GLORIA POLO O POTRATU

GLORIA POLO O POTRATU OBSAH Gloria Polo o potratu Stojan Adaševič vypráví Jiné případy již přeložené do češtiny, které jsem stáhl z internetu Doporučené cizí odkazy ÚVODNÍ POZNÁMKA Koluje po internetu dokument s názvem „Stála jsem u brány nebe a pekla“. Po přečtení české mutace jsem zjistil, že v jiném jazyku je toto vyprávění širší, dotýká se víc témat. Jedno z nich, které jsem já nemohl najít v české obměně v plném rozsahu, je o potratu. O tom a dalších případech z jiného prostředí je zde následující povídání. GLORIA POLO O POTRATU 25 Nezabiješ –Umělý potrat 493 Když jsme v mé „Knize života“ došli k pátému Božímu přikázání – „Nezabiješ“, pomyslela jsem si: Konečně si nemusím nic vyčítat, neboť jsem nikoho nezabila a žádného člověka jsem nepřipravila o život. 494 A k mému velkému zděšení mě Pán Bůh poučil o něčem zcela jiném. Ukázal mi se vší zřetelností, že jsem byla příšerně hroznou vražedkyní. A vraždy, do kterých jsem byla zapletena, patřily mimo jiné do třídy zločinů zabíjení, které v Pánových očích platí za nejohavnější svého druhu, totiž umělé potraty „nenarozených dětí“. 495 Jednoho dne mi moje kamarádka Estela řekla: „Poslyš! Ty máš teď 13 roků a ještě ti nevzali panenství? Vyjeveně jsem hleděla na ni. Co s tím chtěla říci? 496 Moje matka mi vždy vyprávěla o důležitosti panenství. Řekla, to je dar nevěsty pro Pána. Ale moje kamarádka nabubřele a povýšeně mi řekla: „Když jsem měla první menstruaci, matka mě vzala na gynekologii. Od té doby beru antikoncepční pilulky.“ 497 Tehdy jsem ještě vůbec nevěděla, co to je. Vysvětlila mi, že to jsou antikoncepční pilulky, kterými lze předejít tomu, aby někdo se dostal do jiného stavu. Povykládala mi, jakými chlapy spala. Byla to hotová řada kluků a mladých mužů. Vyprávěla, že to je velice příjemné. Řekla mi: „Vidím, že o tom nemáš ani ponětí.“ Dala jsem ji za pravdu, a na to

řekla, že mne vezme na takové místo, kde se mohu něčemu naučit. 498 Měla jsem obavy a bála jsem se, protože co já vím, kam mne chce zatáhnout. Otevřel se přede mnou nový svět, úplně neznámý nový svět. Vzaly mě do centra města, abychom se podívaly na pornofilm. Dovedete si představit, jak jsem se lekla? Holku, která má právě 13 roků! 499 Tehdy jsme ještě neměli ani televizor. Dovedete si představit takový film? Byla jsem na mrtvici od leknutí a od hnusu. Měla jsem pocit, jako bych byla v pekle. Chtěla jsem utéct, ale kamarádky mě zadržely. Nic jiného jsem si nepřála, než se dostat odtud co nejdál, velice to otřáslo se mnou. 500 V ten den jsem šla na mši svatou s mou matkou. Protože jsem se cítila velice špatně, šla jsem ke zpovědi. Matka klečela před oltářem a modlila se. 501 Ve zpovědi jsem odříkávala co obyčejně vždycky, že jsem neudělala svoje úkoly, podváděla při písemce, byla jsem neposlušná – to byly víceméně mé hříchy. Vždy jsem chodívala ke stejnému knězi, a ten určitě věděl zpaměti co budu říkat. 502 Ovšem dnes jsem řekla i to, že jsem utkla z domu, abych mohla do kina. Kněz se zarazil, a téměř řval: „Kdo utekl z domu? Kdo kam šel?“ 503 Hrozně jsem se lekla kvůli takové reakci, a polekaně jsem se dívala na matku, zda něco nezaslechla, ale ona klidně klečela a modlila se. 504 V duchu jsem si řekla, díky Bohu, že nic neslyšela. Bylo by pro mne nesnesitelné, kdyby to slyšela. Postavila jsem se ve zpovědnici a byla jsem vzteklá na kněze. Samozřejmě, neřekla jsem mu o jaký film se jednal. Jestli z toho udělal tak velkou záležitost, že jsem prozradila, že šla do kina, jak by vyváděl, kdyby všechno věděl. Možná, že by mi i jednu vlepil. 505 Od této chvíle ve mne začal působit Satan, protože jsem již přestala být upřímná při zpovědi. Vybírala jsem, z čeho se vyzpovídat a z čeho nikoliv. Tehdy začínaly mé svatokrádežné zpovědi, a já šla ke svatému přijímání, přičemž jsem věděla, že jsem neměla upřímnou zpověď. 506 Byla to svatokrádež, když jsem vzala Pána k sobě. A Pán mi ukázal, jak jsem začala klesat svým životem, a smrt mé duše pokračovala stále rychlejším tempem. Ten pád vrcholil až k takovým výšinám, že jsem přestala věřit v čerta, ba v nic jsem nevěřila. Ba navíc, své hříchy jsem považovala za dobrodiní. 507 Ukázal mi, jak jsem šla jako dítě a držela Boha za ruku, v jak velkém vnitřním spojení jsem byla s ním, ale moje hříchy mě stále víc oddělovaly od rukou Božích. Pán mi řekl, že kdo přjímá Tělo a Krev Pána, bere na sebe kletbu. Jedla a pila kletbu. Viděla jsem v Knize života, jak byl čert zklamaný, když jako dvanáctiletá jsem ještě věřila v Boha a chodila jsem s mou matkou se modlit. Čert byl kvůli tomu vzteklý. 508 Jak začal můj hříšný život, Pán mi nechal pociťovat, jak vyprchával mír z mého srdce. Začal ve mne velký boj svědomí, a co na to řekly moje kamarádky? Řekly: „Cože? Jít ke svaté zpovědi? Jsi blázen, to je dávno z módy. A k tomu ještě u kněze, který je mohem větší hříšník než my!“ 509 Ani jedna z nich již nechodila ke svatému přijímání, já jsem byla jediná. Začal vnitřní boj ve mne mezi tím, co řekly kamarádky a mezi tím, co řekla moje matka, a matčiny rady byly blíž k mému svědomí. Čas od času ta váha ale pohla a kamarádky zvítězily. Takže jsem se rozhodla, že již víckrát nepůjdu ke zpovědi. Nechtěla jsem se zpovídat u toho starého kněze, který nenáviděl ženy a ještě míň u takového, který tropil posměch, když jsem šla do kina. 510 Zde můžete vidět jak je Satan rafinovaný. Vzdálil mě od svátosti pokání již mých 13 letech. Byl velice podlý. Víte, vsugeruje klamné představy. Gloria Polo ve svých 13 letech byla mrtvola, co se tyče její duše. Pro mne nejdůležitější bylo, a byla jsem pyšná na to, že mohu patřit k té malé skupině mých kamarádek, k jemným, moudrým holkám, které si o sobě myslely, že toho znají víc, nej jejich rodiče dohromady. 511 Když je nám 13, myslíme si o sobě, že již všechno víme, a byly jsme toho názoru, že kdo mluví o Bohu, je zaostalý a blbec. Moderní je to, co je užitečný a nabízí prožitky. V módě byly užitek a prožitky.

512 Ještě jsem vám neřekla, že tehdy, když jsem stála u chřtánu pekla, a náhle jsem mohla slyšet Pánův hlas, všechny démony utekli. Zmizli všichni, zůstal tam jen jeden. Tomu Pán dovolil, aby tam zůstal. Tento obrovský démon hrozným hlasem řval: „Ona je moje! Ona je moje! Ona je moje! Navěky moje!“ 513 Tento démon tam mohl zůstat proto, že byl šéfem té tlupy démonů, které se ve mne zahnízdili, a všechno zmanipulovali v mém životě, abych hřešila. Velice mazaně využili moje slabosti. Tento démon mě vzdálil od zpovědi. Proto mu dovolil Pán, aby tam zůstal. A ten řval tak zuřivě proto, že měl obavy, že jeho oběť mu může na poslední chvíli vyklouznout z rukou. 514 Hrůzostrašně řval a nadával na mne. Mohl zůstat, protože já jsem zemřela ve smrtelném hříchu. Protože od svých třinácti roků jsem se zpovídala špatně, a dříve také sem-tam byla má zpověď neplatná. 515 Tedy patřila jsem tomuto démonovi, proto mohl zůstat u mé zkoušky. Dovedete si představit, když mi ukázali všechny mé hříchy, bylo jich velice moc. A ty škodolibé posměšné výčitky. Sotva se dalo vydržet, když ječel, znovu a znovu, že jsem jeho. Jednoduše byl nepopsatelně hrozný. 516 Zlý mě vzdálil od svátosti pokání a tím mi nedal příležitost, aby se má duše uzdravila a očistila skrze Ježíše. Protože ani jeden můj prohřešek nebyl zadarmo. Hřích je majetek čerta a musíme za to platit. Čert moje hříchy vpálil do mé duše. Má původně obdivuhodná, světlem prosáknutá duše, jak jsem ji viděl ve stavu mého početí, byla stále tmavší, černá, bez lesku, a v samou tmu se proměnila. 517 Každé mé svaté přijímání bylo svatokrádežné, sotvakdy jsem konala upřímnou zpověď. 518 Než půjdeme ke svaté zpovědi, musíme prosit Ducha svatého a strážného anděla, aby ukázali a osvětlili tmavé body na naší duši. Mezi oblíbené podrazy čerta je, že začerní naši duši, díky tomu si myslíme, že to či ono není hřích, vše je v pořádku, není třeba se zpovídat, ostatně kněz má víc hříchů, a zpověď je zaostalá věc. Pro mne bylo jasné, že bylo lépe, když jsem nešla. 26 Abortus mé kamarádky Estely 519 Když mi bylo třináct roků, moje kamarádka Estela se dostala do jiného stavu. Když mi to řekla, zeptala jsem se jí: „Vždyť ty bereš tabletky!“ Ona řekla: „Ano, ale nepomohly.“ Zeptala jsem se ji: „A co teď? Co uděláš? Kdo je otec?“ Řekla, že neví, buď se to stalo na jedné procházce, nebo na jedné zábavě, nebo od ženicha. Řekla mi: „Jednoduše řeknu, že je od ženicha.“ 520 V červenci moje kamarádka a celá jejich rodina odcestovali. Byla již v pátém měsíci. Když se vrátila, byla jsem překvapená. Nesvědčila ani stopa o tom, že by byla v jiném stavu. Neměla velké břicho, ale vypadala jak mrtvola. Byla vybledlá, a z etrovertní holky plné životní radosti, která tak ráda se bavila, nezůstalo nic, jednoduše: již nebyla ona. 521 Víte, z nás nikdo nechodil rád na mše svaté. Ovšem v řádové škole, kam jsme chodili, se chodilo povinně. S jeptiškami jsme museli chodit na mši. Kněz byl již trochu starší a mše se protáhly. Tyto mše svou délkou mi připomínaly věčnost. Hrály jsme si, vtipkovaliy smály se a ani v nejmenším jsme nedávaly pozor na to, co se dělo u oltáře. Jednou ale přišel mladý kněž, který dobře vypadal. 522 Myslely jsme si, že škoda takového mladého člověka. Lámaly jsme si hlavu, kdo by mohl tak fešného kněze svést. Představte si, jaká abnormalita čerta v tom vězí, že dokáže nakazit tak mladé lidi. 523 Ve škole chodily k svatému přijímání nejdřív sestřičky. Pak jsme následovaly my, i když jsme nebyly u zpovědi. Sázely jsme, komu se podaří ho svést. 524 Rozhodly jsme se, že když půjdeme ke svatému přijímání, rozepneme si blůzy, a u koho se mu budou třást ruce, když podává hostii, ta má největší prsa, a ta strhne na sebe největší pozornost kněze. Jaké čertovské myšlenky, a jaká blouznění našeptává zlý duch.

My ve své naivitě jsme si myslely, že to je pouze taková veselá hra. Jak hluboko jsme klesly. 525 Tedy Estela se vrátila z dovlené ale již nebyla ta hravá, veselá holka, která se kdysi i ráda bavila. Měla zamžený, zastřený pohled. Nechtěla se mnou mluvit o tom, co se stalo. Ovšem jednou, když jsem byla u nich, ukázala mi jizvu po operaci. Vyprávěla, že: „Když matka zjistila, že jsem v jiném stavu, zdivočela, chňapla mě za ruku, nutila mě nastoupit do auta a odvezla mě k ženskému lékaři. Řekla mu: „Je v jiném stavu. Žádejte si co chcete, ale rychle operujte mou dceru, odstraňte tento problém.“ (Problém jako věc.) 526 Když mi to tak povyprávěla moje kamarádka, otevřela skříň a ukázala lahev, kde v liho plavalo embrio. To bylo její dítě. 527 Bylo zcela vyvinuté a v té lahvi bylo zakonzervované. Nikdy nezapomenu na ten pohled. Její matka lpěla na to, aby Estela měla před očima následky jejího činu. Na uzávěru té lahve byly antikoncepční pilulky, aby je nikdy neopoměla brát. Tohle si představte! 528 Vidíte, jak hříchy způsobují nemoc. A jaká je ta matka, která bere své dítě k lékaři, aby likvidoval nežádoucí plod jejího těla. 529 Pak ten absurdní nápad s tím konzervovaným embriem, aby denně viděla, a nezapomněla brát pilulky. Kolikrát otevřela skříň, aby viděla své dítě, a připomínala použití pilulek. 530 To je opravdu chorobné, jednoduše démonické. Takové věci koná čert, když mu někdo svým hříchem otevře dveře, a nelikviduje to zlo ve svátosti pokání, co může poskytnout jedině katolický kněz. Když jsem se zeptala kamarádky, jestli cítila tělesnou či duševní bolest, řekla: Ále, z čeho bych měla být smutná? Je menší zlo snést takovou bolest, než se trápit s tímto dítětem celý život! Tento problém tak byl jednoduše vyřešen.“ 531 Ovšem to bylo od ní lež, protože již nebyla taková jako dříve. Zanedlouho dostala těžkou depresi. Začala brát LSD. Protože jsem byla její nejlepší kamarádka, nabízela i mne, abych to vyzkoušela. Já jsem se ale zalekla. Jedno bych bývala ráda zkusila, protože řekla, že droga způsobuje příjemný pocit. Člověk má pocit jakoby se povznášel, jakoby byl v mracích - a rozplývala i o podobných věcech. 532 Ráda bych bývala vyzkoušela, ale nedokázala jsem to. Bála jsem se a řekla jsem jí, že je cítit ten pach, a když to má matka pocítí, zabije mě. Má tak dobrý čich, že mě zbije když to zjistí. Pravda je ale, že jsem tento omamný jed jsem nevyzkoušela proto, že mě chránil můj strážný anděl a moje matka. 533 Pán mi ukázal v Knize života, že to není tak, že když jsem to nevyzkoušela mělo být kvůli strachu z matky, ale bylo to proto, že mi dal tu milost, abych to neprovedla, protože mám takovou matku, která se modlila. A že růženec mě zachránil, abych nepadla do propasti. Moje kamarádky nebyly spokojené se mnou, protože měly připomínky, řvaly a považovaly mě za nudnou, protože jsem neměla patřičnou svornost s nimi. Nedokázala jsem, jednoduše jsem to nedokázala. Tato milost byla jedna z mnoha milostí, které jsem dostávala proto, že moje matka byla bohabojná a modlila se. Takovou důležitost má modlitba. 27 Ve svých šestnácti letech jsem ztratila své panenství 534 K mému neštěstí, ve svých šestnácti letech jsem poznala svého prvního ženicha. Tehdy zase mě začaly dobýrat kamarádky. Já jsem byla mezi nimi černá ovce, protože jsem byla ještě panna. Nyní, že jsem měla ženicha, zase mě začaly otravovat. Slíbila jsem jim, že to udělám, až budu mít ženicha, dřív ne. Nyní jsem neměla výmluvu. 535 Estele jsem řekla: „A když se dostanu do jiného stavu jak ty? Řekla: „Ne, ne to se nestane, protože již jsou i jiné způsoby, a to je prezervativ.“ 536 V její době byly jen pilulky, ale nyní již není problém. Řekami, že mi dá 5 pilulek, mám vzít všech pět. Mimo to mám použít prezervativ a uvidím, že se nic nestane. 537 Cítila jsem se velice špatně, že jsem musela dodržet tento hloupý slib, ale bála jsem se, že utrpí naše přátelství. A když se to stalo, všimla jsem si, že má matka měla

pravdu, jestli některá holka ztratí nevinu, nechává sebe vyhasnout. Cítila jsem, jakoby ve mne něco vyhaslo, jakobych ztratila něco nenávratně, co se nedá nikdy napravit. Kamarádky mluvily o senzačních pocitech, ale ve mne zůstala jen zaraženost, lítost, a mimořádný smutek. 538 Nevím, proč říkaly, že se je tak dobrý. Nevím, proč říkají, že mladí to mají moc rádi. Já se na to dívám tak, že to tak není dobré. V mé vlasti, v Kolumbii vychvalují bezpečnost prezervativů, a seualitu lidé mají na získání radosti, k uspokojování svého egoizmu, k získávání moci, a proti nudě. Jsem smutná když vidím něco takového. Kdyby lidé věděli, že tyto povrchní pocity duši, člověka jen oblbují, aby již nemyslel na přikázání! Je zajímavé, že jsou lidé, kteří za mlada byli následovníci hnutí 68, a pak v dospělosti sami uznali, že chodili po špatných cestách, a že nadělali velké škody jiným lidem, a také potomkům. 539 Co se mě týká, po ztrátě svého panenství nejenom že jsem byla nesmírně smutná, ale bála jsem se jít domů, protože jsem si myslela, že matka něco postřehne. 540 Po tomto zážitku jsem se nemohla podívat do očí mé matky, protože jsem se bála, že z mých očí vyčte, co jsem provedla. 541 Zlobila jsem se na mou kamarádku, na sebe jsem se zlobila také, že jsem byla tak blbá, že jsem se nechala přemluvit, abych konala to, co jsem nechtěla, a to vše ze strachu z mých kamarádek. 542 Natruc radám Estely a přese všechna ochranná opatření jsem se dostala do jiného stavu po prvním styku. 543 Dovedete si představit strach šestnáctileté – je v jiném stavu! (Po této větě se jí zlomil hlas, a plače! - pak takto pokračuje Dr. Gloria Polo.) 544 Všimla jsem si mnoho změn na svém těle. Navzdory všemu strachu, chovala jse m v sobě něžné pocity vůči miminu, které ve mne rostlo a sílilo. 545 Hovořila jsem o tom se svým tehdejším ženichem a povykládala jsem mu všechno. Byl překvapen a lekl se. Jaksi jsem čekala, aby řekl: „Tak se vezměme.“ Já 16, on 17. Ale řekl, že jsme mladí a je škoda ničit naše životy kvůli tomu, je třeba raději nechat vzít dítě. 546 A takto to pokračovalo, jak ubitá pln starostí, smutně, ano nekonečně smutně. Zlobila jsem se na Estelu, která mi slíbila, že se nic nemůže stát. 547 Ohledně potratu mi řekla Estela: „Nevěš hlavu, nic to není. Nezapomeň, že já jsem musela několikrát projít tímto. Nejdřív jsem byla trochu smutná, podruhé to bylo lehčí, potřetí jsem již nic necítila. 548 Na to jsem jí řekla: „Ani si nedovedeš představit, co se stane, až půjdu domů a matka jednou zahlédne jizvu. Ta bolest, kterou jí tímto způsobím, ji zabije.“ 549 Uklidnila mě a řekla: „Již nedělají tak velký řez. To co jsi viděla, bylo tak velké proto, že mimino bylo velké. Byla jsem v pátém měsíci. Tvoje je ještě drobounké. Tvoje matka si to vůbec nepostřehne.“ 550 Och, moji milí v Pánu, jak je to smutné! Jaká bolest. Satan nám to tak představuje, bagatelizuje, jako by to bylo něco bezvýznamného, nic důležitého. 551 Jako kdyby abortus s absolutní samozřejmostí patřil k tomuto bezbožnému světu. Když taková bláhová osoba, takový bezcita, jak jsem byla já, se cítí špatně po tomto, jak to může drtit nezkaženého mladého člověka! 552 Zlý ukolébává mládež tím, že se je na to, aby si užili, proto není třeba z toho dělat problém svědomí, mít pocit viny. Vite proč to dělá Satan? Víte proč navádí lidi, aby konali něco takového? Mimo jiné, proto, že potřebuje lidské oběti, protože po kažém abortusu mu roste moc na Zemi. 553 Nikdo si nedovede představit, jaký strach jsem měla a jaké pocity viny, když jsem šla do nemocnice, daleko od svého domova, abych nechala na sobě provést potrat. 554 Uspali mě, ovšem když jsem se probudila, již jsem byla někdo jiná než předtím. Zabili mimino a já jsem s tím miminem umřela také. (Přeruší přednášku a opět začíná plakat.) 555 Víte, Pán mi dovolil vidět v Knize života to, co my s pozemskýma očima nemůžeme vidět. Viděla jsem, co se děje, když lékař vykonává abortus.

556 Viděla jsem lékaře, u kterého bylo něco jako kleště, chytl mimino a rozdrtil ho na kousky. Toto mimono z plých sil křičí. Každé dítě již při početí dostane duši, úplně dokonalou, vyvinutou duši. Tato duše je úplně celá, zralá. Duše neroste jako tělo. Bůh duši stvoří jako úplně hotovou. 557 Jak se sjednotí spermie a vaječná buňka, vytvoří se nekonečně krásný světelný paprsek. Toto světlo je jako slunce, pramení z tpytu nekonečné lásky Boží. 558 V této chvíli Bohem stvořená duše je již zralá a dospělá, je to malá podobizna podobající se na Boha. Tato mladá duše se noří do Ducha svatého, který pramení z Božího Srdce. 559 Lůno oplozené ženy je naplněno touto září, s třpytem Pána a s ním sjednocené nově stvořené duše. A jestli oni (vraždící žena a lékař vykonávající abortus) chytnou takové děťátko, a rozdrtí ho, och, jak bojuje tento droboučký tvor, aby zachránil svůj život! 560 Viděla jsem, jak sebou otřásl a se zamrazil Pán, když mu vytrhli z jeho rukou tuto duši. Když se zabije takové mimino, vydává tak hořký pláč, že se z toho třese a duní celé nebe. V mém případě, když jsem nechala zabít svoje děťátko, slyšela jsem srdcervoucí křik, silný, hlasitý. 561 Viděla jsem, jak Ježíš sténal na kříži, a viděla jsem jeho bolest kvůli této duši, a kvůli každé duši, kterou vyhnali, a nedali mu právo na život. Pohled Ježíše na kříži byl pln bolesti, nepopsatelně trpěl. Kdo by tohle viděl, určitě by si nenechal dělat abortus. (Přerušuje přednášku a opět začíná plakat.) 562 Ptám se vás, kolik potratů se dělá denně na tomto světě? Za jeden den? Za jeden měsíc? Dokážete změřit hroznou míru našich hříchů? Míru hromadné vraždy, tu bolest a utrpení, které způsobujeme Bohu, tomu, který je k nám tak milosrdný, miluje nás, a my jako obludy stále jen hřešíme. 563 A veškeré zlo, které způsobujeme i sobě, a zlo našeho života, které i nás drží ve své moci. 28 Abortus je nejtěžší hřích, který je větší než ostatní 564 Při každé příležitosti, když poteče krev lidského zárodku, nevinného děťátka, obětujeme zápalnou oběť Satanovi, jehož moc stále roste na Zemi. Tato dušička volá o pomoc celá vystrašená, obšem nikdo memůže či nechce slyšet! Ještě jednou vám opakuji: toto je zralá, dospělá duše, i když nemá vyvinuté tělo, ale již má každou částečku. Jako v jadýrku jablka, je v něm všechno, jen aby z něho vyrostl košatý strom. 565 Tělo musí projít vývojem, musí růst, ale duše je již hotová. Tento výkřik, který se dere z mladého života, otřásá nebem. V pekle se rozvlní obrovský řev slávy, tak jak to znáte z futbalového zápasu, když se střelí gól. Peklo je jak stadion, na obrovské ploše, kde je vidět velice daleko, je velký dav démonů a poddémonů, kteří řvou opojené vítězstvím. 566 Démoni vylili na mne krev těch dětí, které jsem chovala ve svém svědomí, a krev těch, které jsem naváděla, aby si nechaly vzít své dítě. Tak se moje světlá duše proměnila v neprůhlednou tmu. Když jsem nechala vzít své dítě, stala jsem se necitlivou vůči hříchům, skutečně jsem si myslela, že nemám hříchy. 567 Ovšem Pán mi ukázal víc věcí, jak se stupňují hříchy, potraty při takzvaném plánování rodiny. Vsunula jsem si měděnou spirálu, aby omezila další početí. 568 Od svých šestnácti let používám tento prostředek na omezování početí. Nosila jsem ho až do dne, kdy do mne šlehl blesk. Kdybych chtěla mít dítě, bývala bych ho nechala odstranit. 569 Ráda bych řekla každé ženě, že spirála zapříčiňuje abortus. Oplozená vaječná buňka nedokáže se zapustit, uložit a odumře. Vím, že hodně žen, když má menstruaci, všimne si, že v krvi má hrubou krevní sraženinu, a má větší bolesti, než obyčejně, tak tehdy se jedná právě o ten případ. Půjde k lékaři, ten ale nepřisuzuje tom zvláštní důležitost, napíše něco na ztišení bolesti, a jestli ta bolest je větší, dá injekci. 570 Víte co to je? To je mikro-abortus. Ano, spirála způsobuje mikroabortus. Když je

oplozená vaječná buňka, chce se zapustit do dělohy, ale kvůli spirále to nedokáže, jak jsem již řekla. Oplozené vaječné buňky jsou již lidé, mají dokonalou duši, a není jim dovoleno aby žili. Je hrozné vidět, když oplozenou vaječnou buňku životaschopného člověka takovým způsobem likvidují. Tyto dny, tyto „Božské jiskry“ nechají vyhasnout, zavraždí a výkřik těchto zárodků otřásá nebem. 571 Pro mne bylo nejhorší to, že jsem nemohla říci, že o tom jsem nevěděla. Protože jeden kněz se o tom zmiňoval ve svém kázání a já to nechtěla slyšet. 572 Když jsem bývala na mši, obyčejně jsem nedávala pozor o čem kněz mluvil. Nikdy jsem nedávala pozor. Kdyby se mě někdo zeptal o čem četli, když četli evangelium, nedokázala bych to říci. Víte démoni jsou i v kostele a brání nám v tom, abychom něco slyšeli, upoutají naši pozornost, starají se o to, abychom usnuli. Na jedné mši, kdy jsem byla přítomna jen tělem, anděl můj drcl do mne, otevřel mi uši, abych slyšela, o čem mluví právě farář. 573 Přesně toto jsem slyšela tehdy, neboli, že spirála způsobuje abortus, a taková žena, která ho používá, nesmí ke svatému přijímání. Když jsem to zaslechla, rozhněvala jsem se na kněze. 574 Co si takoví kněží myslí? Proč se do toho pletou, jakým právem? Jasné, proto jsou prázdné kostely, že církev nejde s dobou, kněží se nezajímají o vývoj, o vědu. Co si takoví kněží o sobě myslí? Snad oni budou krmit ty děti, které se pak narodí? 575 Odcházela jsem z kostela vztekle, nadávaje. Při Boží zkoušce jsem nemohla říci, že jsem o tom nevěděla. I když jsem slyšela toto vysvětlení, nezajímalo mě, i nadále jsem nosila spirálu až do doby když do mne uhodil blesk. 576 Kolik zárodků jsem zabila takovým způsobem? Proto jsem byla tak bez nálady, že moje děloha, pramen života se proměnila v hřbitov, zvrhla se v popraviště. 577 Představte si, sama matka zavraždí své dítě, matka, která dostala od Boha tu milost, aby předávala život dál, aby chránila dítě od všech problémů, a pak matka, tato matka zavraždí svého vlastního potomka. 578 Démon svou strategií navádí celé lidstvo, aby své dítě, a tím i budoucnost likvidovalo, zničilo již v zárodku. 579 Začala jsem chápat, proč jsem měla v sobě takovou hořkost, proč jsem byla taková mrzutá, bez nálady, nezpůsobná, vši brblala nad vším. Protože, aniž bych si to všimla, stal se ze mne vraždící stroj. A to mě táhlo stále níže, až ke kraji pekla. 580 Záměrně prováděný abortus je největší hřích, protože bezbranné dítě, nevinného tvora zabít v děloze matky znamená, že řízení života svěříme Satanovi, prodáme mu svoji duši. Démon nás zatáhne do propasti, protože jsme prolili nevinnou krev. 581 Děťátko, jako ovečka, „nevinný beránek“ podobá se Ježíši, „na Beránka Božího“ který nám dal svůj život za nás. Tento hřích znamená hluboké spojení s tmou, protože vlastní matka zavraždila svého syna. To je důvod toho, že stále víc démonů vychází z hlubin pekla a zalidňují zemi, aby likvidovali celé lidstvo. Všem je jasné kolik prostoru získal satanizmus. 582 Otevírají se dosud zapečetěné brány, které rozmístnil Bůh, aby zlý nás nezaplavil. Tyto pečetě stále více praskají kvůli vraždám dětí. Z bran pekel více a více přicházejí démoni, takové jako larvy, tyto zamořují Zemi, lidstvo, přivěsí se, následují nás, a z nás všech udělají otroky prožitků, našeho těla, hříchu, a zapříčiní sklon ke zlu. 583 Sami můžeme sledovat jak se šíří zlo. Je to jako že jsme my dali kliče do rukou démonů, aby mohli přicházet. A oni stále více přicházejí, je jich stále víc, démoni prostituce, pochybné seuality, satanizmu, ateizmu, sebevražd, bezcitnosti a jiných neduh, protivenství, které denně vidíme. 584 Země bude každým dnem horší. Ta spousta zavražděných dětí, které denně zabíjíme, značí triumf, vítězství pekla. 585 Dávejte pozor, my hřešíme, aniž o tom víme, a proto nevíme, že potlačujeme své svědomí. Náš život směřuje stále více k peklu, jsme plni problémů, nemocí a růizných neduh, což je vliv démonů mezi námi, kultura smrti. 586 Jsme to my a jenom my, kteří otevíráme brány čertům, že nelitujeme svých hříchů,

že se nevyzpovídáme. Svými životy dáváme čertu volnost, povolení, aby zacházel s našimi životy jak se mu zachce. 587 To je tak, sice necháme provést abortus, což je největší hřích, ale zároveň i v jiných oblastech se stáváme otupělými, ztrácime vědomí hříchu, a pak jsme až tak nestydatí, že viníme Boha když nás potká nemoc, bolest a podobné nepříjemnosti. 588 Ovšem náš milujcí Bůh díky svému nekonečnému milosrdenství nám dává svátost pokání, a možnost abychom litovali svých hříchů a ve svátosti pokání očistili svou duši, odtrhli se od sebránky satana, a jednou provždy znemožnili jeho vliv. Tak můžeme očistit svou duši. Ovšem já to neprovedla. 589 Nezabíjíme jen tehdy, jestli někomu bereme život, také oklikou lze hřešit. Poslyšte! 590 Tak poslyšte! Vlivem, který jsem nabyla a mými penězy jsem se dostala až tam, že jsem kryla vídaje ne na jeden ale na mnoho potratů. Tyto potraty se mohly konat díky mým penězům, protože jsem říkávala, že : „Žena má právo se rozhodnout, kdy chce a kdy nechce zůstat v jiném stavu. Břicho je pouze její!“ 591 V „Knize mého života“ bylo černé na bílém, a to vidět a pochopit bylo pro mne velice bolestivé, jak velké zločiny jsem páchala svými penězy. 592 Stálo to nevymazatelně v mé knize. Přesvědčila jsem čtvrnáctiletou holku, aby si nechala provést abortus. Byla jsem její profesorkou. Kdo má v sobě jed, tomu nezůstane ani jeho okolí zdravé. 593 Dostanou-li se do blízkosti takového člověka, bude mít na ně negativní vliv, dostanou se do styku s jedem a sami budou také otrávené. Pak šli na potrat další tři holky, tři sestřenice moje, a nevěsta mého bratrance. 594 Jejich rodiče je pouštěli klidně ke mne, protože já se spoustou svých peněz jsem dokázala všechno zařídit a byla jsem tak „dobrosrdečná“. Já jsem byla ta hodná teta, která vždy každého pozvala, hodná teta, která jim vyprávěla o módních novinkách velkého světa, a často jim také koupila tu nejnovější módu. 595 Já jsem byla ta, která mladé tvory učila, jak mají být přitažlivé, jak mohou být zdůraznit svou seuální přitažlivost a být ještě víc atraktivní. 596 Představte si, můj bratr s důvěrou posílal své děti za mnou. Kazila jsem je, prostituovala jsem je. Taková mladá stvoření, tyto napůl děti jsem kazila, a uváděla jsem je do prostituce. Byla to další, do nebe volající, lotrovina a hrozný hřích. Podle Pána, na řebříčku hříchů tohle stojí na druhém místě po abortusu. Říkávala jsem těmto mladým holkám: „Milé holky, nebuďte hloupé! To, že vaše maminky tolik mluví o hodnotě panenství, zdrženlivosti, čistoty je tím, že žijí ještě v minulosti. Jejich svět není dnešní svět. “Jsou zajatkyně včerejška a zameškaly žít svobodným, moderním životem. To musíte zohlednit. Vy se ale připojte k modernímu světu, prožívejte ženami vydobytou svobodu, seberealizujte se; tedy poslouchejte je, buďte k nim shovívavé, protože ony již nedokáží jinak žít, ale své mládí si nenechte zničit. Vaše rodiče s vámi mluví o bibli, která je 2000 roků stará. Dnes již není aktuální. Kněží také raději odmrští modernu, nejdou s dobou. Kážou to, co říká papež, ale papež není dobový, není v módě. Každý moderní člověk dělá chybu když ho poslechne, je hloupý, a je sám sobě vinen, jestli nedokáže život prožívat.“ 597 Vidíte ten jed, který jsem zasadila do srdcí těchto nevinných mladých holek. Jednoduše hrůza! Položila jsem základy, abych se vydaly svým životem směrem k peklu. 598 I to jsem je naučila, jak nejlépe mohou prožívat se. Upozorňovala jsem je na důležitost ochrany. Všechny možnosti, které jsem znala, jsem jim řekla. 599 Mluvila jsem k nim o veškerém riziku pohlavního styku a o ochraně. Co se tyče dokonalé samostatné ženy, dostaly ode mne o všem možném přesné informace. 600 A jeden den přišla tato holka, zasnoubená s mým bratrancem – měla právě 14 roků – do mé ordinace. (To, co vám řeknu nyní, osobně jsem viděla uvedené v Knize živoata) – Tedy přichází do ordinace a v slzách mi vypráví: „Gloria, já jsem ještě tak mladá, sama jsem ještě dítě a přece jsem v jiném stavu.“ 601 Na to jsem řekla: „Hlupáku, neřekla jsem ti, jak se máš bránit?!“ 602 Ještě stále v slzách mi řekla: „Ano, ale jednoduše to nevyšlo.“ 603 A viděla jsem v Knize života, že Pán toto mladé stvoření poslal za mnou proto,

abych ho chránila před hloupostí. Chtěl, abych ji pomohla nesklouznout do propasti, abych ji vysvětlila, ať si nenechá vzít své děťátko. 604 Abortus je tak těžký řetěz na krku, který nás táhne úplně dolů, který se těžko vláčí. Způsobuje bolest, která nikdy v životě nezmizí. To je ta nezměrná jistota, spáchala jsem vraždu, jsem vrah. 605 Nejhorší na tom je to, že ne někoho jiného, ale svoje vlastní dítě jsem zavraždila. 606 Nejhorší bylo v případu této holky to, že místo toho, abych s ní mluvila o Bohu, dala jsem jí svazek peněz, aby šla na abortus. 607 Abych měla klid na svědomí, (nevím, jestli se tomu dá říci svědomí, co jsem tehdy měla,) dala jsem jí takovou hromadu peněz, aby mohla jít na nejlepší kliniku, aby byla bez komplikací. A mimo to jsem sponzorovala víc, ba řekla bych moc osob. 608 Hrůza, když na to dnes pomyslím. Každá příležitost, když poteče krev nějakého lidského zárodku, je zápalná oběť Satanovi, svátek pro čerty. Mne si ruce, štěstím poskakuje. 609 Našemu Pánu, Ježíši Kristu to bolí stejně jako při ukřižování, a trhne sebou bolestí a pokaždé trpí, když nějaké ještě nenarozené dítě je utrápeno k smrti. 610 Totiž, měla jsem příležitost vidět v Knize života, jak vzniká život. Viděla jsem, že život vzniká v té chvíli, když spermie narazí do vajíčka. 611 Tehdy vypukne obdivuhodná jiskřička, která vydává světlo, které pramení ze slunečního svitu Boha Otce. Dělohu nastávající maminky rozzáří světelné paprsky nové dušičky tam, kde se vajíčko oplodní. 612 Když se koná abortus, tato dušička moc plače a sténá od bolesti i v případě, že ještě nemá očička ani žádné údy se ještě nevyvinuly. Celé společenství svatých, celý onen svět vnímá tento pláč a sténání, když se vraždí další Bohem stvořená duše. 613 Celé nebe trhne sebou na tento výkřik, který je slyšet od jednoho konce až na druhý, jasný a hlasitý zvuk, jako ozvěna v horách. 614 I v pekle je slyšet hlasitý výkřik, ovšem tam právě mají z toho svátek, a tančí se radostí. 615 Vzápětí praskne několik pečetí v pekle. Hrůzostrašná strašidla vycházejí na zem, protože jsou uvolněny, aby zkoušely svádět lidi na scestí znovu a znovu. 616 Důsledek je, že Satan stále více zotročuje lidi, stále více lidí se stanou otroky svých vášní a libostí, vznikají nové závislosti na vášních, páchají se všelijaké přečiny a zla, které denně vidíme a slyšíme ve zprávách, a o kterých si vždy myslíme, že už to horší nemůže být, a pak každým dnem jsou překonávány, stupňují se. 617 Máme vůbec ponětí, kolik zárodků lidských je zabitých děnně po celém světě? Nelze si ani představit v jak velikém množství se páchá tento hřích. Šlapeme v krvi nevinných děti, aniž bychom to zpozorovali. 618 Pro nás je to již samozřejmé, patří k našim všedním dnům. Kdo mluví proti potratu, ten je fanatik, konzervativec, zaostalý a tak trochu ho považují za blázna. 619 Patří to mezi největší vítězství prince pekel, Satana. Jaký bude osud světa, protože cena za krev každého nenarozeného, je puštění dalšího démona mezi nás. Zanedlouho země bude tmavá od vysvobozených démonů. 620 Viděla jsem, jak se ponořím do krve nevinných dětí, a umyvám se v ní. Oproti pozemskému umývání moje bílá duše se stala tmavší, stále tmavší, nakonec úplně černou. 621 Po mých potratech jsem ztratila cit pro hříchy. Pro mne již neeistoval hřích. 622 Všechno se smělo, byla jsem spokojená se svým chováním, vždyť jsem pomáhala lidem. Nebylo mi jasné, že těmto lidem jsem pomáhala do pekla. 623 Vysvitla další věc, kterou jsem ani nezpozorovala, že jsem byla na výplatní listině čerta. 624 Ukázali mi mimina, která jsem sama zavraždila, které jsem sama vypudila, abortovala. A tak, jak i vy, v první chvíli jsem ani nevěděla jak, kde, kdy. 625 Hned mi to ukázali a bylo mi jasné. Již na začátku jsem řekla, že pro plánování rodiny, jako ochranný způsob, jsem si vybrala spirálu.

626 S hrůzou jsem sledovala svoji dělohu, kolik vaječných buňek se oplodnilo, a chtělo být miminkem. Viděla jsem ta světla, která blikla při vzniku nového života, nové dušičky. Slyšela jsem křik těchto dušiček, jak byly vytrženy z rukou Pána Boha. 627 Najednou jsem pochopila, proč jsem měla mrzutou náladu, zahořklá, nabručená. Měla jsem špatný humor, nemohli mě oslovit, ztrácela jsem vládu nad sebou, a byla jsem náladová vůči lidem, vůči své rodině. 628 Celý den jsem byla frustrovaná, nebyla jsem ničím spokojená. Měla jsem časté deprese. S mých očí spadl závoj. „Jak prosté, jednoduché, a jasné – stala jsem se strojem na zabíjení zárodků lidských!“ 629 To vše mě tlačilo stále níže do močálu. Jak jsem jen mohla myslet, když jsem si probírala svůj život, byla jsem navíc pyšná, že jsem nikoho nikdy nezabila. 630 Jak jsem mohla pohradat každým člověkem jen proto, že jsem je považovala za tlusté, nebo jsem je nepovažovala za sympatické. Mluvila jsem s nimi nenávistně, a byla jsem jednoduše odmítavá. Jak vysoko jsem nosívala nos, a přitom jsem byla obyčejný vrah. 631 I to mi ukázali, že člověka lze zabít i jinak než revolverem. Často stačí, když vůči němu projevují hlubokou nenávist, když mu přejí nebo vyvedou špatné věci, když člověka hlodá závist. Člověka lze zničit i tak. Jmenuje se: nařčení, pomluva. 632 Vražda v rodině, v obci začíná těmito věcmi, které my sami, i když jsou zlomyslné, nepovažujeme za nebezpečné.

STOJAN ADAŠEVIČ VYPRÁVÍ Či chcete tomu veriť alebo nie, či si to myslíte alebo nie, pravda zostáva stále tá istá: "Nezabiješ!" Dieťa v lone matky je dieťa, je to ľudský tvor, človek, nevyrastie z neho ani mačka, ani pes, ani slon, iba človek. Preto je človek človekom plnohodnotným už pri počatí, lebo už pri počatí obsahuje v sebe všetko čo potrebuje, kým je - človekom. Potrat teda je a navždy zostane vraždou nevinného človeka ktorý sa nemôže nijako brániť. Hovorí o tom gynekológ, ktorý vykonal okolo 50 000 potratov. Zmenil sa... Prečo? Tu je jeho článok: "Vykonal som tisíce potratov..." (Stojan Adaševič, Rytier Nepoškvrnenej) Stojan Adašević si zapamätal tento deň na celý život. Bol študentom medicíny. Raz si v lekárskej izbe prezeral kartotéku. Keď bol v kúte učupený nad papiermi, začali sa v izbe schádzať gynekológovia. Tí si príliš nevšímali pracujúceho študenta a rozprávali o rozličných prípadoch zo svojej prae. Doktor Rado Ignatović rozprával o istej tehotnej zubárke z neďalekej ordinácie, ktorá ho žiadala o potrat. Ten sa nepodaril, pretože gynekológ nedokázal podkasať krčok maternice. Keď lekári rozprávali o ďalších osudoch tejto ženy, študent Adašević celý stuhol. Uvedomil si, že žena, o ktorej je reč, je jeho matka. "Ona už zomrela, ale čo sa asi stalo s dieťaťom, ktoré si chcela nechať zobrať?" spýtal sa jeden z gynekológov. To Adašević už nevydržal, narovnal sa a povedal: "Ja som tým dieťaťom!" Zavládlo ticho a lekári sa začali jeden po druhom vytrácať. Stojan Adašević bude ešte veľakrát rozmýšľať nad svojím príchodom na svet. Bolo mu jasné: žije len preto, že lekár "pobabral" zákrok. On sám nikdy nebude takým "fušérom". Po vyštudovaní, keď začal pracovať ako gynekológ - potratár, sa mu neraz stalo, že vznikli komplikácie, ale vždy si s tým poradil. Stal sa z neho najlepší potratár v Belehrade. Rýchlo prekonal v tomto odbore svojho učiteľa, doktora Ignatovića, ktorého nekompetentnosti vďačil za svoj život. "Tajomstvo úspechu je v ruke vytrénovanej mnohými zákrokmi", vravieval a k tomu citoval nemecké príslovie: "Übung macht den Meister" (Cvik robí majstra). Verný svojmu heslu prevádzal denne 20 - 30 umelých potratov. Dnes, po 26 rokoch tejto prae, odhaduje počet prevedených potratov medzi 48 až 62 tisíc. Mnoho rokov bol presvedčený, že umelý potrat, ako sa vyučovalo na lekárskych fakultách a písalo v knižkách, je chirurgickým zákrokom podobným operácii slepého

čreva. Rozdiel je iba v tom, že sa odstraňuje iná časť tela - raz to je kúsok čreva, inokedy tehotenské tkanivo. Pochybnosti sa začali objavovať v 80. rokoch, keď sa v juhoslovanských nemocniciach začali zavádzať ultrasonografy (USG). Vtedy Adašević po prvý raz uvidel na obrazovke USG to, čo bolo doposiaľ pre neho neviditeľné - vnútro ženského lona a živé dieťa, ktoré si cmúľalo prst a pohybovalo rukami i nohami. Obyčajne o niekoľko okamihov už kusy tohto dieťaťa ležali vedľa neho na stole. "Pozeral som sa, ale som nevidel." - spomína. "Všetko sa zmenilo, keď sa mi začali snívať sny." Sen doktora Adaševića Vlastne to bol iba jeden sen, ale opakoval sa každú noc, deň čo deň, týždeň čo týždeň, mesiac čo mesiac. Snívalo sa mu, že ide po slnkom ožiarenej lúke, všade je plno krásnych kvetov, lietajú farebné motýle, je teplo a príjemne, ale jeho trápi nejaký znepokojujúci pocit. Zrazu sa lúka napĺňa deťmi, ktoré behajú, hrajú sa s balónmi, smejú sa. Od troch alebo štyroch rokov do asi dvadsať rokov. Všetky sú veľmi krásne. Tváre jedného chlapca a dvoch dievčat mu pripadajú povedomé, ale nemôže si spomenúť, odkiaľ ich pozná. Pokúša sa s nimi rozprávať, ale tie, akonáhle si ho všimnú, začínajú s hrôzou utekať a kričať. Všetko pozoruje istý človek v čiernom oblečení, pripomínajúci mnícha. Nehovorí nič, iba sa prenikavo pozerá. Adašević sa každú noc prebúdzal vydesený a už do rána nezaspal. Nič nepomáhalo ani bylinky, ani lieky na spanie. Raz vo sne, v rozčúlení, začal naháňať utekajúce deti. Podarilo sa mu jedno chytiť, ale ono začalo desivo kričať: "Pomôžte! Vrah! Zachráňte ma z rúk vraha!" Vtom načierno oblečený človek akoby orol vzlietol k Adaševičovi, vytrhol mu dieťa z rúk a zmizol. Doktor Adašević sa prebudil. Srdce mu hrozne bilo. V izbe bolo chladno, ale on bol celý rozpálený a spotený. Rozhodol sa, že ráno k pôjde k psychiatrovi. V ten deň psychiater nemal voľný termín, takže sa Adašević nechal objednať na ďalší deň. Keď išiel večer spať, rozhodol sa, že vo sne pôjde za "čiernym človekom" a spýta sa ho, kto je. Čierny neznámy mu odpovedal: "Moje meno ti aj tak nič nepovie." Keď sa Adašević nevzdával, neznámy odpovedal: "Hovoria mi Tomáš Akvinský." Toto meno Adaševićovi naozaj nič nehovorilo. Počul ho prvýkrát v živote. "A prečo sa nespýtaš, kto sú tieto deti? Nespoznávaš ich?" pýtal sa Tomáš. Keď doktor povedal, že ich nepozná, Tomáš mu odvetil: "Nie je pravda. Ony ťa poznajú veľmi dobre. Sú to deti, ktoré si ty zabil pri potratoch." "Ako to?" namietal Adašević. "Veď ony sú veľké a ja som nikdy nezabíjal narodené deti." "Nevieš, že tu, v Eschatone, na druhej strane, všetky deti rastú?" spýtal sa Tomáš. "Veď ja som nezabil dvadsaťročného človeka," bránil sa doktor. "Zabil si ho pred 20 rokmi, keď mal tri mesiace," odpovedal Tomáš. V tom si Adašević spomenul, na koho sa podobá ten dvadsaťročný mládenec a tie dve dievčatá - na jeho dobrých známych, ktorým pred rokmi urobil interrupciu. Chlapec sa podobal na jeho dobrého kamaráta. V tvárach dievčat rozoznal tváre ich matiek, z ktorých jedna bola dokonca jeho sesternica. Keď sa zobudil, rozhodol sa, že už nikdy neurobí žiaden potrat. Držal som v ruke tlčúce srdce V nemocnici na neho čakal bratranec so svojím dievčaťom. Boli s ním dohovorení na interrupciu. Ona bola v štvrtom mesiaci tehotenstva a chcela dať preč svoje dieťa, v poradí už deviate. Adašević to odmietol, ale bratranec ho prehováral tak dlho a neodbytne, že nakoniec súhlasil: "Tak dobre, naposledy v živote." Na obrazovke USG zreteľne videl profil dieťatka. Rozšíril maternicu, zastrčil kliešte, niečo do nich uchopil a vytiahol. Pozrel sa - bola to malá ručička. Položil ju na stôl, ale tam bol rozliaty jód a keď sa ho dotkol nerv odtrhnutej ručičky, ručička sa začala hýbať. Asistujúca zdravotná sestra takmer vykríkla" "Úplne ako žabie stehienka na cvičeniach z fyziológie!" Doktorom to trhlo, ale pokračoval v zákroku. Opäť vsunul kliešte do maternice, niečo uchopil a vytiahol - tentoraz to bola nožička. Stačil si iba pomyslieť: "Len aby som to

nepoložil na ten jód," keď v tej istej chvíli druhej zdravotníčke kvôli neopatrnosti spadol na zem podnos s chirurgickými nástrojmi. Doktor sa zľakol a nožičku pustil vedľa ručičky, ktorá sa tiež začala hýbať. Celý personál niečo také videl po prvýkrát. Adašević sa rozhodol, že všetko, čo je v maternici, rozdrví a potom vytiahne už len neforemnú hmotu. To aj urobil. Začal drviť, lámať, mlieť. Keď vytiahol kliešte, v presvedčení, že vytiahne neforemné mäso, uvidel… ľudské srdce. Srdce ešte bilo, stále pomalšie, až nakoniec prestalo. Vtedy pochopil, že zabil človeka. Zatmelo sa mu pred očami. Nepamätal si, ako dlho to trvalo. Zaraz pocítil trhanie za ruku a počul zdesený hlas sestry: "Pán doktor! Pán doktor!" Keď sa prebral, zistil, že pacientke hrozí vykrvácanie. Prvý raz sa doktor začal vrúcne modliť": "Bože, zachráň nie mňa, ale tú ženu!" Keď v maternici zostávajú veľké zbytky plodu, je treba k úplnemu vyčisteniu aspoň desať minút, kým jemu sa to teraz podarilo dvoma ťahmi. Po zložení rukavíc vedel, že už nikdy v živote nespraví potrat. Vedro ako potratový nástroj Oznámenie jeho rozhodnutia primárovi vyvolalo veľké prekvapenie. Ešte sa nestalo, aby akýkoľvek doktor v belehradskej nemocnici odmietol prevádzať umelé potraty. Aby zmenil názor, bol na neho vyvíjaný nátlak. Bol mu znížený plat, jeho dcéru prepustili zo zamestnania, jeho synovi nedovolili študovať na vysokej škole. V tlači a televízii bol zosmiešňovaný, ohováraný. Hovorili o ňom, že socialistický štát mu dal vzdelanie na prevádzanie umelých potratov a on tu prevádza sabotáž. Po dvoch rokoch útokov bol na pokraji nervového zrútenia. Rozhodol sa, že na druhý deň pôjde za primárom, a požiada ho, aby mu pridelili nejaké interrupcie. V noci sa mu však snívalo o Tomášovi, ktorý ho poklepal po pleci a povedal: "Si mojím dobrým priateľom. Bojuj ďalej." Ráno sa teda rozhodol bojovať ďalej a za primárom nešiel. Zapojil sa do hnutia na ochranu nenarodených. Cestoval po Srbsku a prednášal o umelých potratoch. V juhoslovanskej televízii sa mu podarilo presadiť vysielanie filmu "Nemý výkrik" od Bernarda Nathansona, ktorý zachytával interrupciu prostredníctvom USG. Na začiatku 90. rokov vďaka jeho iniciatíve juhoslovanský parlament presadil zákon o ochrane nenarodeného života. Vtedajší prezident Slobodan Milošević však tento zákon nepodpísal. Potom v bývalej Juhoslávii vypukla vojna a na zákon o chrane života už nikto nemyslel. O vojne doktor Adašević uvažuje takto: "ako inak by sme mohli vysvetliť ten masaker, ktorý sa páchal tu na Balkáne, ak nie vzdialením sa ľudí od Boha a vymiznutím úcty k ľudskému životu." Pre potvrdenie svojho názoru Adašević hovorí o srbskej prai: "Pretože náš zákon definuje, že život dieťaťa je chránený od chvíle prvého nadýchnutia, alebo od chvíle vydania prvého hlásku, je prevádzanie umelých potratov v siedmom, ôsmom a dokonca i v deviatom mesiaci tehotenstva legálne. Slovo "potrat" tu však nie je správne, pretože sa jedná o vyvolanie predčasného pôrodu. Vedľa gynekologického kresla je vedro s vodou a skôr, než dieťa stihne vydať hlas, sú mu zapchaté ústa a potom je rýchle ponorené do vody. Oficiálne je to interrupcia a všetko sa deje v súlade s právom - veď dieťa sa nenadýchlo a ani nevydalo hlas. Adašević cituje Matku Terezu z Kalkaty: "Ak matka môže zabiť svoje vlastné dieťa, čo dokáže zadržať mňa a teba, aby sme sa vzájomne nezabíjali?" Dnes sa v Srbsku väčšina umelých potratov robí na súkromných klinikách, ktoré nezverejňujú počty prerušených tehotenstiev. Podľa odhadu Adaševića pripadá na 25 počatí jedno živé narodenie. Dvadsaťštyri životov je teda zmarených! "Je to skutočná vojna narodených s nenarodenými," hovorí doktor. "V tejto vojne som mnohokrát menil frontu. Najprv som bol ako nenarodený odsúdený na smrť, potom som sám zabíjal nenarodených, teraz sa snažím ich chrániť." "Začal som sa zaujímať o život Tomáša Akvinského, o ktorom som doposiaľ nemal potuchy. Uvažoval som o tom, prečo som videl práve jeho a nie iných svätých, o to viac, že je to katolícky svätý a ja som pravoslávny. Aby som na to prišiel, začal som študovať

Tomášovo učenie. Na čo som prišiel? Našiel som jeho spisy, v ktorých tvrdil, že ľudský život začína od 40 dňa po oplodnení v prípade mužského plodu a od 80 dňa v prípade ženského plodu. A kým je dieťa v prvých dňoch po oplodnení? Nikým? Myslím, že to, čo Tomáš napísal, mu teraz v Eschatone nedá pokoj. Aj keď musíme povedať, že toto potvrdenie prevzal od Aristotela, ktorý bol vtedy veľkou autoritou. Tomáš sa priklonil k jeho názoru a urobil chybu. Potreboval som mnoho času, aby som pochopil, že dieťa v matkinom lone je živým človekom nie od chvíle, keď sa po prvýkrát nadýchne vzduchu, ako nás to učili naši komunistickí profesori, ale od okamihu vzniku ľudského embrya, teda od chvíle spojenia spermie s vajíčkovou bunkou (…) Je tiež ťažké hovoriť o štatistikách, pretože zabitie dieťaťa v lone matky sa deje tiež použitím niektorých prostriedkov, ako sú vnútromaternicové telieska či tabletky RU-486, ktoré sú oficiálne klasifikované ako antikoncepčné prostriedky. Starci z hory Athos, s ktorými som sa zhováral, delia antikoncepciu na hriešnu a diabolskú. Hriešna je tá, ktorá zabraňuje spojeniu spermie s vaječnou bunkou. Diabolská je tá, ktorá zabíja už počaté dieťa. To práve robia vnútromaternicové telieska a RU-486. Vnútromaternicové teliesko funguje ako meč, ktorý oddeľuje maličkú ľudskú eistenciu od zdroja pokrmu v maternici. Je to strašná smrť, pretože človek zomiera od hladu v miestnosti plnej jedla. JINÉ PŘÍPADY JIŽ PŘELOŽENÉ DO ČEŠTINY, KTERÉ JSEM STÁHL Z INTERNETU Článek, který vyšel v internetové verzi týdeníku The Weekly Standard, poodkrývá jedno tabuizované (a dokonce i v rámci pro-life komunity málo diskutované) téma: psychická traumata, se kterými se pravděpodobně potýká nezanedbatelná část zaměstnanců potratového průmyslu. Nabízím vám jeho překlad. Mugged by Ultrasound: Why so many abortion workers have turned pro-life. Zastánci umělých potratů se odjakživa snaží zůstat v určitém odstupu od praktik, které propagují: namísto toho, aby potrat nazývali pravým jménem, používají výrazy jako "volba" a "reprodukční svoboda". Ale ti, kteří potraty provádějí, tuto možnost nemají. Naopak, rozvoj ultrazvukových technologií a metody, jimiž se potraty provádějí, je nutí hledět zblízka na samou podstatu jejich činnosti. Umělé potraty, ke kterým dochází v době, kdy nenarozené dítě vypadá již jako miniaturní novorozenec (tzn. od 8. týdne těhotenství), znamenají značnou emocionální zátěž a probouzejí pocity, na které mnohdy doktoři, sestry ani ostatní personál nejsou připraveni. Většina z nich zřejmě dokázala sladit své přesvědčení, že umělé potraty jsou správné, s pocity ošklivosti a odporu při pohledu na umírající a mrtvé nenarozené dítě, ale nezanedbatelná část zjistila, že je pro ně tento konflikt nesnesitelný, a připojila se k hnutí pro-life. V prvních letech po rozhodnutí Roe vs. Wade se potraty ve druhém trimestru nejčastěji prováděly solnou injekcí. Doktor jednoduše odsál z dělohy plodovou vodu a nahradil ji solným roztokem, který vyvolal předčasný porod. Samotná likvidace mrtvého dítěte byla povinností sestry. To se změnilo na konci 70. let, kdy se ukázalo, že metoda "roztažení a vyprázdnění" (dilation and evacuation, D&E) je pro ženu bezpečnější. Dnes je D&E nejčastější metodou potratu ve druhém trimestru. Ve Spojených státech jich byly provedeny miliony. Ale přestože je D&E lepší metoda z hlediska zdraví pracientky, bývá traumatizující pro potratáře, který musí poté, co rozšířil děložní čípek, rozřezat nenarozené dítě na kusy a odstranit ho pomocí kleští. Jedna raná studie, kterou vypracovali potratáři Warren Hern a Billie Corrigan, zjistila, že přestože jejich personál "z principu souhlasil s prováděním potratů ve druhém trimestru", bylo tu "jen málo pozitivních zmínek o metodě D&E samotné". Reakce zahrnovaly "šok, hrůzu, ohromení, znechucení, strach a smutek". Mnohem ambicióznější studie publikovaná o rok později, ve vydání Časopisu amerických

porodníků a gynekologů ze září 1979, Hernova a Corriganova zjištění potvrdila. Zjistila "silné emoční reakce během procedury nebo po ní a občasné děsivé sny. Zdroj: http://pro-zivot.pise.cz/109-proc-se-tolik-potrataru-pridalo-k-hnuti-pro-life.html Jiná studie, publikovaná v říjnu 1989 v časopise Social Science and Medicine, poznamenala, že mnoho potratářů cítí při pohledu na umírající nenarozené dítě psychickou bolest bez ohledu na to, jak moc jsou myšlence umělých potratů oddáni. Vypadá to, že ani sebevětší ideologické zaujetí je nedokáže před negativními pocity při pohledu na potrat ochránit. Studií tohoto typu je málo. Většina potratářů svá vlastní psychická traumata potlačuje, aby nezpochybňovali legitimnost umělých potratů. V roce 2008 se však potratářka Lisa Harris pokusila "prolomit mlčení" na stránkách (pro-potratového) časopisu Reproductive Health Matters. Když byla sama v 18. týdnu těhotenství, dr. Harrisová prováděla potrat metodou D&E na 18-týdenním dítěti, tedy stejně starém, jako bylo její vlastní. Harrisová ucítila, jak ji její dítě koplo přesně v okamžiku, kdy utrhla nohu zabíjeného dítěte kleštěmi: "Okamžitě mi z očí vyhrkly slzy – aniž bych si – mám na mysli svůj vědomý mozek – uvědomila, co se děje. Měla jsem pocit, jako by moje odpověď přišla přímo od mého těla, jako by se úplně vyhnula obvyklému rozumovému zpracování toho, co se děje. Bylo to, jako by od mé ruky a od mé dělohy připutovala zpráva rovnou k mým slzným kanálkům. Byl to ohromující pocit – brutální odpověď mého těla – upřímná a spontánní, nijak neovlivněná mou dlouhou praí ani mými pro-potratovými postoji. Byl to jeden z nejopravdovějších okamžiků mého života." Harrisová si v závěru svého článku stěžuje na to, že pro-potratové hnutí nechává potratáře tiše trpět, protože "odmítá přiznat před veřejností fakta o nenarozeném dítěti a o tom, co je to potrat." Hern a Harrisová se přesto rozhodli v potratovém průmyslu zůstat. Jedním z prvních lékařů, kteří v konfliktu s vlastním svědomím podlehli, byl Paul Jarrett, který odešel po pouhých 23 potratech. Stalo se to v roce 1974, když provedl potrat na dítěti starém 14 týdnů. "Když jsem vytáhl hrudník, podíval jsem se na něj zblízka a uviděl jsem malinké srdce, které ještě tlouklo," napsal. "A když jsem našel hlavu toho miminka, díval jsem se do tváře druhé lidské bytosti – lidské bytosti, kterou jsem právě zabil. Zdroj: http://pro-zivot.pise.cz/109-proc-se-tolik-potrataru-pridalo-k-hnuti-pro-life.html Judith Fetrow, pomocná síla na potratové klinice Planned Parenthood, v roce 1990 zjistila, že likvidace dětských tělíček coby biologického odpadu je víc, než dokáže snést. Krátce poté, co dala výpověď, popsala své zkušenosti: "Nikdo v Planned Parenthood tuhle práci nechtěl dělat... muset se dívat na ty malinké ručičky a nožičky. Byly chvíle, kdy se mi chtělo plakat." Fetrowová v současnosti pracuje pro pro-life organizaci American Life League. Příběh Kathy Sparks je podobný - i měla na práci likvidaci ostatků po umělých potratech. O zážitku, který ji přiměl z potratového průmyslu odejít, napsala: "To miminko už mělo příliš zvápenatělé kosti na to, aby ho doktor mohl rozřezat kyretou, takže ho musel rozčtvrtit kleštěmi. Vytáhl tři nebo čtyři kusy... Byl to chlapeček. Odnesla jsem ho do komory pro uklízečku, poskládala jsem části těla k sobě a nekontrolovatelně jsem se rozplakala... Plakala jsem a plakala. Ten maličký obličej byl perfektně zformovaný." Vrchní setra Sparksové vynadala za neprofesionální chování. Ta dala druhý den z kliniky výpověď. Nyní je ředitelkou centra pro těhotné matky v tísni (crisis pregnancy center), kde spolu s ní pracuje dalších více než 20 pro-life dobrovolníků.

Manipulace s ostatky je pravděpodobně psychicky nejnáročnější na klinikách, které se specializují na pozdní potraty. Než byl George Tiller v květnu 2009 zastřelen duševně nemocným mužem, jeho soukromá klinika ve Wichitě se specializovala na potraty ve třetím trimestru těhotenství. Aby zvládl velké množství biologického odpadu, Tiller nechal jako součást kliniky postavit i krematorium. Jednoho dne, když táhl těžký kontejner plný tohoto "odpadu", požádal svou sekretářku Luhru Tivis, aby mu pomohla. Tivisová později tento zážitek popsala jako "devastující". "Nejhrůznější bylo," vzpomínala, "když jsem ucítila zápach těch hořících tělíček". Tivisová, do té doby radikální pro-potratová aktivistka, dala z kliniky výpověď a začala pracovat jako dobrovolnice pro pro-life organizaci Operation Rescue. Jiní zaměstnanci potratového průmyslu se přidali k hnutí pro-life díky pokrokům v ultrazvukové technologii. Poslední takový případ je Abby Johnson, bývalá ředitelka potratové kliniky Planned Parenthood nedaleko Dallasu. Johnsonová řekla, že okamžikem zlomu pro ni bylo, když sledovala průběh umělého potratu na ultrazvuku a viděla dítě, které bylo "doslova roztrháno na kusy Zdroj: http://pro-zivot.pise.cz/109-proc-se-tolik-potrataru-pridalo-k-hnuti-pro-life.html Podobně svůj zážitek popsala Joan Appleton, vrchní sestra ve velké potratové klinice ve Falls Church ve Virginii. Appletonová se sebejistotou provedla tisíce potratů, dokud s ní neotřásl jeden jediný, který musela provést s pomocí ultrazvuku. Appletonová později vzpomínala: "Sledovala jsem obrazovku. Pak jsem uviděla, jak se to dítě zmítá. Viděla jsem, jak otevřelo pusu... Když to skončilo, celá jsem se třásla." Nejznámější potratář, který přešel k pro-life postoji díky ultrazvukové technologii, je Bernard Nathanson, spoluzakladatel pro-potratové organizace NARAL. Na začátku 70. let byl Nathanson majitelem největší potratové kliniky v západním světě. Sám přiznává, že provedl více než 60 000 potratů, jeden z nich dokonce na svém vlastním dítěti. Nathansonova cesta z potratového průmyslu byla dlouhá a bolestná. V knize Aborting America z roku 1979 popsal, jak se bál připustit si myšlenku, že to, co dělá, je možná zabíjení lidí. Velmi ho traumatizovaly zejména záběry z ultrazvuků. Když definitivně opustil své zaměstnání potratáře a přidal se k hnutí pro-life, natočil dokumentární film Němý výkřik (1984), jehož součástí je ultrazvukový záznam průběhu umělého potratu. Na obrazovce je jasně vidět nenarozené dítě ve 12. týdnu těhotenství, které se divoce brání a uhýbá před potratářem, než je roztrháno na kusy. Těchto několik příběhů je jen malým zlomkem z mnoha podobných. Faktem je, že kromě komunismu stěží najdeme jiné hnutí, od nějž by se tolik jeho členů odvrátilo a začalo bojovat proti tomu, co předtím sami prosazovali. Autory tetu jsou Jon A. Shields a David Daleider z týdeníku The Weekly Standard. Jde o můj vlastní amatérský překlad. Zdroj: http://pro-zivot.pise.cz/109-proc-se-tolik-potrataru-pridalo-k-hnuti-pro-life.html Doporučené cizí odkazy: • http://fatym.com/view.php?nazevclanku=potrat-nevhodne-obrazky-jinak-seriozniho%E2%80%9Elidskeho-pravaquot&cisloclanku=2014020110 • www.vitalia.cz - Šla jsem na potrat – a má duše pláče ... www.popotratu.cz - Téměř magické označení "PAS" (postabortivní syndrom) www.prolife.cz - Co to je postabortivní syndrom (PAS)

www.katyd.cz - Utrpení postabortivního syndromu www.fatym.com - Adriana Malíková: Postabortivní syndrom http://hnutiprozivot.cz/?a=53&t=1 http://alsace.blog.cz/0709/potrat-obrazky-pro-silne-povahy http://www.hlavnespravy.sk/asistovala-pri-potrate-ked-zbadala-tvar-dietata-povedalaved-zabijame-cloveka-ktory-sa-na-nas-pozera/494175/ http://www.cas.sk/clanok/225889/potrat-v-siedmom-mesiaci-kruta-fotka-z-ciny-ktorapoburila-svet.html

Boží právo má přednost před právem lidským, lidské tělo i život jsou Božím darem, a proto svatým a nedotknutelným a příchod i odchod člověka z tohoto světa závisí výlučně na Božím rozhodnutí.