, ale málo požárů a jiných

118

Hasičská kronika – Svazek II – okres Brno – venkov (A – I) neštěstí. Udržení zájmu němčické mládeže i veřejnosti o tuto činnost, větší podporu organizací a za necelých 20. let, při stoletém výročí založení sboru, velkou slávu autor: Jiří Široký POUŽITÉ PRAMENY: Kronika Sboru dobrovolných hasičů v Němčicích Ivančický zpravodaj č. 6/2005 V sobotu 30. prosince v 11.15 hod. proběhlo u hasičské zbrojnice v Němčicích slavnostní předání nového hasičského auta Sboru dobrovolných od vozidla předal veliteli němčické posádky Radkovi Halouzkovi starosta města MUDr. Vojtěch Adam. Speciální zástavba do skříně zn. IVECO pro hasičskou výzbroj byla podle požadavků němčický hasičů provedena v Polsku. Z celkové ceny 1mil. 600 tis. Kč hasičů Němčice. Klíče uhradil 600 000 Kč Jihomoravský kraj (dotace) a 1 000 000 Kč Město Ivančice. Při slavnostním projevu starosta zdůraznil, že nové auto si němčičtí dobrovolní hasiči zasloužili především díky své příkladné činnosti jak při záchranných akcích, tak i jako spolek, který se věnují mládeži a pořádání společenských akcí. Také vyzdvihl jejich obětavé nasazení při jarní povodni 2006 při budování protipovodňových zátarasů. Po starostově projevu proběhlo slavnostní vysvěcení hasičského auta farářem P. Vítem Fatěnou. Pan farář ve velmi pěkném projevu s výstižnými citacemi z Bible svaté také připomněl zásluhy katolické církve pro vnik hasičství. Řekl, že nejprve to byl řád cisterciáků, který ve svém pařížském klášteře jako první zhotovil požární stříkačku a v 17. století to byli zase kapucíni, kteří jako první v Paříži vyjížděli s hasičským vozem pomáhat hasit požáry. Na závěr slavnosti si její početní účastníci mohli vůz prohlédnout a ochutnat pohoštění připravené v hasičské zbrojnici. SDH Němčice přejeme hodně zdaru ve zdolávání nebezpečných situací, které mohou nečekaně postihnout kteréhokoliv z nás. Připomínáme, že SDH Němčice obdržel v loňském roce (2006) také Cenu města Ivančice. Poprvé za tři roky nebyla předána jen individuální cena, ale oceněn byl i kolektiv. Radek Halouzka převzal Cenu Města Ivančice jako výraz uznání celé jednotce Sboru dobrovolných hasičů Němčice. Sboru, který je v našem městě kdykoli připraven pomoci při živelných pohromách ve prospěch záchrany lidských životů a ochrany majetku. Sbor dobrovolných hasičů Němčice je obdivuhodný soudržný kolektiv, který svou činností neustále připomíná, že je nedílnou součástí integrovaného záchranného systému. Jako příklad z nedávné doby bylo při udělování Ceny města zdůrazněno nasazení jednotky při jarních povodních, kdy na hranici fyzického i psychického vyčerpání dokázali hasiči zabránit větším škodám na zdraví a majetku. Po zvládnutí a stabilizaci situace v Ivančicích navíc nezištně nabídli JmK pomoc při řešení dalších krizových stavů.

Sbor dobrovolných hasičů místní části Alexovice

119

Hasičská kronika – Svazek II – okres Brno – venkov (A – I) Hasičský sbor v Alexovicích vznikl v červnu 1941. Bylo to docela odvážné rozhodnutí v době nesvobody a okupace. Dokladem je opatrnost Oresního úřadu v Brně, který učinil dotaz, zda je rozhodnutí „ v zájmu veřejném“. V čele sboru stanul důchodce Šimon Fučík, spolupracovníky mu byli úředník Otakar Hamřík a listonoš František Svoboda.

Sbor dobrovolných hasičů místní části Letkovice Dobrovolná jednota hasičská v Letkovicích byla založena roku 1893. Iniciátory byli mlynář Josef Toufar, rolník Josef Buchta, zedník Václav Werner, rolník Josef Vermouzek, kupec Albín Laixner a domkář František Beran. Návrh stanov byl podán až 24. června 1911. V té době měl sbor 22 činných členů.

Sbor dobrovolných hasičů místní části Řeznovice Hasičský sbor byl založen roku 1880. Starostou byl Jan Kraus a náčelníkem Josef Nakoukal

Sbor dobrovolných hasičů místní části Hrubšice Hasičský sbor byl založen roku 1906. Starostou byl František Vorel

Sbor dobrovolných hasičů místní části Budkovice

Ivaň

120



obec 48° 55’ 53’’ 16° 35’ 4’’ 1175 ha 172 m 704

V okrese Brno-venkov na levém břehu řeky Jihlavy na říční terase mezi řekami Jihlavou a Svratkou leží obec Ivaň. Obě řeky jsou lemovány lužními lesy, jejichž nejzachovalejší části s typickou flórou a faunou jsou chráněny jako přírodní rezervace Plačkův les a říčka Šatava a přírodní památka Dolní mušovský luh. Severně od obce na svazích terasy se uprostřed porostů akátu dochovaly i zbytky teplomilné šipákové doubravy. Ves patří ke starému sídelnímu území s prokázaným slovanským osídlením od časněslovanské doby a vznikla postupným vývojem na říční terase. Zřejmě tato poloha zapříčinila absenci dokladů staršího pravěkého osídlení, i když v širším okolí jsou doloženy dokonce nálezy staropaleolitické a v poslední době se na katastru zkoumaly pozůstatky římského polního tábora. V souvislosti s první písemnou zmínkou o vsi bylo v dřívější literatuře uváděno falzum z roku 1073, podle něhož měl kníže Vratislav darovat část výnosu zdejšího hradu opatovickému klášteru u Pardubic. Ani opakovanými terénními výzkumy se však existence hradu dosud nepotvrdila, a tak je třeba mít za první písemnou zmínku o vsi až darování desátků z Ivaně kostelu sv. Jana Křtitele v Přibicích v roce l257. Německý název Eibis se v písemných pramenech objevuje poměrně pozdě, poprvé je doložen k roku 1673. Když dal král Rudolf v roce 1581 Fridrichovi ze Žerotína také ivaňské poddané, byla ves připojena k židlochovikému panství, u něhož setrvala až do zániku patrimoniální správy v roce 1848. Poté se stala součástí soudního okresu židlochovického, s nímž sdílela osudy i za okupace. Po osvobození Ivaně 17. dubna 1945 byla obec připojena k obnovenému politickému a soudnímu okresu Hustopeče a v letech 1950-1960 okresu Židlochovice. Od roku 1960 je součástí okresu Břeclav. Za třicetileté války byla obec silně poničena, neboť z původních 57 sedláků jich válku přežilo jen 24. Ještě v roce 1716 nedosáhla ves předválečného počtu osedlých, bylo jich zde napočítáno jen 44. Až po tereziánském sčítání lidu v roce 1763 žilo v Ivani 487 osob v 69 rodinách. Největší počet obyvatel byl zjištěn v roce 1930 - plných 849. Od té doby počet obyvatelstva v podstatě klesá až na 702 lidí v roce 1991, žijících ve 205 domech. V současné době je Ivaň moderní, upravenou obcí, která se v r. 1990 osamostatnila. K důležitým investicím patřila především dostavba víceúčelového kulturního zařízení, přístavba základní školy, rekonstrukce fary, obecního úřadu a vybudování živičných vozovek. Čistotu životního prostředí zajišťuje vytápění elektrickou energií. I když Ivaň neleží přímo u Mušovských jezer, stává se zejména v období turistické sezony výchozím místem pro výlety k nádržím i kempu. Ivaní rovněž prochází cyklistická stezka Brno-Vídeň. V obci se rozvíjí živnostenské podnikání především v oblasti autodopravy, stolařství,

121

Hasičská kronika – Svazek II – okres Brno – venkov (A – I) zemědělství a vinařství a služeb. Velká část ekonomicky činného obyvatelstva dojíždí do zaměstnání do Brna, keré je pro naši obec dopravně dostupnější než okresní město.

Sbor dobrovolných hasičů Dobrovolné sdružení hasičů Ivaň je součástí Sdružení hasičů Čech a Moravy. Jejich činnost pokračuje zásluhou několika nadšenců. Členskou základnu tvoří 26 členů. V r. 2005 převzala Sbor dobrovolných hasičů obec jako svoji organizační složku, ve které členové DSH pracují. Téhož roku byla opravena hasičská zbrojnice a zlepšilo se zázemí pro členy sboru vybudováním šatny a sociálního zařízení.

122

Hasičská kronika Svazek II okres Brno venkov (A I) Hasičská kronika. Svazek II: Hasičské sbory v okrese Brno venkov A - I

Recommend Documents