Rozbor vybraných kompozic Petra Ebena

JANÁČKOVA AKADEMIE MÚZICKÝCH UMĚNÍ V BRNĚ Hudební fakulta Katedra kompozice a dirigování Dirigování sboru

Rozbor vybraných kompozic Petra Ebena Bakalářská práce

Autor práce: Ing. Tereza Toufarová Vedoucí práce: prof. Lubomír Mátl Oponent práce: Mgr.MgA. Dan Dlouhý, Ph.D.

Brno 2013 Bibliografický záznam TOUFAROVÁ, Tereza. Rozbor vybraných kompozic Petra Ebena [Petr Eben’s selected compositions analysis]. Brno: Janáčkova akademie múzických umění v Brně, Hudební fakulta, Katedra kompozice a dirigování, 2013. 27 s. prof. Lubomír Mátl.

Anotace Bakalářská práce „Rozbor vybraných kompozic Petra Ebena“ pojednává o vybraných vokálně instrumentálních skladbách Petra Ebena, přináší jejich analýzu založenou na teoretických znalostech a praktických zkušenostech s provozováním tvorby tohoto skladatele i konkrétně rozebíraných skladeb. Zmíněnými skladbami jsou Deset poetických duet a Missa Adventus et Quadragesimae. Práce je dále rozšířena o přehled a stručnou charakteristiku dostupné literatury vztahující se k problematice vokální tvorby Petra Ebena a krátký přehled jeho života a díla.

Annotation Bachelor thesis „ Petr Eben’s selected compositions analysis” deals with selected vocal-instrumental compositions of Petr Eben. It brings an analysis that is found on theoretical knowledge and practical experiences with providing of those compositions, especially the two being analyzed. Their names are Deset poetických duet and Missa Adventus et Quadragesimae. The thesis is extended by a breaf characteristic of available literature concerning Petr Eben’s vocal compositions and short overview of his life and work.

Klíčová slova Vokální, sborová, sakrální tvorba, mužský sbor, dětský sbor, mládežnický sbor, mše, dueta

Keywords Vocal, choral, sacral compositions, men choir, children choir, youth choir, mass, duets

Prohlášení Prohlašuji, že jsem předkládanou práci zpracovala samostatně a použila jen uvedené prameny a literaturu. V Brně, dne 24. června 2013

Tereza Toufarová

Poděkování Na tomto místě bych ráda poděkovala svému vedoucímu profesoru Lubomíru Mátlovi za cenné rady k interpretaci Ebenových skladeb, které jsem zužitkovala při psaní této práce. Také bych ráda poděkovala Ivanu Sedláčkovi, který mne s dílem Petra Ebena seznámil a položil základy mého vnímání Ebenovy tvorby a sborové tvorby obecně.

Obsah PŘEDMLUVA ...................................................................................................................................... 6 1

ÚVOD .......................................................................................................................................... 7

2

KRÁTCE O EBENOVI .............................................................................................................. 7 2.1 2.2 2.3

3

LITERATURA A ZDROJE POJEDNÁVAJÍCÍ O EBENOVI ............................................ 10 3.1 3.2 3.3 3.4

4

EBENŮV VĚHLAS....................................................................................................................... 7 EBENŮV ŽIVOT.......................................................................................................................... 8 EBENOVO DÍLO ......................................................................................................................... 9

OBECNÉ RYSY DOSTUPNÝCH ZDROJŮ A LITERATURY .............................................................. 10 KNIŽNÍ PUBLIKACE ................................................................................................................. 10 ODBORNÁ PERIODIKA ............................................................................................................. 11 BAKALÁŘSKÉ A DIPLOMOVÉ PRÁCE ........................................................................................ 11

DESET POETICKÝCH DUET ............................................................................................... 13 4.1 OBECNÁ CHARAKTERISTIKA DÍLA ........................................................................................... 13 4.2 SPECIFIKA JEDNOTLIVÝCH ČÁSTÍ ............................................................................................ 14 4.2.1 Část I. Allegretto .......................................................................................................... 14 4.2.2 Část II. Allegretto moderato ......................................................................................... 14 4.2.3 Část III. Allegretto maestoso ........................................................................................ 15 4.2.4 Část IV. Allegretto ........................................................................................................ 15 4.2.5 Část V. Molto agitato ................................................................................................... 16 4.2.6 Část VI. Allegro moderato ............................................................................................ 17 4.2.7 Část VII. Impetuoso ...................................................................................................... 18 4.2.8 Část VII. Scorrendo tranquillamente............................................................................ 18 4.2.9 Část IX. Moderato ........................................................................................................ 19 4.2.10 Část X. Semplice - calmo ......................................................................................... 19

5

MISSA ADVENTUS ET QUADRAGESIMAE ..................................................................... 21 5.1 OBECNÁ CHARAKTERISTIKA DÍLA ........................................................................................... 21 5.2 SPECIFIKA JEDNOTLIVÝCH ČÁSTÍ ............................................................................................ 22 5.2.1 Kyrie ............................................................................................................................. 22 5.2.2 Credo ............................................................................................................................ 23 5.2.3 Offertorium ................................................................................................................... 27 5.2.4 Sanctus ......................................................................................................................... 28 5.2.5 Benedictus .................................................................................................................... 30 5.2.6 Agnus Dei ..................................................................................................................... 30

6

ZÁVĚR ...................................................................................................................................... 32

POUŽITÉ INFORMAČNÍ ZDROJE ............................................................................................... 33 SEZNAM ILUSTRACÍ ..................................................................................................................... 34

Předmluva Tato bakalářská práce obsahuje analýzu dvou vokálně instrumentálních děl Petra Ebena založenou na praktických zkušenostech s interpretací a teoretických znalostech o jeho tvorbě. Skladby byly vybrány jako určité protipóly v Ebenově vokální tvorbě, avšak s pojícím prvkem v podobě možnosti interpretace obou jedním tělesem. Dokument tak ukazuje širokou škálu možností práce s Ebenovými sborovými skladbami a zároveň může posloužit jako inspirační a informační zdroj pro sbormistry věnující se příslušným typům sborových těles. Vzhledem k tomu, jak velký je význam Ebenovy sborové tvorby, je s podivem, že o této podstatné oblasti českého sborového repertoáru vzniklo dosud jen poměrně málo publikací. Z tohoto pohledu je práce vhodným doplněním dostupných studijních materiálů.

6

1 Úvod Neobyčejně plodná hudební osobnost, jednoho z nejvýznamnějších českých hudebních skladatelů dvacátého století, Petra Ebena nabízí prostor pro realizaci mnoha prací, pojednání a analýz věnujících se jednotlivým oblastem jeho tvorby, jeho inspiracím a volbě námětů, hudbě instrumentální i vokální, jakož i jeho celoživotní pouti z biografického hlediska. Můžeme snad s nadsázkou říct, že kompletní rozbor mistrova životního díla by vydal na životní dílo. Ne snad, že by bylo, co se týče množství skladeb, tak obsáhlé, ale síře zájmů a hloubka, do které se ve všech těchto oblastech ponořil, aby se dala analyzovat a popisovat všemi možnými způsoby. Vzhledem ke své specializaci a zkušenostem, rozhodla jsem se věnovat se jeho tvorbě vokální, konkrétněji sborové. Abych byla ještě konkrétnější, zpracovávám v této práci díla, která, ač původně určena pro různá sborová seskupení, mohou být díky své poloze obě provedena mládežnickým sborem. Protože fundamentálním tématem této práce je analýza Ebenových skladeb, věnuji se převážně jí a Ebenův život a dílo pojednávám pouze okrajově. Popis mistrova života a díla v celé jeho šíři je k nalezení v jiných publikacích, z nichž některé související s touto prací uvádím a blíže rozebírám. Nicméně jádro této práce spočívá v analýze založené na praktických zkušenostech s nácvikem a prováděním Ebenových děl. Tato práce je členěna do následujících částí: stručné pojednání o životě a díle Petra Ebena, shrnutí informací o dostupné literatuře související s tématem a práce rozbor skladeb Deset poetických duet a Missa Adventus et Quadragesimae.

2 Krátce o Ebenovi 2.1 Ebenův věhlas Petr Eben je jedním z nejvýznamnějších českých skladatelů dvacátého a jednadvacátého století. Jeho tvorba zahrnuje velkou šíři hudebních stylů i forem. Setkáme se zde s inspiracemi starověkými, středověkými i prvky typickými pro moderní hudbu dvacátého století. Eben se věnoval se stejným zaujetím a kvalitou výsledků tvorbě instrumentální i vokální, liturgické i světské, textům českým i cizojazyčným. Jeho tvorba, zejména ta vokální, našla své pevné místo v kmenovém repertoáru mnoha souborů. Oblíbili si ji nejen sbormistři renomovaných českých

7

sborů, ale díky svému přehledu o pěveckých technikách a zájmu o Orffovu školu se stal skladatelem prezentovaným i mnoha školními a amatérskými dětskými sbory. Na jednu stranu je tak autorem skladeb a písní takřka zlidovělých, na druhou stranu z jeho pera vyšly vysoce technicky a interpretačně náročné vokálně instrumentální kantáty a oratoria, jejichž provedením se chlubil nejeden mezinárodní hudební festival (uveďme například jedno z posledních nastudování Apologia Socratus uvedené na Smetanově Litomyšli v roce 2004).

2.2 Ebenův život Petr Eben se narodil v roce 1929 v Žamberku, ale jeho dětství je z velké části spojeno s Českým Krumlovem, kam se jeho rodina přestěhovala. Již od mládí se s velkým zájmem seznamoval s hudbou, učil se hře na violoncello, klavír a varhany. Jako varhaník působil v několika kostelech i v cisterciáckém klášteře ve Schlierbachu v Horním Rakousku, kde nacvičoval i se sborem. Tato zkušenost ještě z dětství výrazně formovala jeho uměleckému cítění. Ebenův otec byl židovského původu. To zavedlo Petra i část jeho rodiny do koncentračního tábora. I útrapy války významným způsobem utvářely jeho osobnost, již sdílel s ostatními skrze svoji hudbu. Svá studia hudby završil v roce 1952 na Akademii múzických umění v Praze. Ve třídě Františka Raucha studoval hru na klavír. Později v roce 1954 absolvoval skladbu ve třídě Pavla Bořkovce. Svůj život spojil Eben s milovanou ženou a zároveň s další významnou českou hudebnickou rodinou. Oženil se s Šárkou, sestrou skladatele Ilji Hurníka. S ním v průběhu svého tvůrčího života mnohokráte spolupracoval. Společně se zajímali například o Orffovu školu a přenesli její principy do českého prostředí. V roce 1955 začalo jeho pedagogické působení na Filosofické fakultě Karlovy univerzity. Na katedře dějin hudby přednášel nauku o hudebních nástrojích, nauku o hudebních formách, analýzu skladeb, prakticky vyučoval hru partitur. Ačkoliv, nebo snad právě proto, že byl v roce 1978 požádán manchesterskou Royal Northern College of Music, aby tam přijel vyučovat, nepostupovala jeho akademická kariéra v českém prostředí nijak rychle. Teprve po roce 1989 se tato situace zlepšila. Eben byl zván, aby přednášel na významných zahraničních vysokých školách a univerzitách a mezinárodních sjezdech.

8

Petr Eben zemřel v roce 2007 po dlouhé nemoci, která byla projevem řady mozkových příhod. Jeho tři synové jsou rovněž hudebníky. David Eben je zakladatelem souboru Schola Gregoriana Pragensis a všichni tři vydávají společné skladby ve vlastním provedení jako Bratři Ebenové.

2.3 Ebenovo dílo Jediný možný způsob, jak uvést Ebenovo dílo v rozsahu bakalářské práce, je maximální zestručnění. Eben ve své tvorbě obsáhnul skladby pro sólový nástroj, komorní ansámbly, symfonické orchestry, jevištní díla, smíšení sbory i dětské říkanky a jejich vzájemné kombinace. Nutno poznamenat, že téměř ve všech oblastech dosáhl pozoruhodných úspěchů, zejména pak na mezinárodním poli. Uveďme tedy jen ty nejvýznamnější. Z orchestrální tvorby je to například Vox clamatis, pro komorní orchestr v Lipsku vznikla koncertantní symfinonie Noční hodiny a na objednávku ze Salzburku bylo zkomponováno Pražské nocturno. Eben měl již od dětství velmi vřelý vztah k varhanám, proto se také tento nástroj v jeho díle opakovaně objevuje a to nejen jako doprovodný nástroj například v liturgických skladbách, ale i jako nástroj sólový. Napsal pro něj například dva varhanní koncerty. Významným Ebenovým kusem je vokálně symfonické Apologia Socratus, skladba zkomponovaná na text Platonovy Obrany Sokratovy. Vzhledem k Ebenově vztahu k textu a jazykům zkomponoval toto dílo na řecký text. Kromě orchestru zde účinkují smíšený sbor, dětský sbor a sólové hlasy. Velmi významnou a rozsáhlou oblastí mistrovy tvorby je pak oblast vokální tvorby. Eben psal pro sbory všech typů a velikostí. Velmi rád psal pro děti. V této oblasti těžil ze svých zkušeností z počátku své kariéry, kdy psal přímo pro dětský sbor. Také spolupracoval se svým švagrem Iljou Hurníkem. Pro dětské sbory napsal například cykly Zelená se snítka, nebo Deset poetických duet, pro smíšený Pocta Karlu IV., O vlaštovkách a dívkách, Verba sapientiae, pro mužský, Missa Adventus et Quadragesimae, pro smíšený sbor s doprovodem zpěvu z lidu Missa cum populo. V neposlední řadě je nutno zmínit Ebenovu tvorbu liturgickou a sakrální. Jeho inspirace gregoriánským chorálem a velmi dobrá orientace v liturgických textech,

9

smysl pro kontrapunkt renesanční vokální polyfonie a vztah k varhanám utvářejí specifický charakter jeho děl.

3 Literatura a zdroje pojednávající o Ebenovi Navzdory Ebenově poměrně velkému významu jak v hudbě domácí, tak ve významu jeho tvorby jako zástupce české autorské hudby na mezinárodním poli, je dostupné literatury relativně malé množství. Po zúžení výběru vzhledem k zaměření práce na vokální tvorbu nám zbývá několik knižních publikací, řada článků v odborných periodikách a diplomové a bakalářské práce studentů vysokých škol hudebního zaměření.

3.1 Obecné rysy dostupných zdrojů a literatury Zdrojem pro faktografická a biografická data jsou pro většinu těchto dokumentů dvě z knižních publikací. Jedna z nich je rozsáhlá biografická práce doplněná o autentické rukopisy a Ebenovu korespondenci. Druhá je o něco méně systematická a detailní, obsahuje řadu autorových citací a jeho vyjádření k jednotlivým tématům a kapitolám. Z těchto dvou níže podrobněji popsaných děl vycházejí víceméně všechna ostatní. O co však jsou zmíněné články a studentské práce obohaceny, je vždy originální rozbor Ebenových skladeb. U řady z nich je patrné, že autor tyto rozbory a analýzy píše

na

základě

vlastní

interpretační

zkušenosti,

popřípadě

s využitím

muzikologického vzdělání. Faktem, který usnadňuje badatelům a interpretům práci, je skutečnost, že autor sám své dílo hojně a účinně komentoval. Jeho záměr byl vždy jasný a on nenechával nikoho na pochybách po stránce obsahového vyjádření ani, pokud to například u skladeb pro děti šlo, po stránce metodické.

3.2 Knižní publikace Základem pro studium tvorby Petra Ebena jsou, jak jsem již dříve nastínila, dvě knihy: Petr Eben od Kateřiny Vondrovicové a Petr Eben: sedm zamyšlení nad životem a dílem od Evy Vítové. Kateřina Vondrovicová zpracovává kromě Ebenova díla a základního životopisu i množství autentických materiálů samotného Ebena. Kroky skladatelova života tak v knize nalezneme doplněné o jeho vlastní rukopisy, úvahy a záznamy rozhovorů, 10

které tak v mnohém rozšiřují náhled na problematiku jeho díla a chápání autora i skladeb samotných. Oproti tomu Eva Vítová rozděluje svou obsahově do značné míry podobnou publikaci do sedmi zamyšlení (život, varhanní hudba, komorní tvorba, tvorba po roce 1989 aj.), z nichž každé je samo o sobě rozborem dané oblasti mistrovy tvorby. Navíc zde najdeme anglicky psané resumé, seznam děl doplněný tam, kde to šlo, o autorovy vlastní myšlenky a poznámky ke konkrétnímu dílu a tzv. Texty Petra Ebena. Jde o rozsáhlou část knihy, ve které jsou Ebenova zamyšlení a statě nezkrácené a nespojované přímo s dílem či etapou života. Tyto texty se věnují tématům, jako je například gregoriánský chorál jako inspirace v moderní hudbě, vztah k antice, slovo a hudba, nebo dětská tvorba. Tato kniha rovněž obohacuje náš pohled na Ebena jako osobu, neboť obsahuje množství jeho dopisů přátelům.

3.3 Odborná periodika V odborných časopisech můžeme nalézt články věnující se tvorbě Petra Ebena rozdělené tematicky podle oblasti zájmu daného časopisu. V časopise Cantus byl pod souhrnným názvem Česká sborová tvorba vydán seriál věnující se této oblasti Ebenovy tvorby. Jednotlivé kapitoly, jako jsou Dětská tvorba, Kantáty a oratoria, Sbory s duchovní tematikou a další, popisují zmíněné oblasti tvorby. Obsahují rozbor skladeb, které jsou pod jednotlivými kapitolami prezentovány. Nejedná se o interpretační analýzu, ale o informace o původu skladeb, jejich premiéře, textech, náročnosti a podobně.

3.4 Bakalářské a diplomové práce V rámci studia bakalářských a diplomových prací dostupných v knihovnách JAMU a HAMU jsou k tématu vokální tvorby v díle Petra Ebena k nalezení tři práce, dvě bakalářské a jedna diplomová. Bakalářská práce Jany Hruškové z roku 2002 Petr Eben: Láska a smrt, interpretační rozbor, je velmi stručná a z hlediska studia tvorby Petra Ebena bez většího přínosu. Kromě stručného životopisu a inspiračních zdrojů obsahuje harmonický, rytmický, formální, obsahový, estetický a interpretační rozbor Ebenova díla Láska a smrt. Tato část je zpracována pečlivě a je zde cítit konzultační vliv doc. Pančíka, který tento cyklus opakovaně prováděl a zaznamenal na CD. Studentka touto prací absolvovala

11

obor Dirigování sboru. Jediným informačním zdrojem této práce byla výše uvedená kniha Kateřiny Vondrovicové. Veronika Demelová je autorkou balakářské práce z roku 2007 s názvem Vokální tvorba Petra Ebena se zaměřením na cyklus Písně nelaskavé. Studentka oporu Zpěv ve své práci stručně, ale komplexně popisuje Ebenův život a dílo, uvádí podrobný soupis jeho vokální tvorby s charakteristikou a souvislostmi jednotlivých děl a zaměřuje se na popis cyklu Písně nelaskavé z pohledu vzniku, inspirací a záměrů autora. Detailní charakteristika jednotlivých částí cyklu svědčí o autorčině znalosti problematiky. Nejedná se zde o interpretační analýzu. V závěru srovnává dvě ze tří existujících nahrávek díla. Na diplomové práci Zuzany Kubáňové Písňová tvorba Petra Ebena je podstatný mimo jiné i rok jejího vzniku – 1983. Obsahuje mistrovu vokální tvorbu celkově i po dílech, která konkretizuje komentářem i daty premiér. Z dnešního pohledu je však tento seznam nekompletní. Oproti pozdějším dílům však přináší informace o interpretech, obsazení, nahrávkách, prvním provedení, délce skladby i samostatnou část interpretačních pokynů. Vše bylo zpracováno pod dohledem a s pomocí samotného autora.

12

4 Deset poetických duet Deset poetických duet je cyklus deseti průzračně jasných a vskutku poetických dvojhlasých skladeb. Fakt, že jde „pouze“ o dvojhlasy v žádném případě nesmí vést k závěru, že jde o skladby příliš jednoduché, primitivní nebo interpretačně nenáročné. Kdo zná Ebenův rukopis, dobře ví, že pod jeho perem se dokáže úchvatným způsobem rozezpívat jakkoliv nízký počet hlasů. Dalším faktorem, který by bez hlubšího vhledu do věci mohl neznalého odradit od zájmu o tento cyklus, je skutečnost, že byl napsán pro dětský sbor. Petr Eben byl jedním z nejvýznamnějších českých autorů píšících pro děti a pro dětské sbory tak říkajíc na míru. Své zkušenosti získané při tvorbě pro dětský sbor Bohumila Kulínského staršího zužitkoval při tvorbě skladeb dokonale využívající všech technických a výrazových prostředků, jimiž dětský hlas disponuje. 4.1

Obecná charakteristika díla

Velmi podstatnou a neopomenutelnou součástí cyklu jsou texty. Eben byl znám tím, že texty ke svým skladbám pečlivě vybíral. Pokud se jednalo o poezii, byl schopen projít neuvěřitelné množství básní, než nalezl tu, která bude dokonale souznít s jeho hudebním záměrem. Jeho záměry totiž nikdy nebyly výhradně hudební. Hudba a slovo byly v Ebenově tvorbě jedno. Stávalo se tak, že do série společně uváděných kusů se vmísili různí autoři textu. Ne tak v případě Deseti poetických duet, všechna jsou napsána Vítězslavem Nezvalem. Celý cyklus má jednotnou obsahovou linii. Začíná dětskými říkankami a rozpočítávadly, která jsou bezelstná až pohádková. Postupně s přibývajícími čísly, podobně jako s přibývajícími léty, se roztomilá říkadla mění v básně s poněkud hlubším obsahem, který začínají chápat děti postupně se stávající dospělými lidmi. A jak postupujeme cyklem ke konci, blíží se i témata skladeb blíže konci lidského života, jsou závažnější, osudová. Hudebně je tento cyklus charakteristický velkým množstvím kontrapunktických prvků. Každá skladba je pojata jiným způsobem. Je to první z Ebenových skladeb potažmo cyklů, kde použil různé polyfonní techniky. S cyklem Deset poetických duet se Eben zúčastnil skladatelské soutěže, na níž získal první cenu.

13

4.2 Specifika jednotlivých částí 4.2.1 Část I. Allegretto Jeden, druhý – je pobídka pro děti, aby se šli všichni bavit, úvod ke hře. Začátek je rytmické rozpočítávadlo v durové tónině které začíná postupně v obou hlasech – imitace dialogů hrajících si dětí. Rytmické části uvozující jednotlivé fráze vybízejí k mírné akcentaci, což pěkně kontrastuje s osminovými běhy znázorňujícími dějový pokrok, pobídku ke hře samotné. Prostřední část plynule přejde v moll, čímž dosahujeme tajuplné atmosféry, nedeklamujeme tolik říkankové úvody, protože tyto už ani říkankovými nejsou. Dozvídáme se o zlatém hadu, který má klíč k tajemnému hradu. Nicméně vše skončí opět ve veselé repríze úvodní části ústící v definitivní pobídku „děti, pojďte se mnou“ – úvod celého cyklu. Skladba má formu veselého fugata. 4.2.2 Část II. Allegretto moderato Bílé a růžové peřiny – provází po celou dobu ostinátní motiv ve druhém hlase navozující atmosféru houpání. Maminka houpá dítě v kolébce a zpívá mu o bílých peřinkách, pomalu ho uspává.

Obrázek č. 1: Bílé a růžové peřiny [11] Zde je důležité vystihnout správné tempo, aby navozovalo atmosféru ukolébavky, ale zároveň neukolébalo posluchače. Je-li skladba prezentována příliš staticky, může se stát málo zajímavou. Pokud zvolíme vhodné tempo, můžeme využít i pěkného dynamického efektu – postupného ztišování hlasu, až děťátko úplně usne. V tomto ohledu je třeba mít na paměti, že první hlas zpívá v poměrně exponované poloze a nedělat decrescendo na úkor kvality zvuku.

14

4.2.3 Část III. Allegretto maestoso Hory, hory – je volný proud asociačních přirovnání zpracovaný metodou volné imitace. Je žádoucí, aby provedení bylo dynamicky plastické. Přelévání zvukových vln z hlasu do hlasu pomůže vytvořit dojem skutečných horských vrcholků, mezi nimiž se povalují mračné chuchvalce. 4.2.4 Část IV. Allegretto Šiji hvězdný šat – zvukomalebná skladba, pichlavé jehličky a šikovné prsty švadlenky v drobných modelech. Důležité pro tuto skladbu je správné frázování a schopnost sboru nevyrážet závěry frází a konce slov. Zejména náchylný je k tomu například hned první takt – staccato malá tercie dolů, zpět a nahoru, kde poslední tón je osmina vycházející na první dobu. Je třeba důsledně odlišovat legatové od martelatových, popřípadě staccatovych pasáží. Velký význam hrají i drobné pomlky, které musejí být striktně dodrženy. Celkově je řídícím elementem text, který nás správně navede i při frázování „v níž se lesknou zlaté body“. Zde by samotný sbor bez pozornosti dirigenta mohl sklouznout k těžké první době, což by bylo z textového hlediska naprosto nesmyslné a ochudilo by nás to o zajímavý hudební prvek změny metra.

15

Obrázek č. 2: Šiji hvězdný šat [11] 4.2.5 Část V. Molto agitato Při dobrém provedení může být skladba Rybář v moři zcela strhující jak pro obecenstvo, tak pro sbor samotný. Motiv rozbouřeného moře již není pouze dětskou fantazií a má i hlubší význam. Zrovna tak i vyznění skladby je o něco závažnější. Pro tuto skladbu si Eben zvolil techniku neimitační polyfonie. Mollově laděná dynamicky velmi rozevlátá skladba poskytuje možnost uplatnění širokých výrazových prostředků, v prvé řadě pak dynamických. Výrazná krátká crescenda decrescenda při nasazení v úvodu skladby zprostředkují posluchači dojem houpajícího se rozbouřeného moře.

16

Obrázek č. 3: Rybář v moři [11] Výrazná výslovnost zpěváků podpoří nesmlouvavost a syrovost živlu a zároveň nedá zaniknout významu slov ve výrazné dynamice, která ovšem v žádném případě nesmí být monotónní. Dirigent by se rovněž neměl nechat strhnout k přílišnému forzírování, ale vystavět i poslední frázi tak, aby dynamicky a výrazově rostla. 4.2.6 Část VI. Allegro moderato Podzime, podzime – je výrazné zklidnění po energickém až útočném Rybáři v moři. Pro tuto skladbu autor zvolil přísný kánon. Dokonalé opakování téhož v obou hlasech po relativně dlouhou dobu evokuje jakousi modlitbu šeptanou davem. Začátečnickou chybou, jíž by se měl každý dirigent vyhnout, je udělat tuto pomalejší skladbu rozvlekle a odpočinkově. Její kouzlo tkví v tom neztratit ani na chvíli napětí! První věcí, která upoutá posluchače, bude jistě nezvyklý 5/4 takt. Ale to samo o sobě nestačí. Je potřeba jít této zvláštnosti přinášející neklid naproti. Dosáhnout permanentního napětí není jednoduché a záleží hodně na osobnosti dirigenta, aby k němu sbor dokázal přimět. V neposlední řadě, jak nám i text napovídá, můžeme jako výrazový prostředek použít konstantní crescendo. Zesilujeme přes několik slok až k významovému vrcholu, kde se vše zlomí a celý pomyslný průvod prosící podzim, aby ještě posečkal, mizí kdesi v dáli podobně jako léto. Tento výklad je podpořen i opakováním textu první sloky v závěru. Podzim v této skladbě může být vnímán jako roční období přinášející těžkosti a strach o obživu v období dlouhé kruté zimy, ale také jako podzim života. Podzime, počkej chvíli ještě. Léto, zpátky se vrať, měli jsme tě rádi. Až se vrátíš za rok, uteče nám mládí.

17

4.2.7 Část VII. Impetuoso Další skladba cyklu pokračuje v započaté tendenci. Mládí uteče a co je vlastně život? Jen raketa, která vyletí k nebi, zazáří a zhasne. Pohleď, jak hasne raketa je sedmá část cyklu. Je zamyšlením nad krátkostí lidského života. Úvodní výkřik ve stoupajícím měkce velkém septakordu vynese raketu do oblak a ta zase sama spadne dolů. Velmi efektní začátek je potřeba bezchybně zaintonovat. Rovněž výraz přiřazený jednotlivým částem této dvoutaktové fráze je třeba vycizelovat. V první části vyletí rakety v přísném kánonu, zatímco ve druhé se atmosféra zcela změní.

Obrázek č. 4: Pohleď, jak hasne raketa [11] Naprosto statický syrrytmický kontrapunkt, v němž se oba hlasy od sebe jen nepatrně vzdalují a střídají několik málo tónů, evokuje klidné, ale nekompromisní tikání hodin. Jen čas .... Každý z nás vzletí a uhasne. Velmi precizní artikulace, klidné mezzopiano utichající do piana. To je osud. 4.2.8 Část VII. Scorrendo tranquillamente Osmá část má velmi výrazný ostinátní motiv ve druhém hlase, který dokonale zvukomalebně vykresluje vítr. Tomu je třeba podřídit i dynamickou stavbu. Každý hlas má svou vlastní dynamickou linii. Druhý hlas opakuje stále dokola zvedající se a točící se dynamiku – zvedající a točící se listí. Zatímco první hlas si vede zcela svou.

18

Obrázek č. 5: Vítr [11] Zpívá melodii o děvčeti, které je smutné, a zatímco kolem opadává listí ze stromů, ona hledí zasněně do dálky. Velmi lyrický text. Každá z těchto dvou slok je zakončena drobnou otázkou sólového sopránu namířenou k děvčeti. Ale náhle se vše překlopí a druhý hlas rytmicky napodobuje klapot koní. Vše je náhle veselé a hravé, vše je v dur a dynamicky zcela jinde. Zpíváme děvčeti, že její milý se vrátí, že už jede, že už je u vrátek. Tato skladba je o očekávání lásky. 4.2.9 Část IX. Moderato Následující skladba je o lásce probíhající, klidné, věrné a trvalé. Vyletěla holubice je intonačně poměrně náročná skladba, jejíž výraz zcela vyplývá z textu a je bravurně podepřen hudebním zpracováním. Na začátku holubice opravdu jako by vyletěla dvěma kvintami nahoru a ve druhém hlase ji okamžitě se zpožděním jediné doby následoval holub. Poměrně vysoké nároky na schopnosti zpěváků jsou kladeny nejen v oblasti sluchové, ale i v oblasti práce s hlasem. Vše se klidní, když oba usednou na větvičce. Je nutno se vyvarovat vyražení posledního tónu při přechodu na druhou část, kde již oba hlasy, stejně jako oba ptáci, „letí“ bok po boku. V závěru vše postupně utichá. 4.2.10 Část X. Semplice - calmo Poslední skladbou cyklu je Noc skládá každý večer stánek. Je komponována jako takřka dokonalé unisono jen místy narušené vybočením jednoho z hlasů. Jako by zde ani nebyly takty, vše vychází jen z deklamace textu, je proto potřeba, aby s ním byli všichni důvěrně obeznámeni a vnímali jej. Jedině tím totiž zajistíme působivost provedení. Skladba je velmi klidná až komorní. Obsahem je smrt. Dokonalá

19

výslovnost je nezbytností. Dynamický vrchol je náhlý a krátký, ale velmi působivý až syrový. Je-li tento cyklus dobře proveden, zpravidla končí několika dlouhými vteřinami ticha následovanými bouřlivým potleskem. Je divácky velmi vděčný a sbory oblíbený.

20

5 Missa Adventus et Quadragesimae Od osmdesátých let se Eben postupně přestával věnovat tvorbě pro děti a od roku 1989 přestal zcela. Ve své tvorbě se zaměřil zejména na hudbu s duchovní tematikou, jejíž tvorba mu byla v dobách komunistické diktatury upírána nebo alespoň omezována.

5.1 Obecná charakteristika díla Ebenův vztah k duchovní hudbě a duchovnu obecně měl velmi hluboké kořeny. Již v dobách svého dětství získal od svých rodičů kladný postoj ke křesťanským hodnotám. Za svými postoji a hlubokou zbožností si stál navzdory režimu, který takové projevy potlačoval. Způsobilo mu to mimo jiné komplikace při jeho působení na Filosofické fakultě Karlovy Univerzity. Eben byl vzdělán v latině i ve staré řečtině, což mu dávalo možnost hlouběji proniknout do textů a tím i obsahu církevních skladeb, a to jak těch určených pro provedení při mších, tak těch koncertních. Renesanční vokální polyfonie je rovněž oblast, která se vyznačuje latinskými texty. A zároveň se jedná o skladby s hlubokým duchovním nábojem a výrazem. Eben, pro kterého slova v hudbě nikdy nepředstavovala pouhý text, tak pronikl k podstatě duchovní hudební literatury a díla vycházející z jeho pera tak nikdy nebyla pouze zhudebněním známého textu některé z částí mše, ale byla svébytnými plnohodnotnými skladbami, jejichž každá část přesně a dokonale zachycovala text, jímž byla podložena. Většina jeho liturgických děl nebyla koncertní, ale byla určena pro praktické účely, které jsou součástí liturgických obřadů. Tato skutečnost přinášela jistá omezení. Autor nemohl s hudebním materiálem nakládat libovolně, ale musel přizpůsobit náročnost repertoáru svému ansámblu – lidu zpěvnému i nezpěvnému, účastnícímu se mší. Velmi významným inspiračním činitelem v tvorbě Petra Ebena je gregoriánský chorál. V jeho prostotě a jednoduchosti Eben našel formu, jíž mohl vyjádřit hloubku citů a myšlenek bez zbytečných příkras. Gregoriánský chorál plynoucí bez omezení taktovými čarami v jednohlasé linii byl často se objevující esencí jeho tvorby. Všechny výše zmíněné prvky mistrova rukopisu se pojí v jeho rané skladbě Missa Adventus et Quadragesimae. Je to jednohlasá mše s doprovodem varhan určená pro

21

mužský sbor. Její složení je specifické právě tím, že jde o skladbu pro adventní období. Je zde tedy vynecháno jásavé Gloria. To rovněž občas působí komplikace při jejím provedení v jiné než předvánoční době. Výrazně konzervativní duchovní mnohdy odmítají povolit její uvedení. Dochází tak k tomu, že sbormistři tu a tam uvedou skladbu pod názvem Missa, aby se tak vyhnuli zmíněným nepříjemnostem. 5.2

Specifika jednotlivých částí

5.2.1 Kyrie Úvodním tónem celé mše je d znějící v pedálu varhan. Zazní a až je celý prostor kostela obsažen tímto hlubokým tónem, nastoupí na čtvrtou dobu sbor. Kyrie v Ebenově podání nejásá jako mnohá jiná, ale má téměř meditativní charakter. S pokorou a skloněnou hlavou potichu zní „Pane, smiluj se“ třikrát za sebou pokaždé o něco silněji. Druhá hudebně odlišná část začíná opět z piana, ale ve zcela jiném charakteru a rychlejším tempu. Obsahuje nelibozvučné intervaly a postupně zrychluje, až se náhle zklidní v plném zvuku a širokém legátu. A v širokém zvuku varhan přechází do třetí části. Ta se sestává z opakujícího se motivu – pokorné Kyrie v legátu střídané rytmickou pasáží varhan následovanou rozhodným eleison. Tento kontrast pokorného prosebného oslovení a pevného vyzvání ke smilování působí až vzpurně. Avšak poslední dvě dlouhé fráze ve velmi zpěvném legátu ukončí skladbu s vyzněním velké víry a naděje.

22

Obrázek č. 6: Kyrie [12] Je potřeba dokázat bleskově měnit charakter spolu se záměrem skladatele a to i na malých plochách, ale přesto mít rozmyšlenou rámcovou koncepci celkového vyznění skladby dobře promyšlenou. Dokonale svázané Kyrie v precizním legátu následované energickým zvoláním, které je však překvapivě náročné na intonaci, je dvojicí motivů, kde sbormistr může ukázat svou detailní práci s tělesem. Závěrečné nově nasazené eleison musí být plné naděje, je třeba vyvarovat se nadměrnému forzírování.

5.2.2 Credo Toto Ebenovo zpracování části Věřím v jednoho Boha je velmi osobité a poměrně netradiční. Skladba je pojata s velkým důrazem na text. Credo je textově nejrozsáhlejší částí mše a má tedy i nejvíce obsahu. Eben se rozhodl nekrátit tento

23

text, aby vyhověl zvolené hudební formě, ale naopak. Zpracoval ho jako dlouhou modlitbu. Credo začíná Allegro risoluto. Ostinátní motiv ve varhanách postupuje zpočátku v oktávách a rychlé čtvrťové doby v pozornost poutajícím tónovém sledu, který se stále jakoby opakuje, ale přece je pokaždé jiný. Již zde nám přichází na mysl, že slyšíme člověka drmolícího modlitbu. Do tohoto nepřetržitého úprku nastupuje sbor důrazným akcentovaným Credo v půlových notách. Při bližším zkoumání zjistíme, že Eben si dal tu práci, aby rytmus hudby přizpůsobil rytmu správné latinské výslovnosti. Není to ve stu procentech případů, ale autor tímto laskavým způsobem pamatuje na ty, jejichž znalost latiny není hluboká. Nicméně sbormistr by měl stále mít na mysli správnou výslovnost a přízvučné a nepřízvučné doby a další specifika latinského jazyka zpěvákům neustále vštěpovat. Krásný soulad souznějícího frázování latinské věty a Ebenovy hudby vidíme na části začínající Et in unum Dominum. Všechny přízvuky jsou na lichých dobách, zejména pak významné „Do“ ve slově Dominum. Po dvou taktech rychlejšího textu následují půlové hodnoty zatěžkávající jméno Jezíše Krista. Následující takt je frázován samostatně – Syna – a pokračuje dvojtaktím – Boha jednorozeného. Při takovéto analýze textu ve spojitosti s frázováním předcházející hudebnímu nastudování nemůže sbormistr šlápnout vedle.

24

Obrázek č. 7: Credo – 1 [12] V následující varhanní mezihře se z ostinátního motivu vyčleňuje první hlas, který umožní plynulý přechod do další části, tentokrát v moderatu. V ní k nám přichází vznešené Deum de Deo poměrně náročné na intonaci a správnou práci s hlasem. Velké intervaly mohou přinášet nezkušeným zpěvákům obtíže. Eben přidělil tuto část výběru sólistů, kteří dokážou zazpívat nízko i vysoko položené pasáže neodděleně a bez slyšitelné změny rejstříků.

25

Obrázek č. 8: Credo – 2 [12] V obdobně klidném duchu se nese i nástup sboru na slova Genitum, non factum. Krásně znějící legatová kantiléna doznívá až do konce této fráze končící zaráz se čtyřčtvrtečním taktem. Třítaktový sólový úsek ve tří-půlovém taktu je opět určen skupině nebo sólistovi, kterým nečiní obtíže velké intervaly zazpívat s lehkostí a intonačně přesně v relativně rychlejším tempu. S další změnou taktu mění se i charakter, přichází slavnostní konstatování – Et homo factus est. Je třeba vylehčit a nevyrazit spodní c na konci fráze. Význam konstatování, že byl Kristus ukřižován, umučen a pohřben je podpořen závěrečným pesante. Následující mezihra je imitací první sólové části, jejíž melodie zůstává zachována i v následující třetí. Ve forte nastoupivší sbor potom zvýrazní obligátní „sedí po pravici otce“. A následuje veselé a oslavné nanebevstoupení. Mezihra, ve které slyšíme, jak Eben dokázal propojit své inspirace hudbou napříč staletími, nás přivádí k repríze – opět drmolená modlitba, tentokrát však již vesele a povzneseně. Velké crescendo při slovech simul adoratur vyústí k oslavnému a mírně zatěžkanému conglorificatur, které je opět podpůrně napsáno v půlových hodnotách. Per prophetas je možno opět zatěžkat ve shodě s významem. Od této chvíle už skladba pouze nabírá spád a blíží se k poslednímu vrcholu před koncem. Doporučená mezzopiana nejsou příliš vhodná, ale přesto by měl dirigent dbát, aby nešlo o jednu nepřetržitou gradaci. Eben zde opět zcela jasně dává najevo, kde si přeje vrchol použitím půlových hodnot a crescenda s rittardandem. Závěrečné slavnostní, ale přesto závažné „A očekávám vzkříšení“ vrcholí v pevném a závažném Amen. 26

5.2.3 Offertorium Obětování je opět podobně jako Kyrie souhrnem kratších frází, mnohdy až motivů, oddělených výrazovými pauzami. Chybou by však bylo vystavět každou zvlášť bez vazby na ostatní. Sbor se musí už od počátku učit celou skladbu včetně varhanních odpovědí, aby poznal, že celá velká fráze je vystavěna jinak, než jednotlivé dílčí. Dobrý sbor totiž umí ve své prezentaci zachytit i ono napětí v pomlce, které překlenuje jednotlivé mikromezihry a pojí části k sobě.

Obrázek č. 9: Offertorium – 1 [12] Každá z malých frází má svou vlastní dynamickou stavbu, většinou crescendo – decrescendo, nicméně žádná by se neměla dostat v této gradaci do forte. Pouze poslední motiv ad te Domine je psán ve forte, nicméně i zde bych doporučila opatrnost a spíše bych volila poco forte vzhledem k celkové koncepci skladby. Z e moll se plynule dostáváme do f moll, kde se celá stavba první části opakuje, ovšem s jiným textem, proto i s jiným rytmickým rozložením. Opět zde platí, že Eben při psaní vnímal text tak, aby byl organickou součástí skladby a ne pouze jejím doplňkem. Proto je-li věta delší než v prvé části, počká si na melodický motiv setrváním melodie na tónu c. A opět je přízvučná doba v textu shodná s těžkou dobou v metru.

27

Obrázek č. 10: Offertorium – 2 [12]

Poslední model první části není zopakován, ale inverzně imitován. Tato změna je dále zopakována, aby vyústila v tematickou reminiscenci na sólový motiv z části Credo.

Obrázek č. 11: Offertorium – 3 [12]

5.2.4 Sanctus Nesmírně působivou částí mše je skladba Sanctus. Oproti kupříkladu Pololáníkově veselému, jásavému a snad až skandovanému jásotu Sanctus Dominus je Ebenovo

28

pojetí chmurné, setmělé a tajemné. Bůh je zde přítomen jako nesmírná autorita, jejíž nezpochybnitelnému mandátu se všichni klaníme. Pomalý začátek andante misterioso jsou rovné statické půlové noty. Čtyřtaktová fráze je dynamicky mírně vyklenuta a znovu zopakována z piana, tentokrát s větším dynamickým rozdílem, ale opět navrácena zpět do výchozího piana. Potřetí nastupuje sbor velmi konkrétně a rovnou v mezzoforte. Gradace je dovedena až za slovo Dominus k zatěžkanému Sabaoth. Tento tříslabičný motiv je dále opakován a rozveden ve varhanní mezihře. Celá tato první část působí dojmem veliké bázně a respektu. Naprosto zásadní je pro ni neztratit napětí. Hovořili-li jsme o napětí u Offertoria, pak zde je třeba jít ještě mnohem dál. Zde nabude napětí strhujících rozměrů. Zpěvák si nesmí oddechnout ani na chviličku.

Obrázek č. 12: Sanctus [12] Po mezihře přichází allegrová část jejíž rytmika i třídobý takt navozuje o něco lehčí a rozpustilejší náladu. Plna jsou nebesa slávy tvé. Nicméně s přicházejícím Osana in excelsis se i tento téměř taneční motiv mění díky ritardandu zpět k původnímu

29

vyznění – oslava v bázni Boží. S varhanní mezihrou se navrací ono napětí a pianissimové Osana, vrchol úcty k nejvyšší autoritě.

5.2.5 Benedictus Předposlední část mše začíná velmi poklidně a mírně jakoby rozezněním zvonů kostela ve varhanách. Poklidné a tiché konstatování, že je požehnaný ten, který přichází ve jménu páně, se po transpozici opakuje tentokrát se závěrečnou gradací. Další transpozice nás dostává do Des dur, kde propuká jásot Sláva na výsostech Bohu. Není nikterak akcentován, avšak velmi účinné je použití nástupu na druhou osminu. Rytmicky přesný nástup umožní dosáhnout expresivního Osana , aniž bychom se uchýlili ke zbytečné dynamice. Forte je totiž třeba nechat až na poslední část. Varhany, které v podstatě po celou dobu plošně gradují ostinátní motiv, uvozují zatěžkanou jedno-taktovou mezihrou, ve které je možno si v rámci agogiky zpomalit a počkat na poslední slovo. Je jím Osana nasazené opět na druhou dobu, ale tentokrát již s plnohodnotným akcentem a ve forte. Místo tištěného fortissima doporučuji skutečně forte, neboť tím dirigent nepřijde o možnost efektního crescena na poslední držené notě a abruptního ukončení zároveň s varhanami dva takty před koncem. Varhany dohrávají poslední dva takty, které je velmi efektní zatěžkat a zpomalit.

5.2.6 Agnus Dei Velmi efektní a intonačně náročný je začátek poslední části Agnus Dei. Varhany položí úvodní akord ve slabší dynamice a sbor začíná na třetí dobu takřka výkřikem. Z forte s tenutem na e dva se v okamžiku dostáváme na gis jedna v pianu. Tento sled tří tónů je v dané dynamice poměrně obtížný a je potřeba nepodcenit zejména spodní gis. Mnohdy se sbormistr soustředí na úvodní e, což je pochopitelné, ale opomene skutečnost, že z těchto dvou slov – Agnus Dei – je to druhé stejně důležité, ne-li důležitější. Je třeba zazpívat ho v pianu, ale dostatečně srozumitelně a čistě.

30

Obrázek č. 13: Agnus Dei [12] Následující pěti-čtvrťový takt je vzhledem k přízvukům ve větě třeba taktovat jako tři a dva a ne obráceně. Totéž miserere nobis. Všechny tyto tři motivy mají každý vlastní decrescendovou tendenci a navíc jsou ještě každý z nich slabší oproti předchozímu. Slovo nobis tak vychází velmi slabě, je proto třeba mít na paměti jeho precizní výslovnost včetně koncového es. Koruny nad pomlkou není třeba se obávat. Na tomto místě si můžeme dovolit, s ohledem na místní akustiku, i relativně dlouhou pauzu. Následující tři pomlkami oddělené části je třeba vnímat jako jeden celek a to jak významově, tak i dynamickou stavbou. Je tedy žádoucí, aby prostřední část nezačínala crescendem a fráze byla vnímána včetně varhanních meziher. Rittardando psané od začátku šesti-čtvrťového taktu by nemělo být přehnané. Má zde funkci umocnění deklamovaného miserere nobis v textu. Důraz ve slově miserere je na prvním re, odtud je možno plynule a přirozeně zpomalit k závěrečnému tenutu na slově nobis. Analogicky pak budeme postupovat při stavbě další fráze vrcholící slovy peccata mundi. Poslední hudební plocha začíná po krátké odmlce, aby stačil doznít zvuk sboru i varhan. Tempový rozdíl není příliš výrazný, uvedené tranquillo je spíše výrazovým prostředkem. Varhany si předávají melodii se sborem. Dona pacem, kterému Eben přidělil samostatné takty oddělené varhanami, vyznívá velmi naléhavě, avšak nikoliv hystericky.

31

Naposledy ještě dává zaznít v plné šíři varhanám. Zde je prostor, aby varhaník uplatnil své agogické cítění, a dirigent mu může nechat volnou ruku. Avšak poslední dva takty mezihry musí nutně navodit závěrečnou temnou a napjatou atmosféru. Z dokonalého piana plynulým crescendem každou notu tenuto dovedeme sbor až ke společnému es ve slově nobis, odsadíme a zaráz společně s varhanami nasadíme na poslední efektní souzvuk v rovném drženém fortissimu. Žádné ritardando, žádná koruna ve sboru, pouze poslední akord ve varhanách zní až do odsazení dirigentem.

6 Závěr Dílo Petra Ebena je obohacením české i světové hudební scény o zajímavou, umělecký vysoce kvalitní, posluchačsky oblíbenou a interprety opětovně vybíranou hudbu. Česká scéna pak dále profituje z jeho zájmu o vokální tvorbu pro děti a o výuku hudby dětí obecně. Jakýkoliv sbor nalezne v tvorbě Petra Ebena zaručeně dílo vhodné k interpretaci, ať už se pohybuje na libovolné úrovni. Jeho skladby by měly být v repertoáru každého sbormistra, protože Eben je sázkou na jistotu. Není líbivý a jednoduchý, ale jeho dílo obohatí posluchače i interpreta. Ve své práci jsem se pokusila zprostředkovat vnímání a možný způsob interpretace cyklu Deset poetických duet a skladby Missa Adventus et Quadragesimae nahlížený optikou sbormistra, který je syntézou několika vlivů. Těmito vlivy jsou mimo jiné i několikaletá zkušenost s interpretací Ebenových děl po stránce zpěvácké i po stránce sbormistrovské. Jakkoliv se můžou výše uvedené poznatky jevit subjektivní, jsou zde konstatovaná ve značné míře fakta, která třeba při interpretaci hudby Petra Ebena mít na zřeteli. A to zcela objektivní fakta vyplývající z kontextu, v jakém dané dílo vznikalo, důrazu, který autor kladl na významovou složku, a inspirační zdroje, které Ebenovu hudbu provázejí.

32

Použité informační zdroje [1] DEMELOVÁ Veronika. Vokální tvorba Petra Ebena se zaměřením na cyklus Písně nelaskavé. Brno, 2007. Bakalářská práce. JAMU. [2] HRUŠKOVÁ Jana. Petr Eben: Láska a smrt, interpretační rozbor. Brno, 2002. Bakalářská práce. JAMU. [3] KUBÁŇOVÁ Zuzana. Písňová tvorba Petra Ebena. Brno, 1983. Diplomová práce. JAMU. [4] PECHÁČEK, Stanislav. Petr Eben – 2. Dětské sbory. Cantus: časopis pro sborové umění. 2/2007, s. 17-19. ISSN 1210-7956 [5] PECHÁČEK, Stanislav. Petr Eben – 3. Sbory s duchovní tematikou. Cantus: časopis pro sborové umění. 3/2007, s. 16-19. ISSN 1210-7956 [6] PECHÁČEK, Stanislav. Petr Eben – 4. Kantáty a oratoria. Cantus: časopis pro sborové umění. 4/2007, s. 18-21. ISSN 1210-7956 [7] PECHÁČEK, Stanislav. Petr Eben – 5. Starozákonní, antické a středověké inspirace. Cantus: časopis pro sborové umění. 1/2008, s. 16-18. ISSN 12107956 [8] PECHÁČEK, Stanislav, SALÁKOVÁ Leona. Petr Eben – 6. Zbývající sborová tvorba. Cantus: časopis pro sborové umění. 2/2008, s. 16-18. ISSN 1210-7956 [9] VÍTOVÁ., Eva. Petr Eben: sedm zamyšlení nad životem a dílem. Vyd. 1. Praha: Baronet, 2004, 479 s. ISBN 80-7214-743-9. [10] VONDROVICOVÁ, Kateřina. Petr Eben. 2. Vydání. Praha: Panton, 1995, 241 s. ISBN 80-7039-218-5. [11] EBEN, Petr. Deset poetických duet [hudebnina] : (1965 : zpěv a klavír. Petr Eben; Na slova Vítězslava Nezvala ; Něm. překl. Bedřich Eben. 1. Vydání. Praha: Panton, 1982. 31 s. [12] EBEN, Petr. Missa Adventus et Quadragesimae [hudebnina]: zpěv a varhany. Missa Adventus et Quadragesimae; Fod Unison (or Men’s) Voices and Organ; English text by Jane May. 1979 Lawson-Gould Music Publishers, Inc., Printed in U.S.A.

33

Seznam ilustrací Obrázek č. 1: Bílé a růžové peřiny [11] ..................................................................... 14 Obrázek č. 2: Šiji hvězdný šat [11] ............................................................................ 16 Obrázek č. 3: Rybář v moři [11] ................................................................................ 17 Obrázek č. 4: Pohleď, jak hasne raketa [11] .............................................................. 18 Obrázek č. 5: Vítr [11] ............................................................................................... 19 Obrázek č. 6: Kyrie [12]............................................................................................. 23 Obrázek č. 7: Credo – 1 [12] ...................................................................................... 25 Obrázek č. 8: Credo – 2 [12] ...................................................................................... 26 Obrázek č. 9: Offertorium – 1 [12] ............................................................................ 27 Obrázek č. 10: Offertorium – 2 [12] .......................................................................... 28 Obrázek č. 11: Offertorium – 3 [12] .......................................................................... 28 Obrázek č. 12: Sanctus [12] ....................................................................................... 29 Obrázek č. 13: Agnus Dei [12] .................................................................................. 31

34