List1
Gotická kultura Gotická kultura k nám pronikala zhruba od 2. poloviny 13. století z Francie, kde v 2. polovině 12. století vznikla. Datujeme ji přibližně až do roku 1470. Nositeli gotické kultury byli obyvatelé měst, kteří užívali nových, dokonalejších nástrojů a zařízení. Bohatí měšťané si stavěli kamenné domy a zřizovali prostory pro provozování obchodu i pro zdokonalenou řemeslnou výrobu. Starší školy při klášterech a farách sloužily od raného středověku hlavně ke vzdělávání kněží. Měšťané začali zakládat školy, kde se jejich děti učily číst, psát a počítat a vzdělávaly se také v latině. Latina byla nejen jazykem církve a učenců, ale také mezinárodní dorozumívací řečí. Do městských škol chodili synové patriciů, obchodníků a bohatších řemeslníků. Chudí žáci, pokud se do školy dostali, byli často živi z milodaru. Nejvyšší vzdělání poskytovaly univerzity. Univerzita, řízená rektorem, měla obvykle 4 fakulty, v jejíchž čele stáli děkani. Kdo úspěšně skončil studie, mohl dosáhnout titulu bakaláře nebo vyšší titul mistra a doktora. Bakaláři většinou vyučovali na městských školách. Po roce 1200 se začaly psát knihy a úřední písemnosti nejen latinsky, ale také v národních jazycích. K nejstarším česky psaným literárním dílům patří rýmovaná kronika Dalimilova, která vznikla brzy po roce 1300. Mnohá literární díla se již nevěnovala pouze náboženské tematice, ale objevily se i satirické knihy, kritizující společnost a byly sestaveny texty k prvním divadelním vystoupením. Pouze bohoslužebným účelům nebyla již určena ani gotická hudba. Měla již také světské účely především zpříjemnit život u panovnických a šlechtických dvorů. Gotický sloh ovlivnil i výzdobu psaných a malovaných knih, písmo, stejně jako střih módních oděvů. Ve výtvarném umění vznikaly plastiky a malby světců umisťované především v kostelech. V zobrazování Kristovy matky - Panny Marie s Ježíškem - vynikli jihočeští řezbáři Mistr vyšebrodský a Mistr třeboňský. Z autorů barevných maleb na dřevěných deskách je nejvýznamnější Mistr Theodorik, dvorní malíř Karla IV. Pro malířství gotiky je příznačná také malba na sklo. Pozadí obrazů je zlacené. Gotické sochařství se vyznačuje především zdobením oltářů. Materiálem bylo dřevo a kámen. Dále se také vyznačuje esovitým prohnutím figur a řasením roucha.
Zvěstování Páně
Bolestná Panna Marie
Narození Páně
Olivová hora
Svatý Kryštof
Page 1
List1 Proti hříšnému životu svých kolegů začali vystupovat i mnozí kněží, kteří chtěli, aby se církev řídila Kristovým učením. Jedním z těchto kněží byl Jan Hus, který byl profesorem na pražské univerzitě, proto měl titul Mistr. Na jeho kázání do Betlémské kaple chodily stovky posluchačů. Při kázáních vyzýval, aby se církev vrátila k tomu, co kdysi dávno hlásal Ježíš Kristus, aby se vzdala majetku a pomáhala všem chudým a trpícím
Jan Hus Na jihu Čech se v roce 1371 narodil v malé vesničce Husinci muž, který změnil nejen Čechy, ale i tehdejší Evropu. Jmenoval se Jan Hus. Žil v chudé rodině, poznal především bídu. Díky svému nadání studoval na pražské univerzitě, stal se nejprve bakalářem a poté mistrem svobodných umění. Byl vysvěcen na kněze a kázal v kapli Betlémské. V té době se spřátelil s Jeronýmem Pražským, jenž vystudoval v Anglii a poznal zde dílo Jana Viklefa. Seznámil se s jeho knihami, v nichž byly kritizovány nepřístojnosti, kterých se dopouštěla církev. Jan Hus počal ve svých kázáních mluvit o církevních zlořádech. „Lidé žijí hříšným životem, porušují svatá přikázání, ale jsou-li bohatí, koupí si odpustky a je jim odpuštěno. Máme dva papeže a oba jen shánějí peníze na válku. Ze svaté víry dělají kramářský obchod. S kněžskými úřady se kšeftuje jako u koňského handlíře. Církev vydělává velké peníze a s prostým lidem nemá nikdo slitování.“ Betlémská kaple byla při všech kázáních plná lidí. Jan Hus jim mluvil z duše. Dokázal pojmenovat věci, nad kterými i oni přemýšleli.
Na venkově, ale hlavně v Praze rostla nespokojenost stále víc. Pražští faráři podali na Husa stížnost. Arcibiskup se snažil celý spor urovnat. Situace v Praze se však stále zhoršovala a v celém českém království rostly nepokoje. Nepomohlo, že Hus byl vykázán z Prahy na venkov. O jeho kázáních pod širým nebem se vyprávělo po celých Čechách. Lidé za ním chodili ze širokého okolí. Do německé Kostnice byl svolán velký církevní sněm, který měl v církevních záležitostech zjednat pořádek. Na něj byl povolán i Mistr Jan Hus. V říjnu roku 1414 se vydal do Kostnice se svými přáteli Petrem z Mladenovic, Janem z Chlumu a Václavem z Dubé. Jakmile dorazili do Kostnice, začal si Jan Hus připravovat svou obhajobu před sněmem. Kostnicí se začaly šířit zvěsti, že se Hus chystá uprchnout. Proto byl zatčen a uvězněn v dominikánském klášteře. Půl roku strávil ve vězení. Nakonec se přece jen slyšení před církevními hodnostáři domohl. Církevní představitelé ho ale neposlouchali, okřikovali ho a spílali mu. Vyzvali ho, aby své názory odvolal. Mistr Jan Hus to odmítl. Proto byl odsouzen k smrti a hned příští den předán světské spravedlnosti a jako kacíř upálen na hranici. Jeho popel byl vhozen do Bodamského jezera, aby po něm na světě nezůstala žádná stopa.
Page 2
List1
Husité kteří si začali říkat husité, a katolíky. Husité hlásali rovnost všech lidí před Bohem a brzký příchod království božího na zemi. Kněze, kteří podle nich žili v hříchu, vyháněli násilím z kostelů a klášterů. K husitství se hlásila část šlechty, měšťanstva, ale nejvíc chudina. V čele pražských husitů stanul kazatel Jan Želivský. Husitští kazatelé se posléze v roce 1419 postavili do čela ozbrojeného boje. Na obranu proti svým odpůrcům začali vytvářet ozbrojené houfy. Kazatel Jan Želivský za pomoci zkušeného bojovníka Jana Žižky z Trocnova a ozbrojených přívrženců zaútočil na Novoměstskou radnici v Praze. Pobili konšely, zvolili novou městskou radu a vojenské velitele – hejtmany. Nedlouho po těchto událostech umírá král Václav IV. Po jeho smrti se husitská revoluce nedala zastavit a postupně zachvátila celé České království. Velký odpor se v zemi zvedl proti nástupci Václava IV., Zikmundovi, takže ten se nemohl ujmout vlády
Jan žižka
Pamětní deska:Jan želivský
Page 3
List1
Vojsko V husitských bitvách se projevilo Žižkovo vojenské umění. Uměl velmi dobře využívat příhodných přírodních podmínek, proto až do své smrti v roce 1424 nebyl v žádné bitvě poražen. Několikrát obrátil na útěk i vojska vedená králem Zikmundem, bojoval také proti některým českým pánům, kteří zůstali katolíky. Rozhodující vojenskou silou se stala husitská bratrstva – táboritské a sirotčí. Utvořila stálá polní vojska, kdykoliv připravená odrazit útok nepřítele. Po smrti Jana Žižky stanul v čele všech táborů Prokop Holý. S jeho nástupem je spojena změna v husitské politice. Kombinoval válečné výpravy do sousedních oblastí (spanilé jízdy) s vyjednáváním s představiteli římské církve, říšskými feudály i Zikmundem Lucemburským. To mělo husitům zajistit mezinárodní uznání a slyšení na koncilu v Basileji. Některé z husitských bitev: březen 1420 – bitva u Sudoměře červenec 1420 – bitva na Vítkově 1424 – bitva u Malešova červen 1426 – bitva u Ústí nad Labem srpen 1427 – bitva u Tachova srpen 1431 – bitva u Domažlic
Husité vítězili, ale dlouhá léta válek doléhala na celou zemi. Vojska pustošila krajinu, husité vypalovali kostely, kláštery a města. Stále citelnější byl nedostatek potravin. Vyjednávání mezi husity a katolickou stranou bohužel ne
Tábor Bezvládí po králově smrti přineslo pustošení klášterů a kostelů. Šlechta se pokoušela dohodnout s Pražany na podmínkách, za nichž by bylo možné přijmout Zikmunda za krále. Jednání ale skončila nezdarem. Šlechtické oddíly poté začaly napadat husitské radikály. Znamením husitů se stal kalich, protože kalich byl symbolem přijímání pod obojí. Vyznavači tohoto typu bohoslužby se začali nazývat kališníci. Všichni husité se na jaře roku 1420 začali dohadovat na společném programu, v němž chtěli představit, jak si přejí napravit církev a celou společnost. Program se nazýval Čtyři artikuly pražské a byl oficiálně zformulován počátkem července roku 1420 v Praze. Čtyři artikuly pražské se staly společným programem všech názorových odnoží husitů. Zahrnovaly za prvé svobodné kázání slova božího, za druhé přijímání pod obojí způsobou, za třetí odnětí majetku a světské moci církvi a za čtvrté potrestání každého pachatele smrtelného hříchu bez ohledu na společenské postavení. Ideály husitů se rychle šířily a k husitům se přidávali chudí i bohatí. Jeden z husitských houfů vybudoval nad řekou Lužnicí na obranu před šlechtickými oddíly opevněné město Tábor. Do něj přicházeli lidé, kteří chtěli žít podle učení Mistra Jana. Při příchodu všichni odevzdávali svůj majetek do velikých kádí na náměstí. Na obranu proti nepřátelům si vytvořili stálé vojsko, do jehož čela se postavil Jan Žižka z Trocnova. Tábor se brzy proměnil v nedobytnou pevnost. Oficiální stránky města Tábor
Nástup Habsburků Po smrti Ludvíka Jagellonského v roce 1526 čeští stavové dlouho zvažovali různé kandidáty na český trůn. I když kandidátů byla celá řada, dali nakonec přednost Ferdinandu I. Habsburskému. Hlavním důvodem bylo válečné nebezpečí ze strany Turků. Stavové si uvědomovali, že je třeba zvolit společnou obranu s dalšími státy. Ferdinand českým stavům slíbil všechno, co žádali. Slíbil zachovat práva stavů, uznat náboženskou
Střední Evropa a naše země v době poděbradské a za vlády Jagellonců Naše země po husitské revoluci - Český stát za Jiřího z Poděbrad
Page 4
List1 1436 - Zikmund Lucemburský českým králem → velmi starý, králem krátce - měl jedinou dceru, ta si vzala Albrechta Habsburského 1437 - nástup Albrechta Habsburského na český trůn ( pouze dva roky - dokonalá čeština ) 1439 - Albrecht umírá → po jeho smrti narozen syn Ladislav (= Pohrobek =) - zemský správce Jiří z Poděbrad Byly vytvořeny Landfrídy (= krajské spolky), které si rozdělili vládu v Čechách. Mezi nejvýznamnější landfrídy patřili jihočeský a východočeský landfríd. (jč - v čele s Oldřichem z Rožmberka; vč - v čele s Hynkem Ptáčkem z Pukštejna).
V roce 1444 se hlavní postavou stal Jiří z Poděbrad, pod jehož vedením vznikla poděbradská jednota. Pokračuje "drobná válka" mezi šlechtou a městy. V říjnu 1448 Jiří z Poděbrad náhle přepadl Prahu a ovládl ji. Prohlásil se za správce země do dospělosti krále, ale katolická šlechta toto neuznala, vytvořila protiváhu v čele s Rožmberky. Vypukla tak válka, ve které zvítězil Jiří z Poděbrad. Roku 1452 ho tedy uznala i katolická šlechta, a tak se stal správcem Čech (gubernátorem).
Roku 1453 se králem stal Ladislav Pohrobek (13), ale zastupuje ho stále Jiří z Poděbrad. Ten usiluje o vytvoření silného státu, usiluje o hospodářský rozkvět země, chtěl posílit královskou autoritu a moc, snažil se omezit moc panstva; obnovil těžbu stříbra (=> hospodářský rozkvět). Roku 1457 však Ladislav Pohrobek (17) náhle zemřel. Ihned byl obviňován Jiří z Poděbrad, že ho nechal otrávit. Jiří byl obviňován až do roku 1985, kdy se zjistilo, že Ladislav Pohrobek zemřel na leukémii. Po Ladislavově smrti nastaly spory o trůn. Bylo zde mnoho kandidátů, mj. Matyáš Korvín nebo Jiří z Poděbrad. Uherská šlechta zvolila Matyáše Korvína, český sněm Jiřího z Poděbrad. Jiří byl lepší než cizí král, protože je zaručeno, že bude chránit české zájmy.
Jiří z Kunštátu a Poděbrad Český král a zástupce Ladislava Pohrobka
Ladislav Pohrobek 'Král uherský a český a vévoda rakouský
Page 5
List1 Jiří z Poděbrad měl podporu kališnické šlechty a měšťanstva. Je nazýván "králem dvojího lidu" (katolíků a kališníků). Jiří byl uznán i papežem za českého krále za slib, že bude bojovat proti kacířství. V tom však byly nejasnosti. Papež totiž považoval kališnictví za kacířství, kdežto Jiří ne. A tak roku 1462 papež zrušil kompaktátu, prohlásil Jiřího za kacíře a dal jej do klatby. Jiří se snaží získat spojence (má obavu před křížovou výpravou), a proto předkládá plán o vytvoření mezinárodní mírové organizace Liga křesťanských panovníků. Tento plán byl spojen s diplomatickou akcí (vysílá poselstvo do zemí západní Evropy v čele s Lvem z Rožmitálu). Písemné zprávy o těchto výpravách podává Václav šašek z Biříkova. Cíle: 1) omezit moc papeže a tím zajistit bezpečnost pro Čechy; 2) spory mezi státy chtěl řešit mírovou cestou; 3) proti tureckému nebezpečí z východu. Tento český plán na OSN se však vyplnit nepodařilo a konflikt s papežem pokračoval. Toho využívá domácí opozice. V roce 1465 katolická šlechta (jč, zč) vytváří tzv. "zelenohorskou jednotu" proti Jiříkovi. V roce 1468 se konala na popud papeže proti Čechám křížová výprava. Vedl ji Matyáš Korvín, který protáhl Moravou a Slezskem, byl však obklíčen u Vilémova a zajat (1469). Jiří však Matyáše propustil za slib, že ho usmíří s papežem (slib nedodržen). Matyáš byl za podpory zelenohorské jednoty v Olomouci prohlášen českým králem. Jiří hledal pomoc v Polsku (za přislíbení českého trůnu polskému rodu Jagellonců). Situace se posléze mění v Jiříkův prospěch, ten však v roce 1471 umírá. Český stát za Jagellonců Polský rod Jagellonců nevládl v Čechách příliš dlouho. Tato etapa českých dějin začíná v roce 1476, kdy český sněm zvolil za krále Vladislava Jagellonského a končí smrtí Ludvíka Jagellonského roku 1526. Vladislav Jagellonský byl slabý panovník, který nastoupil za nepříznivých okolností, kdy Moravu a Slezsko ovládá Matyáš (korunován na českého krále v Jihlavě za podpory papeže). Země koruny české byly tedy rozděleny. V Čechách vládl Vladislav, zatímco na Moravě, ve Slezsku a v Lužici vládl Matyáš. Tito panovníci, vědomi si rozdělení zemí koruny české, tedy uzavřeli dohodu. Zemře-li dříve Matyáš, tak budou jeho země vykoupeny a králem v nich se stane Vladislav. Zemře-li dříve Vladislav, tak se českým králem stane Matyáš bez jakékoliv výplaty. V roce 1490 však zemřel Matyáš, a tak se Vladislav stal nejen králem na Moravě, ve Slezsku a v Lužici, ale rovněž v Uhrách. Všechny země byly tedy spojeny, ale bez výplaty. Vzniklo takto Českouherské soustátí, které zde trvalo až do rozpadu Rakouska-Uherska v roce 1918. Čechy a Uhry byly však jen personální unií (byly spojeny jen osobou panovníka). Vladislav sídlil v Budíně (část dnešního Budapeště - název města vznikl od názvů měst Budín a Pešť, na jejichž území se Budapešť rozprostírá (dnes samozřejmě zabírá mnohem větší území, neboť je dvakrát větší než Praha)), tím dochází ke ztrátě významu Prahy a k úpadku královské moci v Čechách. Za jeho vlády byl postaven v Praze Vladislavský sál. Vladislav byl nazýván "král bene" ("král dobře"). Za jeho vlády posílila moc šlechty a měst, které mezi sebou soupeřila o své postavení. Vladislav byl jen reprezentantem moci, faktickou moc měla šlechta (zemské sněmy). V Čechách byl nejvyšším pánem nejvyšší purkrabí, na Moravě hejtman. Za Vladislavovy vlády byly přijaty dva právní dokumenty. Prvním bylo Vladislavské zřízení zemské z roku 1500, které právně potvrdilo postavení šlechty a byla omezena práva měst (ta měla na sněmu hlas jen tehdy, když se jich to týkalo). V Čechách hrozila občanská válka (města × šlechta). Ta byla však zastavena zprávami z Uher o Dóžově povstání a o selské válce (strach, aby nevypukla i v Čechách). Druhým dokumentem byla Svatováclavská smlouva, která představovala jakýsi kompromis mezi šlechtou a městy. Města již mohla hlasovat na sněmu a šlechta volně podnikat (může městům konkurovat). Page 6
List1 Po smrti Vladislava (1516) na český trůn nastoupil tehdy dvacetiletý Ludvík Jagellonský.
Vladislav Jagellonský
Ludvík Jagellonský
Za jeho vlády bezvládí a rozvrat v zemi vrcholí, nastává hegemonie panstva. V bitvě proti Turkům u Moháče (1526) Ludvík umírá (zabloudil, utopil se v bažině). Památky: · Katedrála svatého Víta v Praze (pol. 14. stol. - 1929) - Čechy · Chrám svaté Barbory v Kutné Hoře (konec 14. stol.) - Čechy · Kostel svatého Bartoloměje v Kolíně (konec 13. stol. - 14. stol.) · Katedrála svatého Bartoloměje v Plzni (konec 14. stol.) - Čechy (není katedrálou v architektonickém, nýbrž v církevně-správním významu) · Bazilika svatého Prokopa v Třebíči (1250) - Morava · Hrad Bezděz (1265-1278) - Čechy · Hrad Bítov (13., přestavěn zač. 14. stol.) - Morava · Staroměstská mostecká věž v Praze (1380) - Čechy · Klášter Porta Coeli v Předklášteří u Tišnova (asi 1230 nebo 1233) - Morava · Kostel svatého Mořice v Olomouci
Objevné plavby Objevné plavby byly podmíněny hospodářskými a kulturními objevy na přelomu 15. a 16. století, dalšími důvody byl: 1) nedostatek drahých kovů (zlato, stříbro) - evropské doly byly již vyčerpány (drahými kovy se platilo za zboží z Orientu) - v neklidných dobách byly ukrývány (poklady) = tezsaurace (hromadění drahých kovů) 2) v Evropě putovaly zvěsti o bohatství neznámých zemí - populárním čtivem se staly cestopisy (Marco Polo: Milión (13/14. stol. do Číny)) - objevovaly se i vymyšlené cestopisy - paradoxem je, že pravdivému cestopisu benátského kupce Marca Pola lidé nevěřili, tento byl dokonce označen za vymyšlený, zatímco cestopisům popisujícím mořské obry, hady a mutace lidí a nejrůznějších zvířat byly považovány za pravdivé 3) invaze Turků narušila obchodní spojení s Orientem (prostřednictvím karavan) - karavany byly napadány, jejich příslušníci pak byli dáváni do otroctví Page 7
List1 4) objevili se lidé, kteří nabízeli financování a organizaci těchto cest = Evropští panovníci - důvody: jak praktické, tak i nadšení - snažili se rozšířil svůj vliv a obnovit obchod s Orientem 5) šířit křesťanství a tím vytlačovat islám 6) obnoven starý antický názor, že svět je kulatý - 1492 navrhl Martin Behaim první glóbus - Toscanelli zdokonalil starověkou mapu (Erathotenes), tato mapa byla též oporou pro Kryštofa Kolumba - stavba lodí - tzv. karavely (stabilní, měly velký nákladní prostor, většinou trojstěžňové) - kompas, zdokonalovaly se astronomické tabulky - objevné plavby pořádali zejména Španělé a Portugalci; v jejich službách pak Italové - v první polovině 15. století probíhala příprava na objevné plavby (Jindřich mořeplavec) - portugal.) - zkoumal západní Afriku - založil námořní učiliště
Page 8
List1
Pozdní gotika se často nazývá také vladislavská podle Vladislava II. Jagellonského (1471-1516), za něhož dosáhla rozkvětu. Zabírá co nejvšeobecněji vzato celé pohusitské období a trvá až do třicátých let 16. století, od roku1492 již souběžně s přicházející renesanci.
Ani ona není jednolitým slohovým projevem. Naopak počátky tohoto údobí nedosahují zdaleka úrovně staveb z doby Václavovi. Husitské války totiž rázem zastvily slibný vývoj lucemburské gotiky, a to nejen v místech bojů, ale i v rožmberských jižních Čechách, vojensky prakticky nedotčených. V poválečných letech a ještě za vlády Jiříka z Poděbrad se čerpá z předhusitského období a až teprve tvorba bývalého bakaláře týnské školy Matěje (Matyáše) Rejska a Benedikta Rejta (Rieda) vytváří v poslední čtvrti 15. století skutečnou pozdní gotiku. Dílo Rejskovo, plné tvarové vynalézavosti, vyhovuje bohatostí a až přeplněností detailu, zejména ornamentiky, především vkusu zbohatlých měšťanů, kdežto královský stavitel Benedikt Rejt svou velkorysou koncepcí, zejména v řešení prostoru a do důsledku domyšlenými krouženými klenbami povznáší českou architekturu opět do čela evropského umění.
Pozdně gotický kostel v Táboře
Page 9
List1 Stárnutí slohu se projevuje v sesychajících se tvarech listů, dalším oblíbeným příbuzným motivem se stávají sukovité pokroucené větve, užívané v nejrůznější funkce, nakonec i místo klenebních žeber, a doprovázejí je plastiky drobného zvířectva, ještěrek, ptáků apod. V této slohové fázi - ač ne poprvé - se také v plastice s oblibou vyskytují neslušné motivy, jako postavičky obracející se obnaženou zadní částí těla k divákovi aj. Datovací pomůckou jsou kromě ostatních běžných znaků (žebra, konzoly, hlavice, kružby) i štíty erbů, nabývajících nesouměrného zprohýbaného a vykrajovaného tvaru kolčích štítků. V rozkvětu pozdní gotiky stojí z kleneb na předním místě klenby kroužené, jejichž žebra se v hybných křivkách splétají a vytvářejí množství samostatně zaklenutých políček. Brzy se objevuje přetínání a přerušování žeber, nebo se sahá k tvrdším složitým hvězdovým a síťovým vzorcům, které ztrácejí konstrukční funkci a stávají se stále více záležitostí zdobnou. Protože v tomto směru již možnosti končí, klenby se jednak vůbec zbavují žeber (od konce 15. století), jednak je zaměňují motivem větví. Od konce 15. století střídá dosavadní žebrovou klenbu klenba sklípková neboli diamantová, ve starší literatuře zvaná též routová, jejíž povrch je plasticky i světelně rozbit množstvím polí s negativním tvarem diamantového řezu.
myslelo, znovuzrození antické kultury, tedy i umění a v jeho rámci také architektury. Kolébkou renesance je Itálie. První generace renesančních architektů však vycházela ještě ze starokřesťanských staveb a z tzv. protorenesance, které myslně pokládala za starořímské. Teprve další umělci studují skutečné antické stavební památky a vyvozují z nich poučení pro vlastní tvorbu, která ovšem není kopírováním ani bezduchým napodobováním římské architektury. Page 10
List1
První stavba čistých renesančních forem, florentský nalezinec Filipa Brunelleschiho, se staví roku 1420, téhož roku, kdy na Vítkově hoře odráží Žižka křižáky. Do českých zemí přichází renesance ještě za rozkvětu pozdní gotiky r. 1492 a asi do r. 1538 ji lze označovat za časnou neboli ranou. Po ní, přibližně do r. 1580, nastupuje vrcholná renesance, a zbytek století a počátek následujícího, až do r. 1620, vyplňuje pozdní renesance, kterou prostupuje manýrismus. Celou tu dobu se však vyskytují gotické prvky různého druhu a povahy, které zčásti přežívají a zčásti se jich užívá úmyslně.
Page 11
List1 Humanismus - společenské hnutí ve 14. - 16. století, které se obracelo k člověku a životu pozemskému. Humanus = lidský. Vycházelo z Itálie, objevuje antickou civilizaci. Propaguje smyslové poznávání. Důležitost vzdělávání. Kritizuje středověká církevní dogmata a dosavadní univerzalismus. Ideálem je člověk tělesně i duševně dokonalý. Vznikají národní jazyky, národy si uvědomují svou identitu. Myšlenky se rychle šíří díky knihtisku (Jan Gutenberg 1450). Tento styl vyhovoval především měšťanstvu, které stále více bohatne a „chce si užít“ pozemského života, ale v Římě jej paradoxně prosazovali třeba i papežové!
Reformace u nás a v evropě Příchod reformismu do Čech je složitý proces, který v českém společenském prostředí vyrůstal z mnoha zřetelů vnitřně odlišných, ale vzájemně se propojujících. Tento proces k nám přišel s opožděním. Vlastní reformní hnutí zde vykvetlo do podoby husitských revolučních bojů. Rodilo se z vlivů vnějších i z příčin vnitřních. Vnější vlivy Vlivy vnější měly dva proudy: * akademické (ideově duchovní) Jednalo se hlavně o vliv učení Johna Wiklefa, které ukazovalo na to, že středověký universalismus je v krizi, přežil se. V podobě svých opravných článků chtěl evropskou duchovní stránku reformovat a poopravit. České země to dlouho prožívaly jako boj nominalismu s realismem – Wiklef byl realista (ideu věcí a jevů považoval za skutečně existující, materiální stránka je pouze odrazem či projevem idey), zatímco pražská univerzita byla pod vlivem nominalismu – ideálnost věcí a jevů reálně nepřijímal, ideálnost označoval pouze za pojmenování. o učení Tomáše Akvinského u nás nacházelo odezvu, přineslo pokus o syntézu rozumu a víry, vědy a náboženství. * praktická kritika poměrů – zbytnění církve, opuštění jejich původně duchovních cílů, rozmařilý život kněží, prodávání odpustků, papežské schisma apod. Potřeby a kritiky domácí Potřeby a kritiky domácí – byla jich celá řada: * nebývale vyhrocený konflikt mezi Českými zeměmi a církví (Jenštejn x Václav IV.) * problémy sociální – chudnutí země v posledních letech vlády Karla IV. a hlavně Václava IV., vytváření úzké sféry fungující a bohatnoucí a široké sféry chudých. * myšlení a filosofie širokých mas venkova a jejich usměrňování, protože podléhaly mytologickým vlivům a zásahům – jejich přístup vyústil v chiriasmus. * záležitosti národnostní – ve větších městech spor mezi Čechy a Němci, židovské etnikum v českých městech situaci spíše komplikovalo. Husovi předchůdci Husovi předchůdci: když došlo k personifikaci té reformě kritické situace v Čechách, na scénu vystupují před Husem jeho předchůdci, kteří situaci reflektují a přicházejí s prvotní zřetelně formulovanou kritikou i východisky jak náboženského typu tak i aplikačního, prakticistního.
Page 12
List1 # linie kritiků – akademická – Konrád Waldhauser (Němec), kazatel – píše německé traktáty, ale efektivita jeho působení byla malá. Matěj z Janova – akademický mistr, který v nápravě věcí středověku zdůrazňoval motlitbu, přijímání (=eucharistii), přikláněl se k přijetí transsubstanciace – trojí podoba Boží, proměňování Božího těla. Vojtěch Raňkůf z Ježova – pražský kanovník, teolog, mecenáš (z jeho prostředků odcházeli každý rok dva chlapci studovat na Sorbonu). Zdůrazňoval roli přijímání. # lidový proud – Jan Milíč z Kroměříže, Tomáš Štítný ze Štítného – spisovatel, nabízel tehdejším lidem praktické poučení do života (jak žít): Knihy šestery o obecných věcech křesťanských, Řeči besední, Řeči sváteční a nedělní. Do roku 1400 se v Čechách vytvářely církevní duchovní okruhy podle místa žití: jihočeský – Tomáš Štítný ze Štítného, Vojtěch z Ježova, někteří Rožmberkové – Jindřich, Jan z Jenštejna.
Šíření reformace v Evropě
Z Německa se reformace šíří do Pobaltí a do Skandinávie. Ve Švédsku se Lutherství stalo státním náboženstvím, jeho myšlenky pronikly i do Dánska, kde také reformace zvítězila, prosadili ji drasticky na Islandu, reformace se šířila i do Uher a českých států, Lutherovy myšlenky pronikly i do Švýcarska (Zürich) – Huldrych Zwingli – kladl důraz na mravnost, padl v bitvě proti katolíkům u města Kappeln (1531). Jeho přívrženci se po jeho smrti dali k Lutherovi nebo k Jeanovi Calvinovi – zakladatel Calvinismu; vytvořil učení o predestinaci – každý má předem určený osud, tvrdil, že člověk už po narození je určen ke spáse či k zatracení, ale všichni musí žít mravně (někteří ale zbytečně, protože stejně budou zatraceni, pěkně zbytečná práce), kladl důraz na lidskou aktivitu a asketický život (nemá se nadužívat majetek – odmítal hazardní hry, tanec (byl považován za nemravný), odmítal hudbu a zpěv (pokud nebyly určeny ke chvále Boha), alkohol se také nesměl pít); vytvořil tým dohlížitelů, kteří hlídali dodržování těchto zásad. Vytvořil nejméně snášenlivý reformní proud. Jeho myšlenky se šířily i do jiných zemí (Nizozemí, Francie (zde si říkali Hugenoti), Anglie (Puritáni), Čechy (zde tyto myšlenky přijala Jednota bratr 1. Ekonomika. Skončil hospodářský růst po období zámořských objevů. Na nich vydělala hlavně západní Evropa, která dokázala prostředky investovat do dalších projektů. Střední vrstvy bohatnou. Roste počet obyvatel – hlavně ve městech. Z měšťanů se stávají podnikatelé a bankéři (Fuggerové, Stroganové). Vznikají burzy. 2. Zemědělství. Upadají drobní rolníci, nestačí konkurovat vznikajícím šlechtickým velkostatkům (větší výnosy, levnější výroba). V Anglii zabírají velkostatkáři rolnickou půdu = ohrazování – pro chov ovcí. Z rolníků – bezzemci, nuceni odejít do měst. Stává se z nich volná pracovní síla, která je nucena nabízet svou práci za mzdu. V západní Evropě se prosadilo střídavé hospodaření, ustájení dobytka, pěstování brambor (záchrana před hladomory), hnojení = intenzivní hospodaření. Východ a střed Evropy zaostává, horší situace hlavně po třicetileté válce. 3. Řemesla. Zdokonalování průmyslové výroby – textilni, hornictví, hutnictví, výroba zbraní, lodí. Vysoké pece už používají uhlí a koks = předpoklad pro průmyslovou revoluci. Staré cechy – přežitek (omezují výrobu, brání se konkurenci, výroba pomalá a drahá). Nové technologie umožnily vznik manufaktur = ruční velkovýroba. Nejprve vznikají tzv. rozptýlené manufaktury – podnikatel dodává suroviny rolníkům (např. len) v okolí k výrobě základního polotovaru (př. plátno) a v manufaktuře se dokončí hotový výrobek (př.oděv, uniforma). Tento proces mohl fungovat i opačně. V manufakturách pracovalo i několik set dělníků. Dále vznikají už první akciové společnosti – př. Východoindická společnost (proniká do Indie s cílem zisků a kolonizace).
Page 13
List1 Výraz manufaktura pochází z latinského manu facere – pracovat rukama. Manufaktury představují tradiční a dominantní tvar kapitalistického hospodaření a k tomuto uskutečnění bylo potřeba mnoho podmínek např: koncentrace individuálního kapitálu, masa dělníků a široký trh pro prodej vyrobených výrobků. Manufaktury byly velké dílny, v nichž docházelo k dělbě práce na dílčí úkony. Pracovali v nich dělníci. Předpokladem vzniku manufaktury byla velká poptávka po určitém druhu zboží a nahromadění prostředků, který její založení umožnil. První manufaktury vznikly ve 14. století ve Flandech a v italské Florencii. Vyrábělo se v nich především sukno. V 16. století byly soukenické manufaktury hojně zakládány v Anglii. Manufaktury byly předstupněm strojové tovární velkovýroby.
Page 14
