Gymnázium a Střední odborná škola, Rokycany, Mládežníků 1115 Číslo projektu:
CZ.1.07/1.5.00/34.0410
Číslo šablony:
17
Název materiálu:
Atom a kvantová čísla
Ročník:
4. ročník
Identifikace materiálu:
RAN_52_17_atom_a_kvantova_cisla
Jméno autora:
Drahomíra Rancová
Předmět:
Přírodovědný seminář
Tématický celek:
Obecná chemie
Anotace:
Doplněk k opakování k maturitě, podstata tvorby sloučenin, kvantová čísla
Datum:
10.9. 2013
Atom
Atomová teorie
zakladatel J. Dalton, počátek 19. století
Prvky složeny z atomů Atomy téhož prvku po chemické stránce všechny stejné Při chemických reakcích - spojování, oddělování a přeskupování atomů Atomy při těchto reakcích: – –
–
nevznikají nemizí nepřeměňují na atomy jiného prvku
Atomová teorie
zakladatel J. Dalton, počátek 19. století
Spojování atomů 2 nebo více prvků – sloučeniny Poměr slučování atomů je pro danou sloučeninu stálý –
zákon stálých poměrů slučovacích
Struktura atomu
Atomové jádro – kladně nabité
Elektronový obal – záporně nabitý
Hmotnost jádra = 99% hmotnosti atomu –
Kdyby jádro mělo průměr 10 mm, obal by měl průměr 10 m
Atomové jádro
Obsahuje protony a neutrony = nukleony
Značení: –
–
Protonu
Neutronu
1 1
p
1 0
n
Atomové jádro
Protonové číslo Z – počet protonů
Neutronové číslo N – počet neutronů
Nukleonové číslo A (hmotnostní) – počet nukleonů
Značení atomů:
A Z
X
Izotopy
Atomy téhož prvku lišící se počtem neutronů Stejné protonové, ale různé nukleonové číslo Př. - Izotopy vodíku: 1 Protium lehký vodík – 1 proton H 1
Deuterium
2 1
H
těžký vodík – 1 proton a 1 neutron
Tritium
3 1
H
1 proton a 2 neutrony
Modely atomu
Thomson – 1904 – kladný náboj je rovnoměrně rozložený po celém atomu (pudingový model)
Rutheford – kladný náboj je soustředěn do jádra – stejný počet kladných a záporných nábojů – planetární model – Sluneční soustava
Bohr – elektrony se pohybují po kruhových drahách (orbitalech), při přechodu elektronu se uvolní určité množství energie - základ kvantové teorie
4. Kvantově-mechanický model atomu
Schrödingerova vlnová funkce
Dají se vypočítat energetické hladiny elektronu a rozdělení elektronové hustoty
Zavádějí se pojmy orbital a kvantová čísla
Radioaktivita
Becquerel – 1896 – –
objevil schopnost uranu vysílat záření nuklidy, které vykazují radioaktivitu nazval radionuklidy
Radioaktivita = schopnost atomových jader vysílat určitý druh záření za současného rozpadu jader.
Příčina radioaktivity –
nukleony jsou poutány přitažlivými silami, které mají krátký dosah působení. S rostoucím počtem protonů rostou odpudivé síly a jádra se stávají nestabilními
Radioaktivní záření
= proud rychle letících heliových jader
4 2 –
4 2
He
proniká několikacentimetrovou vrstvou vzduchu a velmi tenkými foliemi
= proud rychle letících elektronů, které vznikají v jádře rozpadem neutronů
1 0 0 1 Je 100x pronikavější než
n e p 1 1
Radioaktivní záření
= elektromagnetické záření o vysoké energii –
Dá se zachytit vrstvou betonu nebo olověnou deskou
Poločas rozpadu – doba, za kterou se rozpadne polovina jader
Radioaktivní přeměny
U He Th
238 92
4 2
234 90
0 1
Th e Pa
234 90
234 91
Radioaktivní rozpadové řady 1.
Thoriová
2.
Neptuniová
3.
Uran – radiová Uran – aktiniová
Umělá radioaktivita
Rutheford 1919 – průchodem částic čistým dusíkem vzniká kyslík a uvolňují se protony 14 7
N O p 4 2
17 8
1 1
Princip umělé radioaktivity – bombardováním neradioaktivního prvku některými částicemi (,proton, neutron) dochází k přeměně jader manželé Curie
Umělá radioaktivita 27 13
Al He P n 4 2
30 15
30 15
1 0
P Si e 30 114
0 1
Pozitrony vznikají v okamžiku jaderné přeměny z protonu 1 1
p n e 1 0
0 1
Použití radionuklidů
Lékařství – –
Technika –
Kontrola celistvosti materiálů
Archeologie –
Diagnostika Onkologie
Stáří předmětů
Jaderná energetika
Štěpné jaderné reakce
Těžší jádro se mění na 2 lehčí
Př.:
U n Ba Kr 3 n
235 92
1 0
140 56
93 36
1 0
Řetězová reakce – kontrolovatelný průběh částečným zachycováním vzniklých neutronů
Termonukleární reakce
Ze 2 lehčích jader vznikne 1 těžší Př.: Vodíková bomba 1 1
H D He 2 1
3 2
Uvolňuje se větší množství energie než při štěpných reakcích Zatím se nedají řídit
Elektronový obal
Vlnově mechanický model atomu – –
Teorie: vlnová (kvantová) mechanika 1924-7 L.de Broglie, Heisenberg, Schrödinger
Orbital – prostor, ve kterém se s velkou pravděpodobností (99,9..%) nachází elektron
Energie orbitalů je kvantována = při přechodu z jedné energetické hladiny na druhou je potřeba přesně stanovené kvantum energie
Kvantová čísla
Hlavní kvantové číslo n – – – –
nabývá hodnot teoreticky od 1 do nekonečna prakticky od 1 do 7 udává energii orbitalu (vzdálenost od jádra) elektrony ve stavech se stejným n tvoří jednu elektronovou vrstvu (slupku)
n 1 značení vrstev K
2 L
3 M
4 N
5 O
6 P
7 Q
Kvantová čísla
Vedlejší kvantové číslo 1 hodnoty: od 0 do n-1 = od 0 do 6
Udává tvar orbitalu – –
s p d
hodnota 1 označení tvaru orbitalu
0 s
1 p
tvar koule tvar prostorové osmičky (mašle) tvar dvojmašle
2 d
3 f
Orbital typu s
Idealizovaný tvar atomového orbitalu 1s (vlevo) a 2s (vpravo) podle rozložení elektronové hustoty
Orbital typu p
Idealizovaný tvar p-orbitalů s různou prostorovou orientací.
Kvantová čísla
Magnetické kvantové číslo – – –
značí se nabývá hodnot Udává:
m -1, 0, +1
orientaci orbitalu v prostoru počet magnetických kvantových čísel odpovídá počtu degenerovaných orbitalů
Kvantová čísla
Spinové kvantové číslo – – – –
značí se s nabývá hodnot -1/2, +1/2 udává rotaci elektronu není pro orbital, ale pro elektron
Značení: s (l=0), p (l=1), d (l=2), f (l=3), g (l=4), h (l=5)… n
l
ml
symbol AO
degenerace
Obsazení elektrony
1
0
0
1s
není
2
2
0
0
2s
není
2
2 2 2
1 1 1
-1 0 +1
2p 2p 2p
3x
3
0
0
3s
není
3 3 3
1 1 1
-1 0 +1
3p 3p 3p
3 3 3 3 3
2 2 2 2 2
-2 -1 0 +1 +2
3d 3d 3d 3d 3d
2 2 2
vrstva
el. ve vrstvě
K
2
L
8
M
18
6 2
3x
2 2 2
6
5x
2 2 2 2 2
10
Elektronová konfigurace = obsazení jednotlivých orbitalů elektrony Pravidla pro vytváření elektronových konfigurací Výstavbový princip – –
Orbitaly se obsazují elektrony podle vzrůstající energie 1s 2s 2p 3s 3p 4s 3d 4p…
Výstavbový trojúhelník s
p
d
f
8
7
6
5
7
6
5
4
6
5
4
5
4
3
4
3
3
2
2 1
Pauliho vylučovací princip Každý
orbital je obsazen nejvýše dvěma elektrony, které se od sebe liší svým spinem.
Hundovo pravidlo Orbitaly
se stejnou energií (degenerované) se obsazují nejprve všemi elektrony se stejným spinem, pak teprve se spinem opačným.
Vnitřní a valenční elektrony
valenční elektrony = elektrony přítomné na AO o nejvyšším hlavním nebo nejvyšším vedlejším kvantovém čísle valenční sféra atomu = skupina AO, které obsahují valenční elektrony (Tyto AO jsou u daného atomu zčásti nebo úplně zaplněny a nepatří do elektronové konfigurace nejblíže nižšího vzácného plynu.) valenční sféra atomu = skupina AO, které obsahují valenční elektrony (Tyto AO jsou u daného atomu zčásti nebo úplně zaplněny a nepatří do elektronové konfigurace nejblíže nižšího vzácného plynu.)
elektrony mimo valenční sféru atomu = vnitřní elektrony
Ionizační energie
Ionizační energie I = práce, kterou musíme vynaložit, abychom z atomu v základním stavu odtrhli nejslaběji poutaný elektron a úplně jej vzdálili z prostoru atomu I [kJ/mol], příp. [eV/atom]
Ionizačním energiím potřebným k vytváření iontů s vyšším nábojem se říká ionizační energie vyšších stupňů. Jsou vždy větší než první ionizační energie. Nejnižší ionizační energii mají alkalické kovy (jeden elektron v nově zaplňované n-té vrstvě) Maximální hodnoty ionizačních energií mají vzácné plyny (zcela zaplněná n-tá vrstva).
Elektronová afinita
Elektronová afinita = energie uvolněná při připoutání elektronu k atomu za vzniku aniontu Elektrony jsou snadněji poutány těmi atomy, jejichž elektronová valenční sféra se svým zaplněním blíží struktuře vzácného plynu Prvky s velkou elektronovou afinitou (např. F, Cl, Br, I) snadno tvoří anionty
Periodická soustava prvků
Periodický zákon: –
Vlastnosti prvků jsou periodickou funkcí jejich protonového čísla
Periody : 7 vodorovných řad Skupiny : 18 svislých sloupců tvoří 8 skupin
Periodická soustava prvků A skupiny = hlavní - nepřechodné prvky
B skupiny = vedlejší - přechodné prvky IA alkalické kovy IIA kovy alkalických zemin – od Ca VIA chalkogeny VIIA halogeny VIIIA vzácné plyny
Periodická soustava prvků
s prvky –valenční elektrony na hladině s p prvky –valenční e- v hladině ns, np d prvky – ns a (n-1)d f prvky – ns, (n-1)d, (n-2)f
Použité informační zdroje
Literatura: Benešová M., Pfeiferová E., Satrapová H. Odmaturuj z chemie, 2. přepracované. vyd. BRNO: Didaktis spol. s r.o., 2014, ISBN 978-807358-232-6.