Hasičská kronika Svazek V okres Brno venkov (S Ž) Hasičská kronika. Svazek V: Hasičské sbory v okrese Brno venkov S - Ž

Hasičská kronika – Svazek V – okres Brno – venkov (S – Ž)

Hasičská kronika

Svazek V: Hasičské sbory v okrese Brno – venkov S-Ž

autor: Bruno Němec

Dolní Kounice / 2012

1

Hasičská kronika – Svazek V – okres Brno – venkov (S – Ž) Vážený čtenáři. Spis, do kterého jsi právě nahlédl, je výsledkem několikaletého střádání, sbírání a třídění materiálů o hasičích v českých a moravských zemích. Dílo není prozatím u konce. Většina dostupných informací je vyčerpána a na pátrání po dalších prozatím nezbývá čas. Dokument je tedy poskládán tak, aby mohl být kdykoliv doplněn. Bruno Němec OBSAH: Senorady Sentice Silůvky Sivice Sokolnice Stanoviště Střelice Svatoslav Syrovice Šlapanice Štěpánovice Telnice Těšany Tetčice Tišnov Trboušany Troubsko Tvarožná Újezd u Brna Újezd u Rosic Velatice Veverská Bítýška Veverské Knínice Viničné Šumice Vohančice Vranov Vranovice Všechovice Vysoké Popovice Zakřany Zálesná Zhoř Zastávka u Brna Zbraslav Zbýšov Žatčany Želešice Železné Židlochovice

2


HASIČSKÉ DESATERO 1. Nehledej v dobrovolném sboru hasičském ni zisku, ni slávy, nýbrž jen povinnosti bratrské pomoci v neštěstí. 2. Jsi-li hasičským dobrovolníkem, buď jím celou duší a celým tělem, nemáš-li dobré vůle, nejsi dobrovolníkem a jsi dobré věci na obtíž. 3. Buď obětavý a statečný, ale jednej vždy s rozvahou, zbytečně nevydávej se v nebezpečí a dbej v činnosti hasičské svého zdraví. 4. Jsi-li činovníkem, nevypínej se nad jiné, ale pamatuj, že ti, kteří Tě zvolili, očekávají od Tebe činnosti zvýšenou a všechny přednosti těla i duše. 5. Bratry své považuj za rodné, jsi-li vzdělanější, nepohrdej jimi, ale hleď se jich povznést. 6. Pamatuj, že na hasičském dobrovolníku se žádá povaha přímá, šlechetná a vlastenecká, v pospolitém jednání počestná a vlídná. 7. Užitečnost hasičského zřízení dokazuje se lépe skutky než slovy, ale zájmy hasičské dlužno vždy a všude slušným způsobem hájit. 8. Nevyvolávej ve spolku různic, sporů a pohoršení, ale přičiň se kvůli dobré věci, abys všeliké neshody přátelským způsobem zamezil nebo usmířil. 9. Máš-li na sobě čestný stejnokroj hasičského dobrovolníka, pamatuj, že nevhodným způsobem a chováním nezpůsobíš hanbu jen sobě, ale zařízení, jehož odznak nosíš. 10. Jsi-li členem hasičské dobrovolnosti, pak se tímto desaterem řiď a pak budeš dobrým hasičským dobrovolníkem.

3


Senorady

status: obec katastrální výměra: 9,67 km² počet obyvatel: 411 (3. 7. 2006) zeměpisná šířka: 49° 7’ 32’’ zeměpisná délka: 16° 14’ 34’’ nadmořská výška: 325 m adresa obecního úřadu: Senorady 120 67575 Mohelno Oficiální web: http://www.senorady.cz První písemná zmínka o obci pochází z roku 1351. V obci byly také nalezeny zbytky pravěkého hradiště, antické mince a měděné nástroje. V obci Senorady žije přibližně 400 obyvatel, kteří se v minulosti živili převážně zemědělstvím, a nyní většina lidí za prací dojíždí do blízkých měst. Senorady leží v turistické oblasti mezi dvěma řekami Jihlavou a Oslavou. V okolí je mnoho zřícenin hradů - Levnov, Šance (pozůstatky tvrze), Kraví Hora, Templštejn. Tyto hrady a mnoho dalších míst v okolí je opředeno mnoha pověstmi. Mezi významné senoradské občany patřil Ctibor Zarubský z Hofeřic (16.stol) nejvyšší správce maršálství Krumlovského, František Lemberk učitel a bojovník proti fašismu a Josef Matoušek učitel a spisovatel. Senorady patří do Římsko-katolické farnosti Mohelno, která se nachází v Brněnské diecézi, v Třebíčském děkanství. Do farnosti patří pět obcí: Mohelno, Senorady, Kladeruby, Lhánice a Kramolín. V těchto obcích žije asi 2350 obyvatel. Obyvatelé jsou buď katolíci, nebo bez vyznání. V Mohelně stojí farní kostel zasvěcený Všem svatým. První zmínky o kostele jsou z roku 1234. Vedle kostela stojí barokní fara z roku 1775. Na území farnosti můžete najít národní přírodní rezervaci Mohelenskou hadcovou step, rozhlednu Babylon, přírodní park Střední Pojihlaví, Mohelenskou a Dalešickou vodní nádrž s lodní dopravou a malebná údolí řek Oslavy a Chvojnice.

Sbor dobrovolných hasičů Myšlenka založit hasičský sbor vznikla u nás v r. 1901 za starostování pana Fr. Pijána. Obecní výbor snahu tu podporoval a hasičské stanovy schválil a potvrdil dne 24. března 1901. Dne 24. května t. r. zaslány byly ke schválení na c. k. místodržitelství. Schváleny byly dne 4.

4

Hasičská kronika – Svazek V – okres Brno – venkov (S – Ž) června 1901. Ustavující valná hromada se konala v obecním hostinci 21. července 1901. Dostavil se též župní dozorce hasičský pan Karel Malý, učitel z Březníka. Členů se přihlásilo a bylo přítomno 18 činných a 2 přispívající: Do správy zvoleni: náčelník a místopředseda: p. Fr. Matoušek starosta: p. Fr. Piján jednatel: p. Ferd. Horníček pokladník: p. Fr. Vaněk podnáčelník: p. Fr. Soukop četaři ochránců, střikačníků: p. Vinc. Drápal a p. Fr. Došek 32 zbrojíř: p. Kar. Soukop Již v r. 1903 čítal sbor 61 členů, lidé si uvědomovali důležitost sboru v obci, jeden druhému pomáhal chránit majetek. UČITELÉ VE SBORUVe sboru pracovali zdejší učitelé, kteří vnášeli do práce určitý respekt, vážnost a dovednost vysvětlení důležitosti práce ve sboru. Pan řídicí učitel Ferdinand Horníček byl mezi zakládajícími členy. Dále to byl řídicí učitel Josef Borek, který působil ve sboru a řídicí učitel Josef Budil, který v r. 1921 zastával funkci starosty sboru. Po roce odešel na školu do Mohelna a zakrátko do Náměště. PAMÁTNÍKV r. 1923 předalo obecní zastupitelstvo odhalení památníku padlých hrdinů I. světové války. Slavnost byla pořádána dne 15. července 1923. Socha byla zhotovena akademickým sochařem panem Jos. Amanem z Brna. Na jejím umístění a úpravě okolí se svou prací podílel především hasičský sbor. Po odhalení památníku byla volná zábava v obou hostincích. Koncertovala hudba Cyrila Horáka z Oslavan. ROZŠÍŘENÍ SBORUV roce 1922 přistoupil do sboru řídicí učitel František Lemberk, který byl zvolen po krátké době vzdělavatelem sboru. V roce 1929 bratr František Lemberk navrhl založit hasičský dorost, byl jednohlasně schválen a řádně projednán. Návrh na zřízení sanitní čety byl též přijat a dojde k uskutečnění, jestli se přihlásí dostatečný počet členek. ŽENY VE SBORUDo sanitní čety přistoupilo 9 členek a to: Rostislava Lemberková jako četař Leopolda Doležalová Ludmila Adamová Julie Blažková Františka Došková Hedvika Došková Antonie Horáková Marie Kseliková Marie Vaňková Dne 21. června 1936 pak se sborem a sborovým praporem prvního župního sjezdu župy jednašedesáté v Náměšti n/Oslavou předvedly školní cvičení se strojem a to 3 sestry a 4 dorostenky. Sestry pracovaly se strojem bezvadně a plně si zasloužily oněch projevů spokojenosti ze strany obecenstva i bratří hasičů. Sestry též poskytovaly první pomoc jak při požárech, tak i občanům běžně. NÁMĚŠŤSKÁ ŽUPA-

5

Hasičská kronika – Svazek V – okres Brno – venkov (S – Ž) V roce 1931 byl bratr František Lemberk zvolen náčelníkem sboru. Téhož roku byl zvolen delegátem ohledně založení Náměšťské župy, na níž byl zvolen jejím velitelem. Navrhl a prosadil „Návrh na založení župní pohřební pokladny“, který byl jednohlasně a za bouřlivého potlesku schválen. Dne 14. srpna 1931 oslavil sbor 30tileté trvání hasičského sboru spojeného s předáním praporu. Prapor, který vlastnoručně vyšili, věnovali manželé Lemberkovi místnímu sboru. Do pamětní knihy napsali: ŽUPNÍ VALNÁ HROMADAV r. 1933 se sbor zúčastnil župní valné hromady v Opatově. Delegáty byli bratr náč. František Lemberk, bratr vel. Drápal Inocenc, četař sanitární stráže sestra Rostislava Lemberková a jednatel bratr Horák Ed. OKOLNÍ SBORYPři otevření hasičské zbrojnice v Biskoupkách se zúčastnil sbor hromadně se svým praporem, kde velmi přiléhavě a taktně za pozornosti všech přítomných promluvil též náš bratr náčelník František Lemberk o vzájemné spolupráci místního a našeho sboru. Dále se sbor zúčastnil výletu hasičského v Nové Vsi a Biskoupkách. Při trvání sboru v Mohelně, kde oslavovali 50 let od založení, se sbor zúčastnil se svým praporem a všemi členy. Senoradský sbor vedl br. velitel pan Drápal Inocenc. Na této slavnosti promluvil též župní velitel br. náčelník Fr. Lember. Jeho slovům se zájmem naslouchalo mnoho přítomných a ocenilo bouřlivým potleskem. Dne 20. srpna 1933 bylo provedeno Okrskové požární a samaritní cvičení, které provedlo dobrovolné hasičstvo VI. okrsku Hasičské župy č. 34 a to v Senoradech. Po skončení byla veselice na návsi, hrála kapela p. Matušky. Dne 15. května 1946 předvečer ve zbrojnici uspořádal pietní vzpomínku na bratra Františka Lemberka. Gestapem byl odvlečen a v červnu v Kounicových kolejích v Brně zastřelen řídicí učitel František Lemberk za to, že nechal ve svém bytě přespat gestapem hledaného učitele z Ivančic. Této pietní akce se zúčastnila vdova po popraveném – paní Rostislava Lemberková s přízní. Všechny sestry a bratři sboru a bratři z Oslavan, Lhánic, Mohelna a okolí a mnoho místního obyvatelstva. Všichni společně uctili památku dvěma minutami ticha. Dne 16. května 1946 místní sbor za účasti MNV odhaloval pamětní desku bratru Františku Lemberkovi. Toho dne dopoledne v 9 hod. byla konána slavnostní mše na návsi před obecním domem. Odpoledne ve 2 hod. uvítání všech přítomných sborů. Průvod seřazen na východním konci vesnice, který řídil br. velitel II. obvodu br. Saidl. Po seřazení odebral se průvod se sborovým praporem ke zbrojnici, kde hudba zahrála státní hymnu. Potom podnáčelník br. Horák Ed. uvítal všechny přítomné a zahájil slavnost odhalení desky. Vystřídalo se mnoho slavných řečníků, a na závěr za všechny přítomné sbory promluvil br. jednatel major Raus. POVÁLEČNÁ HISTORIEV roce 1957 vstoupil do sboru p. Kopeček Jaroslav, byl zvolen jako kulturní referent. V r. 1958 po rozpadání sboru, se ujal funkce starosty, po jeho zvolení byl sbor omlazen o mladé členy a členky a začal znovu pracovat. SOUTĚŽE A AKCE SBORUSbor se zúčastňoval všech akcí, které se konaly v okrsku a okrese, jako okrskové i okresní soutěže. Na okrskové soutěži konané ve Studenci v r. 1961 získalo mladé družstvo medaili za II. místo v požárním útoku a pořadové přípravě. V té době velel tomuto družstvu p. Jurka Josef. Sbor na návrh pana starosty Kopečka Jar. založil výchovu mladých hasičů, aby tak zabezpečil nástupce sboru.

6

Hasičská kronika – Svazek V – okres Brno – venkov (S – Ž) Výchova mládeže byla svěřena p. Jurkovi Jos. Mládežníci se zúčastňovali různých cvičení v okrsku. Při oslavách 50. výročí trvání sboru v Sedleci předvedli útok od stroje, za což získali pochvalu a čestné uznání. Sbor pořádal různé kulturní akce, a to výlety v Borovičku u Hájenky p. Chrásta, ostatkové a pouťové zábavy. Před pouťovou zábavou se konala Mše svatá na návsi. Sbor se též zúčastňoval různých kulturních akcí v sousedních sborech. Při každé akci konané v obci nejenom hasiči, ale také sokolem, je dána pocta u desky Fr. Lemberkovi položením kytičky květů a zahrána píseň Moravo, Moravo. Během období se vystřídali ve funkci starosty p. Dvořáček Karel, Jurka Josef, Soukop Frant. a Brázda Frant.. V roce 1976, 2. května, slavil sbor 75. výročí založení sboru. Této akce se zúčastnilo mnoho okolních sborů, okrskových a okresních pracovníků. Byla předvedena stará i nová technika, předveden požární útok a v odpoledních hodinách a večer byla taneční zábava. Vše se konalo na hřišti. Na této akci byla vyznamenána řada členů za jejich práci ve sboru, a to: Kopeček Jaroslav – za příkladnou práci odznakem a Za věrnost Jurka Josef – odz. Za příkladnou práci Dvořáček Karel – odz. Za věrnost Pivoňka Fr. – odz. Za věrnost 20 let Vyskočil St. - odz. Za věrnost 30 let Kadaňka Ant. – odz. Za věrnost 20 let Soukop Jos. – odz. Za věrnost 50 let Jurka Pavel – odz. Za věrnost 50 let Soukop Jar. – odz. Za věrnost 50 let A mnoho dalších členů udělením Čestného uznání Okresního výboru. Důležitá práce sboru jest předcházet požárům, proto členové sboru provádějí prohlídky a dohlídky, aby tak zabránili vzniku požáru a to vše za pomoci obecního úřadu. Prohlídky a dohlídky se provádějí v obytných domech, prodejnách, kulturním zařízení obce a v chatové oblasti u řeky Oslavy. Proto je zapotřebí připravovat se cvičeními, starat se o techniku nám svěřenou, tak abychom mohli kdykoli zasáhnout a tak chránit majetky nás všech. PRVNÍ VÝZBROJ SBORUVýzbroj pro sbor koupena od firmy R. A. Smékal na směnky na útraty obce za 660 K. Přičiněním jednatele sboru Ferd. Horníčka zasláno toho roku 6 žádostí o podpory a došly cíle, neboť jsme byli obdarováni následovně: Od: Krakovské pojišťovny: 25 K Od: Krumlovského p. knížete: 100 K Od: Jeho Vel. císaře pána: 100 K Od: Ivančické záložny: 25 K Od: Terstské: 20 K ZBROJNICEPoněvadž skladiště hasičské bylo již chatrné, postaven byl v r. 1927 na náklad obce obecní dům, v jehož místnosti mimo radnice bylo pořízeno hasičské skladiště, které svou rozměrou naprosto vyhovuje hasičskému účelu. Na tuto stavbu byl zdarma dovezen občany veškerý stavební materiál. Na obecním domě pracovalo mnoho občanů, bratři hasiči vyházeli z řeky písek potřebný ke stavbě. Tímto způsobem byl náklad na provedení stavby značně slevněn. Obecní dům stál dosti námahy, avšak bude po dlouhá léta sloužit nejen pro hasičstvo, nýbrž pro celou obec. NOVÁ STŘÍKAČKA-

7

Hasičská kronika – Svazek V – okres Brno – venkov (S – Ž) V r. 1928 byla zakoupena nová stříkačka, kterou sbor zakoupil na jaře od sboru z Bosonoh s navijákem asi 100 m hadic, 1 žebřík – vše za cenu 1200 korun. Stroj měl větší tlak, proto stávající hadice popraskaly, sbor byl nucen zakoupit 200 m hadic nových za 3860 korun. PRVNÍ MOTOROVÁ STŘÍKAČKAPrvní motorovou stříkačku získal sbor při ustupování Němců v r. 1945, kterou zanechal i s přívěsem ve vývozu u Chaloupkových Osvald Adam. V té době vykonával funkci velitele sboru p. Nevoral Jaroslav, jeho zástupcem byl p. Horák Eduard. VÝSTROJV r. 1975 se sbor připravoval na oslavu 75. výročí založení sboru. Výbor stál před problémem jak získat finanční prostředky na zakoupení vycházkových stejnokrojů. Starosta p. Kopeček Jar. a jednatel p. Jurka Jos. několikrát navštívili O.V. v Třebíči, až se podařilo finance získat. Zakoupilo se 10 párů uniforem, košil a čepic. Dalších 5 párů získal p. Kopeček. Též se zakoupilo 15 ks nových stejnokrojů pro mládežníky. Něco o požárech v obci i okolních obcích, na kterých se sbor podílel při hašení: 19023.9. - požár stodoly č. 19 31.7. - požár v Čučicích u pí. Velebové z 2. na 3. 11. - požár v Barácích vyhořelo 5 čísel – pomoc Lhánice, Mohelno 13.12. - požár v Mohelně – stodola Žákova 19034.10. - požár v Kladerubech – stoh slámy p. Hulána 11.10. - požár stohu dřeva 19065.6. - v 9 večer hořela stodola č. 11. Při velkém větru se oheň rozšířil na č.53,10, 9, 8. Celkem vyhořelo 5 stodol. Pomoc Lhánice a Mohelno. 8.6. - o půlnoci požár ve stavení č. 75, které úplně vyhořelo. 19117.12. - stodola p. Matouška č. 33 – shořela úroda a veškeré hospodářské stroje, pomoc Lhánice, Mohelno 19126.5. - požár stodoly Fr. Vyskočila č. 6 střechy dochové rozšířil se na další stodolu č. 61, 5, 4, 3, 2 – celkem 6 stodol – pomoc Lhánice, Mohelno 5.7. - stodola v 11 hod. večer p. Jos. Tomka č. 12 shořela celá – pomoc Lhánice, Mohelno 13.7. - stodola v 11 hod. večer p. Vinc. Drápala č. 48. Oheň se rozšířil na č. 49, 47, 46, celkem 4 stodoly – pomoc Lhánice, Mohelno 1914požár u Kazdů v lednu – byl velký mráz – hadice namrzaly 1920stoh slámy u Adamů 1922požár lesa u skály 1924došková stodola Fr.Doška č. 14 1926požár v Mohelně – stodola p. Knotka 1927chlév p. Jos. Horáka a u p. Mohelského v Mohelně 1930požár otýpek Lhánice; požár stodoly v Ketkovském mlýně; požár kolny a stodoly ve Lhánicích

8


1931hašení transformátoru; hašení kolny a sklepa u p. Jana Tomka; znovu hašení transformátoru; hašení sklepa p. Jana Kocába 1932požár otýpek na Rozběhlích V létech 1906 až 1912 se říkalo, že po obci řádil palič, který se mstil a zapaloval majetky, ba i úrodu a stavení obyvatel Senorad.

Sentice

status: obec katastrální výměra: 9,27 km² počet obyvatel: 503 (2005) zeměpisná šířka: 49° 18′ 39" s. š. zeměpisná délka: 16° 26′ 48" v. d. nadmořská výška: 308 m adresa obecního úřadu: Obecní úřad Sentice Sentice 71 666 03 Tišnov Oficiální web: http://www.sentice.cz O Senticích se z písemných pramenů poprvé dovídáme v roce 1358. Od roku 1519 patřily Sentice k hradu Veveří. V obci v minulosti stála tvrz. Písemná zpráva o tvrzi pochází z roku 1588, a to v souvislosti s jejím připojením k veverskému panství. Zanikla asi v druhé polovině 15. století za válek česko - uherských. Sentická obecní pečeť se používá od roku 1694. Má ve znaku dvě zkřížené kosy a nápis „GEDYNA SEMTYCE “. První mapa obce byla vytvořena v roce 1826, a to pod názvem „Ortsskitze der Gemeinde Sentitz”. Její o něco novější verzi z roku 1836 si můžete prohlédnout. Kaple v Senticích byla založena jako kostel církve římsko-katolické v roce 1878 a byla zasvěcena sv. Janu z Nepomuku. Barokní sochy stojící naproti kapli před domem č.p. 80 představují sv. Jana z Nepomuku a sv. Floriána. První je z roku 1775 a druhá z roku 1854. Obě sochy jsou památkově chráněny. Ve středu obce se nachází pomník obětem I. a II. světové války. Je zde škola, do které chodí žáci prvního a druhého ročníku. Součástí školy je mateřská škola. Centrem kulturního a sportovního dění je místní Sokolovna. Ke sportovnímu vyžití slouží lesní hřiště „Na Horce”. Hojně navštěvována je obecní knihovna. V obci v současné době dobře pracuje Sbor dobrovolných hasičů, který vznikl v roce 1898 a Svaz zahrádkářů.

9


Sbor dobrovolných hasičů Sbor dobrovolných hasičů v Senticích byl založen roku 1898 a na letošní rok připadá 110. výročí od jeho založení. Oslavy byly rozděleny do dvou dnů: V sobotu 14. června ve 14 hodin proběhlo focení sboru. Poté se průvod hasičů přemístil na hřbitov, kde položili věnec k pomníku. V 18 hodin následovala slavnostní valná hromada, na které se rozdávaly diplomy za zásluhy. V neděli 15. června pak pokračovaly oslavy od 13 hodin výstavou hasičské techniky a fotografické dokumentace. Ve 14 hodin proběhlo slavnostní požehnání praporu, po kterém následovala ukázka námětového cvičení hasičských sborů. K vidění byla například historická zápřahová stříkačka, která patří do výzbroje sboru dobrovolných hasičů z Čebína už od roku 1880 a je stále udržována ve funkčním stavu. Cvičení také zpestřila ukázka vystříhávání raněné osoby z vozu, kterou předvedli hasiči z Tišnova. Po skončení cvičení byla od 17 hodin v sokolovně volná zábava.

Silůvky

status: obec katastrální výměra: 6 km² počet obyvatel: 842 (28. 8. 2006) zeměpisná šířka: 49° 6’ 18’’ zeměpisná délka: 16° 27’ 41’’ nadmořská výška: 270 m adresa obecního úřadu: Prachatičky 39 Silůvky 66446 Prštice u Brna Oficiální web: http://www.siluvky.cz Obec Silůvky se nalézá v Jihomoravském kraji České republiky, vzdušnou čarou přibližně 15 kilometrů jihozápadním směrem od centra Brna ve výšce 270 m.n.m. (střed obce). Obcí protéká potok Šatava, který pramení mezi sousedními obcemi Prštice a Hlína a protéká obcemi Mělčany, Bratčice, Ledce, Hrušovany u Brna a přibližně 6 km od vodní nádrže Nové

10

Hasičská kronika – Svazek V – okres Brno – venkov (S – Ž) Mlýny se vlévá do Svratky. Obec Silůvky je velmi dobře dopravně dostupná. Vede přes ni silnice č. 152 z Brna do Ivančic. Vzdálenost do centra Brna je přibližně 25 km, do Ivančic 12 km. Dobré spojení je rovněž na dálnici D1, přes Prštice a Tetčice se na ni dá najet na exitu 182 Kývalka, který je od Silůvek vzdálen 18 km. Integrovaný dopravní systém Jihomoravského kraje (IDS JMK) zahrnuje i obec Silůvky, která leží v zóně 427. Autobusové spojení s Brnem zajišťuje linka č. 510 (Radostice Olympia Modřice), s Ivančicemi linka č. 433. Více využívané je vlakové spojení, na trase S41 jezdí vlaky do Brna, Ivančic či Moravského Krumlova ve všední dny pravidelně každou hodinu. Nedaleko obce se nachází rovněž letiště s travnatou přistávací plochou o délce 600 metrů. První písemná zpráva o obci se váže ke vzniku kapituly sv. Petra v Brně, pod níž obec patřila až do roku 1387 (oblast však byla prokazatelně osídlena již mnohem dříve, o čemž svědčí nálezy moravské malované keramiky z doby cca. 3000 př. n. l.). V tomto roce je odstoupila klášteru Rosa Coeli v Dolních Kounicích za farní desátek v Boleradicích. Od té doby zůstaly Silůvky při klášteře až do jeho opuštění v roce 1527. Dále vlastnil Silůvky Ferdinand I. Habsburský, který v roce 1537 dědičně prodal obec společně s lesy a rybníky Hlubokým, Plouzkem a Žabincem svému místokancléři Jiřímu Žabkovi z Limberka a na Kounicích. Později převzal celé panství a Silůvky jeho syn Burian Žabka z Limberka a na Kounicích (později na Pršticích), kterého v roce 1567 donutila finanční tíseň prodat obec spolu s dalšími osadami Albrechtu Černohorskému z Boskovic. Jeho bratr Jan Černohorský z Boskovic veškerý nabytý majetek prodal v roce 1574 Františku hraběti Thurnovi. Pozůstalí synové hraběte Thurna se potom o majetek rozdělili. Od roku 1622 patřily Silůvky opět panství Kounickému. V 15. století je v Silůvkách připomínán svobodný dvůr. V letech 1406 – 1416 držel Silůvky Habart ze Sulejovic a kolem roku 1490 Martin Sulejovský. Od něho odkoupil kounický klášter místo na rybník na hranicích Silůvek a Prštic a daroval ho Janu Lechvickému ze Zástřizl. V roce 1618 prodal dvůr spolu s dvěma vinohrady Kozlovským a Chňapařovským za 1500 zlatých. Matyáš Glovatský jej pak dále prodal Janu Jiřímu Humpoleckému z Rybenska, na Osovém (Osová Bítýška), na Křižanově, purkrabímu na Velkém Meziříčí a nejvyššímu hofmistrovi Markrabství moravského. Jan Jiří Humpolecký jej rozdělil svým dvěma dcerám Magdaleně Terezii a Marii Eufemii. Magdalena Terezie, manželka Maxmiliana Bukůvky z Bukůvky a na Červené Lhotě, postoupila dne 20. dubna 1670 svůj dědičný podíl na dvoře a vinohradech v Silůvkách za 125 zlatých své sestře Marii Eufemii, provdané Žalkovské. Ovdovělá Marie Eufemie se provdala za barona Gaymanna, po jehož smrti v roce 1688 koupil dvůr v Silůvkách (2 lány) Ferdinand kníže z Dietrichsteina za 1000 zlatých. Ještě téhož roku prodal 1 lán Adamu Schwarzovi z Černých. V roce 1750 byl dvůr rozdělen ve 4 půllány, později 4 čtvrtlány. Horenská registra byla v Silůvkách založena roku 1666, obecní knihy pak v roce 1689. Již od středověku se zde pěstuje vinná réva. V roce 1749 měla obec 143 měřic vinic. Silůvky utrpěly nejen za husitských válek, ale i za třicetileté války. Ještě v roce 1656 bylo z celkového počtu 28 domů 17 opuštěných. Obyvatelé obce se v minulosti vedle zemědělství věnovali ovocnářství, vinařství a řemeslům. O jejich zaměření vypovídá i stará pečeť z roku 1642, na které je zobrazena radlice s kosířem (vinařský nůž). Od roku 1704 náleží Silůvky k farnosti do Tikovic, v roce 1783 obec vystavěla jako jedna z prvních v okolí školu, 1797 byla před domem 43 zasazena hrušeň „Štigrmárka“, dnes nejstarší strom v obci. 1831 postihla obec epidemie cholery, oběti pochovány „na krchůvku“. V roce 1870 projel přes obec první vlak a v nádražní budově byl otevřen telegrafní úřad a

11

Hasičská kronika – Svazek V – okres Brno – venkov (S – Ž) založen c. k. poštovní úřad, 1897 byl založen v obci hasičský sbor, 1902 dramatický kroužek, 1910 založena v obci TJ Sokol, 1913 zřízen hřbitov, 1919 založena TJ Orel, 1921 založen sbor Českobratrské církve evangelické v Silůvkách, 1928 SK Silůvky. 18. dubna 1945 byly Silůvky osvobozeny Rudou armádou. V poslední dekádě došlo v obci k výstavbě čistírny odpadních vod. Obec je plně plynofikována a rozvod vysoce kvalitní pitné vody zásobuje všechny domy. Kulturní činnost v obci je velmi různorodá a bohatá. Významná je především činnost jednot Sokol a Orel, jež nabízejí možnost bohatého kulturního a sportovního vyžití plesy, zábavy, tradiční krojové hody, koncerty, výstavy, turnaje, soutěže, závody, pravidelné cvičení pro všechny věkové kategorie, aerobic, oddíl stolního tenisu apod. Nelze opomenout činnost 4. YMCA - skautského oddílu Sokolík Silůvky, jenž působí nepřetržitě od roku 1969 a umožňuje celoroční vyžití pro organizovanou i neorganizovanou mládež, a v létě pak pořádá velmi oblíbené tradiční stanové tábory na Českomoravské vysočině. V roce 1998 zahajuje činnost oddíl malé kopané FC Silůvky. Kulturní činnost také zabezpečuje obecní knihovna. Dále v obci působí Myslivecké sdružení a Český zahrádkářský svaz. Část obce je součástí přírodního parku Bobrava se sítí turistických značek. Zajímavostí jsou agrární terasy a kamenné meze na místech bývalých vinohradů. Obcí prochází cyklostezka brněnské části Moravských vinařských stezek. Pro návštěvníky je zde možnost velmi kvalitního stravování a ubytování.

Sbor dobrovolných hasičů Památník dobrovolného sboru hasičského v Silůvkách Váženi spoluobčané, jako kronikář léto obce mám možnost občas nahlédnout do zajímavých dokumentů, ve kterých je kouzelným způsobem popsán život v obci Silůvky a nejbližším okolí v uplynulých letech a desetiletích. Jedná se především o různé staré Pamětní knihy a kroniky obce a jednotlivých spolků v obci pracujících. Jsou to ale většinou ručně psané knihy, uložené ve státním okresním archívu v Rajhradě, v archívech jednotlivých organizací či v držení soukromých osob. Neboť se jedná o velmi cenné a nenahraditelné materiály, které by případným půjčováním či jakýmkoliv nešetrným zacházením velmi trpěly, rozhodl jsem se poskytnout vám touto cestou postupně do vašich knihovniček několik nezákladnějších dokumentů z historie naši obce. Pokud to bude možné, tak v jejich plném zněni, doplněné všemi obrazovými materiály, které originály obsahují. Držíte v rukou první svazek souboru „Silůvky včera a dnes“ nazvaný „Památník dobrovolného sboru hasičského v Silůvkach", který v roce 1932 sepsal jako dárek k 35 letům trváni sboru tehdejší vzdělavatel hasičského sboru a kronikař obce Silůvky pan František Stehlík (* 10. 7. 1894- † 28. 8. 1962), Nádražní 147. V dalších několika letech byly do tohoto Památníku dopisovány roční zápisy z činnosti sboru. Pokusil jsem se ponechat většinu textu až na drobné upřesnění a doplněni v původní podobě tak, jak bylo vše napsáno ve 30. letech 20. století. Tuto "novou verzi" Památníku dobrovolného sboru hasičského v Silůvkách doplněnou o několik fotografií z doby popisované v Památníku věnuji Sboru dobrovolných hasičů v

12

Hasičská kronika – Svazek V – okres Brno – venkov (S – Ž) Silůvkách při jeho znovuobnovení, několik měsíců před oslavami 110 let založení sboru v naší obci. V Silůvkách, listopad 2006 Radek Neužil Popud Ve zdejším nádraží bylo uprázdněné místo úředníka, které bylo v roce 1896 obsazeno p. Rudolfem Tichým. Tento úředník bydlel v podnájmu u p. Slavíka v čísle 40 a ve volných dnech chodíval mezi zdejší občanstvo do obecního hostince, který byl pronajat p. Janu Mikuláškovi, na tak zvanou besedu, kde se scházívali zdejší rolníci s obecním představenstvem, aby si porozprávěli co a jak na obci provésti a obec zvelebiti. Pan Rudolf Tichý byl prvním, který dal popud k založeni hasičského sboru, k tomuto dílu mu dopomáhal p. Josef Škorpík, obchodník a místní obecní zastupitelstvo v čele s panem starostou Janem Fráňou. Založení Dne 15. února 1897 bylo oznámeno bubnováním všemu občanstvu zdejší obce, že zítra dne 16. února ve 2 hod. odpoledne koná se veřejná schůze v hostinci a jest nutno, aby se všichni schůze zúčastnili. Nadešel den i hodina a hostinec se naplnil občanstvem. Pan starosta Jan Fráňa přivítal přítomné a udělil slovo p. Rudolfu Tichému, který promluvilo nutnosti a důležitosti spolku hasičského. Po skončené přednášce byl proveden soupis členstva. Hned ten den se přihlásilo do sboru 50 členů činných a to: Beránek František Beránek Tomáš Cesar Antonín Čapek Petr Červinka František Červinka Jan Červinka Martin Dobrovodský František Dobrovodský Jan Fráňa František Fráňa Karel Fráňa Matěj Hodovský Matěj Hökl Jan Hökl Karel Hron Jan Hron Václav Hron Václav st. Jakš František Kaman Tomáš Konečný Anton Kubik Jakub Kubík Jan Kubik Josef Kubík Josef st. Mikulášek Antonín Mikulášek František Mikulášek Jan

13

Hasičská kronika – Svazek V – okres Brno – venkov (S – Ž) Mikulášek Jan st.

Otisk prvního razítka Sboru dobrovolných hasičů v Silůvkách z roku 1897 Mikulášek Karel Ondrášek Martin Pazourek František Pípal Antonín Pipal František Pipal Josef Pipal Tomáš Praks Antonín Ryšavý Václav Slavik František Stehlík Jan Stehlík Václav Stoklásek Antonín Světlík Vincenc Škorpík Josef Škorpík Václav Štěrba Ambrož Urban Antonín Vyskočil František Záděra Antonín Záděra Jan Záděra Václav Přispívajících členů bylo 19: Beránek Jan Dobrovodský František Dobrovodský Tomáš Fráňa Jan Hládek Václav Hron Florián Konečný Josef Mikulášek Matěj Nestrašil Tomáš Pekárek Jakub Ptáček Tomáš Slavik Václav Škorpík František Záděra František Záděra Antonín

14

Hasičská kronika – Svazek V – okres Brno – venkov (S – Ž) Záděra Václav Zoufalý František Zoufalý Josef Zoufalý Karel Z výše uvedeného členstva byl zvolen zařizující výbor pozůstávajíce z následujících členů: starosta sboru - Jan Fráňa členové výboru - Václav Slavik, František Záděra a Václav Záděra (všichni rolníci). Prozatímní výcvik mužstva do schválení stanov převzal p. Rudolf Tichý. Písemné práce a veškeré příjmy byly svěřeny p. Josefu Škorpíkovi mladšímu. Spolkové stanovy byly zaslány slovutnému c. k. místodržitelství v Srně ku potvrzení, které schválené dne 27. března 1897 zpět došly. Při založení sboru byl přítomen zástupce firmy R. Smekal, se kterým byla uzavřena smlouva na dodání příslušného hasičského nářadí a výzbroje pro 50 mužů podle zaslaného rozpočtu. Firma se zavazuje, že vše objednané dodá do stanovené lhůty, to jest dubna 1897 franků do stanice Silůvky za celkový obnos 1.600 zlatých. Výbor naléhal na firmu, aby stanovenou lhůtu přesně dodržela, neboť sbor má již projektované veřejné cvičeni na den 19. dubna 1897 a žádá, aby se zástupce firmy též cvičení zúčastnil, což bylo vše splněno. Volby 1. dubna 1897 při shromáždění před valnou hromadou byli zvoleni hodnostáři hasičského sboru. Hodnostáři byli zvoleni od činných členů, ku vykonávání služby činné po 3 léta dle stanov. Za hodnostáře byli zvoleni následující členové: náčelník sboru - Rudolf Tichý podnáčelník sboru - Josef Škorpík st. jednatel sboru - Josef Škorpík ml. I. četař u lezců - František Pipal II. četař u stříkačky - Antonín Záděra III. četař u hadic - František Beránek IV. četař u vody - Jan Mikulášek ml. Pan učitel Václav Hládek navrhuje, aby byli zvoleni ještě 3 členové jako náhradníci výboru podle stanov článek 12. Za náhradníky byli zvoleni následující členové: Václav Hládek, Antonín Záděra a Václav Hron. Firma objednané nářadí a výzbroj dodala do stanovené doby. Výzbroj byla rozdána členům proti písemnému potvrzení. O uložení stříkačky bylo postaráno v obecní kůlně na Trávníkách za mlaty vedle domku Jakuba Sládka, kde byl též uložen obecní kočár, kterým zdejší občané dováželi velebného pána z Tikovic neb doktora z Dolních Kounic. Pří založení sboru bylo v naší obci 96 domů. Stejnokroj Stejnokroj byl pořízen celkově pro všechny členy 14. března 1898, čímž se docílilo levnějšího nákupu látky. Ušití bylo zadáno místním krejčím Antonínu Stokláskovi a Janu Mikuláškovi. Členové se zavázali svým podpisem, že výlohy vzešle nákupem látky a příprav ve tříměsíčních po sobě jdoucích lhůtách, tj. do jednoho roku bez odkladu zapraví. Každý člen. který chtěl mít oděv musel předem složiti 1,50 zl. jako zálohu, což se mu při poslední splátce vyrovnalo. Obnos k zakoupeni látky propůjčil sboru br. Josef Škorpík, obchodník. Hlídka Při valné hromadě dne 12. června 1904 byla již stanovena noční hlídka po obci, kterou navrhl Antonín Záděra. Hlídka byla stanovena na dva členy, číslo podle čísla, pakli jest v domě ženská sama nebo jiné ženské pohlaví, hasiči jsou ochotní za ně hlídku konat, za což musí z toho domu býti zaplacen poplatek 40 haléřů. Hlídka tato jest zachována sborem až do

15

Hasičská kronika – Svazek V – okres Brno – venkov (S – Ž) dnešního dne, koná se vždy 2 měsíce v roce po dobu žní. Poplatek již v dřívějších letech odpadl. Župa Sbor patřil do župy č. XVI, která byla zřízena dne 17. srpna 1890 při slavnosti 10 let trvání sboru v Rosicích za přítomnosti starosty ústřední jednoty dr. Illnera. V čele výboru byli následující bratři: Hynek Světlík - stavitel v Rosicích František Haslinger - náčelník sboru v Rosicích Václav Oharek - náčelník sboru v Říčanech Martin Pokorný - náčelník sboru v Ostrovačicích a 3 členové rosického sboru - František Franěk, Antonín Zhoř a František Táborský.

Župní výbor z r. 1898 Skladiště Jelikož obecní kůlna propůjčena pro hasičské nářadí nevyhovovala, bylo nutno pomýšleti na stavbu nového skladiště, což bylo dne 10. června 1909 oznámeno obecnímu výboru. Místo bylo vyhlédnuto na kovární a s majiteli ihned jednáno o odprodeji pozemků na místě samém. Pozemky byly zakoupeny od p. Františka Záděry Č. 29 a Jana Záděry Č. 59 za cenu 200,- Kč každému, to jest 400,- Kč.

Společné foto Hasičského sboru v Silůvkách 1906 . Tato fotografie byla pořízena za stodolou domu Č. 18 na Trávníkách, hasičské skladiště bylo v této době v obecní kůlně za mlatem obuvníka Jakuba Sládka, Sokolská 16. ležící zleva: Jakub Kubík, Prachatičky 104 Matěj Fráňa, Pod Lipami 80 Josef Konečný, Prachatičky 106 první řada sedící zleva:

16

Hasičská kronika – Svazek V – okres Brno – venkov (S – Ž) František Záděra, Anenská 29 (v civilu) Jan Mikulášek, Anenská 32 Tomáš Škorpík, Prachatičky 39 František Pipal, Anenská 53 Jan Slavík, Anenská 38 (v civilu) Josef Škorpík, Anenská 55 Václav Záděra, Anenská 44 (v civilu) František Beránek, Sokolská 57 Antonín Záděra, Anenská 18 Josef Pípal, Sokolská 68 Matěj Mikulášek, Anenská 32 (v civilu) prostřední řada stojící zleva: Stanislav Mikulášek, Prachatičky 107 Jan Čapek, Pod Lipami 4 Antonín Mikulášek, Anenská 114 Bohumil Štěrba, Anenská 37 František Jakš, Anenská 51 Jan Hledík, Na Rybníkách 93 Albín Slavik, Anenská 38 Jan Stehlík, Trávníky 11 Antonín Stoklásek, Pod Lipami 61 zadní řada zprava: Jakub Škorpík, Anenská 55 (v civilu) František Pazourek, Anenská 48 Jan Pazourek, Anenská 48 Matěj Hodovský, Na Rybníkách 89 Alois Záděra, Anenská 29 Antonín Pipal, Prachatičky 97 Václav Záděra, Anenská 21 Jan Mikulášek, Anenská 32 Ondřej Hran, Pod Lipami 5 Metoděj $tefan, Nádražní 180 Jan Kubik, Prachatičky 104 Při mimořádné valné hromadě konané dne 5. června 1911 bylo jednohlasně domluveno, aby se se stavbou skladiště započalo ještě letos. Stavba byla zadána zednickému mistru Leopoldu Suchánkovi z Prštic, za čtvereční metr hotové práce i s omítkou za 2,- Kč. Za dovoz materiálu na stavbu byly stanoveny následující ceny a to: 1.000 cihel 2,- Kč 1 fůra písku 30 hal. 1 fůra kamene 30 hal. Kámen byl zakoupen od Františka Sládka za 1,40 Kč za 1 m 3. Stavební dřevo bylo koupeno v Tetčicích na pile a vazba byla zadána zdejším tesařům za denní plat 3,60 Kč. 4 fůry dřeva dovezl z Tetčic František Dobrovodský č. 33 za obnos 15,- Kč. Stavba byla dokončena dne 1. prosince 1911, což si vyžádalo celkových výloh 3.026,31 Kč. Svěcení skladiště Svěcení skladiště a sochy sv. Floriána bylo stanoveno na 9. června 1912. Socha sv. Floriána byla dodána sochařem Antonínem Molíkem z Brna za 63,-Kč.

17

Hasičská kronika – Svazek V – okres Brno – venkov (S – Ž) Slavnostní svěcení skladiště provedl zdejší velebný pan Josef Hodovský, který tehdy působil jako kněz v Lulči. Slavnost se sboru znamenitě vydařila, jak nasvědčuje zachycený přiložený fotografický pohled. Hasičské nářadí bylo před slavností převezeno do nového skladiště. Obecní kůlna pak byla po čase prodána p. Jakubu Sládkovi, obuvníkovi, který si rozšířil vlastní domek.

Slavnostní svěcení nového hasičského skladiště 9. 6. 1912 velebným panem Josefem Hodovským

Umořování dluhu Jelikož měl sbor dosti velký dluh, byl nucen se starati, aby byl co nejdříve umořen. Proto pořádal taneční zábavy, plesy, každý rok veřejné cvičení, když ne v místě, tak ve vedlejší vesnici v Pršticích. V zimních měsících hrával divadelní představení sám neb společně s tělocvičnou jednotou Sokol a čistý zisk si dělili. O sehrávání divadel se zvlášť přičinil br. Matěj Fráňa, jednatel, za což mu sbor při výborových a členských schůzích vzdával zvláštní dík.. Dorost Roku 1913 byl u sboru 6. května zřízen hasičský dorost v počtu 17. Výcvikem dorostu byli pověřeni četaři Ondřej Hron a Tomáš Beránek, v pozdější době Václav Pipal a Stanislav Zoufalý. Dorost měl čapku a bílé kalhoty, které si pořídil každý sám. Světová válka V letech 1914-1918 řádila světová válka a tím trpěl náš sbor, neboť každým rokem odešlo více bratrů za novým povoláním. Odchodem bratří byl sbor tak zeslaben, že nemohl ničeho pořádati, neboť musel každý rok několikráte doplňovati volby novými členy. Odcházivší bratři se se sborem rozloučili, což jim bylo přítomnými přáno šťastného navrácení. Po čas války byly příspěvky narukovaným odpuštěny. Hned na začátku války nařídilo c. k. ministerstvo války, aby byla v každém hasičském sboru zřízena sanitní kolona a to s 10 členů a 3 náhradníků. Do této sanitní kolony se dobrovolně přihlásili následující bratři: Hledík František Jakš František Pípal František Stehlík Jan Stehlík Antonín Škorpík František Škorpík Josef Škorpík Tomáš Vašulín Karel Záděra Alois Z dorostu se přihlásili: Pípal Julius Pípal Tomáš Schoř Josef jako náhradníci v čas potřeby.

18

Hasičská kronika – Svazek V – okres Brno – venkov (S – Ž) V roce 1915 nařídilo c. k. hejtmanství, aby se sbor ujal cvičení mládeže od 16 roků. Tato akce ztroskotala, neboť žádný z mladíků se cvičeni nezúčastňoval a tím byl též náš dorost rozpuštěn. Převrat 28. října 1918 byla skončena světová válka a tím byl československý národ osvobozen, neb byla prohlášena Československá republika. Všechno vojsko na frontách se rozuteklo a rozjelo do svých vlastí, 7. listopadu 1918 byl uspořádán zdejší tělocvičnou jednotou Sokol v Silůvkách hudební průvod vesnici, kterého se zúčastnilo veškeré občanstvo a hasičsky sbor. V uspořádaném průvodě byla provolávána sláva republice a panu presidentu T. G, Masarykovi, který má největší zásluhu o osvobození českého národa. Předání skladiště obci V měsíci listopadu 1918 byl zaslán obecnímu výboru dopis, v němž sbor žádá o větší podporu na zaplaceni dluhů 1.330,- Kč a příslušný úrok, které váznou na hasičském skladišti. Obecní zastupitelstvo se usneslo dne 12. ledna 1919. že dluh zaplatí a skladiště si vezme do své správy, což se vše provedlo. Již v brzké době sbor poznal svou chybu, že dal obci skladiště, poněvadž se o ně žádný nestaral, místy bylo poškozeno a do skladiště obec ukládala koks pro otop školní budovy, Po dlouhém dopisováni s obci byl koks odstraněn a žádost o přepsáni skladiště sboru byla dne 12. července 1921 obecním výborem zamítnuta. Při valné hromadě dne 19. března 1922 bylo jednohlasně usneseno znovu žádat skladiště na obci. Obecní výbor přeci uznal naši žádost a ve své schůzi dne 3. května nechalo ni hlasovati, což bylo 7 hlasů pro přepsání skladiště sboru a 7 hlasů bylo proti. Pan starosta František Rapouch svým hlasem rozhodl, že skladiště patří sboru, tady bylo 8 hlasů pro a 7 proti. Ovšem k této věci se musí podotknouti. že bratři hasiči v obecním zastupitelstvu hlasovali proti svému požadavku. Přepis se provedl 30. prosince v roce 1922 v IvanČicích. Tak dostal sbor do rukou opět své vybudované hasičské skladiště. 25 let sboru Oslava 25 let trvání sboru byla provedena 2. července 1922. 13 bratrů se dočkalo tohoto vzácného jubilea. Bratři byli poděleni diplomy za svoji činnost ve sboru a přáno jim dlouhého žití, by se dočkali dalších hasičských sborových slavností. Slavnosti se zúčastnil náš zakladatel Rudolf Tichý, toho času inspektor československých státních drah v Praze, kterému byla udělena pocta jako čestný člen sboru a zaslán mu čestný diplom. Slavnosti se zúčastnily všechny okolní sbory, obecní zastupitelstvo a místní tělocvičné spolky Sokol a Orel. V 6 hodin ráno již vyšel sbor s hudbou do kostela v Tikovicích na mši sv. Od 10 do 12 hodin byly provedeny zkoušky se sekyrkami. Brzy po obědě byl sbor na svém místě, neboť vítal hostí u skladiště, kde se vše řadilo a ve 14 hodin byl společný odchod do vesnice, kde následovalo poplachové cvičeni, proslov a udělení diplomů bratrům, což bylo zakončeno prostným cvičením se sekyrkami a skupinou na žebři. Den k této slavnosti byl jako stvořen neb od rána pražilo slunce. Účast na této slavnosti byla slušná, neboť pokladník vykázal čistý zisk 1.470,- Kč. 25 let trváni sboru se dožili následující bratři: Beránek Tomáš Čapek Petr Fráňa Matěj Hodovský Matěj Mikulášek Jan

19

Hasičská kronika – Svazek V – okres Brno – venkov (S – Ž) Pipal Antonín Pipal František Pipal Tomáš Praks Antonín Stehlík Jan Stoklásek Antonín Škorpík Josef Záděra Václav I. sjezd v Praze I. sjezdu svazu dobrovolného hasičstva československého, který se konal pod protektorátem p. presidenta T. G. Masaryka v Praze ve dnech 28. června až 2. července 1923 se zúčastnili 4 bratři: Mikulášek Vladimír, Pipal Tomáš, Stehlík František a Zoufalý Emanuel. Jako vzpomínku na sjezd hasičstva jest přiložen obrázkový památník. Sjezd v Brně Za 2 roky po sjezdu v Praze byl uspořádán Moravskou zemskou jednotou hasičskou sjezd dobrovolného hasičstva v Brně ve dnech 3.-7. července 1925. Hlavního dne 5. července se zúčastnilo 10 bratrů v kroji a několik občanů v občanském šatě. Pohřební pokladna Pohřební pokladna sboru byla pořízena sborem 2. února 1923 při valné hromadě. Příspěvek byl stanoven na 5,- Kč jednou pro vždy, z čehož mají všichni členové při posledním doprovodu nárok na hudbu a zakoupení věnce. Po čase bylo sborem změněno, takže doprovod s hudbou odpadl pro finanční tíseň pokladny. Pohřební pokladna župní Naše župa Č. XVI zřídila pohřební pokladnu v roce 1924. do níž byli přijati všichni činní členové sboru bez rozdílu stáří za roční poplatek 12,- Kč. Pozůstalí po zemřelém bratru obdrží po jeho smrtí 1.000,- Kč, což v našem sboru byly již dva případy vyplaceny.

Fotografie hasičského sboru v Silůvkách v roce 1930 před budovou hasičského skladiště Nové župy V roce 1927 byla naše župa Č. XVI rozdělena na tři župy a to Č. XVI Boh. Šťastného, Č. 55 Rokosova a Č. 56 župa Pavlíkova. Župy byly rozděleny podle soudních okresů, náš sbor připadl k nové župě Č. 56 Pavlíkově do Ivančic. Požáry Do dnešního dne zasáhl sbor u 39 požárů, z toho 20 požárů bylo v naší obci. Prvního požáru se sbor zúčastni! v obci u Jakuba Kubíka a Josefa Konečného, kde shořely obytné domky, u Františka Dobrovodského mlat, u Ptáčků stodola, u Hranu u nádraží chlévy, na dráze vagon vlny, u Vyskočilů včelník, u Záděrů na dvoře, u Františka Dobrovodského stoh slámy, na silnicí auto Vika z Ivančic a 10 požáru lesních, které byly zapáleny ponejvíce od jisker vylétajících z lokomotiv.

20

Hasičská kronika – Svazek V – okres Brno – venkov (S – Ž) Přespolních požárů se sbor zúčastnil 19 a to 3 v Tikovících, 2 na Hlíně, 3 v Moravských Bránicích, 4 v Pršticích, 2 v Mělčanech, 3 ve Střelicích, 1 v Dolních Kounicich a 1 v Ořechovičkách. Nejhroznější požár byl v červnu v roce 1905 v Tikovicích, neb shořelo 5 stodol a obytné stavení byly zachráněny zdejším sborem. Požár na Hlíně se stal sboru osudným, neb cestou se vyvrátilo u stříkačky kolo, což bylo vzápětí nahrazeno kolem od obyčejného vozu a bylo dále pokračováno v jízdě. Sbor dojel k místu dosti pozdě, ale přeci ještě dosti zasáhl, neb uhájil chytající vedlejší domek. Váš žalov Během uplynulých 35 let veliký počet, to jest 34 bratrů ze sboru se odebralo do krajů, z nichž není návratu. Jsou to následující bratři: Beránek František Beránek Tomáš Červinka Martin Červinka František Fráňa Jan Hládek Václav Hron Václav ml. Hron Václav st. Kaman Tomáš Konečný Antonín Kubik Jan Kubík Josef Matuška Jan Mikulášek Karel Mikulášek Stanislav Nestrašil Tomáš Ondrášek Martin Pazourek František Pekárek Jakub Sládek František Smékal František Škorpík Václav Štefan Jan Štefan Stanislav Štefan Václav Štěrba Ambrož Urban Antonín Urban František Záděra Alois Záděra Antonín Záděra František Záděra Václav Zoufalý Josef Zoufalý Karel Záděra Alois, vojín pěšího pluku č. 8 padl ve světové válce na italském bojišti. obětoval svůj život za vlast a byl zasažen nepřátelským šrapnelem do prsou dne 1. července 1915. Veliký bol sevřel srdce všech, když smutná zvěst o jeho předčasném a hrozném skonu došla do obce.

21

Hasičská kronika – Svazek V – okres Brno – venkov (S – Ž) Litujeme ztráty jeho velice a dosud nás bolí, že jen vzpomínkou uctiti jsme mohli světlou jeho památku. Všem těmto bratřím. kteří předešli nás do oněch končin neznámých zachová sbor vděčnou a trvalou paměť. 1932 Přítomní slavnostní valné hromady dne 22. května 1932 v 10 hod. dopoledne v sále br. Tomáše Škorpíka při jubilejní slavnosti 35 let zdejšího sboru: Při slavnosti 35 let trvání sboru, která se konala dne 22. května 1932 byli odměněni diplomy následující bratři: Fráňa Matěj Hodovský Matěj Pipal František Praks Antonín Záděra Václav Stehlík Jan st. Diplomy jim předal br. župní vzdělavatel župy č. 56 Alois Klecker, za předneseného krásného projevu a bylo jim přáno všemi přítomnými, aby ve zdraví se dočkali dlouhého žiti a dalšího sborového jubilea. Slavnost se pořádala za pěkného počasí na návsi. Návštěva byla slušná a také byla finančně silné občanstvem podpořena. Při této slavnosti byly předvedeny všechny hasicí přístroje od ručního stříkače až po ten nejmodernější automobilový stroj, jaký se používá ve městech. Nové motorové stroje zapůjčila a předvedla zdarma firma Hrček & Neugebauer, továrna z Králova Pole, za vedení zástupce firmy p. Kališe. Výkon strojů byl obdivující, neboť ho obsluhovali jen dva lidé firmy, což při naší ruční stříkačce bylo zapotřebí 16 bratrů, aby zasáhla k požáru. Po několika minutách byli čerpáním znaveni a museli býti jinými bratry vystřídáni. Po této ukázce již sbor uvažovalo pořízeni nového motorového stroje. Volby V roce 1933 při valné hromadě sboru za přítomnosti 17 činných bratrů a 9 bratrů přispívajících byl zvolen nový výbor: starosta - Matěj Fráňa místostarosta - Jan Mikulášek náčelník - Ondřej Hron I. podnáčelník - František Jakš II. podnáčelník, jednatel - Stanislav Zoufalý vzdělavatel- František Stehlík pokladník - Emanuel Zoufalý novinář a pokladník pohřební pokladny - Jan Dobrovodský strojíř - František Dobrovodský Do smírčího soudu byli zvoleni Josef Škorpík, Karel Hökl a Jaroslav Škorpík. Tato valná hromada zplnomocnila nově zvolený výbor, aby jednal o zakoupeni nového motorového stroje. Při výborové schůzi dne 26. ledna 1933 bylo po dlouhé debatě bratry dojednáno, aby se zakoupil motorový přenosný agregát. který byl předváděn firmou. Po tomto ujednání byly vyžádány nezávazné písemné nabídky od firem Hrček & Neugebauer Královo Pole, Hasičské závody v Srně, Hiller Brno, Chotěboř, Stratílek Vysoké Mýto a J. Vystrčil v Telči. Nový stroj Dne 8. března 1933 při výborové schůzi byly přečteny nabídky všech firem a zjištěno, že firma Hrček & Neugebauer z Králova Pole nabízí stroj nejlacinější. Před zakoupením

22

Hasičská kronika – Svazek V – okres Brno – venkov (S – Ž) nabízeného agregátu bylo ujednáno, aby Matěj Fráňa, Ondřej Hran a František Stehlík zajeli k firmě a na místě výkon stroje posoudili. Po prohlédnutí stroje u firmy byla svolána členská schůze dne 7. dubna 1933, do níž byl pozván zástupce firmy J. Kalíš. Po dlouhé debatě a rozpravě bylo ujednáno zakoupiti přenosný agregát 26 HP se vším příslušenstvím a 400 m hadic se šroubením, vše za cenu 30.720,- Kč. Objednací list firmě podepsán a dodací lhůta stanovena byla 15. května 1933. Po dodání stroje byla provedena technická zkouška stroje nařízená Moravskou zemskou jednotou, která se konala dne 25. května za přítomnosti následujících br: Františka Lišky, Františka Hlavoně a Bedřicha Brázdy, za zkušební komisaře. Za firmu byli přítomní Vojtěch Vyskočil a Josef Franěk. Za obec starosta Matěj Hodovský a za sbor Matěj Fráňa a Ondřej Hran. Při provedené zkoušce nebylo shledáno žádných závad. Za dodaný stroj firma ručila jeden rok a také ji byla na tuto dobu zadržena částka 2.000,- Kč. Slavnost předání nového stroje sboru byla pořádána dne 9. července 1933 za protektorátu obecního zastupitelstva. Slavnost se dobře vydařila a také finančně byla pěkně podpořena. Přenosný agregát se po krátké době ve sboru neosvědčil a byly obavy, že bude vyžadovat v brzku opravy a také se stalo, že uvedením agregátu do chodu se chytl a počal celý hořeti, což přítomní bratři uhasili hadry, které byly po ruce. Ještě před vyplacením jednoroční záruky s firmou jednáno o záměnu tohoto stroje za stroj silnější. Firma sboru nabídla novou motorovou dvoukolovou stříkačku typ H. V. T. s motorem značky Tatra, vrtáni 80 mm, zdvih 95 mm, výkon 30/33 HP, chlazení vzduchem, počet válců 4. Záměna byla sborem schválena ze dne 19. 3. 1934. Firmě podepsána za příplatek 7.210,- Kč. Stříkačka byla firmou sboru dodána dne 23. 3. 1934 a agregát firmě vrácen dne 26. 3. 1934 autodopravcem V. Badinem z Moravských Bránic za poplatek 20,- Kč. Aby mohla býti firmě částka 7.210,- Kč zaplacena, byl sbor nucen si peníze vypůjčit u zdejšího záloženského spolku. Zkouška s novým strojem provedena nebyla, ale že se stroj dobře osvědčil a že ho bylo zapotřebí uznali všichni bratři a občané v brzké době, jak se sami přesvědčili. Povodeň Dne 1. srpna 1934 ve středu, kolem 16 hodiny se ukázalo na obloze několik mraků, několikráte se zablýsklo, zahřmělo, mraky se na obloze zvětšily a padající drobný déšť po měsíčním suchu se proměnil ve vydatný liják, který se stupňoval za hrozného hřmění tak, že se v brzku proměnil v průtrž mračen a po dobu dvou hodin jen se lily proudy vody z oblak. Voda ze všech stran se hrnula do vesnice, potok již dávno nestačil, proudy vody se draly do níže položených domu, chlévů, komor, sklepu, proudy vod lámaly ploty, bouraly zdi, kam jen voda mohla, tam také vnikala a vše ničila. Lidé se bránili jak jen mohli, naříkali, bědovali, plakali, dobytek ze zatopených stájí byl vyváděn, strachem ze stájí nechtěl jíti. Voda neustále stoupala tak, že místy po pás se chodilo ve vodě za silného lijáku a zachraňovalo se co se dalo. Po šesté hodině liják ustal, ale pršelo dále a voda pak po 7 hodině začala trochu klesati. Za hrozného zmatku a bědováni se veškeré občanstvo s hasičským sborem chopilo zachraňovacích prací, což vše nestačilo, ačkoliv obě stříkačky dobře pracovaly. Obec byla nucena volati o pomoc vojsko z Brna a hasičské sbory z okolních městeček a vesnic. Ze sborů se zúčastnily Ivančice, Oslavany, Moravský Krumlov, Ořechovičky, Střelice a Hlína. Též pracovní četa vojska od pěšího pluku Č. 106 přijela autem z Brna a zúčastnila se zachraňovacích prací. Celou noc se čerpala voda ze stájí, sklepů a dvorů za přispění všech sborů. K ránu cizí sboru a vojsko opustilo naši obec a náš sbor se stroji ještě celý den a celou noc čerpal vodu ze stáji, dvoru a sklepů. Lidé unavení, přemoženi prací, hladem, sotva chodili. Všichni utrpěli škodu, když ne na staveni, tak na šatstvu, nábytku atd. Pole byly zaplaveny, místy odplaveny, obecní rybník rozbourán a potok nově vybudovaný místy roztrhán a zpustošen. Na obytném stavení byl nejvíce poškozen Čeněk Štěrba. obchodník,

23

Hasičská kronika – Svazek V – okres Brno – venkov (S – Ž) kterému příval vod podemlel zeď, která spadla a následkem toho se zřítila, skladiště, chlévy a větší množství poživatin se zničilo. Obec Mělčany byla poškozena ještě více neb tam málo pršelo, ale náhlý příval vod z kopců zaplavil a potopil větší část obce a pobořil několik poblíž stojících domů kolem potoka. též několik kusů hovězího a vepřového dobytka se utopilo. Po zdoláni zachraňovacích prací v naší obci byl sbor ještě třetí den povolán do Mělčan, kde celý den čerpal vodu ze zatopených dvorů a Sklepů. Za tuto namáhavou a obětavou práci „K bližnímu ku pomoci“ byl sbor odměněn uznávacím diplomem od župy Č. 44 židlochovické Dr. H. Světlíka, Diplom jest umístěn v hasičském skladišti. Pohled na spoušť, kterou napáchala povodeň 1. 8. 1934 ve dvoře obchodníka Čeňka Štěrby, Anenská 39 Nádrž a leziště V roce 1935 byla zřízena nádrž na vodu v zahradě u potoka za skladištěm a hned na to pořídil sbor dřevěné leziště na sušení hadic. Dlouhé dřevo bylo koupeno u velkostatku na Hlíně a kratší kusy darovala obec ze svých lesů. Práci tesařskou provedl tesařský mistr Badin z Německých Bránic. Tyto stavby byly menšího rozsahu a také nevyžadovaly velkého nákladu, neboť většinou prácí a dovoz provedli bratři zdarma. V roce 1936 bylo sborem ujednáno oplotiti zahradu za skladištěm. Potřebné tyčky a příčky darovala obec a sloupky byly koupeny od p. Floriana Sládka. Práci provedli bratři zdarma Požáry Za uplynulých 5 let se sbor zúčastnil 6 požárů a to 2 v Dolních Kounicích a 4 v naší obci. Z toho byl 1 požár lesní, kde hořel obecni les v trati Vokloky, zapálený jiskrou od lokomotivy. Požáry u Vašulínů a Zoufalých byly v zárodku uhašeny a poslední požár byl stoh slámy za mlaty na Záhumenicích p. Škorpíka. Žalov V posledních 5 letech odešli na věčnost následující bratři: Čapek Petr Dobrovodský Tomáš z Prštic Jakš František Pipal Tomáš Ptáček Tomáš Stoklásek Antonín Světlík Vincenc C.P.O. Podle zákona Č. 82 ze dne 11. dubna 1935 a vládního nařízení č. 199 ze dne 18. října 1935 byla nucena obec zříditi v roce 1936 novou organizační složku .Civilní protileteckou obranu", která má pracovati společně s hasičským sborem, v čas potřeby pro případ války, aby mohla obec a občanstvo hájili a první pomoci v čas nebezpečí jim poskytovati. Velitelem C. P. O. byl určen okresním úřadem p. Karel Musil, řídící učitel. Adaptace skladiště

24

Hasičská kronika – Svazek V – okres Brno – venkov (S – Ž) Valnou hromadou dne 17. ledna 1937 bylo rozhodnuto o úpravě hasičského skladiště, ještě před slavností 40 let trvání sboru. Po delších debatách v několika schůzích se projednávajících bylo dojednáno, aby se skladiště adoptovalo tak, aby hasičským účelům vyhovovalo. Mimořádná valná hromada dne 4. dubna 1937 dojednala, aby byly ve skladišti zřízeny dvě světnice, jedna 3 x 3 m, která bude sloužiti pro výstroj nově zřízené organizační složky C. P. O. a druhá místnost 3 x 6 m bude jako sborovna pro konání schůzí. Zednické práce po vyžádání rozpočtu byly zadány staviteli Pavlíkovi ze Slřelic za denní mzdu. Potřebný materiál si musí obstarati sbor. Ostatní práce řemeslnické zadány řemeslníkům v místě a z okolních obcí. Rozpočet na celou úpravu byl vypočten na částku 8.000,- Kč a má býti uhrazen výpůjčkou u Záloženského a spořitelního spolku v Silůvkách. Jako dlužník navržen starosta sboru Matěj Fráňa a ostatní činní členové jsou jako ručitelé. Také bylo ujednáno, aby adaptovaná budova byla opatřena nový'm nápisem "Hasičský dům".

Fotografie hasičského sboru v Silůvkách pořízená při příležitosti 40 let trváni sboru v roce 1937 první řada sedící zleva: Stanislav Zoufalý, rolník, Anenská 27 Matěj Hodovský, rolník, Anenská 54 Ondřej Hron, železničář, Pod Lipami 5 Matěj Fráňa, úředník, Pod Lipami 80 František Jakš, rolník, Anenská 51 František Stehlík, úředník, Nádražní 147 Eduard Záděra, rolník, Anenská 44 prostřední řada stojící zleva: Antonín Stehlík, železničář, Prachatičky 107 František Záděra, rolník, Anenská 18 Jan Dobrovodský, rolník, Anenská 35 Antonín Prax, železničář, Trávníky 73 Václav Záděra, rolník, Anenská 21 František Pipal, rolník, Anenská 53 Emanuel Zoufalý, železničář, Anenská 195 Julius Cesar, železničář, 158 Jaroslav Škorpík, rolník, Anenská 22 Štěpán Stehlík, železničář, Sokolská 85 zadní řada stojící zleva

25

Hasičská kronika – Svazek V – okres Brno – venkov (S – Ž) Petr Sládek, kamelot, obecní dům, Prachatičky 41 Bohuslav Světlík, rolník, Na Rybníkách 50 Tomáš Pípal, rolník, Anenská 52 František Dobrovodský, železničář, Na Nivách 191 Eduard Zoufalý, rolník, Anenská 30 Vítězslav Škorpík, hostinský, Prachatičky 39 Václav Sládek, železničář, Pod Lipami 1 Jan Pazourek, železničář, Na Rybníkách 126 Památník dobrovolného sboru hasičského v Silůvkách s použitím textu t Františka Stehlíka zpracoval v listopadu 2006 Radek Neužil, Nádražní 116. 664 46 Silůvky, e-mail: radysek@gmaiLcom 110 let po založení, v roce 2007, proběhla rekonstrukce Hasičského domu na ulici Sokolská a hasiči získali nové moderní vybavení. V roce 2009 jsou členy zásahové jednotky: Velitel jednotky Radim Kominacký Velitel družstva Michal Průša Strojník Josef Šedrla Zástupce strojníka Jan Hlavoň Členové jednotky Pavel Dvořák, Rostislav Cesar, Petr Prax, Jaromír Fráňa, Jaroslav Kučera Náhradník Zdeněk Prax

Sivice

status: obec katastrální výměra: 7,25 km² počet obyvatel: 973 (1. pol. 2007) zeměpisná šířka: 49° 12’ 14’’

26

Hasičská kronika – Svazek V – okres Brno – venkov (S – Ž) zeměpisná délka: 16° 46’ 57’’ nadmořská výška: 278 m adresa obecního úřadu: Sivice 19 66407 Pozořice Oficiální web: http://sivice.cz První zpráva o Sivicích pochází z roku 1251, kdy Jeroným z Lomnice u Tišnova sděluje rychtáři v Brně, že částku, kterou mu dluží, zaplatí z desátek, které dostává ze své obce Sivic. První potvrzená zmínka o obci Sivice je doložena originálními pergamenovými listinami z roku 1317 psanými latinsky a opatřenými pečetěmi. V té době Kateřina, rozená z Deblína, vdova po Tasovi z Lomnice, zakládá před Brnem pod Špilberkem klášter svaté Anny. Dává mu patronátní právo kostelů v Ořechově a Šitbořicích, dále vsi Sivice, Velké a Malé Blažovice a Ořechovičky. Klášter vzniká na popud královny Elišky Přemyslovny, manželky Jana Lucemburského. V roce 1318 král Jan Lucemburský potvrzuje novému klášteru sv. Anny před Brnem vlastnictví poloviny vsí Sivic a Blažovic, kterou věnovala Geruše z Deblína své sestře Kateřině, vdově po Tasovi z Lomnice. Tyto listiny byly znovu potvrzeny 7. listopadu roku 1747 na prosbu kláštera sv. Anny v Brně. Před 30 letou válkou /1618 - 1648 / bylo postaveno v Sivicích 38 domů, k vesnici patřilo 976 měřic polí a 77 měřic vinic. Sivice, které měly výhodnou polohu, se na počátku 17. století značně rozrostly. Jednak se nacházely v blízkosti Brna, jednak tudy vedla cesta do Olomouce. Také měly příznivé poddanské poměry. V roce 1754 bylo zaznamenáno ve vesnici 50 domů, 7 lánů, 16 půllánů, 14 čtvrtlánů a 13 domkařů bez polí. Obci patřil téhož roku obecní dům, kovárna, pastouška, hostinec a zvonice. Kus lesa u Sivic, zvaný Hájek, patřil Blažovicím. Blažovští roku 1750 na Hromnice platili za používání lesa vrchnosti 2 zlaté, 40 krejcarů.Sivičtí platili vrchnosti za užívání panského lesa 30 zlatých také na Hromnice. Sivice sdílely spolu s Blažovicemi společný osud až do 2.5 roku 1782. V tomto roce zrušil císař Josef II. klášter dominikánek v Královské zahradě na Starém Brně. Tím ztratily Sivice svou dosavadní vrchnost. Roku 1824 koupil František Xaver, hrabě z Dietrichštejna, v licitaci od c.k. správy státních statků statek blažovský s patronátním právem za 96.050 zlatých. Kupní smlouva byla vyhotovena roku 1829. Ke statku blažovickému náležely v okrese Slavkov Blažovice a Sivice. Za osadou v lese se využívaly dva kamenné lomy, panský na stavební kámen, a singulární na silniční štěrk. V obci pracovaly také dvě cihelny, soukromá v trati polí Palegry a obecní, která byla zrušena roku 1862. Na Perku stála obecní sýpka. Po roce 1945 se začalo užívat označení místní národní výbor / MNV /, předseda MNV, rada a plénum MNV. Toto označení platilo až do roku 1989. Od roku 1990 se znovu vžila pojmenování starosta, obecní rada a obecní zastupitelstvo.

Sbor dobrovolných hasičů Založení hasičského sboru si vynutily časté požáry, které natropily mnoho škod. Požáry byly v minulosti velmi rozsáhlé, neboť domy a hospodářská stavení byla převážně ze dřeva, krytá slaměnými došky. Tak se stalo, že v roce 1869 shořelo v Sivicích najednou 51 domů a 16 stodol. Hasičský sbor v Sivicích byl založen na ustavující schůzi obecního výboru 22. července 1903 za předsednictví starosty obce Františka Tomance. Při založení bylo přihlášeno celkem 81

27

Hasičská kronika – Svazek V – okres Brno – venkov (S – Ž) členů - 27 činných, 54 přispívajících. Prvním starostou Dobrovolného hasičského sboru byl zvolen František Mazel. Prvním náčelníkem sboru Julius Báner a zbrojířem František Polach. Obec zakoupila ruční stříkačku na koňský potah od firmy Smékal a potřebné vybavení včetně uniforem a skladiště. V roce 1905 byl postaven na návsi dřevěný sušák na hadice a v roce 1910 nahrazen železným. Čtyřtaktní motor, který nahradil dosavadní ruční pohon, byl zakoupen nákladem 17.000 Kč v roce 1924. Nové motorové stříkačky o výkonu 1500 litrů za minutu v hodnotě 56000 Kč se naši hasiči dočkali až v roce 1932. Velitel: Miroslav Mazel Starosta: Stanislav Mrázek

Sokolnice

status: obec katastrální výměra: 11,34 km² počet obyvatel: 1881 (3. 7. 2006) zeměpisná šířka: 49° 7’ 5’’ zeměpisná délka: 16° 42’ 59’’ nadmořská výška: 207 m adresa obecního úřadu: Komenského 435 66452 Sokolnice Oficiální web: http://www.sokolnice.cz Obec Sokolnice se poprvé připomínají v roce 1350. V průběhu času prošly rukama mnoha vlastníků a posledními majiteli byl hraběcí rod Mitrovských. Ke zdejšímu panství patřily v r. 1750 vesnice Horákov, Kobylnice, Ponětovice, Sokolnice, Telnice a část Jiříkovic. K významným památkám patří zejména zámek, původně renesanční tvrz, s posledními úpravami v polovině 19. století ve stylu anglické gotiky. Za zámkem se rozkládá park s palouky a okružní cestou. Dnes slouží budova zámku jako domov důchodců. K dalším památkám patří kaplička sv. Václava z roku 1908, socha sv. Václava z 18. století a smírčí kříž Na Stráži z roku 1796. Za obcí, směrem na Kobylnice, se rozkládá Sokolnická bažantnice, ojedinělý komplex lužních a nížinných lesů, polokulturních luk a parkově upravených ploch.

Sbor dobrovolných hasičů Dobrovolný sbor hasičský byl založen roku 1892 a zakladateli byli: Aug.Bébar-učitel, Josef Raab-účetní v cukrovaru. Téhož času byl starostou obce Jakub Umlášek - Rolník. V obecní radě byli: Josef Daněk, Ignác Fasora a Frant.Nejezchleb - rolníci.

28

Hasičská kronika – Svazek V – okres Brno – venkov (S – Ž) Prvním předsedou byl Ant.Proskovec - ředitel cukrovaru, náčelníkem Frant.Dvořák - rolník a jednatelem Aug. Bébar - učitel. Sbor trvá 6 roků. Poté je předsedou Frant.Dvořák - rolník, náčelníkem Otokar Hamřík - příručí při velkostatku a jednatelem Aug.Bébar - učitel. Členy sboru jsou: Martin Brumla, Václav Burk, Alois Bělohoubek, Tomáš Brumla, Josef Čech, Ondřej Černý Joseg Cupák, Josef Čech, Josef Doležal, Frant. Doležal, Petr Doležal, Ant.Galle, Ant.Froněk, Mikuláš Haluza, Otokar Hamřík, Jan Hrouzek, Ant.Horák, Josef Kuda, Frant.Klíč, Josef Kušel, Aug.Krbílek, Fran. Kučera, Viktorin Macka, Josef Maštalíř, Frant.Mrkvica, Alfred Neubaruer, Aug.Nejezchleb, Jan Oprchal, Ant. Páral, Ondřej Popela, Viktorin Pavlíček, Frant.Podloucký, Vincenc Pustina, Josef Sigmund, Frant.Sekanina, Vincenc Sekanina, Frant. Sedlák, Karel Sekanina, Josef Sekanina, Václav Šmíd, Jakub Štefl, Josef Ustohal, Jan Umlášek, Josef Vykouřil, Josef Zelený a Frant.Žabrkotský. Sbor má 3 stříkačky, potřebné žebře, ostatní nářadí a pochodně hasičské, vše v úhrnné ceně 2500 zl., zúčastnil se 8 požárů. Skládal se při svém založení ze tří čet: z občanů sokolnických, zaměstnanců cukrovaru a z čety dělníků na velkostatku hraběte Mittrovského. Každá četa měla kolem 20 mužů. Tyto čety tvořily hasičský sbor pod společným velením, které bylo české. Jako zatímní zbrojnici a skladiště propůjčila obec hasičskému sboru klenutou sklepní místnost na staré škole, v čísle 34 a roku 1904 postavila hasičskouzbrojnici. V roce 1977 byla při příležitosti 85 let trvání sboru předána nová požární zbrojnice postavená v akci Z.Stavba této požární zbrojnice začala v roce1972 bouráním stodoly na č.48. Soutěže Naše jednota se každý rok zůčastňovala požárních soutěží. V roce 1962 na soutěži v Opatovicích, družstvo mužů svoji kategorii vyhrálo a postoupilo do dalšího kola. V roce 1966 se družstvo mužů zúčastnilo soutěže v Hodoníně. I družstva žáků se zúčastňovala soutěží, kde si vedli velice dobře. Žákyně TomašíkováMarta byla v okrese hodnocena na II. místě. V roce 1965 naše organizace obdržela putovní vlaječku "Nejlepší jednota okrsku“. V tomto roce získalo 14 členů odznak VP III. Družstva žen 15. května 1938 byla ustavena četa žen ve složení: Sekaninová Ludmila, Fasorová Josefa, Fasorová Františka, Čechová Anna, Sekaninová Anna, Poláčková Vlasta, Kiršová Marie, Hájková Anna, Husáková Emilie, Kadlecová Terezie, Dvořáková Marie, Černá Marie a Sovarová. Jako náčelnice byla jednohlasně zvolena Sekaninová Lidka a její zástupkyně Fasorová Josefa. V roce 1954 bylo založeno družstvo žen ve složení: Blažková B., Čechová L., Lorencová R., Zmrzlá L., Matulová E., Rožnovská, Kratochvílová, Burková,Svobodová. Velitelkou byla Lorencová R., která se zúčastnila kurzu velitelek. V roce 1987 bylo znovu utvořeno družstvo žen: Černá M., Černá L., Divácká A.,Sedláčková J. st., Sekaninová J. ml.

Stanoviště

29


status: obec katastrální výměra: 3,99 km² počet obyvatel: 340 (3. 7. 2006) zeměpisná šířka: 49° 14’ 26’’ zeměpisná délka: 16° 15’ 46’’ nadmořská výška: 505 m adresa obecního úřadu: Stanoviště 13 66484 Zastávka u Brna Oficiální web: http://www.stanoviste.cz Stanoviště je jednou z nejmladších obcí okresu Brno-venkov jsou Stanoviště - obec v západním cípu Rosicka. Ne svým vznikem, ale věkovým průměrem občanů, jak to ukázalo poslední sčítání lidu. Vesnice totiž existovala už ve 14. století. Dokazuje to historie - darovací listiny z roku 1327, kdy královna Eliška založila panenský klášter na Starém Brně. Mezi jinými darovala i obec Stanoviště tomuto klášteru. Od té doby patřila vesnice neustále mimo dobu husitských válek, kdy král Zikmund zastavil veškeré klášterní zboží, této církevní instituci. O původu jména obce se zachovala málo hodnověrná pověst: Po velké bitvě někde na blízku zde "stanula" vojska a učinila příměří. Od toho název Stanoviště. Obyvatelstvo se především zaměstnávalo v zemědělství a v dřívějších létech třetina docházela pěšky do rosických dolů. V minulém století ve Stanovištích doslova "kvetlo" hrnčířství. Dobré podmínky k tomu vytvořila místní naleziště kvalitní hrnčířské hlíny, zvané čistý hlínovec. Dokonce v některých místech se nacházel pravý kaolín. Dokladem někdejší hrnčířské tradice byly při opravách domů nalezené zbytky a pozůstatky starých hrnčířských pecí. V obci je také zvonice - drobná, výrazná stavba zlidovělých barokizujících forem a oktogonálního půdorysu. Střecha tvoří osmiboký stan s otevřenou oktogonální lucernou zastřešenou "cibulí".

Sbor dobrovolných hasičů V roce 1923 byl založen hasičský sbor. Vedení sboru svěřili řídícímu učiteli místní školy Františkovi Švarcovi. Ve funkci náčelníka mu byl nápomocen Jan Jelínek, prvním jednatelem byl Jan Staněk.

Střelice

30


status: obec katastrální výměra: 14,7 km² počet obyvatel: 2631 (3. 7. 2006) zeměpisná šířka: 49° 9’ 5’’ zeměpisná délka: 16° 29’ 23’’ nadmořská výška: 278 m adresa obecního úřadu: nám. Svobody 111/1 Střelice 66447 Střelice u Brna Oficiální web: http://www.streliceubrna.cz Nejstarší dochovaný písemný záznam pojmenování obce - Strzielcz - známe z latinské zakládací listiny kartuziánského kláštera z roku 1375. Naproti tomu písaři česky psaných dokumentů z 15. století užívají pojmenování Strylicz, Strzilicz i Strzielicz. V listinách ze 16. století přetrvává tvar Strzelicz nebo Strzelycz, který nacházíme i na již zmíněné nejstarší obecní pečeti z roku 1589. V německy psaných katastrech a jiných dokumentech ze 17. až 19. století používali vrchnostenští písaři forem Strzelitz, Strželitz, Střzelic i Střelitz. Tvar Strelitz nalezneme na staré farní pečeti s vyobrazením sv. Jiljí i na mapovém zákresu obce na mapě markrabství moravského od G. M. Tyrolského z roku 1692. Naproti tomu postrádáme spřežku - tz v některých starších zápisech ve farních matrikách i v nápisu na nejstarším střelickém zvonu z roku 1731, kde na jejím místě figuruje písmeno c - Strelic.

Sbor dobrovolných hasičů Žádná jiná organizace v naší obci nemá tak dlouhou tradici, proto bychom chtěli střelickým občanům přiblížit události, které toto dlouhé období naplnily. Vraťme se ale do doby, kdy ještě sbor nebyl založen. První zmínka o ohni ve Střelicích se datuje k 17. srpnu 1619, kdy protestantští buřiči vypálili a vyplenili obec. Roku 1740 vyhořela Malá stránka. Oheň vypukl v č.p. 75 (podle starého číslování, 91 podle číslování z roku 1877) u Sadílků a rozšířil se na celou ulici. Popelem lehlo i prušácké vojenské skladiště. Prušáci se domnívali, že oheň byl založen úmyslně a proto zajali a odvlekli do Pruska rychtáře a faráře, kteří se vrátili do Střelic až roku 1742. Roku 1749 vyhořela Kozí strana. Oheň vypukl v č.p. 27 (44) u Válků. Oheň se rozšířil na půl vesnice a popelem lehla škola i radnice, kde shořely všechny listiny a historické památky. Dne 24. srpna 1852 vyhořela opět Malá stránka. Oheň vypukl v č.p. 78 (96) u Josefa Němce a rozšířil se na 6 okolních domů a jednu stodolu. 4. června 1854 vyhořel dům pana Františka Komárka (u Dominků) č.p. 21 (41) na Kozí straně a shořelo dalších 8 přilehlých domků. 27. května 1860 vyhořel Trpín. Oheň. vypukl v č.p. 54 (72) u Františka Dlapky a jelikož bylo toho roku velké sucho rozšířil se oheň díky silnému větru na celý Trpín. Vyhořelo 18 domků. 15. února 1872 vyhořel dům Josefa Smutného (u Halexinků) č.p. 23 (43) na Kozí straně. 23. srpna 1873 vyhořel Dolní konec. Oheň vypukl v čísle 12 u Martina Kazdy a shořelo 6 hospodářských stavení. V domě č.p. 8 uhořela žena jménem Kuglerka. 4. října 1890 vypukl oheň v č.p. 5 u Jana Smutného a shořelo i sousední stavení Martina Švestky č.p. 6, kde uhořel dobytek v hospodářských staveních. 24. prosince 1894 vypukl oheň v č.p. 29 u Vincence Gregory a shořel též sousední dům č.p. 28 Jana Vidláka. To je soupis požárů, které se udály v naší obci před založením hasičského sboru. Již v roce 1892 se pomýšlelo na založení hasičského sboru. Od hasičského sboru v sousedních Ořechovičkách byly vypůjčeny stanovy, potřebné ke vzniku hasičského sboru. Po vypracování stanov podle vypůjčeného vzoru byly tyto odeslány ke schválení. Ale Z.Ú.J.H (Zemské ústředí jednoty hasičské) vrátilo stanovy k přepracování, protože stanovy z Ořechoviček již byly zastaralé. Stanovy se

31

Hasičská kronika – Svazek V – okres Brno – venkov (S – Ž) přepracovávaly celkem třikrát, ale stále byly ke schválení nezpůsobilé. Tyto okolnosti vedly k zániku myšlenky na založení sboru. Ale požár z prosince roku 1894 opět oživil otázku vzniku hasičského sboru , ale bohužel k jeho založení opět nedošlo. Až v roce 1897, při schůzi čtenářsko-pěveckého spolku "Kollár", dal návrh pan učitel Josef Goldbach, aby do Střelic byli pozvání členové hasičského sboru z Bosonoh a župní hasičský přihlížitel p. Krčmář ze Židenic, aby v přednášce promluvili o významu hasičského sboru pro obec a její obyvatele. Celé akce se ujal pan učitel Reihold Kellner ve spolupráci s panem Petrem Novákem, který byl toho času starostou obce. Rok 1898 je prvním mezníkem hasičského života ve Střelicích. Koncem toho roku byl založen hasičský sbor s názvem "Jubilejní Hasičská jednota". Nové stanovy byly zaslány ke schválení na Okresní úřad a byli zvoleni tři členové prozatímního výboru - Tomáš Antoš č.p. 98, Tomáš Smutný č.p. 1 a Reinhold Kellner. Stanovy byly schváleny a 1. dubna 1899 se uskutečnily první volby do vedení hasičského sboru s tímto výsledkem: •starosta - p. Petr Novák č.p. 2 •místostarosta - p. Tomáš Sadílek č.p. 91 •pokladník - p. Václav Kazda č.p. 102 •jednatel - p. uč. Josef Goldbach •náčelník - p. učitel Reihold Kellner •I. podnáčelník - p. Tomáš Smutný č.p. 51 •II. podnáčelník - p. Josef Vávra č.16 Členskou základnu tvořili tito zakládající členové: •I. četař stříkačníků - Jakub Joukal •II. četař stříkačníků - Tomáš Perna •I. četař lezců - František Chloupek •II. četař lezců - František Brykner •I. trubač - Jan Kamenický •II. trubač - Jan Dlapka •III. trubač - Josef Kazda •Lezci - František Antoš, Julius Antoš, Jan Holešovský , Tomáš Holešovský, Antonín Januš, Jakub Perna, Jan Perna, Václav Švestka, Eduard Vinčara •Stříkačníci - Jan Brabec, František Dlapka, František Dubčík, Jan Hejman, František Holešovský, Ignác Janíček, Tomáš Kamenický, Josef Kazda st., Josef Kazda ml., Jan Konicar, František Růžička, Jakub Sadílek, Jan Sadílek, Jakub Stejskal, Jan Stoklásek. Technické vybaveni hasičského sboru tvořila stříkačka starého systému, 20 m starých hadic, 2 háky se špicí a několik kopáčů. Tyto věci byly uskladněny ve staré škole (později potravní spolek "Snaha") v dřevěné boudě. Obuvník p. Josef Vávra (č. 16) stříkačku opravil a udržoval v provozuschopném stavu. 12. července 1899 poprvé zasáhl hasičský sbor při požáru u p. Jana Nováka č.133 v ulici Na hrázi. 22. července 1900 se přihnala velká bouřka. Voda vystoupila z břehů místního potoka a zaplavila Dolní konec. Voda odnesla všechno dřevo připravené na vazbu Obecního hostince, dnešní Obecní dům, který se právě tehdy stavěl. Voda strhla i všechny lávky přes potok. V č.p. 52 za kostelem u p. Josefa Smutného voda podemlela břeh, který zasypal husy a prasata. Lidé před valící se velkou vodou zachraňovali dobytek a odváděli jej do bezpečí. Nebylo pamětníka, který by si takovou povodeň pamatoval. V roce 1901 se postavilo hasičské skladiště na místě stávající obecní pastoušky nákladem 900 korun. Obrázek tohoto původního hasičského skladiště byl uveden v minulém čísle Střelického zpravodaje na titulní straně. Skladiště mělo rozměry 8,5m x 6,25m o výšce 3,2m. Na střechu byly použity pálené tašky a ve štítě byla umístěna socha sv. Floriána - patrona hasičů. Sbor dobrovolných hasičů uspořádal slavnost k otevření hasičského skladiště, které bylo postaveno necelé tři roky po zahájení činnosti sboru. K novému skladišti přijeli členové sboru od domu p. Josefa Vávry (č.p. 16) na stříkačce. Slavnost zahájil starosta obce p. Tomáš Smutný č.p. 1 a

32

Hasičská kronika – Svazek V – okres Brno – venkov (S – Ž) odevzdal klíče od skladiště náčelníkovi panu učiteli Reinholdu Kellnerovi. V témže roce byly od kolářského mistra p. Pospíchala ze Střelic zakoupeny 2 přistavovací žebře. 21. května 1902 v domě č.p. 172 Ve dvoře začal hořet trám zazděný v komíně. Díky rychlému zásahu se podařilo oheň uhasit a zabránit další větší škodě na majetku. Tohoto roku se zakoupila stříkačka systém Smékal, 1 sací koš, 2 kočárové svítilny, 3 klíče na šroubování hadic a 2 lejty na vodu. 16. dubna 1903 u p. Josefa Januše (č.p. 20) vypukl oheň. Rychlý zásah hasičů zabránil rozšíření ohně na sousední stavení. 28. dubna téhož roku hořel les na Nebovidském kopci a shořelo 3/4 míry lesa. 13. července 1903 ráno vypukl požár ve stodole p. Jakuba Holešovského (č.p. 53) a rozšířil se na stodolu p. Františka Konicara (č.p. 54). Dělníci jdoucí do práce zpozorovali oheň a přišli pomoci s hašením. Na likvidaci ohně se podílelo přes 20 členů sboru. K požáru přijeli i hasiči z Bosonoh, ale jejich pomoci už nebylo zapotřebí. Shořel fukar, šrotovník, řezačka na sečku a žentour. Lezec Jakub Perna si poranil palec na ruce a několik nářadí bylo poroucháno. Dne 17. června 1903 vypukl oheň na Kozí straně u p Jana Švestky (č.p. 45) a vyhořela dřevěná stodola a mlátička. Datum 20. června 1903 se nezapomenutelně vrylo do paměti našich dědů a otců. Ráno o půl sedmé oznamovali trubači a zvon požár. Hořela dřevěná stodola u p. Jana Války (č.p. 55). Když byl požár uhašen a záchranné práce ukončeny, bylo opět troubeno na poplach. To začala hořet druhá dřevěná stodola u p. Jakuba Války (č.p. 82) a oheň se objevil i na stodole p. Václava Šafránka (č.p. 83). Místní hasiči přemístili stříkačku s hadicemi a nářadí na místo požáru a začali hasit hořící stodoly. Přilehlou stodolu p. Václava Novotného se podařilo uchránit před ohněm. K ohni dojeli i hasiči z Bosonoh a pomohli uhasit šířící se oheň. Velké nebezpečí způsobovaly dřevěné trámy, které se řítily a ohrožovaly hasiče při hašení. Důvod vzniku ohně se nepodařilo zjistit, ale bylo podezření, že oheň někdo zakládá úmyslně. Lidé vytahovali ze stodol hospodářské stroje, odnášeli otýpky slámy dále od stavení a čekali co bude následovat. Obec zřídila hlídku (6 mužů, z toho dva hasiči), ale přesto začalo o třičtvrtě na jednu po poledni znova hořet. Tentokrát hořela dřevěná stodola p. Tomáše Války (č.p. 39). Hasiči z Bosonoh, kteří se už vraceli, zaslechli v Troubsku zvon, který oznamoval další požár a vrátili se na pomoc. Unaveným hasičům pomáhala široká střelická veřejnost. Po uhašení ohně prolétla obcí zpráva, že děvečka, která šla pro slámu do stodoly pana Tomáše Smutného (č.p. 1 ) - starosty obce, našla ve slámě střelnou bavlnu a hlavičku sirek. Vše bylo připraveno k založení ohně. Četníci začali vyšetřovat vše co souviselo s požáry. Dne 22. června 1903 o třičtvrtě na sedm ráno se opět ozvala trubka, která oznamovala požár stohu slámy u p. Jana Valky (č.p. 57), kterou si vyvezl ze stodoly na zahradu z obavy před požárem. Sotva hasiči dokončili záchranářské práce, byl hlášen další požár na druhém konci obce. Zde hořely dvě stodoly v č.p. 26 a 27 pánů Martina a Josefa Drimlových. K tomuto ohni přijeli také hasiči z Bosonoh. 27. června byly likvidovány další tři požáry. Hořely stodoly p. Josefa Smutného (č.p. 23) a Jana Švestky (č.p. 22). Sotva byl požár uhašen, začalo hořet Na hrázi u pana Jana Perny (č.p. 129), kde vyhořelo kromě stodoly i obytné stavení. Díky silnému větru se oheň rozšířil na dům č.p. 127 pana Josefa Smutného, který celý vyhořel. Sousední domy p. Františka Smutného a p. Františka Holance byly s velkým úsilím hasičů zachráněny. K tomuto ohni byli voláni i hasiči z Rosic a Tetčic, ale než tyto sbory dojely, byl oheň uhašen. Sotva hasiči z Rosic a Tetčic odjeli, začalo hořet na Dolním konci. Hořela dřevěná stodola p. Josefa Drimla (č.p. 13). S likvidací ohně pomohli našim hasičům opět hasiči z Bosonoh. Tyto události hýbaly s celou obcí. Jeden podezíral druhého, Byly zesíleny hlídky, ale stále hořelo. Dne 30. června o třičtvrtě na sedm ráno byl opět vyhlášen poplach. Hořelo v č.p. 130 u pana Václava Nováka Na hrázi. Vyhořelo celé stavení. Žena, která pásla krávy na zahradě u pana Kozla (č.p. 125) si všimla chlapce, který utíkal zmolou do Trpína. Upozornila na to starostu obce p. Tomáše Smutného, který chlapce přivedl na radnici k výslechu. 13ti letý R.S. se přiznal a uvedl, že když hořelo, odpadlo vyučování a on nemusel chodit do školy. Nyní nastal klid. Škody byly vyčísleny na 11.780 korun v tehdejší cenové úrovni. V roce 1904 se

33

Hasičská kronika – Svazek V – okres Brno – venkov (S – Ž) odstěhoval ze Střelic do Slatina zakládající člen a náčelník sboru bratr Rainhold Kellner a novým náčelníkem byl zvolen bratr Antonín Chloupek. 11.1.1905 byl zpozorován požár u p. Jana Kamenického (č.p. 71) v Trpíně. Chytil trám zazděný v komíně, ale díky rychlému zásahu nevznikla velká škoda. V roce 1905 bylo uspořádáno první veřejné cvičení, kde střeličtí hasiči ukázali, co všechno ovládají a jakým technickým vybavením disponují. V témže roce bylo zakoupeno 40 m hadic a další hasící stroj - berlovka. Jaký význam mělo zakoupení dalšího stroje se ukázalo 1.11.1906, kdy hořela hospoda a chlévy p. Svobody. Tento oheň byl likvidován ze dvou stran a tím se snížila celková škoda na staveních. V tomto roce také zemřel bratr František Dlapka, jeden ze zakládajících členů sboru, který svou obětavou prací byl příkladem pro další generace střelických hasičů. Sbor se snažil zdokonalovat ve své činnosti a k tomu potřeboval stále nové a nové vybavení. V roce 1907 bylo zakoupeno dalších 40 m hadic, 5 pracovních obleků, 4 dvouhlasé trubky a pět mosazných píšťal. V roce 1911 byl koupen dodavač vody s příslušenstvím, 2 koncové hadice, 80 m výpustných hadic, 2 díly sacích hadic a jeden sací koš. V roce 1908, kdy sbor oslavil 10 let svého trvání, bylo nutno provést opravu staré stříkačky, leziště a skladiště. V roce 1909 zemřel další ze zakládajících členů a to Jan Kamenický, který ve sboru zastával funkci trubače. O práci v hasičském sboru začínal být velký zájem mezi střelickou mládeží a proto v roce 1910 byl založen hasičský dorost. V roce 1914, po vypuknutí první světové války, bylo nuceno narukovat do císařské armád 13 členu sboru: Antonín Antoš, Josef Antoš, Rudolf Antoš, Antonín Dufek, Josef Dufek, Jakub Holešovský, Tomáš Holešovský, František Januš, Michal Kazda, Antonín Smutný, Vladimír Moreso, František Švestka a Josef Švestka. Snížením členské základny se snížila i činnost sboru. V roce 1916 byli členové sboru nuceni odstranit leziště z bezpečnostních důvodů, protože bylo v dezolátním stavu a nebyly peníze na jeho řádnou údržbu. Střelický sbor pomáhal s likvidací požáru i v okolních vesnicích Troubsku, Nebovidech, Ostopovicích, Radosticích a Omicích. Střeličtí hasiči podporovali založení nových hasičských sborů v Nebovidech a Radosticích. Proto provedli 25.6.1921 veřejné cvičení v Nebovidech a na podzim téhož roku v Radosticích. 29.6.1927 při oslavě 30. let trvání místního hasičského sboru byla slavnostně převzata motorová stříkačka od firmy Mrček a Neugebauer v hodnotě 42.000 Kč. Od roku 1898 do roku 1933 se sbor rozrostl na 104 členy. V hasičském sboru pracovalo i šest žen. (Ludmila Chloupková, Marie Holešovská, Marie Švestková, Marie Rozmarínová, Bohuslava Nováková, a Marie Smištíková.) V roce 1934 pro úplnou schátralost bylo zbouráno hasičské skladiště a na témže místě se začalo budovat nové, větší skladiště o rozměrech 13 x 10 m s věží na sušení hadic. Stavbu provedl stavitel Martin Pavlík, vazbu a veškeré tesařské práce provedl pan Tomáš Smutný - tesařský mistr. Hasičské skladiště bylo postaveno nákladem 27.600 Kč. 16. září 1934 bylo skladiště slavnostně otevřeno. Slavnost začala ráno mší svatou ve farním kostele. Z kostela šli členové sboru průvodem k pomníku padlých, kde byla uspořádána posmrtná vzpomínka bratří a vojínů zemřelých v první světové válce. Od pomníku šel průvod ke skladišti, kde se slavnostně umístila socha sv. Floriána - patrona hasičů - do výklenku v průčelí skladiště. Slavnost zahájil bratr Stanislav Rozmarín, dále s proslovem vystoupil starosta obce pan Antonín Novák, který vyzdvihl práci hasičského sboru. Slavnost byla ukončena umístěním hasičského nářadí do skladiště. V roce 1936 byl inventář sboru rozšířen o 12 lopat, 6 krompáčů a 6 plynových masek. 30.1.1942 vznikl z neznámé příčiny požár v domě pana Josefa Perny (č.100). Oheň byl tak velký, že bylo nutno požádat o pomoc i městský hasičský sbor z Brna. Rozšíření ohně na další stavení se zabránilo, ale dům se zachránit nepodařilo. V polovině května 1942 vznikl požár "Na reglách" od projíždějící lokomotivy. V září 1943 musel sbor zasahovat při požáru vagónu na střelickém nádraží. V prosinci téhož roku opět hořel vagón s dřevem. Zřízením Protektorátu Čech a Moravy - 15.3.1939 - byla činnost sboru úřady omezena. Škody na majetku při osvobozování naší obce byly nedozírné. Jako první shořela stodola Václava Novotného - rolníka (č. 84) a to 19.4.1945 v 7,00 hod ráno. O necelou hodinu lehl popelem

34

Hasičská kronika – Svazek V – okres Brno – venkov (S – Ž) dům pana Tomáše Antoše (č.p. 98). Hasiči sice přispěchali na pomoc, ale pro boje v obci museli od hašení upustit. Před polednem vyhořela kovárna pana Bedřicha Ondráčka (č.p. 354) a odpoledne vyhořely stodoly pana Tomáše Šafránka (č.p. 7), Josefa Švestky (č.p. 8), Vincence Šafránka (č.p. 9), Tomáše Šimka (č. 10), Marie Kazdové (č.p. 11 ), Josefa Drimla (č.p. 13) a Jana Vašulína (č.p. 15). Po 19 hodině za těžkého dělostřeleckého bombardování vyhořela rolnická usedlost Vincence Antoše (č.p. 89). V pátek 20.4.1945 vyhořela stodola pana Josefa Šafránka (č.p. 83).Večer vyhořel domek pana Jana Antoše (č.p. 148), domek pana Jaroslava Tihelky (č.p. 308), rolnická usedlost pana Jana Vašulína (č.p. 196) a domek pana Jakuba Póla (č.p. 136). V sobotu 21.4.1945 byla dělostřeleckým granátem zapálena Malá stránka a ulice Na hrázi, kde vyhořely stodoly i obytná stavení. 24.4.1945 vyhořely domky Josefa Januše (č.p. 19) a Martina Kazdy (č.p. 221 ). Také byla poškozena obecná škola. Stopy války byly znát i na hasičském skladišti, kde byly zničeny veškeré stroje, výzbroj i výstroj. Vše, co bylo zbudováno, roky práce, úsilí a odříkání přišlo nazmar. Další etapa života hasičského sboru se začala odvíjet po ukončení války v květnu 1945. Díky bratru Jaroslavu Štveráčkovi, kterému se podařilo kolem sebe seskupit mladé muže, se podařilo navázat na tradici svých otců. Heslo "Bohu ku cti, lidem ku pomoci" bylo mottem i pro tyto těžké chvíle po skončení druhé světové války. V poválečném období se sbor podílel na likvidaci požárů s minimálním vybavením a bez příslušné požární techniky. Vše bylo zničeno válkou. 7. července 1946 vypukl požár v obytné budově u Jana Války (č.p. 39) od blesku při velké bouřce. Na pomoc našemu sboru přijely sbory z Brna a Lískovce, které vlastnily hasící techniku. S likvidací požáru pomáhala i střelická veřejnost, ale přesto škody byly velké. Shořelo téměř vše, kromě stodoly. 8. srpna 1946 se vzňal vagón s nábytkem na střelickém nádraží. Zde také zasáhl sbor bez techniky a na pomoc byl povolán hasičský sbor z Brna. V průběhu roku 1946, za finanční pomoci obce, se započalo s opravou zbrojnice a byla pořízena nová výzbroj a výstroj. Dne 5. října 1947 bylo uspořádáno slavnostní předání autostříkačky hasičskému sboru. Autostříkačka byla zakoupena Místním národním výborem ve Střelicích od firmy Biochema za 120.000 Kčs. Koncem roku 1947 se vzdal velitel sboru br. Štveráček Jaroslav (kovářský mistr) své funkce. Velitelem sboru byl zvolen 1. ledna 1939 a vedl sbor v těžkých chvílích protektorátu čestně a svědomitě. Novým velitelem sboru byl zvolen 4. ledna 1948 br. Ladislav Horký (č.p. 258). Na valné hromadě konané 6. června 1948 na slavnost 50. let trvání sboru byl br. Jaroslav Štveráček jmenován čestným velitelem střelického sboru. Této slavnostní schůzi se zúčastnil zakládající a čestný člen našeho sboru br. Reihold Kellner, kterému bylo předáno vyznamenání za padesátiletou práci v Hasičské jednotě. Totéž vyznamenání bylo předáno zakládajícímu členu a čestnému starostovi br. Petru Novákovi (č.p. 16) a zakládajícímu členu br.Františku Holešovskému (č.p. 76). Další ocenění obdrželi za čtyřicetileté služby v Hasičské jednotě tito členové: br. Antonín Švestka (č.p. 294), br. Jan Liška (č.p. 47), br. Petr Novák ml. (č.p. 22), br. František Dlapka (č.p. 107), br. Antonín Dufek (č.p. 106), br. Antonín Škoda (č.p.109), br. Michal Kazda (č.p. 85), a br. Jakub Holešovský (č.p. 27). Od roku 1949 prováděl náš sbor pravidelné preventivní prohlídky v celé obci. V letních měsících byly stavěny žňové hlídky a prováděly se praktická cvičení. V roce

35

Hasičská kronika – Svazek V – okres Brno – venkov (S – Ž) 1953 byl sbor dobrovolných hasičů přejmenován na Místní jednotu československého Svazu požární jednoty. V roce 1954 obdržela naše jednotka pojízdnou stříkačku PS8 s plným vybavením. Byla doplněna výstroj cvičnými stejnokroji a gumovou obuví. V srpna 1956 započaly práce na opravě zbrojnice. Oprava byla zaměřena na vyztužení stropu nad garáží. V roce 1957 se začal přepracovávat půdní prostor požární zbrojnice na klubovnu a v následujícím roce 1958 byl zřízen nový vchod do zbrojnice z boční strany, dále byla dostavěna šatna, chodba, schody do klubovny a opravena venkovní fasáda. Vše bylo upraveno a připraveno na oslavu 60. let trvání hasičského sboru ve Střelicích. V roce 1960 obdržel náš sbor nový vůz TATRA 805 s kompletním vybavením a pro družstvo žáků bylo zakoupeno deset teplákových souprav a další drobná výstroj. V září 1964 došlo k požáru stohu slámy za Vršovicemi, který patřil JZD Střelice. Oheň, který založily děti nešlo nijak uhasit a proto záchranářské práce byly zaměřeny proti rozšíření ohně. 4. dubna 1967 vypukl lesní požár na Bučíně, který způsobil velké škody na lesním porostu. Dne 10. června 1967 se vznítila lokomotiva na střelickém nádraží. Požár zlikvidoval náš sbor, bez pomoci jiných sborů. 24. února 1968 vypukl požár v ubytovně na stavbě Benziny. Ubytovna byla dřevěná a oheň způsobila vadná instalace komína. Díky rychlému zásahu nevznikla velká hmotná škoda. 12.dubna byl opět hlášen požár lesa na Bučíně. Tentokrát byl požár za 40 minut lokalizován bez větších škod. 6. července 1968 byl zapálen od projíždějící lokomotivy strážní domek (č.p. 181), kde bydlel pan Ladislav Gregora. Hašení požáru se účastnilo 5 sborů. 9. června 1970 došlo v naší obci ve večerních hodinách k velké průtrži mračen. Voda vystoupila z břehů potoka a zaplavila nejen sklepy, ale i hospodářská a obytná stavení. Následky povodně se podařilo zlikvidovat až po třech dnech namáhavé práce. 31. července 1974 byl hlášen požár rodinného domku v Trpíně, který vlastnil pan Peška. K hašení ohně musel být přivolán i sbor z Brna. Celkové škody na obydlí byly velké. V roce 1975 začínal růst zájem o hasičské dění mezi střelickou školní mládeží, které se ujal tehdejší velitel sboru br. Antonín Vidlák. Tak vznikla dvě družstva žáků - mladší a starší, která se učila všemu, co naplňuje hasičský život. Díky obětavé práci br. Antonína Vidláka a br. Jaroslava Štveráčka se obě družstva rychle zdokonalovala v praktickém cvičení a od roku 1976 se začala zúčastňovat soutěží, ve kterých podávala velmi dobré výsledky. Dne 10. června 1977 tyto družstva předvedla ukázku zásahu na hřišti Sokola žákům střelické školy. Jak důležitá byla práce s mládeží se ukázalo v pozdějších dobách. V roce 1981 vzniklo družstvo žen, které začal cvičit br. Jaroslav Štveráček. Děvčata byla učenlivá a dobré výsledky se brzy dostavily. V roce 1982 družstvo žen postoupilo do III. kolo celostátní soutěže v požárním sportu do Strážnice, když předešlé I. a II. kolo vyhrály. Zde se naše ženské družstvo utkalo s 18 nejlepšími družstvy naši republiky. Konečné druhé místo je největším úspěchem v historii našeho sboru. V roce 1985 začal náš sbor realizovat plán výstavby víceúčelové požární nádrže. Bylo vybudováno vnější oplocení, provizorní oplocení bazénu a byl upraven vstup do bazénu. Starost a péče o provoz koupaliště naplňuje naši činnost každý rok dodnes. Bylo nutno zbudovat čistící stanici, šatny a stánek s občerstvením. Výsledkem dlouholeté náročné práce je koupaliště, které nám může závidět celé okolí. Kromě koupaliště se začalo v roce 1985 s přístavbou garáže. Práce probíhaly díky obětavosti našich členů rychle a tak 1. června 1986 se slavnostně tato garáž otevřela. V roce 1981 náš sbor poprvé uspořádal soutěž v požárním sportu a v této činnosti pokračuje každý rok. V květnu 1985 byla soutěž poprvé uspořádána jako Soutěž o putovní pohár. Tato tradice přetrvává dodnes a je nutno dodat, že je pořádána na velmi dobré úrovni jak dosaženými výsledky, tak i technickým zabezpečením. Soutěž, která se každoročně koná na přelomu jara a léta, je pro naši obec události, na kterou se těší nejen naši členové a příznivci, ale i široká střelická veřejnost. V současné době má střelický sbor 95 členů. Po technické stránce sbor disponuje cisternou značky TATRA T138, AVII a ŠKODOU 1203 pro přepravu osob a drobné výzbroje. Také výstroj pro zásahovou jednotku je na vysoké úrovni. V letošním roce probíhá generální oprava hasičky. Předělává se celý interiér a pokračují i vnější úpravy na

36

Hasičská kronika – Svazek V – okres Brno – venkov (S – Ž) budově. Sbor dobrovolných hasičů se podílí i na kulturním životě naší obce. Pořádá tradiční Mladé a Staré hody, letní noc ve spolupráci s mysliveckým sdružením a koncerty dechových kapel. Závěrem chce výbor Sboru dobrovolných hasičů ve Střelicích poděkovat tichou vzpomínkou těm, kteří stáli u zrodu hasičského sboru, ale i těm. kteří navázali a udržují dodnes tradici našich dědů a otců. Heslo: "Bohu ku cti, lidem ku pomoci" ať je nám stálou výzvou i pro další léta činnosti našeho sboru.

Svatoslav

status: obec katastrální výměra: 8,47 km² počet obyvatel: 422 (3. 7. 2006) zeměpisná šířka: 49° 17’ 55’’ zeměpisná délka: 16° 18’ 19’’ nadmořská výška: 482 m adresa obecního úřadu: Svatoslav 113 666 01 Tišnov 1 Oficiální web: http://www.svatoslav.cz Svatoslav nebo také Svatoslava, jak se jí říkávalo v dobách dávnějších, je ve svém historickém významu menší obcí, ležící na jižním Svahu vrchu Kamenný v blízkosti Bílého potoka, stranou od hluku světa, obchodních cest i historických událostí. Je obcí prastarou, což dokazují první zmínky z roku 1240, ve kterém již byla Svatoslav významnou farní obcí patřící tehdy pod tišnovský cisterciánský klášter, se kterým byla pod ochranným právem zeměpanského hradu Veveří.

Sbor dobrovolných hasičů Ve Svatoslavi byl založen hasičský sbor v roce 1894. U jeho počátků stál rolník a tehdejší starosta obce Josef Valla, farář František Koudelka s dalšími rolníky a řemeslníky. Prvním starostou byl Šimon Pokorný, náčelníkem Josef Valla a jednatelem Josef Řepa. Vybavení tvořila čtyřkolá stříkačka.

37


Syrovice

status: obec katastrální výměra: 8,26 km² počet obyvatel: 1093 (25. července 2008) zeměpisná šířka: 49° 4' 42" zeměpisná délka: 16° 33' 11" nadmořská výška: 202 m adresa obecního úřadu: Syrovice 298 66467 Syrovice Oficiální web: http://www.syrovice.cz Historie obce sahá podle archeologických nálezů hluboko do pravěku. První písemná zmínka je z roku 1294. Obec mívala trojí vrchnost: díl dolnokounický, sokolnický (sv. Anenský) a hájanský (Starobrněnský). Jednotlivé části měly svého rychtáře, purkmistra a pečetě. Když bylo poddanství zrušeno, spojily se všechny tři díly v jednu katastrální a politickou obec. Syrovice jsou rodiště rytířského rodu Sekorů ze Seknberka. Tomáš Jan dosáhl v roce 1733 českého šlechtictví a v roce 1734 dne 14. dubna byl přijat do rytířského stavu v českých zemích. Velmi pěkná kulturní památka v Syrovicích je farní kostel svatého Augistina, který stojí na kopci a je významnou dominantou celé obce. Kostel byl postaven v roce 1775 Marií Cecílii ze Sekenberka, je renesančního slohu a má podobu kříže. Do současné podoby byl rozšířen v roce 1862. Před kostelem stojící kříž je z roku 1770 a socha Jana Nepomuckého u kostela je z roku 1771. V obci v současnosti jsou tři obchody se smíšeným zbožím s běžným sortimentem, restaurace, pošta a autobusové spojení do Brna, Ivančic a Židlochovic. Vzdělání a výchovu poskytuje základní škola 1-5 ročník a mateřská škola. Do těchto škol chodí i děti z okolních obcí Sobotovic a Ledců. Spolková činnost má v obci dlouholetou tradici v Moravské hasičské jednotě, Mysliveckém svazu, Svaz vinařů a na své ideály opět navázal Sokol. Občané Syrovic jezdí za zaměstnáním a do škol vyššího stupně hlavně do Brna. V místě poskytuje pracovní možnosti zemědělské družstvo, školy, obchody, lihovar, firma Hama s.r.o. a rozvíjející se síť podnikatelů. O zdraví občanů pečují obvodní lékaři zdravotního střediska v Rajhradě a poliklinika v Židlochovicích. V obci se každoročně koná pouťová slavnost v polovině měsíce července, dále pak Augustinské hody konané poslední neděli v srpnu.

Sbor dobrovolných hasičů

38

Hasičská kronika – Svazek V – okres Brno – venkov (S – Ž) Dobrovolný hasičský sbor byl v Syrovicích založen v červnu roku 1884. Jeho zakladatelem byl zdejší občan, rolník Ondřej Cetl, muž o spolek velmi zasloužilý, dlouholetý předseda místní školní rady a starosta obce. Obec Syrovice v té době čítá 130 domů s krytinou břidlicovou a 800 obyvatel, kteří se živí převážně rolnictvím. Zdejší obec s obecním výborem v čele velmi podporuje sbor, a již v roce založení je zakoupena stříkačka. Bylo pořízeno 100m hadic, spojovací žebřík a 2 žebříky hákové. Další rozvoj sboru zastavila v roce 1914 první světová válka, neboť většina činných členů byla na jejím počátku mobilizována. Sbor téměř zastavuje svoji činnost. V letech 1919 se činnost sboru zase v plné míře rozvíjí. Osobní výstroj v té době byla přilba a lezecký opasek, sekera a pracovní oděv. V roce 1929 byla slavnostně otevřena nová hasičská zbrojnice, která po několika opravách slouží až do dnešních dnů. Dalším významným mezníkem byl 5. červenec 1934, kdy byla u příležitosti 50 let založení sboru dána do užívání motorová stříkačka "ČKD Praga" a osobní automobil "Praga grand", který byl přestavěn pro hasičské účely. Prvním strojníkem se stal p. František Konečný. S touto novou technikou se sbor v témže roce účastnil velké živelné povodně v Mělčanech, kde se podílel na její likvidaci. V roce 1945 ve dnech 18. až 24. dubna v ohni válečné fronty vyhořelo 15 rodinných domů, 14 stodol a rolnický lihovar. Během válečných operací se pokoušeli členové sboru a občané hasit. V letech 1946 až 1984 sbor svoji činnost obnovil. Každý rok pořádali členové různé společenské akce Věneček, plesy, hodové a pouťové zábavy. Účastnili se a pořádali soutěže spojené s výročími. V roce 1984 jsme oslavili 100let od založení sboru. K tomuto výročí získal náš sbor cisternu CAS 16 a dále byla provedena generální oprava zbrojnice. Byli 7. září na slavnostní schůzi odměněni zasloužilí členové sboru. V té době má hasičský sbor 48 členů, dvě družstva mužů a jedno družstvo starších žáků. V roce 1985 a 1987 se starší žáci pod vedením Jana Janíčka účastnili Krajského kola hry Plamen. Naše jednotka se 24. září 1991 podílela na rozsáhlém požáru v Bratčicích v pískovně, kde hořelo velké množství pneumatik. V roce 1992 přešel sbor do právě se rodivší Moravské hasičské jednoty. Byli jedni z prvních zakladatelů. V přípravném výboru byli ze sboru pan Pekárek Jaroslav, Šoustal Olin a Václav Hlavoň. Začínalo se s novou organizací se 14 sbory, ale MHJ se rychle rozrůstala. V roce 1994 vydává obecní zastupitelstvo Požární řád obce Syrovic. Na tomto požárním řádu se podíleli i členové p. Pekárek Jaroslav, Bartl Miroslav st. a Janíček Jan. Oslavili 110. výročí sboru slavnostní schůzí v sobotu 25. června a v neděli soutěží mládeže. Od tohoto data je už pravidlem pořádání soutěží každý rok. V roce 1995 se st.žáci mimo jiné zúčastnili soutěže na brněnském výstavišti PYROS 1995, kde se umístili na 2.místě. V tomto roce se starší žáci ještě probojovali na 1. Mistrovství republiky mezi MHJ a ČHJ do Slavkova, kde zvítězili. Zde sbor dostal od presidia MHJ vyznamenání za příkladnou práci. V červenci zakoupil Obecní úřad pro sbor dopravní vůz A30. Rok 1997 byl osudný jak pro sbor, tak i pro celou Moravu a Čechy, když je zasáhla obrovská povodeň. Na likvidaci

39

Hasičská kronika – Svazek V – okres Brno – venkov (S – Ž) následků živlu se sbor podílel celých 10 dní v Židlochovicích. Za tuto obětavou činnost dostal ocenění od Vrchního požárního rady. Velice úspěšným soutěžním rokem byl rok 1998, kdy se účastnili 3. mistrovství republiky v Kojetíně mezi MHJ a ČHJ s družstvy st. žáků, žen a mužů, která dobře reprezentovala sbor. V kategorii mužů na 5. místě, žen na úspěšném 2. místě a žáci se stali mistry České Republiky. Zásahová jednotka měla také spoustu práce, 11. září ohlásila siréna jeden z nejzávažnějších požárů, kterého se jednotka zúčastnila. Vypukl v 17.25 požár rodinného domu v Želešicích. Dům patřil firmě, která vyráběla zábavné ohňostroje, a došlo k jejich výbuchu. Při tragédii zemřeli dva ohňostrůjci. Jednotka zde zasahovala s dýchacími přístroji a dopravovala vodu. V roce 1999 oslavili 115. výročí opět místní soutěží mužů a žen. Po této soutěži ženy dostaly chuť opět zkusit štěstí na Mistrovství Republiky mezi MHJ a ČHJ, které se konalo v Kutné Hoře. Moc se jim nevedlo. Celkově skončily poslední, ale v přeboru jednotlivců zabojovala Kateřina Ušelová a skončila na 1. místě a Romana Podaná skončila na 3. místě. Rok 2000 už ženám přál. Tentokrát se mistrovství konalo na moravské půdě v Ivančicích, kde se ženám konečně podařilo vyhrát, a staly se Mistryně Republiky roku 2000. V přeboru jednotlivců si Kateřina Ušelová opět podržela své prvenství. V roce 2002 vystřídali ženy na Mistrovství mezi MHJ a ČHJ žáci. V městě Kojetíně vybojovali první místa jak v kategorii mladších, tak i starších žáků. Další úspěch je čekal v nově zavedené soutěží okresní ligy mládeže, kde ze 7 započítávaných soutěží skončili mladší žáci na 2. místě a starší na 3. místě. Jedná se o nově hodnocenou soutěž, pořádanou mezi družstvy Moravské hasičské jednoty a Sdružení hasičů Čech Moravy a Slezska, která se skládá z několika soutěží, a podle umístění se sčítají body do celkového hodnocení. V roce 2003 se opět dalo dohromady družstvo žen. Chtěly se pokusit obhájit vítězství z roku 2000 na Mistrovství Republiky mezi MHJ a ČHJ. To se jim skoro podařilo - v Třemošnici skončily o vlásek na 2. místě. V přeboru jednotlivců se podařilo první místo udržet Kateřině Ušelové a stala se již trojnásobnou Mistryní Republiky a Romana Křivánková vybojovala 3. místo. I děti chtěly ukázat, že mají dobré družstvo i jednotlivce a tak se vydali do Hlinska obhájit loňský titul. To se jim s přehledem podařilo. Úspěch měli i v jednotlivcích, kde na 2. místě skončil Vít Hlavoň a 3. místo obsadil Lukáš Černý. Úspěch měli žáci i v lize mládeže, kde obsadili 2. místo.

Šlapanice

status: město katastrální výměra: 14,64 km²

40

Hasičská kronika – Svazek V – okres Brno – venkov (S – Ž) počet obyvatel: 6422 (2005) zeměpisná šířka: 49°10'7.07" s. š. zeměpisná délka: 16°43'38.32" v. d. nadmořská výška: 230 m adresa městského úřadu: Městský úřad Šlapanice Masarykovo nám. 100 664 51 Šlapanice Oficiální web: http://www.slapanice.cz Šlapanice jsou město ležící necelých 10 km jihovýchodně od Brna. V současné době mají necelých 6500 obyvatel. Nejstarší písemná zmínka o sídle pochází z roku 1235. Vedle katastrálního území Šlapanice u Brna náleží k městu i Bedřichovice. Do katastrálního území Šlapanice u Brna zasahuje areál mezinárodního letiště Brno-Tuřany. Na pokraji města je budována rozsáhlá obytná a průmyslová zóna. 18. listopadu roku 1805 dorazil do Šlapanic ruský generál pěchoty Michail Illarionovič Kutuzov, jakožto vrchní velitel rusko-rakouských vojsk, které se za dva týdny měly střetnout s francouzskou armádou. 2. prosince 1805 vypukla na území mezi Šlapanicemi a Slavkovem jedna z nejvýznamnějších bitev francouzského císaře Napoleona I. Navzdory velké početní převaze Francouzi porážejí spojená rusko-rakouská vojska a v bitvě vítězí. Francouzské lazarety se nacházely v budovách zámku a šlapanické scholasterie. Od přelomu tisíciletí probíhá ve Šlapanicích a přilehlých obcích každoroční vzomenutí na bitvu doprovázené vojenskou přehlídkou, pietním aktem a rekonstrukcí bitvy. Ta byla největší[zdroj?] roku 2005, při dvoustém výročí Bitvy tří císařů.

Sbor dobrovolných hasičů Sbor dobrovolných hasičů ve Šlapanicích byl ustaven v červnu roku 1889 tehdy pod názvem Dobrovolná jednota hasičská ve Šlapanicích a první valná hromada se konala 14. 8. 1889. V prvním roce své existence bylo 35 činných a 31 přispívajících členů. Prvním náčelníkem sboru byl, až do své smrti v roce 1911, Josef Müller. Funkci starosty vykonával Emil Studený, ředitel Šlapanického cukrovaru. Celá, více než stoletá, historie sboru je zapsána v kronice, která je pro nás velkou vzácností, v níž je první zápis v den jejího založení a to 15. 10. 1927. Kronika je také pramenem této stránečky o historii sboru. Téměř ke každému roku je v ní stručný zápis, včetně počtu zásashů, a také z pohledu kronikáře popsány podstatné historické momenty naší země. Hned v prvním roce existence sboru byla obcí zakoupena vozová - ruční stříkačka a Šlapanice se staly součástí průkopnické doby hasičů. Financován byl sbor z příspěvků obce samotné, zemských orgánů, okolních obcí i jednotlivců. V roce 1891 bylo postaveno hasičské skladiště, tedy předchůdce hasičské zbrojnice. Taktéž byla zakoupena tažná cisterna. Roku 1883 pořádal sbor první veřejné vystoupení, které se až do druhé světové války stalo téměř tradicí. Tradice žňových hlídek vytrvala až do 90. let 20. století. Samozřejmostí byla pravidelná teoretická i praktická příprava, kterou naši předkové brali s nebývalou vážností. Taktéž se sbor aktivně účastní kulturního dění v obci a okolí. Pravidelně se také konaly různé hasičské sjezdy a konference. Každých 10 let existence pořádá sbor oslavy založení. V roce 1894 byl zakoupen první mechanický žebř. V důsledku rozšiřování Šlapanic a tedy zvětšujícím se vzdálenostem domů od potoka, který byl zdrojem vody, se sbor o deset let později dočkal zakoupení pomocného čerpadla. 1911 – 1926 náčelníkem sboru Bohumír

41

Hasičská kronika – Svazek V – okres Brno – venkov (S – Ž) Michna. Starostou v období 1902 – 1920 byl Václav Zeman (též starosta obce). Roku 1920 byl při sboru zřízen dorostenecký oddíl. Rok 1926 byl pro nás rokem technického pokroku. Byla totiž od firmy Hrček & Neugebauer z Králova Pole zakoupena automobilová stříkačka na podvozku Chevrolet v ceně 96 000 Kč. Slavnostní předání a uvedení do provozu se konalo 27. 6. Stará ruční stříkačka byla prodána v roce 1928. Též byl vypracován požární plán obce. Počet členů se od založení téměř nemění. Už za dob našich dědečků se dobrovolní hasiči ze Šlapanic účastnili asistencí při závodech na Masarykově okruhu. Účastnili se především samaritáni, což bývala složka hasičů, která těm Šlapnickým přispívala k dobré pověsti. V místní části Bedřichovice byla svolána schůze občanstva, aby se vyjádřilo k možnému založení hasičského spolku. Měsíc poté se k této snaze přihlásilo i obecní zastupitelstvo, takže 23. března 1930 v hostinci pana Stanislava Železného se konala ustavující schůze Místní jednoty československého svazu hasičstva se sídlem v Bedřichovicích. Prvními činovníky byl rolník Grolich, a mlynář Pelel, typograf Vaňáček a zámečník Vlček. V roce 1931 postihla Šlapanice velká povodeň, která tak jen uspíšila rozhodnutí zakoupit novou, výkonnější autostříkačku. Byl tedy zakoupen starší podvozek Tatra, zrenovován v Kopřivnici a upraven na hasičské vozidlo opět firmou Hrček & Neugebauer. Předání nové autostříkačky bylo velmi slavnostní a při této příležitosti konalo se na náměstí cvičení, jehož se i tento stroj zúčastnil. Tato Tatra je v současnosti exponátem hasičského muzea v Přibyslavi. Stín 2. světové války se pomalu vznášel nad Evropou a členové našeho sboru již v roce 1933 započali s osvětovou činností týkající se obrany a bezpečnosti obyvatelstva. Na podnět hasičů vznikl ve Šlapanicích Místní výbor obrany obyvatelstva. Tak už v roce 1934 proběhlo velké cvičení simulující nálet na obec. Za účasti hasičů se konal také roku 1934 pohřeb slavného rodáka, malíře Aloise Kalvody. Rok 1936 byl rokem příprav na válku a náš hasičský sbor konal důkladně přípravy v úzké spolupráci s armádou. Stále více členů procházelo samaritskými kurzy ukončenými zkouškami. I další roky probíhaly v podobném duchu. V letech válečných se členové sboru účastnili zejména zásahů při požárech po náletech nejen ve Šlapanicích a okolních obcích, ale i v Brně. Po osvobození nastala doba napravování škod a obnovy vybavení, aby byla opět plně zajištěna schopnost plnění hasičských úkolů. Vše šlo však velmi pomalu. Pak přišel únor 1948 a s ním mnohé změny, které souvisely s nástupem KSČ k moci a budováním socialismu. Dle kroniky tímto začíná velký rozmach požární činnosti ve Šlapanicích. V rámci budovatelského mládežnického nadšení se hlásí mnoho mladých zájemců do sboru a v roce 1950 byl dodán nový přepravní vůz (bližší údaje nejsou k dispozici). V roce 1951 dochází, díky novým zákonným úpravám, k rozdělení dosavadního Sboru dobrovolných hasičů na aktivní požární sbor a na jednotku složenou z ostatních členů. To je spojeno s novými školeními a dalším zvyšováním odbornosti dobrovolných hasičů. Od roku 1953 existuje Svaz požární ochrany (SPO) a všechny sbory jsou jím organizovány. Tak se z našeho sboru stává základní organizace SPO (ZO SPO Šlapanice). Tím končí hasiči a začínají socialističtí požárníci. Sbor se účastní mnoha požárnických soutěží a také v rámci budovatelských akcí pomáhá v roce 1954 při stavbě trolejbusové trati z Brna do Šlapanic. Začíná tak sloužit i k účelům brigádnického budování obce a socialismu. Roku 1956 se dočkal sbor nového vozidla Tatra 806. Zemřel také dlouholetý a velmi zasloužilý člen a funkcionář Josef Čuda. Velitelem sboru a důstojným a příkladným následovníkem Josefa Čudy se stává Jaroslav Rektořík. Sbor plní stále více úkolů v různých

42

Hasičská kronika – Svazek V – okres Brno – venkov (S – Ž) oblastech života (školení, soutěže, brigády, osvěta …) a výrazně se omlazuje. Je zmiňována velká aktivita a záslužnost mladých požárníků. V roce 1957 začala stavba nové požární zbrojnice. Vyrůstala v sousedství starého požárního skladiště a její stavba probíhala v duchu té doby brigádnicky a za použití materiálů z bouraných budov. Současně byly budovány požární nádrže ve městě. Stavba zbrojnice probíhala v tehdy populární „akci Z“ a hodnota budovy činila 471 240 Kč. První členská schůze se v nových prostorách konala 4. 1. 1965. Oficiálního slavnostního otevření se však dočkala zbrojnice až při oslavách 80. výročí založení sboru v roce 1969. O rok později byla část budovy dočasně využita jako pošta. Šlapanice opět postihla povodeň. Roku 1971 se dočkal sbor cisterny v podobě Škody 706 – v úpravě známé jako kropicí vůz, který byl využit v zimě 1972 na přečerpávání a okysličování vody v rybníce, když o pomoc požádala místní rybářská organizace. V roce 1973 se ve Šlapanicích konala významná událost, kterou byla mezinárodní soutěž požárních družstev. Na konci tohoto roku také dochází ke generační výměně ve vedení sboru, kdy starší dlouholetí zasloužilí funkcionáři odcházejí (Julius Müller – včele sboru 38 let, † 1983, Jan Partyka – v různých funkcích 37 let, † 1984) a nastupují nové tváře. Předsedou organizace je zvolen Jan Doležal. V těchto normalizačních letech je v kronice zmiňováno také plnění různých úkolů a závazků, které tehdejší doba vyžadovala a nevyhnula se jim žádná socialistická organizace. V roce 1976 byl dokonce Okresním výborem označen náš okrsek jako nejlepší z 22 existujících. Nadále probíhají tradiční každoročně se opakující akce, které se konají bez návaznosti na státní režim, nicméně jejich průběh je jím ovlivňován (Ostatky, Pochovávání basy, Václavské hody, Požárnický ples, oslavy MDŽ, preventivní prohlídky, zájezdy, soutěže, žňové hlídky, Den dětí atd.) Nicméně kulturních podniků bylo více než skutečné požární práce. K dalším změnám dochází v letech 1977 – 1978, kdy odchází, po 40 letech ve funkci jednatele, Jaroslav Kocián st. Novým předsedou organizace je zvolen Alois Zeman a velitelem Jiří Zvešper. Rok 1979 se nese plně v duchu oslav 90. výročí založení dobrovolného sboru ve Šlapanicích a je také vydána brožura k tomuto výročí. I tentokrát, stejně jako každých deset let při oslavách založení, se konaly tradiční akce - výstava, taneční zábava, slavnostní schůze a ukázkové poplachové cvičení konané téměř vždy na Náměstí 1. máje, dnes Masarykově. Roku 1982 byly do užívání hasičům ve Šlapanicích předány hydranty. Také byla v rámci zájezdu navázána družba s organizací v Kremnici, která trvala velmi dlouho a v současnosti uvažujeme o jejím oživení. Ze zásahů v posledním desetiletí stojí za zmínku požár v areálu papíren (1981), sušička v Jiříkovicích a ubytovna ZKL v Brně – Líšni (1983), a téměř každoročně nějaký stoh. Roku 1984 byl uspořádán dvoudenní zájezd do severních Čech a NDR. V roce 1985 slavili Šlapanice 750 let od svého založení, čehož se aktivně účastnili i požárníci. Na náměstí bylo provedeno veřejné cvičení za mohutné účasti techniky a lidí z okolních sborů i VPÚ (veřejný požární útvar) Brno. Profesionálové z Brna předvedli zásah na hořící osobní vůz a poté byla společně provedena akce na budovu zdravotního střediska (dnešní fara). 12. 1. 1985 večer, po začátku Požárnického plesu, došlo k požáru chaty. Následoval požár v soukromé garáži. Další požár chaty v Ponětovicích skončil tragicky pro jejího majitele, který uhořel. Tragedie se však Ponětovicím nevyhnula ani v létě, kdy na novém rybníce (Grunty) spadla do 10 m hluboké přepadové šachty 12-ti letá dívka, která po náročném vyprošťování při převozu do nemocnice zemřela. Není běžné, aby se dobrovolní hasiči dostávali k tak tragickým událostem, ale v tomto roce to bylo již podruhé a zase na

43

Hasičská kronika – Svazek V – okres Brno – venkov (S – Ž) mnoho let naposled. V těchto letech je již zmiňován výjezd vozidla Avia, jehož příchod do Šlapanic není datován. Ovšem auto bylo původně modré barvy s velkou skříňovou nástavbou a do podoby požárního vozidla bylo upraveno členy sboru svépomocí. Od roku 1991, kdy jsme získali nový vůz, sloužila až do roku 2006 SDH Němčice (místní část Ivančic). V létě přijela na návštěvu delegace z družební organizace v Kremnici. Také se opět konal dvoudenní zájezd do severních Čech (30. – 31. 8. 1985), tentokrát s jinými cíly a mimojiné také se zastávkami v Terezíně a Litoměřicích. Tenkrát nikdo netušil, že téměř přesně za 17 let (20. – 23. 8. 2002) se tamtéž objeví naše jednotka, ovšem tentokrát v plné zbroji, aby pomáhala při odstraňování následků strašných povodní. Požárem sila v Hrušovanech u Brna začal rok 1986. Následoval požár lesa u Pozořic, zahradní chaty ve Šlapanicích. V JZD Pokrok Šlapanice byla založena zásahová jednotka s velitelem Břetislavem Lickem. Velkým svátkem byl den 16. 5., kdy sbor dostal od VPÚ Brno přiděleno vozidlo T 148 CAS 32, vrchol tehdejší požární techniky. Stará cisterna Š 706 byla předána VPÚ Tišnov. V dobách socialismu existoval přídělový systém techniky. Dnes si musí jednotlivá města poradit sama. Nová Tatra byla prověřena hned 23. 6. při povodni v obci Štěrchovice u Tišnova. Následovala záchranná akce při zasypání 3 mužů zeminou ve výkopu, požár stohovacího vozu v Praci, 2 požáry stohu v Ochozi. Konal se třídenní zájezd na Slovensko, jehož součástí byla také návštěva Kremnice. V roce 1987 se novým velitelem organizace stal Ferdinand Brunclík. Zasahovalo se u samovzníceného uhlí v papírnách a záplav po bouři ve Šlapanicích. Konalo se námětové cvičení na objekt JZD Dvorska, kterého se zúčastnili také členové jednotky JZD. 10. 9. došlo k velkému požáru mlýna na ulici Hřbitovní. Členové opět vyrazili na třídenní zájezd na Slovensko. Rok 1988 začal požárem rodinného domku na ulici Příční. Byl pořádán dvoudenní zájezd do Jižních Čech a sběr železného šrotu Rok 1989 je rokem velkých oslav 100 let založení požární ochrany ve Šlapanicích. Probíhají rozsáhlé úklidové a renovační práce ve zbrojnici. Oslavy samotné probíhaly celý týden na konci června a obsahovaly ve větším měřítku tradiční akce. Samozřejmě se také udály velké politické změny v celé Evropě a Československu. Den poté, tedy 18. 11. se našemu veliteli Ferdinandu Brunclíkovi přihodil těžký úraz páteře a byl ve své funkci nahrazen opět Jiřím Zvešperem. V důsledku politických změn také odstupuje na počátku roku 1990 celý výbor a novým předsedou se stává Leopold Horký. Je pořádán letní dětský tábor v Přešovicích, zimní soustředění na Říčkách a budováno kluziště na faře. Rok 1991 se nese nadále v duchu porevolučních změn, předseda ZO SPO se mění ve starostu SDH, jsou založeny dvě organizace sdružující jednotlivé sbory - Moravská hasičská jednota (MHJ) a Sdružení hasičů Čech Moravy a Slezska (SHČMS). Našemu sboru se podařilo získat kořist v podobě jednoho s posledních zbytků přídělového systému techniky, nové vozidlo DA 12 Avia 31 s veškerým vybavením. Stará Avie byla předána SDH Němčice. Došlo k požáru skládky pneumatik v Bratčicích a stavebního domku u motorestu Rohlenka. V roce 1992 ze zdravotních důvodů odstupuje z funkce starosty Leopold Horký a je nahrazen svým vnukem Petrem Brunclíkem. Tímto rokem se také náš sbor stává členem MHJ. Pořádán letní dětský tábor v Nové Vsi u Oslavan. Mladí členové začínají pravidelně o víkendech jezdit na chatu v Nové Vsi a na srub uprostřed lesů v údolí řeky Oslavky u Říkonína. Od této doby jsou postrádány podrobnější prameny o činnosti sboru a nastává také krize v aktivitě. Tradiční kulturní akce jsou s různým úspěchem pořádány nadále. Jiří Zvešper odstupuje v roce 1993 z funkce velitele. Ke kulturním akcím přibylo ještě pořádání tradičních Šlapanických slavností, budování kluziště v parku, pořádání soutěže mladých hasičů a tábor na Nové Vsi.

44

Hasičská kronika – Svazek V – okres Brno – venkov (S – Ž) Novým velitelem se roku 1994 stává Břetislav Licek a starostkou sboru Dagmar Nekužová. Také nastává černá část historie sboru, kdy čtyři, dnes už bývalí členové, se vydali na dráhu mimo zákon a během jednoho roku založili několik požárů (zejména stohy). Tato aféra otřásla nejen členy, ale i pověstí sboru. Někdy v této době prochází zbrojnice lehkou rekonstrukcí (podlahy, sociální zařízení, fasáda aj.). Rok 1995 je rokem rozvoje ženského soutěžního družstva a je pořádán dětský letní tábor u Náměště nad Oslavou. Ze zásahů stojí za zmínku požár pole u Ponětovic, při kterém došlo k nehodě naší CAS 32 T 148 (následkem úhybného manévru před neukázněným řidičem osobního vozu byl náraz do rodinného domku) a požár rodinného domu na ulici Brněnské. Od roku 1996 se velitelem opět stává Jiří Zvešper, aby o dva roky později vystoupil ze sboru. Téhož roku dochází k oficiálnímu vzniku jednotky SDH (JSDH), protože jednotliví členové podepisují smlouvu s městem. Velitelem JSDH je Jiří Zvešper a začíná dlouholeté problematické soužití SDH a JSDH založené zejména na osobních sporech starostů sboru s velitelem jednotky. Velitel i problémy stále přetrvávají a upřímně závidíme sborům, kde toto soužití funguje. Obě vozidla (A 31 i T 148) jsou majetkem města a sbor na vlastní náklady pořizuje RZA T 623. Svépomocí provádíme úpravy a s pomocí sponzorů vozidlo vybavujeme. Kromě zásahů bude sloužit k asistenčním službám a propagačním akcím sboru a jeho sponzorů. Rok 1997 se odehrává ve znamení povodní na Moravě. Postiženo však bylo i Polsko, Slovensko, Rakousko a SRN. S počátkem povodní začínáme nepřetržitou pohotovost ve zbrojnici. Brno nebylo téměř zasaženo, tak nabízíme pomoc jinde na Moravě. Vezli jsme pitnou vodu do Olomouce a pomáhali po tři dny čerpat vodu v Kojetíně a také v Brně Komárově. Jinak jsme zasahovali u asi čtyř dopravních nehod. Někdy v těchto letech byla všechna vozidla i zbrojnice vybavena občanskými radiostanicemi (CB) a začíná tradice služeb ve zbrojnici, zejména v době vánočních svátků. Sbor také v důsledku krachu Velkomoravské banky přišel o své úspory. Na počátku roku 1998 je novým starostou sboru zvolen Michal Velan, který se tak ve svých 21 letech stává zřejmě nejmladším starostou SDH v celé republice. Tím začíná také přesný přehled o dění ve sboru, protože je vše zaznamenáváno a dokonce systematicky pořizována foto a videodokumentace. Sbor je mírně reorganizován a redukován počet členů na 100. Zůstávají jen aktivní mladí a dříve aktivní, dnes zasloužilí starší členové. Bylo třeba vyřešit kázeň mladých členů. Pro účely dokumentace jsme našli významného sponzora, firmu FOSH FOTO, která nejenže věnovala fotoaparát, ale přispívá na další potřebný materiál. V tomto roce se družstvo mužů zúčastnilo v barvách sponzora Karton Morava třídenní soutěže požárních družstev papírenského průmyslu v Žimrovicích (okr. Opava). Akce byla i přes nedobré umístění hodnocena zúčastněnými velmi kladně. Šlo zejména o setkání dobrovolných hasičů z celé republiky i Slovenska, kteří setrvávali po 3 dny v družné zábavě. Dětský tábor se vrátil k Nové Vsi, kam si vedoucí s sebou vzali pro potřeby tábora T 623. Došlo zde však k závažné závadě hnacího ústrojí a potupnému odtažení Tatry zpět do Šlapanic. Ta se tak stala na asi 2 měsíce nepojízdnou, protože nebyly peníze na drahou opravu. Ovšem přínosem bylo získání nového sponzora, firmy S.O.S. Tatra Romana Dvořáčka, který po stránce náhradních dílů a dalších záležitostí vzorně pečuje o zmíněné vozidlo. Také již započaly přípravy na oslavy 110 výročí založení sboru, které nás čekají příští rok. Členové se zúčastnili, jako kompars v roli hasičů, natáčení seriálu České televize Četnické humoresky. Z výjezdů – 15 požárů, 3 technické zásahy, 2 cvičení a 1 planý poplach Činnost v roce 1999 byla plně podřízena mohutným oslavám 110 výročí založení sboru. Přineslo to mimojiné opravy, malování a celkový úklid zbrojnice. Z muzea v Přibyslavi byla dopravena na výstavu ve zbrojnici i naše bývalá Tatra z roku 1920. Oslavy byly zahrnuty pod hlavičkou Kulturní léto 1999 (plakát, pozvánka), čímž hasiči hodlali oživit kulturní život ve Šlapanicích. Byl to asi tříměsíční maraton různých akcí, kdy všichni aktivní členové pracovali

45

Hasičská kronika – Svazek V – okres Brno – venkov (S – Ž) po celou dobu s maximálním nasazením. Bohužel se tím sbor nečekaně a na dlouho zadlužil. Ovšem pomineme - li finanční stránku věci, můžeme tento počin označit za vydařený. Tradice Kulturního léta ve Šlapanicích tím byla nastartována a nyní úspěšně pokračuje při zapojení více místních spolků a organizací. Tímto rokem začal také starosta sboru pravidelně přispívat články informujícími o dění ve sboru do městského časopisu Šlapanický zpravodaj. V rámci příprav oslav byla také nalezena zakládací listina sboru u jednoho člena doma. Okresní muzeum přislíbilo její restaurování a archivaci, ale dotyčný nám stále odmítá listinu vydat a považuje ji za svůj majetek. Proběhl letní dětský tábor v Přešovicích. Sbor získal videokazetu s materiály ze své minulosti, které sahají do 30. let 20. století. Z 16 výjezdů stojí za zmínku požár autobusu, likvidace vosího hnízda, požár RD a velký požár stodoly patřící bývalému starostovi sboru, kde došlo k velkým škodám na uskladněném materiálu a technice a s odstraňováním pomáhali svému kamarádovi členové obětováním několika volných víkendů. Na počátku roku 2000 nás postihly důsledky cizího jednání z roku minulého, protože se opět našel bývalý člen, který v duchu svých předchůdců na sbor vrhl černý stín aféry z let 1994 – 95. Tentokrát se však už události bohužel neobešly bez pozornosti médií. Také byl odvolán prezident MHJ Pavel Bunďálek, který byl vyšetřován policií z důvodu podezření spáchání několika trestných činů souvisejících s výkonem své funkce. Je však nutno konstatovat, že po odchodu tohoto prezidenta nastává doba všeobecného úpadku MHJ, jejíž činnost sklízí ze strany našeho sboru kritiku. Novým prezidentem byl zvolen Josef Halouzka. V rámci sběru železného šrotu jsme získali několik vraků vozidel Tatra 613. Po odebrání náhradních dílů a využití zbytku pro účely prověřovacího cvičení byla provedena jejich likvidace. V létě se poprvé zúčastnila T 623 asistence na Masarykově okruhu při závodech MS motocyklů. Od té doby se účastníme pravidelně při mnoha podnicích zde konaných. V tomto roce se opět účastníme soutěže v Žimrovicích, ale v posledních dvou letech je zaznamenána krize ve fungování soutěžních družstev. Faktem je, že náš sbor nemá dobrou tradici v požárním sportu a raději se věnujeme záležitostem, které souvisejí s požární ochranou. Zastáváme názor, že požární sport už nemá s hasiči nic společného a my jsme hasiči. Na konci roku jsme provedli výměnu T 623 za vozidlo novější téhož typu a původní (chromová) je tak v rukou soukromého sběratele jako veterán. Tím bylo postaráno o práci během jara roku 2001, kdy jsme nové vozidlo kompletně rozebrali a podrobili omlazovací kůře. Tento rok bylo pouhých 8 výjezdů, z toho 2 dopravní nehody, 5 požárů a prověřovací cvičení na ulici Tuřanka, které simulovalo nehodu tří osobních vozidel s následným požárem. Za zmínku ještě stojí velký požár skládky pneumatik v cementárně v Mokré a požár v zahrádkářské kolonii Padělky způsobený zřejmě při vypalování trávy, který mírně zasáhl a velmi ohrozil Chráněný přírodní útvar Hájek. První čtvrtletí roku 2001 bylo plně věnováno práci na T 623, aby byla připravena na první asistenční službu na Masarykově okruhu. Bohužel s kauzou odvolaného prezidenta MHJ souvisela i tato Tatra a starosta sboru byl požádán kriminální policií o vysvětlení okolností nabytí vozidla. Dokonce byla zmíněna možnost zabavení vozu, která by zřejmě znamenala další hlubokou finanční ránu. Naštěstí nám auto zůstalo a úspěšně a spolehlivě slouží. Také bylo rozhodnuto o pořízení nášivek - domovenek na uniformy. Zvítězil návrh kopírující znak na kapotě T 623, tedy znak města s nápisem Hasiči Šlapanice. Bylo také rozhodnuto o umístění téhož označení na ostatní vozidla. Podařilo se nám levně zakoupit 3 radiostanice Tesla do vozidel.

46


Na podzim se konalo slavnostní vysvěcení znaku a nového praporu města. My jsme měli tu čest být nositeli symbolů při této akci, kde jsme také poprvé představili veřejnosti nové nášivky na uniformách. Ty okamžitě upoutaly pozornost veřejnosti a sklidily svým vydařeným provedením a vzhledem obdiv. Výjezdy roku 2001 – 6 požárů, dopravní nehoda a živelná pohroma. Zmíníme požár autolakovny, který zlikvidoval několik automobilů, požár elektrorozvodny v Sokolnicích. Také jsme pomáhali odstraňovat následky tragické dopravní nehody končící smrtí motocyklisty, který narazil do stavebního stroje a doslova se roztříštil o radlici. Šlapanice také zasáhla 4. 8. smršť. Ta přinesla spoustu škod na majetku – poškozené střechy, polámané stromy, proudy vody v ulicích. Naštěstí se vše obešlo bez zranění osob. Tento zásah byl velkou zkouškou nasazení jednotky, která musela prokázat zvládnutí krizové situace a řešit spoustu žádostí občanů o pomoc. Samozřejmě nám pomáhali okolní dobrovolné i profesionální sbory, kterým patří dík. Počátek roku 2002 byl poznamenán tragédií, kdy při požáru kasina v Brně zemřeli dva příslušníci HZS Brno. Na sbírku pro pozůstalé přispěl i náš sbor. K výše zmíněným domovenkám přibyly na pracovní uniformy ještě jmenovky. Dále se nám podařilo získat významného sponzora, kterým je firma Shell, jejíž čerpací stanice se nachází ve Šlapanicích a poskytuje nám pohonné hmoty pro T 623. Oddíl mládeže začala podporovat společnost Známá firma. V tomto roce byla vyrobena trička sboru a schváleno vytvoření internetových stránek. Čekal nás také poměrně náročný úkol. Byli jsme požádáni firmou Kappa Karton Morava o zajištění asistence při požárně rizikových pracech při úpravách na výrobní lince po dobu 30 dní nonstop, a to s nástupem již za dva dny. Bylo nutno urychleně svolat mužstvo a vytvořit rozpis směn na celý měsíc, což je u zaměstnaných dobrovolných hasičů nemalý problém, nicméně podařilo se a byla zajištěna stálá jednočlenná hlídka s vozidlem T 623. Nezanedbatelným přínosem úsilí byl příspěvek do sborové pokladny i přivýdělek jednotlivých členů. Konečně se nám podařilo uskutečnit výměnu střešní krytiny na zbrojnici, kterou nám před lety věnovala firma Tondach a od té doby ležela uskladněna na půdě. Drobnými doplňky záchranářského vybavení byla vybavena T 623. Na konci roku dostala jednotka vánoční dárek v podobě vozidla CAS 32 T 815 po celkové repasi, které zakoupilo město. Po pěti letech postihly republiku další povodně. Tentokrát zasáhly zejména Čechy. Šlapaničtí hasiči byli opět připraveni pomoci a 20. 8. vyrazili na čtyřdenní nasazení do Litoměřic. Z celkem 19 výjezdů (z toho 2 cvičení) stojí za zmínku ještě další živelná pohroma, kdy smršť postihla část Brna. Déle bylo 5 dopravních nehod a menší požáry. Díky zvyšujícím se nárokům se někdy v 50. letech 20. století postupně ze sborů vyčleňovali na zásahovou činnost „bojeschopní“ jedinci. Existence zásahových jednotek byla částečně právně ošetřena (např. zvláštní pojištění pro zasahující hasiče), avšak stále jejich činnost zajišťoval hasičský sbor. Po krátké době jakéhosi bezvládí plném změn a zmatků, které nastalo po roce 1989, přišla novodobá samostatná historie jednotek požární ochrany (JPO), kdy na zákonném základě vznikaly Jednotky sboru dobrovolných hasičů, které však již nemají právní návaznost na hasičské sbory. Ty tak opustili zajišťování samotné zásahové činnosti, čímž je i vzbuzen pocit jakéhosi nedocenění či odstavení od tradic, pro které celé hnutí vzniklo. Jednotku zřizuje město (podobně jako městskou policii), kterému zákon ukládá povinnost zajistiti si na svém území požární ochranu. Vznik JSDH Šlapanice lze datovat rokem 1996, kdy město uzavřelo smlouvy s jednotlivci na tuto činnost. Velitelem byl jmenován Jiří Zvešper a zůstává jím dodnes. Velitele ze zákona jmenuje starosta obce. Zákon podle různých kritérií řadí obce do několika skupin. Příslušný

47

Hasičská kronika – Svazek V – okres Brno – venkov (S – Ž) Hasičský záchranný sbor kraje (HZS) na základě ukazatelů rozhodne o zařazení jednotky. Pro každou kategorii je stanoven minimální počet členů, povinné vybavení atd. Výstroj, výzbroj a provoz ze zákona financuje zřizovatel (město), kterému s touto nemalou finanční zátěží pomáhají dotacemi kraj i stát. Členové JSDH dnes nemusí vzejít z členské základny hasičského sboru, ale musí při svém vstupu do JSDH splňovat stanovené fyzické předpoklady. Vše je dáno zvyšujícími se nároky na nasazení, kdy dobrovolní hasiči se stávají mnohdy rovnocennými partnery hasičů profesionálních, přestože jejich kritéria jsou pochopitelně mírnější. Členové mají ze zákona nárok na odměny, ovšem záleží vždy na postoji a finanční situaci zřizovatele, jak ocení tuto dobrovolnou, rizikovou a také stále nejen časově náročnější činnost. Každý člen JSDH Šlapanice, zařazené do JPO 3, musí v souladu s tímto zařazením být schopen používání veškeré předepsané výstroje a výzbroje. Velitelé (velitel jednotky má vedle sebe ještě velitele družstev) a strojníci (řízení a obsluha mobilní techniky) procházejí pravidelnými školeními pořádanými HZS a po složení zkoušek získávají osvědčení o této kvalifikaci. Všichni členové jednotky pak absolvují během každého roku stanovený roční program školení a výcviku. Za posledních 10 let se změnilo mnohé. Z původně převažujících požárů se zásahová činnost dobrovolných jednotek rozrůstá na stále větší škálu událostí (dopravní nehody, živelné pohromy, různé technické zásahy – likvidace hmyzu, únik nebezpečných látek atd.) JSDH Šlapanice je v současnosti dobře vybavenou a fungující záchrannou složkou, která je schopna okamžitého nasazení a je pro své schopnosti a výkony velmi dobře hodnocena profesionály s nimiž spolupracuje.

Štěpánovice

status: obec katastrální výměra: 5,02 km² počet obyvatel: 437 (3. 7. 2006) zeměpisná šířka: 49° 22’ 27’’ zeměpisná délka: 16° 23’ 17’’ nadmořská výška: 261 m adresa obecního úřadu: Štěpánovice 30 666 02 Předklášteří Oficiální web: http://www.stepanovice.cz První písemná zmínka o obci pochází z roku 1589.

48


Sbor dobrovolných hasičů V obci Štěpánovice byl založen sbor 22. května 1899. Spolu s učiteli Floriánem Kučerou, Arnoštem Langrem a místními rolníky Janem Machem, Františkem Panáčkem, Metodějem Matouškem, Janem Ranným, obuvníkem Josefem Bučkem a kovářem Josefem Sytařem mělo zásluhy o založení i obecní zastupitelstvo. Přestože v době založení sboru neměla obec ani 500 obyvatel, sbor byl bohatě dotován domovskou obcí, dary majetných rolníků, od c. k. zemského úřadu ve Vídni, od Zemské hasičské jednoty, z ochotnických divadel atd. Tomu odpovídala výzbroj i výstroj.

Telnice

status: obec katastrální výměra: 6,1 km² počet obyvatel: 1339 (3. 7. 2006) zeměpisná šířka: 49° 6’ 6’’ zeměpisná délka: 16° 42’ 45’’ nadmořská výška: 195 m adresa obecního úřadu: Růžová 243 Telnice 66459 Telnice u Brna Oficiální web: http://www.telnice.eu Telnice patří k nejstarším a v minulosti zároveň největším osadám na dnešním okrese Brno venkov. První zmínky o ní pocházejí ze 13. stol. přesně z roku 1244. To je také rok, od kterého se počítá stáří obce. Osada měla v té době již 26 domů. Vznikla na levém břehu Zlatého potoka. Ještě před 120 lety měl potok koryto mělčí a užší a často se rozléval do okolí.Proto byl na konci 19. stol. zregulován, řečiště prohloubeno. Telnický kraj byl zajímavý už i pro pravěké osadníky. Nálezy pocházejí z mladší doby kamenné. Při polních pracech nebo cíleném archeologickém výzkumu byly odkrývány hroby s ostatky a pozůstatky tehdejších lidí. Vyšlo najevo, že na Draze k Sokolnicím stávala pravěká osada, jejíž obyvatelé se živily rolnictvím a lovem. Další nálezy byly za dnešní Orlovnou, na obou stranách tzv. Mrtvé cesty, v tratích Nad Louky, Úzká, Za mlýnem. Rovněž z doby bronzové a železné nám zůstaly v Telnici připomínky, např. v trati Za kostelem, Prostřední, v bývalé cihelně a na mnoha dalších místech. V první polovině 16.stol. byla Telnice trvale připojena k sokolnickému panství. Po 150 let ji spravoval rod Dietrichsteinů a v roce 1850 připadla Telnice Mitrovským. Svoji pečeť používala obec od roku 1648. Byla na ní vyobrazena

49

Hasičská kronika – Svazek V – okres Brno – venkov (S – Ž) kostelní věž se zubatým cimbuřím a dva květy s nápisem "Peczet * Diedin * Telniczet * 1648."

Sbor dobrovolných hasičů Ustavující schůze hasičů se konala na Nový rok 1894. Na jeho založení se velkou měrou podílel starosta obce Antonín Pešl spolu s radními Karlem Svobodou, Františkem Mrkvicou, Aloisem Bartákem a Josefem Králem. Na slavnostní schůzi konané 1. ledna 1894, dva z uvedených, a to Pešl a Barták - oba rolníci, stali se novými činovníky. Na funkci jednatelskou si vybrali učitele Hynka Sovu. Od roku 1906 pak stál v čele sboru Alois Barták. Ani mezi ostatními činovníky nedocházelo k velkým obměnám a tak sbor úspěšně pracoval až do roku 1917, kdy už nebyla konána valná hromada, protože většina činných členů byla zmobilizována.

Těšany

status: obec katastrální výměra: 16,22 km² počet obyvatel: 1211 (3. 7. 2006) zeměpisná šířka: 49° 2’ 55’’ zeměpisná délka: 16° 46’ 15’’ nadmořská výška: 203 m adresa obecního úřadu: Těšany 141 66454 Těšany Oficiální web: http://www.tesany.cz Obec je poprvé připomínána v roce 1131, ovšem archeologické nálezy z okolí dosvědčují osídlení již před tímto letopočtem. Od roku 1666 patřila obec brněnským dominikánům. Ti vybudovali koncem 17. století jako svoje letní sídlo raně barokní jednoposchoďový zámek obdélného půdorysu. Patřil jim až do zrušení kláštera v roce 1784. Římskokatolická kaple Panny Marie na nejvyšším bodě východně od obce byla postavena politickými vězni v roce 1946–1947 jako poděkování za šťastný návrat těšanských občanů z koncentračních táborů. Nachází se nad vinohrady asi 2 km od Těšan. V barokní kovárně z 18. století je umístěna expozice kovářství a kolářství, součást Technického muzea v Brně. Na

50

Hasičská kronika – Svazek V – okres Brno – venkov (S – Ž) návsi a v okolí kovárny stojí několik barokních soch, například plastiky sv. Gotharda a sv. Dominika, obě z roku 1773. Kostel sv. Barnabáše byl postaven v letech 1897–1906. Podle příběhu, který se odehrál právě v Těšanech – byť s méně dramatickým koncem – napsali Alois a Vilém Mrštíci vesnické drama Maryša. Hra měla premiéru v roce 9. května 1894 v pražském Národním divadle, v Brně pak 27. října 1894. Hrob Marie Turkové „Maryši“ - leží na starém těšanském hřbitově.

Sbor dobrovolných hasičů Obec Těšany v jihovýchodním cípu okresu patřila od roku 1848 do různých územních a správních útvarů. Dokumentace k historii této obce je zřejmě uložena v nejrůznějších bývalých okresních městech a pramenné materiály se obtížně shledávají. Přesto víme, že sbor byl založen roku 1897 kontrolorem velkostatku v Těšanech Josefem Grislem. Proto první stříkačka bývala zapůjčována velkostatkem. Za tyto zásluhy byl Grisl zvolen starostou náčelníkem František Žáček a jednatelem Josef Vystavěl - oba rolníci.

Tetčice

status: obec katastrální výměra: 15,15 km² počet obyvatel: 1008 (3. 7. 2006) zeměpisná šířka: 49° 10’ 1’’ zeměpisná délka: 16° 24’ 39’’ nadmořská výška: 326 m adresa obecního úřadu: Palackého 177 66417 Tetčice Oficiální web: http://tetcice.cz První písemná zmínka o obci pochází z roku 1104. První ověřená historická zmínka pochází až z roku 1349. V Tetčicích najdeme řadu památek. Nejstarší je barokní kaple sv. Floriána, která byla postavena v roce 1764, další památkou je socha sv. Jana Nepomuckého z přelomu 18. a 19. století stojící na skále. Pod touto sochou se nachází neobvyklá skupina kříže s dvěma pylony pocházející z roku 1850. Na pylonech jsou zobrazeny sv. Jan a Panna Marie. Do roku 1852 se v obci nacházel velký rybník, který zanikl při výstavbě železnice. Jeho hráze byla v místech silnice vedoucí od železniční stanice ke Křibům. Za jeho vznik vděčí obec Rožmberkům, kteří vlastnili Rosický zámek a jejich rod je známý výstavbou rybníků především v Jižních Čechách. Tetčice jsou dodnes s ním spjaty, jak je patrno i ze znaku a vlajky obce.

51


Sbor dobrovolných hasičů V roce 1894 došlo k založení hasičského sboru v Tetčicích. V obci pracovala v této době už parní pila a tak její správce František Zavázal přesvědčil členy obecního zastupitelstva k ustavení spolku. Také starosta obce, rolník Tomáš Holešovský, byl této myšlence příznivě nakloněn. Stal se prvním starostou sboru, náčelnickou funkci vykonával František Zavázal a jednatelem byl zvolen učitel Josef Večeřa. Práce posledně jmenovaného se ukázala jako velmi dobrá už v samých počátcích, jak vidíme nejen ze schválených stanov, ale i z podrobného popisu oděvu, výstroje a odznaků.

Tišnov

status: město katastrální výměra: 17,13 km² počet obyvatel: 8 585 (2008) zeměpisná šířka: 49°20'55.39" s. š. zeměpisná délka: 16°25'27.77" v. d. nadmořská výška: 256 m adresa městského úřadu: Městský úřad Tišnov Náměstí Míru 111 666 19 Tišnov Oficiální web: http://www.tisnov.cz V písemných pramenech je Tišnov poprvé uváděn v roce 1233 v souvislosti se založením ženského cisterciáckého kláštera Porta coeli českou královnou Konstancií v jeho bezprostřední blízkosti. Původně byl Tišnov trhovou vsí na důležité obchodní zemské stezce. Po založení kláštera daroval markrabě Přemysl Tišnov cisterciačkám, v jejichž majetku zůstal až do zrušení kláštera v roce 1782. Ještě ve 13. století se z Tišnova vyvinulo městečko, které stále více nabývalo charakteru středověkého města. V roce 1416 udělil král Václav IV. Tišnovu právo konání výročního trhu podle způsobu trhů brněnských. V souvislosti se zřízením regulovaného magistrátu byl Tišnov v roce 1788 povýšen na město. Do roku 1848 byl centrem správy tišnovského panství. Velký význam pro město mělo zahájení provozu na železniční trati do Brna v roce 1885 a do Německého Brodu v roce 1905. Od roku 1896 se stal Tišnov okresním městem. V roce 1895 byl prohlášen za klimatické město, v roce 1899 bylo na úpatí lesa Klucanina postaveno léčebné sanatorium a Tišnov se stal vyhledávaným lázeňským střediskem a východiskem turistických cest do malebné krajiny v podhůří

52

Hasičská kronika – Svazek V – okres Brno – venkov (S – Ž) Českomoravské vrchoviny. Stal se přirozeným administrativním, hospodářským a kulturním centrem kraje. Zatím poslední kapitolou tišnovských dějin jsou 90. léta. Město spravuje opět městský úřad v čele se starostou a městské zastupitelstvo. Místní podniky a živnosti se vrátily zpět do soukromých rukou, město zkrásnělo opravenými chodníky a fasádami domů. Většina integrovaných obcí se rozhodla pro vlastní správu a počet obyvatel tak opět klesl na současných 8500. Pokusy o obnovení okresu Tišnov zatím vyzněly naprázdno, Tišnov se ale zřejmě stane po reformě státní správy okrskovým městem, což mu dává další vývojové perspektivy. V Tišnově, který je proslulý díky bohatým nalezištím minerálů, se dvakrát ročně konají Mezinárodní expozice minerálů. Pozornost četných návštěvníků přitahuje například kopec Květnice či přírodní park Svratecká hornatina.

Hasiči – Chemická laboratoř Na počátku 70. let minulého století byly vybudovány v rámci civilní obrany ČSSR Krajské chemické laboratoře (KCHL) civilní obrany. Jejich úkolem bylo především školení pro pracovníky mobilních skupin analytického zjišťování (MSAZ) v analýzách vzorků kontaminovaných biologickými a chemickými látkami (BCHL) a radioaktivními látkami (RAL) v případě napadení státu. Dalším úkolem byl vývoj a ověřování metod detekce BCHL a štěpných směsí po jaderném napadení. Postupem času se úkoly těchto laboratoří rozšířily i na detekci úniku všech druhů nebezpečných látek přímo při haváriích, měření na místě havárie, laboratorní kontrolu následků a průběhu havárií a sledování kontaminace zasaženého území laboratorní analýzou odebraných vzorků. S přechodem k HZS JmK k 1. 1. 2001 vzrůstala potřeba širší a rychlejší odezvy na požadavky zasahujících jednotek (měření, detekce a chemické rozbory, poradenská činnost). Postupně se zlepšovalo vybavení pro zrychlení analýz a zpřesnění výsledků, prováděných nejenom přímo na místě zásahu, ale i v chemické laboratoři. V České republice byla vytvořena v roce 2001 celkem čtyři Školicí střediska HZS, jejichž součástí jsou chemické a radiologické laboratoře (ŠS Třemošná, ŠS Kamenice, ŠS Tišnov a ŠS Frenštátě pod Radhoštěm) a jedno vědeckovýzkumné pracoviště (Institut ochrany obyvatelstva Lázně Bohdaneč), které jednotlivé laboratoře metodicky vede. Výjezdová skupina Školicího střediska Tišnov slouží v případě havárií s únikem nebezpečných látek, nálezů neznámých chemických látek, teroristického zneužití chemických nebo radioaktivních látek jako podpora zasahujících jednotek HZS krajů Jihomoravského, Vysočina a územního odboru Jindřichův Hradec z kraje Jihočeského. Výjezdová skupina Laboratoře Tišnov je připravena k výjezdu v pracovní době do 20 minut, mimo pracovní dobu do 120 minut, dojezd podle vzdálenosti místa mimořádné události (MU) a situace do 150 minut. Do výjezdové skupiny jsou zařazeni na týdenní směnu vždy dva odborníci z Laboratoří Tišnov - chemik a radiochemik. Kromě telefonické konzultace s odborníky z laboratoří dostupnými nepřetržitě 24 hodin na služebním telefonu mají možnost zasahující jednotky využít v poměrně krátkém čase další úrovně poskytování pomoci a to: chemický a radiologický průzkum v terénu laboratorní kontrola ve stacionární laboratoři Chemický a radiologický průzkum v terénu Jedná se o podporu pro zasahující jednotky Identifikace možného nebezpečí na místě MU Podklady pro další rozhodování veliteli zásahu (VZ) (evakuace obyvatel, vymezení zón) Analýza nebezpečných látek moderními detekčními prostředky

53

Hasičská kronika – Svazek V – okres Brno – venkov (S – Ž) Kvalifikovaný odběr vzorků Hodnocení akutní nebezpečnosti uniklých látek pro jednotky požární ochrany (JPO) a obyvatele vzhledem k situaci na místě MU Odborná pomoc při rozhodování o lokalizaci a likvidaci mimořádné události Laboratorní kontrola ve stacionární laboratoři Důležitou součástí identifikace a stanovení neznámých látek je potvrzení terénních měření v laboratoři bezprostředně po zásahu. V současné době nedosahuje mobilní detekční technika výjezdové skupiny laboratoří ŠS Tišnov kvality, která by v terénu mohla splnit všechny požadavky zasahujících jednotek. Proto je někdy nutné analyzovat vzorky odebrané v místě mimořádné události (MU) ve stacionární laboratoři ŠS Tišnov. Vzorky na místě MU odebírají a dopravují do laboratoře pracovníci výjezdové skupiny, nebo jednotky požární ochrany (v současné době probíhají ve ŠS Tišnov, specializační kurzy pro příslušníky HZS se zaměřením na praktický odběr vzorku nebezpečných chemických látek (NCHL) z míst MU. Jakmile je vzorek dopraven do laboratoře ŠS Tišnov, pracovníci provedou analýzu moderními analytickými přístroji. Výsledky analýz jsou k dispozici pro rozhodovací proces zasahujících jednotek v místech MU. Radiologická laboratoř ŠS Tišnov, zabezpečuje rychlou, přesnou identifikaci a kvantifikaci radionuklidů emitujících záření γ, stanovení celkové α a β kontaminace v různých vzorcích. Výjezdová skupina chemické laboratoře má možnost na místech mimořádných událostí provádět gamaspektrometrické analýzy a kontroly kontaminace předpokládaných kontaminovaných předmětů a oblastí. Výsledky těchto analýz slouží jako podklady pro ochranu obyvatelstva a složek integrovaného záchranného systému při vzniku mimořádných událostí. Jedním z důležitých úkolů pracovníků radiologické laboratoře je praktický výcvik příslušníků HZS zaměřený na radiační ochranu a vyhodnocení naměřených hodnot při práci se zdroji ionizujícího záření. Důležité jsou také pravidelné účasti pracovníků na součinnostních cvičeních složek integrovaného záchranného systému se zaměřením na radiační havárie. Pracoviště je držitelem povolení k nakládání s otevřenými a uzavřenými zdroji ionizujícího záření. Chemická laboratoř Školicího střediska Tišnov, zabezpečuje rychlou a přesnou identifikaci a analytické stanovení vzorků neznámých chemických látek včetně bojových chemických (otravných) látek. Vzorky pro analýzu jsou odebírány pracovníky výjezdové skupiny chemické laboratoře, jednotkami požární ochrany. V některých případech jsou vzorky ke zpracování dodávány i fyzickými osobami nebo jinými složkami státní správy. Na základě požadavků zadavatelů rozboru jsou prováděny běžné analýzy - např. stanovení vápníku, hořčíku, celkové tvrdosti vody, chloridů, stanovení aktivního chlóru, stanovení fluoru, železa, fosforečnanů, chemické spotřeby kyslíku, bojových otravných látek… Pracovníci řeší i nestandardní požadavky - např. požadavek na spolupráci při posouzení vhodnosti použití emulgačního přípravku na čištění vozovek z hlediska rychlosti odbourávání ropných látek v půdě. Rychlost a přesnost jednotlivých analýz je dána typem vzorku, standardním operačním postupem příslušné metody stanovení a použitým přístrojem ve vybavení laboratoře. Závěry těchto analýz slouží pro ochranu obyvatelstva a jednotek požární ochrany při vzniku mimořádných událostí, zvláště při závažných haváriích s únikem nebezpečných chemických látek. Výsledkem každé analýzy je zpracování písemného protokolu, který je zasílán příslušným osobám, organizacím, které si vyžádaly analytické zpracování dodaného vzorku. Laboratoř je držitelem licence pro nakládání s vysoce nebezpečnými látkami podléhajícími zákonu 19/1997 Sb Výjezdové vozidlo IVECO Daily:

54

Hasičská kronika – Svazek V – okres Brno – venkov (S – Ž) Vozidlo mobilní chemické laboratoře zajišťuje dopravu posádky (1+1 osoby) z místa dislokace do místa mimořádné události. Dále zajišťuje dopravu technických prostředků pro detekci nebezpečných látek. V místě mimořádné události je možné provést chemickou a radiometrickou analýzu pomocí měřící techniky ve vozidle i mimo vozidlo, v každé denní době a za každého počasí. V pracovním prostoru nástavby je vyčleněný prostor pro uložení ochranných prostředků. Dekontaminaci je možné provést vlastními prostředky. Laboratorní část je plynotěsně oddělena od části pro přepravu vzorků, které je možné předat pomocí předávacího otvoru v digestoři.

Sbor dobrovolných hasičů Dominantní postaveni v severozápadní části okresu Brno - venkov mělo město Tišnov. I když zde roku 1880 bylo napočítáno ve 260 domech 2 466 Čechů a pouze 121 Němců, tato menšina, držící ve svých rukách pevně správu města, nelibě nesla vznik ryze českých spolků a organizací. Perzekuce sokolské jednoty založené roku 1870 byla tak velká, že koncem roku 1875 svolal její starosta Karel Buchal valnou hromadu, na které doporučil, aby pro velké překážky, které kladly sokolům neustále rakouské úřady, byla jednota přeměněna na tělovýchovno-hasičský sbor. Do čela, ve funkci starosty, byl zvolen lékárník František Svoboda, náčelníkem-velitelem byl koželuh Jan Macků a jednatelskou práci vykonával stolař Leopold Pokora. I když seznam členů uvedený v Krškově hasičské kronice ukazuje, že šlo většinou o osoby zámožné, počátky sboru nebyly lehké. Teprve roku 1882 mohla být zakoupena nová dvoukolá stříkačka a za deset roků nato druhá. Důležitým mezníkem v životě sboru byl rok 1882, kdy do funkce jednatele byl zvolen advokát JUDr. Václav Šílený, pozdější zemský a říšský poslanec. Na jeho návrh byla svolána v uvedeném roce schůze zástupců Tišnovska a Bystřicka, na které bylo rozhodnuto uspořádat 3. Září 1882 sjezd hasičských sborů. Do Tišnova se sjelo 299 členů ze 13 sborů a tento den je považován za založení 1. hasičské župy Tišnovsko - Bystřické. Pět dechových hudeb vyhrávalo k dobré náladě a svoji zdravici zaslala i místní sokolská jednota. Od tohoto sjezdu se župní život velice úzce prolíná s životem tišnovského sboru. Mimořádná hasičská aktivita tohoto regionu - cvičení, sjezdy, výlety, poučné a výchovné přednášky, divadla a budování knihoven byla doplněna v 80. letech o činnost samaritánskou. V památníku hasičské župy T'išnovské - Oharkovy z roku 1932 se na straně 53 říká: "Jde o laické poskytování první pomoci osobám, které se octnou v nebezpečí života, bez ohledu na jejich smýšlení a národnost. Je aktem pravé lásky k bližnímu. Důležitost je v tom, že pomáhá poraněnému nebo náhle onemocnělému už před příchodem lékaře a zařizuje to nejnutnější, aby se předešlo komplikacím." Velmi krásně vystihl smysl této pomoci bližnímu T. G. Masaryk: "Naše hasičstvo našlo v samaritánství krásný doplněk hasičské služby". V tišnovském sboru vyrostli vynikající organizátoři. Patřil mezi ně lékárník František Svoboda, který byl deset roků i starostou I. župy Tišnovské, stejně jako JUDr. Václav Šílený ve funkci jednatele. Roku 1911 přichází další osobnost. Byl jí učitel - suplent, později nadučitel Václav Oharek. Zatímco T. Krška, po původní kariéře advokátního koncipienta se posléze stal podnikatelem, Oharek sdílel osudy typické pro českého kantora tohoto období. Po studiích na učitelském ústavě v Brně působil na školách v Židenicích, v Zastávce, Lískovci, Říčanech, ve Hvozdci a v Drásově. Co pro Třebíčsko a Velkomeziříčsko znamenal Krška, topro Tišnovsko byla práce Oharkova. Vedle činnosti učitelské, vlastenecké a kulturní bylo jeho veškeré mimoškolní úsilí zaměřeno k povznesení a rozkvětu hasičstva. Založil sbory v Říčanech a ve Hvozdci a byl jejich náčelníkem. Roku 1909 vytvořil župu brněnskou,

55

Hasičská kronika – Svazek V – okres Brno – venkov (S – Ž) vypracoval její stanovy a po 20 let byl jejím jednatelem a župním dozorcem. Stál u kolébky Invalidního penzijního spolku, Hasičské vzájemné pojišťovny a podporovací pokladny hasičské. Až ve svých 78 letech se vzdal funkce starosty župy. Jeho láska k lidem byla veliká, stejně i jeho nadšení a obětavost pro hasičskou práci.

Trboušany

status: obec katastrální výměra: 5,53 km² počet obyvatel: 337 (3. 7. 2006) zeměpisná šířka: 49° 2’ 48’’ zeměpisná délka: 16° 27’ 4’’ nadmořská výška: 187 m adresa obecního úřadu: Trboušany 113 66464 Dolní Kounice Trboušany jsou obcí, ležící tři km jižně od Dolních Kounic, v údolí na svahu Krumlovského lesa, ze kterého dříve vytékal potok a napájel v řadě rybníčky, jak ukazují staré mapy. Kdy přesně obec vznikla, nevíme, je však jmenována při výčtu majetku prodávaného Jiřímu Žabkovi z Limberka po zániku kláštera v Dolních Kounicích, tedy po roce 1527. Byla součástí dolnokounického panství a to až do vzniku samostatné republiky Československé. Prvá zmínka je v Brněnských knihách k r. 1522. Největším otazníkem v historii Trboušan je doba jejich vzniku. Dnes již nežijící kronikář pan František Haška ve svých názorech vycházel z názvu obce, který zní Trboušany a vysvětluje jej jako odvozeninu od slova trbuch = staroslovansky břicho a do Němčiny si toto překládá jako Bauchse atd. Ve skutečnosti ale bývalo uváděno na mapách německy Pausche, což znamená madlo, či držadlo. Jen na jediné vojenské mapě z r. 1764-1768 je napsáno Bauchse, což nasvědčuje , že se autor mapy přepsal z Pauchse na Bauchse. Vždyť i na staré pečeti je německý název DURF PAUSCHA. Konečně tento závěr se dosti nabízí , neboť Trboušany skutečně v historii nejsou známy jinak, než jako místo, kde je v držení svobodný dvůr a jinak patřily vždy pod dolnokounické panství a to jak v době existence kláštera, tak i po jeho zániku jako součást světského panství. A jeho závěry, že byly zničeny za války Čechů s Moravany po bitvě u Loděnic dne 10. prosince 1185 rozhodně nelze přijmout za pravdivé. Historii Trboušan popsal poprvé již Augustin Kratochvíl ve Vlastivědě moravské – Okres Ivančický v r.1904, kde o nich píše jako o nejjižnější obci tohoto okresu, že měly na počátku 17. století 22 domů, po válkách po r. 1645 jich bylo jen čtrnáct osedlých, v r.1790 se

56

Hasičská kronika – Svazek V – okres Brno – venkov (S – Ž) uvádí 49 domů a 266 obyvatel a v r. 1900 již 77 domů a 404 obyvatel , samých Čechů, jen dva Němci. Obec si vždy zachovala český charakter i za 2.světové války. Na jižní straně obce, za panským chmelníkem, stávala cihelna. V obci se vařívalo i pivo, pěstoval se chmel a také výtečný chřest, který byl vyvážen až na císařský dvůr do Vídně. Od pradávna se v Trboušanech také pěstovala vinná réva a vinařství kvete i v dnešní době. Dnes se pěstují především odrůdy Frankovka, Müller Thurgau, Neuburgské, Ryzlink Rýnský, Ryzlink vlašský, Veltlínské zelené, Moravský Muškát, sauvignon, Rulandské šedé, Bílé , Tramín , Claret, Zweigeltrebe, Modrý Portugal, Svatovavřinecké , tedy červená i bílá vína.. Chřest a zlatý vinný hrozen jakož i vinařský nůž jsou součásti symbolů Trboušan a jejich znaku i praporu. V roce 2006 je katastrální výměra obce 553 ha, počet obyvatel 337 o průměrném věku 35, 6, z toho v produktivním věku 212.

Sbor dobrovolných hasičů V neděli 21. srpna 1927 ve 3 hodiny ráno vypukl uprostřed obce požár. Plameny zachvátily stodoly Jana Badina, Vincence Kolesy a Stanislava Svobody. Stodoly byly plné úrody z probíhajících žní. Ve stodole Vincence Kolesy byly uloženy i stroje a motor. Majitel při snaze o jejich záchranu utrpěl značné popáleniny na rukou a obličeji. Pro pomoc byli vysláni dva jezdci na kolech. Jeden jel do Dolních Kounic, jeden do Pravlova. Ačkoliv se pomoc dostavila brzy, nedalo se toho mnoho z doškových stodol a jejich obsahu zachránit. Sbory se tedy soustředily na to, aby se oheň nerozšířil na další budovy plné úrody, či na obytné domy. Navíc byla práce hasičů bržděna nedostatkem vody, protože potok, který zde protéká, neměl dostatečné množství vody (dnes už nemá téměř žádnou), a voda ze studní byla brzy vyčerpána. Pravlovský sbor byl nucen dokonce stříkat močůvkou. Požár vznikl z neznámé a nikdy neobjasněné příčiny. Po obci se o tom povídalo lecos. Dal však podnět k tomu, že občané začali přemýšlet o tom, zda by jsme zde neměli mít vlastní hasičský sbor. A tak zhruba po roce, 8. září 1928, se konala ustavující schůze Sboru dobrovolných Slavnost svěcení hasičské stříkačky v Trboušanech. Slavnost se odehrála 2. června 1929. Světitelem stříkačky byl p. Augustin Korber. Na snímku je vidět za knězem Cyrilem Studeným , stojícím u židle.

57

Hasičská kronika – Svazek V – okres Brno – venkov (S – Ž) hasičů. Sbor byl založen 36 členy a 11 přispívajícími. Členy sboru byli také téměř všichni členové obecního zastupitelstva, což se projevilo tím, že obec reprezentovaná starostou Františkem Helarem, vybavila Sbor motorovou stříkačkou a dalším potřebným vybavením. Slavnostní svěcení stříkačky se uskutečnilo 2. června 1929. Stříkačku světil místní rodák P. Augustin Korber spolu s P. Cyrilem Studeným za přítomnosti všech členů, dvou kmoter a matky. Poté se konalo veřejné poplachové cvičení, při kterém byla nová stříkačka předvedena veřejnosti v činnosti. Obyvatelé obce byli nadšeni. V dalších letech Sbor pečlivě cvičil a vzdělával se pod vedením místního pana učitele Aloise Kleckera, a brzo patřil k nejlépe připraveným sborům v okrsku. Mezitím byla v obci vybudována betonová nádrž na vodu, aby se v případě potřeby neopakovala situace s nedostatkem vody. Časem Sbor začal trápit jiný problém: nařadí, stříkačku a další věci neměli kde uskladnit. Hasičská zbrojnice ani jiný vhodný prostor, který by se dal takto využít, v obci nebyl. Vše bylo uloženo vždy ve stodole některého ze členů. Začala se rodit myšlenka na vybudování Hasičského domu, kde by kromě hasičské zbrojnice byl také sál pro kulturní činnost. K myšlence se připojila i obec, která potřebovala radnici (zatím se úřadovalo v místním hostinci) a Mlékařské družstvo, které potřebovalo prostory pro výkup mléka. Za finančního přispění těchto korporací a za přispění místních občanů se skutečně v roce 1930 začalo s budováním Hasičského domu. Na stavbu si musel ale Sbor peníze také vypůjčit u Občanské záložny v Ivančicích a u Občanské záložny v Dolních Kounicích. Spolupráce všech složek při výstavbě byla obdivuhodná. A tak od první myšlenky do slavnostního otevření dne 28. června 1931 uplynulo jen jeden a půl roku, což je v dnešní době věc naprosto nepředstavitelná vzhledem k množství razítek a potvrzení, která jsou potřebná ještě před samotným zahájením jakékoliv stavby. Nejkrušnější období přišlo ve 30. letech, kdy musel Sbor splácet půjčky a úroky z nich. Za pomoci místních občanů byla nakonec i tato těžkost překonána, 31. ledna 1942 bylo vše doplaceno a dům byl prost jakýchkoliv dluhů. K tomuto významnému dni vydává Sbor dobrovolných hasičů brožuru nazvanou PAMÁTNÍK, kde je popsána celá jeho dosavadní historie. Článek v časopise Hasičská ochrana z r. 1942 V roce 1988 byl předsedou sboru Bedřich Kolesa, velitelem Miroslav Kremláček a jednatelem Vítězslav Korber. K současné době nutno říct, že Sbor dobrovolných hasičů existuje pouze formálně. Nevykonává činnost ani profesní ani doprovodnou. Prozatím nejsou žádné náznaky, že by v dohledné době mohlo dojít ke změně situace. Budovu kulturního domu dnes spravuje obec.

58

Hasičská kronika – Svazek V – okres Brno – venkov (S – Ž) Památník sboru dobrovolných hasičů v Trboušanech

59


60


61


62


Troubsko

status: obec katastrální výměra: 6,03 km² počet obyvatel: 2022 (28. 8. 2006) zeměpisná šířka: 49° 10’ 10’’ zeměpisná délka: 16° 30’ 35’’ nadmořská výška: 300 m adresa obecního úřadu: Zámecká 150/8 66441 Troubsko Oficiální web: http://www.troubsko.cz V blízkém okolí moravské metropole, asi 8 km západním směrem, leží na prastarém kulturním podloží obec Troubsko. Tato ves, nesoucí zřejmě jméno po dřevěných troubách přivádějících vodu, vystupuje z anonymity dávných dob do epochy historické poprvé roku 1237, kdy je v listině krále Václava I. uváděn jako svědek Robert z Troubska. Tento nižší šlechtic zřejmě nebyl vlastníkem celé vesnice; pozdější prameny dosvědčují , že se Troubsko v souladu s tehdejší praxí roztříštěné družby dělilo mezi několik majitelů. Roku 1349 koupil Ludér, převor brněnských dominikánů, s neteří Kateřinou 4 a ? lánu v Troubsku od měšťana Anselma a daroval je herburskému klášteru. Tato část vesnice se na dlouhou dobu administrativně odloučila od zbylé větší části a po převedení majetku herburského kláštera na jezuitskou kolej v letech 1578 – 1581 se stala součástí řečkovického panství. Řečený větší díl vsi, rozdělený na nestejné podíly, často měnil majitele a v průběhu 14. a 15. století jej drželi příslušníci různých šlechtických rodů – z Křižínkova, z Rohozova, ze Svojanova a především četní členové starého vladyckého rodu z Heršpic. Až celou ves kupuje Matyáš Munk z Ivančic a od roku 1573 je uváděn jako jediný vlastník, a to až do roku

63

Hasičská kronika – Svazek V – okres Brno – venkov (S – Ž) 1609. (V těchto letech také započal se stavbou zámku na místě bývalé tvrze) Mezi další vlastníky panství patřily osobnosti jako Karel st. ze Žerotína, Albrecht z Valdštejna či Jiří Rupert Hausperský. Největšího hospodářského a kulturního rozvoje dosáhlo Troubsko v letech 1735 až 1806, kdy obec vlastnil Tomáš Jan Sekora ze Sekenberku. Věnoval se hospodářství , rozmnožil počet řemeslníků, podporoval rybníkářství a lesní hospodářství. Po jeho předčasné smrti pokračovala v jeho práci žena Anna Marie a dcera Marie Cecilie. Z tohoto období je dodnes dochováno nejvíce památek. Roku 1826 se panství dostává Leopoldu Hodákovi. Posledními majiteli troubského velkostatku byli v meziválečné periodě Hugo a Josefa Gabriela Ptáčníkovi a Bedřich Hochberg.

Sbor dobrovolných hasičů Hasičský sbor v Troubsku vznikl asi jako poslední předválečný dne 20. ledna 1914. Jeho vedení představované rolníky Janem Doležalem - starostou, Vilémem Bartoňkem náčelníkem a Vilémem Sojkou - jednatelem bylo zaskočeno v létě vyhlášením války a tak se spolkový hasičský život mohl realizovat až v nově vzniklé republice.

Tvarožná

status: obec katastrální výměra: 8,82 km² počet obyvatel: 1217 (31. 12. 2008) zeměpisná šířka: 49° 11' 42" zeměpisná délka: 16° 46' 19" nadmořská výška: 257 m adresa obecního úřadu: Tvarožná 40 66405 Tvarožná Oficiální web: http://www.tvarozna.cz Tvarožná má dlouholetou histori která se datuje první písemnou zmínkou z roku 1288. Tehdy se na našem katastru rozkládaly předchůdkyně Tvarožné a sice česká ves Tvarožnice a německá obec Važanice (Bozenitz). Spojením obou vsí někdy ve 14.–15. století vznikla dnešní Tvarožná. Klidná zemědělská obec vstoupila do historie v roce 1805, kdy návrší Santon u Tvarožné sloužilo jako opěrný bod francouzské Napoleonově armádě. Díky jeho strategickému

64

Hasičská kronika – Svazek V – okres Brno – venkov (S – Ž) významu byly odraženy útoky ruské Bagrationovy armády. Dodnes se pod Santonem odehrávají rekonstrukce slavné bitvy. V současné době žije ve Tvarožné 1200 obyvatel, obec má více jak 360 domů, je střediskem farnosti, kterou tvoří další tři vesnice. První srpnovou neděli slaví Tvarožná slavnou mariánskou pouť. Po roce 1989 pracuje v obci na 40 živnostníků, tři obchody s potravinami a tři restaurace. Středisko zemědělské výroby je začleněno do akciové společnosti Bonagro, a.s. Blažovice. Děti od 1. do 5. třídy se učí v opravené historické budově místní školy, doplněné do školského areálu o moderní mateřskou školu pro 60 dětí a zdravotnické středisko. Na obecním úřadě je umístěno diorama památné napoleonské bitvy s expozicí a videoprogramem.

Sbor dobrovolných hasičů Podle ústního podání měla obec Tvarožná stříkačku již v roce 1831. Byla zakoupena z tzv. konstribučenského fondu pro Tvarožnou a Velatice a trvale uskladněna ve Tvarožné. Stříkačka byla dřevěná stejně jako osy kol a táhla, nádrž pobitá měděným plechem, bez sacího zařízení. Voda se do nádrže musela dávat ručně. Dvakrát do roka se zkoušela, zda je schopná provozu. V srpnu 1890 v neděli v poledne vznikl oheň u Fr. Blaháka č. 43, Jana Floriána č. 18 a Jaromíra Švábenského č. 19. Domy vyhořely do základů a škoda činila 8000 zlatých. Při požáru se ukázala nedostatečnost staré dřevěné stříkačky. Tato událost se stala rozhodující pro založení hasičského sboru ve Tvarožné. Hlavními nositeli této ušlechtilé myšlenky byli zámečník Štěpán Knos a rolník Jan Kaláb z č. 129. Na shromáždění, kterého se též zúčastnil starosta Jan Blahák z č. 10 a radní Matěj Daněk a František Krček, promluvil o významu hasičského sboru a jeho důležitosti pro obec tehdejší učitel Josef Kozlík. Do zřizovacího výboru byli zvoleni: Inocenc Šír – hostinský a řezník František Brzobohatý – rolník Josef Kozlík – učitel Štěpán Knos – zámečník Josef Šlezingr – rolník Bylo ujednáno zakoupit novou stříkačku a založit Sbor dobrovolných hasičů. Ale jak už to tak bývá, vyskytli se lidé, kteří nesouhlasili se založením sboru a považovali to za zbytečnou novotu. Proto se stalo, že teprve několikátá porada zřizovacího výboru přinesla rozhodnutí. Brzy potom se sešel výbor pro schválení nových členů. Všichni očekávali velké množství přihlášek, a proto se ustavující výbor rozhodl, že nejvyšší počet členů může byt 40, a to takových, kteří jsou ustavičně doma. S dělníky, kteří jsou celý týden v Brně za prací se počítat nedalo. Tak byl 16. května 1891 založen Sbor dobrovolných hasičů ve Tvarožné. Konaly se první volby do výboru a náčelnictva, při kterých byli zvoleni: do výboru předseda – Matěj Daněk, rolník, č. 15 místopředseda – Jan Blahák, rolník, č. 10 – starosta obce Příznivci sboru byli hrabě Engbert Belcredi z Líšně a tvaroženský farář Václav Kosmák. Stříkačka byla zakoupena za 900 zlatých, když starosta Jan Blahák a radní Matěj Daněk a Fr. Krček darovali 100 zlatých, rodina Belcredi přispěla částkou 50 zlatých a starosta Velatic Jan Brzobohatý daroval 10 zlatých. Starou stříkačku prodali. Tato stříkačka sloužila až do roku 1928. K ohni byla dopravována ručně a do vzdálenějších míst koňským potahem. Pracovní

65

Hasičská kronika – Svazek V – okres Brno – venkov (S – Ž) obleky si hasiči kupovali ze svých prostředků. Také bylo dohodnuto, že obec zapůjčí potřebný obnos na zakoupení hasičského nářadí sboru a že sbor se přičiní o to, aby jej obci splatil ze sbírek a darů. O tom se vedly účty. Tvarožná patří mezi nejstarší sbory XVI. Župy, i když není uváděna mezi sbory zakládajícími. Brněnská hasičská župa (č. XVI) byla založena 5. července 1891 a nově založený sbor z Tvarožné byl přijat 18. července 1892 zároveň se sbory z Lažánek, Ořechoviček a Moravských Knínic. Počínaje tímto rokem konaly se pravidelně každoroční sjezdy sborů XVI. žumpy, a to vždy v jiné obci nebo městečku. Kromě župních sjezdů byly příležitostně organizovány tzv. „Hasičské dny“. 24. června 1894 se ve Šlapanicích konala valná hromada a sjezd brněnské hasičské župy za přítomnosti 466 delegátů z 29 sborů. Při této příležitosti se uskutečnilo cvičení, kterého se zúčastnily sbory ze Šlapanic, Podolí, Sokolnic a Tvarožné. V kronice moravského hasičstva, vydané v roce 1898 k 50. výročí panování Františka Josefa I. jsou uvedeny statistické údaje o činnosti hasičů na Moravě. Nechybí ani jednota číslo 482 – Tvarožná. Z této kroniky se dovídáme, že na konci roku 1897 bylo ve sboru 23 činných a 12 čestných členů. Předsedou sboru byl Matěj Daněk, náčelníkem Rudolf Kaláb a jednatelem František Kaláb. Sbor měl jednu stříkačku tzv. berlovku a za dobu trvání se zúčastnil u 26 požárů. V té době měla Tvarožná 137 domů s převážně tvrdou krytinou a 824 obyvatel. V obci bylo provozováno 12 živností. Od počátku své činnosti nebyli hasiči jen ochránci majetku spoluobčanů, ale i organizátory kulturního dění v obci. Uniformy hasičů nesměly chybět při žádné větší společenské události. Jejich právem bylo pořádání tanečních zábav, hodů, výletů a přednášek např. o významu pojištění, které se v té době začalo rozšiřovat. Sbor byl v roce 1900 zakládajícím členem „Hasičské vzájemné pojišťovny“ v Brně-Králově Poli dvěma díly po K 100,-, které však byly v roce 1918 vylosovány a sboru vráceny. Tento svépomocný podnik, založený dobrovolnými hasiči na Moravě a ve Slezsku se základním kapitálem tehdejších 200 000,- zl. patřil k nejvyhledávanějším ústavům v celé republice. Členové byli pro případ úrazu pojištěni u „Podporovací pokladny hasičské“. Pro potřebu členů byl od začátku odebírán časopis „Ochrana hasičská“ a další doporučené knihy a tiskoviny, ze kterých členstvo čerpalo poučení pro další činnost. Zakládající členové, opravdoví průkopníci v této oblasti lidské činnosti, splnili svůj hlavní úkol – ochranu životů a hodnot před požáry. Ale také druhá strana činnosti – organizace kulturních podniků, byla neméně důležitá. Přinášela totiž přínos z nejcennějších – posilovala národní uvědomění. I proto jsou pro svoje následovníky zářným vzorem, neboť důsledně naplňovali obsah původního hasičského hesla – „BOHU KE CTI – BLIŽNÍMU KU POMOCI“.

66


Újezd u Brna

status: město katastrální výměra: 13,07 km² počet obyvatel: 3115 (2. 10. 2006) zeměpisná šířka: 49° 06' 15.65" s. š. zeměpisná délka: 16° 45' 26.53" v. d. nadmořská výška: 195 m adresa městského úřadu: Městský úřad Újezd u Brna Komenského 107 664 53 Újezd u Brna Oficiální web: http://www.ujezdubrna.cz Újezd u Brna je město ležící asi 15 km JV od Brna. První písemná zmínka o sídle pochází z roku 1131 (tehdejší název Ugezdec), na městys byl povýšen v roce 1909 a městem se stal 14. prosince 2005 [1]. V současné době má kolem 3040 obyvatel. Je zde také k nalezení znak bývalého keltského osídlení - domy na náměstí sv. Jana jsou uspořádány do tvaru písmena U. Moderní Újezd u Brna vznikl v dubnu 1950 sloučením dosavadních obcí Újezdu, Šternova a Rychmanova. Šternov vznikl roku 1786 parcelací bývalého vrchonstenského Proskova dvora. Rozdělovaní prováděl úředník Štern, který ho pojmenoval Sternhof. V letech 1860-1950 se jednalo o samostatnou obec s velice malým katastrem o rozloze 5,89 ha vklíněným do katastru Újezdu, s nímž byla její zástavba urbanisticky spojená již na mapě stabilního katastru z roku 1826. Rychmanov vznikl roku 1783 jižně od řeky Litavy, na pastvisku „Jalovina“, patřícímu k újezdskému panskému Pruskařovu dvoru. Nově založená získala byla nazvána podle guberniálního rady Reichmanna z Hochkircha, který ji vyměřoval. Usadili se zde hlavně přistěhovalci od Poličky z východu Čech. Katastrální území nové obce bylo relativně rozsáhlé a náležel k němu i rybník, rozkládající se v těsném jižním sousedství obce Hostěrádky-Rešov. Roku 1906 zde byl psotaven evangelický kostel. Zástavba Rychmanova dosud tvoří samostatný urbanistický celek.

Sbor dobrovolných hasičů Zakladatelem sboru v Újezdu u Brna roku 1885 byl praktický lékař J. Šantrůček, který byl zvolen prvním náčelníkem a jednatelem, starostou byl řídící učitel V. Čermák. Do začátků zakoupila obec čtyřkolou stříkačku a 30 metrů hadic.

67


Újezd u Rosic

status: obec katastrální výměra: 10,88 km² počet obyvatel: 236 (3. 7. 2006) zeměpisná šířka: 49° 12’ 59’’ zeměpisná délka: 16° 15’ 55’’ nadmořská výška: 490 m adresa obecního úřadu: Újezd u Rosic 111 Ofic. web OÚ: http://www.ujezdurosic.cz/ Obec je v kronikách připomínána již od 14. století. V té době vlastnili osadu Vladykové z Popovic – Jan a od roku 1353 i Hartlib. V roce 1378 byla ves prodána Bouškovi z Ivančic. V polovině 15.století patřilo pak celé území Janovi z Deblína, který je v roce 1466 prodal paní Veronice z Boskovic. V roce 1482 se majitelem stává Hynek z Kukvic a krátce potom připadá obec k rosickému statku. V roce 1620 byla obec vypleněna. V roce 1789 byla osada přifařena do Popovic. V roce 1980 došlo k násilné integraci obcí. Újezd se stal pouhou částí Zbraslavi, vzdálenou a tedy opomíjenou. Z místního národního výboru se stal občanský výbor, formální orgán bez jakýchkoli pravomocíi. Dalším mezníkem v historii obce se stal listopad 1989. Už 4. prosince vzniklo Občanské fórum, jehož hlavním cílem se stalo, za podpory téměř všech občanů, osamostatnění obce. To se podařilo začátkem roku 1990 a od té doby je Újezd opět samostatnou součástí České republiky.

Sbor dobrovolných hasičů V nejzápadnější části okresu docházelo k rozvoji hasičství od roku 1895. Téměř současně došlo k ustavení sboru ve Zbraslavi a v sousedním Újezdě. Újezd, který ve srovnání se Zbraslaví měl asi polovinu obyvatel, mohl se při založení sboru (1895) opřít o podporu tehdejšího starosty obce Antonína Víta. Ten měl na založení hasičského spolku značnou zásluhu. Byla mu tedy dána důvěra i při vedení. Jemu pomáhal správce školy Matěj Mertens, který byl náčelníkem i jednatelem současně, Vzhledem k sociálním poměrům převážné většiny obyvatel byl sbor "jen chudým příbuzným" sousední Zbraslavi. V obci v současnosti působí Hasičské sdružení Moravské hasičské jednoty. V minulých letech slavili naši hasiči úspěchy v oblasti požárního sportu. A to nejen družstvo mužů, ale i žáků a jeden rok i družstvo žen a také jednotlivci. Pravidelně se umisťovali na předních příčkách

68

Hasičská kronika – Svazek V – okres Brno – venkov (S – Ž) celostátních kol soutěže v požárním sportu. Dnes už na minulé úspěchy mohou pouze vzpomínat, následovníci prostě nejsou. Újezdští hasiči pořádají také pravidelně okrsková kola v soutěžích v požárním sportu. Vítaným zpestřením újezdské pouti na sv. Františka byla soutěž v požárním sportu (Újezdský pouťák) konaná na návsi. Bohužel se nedožila ani desátého výročí.

Velatice

status: obec katastrální výměra: 2,26 km² počet obyvatel: 621 (3. 7. 2006) zeměpisná šířka: 49° 11' 47" zeměpisná délka: 16° 45' 7" nadmořská výška: 252 m adresa obecního úřadu: Velatice 35 66405 Tvarožná Oficiální web: http://obecvelatice.cz 1288 První zmínka o Velaticích v darovací listině českého krále Václava II vydané v Brně dne 30. května 1288. Na základě této listiny obdržel nejvyšší písař českého krále pro Moravu Veleslav ves Veletice. 1321 Majitelem Velatic se stává královna Eliška. 1323 Majitelem Velatic se stává Klášter na Starém Brně. 1714 Koupil rytíř Jan Kristián z Freienfelsu obce Velatice a Tvarožnou a připojil je ke svému líšeňskému panství. 1733 Velatice mají 19 čísel domů. Žije zde 6 celoláníků (sedláků), 11 půlláníků a 2 domkaři. 1819 odkázal František rytíř z Freienfelsu Líšeň a Velatice s Tvarožnou Eduardu hraběti Belcredimu 1834 Osada má 43 čísel se 260 obyvateli. 1908 V květnu založen Hasičský sbor. 1909 1909 dne 4. července byla posvěcena nová kaplička a hasičská stříkačka. 1980 Od 1. července zrušen Místní národní výbor a Velatice sloučeny dohromady s obcemi Mokrá a Horákov, koncem roku je zaveden do Velatic plyn. 1990 Opětné osamostatnění obce Velatice.

69


Sbor dobrovolných hasičů V dřívějších letech bývalo žhářství trestáno velmi přísně, skoro jako vražda. Bylo to z důvodu, že domy byly stavěny ze dřeva a skoro vždy byly kryty slámou. Vznikl-li v obci požár, lehla celá nebo velká část obce. Pokud byl dopaden žhář, většinou skončil také v plamenech. Trest to byl krutý, ale zasloužený. Způsob hašení byl velmi primitivní. Nejstarší hasičství můžeme také pojmenovat jako bourání, protože veškeré umění jak odolat ohni spočívalo v tom, co nejrychleji zbourat okolní budovy, aby se oheň nerozšiřoval. Používaly se háky, sekery, žebříky, sudy a džbery. V 15. století se začala používat i ruční stříkačka. Vozová stříkačka byla vynalezena v r. 1518. Za vlády Marie Terezie (1740-1780), byla snaha o vypracování celostátního požárního systému, ve kterém by byly obsaženy všechny povinnosti pro obyvatelstvo její říše a tehdejší známá protipožární opatření. Roku 1751 byl vydán "Řád k hašení ohně pro města, zemská městečka a dědiny Markrabství Moravského". Vyhláška nařizuje jakým způsobem má být vyhlášen poplach při požárech, kdo je povinen pomáhat při hašení, řídit záchranné práce a jaké jsou pokuty a tresty při neuposlechnutí této vyhlášky. Zdůrazňuje se vzájemná sousedská výpomoc mezi městy a obcemi. Hasičský sbor v této době ještě neexistoval. Tyto práce vykonávaly řemeslnické cechy. Syn Marie Terezie Josef II doplnil tento řád roku 1785 o podrobněji popsané povinnosti řemeslníků při požárech dle jednotlivých cechů (kominík, kovář, zedník, tesař). Tyto předpisy byly v platnosti až do vydání zákona o požární policii v sedmdesátých letech 19. století. Tento zákon ukládal povinnost každé obci, která má více než 50 domů zřízení hasičského sboru. V pozdějších dobách jsou domy stavěny nákladněji. Obce na ochranu svých majetků a mnohdy i životů zakládají ochranné hasičské sbory. Na Moravě byl první hasičský sbor založen r. 1868 v Třebíči. Tyto sbory byly placené a mnohé obce si je nemohly dovolit a proto byly zakládány dobrovolné hasičské sbory. Naše obec se ohni také nevyhnula. Např. r. 1845, dne 25. března dopoledne shořela celá pravá strana domů od školy do obce následkem velikého severního větru. V zimě r. 1847 v noci shořelo celé levé pořadí domů. Roku 1858 vyhořela stodola Jos. Hlučky čp. 13. V roce 1860 v srpnu vyhořela stodola K. Poulíka čp. 24. V roce 1866 vyhořel mlýn Al. Ftačníka. Roku 1873 dne 8. září ve 4 hodiny ráno shořel domek Jana Opletala. Majitel zahynul v plamenech. Roku 1893 vyhořel Jan Šlezingr čp. 54, Jindřich Stuchlík čp. 55, Josef Poláček, Pavel Andrysík čp. 57 a Štěpán Rozkopal čp. 80. V roce 1895 v září shořel domek Václava Švábenského čp. 39, roku 1906 shořela střecha letnice Ant. Mazálka čp. 69. Obec Velatice se začala pomalu rozrůstat. V roce 1908 je počítáno 112 čísel. Ačkoliv je obec poměrně chudá, přece jen ohledně ochrany majetku před požárem nechtěla zůstat pozadu. Začalo se tedy pomýšlet na založení sboru dobrovolných hasičů. Dne 31. května 1908 na valné hromadě zdůvodnil starosta obce Josef Daněk občanům, povinnost a nutnost obce zřídit hasičský sbor, protože naše obec má již zákonitý, počet čísel, potřebných k zřízení hasičského s boru. Po krátké debatě se celá valná hromada usnesla, že hasičský sbor se zřídí. Starosta obce pak vyzval přítomné, aby se přihlásili ti, kteří chtějí konat službu hasičskou. Za první činné členy v novém sboru se přihlásilo 20 členů: Brzobohatý Cyril, Daněk Jan, Brzobohatý Julius, Brzobohatý Theodor, Poulík Cyril, Daněk Josef, Matula Jan, Hynšt Antonín, Muselík Vladimír, Poláček Jan st., Brzobohatý Josef, Kříž Josef, Ftačník Jan, Poláček Jan ml., Poláček Metoděj, Němeček Jan, Skácel Bohuslav, Knos Jan, Svoboda Antonín, Kuklínek Jan.

70

Hasičská kronika – Svazek V – okres Brno – venkov (S – Ž) Zakoupila se tedy dvouproudní páková stříkačka, 240 m hadic, 1 naviják, 1 berlovka, 1 střechový třídílný žebř, 2 žebře kamzíkové, 2 pochodně, 1 lékárna, 4 kaučukové koše. To vše u firmy R. A. Smékal v Čechách u Prostějova za 2800 korun.

Činní členové sboru při svěcení stříkačky 1909 1. Jan Daněk 2. Cyril Brzobohatý 3. Vladimír Muselík 4. Josef Kříž 5. Antonín Hynšt 6. Jan Němeček 7. Antonín Klimeš 8. Teodor Brzobohatý 9. Jan Kuklínek 10. Jan Poláček 11. Martin Paulík 12. Cyril Paulík 13. Josef Brzobohatý 14. Jan Poláček 15. Jan Poulík 16. Metoděj Poláček 17. Julius Brzobohatý 18. Josef Daněk 19. Antonín Svoboda 20. Jan Matula Mezi členy čísla 2 a 3 sedí župní dozorce František Bestr z Líšně. Vpravo v čapce je br. Alois Boček z Blažovic Na prosincové valné hromadě se přihlašovali i první přispívající členové hasičského sboru. Byli to: Svoboda Antonín, Horák Josef, Macháček Klement, Hlučka Josef, Remeš Jan, Klimeš Antonín, Poláček Josef, Eliáš František, Daněk Václav, Beránek Ferdinand, Brzobohatý Josef, Brzobohatý Jan, Boček Jan, Boček Cyril, Švehla Jan, Mrňa Jan, Skácel Bohuslav, Daněk Jan, Vašíček Šimon. Roční příspěvek tehdy činil 1. korunu. Do náčelnictví byli zvoleni: Brzobohatý Cyril - náčelník Muselík Vladimír - první podnáčelník k lezcům Kříž Josef druh)T podnáčelník ke stříkačce Hynšt Ant. a Němeček Jan - četaři Ftačník Jan - zbrojmistr Brzobohatý Jan - pokladník P. učitel Skácel se ujal funkce kronikáře Od této doby je v naší kronice zaznamenáno spoustu úspěšných záchran nejen majetku, ale i lidských životů. A tak jako vyjížděli naši hasiči na pomoc při požárech do okolních vesnic, přijížděly i okolní sbory na pomoc k nám. Hasiči se během roku zúčastňovali veřejných schůzí, valných hromad hasičské župy, probíhala různá školení, cvičení i okrsková, ta většinou při krásném počasí končívala taneční zábavou na návsi. Slavnosti měly pěkný a důstojný průběh a trvaly hluboko do noci. Na počátku 20. let vzniká v Československu i služba samaritánská. Tuto službu vykonávají většinou muži. I ve Velaticích tomu nebylo jinak. Tuto službu vykonával br. Josef Hlučka. Na sklonku roku 1933 vstoupily do sboru i ženy. Na popud náčelníka Metoděje Poláčka a samaritána br. Josefa Hlučky byl založen místní ženský sbor samaritánský. Prvními členkami byly: Matulová Matylda, Beránková Emílie, Poláčková Antonie, Matulová Marie a

71

Hasičská kronika – Svazek V – okres Brno – venkov (S – Ž) Opletalová Anna. Dvakrát v týdnu poctivě a s nadšením navštěvovaly samaritánskou školu, kterou vyučoval br. Josef Hlučka. Další generace žen v našem sboru je zaznamenána v r. 1955, kdy do řad požární ochrany vstoupilo 19 žen. Jsou to: Fojtlová Amálie, Popelínská Marie, Hofírková Marie, Ftačníková Josefa, Švábenská Anna, Šlancarová Marie, Švábenská Marie, Kolářová Josefa, Vykoupilová Růžena, Bělková Anna, Bočková Helena, Macháčková Slávka, Opletalová Marie, Vykoupilová Anežka, Brzobohatá Hedvika, Hodáňová Jana, Májková Květa, Opletalová Albína a Šlezingerová Božena. K nim se přidaly: Pouliková Hedvika, Poláčková Antonie, Poláčková Emílie. Z mladších žen bylo utvořeno družstvo, které se zúčastňovalo soutěží. V roce 1987 jsou opět do sboru přihlášeny ženy. Jsou to: Juřinová Jiřina, Poláčková Stanislava, Zahradníková Eva, Poláčková Miroslava, Poláčková Radka a Fleková Zdena. A v roce 1988: Kellnerová Oldřiška, Poláčková Emílie, Poláčková Svatava a Šmerdová Miroslava Tento kolektiv žen si pod vedením Václava Eliáše vede na soutěžích velmi dobře. 22. června 1958 má sbor 33 členů a 13 žáků TECHNIKA A VÝZBROJ 25. října 1908 po založení sboru byla zakoupena dvouproudová hasičská stříkačka a hasičské nářadí u firmy R. A. Smekal v Čechách u Prostějova za 2800 korun. Slavnostní svěcení stříkačky se konalo 4. července 1908 na svátek sv. Cyrila a Metoděje. Mezi pozvanými sbory, které se této slavnosti zúčastnily, byly sbory nebo deputace ze Šlapanic, Slatiny, Podolí, Horákova, Mokré, Blažovic, Jiříkovic, Ponětovic, Tvarožné a Pozořic. Kmotrou stříkačky byla paní Antonína Daňková. K ohni se vyjíždělo vždy s vypůjčeným spřežením. Na výborové schůzi v roce 1924 se rozpoutala debata ohledně vyjížděk. Br. starosta Jan Daněk dává návrh, aby tomu kdo půjčí spřežení do stříkačky k požárům, byla vyplacena finanční částka dle vzdálenosti v našem obvodu. Nikdo si však nemůže činit větší nárok, než 60 korun. Br. Jan Brzobohatý schvaluje toto usnesení, jelikož k dosavadním vyjížďkám propůjčoval spřežení jeden a týž majitel a to vždy zdarma. V roce 1932 se konají přípravy ke koupi motorové stříkačky. Majitel autoopravny na Maxlovce br. František Beránek nabídl sboru osobní 6-ti sedadlové auto, na které by se mohlo přimontovat čerpadlo. Cena auta i s opravou dělala 15 500 korun. Byla to skvělá nabídka, ale montáž z technických důvodů nebyla doporučena a proto v roce 1932 byla zakoupena kolová motorová stříkačka s motorem typu H.Z.Vikovčtyřválec o výkonu 35 koňských sil s 2800 obrátky za minutu se zárukou 1/2 roku za 40000 korun. Koupě se uskutečnila za následujících podmínek: při vyzkoušení stroje ve Velaticích zaplatí sbor 18 000 korun, zbytek do 1 roku bezúročně. Další příslušenství dodá firma- 300 m hadic č.8 s 15-ti páry šroubení, 1 dvoják, 1 proudnici, 2 hubice (obyčejnou a rozstřikovací), plynovou masku a opraví sboru 20 přileb. Firma dodá stříkačku do Velatic a sbor dá firmě k dispozici svoji čtyřkolovou ruční stříkačku s veškerým příslušenstvím. Smlouvu mezi firmou a sborem podepisovali za náš sbor br.starosta Daněk Jan, br. náčelník Poláček Metoděj, br. pokladník Brzobohatý Julius. Za obec Poláček Jan starosta a Poláček Josef náměstek. Slavnostní předáni se konalo dne 5. června pod protektorátem obecního zastupitelstva. Kmotrou stříkačky byla paní Antonie Daňková.

72

Hasičská kronika – Svazek V – okres Brno – venkov (S – Ž) V roce 1951 byl postaven požární stožár na sušeni hadic na břehu potoka před kulturním domem. Aby byl v obci zajištěn dostatek vody v případě požáru, byla v letech 1954-1956 na potoce vybudována nádrž mezi mostem a kulturním domem. V roce 1972 bylo požární vozidlo zrušeno pro špatné brzdy. Je přislíbeno, že vůz T805, který je na generální prohlídce v Tišnově, bude přidělen našemu požárnímu sboru. O rok později je naše organizace dostala. Je však ve velmi špatném stavu. Po obětavé práci členů Poláčka Jiřího, Macháčka Miroslava a Beneše Ladislava je auto schopné jet na technickou prohlídku. Opravy jsou nutné i na dvoukolové stříkačce DS-16, která zatím není provozuschopná. V roce 1974 byla doplněna výzbroj a výstroj. V roce 1975 je vozidlo T805 v provozuschopném stavu. Také stříkačka PS-8 je schopna okamžitého zásahu Náš sbor dostává v roce 1984 další vozidlo T805 z Mokré, které mu bylo přiděleno. Pro špatný technický stav je starý vůz T805 vyřazen a přeřazen do Pozořic na likvidaci. V současné době má sbor vozidlo AVIA, které zakoupil obecni úřad v roce 1993. To bylo upraveno na požární a stroje DS16, PS8 2x a PS12, které tu stále jsou také v provozuschopném stavu. Od roku 1994 máme novou hasičskou zbrojnici na jejíž budováni se členové SDH podíleli. V roce 2006 jsme od cementárny dostali dar, další požární stříkačku PS12. Kromě zásahů u požárů, různých školeni a soutěží, provádíme také 2x do roka v obci sběr železného šrotu, dovoz chlóru pro obecní vodovod, prováděli jsme úklid veřejné skládky v areálu ,,]ZD". Čerpáme vodu ze sklepů našich spoluobčanů, pro děti v mateřské školce pořádáme besedu s ukázkami z činnosti hasičů, zájezdy pro rodiče s dětmi, hasičský ples, ostatky. Dále pořádáme Anenské hody a Káceni máje, před vánocemi provádíme výzdobu a stavěni vánočního stromu před KD. Pro velký zájem občanů pořádáme již tradiční veřejnou zabijačku. V článku byl použit text z brožury „100 let sboru dobrovolných hasičů ve Velaticích“, vydáno r. 2008

Veverská Bítýška

73

Hasičská kronika – Svazek V – okres Brno – venkov (S – Ž) status: městys katastrální výměra: 13,65 km² počet obyvatel: 2 953 (31. 12. 2008) zeměpisná šířka: 49° 16' 29" s. š. zeměpisná délka: 16° 26' 11" v. d. nadmořská výška: 235 m adresa úřadu městyse: Obecní úřad Veverská Bítýška Na Městečku 72 664 71 Veverská Bítýška Oficiální web: http://www.obecveverskabityska.cz/ Bítýška je nazývána Veverskou podle nedalekého hradu Veveří.[1] Hrad Veveří byl podle pověsti založen v druhé polovině roku 11. století knížetem Konrádem I. Brněnským; první písemný doklad o Veveří je z roku 1213. Veverská Bítýška vznikla pravděpodobně až po založení hradu, první zmínka se objevuje v roce 1376, roku 1481 již je uváděna jako městys. Historie Veverské Bítýšky je spojena s hradem Veveří také kaplí Matky Boží, která sloužila jako farní kostel před výstavbou bítýšského kostela svatého Jakuba roku 1481. Před založením obecního hřbitova léta 1837 sloužil hřbitov u kaple jako pohřebiště pro obyvatele obce (u kaple se se pohřbívalo až do roku 1880). První obecní úřad je znám z roku 1585, primátoři spravovali Veverskou Bítýšku od roku 1616, starostové 1848, předsedové místních národních výborů od roku 1945 a po roce 1989 opět starostové. Součástí obce bylo dlouho i území hradu Veveří s přilehlým okolím, které však bylo k 1. lednu 1957 připojeno k Brnu, a dnes tvoří nejzápadnější část katastru městské části BrnoBystrc. 24. září 2008 byl obci obnoven status městyse.

Sbor dobrovolných hasičů Dobrovolný hasičský spolek byl ve Veverské Bítýšce založen 24. dubna 1879 při příležitosti oslav stříbrné svatby císaře Františka Josefa I. a císařovny Alžběty. V tento den 25letého jubilea císařského sňatku svolal starosta Josef Pallas slavnostní schůzi celé obce a oznámil, že na přání obyvatel bude týž den protokolárně založen dobrovolný hasičský spolek. Přítomných 51 sousedů, kteří zastupovali 60 gruntů, schválilo založení spolku tak prospěšného a pro obec užitečného a věnovalo obnos 500 zlatých (nájem z honitby) na zakoupení hasičských potřeb. Další příspěvky byly později vyprošeny z různých stran. Dne 26. října 1879 se přihlásilo 29 výkonných členů, mezi nimi 9 hudebníků. Pro všechny byl objednán stejnokroj. Stanovy a řád sboru hasičského schválené obecním výborem Veverské Bítýšky byly potvrzeny výnosem c. k. moravského místodržitelství č. 8693 ze dne 20. května 1880. Jsou vyhotoveny na základě požárního řádu ze dne 5. dubna 1873 a jednotu podle nich spravoval starosta, náčelník nebo jeho náměstek a výbor. V roce 1894 byla postavena Hasička, která byla po dlouhou dobu centrem společenského života v obci. V přízemí byla uskladněna hasičská stříkačka a jiné hasičské nářadí a dále se zde nacházel byt obecního bubeníka. V poschodí byl sál, který sloužil pro pořádání plesů, pro hraní divadel, jako schůzovní místo obecního zastupitelstva i pro tělocvičné aktivity později vzniklého Sokola. Za druhé světové války byla budova těžce poškozena dělostřelbou a leteckým bombardováním, takže musela být v roce 1945 stržena. Hasička se nacházela v místě, kde je dnes parkoviště u hospody u Kocourků.

74

Hasičská kronika – Svazek V – okres Brno – venkov (S – Ž) V roce 1948 byla postavena hasičská zbrojnice na školním dvoře. Stará dřevěná hasičská stříkačka ani nově zakoupená stříkačka od Hillera z Brna z roku 1888 nevyhovovaly, a proto byl v roce 1926 pořízen nový motorový stříkací stroj od firmy Hrček a Neugebauer Brno za 36 000 Kčs. V roce 1947 byla zakoupena automobilová stříkačka značky Steyr, kterou rovněž vyrobila firma Hrček a Neugebauer Brno a kterou sbor pořídil za 225 000 Kčs. Dále sbor pořídil dopravní automobil značky Mercedes Benz, za 30 000 Kč, který byl členy sboru přestaven na zásahový vůz. V následujících letech byl sbor vybavován další technikou: cisternou Praga V3S a dopravním automobilem Tatra 805. V současné době má jednotka k dispozici dvě cisternová vozidla - CAS 25 Škoda 706 RTHP z roku 1982 a CAS 8 Škoda 706 AKV 16 z roku 1961 a dopravním automobilem DA Ford Tranzit z roku 1992

Veverské Knínice

status: obec katastrální výměra: 10,17 km² počet obyvatel: 845 (2005) zeměpisná šířka: 49° 14' 13" s. š zeměpisná délka: 16° 24' 7" v. d. nadmořská výška: 334 m adresa obecního úřadu: OÚ Veverské Knínice Veverské Knínice 260 664 81 Veverské Knínice Oficiální web: http://www.veverskekninice.cz Veverské Knínice je vesnice v okrese Brno-venkov v Jihomoravském kraji. Leží zhruba 20 km severozápadně od Brna v Boskovické brázdě. Veverské Knínice sousedí na západě s Javůrkem, na severovýchodě se Hvozdcem a na jihu s Říčanami a Ostrovačicemi. Na východě se rozkládá zalesněná oblast Podkomorské lesy. Název Knínice je odvozen od staročeského knienie (patřící kněžně) přidáním čelední přípony. Historické jméno vesnice je Německé Knínice; k přejmenování došlo až po druhé světové válce vyhláškou ministra vnitra. Od 31. ledna 1948 tak platí jméno Veverské Knínice. První dochovaná zmínka o Německých (Veverských) Knínicích se nalézá v listině z roku 1233, v níž je zmiňován cisterciánský klášter Porta Coeli založený o tři roky dříve Konstancií Uherskou, vdovou po Přemyslu Otakarovi I.. Knínice patřili klášteru a místní obyvatelé se

75

Hasičská kronika – Svazek V – okres Brno – venkov (S – Ž) stali jeho poddanými. Později (do roku 1849) patřily Knínice k panství Veverskému. Po vzniku okresů (1850) spadaly do působnosti okresu Rosice, později okresu Brno-venkov. Na návrší při vjezdu do Knínic stojí jednolodní farní kostel svatého Mikuláše. Nejstarší část pochází z třetí čtvrtiny 13. století. Představěná čtyřboká věž s hodinami má 33 metrů. Kousek níže na návsi stojí socha svatého Jana Nepomuckého z roku 1850. Významný je také bývalý panský dvůr Na dědině, který patřil klášteru Porta Coeli v Předklášteří.

Sbor dobrovolných hasičů Materiály Okresního archivu v Rajhradě nám pouze říkají, že k založení sboru ve Veverských Knínicích došlo 18. 10. 1892. Důvěru dostali rolníci Augustin Valeš - starosta, Bedřich Drábek - náčelník a František Rampula - jednatel.

Viničné Šumice

status: obec historická země: Morava katastrální výměra: 4,74 km² počet obyvatel: 1117 (3. 7. 2006) zeměpisná šířka: 49° 12’ 40’’ zeměpisná délka: 16° 49’ 45’’ nadmořská výška: 295 m adresa obecního úřadu: Viničné Šumice 23 66406 Viničné Šumice Oficiální web: http://www.vinicne-sumice.cz Viničné Šumice (do roku 1925 jen Šumice) leží v nadmořské výšce 300m pod viničnými stráněmi lemovanými lesy, odkud je široký rozhled do kraje. Zvláštností je pěstování vinné révy ve stupňovitých vinohradech, jež jsou nejsevernější na Moravě. První zmínky o obci jsou v soupisu šlechtického majetku v Zemských deskách r. 1348 a souvisí s hradem Vildenberk, k němuž obec ve 14. stol příslušela spolu s 10 okolními vesnicemi. Jako držitel i zakladatel se uvádí Půta z Vildenberka. Hrad pravděpodobně zanikl za válek mezi markrabaty, neboť r. 1402 byl již v troskách. V současné době uprostřed obce stojí na skále zvonice, opravená v r. 1965 a nad ní "Na skalce" kamenný barokní kříž z r. 1770. V současnosti má obec 1020 obyvatel a 380 domů.

76


Sbor dobrovolných hasičů České země patřily pod císařství Rakousko-Uherské s panovníkem Františkem Josefem I. a století techniky bylo teprve v plenkách. Mnohá stavení byla ještě pod dochovými střechami nebo šindelem, což způsobovalo, že při požáru se oheň často rychle rozšiřoval. Mnohdy takto vyhořely celé ulice, dokonce i obce. Ani Šumice nebyly toho ušetřeny. V roce 1893 vyhořela Hradská, v roce 1874 Skalka a Hloušek. Nejrozsáhlejší požár vznikl 24. června 1807, na svátek sv. Jana Křtitele patrona obce, kdy všichni vesničané šli průvodem na mši svatou do kostela v Pozořicích, a tehdy obec vyhořela celá. Lidem zůstalo jen to, co měli na sobě. Od té doby bylo nařízeno, že v žádném domě se nesměl ve sporáku ani jiném topeništi rozdělat oheň dříve, než se průvod vrátí z kostela domů. (Plyn, elektřinu ani uhlí tehdy lidé ve vesnici neznali, topilo se zásadně dřevem.) K hašení se tehdy používalo těch nejjednodušších prostředků, které v každé domácnosti byly k dispozici. Voda se dovážela ve dřevěných "lejtách" sloužících rolníkům na vyvážení močůvky na pole. Vozy s lejtami byly taženy koňmi, z nich se voda vypouštěla do puten a kbelíků, z nichž se pak vylévala na požár. Aby se zabránilo dalším rozsáhlým požárům, byl v naší obci roku 1904 přičiněním představenstva a obecního zastupitelstva založen Sbor dobrovolných hasičů, do kterého se přihlásilo 25 činných členú, 23 přispívajících a bylo jmenováno 5 členů čestných. Stanovy byly Sboru zadány 25. srpna 1904, schváleny pak byly výnosem místodržitelství Markrabství moravského dne 8. listopadu 1904 pod číslem jednacím 54 354/VIII. Bylo postav no hasičské skladiště u dolní hospody (nynějšího obecního úřadu), zakoupena výzbroj pro 25 hasičů a ruční páková stříkačka firmy R. A. ŠMEKAL, která byla 4. září lavnostne vysvěcena. Přáním všech občanů bylo, aby se nikdy nemuselo tohoto stroje použít. Avšak skutečnost byla jiná, a ještě téže noci byla stříkačka použita u požáru v sousedních Kovalovicích. Činnost Sboru se zdárně vyvíjela po stránce teoretické i praktické. V roce 1905 se účastnil dvou požárů v Šumicích, dvou na Jezerách a jednoho v Kovalovicích. Byly pořádány plesy, zábavy, divadla a v letním období výlety. Všechny tyto podniky byly hojně navštěvovány a z jejich výtěžků mohl být Sbor úspěšně budován. Byly zakoupeny hadice a žebříky. Na sušení hadic se používalo mohutného kaštanu, stojícího před zbrojnicí, tento však byl záhy zkácen. Proto byl od kovalovských hasičů zakoupen dřevěný stožár s kladkou. V roce 1908 byly pořízeny první vycházkové obleky, dosud se užívalo pouze obleku pracovního. Další prostředky byly získávány podáním žádostí na různé peněžní ústavy, což obětavě vyřizoval páter Josef PIha!. V letech 1904-1914 jednotka SDH úspěšně zasahovala u řady požárů jak v místě, tak i v sousedních obcích. Úspěšné budování sboru přerušila 1. světová válka. V pamětní knize hasičú se píše: "Rok 1914 bude zaznamenán v dějinách všech národů, jehož historie jest vepsána ve všech knihách spolkových tučnými písmeny. Vyhlášená všeobecná mobilizace zastav pa úpl~ě včinnos: sboru. Odešli otcové rodině, synové rodičúm a sourozencum, z mchz mnOZl ve stálých myšlenkách návratu nalezli chladný hrob v cizině, od svých milých vzdálen." Většinu mužů v době války tvořili starci a nezletilí. Z hasičů zůstali doma jen 3. Přesto byl vybudován v dolní části obce vodovod, a z něj napojeno několik hydrantů pro hašení požárú. Po čtyřech letech strádání přichází rok 1918 a s jeho podzimem i konec války, konec habsburské monarchie a vyhlášení samostatné Československé republiky v čele s prvním prezidentem Tomášem Gariquem Masarykem. Ze 23 šumických hasičú, kteří odešli do války se vrátilo pouze 18, pět jich padlo na mzných frontách. Roku 1919 dochází k obnovení činnosti sboru. Členská základna čítá stále kolem 25 členů. Také se zúčastňovali samaritánských kursů, které v té době znamenaly jedinou dobrovolnou zdravotnickou pomoc. V roce 1925 byly zakoupeny nové odznaky na čapky, přilby a náprsní pásky, pořízeno nové razítko, protože naše obec získala přívlastek a to: "VINIČNÉ" - dosud jen ŠUMICE.

77

Hasičská kronika – Svazek V – okres Brno – venkov (S – Ž) Hasiči se též zúčastnili v roce 1921 a 23. června 1928 slavnostního uvítání prezidenta T. G. Masaryka, který v těchto letech projížděl Rousínovem. 15. srpna 1927 byli u odhalení jeho pomníku ve Slavkově. O tom, jak moc si naši předkové tohoto prezidenta vážili, svědčí i stránka v pamětní knize, kde je napsáno: ,,14. září 1937 zemřel největší a nejlepší občan Č.s.R. T. G. Masaryk ve věku 87 roků, 6 měsíců a 7 dní. Čest jeho památce!" Pod tímto je 57 podpisů našich občanů a to nejen z řad našich hasičů. V roce 1931 pořídil Sbor svým nákladem nádrž v "Hloušku", která byla veřejnosti předána 4. října. Roku 1932 zústává v obci už jen jedno stavení kryté doškem, ostatní mají již tvrdou krytinu, čímž se nebezpečí rychlého šíření požáru velice snižuje. V tomto roce jsou zaznamenávány 2 ženy ve Sboru, větší příliv žen nastal roku 1937 a to v počtu 10 sester a založen byl ženský odbor. V roce 1935 koupil sbor první motorovou stříkačku od firmy Chotěbor Brno, jejíž zkouška byla provedena 5. března za přítomnosti zkušebních komisařů, kterými byli krajský a župní náčelník a uznali stříkačku vyhovující pro naši obec. Klidný a slibně se vyvíjející život sboru byl přerušen německou okupací s následnou mobilizací dvaceti ročníků, což pro sbor znamenalo odchod 12 členů do vojenské činné služby. Ta však netrvala dlouho, neboť po mnichovském diktátu byla naše armáda rozpuštěna, a její obranný materiál zabrán říšskou mocí. 15. března 1939 vstoupila Říšská branná moc na naše území a byl vytvořen "Protektorát Čechy a Morava." V době okupace a za 2. světové války činnost sboru rok od roku slábne. V roce 1944 si naši členové v důsledku zákazu shromažďování a staného práva nemohli ani připomenout výročí svého čtyřicetiletého trvání. Následuje rok 1945 a s ním 25. duben, kdy byla naše obec osvobozena. Z poválečného období až do roku 1960 se nedochovaly žádné přesnější dokumenty o činnosti Sboru, přejmenovaného na "Československý svaz požární ochrany". Část dokumentů možná byla zlikvidována pod vlivem tzv. "kulturní revoluce" v padesátých letech, kdy se likvidovalo všechno staré, momentálně nepotřebné. Něco se možná také ztratilo při stěhování zbrojnice v roce 1966 do nových prostor u školy. Ve staré budově na návsi zůstala i většina historického inventáře, a vše bylo při následné demolici nenávratně zlikvidováno Technika V roce založení sboru byla zakoupena čtyřkolová páková stříkačka od firmy R.A. Šmekal Čechy u Prostějova, za 2800 korun i s výstrojí pro 25 členů. Dne 4. září 1904 byla stříkačka slavnostně vysvěcena. O dva roky později byla koupena jedna berlovka a burcovka, 80 m hadic, žebříky, fakula a další výzbroj. Na sušení hadic se používal mohutný kaštan, stojící před hasičským skladištěm. V roce 1910 byl zakoupen dřevěný stožár s kladkou, od kovalovického sboru, který byl postaven před hasičským skladištěm. Zde byl používán až do roku 1924, kdy byl nahrazen železným,zakoupeným za 2700 korun. Tento stožár stál na návsi před skladištěm do roku 1960, kdy byl odstraněn při rekonstrukci silnic v obci. V letech 1929 až 1931 byla vybudována vodní nádrž v Hloušku a na návsi, před domem č. 154. V roce 1935 byla zakoupena motorová stříkačka Chotěborka. V roce 1937 prodána ruční páková stříkačka za 2000 Kč a za 7000 Kč zakoupena nová motorová stříkačka. V roce 1952 byl pro sbor zakoupen pohotovostní dopravní vůz – značka nikde není uvedena, pamětníci si už nepamatují. V roce 1956 zakoupena motorová stříkačka DS 16: je stále provozuschopná. V tomto roce byla v obci vybudována další požární nádrž - na Dolním konci ,,U rybníka" - nyní u sauny. V roce 1968 byla přemístěna hasičská zbrojnice z návsi do upraveného mlatu školy. V roce 1972 byla sboru přidělena nová motorová stříkačka PS 12, jejíž první motohodiny záběhu byly prováděny u nádrže v Hloušku. Tyto stroje jsou u hasičů používány jako nejrozšířenější typ v současnosti. Od roku 1962 se u sboru vystřídaly tyto automobily: T 805 vyřazená od armády - sloužila do roku 1972. Pak jako neopravitelná vyřazena a sešrotována.V roce 1975 byla obci přidělena T 805 z obce Jezera, po její generální opravě sloužila do roku

78

Hasičská kronika – Svazek V – okres Brno – venkov (S – Ž) 1994 jako jediné výjezdové vozidlo. I nyní je plně funkční a pojízdná - zagarážována a ošetřována jako veterán. P V3S - od roku 1993 se skříňovou nástavbou, ojetá, zakoupená od armády, členy SDH přebudovaná na plně funkční hasičské dopravní vozidlo s PS 12. CAS 32 T 138 - od roku 1993, konečně cisterna, zakoupena rovněž jako ojetá a poškozená ze sklado CO. Opravena a zprovozněna členy SDH Vin. Šumice, do roku 1997 parkovala v zimních měsících dle dohody v Kovalovicích a Sivicích. Tato cisterna byla zakoupena obcí také pro účely zásobování obyvatelstva vodou, neboť studny u rodinných domů přestaly svojí vydatností postačovat potřebám moderních domáctností. Obecní vodovod byl teprve ve stádiu projektu. V roce 1997 byla provedena stavební úprava zbrojnice a zavedeno akumulační vytápění, tak, aby CAS byla akceschopná ve kterémkoliv ročním období. CAS 32 T 148 - od roku 2000 nahradila fyzicky a morálně opotřebenou CAS 32 T 138, která byla prodána za 20 000 Kč firmě Josef Vraspír, zabývající se profesionálně repasemi požární techniky.

Vohančice

status: obec katastrální výměra: 3,39 km² počet obyvatel: 153 (3. 7. 2006) zeměpisná šířka: 49° 19’ 31’’ zeměpisná délka: 16° 23’ 23’’ nadmořská výška: 324 m adresa obecního úřadu: Vohančice 29 Oficiální web: http://www.vohancice.cz Nejstarší písemná zmínka pochází z roku 1255. Na latinsky psané listině cisterciáckého kláštera ve Žďáru nad Sázavou nacházíme mezi svědky také Macka z Vohančic a jeho syna Macka. Zemanský rod patrně plnil lokátorskou funkci při kolonizaci oblasti ve 13. století a byl spřízněn s dalšími rody v okolí Společenský život byl v minulosti pestřejší, než je tomu dnes. Dodržovaly se tradiční zvyky s obchůzkami, které tvořily celý koloběh výroční a rodinný, spojený s náboženskými projevy. V první třetině 20. století byly zbořeny poslední roubené domy pod doškem, postupně byl odložen i tradiční lidový oděv, změnila se strava. Svůj vývoj dokončily starobylé místní tance a písně, změnil se repertoár a hudební doprovod na tanečních zábavách. Naprosto jiný způsob života nastal v socialistickém zřízení. Po strojním družstvu a epizodě státního statku bylo založeno v roce 1950 Jednotné zemědělské družstvo. Po roce 1960, kdy

79

Hasičská kronika – Svazek V – okres Brno – venkov (S – Ž) byl zrušen Okresní úřad v Tišnově, byly Vohančice zařazeny do Okresu Brno – venkov, takže i úřady a instituce bylo nutno navštěvovat v Brně. Vohančice ztratily svou samostatnost integrováním obcí k Tišnovu v roce 1980 a nabyly jí znovu až po změně poměrů v roce 1990, ale už bez Závisti. V čele stojí opět starosta a pět volených zastupitelů.

Sbor dobrovolných hasičů Na Tišnovsku bylo ukončeno zakládání hasičských sborů před 2. světovou válkou roku 1937 ve Vohančicích. U jeho počátků stál náčelník Komprs z Tišnova, který byl pozván od starosty obce, aby zájemcům vysvětlil, jaké povinnosti bere hasič dobrovolně na svá bedra. 20. dubna 1937 byli zvoleni Jan Mašek starostou, Karel Kolíbal náčelníkem a Jarka Jurnečka jednatelem. Už na ustavující schůzi došlo k výměně názorů, zda vstoupit do tzv. župy Tišnovské, kde prý, jsou hasiči na divoko", nebo do župy Oharkovy. Zařazením právě do této župy, bylo vše vyřízeno. Počátky sboru podpořila obec zakoupením starší stříkačky z Obřan za 6 000,- Kč. V závěru zápisu jejich ustavující schůze čteme: “Přání naše je, aby se říkalo: Z malé a chudobné dědinky jsou, ale příkladem mohou být bohatému městu.

Vranov

status: obec katastrální výměra: 12,41 km² počet obyvatel: 639 (3. 7. 2006) zeměpisná šířka: 49° 18’ 21’’ zeměpisná délka: 16° 37’ 17’’ nadmořská výška: 465 m adresa obecního úřadu: Vranov 20 66432 Vranov u Brna Oficiální web: http://www.vranov.cz První zmínka o Vranově pochází z roku 1365, kdy příslušel postupně k panství Ronovskému, Novohradskému a Pozořickému. Podle legendy zde Vilém, moravský zemský maršál, po nabytí zraku z vděčnosti za zázračné uzdravení postavil kostel. V roce 1562 je ve Vranově doložena existence dvou kostelů: kostela Matky Boží a farního kostela svaté Barbory. Kostel svaté Barbory byl v 18. století zbořen pro zchátralost. Na místě kostela Matky Boží z roku 1240, bylo v první polovině 17. století započato se stavbou nového barokního kostela Narození Panny Marie s hrobkou rodu Liechtensteinů, zbudovanou v 1/2 19. století.

80

Hasičská kronika – Svazek V – okres Brno – venkov (S – Ž) Vranov je už od 15. století známým poutním místem. U kláštera a u okolních cest byl postaven soubor sakrálních staveb jako například boží muka, kapličky a další drobné památky.

Sbor dobrovolných hasičů Obec Vranov, známá jako poutní místo, s hrobkou Lichtenstejnů, žila na přelomu století bohatým kulturním životem, který zde organizoval čtenářsko-vzdělávací spolek Moravan a Pokrok. Už roku 1899 byla z jejich popudu dána žádost Moravskoslezské vzájemné pojišťovně o darování stříkačky. Akce se nepodařila. Dalším podnětem bylo nařízení zemského výboru obecnímu zastupitelství roku 1911 - založit hasičský sbor. Pro nedostatek financí došlo k realizaci až 11. července 1913 za účasti 50 občanů. Do čela 28 členného sboru byl zvolen bednář Karel Holešovský, za náčelníka rolník František Holešovský a za jednatele pekař Karel Svánovský. První zásah provedli už brzy po svém založení, při likvidaci škod způsobených povodní v dolní části obce. 28 členů narukovalo, 2 padli, 6 bylo ještě počátkem roku 1919 v zajetí a 14 jich sloužilo v legiích .

Vranovice

status: obec katastrální výměra: 13,79 km² počet obyvatel: 2031 (21. 09. 2009) zeměpisná šířka: 48° 58’ 16’’ zeměpisná délka: 16° 36’ 30’’ nadmořská výška: 177 m katastrální území: 1 adresa obecního úřadu: Školní 1 69125 Vranovice Oficiální web: http://www.vranovice.eu První písemná zmínka o obci Vranovice se datuje k roku 1257 věcnou poznámkou o přifaření do Přibic. Tato duchovní správa existovala až do roku 1870. V té době byl pro faru zakoupen dům a byla dokončena výstavba kostela Navštívení Panny Marie. Hlavní oltář je dílem Antonína Jurgrikla ze Znojma. Od roku 1257 náležely Vranovice klášteru Premonstrátů v Dolních Kounicích. Po jeho zrušení r. 1528 v pol. století získal obec místokancléř hrabství českého Jiří Žabka z Limberka a o něco později Albrecht Černohorský z Boskovic. Po bitvě na Bílé hoře se staly Vranovice majetkem rodu Ditrichštejnů později Herbesteinů, z jejichž znaku obec převzala do svého znaku dva vinařské nože.

81

Hasičská kronika – Svazek V – okres Brno – venkov (S – Ž) Dřívější název obce zněl Prennwiz nebo Brannowitz, podle jména majitele. Oficiální název Vranovice obec získala až ve dvacátém století. V tu dobu vznikl také logický příměr, že název Vranovice souvisí s hojným výskytem vran, které tu mívají svá zimoviště, nezakládá se ale na historických podkladech. Staří obyvatelé Vranovic se živili výhradně rolnictvím a vinohradnictvím. Např. v roce 1574 zde bylo kromě panského dvora ještě 15 lánů, 7 půllánů a 35 podsedků a 37 vinohradů. V panském luhu se pěstoval chmel a v jednom velkém jezeře Časov mohl loviti ryby bohatý i chudý. Při dvoře byl panský pivovar, který zanikl neznámo kdy. Rozvoji obce přispěla výstavba železnice a do její historie se zapsala první srážka vlaků na nádraží dne 7. července 1839. Přestavba železniční stanice a vybudování druhé koleje probíhaly od roku 1921 do 1936. Se stavbou místní dráhy Vranovice - Pohořelice bylo započato v roku 1895, tato je dosud v provozu. To, že obec byla přístupna k železnici, stala se navštěvovaným střediskem obratů okolních vesnic, kteří jezdili po železnici směrem na Brno a Břeclav za obchodem a prací. V roce 1656 měly Vranovice 81 čísel. V roce 1790 pak 85 čísel a 562 obyvatel. V r. 1890 224 čísel a 1435 obyvatel a v roce 1930 již 419 čísel s 1911 obyvateli. V roce 2008 má obec 713 čísel a 2002 obyvatel. Nejstarší kronika obce pochází z roku 1890, popisuje však řadu historických událostí z dřívějších desetiletí. Podle ní obec prožila řadu pěkných i špatných údobí, někdy až katastrofických. Požáry postihly Vranovice v roce 1840, 1859 a 1860. Ten první vznikl od jiskry lokomotivy, při projíždění vlaku. "Půl vesnice vyhořelo, 20 domů, 37 domků, 27 stodol a 7 lidi přišlo o život. Shořela škola i kořalna. Požár v prosinci roku 1859 zničil mnoho stavení a stodol sedláků a tím i mnoho dobytka, drůbeže, obilí, slámy, dřeva a pod. Požár v lednu 1860 byl založen rukou nešlechetnou proto, aby poškodil majetek občanů, kteří neutrpěli škodu při požáru před rokem. V okolních vesnicích se uspořádaly sbírky na vyhořelé," praví historické zápisy. Přírodní katastrofy v podobě značného množství vody po zimě způsobily velké škody v r. 1901, naopak ničivé sucho bylo v roce 1908. Každoročně bojovali místní obyvatelé s menšími následky při zvýšené hladině vody Šatavy a Svratky, zvláště na jaře, které se projevovali v průběhu celého století, až do výstavby mušovských jezer. Obec v 19. století patřila do soudního okresu Židlochovice a politického okresu Hustopeče, kde setrvala až do roku 1960, kdy se stala součástí okresu Břeclav. Ke změně okresu na Brno - venkov došlo v roce 2007, z iniciativy pověřené obce Pohořelice. Z památek stojí za zmínku socha sv. Floriána na původním náměstíčku obce, které tvořilo původní střed obce, kostnice na hřbitově z 17. století, která má však půdorys středověkého karneru, proto může být i starší. V obci je několik zajímavých Božích Muk a křížů. Ze starší historie, v obci byly nalezeny poháry z doby bronzové, či několik broznových mincí císaře Trajána. V blízkosti vesnice se totiž nacházel pěchotní tábor římských legií.

Sbor dobrovolných hasičů Hasiči - SDH Vranovice - založen po roce 1860, kdy obec několikrát vyhořela. Většinou od projíždějících vlaků. V současné době jsou zařazeni do IZS kraje a na povel z dispečinku vyjíždí. K dispozici mají dvě auta : AVII s motorovou stříkačkou a cisternou LIAZ. V začátku července se podíleli na světovém rekordu v dálkové přepravě vody. Tento rekord je 52,7 km, kdy voda nasátá v 6,34 hodin vytekla na druhém konci v 17,05. Rekord bude zapsán na Guinnessovy knihy rekordů. Sbor má 39 členů, z toho 19 v zásahové jednotce.

82


Všechovice

status: obec katastrální výměra: 5,11 km² počet obyvatel: 180 (3. 7. 2006) zeměpisná šířka: 49° 21’ 32’’ zeměpisná délka: 16° 29’ 44’’ nadmořská výška: 310 m adresa obecního úřadu: Všechovice 32 66603 Tišnov 3 Oficiální web: http://www.vsechovice.cz Již v době panování posledních Přemyslovců náležela obec k poddanství kláštera Porta Coeli v Předklášteří, který byl založen roku 1233, královnou Konstancií, vdovou po Přemyslu Otakarovi I. V zakládací listině královny Konstancie se čte ve slově „OZTETCHOWICKI“ jméno Všechovice. Určitě jsou jmenovány Všechovice v listině krále Václava I. z roku 1240. Býval zde panský dvůr patřící ke klášteru Porta Coeli. Stavba musela být rozsáhlá, neboť čísla domů 9 až 20 a 51 náležela ke dvoru, to je střed obce a část zvaná Ovčírna. V č.p. 17, 18, 19 byl ovčín. Dvůr měl velkou zahradu pod Ovčírnou, rozsáhlé pozemky, role, louky a pastviny ve výměře asi 40 měřic (80 ha) i lesy. Na svahu obráceném k jihu, který je dnes zalesněn a nazývá se Vinohrad, zkusili pěstovat i vinnou révu, ale nedařila se. Selské usedlosti stály na spodní straně u rybníčku. V roce 1666 byli ve Všechovicích 2 celoláníci, 1 třičtvrtěláník, 5 pololáníků, 4 půldruhačtvrtníci a 2 čtvrtníci, 2 domkaři a 1 domek bez polí. Celkem zde bylo 15 usedlostí a dvůr. Roku 1721 dala abatyše kláštera, Benigna z Deblína, zdejší dvůr opravit. Z této doby pochází erb nad vchodem jednopatrového domu č.p. 14.

Sbor dobrovolných hasičů Spontánní činností obecního zastupitelstva i ostatních občanů vznikl hasičský sbor ve Všechovicích roku 1900. Prvním starostou byl rolník Vincenc Dosoudil, velitelem domkář Alois Baláč a jednatelem rolník Jan Malásek. Obec s 330 obyvateli, kteří se živili převážně obděláváním kamenitých políček, nemohla být štědrá ani ke svým hasičům. Proto jejich výzbroj i výstroj byla odrazem sociální úrovně obyvatel obce. Počet činných členů byl 38.

83


Vysoké Popovice

status: obec katastrální výměra: 3,89 km² počet obyvatel: 633 (3. 7. 2006) zeměpisná šířka: 49° 11’ 8’’ zeměpisná délka: 16° 17’ 8’’ nadmořská výška: 454 m adresa obecního úřadu: Vysoké Popovice 35 66484 Zastávka u Brna Oficiální web: http://www.vysoke-popovice.cz První písemná zmínka o obci pochází z roku 1228. Byla samostatným statkem pánů z Popovic. Od roku 1482 se Popovice trvale přidali k rosickému panství. V Popovicích stávala tvrz, která byla vypálena za výpravy uherského krále Matyáše Korvína proti českému králi Jiřímu z Poděbrad. Nejstarší obecní pečeť z roku 1749 s radlicí mezi dvěma květy nese nápis Popowiz. Na pečeti z roku 1768 je kromě dvou květů nápis Dediny Popowiez. Poslední pečeť bez data nese nápis Popoviz s obrazem Jana Nepomuckého. Obec je téměř ze všech stran obklopena lesy. Ty jsou hojně využívány houbaři z blízkého i dalekého okolí.

Sbor dobrovolných hasičů Nově založený spolek hasičů byl založen v hraniční obci proti okresu Třebíč dne 10. dubna 1899. Měl v čele rolníka Karla Plocka jako starostu, rolníka Františka Nováčka jako náčelníka a nadučitele Antonína Pleského jako jednatele. Záhy se však dostali do sporu s místním spolkem vojenských vysloužilců - s veterány. Při cvičení vysloužilců se totiž důsledně dodržovaly rakouské povely a částečně staromodní oblečení. Ve srovnání s vkusně oblečenými hasiči mohla veřejnost srovnávat a nechyběl pochopitelně ani posměch. Protože část posměváčků byla postižitelná, podal spolek vysloužilců stížnost na okresní školní radu, aby potrestala nadučitele Pleského, který zesměšňuje německé vedení spolku a jejich oblečení: "že prý jsme oděni jako indiáni a chochole prý máme jako papoušci'' ". Z materiálů není zřejmé, jak byla stížnost vyřešena, pravdou je, že daleko složitější problémy čekaly na Popovické na přelomu dvacátých a třicátých let.

84


Zakřany

status: obec katastrální výměra: 5,15 km² počet obyvatel: 752 (3. 7. 2006) zeměpisná šířka: 49° 10’ 28’’ zeměpisná délka: 16° 19’ 40’’ nadmořská výška: 380 m adresa obecního úřadu: Zakřany 7 66484 Zastávka u Brna Oficiální web: http://zakrany.cz Obec Zakřany leží v Jihomoravském kraji asi 25 km na západ od Brna, v nadmořské výšce 400 m a má rozlohu 507 ha. Svůj původ má v prastarých dobách, kdy byly Zakřany z mnoha stran obrostlé křovím. Proto je v horní části znaku obce zobrazen keř. V dolní části znaku jsou dva žaludy - znak nejstaršího šlechtického rodu ze Zakřan. I když archeologické vykopávky svědčí o tom, že území naší obce i sousedních obcí byla osídlena již v mladší době kamenné, první písemná zmínka o obci je z roku 1350, kdy zde věnoval Oldřich ze Zakřan 2 lány Kateřině, manželce Viléma ze Skalice. Později měly zdejší dvory, polnosti i lesy různé majitele až do roku 1522, kdy prodala Kateřina z Kukvic (ves na Hodonínsku) "Rosické panství" Bohunce z Perštejna. V té době byla již celá ves zakřanská pod panstvím rosickým až do 18. století. V dávných dobách spravoval obec rychtář, jmenovaný rosickou vrchností. V roce 1768 to byl Jakub Procházka. Po zrušení roboty došlo ke spojení obcí Zakřany, Příbram, Vysoké Popovice a Lukovany v jednu správní obec. Vlastní samospráva byla zřízena roku 1874 a prvním starostou byl Josef Hradecký z č. 17. V roce 1856 byla místo dřevěné zvonice postavena zděná kaple, která byla následkem přístavby školy v roce 1876 porušena. O 12 let později roku 1888 byla kaple zbořena a na jejím místě postavena "Ku cti a chvále sv. Donáta" nová zděná kaple, která slouží svému účelu dodnes. Velký rozkvět obce nastal po skončení 1. světové války, kdy bylo postaveno 45 nových domů. Obyvatelé chodili za prací převážně do uhelných dolů v nedalekém Zbýšově, nebo se věnovali zemědělství. V roce 1930 měla obec Zakřany 1006 obyvatel. Po skončení 2. světové války v roce 1945 začal další rozvoj obce. Byly opraveny zničené domy a objekty poškozené válkou. V té době měla obec 950 obyvatel. Rozvíjela se i kulturní činnost, mírové dožínky,

85

Hasičská kronika – Svazek V – okres Brno – venkov (S – Ž) hody, svěcení zvonů, hrálo se ochotnické divadlo. Postupně byly budovány stavby a zařízení potřebné pro život v obci až do současné podoby.

Sbor dobrovolných hasičů Požární sbor byl v obci založen v roce 1905. V současné době má Moravská hasičská jednota - Sbor dobrovolných hasičů Zakřany - 1 družstvo mužů, 1 družstvo žen, 1 družstvo dorostu a 2 družstva dětí. Zůčastňují se pravidelně soutěží v požárním sportu a 1x ročně i místní generační soutěže (včetně družstva seniorů). Družstvo žen dosáhlo v r. 2001 v požárním sportu vynikajících výsledků. 1.místo I.kolo, 3. místo II.kolo a 5. místo mistrovství republiky. Starosta sboru: Václav Brázda Velitel zás.jednotky: Karel Večeřa Vedoucí žen: Jitka Hudecová Vedoucí dorostu: Roman Bojanovský Vedoucí dětí: Miroslav Pár

Zálesná Zhoř

status: obec katastrální výměra: 5,34 km² počet obyvatel: 43 (3. 7. 2006) zeměpisná šířka: 49° 15’ 25’’ zeměpisná délka: 16° 17’ 34’’ nadmořská výška: 443 m adresa obecního úřadu: Zálesná Zhoř 1

Sbor dobrovolných hasičů Obec na hranicích okresu čekala na založení hasičského sboru do roku 1930. Ve funkci starosty vedl nový sbor Ignác Staněk, náčelníkem byl František Krejčí, jednatelem zvolili Františka Rozmarýna.

86


Zastávka

status: obec katastrální výměra: 1,19 km² počet obyvatel: 2477 (3. 7. 2006) zeměpisná šířka: 49° 11’ 28’’ zeměpisná délka: 16° 21’ 29’’ nadmořská výška: 318 m adresa obecního úřadu: Hutní osada 14 Zastávka 66484 Zastávka u Brna Oficiální web: http://www.zastavka.cz Obec Zastávka je relativně mladou obcí. Vůbec nejstarším a dlouho i jediným domem na území obce je původně zájezdní hostinec, který dnes nese název Hornický Dům. První písemná zmínka o něm pochází z roku 1688. Původně se nazýval Zastávka (odtud i název obce) a na křižovatce obchodních cest z Třebíče do Brna a z Pravlova do Velké Bíteše ho nechala postavit rosická vrchnost. K hostinci patřily rozsáhlé pozemky polí a luk na původním příbramském katastru a obchodovalo se v něm se dřevem. Roku 1763 prodal majitel rosického panství Jan Nepomuk Hausperský hostinec s pozemky Johannu Baltzarovi, jehož rodině pak náležel do roku 1850. Mezitím bylo 23. září 1769 objeveno v okolí dnešní obce černé uhlí a roku 1788 započala jeho těžba. Jejímu rozvoji napomohly zdejší železárny a místní železniční trať do Brna, postavená v letech 1852-1855. V souvislosti s těžbou zde ve 40. letech 19. století vznikly i první domky. Jan Arnošt Herring, majitel zdejších dolů, roku 1850 koupil od Josefa Baltzara hostinec a učinil z něj jídelnu a ubytovnu zdejších dělníků a horníků. Ubytovací kapacita hostince však nepostačovala a tak roku 1853 vznikla na jeho okolních pozemcích první dělnická kolonie nazvaná Amaliengrund (později zvaná Stará osada), roku 1862 další dvě dělnické kolonie Hutní osada a Nová osada. Roku 1875 na základě vyhlášky c.k. zemského místodržitele ze dne 5. září 1875 obec Zastávka oficiálně vznikla a součástí jejího území se staly části katastrů obcí Příbram na Moravě, Babice u Rosic a Rosice. Obec se však původně až do roku 1920 nazývala Boží Požehnání (německy Segen Gottes), což bylo odvozeno z názvu zdejšího uhelného pole Segen Gottes Grube. Po vzniku Československa získala obec roku 1920 současný název. Roku 1992 pak byla v okolí obce těžba uhlí ukončena.

87


Sbor dobrovolných hasičů Historie požární ochrany v Zastávce u Brna se podstatně liší od dějin dobrovolných požárních sborů v jiných obcích stejně tak,jako se liší obec Zastávka od svého bližšího i vzdálenějšího okolí. Zastávka je obec poměrně velmi mladá, neboť její počátky nemůžeme hledat v dalekém středověku, ale pouze v předminulém století. Za svůj vznik a rozvoj vděčí tomu, že na jejím dnešním území bylo nalezeno uhlí. Vždyť ještě v roce 1825 tu byly pouze zájezdní hospoda Zastávka čp. 75 a kovárna čp. 76 obce příbramské. S těžbou uhlí nastával v kotlině potoka Habřina život. V letech 1840-1850 tu stálo již několik domků s 50 obyvateli. Jak rostl počet šachet a rozvíjel se kovoprůmysl, přibývalo obyvatelstva. R. 1853 vyrostla nejstarší dělnická kolonie, Stará osada, a pak už nastal prudký rozvoj, takže r. 1900 bylo na Zastávce 1534 trvale žijících osob. Zastávka byla a je typem městského průmyslového sídliště –osada složená z kolonií, patřící stejně jako celý katastr po osamostatnění obce r.1876 jedinému majiteli - Rosické báňské společnosti, jež byla ustavena r. 1870 a převzala i zdejší železárny. Rosická báňská společnost ovládala svrchovaně všechen zdejší důlní i hutní průmysl a zároveň veškerý hmotný, kulturní,politický a hlavně národnostní život zdejšího obyvatelstva. Doly, průmyslové závody i obytné budovy představovaly obrovské hodnoty. A protože tento majetek byl neustále ohrožován možností vzniku požáru, byl v srpnu 1880 založen dobrovolný závodní požární sbor. 1880-1938 Dobu jeho trvání můžeme rozdělit na tři nestejně dlouhé úseky. První období, od založení r.1880 do konce r. 1935, je doba, kdy sbor byl zcela podřízen vedení závodu do všech důsledků. Z tohoto období máme nejméně zpráv. Sbor byl založen a s výcvikem začal v srpnu 1880 jako bezprostřední reakce na požár 26.8.1880 v Rosicích. 26.září 1880 proběhlo veřejné cvičení v Rosicích,kterého se zastávecký sbor zúčastnil. Rosický i zástavecký sbor velmi úzce spolupracovaly při zásazích, cvičeních, ale i ve spolkové činnosti. První originální doklad o činnosti požárního sboru v Zastávce je německy psaná přehledná zpráva za rok 1881 datovaná 5.ledna 1882. Z ní se dozvídáme, že sbor měl i s vedením 27 členů. 4x během roku zasahoval při požáru; z toho 3x v Rosicích a 1x ve slévárně závodu.První velitel sboru byl Jan Künl, po něm převzal velení vrchní inženýr Haupt. Z nepřeberné řady menších i větších záchranných akcí je nutno uvést alespoň některé. Tak například 17.září 1885 ve večerních hodinách na dole Ferdinand došlo k požáru kmenového dříví. Bylo zničeno asi 2. 000m3. Ředitel Rosické báňské společnosti Rittler zaslal sboru osobní děkovný dopis,v němž oceňuje „ neobyčejnou činnost,vytrvalost a obětavost. Jeden každý konal svou povinnost v plné míře, ba přes míru. Pořádek byl vzorný a obětavost veliká, co veškerému sboru zvláštní cti dodává.“ 8.listopadu 1919 zástavecký sbor spolu s osmi dalšími sbory usiloval o likvidaci požáru parního mlýna Daniel Kellner v Rosicích.Tehdy byl zachvácen ohněm tříposchoďový tovární objekt tzv. pšeničný trakt, v němž bylo zničeno několik vagónů obilí a mouky. Levý trakt,hlavní skladiště a strojovna s obytnými budovami byly s krajním úsilím uhájeny. 24.června 1925 a 16.července 1927 se následkem dlouhotrvajícího prudkého deště rozvodnil potok Habřina tak, že voda vnikla do sklepních místností dělnické noclehárny, zaplavila staveniště Dělnického domu a téměř celou nově postavenou čtvrt podél ulice1.máje. Požární sbor společně s několika ochotnými občany pracoval po mnoho hodin při čerpání vody a odstraňování následků povodně. 4.července 1929 se ve večerních hodinách přehnala obcí větrná smršť s prudkým deštěm a způsobila obrovské škody v okolních lesích,na elektrickém vedení a budovách. Silnice ze Zastávky do Zbraslavi byla zcela zatarasena polámanými a vyvrácenými stromy. Ještě téže noci však požární sbor stromy ze silnice odstranil. Po řadu let, kdy sboru sloužila pouze ruční stříkačka,kterou museli k požáru dovézt koně, zakoupilo ředitelství Rosické báňské společnosti první automobilovou stříkačku značky Škoda typ 505/II o síle motoru 35 HP a výkonu čerpadla 800 l/min. při tlaku 7 atm. Tato automobilová stříkačka byla

88

Hasičská kronika – Svazek V – okres Brno – venkov (S – Ž) zakoupena za částku 120.000 Kč. V r.1935 byla železárna zastavena a bylo rozhodnuto o rozpuštění dobrovolného závodního sboru. Bylo nutno založit dobrovolný hasičský sbor v obci. A tím začalo druhé období práce sboru. Ustavující členská schůze se konala 1.března 1936. Starostou byl zvolen Josef Krška a náčelníkem František Pelikán. 13.dubna 1936 byl bezplatně předán veškerý inventář závodního sboru. Jednalo se mimo jiné o jednu kompletní automobilovou stříkačku,jednu dvoukolovou menší stříkačku a 700 m hadic. Hasičská zbrojnice zatím zůstala v závodě, protože obec vhodnější prostor neměla. Sbor měl členstvo činné a přispívající. Jejich počet se pohyboval kolem 30 členů činných a 100 až 130 přispívajících. 1939-1947 Výbor sboru se prakticky po léta neměnil, což působilo příznivě na činnost celého kolektivu. Protože v činném členstvu byla většina těch, kteří už měli zkušenosti ze závodního hasičského sboru, nedošlo k nějakému poklesu činnosti, ovšem nastaly starosti rázu hospodářského. Proto bylo nutno pořádat různé akce k získání finančních prostředků. A tu je nutno říci, že sbor měl vždycky u občanů Zastávky pochopení. Fašistická okupace a válka neblaze zasáhly do veškeré práce.Od 2.září 1939 musel mít sbor 3 hasičská a 3 asanační družstva, která se střídala v neustálé pohotovosti. R.1941 byla vycvičena náhradní četa 39 mladých členů a konalo se velké cvičení v areálu bývalého cukrovaru za účasti německé pracovní a požární pohotovostní služby. V r.1942 byl vydán zákaz konat výroční schůze členstva a veškerou pravomoc nad sborem převzala podle vládního nařízení obec. Konec války a přechod fronty přes obec na počátku května 1945 způsobily naprostou bezmocnost sboru, neboť postupující vojska odvlekla motorovou stříkačku a zmizel také téměř všechen inventář. Tak propadlo zkáze povrchové zařízení dolu Julius, úmyslně zapáleného fašisty, aniž mohl někdo z hasičského sboru či občanů zasáhnout na jeho záchranu. 8.května 1945 byla rudoarmějci Zastávka osvobozena. Všude bylo potřeba odstraňovat válečné škody. A mezi prvními, kteří přiložili ruku k dílu na obnově mírového života,byli i členové hasičského sboru, kteří tak vstoupili do třetí etapy své sborové existence. 19.prosince 1945 ve večerních hodinách vypukl na dole z neznámého důvodu zhoubný požár, jenž zachvátil prádlo, třídírnu a stanici lanové dráhy. Místní sbor byl zcela bezmocný a nezbývalo než čekat na cizí pomoc. Ukázala se nezbytnost vybavit sbor tak, aby byl schopný plnit svoje úkoly. Na výroční schůzi 13.ledna 1946, kdy měl sbor 37 činných členů,byli do čela postaveni starosta Josef Krška a náčelník Augustin Matoušek. Prvořadým úkolem bylo zakoupení nové motorové stříkačky. 3. srpna 1947 byla brněnskou firmou Hrček a Neugebauer slavnostním způsobem předána automobilová motorová stříkačka „Steyer“. O její vynikající výkonnosti se mohla široká veřejnost přesvědčit při cvičení u rybníka. V r.1950 byla péče o požární ochranu svěřena zákonem národním výborům. 29. a 30. července se konaly slavnosti k 70. výročí založení sboru. 1952-1960 Dlouholetý předseda Josef Krška požádal v r.1952 o uvolnění z funkce. Na jeho místo nastoupil 5.dubna 1952 Otto Wieland.V následujícím roce 1953 změnila hasičská organizace název na Československý svaz požární ochrany. 15.června 1953 byla požárnímu sboru přidělena motorová stříkačka DS 16, která potom sloužila až do roku 1980 a vykonala mnoho dobrých služeb při požárech i povodních. V roce 1954 byly zahájeny soutěže o nejlepší požární družstvo.Zastávecký sbor se až na drobné vyjímky pravidelně zúčastňuje těchto soutěží dodnes. Ani v tomto období se požárnímu sboru nevyhýbaly zásahy u požárů.Mnoho hodin bylo odpracováno při požárech ve Žlebech v okolí železniční tratě. 14.ledna 1955 se členové sboru velmi osvědčili,neboť jako první přijeli do Zbýšova na důl Antonín a účinně zasáhli při

89

Hasičská kronika – Svazek V – okres Brno – venkov (S – Ž) likvidaci požáru baráků pracovního tábora ještě dříve než přijely ostatní sbory. 20.ledna 1957 byl na výroční schůzi zvolen Oldřich Jančar do funkce velitele sboru. 24. června vznikl požár ve velkoskladu Jednoty v Zastávce, který se velmi rychle šířil a hrozilo nebezpečí, že zničí celé skladiště. Rychlý zásah místního a okolních sborů požár lokalizoval, ale ještě 36 hodin bylo nutno požářiště hlídat. Rok 1959 byl pro požární sbor velmi významný. Konečně opustil starou garáž vedle vrátnice Šmeralových závodů a v září se přestěhoval do nové požární zbrojnice ve spodním sále sokolovny. V červnu se žáci 6. a 7. tříd zúčastnili poprvé celostátní soutěže požárních družstev a v kategorii starších žáků obsadili 2. místo. Od tohoto okamžiku se na Zastávce trvale pracuje s mládeží školního věku. Sbor zasahoval v listopadu 1960 u požáru stohu v Tetčicích, v únoru 1961 hořel krytý stoh na statku v Rosicích, v březnu vyhořelo místní kino a ve výčtu by bylo možno pokračovat dále. 10.prosince 1961 byl předsedou sboru zvolen Alois Woletz. Navázal na tradici a organizaci vedl více než 20 roků. Pod jeho vedením byl požární sbor 24.března 1964 oceněn odznakem „Za příkladnou práci“. 1964-1970 V roce 1964 se začalo se sběrem železného šrotu. Příjem z této činnosti je dosud rozhodující položkou v našem svazovém hospodaření. 18.ledna 1963 přibylo do vybavení sboru vozidlo Praga RN,nákladní valník s plachtou, který byl členy upraven jako dopravní vozidlo.Motorová stříkačka Steyer byla 30.března 1967 při technické prohlídce vyřazena, definitivně skončila svoji dvacetiletou službu v květnu 1968, kdy při výjezdu k požáru lesa se vzňala a vyhořel motorový prostor. V r.1967 byla u požární zbrojnice postavena železná konstrukce nasušení hadic. Velitel Oldřich Jančar se přestěhoval do Padochova a na jeho místo byl 21.ledna 1968 zvolen Josef Halouzka st. Rok 1969 přinesl významné úspěchy v soutěžích požárních družstev. V Kuřimi druhé místo, v Oslavanech 3. místo, v národní soutěži v Martině 27.místo ze 139 družstev, v Ostrovačicích 1.místo. V tomto roce se započalo se zavážením rybníka, který dlouhá léta sloužil jako nejvydatnější vodní zdroj v Zastávce. V roce 1970, kdy sbor oslavil 90.let svého trvání, mu byla přidělena motorová stříkačka PPS 12 s kompletním vybavením, která sloužila 10 roků a pak byla předána do Malešovic. Na počátku září 1970 se sbor zúčastnil záchranných prací v jeskyních u obce Lipovec na Blanensku. Za tuto akci obdržel čestné uznání ústředního výboru Svazu požární ochrany. 1971-1980 V roce 1971 se počalo s budováním příručního skladu pohonných hmot. 4.dubna 1973 došlo k významnému posílení akceschopnosti požárního sboru, a to převedením starší automobilové cisternové stříkačky ASC 16, Praga RN. I když s tímto vozidlem byly neustálé problémy a udržet je v akceschopném stavu vyžadovalo mimořádné úsilí členů sboru, zásah z cisterny byl kvalitativním skokem v práci sboru při požárech. 15.července 1973 u příležitosti V.mezinárodní soutěže požárníků v Brně navštívila Zastávku skupina holandských požárníků z Masslandu. Při společné besedě se ukázalo, že stejná idea, jež vede všechny členy dobrovolných požárních sborů, překlene i jazykové přehrady. Čas však dosud neuzrál a družba s kapitalistickou cizinou se nemohla ujmout i přes zájem z obou stran. 23.listopadu 1974 došlo k požáru obytné budovy čp.23 v Zastávce.Tento požár patří k největším v obci, vždyť se bezprostředně dotýkal deseti rodin, které zde bydlí. Za přispění sborů z Rosic, Říčan a Brna se podařilo během tří hodin likvidovat a obě obytná patra zachránit. Rok 1975 přinesl významnou změnu v práci mládeže. Dosud zájmový kroužek školní mládeže se přihlásil do pionýrské organizace SSM,vedoucí se stal členem vedení pionýrské skupiny. Propagace požární ochrany mezi mládeží nabyla nových rozměrů. Pionýři, mladí požárníci, byli prakticky ve středu veškerého dění dětí školního věku v Zastávce i okolí. Na

90

Hasičská kronika – Svazek V – okres Brno – venkov (S – Ž) propagaci zásad požární ochrany to mělo velký význam. Celkově se zpestřila činnost vlastního oddílu a to zvláště rozšířením okruhu soutěží a závodů a možností využívat majetku pionýrské organizace včetně chaty na Oslavce, tábora pod Jakubovem a stanů. V tomto roce byl též uskutečněn první samostatný tábor mladých požárníků. Jednalo se o týdenní pobyt na chatě na „Ketkováku“. V roce 1977 byla v akci „Z“ provedena rekonstrukce části požární zbrojnice, zbudováno sociální zařízení, dílna a sklad hadic. Hodnota díla 48.000 Kčs si vyžádala 2.000 hodin. Dopravní vozidlo Praga RN bylo vyřazeno a na jeho místo nastoupily nákladní vozidlo Tatra 805 a Praga V3S. Velitel sboru Josef Halouzka byl na vlastní žádost uvolněn z funkce a novým velitelem se stal obětavý Karel Žalud. Technika byla doplněna kropicím vozem Š 706 a sbor se připravoval na důstojné oslavy stého výročí založení. V r.1979 se konala na hřišti Čechie soutěž v požárním sportu o pohár rady ONV, kterou organizovala okresní inspekce požární ochrany. V r.1980 proběhly oslavy stého výročí založení sboru.Byly zhotoveny suvenýry s tématikou 100 let [ plakety, odznaky, vlaječky ],připravena výstava dokumentů v Dělnickém domě a výstava techniky před pionýrskou klubovnou. 23.5. se uskutečnila slavnostní členská schůze,na které sbor obdržel od MNV pohár,členům byla předána uznání rady MNV a vyznamenání SPO. 24.5. se v Zastávce konalo okresní vyhodnocení hry Plamen, ve večerních hodinách se uskutečnila taneční zábava, 25.5. se uskutečnila sportovní soutěž požárních družstev a v odpoledních hodinách ukázka staré techniky a ukázky moderního způsobu hašení včetně hašení za použití pěny. S organizací oslav nám úzce pomáhalo družstvo školy SNB. Do soutěže jsme postavili tři družstva a z toho dvě postoupila do vyšší soutěže. V r. 1980 jsme dostali do výbavy sboru vozidlo DVS 12 A 30.K dalšímu používání jsme předali vozidla T 805 a Praga V3S a stříkačku PPS 12. Vozidlo DVS 12 je plně nahradilo. Rok 1981 se vyznačoval zvýšenými nároky na školení a výcvik.Jako jedna z prvních dobrovolných jednotek v okrese jsme získali odborné proškolení a oprávnění pro radiooperatéry s možností obsluhy radiových stanic PO a oprávnění používat dýchací techniku Saturn S7. V tomto roce byl poprvé uspořádán zahraniční zájezd a to pro pionýry do NDR na Balt. Zájezd byl uspořádán ve spolupráci s rosickým sborem. Měl putovní charakter, účastníci se seznámili s celým pobřežím NDR. V tomto roce se zastávecký sbor zúčastnil likvidace velkého lesního požáru u Domašova, kde zasahovalo též vojsko a oddíly Bezpečnosti. V podzimních měsících byla sboru převedena od Okresního útvaru PO cisternová automobilová stříkačka CAS 32 na podvozku Tatra 138.Vozidlo bylo nutno nastříkat a provézt drobné opravy. V r.1982 po zařazení Tatry do plné akceschopnosti byl předán vůz AKVE do Domašova, kde slouží dodnes. Po přestávce, kdy členové pracovali převážně na rekonstrukci požární zbrojnice a opravách techniky, se v tomto roce opět podíleli na akcích „Z“ v obci. Členové sboru se zapojili do výstavby mateřské školky a přístavbě Děl.domu. Rozsáhlá byla též pomoc lesnímu závodu, kde i s pionýry prováděli přípravu paseky po kácení pro novou výsadbu. Mezníkem, zvláště v kulturním vyžití členů, bylo navázání spolupráce s požárníky z Berlína. Prvou návštěvu v Berlíně vykonali pionýři při druhém putování po NDR. U požárníků v Berlíně byli po část tábora ubytováni, nalezli zde také ochotné průvodce po kulturních památkách Berlína a okolí. V této době byla navázána spolupráce s ivančickým sborem, který již vlastnil autobus Robur. Pro mladé členy Zastávky i Ivančic byl uspořádán jedenáctidenní zájezd po Maďarsku, Rumunsku a Bulharsku.V tomto roce byly zahájeny také návštěvy sauny a plaveckého bazénu v Blučině. V r.1983 sbor zakoupil autobus Robur. Charakteristické pro tuto dobu bylo, že první větší akce byl třídenní zájezd pro pionýry na Palavu a Mušovská jezera. Práce s mládeží byla v popředí zájmu výboru i členů sboru. Od tohoto roku prováděl sbor ukázky techniky na pionýrských táborech. Bylo ukončeno pořádání zájezdů pro 45

91

Hasičská kronika – Svazek V – okres Brno – venkov (S – Ž) účastníků, které probíhaly 1x ročně jako odměna za celoroční činnost.Bylo zahájeno provozování vlastního autobusu, tj. zájezdy na přání pro21 osob. Členové byli dvakrát v NDR. Tři dny v Berlíně a 17 dnů v kempu u moře. V tomto roce bylo uspořádáno setkání zasloužilých členů sboru, kterým se představila nová technika a život v posledních letech. 4.12. byl do funkce předsedy zvolen Crha František mladší. 1984-1995 R.1984 byl důležitý pro další činnost pionýrských oddílů mladých požárníků. Naši mladí byli vysláni zastupovat okres Brno-venkov na krajský sraz specializovaných pionýrských oddílů do Strážnice s tím,že musí obsadit soutěže v kategoriích dívek starších a mladších a hochů starších a mladších. Zastávka obsadila 3.místo v kraji. Po několik dalších let jsme vedli 4 kolektivy mladých, tj. okolo 65 dětí. Pro členy byl uspořádán zdařilý zájezd do Vysokých Tater, na Duklu a na Ukrajinu do Lvova a Kyjeva. Pionýři byli opět v NDR. V tomto roce pomáhal sbor mimo jiné i při likvidaci požáru mlýna v Ivančicích. Následujícího roku 1985 k velkým zásahům patřil požár modelárny VVOTT Zastávka, Těstárny Rosice a třídenní čerpání vody v Drůbežářských závodech v Modřicích. Sbor uspořádal zájezdy do divadel,17 dnů po NDR aj. Pionýři byli vybráni na celostátní spartakiádní sraz do Prahy. V roce 1986 obdrželi mladí požárníci Diplom Ústřední rady PO SSM.Je to dosud největší ocenění, které se členům sboru dostalo na úseku práce s mládeží. V roce 1987 došlo opět k požáru v domě čp. 23. Tentokrát díky včasnému zpozorování a rychlému zásahu členů sboru byly škody minimální. Dále sbor čistil studny s kojeneckou vodou v Rosicích. Poprvé jsme přivítali kamarády z Berlína – Heinersdorfu na Zastávce a zajišťovali jim ubytování na požární zbrojnici. Pro členy byl uspořádán výlet do Prahy na představení „ Libuše „ v Národním divadle. Opět se konala společná dovolená členů sboru v NDR u moře a v Berlíně. Rok 1988 přinesl opět množství práce. Po zatečení vody do klubovny a spadení části stropu bylo nutno přistoupit k rozsáhlým opravám všech prostor požární zbrojnice. Bylo nutno opravit strop,vyměnit podlahu, obložit sociální zařízení, upravit šatnu. Hlavní práce byly prováděny v roce 1989, kdy poměrně značnou částkou na opravu zbrojnice přispěl závod VVOTT. V roce 1989 jsme poprvé uspořádali výměnný tábor. Pionýry jsme odvezli do Berlína a Robur se vrátil s kamarády z Heinersdorfu na Zastávku, kde jsme je týden hostili. Stejným způsobem proběhla i cesta zpátky. Závěrem roku byla sboru přidělena nová technika Avia 32 DA 12 a to přímo z montážního závodu. Stará DVS 12 byla převedena do Neslovic. Na vlastní žádost byl z funkce velitele uvolněn pan Žalud Karel a na jeho místo nastoupil Crha Zdeněk. V listopadu téhož roku byl uspořádán tematický zájezd do Berlína, spojený s návštěvou družebního hasičského sboru a prohlídkou tehdy nejmodernějšího požárního útvaru východní části Berlína v Marzanu. Členové sboru se stali přímými svědky pádu Berlínské zdi. Týden na to přišel slavný 17.listopad. Rok 1990 přinesl mnohé změny, které se odrazily i v činnosti společenských organizací. Sbor slavil 110 let svého založení dny otevřených dveří, slavnostní schůzí a velkým taktickým cvičením na objekt OÚNZ. Členové našeho sboru měli hlavní podíl na obnovení spolupráce hasičských sborů v okrsku Rosice, který byl koncem osmdesátých let administrativně zrušen. Sbor zasahoval ve 28 případech, z toho u 4 požárů a 7 technických zásahů přímo v obci. Sbor obdržel od armády starší nákladní automobil T 138 upravený pro přepravu až 43 osob a vybavený navijákem. Toto vozidlo je u zásahu používáno zcela výjimečně pro vyprošťování zapadených cisteren u požárů v lesích, odtažení vozidel po dopravních haváriích a pod. Dobré služby však vykonalo při úklidech obce, zvláště pak sběru železného šrotu. V roce 1991 byly provedeny poslední akce autobusem Robur. Jednalo se o zájezd do musea požární ochrany v Přibyslavi a výlet pro žáky na přehradu a do ZOO Brno. Zpřísněné technické kontroly, zpřísnění podmínek pro povolování cest do zahraničí, zavedení silničních daní a zvýšení cen pojistného i pohonných hmot již neumožňovaly provozovat autobus, který byl členy sboru financován vždy výhradně z vlastních prostředků bez přispění obce. Na podzim tohoto roku se členové sboru rozhodli vystoupit ze Sdružení hasičů Čech,

92

Hasičská kronika – Svazek V – okres Brno – venkov (S – Ž) Moravy a Slezska a vstoupit do nově založené Moravské hasičské jednoty. Zakládající schůze byla 28.11. a novým starostem sboru se stal Josef Halouzka ml. Od roku 1992 se ve zvýšené míře začalo projevovat opatření, kterým bylo svěřeno vybavování jednotek požární ochrany obcím. Obec pro sbor zakoupila přilby, ochranné pláště, pracovní obuv. Rok 1993 na tuto tendenci navázal, nakoupeny byly akumulátorové svítilny a jako jeden z prvých byl sbor též vybaven radiostanicemi. Mnohé jiné sbory v tomto období neměly prostředky ani na pohonné hmoty. Obec Zastávka se však o svůj hasičský sbor stará vzorně. Rok 1994 se zapsal do pamětí obyvatel Zastávky zvláště z okolí pošty a nádraží větrnou smrští, která 28.1.způsobila mnohé škody.Tentýž den byly sborem a požární stanicí Rosice zprůjezdněny komunikace, odstraňování spadených stromů a polámaných větví ze dvorků a kůlen pokračovalo ještě několik dní. Dalším velkým zásahem byl požár skládky pneumatik v Bratčicích 24.9. Obec v tomto roce zakoupila starý dvoukolový žebřík, který byl členy sboru zgenerálkován a prošel revizí. Má dostupnou výšku 12 m a je využíván pro zásahy i pro další nutné práce v obci včetně oprav veřejného osvětlení. V rocích 1993 a 1994 bylo zpracováno plošné krytí území České republiky požárními jednotkami. Náš sbor byl vybrán pro provádění zásahů v celé západní části okresu Brno –venkov společně s Hasičským záchranným sborem okresu stanicí Rosice a místními sbory.Jsou mu nadále poskytovány státní dotace a výbavou a vyškolením členů se přibližuje profesionálním útvarům. Z tohoto důvodu byla naší obci v roce 1994 okresním úřadem přidělena dotace ve výši 700 000,- Kč.Okamžitě byla zahájena jednání směřující k zajištění nové cisterny, která měla nahradit stávající T138 sloužící již čtvrt století. Byla vybrána firma SEHAT Poříčany, která nám vyrobila cisternu podle našich požadavků. Byla to první cisterna tohoto typu v naší republice. 23.3.1995 započaly práce na úpravě garáže na hasičské zbrojnici. Musela se vybourat stará betonová podlaha, vybagrovat asi 1 m zeminy, zaarmovat a vybetonovat novou podlahu. Dále se musela nastavit vrata na novou výškovou úroveň a předláždit celý vjezd do obou garáží. Tato přestavba trvala téměř dva měsíce. O prázdninách jsme využili nabídky od dobrovolných hasičů z Rosic a uspořádali s nimi letní tábor pro mládež z obou sborů na loukách pod Jakubovem. V roce 1995 jsme slavili 115.let založení sboru. Byla uspořádána slavnostní schůze, dny otevřených dveří na hasičské zbrojnici a 22.9. velké námětové cvičení na objekt VKD (nyní firma KLASIK). Toto cvičení bylo zajímavé tím, že se ho nezúčastnili profesionálové z Rosic, kteří v té době vyprošťovali v Ivančicích z výkopu zavalenou osobu. Cvičení tedy provedly pouze dobrovolné jednotky, ale přesto splnily plánovaný námět, který spočíval z vytvoření čtyř proudů na hašení a dálkové dopravě vody od podzemních nádrží na nádraží ČD k doplňování nasazených cisteren. 2.8.1995 v ranních hodinách vznikl požár rodinného domu p.Pospíšila. Požár byl úmyslně založen na dvou místech, ale přesto se rychlým zásahem útvaru z Rosic a dobrovolných jednotek ze Zastávky, Rosic, Říčan a Zbýšova jej podařilo zlikvidovat a uchránit tak hodnoty přes 1 milion korun. Začátkem prosince odstoupil z funkce starosty sboru Josef Halouzka ml. a na jeho místo byl 9.12.95 zvolen Karel Žalud 1996 Začátkem roku 1996 přišla tak toužebně očekávaná nová cisterna CAS 25 K TATRA 815. Naši starou cisternu obec odprodala do Zbraslavi, kde ji provedli generální opravu a používají ji do součastné doby. V měsíci dubnu byla naše jednotka povolána k velkému lesnímu požáru na Pohádce máje. Tam se osvědčila velká průchodnost nové cisterny rozbahněným terénem. Ve dnech 6.-13.6.1996 bylo toto vozidlo hlavním exponátem firmy SEHAT na mezinárodní výstavě hasičské techniky PYROS na brněnském výstavišti. Náš sbor byl mimo jiné nápomocen při kácení stromů na ulici Lipová, kde se chystal terén pro výstavbu nového chodníku. Dalším zásahem bylo čerpání vody ze sklepních prostor Bendláku, kde z důvodu technické závady na čerpadle, které regulovalo hladinu spodní vody, došlo k natečení téměř 150 m3 vody. S pomocí našeho čerpadla PS 12 a jednoho plovoucího a jednoho ponorného čerpadla

93

Hasičská kronika – Svazek V – okres Brno – venkov (S – Ž) zapůjčeného útvarem z Rosic jsme vodu odčerpali a vyprostili vadné čerpadlo. Ještě týden jsme průběžně odčerpávali další vodu než bylo namontované náhradní čerpadlo. Tento zásah financoval majitel objektu. Obec nám v roce 1996 zakoupila 3 kusy dýchacích přístrojů SATURN S7 a s dotací 60 tisíc korun od okresního úřadu se pořídilo plovoucí čerpadlo MAXIMUM. Naše družstvo mládeže začalo ukazovat, že se s nimi už musí počítat. V I.kole soutěže mladých hasičů, které jsme pořádali na Zastávce 11.května obsadily děti 2.místo a v Syrovicích, kde bylo 26.května II. kolo vyhrály a získaly pohár a dvě soutěžní hadice ,,C,,. Tento rok děti tradičně zakončily letním táborem pod Jakubovem. 1997 Rok 1997 se zapsal velkými povodněmi na území Čech a Moravy. Naše jednotka se také zúčastnila pomoci poskytované v záplavových územích. Náš zásah byl popsán v Zastáveckém zpravodaji v září 1997. Článek je otištěn v příloze 1 této brožury. Za tento zásah dostal náš sbor od vrchního požárního rady ČR Miroslava Štěpána Pamětní list. Silné deště ovlivnily v našem sboru i tradiční letní tábor. Ten se z důvodu věčně rozbahněné louky stal věčným bojem s vodou a blátem. Všechny děti jsme neustále udržovali v suchém i když zabláceném oblečení. Dětem se tábor přesto velmi líbil. Druhý den po jejich odchodu byla celá louka pod vodou. Proto po domluvě s rosickými hasiči jsme místo dalších táborů přesunuli do rekreačního střediska pod Templštýnem. Začátkem roku 1998 odstoupil z funkce starosty sboru Karel Žalud a na jeho místo byl 10.ledna zvolen Zdeněk Milan. V tomto roce jsme na zbrojnici vybudovali odsávání výfukových plynů z cisterny, vyrobili jsme novou podlahu na našem valníku a zabudovali ponorné čerpadlo přímo do cisterny. Dále jsme 11x čistili kanalizaci v obci, 10x kátili suché stromy nebo stromy ohrožující bezpečnost občanů, pálili klest a sbírali železný šrot. Pro dospělé členy jsme uspořádali zájezd na hrad Bouzov, kde byla výstava modelů hasičské techniky a zavedla se tradice minimálně jedenkrát ročně udělat posezení spojené s opékáním prasete jako odměnu za práci pro sbor. V tomto roce se nejvíce investovalo do naší mládeže. Děti jezdily plavat do Blučiny, byly na výstavě PYROS v Brně, navštívily hasičské muzeum v Přibyslavi, skanzen na Veselém kopci a starou požární zbrojnici ve Žďáře nad Sázavou. Sbor nechal ušít 15 kusů dětských uniforem a s finanční pomocí Jaderné elektrárny Dukovany se koupila požární nádrž na požární sport. Celkově se do dětí investovalo téměř 30 tisíc korun. Tyto peníze byly získány ze sběru železného šrotu. Protože se ale velmi snížily výkupní ceny, začal sbor pociťovat nedostatek financí na akce, které prováděl. Proto jsme začali hledat sponzory, kteří by nám pomohli v naší činnosti. Z tohoto důvodu jsme založili IČO organizace. Z důvodu stěhování ukončil svoji činnost náš pokladník Josef Jeřábek, který nám vedl účetnictví 18 let. Na jeho místo nastoupil Jan Chmelíček. O prázdninách jsme uspořádali poslední tábor s hasiči z Rosic. Ve školním roce 1998-99 u nás začal pracovat další oddíl mládeže. K hasičům tedy chodilo 28 dětí a protože rosičtí hasiči měli obdobný počet, středisko pod Templštýnem už kapacitně nestačilo. Proto jsme se domluvili, že příští tábor budeme pořádat samostatně. Protože některé děti nemohly na tábor jet, nabídli jsme volná místa hasičům z Veverských Knínic a ti nabídku přijali. Na rok 2000 již máme zablokovaný termín pobytu a děláme vše proto, aby táborová tradice nebyla narušena. 1999 Hlavní událostí roku 1999 bylo ukončení dlouholetého soudního sporu o budovu sokolovny, kde je umístěna naše hasičská zbrojnice, mezi TJ Čechie a TJ Sokol. S příchodem nového majitele, TJ Sokol Zastávka, se pro náš sbor nic nezměnilo, kromě zvýšení obecních nákladů na požární ochranu o nájem.

94

Hasičská kronika – Svazek V – okres Brno – venkov (S – Ž) V tomto roce byla obnovena tradice vzájemných návštěv mezi naším sborem a dobrovolnými hasiči z Berlína – Heindensdorfu. V obou sborech vyrostly nové generace, je proto žádoucí, aby se navzájem poznaly a pokračovaly tak ve vzájemné spolupráci, která začala již v roce 1982. 120 let - je těžké několika řádky přiblížit dobu dávno minulou i téměř včerejší. Není možné se rozepisovat o tradičních plesích, které jsou v obci velmi populární, o hasičích dárcích krve, zastupitelích, o práci našich členů ve vyšších hasičských orgánech, o hasičích z povolání, kteří vyšli z řad naší mládeže. Nelze v krátkosti vylíčit spoustu práce a organizačních starostí, které jednotlivá období přinášela. Nelze uvést všechna jména členů, kteří bez nároku na odměnu či uznání obětovali svůj volný čas a odvedli množství práce ve prospěch všech obyvatel obce. Myšlenky a cíle, pro které byl náš sbor před 120 lety založen, jsou stále živé a jsou rozvíjeny i dnes. Nadále chceme poskytovat spoluobčanům pomoc při požárech, zátopách i jiných živelných pohromách a mimořádných událostech a při předcházení jim. Chceme rozvíjet kulturní a společenský život sboru, nadále spolupracovat s kluby a spolky v obci i hasičskými sbory v okolí. Věříme, že opět budeme nacházet oporu v představitelích obce i u obyvatel, jejichž životy a majetky se snažíme chránit. Nová hasičská zbrojnice – jak bylo, proč bylo, co je a co by mělo být. Aby následující informace dávaly nějaký smysl, je třeba začít pěkně od začátku. Jednotka sboru dobrovolných hasičů obce Zastávka byla založena v roce 1935, a to jako nástupce místní závodní jednotky tehdejší Rosické báňské společnosti. Do roku 1959 sídlo sboru bylo požární skladiště, které tvořila stará garáž vedle vrátnice tehdejších Šmeralových závodů. V tomto roce byla jednotka přestěhována do spodního sálu místní sokolovny, který byl zcela zničený, plný odpadků a věcí, které v té době nikdo nepotřeboval. Členové sboru proto svou usilovnou prací dospěli k tomu, že zanedlouho byly vytvořeny prostory, které byly důstojným stánkem pro místní jednotku. Postupem času docházelo k modernizování těchto prostor, kdy výsledkem je stávající hasičská zbrojnice. Je tvořena garáží s dvěma stáními, skladem materiálu spolu s dílnou, jedním WC se sprchou a poslední místnost tvoří klubovna, kancelář velitele a místnost pro sloužení služeb. To vše je tvořeno jednou místností. Tak jak procházela modernizací hasičská zbrojnice, procházela modernizací i místní jednotka. Vzhledem k tomu, že hasiči již nejezdí pouze k požárům, ale také k jiným typům zásahů jako jsou dopravní nehody a různé technické pomoci, bylo postupně rozšiřováno i jejich vybavení. Postupně došlo k obměně vozového parku, který je tvořen cisternou CAS 25 K na podvozku Tatra 815, dopravním automobilem DA16/L-1 Iveco Daily, velitelským automobilem VEA Škoda Felície, nákladním automobilem Tatra T 138 VN, přívěsem pro převoz havarovaných vozidel a přívěsným žebříkem ZD 12. Montérky, v kterých tehdejší hasiči vyráželi k požárům vystřídal zásahový oblek FIREMAN, obuv zvanou pionýrky či komisňáky nahradily boty HAIX fire flash a na místo příleb PZ 11 dnes jednotka používá přilby Gallet. Jak již bylo uvedeno výše, typy zásahů jsou různorodé a podstatně více je kladen důraz na odbornou způsobilost jednotlivých hasičů, a to ať ve funkcích velitelů družstev, strojníků, či mužstva. Členové jednotky absolvují nespočet odborných kurzů od výcviku samotného hasiče až po kurz obsluhy motorových pil, výcviku s vyprošťovacím zařízením, kurzy poskytnutí předlékařské pomoci při dopravních nehodách a jiných mimořádných událostech, pravidelné kondiční jízdy řidičů – strojníků, výcvik nositelů dýchací techniky a mnoho dalšího. Zkrátka neustále se zdokonalují v tom, aby při vzniku jakékoliv mimořádné události dokázali postiženému člověku co nejlépe pomoci. Že naši hasiči umí a je jejich práce potřeba ukazuje jak kvalita práce, kterou odvádějí, počet zásahů, který se v posledních letech pohybuje kolem 70 případů ročně, tak i kategorie, v které jednotka je zařazena. Jednotka SDH Zastávka je jako jediná na územním odboru HZS Brno zařazena jako JPOII/2. Tato kategorie označuje to, že jednotka pracuje v režimu stálé pohotovosti, kdy zajišťuje výjezd jednotky do 5 minut od vyhlášení poplachu. V době přes

95

Hasičská kronika – Svazek V – okres Brno – venkov (S – Ž) den, přesně od 6:00 hodin do 19:00 hodin, je tato pohotovost zajištěna členy jednotky, kteří pracují v místě bydliště, tedy v naší obci. Od 19:00 hodin do 6:00 hodin do rána je tato pohotovost zajištěna přímo na hasičské zbrojnici, a to prostřednictvím členů rozdělených do služeb. Služba je tvořena velitelem družstva, řidičem – strojníkem a dvěma hasiči. Tento systém funguje již od roku 2007. Tímto se vlastně naše jednotka stává takzvanou poloprofesionální jednotkou. Ale bohužel nejen vybavení a odbornost stačí k tomu, aby naši hasiči byli co nejlépe připraveni vždy vyjet k zásahu a splnit úkoly, které jsou na ně kladeny. K technice a vybavení musí být vytvořeno také odpovídající zázemí. A toto zastáveckým hasičům chybí již mnoho let, které se dají počítat na desítky. Současné prostory, které jednotka využívá byly vyjmenovány, jen nebylo uvedeno to, že nejen že jsou nevyhovující a nedostatečné pro současný výkon služby, ale navíc jsou ještě užívány na základě nájemního vztahu, který nedává žádnou jistotu do budoucnosti. Jak se říká, nikdy se neví, jak a co bude dál. No a tyto všechny důvody byly impulsem pro zahájení řešení vzniklé situace. Prvopočátkem bylo sestavení potřebných prostor pro funkční model současných potřeb jednotky. Následně se vybíralo ze stávajících objektů, jako byl třeba návrh přestěhování hasičské zbrojnice do tzv. Bendláku. Nakonec však všechny tyto úvahy převládly k jedinému řešení, a to že bude třeba zahájit výstavbu nového objektu. Jako nejvhodnější místo byl vybrán pozemek vedle stávající hasičské zbrojnice, respektive vedle místní sokolovny, a to v zahradách u silnice I/23. Tento pozemek vyhovuje z mnoha parametrů. Jeho poloha přímo navazuje na hlavní dopravní tepnu do obcí našeho okolí, kde jednotka zasahuje, tedy na silnici I/.23. Dále objekt nové hasičské zbrojnice je situován v odpovídající zástavbě, která je tvořena především občanskou vybaveností (sokolovna, obecní úřad), a průmyslovými objekty ( Metalpres, Thermona, Berger a pod. ). Na základě těchto poznatků bylo zahájeno vypracování studie pro stavbu nové hasičské zbrojnice na tomto pozemku. Díky velké podpoře členů zastupitelstva obce a především podpoře starosty obce RNDr. Petra Pospíšila a členky zastupitelstva Jihomoravského kraje paní Mgr. Jaroslavy Baštařové se v roce 2008 podařilo získat finanční dotaci ze státního rozpočtu ČR ve výši 9 000 000,- Kč a dotaci ve výši 500 000,- Kč z rozpočtu Jihomoravského kraje, určenou na výstavbu nové hasičské zbrojnice. Proto bylo okamžitě zahájeno jak stavební řízení pro tuto stavbu, tak také výběrové řízení na dodavatele stavby. Přes všechny peripetie, které všechny tyto administrativní činnosti provázely, kdy bylo dokonce nutné vyhlašovat nové druhé výběrové řízení z důvodu některých neseriózních firem, které od svých nabídek při výběru dodavatele odstoupily, se podařilo v září stavbu zahájit. Celý objekt nové hasičské zbrojnice je koncipován tak, aby splňoval české normy a předpisy, které se na hasičské zbrojnice vztahují. Především ho navrhli a spoluprojektovali samotní zastávečtí hasiči, kteří vlastně ví, co a jak potřebují a co je pro ně nejdůležitější. Vlastně se dá říci, že objekt nové hasičské zbrojnice je ušitý na míru přímo jim samotným. Není nikde převzatý ani kousek projektu, nikde není nic zkopírováno, ale vše je navrhnuto dle nápadů a požadavků těch, kteří uvedený objekt budou užívat a bude jim sloužit k tomu, aby mohli plnit úkoly pro záchranu životů, zdraví a majetku našich spoluobčanů. Rozpočet nového objektu hasičské zbrojnice se pohybuje ve výši cca 13 000 000,- Kč, což jsou nemalé finanční prostředky na obec jakou je Zastávka. Proto je snahou všech, aby tak velké finanční prostředky byly investovány co nejlépe a hlavně aby celá tato stavba plnila svůj účel minimálně tak dlouhou dobu, jakou jsou zastávečtí hasiči v naší obci, tedy přes sto let. I když cesta k nové hasičské zbrojnici byla takzvaně hodně trnitá, věřím, že v roce 2009 budeme mít všichni možnost posoudit, kam jsme po ní došli. Především je třeba říci, že kdyby nebylo podpory členů zastupitelstva obce Zastávka, poskytovatelů finančních prostředků a realizátorů stavby, nikdy by nevznikl ani záměr něco takového stavět, natož jej realizovat. Nikdy by také nevznikl ani tenhle článek. A

96

Hasičská kronika – Svazek V – okres Brno – venkov (S – Ž) proto bych chtěl tímto všem, kdo se o to zasloužili, jménem zastáveckých hasičů ze srdce poděkovat. Technika CAS 25 K T 815 Druh vozidla: Speciální požární automobil SA – NS – C Tovární značka: Tatra 815 CAS 25 K Výrobce: Podvozek: Tatra Kopřivnice Nástavba: SEHAT Poříčany Typ: T3-930-31 Osádka: 1+3 Množství vody v nádrži je 6400 litrů DA 16 / L – 1 Iveco Daily Druh vozidla: 16/L1 Tovární značka: Výrobce: Typ: 65 C18 D Osádka:

Speciální automobil – požární / Dopravní automobil DA Iveco IVECO S.P.A., Torino, Itálie 1+6

VEA 1 Škoda Felicie Druh vozidla: Velitelský automobil - speciální Tovární značka: Škoda Felicia Kombi EFF 653 Výrobce: Škoda, Automobilová a.s. Mladá Boleslav Typ: 781.136 M Osádka: 1+3 DA 12 A 31 Druh vozidla: Speciální automobil - požární / Dopravní automobil DA 12 Tovární značka Avia Osádka: 1+8 Již není zařazena u nás ale v JSDH Podolí TATRA 138 VN Druh vozidla: Tovární značka: Výrobce: Typ: Osádka:

Nákladní automobil Tatra 138 VN Tatra Kopřivnice 928-10 1+2

97


Zbraslav

status: obec katastrální výměra: 8,94 km² počet obyvatel: 1203 (3. 7. 2006) zeměpisná šířka: 49° 13’ 23’’ zeměpisná délka: 16° 17’ 33’’ nadmořská výška: 458 m adresa obecního úřadu: Komenského 105 Zbraslav 66484 Zastávka u Brna Oficiální web: http://zbraslavubrna.cz První zpráva o Zbraslavi pochází z roku 1222 a řadí naši obec mezi nejstarší v brněnském kraji. Naši prapředkové založili osadu v mírně zvlněném prostoru chráněném rozsáhlými lesy. Není vyloučeno, že zde v předhistorické době žily keltské nebo germánské kmeny. Ve 13. století se objevují zprávy o Zbraslavi v zemských moravských deskách, a to ve věcech majetkoprávních, církevních, poddanských a generačních týkající se mocného rodu pánů ze Zbraslavi a Kunštátu. První kroniku o Zbraslavi v českém jazyce napsal nadučitel Václav Čech. Pojednává v ní o historii obce, o učitelských poměrech 19. století a o pruskorakouské válce v roce 1866

Sbor dobrovolných hasičů Činnost hasičského sboru ve Zbraslavi začala 25. března 1895. Zakladateli byli Farář Jan Komorád, Jan Přibyl, Arnošt Kaláb a Arnošt Šeha. První požární zbrojnice byla zřízena v roce 1896, druhá v roce 1949 u hřbitova. První motorová stříkačka byla zakoupena v roce 1945, posvěcena o rok později, druhá stříkačka byla pořízena v roce 1956. V minulých sbornících, především v tom z roku 1995 věnovaném právě stoletému výročí založení, jste o činnosti hasičů byli podrobně informováni. nabízíme několik informací na doplnění. 13. září 1966 v 19 hodin udeřil při velké bouři blesk do dílny a stodoly u Holíků (Patočkovi), čp. 14. Prudký lijavec trval dvě a půl hodiny. Již pět minut po úderu blesku vyjel místní sbor k požární nádrži a provedl rychlý zásah. Zachránit dílnu a stodolu bylo již marné. Teď šlo především o sousedící objekty, a ty se podařilo uchránit. Ještě před příjezdem sboru místní občané vytlačili motorovou frézu s valníkem, na kterém byly dva 200litrové sudy plné pohonných hmot. Díky tomu nenastal výbuch, který by měl velmi tragické následky. Přijely též sbory z Příbrami, Újezda, Stanovišť a Rosic.

98

Hasičská kronika – Svazek V – okres Brno – venkov (S – Ž) V listopadu 1970 zasahovali hasiči při požáru rodinného domu u Dolníčků na Březině. V letech 1978-1979 byla provedena generální oprava víceúčelové nádrže z bývalého koupaliště. Oprava byla hrazena ze zisku ze tří tanečních zábav hasiči pořádaných v roce 1978. Celkem bylo odpracováno 2800 hodin. Od roku 1980 se po několik let konala ve spolupráci s Dohlížecím výborem Jednoty oslava Dne dětí u koupaliště. Děti u táboráku opékaly buřty a občerstvení měly zdarma. V roce 1983 se začala budovat přístavba hasičské zbrojnice pro cisternu a nástavba pro kulturní místnost. Bylo odpracováno 5829 brigádnických hodin. 9. června 1985 byla přístavba slavnostně otevřena. Roku 2000, v rámci oslav 105. výročí založení sboru, byl v kulturní místnosti zbrojnice položen taneční parket. Jeho rozměry jsou 6 metrů a 4,5 metru, hasiči brigádnicky odpracovali 48 hodin. V roce 2001 byly místo dosavadních nevyhovujících vybudovány nové schody. To byl další impuls pro úpravu střechy a vybudování archívu a zřízení nového zábradlí. Hodnota díla činí 200.000 Kč, odpracováno bylo 950 brigádnických hodin. Sbor dobrovolných hasičů ve Zbraslavi má v současné době 80 členů, z toho je 50 chlapců a mužů a 20 dívek a žen. Mezi významné aktivity hasičského sboru lze zařadit 5 účastí na požárních zásazích a námětových cvičeních. Dále pak 8 účastí družstev mužů, žen a dorostenek na hasičských soutěžích. Další aktivity sboru byly zaměřeny na modernizaci techniky, požární zbrojnice, výzbroje a výstroje, kde bylo odpracováno 436 hodin. Nezanedbatelná je i občanská výpomoc, jako je dovoz vody, čištění studní a koupaliště. V rámci kulturní činnosti byl v roce 2004 zorganizován již tradiční hasičský ples, dětský karneval a pomlázková zábava. Z iniciativy mladých členů sboru byly zorganizovány další tři taneční zábavy, zejména pro mladé občany Zbraslavi a okolí. Rok 2005 bude pro Sbor dobrovolných hasičů významným zejména z hlediska 110. výročí jeho založení. Sbor na toto výročí plánuje celou řadu kulturně-společ-ných akcí, které vyvrcholí v druhé polovině června 2005, kdy kromě slavnostní schůze členů sboru budou provedeny veřejné ukázky činnosti sboru, spojené s výstavou techniky a dnem otevřených dveří v hasičské zbrojnici. Určitě velmi hodnotné budou i kulturně-společenské akce v kulturním domě. Sbor tímto zve na jmenované akce všechny obyvatele obce Zbraslavi.

Zbýšov

status: město historická země: Morava katastrální výměra: 6,01 km²

99

Hasičská kronika – Svazek V – okres Brno – venkov (S – Ž) počet obyvatel: 3877 (2005) zeměpisná šířka: 49°9'18.88" s. š. zeměpisná délka: 16°20'58.24" v. d. nadmořská výška: 348 m PSČ: 664 11 adresa městského úřadu: Městský úřad Zbýšov Zbýšov 8 664 11 Zbýšov Oficiální web: http://www.mestozbysov.cz První písemné zmínky pochází z roku 1280, kdy byla osada Zbýšov věnována zemským maršálkem Bohušem z Drahotuš oslavanskému klášteru. V roce 1790 měl Zbýšov pouhých 53 domů a 313 obyvatel. Až do roku 1820 byl Zbýšov (někdy také Zbejšov) bezvýznamnou osadou. Avšak od tohoto roku zde zahajuje těžbu uhlí první těžařská společnost Rahnova, později nazvaná Láska Boží. Od té doby význam Zbýšova a celé oblasti rostl. V roce 1890 bylo ve Zbýšově již 128 domů a 1624 obyvatel. O tři roky později (1893) byl vystavěn nový kostel sv. Martina, nová škola a poštovní úřad. V roce 1924 byl postaven Hornický dům. Od 50. let minulého století došlo k masivní výstavbě hornických bytů, v 60. letech byla postavena další škola, zdravotní středisko, mateřská škola, nové obchody a v 70. letech kino. Roku 1965 byl Zbýšovu udělen statut města. V roce 1969 byl zahájen provoz moderního dolu s třídírnou uhlí - Jindřich II., který se stal nejhlubším (1550 m) černouhelným dolem ve střední Evropě. Rychlý rozvoj města byl ukončen spolu s ukončením těžby uhlí na počátku 90. let. V posledních dvaceti letech došlo hlavně k plynofikaci obce, rekonstrukci bývalé báňské záchranné stanice na bytový dům a zejména rekonstrukci koupaliště, které je chloubou města. Dnes má Zbýšov necelých 4 000 obyvatel.

Sbor dobrovolných hasičů Jednu květnovou neděli roku 1900 na podnět pana Arnošta Dusíka, který jako učitel na místní obecné škole působil, svolána byla schůze panem Antonínem Sovou, rolníkem ve Zbýšově. Ve schůzi této již obstarané stanovy, byly zaslány okresnímu hejtmanství v Brně ku schválení, které již schválené zpět došly dne 22. května 1900 pod číslem jed. 19075. Dne 25. června t.r. se sešla opět schůze naších prvních zakladatelů, kteří chtěli se státi členy spolku a to činnými neb přispívajícími. Předsedou schůze zvolen p. Jan Srb učitel, zapisovatelem p. Arnošt Dusík, kterýž krátce naznačil úkol a směr hasičského sboru a hasičstva vůbec. Na to přikročeno ku čtení schválených stanov. Po delší debatě navrženo a usneseno, by každý zakládající člen přispěl podílem 20,- K jednou pro vždy a každý přispívající člen 2,- K za každý kalendářní rok. Za zakládající členy přihlásili se tito: Místní potravní spolek „Svépomoc“ Dr. Filip Gomperz –majitel velkostatku Oslavany, Ing. Karel Kladrubský – vrchní inženýr, Ondřej Schulz- správce dolu, Antonín Čech – rolník, Jan Kopáček str. – rolník, Antonín Sova – rolník, Jan Palata – krejčí, František Kubálek – rolník, Jindřich Pokorný – rolník, František Mühler – majitel dolu Simson,

100

Hasičská kronika – Svazek V – okres Brno – venkov (S – Ž) Hugo Schöfl – místo ředitel “Rosické báňské spol.“ Vdp. Julius Koubek – farář, Václav Volf – soukromník. Celkem 14 členů zakládajících, 21 přispívajících a 39 členů činných, takže sbor celkem čítá 74 členů. Pak přikročeno k volbě činnovníků a výboru a sice: Předseda Antonín Čech – rolník a starosta obce, Náčelník Jindřich Pokorný – rolník, I.podnáčelník Josef Sova – rolník, II.podnáčelník Jan Čech – horník, Četařem lezců Rajmund Doležal – vážný, Četařem stříkač František Pokorný – horník, Jednatelem Antonín Pokorný – rolník, Pokladníkem Antonín Sova – rolník, Zbrojířem Jan Nekuža – horník, Do výboru zvoleni Rajmund Doležal a Antonín Šauer – strojník. Pak přikročeno ku výborové schůzi a v ní ujednáno by se objednaly výzbroje pro 40 mužů a sice pro 15 lesců, 15 stříkačníků a 4 trubky pro trubače. Dále pak pásy pro velitelstvo, 6 lamp, 2 berlovky, látku na šaty, knihy a potřebné stanovy. Hasičské nářadí bylo následující: jednoproudní stříkač z roku 1867, stříkač tento byl obecní, ale původně zakoupili ho p. Mühlerovi, 20 m dobrých a 20 m starých hadic, 2 berlovky, 8 luceren, 4 pochodně, 4 koše, 2 plácačky, lejtu bez vozu, 3 žebře skládací, 4 žebře s háky a 5 lamp. Prvním cvičitelem sboru byl p. Václav Pavlík z Rosic. V měsíci září jel sbor ku hašení ohně a sice stoh slámy v Babicích. V roce 1905 koupena nová dvouproudní stříkačka od fy: František Hiller v ceně 2400 K , vůz pod lejtu a skříň na výzbroj. Hasičské skladiště bylo 4. června slavnostně svěceno. Rok 1914 postihla a vůbec veškeré další roky těžká a úmorná práce, neboť byla vyhlášená světová válka, která plné čtyři roky omezovala a znemožňovala veškerý vývoj sboru. Postupně byla odvelena do války skoro polovina členů sboru. Je velmi smutné, že i naši členové sboru ve válce položili své životy. Ku hašení spěl sbor 1. ledna ku hašení místního kostela. Konec světové války a následně 28. říjen 1918 byl dalším mezníkem ve vývoji českého hasičstva. http://www.hasici-zbysov.cz/

Žatčany

101


status: obec katastrální výměra: 9,68 km² počet obyvatel: 782 (3. 7. 2006) zeměpisná šířka: 49° 5’ 2’’ zeměpisná délka: 16° 44’ 21’’ nadmořská výška: 192 m adresa obecního úřadu: Žatčany 125 66453 Újezd u Brna Oficiální web: http://www.obeczatcany.cz rok událost 1131 první zmínka o vsi Žatčany, ves náleží olomouckému biskupství 1560 ves prodána stavům markrabství moravského 1561 ves prodána Hanušovi Hauqwistovi z Biskupic 1573 koupil ves biskup olomoucký Jan Grodecký, který ji připojuje ke statku Chrlice 1771 provedeno číslování domů 1785 krajský hejtman olomoucký hrabě Dubský zakládá Třebomyslice 1831 v obci řádila cholera, 17.7. zemřelo 66 osob, následujícího dne 15 osob 1832 zakoupen domek č. 25 v Koutě na školu 1834 vypuštěn Žatčanský rybník 1850 velká oprava kostela (vchod pod věží, odstraněn pilíř ve středu kostela, nová zákristie 1853 střecha kostela pokryta místo šindele břidlicí 1856 vyhořela škola č. 25, po ohni znovu opravena a rozšířena 1864 ves připadla brněnskému biskupství 1866 za války s Pruskem se do obce dostala nepřátelská vojska 1871 25.2. se protrhla hráz rybníka, velká povodeň, 2 lidé utonuli 1902 v dubnu založen Sbor dobrovolných hasičů Žatčan a Třebomyslic 1903 v Újezdě otevřena nová měšťanská škola 1910 10.11. založen Sokol 1916 ve válce 80 mužů ze Žatčan a 64 z Třebomyslic 1921 29.3. založen Sportovní klub Žatčany - Třebomyslice 1921 17.9. založen Orel 1925 25.10. založen Spolek pro postavení a udržování Spolkového domu v Žatčanech Třebomyslicích 1932 postavena nová hasičská zbrojnice na místě staré z r. 1902 1948 31.12. zanikly Třebomyslice sloučením se Žatčanami 1963 regulace Hranečnického potoka 1963 postaveny nové mosty přes Cezavu 1970 v červenci slavnostně otevřeny nové kabiny na hřišti 1971 sloučeno JZD Žatčany s JZD Telnice 1972 postavena samoobsluha 1976 otevřena klubovna hasičů - přistavěna ke kabinám fotbalistů 1979 začala kooperace naší základní školy se školou v Telnici 1993 zahájena plynofikace obce - 1. etapa (střed obce) ukončena 5.11. 1995 provedena velká rekonstrukce návsi 1995 1.7. obnovil samostatnou činnost Sportovní klub Žatčany 1995 pro hasiče zakoupena cisternová automobilová stříkačka T 148 CAS 1996 na Ovčírnách postaven nový OÚ s hasičskou zbrojnici 1996 obec spolu s Tvarožnou zvítězila v okresní soutěži „Vesnice roku 1996“

102

Hasičská kronika – Svazek V – okres Brno – venkov (S – Ž) 1996 stará hasičská zbrojnice prodána místnímu podnikateli Petru Procházkovi 2000 15.11. zahájena stavba obecního vodovodu 2002 30.9. exhumovány na místním hřbitově tělesné ostatky stavitele Václava Dvořáka, převezeny do rodinné hrobky v Brně 2005 obnoven žatčanský kroj 2005 zanikl místní Svaz zahrádkářů 2007 29.1. úmyslně založen požár Halmovy stodoly 2007 15.8. dokončen železobetonový most před Cézavu za hřištěm 2007 Základní škola ukončila dlouholetou kooperaci se ZŠ Telnice 2007 na náklady obce byla provedena oprava Kalvodova kříže u Starého lesa a Fialového kříže v polích poblíž zřídla Šaratica 2007 v kostele byla provedena velká oprava varhan v hodnotě 200 tis. Kč (vzdušnice a dřevěné píšťaly

Sbor dobrovolných hasičů Sbor dobrovolných hasičů je nejstarším činným spolkem v obci. Byl založen v roce 1902, v příštím roce si budeme připomínat jeho stoletou tradici. První hasičská zbrojnice (přesněji skladiště) byla zbudována na rozhraní obou obcí mezi dnešními domy Josefa Kolaříka č. 263 a Jaroslava Zvolského č. 17 za samoobsluhou. Provizorní prostory se staly pro sbor nedostačující. V jednatelské kronice se dovídáme, že "v roce 1930 navštívilo sbor župní předsednictvo a doporučilo, aby na místo dosavadního malého skladiště bylo podle finančních možností postaveno nové". Nově upravené skladiště na stejném místě , se vchodem z Třebomyslic a výjezdem do Žatčan, bylo slavnostně otevřeno při oslavách 30 let trvání sboru 19. června 1932. Součástí oslav byla velice úspěšná Jízda králů, jejímž hlavním organizátorem byl Tomáš Fiala z č. 14. I tato budova, postavená na malé ploše, hasičům plně ne vyhovovla. Po 2. světové válce bylo postavení pořádné hasičské zbrojnice několikrát zařazeno do volebního programu, problémem bylo získat vhodné stavební místo. Uvažovalo se o bývalém obecním úřadě v Třebomyslicích, o pozemku bývalé zámečnické dílny Bohuslava Krejčího. Nejvhodnějším místem se zdála stará stodola č. 1 u hřiště, která byla k tomu účelu také od pana Hegera č. 1 odkoupena, zbořena a místo ke stavbě zbrojnice připravováno. Aktuálnost stavby nové zbrojnice vyvstala v r. 1995, když byla pro hasičský sbor pořízena cisternová automobilová stříkačka Tatra. Auto nebylo kam zaparkovat, prozatímně stálo v dílnách ZD. Ještě v témže roce rozhodlo zastupitelstvo obce o postavení nové hasičské zbrojnice vedle mateřské školy na Ovčírnách. Se stavbou se začalo v říjnu 1996 a v červnu následujícího roku byla stavba ukončena. V prostorné hale jsou 2 stání pro požární vozidla, sklad požární techniky a kotelna plynového vytápění. Vedle je klubovna a sociální zařízení. Staré hasičské skladiště bylo prodáno místnímu podnikateli Petru Procházkovi. Sbor dobrovolných hasičů v Žatčanech ke dni 1.1.2008 čítá 56 členů, 2 soutěžní družstva a 12 členů zásahové jednotky. V roce 2007 bylo při výjezdech k 16 zásahům a 2 technicko taktických cvičení odpracováno více jak 300 hodin. Další čas byl věnován opravě a údržbě techniky, technickým prohlídkám vozidel, absolvování školení velitelů a strojníků. Mimo to se hasičský sbor účastnil okrskového setkání starších hasičů, uspořádal 1. kolo soutěže v Požárním sportu, někteří zástupci se zúčastnili i 2.okrskového kola.

103


Želešice

status: obec katastrální výměra: 9,96 km² počet obyvatel: 1440 (3. 7. 2006) zeměpisná šířka: 49° 7’ 3’’ zeměpisná délka: 16° 34’ 40’’ nadmořská výška: 210 m adresa obecního úřadu: 24. dubna 16 66443 Želešice Oficiální web: http://www.zelesice.eu Nejstarší dějiny Želešic jsou nedílně spjaty s e vznikem ženského cisterciáckého kláštera "Údolí Mariino" v Oslavanech. Ve 12. století byl majitelem Oslavan jakýsi pan Ivan, jehož syn Štěpán prodal Oslavany roku 1197 klášteru třebíčskému. Dne 12. června vyměnila Heilvida ze Znojma s třebíčským klášterem své dědiny Horku, Hartlebice A Kosoviceza útulný a skrytý koutek Oslavany a zřídila zde ženský cisterciácký klášter. Zakladatelka darovala klášteru do začátku například vsi Martinice a Přibyslavice a dvanáct vinic, dále čtyři lány u Oslavan a vinice u Ivančic.Klášter byl slavnostně vysvěcen v roce 1228 za přítomnosti krále Přemysla Otakara I., královny Konstancie, syna Přemysla jiných urozených pánů. Při této příležitosti byla králem vydána listina, která potvrzovala existenci kláštera a jeho privilegia. Tímto právním aktem panovník osvobodil klášter od zaměpanských povinností a obdařil jej výsadami, jakých užíval klášter velehradský a také právem útrpným a ordalií (pozn.). Duchovním správcem měl být navždy opat velehradský. V listině se pak jmenují vsi, které byly při té příležitosti darovány oslavanskému klášteru a to Hnánice, Martinice, Ledkovice, Babice u Rosic, Želešice, Milíkovice, Všechovice, vinice v Louce, patronátní právo ve Sloupě u Jaroslavic a v Brně u sv. Jakuba.

Sbor dobrovolných hasičů Želešice byly zemědělskou obcí s výraznou německou většinou. V roce 1880 zde žilo 79 Čechů a 902 Němců. Zdejší Němci se zapojili do budování dobrovolných německých hasičských sborů roku 1887, kdy byla založena Freiwillige Feuerwehr in Schollschitz. Mezi zakladatele sboru patřil starosta obce Johann Ulbrych, Franz Polcer, Franz Uhl, Franz Miksch, Mathias Mac a Franz Staud.

104


Železné

status: obec katastrální výměra: 2,35 km² počet obyvatel: 366 (3. 7. 2006) zeměpisná šířka: 49° 21’ 47’’ zeměpisná délka: 16° 27’ 14’’ nadmořská výška: 320 m adresa obecního úřadu: Železné 6 66601 Tišnov 1 Oficiální web: http://www.zelezne.cz Název obce je odvozen od těžby železné rudy. V historických pramenech se objevuje ve tvaru Železné, Železná (MZA Brno). Původní osídlení obce se vyvíjelo kolem návsi se statky a mělo výrazně zemědělský charakter. Poblíž obce stával hrad, v 15. stol. již pustý. Majetková držba: ves držel klášter Porta coeli , tvrz samostatnou potom rod Železných (Železníků) ze Železného (po husitských válkách, vymírá v 16. Století). Nejvýznamnějším členem této rodiny je Jan Starší ze Železného, připomínaný 1465 jako purkrabí v Olomouci. V Železném byl od počátku poplužní dvůr, který patřil po většinu času klášteru. Roku 1662 byl prodán radnímu města Brna Michalu Rauseckovi. V dalších letech byl několikrát prodán do soukromého vlastnictví a r. 1707 opět klášteru, tentokrát tišnovskému Porta Coeli. Roku 1786 byl klášter císařem Josefem II. zrušen, dvůr byl rozdělen a rozprodán. Z událostí minulých let stojí ještě za zmínku, že asi roku 1858 byla postavena kaple na návsi, r. 1875 stihla obec povodeň, r. 1921 byl založen Dobrovolný sbor hasičský, který měl 44 členů. Roku 1927 bylo zavedeno elektrické osvětlení, a r. 1928 byl postaven na návsi pomník padlým a zemřelým v I. světové válce, do které odešlo 57 mužů, z nichž 15 bylo zabito.

Sbor dobrovolných hasičů Podnět k utvoření hasičského sboru vyšel na schůzi obecního zastupitelstva, která se konala 28. srpna 1921. Kromě jiného byla projednána problematika požárních hlídek. Starosta obce p. Alois Horňanský svolal na 11. října 1921 valnou hromadu, kde vyzval občany ke členství ve Sboru dobrovolných hasičů. Tehdy se přihlásilo 33 členů činných a 11 členů přispívajících. Odsouhlasené stanovy byly Zemskou hasičskou radou schváleny 7. listopadu 1921. Valná hromada členů sboru byla svolána na 26. prosince 1921, kde byli zvoleni první funkcionáři hasičského sboru Železné. Jména prvních funkcionářů :

105

Hasičská kronika – Svazek V – okres Brno – venkov (S – Ž) Starosta: Antl Ladislav; pokladník: Bárta František; jednatel: Baláč Josef; náhradníci: Pavlíček Josef, Svánovký František; přehlížitel účtů: Zemánek Josef, Jedon Hynek; náčelník: Horňanský Alois; podnáčelník: Nejez František, Hlavoněk František; zbrojíř: Straka František; četaři: Ryba Jan, Katolický František, Hlavoněk Josef; trubači: Jedon Jan, Kozelek Jan; vzdělavatel: Antl Ladislav. Foto Již 3 dny po svém založení tj. 26. prosince 1921 zasahoval sbor u svého prvního požáru. Hasil oheň u náčelníka sboru bratra Horňanského. Toto jsou fakta o vzniku a jména průkopníků hasičského sboru v Železném. V roce 1923 padl návrh na vybrání místa pro stavbu Hasičského skladiště. Místo bylo vybráno pod Obecním domem. Náčelník p. Horňanský souhlasí, aby zeď jeho zahrady byla zároveň zdí skladiště. Sbor tedy podává žádost na Obecní zastupitelstvo ohledně stavby a jejího financování. Žádost byla projednána v Obec. zastupitelstvu dne 4.2.1923 a kladně vyřízena. Obec na své náklady postavila ha. Zbrojnici, jejíž stavba stála 11.000 Kč. Slavnostní předání klíče od nové hasičky se uskutečnilo 15.7.1923. Klíč předal sboru zástupce starosty p. Josef Králík. Téhož roku bylo zakoupeno prvních 10 pracovních obleků od firmy Stážnický Tišnov za 850 Kčs. Dále byl pořízen cvičební řád, hodnostní pásky na rukáv a trubka pro trubače sboru. Bylo sjednáno pojištění členů sboru u Svazu všeobecné podporovací pokladny. V roce 1926 sílí činovníků župy na hasičský sbor Železné ohledně zakoupení stříkačky. Proto byla dne 5. července 1926 svolána členská schůze. Jelikož sbor nevlastní dostatek financí, bylo navrženo zakoupit stříkačku společně s obcí. Již 11. července 1926 o tomto problému jedná Obecní zastupitelstvo a schvaluje toto řešení. Sbor dá 15.000 Kč a bude zakoupena ruční čtyřkolová stříkačka, hadice a nejnutnější výzbroj. Scházející obnos doplatí obec a sbor dle svých možností bude tento dluh splácet. Po předložení nabídek a ceníků několika firem, je rozhodnuto pro firmu R. A. Smékal na Hané u Prostějova. Nákupem byli pověřeni, za obec starosta p. Antl a za sbor Nejez Jan a Baláč Josef. Jmenovaní spolu s župním náčelníkem br. Špačkem z Drásova odjeli do továrny firmy. Stříkačka byla vybrána a na místě vyzkoušena. Spolu se 100 m hadic a výzbrojí dle smlouvy, byla cena 26.600 Kč. Záruka na tento stroj byla 6 roků. Sbor tedy obci dluží 11.600 Kč. Na 5. září 1926 připadlo slavnostní přijetí a odzkoušení nové stříkačky. Této slavnosti se zúčastnili župní i okrskoví činovníci a zástupci firmy R. A. Smékal. Dále tu byly sbory z Tišnova, Heroltic, Drásova, Lomničky a Unína. Za účelem zdokonalení práce se stříkačkou se sbor aktivně účastní několika cvičení v Tišnově. Pravou zkouškou je však 8. prosinec 1926. Hoří papírna v Předklášteří a sbor se podílí na likvidaci ohně. Na Valné hromadě hodnotící rok 1926 padl návrh na vybudování pomníku padlým ve Světové válce. Přípravou byli pověřeni br. Baláč, Pavlíček Jos. a Stejskal Jos. Oslovena byla firma Foit Doupí u Telče. Firma zaslala návrh pomníku společně s cenou. Pomník je zhotoven z Mrákotínské žuly a váží 32q. Byl dovezen 24. června 1927 a ihned postaven. Slavnostní odhalení provedl starosta obce p. Ladislav Antl téhož dne. Pro Vaši informovanost se podívejme na financování této akce. Cena od firmy Foit 5.500 Kč; 2% daň z obratu 110 Kč; obal 80 Kč; 2q cementu 76 Kč; železo 10,10 Kč; dovoz po dráze 404,60 Kč; kamenické práce při stavbě 20 Kč; plot k zahrádce 380 Kč; tj. celkem 6.580,70 Kč. A nyní k do se podílel na úhradě: rodiny padlých vojínů 3.480 Kč; sbírka občanů 524 Kč; hasičský sbor 2.576,70 Kč. Je až neuvěřitelné jak málo času stačilo od návrhu k jeho realizaci. V případě pomníku je to pouhých 5 měsíců. Roku 1933 byl při sboru založen divadelní kroužek, jehož předsedou byl zvolen p. František Sláma. První představení se hrála na vypůjčených jevištích z Unína nebo Malhostovic. Záhy se členové dali do budování vlastního jeviště. Dekorace se vyráběla z vyřazených kulis, získaných z divadla v Brně. Divadelní představení se hrála každý rok.

106

Hasičská kronika – Svazek V – okres Brno – venkov (S – Ž) Po osvobození naší vlasti Sovětskou armádou zavládla radost nad porážkou fašistického Německa a začal život v míru. Požární sbor, který měl za války malou aktivitu pro nemožnost jakékoli činnosti v okupované vlasti se začal aktivizovat. Sbor chtěl zakoupit od firmy ,, Diana“ dřevěný barák jako sál pro pořádání kulturních akcí. Bohužel od této koupi sešlo. Hrůzy války přečkali všichni členové a žádné škody na výzbroji a výstroji nevznikly. Činnost sboru se postupně začala rozvíjet. Členové se zúčastnili kladení základního kamene k památníku ,, Národního odboje“ ve Skaličce. Znovu se utváří divadelní koužek, kde si aktivně počínají Frant. Sláma a M. Ondráková za spolupráce ostatních členů. V roce 1947 byly sehrány 2 divadelní hry. V roce 1948 bylo vybudováno za spolupráce mládeže přírodní jeviště,, Ve skale“, kde se hrála představení. Za účinné pomoci členů byl v obci vybudován téhož roku vodovod. V roce 1949 jako první v okrese Tišnov bylo v Železném založeno JZD. V padesátých letech začaly generační spory jak samotném sboru mezi členy, tak i mezi sborem, MNV a Tišnovskou župou. Činnost sboru upadá. MVN ani Župa neberou na sbor žádný zřetel. Chybí finance na opravu požární zbrojnice. MNV požární zbrojnici využívá pro sběr mléka a vajec.Členové nejeví aktivitu při činnosti je dán návrh, aby funkce postupně přebírali mladí členové z řad ČSM. V roce 1952 dokonce vystoupilo mnoho starých zakládajících členů, celkem 13. V září 1953 byla konečně dodána motorová stříkačka PS8. Do funkce strojníka byl ustaven Svoboda Otakar. Tato událost podnítila činnost a tak byla dána do pořádku výstroj a výzbroj, vybudováno skladiště PHM. V roce 1954 byl dán návrh na zakoupení staršího vozidla, neboť na převážení stříkačky byl používán traktor, který zapůjčilo JZD za úhradu nafty. OV ale nechce investovat do starých vozidel. V roce 1958 byl zakoupen jako první v obci televizor a byl umístěn v požárnické místnosti, kam na programy chodilo mnoho občanů. V tomto roce jsme se konečně dočkali automobilu zn. ,, STEYER“. Činnost sboru se začíná opět rozvíjet. Roku 1959 se sbor podílí na likvidaci 2 požářů. Sbor též pomáhal při zvelebování své obce. Vyčistil zanesenou kanalizaci, zkontroloval a natřel hydranty. V listopadu 1961 započala generální oprava požární zbrojnice, kde členové odpracovali 1021 brig. hodin. Tak bylo dosaženo dobrých podmínek, které sbor pro svoji činnost potřeboval. Do činnosti se zapojuje i mládež. Požární družstvo se účastní 4 zásahů, např únoru zúčastňuje likvidace požáru u Strakové Anny. Svým podílem se členové účastní na budování kanalizace v obci. 13.května 1966 vznikl požár u Slávové Bedř. Sbor se zúčastnil likvidace požáru a vypomohl při obnově stavení. Dále se účastní likvidace požáru v Jamném. Bylo utvořeno družstvo žáků Na stavbě nové prodejny, která započala v roce 1970 odpracují členové do konce roku kolem 900 brig. hodin. V roce 1970 je zvolen nový předseda a to Svoboda Otakar a velitel Bárta Zdeněk. Téhož roku je sboru přiděleno auto T-805. V roce 1971 si připomínáme 50. výročí založení ČSPO v Železném. Po otevření nové prodejny je zahájena generální přestavba kulturní místnosti. Tato činnost zaujímá prvořadé místo i ve sboru, protože i členům záleží na důstojném kulturním stánku, kde i oni budou pořádat kulturní akce. Po dokončení a slavnostním otevření 28.12.1973, je v novém kulturním domě pořádáno mnoho zábav, jako např. ,, Ostatky“, ,,Maškarní ples“, ,,Pomlázková zábava“ a ,,Václavské hody“. Od roku 1980 je Železné integrovanou obcí a spadá pod Měst. NV Tišnov, činnost sboru je velni ztížena, naší jednotce nebyly poskytnuty žádné finanční prostředky, ale co je horší, ani žádné pohonné hmoty. V dubnu 1981 vznikl požár v domě č. 46 u Nejezů V. Hlavní zásah prováděl VPU Tišnov, ale MJPO se svých úkolů zhostila dobře. Členové provedli úklid požářiště.

107

Hasičská kronika – Svazek V – okres Brno – venkov (S – Ž) V ve druhé polovině 80. let se sbor podílí aktivně na stavbě hřiště v ,,Horce“ a při úpravách chodníků v obci. V roce 1985 postihly sousední obce Lomničku a Šerkovice ničivé povodně. Při likvidaci škod se aktivně zapojil i náš sbor a mnoho dnů spousta členů pomáhá s odstraňováním následků přírodní pohromy. 20.5. 1988 jsme dostali novou stříkačku PPS-12, kterou má sbor do dnešního dne ve výzbroji. V roce 1990 došlo k osamostatnění naší obce a nové obecní zastupitelstvo začalo sbor aktivně podporovat a pro jeho rozvoj uvolnilo do dnešních dnů nemalé finanční prostředky. V roce 1994 sbor odstoupil od Sdružení hasičů Čech, Moravy a Slezska a připojil se k nově vzniklé organizaci Moravské hasičské jednoty. Bylo zakoupeno z Předklášteří požární vozidlo Avia A-30. Z důvodu malých rozměrů garáže bylo nutné ji prodloužit. Díky pochopení p. Jílka, který uvolňuje část zahrady za zbrojnicí, je možné stavbu zadat firmě Mertastav. V průběhu let 1993-1997 proběhla ve sboru generační obměna, bylo přijato mnoho nových, mladých členů, kteří mají zájem aktivně se zapojit do veškerého dění ve sboru. V roce 1996 proběhla oprava elektroinstalace zbrojnice a úprava garáže. Pro zlepšení činnosti družstva byla zakoupeny nové pracivní uniformy, mnoho hadic a další výzbroje. 28. dubna 1998 se zásahová jednotka podílí na likvidaci velkého lesního požáru na Stanoviskách. Při návratu do Železného zpozorují požár na kopci Květnice v Tišnově, který je díky jejich včasnému zásahu uchráněn od větších škod. V roce 1999 byla provedena oprava fasády zbrojnice a při tom byl objeven pod omítkou původní znak hasičského sboru a je postaven nový sušák na hadice. Od roku 1997 začíná soutěžní družstvo hasičského sboru dosahovat vynikajících výsledků, úspěšně se účastní mnoha soutěží v požárním sportu. V letech 1998-2000 se probojuje postupně až na Mistrovství ČR v požárním sportu. Některé vynikající výsledky: 1999 – Pohár prezidenta MHJ 1. místo, Mistrovství ČR v Kutné Hoře 3. místo 2000 – Pohár prezidenta MHJ 2. místo, Mistrovství ČR v Ivančicích 4. místo V roce 2001 oslavil sbor 80. výročí od založení sboru. Při této příležitosti byla na hřišti v Horce uspořádána výstava historické a současné požární techniky okolních sborů. Profesionální a dobrovolní hasiči předvedli mnoha návštěvníků ukázky likvidace požárů a hasebních technik při zásazích. Tato oslava se stala na dlohou dobu poslední akcí sboru. Činnost po smrti dlouholetého starosty Lubomíra Sodomky postupně upadá a nezájem členů se stupňuje. Tento stav trvá dlouhých pět let. Postupné oživení činnosti začíná od roku 2006. V tomto roce vystupuje Libor Mach s návrhem na založení družstva mladých hasičů. Od začátku naši mladí patří k nejlepším kolektivům na Brněnsku. Pravidelně se umísťují na předních příčkách v okresní lize mládeže v požárním sportu. V rámci Moravské hasičské jednoty se pravidelně probojují až na Mistrovství ČR. Od roku 2007 se začíná aktivně zapojovat i družstvo dospělých a v požárním sportu navazuje na vynikající výsledky z přelomu tisíciletí.

108


Židlochovice

status: město katastrální výměra: 5,93 km² počet obyvatel: 3 075 (2006) zeměpisná šířka: 49°2'22.29" s. š. zeměpisná délka: 16°37'7.7" v. d. nadmořská výška: 190 m adresa městského úřadu: Městský úřad Židlochovice Masarykova 100 667 01 Židlochovice Oficiální web: http://www.zidlochovice.cz/ Židlochovice jsou administrativně správním i vzdělávacím centrem oblasti na jih od moravské metropole Brno, které leží na úpatí nejvyššího kopce Dyjsko svrateckého úvalu Výhon (355 m n m.) na řece Svratce. Město charakterizuje zámek se svým parkem, který je znám především jako moravská rezidence presidenta T.G.Masaryka a rodiště významných Habsburků. Místo a okolí bylo osídleno již v pravěku a vystřídaly se tu nejrůznější kultury, jak ukázaly četné archeologické nálezy v okolí města. Podle posledního výzkumu pochází první písemná zmínka z roku 1237, kdy se v darovací listině připomíná ves Židlochovice s tvrzí. V průběhu staletí náležely Židlochovice významným šlechtickým rodům (Lucemburkové, Pernštejnové, Žerotínové, Sinzendorfové, Dietrichštejnové, Habsburkové). V roce 1379 vydal moravský markrabě Jošt, z rodu Lucemburků pro městečko Horenské právo a v roce 1873 v době vlády Habsburků byly Židlochovice povýšeny na město. Židlochovická radnice je jednou z nejstarších staveb ve městě. Původně se jednalo o jednoduché stavení, které svojí výškou přesahovalo okolní nízké domky, mělo jednu větší místnost s jednoduchým zařízením, v níž probíhala úřední jednání. V roce 1559 byla majitelem panství, Vilémem z Pernštejna, přistavěna nová část, která původní stavbu rozšířila na reprezentační budovu města. Majetnictví rodu Perštejnů je připomenut na hlavici sloupu podloubí v prvním patře budovi. V roce 1611 došlo k dalším stavebním úpravám budovy. Byla přistavěna jedna místnost v přízemí a dvě síně v prvním patře, jejichž okna byla zasklena na tehdejší dobu drahými skleněnými kolečky sazenými do olova - 192 koleček v jednom okně. V době třicetileté války byla radnice tak jako celé městečko velmi zničena a téměř 100 let se z této pohromy vzpamatovávala. Až v roce 1719 byly opět v prvním patře přistavěny dvě místnosti a předsíň a budova v podstatě nabyla dnešní podoby, jen v přízemí směrem na

109

Hasičská kronika – Svazek V – okres Brno – venkov (S – Ž) náměstí bylo otevřené podloubí, které bylo v roce 1836 zazděno a v získaných prostorách byl zřízen radniční šenkhaus. Roku 1873 byly Židlochovice povýšeny na město. Při této příležitosti byl přistaven k radnici dům do Masarykovy ulice č.p. 101 s bytem obecního strážníka a obecní šatlavou. V budově radnice byla zřízena městská spořitelna z jejíchž přebytků hospodaření byly Židlochovice zvelebovány. Roku 1893 byly zakoupeny ve Vídni za 540 zlatých věžní hodiny a umístěny na průčelí radnice, kde slouží občanům dodnes. Dalších stavebních úprav se radnice dočkala až počátkem 70. let. Dvacátého století, kdy byla upravena fasáda do dnešní podoby, a přemístěním spořitelny byly upraveny historické prostory na obřadní síň. Poslední modernizaci budova radnice prošla v roce 1993. Historie zámku začíná v 14. století zmínkami o vodní tvrzi, vybudované na jantarové stezce, spojující Středomoří s baltským pobřežím. V roce 1570 nechal Fridrichem ze Žerotína tvrz přestavět na renesanční zámek. Za třicetileté války zámek značně utrpěl, po polovině 17. století jej proto Valdštejnové opravili a barokně upravili. Zámek si však i nadále udržel pevnostní charakter. Za hraběte Sientzendorfa byla v letech 1722 - 1728 provedena vrcholně barokní přestavba. V roce 1743 přechází městečko i se zámkem do vlastnictví Dietrichštejnů. Dnešní pozdně empírovou podobu získal zámek v letech 1844-1845, kdy panství vlastnili Habsburkové. V roce 1919 byl zámek zestátněn a sloužil reprezentativním účelům. Mezi dvěma světovými válkami sloužil jako letní sídlo T.G.Masaryka. Jeho pobyty připomíná pamětní deska při vchodu do zámeckého parku. Kolem zámku vznikl nádherný park, jehož plán byl vypracován francouzským zahradním architektem Charboniérem. Státní zámek Židlochovice patří k nejzachovalejším loveckým zámkům Evropy a společně s historickými bažantnicemi pro vysokou zvěř vytváří ojedinělý lovecký komplex, navazující na staletou mysliveckou tradici tohoto území. V současnosti patří zámek státnímu podniku Lesy České republiky a vedle ubytovacích a stravovacích služeb nabízí zámek Židlochovice především moderní konferenční centrum a lovecké vyžití. Znakem města Židlochovic je červený štít se zlatou vinnou ratolestí se třemi hrozny, přičemž dva z nich jsou na levé straně nad sebou, třetí pak v horní části strany pravé (Strany jsou popisovány podle heraldické zásady, tedy z hlediska štítonoše, nikoli pozorovatele.) Červená i zlatá jsou tinkturami znaků Čech a Moravy. Vlastní figura pak připomíná rozkvět vinohradnictví v minulosti i současnosti, jakož i někdejší židlochovické horenské právo.

Sbor dobrovolných hasičů Na 21. září 1911 jest úředníkem J. Maškem svolána ustavující valná hromada do místnosti u „Zlatého lva“ a bylo na ní přítomno 45 osob. Radou při založení sboru byl nápomocen bratr starosta hasičské župy 44. Dr. Hynek Světlík. Zásluhou starosty Zemské Hasičské Jednoty bratra K. Vozába schváleny dne 7. října stanovy. Starostou obce byl Němec Josef Istl. Obec zaujímala stanovisko naprosto odmítavé a nepřátelské. Prvními funkcionáři byli: starostou Dr. Čermák – advokát, náměstkem J. Valentini – pozlacovač, náčelníkem František Zapadlo – záložní kontrolor, podnáčelníky František Kala – kolář a Tomáš Blažek – malíř, jednatelem Jan Mašek – soudní úředník, pokladníkem Ladislav Skácel – záložní účetní. Činných členů se přihlásilo 27, přispívajících 28. Zakoupena čtyřkolová stříkačka normální dvouproudní od firmy R. A. Smekal roku 1911 za 2750 korun. Během doby zakoupeno následující nářadí: posunovací žebř 10m, naviják, 5 žebřů, 2 berlovky, bourací náčiní a 43 výzbrojí pro mužstvo. Zbrojnice postavena roku 1912 hasičským sborem a byla majetkem rolnické záložny. Světové války zúčastnilo se 27 činných bratří. Samaritská stráž má 6 členů a

110

Hasičská kronika – Svazek V – okres Brno – venkov (S – Ž) počala svou činnost 25.2.1922 a poskytla do konce roku 1925 pomoc ve 176 případech. Činnými členy od založení sboru jsou: Jan Mašek, Antonín Šorm, František Kala, František Skála ml., Hugo Zitterbart, Josef Jeřábek, Rudolf Petr, František Vlček a Tomáš Blažek. Nejstarším členem sboru jest Josef Jeřábek nar. 1866. Náčelník sboru František Kala složil prostná se sekyrkami, která byla cvičena při sjezdu hasičů v Brně r. 1925. Sbor má v župním výboru bratry J. Přichystala, T. Blažka a F. Petra. Šestnáctého června 1912 konána slavnost odevzdání Národního Domu a slavnost svěcení stříkačky. Český sbor dobrovolných hasičů v Židlochovicích byl založen v roce 1911 a stal se součástí hasičské župy č. 44, která později nesla název Hasičská župa MUDr. Hynka Světlíka. V tehdejších dvojnárodnostních Židlochovicích měl tento čin velký význam, neboť němečtí hasiči ve městě existovali již od roku 1873. Hasičská župa zakoupila dům s hostincem na náměstí a přestavěla ho na reprezentační stánek českého společenského a kulturního života pro města a široké okolí. Dodnes nese název Národní dům. Stal se sídlem hasičské župy č. 44 a místem konání významných akcí hasičstva z širokého okolí, zvláště v období existence samostatného čs. Státu, kdy na zámku 6x pobýval i prezident republiky TGM. V roce 1927 oslavili hasiči 10 let trvání župy č. 44 velkou slavností a cvičením za účasti četných okolních sborů. Za letního pobytu TGM v Židlochovicích uspořádala župa veřejné požární cvičení na náměstí jemuž přihlížel pan prezident. Na jevišti Národního domu hrál hasičský divadelní soubor svá představení. Po válce se sbor Dobrovolných hasičů opět ujal svých povinností a zapojil se i do veřejného života města. V roce 1947 oslavil sbor 35 let svého trvání. Při této příležitosti byla sboru předána opravená požární zbrojnice, zakládající členové byli jmenováni čestnými hosty. Po slavnosti bylo veřejnosti předvedeno, jak se hasil požár před 100 lety. V 60. letech brigádnickou prací si židlochovičtí hasiči vybudovali nad starou přízemní zbrojnicí novou budovu splňující náročné požadavky na požární ochranu. Další rozsáhlou stavební akcí byla výstavba garáží pro požární techniku prováděná opět svépomocí členů sboru. Příprava náměstí pro prvomájový průvod a každoroční účast sboru v něm. Při oslavách 120. výročí povýšení Židlochovic na město zorganizoval sbor rozsáhlou výstavu požární techniky v roce 1993. V rámci péče a výchovy příštích členů hasičských sborů pořádá židlochovický hasičský sbor každoročně soutěž mladých požárníků o pohár starostky města.

„Kronika“, byla založena v roce 1988. První zápis uvádí: „Pionýrský oddíl Mladých požárníků vznikl jako zájmový kroužek při POSSM v Židlochovicích, Komenského ulici. Oddíl navštěvuje 39. dětí ve věku 11 – 13 let. Vedoucí oddílu tehdy byli Anna A Petr Schönwälderovi. Činnost Mladého Požárníka byla tehdy zaměřena na plnění úkolů sportovně branné hry PLAMEN, vycházející z oblasti ideové výchovy, požární ochrany, branné a sportovní, kulturní a zájmové činnosti a veřejně prospěšných činností. Úkoly v požární ochraně tehdy byly – preventivně výchovná činnost mezi spolužáky ve škole, péče o vývěsní skříňky, účast ve výtvarné soutěži „Požární ochrana očima dětí“, plnění odznaku odbornosti Mladého požárníka, požárně technické disciplíny (požární útok, štafeta 4x60m, zásah se džberovou stříkačkou, štafeta požárních dvojic a uzlová štafeta). Důležitou byla exkurze Veřejného požárního sboru.

111

Hasičská kronika – Svazek V – okres Brno – venkov (S – Ž) A co se stalo onoho roku 1988, když kroužek mladých hasičů vznikl? Děti se zúčastnily lampiónového a prvomájového průvodu, pravidelně pečovaly o vývěsní skříňky, odpracovaly dvě brigádnické hodiny na jedno dítě v objektu požární stanice, odeslaly pět příspěvků do výtvarné soutěže, odevzdaly 680kg papíru a 14kg léčivých rostlin, utkaly se v oddílové soutěži ve stolním tenise, navštěvovaly krytý bazén v obci Blučina, jezdily na výlety na kolech, chodily na brané vycházky, kde si prověřovaly svou fyzickou kondici a vědomostní znalosti, věnovaly se nácviku požárního sportu a o prázdninách společně strávily dva pěkné dny pod stany. Na oddílové schůzce 23. 9. 1988 byly dětem předány nové soutěžní stejnokroje. A jak je v kronice napsáno: „Byla to pro nás slavnostní chvíle, teď už jsme opravdoví mladí požárníci.“ Začal nový školní rok 1988-1989, v oddílu působilo 21 dětí ve věku od 11 do 14 let. A někteří z nich se přihlásili do hry PLAMEN: Bartoň Jindřich (velitel), Urbánek Jan (kronikář), Lipovský Dušan, Smetana Petr, Cesar Marian, Šedivý Petr, Schönwälder Marek, Doležal Přemysl, Habart Milan, Schiller Václav, Schönwälder Dušan, Nečas Vojtěch a Nečas David. První branný závod hry plamen se konal ve Zbyšově u Brna. Složení hlídky Bartoň Jindřich (velitel), Šedivý Petr, Cesar Marian, Lipovský Dušan A Smetana Petr. I přes nasbírání 30 trestných minut tehdy obsadili krásné 5. místo z 83 hlídek. Děti se účastnily i svateb členů sboru. Dvanáctého listopadu 1988 při svatbě bratra L. Michálka před radnicí vytvořily špalír. Jezdilo se i po výletech. Čtvrtého února 1989 navštívily státní statek Brno v Šinkvicích. Velký ohlas tehdy sklidily březí klisny a několik hříbat. Na státním statku je také pomník slavného hřebce Koroka.Děti se na koních tehdy nesvezli, ale byla jim slíbena další návštěva. Při oslavách čtyřicátého výročí Požární ochrany předvedly ukázky z požárního sportu. Byl to útok na hořící baráček a štafeta čtveřic. Ostatní děti sy mohly vyzkoušet stříkání ze džberových stšíkaček. V sobotu 8. 5. 1989 si probojovaly děti postup do okresního kola hry Plamen a to druhým místem v závodě v Hrušovanech u Brna. V okresním kole v Oslavanech pak už neuspěly. Ve výtvarné soutěži „Požární ochrana očima dětí“ se na 3.místě umístil Dušan Lipovský. Ke stoletému výročí Sboru požární ochrany Moutnice se pořádala pohárová soutěž v požárním útoku na plechovky. Naše družstvo získalo první místo. Po závodě následovala prohlídka zbrojnice a historické techniky. Třetího září 1989 proběhla mírová slavnost v Rosicích. Při příležitosti proběhl závod, kde naši žáci byli čtvrtí.. Následoval slavnostní průvod a pestrý kulturní program. V rámci letní aktivity strávily děti pěkných dvanáct dnů od 12. do 24. července 1989 v letním pionýrském táboře v NDR. Navštívily město Straslund, přístav v Rostocku. Vykoupaly se v moři, přespaly pod širákem, navštívily Drážďany a Berlín, kde byly ubytováni na požární stanici. Prohlédly si několik muzeí a spoustu kulturních památek. Za teplého počasí se chodily koupat na berlínská jezera. K velké oblibě dětí byly večerní diskotéky, soutěže a společenské hry, které si samy připravovaly. Domů se vrátily spokojené a plné zážitků. Školní rok 1989-1990 zahájily v této sestavě: Lipovský Dušan (velitel), Urbánek Jan (kronikář), Cesar Marian, Smetana Petr, Šejda Jan, Svoboda Petr, Schönwälder Marek, Schönwälder Dušan, Habart Milan, Schiller Václav, Nečas David a Antonický Petr. Další ročník branného závodu ve Zbýšově proběhl v tradičním duchu. Psal se rok 1990 a děti obsadily druhé místo. Po vyhlášení výsledku poseděli u táboráku se soupeřkami ze Zastávky, se kterými prožily pěkné chvíle na táboře v NDR. Na obvodním kole v Hrušovanech u Brna 5. května 1990 bylo vybojováno další první místo. V Okresním kole v Ivančicích 19. května krásní třetí místo.

112

Hasičská kronika – Svazek V – okres Brno – venkov (S – Ž) Dvanáctého května se konala svatba bratra Zdeňka Neruda, děti se jí také zúčastnily. Koncem letních prázdnin 1990 byl pro děti připraven třídenní výlet do přírody k obci Vojkovice. Spaly pod stany, u táborového ohně zpívaly písně, sjížděli řeku Svratku v nafukovacích člunech, trénovali požární útok. Koncem pobytu se rozloučily se třemi kamarády, kteří už nemohli soutěžit za žáky. Ti mohli domů odplout na člunu, ostatním muselo stačit auto. Ve školním roce 1990-1991 závodili Schönwälder Marek, Schönwälder Dušan, Urbánek Jan, Schiller Václav, Habart Milan, Svoboda Petr, Antonínský Petr, Schönwälder Josef, Schönwälder Pavel a Wolf Zdeněk. Šestého října proběhl tradičně branný závod ve Zbýšově, kde děti obsadily až 12. místo. Dvacátého prosince 1990 byla pro děti přichystána vánoční besídka. Shlídly napínavý film na videu a byly pohoštěny chutným cukrovím a limonádami. Vedoucí od dětí dostali jako dar za dlouholetou spolupráci hodiny. Na obvodním kole 27. dubna 1991 v Hrušovanech u Brna bylo vybojováno 4. místo. Okresní kolo proběhlo v Oslavanech s výsledným časem postačujícím na celkové 6. místo. Dvacátého až čtyřiadvacátého června 1991 se na brněnském výstavišti konal mezinárodní veletrh hasičské techniky a technických prostředků. Byla k vidění moderní i historická hasičská technika. Děti nejvíce zaujal speciální protipožární tank SPOT-55, který si prozkoumaly i zevnitř. Součástí veletrhu byla soutěž mladých hasičů v požárním sportu. Na Náměstí Svobody proběhlo velké cvičení na Komerční banku. Nyní budu citovat události z pohledu dětí: „Na místo přijely s houkáním sirén první požární vozy. Oheň se rozšířil na ostatní domy. Okamžitě byly povolány posily. To už se k nejvyšším patrům blížily posuvné žebříky. Lidé z hořících domů byli dopravováni narychlo připevněnou skluzavkou, z nižších pater lidé vyskakovali do roztažených plachet. Na celé akci se podíleli i horolezci a vůz rychlé záchranné služby. Zakrátko byl oheň uhašen.“ Ve Velkých Němčicích sedmého července 1991 poprvé startovala dvě družstva. Mladší žáci, kteří skončili na 1. místě a starší, kteří byli 2. Tehdy nejmladší byla naše závodnice Lenka Lechnerová. A kdo soutěžil ve školním roce 1991-1992? Doležal Přemysl, Volf Zdeněk, Schönwälder Dušan, Svoboda Petr, Antonínský Petr, Habart Milan, Schönwälder Josef, Schönwälder Pavel, Svoboda Martin, Habart Aleš, Lechner Martin, Lechnerová Lenka Doležal Jan. Došlo ke změně trenéra, ujal se nás pan Petr Svoboda st. Rok 94: O pohár starosty města Židlochovice, mladší žáci 1. místo Rok 95: O pohár starosty města Židlochovice, mladšé žáci 1. místo, starší 1. místo. Pyromeeting, starší žáci – 2. místo Rok 96: Hrušovany u Brna, starší žáci – 3. místo. O pohár starosty města Židlochovice, mladší žáci – 1. místo Rok 97: Hrušovany u Brna, starší žáci – 3. místo Rok 98: O pohár Starosty města Židlochovice, starší žáci – 2. místo. Rok 00: O Pohár starostky města Židlochovice, starší žáci – 3. místo. Rok 01: Šitbořice, starší žáci – 3. místo. Šitbořice, mladší žáci – 2. místo. Lelekovice, mladší žáci – 1. místo. Rok 02: Zbraslav, starší žáci – 10. místo. O pohár starostky města Židlochovice, starší žáci – 13. místo. Zastávka, starší žáci – 14. místo. O pohár starostky města Židlochovice, mladší žáci – 7. místo Rok 04: Omice, starší žáci – 6. místo. Židlochovice, starší žáci – 12. místo. Viničné Šumice, starší žáci – 19. místo. Přísnotice, starší žáci – 16. místo.

113

Hasičská kronika – Svazek V – okres Brno – venkov (S – Ž) Jednotka sboru dobrovolných hasičů města Židlochovice byla zřízena v souladu s právními předpisy o požární ochraně a dle „Zřizovací listiny“ ze dne 28. června 2001, kterou schválilo Zastupitelstvo města Židlochovice na svém zasedání dne 27. června 2001. Jednotka SDH Židlochovice je zřízena v kategorii JPO III/1, zabezpečuje výjezd družstva (v počtu 1+3) a zřizuje se zpravidla ve vybrané obci s počtem obyvatel nad 1000. Vyjíždí do 10 minut po vyhlášení poplachu jednotce. Jednotka je zřízena jako organizační složka Města Židlochovice. Své základní úkoly plní JSDH především na území svého zřizovatele - města Židlochovice a od roku 2004 také na území k.u. obcí Vojkovice a Opatovice, kterým zajišťuje požární ochranu na základě smlouvy O soustředění finančních prostředků za účelem zajištění požární ochrany. Na území jiných měst, či obcí plní tyto úkoly dle poplachového plánu, nebo dle rozhodnutí Hasičského záchranného sboru Jihomoravského kraje. Jednotka stanice Židlochovice HZS Jihomoravského kraje poskytuje pomoc při požárech a jinných mimořádných událostech jako jsou například dopravní nehody, úniky nebezpečných látek a ropných produktů, technické zásahy, odstranění škodlivého hmyzu, otevření uzavřených prostor, kde hrozí nebezpečí z prodlení a dalších mimořádných událostech. Jednotka vyjíždí na základě požadavků operačního střediska, na které se dovoláte prostřednictvím tísňové linky 112 . Na stanici slouží 24 hodin 7 dní v týdnu minimálně 4 hasiči z celkového počtu 15 příslušníků Hasičského záchranného sboru. Jednotka je vybavena dvěma cisternami, požární plošinou, rychlým zásahovým automobilem pro dopravní nehody a technickým automobilem s vybavením pro zásahy na vodní hladině. TECHNIKA VELITELSKÝ AUTOMOBIL OPEL Frontera 2,4i Vozidlo v organizačním řízení je určeno pro velitele jednotky, v operačním řízením je především předurčeno pro zásah v přírodním parku Výhon v k.u. města Židlochovice (jedná se o požáry v přírodním prostředí), kde provádí průzkum místa požáru, dopraví na místo události zmenšené družstvo 1+3, které je vybaveno jednoduchými hasebními prostředky (lopaty, zádové postřikovače). Vozidlo dále slouží k dopravě zmenšeného družstva k jiným zásahům, zajištění týlových prací a v neposlední řadě pro zajištění činností Povodňové komise a Bezpečností rady města Židlochovice v případě jejich svolání, to znamená pohyb vozidla v terénu např. kolem řeky, polních a lesních cestách, svoz členů těchto rad a komisí, k zajištění informovanosti obyvatelstva města Židlochovice a okolních obcí. DOPRAVNÍ AUTOMOBIL na podvozku Volkswagen Transporter 2,5i Vozidlo bylo získáno převodem od MV ČR - PČR a v roce 2007 uvedeno do provozu jako náhrada za dosluhující vozidlo DA 12 Avia. Vozidlo bylo opraveno kompletně svépomoci členy JSDH města Židlochovice. Cisternová automobilová stříkačka CAS 20 3400/210 – S2Z T815 4x4.2

114


NÁKLADNÍ VOZIDLO PRAGA V3S

115

Hasičská kronika Svazek V okres Brno venkov (S Ž) Hasičská kronika. Svazek V: Hasičské sbory v okrese Brno venkov S - Ž

Recommend Documents