Golfová ponížení Marka Ebena

Koupí tohoto časopisu podpoříte

www.muzes.cz

Č a sopis pro t y, kteří se ne v zdáva jí

●

6/ 201 4

● 

Golfová ponížení Marka Ebena strana 22

J e d n o t l i v ý v ý t i s k 3 0  K č / P ř e d p l a t i t e l é 2 0  K č

EDITORIAL

obsah Dobré zprávy

O plátcích daní

Tablet pomocník Ubytování bez bariér Mapa bezbariérovosti Litoměřic Prázdniny nanečisto Dokument o epilepsii

4–5

Olga švestková: Máme obrovské možnosti, ale... str. 8

Anketa

Je ambulantní rehabilitace plnohodnotnou alternativou k pobytovým zařízením?

„Vychovám z mrzáků žebrajících o almuž­ nu plátce daní,“ prohlásil profesor Rudolf Jedlička, když v roce 1913 otevíral na pražském Vyšehradě ústav pro lidi s po­ stižením. Svým slovům dostál. V ústavu zřídil dílny, kde se chovanci učili opraco­ vávat dřevo, šít i další dovednosti. Prostě se snažil, aby muži a ženy, jinak odsouzení k pobytu za ústavními zdmi, dokázali být finančně soběstační. K soběstačnosti a zlepšení zdravotního stavu osob s handicapem samozřejmě po­ máhá i rehabilitace. A protože jde o hodně diskutované téma, věnujeme mu hned několik textů. Vzhledem k trendu omezit pobytová rehabilitační zařízení a zvýšit po­ čet těch ambulantních přinášíme reportáže, které jasně ukazují, že každý extrém – tedy zakázat jedno a upřednostňovat jen to druhé – škodí. A přestože ekonomika hovoří ve prospěch ambulantních zařízení, bylo by špatné jakékoliv jednostranné rozhodnutí. Lze jen doufat, že vše skončí kompromisem. Ono totiž v době, kdy se vlády docela rychle střídají a ministři zdravotnictví mají třeba na rehabilitace v lázních opačné názory (ten minulý tvrdil, že popíjení mine­ rálních vod v klidovém režimu na kolonádě moc nevěří, zatímco ten současný chce české lázně zachraňovat dlouhodobějším pobytem pacientů a změnou indikačního seznamu), je těžké cokoliv předpokládat. Faktem však zůstává, že asi na zahraniční klientelu v lázních spoléhat nelze. A vzhle­ dem k tomu, jak se ve zdravotnictví leckde až neuvěřitelně plýtvá, ani státní pokladna nebude moci českým klientům přispívat víc než doposud. I zde se tedy nabízí ještě rozšířit již fungující kompromis, kdy zdra­ votní pojišťovna proplatí léčebné procedury a pacienti si uhradí ubytování. Lázeňskou rehabilitaci přitom nelze podcenit. Senátorka Daniela Filipiová ve svém sloupku na straně 13 zdůrazňuje, jak je včasná lázeňská rehabilitace důležitá pro pacienty, kteří se pak rychleji vracejí do běžného života. Připomíná zařízení ve Švýcarsku, kde pacient po úrazu páteře, hlavy nebo mozkové příhodě začíná být okamžitě po ošetření v péči rehabilitačních pracovníků. Je mu zde poskytována i psy­ chologická a sociální rehabilitace, která pomáhá k vrácení do života tak, aby se z něj opět stal plátce daní. Když senátorka tento model prezentovala na české politic­ ké scéně, byla označena za asociála, který myslí jen na zisk. Pak že se dějiny opakují!

6

Téma: Rehabilitace

Olga Švestková: Máme obrovské možnosti, ale...  Kladruby: Pobytová rehabilitace žije Borovany: Ambulantní rehabilitace navzdory

Příběh Konta Bariéry

Závodnice na trase do života

8–10 11–13 14–15

16–17

GOLF

Miroslav Lidinský: Letošní rok je přelomový Marek Eben: Handigolf je inspirace pro zdravé

20–21 22

Vaše fotografie

Zrcadlení23

Tip na výlet

Vzhůru za hudbou, filmem či divadlem!

24–25

internet pomáhá

Cestování s handicapem: Nedůvěra se vyplácí

Příběh Konta Bariéry: Závodnice na trase do života str. 16

26–27

internet pomáhá: Cestování s handicapem: Nedůvěra e vyplácí str. 26

Auto-Moto

Zahraniční novinky pro řidiče s postižením

Na cestách

Thajská exotika

Konto Bariéry Melantrichova 5, Praha 1 Úplná čísla o našich projektech

Poradna

Lázně pro osoby s postižením

SENSEN

Senioři se i na jaře velmi rádi baví

28–29

30–32

33

34–35

37

Křížovka o ceny38

Vydává Spolek přátel Konta Bariér y ve spolupráci s Nadací Char ty 77 Šéfredaktor: Jindřich Štěpánek (e-mail:[email protected], mobil: 722 966 233) Redakce: Zdeněk Jirků (e-mail: [email protected]), Štěpán Beneš (e-mail: [email protected]), Radek Musílek (e-mail: [email protected]), Jan Šilpoch (e-mail: [email protected]) Manažerka redakce: Kateřina Uhrová (e-mail: [email protected], mobil: 722 966 510). Korektorka: Martina Čechová Adresa redakce: Melantrichova 5, 110 00 Praha 1 Mobil: 722 966 510. Telefon: 224 242 973 Web: www.muzes.cz. E-mail: [email protected] Redakční rada časopisu Můžeš: MUDr. Alena Dernerová, PhDr. Jiřina Šiklová, CSc., Mgr. Tomáš Cikrt, PhDr. Martin Kovář, PhDr. Jan Pičman, Mgr. Sri Kumar Vishwanathan, Lenka Kohoutová, Mgr. Jan Šesták, MUDr. Jiří Soukup   Nevyžádané příspěvky se nevracejí. Cena jednoho výtisku je 30 Kč, pro předplatitele 20 Kč. Celoroční předplatné 240 Kč. Zvýhodněné dvouleté předplatné 380 Kč. ISSN 1213-8908. Toto číslo vychází v červnu 2014. Vychází za finanční podpory Ministerstva zdravotnictví ČR a Ministerstvo pro místní rozvoj ČR. Art director: Jiří Bušek. Grafická úprava a sazba: Jan Bělovský. Tisk: Grafotechna Print, s. r. o., Lýskova 1594/33, Praha-Stodůlky Rozesílá Postservis Praha, Poděbradská 39, Praha 9 Volný prodej: Česká pošta, s. p. Foto na titulní straně: Jan Šilpoch

Přeji vám inspirativní čtení. 

Na cestách: Thajská exotika



str. 30

Jindřich Štěpánek

můžeš / číslo 6 - 2014

Partneři redakce:

3

DOBRÉ ZPRÁVY

Tablet pomocník

časopis pro t y, kteří se nevzdáva jí

Zajímavé čtení pro hlavu i srdce! Informace, servis.

Čtěte Můžeš na www.muzes.cz Vážení čtenáři, Tablety se stávají velkým pomocníkem při výuce dětí s postižením.  Foto: archiv Diakonie

Mateřská a základní škola speciální Diakonie ČCE Praha 5 získala grant z Evropského sociálního fondu na realizaci projektu Komplexní podpora žáků s těžkým postižením ve speciální škole. Žáci se tak v rámci programu školní družiny a mimoškolních aktivit učí pracovat na iPadech. S jejich pomocí si mohou rozvíjet zrakové a sluchové vnímání, paměť, logické myšlení, grafomotoriku, základy čtení a počítání. Tablet také plní úlohu rozvoje komunikace, slovní zásoby a nahrazuje papírové komunikační tabulky. Škola diakonie se zaměřuje na vzdělávání dětí a žáků s těžkým kombinovaným postižením, tj. se střední, těžkou až hlubokou mentální retardací v kombinaci s tělesným postižením, autismem, smyslovým postižením i více vadami. Proto na základě vstupního testu práce s iPadem byli žáci rozděleni do skupin, pro něž byly vytvořeny jejich individuální vzdělávací plány. Rodiče na základě zkušeností pořizují žákům iPad i domů. Stal se jejich pomocníkem a kamarádem. Mohou na něm hrát i oblíbené společenské hry – oceňují to, že figurky jim nepadají a kostka neutíká, obrázky zvládají obracet pouze dotykem. Vedle využití tabletů ve výuce jsou v rámci projektu realizovány další aktivity, a to zavedení a inovace terapeutických metod – snoezelen, strukturované učení, logopedie, zdravotní tělesná výchova a arteterapie. Více se dočtete na www.skola-stodulky. diakonie.cz 

Ubytování bez bariér Sdružení Život bez bariér se sídlem v Nové Pace nabízí bezbariérové ubytování doplněné o rozšiřující služby. Ubytování je vhodné pro jednotlivce, skupiny i rodiny s dětmi. Poskytuje se v jedno- nebo dvoulůžkových pokojích s plně vybavenou

4

své postřehy a názory nám pište na [email protected] nebo na adresu redakce časopisu Můžeš, Melantrichova 5, 110 00 Praha 1.

zastřešeným pódiem vybaveným ozvučovací technikou. Chráněné dílny dokáží zajistit program, během něhož si lidé vyzkoušejí práci na ručním tkalcovském stavu, výrobu ručního papíru nebo keramiky, a to vše po boku zdravotně postižených zaměstnanců. Novopacko je zároveň ideálním místem pro poznávání Českého ráje, Krkonoš a kulturních památek v Podkrkonoší. Fotografie ubytování najdete na www.zbb.cz/bezbarierove-ubytovani. Kontakt: Centrum bez bariér, Opolského 148, 509 01 Nová Paka, Jitka Fučíková, tel.: 603 434 833, e-mail: [email protected]. 

Mapa bezbariérovosti Litoměřic Po necelých dvou letech mají Litoměřice k dispozici dotisk mapy bezbariérových tras městem, s jejíž pomocí se lidé s omezenou pohyblivostí a na invalidním vozíku mohou co nejpohodlněji dostat na úřad nebo na zajímavá místa. Trasy jsou zakresleny jednoduchým způsobem v barvách semaforu, takže mapa je dostatečně čitelná. Jsou na ní kromě historické části města zmapovány i trasy k nákupním centrům a část Pokratic. Mapka nyní existuje ve třech verzích: tištěná, na internetu www.litomerice.cz/bezbarier, a nově i ve verzi pro mobilní zařízení. Ta umožňuje uživatelům s chytrými telefony a tablety načtení plánu města a jeho následné zobrazení. Mapa je k dispozici zdarma v informačním centru města či v zařízeních sociálních služeb. 

Bezbariérové ubytování v bývalém klášterním areálu skýtá Nová Paka.  Foto: archiv Život bez bariér

kuchyňkou a koupelnou; společné jsou vždy pro dva pokoje. Služby jsou určeny především pro handicapované a seniory, ale Centrum bez bariér ubytuje i zájemce bez postižení. Parkování je zdarma přímo před objektem, stravu lze na přání zajistit v blízké restauraci. Zvířata nejsou v objektu povolena, výjimku mají jen vodicí a asistenční psi.  Návštěvníkům je k dispozici bezbariérová cvičebna s posilovacími a masážními stroji, pingpongovým stolem a kuželníkem. Nechybí ani konferenční sál se salonkem a terasou pro pořádání seminářů, školení a workshopů s kapacitou 50 osob, vybavený konferenční technikou. V centru najdete také keramickou a textilní dílnu pro pořádání rukodělných workshopů či půjčovnu kompenzačních pomůcek a venkovní trampolínu. V areálu můžete dále využít dlážděné venkovní prostranství o rozloze 2000 m2 se

Díky speciální mapě je v Litoměřicích snadnější najít bezbariérová místa.  Foto: archiv

můžeš / číslo 6 - 2014

Z REDAKČNÍ POŠTY

Prázdniny nanečisto

Díky za seznamku

Pravda o sociálním bydlení

Velmi rád bych Vám poděkoval za sezna­ movací inzeráty, Největší problém Česka? které zařazujete Bydlení! na stránky Vašeho časopisu. Díky Vám jsem potkal přítelkyni, se kterou prožívám moc krásné chvíle. Už jsem ani nedoufal, že někdy někoho takového potkám. Jistě jste takhle dali dohromady více lidí, což je moc záslužné. A i kdybychom to byli jen my dva, i tak je to hodně. Samota je totiž těžká a smutná. A dva lidé, kteří se našli, a díky tomu jsou šťastnější, jsou přece pěkný úspěch, ne? Koupí tohoto časopisu podpoříte Konto BARIÉRY

www.muzes.cz

Č A SOPIS PRO T Y, KTEŘÍ SE NE V ZDÁVA JÍ

●

4 / 20 1 4

●

Jednotlivý výtisk 30 Kč / Předplatitelé 20 Kč

říká Sri Kumar Vishwanathan strana 11

M04_2014.indd 1

V areálu škol Jedličkova ústavu a blízkém okolí se 25. června uskuteční Prázdniny nanečisto. Jedná se o zábavní den pro děti a dospělé s handicapem i bez něj. Začátek připadá na 10. hodinu, vstupné se neplatí. Pořadatelem je Sportovní club Jedličkova ústavu Praha, který připravil především řadu soutěžních disciplín vycházejících ze sportů lidí s postižením. K vidění bude ale i ukázka zásahu hasičů nebo mobilní planetárium. Pro nejodvážnější je připraveno slaňování hradeb na vozíku před Táborskou branou, tvořící vstup do historického areálu Vyšehradu. Ačkoliv jde především o zábavu, zároveň celá slavnost nenásilně napomáhá prolínání světa dětí s tělesným postižením a jejich zdravých vrstevníků. Ti dorazí z okolních základních škol. Program kolem 17. hodiny uzavře vystoupení kaskadérské skupiny. 

Dokument o epilepsii Společnost E připravuje časosběrný dokument Život s epilepsií. Bude zachycovat výpovědi lidí postižených epilepsií o tom, jak se jim s touto diagnózou žije. K této příležitosti vznikl spot, který je možné zhlédnout na internetové adrese http://youtu.be/ U80FHiASrv0. Další informace získáte na stránkách Czech Epilepsy Association www. spolecnost-e.cz. 

můžeš / číslo 6 - 2014

Jana Novotná, Praha

3/17/2014 1:17:04 PM

S pozdravy Josef Kratochvíl, Přerov

Nejen slaňování hradeb Vyšehradu nabídnou dětem Prázdniny nanečisto.  Foto: Petr Hrubý

Podepsala bych každé slovo pana Kumara Vishwanathana v jeho článku o problemati­ ce sociálního bydlení. Nikdo sedící v pohodě vlastního domova si nedokáže představit, jaké to je žít na ubytovně či v jiném provizo­ riu. Propadám zoufalství, když přemýšlím o tom, co se situací takových lidí dělat. Obdivuji každého, kdo jim chce pomáhat. Díky, pane Kumare!

Vážený pane Kratochvíle, za vaše štěstí jsme opravdu rádi a těší nás pozitivní role, kterou náš časopis při vašem seznámení sehrál. Nevíme, kolik lidí se naším prostřednictvím seznámilo, ale doufáme, že řada. Bude hez­ ké, když nám napíší i další čtenáři, kterým jsme podobně pomohli. (red)

Slaňování na vozíku Právě jsem si dočetl pochvalný článek o tom, jak parta celebrit a vozíčkářů slaňo­ vala z Nuselského mostu v Praze. Reklamu jste tomu na internetu dělali i Vy. Můžete mi tedy prosím vysvětlit, k čemu jsou takovéto akce dobré? Stojí to určitě hodně peněz, času i energie, která by se dala věnovat něčemu užitečnějšímu. Je řada organizací pomáhajících postiženým, které nemají finanční prostředky na zajištění základních služeb. A tady se skupinka ex­ tremistů předvádí před fotoaparáty. Jakou informaci to má veřejnosti přinést o posti­ žených? Vždyť skoro nikdo z nich na takové věci nemá ani pomyšlení. Jejich běžný život je úplně o něčem jiném. Již řadu let pracuji jako ošetřovatel starých postižených lidí, tak o tom něco vím. František Kučera (dopis byl redakčně upraven a krácen)

Vážený pane Kučero, akce podobného typu mají především přilákat pozornost veřejnos­ ti k problematice lidí s postižením. Média už jsou taková, že si raději všimnou slaňování z mostu než každodenního obyčejného dění. Pořadatelé ukazují, že i na vozíku mají lidé chuť do života a dokážou se pustit s nadšením do odvážných kousků. Jistě část veřejnosti zastává podobný názor jako vy. Ale u jiné části publika vzbuzují podobné akce obdiv k těm, kteří se i přes nepřízeň osudu snaží plnohodnotně žít. (red)

Vážená paní Novotná, nezbývá než souhlasit i s vašimi slovy. Poděkování panu Kumarovi rádi vyřídíme. A na dálku děkujeme i všem neznámým pracovníkům a aktivistům. Snad jednou svůj boj proti sociálnímu vylou­ čení některých lidí vyhrají. (red)

Vylepšete si web Dobrý den, nemám ve zvyku někam psát. Ani do časopi­ sů, to dělám poprvé, ale říkám si, že by Vám to někdo měl říct. Jsem na vozíku a hodně používám internet. Tištěný časopis se mi do­ stane do ruky jen kvůli mamce, která ho kupuje. Vypadá docela dobře, což se ale nedá říct o Vašem webu. Na internetu trávím hodně času, znám různé stránky a ta vaše by mohla být určitě hezčí, protože obsah je zajímavý a přilákal by mladé čtenáře na vozíku jako já. Kdybyste měli zájem, mohu pomoci, zajímám se o web design. Pavel Trsek, Praha Vážený pane Trsku, díky za nabídku i podnětnou připomínku. Náš redakční tým se bude touto otázkou určitě zabývat. Uvědomujeme si rostoucí význam internetu, zejména pro mladou generaci. A máme zájem oslovit čtenáře kaž­ dého věku, proto nebudeme brát takovýto dopis na lehkou váhu. Za další inspirativní podněty budeme rádi. (red)

Své postřehy a názory nám pište na  [email protected] nebo na adresu Redakce časopisu Můžeš, Melantrichova 5 110 00 Praha 1. 

5

ANKETA

časopis pro t y, kteří se nevzdáva jí

MUDr. Hana Liščáková

Prof. MUDr. Jan Pfeiffer, DrSc.

MUDr. Helena Sajdlová

Mgr. et Mgr. Jana Týkalová

vedoucí lékařka Centra pohybové medicíny

Klinika rehabilitačního lékařství 1. LF UK a VFN

ředitelka odboru zdravotních služeb Ministerstva zdravotnictví

ředitelka Centra komplexní péče Dobřichovice

Není! Lůžková rehabilitační zařízení jsou nenahraditelná zejména v první pooperační fázi u pacientů po větších operačních výkonech, ať už plánovaných anebo neplánovaných v důsledku úrazů, polytraumat – dnes nejčastěji autonehody.

Ambulantní rehabilitace není plnohodnotnou alternativou k pobytu v lůžkovém zařízení. Velký počet osob, které procházejí intenzivním rehabilitačním programem (například stavy po akutním ohrožení života či po těžkých chirurgických zákrocích) vyžaduje pravidelný, dobře nastartovaný program koordinované rehabilitace.

Anketní otázka je velmi obecná. Ambulantní či lůžkovou péči je třeba  vždy vztáhnout ke konkrétnímu pacientovi, jeho diagnóze, jeho potřebám a možnostem, dále místní dostupnosti zdravotních služeb a jejich kvalitě.

Ambulantní rehabilitační péče a lůžková rehabilitační péče v pobytových zařízeních, to jsou dvě nezastupitelné alternativy. V České republice existuje široká škála rehabilitační péče a každý typ má své specifické místo. Skvěle se mohou doplňovat, nemohou se však plně zastoupit. Pokud by tento systém rehabilitační péče fungoval a ti správní pacienti by ve správné době byli ve správném zařízení, bylo by to skvělé. Systém ale občas skřípe. Často se v naší ambulantní práci setkáváme s tím, že pobytové zařízení nemá místo pro pacienty, kteří po těžkých úrazech a nemocech potřebují následnou intenzivní rehabilitační péči. Většina pojišťoven pak ale tyto nákladné pacienty nezohledňuje v úhradách našemu zařízení.

Nenahraditelná je u neurologických pacientů. Rehabilitace na lůžkovém oddělení je často také jedinou alternativou pro špatně mobilní seniory, kteří již fyzicky nezvládají docházet ambulantní formou. Pobyt na lůžku je přínosný i u komplikovaných  psychosomaticky nemocných pacientů, kdy vytržení z domácího prostředí a komplexní péče v nemocnici včetně péče psychologické pomůže pacientovi získat náhled na jeho chorobu a uvědomit si, že cesta k vyléčení těla vede přes duši. 

Medicína dělá neuvěřitelné pokroky při záchraně i těžce ohroženého života a prodlužování jeho délky. Aby bylo možno těchto úspěchů skutečně využívat, je nutná dobře organizovaná rehabilitace. V počátečním časovém období se také nazývá vertikální rehabilitace, kterou nelze poskytovat ambulantně. Na vertikální rehabilitaci navazuje další program, který se většinou nazývá horizontální nebo také sociální fáze rehabilitace. U nás se často rehabilitace chápe velice nesprávně jen jako pohybová terapie, případně fyzioterapie. 

Je ambulantní rehabilitace plnohodnotnou alternativou k pobytovým zařízením?

S vědomím výše uvedených skutečností by volba příslušné formy péče měla být společným konsenzem pacienta a jeho ošetřujícího lékaře, který potřebu léčebně rehabilitační péče indikoval. Jedna i druhá forma zdravotní péče má své výhody a nevýhody, v určitých případech mohou být vzájemně ­plnohodnotně zastupitelné, v jiných nikoliv. 

Na druhou stranu jsme jako terapeuti svědky mnoha situací, kdy pacienti zneužívají systém lázeňské péče. Lázně berou jako formu zpestření života a zajímavou dovolenou, dotovanou ze systému zdravotního pojištění. 

DOBRÉ ZPRÁVY Festival pro vozíčkáře. Mezinárodní festival pro lidi na vozíku ve Zlínském kraji by se měl uskutečnit na Velehradě 4. a 5. července. Akce bude součástí již tradičního festivalu Dny lidí dobré vůle, setkání nejen věřících, s pestrým programem a zajímavými aktivitami, který pořádá organizace Maltézská pomoc. Pro vozíčkáře byla účast na této akci dlouho problematická, letos se však organizátor rozhodl akci zpřístupnit a požádal o pomoc charitativní projekt Čtení pomáhá. Mladí čtenáři se teď snaží pro akci získat potřebných 90 tisíc korun. Daneta pomůže. Centrum pro zdravotně postižené Dane-

6

ta v Hradci Králové otevřelo nové centrum pro alternativní a augmentativní komunikaci. Pomáhat má zejména dětem s těžce narušenou komunikační schopností, starat se bude o pacienty ve věku tří až 18 let. Učit se komunikovat v běžném životě budou dětští klienti pomocí knih, iPadů, znaků, komunikátorů a interaktivních tabulí, které pomalu rozšíří jejich slovní zásobu. Po Praze jde teprve o druhé specializované centrum v republice. Postižení rozhýbají ro­ bota. Na Střední průmyslové škole elektrotechnické a Vyšší odborné škole Pardubice vyvíjejí dva žáci 3. ročníku, Jakub

Fibigar a Jan Škoda, v rámci svého školního projektu zajímavé technické řešení zaměřené na rehabilitaci postižených, zejména pohybově handicapovaných dětí a epileptiků. Pomocí pohybového senzoru z herní konzole Kinect se jim podařilo zmapovat body na lidském těle a snímaný pohyb přenášet na model robota přímo v počítači. Ten pak může lékařům naznačit rozsah pohybu, jímž pacient disponuje. Již v červnu bude projekt mladých zapálených programátorů klinicky testovat Fakultní nemocnice v Hradci Králové. Osobní hygiena pro všechny. Senioři a tělesně postižení

z Frýdku-Místku mohou vy­ užívat nově zřízeného Střediska osobní hygieny, sídlícího v domě s pečovatelskou službou v ulici 17. listopadu. Město zařízení zřídilo jednak na poptávku občanů po podobné službě, jednak proto, že mnoho těžce se pohybujících lidí nemá ve svých bytech uzpůsobené koupelny. Středisko je vybavené sprchovým koutem, několika umyvadly, vanou i speciálním zvedákem, služby zde bude zajišťovat Centrum pečovatelské služby Frýdek-Místek. Hodina koupání je zpoplatněna 105 korunami, za 50 korun je možné objednat dovoz i odvoz klienta z bydliště přímo do střediska.  (šb)

můžeš / číslo 6 - 2014

Soutěž o kartu Handy Card! Ve které zemi bylo vynalezeno odpružené kolo pro invalidní vozíky SoftWheel? Odpovědi na tuto otázku zasílejte do 15. června 2014 na adresu redakce: Melantrichova 5, 110 00 Praha 1 nebo na mailovou adresu: [email protected]. Odpovědi označte slovem SOUTĚŽ. Minulou otázku správně zodpověděl Ing. Radomír Kučera, DiS. ze Zlína. Vylosovaný autor správné odpovědi získá kartu Handy Card. Ta přináší velké množství slev, kromě jiného na servis aut a pohonné hmoty.

Předplaťte si časopis Výhodné předplatné na dva roky za 380 Kč! Pokud si předplatíte Můžeš na dva roky, ušetříte proti ročnímu předplatnému 100 Kč a proti volnému prodeji 280 Kč.

Koupí tohoto časopisu podpoříte Konto BARIÉRY

www.muzes.cz

so í u p ča K o h o too ří te to d p po

Je

dn

ot

p is

liv

ý ý v

u

k tis

Č A SOPIS PRO T Y, KTEŘÍ SE NE V ZDÁVA JÍ

30

kč

ř / P

e

l dp

at

ite

lé

20

kč

5 /2014

●

●

Když se člověk umí radovat... strana 18

●

ww

w.m

uz

es.c

Ča

z

so

pi

20

14

í

n íže on á pbena v o lf E Go arka M

s

pr

o

ty

,

e kt

se

ří

v ne

zd

áv

aj

í

●

6/

SO

PI

w.m

uz

es.c

z

N By ejvět dl ší ří Viská S ení pro ! hw ri K b na

11

S

PR

O

TY

an um ath ar an

, K T

EŘ

Í S E

NE

VZ

DÁ

VA

JÍ

●

4/

20

lém

14 ●

Če

Je

Ko to u p í ča h o to p o so p K o d p o is u B A n to ří te R IÉ RY ot liv ý

dn

sk

vý

tis

k

a?

30

Kč

/ P ř

ed

pl

at

ite

lé

20

Kč

2

a2

n stra

M0

4_2

014

:21

.ind

d

roční předplatné za 240 Kč

ČA

stra

1

4

PM

4:28

/201

5/18

M05_2014.indd 1

Objednávám předplatné časopisu Můžeš

ww

Jednotlivý výtisk 30 Kč / Předplatitelé 20 Kč

JMÉNO a příjmení:

4/11/2014 8:12:13 PM

ulice: d

číslo popisné: 3/17

/201

1

4

.ind

název organizace:

1:17

:04

014

6_2

M0

PSČ:

PM

město:

dvouleté předplatné za 380 Kč Forma úhrady:

složenkou

převodem (uveďte jméno a celou adresu)

fakturou

telefon:

Vyplněný objednávkový kupon zašlete na adresu: Redakce časopisu MŮŽEŠ, Melantrichova 5, 110 00 Praha 1

Proč si předplatit časopis Můžeš: 1. Přispějete tím na Konto Bariéry. 2. Ušetříte, při předplatném na dva roky je to 280 Kč. 3. Můžete vyhrát MP3 přehrávač a kartu Handy Card.

Chcete roční př -li změnit n edplatné a dvoulet  zvýhodněné é, konta ktujt bezplatn ou linku e České p o 800 300 šty  302

Téma: Rehabilitace ■ Pohled na rehabilitaci se musí změnit. ■ Čas je nejdůležitější. ■ Měla by vzniknout síť včasných a regionálních rehabilitačních lůžkových zařízení.

Olga Švestková:

Máme obrovské možnosti, ale… 8

můžeš / číslo 6 - 2014

č a sop i s p r o t y , k t e ř í s e n e v zd á v a j í

Umíme nejen zachránit život, ale v mnoha případech navrátit plně, nebo alespoň část dřívějších schopností. To je obrovská změna proti dřívějšku. Text: Zdeněk Jirků Foto: Jan Šilpoch

Co vlastně dnes je a co není rehabilitace? Víte, odpověď je třeba hledat v určité národní tradici. U nás rehabilitace vlastně vznikla v lázních. A toto chápání do značné míry trvá dodnes, takže obecně tím myslíváme fyzioterapii, fyzikální léčbu a další postupy. Ale třeba v Anglii vznikla tato disciplína z hygieny a epidemiologie; oni chtěli vědět, kolik mají lidí s disabilitou. Používám tento název proto, že lépe vystihuje problém – u slova postižení nevíme přesně, zda je člověk nemocný nebo zdravý, kdežto disabilita je složení ze dvou slov: able = schopný a předpony dis = různě, takže jde o „postižení od minima do maxima,“ tedy různé. Jedná se o fyzické, psychické, intelektuální, smyslové, ale i sociální funkce člověka. Rehabilitace = „hability“ jsou schopnosti a „re“ je návrat. Takže se snažíme o původní funkční stav před úrazem, nemocí anebo – v případě postižených od narození – nové získání alespoň některých schopností důležitých pro současný i budoucí život, a proto se u dětí používá termín habilitace. A co rehabilitace není? Jednoduše řečeno odstraňování příznaků různých obtíží a bolístek bez omezení funkce člověka. To jsou např. různá cvičení a protahování, když bolí od dlouhého sezení záda. Tím nepodceňuji pohyb a veškeré zdravé aktivity, ale o rehabilitaci nejde, jen o její část, a to je fyzioterapie. Jenomže ve společnosti se nám to nějak popletlo. A vámi zmíněná tradice jako by hlásala, že náš zdravotnický systém musí zajistit i ten obyčejný tělocvik… Náš zdravotnický systém – přes všechny obtíže – umí a dělá mnohem víc! Máme např. 44 iktových center, tedy míst, kde je připravena velmi dobrá zdravotní péče a včasná rehabilitace pro pacienty s mozkovou příhodou. Umíme nejen zachránit život, ale v mnoha případech navrátit plně, nebo alespoň část dřívějších schopností. To je obrovská změna proti dřívějšku. Vlastně všechny klinické obory potřebují dnes účinnou rehabilitaci pacienta, ovšem musí pro to být skutečně profesionální podmínky. To platí pro onkologické pacienty, závažná onemocnění ledvin, stavy po úrazech atd. Např. v Německu je zákon, který jasně říká, že předpokladem pro různé dávky občanům s disabilitou je absolvování rehabilitace. Ukazuje se totiž, že alespoň částečný návrat schopností naráží jen na jednu bariéru – čas. Když jsem mluvila o mozkových příhodách, první fáze léčení zachraňuje život na pracovišti se zařízením za desítky milionů, další fáze se ale příliš často odehrává v léčebně dlouhodobě nemocných, kde člověk leží, kouká do zdi a jeho mozek velmi rychle ztrácí šanci k obnově svých schopností.

�

Olga Švestková se stále věnuje i ambulanci, tedy bezprostřednímu kontaktu s pacienty.

můžeš / číslo 6 - 2014

9

Téma: Rehabilitace

musíme umět včas využít plasticitu � Tedy mozku a pracovat s ním. Včas a tak dlouho,

a vyzkoušet pomůcky, posoudit jeho schopnosti v aktivitách denního života apod.

dokud se pacient zlepšuje. Například těžká poranění mozku jsou nejčastější příčinou nejen úmrtí, ale i trvalé invalidity mladých mužů. Rehabilitace může trvat i dva roky. Ale výsledky jsou pozoruhodné!

Dá se vůbec zlepšení takového stavu změřit? Jistě. Ale musí se používat jednotná metodika. O to se nyní snažíme. Vhodným zázemím pro včasnou a účinnou rehabilitaci jsou velké nemocnice. Potřebujete spoustu klinických odborníků. A zhruba po třech měsících nemohou přejít do léčebny dlouhodobě nemocných, ale musíme pokračovat v menším, odborně připraveném zařízení, a to jsou regionální lůžková rehabilitační zařízení, která v České republice vznikají. Takové regionální rehabilitační pracoviš­ tě pak umí dokončit dobrou práci nemocnice a výsledky jsou nakonec velmi přesně měřitelné, ale hlavně viditelné pro samotného pacienta a jeho okolí, které také může účinně spolupracovat. Počítáte do tohoto okolí také např. úřad práce, sociální odbory a další, které se musí postarat, až se člověk po rehabili­ taci vrátí domů? Bez této spolupráce můžeme výsledky rehabilitace i ztratit. Musí se upravit byt, naučit využívání nejrůznějších pomůcek, individuálně indikovat dlouhodobé sociální dávky a podpory, zvážit případné vhodné pracovní uplatnění atd. A tady není zdaleka všechno vyřešeno – člověk potřebuje další, často dlouhodobou ambulantní rehabilitaci, ale jak a za co se tam dopraví? Už od roku 1999 se připravuje zákon o rehabilitaci, který by měl do naší praxe plně promítnout příslušnou úmluvu OSN o právech lidí s disabilitou, která je součástí i našeho právního řádu. Tedy když končí naše práce, měli bychom právě my, kteří jsme s pacientem prožili celé měsíce, posoudit, jaké skutečné sociální služby, jakou materiální i další podporu, jaké změny v bydlení a práci bude potřebovat. Žádná sociální pracovnice nemůže, při veškeré úctě, objektivně posoudit potřeby jedince pro sociální, pedagogickou i pracovní rehabilitaci, toto je možné posoudit

info Kdo je doc. MUDr. Olga Švestková, Ph.D. Přednostka Kliniky rehabilitačního lékařství 1. lékařské fakulty UK a VFN v Praze. Členka mnoha mezinárodních odborných společností. Přednáší na prestižních světových fórech a působí i jako oponent mezinárodních vědeckých studií. Aktivně pomáhá i neziskovým organizacím v ČR.

jen v interprofesním rehabilitačním týmu (lékař, fyzioterapeut, ergoterapeut, klinický psycholog, klinický logoped, speciální pedagog, sociální pracovnice, event. logoped, nutriční terapeut a další). Sociální pracovník má jediný nástroj, a to je komunikace s člověkem s disabilitou, nemůže ho vyšetřit

U nás rehabilitace vlastně vznikla v lázních. A toto chápání do značné míry trvá dodnes, takže obecně tím myslíváme fyzioterapii, fyzikální léčbu a další postupy. 10

Mluvíte o mnoha odborných i materiál­ ních předpokladech. A naše zdravot­ nictví a celý systém stále naříkají nad nedostatkem peněz. Obhájíte si takové změny? Docela dobře. Příspěvek na péči pobírají skoro všichni senioři nad osmdesát let. Udělali jsme průzkum na pražských Vinohradech u více než dvou set takových příjemců. Zjištění jsou jednoznačná – odstraňte v jejich bytech prahy, dejte jim chodítka a další pomůcky a služby a obejdou se bez institucionální péče. V Německu mají dobré propočty ještě z dob marky. Pět let dobré komplexní rehabilitace zajistilo z jedné marky promyšlených investic do rehabilitace patnáct marek úspor. Už proto, že je třeba mnohem méně velkých ústavů s dlouhodobou péčí. A my jsme právě v počtu lůžek na obyvatele v léčebnách, ústavech a dalších zařízeních na prvním místě v Evropě. U nás máme ve zdravotnictví velký nedostatek ergoterapeutů, kteří provádějí funkční diagnostiku a trénink aktivit denního života s indikací pomůcek a evaluaci bytu a návrh bezbariérových změn, aby se člověk ze zdravotního systému mohl dostat domů a nežít v rezidenčních zařízeních zdravotnického nebo sociálního typu. Je to už docela obehraná písnička – peníze na zdravotnictví jsou úplně jiné než peníze na sociální systém a jedny neumějí nahradit druhé, tyto systémy nejsou u nás propojené. Ale člověk je jen jeden a měl by být v centru pozornosti obou systémů, které se musí vzájemně doplňovat. Řekla byste dokonce, že dobrá kvalifiko­ vaná rehabilitace je – promiňte to slovo – zisková? Samozřejmě. Moderní medicína umí léčit i dříve beznadějné diagnózy. Ovšem mezi vyléčením a návratem do co nejlepšího osobního a pracovního života je obrovský prostor pro kvalifikovanou rehabilitaci, kterou nenahradíte. Třeba u těžkých případů potřebujete na jednoho pacienta denně jednoho až dva fyzioterapeuty v tandemu s ergoterapeutem, protože tato vysoce odborná rehabilitace je fyzicky náročná pro personál, ale pracuje s cílem obnovy funkcí pacienta nebo zmírnění následku onemocnění či úrazu. Vyhnete se tak budoucím měsícům a rokům bezmocného člověka v léčebně dlouhodobě nemocných. Do rezidenčního zařízení by se měl dostat jen pacient/klient, který není schopen ani s využitím pomůcek a sociálních služeb žít doma. Nakonec zcela jistě veřejné prostředky ušetříte. A ještě k začátku našeho rozhovoru – lázně jsou jistě příjemné a obyvatelé naší země je mají rádi. Nic proti tomu. Jenomže opravdová rehabilitace se ve vířivce, v bahně a na promenádním koncertu opravdu dělat nedá. Ale stále u nás jsou lázně, které provádějí rehabilitaci, ne jen wellness. 

můžeš / číslo 6 - 2014

SLOUPEK Lii Vašíčkové

č a sop i s p r o t y , k t e ř í s e n e v zd á v a j í

■ Ambulantní péče nemůže zcela a ve všem nahradit pobytovou. ■ Kladruby se stávají centrem robotické rehabilitace. ■ Vedle intenzity rehabilitace pomáhá i společenství lidí.

Rehabilitace nepočká Rehabilitace je naprosto úžasný obor. Postihuje každou oblast života člověka, dotýká se všech oborů medicíny, kde se vyskytuje pacient. Jejím cílem je hledat cesty a pracovat tak, aby se minima­ lizovaly nebo kompenzovaly následky nemoci, úrazu nebo vrozeného pro­ blému. A to nejen v oblasti fyzické, ale i psychické, pracovní a sociální. I když většina z nás zná jen práci s fyziotera­ peutem či ergoterapeutem, elektroléčbu, zábaly (parafín, rašelina), vodoléčbu, popřípadě posilování, rozsah rehabilita­ ce je mnohem širší. Základním principem je včasný začátek. Pokud se narodí miminko, u něhož ne všechno dobře funguje, existují poradny pro rizikové novorozence a s rehabilitací by se mělo začít hned, jak jsou kompen­ zovány život ohrožující patologie. Pokud dojde ke spinálnímu (páteře a míchy) nebo kraniocerebrálnímu (hlavy a moz­ ku) traumatu, rehabilitace začíná již prvním dnem ihned na oddělení ARO. U získaných onemocnění je třeba začít s vhodnou rehabilitací ihned, jakmile je onemocnění diagnostikováno. Každá fáze nemoci či stavu vyžaduje rozdílný přístup i postupy. Jedno je však společné bez ohledu na to, zda disabilita je fyzická, psychická, senzorická nebo smíšená: kvalifikovaný odborný přístup ke konkrétní problematice a dlouhodo­ bost. Nelze spoléhat ve všem na zdravotnictví či sociální služby. Jsou období, kdy je rehabilitace intenzivní na lůžku, ať to je v nemocnici, rehabilitačním ústavu, lázních atd., a období, kdy je rehabilitace ambulantní jednou, dvakrát, možná někdy i třikrát týdně. Ale týden má sedm dnů a je třeba na sobě pracovat po všech­ ny dny, nejen když někam dojedeme. Člověk je od přírody většinou tvor trošku lenošný, i když jsou samozřejmě výjimky. Všichni potřebujeme nějaký pohyb a aktivitu. Vidím ve svém okolí lidi s velmi těžkým postižením, ale řada z nich spolu s rodinnými příslušníky pravidelně denně doma rehabilituje, někteří i dvoufázově. Udělali rodinnou poradu, stanovili si priority a hledali řešení; uzpůsobili svůj časový harmonogram, někdy jej změní, ale rehabilitují pravidelně. Přeji nám všem, chodícím i sedícím, ať si vždy dokážeme nalézt čas a procvičit své tělo i duši.  Autorka je lékařka, členka rady Konta Bariéry.

můžeš / číslo 6 - 2014

Kladruby: Pobytová rehabilitace žije

Kladruby se díky využití nejnovějších technologií stávají unikátním centrem robotické rehabilitace. Text: RADEK MUSÍLEK Foto: JAN ŠILPOCH

Č

eské lázeňství rádi označujeme za domácí stříbro. Poslední léta ale ukazují, že hodnota toho pokladu poněkud poklesla. Přinejmenším v některých případech. Nejedny lázně se ocitly v ekonomicky tíživé situaci, několikery dokonce zkrachovaly. Příčiny lze hledat v nastavení indikačních seznamů, v úhradových vyhláškách atd. Nebo také ve změně medicínských možností, v přirozeném vývoji oboru lázeňství a v neschopnosti managementu na vývoj pružně reagovat.

Situace se stále vyvíjí a těžko předjímat další vývoj, do něhož zasahují i politické změny ve vedení státu. Nedá se pobytová léčba nahradit ambulantní? Pro někoho tato otázka představuje odbornou diskusi o efektivitě terapeutických postupů, pro druhého jde jen o snahu šetřit na pacientech a snižování zdravotních standardů v této zemi.

Věhlasné Kladruby De iure je rozdíl mezi lázněmi a rehabilitačním zařízením například v délce pobytu. Z pohledu konkrétních terapií pacienta s tělesným postižením je to však prakticky jedno. Chcete-li zlepšit svůj zdravotní stav

� 11

Téma: Rehabilitace Lokomat umožňuje pacientům opětovné postavení na nohy, což prospívá celému tělu včetně mozku.

Chcete-li zlepšit svůj zdravotní stav intenzivním cvičením, pramálo v danou chvíli přemýšlíte o tom, jestli jste zrovna v lázních nebo v rehabilitačním zařízení. cvičením, pramálo v danou � intenzivním chvíli přemýšlíte o tom, jestli jste zrovna

v lázních nebo v rehabilitačním zařízení. Vypravili jsme se proto do Rehabilitačního ústavu Kladruby u Vlašimi, abychom zjistili, zda je pobytová rehabilitace ambulantní péčí nahraditelná. Zdejší ústav patří k vyhlášeným pobytovým zařízením a funguje už od roku 1947. Jeho zřizovatelem je ministerstvo zdravotnictví. Disponují zde 250 lůžky, z toho 40 funguje jako spinální rehabilitační jednotka a 40 slouží osobám po poškození mozku. Zbytek je určen pro opakované pobyty a lehčí indikace. Kromě komplexní intenzivní rehabilitace Kladruby nabízejí také pět klinických psychologů, tři logopedy a so­ ciální pracovníky. Navíc se zde konají různé doplňkové volnočasové aktivity. Ředitelem RÚ Kladruby je Josef Hendrych, který si nedovede představit, že by ambulantní Ředitel Josef Hendrych je na rehabilitační ústav, který řídí, právem hrdý.

12

péče nahradila tu jejich. Někdy může ambulance stačit, jindy následně doplní jinou léčbu, ale o úplném a všeobecném nahrazení pobytů prý nelze uvažovat. „Jedinečnost našeho zařízení spočívá v komplexnosti, rozsahu a intenzitě. Pacienty u nás čeká dril v podobě osmi až devíti procedur denně, ale díky tomu máme také odpovídající výsledky.“ Za těmi stojí 310 zaměstnanců, jejichž rukama projdou na dva tisíce lidí ročně. Délka pobytu je individuální podle potřeby, ale průměrně se pohybuje okolo čtyřiceti pěti dní. „Pacient je u nás středem vesmíru,“ dodává Josef Hendrych a nádavkem připomíná heslo kladrubského rehabilitačního ústavu: „Naším cílem je pomáhat, vaším bojovat!“

Průkopnické centrum Vedle intenzity rehabilitace je nepopiratelnou devízou pobytového zařízení koncentrace odborníků pod jednou střechou. Jejich dlouhodobá spolupráce a zkušenosti se stovkami pacientů nejrůznějších diagnóz skýtají nemalý potenciál. Zázemí rehabilitačního ústavu poskytuje možnost rozvoje unikátních projektů a vzdělávacích programů. Právě Kladruby jsou toho hezkým příkladem. „Chceme se stát centrem robotické rehabilitace a zároveň školicím centrem léčby pacientů po poškození mozku,“ říká Josef Hendrych. „V Česku postihne poškození mozku až devadesát tisíc lidí ročně. Neexistuje přitom jednotný systém péče. My už čtyři roky financujeme pilotní projekt, ve kterém se školil personál, a to i v zahraničí. Vybrali jsme ty nejlepší světové metody a nyní jako první v historii budeme zdravotním pojišťovnám garantovat výsledky terapií. Pokud nedosáhneme stanoveného zlepšení, úhrada za léčbu pacienta bude nižší.“ Doslova jako ze science fiction pak vypadají některé robotické pomůcky, které zde úspěšně zavedli mezi rehabilitační metody. Jednou z nich je Lokomat, který pacienta udržuje ve stoji díky speciálnímu závěsnému zařízení, a postižený má na dolních končetinách připevněny počítačem řízené ortézy. Snad ještě fantastičtěji působí Eksoskeleton. Je v České republice první svého druhu. Jak název napovídá, jedná se o jakousi přídavnou robotickou kostru, která umožňuje ochrnutým pacientům chůzi, protože násobí i zbytkovou lidskou sílu. RÚ Kladruby získal

můžeš / číslo 6 - 2014

č a sop i s p r o t y , k t e ř í s e n e v zd á v a j í

SLOUPEK Daniely Filipiové

Co je (a)sociální

Jakub Pětioký je zkušeným fyzioterapeutem, který své poznatky čerpal i při práci v zahraničí.

tuto původně vojenskou technologii díky spolupráci s Nadačním fondem REGI BASE. U zrodu fondu stál nadpraporčík Jiří „REGI“ Schams, který roku 2008 ochrnul po těžkém zranění v Afghánistánu. Přístroj bude nyní sloužit především pacientům z řad bezpečnostních a záchranných složek, ale bude k dispozici i ostatním, kteří pobývají v Kladrubech. Bohaté zkušenosti s novými metodami rehabilitace má fyzioterapeut Jakub Pětioký. „Soustředíme se na funkčně orientovanou rehabilitaci. Ustupujeme od léčby patologie a snažíme se dosáhnout cílů, které jsou pro pacienta v životě důležité. Využíváme neuroplasticitu mozku. Ten i po poškození hledá nové strategie, jak splnit úkol. Funkce postižené končetiny se dá například zlepšit omezením hybnosti té zdravé, která má tendenci přebírat její úlohu. Je to podobný princip jako u okluzoru na brýlích, kdy zdravé oko zakryjete, aby se to slabé víc snažilo,“ vysvětluje Jakub Pětioký. Stimuly přitom musejí být intenzivní a časté, což nelze ambulantně navodit. Důležité je také stanovení priorit.

Ambulance možná stačí na rekondici, ale nikoliv na změnu či zlepšení funkce.

Nejen rehabilitace Pobyt v Kladrubech nebo podobném zařízení má i neocenitelný sociální rozměr. Nehledě na odbornou péči je důležité i to, že se zde potkávají lidé s podobným osudem. Úspěchy zkušených pacientů mohou být motivací pro nováčky. „Snažíme se ubytovávat na pokojích tak, aby dvojici tvořil člověk s těžším a člověk s lehčím handicapem. Podněcujeme tak vzájemnou kooperaci,“ vysvětluje ředitel. Pacienti se zde také věnují sportům, které jim pomáhají udržovat kondici a přátelské vztahy s dalšími lidmi. Nezáleží přitom, jestli jde o bocciu, florbal nebo třeba handbike. Ostatně Kladrubské sportovní hry se staly pojmem a svou premiérou v dubnu 1948 předběhly i hry v anglickém Stoke Mandeville. Ty jsou přitom neoficiálně považovány za počátek paralympionismu. A není bez zajímavosti, že tehdy v Británii stála u zrodu soutěží skupina válečných veteránů rehabilitujících v nemocnici. Tedy rovněž v pobytovém zařízení. 

Někdy může ambulance stačit, jindy následně doplní jinou léčbu, ale o úplném a všeobecném nahrazení pobytů prý nelze uvažovat. můžeš / číslo 6 - 2014

Rehabilitace je po následcích či projevech nemoci nebo po úrazu alfou a omegou co nejkvalitnějšího návratu do každodenního běžného života. Nejdůležitější je pocho­ pitelně rehabilitace, která je aplikována bezprostředně po stabilizaci pacienta. Uvědomme si, že u mnohých pacientů je pobyt na nemocničním lůžku často i mnohaměsíční. Následná rehabilitace, a slovo následná myslím doslova, tedy přímý převoz pacienta z nemocnice do lázeňského zařízení, je nezbytná. Bohužel realita je mnohdy jiná. Pacient je velmi často po špičkovém lékařském ošetření a rehabilitaci ještě ve zdravotnickém zařízení propuštěn domů, kde s občasným docházením na ambulantní rehabilitaci čeká na intenzivní rehabilitaci i týdny, ne-li měsíce. Samozřejmě, že po pobytu v lázních musí následovat i udržovací péče. U někoho může stačit ambulantní péče, některé dia­ gnózy však vyžadují pravidelný, většinou každoroční pobyt v lázních. Před lety bohužel neprošel Parlamentem ČR zákon o zdravotních službách, který toto uzákoňoval. Nebyla v té době (řekněme) politická vůle. Ale to zde rozebírat nechci. Před lety jsem se setkala se švýcarským projektem Nottwill, komplexním paraple­ gickým centrem – www.nottwill.ch. Toto centrum je dosud zcela ojedinělé. Jeho výjimečnost spočívá v tom, že do tohoto zdravotnického zařízení je pacient převe­ zen ihned po úrazu páteře nebo hlavy či po mozkové příhodě, na místě je ošetřen z hlediska odborné lékařské péče, a co je nejdůležitější, je od prvního dne pobytu i rehabilitován. Na místě jsou i další odborníci, kteří zajišťují péči při komplikacích – například urologických nebo kožních. Pacientovi je poskytována i psychologická a sociální rehabilitace, která má dopomoci k navrá­ cení do života tak, aby se z něj stal opět plátce daní. Když jsem tuto větu řekla před lety prvně, byla jsem označena za asociála, který myslí jen na zisk, a ne na blaho pacienta. Když se ale nad tím zamyslíte, zjistíte, že je naopak velmi sociální. Zna­ mená, že pacient je v rámci možností opět navrácen do běžného života, a to v takové míře, že může opět pracovat, byť mnohdy s omezeními. A co více si mohou jak pa­ cient, tak společnost přát? Škoda, že proti tomuto projektu, který se tady snažila prosadit česko-švýcarská lékařka, byli mnozí zástupci odborné lékařské společnosti. Pro mě postoj zcela nepochopitelný.  Autorka je senátorka.

13

Téma: Rehabilitace ■ Některé pacienty musejí ambulantní rehabilitace odmítat. ■ Pomoci mohou specializovaná pracoviště se službami pro veřejnost. ■ Důležité jsou samozřejmě odbornost a kvalita služeb.

Borovany: Ambulantní rehabilitace navzdory

Některá ambulantní zařízení nejsou připravena pečovat o lidi, kteří potřebují péči dlouhodobě.

Text: Štěpán Beneš Foto: Jan Šilpoch

A

byste se dostali do Regeneračního a rehabilitačního centra v jihočeských Borovanech, je třeba se napoprvé zeptat někoho z místních. Nenápadnou odbočku směrem k továrnímu areálu, na jejímž konci centrum leží, totiž s největší pravděpodobností minete. Samo regenerační a rehabilitační centrum je však překvapivě moderní ambulantní zařízení. Sjíždějí se sem cvičit lidé ze širokého okolí včetně nedaleké Třeboně a 20 kilometrů vzdálených Českých Budějovic.

14

Moderně zrekonstruovaná budova jako by ani nepatřila k postaršímu areálu továrny, k němuž je přilepena. Hned za bezbariérovým nájezdem a proskleným portálem nás uvítá stejně moderní interiér. Ve spodním patře je hned několik perfektně vybavených cvičebních místností i moderní vodoléčba, v patře je podobných prostor ukryto ještě několik a spolu s nimi také malá tělocvična.

Hlavně odbornost Kdo by však čekal za tímto moderním zařízením kousek od lázní Třeboň evropské peníze nebo dobrotivou ruku státu, spletl by se. Zásluhu na tom, jak to tu dnes vypadá, má především odhodlání jeho ředitelky

Ludmily Brůhové. V areálu, který kdysi hostil závodní lékaře místní fabriky, začínala v roce 1998 úplně sama. Vybavena znalostí místních poměrů a zkušenostmi z českobudějovického centra Arpida si tu otevřela malou rehabilitační praxi. V roce 2004 však tovární areál změnil majitele a zbývaly jen dvě možnosti. Buď vybudovanou praxi zavřít, nebo budovu koupit. Paní Brůhová si vybrala to druhé. Dnes pracuje v Regeneračním a rehabilitačním centru Borovany 14 terapeutů. Úhrady od pojišťoven však stačí uživit sotva polovinu. U vrátnice, kde pacienti čekají, až na ně přijde řada, je ale okolo poledne uprostřed týdne plno. Sjíždějí se sem lidé ze širokého okolí, a vozíčkáři si tuhle nenápad-

můžeš / číslo 6 - 2014

č a sop i s p r o t y , k t e ř í s e n e v zd á v a j í místo dlouhodobých pobytů mnohdy nastupuje cílená a pravidelná ambulantní péče.

Udržet ambulantní rehabilitaci je nesmírně důležité i za cenu toho, že se z odborných pracovišť po večerech stávají fitcentra. Ambulantní i pobytová rehabilitace se musí doplňovat, tvrdí ředitelka Ludmila Brůhová.

nou budovu, ukrytou v malém městečku na jihu Čech, doporučují už při pobytu v rehabilitačním ústavu. Jeden z důvodů tohoto rozporu se ukáže záhy. Receptem na přežití tu je zvyšování odbornosti, všichni zaměstnanci se snaží pravidelně vzdělávat a rozvíjejí své schopnosti, jak jen situace dovolí. Na vzdělávací kurzy pro všechny sice nejsou prostředky, ale když se někdo dozví něco nového, na interním setkání se to snaží naučit své kolegy. Umějí tu například DNS, metodu dynamické neuromuskulární stabilizace, kterou prosazuje i vyhlášené pražské Centrum pohybové medicíny profesora Pavla Koláře. „Zařízení, kde poslední odbornou přípravou zaměstnanců byly základy na vysoké škole, mohou těžko čekat zájem pacientů. Není se ani čemu divit, že se jim tolik nedaří,“ míní paní ředitelka, která zároveň vyučuje rehabilitaci v Českých Budějovicích. Funguje to dobře: pacientům tu dokážou pomoci, a ti sem neváhají jezdit třeba i přes to, že jiné rehabilitační zařízení mají mnohem blíž. Významný příjem do rozpočtu ale tvoří i komerční služby pro veřejnost: masáže, lymfodrenáže, magneto- i elektroterapie, laserterapie a vodoléčba. „Dnes je na takový příjem pozitivní doba, lidé zjišťují, že se

můžeš / číslo 6 - 2014

vyplatí se o sebe starat. Zatímco před lety byl reálný podíl na příjmech z podobných služeb někde okolo deseti procent, dnes tvoří komerční služby až 40 procent našich příjmů,“ vypočítává ředitelka. Kvůli službám pro širokou veřejnost tu sice museli prodloužit pracovní dobu až do večerních hodin, ale stojí to za to.

Nepřerušit kruh Udržet ambulantní rehabilitaci je nesmírně důležité i za cenu toho, že se z odborných pracovišť po večerech stávají fitcentra. Jejich místo v systému je podle Ludmily Brůhové nezastupitelné. „Nelze udělat tlustou čáru a říci: teď nahradíme lázeňství a dlouhodobé rehabilitační pobyty ambulantní rehabilitací a naopak. Jsou to dvě složky, které se mají a musejí vzájemně doplňovat. Rehabilitace přece není jen o rozhýbání poraněného kotníku, je to velký soubor nejen fyzických, ale i psychosociálních dílků, a musí fungovat dlouhodobě. Jednoduše řečeno: rehabilitace má vracet lidi do života, pomáhat jim k získání samostatnosti a důvěry v sebe sama. Týdenním pobytem jednou za rok, byť sebeintenzivnějším, něčeho takového dosáhnete jen stěží,“ tvrdí.

Právě skupiny pacientů, kteří potřebují rehabilitovat dlouhodobě, typicky lidé po úrazu páteře nebo po mozkových příhodách, patří v našem zdravotním systému mezi nejohroženější. Týdny strávené v lázních nebo v pobytovém zařízení jsou sice v prvním sledu nenahraditelné, pokud ale není kondice v mezidobí udržována ambulantně, efekt se velmi rychle vytrácí. Lázně i jiné dlouhodobější pobyty přitom pojišťovny hradí spíše s klesající ochotou. Lidé pak logicky raději rovnou volí ambulantní péči, kde ale zase často scházejí kapacity i odbornost personálu. „Dojíždí k nám například několik vozíčkářů, které jinde úplně odmítli s tím, že na ně nejsou připraveni. Málokteré ambulantní zařízení je ochotné přijmout pacienty, kteří potřebují dlouhodobě cvičit,“ ilustruje ředitelka situaci v kraji. S tím souhlasí i mladá vozíčkářka Jitka, která do Borovan dojíždí cvičit dvakrát týdně. „Jezdívala jsem třikrát nebo čtyřikrát do roka na týdenní rehabilitační pobyt, to ale samozřejmě nestačí, potřebuji cvičit pravidelně. V Českých Budějovicích, kde bydlím, mi nedokázali nabídnout ani dostatečnou četnost, ani odbornost. Ta je tady bezkonkurenční,“ pochvaluje si mladá vozíčkářka. Situace podle ní rozhodně není ideální. Na ambulantní rehabilitaci jí úhrady od pojišťovny stačí, na pobytové, kde byla hrazena pouze hodina práce denně, samozřejmě ne. Jak změnit status quo, netuší ani sama ředitelka. „Pojišťovny mají omezený balík peněz, se kterým pracují, a jeho efektivní rozdělování není tak jednoduché. Já ale věřím, že se časem něco změní k lepšímu – hlavně pro pacienty,“ doufá Ludmila Brůhová. Na velké úvahy o tom, co by mohlo být, čas nemá. Stará se hlavně o to, aby její zařízení vydrželo v provozu. Přes deset let zkušeností i příběhy lidí, kterým dokázala pomoci, ji přesvědčují, že se rozhodla správně.  Více na www.muzes.cz

15

Příběh Konta BARIÉRY ■ Úraz páteře zavinil nešťastný pád z kola. ■ Už krátce po úraze se vrátila do práce i do svého domu. ■ Bez sportu si svůj život neumí představit.

Závodnice na trase do života Schody? Není problém!

Text: Štěpán Beneš Foto: Jan Šilpoch

V

 životě jedenatřicetileté Hanky Horálkové hrál a dodnes hraje významnou roli sport. Během našeho rozhovoru se mě několikrát s veselým úsměvem sobě vlastním snaží přesvědčit, že její sportovní ambice jsou pouze rekreační. Výsledky z jejích cyklis­ tických závodů, které při pečlivém hledání najdete na internetu, však naznačují, že jde přece jen o něco málo víc než o víkendové vyjížďky do přírody. Hanka také od dětství tancovala, dnes aktivně plave, jezdí na běžkách a pokukuje po triatlonu. Nejvíce však do jejího života promluvilo už zmíněné kolo. Možná více, než by si sama přála. Hanka se narodila a dodnes žije ve Slaném, malém městečku blízko Prahy. Vystudovala tu základní školu i gymnázium, po maturitě se jí však otevřela příležitost v blízkém hlavním městě. Začala pracovat jako asistentka v advokátní kanceláři a ve volném čase sportovala. Vášní se pro ni stalo hlavně horské kolo. Původně záliba, ke které ji přivedl partner, se brzy proměnila i v účast v českých cyklistických soutěžích. Toho osudného dne roku 2011 však Hanka žádný závod nejela. Značenou turistickou

16

Doktorka v Kladrubech mi stále říkala, abych si žádný drahý vozík nekupovala, že to rozchodím. Tak mám ještě pořád tenhle vrak. trasu na Kokořínsku, stezku, která se rozkládá několik kilometrů od její chaty, moc dobře znala už z dřívějška. Měla dva týdny nové kolo, jela hlavně pro radost a nebyl žádný důvod riskovat. Před nebezpečným úsekem, kde si Hanka nebyla jistá, zastavila a rozhodla se z kola slézt. Noha zaseknutá v pedálu a shoda několika dalších nešťastných náhod ale vyústily v pád do desetimet­ rové propasti a tříštivou zlomeninu obratle s poškozením míchy.

Po pádu do rokle následoval životní kolotoč. Spinální jednotku vystřídala rehabilitace v Kladrubech. Hanka přemýšlela, co bude dál. S diagnózou paraplegie (ochrnutí dolních končetin) se ale s vervou sobě vlastní smířila poměrně rychle a začala hned hledat cesty zpět do života. Překážek k běžné samostatnosti bylo několik, tou nejpalčivější se ihned stala doprava. Do zaměstnání Hanka před úrazem dojížděla denně ze Slaného, auto tedy měla. Bylo ale malé a přepravovat se v něm i s invalidním vozíkem se bez pomoci druhých ukázalo jako nemožné. Skoro celý rok trvalo, než bylo nové auto, kam už se vozík bez problémů vejde, upraveno ručním řízením a dalšími nezbytnostmi. Dnes Hanka pomoc nepotřebuje a dopraví se sama, kamkoli je potřeba. Štěstí měla mladá vozíčkářka i ve vstřícném zaměstnavateli. Advokátní kancelář, ve které před úrazem pracovala, přislíbila, že se na své pracovní místo může vrátit. Vyřešit však bylo nutné přístup do kanceláře sídlící v historické budově uprostřed Prahy. Majitel domu už tak vstřícný nebyl a žádné větší stavební úpravy pro překonání schodů nedovolil. Vyjednat se nakonec podařilo alespoň pevnou plošinu, do které Hance kaž­dé

můžeš / číslo 6 - 2014

č a sop i s p r o t y , k t e ř í s e n e v zd á v a j í

Štěstí měla mladá vozíčkářka ve vstřícném zaměstnavateli. Advokátní kancelář, ve které před úrazem pracovala, přislíbila, že se na své pracovní místo může vrátit.

Kolo ve všech svých podobách je neoddělitelnou součástí Hančina života. Sportovní ambici naplňuje dnes v týmu Černých koní.

ráno pomáhá vrátný. Dnes je to naštěstí jediná překážka. Kolegové ji přijali zpět bez jakýchkoli řečí, firma jí dokonce zařídila i vyhrazené parkovací místo přímo v ulici, a tak to má Hanka z auta do práce jen přes jeden přechod. Vstříc jí vyšla firma i nabídkou volnější pracovní doby. Čím déle si s Hankou povídáme, tím více se ukazuje, že si jako aktivní mladá žena, zvyklá zatnout zuby, ze svého postižení vrásky nedělá. V kavárně jedním pohybem přeskočí do pohodlného křesla a se smíchem ukazuje na svůj mechanický vozík, který proti dnešní konkurenci jeví již notné známky stáří a neobratnosti. „Doktorka v Kladrubech mi stále říkala, abych si žádný drahý vozík nekupovala, že to rozchodím. Tak mám ještě pořád tenhle vrak,“ směje se. Druhý, ještě horší, má prý doma ve Slaném. Žije v řadovém domku a do patra vedou schody, které denně překonává, jak sama říká, po zadnici. Na jednom vozíku k nim přijede, v patře pak usedá na druhý, který kdysi koupila repasovaný za pár tisíc korun. Každé ráno absolvuje stejnou cestu dolů. Na moji poznámku, že zapomenout v patře něco důležitého před odchodem do práce může být pěkně fyzicky náročné a krajně frustrující, jen vesele pokrčí rameny, jako bych mluvil o problému, nad nímž se dá mávnout rukou. Sama ale dodá, že ideální to není, a s přítelem, který s ní už osmým rokem žije, přemýšlejí, jak bydlení dále řešit. Jako u jakéhokoli jiného mladého páru jsou i zde hlavní překážkou peníze.

s handicapem cíleně věnuje. Dnes trénuje každý týden ve skupině sportovních plavců a několikrát do roka se úspěšně účastní plaveckých závodů. Uvidíme ji plavat na letních paralympijských hrách v Rio de Janeiru za dva roky? „Na to už jsem asi moc stará,“ žertuje s nadhledem jedenatřicetiletá sportovkyně. Ke kolu se Hanka také vrátila, aktivně jezdí na handbiku, speciálním kole s ručním pohonem. První jízdu si vyzkoušela už krátce po úrazu, od návratu k cyklistice ji ale odradila pořizovací cena speciálního kola.

Sportem do života Stejně jako před úrazem je i dnes Hančiným koníčkem hlavně sport. Vrátila se k němu už při pobytu v Kladrubech. Ve zdejším bazénu začala s plaváním a později se dostala pod křídla organizace Kontakt bB, která se plavcům

můžeš / číslo 6 - 2014

Životem proplouvá s vrozeným optimismem. A stejně jako na kole je doma i v plaveckém bazénu.

„Byla jsem v šoku. Běžné kolo nestojí obvykle ani dvacet tisíc, a když chcete skutečně profesionální stroj z lehkých materiálů a nejnovějších technologií, dostanete jej klidně za třicet až čtyřicet tisíc. Handbike naproti tomu stojí přes sto tisíc – a rozhodně není z kosmických materiálů. Zařekla jsem se, že si ho v životě nekoupím,“ vypráví pohoršeně. Láska k cyklistice však byla silnější, a po roce, kdy si handbike pouze půjčovala, si ho přece jen koupila. S nezbytnou částkou jí pomohlo i Konto Bariéry a dnes můžete Hanku znovu potkat na cyklistických závodech. S týmem Černých koní se pere o výsledky na silnici i v terénu. Konto Bariéry podpořilo Hanku ve sportovních aktivitách i podruhé. Na charitativním turnaji v golfovém resortu Beřovice u jejího rodného města Slaný zdejší golfisté vybrali na pořízení speciálních sáněk s připojenými běžkařskými lyžemi. Díky tomu může Hanka sportovat i v zimě: do sáněk snadno usedne a pohánějíc se zkrácenými hůlkami se vydá do krajiny. „Je to nesmírně hezký sport, hlavní ale je, že se můžu aktivně hýbat i přes zimu, což je pro vozíčkáře spíše utlumenější období,“ pochvaluje si Hanka zkušenosti z běžkařské stopy. Sportu by se chtěla do budoucna věnovat i profesionálně jako trenérka. Bakalářský titul v oboru management sportu a trenérství, který získala už před úrazem na Univerzitě Palackého v Olomouci, si teď doplňuje na magisterském stupni. A jako by toho nebylo už tak dost, pokukuje Hanka i po paratriatlonu, což je obdoba triatlonu pro handicapované. „Velmi by mě to bavilo, bohužel to v Česku prakticky nikdo netrénuje a nejsou vhodné podmínky. Mám tedy zatím smůlu,“ stěžuje si. Se smíchem však dodává, že pokud mezitím příliš zestárne, existují naštěstí sporty, kde věk nehraje takovou roli. Třeba rozvíjející se handigolf. 

17

Umělci Konta BARIÉRY ■ Malířem chtěl být už od dětství. ■ Rád vzpomíná na dobrodružné roky v Paříži. ■ Dodnes aktivně šermuje.

Josef Mžyk:

Francouzi vám nic nedarují Text: Štěpán Beneš Foto: Jan Šilpoch

V životopisech umělců nacházíme často civilní profese, od kterých se ke kumštu dostávají až postupem času. Jaká byla vaše cesta? Moje cesta byla přímější, protože se vždycky opírala o takové ty klasické znaky toho, co pro mě, už když jsem byl malé dítě a pak dále v celém životě, znamenalo umění a malířství. Byl jsem obyčejný školáček a v padesátých letech bylo všechno takové jednodušší. Byly pastelky, tužka, akvarelové barvy a papír (směje se). Později jsem začal malovat barvami na plátno, a to vlastně dělám dodnes. Neumím si představit, co z modernějších postupů by mě zaujalo. Ale rád všechnu tu dnešní pestrost vnímám. Ostatně i proto se rád účastním Aukčního salonu výtvarníků Konta Bariéry. Kromě toho, že chci být přítomen kdekoli, kde mohu smysluplně pomoci, je to pro mě také šance vidět okolo sebe tu paletu, s jakou tvoří ostatní, střet tradičního a nového. Kde se ale zrodila ta touha být malířem? Ve škole mě bavily vlastně jen dva předměty: malování a tělocvik (směje se). Sport mi vydržel celý život a malování postupně uzrávalo. Třeba i tím, že jsem ve svém ještě raném životě narazil například na Rembrand­ ta. Také jsem četl příběh Mánesa. Ztotožnil jsem se s ním natolik, že jsem chtěl být jako Mánes. Co jste tedy dělal dál, abyste Mánesova vzoru následoval?

18

Zelený interiér, ofset-litografie, 2009 Ateliér, serigrafie, 2006

Končila osmá třída a já jsem chtěl jít na výtvarnou školu. V Praze jsem napoprvé nepochodil, a tak jsem se stal písmomalířem. Napodruhé mi to už vyšlo, dostal jsem se do Uherského Hradiště. Tahle škola pro mě pak byla opravdovým malým rájem, moc rád na to období vzpomínám.

a říkal: „Já vám žehnám, a to znamená, že spolu musíte být už navždycky.“ A skutečně nám to vydrželo. Jak vidíte okolo sebe, moje žena se často objevuje i na mých obrazech (se smíchem ukazuje na několik pláten při stěnách, na kterých je v kompozici zpodobně­ no odhalené ženské tělo).

Proč? Poznal jsem tam svou ženu, jí bylo tenkrát 15 a mně 17 (směje se). Ona později přestoupila na studium kunsthistorie, přestože byla vynikající kreslířka a malířka. Má takovou povahu, zkrátka když jsem to dělal já, tak to nemohla dělat ona. Já jsem za ní například začal chodit do kurzů šermu, a protože jsem postupně začal šermovat i já, ona přestala. Když jsme o řadu let později brali ve Vatikánu, žehnal nám Pavel VI.

Říkal jste, že sport vám vydržel celý ži­ vot. Šermujete tedy ještě dnes? Ano, stále, dělám šavli jako disciplínu. A z mé ženy je skutečně významná historička umění. Já na vás ale vím, že vedle své ženy cho­ váte obrovskou lásku i k Paříži a Francii obecně. Jak to vzniklo? Francie je místo, na kterém jsem byl ne­ opakovatelně závislým. Poprvé jsem se tam

můžeš / číslo 6 - 2014

č a sop i s p r o t y , k t e ř í s e n e v zd á v a j í

Nejste-li na ten šrumec připraveni, Paříž vás doslova semele. dostal na studijní pobyt, francouzská vláda tenkrát vypisovala místa pro zahraniční zájemce. Dva roky to ale vypadalo, že nikam nepojedu. Až jeden můj známý z akademie zašel na Svaz českých výtvarných umělců a zeptal se: Jak to, že ten Mžyk ještě nemůže vyjet do té Paříže? Tajemník se zamyslel a pravil, dodnes si to pamatuji: (napodobí vážnou úřední řeč) „Soudruh Mžyk je ve vysokém stadiu připravenosti“ (směje se). Nicméně ledy se tím pohnuly a ze šuplíku jsem se dostal na stůl, ze stolu pak do Francie. Psal se rok 1981. Jaké to je studovat na francouzské vý­ tvarné akademii? V Paříži byla akademie obrovská, mnoho ateliérů, malířských, sochařských, restaurátorských. Každý z těch ateliérů měl navíc jiné vedení i jiný výtvarný projev. Neustále tam také probíhaly celkem ostré výměny názorů na to, co vlastně je umění. Visely tam třeba obrazy velkých salonních malířů z 19. století, a když jste procházel okolo, všiml jste si, že jsou probodány, prořezány. To byla demonstrace názorů umělecké mládeže, která to cítila jinak.

můžeš / číslo 6 - 2014

To zní jako pěkně divoké prostředí. Do­ kázal jste se v něm prosadit? Za mého pobytu vznikla řada kreseb i samostatná výstava. Během dalších let jsem pak vystavoval po celé Francii, dokázal jsem i něco prodat. Jednoduché to ale nebylo. O umělecké Francii sice převládají velmi romantické představy, je to ale ve skutečnosti velmi tvrdé prostředí. Pařížané i Francouzi obecně jsou poměrně nevnímaví k lidskému utrpení a strádání. Kdo tam chce uspět, musí žít nesmírně skromným životem. Ne každý to vydrží; vzpomínám si třeba na japonské studenty, kteří tam byli se mnou a doslova se zhroutili. Francouzi vás nepodpoří, pokud nejste z velké země, která se s nimi může měřit. Nejste-li na ten šrumec připraveni, Paříž vás doslova semele. Nemá ale umělec tvrdý chleba všude? Francie je specifická. Je romantická, ale zároveň velmi tvrdá a dobrodružná. Kdybych ale měl volit, kde budu žít, Paříž by byla jasná volba. To místo má nesmírné kouzlo a přes všechny okolnosti, dobré i zlé, je to pořád místo, kde to stojí za to vydržet.  Delší varianta rozhovoru na www.muzes.cz

info Kdo je Josef Mžyk Narodil se v r. 1944 ve Vídni. Malíř, kreslíř, grafik a ilustrátor, zaměřený na syntézu prvků klasické moderny s prvky pop-artu. Absolvent Akademie výtvarných umění v Praze a École des Beaux-Art v Paříži. Věnuje se především malbě, je účastníkem stovek výstav doma i v zahraničí, se zastoupením ve sbírkách po celém světě. Držitel Masarykovy ceny za malbu, udělovanou Českou akademií věd. Manželka, doc. PhDr. Marie Mžyková, CSc., je významná historička umění, vydavatelka a šéfredaktorka časopisu Cour d´honneur (hrady, zámky, paláce). Její specializací je francouzské umění a malířství 19. století. Dcera Alice je historička umění, působila jako kulturní atašé Českého velvyslanectví ve Švýcarsku, jako konzulka v Německu a diplomatka v Bruselu. Dcera Klára je sochařka a malířka, Josef Mžyk s ní opakovaně vystavoval.


Konto Bariéry připravuje 12. aukční salon výtvarníků. Aukce proběhne v prosinci 2014 v pražském Veletržním paláci a výtěžek půjde na podporu vzdělávání studentů se zdravotním postižením. Katalog starších uměleckých děl, která lze ještě koupit, na www.kontobariery.cz

19

Golf ■ V Česku už pravidelně hraje zhruba osmdesát golfistů s postižením. ■ Letos bude jedenáct turnajů, na kterých si zahrají zdraví hráči s handigolfisty. ■ Tréninková střediska jsou po celé republice.

Miroslav Lidinský:

Letošní rok je přelomový Text: Jindřich Štěpánek Foto: Jan Šilpoch

Za čtyři roky, kdy v Česku hrají lidé s postižením golf, získali handigolfisté několik titulů mistrů Evropy, uspořádali skvěle hodnocené mezinárodní turnaje a jejich řady se rok od roku rozrůstají. Jak tohle období hodnotíte z pozice pre­ zidenta České golfové asociace handica­ povaných golfistů? Jde o velké kroky kupředu, což je dáno i tím, že jsme začínali od bodu nula. Jsme stále na polovině cesty. K největším úspěchům bezesporu patří, že do projektu Golf bez bariér se už sdružilo dvacet šest golfových subjektů. Spolupracuje s námi spousta trenérů, máme mezi handicapovanými sportovci dobré jméno. Hodně zájemců o golf se nám proto už ozývá samo. Letos jsme uvedli v život nové projekty, a tak pořádáme pro lidi s postižením například dny otevřených dveří a začali jsme spolupracovat se školami, do Na paragolferu, který koupilo Konto Bariéry pro golfisty s postižením, trénuje v pražských Hodkovičkách i kromě jiných Pavel Bambousek. Paragolfer využije i na několika turnajích.

kterých chodí kromě zdravých dětí i děti s postižením. Můžete být konkrétní? Je to třeba Speciální škola Olgy Havlové v Janských Lázních. V nedalekém golfovém resortu Mladé Buky zřizujeme tréninkové centrum, které by mělo být vybaveno i paragolferem. Uspořádáme tu den otevřených dveří pro zdravé i handicapované děti. Podobně tomu bude na Hluboké a v Třeboni. Třeboňské školy projevily tak velký zájem, že se zde během dvou dnů objeví postupně 1450 dětí. Pomáhat nám proto budou i cvičitelé z Golfové akademie Tomáše Slavíčka. Letošní rok bude tedy do jisté míry velkým posunem kupředu. Kolik uspořá­ dáte turnajů? Jedenáct. Golfová šňůra je otevřena i zahraničním handigolfistům, například v Alfrédově a Darovanském dvoře spolupracujeme s hráči z Německa. Turnaje pořádáme od května až do konce října a vyvrcholí mistrov-

stvím republiky na Hluboké. Turnaje jsou otevřeny i zrakově a sluchově postiženým. Mohou se na tyto turnaje přihlásit i zdra­ ví golfisté? Ano, koncipujeme hru tak, aby ve čtyřčlenném flightu startovali jak handicapovaní, tak zdraví hráči. Aby se tam potkávali přátelé, podporovatelé, zkrátka všichni, kteří mají rádi golf. Velmi dobrou odezvu měly i tři ročníky mezinárodního turnaje, které jste pořá­ dali v Darovanském dvoře u Rokycan. Bude letos čtvrtý? Ano, 15. a 16. června. Bude ale jen pro držitele tzv. medical passu, což je zdravotní průkaz European Disabled Golf Association, který v případě odpovídající herní výkonnosti opravňuje ke startu na mezinárodních turnajích. Očekáváme zhruba stovku hráčů. Kolik lidí s postižením v Česku vlastně hraje golf? Nelze to přesně spočítat, protože našimi tréninkovými centry po celé republice procházejí zájemci, kteří si golf vyzkoušejí, ale nemůžeme je brát jako aktivní členy. Výkonnostních hráčů máme kolem padesáti, a s těmi, kteří hrají pravidelně, ale nejsou registrováni, je to zhruba osmdesát. Které golfové resorty s vámi spolupra­ cují? Každý resort spolupracuje trochu jinak. Jsou resorty, které jsou perfektně logisticky připraveny na příchod handicapovaného golfisty. Jsou ale i resorty, například tréninkové centrum v Hodkovičkách, kde již handigolfisté pravidelně trénují. Darovanský dvůr je zase příkladem toho, jak se dokážou postarat o nováčka, který zde postupně začne trénovat, a dotáhne to až do handigolfové reprezentace. Takže paragolfer, který koupilo Konto Bariéry a půjčilo ho vaší asociaci, je vytížený? Dovolím si tvrdit, že celou zimu na něm zájemci trénovali prakticky obden. Kromě toho jsme ho využívali na akce, na nichž jsme prezentovali handigolf po celé republice. Zkrátka pomáhá golfistům při tréninku i na turnajích a získává další zájemce. Kde jsou tréninková centra handigolfis­ tů? V pražských Hodkovičkách, kde je i paragolfer zapůjčený Kontem Bariéry, dále v Českých Budějovicích, Darovanském dvoře, Mladých Bukách, na Zbraslavi, v Nové Americe, Sokolově, Pyšelích a v Předboji nedaleko Prahy.

20

můžeš / číslo 6 - 2014

č a sop i s p r o t y , k t e ř í s e n e v zd á v a j í Miroslav Lidinský je prvním českým zdravotně postiženým golfistou, který se zapsal do historie evropského golfu.

info Co je co Handicap – číslo vyjadřující výkonnost hráče. Čím nižší, tím lepší. U profesionálů se HCP již neuvádí. Číslo vyjadřuje, kolik ran nad normu (par hřiště) by měl hráč potřebovat k odehrání kola. U nás je to počáteční HCP 54. Handigolf – relativně nový termín pro hru golfistů s postižením. Paragolfer – speciální elektrický vozík, který paraplegika dokáže postavit, a umožní mu tak odpálit míček. Flight – skupina hráčů při hře, maximálně čtyři Odpaliště – místo, odkud hráči hrají první ránu k jamce. Bugy – vozík, na kterém golfisté po hřišti jezdí a vozí své vybavení. Green fee – poplatek za hru.

info Kdo je Miroslav Lidinský Prezident České golfové asociace handicapovaných. V roce 2007 jako člen speciální vojenské jednotky, která byla vyslána do Afghánistánu, byl při střetu s vojáky Talibanu těžce raněn. V Ústřední vojenské nemocnici pak dva roky bojovali lékaři o záchranu jeho levé nohy. Přesto mu ji nakonec museli pod kolenem amputovat. Pak ale v rehabilitačním zařízení Slapy zkusil odpalovat golfové míčky a zjistil, že golf je ideální sport pro lidi s nejrůznějšími druhy postižení. Dnes je prvním českým zdravotně postiženým golfistou, který se zapsal do historie evropského golfu – počtvrté za sebou se stal vítězem evropské tour handigolfistů ve své kategorii.

můžeš / číslo 6 - 2014

Kdo český handigolf finančně podporuje? Mezi dárce, mezi něž patří i Konto Bariéry, ještě vloni patřil Sport Invest Group. Letos jsme dostali drobnou dotaci ze státního rozpočtu, ale ta nestačí ani na to, aby reprezentace vyjela na jeden zahraniční turnaj. Takže česká handigolfová reprezentace jezdí na mezinárodní turnaje za své? Ano, přesně tak. A kdo financuje dny otevřených dveří? Místní sponzoři? Na Hluboké nám vyšel vstříc Golf klub Hluboká a převzal veškerou finanční zodpovědnost. V Třeboni dají Technické služby k dispozici mobilní WC, lázně Aurora zajistí pitný režim pro děti a ubytování pro trenéry handigolfu – ti budou trénovat zdarma –, město uvolní finance na propagaci. Česká golfová asociace handicapovaných golfistů letos založila chráněnou dílnu. Proč?

Vzhledem k objemu našich aktivit nebylo možné, abychom vše dělali jen na úkor svých zaměstnání a z vlastních úspor. A protože nechceme a nemůžeme být závislí na státních zdrojích, rozhodli jsme se ubírat cestou, kdy si dokážeme na handigolf a akce s ním spojené vydělat sami. Vytvořili jsme proto čtyři pracovní místa pro handicapované sportovce. Zajišťují již zmíněné akce a propagují golf lidí s postižením. Jsou to regionální koordinátoři. Dokážeme tak nabídnout zájemcům například zprostředkování Dnů otevřených dveří pro jejich firmy nebo Dny na golfu, což jsou akce plné zábavy pro rodiny či zaměstnance firem, dokážeme zorganizovat zájemcům golfové turnaje. Jak vaše chráněná dílna prosperuje? V tuto chvíli jsme v hledáčku tří velkých klientů. Tento rok je proto přelomový a stěžejní v tom, že jim musíme představit kvality naší činnosti. Chceme, aby se zúčastnili našich akcí a vyzkoušeli vše na vlastní kůži. Teprve pak ať se rozhodnou, zda našich služeb využijí. Kde byste rád viděl český handigolf za další čtyři roky? Určitě bych ho rád viděl nově strukturovaný pod Českou golfovou federací. Ne jako samostatný subjekt, ale jako plnohodnotnou divizi federace. K tomu směřovaly všechny handigolfové asociace v Evropě, jsme už jedním ze dvou států, které tak nejsou integrovány. Druhou rovinou je pak to, aby český handigolf dokázal být samofinancovatelný a dál přinášel hráčům a jejich rodinám radost. 

21

Golf ■ Občas je těžké si představit, jak člověk s postižením může hrát. ■ Turnaje postižených jsou každoročně mé největší golfové ponížení. ■ Češi se golfu budou posmívat asi vždycky.

Marek Eben:

Handigolf

je inspirace pro zdravé

Manuel de Los Santos z Dominikánské republiky Marka Ebena svojí hrou doslova šokoval.

Text: Jindřich Štěpánek Foto: Jan Šilpoch

Před čtyřmi lety jste před prvním čes­ kým turnajem handigolfistů prohlásil, že jste zvědav, jak vozíčkáři mohou hrát golf. Překvapili vás? Samozřejmě, a nejen vozíčkáři. Golf hrají lidé s nejrůznějším postižením, a tak když jsem například stál na odpališti první jamky a vedle mě se postavil golfista z Dominikánské republiky, který měl amputovanou nohu ve stehně, byl bez protézy a opíral se o dvě francouzské hole, tak jsem si zase říkal: Jak asi bude odpalovat míčky? Když pak přišel na odpaliště, tak odhodil francouzské hole a na jedné noze odpálil ránu, na kterou jsem zůstal jen zírat. Po chvíli jsem se ho zeptal, jaký má handicap, a on jen suše zahuhňal: „Dvě...“ Myslel jsem, že nasedne na buginu a pojede ke svému míčku. On si ale na ní nechal vézt jen golfové hole a sám s francouzskými holemi obešel celé hřiště pěšky. Kdyby ale jen obešel! Dal si do pravé ruky mezi ukazováček a prostředníček cigáro a celou cestu hulil! Ke všemu mi cestou ještě radil – a ne špatně – a našel mé dva ztracené míče. Nakonec zahrál nějakých 77 ran, což bylo víc než obdivuhodné. Divíte se, že takový turnaj bývá mé největší golfové ponížení roku? Kolik turnajů s handicapovanými golfis­ ty jste už absolvoval?

Když přišel na odpaliště, odhodil francouzské hole a na jedné noze odpálil ránu, na kterou jsem zůstal jen zírat. 22

Tři; byly to mezinárodní turnaje v Darovanském dvoře, které pořádá Golfová asociace handicapovaných. Co si myslíte o golfu lidí s postižením? Golf pro ně není jenom sport, ale i velmi účinná terapie. Paragolfer dokáže paraplegiky postavit, což je pro ně nesmírně důležité. Takový golfista se postaví třeba osmdesátkrát za hru. A pokud hraje jako já, tak třeba stodvanáctkrát. Golf tělesně postižených je ale inspirativní i pro zdravé. Člověk si uvědomí, že někdy fňuká nad maličkostmi, a musí smeknout před lidmi, kteří – ač s postižením – dokážou neskutečné věci. Na turnaji v Darovanském dvoře jsem například hrál i s chlapíkem, který měl jen jednu ruku – a jak mi to dával! Češi s oblibou tvrdí, že golf je snobská záležitost. Myslíte si, že to platí i o han­ digolfu? Češi si to budou o golfu myslet asi vždycky. Pokud si hru nezkusí a sami nezjistí, že

info Kdo je Marek Eben Herec, moderátor a zpěvák. Zpívá ve skupině Bratři Ebenové a je považován za jednoho z nejlepších českých moderátorů. Rád hraje golf.

i tady platí ono „Jaké si to uděláš, takové to máš“, tak se prostě budou posmívat. Přitom stačí srovnání například s lyžováním, které všichni berou jako něco běžného. U nás v Hájích u Karlových Varů vyjde green fee na 500 korun. Za tyhle peníze můžete hrát celý den. V kolika lyžařských areálech stojí celodenní permanentka 500 korun? A co se týče vybavení, je to podobné. Já měl jedny hole sedm let a byl jsem s nimi nadmíru spokojen. Kolik lyžařů jezdí na tak starých prkýnkách? 

můžeš / číslo 6 - 2014

SLOUPEK Ondřeje NEFFA

vaše fotografie

Zrcadlení Je dobré zachytit na fotografii něco z neobvyklého úhlu. To se podařilo Veronice Růžičkové na snímku nazva­ ném Pohled vzad. Zdánlivě na něm není nic pozoruhodného, vidíme nějaké pole a elektrické dráty. Je to ale dokonale komponovaná fotka, dokonce trochu i tajemná. Navozuje otázky: – kde to jsme, co vlastně vidíme? Je to prostě „pohled vzad“.

Ivan Navrátilík

Zrcadlení ve vodě zaujalo i Jindřicha Jonáka. Labutě zachytil na sérii čtyř snímků, kde hraje zrcadlení velkou roli. Možná, že by fotce prospělo větší zazoo­ mování, tedy přiblížení k motivu. To ostatně pomůže skoro vždycky – kdyby kupříkladu bylo vidět víc toho zrcadle­ ní a méně rákosí kolem. Třeba někdy příště, ty labutě tam bývají často! I když to tak na první pohled nevypadá, i první snímek je zrcadlení. Ve vstupní hale Městské knihovny v Praze mají cosi jako skulpturu z knih a zrcadel. Nahlédnete a máte pocit nekonečna. Je to rozhodně vděčné téma pro fotku a Ivan Navrátilík jej využil. Kompozice je řešena přísně symetricky, a to je dob­ ře, umocňuje to zvláštní dojem plynoucí z té instalace. Jindřich Jonák

Irena Vagentnechtová

A teď z jiného soudku: Irena Vagentnechtová poslala do Můžeš.cz sérii nazvanou Okamžiky z Honzíkova života. Je to série velmi pěkná, fotogra­ fie tu dobře plní svůj účel. Všiml jsem si ale, že autorka trochu zápasí s bleskem. Tahle fotka dopadla dobře, ale i zde si všimnete, že Honzík je na ní o hodně světlejší než pozadí.

Veronika Růžičková

Vážené čtenářky, vážení čtenáři, děkujeme, že posíláte snímky do rubriky Vaše fotografie na adresu www.muzes.cz. Jsou zde každému k nahlédnutí a Ondřej Neff z nich pravidelně vybírá ty nejlepší. Ty pak otiskujeme a autoři dostanou honorář.

Prozkoumejte svůj fotoaparát! Je tam někde nastavení blesku. To mívá čtyři polohy: vypnout (někde se dokonce s bleskem nesmí fotit), pak AUTO a dvě další: ikonka blesku a slůvko SLOW (někdy je tam jen písmeno S). Ta ikonka blesku znamená, že blesk bude pálit na plný výkon vždycky – jednu takto vypálenou fotku má autorka ve sbírce také. Rozhodně doporučuji používat variantu SLOW (písmeno S): pak fotoaparát exponuje jako bez blesku a záblesk expozici jen doplní. Výsledek bude přirozenější.  Autor je novinář a spisovatel.

Červen je opět předzvěstí prázdnin a příjemných letních dnů, a tak příležitostí k zajímavým snímkům je hodně. Snímky prosím posílejte co největší. Přeji vám dobré světlo.  (jš)

můžeš / číslo 6 - 2014

23

Tip na výlet ■ Pořadatelé festivalů většinou na handicapované myslí. ■ Nejsou-li dostupné informace, vyplatí se zavolat. ■ Svým zájmem mohou handicapovaní pořadatele inspirovat i pro příště.

Vzhůru za hudbou, filmem či divadlem! pro handicapované i blíže nespecifikované zázemí. Další informace: www.maloskalskanoc.cz

Text: Štěpán Beneš Ilustrační foto: Jan Šilpoch

H

lavní festivalová sezona je tu. Na jaký servis se mohou handicapovaní návštěvníci na jednotlivých akcích těšit? Oslovili jsme několik pořadatelů (především) hudebních festivalů se žádostí o stručné informace. Seznam samozřejmě není, a ani nemůže být vyčerpávající; pokud se ale za hudbou, filmem nebo divadlem chystáte, vždy se vyplatí vyhledat si podrobnosti na webových stránkách příslušné akce nebo se nebát oslovit přímo pořadatele, který informace obvykle ochotně poskytne. Neváhejte a vydejte se zábavě naproti.

Červen: 7  . 6. Maloskalská noc Servis pro handicapované: bezbariérový přístup, na místě bezbariérové WC, vyvýšené tribuny pro vozíčkáře, vstupné zdarma, doprovod za 100 Kč, k dispozici

1  3. 6.–15. 6. Votvírák Servis pro handicapované: bezbariérový přístup (rovná plocha letiště), vozíčkáři mohou vstupovat méně frekventovaným VIP vchodem, na místě bezbariérové WC, pro vozíčkáře možnost stát přímo pod pódiem odděleně od hlavního davu. Další informace: www.votvirak.cz

1  4. 6. Festia Open Air (elektronická hudba) Servis pro handicapované: areál přístupný bez překážek, na místě bezbariérové WC, vstupné standardní, bez úlev. Další informace: www.festia.cz

1  7. 6. Aerodrome Servis pro handicapované: přístup do areálu je bezbariérový, v areálu bude zvýšená plošina, možnost zvýhodněného vstupného. Další informace: www.aerodrome.cz

1  9. 6.–21. 6. United Islands Servis pro handicapované: vstup zdarma, na Kampě a v Kinského zahradě vyvýšená plošina s obsluhou, která pomůže na nájezd, přímo u vyvýšené plošiny bezbariérové WC. Na Petříně a Střeleckém ostrově bezbariérové WC, Střelecký ostrov je po rekonstrukci bezbariérový. Další informace: www.unitedislands.cz

2  0. 6.–21. 6. Festival Svojšice Servis pro handicapované: bezbariérový přístup, handicapovaní návštěvníci mají až 100% slevu na vstupném (výše slevy bude projednána přímo na místě v návaznosti na návštěvníkův handicap). Další informace: www.svojsice.cz

2  1. 6.–22. 6. Rocková horka Servis pro handicapované: bezbariérový přístup, místa k sezení pro vozíčkáře možné rezervovat předem na e-mailu rockovahorka@ email.cz. V areálu bohužel není plně bezbariérová toaleta. Jednotné vstupné 200 Kč, doprovod zdarma. Další informace: www.rockovahorka.cz

Ani handicapovaní se nemusejí bát vypravit se za hudbou. Na festivalech jsou čím dál častějšími návštěvníky.

24

můžeš / číslo 6 - 2014

č a sop i s p r o t y , k t e ř í s e n e v zd á v a j í

Pořadatelé na lidi s omezeným pohybem myslí. Připravují toalety, parkování i dobrá místa s výhledem. Někde je k dispozici i občerstvovna.

Červenec: 3  . 7.–5. 7. Rock For People 2014 Servis pro handicapované: u pódia vyvýšená plošina s dobrým výhledem pro přibližně 10 vozíčkářů, na místě přechodové pásy pro vyrovnání terénu a zpřístupnění některých částí areálu, které v minulosti přístupné nebyly. Na místě bezbariérové WC, k dispozici mapa areálu, centrálním místem pro setkávání handicapovaných bude bezbariérový bar. Další informace: www.rockforpeople.cz

8  . 7. Aerodrome (druhý termín festivalu) Servis pro handicapované: přístup do areálu je bezbariérový, u pódia zvýšená plošina, k dispozici zvýhodněné vstupné. Další informace: www.aerodrome.cz

10. 7.–13. 7. Masters of Rock Servis pro handicapované: u pódia vyvýšená tribuna, v místě bezbariérové WC, 50% zvýhodnění na vstupném. Další informace: www.mastersofrock.cz

1  1. 7.–12. 7. Footfest Servis pro handicapované: celý areál je bezbariérový, pro vozíčkáře vstup zdarma, pro ZTP/P 50% zvýhodnění, parkování zdarma, v místě bezbariérové WC. Pořadatelé uvítají i další nápady na zlepšení. Další informace: www.footfest.cz

1  1. 7.–27. 7. Hudební festival Znojmo Servis pro handicapované: většina koncertů v bezbariérových prostorách, zbytek zajištěn pomocí asistentů, kteří pomohou přes několik schodů. V hlavních koncertních prostorách (Jízdárna Louckého kláštera a nádvoří Jihomoravského muzea) bezbariérové WC. Místa k sezení uzpůsobena vždy podle aktuální situace (odstranění židliček).

můžeš / číslo 6 - 2014

Handicapovaní mají vstupenku s doprovodem za cenu vstupenky pro jednu osobu. Další informace: www.hudbaznojmo.cz

1  1. 7.–13. 7. Mighty Sounds Servis pro handicapované: areál je na travnatém letišti, rovinatý terén, na jednotlivé scény je dobře vidět. K dispozici v místě bezbariérové WC, vstupné pro handicapované zvýhodněné minimálně 50 %, vozíčkáři zdarma, platí pouze doprovod. Další informace: www.mightysounds.cz

info Co si zjistit, než vyrazím? Pokud internetová stránka akce, kterou jste si vybrali, neobsahuje detailnější informace o servisu pro handicapované, není rozhodně nic ztraceno. Většina pořadatelů na handicapované návštěvníky myslí a snaží se připravit pro ně alespoň základní služby. Doporučujeme kontaktovat přímo pořadatele. Zeptat se můžete například: J e areál, ve kterém se akce pořádá, bezbariérově přístupný (pro moje postižení)? J e handicapovaným vyhrazený speciální vchod? J aký je v areálu povrch a jak se po něm dá pohybovat? M  usím si před pódiem stoupnout do davu, nebo budou vyhrazena speciální místa? D  á se v areálu nebo v jeho těsné blízkosti zaparkovat? Jsou v blízkosti vchodu vyhrazená místa? J sou na místě k dispozici asistenti? N  a koho se mám obrátit v případě problémů? Příkladné informace i bezvadný servis při akci poskytuje handicapovaným návštěvníkům například festival Colours of Ostrava, na webové stránce: www.colours.cz/prakticke/ colours-bez-barier/.

1  2. 7. Barvy léta Servis pro handicapované: bezbariérový přístup, v místě bezbariérové toalety, zvýhodněné vstupné. Další informace: www.barvyleta.cz

1  7. 7.–20. 7. Colours of Ostrava Servis pro handicapované: bezbariérový přístup, na místě bezbariérové toalety, zvýhodněné vstupné, u pódií speciální tribuny. Navíc možnost objednat si zdarma vyškoleného asistenta pro pohyb v areálu po celou dobu festivalu, na požádání přístupná doprava po Ostravě, tzv. BB taxi, nebo možnost rezervace parkovacího místa přímo u vchodu do areálu a možnost rezervace místa ve festivalovém městečku. K dispozici bude i speciální mapa a informační centrum. Zájemci mohou kontaktovat pořadatele na e-mailu: [email protected] nebo na kontaktním telefonu 731 932 768. Další informace: www.colours.cz

2  6. 7. Šternberský kopec Servis pro handicapované: bezbariérový přístup (krkolomnější terén s nutnou dopomocí, festival se pořádá v areálu zahrad Státního hradu Šternberk). Pořadatelská služba pomůže na místa přímo pod pódiem, mimo dav, v areálu bezbariérové toalety, vstupné pro ZTP/P zdarma (volnou vstupenku nutno vyzvednout předem v sídle pořadatele), doprovod platí plné vstupné. Další informace: www.sternberskykopec.cz

Srpen: 8  . 8.–9. 8. Keltská noc Servis pro handicapované: bezbariérový přístup, na místě bezbariérové WC, pro handicapované zvýhodněné vstupné. Další informace: www.keltskanoc.cz

25

internet pomáhá ■ Informace o bezbariérovosti mohou být někdy zavádějící. ■ Cestovatelé s handicapem hledají pomoc na specializovaných portálech. ■ Pomohou i běžné internetové služby.

Cestování s handicapem:

Nedůvěra se vyplácí Text: Štěpán Beneš Foto: Archiv autora

L

etní měsíce jsou tady a s nimi i doba dovolených a odpočinku. Handicapovaní cestovatelé to mají ale vždy o něco těžší než ti ostatní. Za dobrodružstvím obvykle nemohou vyrazit jen s malým batohem a veselým popěvkem, a svobodní bohužel nejsou ani při výběru ubytování. Příprava dovolené se tak leckdy mění ve stres z toho, co je na místě vlastně čeká. Realita totiž může být jiná, než jaké jsou informace. Situaci se s větším i menším úspěchem snaží řešit specializované internetové mapy a portály pro handicapované, internet je ale dobrým pomocníkem i bez nich.

Tudy prosím Velkou ambici má nová sociální síť pro handicapované cestovatele Disway (www. disway.org). Český projekt tentokrát cílí globálně a je od počátku jak v české, tak anglické jazykové mutaci. Pro její používání se musíte zaregistrovat a vedle sdílení jednotlivých zkušeností obsahuje mapu, na které mohou uživatelé vyznačovat a sami hodnotit přístupnost jednotlivých bodů zájmu (například restaurace, zdravotnická zařízení, památky, nebo třeba i toalety a bariéry samotné). Hodnocení probíhá pro různé kategorie postižení (pohybový, sluchový či zrakový handicap). K dispozici je samozřejmě i aplikace pro mobilní telefony. Nápad je to dobrý, na trhu ale není podobný princip k vidění poprvé. Mapy s možností vyznačit přístupnost toho kterého objektu nebo autobusové zastávky už existují a před projektem Disway mají obrovský náskok. V roce 2010 vznikl v Německu portál Wheelmap.org, ve kterém je dnes vyznačena přístupnost asi 400 000 míst, převážně samozřejmě v Německu. Zájem uživatelů není na poměry podobného projektu vůbec malý, denně přibývá na 300 nových značek, portál mluví 23 světovými jazyky a podporuje ho významný sponzor. V ČR už dlouho funguje obdobný projekt Vozejkmap, ke dni vzniku tohoto článku má zmapováno 5111 míst po celé České republice, dokonce několik málo

26

Mapování pro handicapované probíhá, postupuje ale zatím pomalu a nespolehlivě. Někdy pomůže i obyčejný Google Street View, který napoví, jak to na místě skutečně vypadá.

i v zahraničí. Jak Wheelmap, tak český Vozejkmap mají také k dispozici aplikaci pro mobilní zařízení. Jednotlivé servery se od sebe mírně liší způsobem, jakým hodnotí jednotlivá místa. Vozejkmap se zaměřuje jen na pohybový handicap, u jednotlivých míst tak zobrazí přístupnost (bez schodů, plošina atd.), vyznačit se dá i přítomnost bezbariérové toalety či parkoviště. Mnohdy je k dispozici i detailní popis místa včetně kontaktních informací nebo hodnocení jiných uživatelů. Uživatelé mohou místa sami přidat, nejen mapovat ta, která už na mapě jsou. Německý portál funguje stejně, k hodnocení ale používá jednoduchý grafický semafor: červená = nepřístupné, oranžová = zčásti, zelená = plně. Zajímavou cestou jde také slovenská konkurence na portálu go-ok.eu. Místa jsou nejen označena, ale i vyfocena a k dispozici jsou údaje o šířce dveří nebo rozměrech toalety. Takové mapování ale vyžaduje skutečně hodně práce, a to se také

na portálu ukazuje. Popsaných míst je zatím skutečně jen hrstka.

Jednoduché hodnocení Největším společným problémem podobných portálů je, že uživatelé hodnotí místa zcela dobrovolně a vše záleží na jejich snaze. Trvá obvykle velmi dlouho, než si na portál zvyknou a než se rozhodnou svým hodnocením přispět ke společnému dílu. Z tohoto pohledu lze 5111 označených míst na Vozejkmap a 400 000 na Wheelmap označit za skvělý úspěch, na kterém se dá stavět. S počtem označených míst stoupá i popularita portálu a ubývá pravděpodobnost, že uživatel půjde jinam. Nováček na trhu, Disway, na to jde jinak a okolo mapování chce vytvořit skutečnou sociální síť, komunitu handicapovaných, kteří by si zde mohli vyměňovat svá hodnocení a zkušenosti. Motivovat je chce také tím, že z účasti udělá hru. Čím více se

můžeš / číslo 6 - 2014

č a sop i s p r o t y , k t e ř í s e n e v zd á v a j í Portál Disway.org je nováčkem, který dělá z mapování hru. Jak si povede, záleží i na každém jeho uživateli.

uživatelům hodnocení zjednodušit na několik slov a pár kliknutí myší.

Ideál neexistuje

uživatel na mapování podílí, tím větší prestiž v komunitě získá. Jestli to bude fungovat a zda model s nádechem sociální sítě přitáhne uživatele, na to si budeme muset ještě počkat. Zatím se do projektu zapojilo jen několik málo lidí. Dalším problémem pak může být nepřesnost v označení míst. Ta může vzniknout různě, uživatel přece jen hodnotí svou návštěvu a svou subjektivní zkušenost. Informace, že u objektu není bezbariérové parkování, může také znamenat to, že uživatel objekt neobešel celý nebo se nezajímal detailně. Pak je na jiných uživatelích, kteří místo znají lépe, aby údaje poopravili. Problémem je i samo subjektivní hodnocení přístupnosti. Co je překážka pro jednoho, nemusí být překážka pro jiného. Řešením by mohl být třeba detailní popis místa (v některých případech ho uživatel skutečně detailně popíše), takové kapacity ale portály fungující na dobrovolné spolupráci rozhodně nemají, takže aby se udržely, musejí

můžeš / číslo 6 - 2014

I přes své ambice jsou tedy mapové portály zatím jen poskytovateli orientační informace o bezbariérovosti v té či oné zemi. Pomoci rozhodně mohou, ale přistupovat k nim je nutné se zdravou rezervou. Buďme ale shovívaví, jsou to přece jen pionýři v oboru a žádné dokonale správné řešení zatím není. Třeba v budoucnu dojde i na spojení různých projektů a mapa bude skutečně globální. Pomoci by mohlo i zapojení velkých firem nebo jiných partnerů. Portál Vozejkmap například spolupracuje s agenturou Bezbatour, která mapuje přístupnost ubytovacích zařízení a organizuje pobyty pro handicapované. Budeme-li hodně fantazírovat, jak dlouho by asi trvalo zmapovat bezbariérovost firmě Google s jejím technologickým potenciálem a rozšířenými mapovými podklady? Ale zpět do reality. Pokud se s handicapem chystáte na dovolenou v zahraničí nebo doma, není třeba se bát. Hodně umějí zajistit i cestovní kanceláře, které už jsou na požadavky handicapovaných zvyklé. Pokud jedete na vlastní pěst, pomůže internet. Většina zahraničních i místních hotelů informaci o bezbariérovosti ke své nabídce přidává, a pokud není dostatečně detailní, stačí se zeptat. Zaměstnanci jsou obvykle ochotni sdělit podrobnosti – ostatně právě vy jste zákazníci, a pokud informaci nedostanete, odnesete své peníze jinam. Informace o přístupnosti v navštěvované

Pokud se s handicapem chystáte na dovolenou v zahraničí nebo doma, není třeba se bát. Hodně umějí zajistit i cestovní kanceláře, které už jsou na požadavky handicapovaných zvyklé. zemi lze hledat na internetových portálech jednotlivých zemí, které ji buď přímo obsahují, nebo odkazují na místní organizace, jež se podobným mapováním zabývají. Stejně se chovají i jednotlivé instituce, například železnice či jiná hromadná doprava, správci památek a podobně. Opět ale platí, že se – pokud si nejsme jisti – vyplatí zeptat. Nevýhodou může být neznalost cizího jazyka, ale ani tady není nic ztraceno. Pomoci mohou známí nebo i přímo cestovní agentury. Zkušenosti mohou předat i ostatní cestovatelé s handicapem, například na portálu neposedime.cz. Pomoci ale někdy může i prachobyčejný Google Street View. Stačí zadat adresu vysněného hotelu, po ulici se v počítači virtuálně projít a podívat se, zda u vchodu opravdu není schod či kde se dá zaparkovat. Autor tohoto článku už takhle kdysi nachytal jeden francouzský hotel, který sliboval plnou přístupnost pro vozíčkáře – s obrovským schodem hned do vstupních dveří. 

27

AUTO-MOTO ■ V Německu si lze půjčit obytné auto s ručním řízením. ■ V Nizozemsku jsou k dispozici i lodě pro vozíčkáře. ■ Tankování za českou hranicí přijde letos dráž.

Zahraniční novinky pro řidiče s postižením

Největší zácpy na hlavních tazích k moři lze letos očekávat na konci července. Text: Petr Buček Foto: ÖAMTC

L

éto je za dveřmi a plánování dovolené je v plném proudu. Na co si musí dát pozor řidiči s handicapem nebo lidé cestující do zahraničí s člověkem s postižením? Zatímco v Česku nepotřebují řidiči s handicapem dálniční známku, v zahraničí tuto výhodu využít nemohou. Kdo pojede například do Rakouska a hodlá užívat tamní dálnice, musí si připravit 8,50 eura na desetidenní vinětu. Na Slovensku účtují za známku se stejnou platností 10 eur. Dálniční známka je nutností také ve Švýcarsku, ve Slovinsku nebo v Maďarsku. Ve Francii, Itálii či Chorvatsku se platí u mýtných bran za ujetý úsek.

Dovolená v obytném autě i na lodi Ačkoliv obytná auta a karavany nabízejí spíše nevelký prostor, neznamená to, že dovolenou v domečku na kolech nemohou strávit i vozíčkáři. Totéž platí pro obytné lodě. S jednou takovou se lze plavit po nizozemských kanálech.

28

Obytná auta pro handicapované půjčuje například firma Grimm Wohnmobile sídlící v německém Lindau, nedaleko Karlsruhe. V nabídce má dokonce i auto s ručním ovládáním. Vozíčkář může i za volant. Ruční ovládání lze připravit na pravou či levou ruku. Dveře obytné části se otevírají vzhůru a k nastupování slouží zvedací plošina se šířkou 72 centimetrů. Druhou možností je karavan s dveřmi širokými 76 cm a najížděcí rampou. Přímo z Česka si je možné objednat také loď pro vozíčkáře. Kotví v nizozemském přístavu Heerenveen a je s ní možné vyrazit

na týdenní cestu po nizozemských kanálech a jezerech. „Celá loď je uzpůsobena pro vozíčkáře. Má nástupní plošinu, další plošina vede ke kormidlu, takže podle míry postižení lze i loď řídit,“ říká Daniel Hagen, majitel firmy Dutch Masters, která zprostředkovává v Česku dovolené na nizozemských plavebních kanálech. Loď je vhodná pro jednoho až dva vozíčkáře a tři až čtyři další cestující. Má speciální postele, koupelnu i toaletu. V Heerenveenu ji provozuje nadace, která dotuje také její půjčování. Cena za týdenní pronájem činí Kdo jede do zahraničí poprvé nebo po delší době, měl by si osvěžit odlišnosti v dopravních předpisech.

můžeš / číslo 6 - 2014

č a sop i s p r o t y , k t e ř í s e n e v zd á v a j í

SLOUPEK SLOUPEK Martina MartinaKOVÁŘE KOVÁŘE

Loď je vhodná pro jednoho až dva vozíčkáře a tři až čtyři další cestující. Má speciální postele, koupelnu i toaletu. začínají a končí týdenní pobyty v hotelích, kempech i v penzionech. Kolony směrem od moře přicházejí na konci srpna a trvají až do půlky září. Nejlépe proto udělají ti, kteří vyrazí na dovolenou v červnu. Riziko, že uvíznou v zácpě, je nejmenší.

Modrá karta platí v celé Unii

Pozornost si zaslouží také nakládání zavazadel. Měla by být zajištěna tak, aby při nárazu nikoho neohrozila.

zhruba 1000 eur, což je proti sazbám za běžné lodě podobné velikosti asi polovina. „Handicapovaným nabízíme, že s nimi pošleme na naše náklady i kapitána anebo zdarma poskytneme celodenní zaškolení pro plavbu po kanálech,“ slibuje Daniel Hagen. Vedle vozíčkářů se jeho firma umí postarat i o lidi s jiným druhem postižení. Na týdenní plavbu připravili v minulosti například skupinu osmi hluchoněmých turistů mířících na nizozemské vodní kanály.

Chorvatské dálnice s novinkami Kdo jezdí autem do Chorvatska, možná ho letos překvapí ve srovnání s loňskem trochu jiné ceny za použití dálnic. Tamní úředníci své autostrády znovu přeměřili a zjistili, že jednotlivé části dálnice mají jinou délku, než si mysleli. Z tohoto důvodu upravili ceny – někde směrem nahoru, jinde zlevnili. Nová chorvatská dálnice má většinou velmi moderní zázemí, nechybějí toalety pro handicapované. Tamní vybavení je srovnatelné se západní Evropou. Například v Německu však vozíčkářům doporučují, aby s sebou vozili euroklíč. Jinak by se na záchod nemuseli dostat. Vyplatí se také dobře naplánovat termín letní dovolené. Přesuny mezi jižní a severní částí Evropy bývají masivní a hrozí dlouhé kolony. Největší zácpy na rakouských, chorvatských a italských dálnicích ve směru k moři nastanou letos se startem prázdnin v Bavorsku (od 30. července) a v sousedním Bádensku-Württembersku (od 31. července). Cesta na dovolenou se během těchto dnů prodlouží klidně i o několik hodin. Největší problémy přicházejí vždy v sobotu, kdy

můžeš / číslo 6 - 2014

Aby handicapovaní mohli všude v Evropské unii využívat výhody, nesmějí doma zapomenout modrou kartu, která se umísťuje za čelní sklo auta. Když zastaví na parkovacím místě se symbolem vozíku bez ní, hrozí jim vysoká pokuta. Některé země, například Německo, pardonují autům označeným modrou kartou také placení u parkovacích automatů. Kdo se chystá autem do zahraničí, měl by si připomenout předpisy zemí, do kterých zamíří. Některé státy účtují silničním hříšníkům vysoké pokuty především za alkohol za volantem a za překročení rychlostních limitů. Od letošního roku se navíc policejní úřady ze zahraničí jednoduše dostanou k českému pachateli přestupku. Začíná totiž fungovat informační systém Eucaris. Do jeho zavedení zahraniční policie mohla pokutovat jen českého řidiče, jehož přistihla přímo při páchání přestupku. I když hříšníka za volantem zaznamenaly kamery, ale odjel do své země, policie už ho většinou nehledala. To se však se zavedením nového systému změní. Pokuty v zemích Evropské unie přitom bývají často vyšší než v Česku. Zimní změna kurzu eura vůči koruně znevýhodnila tankování v zahraničí. V Česku stojí litr paliva okolo 36 korun, rakouská čerpadla nabízejí litr benzinu v průměru za 1,34 eura a naftu za 1,30 eura. To je v přepočtu zhruba 38 korun za litr.  V Německu přijde draze především benzin. Litr tohoto paliva stojí přes 40 korun. Slovenské pumpy prodávají naftu v přepočtu za zhruba 38 korun, benzin přijde na 40 korun. V Polsku stojí benzin i nafta v průměru 35 korun.  Více informací na AutemBezpečně.cz

info Konto Bariéry radí při nákupu auta Internetové stránky AutaBezBarier.cz jsou projektem Konta Bariéry a usnadňují handicapovaným nákup vozu. Dealerům přitom radí, jak auto lidem s postižením prodat. Jsou rozdělené do pěti hlavních částí: Tvoří je informace zaměřené na státní podporu, dále se věnují vrácení DPH při koupi auta, financování i pojištění auta a také úpravám vozidel. Více na www.autabezbarier.cz

Postižení motorkou – trvalé... Odjakživa mě braly věci ne zcela obvyklé a většinou přísně zakázané, s motory zejména. Za bolševika, kdy bylo pomyšle­ ní na více než dva až čtyři válce jinde než v žigulíku málem trestné, mne fascinovali motorkáři a motokáry. Poměr výkon, hmotnost a skutečnost, že něco mechanic­ kého točí přes 10 tisíc otáček, byla již teh­ dy fascinující. Obojí jsem měl zakázané. Ale ten pocit, když vám to tajně ujíždí pod zadkem, ničím nenahradíte. Tedy rozhodně ne tehdy v našem wartburgu. Ale už Jawa 350, moje jediná zkušenost s motorkou předtím, než jsem usedl trva­ le, byla ohromující. Později v 90. letech mi nabízel kompenza­ ci, krátce po mém úrazu, proslulý písecký motorkář – že mě-vozíčkáře sveze pořád­ ně po písecké hlavní třídě. Že ji projedeme po zadním, protože on ji tak občas jezdí, já se jen budu pořádně držet a nohy mi přiváže k výfukům. Přesně vím, co vede dnes tolik lidí, kluků a holek, k tomu, že si pořídí rychlou motorku, a pak to někam napálí. 100 koní na pěkné okresce může být tak zábavné, když nad tím máte kontrolu... A to je právě to úskalí. Je to prostě víc, než lze kočírovat. A nepomůže ani to, když se motorkáři scházejí na party v rehabiliťáku v Kladru­ bech, kde besedují beznozí se zatím noha­ tými nebo jim motorky vysvěcuje kněz. Chci ale vzpomenout ještě jednu zvláštní entitu – takzvané motorkáře forever. Kdysi jsem potkal na francouzské dálnici týpka, který jel na takové té tříkolce s motorem z Volkswagenu Brouk à la Dva nosáči tankují super – a měl za sebou na tandemu gumicukem přidělaný vozík. Houkali jsme na sebe a mávali pár kilo­ metrů. Pak jsem o tom mluvil s klukama, většinou bývalými motorkáři. Ti považují za téměř normální mít třeba u nortona – staré motorky, kde se řadí rukou – nebo u jiného stroje sajdkáru a v ní složený vozík. Nohy pak mají připoutané ke stupačkám, pevně v klipsnách jako na kole – aby nevlály a nepálily se o výfuk. A zase jedou. Taky mě fascinují moderní motorky, které, když jedete míň než 40 kilometrů za hodinu, vystrkují stabilizační kolečka, takový malý podvozek. A čtyřkolky? Ty už se pomalu berou za kompenzační pomůcku této skupiny oby­ vatel. Postižených. Je to taková zvláštní rasa, ti motorkáři. Přemýšlím, jak to všechno zakázat svým synům.  Autor je bývalý automobilový závodník, člen rady Konta Bariéry.

můžeš / číslo 6 - 2014

29

Na cestách ■ Dva vozíčkáři se dvěma asistenty projeli napříč Thajskem. ■ Podívali se na mořské dno, na striptýz i do džungle. ■ Cesta byla náročná pro všechny účastníky výpravy.

Thajská exotika Text: JIŘÍ SEMAN Foto: AUTOR

S

 kamarádem Mírou jsme rok plánovali, že se vydáme do Thajska. Lákalo nás tam potápění, koupání v moři, exotické jídlo, masáže, a co si budeme zastírat – také sexuální turistika. Hlavně jsme si ale chtěli coby dva správní kvadruplegici prohřát kosti. Jako první jsme řešili otázku, kde a jak sehnat asistenty. Dámy prominou, oslovovali jsme spíše kamarády. Pro ženy není snadný úkol neustálé tahání dvou vozíčkářů do auta, do moře, na loď, do letadla atd. Myslím, že sehnat ty správné parťáky pro delší vandrování je jedna z nejtěžších věcí. Přátelé, kteří by mohli dělat asistenty, chodí do práce a mají své rodiny. Když je pak chcete vzít na rádoby dovolenou, která pro ně rozhodně žádnou oddychovou rekreací není, je to pak z jejich strany velké rozhodování. Není proto divu, že březnový výlet jsme připravovali už od září předešlého roku. Ideální je, když si všichni vyhovují po asistenční i povahové stránce. A to se nám letos dost povedlo. Během těch šestnácti dní v Thajsku jsme mezi sebou neměli jediný

30

problém. Pomiňme pár spálenin od sluníčka, prázdnou nádrž v horách u barmských hranic a bloudění v národním parku…

Problémy ve vzduchu Se zajištěním letenek nám výrazně pomohla společnost Air Ticket Partner. Musím se

přiznat, že jsem vlastně z letadla hodně hysterický. Ne že bych se bál létání. Ale, laskavý čtenář promine tu otevřenost, pokaždé si dokážu neuvěřitelně spolehlivě přivolat stolici. Což je u vozíčkáře poněkud větší problém. Psychika mě pokaždé přemůže a fyziologická potřeba se vždy dostaví. Do letadla se vozíčkář dostává na speciálním Pohled z Tuk-Tuku na další tuk-tuk. Pěkně si poradili s uchycením vozíku. Ani na vteřinu nezapochybovali, že to nejde. Palec nahoru.

můžeš / číslo 6 - 2014

č a sop i s p r o t y , k t e ř í s e n e v zd á v a j í

Myslím, že sehnat ty správné parťáky pro delší vandrování je jedna z nejtěžších věcí. Přátelé, kteří by mohli dělat asistenty, chodí do práce a mají své rodiny. Krmení slonů na ostrově Ko Lanta.

ná volba. Standa se ujal řízení, já s Karlem jsme se uklidili s foťáky do zadních pozic a vyrazili směrem Chiang Mai. Začátek řízení nebyl úplně jednoduchý, jezdí se vlevo a označení silnic taky žádná velká paráda. Myslím, že to Standa zvládl na jedničku. Jen místo blinkru pouštěl stěrače. Čekalo nás 700 km cesty do velkého neznáma. V první chvíli jsme si mysleli, že to dáme za den, ale to jsme se hodně zmýlili. Po západu slunce jsme ujeli ještě asi 100 km, a pak se kvůli velké únavě uklidili do prvního hotelu.

Není hotel jako hotel

Ochutnávky místních pochutin v Bangkoku na Khao San Road.

úzkém přepravním vozíku, který se přesně vejde mezi sedačky. Tento vozík však s vámi neletí. Takže když to na vás přijde během letu, musí pomoci asistenti. I kdyby ten vozík letěl, toalety jsou tak malé, že je nemys­ litelné se tam dostat. My to ale po dvaceti minutách zvládli. Hned jsem se cítil lépe. Po dvacetihodinovém letu jsme vystoupili na letišti v Bangkoku. Hotel jsme měli zařízený už z Čech. Na Bangkok jsme měli vyhrazené tři dny, takže jsme ještě první večer vyrazili do města. Ať toho stihneme co nejvíce! Ještě toho dne jsme stihli ochutnat červa, kobylku a jatýrka na špejli, která jsme si dost oblíbili. Pak jsme šli nakoupit potřebné medikamenty. Další dny jsme trávili putováním po chrámu Wat Pho, plavbou po řece Chao Phraya a jízdou takzvaným tuk-tuk vozítkem, místním tradičním třístopým taxíkem. Nevynechali jsme ani návštěvu striptýzového baru. Nakonec jsme se do ničeho nepouštěli, takže tato zkušenost je stále neprobádaná. Doma to ocenili. Po třech dnech v Bangkoku jsme si půjčili auto Toyotu Fortunner, která vypadala na obrázku jako Goliáš, ale ve skutečnosti to byl Davídek. Míra se chopil místa navigátora, což se ukázalo jako výbor-

můžeš / číslo 6 - 2014

Buddha v chrámovém komplexu v Sukhothai

Podle panáčka, panenky a písma, které připomíná rozsypaný čaj, jsme usoudili, že by se mohlo jednat o hotel. Dost mě překvapovalo, že to bylo bezbariérové. To je vždycky dobrá zpráva. Ale překvapilo taky to, že po zaparkování za námi okamžitě paní zatáhla plachtu, aby nebylo vidět auto. Hned jsme ji zase odtáhli, protože bylo potřeba chodit kolem vozidla. A také jsme ještě potřebovali dojet někam pro pivo. Dalším překvapením bylo, že dveře do pokoje měly malé okénko se závěsem, všude velká zrcadla, pod ručníkem kondom a před pokojem ceník s rozdílnými cenami od dvou hodin až po celou noc. Ano, je to tak. Přespávali jsme v hodinovém hotelu. Samozřejmě jsme paní řekli, že chceme bezbariérový pokoj, ale také nejlacinější. Po pivku jsme se rozhodli oznámit, že nechceme, aby nás ve dvanáct vyhodila, ale že chceme přespat. Dobře to dopadlo, paní vše pochopila. Ráno jsme si přivstali, abychom byli v Chiang Mai co nejdříve. Měli jsme tam tip na hotel bez schodů, ale bohužel už neexistoval. Tak jsme museli shánět jiný. Pokoje nebyly nikdy úplně bezbariérové podle evropských zvyklostí, ale dalo se tam s malou pomocí dostat. Většinou měly jeden schod, a pokud se vám vozík vejde do šedesátkových dveří, tak se tam dostanete i na záchod. V Chiang Mai nás lákaly chrámy, hory, sloni a menší turistický ruch. Když jsme vyrazili na vyhlídku Wat Phrathat Doi Suthep, zjistili jsme, že je to dost turistická část. Jedeme tedy více nahoru a zkoušíme,

�

Ať toho stihneme co nejvíce! Ještě toho dne jsme stihli ochutnat červa, kobylku a jatýrka na špejli, která jsme si dost oblíbili. 31

Na cestách První koupaní v Thajském zálivu ve městě Hua Hin

Chvilkami se jelo podél řeky a hned zase nahoru. Silnice nebyly kvalitní, pokud vůbec byly. Velký problém jsou sesuvy půdy v období dešťů. cesta vede. Dostali jsme se do malé � kam skromné vesničky Bhuping Palace, kde

většinu času trávili pěstováním a zpracováváním kávy. Ochutnávka byla nutností. Po pauze jsme se vydali dál za vesničku, kde ale asfaltová cesta končila. Vypadalo to sjízdně, tak jsme se rozhodli, že to kousek zkusíme. To jsme netušili, že nás čeká dobrých 50 km džunglí a navigace nám po celé tři hodiny ukazovala, že tudy žádná cesta nevede. Nutno tady poděkovat toyotě a Staníkovi, který se nebál poslouchat navigátora Míru. Díky nim jsme úspěšně projeli celý Národní park Su Thep.

Bez paliva v džungli Z Chiang Mai jsme jeli ještě do oblasti Mae Hong Son podél barmských hranic dolů do města Tak, kde jsme chtěli jen přenocovat a pokračovat do Hua Hin k moři. Měli jsme před sebou asi 500 km. Oblast kolem barmských hranic je skromný, exotický a opuštěný kraj s náročným kopcovitým terénem. Chvilkami se jelo podél řeky a hned zase nahoru. Silnice nebyly kvalitní, pokud vůbec byly. Velký problém jsou sesuvy půdy v obFarmář v horách u barmských hranic.

32

Pohled na Míru ze zadních sedaček

dobí dešťů. Když jsme vjížděli do městečka Khun Yuam District, stavili jsme se na jídlo a naplánovali si doplnění paliva. Další nejbližší město Tak je totiž vzdáleno 400 km. Ujeli jsme 60 km za město a vzpomněli si, že jsme nenatankovali. Silnice už posledních 20 km nebyla dobrá, umožňovala maximální rychlost 50 km/h. Byl jsem pro návrat, ale navigátor rozhodl, že pokračujeme. Po chvilkové diskusi se opravdu jelo dál po

cestě dlouhé 340 km s palivem na 180 km a nadějí, že na něco časem narazíme. Kdybychom se vraceli, ztratili bychom hodinu a půl, možná dvě. Někdo by si mohl říci, že přece nejsme na závodech, ale sedět o dvě hodiny déle v autě také není výhra. Prý bude sranda. Už jsem viděl, jak budeme sedět někde v horách u barmských hranic a čekat na Ramba, až nám přinese kanystr s naftou. Trochu jsem propadl trudnomyslnosti. Vše ale dobře dopadlo. Asi po 100 km jsme narazili na malou osadu se školou a obchodem. Obchod byl vybaven parádně, když si člověk uvědomil, že je vzdálen 150 km od nejbližší civilizace. Zeptali jsme se na palivo a prodavač nám poskytl 20 litrů. Neuvěřitelné! Cesta pak už byla samá legrace. Ovšem jen do setmění, kdy zbývalo ještě 90 km do cíle. Silnice sice byla už asfaltová, ale taky ve výstavbě a ponořená do temnot. Těšili jsme se do pelíšku, kam jsme také nakonec zdárně dorazili. Z Taku nás ještě čekalo 611 km do Hua Hin, tedy nějakých sedm hodin jízdy.

Potápěči a sloni V Hua Hin konečně moře, koupání, lehký odpočinek a popíjení. Nebylo lehké najít vhodné ubytování. Buď bylo předražené, nebo levné, ale neobyvatelné. Jsem zhýčkaný, mám rád sprchu ve sladké vodě po koupání v moři. Sůl by mi možná nevadila, ale písek, ten je všude. Nakonec jsme našli. Pár schodů, ale sociální zařízení v pohodě. Je zajímavé, jak u moře může být 40 stupňů tepla, a vám to vůbec nepřijde. Myslíte si, jak to vůbec neopaluje, a večer začnete brečet na tři dny. Ještě nás čekala cesta dolů na ostrov Ko Lanta, kde jsem měl domluvené potápění s Octopus divers. Před námi byly poslední dny. První den potápění nevyšlo, tak jsme vyrazili za krmením slonů. Na druhý den dive master domluvil potápění s jinou lodí na lokalitu Ko Bi Da Nok. Ponory byly skvělé. Poslední cíl expedice, bezpečný návrat domů, se také vydařil. Nezbývá než všem zúčastněným poděkovat za parádní výpravu a zážitky. 

můžeš / číslo 6 - 2014

Konto BARIÉRY Melantrichova 5, Praha 1

č a sop i s p r o t y , k t e ř í s e n e v zd á v a j í

■ Nikdy jsme se příliš nechlubili. ■ Dárci se čím dál víc zajímají o osud svých peněz. ■ Budeme i za deset let stejně dobří? Charita s úsměvem. I legrace přinesla Kontu Bariéry hodně peněz. Na obrazovky České televize jsme přišli s novým konceptem – Pomáhej (s) humorem. Benefiční pořady nám již přinesly, a věřím, že další přinesou, hodně peněz. Ale i klaunské nosy, legrace, seznámení s charitou a nezanedbatelná sbírka třeba v tělocvičně ZŠ Most je cesta, kterou nabízíme a máme ji rádi. Foto: archiv nadace

Úplná čísla o našich projektech

I

 když si naše nadace nedávno připomněla 35. narozeniny, žádné velké oslavy nebyly. Dál pokračujeme ve své každodenní práci – shánění darů a další finanční pomoci pro potřebné a jejich rozdělování podle osvědčených postupů, už tisíckrát prověřených životem samým. Netajím se tím, že jsme v posledních letech dosáhli prvního místa mezi nadacemi (pokud nepočítám tu, která má za sebou velkou firmu). I tak jsem byla najednou zaskočena otázkou – kolik těch peněz jste vlastně rozdělili a kolika lidem? Dosud mi přišlo pošetilé někde zveřejňovat tak skvělou bilanci. Zdálo se mi dokonce, že v současnosti, plné mediálních výkřiků o úžasných, neuvěřitelných, progresivních až světových firmách, výrobcích a projektech, bychom se mohli zařadit mezi notorické chlubily a křiklouny, kteří na sebe musí upozorňovat za každou cenu. Jenomže tu otázku jsem nedostala jenom jednou. V poslední době mi ji pokládají i úctyhodní a věrní přátelé. Sama pro sebe jsem si řekla, že je to dobře, že se zajímají o organizaci, které věří a již podporují. Pořád ale máme i 40 000 pravidelných dárců Konta Bariéry. A ti všichni se zeptat nemohou. Jsou i mezi vámi, našimi čtenáři, a proto jsem pro vás takovou rekapitulaci připravila.

Pomohli jsme studentům Konto Bariéry, náš nejvýznamnější projekt, neopakovatelná veřejná sbírka, kterou podporují dvacet let desetitisíce pravidelných dárců, rozdělila téměř čtvrt miliardy korun

můžeš / číslo 6 - 2014

a pomohla zhruba 13 tisícům žadatelů. Podpořili jsme např. více než 200 škol, které díky prodeji našich pohlednic mají nové výtahy či plošiny, prostě odstraněné bariéry. Podpořili jsme tak vždy jednu školu, dva nebo tři naše klienty, vozíčkáře, anebo 600 žáků školy? Těžké počty. V každém případě ale vím, že jsme přispěli k tomu, aby si 600 studentů při denním setkávání s handicapovaným spolužákem uvědomilo, že tihle lidé patří mezi nás, mohou studovat, v jiném případě zase pracovat. Učíme společnost, aby byla tolerantnější, vstřícnější, neustále upozorňujeme na lidi, kteří jsou třeba odlišní, ale náš společný život obohacují. Aukční salony výtvarníků – letos se stovky výtvarníků sejdou na společné výstavě již podvanácté. Dosavadní výtěžek přesahuje 53 milionů. Je určen na podporu vzdělávání. Patnáct let díky tomu máme možnost udělovat v otevřeném výběrovém řízení Stipendium Bariéry handicapovaným středoškolákům a vysokoškolákům. Ročně jich je kolem sedmdesáti, desítky už ukončily studia a sledujeme dál jejich životní osudy, jejich uplatnění. Počítače proti bariérám, jedinečný projekt podporovaný Microsoftem od r. 1996 – rozdělili jsme finanční prostředky a software v hodnotě překračující sto milionů korun. Díky velkorysým dárcům použité, ale přitom velice kvalitní techniky, jsme rozdělili tisíce počítačů. Vážíme se zejména toho, že již 18 let má každý handicapovaný člověk v této zemi, který to potřebuje, přístup k nejmodernějším technologiím, k počítači

jako ke komunikačnímu, ale i pracovnímu nástroji. Spravujeme i zhruba desítku firemních fondů – Globus, RWE, Pražská energetika, AVAST, Tipfond, ČSOB a Era. Lumius, Česká pošta, Řízení letového provozu, Linet, Skanska. Každý fond je pomocí pro naše klienty, ročně v hodnotě kolem 12 milionů, násobeno léty…

Lepší než billboardy Udělali jsme hodně, nebo málo? Podle ohlasu veřejnosti spíš to první, většinou nás chválí. Mně se však někdy zdá, že čísla nejsou tak ohromující, jak bych si představovala. Takže nezbývá než se nevracet k oslavám, ale přemýšlet do budoucna. Jaká bude nadace řekněme v roce 2024? Už u toho asi nebudu, ale přesto – porosteme jako dosud? Staneme se nedostižnými? Dostaneme vysoká vyznamenání? To všechno se mi nezdá důležité. Největší poučení z uplynulých let je totiž jiné – stali jsme se dobrou adresou pro velké i malé dárce a místem spolehlivé pomoci pro potřebné. A to je stokrát větší reklama než milion billboardů kolem silnic. Za měsíc na shledanou!  Vaše Božena Jirků [email protected]

33

Poradna ■ Pojišťovna může zaplatit i pobyt pro doprovod. ■ Na co všechno má člověk s postižením nárok. ■ Dospělí s handicapem nastoupí léčbu do tří měsíců, děti do šesti.

Lázně pro osoby s postižením

V

 poradně se často setkáváme s dotazy na téma lázně. Jak často se do nich smí jet, jak je to s proplácením pobytů zdravotní pojišťovnou a jaké jsou podmínky pro doprovod člověka se zdravotním postižením. Proto odpovídám na nejčastěji kladené otázky: Jak se do lázní dostanu? Návrh lázeňské péče vystavuje na speciálním formuláři zdravotní pojišťovny praktický lékař na základě doporučení odborného lékaře (podle konkrétního typu zdravotního postižení) anebo ošetřující lékař při hospitalizaci. Návrh pak ještě schvaluje revizní lékař zdravotní pojišťovny, jedná se tedy o vcelku rozsáhlé schvalovací kolečko. Návrh obsahuje také určení stupně naléhavosti. Jak dlouho budu na lázně čekat? Pojištěnce předvolá zařízení lázeňské péče. Člověk v prvním pořadí naléhavosti je k nástupu předvolán nejpozději do jednoho měsíce od data vystavení návrhu, případně je přeložen přímo z lůžkové péče. V druhém pořadí naléhavosti je pacient předvolán nejpozději do tří měsíců, děti a dorost do šesti měsíců ode dne vystavení návrhu.

Zajímavé čtení pro hlavu i srdce! Informace, servis.

Čtěte Můžeš na www.muzes.cz Vážení čtenáři, své postřehy a názory nám pište na [email protected] nebo na adresu redakce časopisu Můžeš, Melantrichova 5, 110 00 Praha 1.

34

Co všechno mi zdravotní pojišťovna zaplatí? Zákon o veřejném zdravotním pojištění č. 48/1997 Sb. rozlišuje dva druhy lázeňské péče: Komplexní lázeňská léčebně-rehabilitační péče navazuje na lůžkovou péči nebo specializovanou ambulantní zdravotní péči a je zaměřena na doléčení, zabránění vzniku invalidity a nesoběstačnosti nebo na minimalizaci rozsahu invalidity. Komplexní lázeňská léčebně-rehabilitační péče je plně hrazena zdravotní pojišťovnou včetně pobytu a stravy. Příspěvková lázeňská léčebně-rehabilitační péče je poskytována především pojištěncům s chronickým onemocněním v případech, kdy nejsou splněny podmínky pro komplexní lázeňskou péči. Hrazenými službami jsou pouze vyšetření a léčení pojištěnce. Ubytování a stravu si tedy osoba musí zaplatit z vlastních prostředků. Kde najdu, na co mám nárok a jak často? K výše uvedenému zákonu o veřejném zdravotním pojištění existuje vyhláška s indikačním seznamem pro lázeňskou rehabilitační péči č. 267/2012 Sb., a pro děti dále vyhláška č. 59/1997 Sb., indikační seznam pro zdravotní péči v odborných dětských léčebnách. V indikačním seznamu pro lázeňskou péči lze najít podle konkrétní diagnózy, zda je hrazena komplexní anebo příspěvková péče, základní délku pobytu, možnosti prodloužení, jaký lékař může lázně doporučit, jaká konkrétní zařízení (lázně) se pro diagnózu hodí a jak často lze lázně navštívit tak, aby byly hrazeny ze zdravotního pojištění. Pozn.: Indikační seznam v současné podobě byl zrušen rozhodnutím Ústavního soudu pro některá svá ustanovení, a to k datu 31. 12. 2014; do té doby mají zákonodárci čas na to, aby jej podle nálezů Ústavního soudu změnili ve prospěch osob se zdravotním postižením. Kde si mohu o lázních přečíst bližší informace? Kromě výše uvedeného indikačního seznamu můžeme doporučit i veřejný portál Svazu léčebných lázní, kde je možné vyhledávat konkrétní lázně podle jednotlivých diagnóz. Text doplňují fotografie, informace o léčivých procedurách či informace o okolí a možnostech trávení volného času. Portál je provozován na www.lecebne-lazne.cz/cs/ prehled-lazni. Co když s sebou potřebuji doprovod? Pokud z důvodu zdravotního omezení potřebujete s sebou po dobu lázeňského pobytu doprovod, je třeba tuto skutečnost

Pokud osoba se zdravotním postižením pracuje, je jí na dobu lázeňského pobytu vystavena neschopenka. Pro zaměstnavatele je tedy v režimu práce neschopné osoby. Nemusí proto po dobu pobytu čerpat dovolenou ani náhradní či neplacené volno. vyplnit již v návrhu na lázeňskou péči. U doprovodu dětí starších šesti let a u dospělých osob doprovod schvaluje ještě revizní lékař zdravotní pojišťovny. Doprovodu hradí pobyt i stravu pojišťovna zdravotně postižené osoby, která do lázní nastupuje. Kdo mě omluví v práci po dobu lázeň­ ského pobytu? Pokud osoba se zdravotním postižením pracuje, je jí na dobu lázeňského pobytu vystavena neschopenka. Pro zaměstnavatele je tedy v režimu práce neschopné osoby. Nemusí proto po dobu pobytu čerpat dovolenou ani náhradní či neplacené volno. Budu po dobu pobytu v lázních platit ještě nějaké další poplatky? Regulační poplatek za pobyt ve zdravotnickém zařízení ve výši 100 Kč za den byl zrušen od data 1. 1. 2014, ten tedy platit nemusíte. Co se týká místního poplatku za lázeňský či rekreační pobyt, jsou od něj podle § 3, odst. 2, zákona č. 565/1990 Sb., mimo jiné osvobozeny: a) osoby nevidomé, bezmocné a osoby s těžkým zdravotním postižením, které jsou držiteli průkazu ZTP/P podle zvláštního právního předpisu 1a) a jejich průvodci, b) osoby mladší 18 let a starší 70 let. 

Lucie Marková Poradna pro život s postižením Ligy vozíčkářů [email protected] Bezplatná linka 800 100 250

můžeš / číslo 6 - 2014

č a sop i s p r o t y , k t e ř í s e n e v zd á v a j í

■ Které lázně poskytují komplexní celodenní péči. ■ Poplatek za lékařské vyšetření nebyl zrušen. ■ Jak často je nárok na lázeňskou péči.

Odpovědi na otázky čtenářů ?

Dovršil jsem 19 let a nevím, jaké jsou alternativy, kam bych mohl jet do lázní. Kaž­ dý rok jsem jezdil do dětské léčebny do Janských Lázní. Je to se mnou složité, jsem plně nesamostatný v pohybu a denních potřebách, takže potřebuji celý den pomáhat a v noci potřebuji přetáčet. Elektrický vozík nemohu používat kvůli těžké skolióze. V dětské léčebně Vesna (v Janských Lázních) se o mě dokázali postarat celý den. Znáte nějaké lázně, kde poskytují celodenní péči? Slyšeli jste o nějakých léčebnách, kde byli vozíčkáři spokojení? Mám svalovou dystrofii. Existují nějaké specializované lázně pro tuto nemoc? I rodiče si po dobu mého pobytu odpočinou, a proto tuto možnost vítají.

Odpověď: Naprosto chápu, že lázeňská léčba je pro vás vhodná jak z hlediska vašeho zdravotního stavu, tak z hlediska určitého odlehčení rodičům, kteří o vás běžně pečují. Dospělým pacientům se svalovou dystrofií poskytují komplexní lázeňskou péči zejména tyto lázně – Lázně Klimkovice (www.sanatoria-klimkovice.cz), Lázně Vráž (www.lazne-vraz.cz), Janské Lázně (www.janskelazne. com) a Lázně Velké Losiny (www.lazne-losiny.cz). Další lázně, které přijímají pacienty s nervosvalovými onemocněními, jsou např. Bechyně, Buchlovice, Františkovy Lázně, Hodonín, Jáchymov, Karlova Studánka, Karlovy Vary, Klášterec nad Ohří, Konstantinovy Lázně, Kostelec u Zlína, Lázně Bělohrad, Lázně Bohdaneč, Lázně Darkov, Lázně Kundratice, Lázně Kynžvart, Lázně Libverda, Lednice. Luhačovice, Mariánské Lázně, Mšené Lázně, Ostrožská Nová Ves, Poděbrady, Slatinice, Teplice v Čechách, Teplice nad Bečvou, Toušeň, Třeboň a Velichovky. Nicméně doporučuji ještě vhodnost lázní vzhledem k vašemu aktuálnímu zdravotnímu stavu zkonzultovat s ošetřujícím lékařem, který vám bude vystavovat návrh na lázeňskou léčbu; návrh může vystavit buď neurolog, nebo rehabilitační lékař. Před vystavením návrhu na lázeňskou léčbu je třeba domluvit se s vedoucím lékařem daného lázeňského zařízení, zda vám toto zařízení

bude moci poskytnout potřebnou péči v oblasti sebeobsluhy a za jakých podmínek. Bohužel nemáme k dispozici zkušenosti našich klientů s konkrétními lázněmi, doporučuji proto zkusit se poptat na různých diskusních fórech pro zdravotně postižené, popř. na Facebooku ve skupině Ligy vozíčkářů.

?

Chci se zeptat jak je to s poplatky při vyšetření u odborného lékaře pro rok 2014. Byla jsem na neurologickém vyšetření na ambulanci v soukromém zdravotnickém zařízení ve Frýdku-Místku (s doporučením praktického lékaře) a chtěli po mně poplatek 30 Kč. Přitom stále slyším v televizi, že poplatky byly zrušeny. Děkuji za odpověď.

Odpověď: Od ledna 2014 je opravdu zrušena platba jednoho z regulačních poplatků, nejedná se však o poplatek 30 Kč za lékařské vyšetření. Zrušen byl pouze poplatek 100 Kč denně za pobyt v nemocnici. Vybírání 30 Kč regulačního poplatku u vámi uvedeného lékařského vyšetření je tedy v současné době zákonné stejně tak jako poplatek 30 Kč za recept a poplatek 90 Kč za návštěvu pohotovosti.

?

Mám pokročilou roztroušenou sklerózu, ale protože dnes jsou přísná kritéria, tak mám jen průkaz ZTP. Příští rok mám nárok na lázně, ale padám i s vozíkem. Proto se vás chci zeptat, jestli mám nárok na doprovod.

Odpověď: Průkaz ZTP či ZTP/P není podmínkou ani důvodem k tomu, aby osoba měla při pobytu v lázních schválen doprovod. Pokud tedy potřebujete v lázních doprovodnou osobu, je nutné, abyste toto měla „předepsáno“ ošetřujícím lékařem již v návrhu na lázeňskou péči. Pobyt doprovodu pak schvaluje, stejně jako váš pobyt, revizní lékař zdravotní

Chcete příbuzným či známým udělat radost?

Darujte zvýhodněné předplatné časopisu Můžeš. K dispozici je certifikát s předplatným na dva roky a darujícímu se tím předplatné automaticky ještě sníží.

můžeš / číslo 6 - 2014

pojišťovny; pokud bude pobyt doprovodu schválen, hradí zdravotní pojišťovna doprovodné osobě náklady na ubytování a stravu. Doporučuji vám tedy možnost předepsání doprovodu do lázní prokonzultovat s ošetřujícím lékařem. Závěrem vás snad trochu potěším, od 1. 1. 2014 jsou platná nová kritéria pro přiznávání průkazu TP, ZTP či ZTP/P. Mělo by se jednat o příznivější legislativu pro osoby se zdravotním postižením. Je tedy možné požádat o zvýšení stupně průkazu na příslušném úřadu práce.

?

Mám dotaz na lázeňskou péči. Platí pořád, že jako dospělá mám nárok na komplexní léčbu jedenkrát za 2 roky? Byla jsem naposledy v roce 2011 a chci si žádat letos. Mám diagnózu DMO.

Odpověď: Dle vyhlášky č. 267/2012 Sb., kterou se stanovuje indikační seznam pro lázeňskou léčebně rehabilitační péči o dospělé, děti a dorost, je skutečně u diagnózy „dětská mozková obrna“ stanovena možnost opakování lázeňské léčby u osob starších 21 let maximálně jednou za dva roky. Pokud jste tedy byla v lázních naposledy v roce 2011, můžete o jejich předepsání letos požádat znovu. Podmínkou komplexní lázeňské léčby je, aby lázeňská léčba navazovala buď na lůžkovou péči, nebo specializovanou ambulantní zdravotní péči. Lázeňskou léčbu vám může předepsat neurolog nebo rehabilitační lékař, předpis poté ještě schvaluje revizní lékař vaší zdravotní pojišťovny.  

Na vaše dotazy odpovídají pracovníci Poradny Ligy vozíčkářů Bezplatná linka 800 100 250 www.ligavozic.cz/poradna

Podrobnosti v redakci Můžeš na tel.: 224 242 973 a adrese [email protected]

35

inzerce zaměstnání Nabízím zaměstnání Paní Marta z Prahy 7 hledá osobního asistenta pro svého syna s kombinovaným postižením (34 let) na vozíku. V současnosti uvítá pomoc o víkendech při výletech a jiných volnočasových aktivitách. Dále pak žádá o doprovod do a z týdenního stacionáře v obci Srbeč, 50 km od Prahy, směr Slaný. Řidičské oprávnění výhodou. Pomoc potřebuje i s nákupy a s přímou péčí o syna v době nemoci nebo při jiné nenadálé situaci. Po vzájemné dohodě bude ráda i za pobyt se synem na chalupě a doprovod při cestě do zahraničí. Syn si stoupne s dopomocí, potřebuje pomoc s hygienou, stravováním a s úkony v běžném každodenním životě. Odměna: 100 Kč/ hodina, dlouhodobější péče, cestování dle dohody. Kontakt Marta Borowiecová 739 015 082, [email protected] Zn: 04042014 Hledáme do týmu dispečera/ku MKD s dobrou znalostí ruského jazyka slovem i písmem. Pracoviště: Teplá, dobré pracovní podmínky. Info na e-mail: jana. [email protected] Zn: 07042014 Pomocný prodavač - barman – OZP Jsme neziskovka (sociální podnik) a nabízíme volné pozice pomocných prodavačů – barmanů v naší provozovně v Praze-Strašnicích. Náplní práce na zkrácené úvazky (cca 4 hodiny) je pomoc zákazníkům s výběrem pečiva, obsluha zákazníků – přijímání objednávek a roznos jídel a nápojů, mytí nádobí a úklid prostor provozovny. Nabízené místo je určeno pouze pro osoby s lehkou mentální retardací, s min. 1. stupněm invalidity. Pracovní smlouvu nabízíme na dobu určitou s možností prodloužení. Místo výkonu práce: Praha 10. Před nástupem do běžného pracovního provozu projde potenciální zaměstnanec školením (cca 2 měsíce), které mu pomůže zvládnout nároky pracovní pozice. Kontakt: Michaela Šefčíková, tel. 739 673 713 – vedoucí sociálních služeb Startujeme, o.p.s. michaela.sulcova@ etincelle.cz Zn: 10042014 Hledáme spolehlivého číšníka/servírku do restaurace Bílá paní v Jindřichově Hradci. Informace na tel. 723 900 799 [email protected] Zn: 21042014 Hledám sekretářku SŠ nebo VŠ, nutná znalost německého jazyka, řidičský průkaz skupiny B. Praxe minimálně dva roky. Kontakt 773 189 791 Zn: 28042014 Nabízíme práci na plný úvazek. Nástup červenec/ září 2014 nebo po dohodě. Požadujeme zkušenosti v oboru prodeje oblečení a servisu zákazníkům. Své životopisy zasílejte e-mailem na LHSTYL@ email.cz Zn: 30042014

Seznámení Najdu Tě? Hledám holku z Olomouce na trávení společných dní. olomouc@ centrum.cz Zn: 26042014

36

Jsem 38/164 s mírným postižením z okresu Vyškov na Moravě. Moje záliby jsou plavání, počítač, četba. Hledám přítele přiměřeného věku, též s mírným postižením, který má podobné zájmy. Jsem doma, starám se o bratra, s částečným ID. Byla bych ráda, kdyby mi odepsal přítel z okolí Vyškova. janastercl2@seznam. cz Zn: 07042014 Inkontinentní kluk hledá kamaráda/ ku. Ahoj, jsem 33letý kluk, který má po operaci v dětství srůsty pánevní pobřišnice a kvůli tomu se celý život počurávám a musím nosit plenky. Rád bych si našel kamarádku/kamaráda, která/ý by s tím byl/a v pohodě, na krásný lidský vztah. Pracuji, mám svůj domeček, kočku, psa, kamarády a spousty různých koníčků, např. literatura. K tomu bych ještě rád potkal Tebe! Tom. [email protected] Zn: 11042014 54/165/73 ČID, rozvedený, menší vada chůze, mám DMO, jsem skromný, spolehlivý, veselý a hledám podobnou přítelkyní pro trvalý vztah z celé ČR. Jsem z Tábora, jestli budeš mít zájem, ozvi se, věk od 45 do 55, jestli jsi sama, nemáš nikoho, nevadí, budeme na to 2 a to už bude lepší. M: 605 535 496 nebo napiš e-mail [email protected] Zn: 20042014-1 Jsem 44letý Moravák, rozvedený, s částečným invalidním důchodem, soběstačný, kuřák, jsem veselé povahy se smyslem pro společenský život, mám rád přírodu, jízdu na kole, kutilství v dílně, hledám ženu s menším postižením, podobných zájmů, vítáno vlastní bydlení, tel.: 607 462 020 [email protected] Zn: 20042014-2 Žiji poblíž Klatov, ráda bych se seznámila s hodným a milým klučinou, kterému by nevadily mé dvě francouzské hole - život ve dvou přeci jen plyne radostněji a snáze. 32 let, svobodná / bezdětná, můžete mě kontaktovat též prostřednictvím sms, a to na čísle: +420 721 210 091. Přeji všem hezký den a šťastné pořízení v lásce, Lenka. [email protected] Zn: 04052014-1 Předsevzal jsem si: dokud se neožením, má tělesná váha musí zůstat jak snesitelný lunt, manželka teprve může z ní učinit nepřijatelný hunt. Proto posiluji pro radost s činkami, upevňuji břišní svaly, bych hezkého děvčete neodradil od sebe vnady. Nevidomý, svobodný, mladšího vzhledu. Srdečně zdraví Jirka z Prahy, 37 let, mobil: +420 702 403 581. [email protected] Zn: 04052014-2 Jsem mírně mentálně postižen, pracující, zabezpečen, bydlím s rodiči v RD v Trutnově a touto cestou hledám slečnu podobného osudu jako já. Je mi 41let, svobodný abstinent. Ríša mirokuzel@ seznam.cz Zn: 03052014-2 Hledám pro svou dceru kamaráda, bude jí 30 let, má epi od dětství a lehčí duševní retardaci, je soběstačná a chodí sama ven, jen je hrozně sama a určitě by ráda poznala muže i s tělesným handicapem, který rád chodí ven. Pouze z Pardubic. [email protected] Zn: 03052014-1

Inzeráty můžete posílat na internetovou adresu [email protected] nebo písemně na adresu Redakce Můžeš, Melantrichova 5, 110 00 Praha 1 39letá hledá hodného, upřímného přítele. Hledám lásku, pochopení a důvěru. Mám dvě dcery. Bydlím v Jablonci nad Nisou. Mám ráda cestování, přírodu a fajn lidi. Bydlím u rodičů. Hledám přítele z okolí Jičína. Měl by být 35 až 38 let starý, soběstačný, auto vítáno. Přistěhování k příteli časem možné. Ve dvou se to lépe táhne. Samota je zlá. Pokud budeš mít zájem, volej 722 766 259. Chodím o jedné berli a jmenuji se Klára. Laskasmutek@ seznam.cz Zn: 24042014-3

Koupím, prodám Prodám Mitsubishi Colt II, r. výroby 2008, najeto pro nemoc jen 13 900 km, automatická převodovka, obsah 1,4 ccm, výkon 70 kW, červený, garážovaný, v perfektním stavu, el. otvírání oken, klimatizace, parkovací asistent, t.č. po STK, navíc – ruční řízení – plyn s kroužkem na volantu, brzda na PHK, v kufru jeřábek na el. vozík – obojí zn. Hurt. Cena 147 tis., ev. dohoda možná. Foto při zájmu zašlu. [email protected] Zn: 05042014 Prodám měkkou pájku (cín) pro klempíře. Asi 5 kg. Nevyužité dědictví, [email protected] Zn: 10042014 Prodám elektrický čtyřkolový skútr Fontier ve výborném stavu, rok výroby 2008, málo používaný, pravidelný servis. Cena 25 000 Kč. Původní cena 52 000 Kč. Tel. 725 563 697. [email protected] Zn: 12042014 Elektrický invalidní skútr Invacare Meteor 25 000 až 30 000 Kč. Robustní a rychlý čtyřkolový invalidní skútr, stabilní, v pěkném stavu, po celkové revizi, stav nového skútru. Nové pláště, potenciometr. Pohodlné sedadlo otočné a seřiditelné ve všech osách. Výborné odpružení všech kol s hydro tlumiči. Odkládací košík a držák na berle, vínová metalíza. Automatická nabíječka. Žádná Čína výrobek. K mání ihned v Brně. Foto pošlu. petr. [email protected] Zn: 14042014 Prodám čtyřkolové chodítko skládací • pohodlné sedátko, pevné z plastu; • odnímatelná zádová opěrka; • odnímatelný košík ve standardní výbavě; • kola plná 8”; • brzdění v parkovací poloze; • výškově nastavitelné rukojeti; • pohodlná madla anatomicky tvarovaná; • vnitřní šířka: 45 cm; • výška sedadla: 53 cm; • hmotnost: 8,5 kg; • maximální zatížení: 110 kg; cena : 1000 Kč horacek. [email protected] Zn: 15042014-1

Prodám závěsné hodiny – pendlovky (starožitnost), menší oprava nutná. Chvíli jdou, ale po nějakém čase se zastaví. Chce to seřídit. Vhodné pro sběratele. Cena dohodou a informace na tel. čísle 604 380 820 [email protected] Zn: 15042014-2 KOUPÍM zachovalý mechanický vozík TANGO KURY, šířka sedačky 38 cm. Cena do 5000 Kč. Nabídky na tel: 518 633 601 nebo e-mail: [email protected] Pouze Jihomoravský kraj. Děkuji. Zn: 19042014 Fiat Doblo, rok výroby 02/2005, motorizace 1,3 JTD 51 kw, zakoupeno jako nové v ČR, 1. majitel, najeto 131 tis. km, servisní knížka se servisem Fiat vedená do 84 tis. km, barva modrá metalíza. Výbava: posilovač řízení, centrál, 1x airbag, el. okna, imobilizér, CD přehrávač. STK 02/2015. Vůz přestavěn pro osobu s omezenou pohyblivostí – ZTP/P. Vůz má drobné provozní oděrky, bez koroze, po mechanické stránce slušný vůz. V jakémkoliv případě mne neváhejte kontaktovat, obratem pošlu fotky vozidla. Cena vozidla: 69 000 Kč vč. DPH zuzka@ jfautocentrum.cz Zn: 16042014 Prodám krásný moderní holandský skútr CTM 737 za 29 900 Kč. Barva stříbrná metalíza. Vozík je vhodný pro seniory a tělesně handicapované. Automatická nabíječka, držák na francouzské hole, košík, nastavitelné sedadlo ve všech směrech, plynule nastavitelný úhel sloupku řízení, světla, blinkry atd. Servis a náhradní díly jsou zajištěné. Zajistím odvoz kamkoliv po ČR a SR. Technické parametry zašlu a foto zašlu. Tel. 739 611 249, skype: korbelar1 Zn: 27042014 Koupím starší jeřábek s elektrickým ovládáním nebo i mechanickým otočením do vozidla ROOMSTER, nosnost 130–140 kg. Případně koupím zasouvací rampy délka 2 m, šíře kolem 20 cm. [email protected] Zn: 29042014

nabízím, hledám Ahoj, trávíš rád dovolenou u moře v Chorvatsku a nemáš s kým jet? Také někoho hledám... 41/175 jadni@seznam. cz Zn: 26042014 Dobrý den, sháníme k dočasnému zapůjčení motomed VIVO 2. Umíte pomoci? Potřebujeme ho pro: http:// nase.broumovsko.cz/blog/jeden-skutecny-pribeh.html. Kontakt na maminku Martina Rozuma +420 604 158 062 nebo kontakt na mě Stanislav Šrejber +420 737 483 895 Zn.: 29042014 GERMAN STUDY CENTER nabízí KOMBINACI práce a kurzu německého jazyka v Ludwigshafenu nad Rýnem (Německo). Přijatí uchazeči budou vykonávat typické brigádnické práce jako obsluha v kavárnách nebo restauracích, úklidové práce apod. Uchazeče ke kombinovanému programu Pracuj a Studuj přijímáme každý měsíc po celý rok. Více informací zde: www.germanstudycenter.org info@ germanstudycentrum.de Zn: 05052014

Více inzerce na www.muzes.cz

můžeš / číslo 6 - 2014

SENSEN ■ O akce klubů seniorů je čím dále větší zájem. ■ Důvodem je pestrá nabídka aktivit. ■ Senzační senioři jsou o zdraví, zábavě i poučení.

V Poděbradech byli na kostýmované procházce lázeňským parkem vidět královna Kunhuta, Bílá paní i Hynek z Poděbrad.

Senioři se i na jaře velmi rádi baví Text: RADEK MUSÍLEK Foto: JAN ŠILPOCH a archiv

B

ez ohledu na věk a případné zdravotní neduhy senzační senioři pořádají akce, na kterých se pobaví, posílí své zdraví a zároveň se dozvědí něco nového. Děje se tak prakticky každý týden na různých místech republiky. Jako příklad přinášíme ohlédnutí za dvěma aktivitami.

Procházka v historických kostýmech Klub SENSEN – Svaz postižených civilizačními chorobami Poděbrady zorganizoval historickou kostýmovanou procházku poděbradským lázeňským parkem. K vidění byla královna Kunhuta, Bílá paní i Hynek z Poděbrad. To vše doprovázeno komen-

můžeš / číslo 6 - 2014

tářem v česko-ruském a rusko-českém provedení s tlumočníkem.  Jana Pospíšilová z poděbradského klubu vydařenou akci komentovala: „Pravidelně se scházíme už třetím rokem a opakujeme si ruský jazyk. Naši věkovou skupinu jeho výuka zasáhla na základních školách, máme tedy na co navazovat. Opakování ruštiny nám pomáhá povzbudit mozkové buňky, aby nezahálely. Je to úžasná metoda cvičení paměti. První rok někteří odpovídali jen stroze, teď se nám většinou už daří vytvářet věty. Tento pokrok jsme zúročili na uvedené procházce, kdy nám historii Poděbrad vyprávěly pohádkové postavy. Překladatelské oříšky řešil oboujazyčný tlumočník. Na kočárku, který nás provázel, byla umístěna zvuková aparatura, aby bylo řádně slyšet. Děťátko, tentokrát vyrobené v kroužku ručních prací, je maskot naší organizace. Léta nás doprovází na různé akce, takže ani tuto si nemohlo nechat ujít.“

Den pro zdraví v pražské Troji nabídl pestrou škálu sportovních a zdravotně-osvětových aktivit.

Den pro zdraví Jeden z klubů SENSEN – Senior fitnes o.s. zorganizoval v pražské Tróji Den pro zdraví. Byla zajištěna řada sportovních a preventivně-zdravotních aktivit. V české premiéře se představila hra vycházející z golfu, kterou je možné hrát na jakémkoliv hřišti. Prezentace se dočkalo i zahájení dlouhodobé kondičně-sportovní akce Dobytí Sněžky. Nechyběl ani nordic walking pochod do Stromovky a zpět. Na dalších stanovištích měli účastníci možnost vyzkoušet baseball, pétanque, kroket a jízdu na koloběžkách i na elektrickém kole. Účastníci tu zhlédli ukázky první pomoci a prezentaci městské policie, mohli si nechat přezkoušet zrak a sluch v pojízdné vyšetřovně, kterou zprostředkovalo Konto Bariéry. Podle vyjádření přítomných lidí se akce vydařila. Můžeme se tedy těšit na podzimní pokračování. 

37

Křížovka O CENY

časopis pro t y, kteří se nevzdáva jí

Zajímavé čtení pro hlavu i srdce! Informace, servis.

Čtěte Můžeš na www.muzes.cz Na co se můžete těšit v červencovém dvojčísle?

❛ Rozhovor s psychologem Jedličkova ústavu a škol Janem Pičmanem

❛ Reportáž vozíčkáře z cesty po USA

❛ Test nového vozíku z dílny české designérky

❛ Reportáž z bezbariérového výletu do Punkevních jeskyní

Správné řešení tajenky z předchozího čísla: Krásná žena se líbí oku, dobrá srdci Luštitelé – výherci: MP3 přehrávač: Ivana Drapová Nová 1224 752 01 Kojetín

Jeden vylosovaný čtenář získá za správně vyluštěnou křížovku MP3 přehrávač a dva DVD s českými filmy 38

DVD Přednosta stanice Helena Uhlířová Jaroslava Zsemberiová Kroučová 12 Újezd sv. Kříže č. 21 270 54 Kroučová 345 25 pošta Hostouň

Výhercům gratulujeme! Ceny pro vylosované úspěšné luštitele poskytla Nadace Charty 77 – Konto Bariéry. Správně vyluštěnou tajenku zašlete prosím nejpozději do 15. června na adresu redakce: Melantrichova 5, 110 00 Praha 1 nebo na e-mail: [email protected].

můžeš / číslo 6 - 2014