Gymnázium a Střední odborná škola, Rokycany, Mládežníků 1115

Gymnázium a Střední odborná škola, Rokycany, Mládežníků 1115 Číslo projektu:

CZ.1.07/1.5.00/34.0410

Číslo šablony:

2

Název materiálu:

Studentské noviny

Ročník:

1. ročník

Identifikace materiálu:

WOH_52_2_noviny

Jméno autora:

Martina Wohlrathová

Předmět:

Informatika

Tématický celek:

Úprava textu

Anotace:

Úkol pro žáky včetně materiálu a ukázky

Datum:

27. 5. 2014

Zadání Vytvořte studentské noviny. Použijte články gymnazistů, které najdete (neupravené) na dalších stránkách tohoto dokumentu. Doplňte vhodnými obrázky. Ukázku možné úpravy naleznete zde v tomto dokumentu Základní dovednosti ke splnění úkolu jsou: Nastavení vzhledu stránky, práce se záhlavím, zarovnání, sloupce, formát písma, formát odstavce, tabulátory, vkládání obrázků, textová pole.

Úkoly: 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7.

Vymyslete název a vzhled hlavičky novin Titulní strana láká čtenáře Číslujte stránky na vnější straně, první stránka bez číslování Na liché stránky kromě první vložte do záhlaví název novin (např. zmenšenou hlavičku) Počet stránek 7-8 Texty je možné za účelem zarovnání smysluplně zkrátit, ale i vyměnit za vlastní. Kontrolujte gramatiku, dodržujte typografická pravidla a pravidla kompozice.

Můj veřejný, osobní a tajný život Z těchto tří sfér se naše bytí skládá a s mírnou nadsázkou se dá říci, že jejich správnou konstelací lze dosáhnout štěstí v životě. Aspoň já to tak mám. Nedovedu si představit, že bych o sobě řekl všechno, ani že bych všechno dusil v sobě. Proto dávám věcem volnější průběh a nechám částečně své mozkové pochody a částečně i okolí rozhodnout o tom, do jaké ze sfér se jaký zážitek zařadí. Nicméně takové filozofie je častokrát těžké se držet. Každý moment se dá poměrně snadno rozčlenit do těchto tří složek. Třeba sezení na hodině ve škole. Veřejně dostupnou informací je to, že se účastním hodiny té a té a škola za to za odměnu požaduje jistý výstup v podobě napsaných prací, osobnější už je, že během té doby dochází ke konfrontaci s dalšími studenty a že si pod lavicí píši SMSky. Do tajné sféry bych pak zařadil veškerý inventář mučících nástrojů, kterými bych nejraději protáhl právě mluvící učitelku. Dokonce i teď. Píši práci k zhodnocení, k tomu sotva stíhám upíjet čaje proti nachlazení a celkem tajně se šťourám v uchu. Rád sleduji různé, hlavně americké, komerční filmy. Naučil jsem se v nich, že život čtyřicátníků, jejichž sféry tvoří popořadě práce v top managementu firmy, manželka s dětmi a milenka, je i přes obsah všech důležitých ingrediencí poměrně prázdný. Proto už vím, že bych v budoucnu nejraději žil na volné noze a bez rodiny a co možná nejvíc transparentně. K čemu bych se naopak nikdy nepřiznal, je to, že bez problémů respektuji hudbu Justina Biebera nebo občas ostře souhlasím s názory Jiřího X. Doležala. A sakra, zrovna jsem se k tomu přiznal. Ale tak co, teď už to mazat nebudu, musel bych pak psát o řádek víc. Docela neveřejné je taky to, že vlastně chovám dost záporný vztah k lidem. Alespoň k jisté části z nich. Honí se za zbytečnostmi, berou věci vážně, bez uměleckého nadhledu a bavit se umí jen v rámci uměle vytvořených, snobských hranic. Při pohledu na ně člověku přijde, že životům už chybí jiskra, něco navíc. Ironií je, že si většina těch lidí myslí, že jsem jedním z nich. To jasně demonstruje, že můj veřejný a tajný život nejsou tak spojitými, jak by mohly. Teď půjdu na facebook napsat status o tom, jak si jdu čistit zuby, ve skutečnosti si je půjdu jen opláchnout ústní vodou a tajně si budu představovat, že jsem se vůbec nezvedl z postele. Když si uvědomím, že takhle to dělá většina lidí se vším, nad čím není stoprocentní kontrola veřejnosti, což není prakticky nic, hýbe mi to žlučí a stydím se, že jsem člověk Cesty do školy Od školy bydlím zhruba 3 kilometry, což je vzdálenost, která se dá vcelku pohodlně zdolat jakýmkoli možným způsobem. Proto si každé ráno po zkontrolování počasí a teploměru kladu otázku: jak se tam dostat? Pojedu autem a obrečím litr nafty, nebo zvolím levnější autobus? Udělám snad něco pro svoje tělo a vyrazím si pěšky, případně risknu výskyt louží a pojedu na kole? Ač se na toto sám sebe táži den co den, výsledek je téměř vždy stejný; využiju zrovna do práce odjíždějícího otce a byť si kvůli tomu musím o skoro půlhodinu přivstat, nemusím vlastně díky této pohostinnosti ranní dospánek na cestě domov-škola prakticky přerušit. Po škole této své lenosti, a tedy absence auta, popř. kola, které by mi, plnému vyčerpání z poslouchání sofistikovaných výkladů učitelů, cestu domů dosti usnadnily, obvykle lituju, nijak mi to ale nezabrání v tom, abych to další den udělal stejně. Žijeme jen jednou, tak proč se zabývat budoucností namísto přítomnosti?

Filmová vložka Vlk z Wall Street Třídy třetího ročníku se v rámci výuky základů společenských věd zúčastnily promítání jednoho z nejdiskutovanějších filmů uplynulého roku. Čekat od nového filmu Martina Scorseseho něco jiného než brilantní filmařinu by byla pošetilost, přesto jsem po předchozím rozporuplném počinu (čti: přefantazírované nudě) jménem Hugo a jeho velký objev trochu na vážkách byl, byť se měl Vlk z Wall Street odehrávat tam, kde Scorsese umí nejlíp; na poli podvodných machinací s penězi, jež stojí na pozadí hlubokého lidského příběhu. V hlavní roli navíc osvědčený Leo. Už úvodní minuty dají znát, že půjde o něco úplně jiného, než se předpokládalo. Film se nesnaží být vtipný jen v rozmluvách postav (viz. Casino, Skrytá identita), ale svými komediálními ambicemi šokuje v celých scénách, a ne li ve své podstatě jako takové. Vlk z Wall Street je tak dokonalým přizpůsobením dnešní realitě. Alkohol, drogy a sex umění nedotváří, jsou uměním samy o sobě. O nic jiného tu totiž vlastně nejde. Ve filmu se méně znalý divák nedozví (snad kromě scény s Matthewem McConaugheyem hned ze začátku), jakým způsobem vlastně peníze do Belfortovy kapsy putují, nakolik je to legální či ne a co vlastně takovéhle podnikání obnáší; a že by bylo o čem vyprávět. Naopak pasáži o tom, co dokáže udělat dobře uleželá droga, jsou věnovány desítky minut, a to v několika vlnách. Mírně zarážející je také celkové vyznění filmu. Na konci přijde sice trest v podobě 22 měsíců strávených ve federální věznici, to ale jen lehce mírní dojem toho, že dlouhodobě prát špinavé peníze, držet u sebe neustále kilogramy tvrdých drog, být každý večer sjetý a rozdávat si to s pokaždé jinou prostitutkou, je vlastně v pořádku, může se to stát každému a nezanechá to žádné zdravotní či morální následky (když pominu ztrátu rodiny, která se ve filmu beztak nezdá být Belfortovou prioritou). To ve mně bohužel vyvolává pocit, že se film nesnaží nic sdělit, ale pouze oslnit kvalitou jednotlivých složek (herecké výkony, režie, scénář). I ono herecké obsazení nepřekvapí a zavání jasným kalkulem. Leo je stálice, Jonah Hill, který si za poslední roky vydobyl pověst milého klučiny, co nikoho neurazí, už je právě tím skoro urážející (přestože se ve Vlkovi z Wall Street snaží jako o život), Margot Robbie, protože se vybírá podle vzhledu, když se v případě Belfortovy povrchní manželky nedá ani mluvit o charakterní roli. I přes tyto nedostatky, které asi napadnou spoustu lidí, mě osobně Vlk z Wall Street potěšil. Beru ho jako stylový nářez směrovaný přesně pro mou generaci, která slintá nad všudypřítomnými souložemi, ráda zkoumá účinky drog a nejde daleko pro nějaké to f*ck. A i přes to se ho nebojím označit za kvalitní a pohlcující podívanou, na kterou jsme od Scorseseho zvyklí. Doby, kdy musel mít film oporu ve vykonstruovaných přeemotizovaných momentech, aby dokázal zaujmout Akademii, už jsou dávno pryč.

Chystáte se na dovolenou, jezdíte na služební cesty, jste pracovně vytíženi a nechcete, aby váš pejsek trávil celé dny sám? Nabízím službu hlídání Vašeho pejska v době, kdy Vy sami tyto povinnosti z nějakého důvodu zastat nemůžete. Možný je pobyt krátkodobý i dlouhodobý. Prioritou je pro mě spokojenost vašeho pejska, mohu zaručit laskavý a individuální přístup. Hlídání probíhá v rodinném domě s rozlehlou zahradou, která je pro pejsky opravdovým rájem. Samozřejmostí jsou pravidelné vycházky do okolní přírody brdských lesů, pro pejsky pokojové venčení několikrát denně přesně tak, jak je váš pejsek zvyklý. Vítaná jsou malá a střední plemena, štěňata, po dohodě není problém ubytovat více psů z jedné domácnosti. Hlídáme pouze vychované a nekonfliktní psy. V případě zájmu či jakýchkoliv dotazů mne neváhejte kontaktovat na tel. 734857917. Koncert Pěveckého sboru Gymnázia Rokycany 28. 5. se uskuteční tento školní rok poslední koncert pěveckého sboru pod vedením pí uč. Vladany Poláčkové. Akce proběhne od 17:00 v rokycanském evangelickém kostele. Zazní jak osvědčené šlágry, se kterými už sbor několikrát zazářil, jako např. Praise His Holly Name, Let's Get It Started od Black Eyed Peas nebo Teenage Dream od Katy Perry, tak i lákavé novinky v podobě The Bare Necessities nebo třeba Love Me Again od Johna Newmana. Pokud budete mít čas a chuť poslechnout si tyto a mnohé další skladby v podání, v jakém jste je ještě neslyšeli, určitě si nenechte koncert ujít.

Poznávací zájezd Vídeň – Budapešť V rámci zpestření výuky se ve dnech 6.-10. října uskuteční zájezd do Rakouska a Maďarska. Zájezd kromě návštěvy hlavních měst obou zemí zahrnuje například maďarské antické město Aquincum nebo Visegrád, historické sídlo uherských králů a mnoho dalšího. Ubytování proběhne v tříhvězdičkových hotelech s polopenzí, cena 5000 Kč zahrnuje též průvodce a autobusovou dopravu. Pro bližší informace a splacení zálohy se hlaste v kabinetu pí uč. Moravcové nebo pí uč. Cimické. Rozhovor

Jiný pohled na věc Lidé v ČR mi přijdou závistiví, říká Huy Duong Nhat Huy Duong Nhat (16), v současnosti student kvinty, prožil část života ve Vietnamu a v ČR si proto musel zvykat. Jak hodnotí zdejší společnost ve srovnání s tamější? A jak se mu na gymnáziu líbí? V rozhovoru mimojiné prozradil, že svého “exotického“ původu rád využívá ve svůj prospěch. Narodil ses ve Vietnamu. Od kolika let žiješ v ČR? Od svých sedmi let. Co byl důvod toho, že se vaše rodina přistěhovala? Příbuzní, kteří už zde bydleli a hezké prostředí. Samozřejmě taky tak trochu peníze. Jak hodnotíš zdejší společnost? V čem jsou Češi jiní než Vietnamci? V čem si myslíš, že jsou horší, nebo naopak lepší? To se nedá takhle srovnat, ale musím říct, že spousta Čechů je velice závistivá a proto se často chovají nenávistně. Nedokážu říct, jak se chová typický Vietnamec, jelikož žiju v ČR více než polovinu svého života. Říká se, že Asiati jsou učenlivější a trpělivější než Evropané. Když bys měl hodnotit podle sebe, myslíš, že je to pravda? Pokud ano, pak jsem asi v tomhle ohledu trochu nepovedený. Co tě přivedlo ke studiu všeobecného gymnázia namísto nějaké specializované střední školy? Tak nějak jsem doufal, že tu bude “lepší společnost“, ale hlavní bylo rozhodnutí rodičů. O specializované střední škole jsem nepřemýšlel, jelikož jsem na osmiletém gymplu. První třídu jsi absolvoval ještě ve Vietnamu. V čem jsou školy tam jiné než u nás? Funguje tam jiný režim, povolují se tam fyzické tresty. Jsou tam ‘‘polední klidy‘‘ – to je prostě spací hodina odpoledne po obědě. Už v první třídě jsem vždy odcházel ze školy zhruba kolem 16 hodiny. Přírodní vědy (matematika, fyzika apod.) jsou zde mnohem těžší. V první třídě jsem se už naučil malou násobilku. Na škole jsi bez problémů zapadl do kolektivu, přestože jsi “jiný“. Bylo to snadné, nebo ses musel přizpůsobovat zdejším zvykům? Nebylo to snadné, alespoň ze začátku jsem se musel přizpůsobovat. Teď naopak využívám toho, že jsem jiný. Asi jsem z toho vyrostl. Jak obecně hodnotíš své spolužáky? Jsem s nimi už 5 let a vlastně na nich nevidím nic špatného. Dost často dojde k nějaké hádce, urážce, pomluvě, ale potom si zase všichni podají ruku a vše je v pohodě. Vlastně jsem za svou třídu rád, ačkoliv bych občas byl raději v jiném kolektivu; jsem velice komunikativní člověk a rád poznávám nové lidi, ale to není nic proti mé třídě.

Máš už plány na další studium/kariéru? Chtěl bych se stát právníkem. Co děláš ve volném čase? Ve svém volném čase většinou sportuji a také se věnuji hudbě. Od základní školy jsem dělal snad všechny sporty, ale jediný, který mi pořádně šel, je florbal. Trávím sportem hodně času, možná trochu i kvůli tomu nemám nejlepší výsledky ve škole. Co se týče hudby, pianu jsem se věnoval už od malička. Mrzí mě, že když jsem přijel do Česka, na čas jsem se na hraní úplně vykašlal. Teď si připadám, jako bych začínal od začátku. Jaká jídla jsou typická pro Vietnam? Které je tvoje nejoblíbenější? Je jich hrozně moc. Já osobně si obvykle ve vietnamské restauraci objednávám ‘‘Pho bo‘‘ nebo ‘‘Bun Cha‘‘. Jak bys to srovnal s českou kuchyní? Ve vietnamské kuchyni jde první řadě o chuť. Česká je podle mě spíše určená k tomu, abych se nasytil. Co ti nejvíc chybí na Vietnamu a co by ti naopak chybělo na Česku? Na Vietnamu nejvíc postrádám příbuzné a přátele, které alespoň čas od času navštěvuji, a samozřejmě moře. Z Česka by mi asi nejvíc chyběly hezké holky. Jsi zadaný? Pokud ne, jaká by měla být? Nejsem příliš vybíravý, nemám svůj konkrétní typ, ale nejsem ani typ na vztahy, takže momentálně žádný nemám. Pokud si přesto myslíte, že byste pro něj mohla být ta pravá, nebo máte jakýkoli jiný dotaz, jistě Vám rád odpoví na svém facebooku. Poslední zvonění Dne 30. 4. se na rokycanském gymnáziu konalo tradiční poslední zvonění; akce, kdy žáci čtvrtého ročníku oslavují svůj poslední den ve škole před maturitami. Toto veselí jako obvykle zahrnovalo ranní probuzení studentů ostatních tříd ve formě parfémové (rozuměj: octové) spršky, zvěčněním se na tvářích a jiných tělesných partiích žáků pomocí lihových fixů a rtěnek a občasně vržený balónek naplněný vodou, dále velmi oblíbené předání “mazáctví“, kdy minule zvolený mazák ze čtvrtého ročníku předává ono mazáctví nastávajícímu mazákovi o ročník níž; status pak zahrnuje možnost jezdit výtahem, předbíhat ve frontě na obědy a další denně využitelné vychytávky, přijmout ho ale nebývá tak snadné, jak by se mohlo zdát. Valná většina tázaných učitelů ohodnotila ranní řádění čtvrťáků jako klidné, nebo přinejmenším přijatelné. Žáci se po zbytek dne museli sice potýkat s leckdy nevyžádanými ozdobami obličejů a lehce nepříjemným, drahé voňavky přebíjejícím odérem, vše se však obešlo bez zranění, rvaček, ba i nadávek. Samotná ředitelka školy ale nadšená nebyla a rozhodla se, že tato tradice je již pro další roky nepřípustná. To nepotěšilo zejména třeťáky, kteří by tak neměli možnost se za těch sedm let submisivního podvolení se alespoň jednou vnitřně pomstít. Vzhledem ke zkušenosti je ale toto přeběžné rozhodnutí považováno za pouhé klasické strašení v afektu. Ani předání mazáctví příliš nepřekvapilo. Rituál tradičně začal poděkováním učitelům

za kvalitní osmiletou přípravu k maturitě, jež zahrnovalo květiny i piva, a naopak poděkováním studentům za reprezentaci školy při nejrůznějších olympiádách. Hlavní část byla ozvláštněna tím, že ve třídě 3.B si místo jednoho, chybějícího nadcházejícího mazáka museli rituál vytrpět hned dva studenti, celkově tedy tři. Vytrpět proto, že status jim byl, jak je zvykem, přiznán až v momentě, kdy vypili půllitr “chutného“, značně uleželého koktejlu, jehož jediný účel je znechutit žákovi několik nastávajících hodin tak moc, jak je to jen možné. Podle slov samotných novomazáků ke zvracení tentokrát nedošlo, a to i přesto, že ve složení nechyběl například zkažený protein, nastrouhaná jablka, rohlíky, nějaký ten alkohol, ale i skutečný šnek. Celá akce, zakončená jak jinak než u piva, tedy proběhla víceméně bez problémů a na chodbách zůstal pouze závan mladistvé euforie, nikoli pak jakýchkoli tělesných tekutin.

běh

Ve středu 30. dubna se konala každoroční sportovní událost Běh Gymnázia a SOŠ, pořádaná Gymnáziem a SOŠ Rokycany. Celkem čtyři kategorie hochů a dívek se tradičně zúčastnili přespolního běhu na Rokycanské stráni. V hlavní kategorii chlapců starších se umístili na prvním místě Luboš Boula, na druhém Libor Kastner a na třetím místě Patrik Sedláček. Favorit Šimon Ekl se bohužel potýkal s bolavým svalem a závod pojal spíše zdravotně/rekreačně. V kategorii dívek zvítězila

Fotbal V neděli 4. 5. se v 10:00 proti sobě utkala mužstva staršího dorostu domácí FC Rokycany a hostující FC Domažlice. Domažličtí i přes červenou kartu na začátku druhého poločasu nakonec zvítězili 0:3 (v poločase 0:2). Rokycany zůstávají v tabulce s 27 body na deváté příčce a na osmé SK ZČE nyní ztrácí 5 bodů. Ve 12:15 proti sobě nastoupili hráči mladšího dorostu. V úvodu zápasu za domácí vstřelil gól z pokutového kopu Petr Karlík. Hosté zápas otočili a konečný stav byl 3:4 ve prospěch FC Domažlice. V druhém poločase za domácí skórovali opět Petr Karlík a Dominik Vokáč.

Maturity Není to tak dávno, co se maturanti bezstarostně radovali na svých maturitních plesech, a dnes znovu oblékají slavnostní oblečení. Dostali se totiž na poslední metu svého středoškolského studia. V kapse již mají vysvědčení ze čtvrtého ročníku, které obdrželi 30. dubna. S tímto dnem je spojené jejich beztrestné řádění v poslední den školy, známé též jako „poslední zvonění“. Na Gymnáziu tradičně studenti maturitních ročníků v den předávání vysvědčení udělují tzv. mazáctví o rok mladším spolužákům. Studenti se k této ceremonii sešli na nádvoří školy a tři vybraní budoucí mazáci, letos si to vysloužili Daniel Provazník, Ondřej Král a David Preisler, podstoupili zkoušku

odvahy a sebezapření za velikého aplausu spolužáků a učitelů. S tímto titulem získali i určitá privilegia pro příští školní rok. V tomto týdnu studenti opět usedají do lavic, tentokrát k písemným maturitním zkouškám. Jedná se o didaktické testy z českého jazyka, cizího jazyka a matematiky. Po vykonání těchto testů je za deset dní čeká profilová část státní maturitní zkoušky. V den slavnostního předání maturitního vysvědčení za účasti starosty města na radnici v Rokycanech přestávají být studenty. Současní studenti nižších ročníků opět nemají jasno, jak bude probíhat jejich maturita, neboť nový ministr školství Marcel Chládek chce ušetřit peníze a plánuje kromě elektronického testování a rozhlasového vyhlašování témat písemných prací i povinnou zkoušku z matematiky. Takže držme našim maturantům palce.

Basketbalový maraton 2014 Reportáž

Je to tady. Středa dvanáctého března, den, na který se už mnoho týdnů všemožně připravuji, nadešel. Dnes se koná anuální basketbalový maraton, pořádaný rokycanským gymnáziem, a já se ho jako každý oddaný sportovec na škole účastním. Ráno při vyučování se ještě snažím nahnat posledních pár minut spánku. Není to jednoduché. Ze všech stran na mě dopadají dotazy nadšených nehrajících spolužáků, týkající se mého plánovaného počtu nastřílených košů a doskoků. "Spoustu" odpovídám důležitě každému zvlášť. Jde se na oběd a potom hurá do tělocvičny! Jdu akorát včas, právě se rozdávají dresy, modré a oranžové. Jsem s oranžovými, tedy i s Danielem Provazníkem, basketbalovým mágem a letošním horkým kandidátem na cenu nejlepšího střelce. To bude snadné vítězství. Ve dvě hodiny jsou všichni více či méně nastoupení a čeká se už jen na ty méně nastoupené. I ti nakonec dorazí a páni organizátoři celou událost zahajují. Zahájení se odehrává spíše v takovém neformálním duchu, nic slavnostního. Hráči obou týmů si podají ruce a jdou se rozcvičit. Každý tým je rozdělen do čtyř směn a hraje se 30 minut. To znamená, že každý třicet minut hraje a potom devadesát minut odpočívá. Já jsem ve čtvrté, poslední směně, takže mám celou hodinu a půl na zdokonalování herní teorie. Píísk. Jako první hrají děvčata. Je to ohromně napínavé. Jak je známo, první koš vyhrává zápas. Z chumlu hráček okolo středové linie tak typického pro ženský basketball se vymanula ambiciózní basketbalistka modrého rozlišováku. S míčem v ruce a odhodlaným výrazem na tváři zamířila ke koši. To není dobré. Podle očekávání spadl míč po pochybném dvojtaktu nakonec do koše. Celá polovina tribuny zajásala za bouřlivého zklamání druhé poloviny. Teď už to můžeme rovnou zabalit. Přichází minuta M. Nastupuji na hřiště v doprovodu čtyř spoluhráčů a vyčkávám na míč. Je to dlouhé čekání, nakonec se ale vyplatí a já po pěti minutách hry a dvou faulech dávám první, ač neúspěšnou přihrávku. Nu což, to se stává i v lepších rodinách, teď už ale rychle vystřídat. Daniel

Provazník však nezklamal a rozhodčí mu nestačí zapisovat koše. Dokonce jsme se ke skóre modrých přiblížili asi o 20 bodů. Ostatní oranžové týmy jsou bohužel v konstantním košovém deficitu, takže si modří udržují náskok okolo padesáti bodů. Začíná se stmívat a odcházejí poslední nehrající diváci. Úloha sudích je namísto učitelů vykonávána samotnými hráči, což se velice destruktivně projevuje na jejich nestranosti. Prvotní nadšení uvadá a hra se stává poněkud monotónní. Zlom přichází až kolem druhé hodiny ranní, kdy se týmu oranžových podaří srovnat skóre. Tato událost nakopla morálku vyrovnavšího týmu takovým způsobem, že se na dalších sedm hodin uchopil vedení. Se svítáním opět pŕichází diváci a hráči se zase začínají snažit. Kolem osmé hodiny jsem pár vteřin před vypršením časového limitu faulován na vlastní polovině. Druhý tým už byl vyfaulován, takže jsem měl dva trestné hody. Po osmnácti hodinách dávám svůj první bod! Krátce na to modří srovnávají a každou minutou navyšují svůj náskok. Situace je beznadějná. Je tu poslední zápas. Čtvrtek, 13:30 . Oranžoví prohrávají asi o osmdesát bodů, prohra je tedy nevyhnutelná. Sbírám v sobě poslední síly a nevzdávám to. To snad ani není možné!? Dávám jeden koš za druhým! Doslova. Dva koše, tedy celé čtyři body. Neskutečné… To bylo opravdu nečekané. Zápas končí a vyčerpaní hráči se shromažďují k závěrečnému nástupu. Konečné skóre je 1047:977 pro modré. Nejlepším střelcem se stal podle očekávání Daniel Provazník se 171 body. Všichni se na úplný závěr ještě vyfotíme. Tak zase za rok!

Rozhovor Gold Ahoj Tomáši. Ahoj Vláďo.

Máš se? Mam se, mam, mam se dobře. Mam se asi tak, jako se má člověk o půlnoci. (Směje se)

Proč jsi vůbec vzhůru, když je ta půlnoc, jak říkáš? No, tak sem na basketballovým maratonu a tady se prostě nespí, ikdyž bych moc rád.

Jaké jsou tvé dosavadní dojmy z basketballového maratonu? No, dojmy jsou asi takový, jako sem očekával. Jinak to hodnotím kladně, líbí se mi ta myšlenka. Hlavně ty lidi jsou tady jako na baterky.

V pátek jsi se svou hudební skupinou Sars vystupoval v baru Na Železné, je to pravda? No, přiznávám se, je to pravda, skutečně jsme tam hráli.

A? A, celej koncert proběhl na jedničku. Baví mě na tom hlavně to, že atmosféra je pokaždé jiná, ačkoli se písně moc nemění.

Sars je školní kapela, která využívá školní zkušebnu a školní aparaturu. Znamená to, že až skončí vaše studium na Gymnáziu, skončí i kapela? Myslím si, že Sars má zůstat navždy tím, čím je, tedy školní kapelou, ve které se budou střídat sestavy přesně tak, jak budou přicházet a odcházet studenti. Nicméně si nemyslím, že skončí naše spolupráce. Mám takový plán a vlastně i sen založit kapelu v podobném až stejném složení jako jako hraje Sars i nyní.

Jako Sars hrajete covery cizích písní, proslýchá se ale, že máš i nějakou vlastní tvorbu, Tomáši? No, to se proslýchá správně, nejdřív jsem to zkoušel, jestli mi to vůbec pude, a s postupem času, bez ohledu na to, jestli mi to de, nebo ne, jsem zjistil, že to vlastně vnímám jako jakousi potřebu.

Potřebu, jo? (Směju se) No, jasný.

Ovlivnilo Gymnázium nějakým způsobem tvou hudební tvorbu? Určitě jsem se myšlenkově posunul, otázkou zůstává, jestli to bylo Gymnáziem, nebo věkem. (Chytl se za stehno a stoupnul si) Á, křeč do stehna. Á. (Po chvíli) Ták, můžeme pokračovat pane novinář.

Prý jsi mimo jiné i hercem, ty musíš být ohromně talentovaný člověk.

No pokud se budu honosit přízviskem herec, tak budu asi hodně troufalý. Chodím na dramaťák, zúčastňuji se různých soutěží a podobně, ale na to, abych si říkal herec mám ještě čas, a talentovaný možná jsem a možná taky vůbec – to už záleží na subjektivním vnímání každého diváka –, ale hlavní je, že to mám rád a baví mě to.

Tak ti moc děkuji za rozhovor, Tomáši, ahoj. Taky Ti, Vláďo, děkuju, měj se.

Stěhování SOŠ Krajský úřad v Plzni v nedávné době rozhodl o přestěhování rokycanské Střední odborné školy ze současného umístění v ulici Svazu bojovníků za svobodu do uvolněné budovy po Středním odborném učilišti lesnickém a zemědělském v ulici Mládežníků, vedle gymnázia, s nímž tvoří jeden celek. Krajský úřad se k tomuto kroku odhodlal v rámci snahy ušetřit a neplatit za nájem městu, které budovu v ulici Svazu bojovníků za svobodu vlastní, zatímco budova po učilišti patří kraji. Dalším plusem je pak právě poloha u gymnázia, díky které by učitelé nemuseli mezi školami přecházet přes celé město a žáci by měli školní jídelnu na dosah ruky. Vůči tomuto rozhodnutí se razantně ohradila ředitelka školy, která krok považuje za naprosto nepřijatelný. Nelíbí se jí, že se dlouhá léta investovalo do vybavení, které teď přijde vniveč, a žáci se nastěhují do budovy v daleko horším stavu, což samozřejmě sníží zájem o studium, mimo jiné z důvodu nevýhodné polohy dál od nádraží (mnoho žáků do školy dojíždí). Slabý jí přijde také argument, že na Gymnáziu ubývá žáků (místo tří jsou v jednom středoškolském ročníku obvykle už jen dvě třídy), díky čemuž se uvolňují místnosti a údajně by se tam tak mohlo ze SOŠ přestěhovat celý obor ekonomické lyceum. Třídy lycea by totiž musely mít své kmenové umístění v draze vybavených specializovaných učebnách, které by tak ztrácely své využití. Ředitelka školy ale není jediná, komu se rozhodnutí úřadu nelíbí. V souvislosti s ním vznikla petice, která už má téměř 1500 podpisů; petentům vadí právě ztráta drahého vybavení, horší dostupnost a také to, že fyzickým spojením by se snížil počet vyučujících potřebných k odučení všech hodin, a někteří z nich by tak mohli přijít o práci.

VČEREJŠÍ NOVINY Maturanti mají napilno

Ilustrační foto

Není to tak dávno, co se maturanti bezstarostně radovali na svých maturitních plesech, a dnes znovu oblékají slavnostní oblečení. Dostali se totiž na poslední metu svého středoškolského studia. V kapse již mají vysvědčení ze čtvrtého ročníku, které obdrželi 30. dubna. S tímto dnem je spojené jejich beztrestné řádění v poslední den školy, známé též jako „poslední zvonění“.

V tomto týdnu studenti opět usedají do lavic, tentokrát k písemným maturitním zkouškám. Jedná se o didaktické testy z českého jazyka, cizího jazyka a matematiky. Po vykonání těchto testů je za deset dní čeká profilová část státní maturitní zkoušky. V den slavnostního předání maturitního vysvědčení za účasti starosty města na radnici v Rokycanech přestávají být studenty.

Na Gymnáziu tradičně studenti maturitních ročníků v den předávání vysvědčení udělují tzv. mazáctví o rok mladším spolužákům. Studenti se k této ceremonii sešli na nádvoří školy a tři vybraní budoucí mazáci, letos si to vysloužili Daniel Provazník, Ondřej Král a David Preisler, podstoupili zkoušku odvahy a sebezapření za velikého aplausu spolužáků a učitelů. S tímto titulem získali i určitá privilegia pro příští školní rok.

Současní studenti nižších ročníků opět nemají jasno, jak bude probíhat jejich maturita, neboť nový ministr školství Marcel Chládek chce ušetřit peníze a plánuje kromě elektronického testování a rozhlasového vyhlašování témat písemných prací i povinnou zkoušku z matematiky. Takže držme našim maturantům palce.

Překazí petice záměr kraje s budovou SOŠ? Krajský úřad v Plzni v nedávné době rozhodl o přestěhování rokycanské Střední odborné školy ze současného umístění v ulici Svazu bojovníků za svobodu do uvolněné budovy po Středním odborném učilišti lesnickém a zemědělském v ulici Mládežníků, vedle gymnázia, s nímž tvoří jeden celek. Krajský úřad se k tomuto kroku odhodlal v rámci snahy ušetřit a neplatit za nájem městu, které budovu v ulici Svazu bojovníků za svobodu vlastní, zatímco budova učiliště patří kraji. Dalším plusem je pak právě poloha u gymnázia, díky které by učitelé nemuseli mezi školami přecházet přes celé město a žáci by měli školní jídelnu na dosah ruky. Vůči tomuto rozhodnutí se razantně ohradila ředitelka školy, která krok považuje za naprosto nepřijatelný. Nelíbí se jí, že se dlouhá léta investovalo do vybavení, které teď přijde vniveč, a žáci se nastěhují do budovy v daleko horším stavu, což samozřejmě sníží zájem o studium, mimo jiné z důvodu nevýhodné polohy dál od nádraží (mnoho žáků do školy dojíždí). Slabý jí přijde také argument, že na Gymnáziu ubývá žáků (místo tří jsou v jednom středoškolském ročníku obvykle už jen dvě třídy), díky čemuž se uvolňují místnosti a údajně by se tam tak mohlo ze SOŠ přestěhovat celý obor ekonomické lyceum. Třídy lycea by totiž musely mít své kmenové umístění v draze vybavených specializovaných učebnách, které by tak ztrácely své využití.

Ředitelka školy ale není jediná, komu se rozhodnutí úřadu nelíbí. V souvislosti s ním vznikla petice, která už má 1 600 podpisů; petentům vadí právě ztráta drahého vybavení, horší dostupnost a také to, že fyzickým spojením by se snížil počet vyučujících potřebných k odučení všech hodin, a někteří z nich by tak mohli přijít o práci.

Glosuje Kryštof Karel Cesty do školy Od školy bydlím zhruba portrét 3 kilometry, což je vzdálenost, která se dá vcelku pohodlně zdolat jakýmkoli možným způsobem. Proto si každé ráno po zkontrolování počasí a teploměru kladu otázku: jak se tam dostat? Pojedu autem a obrečím litr nafty, nebo zvolím levnější autobus? Udělám snad něco pro svoje tělo a vyrazím si pěšky, případně risknu výskyt louží a pojedu na kole? Ač se na toto sám sebe táži den co den, výsledek je téměř vždy stejný; využiji zrovna do

2

práce odjíždějícího otce a byť si kvůli tomu musím o skoro půlhodinu přivstat, nemusím vlastně díky této pohostinnosti ranní dospánek na cestě domov-škola prakticky přerušit. Po škole této své lenosti, a tedy absence auta, popř. kola, které by mi, plnému vyčerpání z poslouchání sofistikovaných výkladů učitelů, cestu domů dosti usnadnily, obvykle lituju, nijak mi to ale nezabrání v tom, abych to další den udělal stejně. Žijeme jen jednou, tak proč se zabývat budoucností namísto přítomnosti?

VČEREJŠÍ NOVINY

Tomáš Gold (18), herec, muzikant, basketbalista Ahoj Tomáši. Ahoj Vláďo. Máš se?

vlastně i sen založit kapelu v podobném až stejném složení jako jako hraje Sars i nyní.

Mam se, mam, mam se dobře. Mam se asi tak, jako se má člověk o půlnoci. (Směje se)

Jako Sars hrajete covery cizích písní, proslýchá se ale, že máš i nějakou vlastní tvorbu, Tomáši?

Proč jsi vůbec vzhůru, když je ta půlnoc, jak říkáš? No, tak sem na basketballovým maratonu a tady se prostě nespí, ikdyž bych moc rád. Jaké jsou tvé dosavadní dojmy z basketballového maratonu? No, dojmy jsou asi takový, jako sem očekával. Jinak to hodnotím kladně, líbí se mi ta myšlenka. Hlavně ty lidi jsou tady jako na baterky. V pátek jsi se svou hudební skupinou Sars vystupoval v baru Na Železné, je

„Určitě jsem se myšlenkově posunul“ to pravda? No, přiznávám se, je to pravda, skutečně jsme tam hráli. A? A, celej koncert proběhl na jedničku. Baví mě na tom hlavně to, že atmosféra je pokaždé jiná, ačkoli se písně moc nemění. Sars je školní kapela, která využívá školní zkušebnu a školní aparaturu. Znamená to, že až skončí vaše studium na Gymnáziu, skončí i kapela? Myslím si, že Sars má zůstat navždy tím, čím je, tedy školní kapelou, ve které se budou střídat sestavy přesně tak, jak budou přicházet a odcházet studenti. Nicméně si nemyslím, že skončí naše spolupráce. Mám takový plán a

No, to se proslýchá správně, nejdřív jsem to zkoušel, jestli mi to vůbec pude, a s postupem času, bez ohledu na to, jestli mi to de, nebo ne, jsem zjistil, že to vlastně vnímám jako jakousi potřebu. Potřebu, jo? (Směju se) No, jasný. Ovlivnilo Gymnázium nějakým způsobem tvou hudební tvorbu? Určitě jsem se myšlenkově posunul, otázkou zůstává, jestli to bylo Gymnáziem, nebo věkem. (Chytl se za stehno a stoupnul si) Á, křeč do stehna. Á. (Po chvíli) Ták, můžeme pokračovat pane novinář. Prý jsi mimo jiné i hercem, ty musíš být ohromně talentovaný člověk. No pokud se budu honosit přízviskem herec, tak

„Na to, abych si říkal herec, mám ještě čas“ budu asi hodně troufalý. Chodím na dramaťák, zúčastňuji se různých soutěží a podobně, ale na to, abych si říkal herec, mám ještě čas, a talentovaný možná jsem a možná taky vůbec – to už záleží na subjektivním vnímání každého diváka –, ale hlavní je, že to mám rád a baví mě to. Tak ti moc děkuji za rozhovor, Tomáši, ahoj. Taky Ti, Vláďo, děkuju, měj se. 3

Basketbalový maraton Je to tady. Středa dvanáctého března, den, na který se už mnoho týdnů všemožně připravuji, nadešel. Dnes se koná anuální basketbalový maraton, pořádaný rokycanským gymnáziem, a já se ho jako každý oddaný sportovec na škole účastním. Ráno při vyučování se ještě snažím nahnat posledních pár minut spánku. Není to jednoduché. Ze všech stran na mě dopadají dotazy nadšených nehrajících spolužáků, týkající se mého plánovaného počtu nastřílených košů a doskoků. "Spoustu" odpovídám důležitě každému zvlášť. Jde se na oběd a potom hurá do tělocvičny! Jdu akorát včas, právě se rozdávají dresy, modré a oranžové. Jsem s oranžovými, tedy i s Danielem Provazníkem, basketbalovým mágem a letošním horkým kandidátem na cenu nejlepšího střelce. To bude snadné vítězství. Ve dvě hodiny jsou všichni více či méně nastoupení a čeká se už jen na ty méně nastoupené. I ti nakonec dorazí a páni organizátoři celou událost zahajují. Zahájení se odehrává spíše v takovém neformálním duchu, nic slavnostního. Hráči obou týmů si podají ruce a jdou se rozcvičit. Každý tým je rozdělen do čtyř směn a hraje se 30 minut. To znamená, že každý třicet minut hraje a potom devadesát minut odpočívá. Já jsem ve čtvrté, poslední směně, takže mám celou hodinu a půl na zdokonalování herní teorie. Píísk. Jako první hrají děvčata. Je to ohromně napínavé. Jak je známo, první koš vyhrává zápas. Z chumlu hráček okolo středové linie tak typického pro ženský basketball se vymanula ambiciózní basketbalistka v modrém rozlišováku. S míčem v ruce a odhodlaným výrazem na tváři zamířila ke koši. To není dobré. Podle očekávání spadl míč po pochybném dvojtaktu nakonec do koše. Celá polovina tribuny zajásala za bouřlivého zklamání druhé poloviny. Teď už to můžeme rovnou zabalit.

4

Přichází minuta M. Nastupuji na hřiště v doprovodu čtyř spoluhráčů a vyčkávám na míč. Je to dlouhé čekání, nakonec se ale vyplatí a já po pěti minutách hry a dvou faulech dávám první, ač neúspěšnou přihrávku. Nu což, to se stává i v lepších rodinách, teď už ale rychle vystřídat. Daniel Provazník však nezklamal a rozhodčí mu nestačí zapisovat koše. Dokonce jsme se ke skóre modrých přiblížili asi o 20 bodů. Ostatní oranžové týmy jsou bohužel v konstantním košovém deficitu, takže si modří udržují náskok okolo padesáti bodů. Začíná se stmívat a odcházejí poslední nehrající diváci. Úloha sudích je namísto učitelů vykonávána samotnými hráči, což se velice destruktivně projevuje na jejich nestrannosti. Prvotní nadšení uvadá a hra se stává poněkud monotónní. Zlom přichází až kolem druhé hodiny ranní, kdy se týmu oranžových podaří srovnat skóre. Tato událost nakopla morálku vyrovnavšího týmu takovým způsobem, že se na dalších sedm hodin uchopil vedení. Se svítáním opět přichází diváci a hráči se zase začínají snažit. Kolem osmé hodiny jsem pár vteřin před vypršením časového limitu faulován na vlastní polovině. Druhý tým už byl vyfaulován, takže jsem měl dva trestné hody. Po osmnácti hodinách dávám svůj první bod! Krátce na to modří srovnávají a každou minutou navyšují svůj náskok. Situace je beznadějná. Je tu poslední zápas. Čtvrtek, 13:30. Oranžoví prohrávají asi o osmdesát bodů, prohra je tedy nevyhnutelná. Sbírám v sobě poslední síly a nevzdávám to. To snad ani není možné!? Dávám jeden koš za druhým! Doslova. Dva koše, tedy celé čtyři body. Neskutečné… To bylo opravdu nečekané. Zápas končí a vyčerpaní hráči se shromažďují k závěrečnému nástupu. Konečné skóre je 1047:970 pro modré. Nejlepším střelcem se stal podle očekávání Daniel Provazník se 171 body. Všichni se na úplný závěr ještě vyfotíme. Tak zase za rok!

VČEREJŠÍ NOVINY

Foto Mojmír Polák

Běh gymnázia

Fotbalové zprávy

Ve středu 30. dubna se konala každoroční sportovní událost Běh Gymnázia a SOŠ, pořádaná Gymnáziem a SOŠ Rokycany. Celkem čtyři kategorie hochů a dívek se tradičně zúčastnili přespolního běhu na Rokycanské stráni. V hlavní kategorii chlapců starších se umístili na prvním místě Luboš Boula, na druhém Libor Kastner a na třetím místě Patrik Sedláček. Favorit Šimon Ekl se bohužel potýkal s bolavým svalem a závod pojal spíše zdravotně/rekreačně. V kategorii dívek zvítězila Terezie Polívková.

V neděli 4. 5. se v 10:00 proti sobě utkala mužstva staršího dorostu domácí FC Rokycany a hostující FC Domažlice. Domažličtí i přes červenou kartu na začátku druhého poločasu nakonec zvítězili 0:3 (v poločase 0:2). Rokycany zůstávají v tabulce s 27 body na deváté příčce a na osmé SK ZČE nyní ztrácí 5 bodů. Ve 12.15 hod proti sobě nastoupili hráči mladšího dorostu. V úvodu zápasu za domácí vstřelil gól z pokutového kopu Petr Karlík. Hosté zápas otočili a konečný stav byl 3:4 ve prospěch FC Domažlice. V druhém poločase za domácí skórovali opět Petr Karlík a Dominik Vokáč.

5

fejeton Můj veřejný, osobní a tajný život Z těchto tří sfér se naše bytí skládá a s mírnou nadsázkou se dá říci, že jejich správnou konstelací lze dosáhnout štěstí v životě. Aspoň já to tak mám. Nedovedu si představit, že bych o sobě řekl všechno, ani že bych všechno dusil v sobě. Proto dávám věcem volnější průběh a nechám částečně své mozkové pochody a částečně i okolí rozhodnout o tom, do jaké ze sfér se jaký zážitek zařadí. Nicméně takové filozofie je častokrát těžké se držet. Každý moment se dá poměrně snadno rozčlenit do těchto tří složek. Třeba sezení na hodině ve škole. Veřejně dostupnou informací je to, že se účastním hodiny té a té a škola za to za odměnu požaduje jistý výstup v podobě napsaných prací, osobnější už je, že během té doby dochází ke konfrontaci s dalšími studenty a že si pod lavicí píši SMSky. Do tajné sféry bych pak zařadil veškerý inventář mučících nástrojů, kterými bych nejraději protáhl právě mluvící učitelku. Dokonce i teď. Píši práci k zhodnocení, k tomu sotva stíhám upíjet čaje proti nachlazení a celkem tajně se šťourám v uchu. Rád sleduji různé, hlavně americké, komerční filmy. Naučil jsem se v nich, že život čtyřicátníků, jejichž sféry tvoří popořadě práce v top managementu firmy, manželka s dětmi a milenka, je i přes obsah všech důležitých ingrediencí poměrně prázdný. Proto už vím, že bych v budoucnu nejraději žil na volné noze a bez rodiny a co možná nejvíc transparentně. K čemu bych se naopak nikdy nepřiznal, je to, že bez problémů respektuji hudbu Justina Biebera nebo občas ostře souhlasím s názory Jiřího X. Doležala. A sakra, zrovna jsem se k tomu přiznal. Ale tak co, teď už to mazat nebudu, musel bych pak psát o řádek víc. Docela neveřejné je taky to, že vlastně chovám dost záporný vztah k lidem. Alespoň k jisté části z nich. Honí se za zbytečnostmi, berou věci vážně, bez uměleckého nadhledu a bavit se umí jen v rámci uměle vytvořených, snobských hranic. Při pohledu na ně člověku přijde, že životům už chybí jiskra, něco navíc. Ironií je, že si většina těch lidí myslí, že jsem jedním z nich. To jasně demonstruje, že můj veřejný a tajný život nejsou tak spojitými, jak by mohly. Teď půjdu na facebook napsat status o tom, jak si jdu čistit zuby, ve skutečnosti si je půjdu jen opláchnout ústní vodou a tajně si budu se vším, nad čím není stoprocentní kontrola veřejnosti, což není prakticky nic, hýbe mi to žlučí a stydím se, že jsem člověk. Vlastně je mi to jedno.

6

Počátek (Inception) 2010 recenze Počátek zrežíroval Američan Christopher Nolan, člověk, který je mnohými považován za režijního génia nové generace. Jeho filmografii tvoří úspěšné thrillery jako Memento, Insomnie nebo Dokonalý trik, ale také nová batmanovská tetralogie. Nolanova pověst byla, řekl bych, tím hlavním důvodem, proč se od filmu tolik čekalo. I scénář napsal Nolan. Údajně na něm pracoval 10 let. Prvním obrovským pozitivem filmu je z mého pohledu samotný nápad. Příběh vypráví o muži jménem Dom Cobb (Leonardo DiCaprio), který provozuje z našeho pohledu dost podivnou, v prostředí filmu ale zcela běžnou činnost - „nabourává“ se lidem do jejich snů a krade jim v nich různé myšlenky, které pak využívá ve svůj prospěch. Zdá se to být snadné, dostanete se do spánku určité osoby, váš architekt snů vytvoří myšlenkou prostředí takové, aby ho oběť nerozeznala od skutečnosti, a pak už stačí nějakým způsobem získat chtěnou informaci, například číselnou kombinaci od trezoru. A Cobb je ve svém oboru naprostý profík. Takovéto počínání není zrovna legální a z Cobba je tak psanec a uprchlík. Při jedné z akcí je svým cílem odhalen a tak pro něj i pro jeho tým začíná dosud nepoznané dobrodružství plné akce, napětí a nebezpečí. Hned od samého začátku je Nolan o krok před divákem a celému filmu nechybí neskutečný nadhled, což se mi moc líbí. Pro většinu diváků musí být první desetiminutovka asi dost nepochopitelná, ale není důvod nad tím zoufat. Celá další takřka hodina je totiž chytře věnována právě představování onoho zvláštního světa snů, ve kterém se prakticky celý film odehrává. Tak dlouhé seznamování se s dějem, to může být nuda, ovšem ne v případě Christophera Nolana. V Počátku jsou i ty relativně nejnudnější pasáže servírovány s velkou neobyčejností, díky čemuž dokážou divákovu pozornost udržet na maximu. Hlavním důvodem, proč tomu tak je, je ovšem fakt, že i ty „bezdějovité“ pasáže jsou ve všech ohledech tak neokoukané, že jim zkrátka nelze odolat. Dalším z obrovských plusů je herecké obsazení. Snad každý z herců ve své roli, ať už hlavní či vedlejší, působí tak, jako by byla psána přímo na něj, zejména DiCaprio v roli Cobba dokazuje, jak velkým hercem doopravdy je. Nepřehlédnutelná resp. nepřeslechnutelná je rozhodně také hudba Hanse Zimmera, která se táhne celým filmem, naprosto s ním splývá a je celého celku nepostradatelnou součástí. Rozhodně doporučuji film shlédnout, pokud možno v původním znění.

VČEREJŠÍ NOVINY

Oznámení Město Rokycany Vás zve na slavnostní otevření rozhledny na Kotli dne 10. května 2014 od 13:00 hodin.

Město Rokycany zve občany na setkání s prezidentem České republiky Milošem Zemanem při příležitosti jeho návštěvy Plzeňského kraje v pátek 16. května 2014

Programem bude provázet Petr Jančařík. K poslechu zahraje Second Band. Možnost opékání špekáčků.

od 13:10 hodin na Masarykově náměstí v Rokycanech.

Nápoje zajistí minipivovar U Stočesů.

APETIT FESTIVAL 2014

Obrázek

Svátek všech gurmánů a milovníků dobrého jídla se uskuteční o víkendu 17. a 18. května 2014 v Plzni za OC Plzeň Plaza a je rozhodně nač se těšit. Ochutnávky specialit Vystoupení Zdeňka Pohlreicha a dalších Nabídka TOP 15 restaurací v regionu Prezentace farmářů a vinařů

4

7

9

ZDE JE MÍSTO

3

1

6

4

8 3

7

9 1

5 7

2

6 2

6

8

6

7 1

8

6

7 5

2

5 1

8

6

9

3

2 5

6

7 8

4

PRO VAŠI

2

3

8

6

7

1 3

REKLAMU [email protected]

7