Flotila Patrick Zandl
c Patrick Zandl 2005
´ vod U Cˇa´st 1. Miro Kasper netouzˇil po nicˇem jine´m, aby to uzˇ meˇli za sebou, aby Waltari konecˇneˇ chytil tu proklatou radiovou bo´ji, nalozˇili ji do na´kladove´ho prostoru a mı´sto nı´ vystrcˇili do vesmı´ru jejı´ fung-novou na´hradnici. Jenzˇe tomu zatı´m nic nenasveˇdcˇovalo. Waltari pra´veˇ znovu sprosteˇ zaklel, kdyzˇ se mu ani prˇi tomto pokusu nepodarˇilo chapadlem umeˇle´ ruky chytit velke´ ucho radiobo´je. Kasper chvı´li zatouzˇil prˇisadit si na Waltariho a jedovateˇ bookt ”cˇo chy´balo, iba milimetre” – protozˇe manipulacˇnı´ ruka drcla bo´ji do boku a ta se ve vzduchopra´zdnu ihned roztocˇila. Bude potrˇeba mnoho minut pocˇkat, nezˇ jejı´ rotaci zastavı´ stabilizacˇnı´ tryska a otocˇ´ı bo´ji do pu˚vodnı´ polohy, aby mohli da´t dalsˇ´ı pokus. Jenzˇe Waltari vypadal uzˇ hodneˇ podra´zˇdeˇneˇ a Kasper dobrˇe veˇdeˇl, zˇe ted’ na vtı´pky nenı´ vhodny´ prostor ani na´lada, protozˇe by se jen zbytecˇneˇ posˇteˇkali. Druhe´mu mechanikovi, sˇpaneˇla´kovi Gose´mu prˇedevcˇ´ırem prˇiskrˇ´ıpl mechanicky´ nakladacˇ ruku a tak meˇl jesˇteˇ mensˇ´ı sˇanci, nezˇ nervo´za Waltari, zˇe by se mu bo´ji podarˇilo chytit. A Kasper fakt netouzˇil po nicˇem jine´m tak moc, aby konecˇneˇ vypadli. Byla to poslednı´ radiobo´je te´hle proklate´ rundy, pu˚vodneˇ meˇli mı´t upusˇt’a´k, meˇli se va´let v bordelu na Mimasu a prota´cˇet mı´stnı´ pı´py i deˇvky, jenzˇe pak je odvolali na tuhle ”pra´cicˇku”, jak se ten platfusa´k Keller ra´cˇil vyja´drˇit. Pu˚vodneˇ to vypadalo dobrˇe. Komunika´tor zarˇval, azˇ kdyzˇ se cpali to transportu smeˇr Mimasu a prostorˇeky´ Kasper odpoveˇdeˇl sˇikovateli Pantu˚cˇkovi, zˇe mu na to kasˇle a at’ si najde neˇkoho jine´ho, komu se chce prˇijı´t o meˇsı´c volna. Jenzˇe to neveˇdeˇl, zˇe genera´l Keller pra´veˇ osobneˇ obhlı´zˇ´ı stanovisˇteˇ radiohlı´dek a kdyzˇ se o pu˚l minutu pozdeˇji Kasperu˚v komunika´tor rozerˇval prioritnı´m signa´lem a nakvasˇeny´m Kellerovy´m hlasem, nebylo na vy´beˇr. . . A tak Miro Kasper, Frederico Gose´ a Bernao Waltari sedeˇli mı´sto v nejvybraneˇjsˇ´ım mimasske´m pajzlu ve sve´m otrˇ´ıskane´m servisnı´m transporte´ru, jenzˇ touzˇili pu˚l roku nevideˇt a cˇekala je cesta na samou hranici Slunecˇnı´ soustavy, azˇ do Wardenova pa´sma, kde meˇli urychleneˇ vymeˇnit porouchane´ radiobo´je a ty stare´ prˇivle´ct zpeˇt na za´kladnu. Palubnı´ pocˇ´ıtacˇ prˇezdı´vany´ Jordan to neopomeˇl jı´zliveˇ okomentovat jako neuveˇrˇitelneˇ sˇtastne´ shleda´nı´. . . Tahle byla poslednı´ a Kasper se snazˇil poma´hat alesponˇ ocˇima. Lod’ byla ponorˇena´ do tmy, protozˇe prˇi nakla´da´nı´ stary´ch radiobo´ji, ktere´ jesˇteˇ nebyly vybaveny zachyta´vacı´ automatikou, bylo potrˇeba, aby nebeˇzˇely velke´ agrega´ty motoru˚ a lod’ se pokud mozˇno co nejme´neˇ chveˇla. Kasper videˇl na displeji, zˇe bo´je se pomalu zklidnˇuje a prˇicha´zı´ cˇas na Waltariho sedmy´ pokus. ”Pilote, ma´me proble´m,” ozval se Jordan a Kasper se otrˇa´sl. Palubnı´ pocˇ´ıtacˇ mu iii
iv
´ VOD U
nikdy nerˇ´ıkal ”Pilote”, leda v prˇ´ıpadeˇ opravdu neprˇ´ıjemne´ho proble´mu, kdy sklouza´val do va´zˇne´ho azˇ mentorske´ho to´nu. Veˇtsˇinou spolu vedli konverzaci vı´ce uvolneˇnou, neˇkdy snad azˇ prˇ´ılisˇ. ”A jaky´?” zeptal se netrpeˇliveˇ Kasper a podı´val se na vedlejsˇ´ı displej, na ktere´m uzˇ Jordan zacˇ´ınal vykreslovat situaci. ”Ma´me kontakt na spektrometru, je to na same´ hranici dosahu a potrˇeboval bych nahodit agrega´ty, abych mohl proveˇrˇit, o co jde. Ten kontakt, i kdyzˇ je na hranici nasˇeho dosahu, je veliky´. Spı´sˇ obrovsky´,” konstatoval Jordan (spı´sˇe virtua´lneˇ) a Kasper koukali na obrovskou skrvnu, ktera´ se rozle´vala po hornı´ straneˇ displeje. ”Neˇco se vynorˇuje z hyperprostoru,” dodal uzˇ docela zbytecˇneˇ Jordan, protozˇe to bylo zcela evidentnı´. Spektrometr spolehliveˇ zachyta´val pohyby cˇa´stic, ktery´ vznikal prˇi vynorˇova´nı´ lodi z hyperprostoru, jenzˇe zachycny´ rozsah prˇekona´val cokoliv, co kdy Kasper videˇl. Chvı´li prˇemy´sˇlel o tom, zˇe jde jen o neˇjaky´ hloupy´ vtip, bylo to ostatneˇ popula´rnı´ povyrazˇenı´ stary´ch vesmı´rny´ch vlku˚, prˇiblı´zˇit se zezadu s vypnuty´m motorem k nova´cˇkovi a protrasovat ho laserem, z cˇehozˇ si nejeden pilot-ele´v nazvracel do skafandru. Jenzˇe neˇco jine´ho bylo vyslat trasujı´cı´ paprsek laseru, pouzˇ´ıvany´ pro zameˇrˇova´nı´ a rˇ´ızenı´ palby fa´zovy´ch deˇl a neˇco jine´ho bylo vytvorˇit takove´ rozbourˇenı´ cˇa´stic, jako by se do hranic Slunecˇnı´ soustavy prˇesouvala vedlejsˇ´ı galaxie. Krom toho Kasper nepatrˇil mezi ele´vy, byl vetera´nem z anoplurnsky´ch va´lek a navı´c Wardenovo pa´smo nebyla oblast na zˇerty jako vnitrˇnı´ oblasti Slunecˇnı´ soustavy a dotyk traseru by si kazˇdy´ pilot po pra´vu vylozˇil jako u´tok a podle toho by na neˇj reagoval. Tohle nevypadalo na vtı´pek. ”Nahodit agreta´gy”, prˇika´zal Jordanovi. Lod’ se otrˇa´sla a zacˇala se pomalu ota´cˇet do polohy, z nı´zˇ se mohl spektrometr le´pe zameˇrˇit. Prakticky za´rovenˇ s tı´m zacˇal Waltari sprosteˇ nada´vat. ”Kurva uzˇ jsem ji ma´lem meˇl na lopateˇ, to nema´sˇ nic lepsˇ´ıho na pra´ci, nezˇ mne dosı´rat?” zurˇil na cele´ kolo. Jenzˇe to uzˇ Kasper s Jordanem zkoumali zjasnˇujı´cı´ se mapu na spektrometru. ”Nenı´ pochyb o tom, zˇe se vedle na´s vynorˇuje neˇjaka´ skupina lodı´,” prˇemy´sˇlel Kasper nahlas, jednak proto, zˇe cˇekal, zda s nı´m bude Jordan souhlasit a pak take´ proto, aby oba kluci na na´kladove´ rampeˇ pochopili, zˇe jde o neˇco va´zˇne´ho. ”Kolik to tak mu˚zˇe by´t lodı´, mu˚zˇeme to neˇjak spocˇ´ıtat?” Konecˇneˇ se spektrometr dostal do plne´ho provoznı´ho rezˇimu a Kasper ohromeneˇ zı´ral na mı´rneˇ se zakrˇivujı´cı´ cˇa´ru na displeji. Pokud to meˇl by´t vy´sek z kulove´ plochy, jakou spektrometr registroval kolem kazˇde´ho z hyperprostoru se vynorˇujı´cı´ho objektu, muselo jı´t o obrovskou skupinu lodı´. I Jordan se viditelneˇ zamyslel, nezˇ prohla´sil: ”Musı´ jich by´t tisı´ce. Cela´ flotila. Panebozˇe to musı´ by´t cela´ invaznı´ flotila!” O Kaspera se v prvnı´ chvı´li pokousˇely na´valy paniky. Jedina´ osamocena´ lod’ na konci slunecˇnı´ soustavy s mizernou vy´zbrojı´ a vedle nı´ se vynorˇuje cizı´ flotila. ”Sakra sakra sakra, to je teda pru˚ser. Megapru˚ster. . . . Musı´me zmizet, ihned zmizet, ti tady nejsou pro srandu kra´lı´ku˚m, kluci vratteˇ se okamzˇiteˇ do pilotnı´ kabiny. Agrega´ty na plny´ vy´kon, motory prˇipravit na za´zˇeh, nahodit sˇtı´ty. . . ” Jordan se cˇinil, kdyzˇ uva´deˇl celou lod’ do zˇivota tak, jak nejrychleji umeˇl a mezi tı´m deklamoval prostou statistiku ”Na transportnı´m tahu jsme za dvaadvacet minut, kondenzory sˇtı´tu˚ jsou nabite´ za cˇtvrt hodiny. Prˇipravı´m pozicˇnı´ ante´nu a spojı´m na´s se za´kladnou.” Pak se odmlcˇel. Kasper se na to ba´l zeptat: ”Myslı´sˇ, zˇe na´s majı´ na vidu?”, chteˇl veˇdeˇt, zda je pravdeˇpodobne´, zˇe si jich lodeˇ vsˇimly. ”Nepochybneˇ. Podle vsˇeho uzˇ vyslali pru˚zkumnı´ky, acˇkoliv Anoplurna ma´ obecneˇ
v horsˇ´ı detektory, nezˇ my, jsme tak na ra´neˇ, zˇe si na´s nemohli vsˇimnout. Kromeˇ bo´jı´ tu nenı´ nic, co by je mohlo zma´st,” konstatoval Jordan. Radiove´ bo´je byly koule o pru˚meˇru dvou metru˚, zatı´mco jejich lod’ meˇla na vy´sˇku deset a padesa´t do de´lky. Jordan se na chvı´li zase odmlcˇel. Ne snad, zˇe by to deˇlal kvu˚li dramaticˇnosti situace, ale pra´veˇ v tom okamzˇiku se snazˇil vsˇechny zı´skane´ u´daje propocˇ´ıtat a zanalyzovat. ”Dostanou se na dostrˇel drˇ´ıve, nezˇ odsud zmizı´me,” rˇekl nakonec.
Cˇa´st 2. Kasper se ohle´dl prˇes rameno. Jak Waltari tak Gose´ se zrovna poutali do krˇesel a podle toho, zˇe Waltari ani nehudroval stran prˇerusˇene´ho zachyta´va´nı´ bo´je, se dalo usoudit, zˇe situace je vsˇemi na palubeˇ cha´pa´na jako opravdu va´zˇna´. Jordan na displeji neusta´le aktualizoval svoje odhady situace. Podle neˇj cˇ´ıtala flotila sedm azˇ dvacet tisı´c lodı´, cozˇ kromeˇ toho, zˇe sˇlo o obrovsky´ rozptyl, prˇedstavovalo take´ neuveˇrˇitelne´ mnozˇstvı´ rˇa´doveˇ prˇevysˇujı´cı´ celou kapacitu Flotily Zemeˇ. ”Co navrhujesˇ Jordarne”, zeptal se Waltari? Jenzˇe stejneˇ jako ostatnı´ si umeˇl prˇedstavit, co na to Jordan odpovı´. Situace byla opravdu prˇ´ılisˇ zrˇejma´ a va´zˇna´ na to, aby meˇla neˇjake´ jine´ vy´chodisko nezˇ za´zrak. ”Ma´me dveˇ mozˇnosti. Za chvı´li budeme mı´t dost energie na to, abychom mohli aktivovat sˇtı´t. Mu˚zˇeme se snazˇit uniknout.” ”Sˇance”, zeptal se Waltari susˇe? ”Minima´lnı´,” kalkuloval Jordan. ”Jsme v otevrˇene´m prostoru, nema´me se kde schovat, jak mane´vrovat. Na nejblizˇsˇ´ı dra´hu planetek to ma´me cˇtyrˇi dny letu. Za tu dobu na´s rozstrˇ´ılejı´ po libosti. Pomoc nema´ odkud prˇijı´t, proskok hyperprostorem ve vnitrˇnı´ soustaveˇ nebude nikdo riskovat. Jedina´ sˇance je, zˇe na´s z neˇjake´ho du˚vodu nechajı´ zmizet.” ”Nenechajı´,” odtusˇil zachmurˇeneˇ Gose´.”Musı´ na´s sejmout, abychom nevarovali ostatnı´. . . ” Waltari i Kasper souhlasneˇ prˇikyvovali. ”A ta druha´ mozˇnost,” zeptal se nakonec Kasper s poslednı´m zbytkem nadeˇje? ”Na´s uzˇ nezachra´nı´me. Musı´me odvysı´lat pozicˇnı´ zpra´vu a varovat Flotilu. Podle dat z radiobo´jı´ by mohlo trvat prˇ´ılisˇ dlouho, nezˇ by jim dosˇlo, co se tady opravdu deˇje. Nehledeˇ na to, zˇe za chvı´li vsˇechny okolnı´ bo´je zlikvidujı´ a prˇes retranslaci to neˇjakou chvı´li potrva´, nezˇ se zbytky za´znamu˚ dostanou na Masarycˇku”. Masarykova vojenska´ za´klada na Marsu byla hlavnı´m velitelstvı´m Flotily a take´ centra´lou, kde se sbı´haly nitky vesˇkere´ho zpravodajstvı´ a kde se analyzovaly signa´ly z radiobo´jı´ hlı´dajı´cı´ch hranice Slunecˇnı´ soustavy. ”Jordane, ty jsi neˇkdy uvazˇoval o sebevrazˇdeˇ?” zeptal se kousaveˇ Kasper. ”My stroje v teˇchto intencı´ch nejsme zvyklı´ uvazˇovat, acˇkoliv si svoji existenci samozrˇejmeˇ uveˇdomuji,” mentoroval Jordan. ”Jenzˇe na velkou filosofii nenı´ cˇas. Podı´vejte”. Na displeji byla videˇt mala´ tecˇka, ktera´ se oddeˇlila od obrovske´ plochy a mı´rˇila smeˇrem ke strˇedu displeje. Tedy k nim. Jordan zazoomoval obraz na tecˇku a uzˇ bylo jasne´, zˇe jde o skupinu lodı´. ”Pravdeˇpodobneˇ stı´hacˇi,” konstatoval vcelku zbytecˇneˇ Jordan. ”Do palebne´ pozice se dostanou odhadem za osm minut. Ma´me dost energie, abych aktivoval sˇtı´t.” ”Aktivuj ho a varuj Flotilu, zadarmo to tady nebude,” prˇika´zal Kasper. Gose´ na sedadle strˇelce vedle neˇho pra´veˇ prˇepı´nal zameˇrˇovacˇ faseru do plneˇ aktivnı´ho
vi
´ VOD U
rezˇimu a take´ Waltari se na krˇesle zadnı´ho strˇelce za nimi prˇipravoval pokry´vat svy´m mensˇ´ım faserem prostor za lodı´. Lod’ vibrovala, jak se kondenzory faseru˚ nabı´jeli energiı´ z agrega´tu˚ a Kasper cı´til doslova to jemne´ mravencˇenı´, o neˇmzˇ vetera´ni vzˇdy tvrdili, zˇe je znamenı´m sru˚stu pilota se svojı´ lodı´. ”Plny´ tah,” varoval Kasper, zatı´mco prudce zata´hl za pa´ku akcelera´toru. Jemny´ klepot agrega´tu˚ se promeˇnil v ta´hle´ hucˇenı´ prˇecha´zejı´cı´ azˇ do Cis, jak konstrukce lodi prˇena´sˇela na´hle´ vzedmutı´ energie do kazˇde´ svojı´ cˇa´stecˇky. ”Sˇtı´t aktivnı´, plne´ pokrytı´ za dveˇ minuty. Bohuzˇel se nemu˚zˇeme spojit s Flotilou na tuhle vzda´lenost prˇes plny´ sˇtı´t a za pohybu,” konstatoval Jasper.”Varoval jsem va´s, zˇe nema´me mozˇnost utı´kat a za´rovenˇ informovat Flotilu, na tuhle vzda´lenost bychom museli pouzˇitı´ smeˇrovou ante´nu se stazˇeny´m sˇtı´teˇm a bez toho nasˇeho zbeˇsile´ho poskakova´nı´ vesmı´rem. Musı´me vyslat UWB zpra´vu a tu nelze vysı´lat prˇes sˇtı´t. Musı´me sta´hnout sˇtı´t na polovinu, abychom mohli vysı´lat.” ”Identifikace, dvana´ct stı´hacı´ch letadel trˇ´ıdy Kaira na vidove´ vzda´lenosti. Beˇhem neˇkolika vterˇin budou v palebne´ pozici a my na neˇ nedosa´hneme, majı´ prˇ´ılisˇ velky´ dosah deˇl,” informoval Gose´. ”Kurva hosˇi, fakt jsme tady nevhod,” ulevil si Waltari. Kasper se podı´val na Gose´ho a pak prˇes rameno na Waltariho. Waltari se otocˇil, na zlomek vterˇiny si vsˇichni hledeˇli do ocˇ´ı. Nale´tali spolu prˇes deset let, prosˇli spolu peklem va´lky s Anoplurnou. Da´vno si deˇlali legraci, zˇe spolu za ta le´ta uzˇ ani nemusı´ mluvit, zˇe jim stacˇ´ı gesta, pohled, mysˇlenka. Jeden o druhe´m veˇdeˇli prakticky vsˇechno a slova byla zbytecˇna´ tak, jako ted’. ”Jako na Basuru?” nadhodil Gose´ spolecˇnou vzpomı´nku a vsˇichni se rozrˇehtali prˇi vzpomı´nce na to, jak tehdy vypekli trojici anoplurnsky´ch stı´hacˇek, kdyzˇ prˇi ostre´m mane´vrova´nı´ kolem planetky Basura dostali vsˇechny stı´hacˇky do tak neprˇ´ıjemne´ pozice, zˇe je rozstrˇ´ıleli na hadry. Tehdy to chteˇlo trochu fantazie a rˇa´dnou da´vku prˇetı´zˇenı´ prˇi akceleraci a prˇenou musˇku – a tu planetku, kolem nı´zˇ se dalo proleteˇt nı´zko nad povrchem a pak ostrˇe stoupat vlevo. Tady nebyla ani planetka, ani pa´r minut letu vzda´lena´ perut’ vlastnı´ flotily, vsˇichni trˇi veˇdeˇli, zˇe na tuhle ne-podobnost Gose´ nenara´zˇ´ı. Vsˇichni pocı´tili tu zurˇivost, tu sı´lu cˇerpanou z beznadeˇjne´ho postavenı´. Kasper prˇiky´vl. Lod’ se prudce otocˇila, jako na obrtlı´ku, vsˇechny trˇi prˇetı´zˇenı´ prˇitisklo hluboko do sedadel. To uzˇ leteˇli mı´rny´m obloukem, jako by chteˇli zau´tocˇit neprˇ´ıteli na prave´ krˇ´ıdlo peruti. ”Sta´hnout sˇtı´t na polovinu, Jordane vysı´lej pozicˇnı´ zpra´vu opakovaneˇ, dokud neprˇ´ıka´zˇu ukoncˇit vysı´la´nı´,” zavelel Kasper. Jordan rozkaz neslysˇneˇ provedl a do vesmı´ru vyrazila zpra´va rozprostrˇena´ do sˇiroke´ho frekvencˇnı´ho spektra, zpra´va, kterou nemohl u´tocˇnı´k nijak jednodusˇe zarusˇit. Zpra´va, ve ktere´ bylo velenı´ flotily detailneˇ informova´no o u´tocˇnı´cı´ch, o vsˇem, co se Jordanovi o nich podarˇilo zjistit. ”Jsou v palebne´ pozici,” upozornil rozrusˇeneˇ Gose´. Kasper prudce neˇkolikra´t zmeˇnil smeˇr, aby zkusil setrˇa´st zameˇrˇovacı´ tracer. Pak uslysˇeli jemnˇoulinke´ cinknutı´, kdyzˇ se paprsek traceru dotknul sˇtı´tu lodi. Jisteˇzˇe samotny´ dotek paprsku nevyda´val zˇa´dny´ zvuk, ale Flotila uzˇ da´vno zjistila, zˇe voja´ku˚m poma´ha´ pro lepsˇ´ı orientaci, kdyzˇ strˇelbu vnı´majı´ jako zvuky. A tak palubnı´ pocˇ´ıtacˇ vesˇkerou jinak neslysˇnou strˇelbu prˇeva´deˇl na celou kakofonii zvuku˚. A to vsˇem du˚veˇrneˇ zna´me´ jemne´ cinknutı´ byl dotek traceru o palubnı´ sˇtı´t, prˇedzveˇst toho, zˇe palburˇ´ıdı´cı´ pocˇ´ıtacˇ protivnı´ka nynı´ prˇesneˇ vı´, kde jsou, jak jsou vzda´leni, jakou majı´ intenzitu sˇtı´tu a v jake´m prˇedsahu zamı´rˇit vlastnı´ palbu. Kasper zurˇiveˇ mane´vroval, aby se jejich lod’ dostala do strˇelecke´ blı´zkosti
vii a mohla sama zacˇ´ıt pa´lit a za´rovenˇ aby se jim podarˇil zma´st zameˇrˇenı´ lodi, obrovske´ displeje v kajuteˇ vykreslovaly kolem sˇlehajı´cı´ blesky faserovy´ch deˇl. Stacˇila vterˇina a lodeˇ byly na dosah, Gose´ i Waltari se rozerˇvali, vza´jemneˇ se prˇekrˇikujı´c instrukcemi, kdo ma´ kam pa´lit. Gose´mu se podarˇilo jednu stı´hacˇku zasa´hnout, prˇeleteˇla je, Waltari ji dorazil mistrny´m za´sahem na odhalene´ brˇicho kovove´ho monstra, za nimi zu˚sta´vala naru˚stajı´cı´ ohniva´ koule. Bitva se rozhorˇela na plno. Pak inkasovali prvnı´ plny´ za´sah, do zadnı´ cˇa´sti lodi prˇ´ımo na kormidlove´ motory. Jordan o tom informoval u´secˇnou informacı´, protozˇe jeho kapacita jako palubnı´ho pocˇ´ıtacˇe byla prˇetı´zˇena a za´rovenˇ se prˇi tom vsˇem boji pokousˇel hasit vznikly´ pozˇa´d, i kdyzˇ veˇdeˇl, zˇe je to bezprˇedmeˇtne´ a kormidlove´ motory musı´ nutneˇ beˇhem pa´r vterˇin explodovat. Waltari s Gusem mezi tı´m dostali druhou stı´hacˇku, spı´sˇe souhrou na´hod a sˇteˇstı´, ktere´ ovsˇem prˇa´lo prˇipraveny´m. ”Jesˇteˇ toho hajzlı´ka na desa´te´ dostaneme,” krˇicˇel Waltari, kdyzˇ se strˇedu jejich lodi, vycˇerpane´ho sˇtı´tu a motorove´ho bloku dotknul paprsek faseru. Vsˇichni trˇi veˇdeˇli, zˇe prˇisˇel konec. A prˇisˇel. Servisnı´ transporte´r Brˇ´ıza 7834 prˇezdı´vany´ posa´dkou Jordan pohltil zˇa´r atomove´ exploze. Deset anoplurnsky´ch stı´hacˇek se jesˇteˇ chvı´li pohybovalo kolem trosek, nezˇ bylo nade vsˇ´ı pochybnost jasne´, zˇe v okolı´ nenı´ zˇa´dne´ dalsˇ´ı prˇekvapenı´ Flotily. Pak se otocˇily a prˇipojili se ke sve´mu materˇske´mu svazu, jehozˇ dalsˇ´ı a dalsˇ´ı lodi se vynorˇovaly z hyperprostoru a formovaly se v prˇedem zvolene´m serˇadisˇti. Invaze Anoplurnske´ho svazu probı´hala plneˇ podle pla´nu. . . A UWB signa´l bude potrˇebovat rˇadu hodin, nezˇ dorazı´ prˇes retranslacˇnı´ bo´je azˇ na Zˇizˇkovu vojenskou za´kladnu na Jupiteroveˇ meˇsı´ci Nereid, odkud jej velke´ radiomaja´ky vysˇlou do velitestvı´ na Marsu. . .
viii
´ VOD U
Kapitola 1
1.1
Zpravodajsky´ sa´l
MASARYKOVA VOJENSKA´ ZA´KLADNA, MARS ZPRAVODAJSKY´ SˇTA´B VRCHNI´HO VELENI´ FLOTILY Zpravodajska´ mı´stnost byla zakopa´na neˇkolik stovek metru˚ pod povrchem Marsu – kolik prˇesneˇ patrˇilo mezi nejveˇtsˇ´ı tajemstvı´ Flotily. Novina´rˇi cˇasto polozˇertem i polova´zˇneˇ uva´deˇli, zˇe jde o skoro stejneˇ prˇ´ısneˇ hlı´dane´ tajemstvı´, jako informace, ktery´ knoflı´cˇek si na uniformeˇ Wirzig zapı´na´ jako prvnı´. A byla to bezma´la pravda. Vtipkova´nı´ na svu˚j u´cˇet admira´l Flotily Martin Wirzig na rozdı´l od vyna´sˇenı´ vojenske´ho tajemstvı´ u´trpneˇ sna´sˇel. Obrovsky´ sa´l sˇumeˇl klimatizacı´ a ospaly´m klidem, protozˇe klid byl i v cele´ Slunecˇnı´ soustaveˇ. Opera´torˇi popı´jeli u svy´ch obrazovek odpolednı´ ka´vu, neˇkolik servı´rek rozva´zˇelo na stolcı´ch sendvicˇe a dole´valy opozdilcu˚m nebo za´visla´ku˚m dalsˇ´ı kofeinove´ kalı´sˇky. Opera´tor sektoru 36P Ludwig Johansson pra´veˇ zˇiveˇ a barviteˇ lı´cˇil okolostojı´cı´mu obecenstvu, jak bravurneˇ prˇed neˇkolika hodinami zachranˇovala vojenska´ cˇeta teˇzˇarˇskou lod’ prˇista´vajı´cı´ na Kaltoperii, jedne´ z Jupiterovy´ch planetek. Po pravdeˇ rˇecˇeno historka byla dosti bana´lnı´, ale Johansson umeˇl dokonale parodovat hlasy lidı´ a to jesˇteˇ ke vsˇemu se zvla´sˇtnı´m citem pro prˇeha´neˇnı´, navı´c svoje vystoupenı´ prova´zel takovou mimikou a gestikulacı´, zˇe si ho nikdo v okolı´ nenecha´val ujı´t. Tı´snˇovy´ signa´l se rozezneˇl pra´veˇ v okamzˇiku, kdy Johansson parodoval pilota nebohe´ teˇzˇarˇske´ lodi a mecˇivy´m hlasem skuhral v pilotnı´m hantecu ”Je´zˇ´ı´ı´ısˇ, to jsem fakt nikda´ neslysˇel, zˇe by se prˇi sitzungu na vixlajvant musela hodit plna´ cˇehy´. . . ”. Johansson se otocˇil, protozˇe signa´l vyzva´neˇl na jeho operacˇnı´m stanovisˇti. Neprˇetrzˇity´ signa´l znamenal nale´havou zpra´vu z jeho sektoru. Ponejprv ho napadlo, zˇe se teˇm teˇzˇarˇu˚m prˇeci jen neˇco nakonec stalo a jeho historka uzˇ nebude mı´t zˇa´dny´ happy – end, odstrcˇil se rukama od proteˇjsˇ´ıho stolu a prˇejel ulicˇku na sve´m kolecˇkove´m kancela´rˇske´m krˇesle. Stisknul tlacˇ´ıtko prˇ´ıtomnosti, jı´mzˇ dal pocˇ´ıtacˇi najevo, zˇe je na sve´m mı´steˇ a soustrˇedı´ se na prˇijı´manou zpra´vu. Lide´ kolem neˇj se zacˇali pomalu rozcha´zet na sva´ mı´sta, protozˇe nale´hava´ zpra´va znamenala vzˇdy neˇco nadmı´ru neprˇ´ıjemne´ho a nezvla´dnuta´ mimorˇa´dna´ uda´lost se s oblibou projevovala i na pre´miı´ch a dovolenka´ch. Nale´have´ zpra´vy prakticky nikdy nezpracova´val jeden opera´tor, veˇtsˇinou ji simulta´nneˇ prˇijı´mali jesˇteˇ dva opera´torˇi ze sousednı´ch sektoru˚, pokud byli volnı´, nebo z dalsˇ´ıch 1
2
KAPITOLA 1.
volny´ch sektoru˚. Jednak proto, aby byli informova´ni, co se v okolı´ deˇje a take´ pro kontrolu a konzultaci. Historka o tom, jak pitoma necvicˇeny´ v prˇista´va´nı´ na prasˇne´ planeteˇ nedal zpeˇtny´ tah a zaborˇil se prˇi prˇista´nı´ stovky metru˚ do prachu musela bohuzˇel pocˇkat” Kdyzˇ prostudoval to, co mu pı´sˇe displej, neˇkolika dotyky zpra´vu prˇevracel a studoval ze vsˇech u´hlu˚. Pak zdvihl hlavu, nakrabatil cˇelo a opatrneˇ se rozhle´dl na sousednı´ opera´tory, kterˇ´ı s nı´m zpra´vu prˇijı´mali. I oni postupneˇ zdvihli hlavu a podı´vali se na neˇj. Vsˇichni videˇli to same´. Johansson se rozhlı´zˇel, jakoby (a dost mozˇna´ skutecˇneˇ) hledal toho vtipa´lka nebo toho zkusˇebnı´ho komisarˇe, ktery´ nynı´ neˇkde za jednosmeˇrny´m zrcadlem sledovacı´ kabiny zkouma´ jeho reakce, pak na displeji vyvolal sluzˇbu konajı´cı´ vedoucı´ho opera´tora a jejich pocˇ´ıtacˇe se propojily. ”Co ma´te, Johanssone”, zeptal se dozorujı´cı´ opera´tor. ”Prˇisˇla nouzovka z Nereidu, porucˇ´ıku. Zachytili UWB zpra´vu z jedne´ servisnı´ lodi, ktere´ neˇco zachytila ve Wardenoveˇ, sektor 38ZZ. Myslı´m, zˇe byste to meˇl videˇt, porucˇ´ıku.” Porucˇ´ık Tehla se dı´val na zobrazovanou zpra´vu a procˇ´ıtal si hla´sˇenı´. Zornicˇky se mu rozsˇirˇovaly s kazˇdy´m procˇteny´m rˇa´dkem, pak uzˇ ale stisknul tlacˇ´ıtko interkomu a zavelel do neˇj ”bleskova´ porada pro vsˇechny, ihned”. Desı´tka opera´toru˚ planetovy´ch pa´su˚ se zdvihla ze svy´ch sedadel, a prˇemı´stili se k prostoru prˇed velky´m holodisplejem. Slunecˇnı´ soustava byla uzˇ neˇkolik desetiletı´, prakticky od doby, kdy ji zacˇaly bra´zdit krˇizˇnı´ky Cˇeske´ho vojenske´ho letectva, pozdeˇji velkomyslneˇ a po mnohe´m dohadova´nı´ prˇejmenovane´ho na Flotilu Zemeˇ, rozdeˇlena na pa´sy a sektory. Pa´sy prˇedstavovaly kruhy se strˇedem u Slunce, prˇicˇemzˇ prvnı´ pa´s oznacˇovany´ jako A obepı´na´ Slunce, zatı´mco poslednı´ pa´s znacˇeny´ ZZ prˇedstavoval hranici Slunecˇnı´ soustavy. Mnoha pa´su˚m se ovsˇem v hanty´rce rˇ´ıkalo spı´sˇe podle planet, ktere´ jı´m prole´taly nebo podle oznacˇenı´ astronomicky´ch objektu˚ cˇi astronomicky´ch pa´su˚, takzˇe poslednı´ pa´s se ZZ zapisoval pouze v za´znamech, zcela beˇzˇneˇ se mu rˇ´ıkal Wardenu˚v pa´s. Samozrˇejmeˇ byly pa´sy du˚lezˇiteˇjsˇ´ı a me´neˇ du˚lezˇite´ – v teˇch du˚lezˇiteˇjsˇ´ıch se nacha´zely planety, kolem nich zase obı´haly meˇsı´ce a tak bylo vzˇdy lepsˇ´ı by´t opera´torem pa´su s planetami. Proto take´ ten nepomeˇr – pa´s Pluta se oznacˇoval Z, zatı´mco poslednı´ pa´s Slunecˇnı´ soustavy oznacˇovany´ jako ZZ byl v mnohona´sobneˇ veˇtsˇ´ı vzda´lenosti od Slunce, nezˇ Pluto. V teˇchto pa´sech ”druhe´ho rˇa´du” uzˇ ale bylo jen ma´loco vy´znamne´ho, spı´sˇe jen pusto a pra´zdno, takzˇe i kdyzˇ prˇedstavovaly obrovskou plochu, vystacˇily s jednou rˇadou pı´smen. Samozrˇejmeˇ zˇe desı´tka opera´toru˚, kterˇ´ı smeˇrˇovali na poradu, prˇedstavovala opera´tory planetovy´ch pa´su˚. Sektory se pouzˇ´ıvaly pro dalsˇ´ı cˇleneˇnı´ pa´su˚. Deˇlily je na jednotlive´ kousky cˇ´ıslovane´ 1-99. Trvalo to jen pu˚lminutu, nezˇ se vsˇichni shroma´zˇdili prˇed displejem, ktery´ mezi tı´m vykresloval data. Tehla pokynul Johanssonovi: ”Seznamte na´s se situacı´.” A Johansson zacˇal recitovat zpra´vu: ”Dostali jsme zpra´vu ze zˇizˇkovky (Zˇizˇkova letecka´ za´kladna na Jupiteroveˇ meˇsı´ci Nereid). Zachytili UWB zpra´vu ze servisnı´ho transporte´ru Brˇ´ıza 7834, ktery´ byl napaden v sektoru 38ZZ, kde pra´veˇ meˇnil radiobo´je. Podle toho, co vidı´te na obrazovce, se transporte´r prˇipletl k vynorˇova´nı´ velke´ho pocˇtu lodı´, ktery´ palubnı´ pocˇ´ıtacˇ odhadl na sedm azˇ dvacet tisı´c. Transporte´r byl prona´sledova´n a prˇi prona´sledova´nı´ znicˇen, posa´dka ale duchaprˇ´ıtomneˇ stihla odvysı´lat tuhle pozicˇnı´
1.2. ROZHOVOR S WIRZIGEM
3
zpra´vu. Dı´ky tomu pomeˇrneˇ prˇesneˇ vı´me, co se stalo a informace o tom, zˇe se odmlcˇujı´ hranicˇnı´ bo´je jedna za druhou tedy nebude velky´m prˇekvapenı´m.” Opera´torˇi se dı´vali na holoza´znam, ktery´ pra´veˇ prˇehra´val pohledy venkovnı´ kamerou na u´tocˇ´ıcı´ stı´hacˇe. Bezpochyby se jednalo o modifikovane´ stı´hacˇe trˇ´ıdy Kairo, nade vsˇ´ı pochybnost nikoliv prˇa´telsky naladeˇne´. Pak strˇih – vsˇichni si domysleli, zˇe pout’ Brˇ´ızy vesmı´rem pra´veˇ skoncˇila atomovy´m vy´buchem. Pocˇ´ıtacˇ znovu prˇehra´val pozicˇnı´ pla´n a ve spodnı´ cˇa´sti obrazu identifikace lidı´ ˇ izˇkovy za´kladny, kterˇ´ı zpra´vu schva´lili. ze Z ”Ma´me neˇkdo pochybnosti?” zeptal se s nadeˇjı´ Tehla? Vsˇichni mlcˇeli a dı´vali se jeden na druhe´ho, snad s nadeˇjı´, zˇe ten druhy´ by mohl prˇijı´t na neˇjakou trhlinku ve zpra´veˇ, ktere´ si nikdo nevsˇiml a ktera´ ji nade vsˇ´ı pochybnost posune mezi nesmyslne´ zpra´vy. Jenzˇe za´zrak nenastal. Dokonce ani nikdo z opera´toru˚ nezavtipkoval a ani Johansson se nepokousˇel imitovat radistu, ktery´ zpra´vu ze za´kladny odesı´lal. ”Takzˇe informujeme Wirziga,” rˇekl Tehla, acˇkoliv sta´le jesˇteˇ toto konstatova´nı´ myslel spı´sˇe jako ota´zku. Nikdo ani nedutal. Otocˇil se k holopanelu a pozˇa´dal pocˇ´ıtacˇ o zavola´nı´ Wirziga. Na displej okamzˇiteˇ naskocˇil Wirzigu˚v ava´tar, ktery´ znudeˇny´m hlasem informoval, zˇe admira´l flotily si neprˇeje by´t vyrusˇova´n. Tehla se prstem dotknul sve´ho na´ramkove´ho komunika´toru, na holopanel okamzˇiteˇ naskocˇil sˇiroky´ pruh s na´pisem nouzovy´ hovor a ava´tar poslusˇneˇ zmizel. Komunika´tor na druhe´ straneˇ linky zacˇal vyzva´neˇt a opera´torˇi ani nedy´chali. Wirzig veˇru nemeˇl ra´d, kdyzˇ ho neˇkdo otravoval v dobeˇ, kdy si neprˇa´l by´t rusˇen a svoji nelibost umeˇl da´vat setsakra dobrˇe najevo. Azˇ by se dalo rˇ´ıct, zˇe to dotycˇny´m dal sezˇrat. Linka se spojila. . .
1.2
Rozhovor s Wirzigem
. . . na obrazovce se objevil admira´l Wirzig v nazˇehlene´ uniformeˇ sedı´cı´ za svy´m psacı´m stolem, na pozadı´ sce´ny znak Flotily a knihovna.”Doufa´m, zˇe to bude sta´t za to,” konstatoval potichu a porucˇ´ık Tehla uhnul zrakem do leve´ho hornı´ho rohu, kde mu hveˇzdicˇka jasneˇ da´vala najevo, zˇe vidı´ jen admira´lova ava´tara, jeho podobu a mimiku nahranou do komunikacˇnı´ho modulu pra´veˇ pro prˇ´ıpady, kdy admira´l nechce by´t videˇn. Admira´l meˇl samozrˇejmeˇ mozˇnost si identifikacˇnı´ hveˇzdicˇku vypnout, cozˇ norma´lnı´ za´kaznı´ci nemohli, pouzˇ´ıval tohoto privilegia ale jen velmi zrˇ´ıdka. Tehla by se byl by´val vsadil, zˇe na pozadı´ zaslechl zvuk sˇplouchajı´cı´ vody. . . ”Dobry´ den, pane. Ma´me tu velmi va´zˇne´ zpra´vy, omlouva´m se, zˇe va´s kvu˚li tomu vyrusˇuji, ale tohle byste opravdu meˇl videˇt,” zacˇal Tehla referovat, zatı´mco prsty po holodispleji prˇesouval jednotlive´ cˇa´sti shrnutı´ poslednı´ch zpra´v smeˇrem k Wirzigovi tak, aby mohl sledovat jeho vy´klad. ”Jedna z lodı´ zachytila cˇa´sticovy´ odraz vynorˇova´nı´ velke´ho svazu letadel v sektoru 38ZZ. Ma´me od nı´ pozicˇnı´ zpra´vu, byla beˇhem neˇkolika minut znicˇena. Na´sledneˇ jsme zacˇali v prˇ´ıletove´ stopeˇ ztra´cet kotakty na radiobo´je, vsˇechny kuse´ zpra´vy na´s informujı´ o tom, zˇe jsou systematicky likvidova´ny,” interpretoval Tehla poslednı´ zpra´vy. Jako prˇ´ıletova´ stopa byla oznacˇova´na nejefektivneˇjsˇ´ı dra´ha pro pohyb lodi smeˇrem k centru Slunecˇnı´ soustavy a ztra´cenı´ kontaktu˚ s radiobo´jemi v nı´ mohlo znamenat jedine´. Postupujı´cı´ letecky´ svaz prˇed sebe vyslal pru˚zkumnı´ky likvidujı´cı´ radiobo´je, cozˇ meˇlo zabra´nit informaci o prˇesne´ velikosti svazu.
4
KAPITOLA 1.
Tehla si uveˇdomoval, zˇe kdyby nebylo servisnı´ho transporte´ru Brˇ´ıza 7834 a jeho kompletnı´ pozicˇnı´ zpra´vy, neveˇdeˇli by o skutecˇne´m rozsahu nebezpecˇ´ı prakticky nic a cely´ postup by mohli po prˇedesˇly´ch zkusˇenostech povazˇovat za maly´ loka´lnı´ vpa´d neˇkolika pru˚zkumny´ch lodı´ sondujı´cı´ch anoplurnske´ sousedy. Wirzig mlcˇel. Kdyzˇ uzˇ se Tehlovi mlcˇenı´ zda´lo prˇ´ılisˇ dlouhe´ a uzˇ uzˇ se chteˇl zeptat, zda mu admira´l rozumı´, tak se obraz admira´la sedı´cı´ho za stolem zavlnil a najednou mı´sto neˇj v holovizi byl obraz polonahe´ho muzˇe, ktery´ si rucˇnı´kem utı´ral hlavu. Kdyzˇ ten muzˇ zdvihnul oblicˇej z rucˇnı´ku, Tehla s prˇekvapenı´m zjistil, zˇe se dı´va´ na admira´la Wirziga. Jeho pu˚vodnı´ odhad, zˇe admira´la dohonil prˇi koupeli, byl spra´vny´. . . ”Svolejte okamzˇiteˇ poradu sˇta´bu, za chvı´li dorazı´m na sa´l. Proveˇrˇte znovu vsˇechny informace a zjisteˇte, jake´ jsou informace od lodı´ pohybujı´cı´ch se v cı´love´ oblasti.” Tehla se pro sebe usma´l, protozˇe to bylo prˇesneˇ to, co ocˇeka´val. Mezi tı´m uzˇ odeslal ˇ izˇkovu jakozˇto nejblizˇsˇ´ı za´kladnu s zˇa´dostı´ o prˇesun lodı´ a radiogram na Z Zˇizˇkova mu odpoveˇdeˇla, zˇe uzˇ je to take´ napadlo a zˇe sta´hli ze sousednı´ho sektoru pru˚zkumnou perut’, ktera´ zde byla na cvicˇenı´. Tehla prˇedpokla´dal, zˇe alesponˇ neˇjake´ kladne´ body se budou hodit, Wirzig vzˇdy ra´d videˇl, kdyzˇ se neˇkde prˇemy´sˇlı´ a neˇco automaticky a dobrˇe funguje i bez prˇ´ıkazu˚. Wirzig da´l mlcˇel a vrasˇtil obocˇ´ı, Tehla vycˇka´val, protozˇe mu bylo jasne´, zˇe Wirzig studuje pozicˇnı´ zpra´vy a jeho komenta´rˇe mu netrˇeba. Wirzigovi po cˇele ste´kala voda, bezmysˇlenkoviteˇ ji setrˇel rukou a pak se skrze holovizi podı´val Tehlovi prˇ´ımo do ocˇ´ı: ”A abych nezapomeˇl. Vyhlasˇte bojovou pohotovost Flotile.” Pak se obraz holovize rozplynul, nebot’ tuhle instrukci Wirzig povazˇoval za dostatecˇne´ rozloucˇenı´. Tehla se zhluboka nadechl. Nebyl ve Flotile tak dlouho, aby pamatoval poslednı´ anoplurnske´ va´lky a i kdyzˇ patrˇil ke zkusˇeny´m zpravodajcu˚m, nikdy se nesetkal se skutecˇnou va´lkou. S pohromami jisteˇ, byl to on, kdo rˇ´ıdil vyprosˇt’ovacı´ pra´ce na Banzaru a jen dı´ky jeho chladnokrevnosti a pohotovosti pocˇet mrtvy´ch tehdy neprˇesa´hl neˇkolik stovek. Jenzˇe va´lka byla neˇco jine´ho. A Tehla nepochyboval o tom, zˇe TOHLE znamena´ va´lku. Opera´torˇi cˇekali v prˇ´ıslovecˇne´m pohrˇebnı´m tichu. Tehla se naklonil nad pocˇ´ıtacˇ a stisk modre´ tlacˇ´ıtko na komunikacˇnı´m panelu. Tlacˇ´ıtko zacˇalo blikat, jinak se ale nic viditelne´ho nestalo. Neˇkde v hlubina´ch flotilove´ho superpocˇ´ıtacˇe ale nabeˇhl program urcˇeny´ pro uvedenı´ Flotily do stavu bojove´ pohotovosti. Kalenda´rˇe muzˇstva se prakticky okamzˇiteˇ zmeˇnily. Domluvene´ opusˇt’a´ky a dovolenky vzaly za sve´, rozchody ze sluzˇby se zrusˇily. Velitel pohotovostnı´ peruti Sˇ´ıla se prˇekvapeneˇ odvra´til od prˇenosu fotbalove´ ligy, kdyzˇ jeho komunika´tor zapı´pal a prakticky okamzˇiteˇ se rozza´rˇilo na zdi modre´ sveˇtlo na zdi hanga´ru. Vyjeveneˇ se dı´val na zpra´vu, ktera´ mu prˇikazovala zrusˇit pla´novane´ cvicˇne´ lety a oznamovala mu, zˇe vsˇechny peruti se uva´deˇjı´ do stavu bojove´ pohotovosti. Byl by zasakroval neˇco o zkurveny´ch neocˇeka´vany´ch cvicˇenı´ch, jenzˇe moc dobrˇe si uveˇdomoval ten rozdı´l. Zatı´mco beˇzˇna´ cvicˇenı´ se vyhlasˇovala uvedenı´m flotily do pohotovosti, tentokra´te vyhla´sˇena´ pohotovost nesla prˇ´ıznak Bojova´. Radiogramova´ sı´t’Flotily zpra´vu o vyhla´sˇenı´ bojove´ pohotovosti rozna´sˇela na dalsˇ´ı za´kladny. Jeden za druhy´m prˇijı´mali prˇekvapenı´ opera´torˇi a velitele´ perutı´ informaci o tom, zˇe admira´l Flotily vyhla´sil bojovou pohotovost. Flotila se zacˇ´ınala pomalu probouzet ze sve´ necˇinnosti, kdyzˇ jednotliva´ letadla plavı´cı´
1.3. FLOTILA VSTUPUJE DO VA´LKY
5
se vesmı´rem dosta´vala prˇ´ıkaz vra´tit se na nejblizˇsˇ´ı za´kladnu a vycˇkat dalsˇ´ıch prˇ´ıkazu˚. Nad Masarykovou za´kladnou pra´veˇ zapadalo Slunce.
1.3
Flotila vstupuje do va´lky
”Takzˇe pa´nove´, projdeme si cely´ pla´n,” konstatoval Wirzig po dvou hodina´ch velmi u´navne´ porady. Trˇi hodiny procha´zenı´ pocˇ´ıtacˇovy´ch sjetin, simulacı´ a rekonstrukcı´ na holovizoru vsˇechny vycˇerpalo, uzˇ proto, zˇe vsˇechny simulace docha´zely prakticky ke shodne´mu na´zoru. Prˇesila u´tocˇnı´ku˚ je tak drtiva´, zˇe Flotila bude smetena beˇhem neˇkolika hodin. Generalita Flotily se snazˇila chvı´li soustrˇedit na prˇinesenou pizzu, prˇi nı´zˇ pocˇ´ıtacˇ simuloval partyza´nske´ vedenı´ va´lky, jenzˇe vy´sledek byl stejny´. Lidstvo meˇlo by´t do poslednı´ho cˇloveˇka vyhlazeno, pravda, nikoliv beˇhem neˇkolika ma´lo hodin nebo dnı´, ale beˇhem neˇkolika ma´lo meˇsı´cu˚. Va´lka s Anoplurnou byla va´lkou vyhlazovacı´. Anoplurna nebrala zajatce, nesˇlo jı´ o kulturnı´ deˇdictvı´. Potrˇebovala suroviny, morˇe vody a mı´t mozˇnost vystranadit ze sve´ planety expanzivnı´ a neprˇizpu˚sobive´ elementy. Va´lky s okolnı´mi planetami jı´ nabı´zely toto vsˇechno a povy´sˇily genocidu na umeˇnı´ vlastnı´ho prˇezˇitı´. Na holovizoru se rozsvı´tila soucˇasna´ situace – obrovska´ skupina lodı´, se prˇesouvala smeˇrem z Wardenova pa´su po nejkratsˇ´ı prˇ´ıletove´ stopeˇ. Beˇhem dvou dnu˚ se lodi dostanou na dra´hu Plutı´n, beˇhem dalsˇ´ıch dvou dnu˚ proletı´ Kuiperovy´m pa´sem – pa´sem planetek a vesmı´rny´ch teˇles za drahou Neptuna. ˇ izˇkova za´kladna na Neptunoveˇ Prvnı´ za´kladna, ktera´ jim sta´la v cesteˇ, byla Z meˇsı´ci Nereid, za´kladny na dalsˇ´ıch planetka´ch byly nasˇteˇstı´ mimo prˇ´ıletovou stopu. Nereid byl dost mala´ za´kladna na to, aby meˇla sˇanci, ale dost velka´ na to, aby byla neprˇ´ıjemnou osinou v anoplurnske´m zadku. Wirzig zapı´chl prst to sˇipecˇky u holoobrazu za´kladny na Nereidu a rozhodl: ”Zˇizˇkovu za´kladnu musı´me okamzˇiteˇ evakuovat. Vsˇechny lodeˇ sta´hneme do pozice, kterou budeme moci bra´nit. Neˇjake´ na´pady pa´nove´, kde se zakopeme?” Genera´l Zodan si odkasˇlal, nezˇ promluvil: ”Myslı´m, zˇe jsme se shodli na tom, zˇe otevrˇene´ cˇa´sti soustavy nema´ smysl bra´nit. Nevedeme pocˇtem, ale mane´vrovatelnostı´ lodı´, dostrˇelem a lepsˇ´ı technikou. Musı´me bojovat v teˇzˇke´m tere´nu. Vyklidil bych tedy celou vneˇjsˇ´ı soustavu azˇ po dra´hu kentaurin.” Kentaurina bylo oznacˇenı´ pro planetky nacha´zejı´cı´ se mezi drahou Jupitera a Marsu a obecneˇ se povazˇovaly za prˇedeˇl mezi vneˇjsˇ´ı a vnitrˇnı´ cˇa´stı´ slunecˇnı´ soustavy. Zodanu˚v na´zor meˇl hlavu a patu, uzˇ v minuly´ch bojı´ch s Anoplurnou se uka´zalo, zˇe nejveˇtsˇ´ı proble´my majı´ jejı´ lodeˇ v okamzˇiku, kdyzˇ majı´ prudce mane´vrovat v planetkovy´ch pa´smech, kde velke´ a hu˚rˇe ovladatelne´ lodi meˇly znacˇne´ proble´my a musely se soustrˇedit hlavneˇ na klicˇkova´nı´. Wirzig souhlasneˇ prˇikyvoval, pak nata´hl ruku a zacˇal ukazovat na holovizoru ”Ano, souhlası´m. Vyklidı´me vsˇechny oblasti azˇ do vnitrˇku Kuiperova pa´su.Tady vyuzˇijeme nasˇi lepsˇ´ı mane´vrovatelnost a vysˇsˇ´ı vy´pocˇetnı´ sı´lu palubnı´ch pocˇ´ıtacˇu˚. Sem navı´c stihneme sta´hnout veˇtsˇinu nasˇich jednotek, takzˇe se tu budeme moci postavit prakticky se vsˇ´ım, co ma´me. ” Plukovnı´k Sklodzki nevypadal nijak spokojeneˇ – ”Jenzˇe to o cele´ va´lce rozhodne jedina´ bitva. Jsem porˇa´d toho na´zoru, zˇe bychom se jim meˇli staveˇt v mensˇ´ıch oddeˇleny´ch skupina´ch a soustavneˇ je napadat, nezˇ da´vat celou Flotilu vsˇanc do jedine´ho u´deru. ” Zodan prasˇtil peˇstı´ do krabice s pizzou, azˇ se kolem rozstrˇ´ıkl kecˇup: ”Ano, jedina´
6
KAPITOLA 1.
bitva. Jediny´ cˇas, ktery´ ma´me. Kde je chcesˇ napadat? Na obeˇzˇne´ dra´ze Zemeˇ? Krucifix, jedina´ bitva na mı´steˇ, ktere´ vybereme a za podmı´nek, ktere´ vybereme, jen tak je neˇjaka´ sˇance!” Wirzig se rozhle´dl. Sˇta´b se viditelneˇ zacˇ´ınal rozdeˇlovat na dveˇ skupiny – ta prvnı´, veˇtsˇ´ı, nejviditelneˇji zastupovana´ Zodanem, byla pro jedinou bitvu, Sklodzkeho prˇ´ıznivci nechteˇji jedinou bitvou tolik riskovat. Podle pocˇ´ıtacˇe se pravdeˇpodobnost u´speˇsˇnosti lisˇila jen minima´lneˇ, ovsˇem s tı´m rozdı´lem, zˇe partyza´nsky´ zpu˚sob vedenı´ va´lky by vystavil veˇtsˇinu pozemsky´ch za´kladen i Zemi samu drancova´nı´. ”Zodan ma´ pravdu. Rozhodne jedna bitva. Dostali bychom se pod obrovsky´ tlak jak ze strany Anoplurny, tak psychicky. Zemeˇ ani za´kladny nevydrzˇ´ı drancova´nı´ a politicky bychom to neusta´li. Museli bychom bojovat s vlastnı´ opozicı´ a vlastnı´mi protivnı´ky a na to nema´me sı´lu.” Wirzig znovu uka´zal do strˇedu holoobrazu: ”Tady se strˇetneme. Kolem je neˇkolik velky´ch planetek, ktere´ mu˚zˇeme vyuzˇ´ıt pro mane´vrova´nı´, navı´c je tu neˇkolik tisı´c kilometru˚ volne´ho prostoru v te´hle pa´sove´ mezerˇe, ktery´ budou muset proleteˇt. A to hraje pro na´s.” Wirzig se otocˇil na skupinu lidı´ kolem stolu. Zodan prˇikyvoval, zatı´mco Sklodzki se tva´rˇil pochybovacˇneˇ. Rivalita mezi Zodanem a Sklodzkim byla dlouho zna´ma´ a te´matem mnoha zˇertovy´ch rozhovoru˚, stejneˇ jako fakt, zˇe Sklodzkemu pro jeho takrˇka neprˇetrzˇitou rˇadu pru˚sˇvihu˚ politicke´ho charakteru neusta´le unikalo povy´sˇenı´ na genera´la. Cozˇ ale nic nemeˇnilo na faktu, zˇe oba patrˇili mezi nejlepsˇ´ı velitele a taktiky Flotily, acˇkoliv zpu˚sob velenı´ i boje byl u kazˇde´ho naprosto odlisˇny´. ”Jenzˇe. . . ” ozvalo se z nejzazsˇ´ıho koutu stolu. ”Ano pane prˇideˇlencˇe?” ota´zal se Wirzig tak jı´zliveˇ, jak jen byl schopen? Mathias Webber byl prˇideˇlenec OSN u Flotily a Wirzig nikdy neopomeˇl da´t mu najevo, zˇe je trpeˇn a jeho fakticka´ pravomoc je nulova´ a soustrˇedı´ se pouze na hla´sˇenı´ o cˇinnosti Flotily v OSN. Weber znamenal politicky´ u´stupek a jestli neˇco Wirzig nena´videˇl, tak politicke´ u´stupky hitpara´du nena´visti vedly – vcˇetneˇ teˇch, kdo je representovali. ”. . . jenzˇe jak admira´le evakuujete za´kladny v prˇ´ıletove´ stopeˇ? Jestli dobrˇe pocˇ´ıta´m, nenı´ dostatek cˇasu, vyslat tam transporte´ry. Majı´ za´kladny dostatek svy´ch?” ”Mily´ pane prˇideˇlencˇe, za´kladny nemajı´ dostatek transporte´ru˚ a jak jste velmi bystrˇe odhalil, nema´me ani dostatek cˇasu, abychom za´kladny evakuovali vysla´nı´m dalsˇ´ıch transporte´ru˚.” Webber se dosta´val do varu ”Takzˇe tam ty lidi necha´te pochcı´pat?” ”Vyja´drˇil jste se velmi pregnantneˇ, nicme´neˇ v za´sadeˇ spra´vneˇ. Nema´me, jak teˇm lidem pomoci, ledazˇe byste meˇl neˇjaky´ tajny´ pla´n, jak zarazit anoplurnskou invazi, pane prˇideˇlencˇe.”, Wirzigu˚v hlas ukrajoval pohrda´nı´ jak cˇajove´ ma´slo. Zasa´hl Zodan: ”Pa´nove´, musı´me si take´ uveˇdomit, zˇe invaznı´ svaz bude speˇchat, hraje pro neˇj prˇedpokla´dany´ moment prˇekvapenı´. V trase mu stojı´ jen dveˇ za´kladny, kvu˚li ostatnı´m by si musel zaleteˇt a riskoval by ztra´tu hybnosti. Da´ se prˇedpokla´dat, zˇe veˇtsˇina za´kladen v tomhle prvnı´m kole vyva´zne bez velky´ch ztra´t a i ty dveˇ mohou mı´t sˇteˇstı´ a prˇijdou jen o spojenı´, protozˇe radiogramy se dajı´ znicˇit velmi rychle a oprava bude bez pomoci z centra slozˇita´.” Wirzig prˇitakal: ”Ano. A uzˇ vu˚bec nemu˚zˇeme riskovat 8 miliard lidı´ jen kvu˚li pa´r za´kladna´m. Je to smutne´, ale je to tak. Pane prˇideˇlencˇe, jesˇteˇ neˇcˇemu nerozumı´te a domnı´va´te se, zˇe byste meˇl?” Webber videˇl, zˇe u nikoho nenajde podporu a tak jen bezmocneˇ zavrteˇl hlavou a v duchu zacˇal komponovat dalsˇ´ı stı´zˇnost na Wirzigovo chova´nı´.
1.3. FLOTILA VSTUPUJE DO VA´LKY
7
”Takzˇe se pa´nove´ nastal cˇas, abychom Flotile vyhla´sili poplach a trochu s nasˇ´ım pla´nem popojeli,” konstatoval Wirzig. Ostatnı´ se zacˇali zdvı´hat od stolu a rozcha´zet se, jen Tehla zu˚stal a cˇekal na poslednı´ Wirzigovy pokyny. Striktneˇ vzato nebyl cˇlenem sˇta´bu, ale jaku sluzˇbu vedoucı´ opera´tor byl prˇ´ıtomen, protozˇe zodpovı´dal za vyhla´sˇenı´ poplachu flotile. ” o pa´r minut nadto se porucˇ´ık Tehla vrˇ´ıtil jak torna´do do zpravodajske´ho sa´lu. Usadil se ve svojı´ kukani a do mikrofonu komunika´toru zakrˇicˇel ”Vsˇichni opera´torˇi na svoje mı´sta. Prˇipravı´me se na vyhla´sˇenı´ bojove´ho poplachu. Opera´torˇi okamzˇiteˇ projdou poplachove´ pla´ny prˇideˇleny´ch sektoru˚ a prˇipravı´ je k distribuci.” Veˇtsˇina opera´toru˚ na svy´ch mı´stech uzˇ sedeˇla. Acˇkoliv v dobeˇ, kdy velitele´ flotily jednali, se veˇtsˇina opera´toru˚ rozprchla vyrˇ´ıdit si soukrome´ veˇci, zejme´na pak ukorˇistit neˇkde dostatek jı´dla, kofoly a vyrˇ´ıdit soukrome´ hovory (acˇkoliv ty opatrneˇ, aby z toho nebyl pru˚sˇvih), jakmile se Tehla objevil na dlouhe´ chodbeˇ, vsˇichni opera´torˇi sprintovali, aby sedeˇli na sve´ zˇidli co nejdrˇ´ıve. Vyhla´sˇenı´ poplachu Flotile se totizˇ nesesta´valo z proste´ho zma´cˇknutı´ tlacˇ´ıtka, po neˇmzˇ se sveˇtla prˇepnula na cˇervenou a rozerˇvala se sire´na, jak s oblibou presentovaly be´cˇkove´ barrandovske´ trha´ky typu ”Vesmı´rnı´ zˇolda´ci”. Vyhla´sˇenı´ poplachu prˇedcha´zela nejdrˇ´ıve intenzivnı´ pra´ce, kdy opera´torˇi museli jesˇteˇ jednou a rucˇneˇ projı´t a zpracovat pla´ny, ktere´ prˇipravil hlavnı´ pocˇ´ıtacˇ a ktere´ kazˇde´ jednotce rˇ´ıkaly, co ma´ deˇlat. Vyhla´sˇenı´ poplachu neznamenalo, zˇe voja´ci se neˇkde namacˇkajı´ v hanga´ru a budou cˇekat, azˇ jim neˇkdo milostiveˇ prˇecˇte, co majı´ deˇlat – voja´ci Flotily dostali na svu˚j osobnı´ komunika´tor prˇesne´ instrukce. Pra´veˇ na opera´torech bylo, aby velmi rychle schva´lili jednotliva´ doporucˇenı´ pocˇ´ıtacˇe, vyrˇesˇili konflikty a sestavili poplachovy´ pla´n toho, co ktera´ jednotka ma´ udeˇlat. Porucˇ´ık Tehla nastavil na sve´m panelu neˇkolik prˇ´ıkazu˚ a na velke´ obrazovce ve zpravodajske´m sa´le se objevila cˇ´ıslice 10:00 a po vterˇina´ch odtika´vala. Na vyhla´sˇenı´ poplachu byl limit deset minut. Sa´l prakticky u´plneˇ ztichnul, protozˇe opera´torˇi se ponorˇili do pocˇ´ıtacˇovy´ch sjetin a postupneˇ odesı´lali do pocˇ´ıtacˇe sestavene´ rozkazy pla´ny. Byly necele´ dveˇ minuty prˇed limitem, kdyzˇ se cˇasomı´ra zastavila, to uzˇ opera´torˇi sedeˇli u svy´ch stolu˚ se zdvizˇeny´mi hlavami jako studenti prˇi skoncˇenı´ pı´semky. Pocˇ´ıtacˇ indikoval, zˇe poplachovy´ pla´n je kompletnı´. Tehla vstal. Prˇi du˚lezˇity´ch za´lezˇitostech radeˇji sta´l. Pak odklopil plastovou krytku a stiskl tlacˇ´ıtko. Pocˇ´ıtacˇ souhlasneˇ pı´pnul a Tehla pro identifikaci prˇejel prstem po sve´m komunika´toru. Pocˇ´ıtacˇ promluvil svy´m klidny´m synteticky´m hlasem: ”Byl vyhla´sˇen bojovy´ poplach Flotile. Flotila vstoupila do va´lky. Byl vyhla´sˇen bojovy´ poplach.” V samotne´m zpravodajske´m sa´le se jinak nic nezmeˇnilo. O zlomek vterˇiny pozdeˇji se ale zurˇiveˇ rozbzucˇely a rozpı´paly komunika´tory vsˇech voja´ku˚ na za´kladneˇ, o pa´r dalsˇ´ıch vterˇin pozdeˇji i na cele´m Marsu. Obrovska´ radiogramova´ ante´na ukryta´ v sˇedomodre´ polokouli zacˇala chrlit do hyperprostoru signa´l prˇena´sˇejı´cı´ bojove´ rozkazy. O minutu pozdeˇji signa´l prˇijala retranslacˇnı´ stanice meˇsı´cˇnı´ za´kladny Sˇerementeˇvo, ktera´ vyhla´sila poplach po cele´m Meˇsici. Prakticky soucˇastneˇ s tı´m dorazil signa´l na hlavnı´ za´kladnu Flotily Ransko na severu Cˇech. Pilot, jehozˇ letoun Aero L-209 Sokol se pra´veˇ odlepil ze vzletove´ dra´hy jen zaklel, kdyzˇ mu palubnı´ pocˇ´ıtacˇ prˇika´zal okamzˇiteˇ zase prˇista´t. Chvı´li neveˇrˇ´ıcneˇ koukal na pokyny palubnı´ho pocˇ´ıtacˇe. Zemeˇ vstoupila do va´lky.
8
KAPITOLA 1.
O dalsˇ´ı minuty pozdeˇji signa´l dorazil i na za´kladny v dalsˇ´ıch cˇa´stech Slunecˇnı´ soustavy. Zˇizˇkova za´kladna na Nereidu, Sˇtefa´nikova na Kaltoperii. Nelsonova i Rumsfeldova za´kladna, za´kladna Vieronda, za´kladna Lı´pa. Vsˇude jako ma´vnutı´m kouzelne´ho proutku ustala pu˚vodnı´ cˇinnost. Voja´ci se urychleneˇ oble´kali, ha´zeli si veˇci do vaku˚, kazˇdy´ jak umeˇl nejrychleji a jak si navykl. Reproduktory vsˇude opakovaly proste´ a strucˇne´ ozna´menı´ ”Byl vyhla´sˇen bojovy´ poplach Flotile. . . ” nezˇ za pa´r minut zmlkly, kdyzˇ uzˇ bylo jasne´, zˇe nenı´ nikoho, kdo by to byl prˇehle´dl. Za Tehlou se vynorˇil Wirzig jako duch. ”To bylo dobrˇe provedene´, porucˇ´ıku,” pochva´lil Tehlu a hlavou ky´vl k tabuli s odpocˇtem cˇasu nutne´ho pro vyhla´sˇenı´ poplachu. Tehla by se jindy byl by´val zatetelil blahem, ted’ ale jen rˇ´ızneˇ vojensky zasalutoval. ”A ted’ je cˇas to vyrˇ´ıdit se Zemı´,” usoudil admira´l Wirzig. ”Spojte mi prezidenta republiky, ihned,” porucˇil Wirzig a chvı´li cˇekal, nezˇ mu prˇetı´zˇena´ sı´t’ sestavila spojenı´. Flotila vstoupila do va´lky a cele´ lidstvo s nı´”
Kapitola 2
2.1
Stepanask fasuje trest
Nadporucˇ´ık Wojda Stepanask sedeˇl na barove´ zˇidlicˇce a jeho dusˇe se topila v zoufalstvı´. Uzˇ druhou hodinu se snazˇil napumpovat do te´ novina´rˇku, kterou mu prˇideˇlili, alesponˇ za´kladnı´ prˇehled o tom, jak Flotila funguje. Znudeˇny´ kameraman se rozvaloval na stolicˇce opoda´l a la´mal do sebe jednoho pana´ka za druhy´m a Stepanask mu je vsˇechny po jednom za´videˇl. Ta novina´rˇka byla opravdu excelentnı´ jelito, jenzˇe po pravdeˇ rˇecˇeno se Stepanask do role jejı´ chu˚vy dostal vlastnı´ vinou. Prˇedevcˇ´ırem se pra´veˇ v tomhle baru nachmelil pod obraz prˇi oslaveˇ Fischerova povy´sˇenı´ a proble´m nebyl ani tak v tom, zˇe neznal Fischera a ani neveˇdeˇl, kam ho povy´sˇili. Vymstila se mu da´mska´ spolecˇnost, jako uzˇ tolikra´t prˇed tı´m. Kdyzˇ uzˇ meˇl notneˇ upito, napadlo ho totizˇ, zˇe by mohl sve´ momenta´lnı´ va´zˇne´ zna´mosti, se kterou uzˇ se znali dobrˇe pu˚l noci, uka´zat Masarycˇku trochu z vy´sˇky. Chytli je v hanga´ru, kdyzˇ se snazˇil prˇemluvit palubnı´ pocˇ´ıtacˇ pru˚zkumne´ho letounu, aby nedeˇlal sˇtra´chy a otevrˇel kokpit bez ohledu na to, zˇe nema´ identifikaci. A po pravdeˇ rˇecˇeno, nemeˇl ani moc sˇancı´. A u´plneˇ po pravdeˇ rˇecˇeno, ani tohle nebyla ta podstata jeho potı´zˇ´ı, protozˇe nabumbany´ pilot, ktery´ chteˇl ohromit pra´veˇ navnadeˇnou bytost libovolne´ho pohlavı´ nebyl take´ nic nove´ho pod sluncem. Veˇtsˇina palubnı´ch pocˇ´ıtacˇu˚ meˇla dost rozumu na to, aby pilota ochra´nila prˇed pokusˇenı´m pilotovat v podrousˇene´m stavu a mimo jeho letove´ hodiny. Stepanasku˚v nejveˇtsˇ´ı proble´m ve Flotile spocˇ´ıval v tom, zˇe vydrzˇel vzˇdy o peˇt ran vı´c, nezˇ by meˇl. Na tom se o pa´r hodin pozdeˇji shodnul s velitelem za´kladny podplukovnı´kem Johanem Baarem, ktery´ ho nechal vyve´st z ajnclı´ku. Sˇteˇpanask vstoupil do Baarovy pracovny, podplukovnı´k chvı´li nedal najevo, zˇe si ho povsˇiml a nechal ho minutu sta´t v prˇedpisove´m pozoru. Pak konecˇneˇ zdvihnul ocˇi od holospisu˚ na stole, zamracˇil se na Sˇteˇpanaska a rˇekl: ”Tak nadporucˇ´ıku, zale´tat si s babama se va´m zachteˇlo. A kdyzˇ va´s drapsli, tak se va´m zachteˇlo se i poprat s gardou. To jsem si o va´s pocˇetl – dva chlapi na neschopence, trˇetı´ho pustili s natrhly´m obocˇ´ım. Steˇpanasku – ozˇrat se, o tom zˇa´dna´. Kurvit se, taky bych nic nerˇekl. Jenzˇe rozbı´jet hubu gardeˇ, to je jiny´ kafe. Rozumı´te Stepanasku?” Stepanaskovi nezby´valo, nezˇ rˇ´ızneˇ ky´vnout hlavou a rˇ´ıci ”Ano pane”. Cha´pal to. Za pokus proleteˇt se bez povolenı´ se vyhazovalo na kadetce, jenzˇe vycvicˇene´ho pilota byla sˇkoda. U neˇj se to tolerovalo, pokud to udeˇlal mimo akci – pilot pak zpravidla nafasoval neˇjakou pra´ci na delsˇ´ı vystrˇ´ızliveˇnı´ a uzˇ se o tom nemluvilo. To, zˇe se porval s gardou, by se dalo sne´st – kdyby koupil prvnı´ ra´nu a byl na 9
10
KAPITOLA 2.
marodce on. Jenzˇe Stepanask se svojı´ vy´sˇkou 197 cm nepatrˇil mezi ty, ktere´ trojice gardistu˚ prˇivede k rozumu jednou – dveˇma ranama. ”Steˇpanasku, co s va´ma. Ja´ vı´m, co s va´ma. Dostanete poslednı´ sˇanci Steˇpanasku. Vı´te, co je to poslednı´ sˇance, Steˇpanasku?” ”Ano pane!” ky´vnul Steˇpanask opeˇt ra´zneˇ, protozˇe cha´pal, zˇe na jeho zˇertı´cˇky a vtı´pky nenı´ ta spra´vna´ chvı´le. ”Poslednı´ sˇance Steˇpanasku je, zˇe va´s odmeˇnı´m neˇjakou vy´beˇrovou pracı´. Prˇ´ımo fajnovou pracı´, Steˇpanasku, protozˇe domlouvat va´m uzˇ nebudu.” Steˇpanask se otrˇa´sl. Domluva v Baaroveˇ poda´ni prˇedstavovala neˇkolik (zpravidla vı´ce) ran peˇstı´ do oblicˇeje, ktere´ Baar usˇteˇdrˇoval za hlasite´ho rˇevu. Domluva byla bra´na jako pohodova´ za´lezˇitost, protozˇe Baar pak do za´znamu˚ napsal ”vyrˇesˇeno osobnı´ domluvou” a prˇestupek tı´m prakticky sma´zl. Skutecˇnost, zˇe dotycˇny´ po domluveˇ mohl neˇkolik dnı´ jı´st pouze tekutou stravu a dalsˇ´ıch pa´r ty´dnu˚ jeho modry´ oblicˇej budil mezi kolegy usˇteˇpacˇne´ pozna´mky, byla bra´na jako vy´chovna´ dohra cele´ho aktu a kam azˇ bylo Steˇpanaskovi zna´mo, nikdy si nikdo nadrˇ´ızeny´m na Baarovu domluvu nesteˇzˇoval. Zato ”vy´beˇrove´ pra´ce” byly veˇtsˇinou jen pro silne´ zˇaludky a sa´m Steˇpanask patrˇil mezi ty, kdo veˇrˇili, zˇe legenda o tom, zˇe neposlusˇne´ho pilota donutil Baar prˇecˇerpat zˇumpu na meˇsı´cˇnı´ za´kladneˇ Sˇerementeˇvo nabeˇracˇkou, ma´ pravdivy´ za´klad. ”A ja´ pro va´s Steˇpanasku ma´m va´zˇneˇ delikatesu. Poslali mi sem neˇjakou novina´rˇku z NCN. Asi cha´pete, co pro na´s znamena´ nejdu˚lezˇiteˇjsˇ´ı televiznı´ kana´l a jeho reporte´rˇi u na´s na za´kladneˇ. Budete jı´ cˇtyrˇiadvacet hodin k dispozici, a udeˇla´te pro ni cokoliv si vzpomene. Nehnete se od nı´ na krok, vsˇechno jı´ vysveˇtlı´te, vsˇechno jı´ uka´zˇete a vsˇude po nı´ uklidı´te. Je va´m to jasne´, Steˇpanasku?” ”Ano, pane!” odpoveˇdeˇl Steˇpanask a napadlo jej, zˇe dneska nenı´ den na kosˇate´ vyjadrˇova´nı´. ”Ja´ myslı´m, zˇe nenı´, vy imbecile,” konstatoval Baar. ”Mneˇ se totizˇ Steˇpanasku zda´, zˇe va´s uzˇ dlouho nikdo nepovy´sˇil. Nenı´ va´m to lı´to, by´t po tolika letech sluzˇby jenom velitelem krˇ´ıdla?” Baar necˇekal, azˇ Steˇpanask zakrˇicˇ´ı to sve´ Ano pane a bez prˇerusˇenı´ pokracˇoval. ”Mu˚j drahy´ Steˇpanasku – jediny´ pru˚sˇvih s tou reporte´rkou, jedina´ jejı´ stı´zˇnost, zˇe jste jı´ nepochva´lil sˇminky nebo nekvaltoval dost rychle vypucovat jejı´ poblity´ skafandr – a prˇ´ısaha´m, zarˇ´ıdı´m va´m povy´sˇenı´ na sˇikovatele v Zagaru. Rozumı´te mi?” ”Ano pane”, zakrˇicˇel pocˇtvrte´ Steˇpanask a otrˇa´sl se hru˚zou prˇed nejhorsˇ´ı vy´spou Flotily, ve ktere´ se sˇikovatel zpravidla drˇ´ıve obeˇsil, nezˇ dostal opusˇt’a´k. ”Prominˇte pane, . . . ” zacˇal Steˇpanask otevı´rat svu˚j oblı´beny´ smlouvacı´ part. Baar, ktery´ si mezi tı´m zacˇal deˇlat pozna´mky do spisu, zdvihnul ocˇi a Steˇpanask v nich uvideˇl prˇesveˇdcˇenı´ o tvrdosti kamene. ”. . . zˇe jsem va´m deˇlal starosti. Provedu pane, dovolte mi odejı´t pane!” dokoncˇil bez zasˇkobrtnutı´ veˇtu, protozˇe nebylo, nad cˇ´ım smlouvat. ”Odchod Steˇpanasku. A jestli to zvora´te, tak s prˇ´ısˇtı´m transportem prˇibalujete dalsˇ´ı frcˇku a trada´ na Zagaru” zarˇval Baar od stolu. Steˇpanask zasalutoval a vypadl z mı´stnosti, proklı´najı´c smu˚lu a zˇ´ızenˇ, ktere´ ho dovedly azˇ k tomu, zˇe bude muset obskakovat zpovykane´ novina´rˇe. Sˇlo prakticky o nejvı´ce pokorˇujı´cı´ pra´ci, protozˇe kolem novina´rˇu˚ se muselo poskakovat, obsluhovat je, sna´sˇet u´sˇklebky ostatnı´ch voja´ku˚ Flotily. Prˇitom bylo trˇeba se tva´rˇit, zˇe je vsˇechno v porˇa´dku a to i v okamzˇiku, kdy se novina´rˇi natlacˇ´ı do stı´hacˇky, aby si ”to” na vlastnı´ ku˚zˇi vyzkousˇeli a kdy je prˇetı´zˇenı´ prˇi startovnı´m mane´vru donutı´ nazvracet si do vlastnı´ prˇilby a zvratky se ma´lem udusit.
2.2. STEPANASK S NOVINA´RˇKOU
11
”Nemohlo teˇ hochu nic horsˇ´ıho potkat,” rˇekl si v duchu Stepanask, kdyzˇ te´ novina´rˇce znovu a znovu dokola vysveˇtloval sche´ma za´kladen Flotily ve Slunecˇnı´ soustaveˇ . Ale to se opravdu hluboce my´lil”
2.2
Stepanask s novina´rˇkou
Barbora Streissandi zamrkala svy´ma neskutecˇneˇ dlouhy´ma rˇasama a uprˇela na Steˇpanaska sve´ blankytneˇ modre´ ocˇi, ve ktery´ch se nadporucˇ´ık Stepanask topil uzˇ hezkou rˇa´dku minut. ”To myslı´te va´zˇneˇ, USA zˇe byly neˇkdy neˇkdy ekonomicka´ mocnost? To si ze mne deˇla´te legraci, ja´ myslela, zˇe vzˇdy byli tak trochu retro,” zasˇvitorˇila novina´rˇka a ladny´m gestem pravacˇky si odhrnula z cˇela dlouhe´ blond vlasy. A Stepanask se na tu veˇjicˇku nechal chytit. Veˇjicˇku proto, zˇe podcenil bojovou prˇ´ıpravu – neprˇecˇetl si slozˇku rozveˇdky o Barborˇe Streissandi a tak se ani nedocˇetl o tom, zˇe tahle novina´rˇka nenı´ jelı´tko vyuzene´ dvoulety´m rychlokvasny´m kurzem novinarˇiny a zˇe kromeˇ rˇadove´ho vzdeˇla´nı´ v historii na oxfordu ma´ za sebou i trˇi roky prestizˇnı´ho studia polito-ekonomie na Univerziteˇ Karloveˇ. A tedy, zˇe toho nutneˇ o ekonomice vı´ podstatneˇ vı´ce, nezˇ se kdy Stepanaskovi podarˇilo” Stepanask se blahosklonneˇ usma´l ”Ale jo, fakt to tak kdysi bylo a nenı´ to ani dveˇ stoletı´. Amerika byla ekonomickou i politickou velmocı´, ktera´ vyhra´la dveˇ sveˇtove´ va´lky a vydy´chala jednu studenou. Dosˇlo to tak daleko, zˇe si mohli dovolit napadnout jaky´koliv sta´t a nikdo proti tomu nic neudeˇlal, byli dost silnı´ na to, aby mohli va´lcˇit s cely´m sveˇtem.” ”Jej a co se pak zmeˇnilo,” vyjekla Barbora? ”No, ” zamyslel se Stepanask, ”bylo to napocˇa´tku nove´ho tisı´ciletı´, kdyzˇ na zemi prˇista´li velvyslanci ze Sargu, prvnı´ mimozemsˇtani, na ktere´ jsme narazili. A prˇ´ısta´li zrovna v Cˇecha´ch. A u toho byl Michal Wirzig a Wirzigove´ jakmile se nachomy´tnou k neˇjake´ sˇanci, tak uzˇ ji nepustı´. Sargove´ zacˇali vzdeˇla´vat pozemske´ veˇdce, prˇeda´vali na´m svoje znalosti. A Wirzig se postaral o to, aby vsˇechny du˚lezˇite´ informace dostali cˇesˇtı´ veˇdci a aby se vcˇas patentovaly. A pak vsˇechno zacˇali cˇesˇi vyra´beˇt jako prvnı´. Postavili prvnı´ hyperprostorovou lod’, prvnı´ gravitacˇnı´ a fotonove´ vysı´lacˇe, prvnı´ hypertracery a fa´zery, prvnı´ na co si vzpomenete. A kdo chteˇl, mohl si to u nich koupit. Prˇ´ıjmy z patentu˚ a pra´v byly obrovske´ a Wirzigove´ na tom nadeˇlal jmeˇnı´. Jenzˇe i ostatnı´ v Evropeˇ na tom slusˇneˇ vydeˇlali, protozˇe cˇesˇi nestı´hali vyra´beˇt vsˇechno a tak spoustu produktu˚ licencovaly do jiny´ch firem a sta´tu˚. Tak vznikl Strˇedoevropsky´ svaz – Wirzigove´ prosteˇ pola´ku˚m a slova´ku˚m dali lepsˇ´ı podmı´nky za to, zˇe se s cˇechy sjednotı´ do jednoho sta´tu.” ”A to se tomu neˇjak americˇani nezacˇali bra´nit, kdyzˇ meˇli tehdy takovou sı´lu,” zeptala se Streissandi se svy´m dokonale naivnı´m vy´razem? ”Ale jo, chteˇli Wirzigovi zatrhnout tipec. A jednou zadrzˇeli skupinu veˇdcu˚, ktera´ prˇijela do Sta´tu˚ prˇedna´sˇet na neˇjakou konferenci, obvinili je ze sˇpiona´zˇe. A pak poslali letecky´ prˇepad na za´kladnu Cˇeske´ arma´dy, aby ji obsadili a zı´skali du˚kazy. Jenzˇe Wirzig uzˇ tehdy meˇl letku, ktera´ si s teˇmi americky´mi letadly okamzˇiteˇ poradila a smetla je z oblohy. Pak udeˇlali cˇesˇi vy´sadek a osvobodili zadrzˇene´ veˇdce a potom tu americkou za´kladnu, kde je drzˇeli v zajetı´, srovnali se zemı´. Na vy´strahu. A od te´ doby byl klid. Cˇesˇi meˇli nejvı´ce peneˇz a postavili nejveˇtsˇ´ı kosmickou flotilu ze vsˇech a po prvnı´m vpa´du Anoplurnˇanu˚, kdy u´tocˇnı´ky odrazili v podstateˇ sami, nabı´dli ostatnı´m zalozˇenı´ spolecˇne´ Flotily Zemeˇ. A Michal Wirzig se stal prvnı´m admira´lem Flotily, po neˇm
12
KAPITOLA 2.
jeho syn Vojteˇch Wirzig, vnuk Prokop Wirzig azˇ k dnesˇnı´mu nejvysˇsˇ´ımu Martinovi Wirzigovi.” ”A procˇ se nestal admira´lem nikdy neˇkdo jiny´, nezˇ Wirzigove´? Slysˇela jsem, zˇe se upsali sargu˚m svojı´ dusˇ´ı,” zeptala se Streissandi. Stepanask se zamyslel. Taky sly´chal ty zveˇsti o tom, zˇe Wirzigove´ sargu˚m slı´bili, zˇe postavı´ velkou flotilu schopnou bra´nit se anoplurnˇanu˚m a kdysi se prˇistihl, zˇe neveˇrˇ´ı oficia´lnı´ verzi, zˇe sargove´ veˇnovali sve´ znalosti pozemsˇt’anu˚m z cˇiste´ho altruismu, ba dokonce meˇl podezrˇenı´ na to, zˇe sargove´ si Zemi za´meˇrneˇ vybrali a umozˇnili jı´ skok v technologiı´ch o neˇkolik stoletı´ naprˇed jen proto, aby pozemsˇt’ane´ zbrzdili expanzi anoplurnske´ho impe´ria naprˇ´ıcˇ galaxiemi a poskytly sargu˚m oddechovy´ cˇas. Jenzˇe takove´hle metafyzicke´ u´vahy nebyly nic pro natvrdlou novina´rˇku a Stepanask ji nechteˇl vystavovat pokusˇenı´ samostatne´ho mysˇlenı´. ”No, je to tradice a navı´c Wirzigove´ byly vzˇdy nejlepsˇ´ı. Vı´te, nenı´ zˇa´dne´ pravidlo, zˇe Flotile musı´ velet Wirzig. Genera´love´ by mohli zvolit i neˇkoho jine´ho. Jenzˇe vzˇdycky vybrali Wirziga a jak prˇi prvnı´m vpa´du, tak prˇi tom poslednı´m se uka´zalo, zˇe to bylo dobrˇe. Wirzig umeˇl vzˇdy rozsˇirˇovat pozemske´ drzˇavy a balancovat ekonomicky´ uzˇitek s obranou Zemeˇ. . . ” konstatoval Stepanask. Byla to jen cˇa´st pravdy. Acˇkoliv vsˇichni Wirzigove´ prosluli jako skveˇlı´ strate´gove´ v doba´ch va´lecˇny´ch, teˇch bylo jen ma´lo a nejsilneˇjsˇ´ı stra´nkou Wirzigu˚ ve vsˇech generacı´ch bylo to, jak zvla´dali Flotilu a Zemi v doba´ch mı´ru. Flotila se totizˇ podobneˇ jako v prˇ´ıpadeˇ Anoplurny stala cı´lovou stanicı´ pro dobrodruhy a renega´ty vsˇeho kalibru a vsˇech ras. Vsˇak take´ veˇtsˇina prvnı´ch voja´ku˚ Flotily pocha´zela z rˇad zlocˇincu˚ a pru˚zkumy odlehly´ch koutu˚ slunecˇnı´ soustavy patrˇily v prvnı´ch letech do vy´hradnı´ dome´ny odsouzencu˚, ktery´m pozemska´ justice dala prˇed popravou poslednı´ sˇanci. Acˇkoliv takova´ sˇance netrvala o mnoho de´le, veˇtsˇinou naprosto vyhovovala povaze teˇchto lidı´ a tak se Flotila za´hy stala stabilizacˇnı´m faktorem pozemske´ civilizace, kdy ze Zemeˇ odva´deˇla lidi, jimzˇ jednoduchy´ zˇivot byl azˇ prˇ´ılisˇ poklidny´m. Tak trˇeba briga´dnı´ genera´l Korcianov, legenda z bitvy u Chaironeie, byl pu˚vodneˇ odsouzeny´m vrahem a acˇkoliv to oficia´lnı´ monografie vzˇdy taktneˇ opomı´jely, vsˇeobecneˇ se to veˇdeˇlo. Wirzigovska´ vla´da nad Flotilou byla stejneˇ zvla´sˇtnı´, jako nepopiratelna´. Jenzˇe vliv admira´la Flotily dalece prˇesahoval ony dva miliony muzˇu˚, jimzˇ prˇ´ımo velel. Flotila prˇedstavovala nejveˇtsˇ´ı ekonomickou hybnou sı´lu na Zemi, zajisˇt’ovala vojensky´ i veˇtsˇinu civilnı´ho transportu v ra´mci Slunecˇnı´ soustavy, teˇzˇbu strategicky´ch surovin, obrovsky´mi sumami dotovala a sˇteˇdrˇe sponzorovala nejenom veˇdu a vy´zkum, ale i umeˇlce. Vliv Flotily bylo mozˇno nejsna´ze a za´rovenˇ nejpozoruhodneˇji sledovat na promeˇna´ch jazyka. Od prvopocˇa´tku˚ Flotily totizˇ platila cˇesˇtina jako oficia´lnı´ jazyk Flotily a kdo chteˇl slouzˇit ve Flotile, musel si s cˇesˇtinou poradit. Nedosti na tom – s cˇesˇtinou se musel poprat i kazˇdy´, kdo chteˇl s Flotilou obchodovat a tak se cˇesˇtina beˇhem neˇkolika desetiletı´ prosadila jako nejdu˚lezˇiteˇjsˇ´ı sveˇtovy´ jazyk, acˇkoliv jesˇteˇ prˇed lety se zda´la pozice sˇpaneˇlsˇtiny, anglicˇtiny a cˇ´ınsˇtiny neotrˇesitelnou” Stepanaska vytrhlo ze zamysˇlenı´ zurˇive´ pı´pı´nı´ jeho komunika´toru. Zlostneˇ jej chteˇl umlcˇet, prˇitisnkul prst k displeji komunika´toru, jenzˇe pı´pa´nı´ neprˇestalo. Uveˇdomil si, zˇe si komunika´tor vypnul, aby ho nikdo nevyrusˇoval a hned nato si vsˇimnul, zˇe komunika´tory se zurˇiveˇ rozzvonily i vsˇem ostatnı´m voja´ku˚m kolem. ”Neˇco se deˇje,” pomyslel si Stepanask, kdyzˇ se dı´val na zpra´vu, kterou jeho komunika´tor pra´veˇ prˇijı´mal.
2.3. SLEDUJETE ZVLA´SˇTNI´ ZPRA´VY NCN. . .
13
Zpra´va zacˇ´ınala slovy ”Byl vyhla´sˇen bojovy´ poplach Flotile. . . ” Stepanask se podı´val do pozicˇnı´ zpra´vy, kterou mu holodisplej vykresloval a neveˇrˇil svy´m ocˇ´ım. Rozhle´dl se kolem sebe, jestli si z neˇj neˇkdo nedeˇla´ legraci a videˇl jen ostatnı´ voja´ky sedı´cı´ v baru, kterˇ´ı se take´ prˇekvapeneˇ rozhlı´zˇeli kolem sebe. Neˇco se deˇlo a bylo to moc osˇklive´. ”Je mi to lı´to, ale musı´m se vra´tit na za´kladnu,” rˇekl Stepanask novina´rˇce. Barbora si uzˇ take´ vsˇimla, zˇe neˇco nenı´ v porˇa´dku, protozˇe muzˇi kolem se v chvatu zdvı´hali od stolu a odcha´zelı´ z baru, telefonovali nebo si mezi sebou velmi hlucˇneˇ vymeˇnˇovali na´zory. ”A co bude s na´mi, ” uka´zala Barbora Streissandi rukou na sebe a kameramana podrˇimujı´cı´ho v rohu sedacˇky. Stepanask v duchu zasakroval, protozˇe rozkaz Baara byl jasny´, jenzˇe rozkaz na jeho komunika´toru jesˇteˇ jasneˇjsˇ´ı. Potrˇeboval se ihned dostat na za´kladnu a novina´rˇku nesmeˇl nechat samotnou. Vytocˇil na komunika´toru Baarovo cˇ´ıslo, jenzˇe spojenı´ nedostal. ”Pojedete se mnou na za´kladnu a tam se uvidı´, co se deˇje,” rˇekl nakonec Stepanask. O chvı´li pozdeˇji se toto trio snazˇilo prˇed barem ulovit taxika, ktery by je rychle odvezl na za´kladnu. . .
2.3
Sledujete zvla´sˇtnı´ zpra´vy NCN. . .
Taxı´k se rˇ´ıtil po cˇtyrˇproude´ silnici spojujı´cı´ zbytek za´kladny s kosmoportem. Acˇkoliv”Masarycˇka” byla za´kladnou vojenskou, meˇla rozsa´hly´ civilnı´ sektor a byla vlastneˇ nejveˇtsˇ´ı lidskou vy´spou ve vesmı´ru, pokud odpocˇteme Zemi, pod nizˇ se mı´stnı´ naucˇili pocˇ´ıtat i Meˇsı´c a jeho za´kladny Sˇerementeˇvo a Ronov. A veˇtsˇina baru˚ se logicky nacha´zela mimo vojensky´ sektor, kde sice bylo blı´zˇe k prˇevazˇujı´cı´ skupineˇ za´kaznı´ku˚, ale take´ blı´zˇe ke vsˇem potencia´lnı´m nositelu˚m pru˚sˇvihu˚ a omezenı´. ”Nemohl byste na to trochu sˇla´pnout,” zeptal se dotcˇeneˇ Stepanask, ktere´mu se zda´lo, zˇe se v houstnoucı´m provozu sunou hlemı´zˇdı´m tempem. ”Je mı´ lı´to pane, ale tady jedeme rezidencˇnı´ zo´nou, nesmı´me tady vı´c, jak stopade,” opa´cˇil mu na to taxika´rˇ. ”Jen na to sˇla´pneˇte, vsˇechny pokuty hradı´ Flotila,” usma´l se Stepanask prˇi pomysˇlenı´ na jednu ze svy´ch flotilnı´ch vy´hod. Veˇru – prˇi bojove´m poplachu pro voja´ka Flotily zˇa´dne´ dopravnı´ prˇedpisy neplatily. Taxika´rˇ jen pokrcˇil rameny a Steˇpanask spokojene sledoval, jak se cˇ´ıslice tachometru zdvihajı´ na dvojna´sobek. ”Heled’te, mladej, procˇ vsˇichni kvaltujou na kosmoport,” ky´vnul taxika´rˇ znovu hlavou smeˇrem z oky´nka a pouka´zal tak na sta´le zjevneˇjsˇ´ı skutecˇnost, zˇe stejny´m smeˇrem, jako oni, mı´rˇ´ı dlouha´ sˇnˇu˚ra taxı´ku˚ ve cˇtyrˇech pruzı´ch. Stepanask se osˇil: ”Ma´me poplach,” rˇekl u´secˇneˇ, oba´vaje se, aby neprozradil prˇ´ılisˇ mnoho. ”Jo´oo? Zase neˇjaky´ cvicˇenı´?” projevil taxika´rˇ zdvorˇily´ za´jem. ”Ne, je to bojovy´ poplach. Vypada´ to na neˇjake´ proble´my na hranicı´ch soustavy,” odtusˇil neutra´lneˇ Stepanask a podı´val se na Barbaru Streissandi, zda v nı´ neprobudil za´jem. Barbara si hra´la se svy´m komunika´torem a kameraman vypadal, jako kdyzˇ spı´. Stepanask mu bezmezneˇ za´videˇl, protozˇe ten chlap prakticky vzˇdy vypadal, zˇe spı´ a zrˇejmeˇ opravdu spal kdykoliv byla trocha prˇ´ılezˇitosti.
14
KAPITOLA 2.
Barbara Streissandi o neˇjaka´ cvicˇenı´ evidentneˇ nejevila za´jem a tak se Stepanask zase dı´val prˇed sebe a snazˇil se nevnı´mat taxika´rˇovo klicˇkova´nı´ rusˇnou dopravnı´ tepnou. Barbara meˇla pra´veˇ jine´ starosti. Pu˚vodneˇ se snazˇila na netu zjistit, o jake´ cvicˇenı´ mu˚zˇe jı´t. Jenzˇe prˇ´ıstup do redakcˇnı´ho syste´mu byl odmı´tnut. Chteˇla poslat zpra´vu technikovi, procˇ jı´ zaka´zali prˇ´ıstup do syste´mu, jenzˇe ani to nesˇlo.Azˇ pak si porˇa´dneˇ prohle´dla komunika´tor a zjistila, zˇe indikuje ”Omezeny´ prˇ´ıstup”. Sı´t’ byla beznadeˇjneˇ prˇetı´zˇena´. Barbara vyt’ukala zˇa´dost o prioritnı´ novina´rˇsky´ prˇ´ıstup na net a ke sve´mu prˇekvapenı´ se objevila cˇekacı´ fronta na prˇipojenı´ oznamujı´cı´, zˇe pozˇadovane´ informace budou stazˇene´ beˇhem sˇesti hodin. Barbara se ani na nejmasoveˇjsˇ´ıch setka´nı´ lidı´ nikdy nesetkala s tı´m, zˇe by sı´t’ vyrˇ´ıdila jejı´ pozˇadavek de´le, nezˇ za minutu. Neˇco se muselo sta´t. Jenzˇe co? Pak zdvihla hlavu, nata´hla se ke Stepanaskovi a zat’ukala mu na rameno. ”Poplach? To bude va´lka? To je ale hrozne´!!!” zajı´kala se hrany´mi obavami. Stepanask neveˇdeˇl, co na to rˇ´ıct.”Poslouchejte, to nebude nic va´zˇne´ho. Jen na hranice Slunecˇnı´ soustavy dorazil invaznı´ svaz Anoplurnˇanu˚. Ty rozmasˇ´ırujeme, jako vzˇdycky,” snazˇil se Stepanask vypadat prˇesveˇdcˇiveˇ. Prˇitom se uchy´lil k oblı´bene´ flotilnı´ komunikacˇnı´ lzˇi. Flotila totizˇ vpa´d anoplurnˇanu˚ oznacˇovala za Invaznı´ svaz. Budilo to me´neˇ paniky, protozˇe svaz byl v terminologii Flotily jednotka cˇ´ıtajı´cı´ zhruba 200 letadel, z toho jen tak 130 jich bylo bojovy´ch. Flotila ovsˇem du˚sledneˇ pouzˇ´ıvala cele´ oznacˇenı´ Invaznı´ svaz, ktere´ civilisty uklidnˇovalo, zatı´mco voja´ku˚m naznacˇovalo, zˇe to s tı´m pocˇtem letadel nenı´ tak jednoduche´. Jenzˇe zatı´mco ten poslednı´ Invaznı´ svaz byl polovicˇnı´ velikosti, nezˇ Flotila Zemeˇ, tento ji prˇevysˇoval desetina´sobneˇ. ”Va´zˇneˇ?” zakmitala Streissandi rˇasama. ”No to jste mne uklidnil” a co se tedy bude dı´t?” Stepanaskovi nedosˇlo, zˇe se ho pta´ na to, co bude deˇlat Flotila a bezdeˇcˇneˇ ji odpa´lkoval. ”Nic, dorazı´me na kosmoport, vy na mne pocˇka´te v hale a ja´ zajistı´m, aby si va´s neˇkdo prˇisˇel vyzdvihnout. Ja´ musı´m ke svojı´ peruti, zkuste to tam tu hodinku beze mne prˇezˇ´ıt. . . ” Streissandi chteˇla jesˇteˇ neˇco rˇ´ıci, ale taxı´k prˇele´tl zpomalovacı´ pra´h prˇed bra´nou kosmoportu tak, zˇe si ma´lem ukousla jazyk. Jen koutkem oka zahle´dla, zˇe acˇkoliv v bra´neˇ sta´li voja´ci, za´vora byla trvale zvednuta´ a vsˇemi vjezdy do za´kladny proudila vozidla. Stepanask je nechal v hale a sa´m zmizel v hloubi budovy. Streissandi se spolu s kameramanem posadila do velky´ch krˇesel a zatı´mco kameraman upadl do sve´ho polospa´nku, ona sama poslouchala, co si kolem nı´ voja´ci rˇ´ıkajı´. Hala se pru˚beˇzˇneˇ plnila a vyprazdnˇovala skupinami voja´ku˚, kterˇ´ı mezi sebou hojneˇ diskutovali a vymeˇnˇovali si informace a Streissandi byla beˇhem hodiny prakticky kompletneˇ v obraze, dokonce jı´ jeden z porucˇ´ıku˚ ukazoval letadla na vzletove´ dra´ze a vyjmenova´val jı´ jejich jme´na. By´t zˇenou meˇlo i sve´ kladne´ stra´nky” Pak Barborˇe zazvonil komunika´tor. Myslela si, zˇe jı´ vola´ Stepanask a tak hovor bezmysˇlenkoviteˇ prˇijala se svy´m pecˇliveˇ odladeˇny´m naivnı´m hlasem, ktery´ na voja´ka tak fungoval. Na druhe´ straneˇ byl k jejı´mu prˇekvapenı´ zcela jiny´ muzˇsky´ hlas. ”Halo´, vy jste Barbara Streissandi? Tady je Christian Holzknecht, ja´ va´s zdravı´m.” V Barbarˇe by se krve nedorˇezal. Christian Holzknecht byl majitelem a nejvysˇsˇ´ım sˇe´fem media´lnı´ho impe´ria NCN, k neˇmuzˇ patrˇila i televiznı´ stanice, v
2.3. SLEDUJETE ZVLA´SˇTNI´ ZPRA´VY NCN. . .
15
nı´zˇ Barbara pracovala. Sly´chala o neˇm, vı´dala ho na fotka´ch, jednou dokonce zˇiveˇ na neˇjake´ oslaveˇ a hezky z da´lky, ale v zˇivoteˇ s nı´m nemluvila. Holzknecht ale necˇekal, azˇ mu Barbara cokoliv odpovı´ a pokracˇoval”Jak to vypada´ s tou vasˇ´ı reporta´zˇ´ı o prˇemrsˇteˇny´ch investicı´ch do flotily, Barbaro? Uzˇ jste na Masarycˇce?” -”Ano pane,” vykoktala ze sebe Barbara.”Uzˇ od vcˇerejsˇka. Poslouchejte, tady se ale deˇje neˇco moc zvla´sˇtnı´ho,” osmeˇlila se Barbara, jenzˇe Holzknecht jı´ ihned skocˇil do rˇecˇi. ”Ano, pra´veˇ kvu˚li tomu vola´m. Vı´te neˇco o tom, co se deˇje a zvla´dla byste o tom udeˇlat reporta´zˇ?” ”Pane Holzknechte, mu˚zˇeme tu natocˇit hromadu materia´lu˚ a posˇlu to na zem ke strˇihu, kolik byste si toho prˇedstavoval?” ”Barbaro, vy mi nerozumı´te. Pta´m se, jestli mu˚zˇete vysı´lat zˇiveˇ.” ”Proboha zˇiveˇ? Ja´ jsem redaktor-ele´v, Magnusson mne nepustı´ zˇiveˇ do vysı´la´nı´. . . ” zhrozila se Streissandi prˇi pomysˇlenı´, jak by sˇe´f zpravodajstvı´ Magnusson nadskakoval, kdyby si po pa´r ty´dnech v redakci chteˇla odvysı´lat zˇivou reporta´zˇ. ”Je mi u´plneˇ putna, co si o tom myslı´ Magnusson. Poslouchejte mne dobrˇe. Jste jedina´ novina´rˇka v mı´steˇ konfliktu, jste zrˇejmeˇ jedina´, ktera´ mu˚zˇe udeˇlat neˇjake´ rozhovory a slusˇne´ za´beˇry. Vsˇechny ostatnı´ za´kladny jsou hermeticky uzavrˇene´ nebo prakticky pra´zdne´ a jste jediny´ novina´rˇ na masarycˇce. Vsˇechny meziplaneta´rnı´ lety byly zrusˇeny, vsˇechny telekomunikacˇnı´ kapacity zrekvı´rovala Flotila. Za chvı´li pu˚jde v televizi Wirzigu˚v projev a ja´ po neˇm potrˇebuju da´t zˇivou reporta´zˇ, deˇj se co deˇj. Takzˇe ma´te dveˇ mozˇnosti. Bud’to jste schopna natocˇit a odvysı´lat reporta´zˇ zˇiveˇ, nebo ma´te na mı´steˇ pada´ka.” ”Pane, to myslı´te, zˇe bych byla zvla´sˇtnı´ va´lecˇna´ zpravodajka?” ucı´tila Barbara neomylneˇ prˇ´ılezˇitost. ”Jasneˇ.” ”A dostanu pozici zpravodajstvı´ napevno, pane?” kula Barbara zˇelezo, dokud bylo zˇhave´. ”Jestli neˇco nezmrvı´te, dostanete. A jestli neˇco zmrvı´te, tak si mne neprˇejte,” souhlasil okamzˇiteˇ Holzknecht. ”Pane, jsme dohodnuti. Kdy budeme vysı´lat?” ”Za dvacet minut at’ jste prˇipravena. Budete muset vysı´lat retranslacı´ z vlastnı´ lodi, nasˇteˇstı´ ta vasˇe je na to vybavena, sı´t’pouzˇ´ıt nemu˚zˇeme. Zlomte vaz a nepodeˇlejte si to,” rˇekl Holzknecht a zaveˇsil. Holzknechtovi se po rozhovoru zlepsˇila na´lada o tisı´c procent. Kdyzˇ uzˇ pu˚jde sveˇt k cˇertu, neobejde se to bez toho, aby o tom NCN udeˇlala exklusivnı´ reporta´zˇ, rˇ´ıkal si. Co na tom, zˇe z neˇj to ucho vyta´hl pozici, o jakou byla i mezi zaslouzˇily´mi redaktory pranice a co na tom, zˇe jı´ bude muset zaplatit hromadu peneˇz za rizikovou pra´ci a povy´sˇenı´. Vsˇak jedina´ minuta hovoru sta´la tolik, co rocˇnı´ plat Streissandi po povy´sˇenı´, prˇipomeˇl si Christian Holzknecht chmurneˇ. Kdyzˇ se v redakci dozveˇdeˇli od zpravodaje v Sˇerementeˇvu, zˇe se neˇco deˇje, Holzknecht osobneˇ zavolal Wirzigovi, aby se s nı´m domluvil na tom, jak NCN uda´lost zpravodajsky pokryje a vylomil z neˇj neˇjake´ podrobnosti. Tusˇil uzˇ, zˇe jde o tak velkou veˇc, zˇe ji nemu˚zˇe nechat zpravodajcu˚m a zˇe je trˇeba to vyrˇ´ıdit na nejvysˇsˇ´ı u´rovni. Jenzˇe kdyzˇ volal Wirzigovi, jeho komunika´tor zu˚stal hluchy´ a po dlouhy´ch vterˇina´ch ho informoval o tom, zˇe volana´ strana je prˇetı´zˇena hovory a jeho hovor nebude mozˇno v nejblizˇsˇ´ı dobeˇ vyrˇ´ıdit. Holzknecht tedy komunika´tor nechal zavolat prˇes prioritnı´ ko´d. Po desı´tka´ch vterˇin cˇeka´nı´ mu komunika´tor ozna´mil: Jste 186 hovor v porˇadı´, prˇedpokla´dany´ cˇas zodpoveˇzenı´ hovoru je 12 hodin 31 minut.” Holzknecht zı´ral na displej, protozˇe tohle se mu
16
KAPITOLA 2.
nikdy nestalo. On byl majitel a sˇe´f nejveˇtsˇ´ıho zpravodajstvı´, byl velmocı´, mohl probudit ktere´hokoliv prezidenta kdykoliv se mu zachteˇlo. Holzknecht nepatrˇil mezi zbabeˇlce a nebezpecˇ´ı si ani nikdy neprˇipousˇteˇl. At’se va´lcˇilo kdekoliv, obeˇ strany vzˇdy chteˇli mı´t kamery u toho. Jenzˇe Holzknecht si vzpomeˇl na vlastnı´ slova na jedne´ sve´ prˇedna´sˇce pro novina´rˇe: konec sveˇta prˇijde v okamzˇiku, kdy admira´l Flotily neprˇijme mu˚j hovor. Christian Holzknecht se prˇistihl, zˇe se bojı´, opravdu bojı´” Snazˇil se spojit se Streissandi na Marsu, jenzˇe meziplaneta´rnı´ sı´t’ho nepropojovala. Nakonec zavolal na soukrome´ cˇ´ıslo Stanislava Pechara, sˇe´fa Contactelu, telekomunikacˇnı´ho opera´tora. Ten mu jen smutneˇ prˇiznal, zˇe Flotila zrekvı´rovala vsˇechny prˇenosove´ kapacity pro sve´ potrˇeby. A pak dodal: ”Veˇdeˇl bych o jedne´ mozˇnosti. Ale bude draha´. Hodneˇ draha´.” Christian se zarazil. Obchodoval s Pecharem uzˇ drahneˇ let a veˇdeˇl, zˇe kdyzˇ Pechar neˇco oznacˇ´ı za hodneˇ drahe´ tak to neznamena´ pa´r korun prˇ´ıplatku za minutu. ”Jak draha´?” Pechar rˇekl cenu odpovı´dajı´cı´ luxusnı´mu automobilu. ” ”Za hovor,” zeptal se Holzknecht? Na druhe´ straneˇ linky bylo slysˇet zasma´nı´: ”Za minutu prˇ´ıteli, za minutu. A to ti deˇla´m laskavost, ktere´ mi mu˚zˇe udeˇlat hodneˇ proble´mu˚. Tak na to nezapomenˇ.” Za chvı´li uzˇ Holzknecht vyta´cˇel prˇes specia´lnı´ linku hovor na komunika´tor Barbary Streissandi. Specia´lnı´ linka, specia´lnı´ tarif, zakabonil se pro sebe Holzknecht. Snad ta kra´va na druhe´ straneˇ bude pouzˇitelna´, rˇ´ıkal si, kdyzˇ se na druhe´ straneˇ ozval Barbarˇin hlas” Barbara Streissandi se podı´vala na kameramana. Nespal. Dı´val se na ni sˇteˇrbinami ocˇ´ı a kdyzˇ k neˇmu otocˇila hlavu, rˇekl jenom ”Je mi to jasny´”. Oba poklusem vyrazili ke kraji haly, kde bylo skrze velka´ okna videˇt na vzletovou dra´hu. Barbara uzˇ se rozhodla, zˇe zˇivy´ rozhovor udeˇla´ na mı´steˇ – prosteˇ oslovı´ voja´ka, ktery´ pu˚jde kolem. Nebylo totizˇ pravdeˇpodobne´, zˇe by tam neˇjaky´ voja´k cˇekal neˇkolik minut, nezˇ na neˇj dojde rˇada, vsˇichni kolem speˇchali a Barborˇe by pro autenticitu stacˇila veˇta hozena´ prˇes rameno, ktera´ uka´zˇe diva´ku˚m, zˇe situace je fakt va´zˇna´. Kameraman zapnul gravinkovy´ stojan, kamera se stabilizovala ve vzduchu. Prˇed objektiv zapnul displej na´poveˇdnı´ holovize, aby se Barbara mohla dı´vat do kamery a meˇla prˇed objektivem jen pro sebe promı´tanou sce´nu, ktera´ se vysı´la´ a za´chytne´ body reporta´zˇe. Chvı´li je pole´valo horko, kdyzˇ se velke´ ante´neˇ z jejich zpravodajske´ho letounu nedarˇilo spojit se s centra´lou NCN, jenzˇe pak se vsˇechno rozebeˇhlo, kdyzˇ se signa´lu podarˇilo dorazit do cı´le a nava´zali kontakt i bez pomoci prˇetı´zˇene´ho Netu. Streissandi se rozhle´dla kolem sebe, pak uslysˇela kameramana, jak rˇ´ıka´ ”Ted’ pu˚jde ohla´sˇenı´, pak jingle.” Skutecˇneˇ. Na holovizi se objevila tva´rˇ hlasatelky, ktera´ pra´veˇ rˇ´ıkala ”Toto jsou mimorˇa´dne´ zpra´vy NCN, neodcha´zejte prosı´m od vasˇich prˇijı´macˇu˚. Prˇ´ımo z Masarykovy vojenske´ za´kladny na Marsu va´m situaci zprostrˇedkuje nasˇe zvla´sˇtnı´ va´lecˇna´ zpravodajka Barbara Streissandi.” Pak sˇel jingle, na ktere´m bylo trochu videˇt, zˇe ho grafici spı´chli hodneˇ narychlo. Kameraman se prˇekvapeneˇ dı´val na Streissandi, ktera´ se rozebeˇhla halou. Sledoval ji kamerou a v duchu jı´ nada´val, protozˇe byl prˇesveˇdcˇen, zˇe to nervoveˇ nevydrzˇela. Jenzˇe pra´veˇ v okamzˇiku, kdy zneˇlka koncˇila, dobeˇhla Barbara k jednomu voja´kovi, chytla ho za rameno a otocˇila ho, rukou si jesˇteˇ uhladila vlasy a beˇhem mikrovterˇiny nasadila naprosto soustrˇedeˇny´ a profesiona´lnı´ vy´raz. ”Z Masarykovy vojenske´ za´kladny na Marsu se va´m v zˇive´m prˇenosu hla´sı´ Barbara
2.3. SLEDUJETE ZVLA´SˇTNI´ ZPRA´VY NCN. . .
17
Streissandi. Porucˇ´ıku,” mrkla Barbara na voja´kovy distinkce,”mohl byste na´m prˇiblı´zˇit situaci?” Voja´k prˇekvapeneˇ civeˇl do kamery, nezˇ se vzpamatoval a zacˇal rˇ´ıkat ”poslouchejte, ja´ nema´m moc cˇasu. Vidı´te, co se vsˇude kolem deˇje, je tota´lnı´ mobilizace, poplach, musı´me prˇezbrojit vsˇechny lodeˇ a dostat je nahoru tak rychle, jak to pu˚jde. Fakt nema´m kdy se s va´mi vybavovat.” Barbara se profesiona´lneˇ usma´la a stiskla voja´kovo rameno tak silneˇ, zˇe ma´lem vykrˇikl ”Ano, za na´mi vidı´me skupinu startujı´cı´ch lodı´, z da´lky to lze odhadnout na celou perut’, tedy dvana´ct lodı´, ktere´ startujı´ najednou v tak male´m odstupu. Nenı´ to nebezpecˇne´ a velke´ riziko?” Voja´k se necha´paveˇ podı´val z okna ”Riziko? Uveˇdumujete si kurva, zˇe nikdo z teˇch, co pra´veˇ odstartovali, se uzˇ na za´kladnu zˇivı´ nevra´tı´? ” Pak se vytrhl a odspeˇchal. Barbara se profesiona´lneˇ usma´la, podı´vala se do kamery a pokracˇovala ”Takhle napjata´ je situace v teˇchto okamzˇicı´ch na nejveˇtsˇ´ı za´kladneˇ Flotily. Vsˇichni voja´ci se shodujı´ – nastal soumrak lidstva. K Zemi se blı´zˇ´ı obrovska´ invaznı´ skupina anoplurnˇanu˚ a acˇkoliv o jejı´ prˇesile kolujı´ rozporne´ dohady, v jednom se shodujı´ vsˇichni – prˇesila je naprosta´ a neoddiskutovatelna´. . . ” Kameraman sta´l za kamerou, trˇesˇtil ocˇi na Barbaru a z druhe´ strany linky, z rezˇie vzda´lene´ miliony kilometru˚ slysˇel rˇev ”to je perfektnı´, to je super, pokracˇujte, ma´te prostoru, co budete potrˇebovat.” Pra´veˇ se narodila nova´ zpravodajska´ hveˇzda. . .
18
KAPITOLA 2.
Kapitola 3
3.1
Poslednı´ opozdilci mı´rˇı´ do boje
Kdo nikdy nevideˇl vynorˇova´nı´ lodi z hyperprostoru, byl vzˇdy napoprve´ tı´m u´kazem fascinova´n. Nejdrˇ´ıve byla videˇt jen tma, prˇ´ıpadneˇ odlesky vzda´leny´ch hveˇzd na cˇerne´m sametu nebes, jak to poeticky oslavovala Hymna Flotily. Pak se obraz hveˇzd mı´rneˇ zavlnil, jako by se prˇes neˇj prˇele´val horky´ vzduch, kdyby takova´ prˇedstava sama o sobeˇ nebyla ve vesmı´rne´m vakuu absurdnı´. A pak se z nicˇeho nic najednou v tom mı´steˇ zhmotnila obrovska´ lod’ – zcela potichu a vlastneˇ bez varova´nı´, pokud jste nemohli celou sce´nu sledovat na spektrometru. Spektrometr zaznamenal vynorˇenı´ lodi z hyperprostoru jako obrovskou bourˇi, protozˇe s lodı´ se vynorˇila i rˇada najednou uvolneˇny´ch cˇa´stic, ktere´ se rozprchly vsˇemi smeˇry a podle jejich mnozˇstvı´ se dalo do jiste´ mı´ry usuzovat na to, kolik lodı´ se z hyperprostoru vynorˇilo. Vynorˇova´nı´ trˇetı´ peruti sˇeste´ho takticke´ svazu dislokovane´ho na meˇsı´cˇnı´ za´kladneˇ Sˇerementeˇvo neprobı´halo zdaleka tak idylicky, jak prˇ´ırucˇky pro pru˚let hyperprostorem popisovaly. Jedena´ct lodı´ se vynorˇilo v kra´tke´m sledu za sebou, jenzˇe se ota´cˇely zbeˇsile kolem vsˇech os jako cˇamrdy, bez ladu a skladu. Ze stabilizacˇnı´ch trysek unikal plyn, jak se palubnı´ pocˇ´ıtacˇ snazˇil lodeˇ stabilizovat jesˇteˇ drˇ´ıve, nezˇ se lodi srazı´ a ani na palubeˇ to nevypadalo na idea´lnı´ pru˚beˇh mane´vru. Na palubeˇ lodi Nikolaj se zteˇzˇka probı´ral k veˇdomı´ vedoucı´ peruti Boris Varga. Z nosu mu crcˇela krev, jeho ocˇi byly prˇivrˇene´ a snazˇily se sledovat medikit, jak mu nos otı´ra´ desinfekcˇnı´ rousˇkou. Boris se snazˇil pohnout prsty na ruce, jestli uzˇ teˇlo odbouralo konˇskou da´vku Protrazinu, kterou ho nakrmil medikit, aby zmı´rnil hyperprostorovy´ sˇok. ”K . v . uci” zabublal Boris a v tu chvı´li bylo asi docela jedno, jestli tı´m oslovoval sve´ kolegy, nebo jen nada´val. Od u´st mu vyru˚stala ruda´ krvava´ bublina, nezˇ ji medikit otrˇel. Borise polilo horko. ”Proboha, at’nejsem ochrnuty´, at’to nenı´ ta zasrana´ mutace,” modlil se sa´m k sobeˇ, nezˇ si vsˇiml, zˇe sˇok povolil a zˇe je schopen uzˇ docela artikulovaneˇ mluvit. ”Hej, kluci, jak jste na tom,” zeptal se Varga sta´le jesˇteˇ trˇesoucı´m a zesla´bly´m se hlasem. Palubnı´ pocˇ´ıtacˇ necˇekal na to, azˇ se prˇihla´sı´ cˇlenove´ posa´dky: ”Vypada´ to, zˇe vsˇichni jsou v porˇa´dku, jen Malachenske´mu jsem musel da´t maxima´lnı´ da´vku Protrazinu, protozˇe se mi nechteˇl probı´rat. Poslechni, Borisi, jesˇteˇ jeden takovy´ skok a mu˚zˇeme jı´t vsˇichni do sˇrotu.” ”Nemudruj Plecha´cˇi. Jsme v cı´love´ zo´neˇ, odtud uzˇ pomasˇ´ırujeme po svy´ch. A co ostatnı´ lodeˇ?”, odkasˇlal si Boris. ”Vypada´ to, zˇe tentokra´te jsme beze ztra´t, horsˇ´ı je to s technicky´m posˇkozenı´m. Na 19
20
KAPITOLA 3.
Nikolaji je posˇkozene´ synchro fa´zeru a agrega´ty pro mane´vrova´nı´ v atmosfe´rˇe, plus pa´r dalsˇ´ıch drobnostı´, ktery´mi bychom se tra´pili azˇ prˇ´ılezˇitostneˇ. A ostatnı´ majı´ taky sve´ proble´my,” konstatoval palubnı´ pocˇ´ıtacˇ prˇezdı´vany´ Plecha´cˇ. ”Agrega´ty do atmosfe´ry jsou mi u prdele,” ulevil si nahlas Markus Stojaro, ktery´ uzˇ se take´ probral k veˇdomı´. ”Jenzˇe to synchro fa´zeru na´m byl cˇert dluzˇen,” dodal zasmusˇile. Markus byl hlavnı´ strˇelec na Nikolaji a synchro fa´zeru mu deˇlalo proble´my zcela pra´vem. Fa´zer byl hlavnı´ zbranı´ kazˇde´ lodi Flotily. Fazerova´ deˇla se od deˇl laserovy´ch lisˇ´ı naprosto za´sadneˇ. Zatı´mco laserove´ zbraneˇ, jak uzˇ na´zev napovı´da´, prˇedstavujı´ zesı´lenı´ sveˇtla s vyuzˇitı´m stimulovane´ emise a radiace, fazery vyuzˇ´ıvaly excitovane´ho proudu cˇa´stic s posunutou fa´zı´. Posun fa´ze byl vzˇdy volen v za´vislosti na vzda´lenosti cı´le tak, aby v patrˇicˇne´ vzda´lenosti dosˇlo ke slozˇenı´ fa´zı´ a tı´m k prˇeshranicˇnı´mu ru˚stu intenzity excitovane´ho proudu cˇa´stic, tedy zjednodusˇeneˇ rˇecˇeno k explozi. Zatı´mco lasery tedy byly schopny u´cˇinneˇ zasa´hnout cokoliv v dra´ze sve´ho letu, fa´zery byly u´cˇinne´ spı´sˇe jen ve sve´ takzvane´ fa´zove´ vzda´lenosti, tedy ve vzda´lenosti, ve ktere´ se fa´ze cˇa´sticovy´ch proudu˚ slozˇily. Je zrˇejme´, zˇe fazery byly podstatneˇ konstrukcˇneˇ slozˇiteˇjsˇ´ı, nezˇ lasery a pra´veˇ synchro byla za´kladnı´ soucˇa´st fazeru, tedy synchronizacˇnı´ jednotka starajı´cı´ se o vypocˇtenı´ a nastavenı´ spra´vne´ho posunu fa´zı´. Bez synchra nebylo mozˇne´ s fa´zerem u´cˇinneˇ strˇ´ılet a porucha na synchru byla jesˇteˇ neprˇ´ıjemneˇjsˇ´ı, nezˇ porucha na traceru, zameˇrˇovacı´m laserove´m paprsku, ktera´ poma´hal synchro odhadovat vzda´lenost cı´le. Nespornou vy´hodou fa´zeru˚ ale byla rˇa´doveˇ vysˇsˇ´ı u´cˇinnost ve srovna´nı´ s obdobneˇ vy´konny´mi laserovy´mi deˇly – tu zase vyvazˇoval mnohem mensˇ´ı rozmeˇr laserovy´ch deˇl. Varga otocˇil hlavu, sta´le jesˇteˇ zteˇzˇka, na pravou stranu, aby se podı´val jak se darˇ´ı Malachenske´mu. Naviga´torovi Vjacˇemu Malachenske´mu se mihotala vı´cˇka, cozˇ bylo dobre´ znamenı´, zˇe konˇska´ da´vka Protrazinu ho probere k zˇivotu. Varga se otrˇa´sl – jestli se neˇcˇeho piloti Flotili ba´li, tak hyperprostorova´ mutace patrˇila na vrchol seznamu. Hyperprostorove´ cestova´nı´ meˇlo sve´ za´drhele a hyperprostorova´ mutace patrˇila mezi ty nejveˇtsˇ´ı. Hyperprostorove´ cestova´nı´ dobrˇe fungovalo v momenteˇ, kdy se lod’ meˇla vynorˇit ve volne´m prostoru. Pokud se vynorˇovala v blı´zkosti jaky´chkoliv gravitacˇneˇ aktivnı´ch teˇles, prˇicha´zely proble´my – mutace. Zjednodusˇeneˇ rˇecˇeno s rostoucı´m objemem blı´zky´ch teˇles take´ rostla pravdeˇpodobnost posˇkozenı´ lodi a vsˇeho, co na nı´ bylo. Takove´ mutace se projevovaly bohuzˇel ze vsˇeho nejdrˇ´ıve na software, jemne´ technice a na lidech. Zcela beˇzˇne´ prˇi tak riskantnı´ch prˇesunech byla ru˚zna´ posˇkozenı´ lodi a softwarove´ho vybavenı´. A to byl take´ du˚vod, procˇ se bojove´ lodi Flotily neobesˇly bez i neˇkolika desı´tek lidı´ na palubeˇ – neˇkdo se musel starat o beˇzˇne´ za´platova´nı´ neusta´le chybujı´cı´ho a problematicke´ho software. . . Pokud sˇlo o programove´ vybavenı´, nebyla nakonec situace azˇ tak tragicka´, to se veˇtsˇinou dalo opravit, horsˇ´ı bylo, kdyzˇ dosˇlo na projevy mutacı´ u lidı´. Ty totizˇ meˇly veˇtsˇinou fata´lnı´ na´sledky a zˇ´ıt s mutacı´ bylo takove´ utrpenı´, zˇe Flotila v tomto prˇ´ıpadeˇ zcela tolerovala vrazˇdy z milosti. Pilot, ktery´ meˇl na kloubu leve´ho malı´cˇku velkou cˇernou skvrnu, vyzˇadoval, aby byl v prˇ´ıpadeˇ mutace svy´mi kolegy zabit, protozˇe zmutovany´ to sa´m uzˇ nedoka´zal. Veˇtsˇina pilotu˚ si tuto znacˇku na malı´cˇek prˇidala nejpozdeˇji v dobeˇ, kdy se setkala s prvnı´ mutacı´. Vrazˇdy z milosti patrˇily mezi nejstrˇezˇeneˇjsˇ´ı tajemstvı´ Flotily a kdyzˇ na neˇ jednou jedna z cˇetny´ch vysˇetrˇovacı´ch komisı´ OSN prˇisˇla, nechala si je po shle´dnutı´ za´znamu, jak mutace vypadajı´ a probı´hajı´, pro sebe.
3.2. FLOTILA V ZO´NEˇ STRˇETU
21
Boris Varga se otrˇa´sl. Nikdy nemusel vyta´hnout zbranˇ a zastrˇelit zmutovane´ho kamara´da a touzˇil toho by´t nadosmrti usˇetrˇen. Pokud mozˇno vcˇetneˇ toho, zˇe se mutace vyhne jemu samotne´mu. Dost na tom, zˇe prˇi pru˚letu hyperprostorem ztratili jednu z lodı´ a jejich perut’ tedy meˇla osmiprocentnı´ ztra´tu jesˇteˇ prˇed tı´m, nezˇ dorazila na bojisˇteˇ. Malachenske´mu tekla krev z pusy, nosu i usˇ´ı, ale pod dohledem medikitu se probı´ral. Boris se usma´l, kdyzˇ zachytil Malachenske´ho pohled a videˇl, jak se naviga´tor snazˇ´ı zaostrˇit. Inu, nakonec ztratit jednu lod’ prˇi tak nebezpecˇny´ch proskocı´ch, jako jsou ty ve vnitrˇnı´ soustaveˇ, nakonec nebyla azˇ tak velka´ obeˇt’. Varga vzdychl. Kdyby nebyli na zatracene´m cvicˇenı´ a nemuseli se vracet na za´kladnu k prˇezbrojenı´, neztratili by tolik cˇasu, nemuseli by deˇlat tak dlouhe´ skoky a neriskovali by tolik. Kdyby – same´ kdyby. ”Malachensky´ bude v oukeji. Plecha´cˇi, informuj Flotilu o nasˇem stavu a plnou parou na shromazˇdisˇteˇ, at’ na´s Wirzig moc nezprca´.” ”Jasna´ pa´ka sˇe´fe,” dovolil si palubnı´ pocˇ´ıtacˇ odlehcˇit situaci v pilotnı´m slangu. ”Na shromazˇdisˇti jsme za cˇtyrˇi hodiny, pokud na´s neˇkde nechytnou cajti a nedostaneme pokutu za rychlou jı´zdu.” ”Tak na polisˇe da´vej bacha, nezastavuj na zˇa´dny´m odpocˇ´ıvadle a hosˇi, jak to vypada´ s tı´m synchrem?” vra´til Varga vtı´pek. Sˇe´ftechnik lodi Potocˇek, jehozˇ nada´va´nı´ se jizˇ delsˇ´ı dobu ozy´valo celou lodı´,nevypadal nijak nadsˇeneˇ.”Blby´. Stahujeme za´lohy, ale zmutovalo na´m to hodneˇ, musı´me udeˇlat rˇadu u´prav, aby se to zase rozjelo. Pa´r hodin to sebere na tuty. Hele, Borisi, kdyby to bylo moc ka´ch, budou na´m muset pı´chnout technici z ostatnı´ch lodı´, ale zatı´m se budeme snazˇit.” ”Snazˇte se tam. Fakt bych se dost nerad dostal do nejveˇtsˇ´ıho svrabu, co na´s mohl letos potkat, bez fa´zeru,” odtusˇil Varga. ”Je mi to jasny´, za´zraky ihned, vsˇak to zna´sˇ, ” krˇicˇel Potocˇek, uzˇ znovu ponorˇeny´ do ladı´cı´ch vy´pisu˚ a podle toho, zˇe prˇesˇel prakticky plynule do konverzace s dalsˇ´ımi techniky bylo Vargovi jasne´, zˇe na doplnˇujı´cı´ dotazy nenı´ na´lada. Mezi tı´m i ostatnı´ lodi potvrdily, zˇe jejich stav je po prˇesunu stabilizova´n. Cela´ perut’ zacˇala mı´rneˇ zata´cˇet, aby se dostala do spra´vne´ho kurzu a pak prudce akcelerovala. Palubnı´ pocˇ´ıtacˇ ozna´mil spojenı´ s Flotilou na shromazˇdisˇti a na navigacˇnı´m monitoru uprˇesnil cˇas pro dosazˇenı´ shromazˇdisˇteˇ na cˇtyrˇi hodiny dvacet minut. ... Posa´dce Nikolaje zby´valo necely´ch sˇest hodin zˇivota a jen o pa´r minut de´le bude trvat, nezˇ se i cela´ trˇetı´ perut’ sˇeste´ho takticke´ho svazu stane minulostı´”
3.2
Flotila v zo´neˇ strˇetu
Jednacı´ mı´stnost na vlajkove´ lodi Sora byla nacpana´ k prasknutı´ a to se rˇada dalsˇ´ıch lidı´ rokova´nı´ u´cˇastnila pomocı´ telekonference. Sora jizˇ prˇes den kotvila na okraji shromazˇdisˇteˇ, na okraji cı´love´ zo´ny, kde se podle pla´nu˚ admirality meˇla odehra´t bitva. Sta´le jesˇteˇ ze vsˇech smeˇru˚ prˇile´taly dalsˇ´ı a dalsˇ´ı lodi vysı´lane´ ze vsˇech koutu˚ slunecˇnı´ soustavy a ze vsˇech za´kladen, acˇkoliv v poslednı´ch hodina´ch prˇiliv posil znacˇneˇ rˇ´ıdnul. Ted’ uzˇ prˇile´ta´valy jen poslednı´ opozdilci, veˇtsˇinou lodi, ktere´ byly na pru˚zkumne´ misi a musely se nahonem vra´tit na materˇskou za´kladnu k prˇezbrojenı´, nebo narychlo upravene´ transportnı´ a obchodnı´ lodi, do nichzˇ bylo mozˇne´ nouzoveˇ vestaveˇt cokoliv, z cˇeho se dalo
22
KAPITOLA 3.
strˇ´ılet. Kromeˇ toho, zˇe byla jednacˇka prˇeplneˇna´ lidmi, nebylo v nı´ take´ slysˇet vlastnı´ho slova. Vsˇichni prˇ´ıtomnı´ si vymeˇnˇovali na´zory a protozˇe na poradeˇ sˇta´bu neplatila v prˇ´ıpadeˇ zasedacı´ho porˇa´dku zˇa´dna´ hierarchie a v krˇesle sedeˇl ten, kdo si jej ukorˇistil, tak jednotlivı´ diskutujı´cı´ sedeˇli ve svy´ch krˇeslech a klidneˇ prˇes cely´ stu˚l krˇicˇeli na neˇkoho, s ky´m si povı´dali, jen aby nemuseli vsta´t a riskovat, zˇe neˇkoho z desı´tek okolostojı´cı´ch napadne jejich mı´sto zasednout. Vsˇichni zde cˇekali na jedno. Azˇ prˇijde admira´l Wirzig s nejuzˇsˇ´ım sˇta´bem Flotily a vyhla´sı´ dispozice urcˇujı´cı´ postavenı´ jednotlivy´ch du˚stojnı´ku˚ a svazu˚ na fronteˇ. Dispozice byla veledu˚lezˇita´ veˇc, protozˇe nerozhodovala jen vy´znamnou meˇrou o zˇivoteˇ a smrti, ale take´ o mozˇnosti se vyznamenat, udeˇlat dalsˇ´ı cenne´ body do karie´rnı´ho zˇebrˇ´ıcˇku a zadeˇlat si na dalsˇ´ı frcˇku. Pak se otevrˇely dverˇe a do mı´stnosti vstoupil admira´l Wirzig ve sve´ obvykle´ pracovnı´ temneˇ modre´ uniformeˇ. Zu˚stal sta´t, acˇkoliv jedno krˇeslo bylo volne´, za´meˇrneˇ pro neˇj, kdyzˇ nikdo nemeˇl odvahu jej zasednout. Spolu s admira´lem se do mı´stnosti prodral genera´l Zodan, plukovnı´k Sklodzki a genera´l Klı´ma, nejuzˇsˇ´ı sˇta´b Flotily. Vesˇkery´ hovor v jednacˇce utichl jako ma´vnutı´m kouzelne´ho proutku, vsˇichni kdo meˇli kam, se posadili a uprˇely sve´ zraky na Wirziga. ”Pa´nove´? Deˇkuji, zˇe jste prˇisˇli. Ra´d bych va´m ozna´mil dispozice Flotily pro na´sledujı´cı´ bitvu,” zaha´jil schu˚zku forma´lneˇ Wirzig. ”Po poradeˇ sˇta´bu a v souladu se strategiı´, kterou jste meˇli mozˇnost si prostudovat a prˇipomı´nkovat, jsme se rozhodli nasˇe sı´ly rozdeˇlit na´sledovneˇ.” Na holopanelu se objevila prostorova´ situace bojisˇteˇ. ”Vzhledem k sˇ´ırˇce fronty a ocˇeka´vane´ velikosti cˇela invaznı´ho svazu jsme se rozhodli Flotilu rozdeˇlit do pouhy´ch dvou sledu˚ a to bez za´loh. Velenı´m prvnı´ho sledu jsem se rozhodl poveˇrˇit genera´la Zodana, druhe´mu sledu bude velet plukovnı´k Sklodzki.” Sa´l zasˇumeˇl, spı´sˇe u´levou, protozˇe to nebyla neocˇeka´vana´ informace. Genera´l Zodan uzˇ byl starsˇ´ı cˇloveˇk a bylo zrˇejme´, zˇe acˇ nerad, bude muset pomy´sˇlet na odchod do du˚chodu. Vsˇeobecneˇ ale take´ bylo zna´mo, zˇe genera´l Zodan nema´, kam odejı´t. Nemeˇl rodinu, Flotile obeˇtoval cely´ svu˚j zˇivot a jako v mnoha podobny´ch prˇ´ıpadech si ani on asi civilnı´ zˇivot neumeˇl prˇedstavit. Kromeˇ toho patrˇil mezi nejuzna´vaneˇjsˇ´ı taktiky Flotily a jeho jmenova´nı´ velitelem prvnı´ho sledu se dalo povazˇovat jako akt milosti a u´cty, kdy ho Flotila poveˇrˇila na sklonku zˇivota, aby za ni vybojoval nejveˇtsˇ´ı bitvu v deˇjina´ch. Za´videˇt mu ovsˇem nebylo co. V takovy´ch bitva´ch se velitel prvnı´ho sledu ma´lokdy dozˇil konce, protozˇe jeho starostı´ bylo zachytit prvnı´ na´por u´toku, tedy tu nejveˇtsˇ´ı rˇezˇ. Navı´c uzˇ podle analy´z bylo zrˇejme´, zˇe bojova´ fronta bude dost sˇiroka´ na to, aby Flotila meˇla proble´my pokry´t ji alesponˇ dveˇma sledy. Bojovat na dva sledy bylo ale krajneˇ neprˇ´ıjemne´, protozˇe to vy´razneˇ eliminovalo vy´hodu Flotily. Bojove´ sledy Flotily byl stary´ a velmi osveˇdcˇeny´ trik zalozˇeny´ na tom, zˇe do boje se zapojila jen cˇa´st sil a dalsˇ´ı cˇa´sti jakozˇto dalsˇ´ı sledy vycˇka´vali. V okamzˇiku, kdy byl prvnı´ sled prˇ´ılisˇ unaveny´ bitvou, jej beˇhem neˇkolika minut nahradil sled dalsˇ´ı. Flotila se snazˇila udrzˇovat boj alesponˇ ve trˇech sledech, protozˇe to da´valo dostatek cˇasu posa´dka´m se vzpamatovat a prove´st nejdu˚lezˇiteˇjsˇ´ı opravy na svy´ch lodı´ch. Anoplurna boj na sledy nepouzˇ´ıvala a jejı´ taktika spocˇ´ıvala ve fronta´lnı´m u´toku vsˇemi prostrˇedky. Jenzˇe proti neˇmu se boj na sledy velmi osveˇdcˇil, protozˇe me´neˇ vystresovane´ posa´dky, ktere´ navı´c meˇly mozˇnost da´t svoje lodi beˇhem teˇch pa´r minut odpocˇinku trochu do porˇa´dku, meˇly citelneˇ
3.2. FLOTILA V ZO´NEˇ STRˇETU
23
nizˇsˇ´ı ztra´ty, neˇkdy azˇ o dveˇ trˇetiny. Nejhorsˇ´ı totizˇ nebyl prvnı´ na´por, kdy se z velke´ vzda´lenosti zacˇaly lodi odstrˇelovat fa´zery – tehdy se mnozˇstevnı´ prˇesila jesˇteˇ neprojevovala natolik, protozˇe tento prvnı´ na´por byly po dobu cˇtvrt hodiny schopny usta´t kvalitativneˇ lepsˇ´ı sˇtı´ty flotilnı´ch lodı´. Horsˇ´ı to bylo po neˇm, kdy se vzda´lenosti mezi lod’mi zkra´tily a na kratsˇ´ı vzda´lenost se kvalita sˇtı´tu˚ uzˇ tolik neprojevila, navı´c lodeˇ byly jizˇ posˇkozene´ a palubnı´ pocˇ´ıtacˇe prˇetı´zˇene´ nebo posˇkozene´ a s vypada´vajı´cı´m software. Pra´veˇ na opravy a u´pravy software potrˇebovali zbrojı´rˇi cˇas a klid, ktery´ jim da´vala vy´meˇna sledu˚. Vy´meˇna sledu˚ byla kra´lovskou disciplı´nou Flotily, protozˇe bylo potrˇeba za plne´ palby sta´hnout stare´ lodeˇ z fronty a v tom same´m okamzˇiku je nahradit novy´mi. To vsˇe se deˇlo za maxima´lnı´ mozˇne´ rychlosti a lodeˇ se vza´jemneˇ kryly palbou tak, aby prˇi vy´meˇneˇ sledu˚ nedosˇlo ke zbytecˇny´m ztra´ta´m, cely´ mane´vr byl ale hodneˇ na´rocˇnı´ na sladeˇnı´ pilotu˚ a jejich disciplı´nu a jeho na´cvik byl jednou z nejza´sadneˇjsˇ´ıch dovednostı´ pilotu˚ a nejproteˇzˇovaneˇjsˇ´ı cˇa´sti vy´cviku. Ani Sklodzkeho jmenova´nı´ velitelem druhe´ho sledu nebylo prˇekvapujı´cı´. Plukovnı´k byl mladsˇ´ı nezˇ Zodan a acˇkoliv meˇli rozdı´lne´ na´zory na taktiku boje a neva´hali to hlasiteˇ da´t najevo, Sklodzki patrˇil take´ mezi nejlepsˇ´ı taktiky Flotily a pro svoji upatrnost a uva´zˇlivost byl na velenı´ druhe´ho sledu vy´borny´m kandida´tem. A prˇes vsˇechny jeho male´ry bylo nepochybne´, zˇe pokud Flotilu vyseka´ z proble´mu˚ s Anoplurnou jako velitel druhe´ho sledu, genera´lska´ frcˇka mu rozhodneˇ neunikne. Acˇkoliv i v jeho prˇ´ıpadeˇ bylo dost pravdeˇpodobne´, zˇe ji zı´ska´ im memoriam. ”Kazˇdy´ sled rozdeˇlı´me do trˇ´ı hlavnı´ch skupin vybaveny´ch vsˇemi takticky´mi cˇa´stmi Flotily. Zde bude Zo´na Strˇed, toto je Zo´na Borza a toto je Zo´na Santori,” pokracˇoval Wirzig a ukazoval na holopanelu objevujı´cı´ se hranice zo´n. Bylo tradicı´ bojove´ zo´ny oznacˇovat podle nejblizˇsˇ´ıch velky´ch teˇles tak, aby sˇly abecedneˇ s tı´m, zˇe prvnı´ pı´smena abecedy byla urcˇena pro leve´ krˇ´ıdlo a vzdalujı´cı´ se pı´smena pro dalsˇ´ı vı´ce a vı´ce v pravo umı´steˇna´ s tı´m, zˇe strˇedova´ zo´na se jednodusˇe nazvala jako Zo´na Strˇed. Syste´m to byl jednoduchy´ a dalo se v neˇm snadno zorientovat uzˇ proto, zˇe Flotila bojove´ zo´ny ma´lokdy deˇlila na vı´ce jak trˇi a pouze prˇedpokla´dane´ u´stupove´ cˇi na´stupnı´ lokality meˇly sva´ jme´na. Pu˚vodneˇ nejveˇtsˇ´ı teˇleso v oblasti totizˇ prˇedstavovala planetka nazvana´ podle japonske´ho astronoma jednadvaca´te´ho stoletı´ Mijamota Oshuka. Nicme´neˇ admira´l Wirzig rozhorˇcˇeneˇ pravil, zˇe neprˇipustı´, aby se budoucı´ generace ucˇily o vı´teˇzne´ bitveˇ, kterou je mozˇne´ si sple´st s hromadnou sexua´lnı´ sce´nou a planetku Oshuk nechal rozstrˇ´ılet na kusy. ”Tady vidı´te rozestavenı´ jednotlivy´ch svazu˚,” upozornil Wirzig, zatı´mco na displeji se vykreslovaly pozice dvaceti flotilnı´ch svazu˚. ”Jak vidı´te, mu˚zˇeme zatı´m postavit do bitvy necely´ch dva a pu˚l tisı´ce lodı´, pokud mu˚zˇeme doufat, tak jesˇteˇ ve svaz ze za´kladny Ranzdor, jenzˇe vzhledem k pozici za´kladny je velmi nepravdeˇpodobne´, zˇe by se mu podarˇilo do boju˚ vy´znamneˇji zasa´hnout. Ranzdor ma´ rozkazy, pokud se mu nepodarˇ´ı zasa´hnout do bitvy a v prˇ´ıpadeˇ, zˇe neuspeˇjeme,” v tomhle momenteˇ se Wirzig z teˇzˇka oprˇel o stu˚l a nadechl se, u´nava na neˇm byla hmatatelna´, ”. . . pokud neuspeˇjeme, bude Ranzdor mı´t za u´kol evakuovat vybrane´ jedince podle prˇipravene´ho evakuacˇnı´ho pla´nu. Vı´c deˇlat nemu˚zˇeme. Samozrˇejmeˇ prioritnı´ je jejich nasazenı´ tady. Mimo to nasadı´me peˇchotu na okolnı´ planetky s teˇzˇkou artileriı´, aby na´m poma´hla pokry´vat tere´n, acˇkoliv je to velmi riskantnı´. I tady jsme nuceni prˇistoupit na ocˇeka´vane´ teˇzˇke´ ztra´ty. ” Vsˇichni mlcˇeli. Velitelem za´kladny Ranzdor byl Wirzigu˚v syn Adrian, obecneˇ
24
KAPITOLA 3.
povazˇovany´ za prˇ´ısˇtı´ho admira´la Flotily pro prˇ´ıpad, kdyby jeho otec odesˇel do du˚chodu, nebo – cozˇ bylo pravdeˇpodobneˇjsˇ´ı – padl. A aby toho nebylo dost, ve svazu Ranzdor byl i mladsˇ´ı Wirzigu˚v syn Sebastian. Sta´valo se velmi zrˇ´ıdka, zˇe by Wirzigove´ posı´lali vsˇechny sve´ potomky do boje a byla to dalsˇ´ı nale´hava´ prˇipomı´nka, jak je situace va´zˇna´. Take´ nasazenı´ peˇchoty a deˇlostrˇelectva nebylo obvykle´, protozˇe samy o sobeˇ nemohly proti lodı´m prˇ´ılisˇ efektivneˇ obsta´t. Deˇlostrˇelectvo se zakopalo na jednotlivy´ch planetka´ch a poma´halo vykry´vat palbou prostor, jeho velkou zranitelnostı´ byla ale nulova´ mobilita a minima´lnı´ mozˇnost odrazit u´tok z lodi. Oproti tomu peˇchota se pohybovala na malicˇky´ch jednomı´stny´ch nehermetizovany´ch lodı´ch zvany´ch prˇile´haveˇ sku˚try a z nich umı´st’ovala na´lozˇe na neprˇa´telske´ lodi, prova´deˇla ru˚zne´ sabota´zˇe, prˇ´ıpadneˇ do neprˇa´telsky´ch lodı´ pronikala. Peˇchota se pouzˇ´ıvala spı´sˇe pro specia´lnı´ akce jako bylo znesˇkodnenı´ vytipovany´ch lodı´, zajisˇteˇnı´ havarovany´ch lodı´ a podobneˇ, jejı´ prˇ´ıme´ zapojenı´ do bitvy bylo novinkou. ”Ma´te neˇjake´ dotazy,” zeptal se Wirzig? Zacˇala hutna´ rozprava. Veˇtsˇina prˇ´ıtomny´ch nebo vzda´leneˇ prˇ´ıtomny´ch chteˇla probrat poslednı´ instrukce, protozˇe uzˇ si procˇ´ıtali dispozice na svy´ch displejı´ch, padly dotazy na vhodnost toho cˇi onoho postavenı´. Veˇtsˇinu rozpravy stejneˇ vedl genera´l Zodan s plukovnı´kem Sklodzkim, Wirzig toho prˇ´ılisˇ nenamluvil. Po zhruba cˇtvrthodineˇ zˇive´ rozpravy Wirzig vsˇechny dotazy utnul. ”Je mi lı´to, ale jsem fakt strasˇneˇ unaveny´ a podle rozveˇdky na´m zby´va´ uzˇ jen pa´r hodin klidu. Takzˇe ted’ je to pro zmeˇnu na va´s – at’Flotila zaujme formaci. Cˇ´ım drˇ´ıv, tı´m le´pe!” Mı´stnost se vypra´zdnila beˇhem pa´r minut a beˇhem dalsˇ´ıch pa´r minut se zacˇaly jednotlive´ peruti a svazy flotily prˇesouvat ze serˇadisˇteˇ do bojove´ zo´ny a rovnat se do formace. Ted’ uzˇ nezby´valo, nezˇ cˇekat”
3.3
Streissandi a jejı´ exklusivnı´ rozhovor
Kdyzˇ zazvonil komunika´tor, spala zrovna Barbara Steissandi spa´nkem vycˇerpa´nı´, beze snu˚. Hlava jı´ lezˇela na kla´vesnici pocˇ´ıtacˇe, cˇa´st vlasu˚ meˇla namocˇeny´ch do kafe, ktere´ se jesˇteˇ jako za´zrakem nevylilo. Kolem byly rozha´zene´ tuby od Protrazinu, uklidnˇujı´cı´ch prostrˇedku˚ a lı´cˇidel, Streissandi cestu hyperprostorem sna´sˇela velmi sˇpatneˇ a to i prˇes to, zˇe pilot jejich prˇenosove´ lodi meˇl relativnı´ dostatek cˇasu na to, aby se na serˇadisˇteˇ dostali tou nejpohodlneˇjsˇ´ı cestou. Ma´lem to tak daleko nedosˇlo. Pra´veˇ, kdyzˇ chteˇli odleteˇt z Masarycˇky, jim prˇisˇli voja´ci zrekvı´rovat lod’. Vypukla zurˇiva´ ha´dka, prˇi nı´zˇ voja´ci byli neoblomnı´ a Streissandi take´. Nasˇteˇstı´ se uka´zalo, zˇe na vestavbu alesponˇ male´ho laseru do jejich prˇenosove´ lodi by byly zapotrˇebı´ ty´dny, takzˇe lod’ nebylo, procˇ rekvı´rovat. Voja´ci zmizeli jesˇteˇ rychleji, nezˇ prˇisˇli, acˇkoliv kameraman prohla´sil, zˇe jestli byla sˇance vystrcˇit z lodi letadla pistoli, byli voja´ci prˇipraveni to kvu˚li neodolatelne´mu sˇarmu Barbary udeˇlat a lod’ rekvı´rovat. Barbara chvı´li neodbytne´ zvoneˇnı´ komunika´toru vu˚bec nevnı´mala, pak sebou trhla a sˇa´lek s ka´vou meˇl na ma´le. Zvoneˇnı´ prˇestalo. Barbara si promnula ocˇi, pokusila si rukou trochu urovnat vlasy, a dı´vala se na panel. Chvı´li jı´ trvalo, nezˇ jı´ dosˇlo, zˇe panel nenı´ v klidove´m stavu, ale zˇe spojenı´ je sestavene´ a z panelu se na nı´ da´va´ neˇjaky´ muzˇ. Sˇokovalo jı´ to. Byla by prˇ´ısahala, zˇe spojenı´
3.3. STREISSANDI A JEJI´ EXKLUSIVNI´ ROZHOVOR
25
jesˇteˇ neprˇijala, hned na to ji ale prˇepadla pochybnost, protozˇe si nemohla vu˚bec vzpomenout na to, co deˇlala prˇed tı´m, nezˇ usnula. A kdy vu˚bec usnula. Nakonec, mohla panel nastavit na automaticky´ prˇ´ıjem, co kdyby volal neˇjaky´ voja´k se zajı´mavy´mi informacemi. Pak jı´ to dosˇlo. Ona je vedoucı´ va´lecˇne´ho zpravodajstvı´ nejveˇtsˇ´ı pozemske´ televiznı´ stanice NCN a pra´veˇ jı´ vola´ neˇjaky´ voja´k vojenskou sı´tı´. Probrala se dokonale, jen zˇaludek meˇla jako na vodeˇ a zatouzˇila se nala´dovat dalsˇ´ım Kinedrilem, aby zahnala prˇetrva´vajı´cı´ nevolnost. Muzˇ se na nı´ dı´val bez pohnutı´, azˇ Barbaru napadlo, zda to nenı´ jen staticky´ obra´zek. Do tva´rˇe mu nevideˇla porˇa´dneˇ, rysy volajı´cı´ho deformovaly stı´ny – evidentneˇ volal ze sporˇe osveˇtlene´ mı´stnosti. ”Ano?” zeptala se Barbara, protozˇe ji nenapadlo nic lepsˇ´ıho, jak zacˇ´ıt hovor s neˇky´m, koho vu˚bec nezna´. Navı´c jı´ to prˇisˇlo jako omluvitelne´ rˇesˇenı´ pro prˇ´ıpad, kdyby se uka´zalo, zˇe na displeji je opravdu jen staticky´ obra´zek a zˇa´dny´ hovor neexistuje – s takovou ota´zku by jesˇteˇ nevypadala jako zfetovana´ ka´cˇa. ”Slecˇno Streissandi, omlouva´m se, zˇe va´s budı´m, ale stejneˇ byste dlouho nespala a ja´ uzˇ nebudu mı´t cˇas,” rˇekl tichy´m hlasem a bez prˇedstavenı´ muzˇ na displeji. Streissandi se usˇklı´bla. Jasneˇ, diskre´tnost a tajemno prˇedevsˇ´ım. ”A cˇemu vdeˇcˇ´ım za va´sˇ cˇas,” zeptala se kousaveˇ, protozˇe nemeˇla ra´da, kdyzˇ si donasˇecˇ hra´l na prˇ´ılisˇ du˚lezˇite´ho. Muzˇ se usma´l. ”Vidı´m, zˇe rozveˇdka o va´s neprˇeha´neˇla, kdyzˇ uvedla do vasˇeho spisu, zˇe ma´te porˇa´dneˇ prorˇ´ıznutou pusu. A s tı´m vdeˇkem za mu˚j cˇas si prˇ´ılisˇ nela´mejte hlavu. Neˇco pro va´s ma´m.” Copak asi mu˚zˇe mı´t takovy´ prd’ola, pomyslela si Streissandi, kdyzˇ postrˇehla, zˇe muzˇ na obrazovce uzˇ nenı´ nejmladsˇ´ı. Zaslechl vecˇer v kanty´neˇ, jak odhaduje vy´sledek bitvy sˇe´fkucharˇ? A co za takovou informaci asi bude chtı´t? Nahlas ale rˇekla jen neutra´lnı´ ”A copak?”, protozˇe opatrnost prˇedevsˇ´ım. ”Dispozice Flotily. Opatrˇil jsem je pro va´s komenta´rˇem a vysveˇtlivkami, procˇ se co deˇje a odkazy na taktiku Flotily v minulosti.” Streissandi se podarˇilo jen silou vu˚le zamaskovat prˇekvapenı´. K dispozicı´m Flotily nebylo snadne´ se dostat. Jisteˇ, meˇl je kazˇdy´ voja´k Flotily, jenzˇe distribucˇnı´ syste´m neumozˇnˇoval, aby je poslal komukoliv nepovolane´mu. Na odesla´nı´ dispozic mimo Flotilu, to chteˇlo mı´t uzˇ zatraceneˇ vysoka´ opra´vneˇnı´. ”A procˇ byste mi da´val takovou veˇc? Z toho mu˚zˇete mı´t porˇa´dny´ male´r,” zeptala se. ”Protozˇe to, co rˇ´ıka´te ve vasˇich reporta´zˇ´ıch, jsou veˇtsˇinou peˇkne´ kraviny. A zˇe vy vypada´te jako na´na, ktera´ si neprˇecˇetla nic o vojenske´ strategii, to by mi azˇ tak nevadilo. Ale zˇe na´s na cele´ Zemi budou kvu˚li teˇm vasˇim smysˇlenka´m povazˇovat za bandu amate´ru˚, to mi vadı´ hodneˇ.” ”Mily´ zlaty´, ja´ jsem meˇla na sˇkole vojenskou strategii,” rozdurdila se Streissandi. ”Moje reporta´zˇe jen realisticky hodnotı´ mı´sty nepochopitelne´ kroky velenı´ Flotily!” ”Mila´ zlata´, meˇla jste jeden semestr historie vojenske´ strategie a skoncˇila jste tı´m, zˇe jste za trˇi prolezla z Clausewitze, kdyzˇ se uka´zalo, zˇe jste nemeˇla sı´lu ho docˇ´ıst,” opa´cˇil volajı´cı´. ”Vasˇe rozveˇdka tedy nema´ tendenci neˇco prˇehlı´zˇet. Doufa´m, zˇe v prˇ´ıpadeˇ Anoplurny odvedla pra´ci jesˇteˇ lepsˇ´ı, nezˇ na jedne´ chude´ novina´rˇce,” smecˇovala Streissandi. Muzˇ se znovu usma´l.”Prˇedevsˇ´ım mi slibte, zˇe nic z dispozic nebudete prˇedcˇ´ıtat doprˇedu. Dispozice va´m slouzˇ´ı jako podklad pro komenta´rˇ toho, co se deˇje. Aby va´sˇ komenta´rˇ byl zasveˇceny´, opı´ral se o realitu, mohla jste jej doplnit o zajı´mave´ odkazy, data a cˇ´ısla. Kdyby va´s napadlo ze sebe deˇlat chytrou a citovat jej doprˇedu, necha´m
26
KAPITOLA 3.
vasˇi lod’ sestrˇelit. A to myslı´m smrtelneˇ va´zˇneˇ. Ostatneˇ, genera´l Zodan to neda´vno navrhoval, azˇ natolik ma´ vasˇe novina´rˇska´ investigativnı´ moudra v oblibeˇ!” ”To by va´m nejvysˇsˇ´ı nedovolil,” namı´tla Barbara. ”S dovolenı´m to nema´ nic spolecˇne´ho a prˇed jeho tva´rˇ´ı se budu zodpovı´dat azˇ za pa´r okamzˇiku˚,” zjevneˇ nepochopil jejı´ nara´zˇku volajı´cı´. ”Mu˚zˇeme se na tom takhle dohodnout?” ”Samozrˇejmeˇ. Prˇedpokla´da´m, zˇe dispozice nejdou ani zkopı´rovat nebo poslat radiogramem,” odtusˇila Streissandi. Muzˇ jen prˇiky´vl. ”Procˇ mi je da´va´te, co za to budete chtı´t? A procˇ to vsˇechno deˇla´te?” ”Flotila je uzˇ vı´ce jak stoletı´ za´chytny´m bodem lidstva ve vesmı´ru. A dnesˇnı´ den je toho du˚kazem. Desetiletı´ politici protestujı´ proti vy´daju˚m, ktere´ Flotila spolyka´ a ktere´ bere z patentovy´ch pra´v, z cestova´nı´ vesmı´rem nebo teˇzˇby surovin. A tohle je ta chvı´le, pro kterou Flotila vznikla. Aby chra´nila lidstvo. Aby sta´la mezi invazı´ z vesmı´ru, invazı´ neprˇa´telsky´ch civilizacı´, o jejichzˇ u´myslech nemu˚zˇe by´t pochyb. A v takove´ chvı´li ja´ nedovolı´m, abyste neuveˇrˇitelne´ nasazenı´ cele´ Flotily, jako i osobnı´, lidske´ hrdinstvı´ jednotlivcu˚ sepsula hloupy´m komenta´rˇem. Budoucnost Flotily je sva´zana´ s budoucnostı´ lidstva. Nebude Flotila, nebude lidstvo – a opacˇneˇ. A je trˇeba, aby si to i ti pleticha´rˇi a politicˇtı´ dobrodruzi na Zemi uveˇdomili. Tak proto,” rozohnil se muzˇ. ”No, s takovy´m postojem si musı´te s Wirzigem jen prˇizvukovat, co,” provokovala Barbara, aby z muzˇe jesˇteˇ neˇco dostala. Muzˇ na druhe´ straneˇ linky vypadal porˇa´dneˇ prˇekvapeneˇ a Barbara si se zdeˇsˇenı´m uveˇdomila, zˇe vu˚bec netusˇ´ı, procˇ. ”A co tı´m myslı´te,” zeptal se? ”Nic du˚lezˇite´ho, nechme to. Co tedy budete chtı´t ode mne,” zeptala se. Muzˇ na druhe´ straneˇ se pousma´l. ”Je videˇt, zˇe novina´rˇi neu´platny´m pohnutka´m neveˇrˇ´ı. Budizˇ po vasˇem. Jednu sluzˇbu pro mne udeˇla´te. Co kdybyste vyta´hla me´ho mladsˇ´ıho syna na vecˇerˇi? Potrˇeboval by se sezna´mit s neˇjakou inteligentnı´ zˇenskou, ktere´ by si s nı´m umeˇla poradit.” ”A va´sˇ syn nenı´ ve Flotile?” ”Je. Ale je jeho svaz je na druhe´ straneˇ slunecˇnı´ soustavy. Nepocˇ´ıta´m, zˇe by to sem stihl. Da´m va´m na neˇj kontakt a uvidı´te,” rˇekl muzˇ a nata´hnul ruku k panelu, aby poslal Barbarˇe kontakt. Kontakt pı´pnul na Barbarˇineˇ panelu a na straneˇ obrazovky se objevila ikonka. Barbara se na ni zamysˇleneˇ podı´vala. ”Nejste velky´ optimista, co se vı´teˇzstvı´ Flotily ty´ka´.” ”Jsem realista. Doufa´m, veˇrˇ´ım, ve vı´teˇzstvı´ Flotily. Ale take´ vı´m, zˇe sestrˇelit vlajkovy´ krˇizˇnı´k bude prioritou neprˇa´telske´ho u´toku. Ostatneˇ i proto jsou Dispozice velmi jednoznacˇne´ a prˇipravene´ na vsˇechny prˇedvı´datelne´ mozˇnosti vy´voje. Pokud se bitva bude vyvı´jet podle dispozic, ma´me sˇanci na vı´teˇzstvı´.” ”A pokud ne?” Muzˇ zva´zˇneˇl. ”Porˇa´d si neuveˇdomujete va´zˇnost situace. Pokud tuhle bitvu prohrajeme, nelze pro lidstvo nic udeˇlat. Pozemska´ obrana nemu˚zˇe cˇelit u´toku z vesmı´ru bez Flotily. Vzdusˇne´ stı´hacˇky, na´morˇnı´ lodeˇ ani peˇchota nejsou k nicˇemu proti u´tocˇnı´ku˚m, kterˇ´ı z obeˇzˇne´ dra´hy budou fa´zerovy´mi deˇly likvidovat jednu posa´dku a meˇsto za druhy´m. Bude to konec Zemeˇ. Nebude to ani zotrocˇenı´, ani poroba, nebude to nic, co by poskytovalo neˇjakou nadeˇji. Bude to smrt.” Na´hle se z panelu ozvalo zaklepa´nı´ a muzˇ se otocˇil od displeje. Barbara si vzrusˇeneˇ poposedla, protozˇe doufala, zˇe vyslechne neˇco z rozhovoru a dozvı´ se informace, ktere´ ji zaujmou. A nemeˇla by´t zklama´na. ”Omlouva´m se, zˇe va´s rusˇ´ım. Ale ma´me vizua´lnı´ kontakt,” rˇekl neˇkdo, koho kamera komunikacˇnı´ho panelu nezabı´rala.
3.4. POSLEDNI´ ZPRA´VA FLOTILY
27
”Rozumı´m. Hned jsem na mu˚stku. At’ je Flotila prˇipravena.” ”Rozkaz admira´le,” zazneˇla rˇ´ızna´ odpoveˇd’ a pak se jen ozvalo klapnutı´ uza´veˇru dverˇ´ı kabiny. Barbora Streissandi jen ma´lokdy ztra´cela schopnost mluvit. Naposledy u zkousˇky z strˇedoevropske´ historie, kdy se cˇloveˇku cˇekajı´cı´mu s nı´ na chodbeˇ sveˇrˇila, zˇe se prˇedmeˇt nikdy neucˇila, na prˇedna´sˇka´ch nikdy nebyla a toho prd’olu, co to prˇedna´sˇ´ı, zvla´dne hraveˇ. Aby o pa´r minut pozdeˇji zjistila, zˇe tı´m prd’olou je ten mladı´k, se ktery´m kla´bosila na chodbeˇ. Tentokra´te ztratila rˇecˇ dokonale, protozˇe v tom okamzˇiku se muzˇ otocˇil k displeji tak, zˇe mu Barbara videˇla do tva´rˇe. O jeho totozˇnosti nebylo pochyb. ”Je mi lı´to, Barbaro, ale na´sˇ prˇ´ıjemny´ rozhovor budeme muset ukoncˇit a nevı´m jisteˇ, kdy v neˇm budeme moci pokracˇovat. V kazˇde´m prˇ´ıpadeˇ se nemusı´m omlouvat, zˇe jsem va´s probudil, protozˇe uzˇ byste beztak musel vsta´vat. Va´lka zacˇ´ına´. A nezapomenˇte na nasˇi dohodu. Hezky´ den.” Obraz se rozplynul a Barbara si uveˇdomila, zˇe ma´lem stihla vykoktat ”At’ va´s prova´zı´ sı´la.” Jsi husa, husa pitoma´, nada´vala si Barbara v duchu, jak jsi mohla nepoznat admira´la Flotily. To bude pru˚ser. Jezˇ´ısˇ, to bude ostuda. Pak se Barbara dotkla komunikacˇnı´ho panelu a vyvolala si rozhovor z pameˇti. Trochu zatrˇa´sla hlavou, jako by se zhrozila nad na´padem, ktery´ jı´ hlavou probeˇhl, pak ale nechala komunika´torem vzbudit kameramana a radiogramovou sı´tı´ prˇes lodnı´ smeˇrovou ante´nu poslala upouta´vku na headline NCN. Spustila si videostrˇizˇnu a prˇeta´hla do nı´ svu˚j rozhovor” Za dveˇ minuty upouta´vka dorazila do zpravodajstvı´ a vsˇechny zpravodajske´ kana´ly patrˇ´ıcı´ NCN ji zarˇadily do sve´ho vysı´la´nı´. Vsˇechny programy NCN oznamovaly na spodnı´ cˇa´sti obrazovky ”Flotila se dostala do kontaktu s neprˇ´ıtelem. Za 10 minut prˇineseme poselstvı´ admira´la admira´la Wirziga.” A za deset minut se na obrazovka´ch zpravodajstvı´, ktere´ uzˇ prˇebı´raly prakticky vsˇechny televiznı´ stanice sveˇta, objevila unavena´ ale odhodlana´ tva´rˇ admira´la Wirziga prona´sˇejı´cı´ho svu˚j vzkaz lidstvu: ”Flotila je uzˇ vı´ce jak stoletı´ za´chytny´m bodem lidstva ve vesmı´ru” Magnusson, sˇe´f zpravodajstvı´ NCN, rˇval nadsˇenı´m. A z vnitrˇnı´ho Kuiperova pa´su, k oblasti Barza, k oblasti, kterou Flotila nazvala Zo´nou strˇetu, se pomalu blı´zˇila ohromna´ skupina anoplurnsky´ch lodı´. Na velitelske´m mu˚stku se admira´l Wirzig podı´val na obrovsky´ panel prˇed sebou a konstatoval: ”Ma´me nejvı´ce dvacet minut do strˇetu”.
3.4
Poslednı´ zpra´va Flotily
Signa´l vidove´ho kontaktu se prohnal Flotilou rychlostı´ sveˇtla. Beˇhem vterˇiny meˇly vsˇechny lodi Flotily na hlavnı´m navigacˇnı´m panelu situacˇnı´ pla´n prˇena´sˇeny´ z radiove´ lodi Krˇizˇ´ık, jejı´zˇ citliva´ aparatura zabı´rala nejveˇtsˇ´ı cˇa´st invaznı´ho svazu. Pilotu˚m uzˇ nebylo co rˇ´ıkat, veˇtsˇina z nich byla ra´da, zˇe nervy dra´sajı´cı´ cˇeka´nı´ koncˇ´ı a zˇe se bude neˇco dı´t, lhostejno co. ”Pa´nove´, konec chra´pa´nı´, sjedeme si znovu prˇipravenost na vsˇech okruzı´ch”, zahalekal nadporucˇ´ık Steˇpanask do komunika´toru na volacı´m okruhu sve´ho krˇ´ıdla. S uspokojenı´m konstatoval, zˇe jen okamzˇik pote´, co vydal rozkaz, prˇisˇel pokyn od velitele jeho svazu, aby vsˇechny lodeˇ prˇekontrolovaly svoji prˇipravenost. Steˇpanask znal genera´la Zodana a acˇkoliv ho nijak neteˇsˇilo, zˇe byl prˇideˇlen do
28
KAPITOLA 3.
prvnı´ho sledu Zo´ny Strˇed, byl ra´d, zˇe kdyzˇ uzˇ si jeho krˇ´ıdlo tu cˇest vyslouzˇilo, bude to alesponˇ pod Zodanem. Ozvala se kakofonie zvuku˚ a hla´sˇenı´, nezˇ si Steˇpanask prˇepnul komunika´tor na vnitrˇnı´ okruh bitevnı´ku Sˇtika a zaposlouchal se jen do hla´sˇenı´ techniku˚, pilotu˚ a strˇelcu˚, kterˇ´ı projı´zˇdeˇli rutinnı´ kontrolu syste´mu˚ jeho lodi prˇed u´tokem:”Fa´zery. Prima´rnı´ okruhy, dobry´. Sekunda´rnı´, dobry´, Chlazenı´, maximum. Kondenzory, maximum. Synchro, dobry´, dvaadvacet a pu˚” Strˇelecke´ dispozice aktualizova´ny.” Kontrola okruhu˚ byla nudna´ rutina. Kazˇdy´ cˇloveˇk na lodi meˇl svu˚j seznam u´konu˚, ktere´ musel prˇi kontrole vykonat cˇi zkontrolovat. Hlavnı´m u´kolem kontroly nebylo ani tak odchytat na poslednı´ chvı´li neˇjake´ za´vady, jako spı´sˇe zabavit posa´dku, zbavit ji stresujı´cı´ho vycˇka´va´nı´ a ujistit ji o tom, zˇe vsˇechno funguje zcela dokonale a na lod’ i zbytek posa´dky je naproste´ spolehnutı´. To byl du˚vod, procˇ kontrola probı´hala prˇed bitvou prakticky v kazˇde´ volne´ chvili. Kontrola take´ posa´dky dokonale probudila, protozˇe poslednı´ hodiny prˇed bitvou veˇtsˇina voja´ku˚ Flotily tra´vila tak, zˇe se snazˇila co nejvı´ce vyspat. K tomu jim medikity zpravidla velmi pecˇliveˇ da´vkovaly uspa´vacı´ prostrˇedky tak, aby se voja´ci co nejle´pe vyspaly a za´rovenˇ nebyli po probuzenı´ mala´tnı´. Vsˇak take´ Flotila patrˇila mezi velke´ akciona´rˇe farmakogiganta Zentiva a ru˚zne´ utisˇujı´cı´, uspa´vacı´, povzbuzujı´cı´ a uklidnˇujı´cı´ prostrˇedky patrˇily mezi jedny z hlavnı´ch oblastı´ jejı´ho za´jmu. Veˇtsˇina voja´ku˚ Flotily se take´ prˇed bitvou dopovala neˇjaky´mi povzbuzujı´cı´mi prostrˇedky – Flotila jich nabı´zela sˇiroke´ mnozˇstvı´, byt’ pod bedlivy´m le´karˇsky´m dohledem. Genera´l Zodan na mu˚stku vlajkove´ lodi prvnı´ho sledu, krˇizˇnı´ku Svoboda, uspokojiveˇ sledoval, jak jednotlive´ dosud zˇlute´ tecˇky zelenajı´, jak jedna lod’ za druhou potvrzovala, zˇe prosˇla kontrolou a je prˇipravena k boji. Prˇ´ıprava lodı´ k boji zahrnovala nejenom kontrolu zbranˇovy´ch syste´mu˚ a jejich odjisˇteˇnı´ a kontrolu pohonny´ch syste´mu˚, zejme´na odstavenı´ hyperprostorove´ho pohodu a uvedenı´ reaktoru˚ pro beˇzˇny´ prˇesun na plny´ vy´kon. Reaktory napa´jely to nejdu˚lezˇiteˇjsˇ´ı – fazerova´ a laserova´ deˇla. Du˚lezˇitou soucˇa´stı´ prˇ´ıpravy byla i aktualizace vsˇech dispozic. Acˇkovil bylo ma´lo obvykle´, zˇe by se meˇnily na poslednı´ chvı´le okamzˇite´ polohove´ dispozice lodi a lod’ se musela prˇesouvat, zprˇesnˇovaly se palebne´ dispozice, ktere´ vymezovaly palebne´ sektory kazˇde´ lodi. Ty totizˇ za´visely na momenta´lnı´m uskupenı´ neprˇ´ıtele a hlavnı´ strˇelmistr podplukovnı´k Bateˇk nemeˇl ra´d, kdyzˇ si jednotlive´ lodi pa´lily jen tak zbu˚hdarma, kam se jim zachteˇlo. Praporcˇ´ık Jirˇ´ı Tvardov zaktualizoval sve´ palebne´ dispozice. Byl zadnı´ dvojkou, zadnı´ druhou deˇlostrˇeleckou veˇzˇ´ı Steˇpanaskova krˇizˇnı´ku Sˇtika. Pomalu odblokoval magneticky´ polsˇta´rˇ sve´ deˇlostrˇelecke´ veˇzˇe, polsˇta´rˇ odebı´ral dost energie a Tvardov byl poveˇrcˇivy´, polsˇta´rˇ aktivoval vzˇdy azˇ teˇsneˇ prˇed strˇetem, aby koncentrory mohly ”dostat tu nejlepsˇ´ı sˇt’a´vu”, jak s oblibou rˇ´ıka´val. Co na tom, zˇe to byl technicky nesmysl – byla to tradice a veˇtsˇina strˇelcu˚ se snazˇila se sve´ vlastnı´ tradice drzˇet, kdyzˇ uzˇ se jim osveˇdcˇila. Deˇlo bylo osazeno na plosˇineˇ, ktera´ plula po magneticke´m polsˇta´rˇi obepı´najı´cı´ho veˇzˇ. Dı´ky tomu a dı´ky mohutny´m servomotoru˚m stacˇil jemny´ pohyb rukojeti a cela´ sprˇazˇena´ dvojhlavenˇ fa´zeru a laseru se natocˇila i se strˇelcem, kam jı´ strˇelec smeˇrˇoval. Na pru˚hledove´m displeji se Tvardovovi vykreslovala prˇiblizˇujı´cı´ se invaznı´ svaz, zatı´m tak, jak jej snı´maly detektory lodı´ prostorove´ho pru˚zkumu, pozdeˇji, azˇ se dostane svaz do dosahu palubnı´ch prˇ´ıstroju˚, nahradı´ obraz zpra´vy z vlast-
3.4. POSLEDNI´ ZPRA´VA FLOTILY
29
nı´ch detektoru˚ a spektrometru˚. Ty bude palubnı´ pocˇ´ıtacˇ doplnˇovat o zpra´vy z ostatnı´ch lodı´ a zejme´na z u´daju˚ lodı´ prostorove´ho pru˚zkumu, na displej se pak Tvardovovi dostanou i za´beˇry z u´hlu˚, ktere´ by pro neˇj jinak byly slepe´. Tohle byla specialita Flotily prˇedstavujı´cı´ cˇasto rozdı´l mezi zˇivotem a smrtı´. Tvardov si chvı´li hra´l s nastavenı´m displeje, nezˇ si byl jisty´, zˇe dosta´va´ vsˇechna data tak, jak to ma´ ra´d a jak je potrˇebuje. Pak si s rozvahou odepnul helmu a sundal si ji. Jisteˇ, byl tu prˇedpis, zˇe deˇlostrˇelec musı´ mı´t skafandr a helmu, jenzˇe Tvardov helmu nesna´sˇel. Dost se potil na cˇele a automaticke´ otı´ra´nı´ potu v jeho helmeˇ mu naprosto nevyhovovalo, navı´c v takove´ skruma´zˇi, jaka´ za chvı´li vypukne, bylo nepravdeˇpodobne´, zˇe by neˇkdo kontroloval, jestli Tvardovova helma je tam, kde podle prˇedpisu ma´ by´t. Nehledneˇ na to, zˇe jestli lod’ dostane za´sah a dojde k dekompresi, chteˇl by´t mrtvy´ drˇ´ıve, nezˇ uhorˇ´ı zazˇiva. S vy´razem blaha si otrˇel cˇelo rucˇnı´kem rozlozˇeny´m kolem krku a koutkem oka prˇekontroloval, jestli ma´ po ruce na´hradnı´ rucˇnı´ky. Komı´nek peˇti frote´ rucˇnı´ku˚ byl po levici, jak byl zvykly´ – vzˇdycky bylo dobre´ mı´t neˇjakou rezervu a neotı´rat se smrdı´cı´m hadrem. Pak se rty dotkl medailonku s podobenkou jeho dcery a zˇeny, jenzˇ mu visel na krku. Rozhle´dl se, trochu podezrˇ´ıvaveˇ, jako by jej neˇkdo mohl sledovat, nata´hl ruku, odklopil kryt nouzove´ho osveˇtlenı´ a s rozvahou povolil LED zˇa´rovku v objı´mce. Pak sundal kryt i u druhe´ho sveˇtla, ale nevysˇrouboval jej. I to bylo proti prˇedpisu˚m, jenzˇe to byla dalsˇ´ı Tvardova tradice a zvyk – chteˇl mı´t co nejvı´ce energie pro sve´ho mila´cˇka, na neˇmzˇ bude za pa´r okamzˇiku˚ za´viset vsˇechno – a takova´ zˇa´rovka si taky neˇco vezme, nikdy nevı´te, kdy se teˇch pa´r wattu˚ bude hodit. Podı´val se na pru˚hledovy´ displej, vzal do ruky knipl ovla´dajı´cı´ veˇzˇ a odklopil pojistku.”Bozˇe, zachovej moji zˇenu a dceru, ” pomyslel si, ”a kdyzˇ bude jen trochu mozˇno, tak i mneˇ a Flotilu.” Co se praporcˇ´ıka Jirˇ´ıho Tvardova ty´kalo, peklo mohlo zacˇ´ıt a dokud z reaktoru potecˇe do koncetroru˚ dost energie na to, aby jeho deˇlo mohlo strˇ´ılet, nebylo cˇeho se ba´t. V tomto okamzˇiku mu zby´valo prˇesneˇ 48 minut zˇivota. Admira´l Wirzig na palubeˇ vlajkove´ lodi Sora sledoval na sve´m holopanelu, jak se anoplurnsky´ svaz prˇiblizˇuje pomalu k modre´ hranici. Modra´ hranice na displeji ukazovala dostrˇel deˇl Flotily, cˇervena´ prˇedpokla´dany´ dostrˇel anoplurnsky´ch lodı´. ”Jak tahle bitva dopadne, bude z velke´ cˇa´sti take´ za´viset na tom, jak moc jsou ty hranice prˇesne´,” pomyslel si Wirzig,ale nahlas rˇekl do komunika´toru jen ”Zrusˇte radiogram.” Nadpraporcˇ´ık Arnosˇt Pu˚lpa´n na radiove´ lodi Krˇizˇ´ık cˇekal uzˇ jen na tenhle pokyn, aby Flotila zrusˇila hyperprostorove´ radiogramove´ spojenı´ s Marsem. Od te´hle chvı´le nebude mı´t Zemeˇ zˇa´dne´ prˇ´ıme´ zpra´vy, protozˇe radiogramove´ spojenı´ se nedalo v pru˚beˇhu boje udrzˇovat a navı´c rusˇilo navigacˇnı´ spektrometry jednotlivy´ch lodı´. Lodi se mezi sebou budou dorozumı´vat uzˇ jen arma´dnı´ ad-hoc sı´tı´ zalozˇenou na ba´zı´ peer-to-peer, spojenı´ se Zemı´ se obnovı´, azˇ bude po boji. Prˇ´ıpadneˇ budou mnoho minut putovat zpra´vy z televiznı´ prˇenosove´ lodi. . . Pu˚lpa´n se otocˇil k termina´lu radiogramu a napsal prˇ´ıkaz pro ukoncˇenı´ spojenı´. Zacˇalo minutove´ odpocˇ´ıta´va´nı´, protozˇe zrusˇenı´ spojenı´ musel potvrdit kvu˚li synchronizacˇnı´mu ko´du take´ retranslacˇnı´ bod a radiogramova´ stanice na Masarykoveˇ vojenske´ za´kladneˇ. Na displeji radiogramu vybeˇhlo neˇkolik pı´smen prˇena´sˇeny´ch servisnı´m kana´lem: ”Jsesˇ tam jesˇteˇ Pu˚lpy?” ”Jo,” odpoveˇdeˇl Pu˚lpa´n strucˇneˇ.
30
KAPITOLA 3.
”Pu˚lpy, dluzˇ´ısˇ mi peˇtilitr, tak na to merkuj, at’ se mi vra´tı´.” ”Stawrosi, di do prdele,” odpoveˇdeˇl Arnosˇt Pu˚lpa´n nejveˇtsˇ´ımu flotilnı´mu lichva´rˇi a mimo jine´mu spojarˇi Flotily uzˇ´ıvajı´cı´mu si klidu Masarykovy zka´ladny. ”Jo, jsme tam spolu : ) Tak zlomte vaz!” prˇisˇla mu po termina´lu rozesma´ta´ odpoveˇd’. ”Dusˇe poroucˇ´ıme Zemi a zˇivoty Flotile,” odpoveˇdeˇl Pu˚lpa´n, protozˇe ho nenapadlo nic duchaplneˇjsˇ´ıho, nezˇ se rozloucˇit heslem Flotily. Pak se radiogramova´ linka prˇerusˇila a Zemeˇ se propadla do neveˇdomosti. Nadpraporcˇ´ık Arnosˇt Pu˚lpa´n meˇl prˇed sebou poslednı´ch 33 minut zˇivota. . .
3.5
Bitva zacˇala
Admira´l Wirzig sledoval linie vyznacˇujı´cı´ na holopanelu prˇiblizˇujı´cı´ se anoplurnsky´ svaz. Zby´valo jen pa´r minut do chvı´le, kdy anoplurnske´ lodi prˇekrocˇ´ı linii dostrˇelu palubnı´ch zbranı´ lodı´ Flotily. V tomto okamzˇiku uzˇ Wirzig neocˇeka´val zˇa´dna´ velka´ prˇekvapenı´, protozˇe anoplurnsky´ postup probı´hal zcela tak, jak bylo obvykle´. Anoplurna nevyslala ani neˇjaky´ kontaktnı´ roj, ktery´ by se pokusil Flotilu vyprovokovat, ani postupujı´cı´ svaz nezpomalil, aby se pokusil mane´vrovat nebo sondovat situaci, naopak nabı´ral na rychlosti. Masivnı´ fronta´lnı´ u´tok s nasazenı´m vsˇech zdroju˚ byl tradicˇnı´ anoplurnskou taktikou Wirzig chvı´li na svola´vacı´m kana´le poslouchal genera´la Zodana, jak peskuje voja´ky prvnı´ho sledu a znovu a znovu do omrzenı´ jim prˇipomı´na´, zˇe nesmı´ za zˇa´dnou cenu vybocˇit z formace. Usma´l se, kdyzˇ uslysˇel hlas flotilnı´ho kasˇpara Steˇpanaska, jenzˇ zrovna genera´lu Zodanovi vysveˇtloval, zˇe nic nevı´ o na´vrhu na sve´ povy´sˇenı´ na sˇikovatele za´kladny Zagar, na cozˇ mu Zodan va´zˇny´m hlasem odpovı´dal, zˇe na´vrh na jeho povy´sˇenı´ do te´ exkluzivnı´ prdele se chysta´ podepsat ihned pote´, co tady rozfla´kajı´ drzˇky pa´r anoplurnsky´m emza´ku˚m. Wirzig tuhle sce´nu dobrˇe znal, cˇasto ji s voja´ky sa´m hra´l, kdyzˇ jim velel. Jak genera´lu Zodanovi, tak tomu sˇasˇkovi Steˇpanaskovi muselo by´t zrˇejme´, zˇe zˇa´dne´ rukova´nı´ na Zagar nikoho necˇeka´, protozˇe ocˇeka´vana´ ztra´tovost prvnı´ho sledu vysoce prˇevysˇovala jeho soucˇastny´ pocˇetnı´ stav. Prˇesto se Steˇpanask urputneˇ dohadoval a odmlouval, azˇ se veˇtsˇina poslouchajı´cı´ch voja´ku˚ va´lela smı´chy a azˇ Zodan nekompromisneˇ pravil, zˇe ma´ drzˇet hubu, nebo mı´sto velenı´ krˇ´ıdla bude pucovat latrı´nu na vlajkove´ lodi. Voja´ci se dobrˇe bavili” Admira´l se otocˇil na sve´ho pobocˇnı´ka a pokynul mu rukou. Major Krysˇa prˇiky´vnul a nata´hnul ruku po komunika´toru: ”Voja´ci Flotily. Promluvı´ k va´m admira´l.” Hluk na komunikacˇnı´ch kana´lech odumrˇel. Admira´lske´ proslovy patrˇily k dalsˇ´ı z tradic Flotily a navı´c v nervo´znı´ atmosfe´rˇe prˇed bitvou znamenaly dalsˇ´ı uvolneˇnı´ ovzdusˇ´ı, stejneˇ jako nazˇhavenı´ voja´ku˚ na vı´teˇzstvı´. Tradice projevu˚ teˇstneˇ prˇed bitvou znacˇneˇ upadla ve dvaca´te´m stoletı´, kdyzˇ se arma´dy ponorˇily do my´tu o bleskove´ va´lce, v nı´zˇ nenı´ na zdrzˇova´nı´ a proslovy mı´sto, Flotila je ale znovu a se slusˇny´m u´speˇchem zavedla, kdyzˇ se uka´zalo, zˇe dobry´ proslov prˇed bitvou ma´ kladny´ vliv na vy´sledek bitvy. Admira´l Wirzig se znovu ubezpecˇil na holopanelu, kolik cˇasu mu zby´va´. ”Voja´ci Flotily! Jmenuji se Martin Wirzig a kazˇdy´ z va´s mne zna´, protozˇe uzˇ vı´ce jak dvacet let jsem admira´lem Flotily. Vı´te kdo jsem ja´ a ja´ vı´m, kdo jste vy.
3.5. BITVA ZACˇALA
31
Budu mluvit jen kra´tce, protozˇe tu ma´me neˇjakou pra´ci, ktera´ nepocˇka´. Jsme tu proto, zˇe jsme obra´nci Zemeˇ. Jsme tu proto, zˇe jsme ti nejlepsˇ´ı, jsme tu proto, zˇe jsme tak prˇ´ısahali. Jsme tu proto, abychom sve´ prˇ´ısaze dosta´li. Voja´ci Flotily, dneska te´ pra´ce bude zatraceneˇ hodneˇ, jenzˇe to je prˇesneˇ ten du˚vod, procˇ jsme tu my a ne neˇjacı´ marina´ci. Podı´vejte se prˇed sebe. Ano, je jich hodneˇ a za chvilku se na na´s sesypou, jako kobylky. Drzˇte se ve formaci, poslouchejte sve´ho velitele a azˇ da´m pokyn k prˇehradne´ palbeˇ, strˇ´ılejte prˇed sebe na vsˇechno, co se hy´ba´, protozˇe to je prˇesneˇ to, co na´s vyseka´ ze vsˇech proble´mu˚. Pokud se tohoto budeme drzˇet, bude vsˇechno v porˇa´dku. Voja´ci Flotily, spole´ha´m na va´s a jsem tu s va´mi. Protozˇe meˇjte na pameˇti, zˇe jsou jen oni a Zemeˇ, na´sˇ domov, nasˇe zˇeny, deˇti a prˇa´tele´, vsˇechno co milujeme. A mezi tı´m stojı´me my, voja´ci Flotily. A dokud jediny´ z na´s bude dy´chat, budeme bojovat. Prˇes na´s neprojdou. Neprojdou! Neprojdou!” K Wirzigovu zvola´nı´ se prˇida´valy dalsˇ´ı a dalsˇ´ı hlasy, azˇ cela´ Flotila te´meˇrˇ v tranzu krˇicˇela ”Neprojdou, neprojdou!” Wirzig se znovu podı´val na holopanel, na neˇmzˇ se cˇa´ra vyznacˇujı´cı´ invaznı´ svaz prˇiblı´zˇila na dotyk od linie vyznacˇujı´cı´ aktua´lnı´ palebny´ dosah lodı´ Flotily. Uzˇ jen pa´r vterˇin. Pa´r okamzˇiku˚, a obeˇ linie se protnou. ”Voja´ci, na mu˚j rozkaz prˇehradnou palbou” nadechl se Wirzig, a bez dechu sledoval, jak se na holopanelu obeˇ linie protnuly. Prˇivrˇel ocˇi a podle sve´ho zvyku odpocˇ´ıtal cˇtyrˇi tepy sve´ho srdce – pro sˇteˇstı´ a take´ proto, aby palba nezacˇala zbytecˇneˇ brzy. A pak tu veˇtu dorˇekl: ”. . . pal!!!” V ten okamzˇik se cˇerna´ klenba vsˇehomı´ra rozza´rˇila do beˇla
32
KAPITOLA 3.
Kapitola 4
4.1
Strˇet
Genera´l Zodan sledoval na sve´m obrovske´m holopanelu, jak si prˇehradna´ palba Flotily vybı´ra´ na u´tocˇ´ıcı´m cˇelu anoplurnske´ho invaznı´ho svazu krvavou danˇ. O te´meˇrˇ cˇtvrtinu veˇtsˇ´ı dosah palubnı´ch zbranı´ Flotily umozˇnil zatı´m beztrestne´ masakrova´nı´ u´tocˇnı´ku˚, protozˇe ten nemeˇl jak na palbu efektivneˇ odpoveˇdeˇt. Neˇkde v koutku sve´ va´lecˇnicke´ dusˇe Zodan doufal, zˇe u´tocˇnı´k zpanikarˇ´ı, zˇe se cˇelo u´tocˇ´ıcı´ formace rozlomı´, lodeˇ se rozletı´ do vsˇech stran, jak jejich velitele´ neprˇa´telske´ formace podlehnou panice, jak je pohled na masakr ve vlastnı´ch rˇada´ch zbavı´ chladne´ho a raciona´lnı´ho uvazˇova´nı´, jak jim trosky vlastnı´ch lodı´ zatemnı´ jednoduchou a hrubou matematickou kalkulaci, z nı´zˇ jasneˇ vyply´valo, zˇe prˇes vsˇechny obrovske´ ztra´ty, ktere´ Anoplurna nemohla zatı´m opeˇtovat, bude i v nejpesimisticˇteˇjsˇ´ı varianteˇ u´tocˇnı´k v trojna´sobne´ prˇevaze v okamzˇiku, kdy se Flotila dostane do dosahu jeho deˇl. A pak bude Flotila smetena z oblohy. Jenzˇe u´tocˇnı´k nezpanikarˇil a vsˇechny jeho lodeˇ se drzˇely v sice velmi roztazˇene´ a volne´, sta´le ale ve formaci. To bylo du˚lezˇite´, protozˇe jake´koliv mane´vrova´nı´ nemeˇlo smysl. Anoplurnske´ lodeˇ musely prˇekonat vzda´lenost rozdı´lu dosahu vlastnı´ch a Flotilnı´ch palubnı´ch zbranı´ v co nejkratsˇ´ım cˇase; jednodusˇe a prosteˇ proto, zˇe dokud nedostaly Flotilu do dosahu svy´ch zbranı´, nemohly ji likvidovat svojı´ pocˇetnı´ prˇevahou a naopak musely sami sebe u´trpneˇ necha´vat decimovat. Flotila si pro tento zpu˚sob boje vybrala ten nejlepsˇ´ı tere´n. Zatı´mco anoplurnske´ lodi bra´zdily otevrˇeny´ prostor meziplanetkove´ mezery, lodeˇ Flotily se pohybovaly uzˇ v planetkove´m pa´smu, kryty planetkami, asteroidy a meteority. Zatı´m planetkove´ krytı´ pro Flotilu nebylo tak podstatne´, ale azˇ se obeˇ arma´dy srazı´, bude Flotila vyuzˇ´ıvat sve´ lepsˇ´ı mane´vrovacı´ a detekcˇnı´ schopnosti, zatı´mco anoplurnske´ lodi budou klicˇkovat obtı´zˇneˇji a budou vı´ce dezorientovane´ matoucı´mi planetkami, ze ktery´ch je navı´c bude odstrˇelovat artilerie. Cˇervena´ linie oznacˇujı´cı´ na holopanelu palebny´ dosah anoplurnske´ho svazu, se nebezpecˇneˇ prˇiblı´zˇila zelene´ linii oznacˇujı´cı´ postavenı´ Flotily. Zodan v duchu znovu blahorˇecˇil obeˇt’teˇch neˇkolika voja´ku˚ ze servisnı´ho transporte´ru, kterˇ´ı sve´ prvnı´ setka´nı´ s anoplurnou neprˇezˇili. Jen dı´ky jejich pozicˇnı´ zpra´veˇ veˇdeˇla Flotila prˇesneˇ, o kolik dostrˇel svy´ch zbranı´ anoplurnˇani vylepsˇili a bylo to vcelku nemile´ prˇekvapenı´. ”Aktivujte minovou sı´t’,” prˇika´zal u´secˇneˇ Zodan do komunika´toru. Neˇkde na minolovce Andeˇl dal obsluhujı´cı´ technik pokyn a jedno z prˇekvapenı´ Flotily se probudilo k zˇivotu. Minova´ sı´t’byla tajemstvı´m pro veˇtsˇinu voja´ku˚ Flotily a 33
34
KAPITOLA 4.
ti se dı´vali velmi prˇekvapeneˇ, kdyzˇ se na jejich holopanelech zacˇala rozsveˇcet jemna´ modra´ mlha minove´ sı´teˇ. Minova´ sı´t’ prˇedstavovala krychle o de´lce hrany zhruba metr. Acˇkoliv na prvnı´ pohled sˇlo o klasicke´ miny, tedy prˇedmeˇty naplneˇne´ vysoce u´cˇinnou vy´busˇninou, v tomto prˇ´ıpadeˇ Semtonexem, uzˇ na druhy´ pohled sˇlo o vysoce komplikovana´ zarˇ´ızenı´. Miny mezi sebou totizˇ komunikovaly a to hned na dvou u´rovnı´ch. Na prvnı´ u´rovni ra´diem, kdy si mezi sebou vymeˇnˇovaly informace o sve´m okolı´. A na druhe´ u´rovnı´ dotekem, kdy po aktivace sı´teˇ z hrotu˚ kazˇde´ krychle vytryskly gravinove´ paprsky, jimizˇ se jednotlive´ miny propojily, tvorˇ´ıce oka sı´teˇ. Sı´la gravitace pak jednotlive´ miny drzˇela v patrˇicˇne´ vzda´lenosti od sebe. Sı´t’ mohla takto zu˚stat azˇ neˇkolik desı´tek minut aktivnı´, dokud nedosˇla za´soba energie pro vytvorˇenı´ gravinove´ho paprsku. To byl take´ du˚vod, procˇ se minova´ sı´t’ aktivovala azˇ na poslednı´ chvı´li, tı´m druhy´m byla samozrˇejmeˇ obava z toho, aby neprˇ´ıtel nepodnikl neˇjake´ protiopatrˇenı´ a aby do sı´teˇ vleteˇl. Minova´ sı´t’ byla nebezpecˇneˇ inteligentnı´ zbranˇ. V okamzˇiku, kdy se do osidel minove´ sı´teˇ zapletla neˇjaka´ lod’, miny si mezi sebou prˇedaly informaci o rozmeˇru obeˇti a patrˇicˇny´ pocˇet min korespondujı´cı´ s velikostı´ obeˇti zkra´til sve´ gravinove´ u´pony a odpojil se od ostatnı´ch min. Miny lod’ obalily a pak explodovaly. Vzhledem k tomu, zˇe va´lecˇne´ lodi byly vybavene´ sˇtı´ty proti fazerovy´m a laserovy´m deˇlu˚m a tradicˇnı´ vy´busˇnina se povazˇovala za ma´lo u´cˇinnou a prˇedevsˇ´ım prˇi vysoky´ch rychlostech za obtı´zˇneˇ k cı´li dopravitelnou, byly lodi vybaveny jen jednoduchou odpudivou zo´nou proti strˇetu˚m s prˇ´ıpadny´mi maly´mi teˇlesy, tato ochrana odpuzujı´cı´ teˇlesa od lodi ale na miny nestacˇila, protozˇe ty byly na jejı´ prˇekona´va´nı´ vybaveny syste´mem pikantneˇ nazvany´m Lubrikant. Exploze dostatecˇne´ho pocˇtu min prˇilepeny´ch na lod’ znamenala pro obeˇt’prakticky jistou zka´zu, nebo minima´lneˇ vyrˇazenı´ z boje, cozˇ ostatneˇ bylo tote´zˇ. Anoplurnani do minove´ sı´teˇ vleteˇli, anizˇ by na sobeˇ dali zna´t jakoukoliv pochybnost, dost mozˇna´ je malicˇke´ kosticˇky ani prˇ´ılisˇ nedeˇsily. Jenzˇe ani kdyzˇ zacˇaly bez zjevne´ho du˚vodu explodovat jedna za druhou va´lecˇne´ lodi v cˇele ´ tocˇnı´k nezmeˇnil ani kurz, u´toku, valı´cı´ se anoplurnska´ masˇine´rie nezava´hala. U ani rychlost. Prvnı´ sled Flotily meˇl poslednı´ minuty k dobru. ”Torpe´da odpa´lit,” zavelel Zodan. Obsluhy vsˇech torpe´dometu˚ lodı´ prvnı´ho sledu si pospı´sˇily, aby z kazˇde´ bitevnı´ lodi vyleteˇl veˇjı´rˇ dvou torpe´d smeˇrˇujı´cı´ k u´tocˇnı´kovi. Torpe´da byla dalsˇ´ım nemily´m prˇekvapenı´m Flotily. Torpe´da se ve vesmı´rny´ch bitva´ch dosud nepouzˇ´ıvala, protozˇe byla pomala´, neohrabana´ a prudce mane´vrujı´cı´ lod’ si s nimi mohla pomeˇrneˇ snadno poradit. Jenzˇe semknuty´ u´tocˇ´ıcı´ svaz si prˇ´ılisˇ vybı´rat nemohl – uzˇ tak se pohyboval plnou rychlostı´, proti neˇmu vyleteˇla rˇada tecˇek obsahujı´cı´ch kdo vı´ co a veˇtsˇina u´tocˇ´ıcı´ch lodı´ nemeˇla ani teoreticky kam uhnout, anizˇ by nevyvolala zmatek a neohrozila dalsˇ´ı lodeˇ. Veˇjı´rˇ tı´sı´cu˚ torpe´d se blı´zˇil k u´tocˇnı´kovi, pak torpe´da probila sˇtı´ty prvnı´ch lodı´ a roztrhala je na kusy. Teprve nynı´ meˇl by´t genera´l Zodan uspokojen, ˇ ada lodı´ v cˇele u´toku se snazˇila protozˇe tehdy poprve´ u´tocˇnı´k zpanikarˇil. R prudky´m mane´vrova´nı´m vyhnout torpe´du˚m, jenzˇe tı´m vleteˇly do dra´hy sousednı´m lodı´m, dosˇlo k rˇadeˇ kolizı´ a sra´zˇek, zmatek doplnˇovala neusta´vajı´cı´ palba fa´zeru˚ Flotily, vybuchujı´cı´ torpe´da a poslednı´ exploze minove´ sı´teˇ. ”Kurva, palte torpe´da, dokud neˇjaka´ ma´te, nenı´ na co cˇekat, zbrojovka uzˇ je zpa´tky nevykoupı´, ” neudrzˇel se Zodan, kdyzˇ videˇl, zˇe obsluhy torpe´d ihned nevypa´lily dalsˇ´ı
˚ 4.2. STRˇI´DA´NI´ SLEDU
35
salvu. S uspokojenı´m zaznamenal, zˇe bitevnı´ky se nenechaly dlouho prˇemlouvat a vypa´lily dalsˇ´ı salvu torpe´d. Pak se cˇervena´ linie protnula s liniı´ zelenou, to se Flotila ocitla v dosahu anoplurnsky´ch fa´zeru˚. A anoplurnske´ lodeˇ toho okamzˇiteˇ vyuzˇily, nervy dra´sajı´cı´ cinka´nı´ zameˇrˇovacı´ch traseru˚ se rozezneˇlo po flotilnı´ch lodı´ch a hned po neˇm se rozsvı´tila fa´zerova´ deˇla, orajı´cı´ sˇtı´ty vyhle´dnuty´ch lodı´. Prvnı´ lodeˇ Flotily se rozprskly do atomove´ho za´blesku, kdyzˇ se fa´zery prodraly do motorovy´ch komor, nebo se prosteˇ bezmocneˇ a mrtveˇ ota´cˇely v prostoru, kdyzˇ jim za´sah fa´zeru na rˇ´ıdı´cı´ centrum vzal vsˇechen zˇivot. Jestli si palba Flotily vybı´rala, efemisticky rˇecˇeno, krvavou danˇ, palba anoplurnsky´ch lodı´ rozpoutala hotove´ peklo. Genera´l Zodan aktivoval na displeji odpocˇet. Jeho sled se ted’ musı´ udrzˇet sˇestna´ct minut, pak da´ prˇ´ıkaz k rozrˇazenı´ a jeho sled vystrˇ´ıda´ druhy´ sled plukovnı´ka Sklodzske´ho. Bude mı´t zhruba stejnou dobu na odpocˇinek. Jestli se neˇco nezvrtne. Nepodeˇla´. Neposere. A to se v takovy´ch bitva´ch sta´va´” Nebo jestli bude vu˚bec koho strˇ´ıdat. Protozˇe po prvnı´ch dvou minuta´ch prˇ´ıme´ho strˇetu prˇisˇel prvnı´ sled o devadesa´t lodı´, o te´meˇrˇ deset procent stavu. . .
4.2
Strˇı´da´nı´ sledu˚
Admira´l Wirzig sledoval svu˚j holopanel bez zjevny´ch zna´mek pohnutı´. Bylo to jeho zvykem, neda´vat v pru˚beˇhu boje najevo svoji na´ladu, protozˇe uzˇ meˇl vyzkousˇeno, zˇe jeho alesponˇ zda´nlivy´ klid se prˇena´sˇ´ı i na voja´ky kolem neˇj. Ubeˇhlo necely´ch deset minut od okamzˇiku, kdy se prvnı´ sled dostal do dosahu anoplurnsky´ch deˇl a z dvana´cti set lodı´ prvnı´ho sledu Flotily jich zby´vala chaba´ polovina. Bitva se nevyvı´jela vu˚bec dobrˇe. Anoplurnske´ fa´zery doznaly od poslednı´ho setka´nı´ se Flotilou znacˇne´ho vylepsˇenı´ a acˇkoliv jejich obsluha nebyla sta´le zdaleka tak uka´zneˇna´ a piloti tak vycvicˇenı´, prˇesto zpu˚sobil anoplurnsky´ u´tok podstatneˇ veˇtsˇ´ı sˇkody, nezˇ v jake´ Wirzig doufal. Copak Zodan nevidı´, zˇe takhle oslabeny´ prvnı´ sled uzˇ nebude schopen u´toku efektivneˇ cˇelit? Wirzig se rozhodl, zˇe pocˇka´ jesˇteˇ pa´r vterˇin a pak zasa´hne a prˇika´zˇe vystrˇ´ıda´nı´ sledu˚, moc ra´d by se tomu ale vyhnul, protozˇe jeho osobnı´ za´sah do strˇ´ıda´nı´ sledu˚ by pro voja´ky znamenalo vyja´drˇenı´ nedu˚veˇry Zodanoveˇ u´sudku, tedy to poslednı´, co voja´ci prvnı´ho sledu potrˇebovali. Zapı´pal velitelsky´ komunikacˇnı´ kana´l. ”Admira´le, plukovnı´ku, navrhuji vystrˇ´ıdat sledy”, ozval se z neˇj hlas genera´la Zodana. ”Je mi to lı´to, neudrzˇ´ıme se, potrˇebujeme vystrˇ´ıdat.” Hlas genera´la Zodana zneˇl unaveneˇ a Wirzig se tomu ani nepodivoval. Sa´m do bitvy zasahoval zatı´m velmi ma´lo, to kdyzˇ analytici z vlajkove´ lodi Sora updatovali odhady neˇktery´ch parametru˚ bitvy, jenzˇe masakr, jaky´ se prˇed nı´m odehra´val, ohromil i jeho samotne´ho. Umeˇl si velmi dobrˇe prˇedstavit, jak je Zodanovi uprostrˇed vsˇ´ı te´ rˇezˇe. Plukovnı´k Sklodzki necˇekal na to, azˇ se Wirzig vyja´drˇ´ı a ihned souhlasil: ”Rozumı´m, prˇipravte se na vystrˇ´ıda´nı´ sledu. Odpocˇet sˇedesa´t a po jedne´ dolu˚”. Wirzig jen beze slova prˇiky´vl, protozˇe na to nebylo co dodat. Na Wirzigoveˇ holovizi se ihned objevila sˇedesa´tka po vterˇina´ch odtika´vajı´cı´ k nule a ikonka sdeˇlujı´cı´, zˇe jde o cˇas zby´vajı´cı´ do rozrˇazenı´ sledu. Prvnı´ sled meˇl pra´veˇ sˇedesa´t vterˇin na to, aby se lodeˇ rozrˇadily o jednu de´lku. V prˇ´ıpadeˇ rozrˇazova´nı´ mensˇ´ıho pocˇtu lodı´ se lodeˇ jednodusˇe a prosteˇ posunuly o jednu de´lku do stran, tedy prodlouzˇily frontove´ cˇelo. V prˇ´ıpadeˇ takhle masivneˇ roztazˇene´ho cˇela obrany
36
KAPITOLA 4.
ale nebylo mozˇne´ zrˇedit obrannou linii a s nı´ i palbu, takzˇe lodeˇ prvnı´ho sledu se rozrˇazovaly nahoru tak, zˇe kazˇda´ suda´ vyleteˇla o urcˇitou de´lku nahoru, zatı´mco u sledu druhe´ho vyleteˇla nahoru kazˇda´ licha´, aby do sebe mohly zapadnout jako klı´cˇ do za´mku. Na zaujetı´ teˇchto pozic meˇly oba sledy pra´veˇ onu minutu, cozˇ na prvnı´ pohled vypadalo jako trivialita, jenzˇe rozrˇazenı´ a vy´meˇna sledu˚ probı´hala za plne´ho pru˚beˇhu boje. Palubnı´ pocˇ´ıtacˇe nynı´ meˇly peˇt vterˇin na to, aby analyzovaly bitevnı´ situaci a vsˇem lodı´m obou sledu˚ vymyslely optima´lnı´ polohu vzhledem k jejich momenta´lnı´ i prˇedpokla´dane´ budoucı´ bitevnı´ situaci. Flotila na to samozrˇejmeˇ v pru˚beˇhu let vymyslela rˇadu ulehcˇenı´ a standardizovany´ch postupu˚ a cˇa´st mane´vru probı´hala automatizovaneˇ, vy´konne´ palubnı´ pocˇ´ıtacˇe prˇedstavovaly pro piloty citelne´ usnadneˇnı´, jenzˇe nejdu˚lezˇiteˇjsˇ´ı cˇa´sti mane´vru musely stejneˇ probı´hat postaru, na manua´lnı´m rˇ´ızenı´ pilotu˚, jimzˇ maxima´lneˇ tak palubnı´ pocˇ´ıtacˇe napovı´daly a kontrolovaly spra´vnou vzda´lenost. Nejdu˚lezˇiteˇjsˇ´ı byla soucˇinnost strˇelecky´ch veˇzˇ´ı, protozˇe traversnı´ mane´vry znervo´znˇovaly hlavneˇ strˇelce, ktery´m najednou zacˇaly ”ujı´zˇdeˇt” neprˇa´tele´ ze zameˇrˇovacˇe. Pra´veˇ pro tyhle prˇ´ılezˇitosti se pouzˇ´ıvalo takzvane´ ”sprˇazˇenı´”, kdy palubnı´ pocˇ´ıtacˇ automaticky posouval deˇla ve strˇelecky´ch veˇzˇ´ıch tak, jak se posunovala lod’. Aby se lodi nevystavovaly k neprˇ´ıteli bokem, nejzranitelneˇjsˇ´ı a nejveˇtsˇ´ı cˇa´stı´, mane´vrovaly traverzneˇ pomocı´ motoru˚ ulozˇeny´ch v prˇ´ıcˇny´ch osa´ch. Tak se mohly posunovat prakticky plnou bojovou rychlostı´ nejenom vprˇed a vzad, ale i do stran. Na rozdı´l od letadel mane´vrujı´cı´ch v atmosfe´rˇe je totizˇ nemusela tra´pit aerodynamika a prˇitazˇlivost. Wirzig si pohybem prstu v holopanelu prˇita´hl do slucha´tek spojovacı´ kana´l naviga´toru˚, za´meˇrneˇ si vybral k poslechu vsˇechny naviga´tory vsˇech lodı´. Nebyla sˇance, zˇe by rozumeˇl jednotlivy´m veˇta´m, protozˇe v okamzˇiku, kdy mu pocˇ´ıtacˇ pustil do komunika´toru hlasy vsˇech naviga´toru˚, kterˇ´ı se domlouvaly s okolnı´mi lodeˇmi a se svy´mi palubnı´mi pocˇ´ıtacˇi na novy´ch pozicı´ch lodı´, smı´chalo se dohromady neˇkolik tisı´covek hlasu˚. Jenzˇe Wirzig byl zkusˇeny´ velitel – uzˇ podle zvuku vsˇech teˇch hlasu˚ dohromady poznal, jaka´ je na´lada mezi naviga´tory. Cı´til jejich vzrusˇenı´ i u´navu, z hlasu˚ vycı´til, zˇe prvnı´ sled je unaveny´ azˇ do morku kostı´, zatı´mco druhy´ sled se trˇese dychtivostı´ zasa´hnout do boje. Bazˇe bylo na co se trˇa´st; lodeˇ prvnı´ho sledu podaly fantasticky´ vy´kon a hlavneˇ v okamzˇiku, kdy se do anoplurnsky´ch lodı´ zakously torpe´da a cˇelo anoplurnske´ho u´toku zpanikarˇilo, se prvnı´ sled vyznamenal. Mezi anoplurnˇany rozpoutal naprosta´ jatka a to, zˇe se anoplurnske´mu u´toku podarˇilo centralizovat a oprostit se od paniky, bylo nejveˇtsˇ´ım dı´lem da´no tı´m, zˇe prvnı´ sled zpanikarˇene´ cˇelo u´toku zcela zlikvidovat a troskami teˇch lodı´ vyrˇadil z boje i na´sledujı´cı´ rˇady. Pod tlakem prvnı´ho sledu se obrovska´ cˇa´st anoplurnske´ho u´toku doslova vyparˇila a teprve masa hluboko ve valı´cı´m se invaznı´m svazu pochopila, zˇe panika rovna´ se smrt. Anoplurnsky´ u´tok vyrovnal rˇady pra´veˇ vcˇas, aby vle´tl do minove´ sı´teˇ a prohloubil svoje ztra´ty. Jenzˇe i prˇes vsˇechny ztra´ty byla anoplurnska´ prˇevaha omracˇujı´cı´, deˇsiva´ a smrtı´cı´.
4.3
Druhy´ sled
Velitel bitevnı´ho krˇizˇnı´ku Dukla major Zoran Savicˇ rˇval z plny´ch plic. Savicˇ byl prosluly´ klid’as, jenzˇe vlajkovy´ krˇizˇnı´k svazu Prvnı´ho sledu Skupiny strˇed meˇl hodneˇ proble´mu˚. Pozˇa´r po prˇ´ıme´m za´sahu se podarˇilo zlikvidovat a velitelsky´
´ SLED 4.3. DRUHY
37
mu˚stek krˇizˇnı´ku uzˇ jen plnily zbytky huste´ho dy´mu. Bohuzˇel vzduchotechnika lodi si s dy´mem sta´le nedovedla poradit, dı´lem proto, zˇe dy´mu bylo hodneˇ a dı´lem take´ proto, zˇe trosky jednoho z flotilnı´ch stı´hacˇu˚, s nimizˇ se krˇizˇnı´k Dukla srazil, porouchaly i vzduchotechniku. Jenzˇe dy´m nebyl ten nejveˇtsˇ´ı proble´m. Nejveˇtsˇ´ı proble´m byl, zˇe dveˇ deˇlove´ veˇzˇe se pod tı´hou trosek ota´cˇely jen tak napu˚l a strˇ´ılely jesˇteˇ hu˚rˇe. A to byl jen cˇa´st toho proble´mu. Deˇlostrˇelec na ”cˇtyrˇce” byl mrtvy´, to kdyzˇ jej na madeˇru rozsekal zbytek ocasnı´ plochy dalsˇ´ıho z vyrˇ´ızeny´ch stı´hacˇu˚ – ani nebylo cˇas zjisˇt’ovat, zda sˇlo o vlastnı´ stı´hacˇ, acˇkoliv to bylo velmi pravdeˇpodobne´. Velky´ proble´m take´ bylo, zˇe pro trosky se do cˇtvrte´ deˇlove´ veˇzˇe nemohl dostat Jurga Kludsky´, pu˚vodnı´m povola´nı´m sice le´karˇ posa´dky, momenta´lneˇ (a velmi narychlo, u´secˇny´m dvouslovny´m prˇ´ıkazem) povy´sˇeny´ na deˇlostrˇelce. Dvojice robotu˚ se snazˇila do deˇlove´ veˇzˇe prorˇezat agrega´tem, zatı´mco se skupina programa´toru˚ neˇkde hluboko v u´troba´ch lodi snazˇila prˇesveˇdcˇit fa´zerove´ deˇlo na sˇestce, zˇe je vhodna´ chvı´le proto, aby strˇ´ılelo, kdyzˇ deˇlostrˇelec Vlado Bogdalı´k stiskne spousˇt’. Z osmi deˇlovy´ch veˇzˇ´ı krˇizˇnı´ku byla polovina efektivneˇ nepouzˇitelna´ a druha´ polovina nepokry´vala prostor, ktery´ by pokry´vat potrˇebovala a to i prˇes to, zˇe se cˇtverˇice pilotu˚ snazˇila s krˇizˇnı´kem prova´deˇt nejroztodivneˇjsˇ´ı obraty tak, aby se zˇive´ deˇlove´ veˇzˇe udrzˇely ve vy´hledu na palebnou zo´nu. Major Savicˇ meˇl jesˇteˇ neˇkolik dalsˇ´ıch proble´mu˚, jezˇ interneˇ oznacˇoval jako dı´lcˇ´ı a ktere´ by za norma´lnı´ situace povazˇoval za velmi dobry´ du˚vod na to, aby krˇizˇnı´k zacˇal vysı´lat May-Day a aby narˇ´ıdil evakuaci. Komorova´ sˇachta u jednoho z prˇ´ıcˇny´ch agrega´tu˚ se nebezpecˇneˇ zahrˇ´ıvala a teplota prudce stoupala. Bylo ota´zkou, kdy vysoka´ teplota roztrha´ pla´sˇt’ komory, porusˇ´ı krygorove´ stı´neˇnı´ a proud excitovane´ plazmy udeˇla´ se zbytkem lodi kra´tky´ proces. Bohuzˇel techniku˚m se nedarˇilo motor odpojit a to i prˇes to, zˇe jeden z elektroinzˇeny´ru˚ se pokousˇel spustit gilotinu – zarˇ´ızenı´, ktere´ meˇlo fyzicky rozpojit napa´jecı´ okruhy. Gilotina take´ nefungovala. Na´pad nacpat pod dra´ty trochu Semtexu a odpa´lit na´lozˇ, vypadal momenta´lneˇ jako zcela seriosnı´ rˇesˇenı´. Savicˇ rˇval z plny´ch plic na naviga´tora. Rotny´ Peter Krichta lezˇel hlavou oprˇeny´ o navigacˇnı´ displej, kde odtika´val cˇas urcˇeny´ k rozrˇazenı´ Flotily a za´meˇneˇ sledu˚. Peter lezˇel a nenechal se krˇikem rusˇit, ani mrknutı´m, ani zachveˇnı´m chrˇ´ıpı´ neda´val najevo, zˇe by jej Savicˇovo nale´ha´nı´ sebeme´neˇ zajı´malo. Po pravdeˇ rˇecˇeno Petera Krichtu nezajı´malo uzˇ vu˚bec nic, protozˇe jeho skafandr a s nı´m i jeho brˇicho a plı´ce prˇed chvı´lı´ prorˇ´ızla traverza odmrsˇteˇna´ jednı´m z neda´vny´ch vy´buchu˚. Peter Krichta meˇl skafandr od krve, v krvi se topila i jeho pusa a prˇilba – a byl mrtvy´. Zoran Savicˇ na chvı´li zavrˇel ocˇi. Musel prˇipustit, zˇe situace jeho lodi je v podstateˇ skveˇla´, protozˇe se jı´ vedlo znatelneˇ le´pe, nezˇ byl pru˚meˇr jeho svazu. Tahle mysˇlenka se dala i kvantifikovat. Jesˇteˇ prˇed dvaceti minutami cˇ´ıtal jeho svaz 160 bojovy´ch lodı´. V tomto okamzˇiku se dal svaz oznacˇit za veˇtsˇ´ı perut’ s pocˇtem zhruba trˇiceti stroju˚, z nichzˇ by servisnı´ technici udeˇlali zhruba desı´tku kompletnı´ch stroju˚. Jenzˇe hanga´ry Flotily byly daleko a Savicˇ uzˇ zacˇ´ınal pochybovat o tom, zˇe je jesˇteˇ uvidı´. ”Budeme traverzovat na 31-123-65,” krˇicˇel Savicˇ do komunika´toru, protozˇe si nebyl jistı´, jestli vsˇem, kdo to potrˇebujı´ veˇdeˇt, fungujı´ navigacˇnı´ displeje. ”Kurva kluci, pokryjete to?” zeptal se strˇelcu˚ s nadeˇjı´ v hlase. ”No, bylo by lepsˇ´ı, kdyby na´s neˇkdo na tom traverzu jistil veˇzˇ´ı, ” ozval se strˇelmistr Jakubec. ”Jenzˇe nikdo nema´ volno. Takzˇe budeme muset,” odpoveˇdeˇl si Jakubec na
38
KAPITOLA 4.
vlastnı´ nevyrˇcˇenou ota´zku. Jakubec se mezı´ tı´m zacˇal dohadovat s deˇlostrˇelci o tom, jak budou pokry´vat palebny´ prostor, Savicˇ je poslouchal jen na pu˚l ucha, protozˇe i kdyzˇ nerˇ´ıkali nic dvkara´t povzbudive´ho, on sa´m si musel vzı´t na sva´ bedra donavigova´nı´ lodi do cı´love´ pozice. Bitevnı´ krˇizˇnı´k Dukla nakonec sve´ nove´ koordina´ty schroustal a vsˇichni cˇtyrˇi piloti se porˇa´dneˇ zapotili, nezˇ se vydal se´riı´ poskoku˚ a prˇ´ıskoku˚ do ky´zˇene´ pozice. Jako za´zrakem nedostala Dukla zˇa´dny´ prˇ´ımy´ za´sah, jen dva za´sahy nesebeˇhnute´ho fa´zeru, ktere´ lodnı´ sˇtı´t jesˇteˇ zvla´dl. Plukovnı´k Sklodzki na palubeˇ Vysˇehradu, vlajkove´ho krˇizˇ´ınku druhe´ho sledu, sledoval, jak se lodi prvnı´ho sledu unaveneˇ posouvajı´ do urcˇeny´ch pozic. Naviga´torˇi a palubnı´ pocˇ´ıtacˇe udeˇlaly sice rˇadu zmeˇn v sche´matu rozrˇazenı´ tak, aby se posˇkozene´ lodi prvnı´ho sledu nemusely nikam slozˇiteˇ prˇesouvat, jenzˇe neˇkterˇ´ı prˇece jen museli prˇejı´t na na´hradnı´ rozrˇazovacı´ pozice. Ted’ uzˇ do svy´ch pozic nale´ta´valy lodi druhe´ho sledu, vsˇechny ihned zacˇaly pa´lit. ”Torpe´da pal!”, zavelel Sklodzki, kdyzˇ se lodi druhe´ho sledu dostaly na dostrˇelovou vzda´lenost a lodi druhe´ho sledu se nenechaly pobı´zet. Uvı´ta´nı´ torpe´dy bylo prˇedem domluveny´m osveˇzˇenı´m obranne´ linie. Strˇ´ıda´nı´ sledu˚ totizˇ bylo pro neprˇ´ıtele vzˇdy velmi deprimujı´cı´ za´lezˇitostı´. Najednou se odnikud vynorˇily dalsˇ´ı lodeˇ, cˇerstve´, odpocˇate´ – a acˇkoliv tato taktika Flotily byla zna´ma, vzˇdy neprˇ´ıtele demoralizovala a neprˇ´ıjemneˇ prˇekvapila. Nezklamala ani tentokra´t. Anoplurnske´ lodeˇ zastavily svu˚j u´tok a snazˇily se mane´vrovat spı´sˇe na mı´steˇ, aby se vyhnuly torpe´du˚m, pak je zacˇala znovu kosit palba obou sledu˚. Plukovnı´k Sklodzki chvı´li odola´val pokusˇenı´ ponechat v nasazenı´ oba sledy, jenzˇe pravomoc toto ucˇinit meˇl pouze sa´m Wirzig a ten byl proti soucˇasne´mu nasazenı´ obou sledu˚ v prvnı´ vlneˇ, to Sklodzki dobrˇe veˇdeˇl. Plukovnı´k Sklodzki prˇepnul komunika´tor na vsˇeobecny´ kana´l, kde ho mohli slysˇet vsˇichni a cˇekal. Pak se na displeji objevila dvojka – dveˇ vterˇiny do konce rozrˇazenı´. Z ra´dia se ozval hlas genera´la Zodana: ”Prvnı´ sled na mu˚j rozkaz, vyrˇadit.” Odpocˇet na displeji ukazoval nulu v okamzˇiku, kdy Zodan rozkaz dorˇekl – meˇl dokonale´ nacˇasova´nı´. Lodi prvnı´ho sledu se zpu˚sobneˇ sta´hly z frontove´ linie, i kdyzˇ bylo videˇt, zˇe neˇktery´m lodı´m se mane´vruje jen velmi obtı´zˇneˇ. Druhy´ sled byl sa´m v bitveˇ a anoplurnˇani se jizˇ probrali ze sve´ho ohromenı´, jezˇ jim prˇipravilo strˇ´ıda´nı´ sledu˚. Sklodzki zavelel do sve´ho komunika´toru ”Druhy´ sled, zaujmout formaci” – a lodi druhe´ho sledu se posunuly tak, aby zaujaly prˇedepsanou formaci. Anoplurnˇani proti sobeˇ meˇly zcela netknute´, sveˇzˇ´ı a odpocˇate´ sı´ly. Admira´l Wirzig studoval s pobocˇnı´kem taktickou situaci a bojeschopnost prvnı´ho sledu. ”Vypada´ to, zˇe na´m zu˚stalo steˇzˇ´ı dveˇsteˇ lodı´ prvnı´ho sledu, pane,” potichu konstatoval pobocˇnı´k.”Je tak, Pavle,” souhlasil Wirzig. ”A to na´s jesˇteˇ pa´r prˇekvapenı´ asi cˇeka´. V tuhle chvı´li nejsme schopni odhadnout, kolik bojeschopny´ch lodı´ majı´,” ky´vnul Wirzig hlavou smeˇrem k neprˇ´ıteli. Opravdu, v bitevnı´ vrˇaveˇ se dalo jen velmi obtı´zˇneˇ rozlisˇit, ktere´ lodi byly bojeschopnou rezervou a ktere´ prˇedstavovaly letu neschopne´ vraky, bylo to jen mozˇne´ vı´ce cˇ´ı me´neˇ prˇesneˇ a kvalifikovaneˇ odhadovat, prˇitom to mohlo rozhodnout a zvra´tit bitvu. ”Vsˇechny prvosledove´ svazy i skupiny navı´c majı´ nove´ velitele. Chcete revidovat jmenova´nı´, pane?” zeptal se pobocˇnı´k Pavel Vra´na. Wirzig zavrteˇl hlavou. Jmenova´nı´ velitelu˚ v bitevnı´ vrˇaveˇ prova´deˇl pocˇ´ıtacˇ podle na´stupnı´ch pla´nu˚, jenzˇe prˇi tak obrovske´ u´mrtnosti beztoho nebylo z jake´ho ka´dru vybı´rat a bylo pravdeˇpodobne´, zˇe do vysoky´ch pozic se dostanou i poddu˚stojnı´ci.
4.4. ZVRAT
39
”To nema´ smysl. At’ padnou povy´sˇenı´, zbytek budeme rˇesˇit, azˇ pak” ”Jisteˇ pane, ” prˇiky´vnul pobocˇnı´k. Wirzig se zamyslel. ”I Savicˇ?” zeptal se na jednoho ze svy´ch oblı´beny´ch du˚stojnı´ku˚, v neˇzˇ choval velkou du˚veˇru. Palubnı´ pocˇ´ıtacˇ to pochopil jako dotaz na sebe a okamzˇiteˇ vypsal u´mrtnı´ data. Major Zodan Savicˇ s krˇizˇnı´kem Dukla padl v poslednı´ chvı´li prˇi strˇ´ıda´nı´ sledu˚, kdyzˇ jeho lod’ explodovala po neprˇ´ıme´m za´sahu, spı´sˇe kvu˚li dlouhodoby´m posˇkozenı´m. ”A kdo je ted’ velitel Skupiny strˇed,” zeptal se Wirzig? Pocˇ´ıtacˇ vypsal pozˇadovana´ data a Wirzig si je zbeˇzˇneˇ procˇ´ıtal. ”Steˇpanask, ten kasˇpar,” rˇekl, poky´val hlavou a otocˇil se na pobocˇnı´ka.
4.4
Zvrat
Plukovnı´k Sklodzki si snazˇil vytrˇ´ıt kapesnı´kem pot z ocˇ´ı, su˚l ho sˇtı´pala. Po oblicˇeji si rozmaza´val krev ste´kajı´cı´ mu z natrzˇene´ho obocˇ´ı, to kdyzˇ ho ra´zova´ vlna shodila na komunikacˇnı´ pult. Nedbal na to, zˇe si krvı´ zma´cˇel i lı´mecˇek u kosˇile, acˇkoliv jinak u´zkostliveˇ a za vsˇech okolnostı´ dbal na to, aby jeho odeˇv byl bez poskvrnky. Jednodusˇe a prosteˇ nebyla volna´ chvı´le na to, aby odesˇel do sve´ kajuty a prˇevle´kl si kosˇili a nakonec i propocenou uniformu, zpocenou a zasmra´dajı´cı´ v lehke´m skafandru. Skafand byl Pavlu Skodzke´mu beztak k nicˇemu, protozˇe uzˇ da´vno se mu neˇkam zakuta´lela helma a nebylo cˇasu ji hledat. Jenzˇe stejneˇ tak nebylo cˇasu myslet na to, co se stane prˇi dekompresi, navı´c Pavel Sklodzki u Flotily odslouzˇil rˇadu let jako bojovy´ pilot a stejneˇ jako veˇtsˇina pilotu˚ se hrozil pomysˇlenı´ pomale´ smrti v mrtve´ lodi, radeˇji volil rychle´ rozerva´nı´ teˇla prˇi prudke´ dekompresi a svoje prˇesveˇdcˇenı´ si s sebou vynesl prˇi karie´rnı´m postupu azˇ na palubu Vysˇehradu a na mı´sto velitele Druhe´ho sledu. Ta pu˚lvterˇina, kterou si plukovnı´k vzal spolu s kapesnı´kem k dobru, mu stacˇila na to, aby se rozhodl, jak upravı´ pozicˇnı´ dispozice Druhe´ho sledu. Prstem oznacˇil na komunikacˇnı´m displeji skupinu lodı´ a propojil se do jejich komunikacˇnı´ho kana´lu, aby jim prˇika´zal ”Trˇiatrˇica´ty´ takticky´, okamzˇiteˇ se prˇesunˇte do pozice Cı´lovnı´k Osm a vyrovnejte frontu.” Velitel 33. takticke´ho svazu Radovan Madaj zahla´sil strucˇne´ ”Provedu” a vsˇech trˇiasˇedesa´t lodı´, slaba´ polovina pu˚vodnı´ho pocˇtu, zacˇala vyplnˇovat oslabene´ cˇelo frontove´ obrany Flotily. Takticky´ svaz byl umı´steˇny´ na leve´m krˇ´ıdle, sˇlo o vyhla´sˇeny´ vetera´nsky´ svaz, ktery´ v doba´ch mı´ru deˇlal podporu du˚lnı´m meˇstecˇku˚m na jupitesky´ch meˇsı´cı´ch, pra´ci, ktera´ dokonale proveˇrˇila reflexy, naucˇila prˇesne´mu odhadu a sˇetrnosti. Sklodzki pouzˇ´ıval trˇiatrˇica´ty´ jako operacˇnı´ doplnˇovacı´ jednotku. Trˇiatrˇica´ty´ byl mezi voja´ky prˇezdı´vany´ Cassini po jedne´ ze sond, kterou kdysi Zemeˇ zkoumala Jupiter a kterou voja´ci trˇiatrˇica´te´ho neˇkde u Jupitera nasˇli a meˇli ji na sve´ za´kladneˇ. Trˇiatrˇica´ta´ meˇla tuhy´ korˇ´ınek a v prorˇ´ıdly´ch flotilnı´ch jednotka´ch jejı´ bitevnı´ky prˇebı´raly pozice mrtvy´ch velitelu˚ jednotlivy´ch svazu˚, pokud to bylo potrˇeba. Bylo to i za´sluhou jejich operativnosti a schopnosti rychle zaujmout libovolnou pra´ci a pozici, zˇe Sklodzki jesˇteˇ nenavrhnul srazˇenı´ sledu˚. Acˇkoliv si to nechteˇl prˇiznat, byla mu hamba, zˇe jeho ztra´ty prˇevy´sˇily ztra´ty prvnı´ho sledu a chteˇl vydrzˇet alesponˇ tak dlouho, jako genera´l Zodan. Plukovnı´k Sklodzki se podı´val na cˇervene´ cˇ´ıslo na boku holopanelu. Schvı´li tam videˇl sˇedesa´tku. Touzˇil tam videˇt sˇedesa´tku, prˇa´l si ji videˇt. Dal by za ni jedno oko – ne, dal by za ni obeˇ oka.
40
KAPITOLA 4.
Jenzˇe pak si znovu vytrˇel oko kapesnı´kem a ta mikrovterˇina nadeˇje byla prycˇ. Na displeji svı´tilo 607 – tolik lodı´ ztratil po deseti minuta´ch boje. Ani nepotrˇeboval uhy´bat zrakem jesˇteˇ vı´ce vlevo, kde by videˇl zelene´ cˇ´ıslo – dobrˇe si umeˇl spocˇ´ıtat, zˇe ztratil te´meˇrˇ polovinu Druhe´ho sledu a to za sebou Flotila nemeˇla ani pu˚l hodiny boje. Sklodzki byl vetera´n a videˇl uzˇ ledasco. Videˇl boje v prˇesile, sa´m se s deseti bitevnı´ky u Chaoroneie prˇed lety vysekal z obklı´cˇenı´ cˇtyrˇiceti lodı´. Jenzˇe to bylo neˇco jine´ho – i kdyzˇ byly cˇtyrˇi na jednoho, bylo to neˇco u´plneˇ jine´ho, protozˇe to tak neohromovalo svy´m rozmeˇrem, morbiditou a neodvratnostı´. Tehdy, rˇ´ıkal si Sklodzki, to mohl jeden z na´s skoncˇit. Oni mohli, mohli prˇestat pa´lit, vymane´vrovat a ztratit se. Jenzˇe tady to nesˇlo. I kdyby se cˇelo anoplurnske´ linie chteˇlo zastavit, obra´tit se na u´teˇk, zmizet, stovky a stovky lodı´ za nı´m by je tlacˇily sta´le kuprˇedu. Byla to lavina, ktera´ se valila u´bocˇ´ım hor prˇes rozzˇhaveny´ kra´ter sopky a Flotila byla tou sopkou, ktera´ zatı´m sfoukla a roztavila vsˇechen ten snı´h. Dva rozbourˇene´ zˇivly. Jen pa´r desı´tek minut a ze sveˇta se vyparˇ´ı miliony bytostı´, tisı´ce lodı´ a triliardy korun. Nesˇlo na to nijak pomyslet, nijak to uchopit. Takova´ ztra´ta uzˇ nebyla obrovska´ katastrofa, nedozı´rne´ nesˇteˇstı´, byla to statistika, protozˇe ani sa´m Sklodzki si neumeˇl vybavit tva´rˇe voja´ku˚, ktere´ pra´veˇ posı´lal na smrt a s hambou si uveˇdomoval, zˇe si ani nepamatuje jme´na vsˇech velitelu˚, nakonec i proto, zˇe rˇadu z nich uzˇ pocˇ´ıtacˇ musel nahradit, protozˇe padli. Wirzigu˚v pobocˇnı´k Vra´na se na palubeˇ vlajkove´ lodi Flotily Sora dı´val admira´lovi prˇes rameno. Admira´l na displeji studoval pozicˇnı´ situaci Druhe´ho sledu, proste´ hmotove´ zobrazenı´ si nechal prˇekry´t spektrometra´lnı´ vrstvou. Vra´na si liboval v tom, zˇe odhadoval, na co Wirzig myslı´ – meˇl v tom mnohalety´ tre´ning, protozˇe admira´l si zvykl promlouvat k neˇmu. Na jednu stranu to bylo prˇ´ıjemne´, protozˇe veˇtsˇina generality a voja´ku˚ v tom videˇla znamenı´ du˚veˇrnosti a blı´zkosti admira´lovi, sa´m Vra´na ale veˇdeˇl, zˇe v tomhle rozhovoru nenı´ ani takovy´m partnerem, jako Watson by´val Holmesovi. Admira´l prakticky nikdy necˇekal jeho odpoveˇd’ a Vra´na ho podezrˇ´ıval, zˇe nahlas mluvı´ jen proto, aby slysˇel zvuk svy´ch mysˇlenek, aby slysˇel, jak znı´ a aby z toho zvuku usoudil, zda jsou spra´vne´. Vra´nu na to potrˇeboval nikoliv jako posluchacˇe, spı´sˇe jako neˇkoho, kdo bude jako posluchacˇ vypadat a sejme z neˇj podezrˇenı´, zˇe admira´l jako bla´zen mluvı´ pro sebe. By´t admira´lovy´m pobocˇnı´kem bylo neˇkdy velmi deprimujı´cı´” ”Ted’ zabrucˇ´ı, zˇe je dobrˇe, zˇe Sklodzki vyrovnal cˇelo trˇiatrˇica´ty´m,” pomyslel si Vra´na. Veˇdeˇl dobrˇe, zˇe Wirzig ma´ i prˇi bitva´ch ra´d porˇa´dek a tvrdı´, zˇe polovina vı´teˇzstvı´ je v porˇa´dku a disciplı´neˇ. A zˇe bitva je neˇco jako prˇeda´va´nı´ Lvu˚ – taky se nikomu nechce koukat prˇi prˇeda´va´nı´ nejprestizˇneˇjsˇ´ı sveˇtove´ filmarˇske´ ceny na pra´zdna´ sedadla a rezˇise´r musı´ udrzˇovat hledisˇteˇ Lucerny obsazene´, i kdyby to meˇl by´t jen kompars. Wirzig mlasknul prˇekvapenı´m a na panelu komunika´toru vyt’ukal ko´d. Vra´na se Wirzigovi prˇes rameno dı´val, jak komunika´tor bleskoveˇ propojuje spojenı´ s genera´lem Zodanem. ”Zodane?” zeptal se admira´l, aby zjistil, zda ho genera´l mu˚zˇe v tom rozruchu vnı´mat. ”Pane, ma´me asi proble´m,” ozval se na druhe´ straneˇ genera´l Zodan. ”Podle mne se anoplurnˇani prˇeskupili. Sice vyrovnali fronty, ale bitevnı´ky prˇesunuly na leve´ krˇ´ıdlo, na strˇedu a vpravo majı´ jen stı´hacˇe a slabsˇ´ı krˇizˇnı´ky. Jenzˇe to nenı´ moc videˇt, poslal jsem tam pru˚zkumnı´ka se silny´mi spektrometry.” ”Kvu˚li tomu vola´m Viktore. Vypada´ to, zˇe se prˇeskupili za frontou, co jsme rozstrˇ´ıleli, nedoplnˇovali, ale vsˇechno prˇesunuli. To na´m mu˚zˇe osˇkliveˇ zavarˇit. ”
4.4. ZVRAT
41
”A zavarˇ´ı,” rˇekl Zodan. ”Sklodzki pra´veˇ rozmı´stil Cassini po velke´ cˇa´sti fronty, aby zabra´nil panice a nahradil padle´ velitele. Uzˇ je nebude moc sta´hnout na leve´ krˇ´ıdlo ke Skupineˇ Barza. Zatı´m se anoplurna zpomalila, ale azˇ se da´ znovu do pohybu, rozsˇtı´pnou a smetou Druhy´ sled.” ”Souhlası´m,” odpoveˇdeˇl admira´l. Prˇeskupte prvosledove´ bitevnı´ky a vrˇad’te se do Druhe´ho sledu, okamzˇiteˇ.” Vra´na se s hru˚zou roztazˇeny´ma ocˇima dı´val na spektrometr frontove´ linie, ktery´ opravdu vlevo vypadal trochu odlisˇneˇ a azˇ nynı´ si uveˇdomoval, zˇe tu odlisˇnost zpu˚sobujı´ mı´rneˇ jine´ spektra´lnı´ linie bitevnı´ku˚. Cele´ leve´ krˇ´ıdlo anoplurnske´ho u´toku se jezˇilo teˇzˇky´mi bitevnı´ky a sta´lo. Z frontove´ pozice to plukovnı´k Sklodzki prakticky nemohl videˇt, protozˇe informace z frontovy´ch letadel byly fragmentovane´ a slozˇit si je do cele´ho obrazu velmi pravdeˇpodobneˇ palubnı´ pocˇ´ıtacˇ na Vysˇehradu nestı´hal. Samotne´ho Wirziga to napadlo vı´ce me´neˇ na´hodou, jako takove´ male´ svrbeˇnı´, zˇe neˇco nenı´ v porˇa´dku, zˇe je neˇkde neˇco sˇpatneˇ, zˇe nenı´ prˇece du˚vod, aby anoplurnsky´ u´tok ztra´cel na hybnosti, i kdyzˇ jeho ztra´ty byly prˇ´ısˇerne´. O to vı´ce obdivoval genera´la Zodana, zˇe si toho vsˇiml. Admira´l uzˇ uzˇ sahal po komunika´toru, aby o situaci zpravil plukovnı´ka Sklodzke´ho, kdyzˇ se na displeji cˇelo anoplurnske´ho u´toku opeˇt pohnulo.”Zodane, Zodane sakra slysˇ´ısˇ mne? Jsou v pohybu!!! Posˇli vsˇechno co ma´sˇ, ihned! Vsˇechno, proboha vsˇechno!” Komunika´tor na pozadı´ prˇena´sˇel rˇev z paluby Zodanova vlajkove´ho krˇizˇnı´ku Svoboda, kde vypukla prava´ bourˇe. Udy´chany´ Zodanu˚v hlas do toho mumraje odpoveˇdeˇl: ”Rozumı´m, dal jsem rozkaz k prˇesunu.” Vra´na se znovu zadı´val na holopanel a dı´val se na to, jak skupina lodı´ vcˇetneˇ krˇizˇnı´ku Svoboda prudce zrychluje a jak kurzova´ prˇedpoveˇd’ uda´va´ jejich polohu na cˇelo Skupiny Barza. ”Zodane, ihned se vrat’te! Svoboda neopustı´ pozici! Rozumı´te, posˇlete tam cokoliv, sa´m se sta´hneˇte!” ”Je mi lı´to admira´le. Veˇtsˇina bitevnı´ku˚ a krˇizˇnı´ku˚ jsou daleko. Sta´hnu je do pozice, ale nezˇ doletı´, musı´ tam by´t kazˇda´ silna´ lod’, kterou ma´m. Jestli se prolomı´, tak jsme skoncˇili. Prminˇte admira´le, ale ted’ je vı´c potrˇeba lodı´, nezˇ genera´lu˚”. ”Rozumı´m genera´le. Ma´te pravdu, ted’ se rozhodne. Drzˇte se. Jestli je ted’ odrazı´me, srazı´me sledy a dobijeme je, posˇlu na pomoc vsˇechno, co ma´me,” rˇekl Wirzig a na obrazovce se unaveny´ Zodan usma´l. Pak obraz zmizel, jak Wirzig ukoncˇil spojenı´ a spojil se s plukovnı´kem Sklodzkim. Na palubeˇ Svobody, kde prˇeci jen pote´, co lod’ vypadla z frontovy´ch boju˚, vla´dla uvolneˇneˇjsˇ´ı atmosfe´ra, byt’doprova´zena´ cˇinorody´m ruchem, jak se technici i programa´torˇi snazˇili da´t lod’ do co nejlepsˇ´ıho porˇa´dku, atmosfe´ra opeˇt zhoustla. Hlavnı´ naviga´tor Gustav Kienes vyrˇva´val na vsˇechny strany svoje instrukce, deˇlmistr spolu se strˇelci upravovali soubeˇhy fa´zeru˚ a na´meˇry laseru˚, cˇtverˇice pilotu˚ na mu˚stku se cˇinila: ”Prvnı´, ma´m kurz.” ”Druhy´, potvrzuji kurz,” opakovali piloti Kienesovi dispozice – vzˇdy dva, prˇipraveni se kdykoliv zastoupit, protozˇe v boji nikdo nevı´, kdy bude potrˇeba druhe´ho pilota, ktery´ nezava´ha´ a nepta´ se na kurz. ”Za peˇt ostra´ vlevo, 21-7-6”, upozornˇoval posa´dku prvnı´ pilot, necha´vaje vsˇem jen peˇt vterˇin na to, aby se prˇipravili na prudke´ zrychlenı´; peˇt vterˇin byl ostatneˇ cˇas, ktery´ motory potrˇebovaly na to, aby se z klidu dostaly na plny´ tah. Druhy´ pilot ocˇima sledoval displej a odpocˇ´ıta´val ”trˇi – dva – ostra´ ted’” a to uzˇ vsˇechny prˇetı´zˇenı´ prˇima´cˇklo do sedacˇek. Genera´l Zodan se na
42
KAPITOLA 4.
ma´lem nestihl zachytit, protozˇe udı´lel rozkazy a vzrusˇeneˇ si vymeˇnˇoval na´zory s veliteli jednotlivy´ch bitevnı´ku˚. Krˇizˇnı´k Svoboda prudce zrychloval v cˇele skupinky lodı´, ktera´ se postupneˇ rozru˚stala o dalsˇ´ı a dalsˇ´ı bitevnı´ lodi. Admira´l Wirzig spolu s pobocˇnı´kem studovali pomeˇr sil na holopanelu. ”Je jich prˇ´ılisˇ. To nemu˚zˇe vyjı´t,” rˇekl zamysˇleneˇ Wirzig a pobocˇnı´k prˇikyvoval. ”Musı´me tam poslat i stra´zˇnı´ oddı´l,” dodal potichu Wirzig a sa´hl po komunika´toru. Vra´na prˇekvapeneˇ vzhle´dnul: ”A to zu˚staneme bez ochrany?” Admira´l Wirzig se podı´val pobocˇnı´kovi do ocˇ´ı a pak se smutneˇ usma´l: ”Nezu˚staneme, Pavle. My budeme s nimi. Jak to rˇ´ıkal genera´l Zodan: To je chvı´le, kdy je zapotrˇebı´ vı´c lodı´, nezˇ velitelu˚.” Pobocˇnı´k zu˚stal sta´t jako oparˇeny´ a prˇehle´dl v tom sˇoku i to, zˇe jej admira´l poprve´ oslovil krˇestnı´m jme´nem. Admira´l Martin Wirzig se spojil s naviga´torem lodi a zadal mu novy´ kurz, pak jej prˇekvapene´mu naviga´torovi jesˇteˇ jednou zopakoval a beˇhem pa´r vterˇin vlajkova´ lod’ Flotily Sora i osm lodı´ stra´zˇnı´ho oddı´lu prudce zrychlovalo smeˇrem k frontove´ linii. A na frontove´ linii, vlevo od jejı´ho pomyslne´ho strˇedu, odhalilo odstrˇelova´nı´ lodı´ Druhe´ho sledu nevyrovnanost fronty – zde byly bitevnı´ky, jejichzˇ rˇady prˇi strˇelbe nerˇ´ıdly zdaleka tak rychle. Za chvı´li uzˇ bude videˇt klı´nk, ktery´ se zasune do Druhe´ho sledu a oddeˇlı´ od sebe Zo´nu Strˇed od Skupiny Barza. A pak jen vyuzˇije sve´ pocˇetnı´ prˇevyhy, aby obeˇ skupiny prˇirazil k Prvnı´mu sledu a obeˇ skupiny zlikvidoval – nakonec proti anoplurnske´mu u´toku bude sta´t jen vpravo umı´steˇna´ Skupina Santori, se kterou si uzˇ utocˇ´ıcı´ lodi hraveˇ poradı´, protozˇe ji svy´m mnozˇstvı´m zahltı´, obalı´, znemozˇnı´ jı´ mane´vrovat natozˇ uniknout – a jednu lod’ po druhe´ zlikvidujı´.
4.5
Smrt
Barbara Streissandi na palubeˇ lodi patrˇ´ıcı´ sˇta´bu televiznı´ stanice NCN, prozˇ´ıvala krusˇne´ chvı´le. Prˇed chvı´li se lod’ dostala prˇ´ılisˇ blı´zko bojove´ linii a neˇkolik anoplurnsky´ch lodı´ po nı´ zaha´jilo palbu, cozˇ pro civilnı´ lod’ s beˇzˇny´mi meteoreticky´mi sˇtı´ty mohlo mı´t na´sledky prˇ´ımo definitivnı´. Nasˇteˇstı´ byla jejich lod’ sta´le jesˇteˇ daleko na to, aby se anoplurnˇanu˚m podarˇilo ji zasa´hnout, jenzˇe prˇi teˇch vsˇech mane´vrech se podarˇilo ztratit radiogramovy´ kontakt s retranslacˇnı´m bodem a prˇenosova´ linka se rozpadla. Barbara si umeˇla zˇiveˇ prˇedstavit zdeˇsˇenı´ sˇe´fa zpravodajstvı´ Magnussona, ktere´mu ohla´sila, zˇe po nich neprˇa´tele´ zaha´jili palbu a kra´tce nato se spojenı´ rozpadlo. Ne snad, zˇe by Magnussonovi za ma´k za´lezˇelo na jejı´m zˇivoteˇ, jenzˇe Barbarˇiny reporta´zˇe byly jediny´m zˇivy´m prˇenosem, ktery´ zprostrˇedkova´val lidstvu situaci na bojisˇti, samozrˇejmeˇ s vy´jimkou za´beˇru˚ z Grygarova teleskopu, ktery´ z extraterestricke´ dra´hy poskytoval nerozpoznatelny´, ale prˇesto velmi impresivnı´ obra´zek, jenzˇ bylo mozˇne´ jesˇteˇ prolozˇit dojı´mavou bohosluzˇbou v Katedra´le´ svate´ho Vı´ta. Ztra´ta spojenı´ Barbaru samozrˇejmeˇ tra´pila, protozˇe mohlo trvat mnoho desı´tek minut, nezˇ se podarˇ´ı spojenı´ s retranslacˇnı´m bodem nava´zat. Lod’ NCN nebyla vybavena prˇ´ılisˇ dobrˇe na da´lkova´ spojenı´, beˇzˇneˇ se vyuzˇ´ıvala Sı´t’Flotily s kra´tkou retranslacı´, jenzˇe tahle mozˇnost tu nebyla a prˇenosovy´ sˇta´b se musel pokousˇet zachytit signa´l neˇktere´ z martovy´ch druzˇic. Barbara si pomyslela, zˇe by se v tom meˇli chlapci prˇ´ısˇteˇ vı´ce pocvicˇit. Pak se vra´tila ke sve´mu proble´mu. Zmeˇna taktiky, ktery´ Flotila pra´veˇ provedla, vu˚bec neodpovı´dal Dispozicı´m, ktere´ meˇla Barbara prˇed sebou na pocˇ´ı-
4.5. SMRT
43
tacˇi. Bitva meˇla trvat jesˇteˇ neˇkolik minut, nejle´pe vı´ce jak cˇtvrthodinu a pak se meˇly oba sledy srazit dohromady. Rozhodneˇ se nemeˇly vlajkove´ lodi Svoboda a Sora s doprovodem stahovat ke Skupineˇ Barza a prˇ´ımo se ted’ hned zapojovat do boje. Acˇkoliv Barbara cha´pala, zˇe ztra´ty obou sledu˚ musı´ by´t strasˇne´, deˇsive´ byly i ztra´ty anoplurnˇanu˚ a na prvnı´ pohled nebyl du˚vod, procˇ by druhy´ sled nemohl by´t v bitveˇ jesˇteˇ neˇjakou chvı´li sa´m. Barbaru Streissandi polil studeny´ pot, kdyzˇ si vzpomneˇla na slova admira´la Wirziga, zˇe dokud vsˇechno pu˚jde podle dispozic, je tu nadeˇje. Jenzˇe ted’ nic podle dispozic nesˇlo” ”Hej, Barbaro, ma´me spojenı´”, ozval se na palubnı´m kana´lu druhy´ pilot Zdeneˇk Kalivoda, poveˇrˇeny´ rovneˇzˇ nevdeˇcˇny´m u´kolem radisty. ”Rozumı´m, pojedeme ihned a zˇiveˇ, ” odpoveˇdeˇla Barbara a narychlo si hrˇebenem upravila mı´rneˇ rozcuchane´ vlasy, pozorneˇ sledujı´ce odpocˇet zˇive´ho cˇasu. Pak na kamerˇe bliklo cˇervene´ sveˇte´lko a kameraman uka´zal vztycˇeny´m palcem, zˇe jsou zˇiveˇ ve vysı´la´nı´, pokud se zˇiveˇ dalo nazvat vysı´la´nı´, jezˇ na zem dorazilo azˇ po mnoha minuta´ch. ”Znovu se va´m hla´sı´ Barbara Streissandi z bitevnı´ zo´ny. V minuly´ch okamzˇicı´ch se i nasˇe prˇenosova´ lod’ dostala do prudke´ neprˇa´telske´ palby, takzˇe jsme s va´mi ztratili spojenı´, bohuzˇel podmı´nky nejsou nerusˇene´mu prˇenosu prˇ´ıznive´. Mezi tı´m ale dosˇlo k mnohem za´vazˇneˇjsˇ´ım veˇcem, kdy se vlajkove´ lodi Svoboda genera´la Zodana a Sora admira´la Wirziga vcˇetneˇ doprovodny´ch plavidel prˇesunuly na leve´ krˇ´ıdlo, v terminologii Flotily ke Skupineˇ Barza. Zatı´m nenı´ zrˇejme´, co je du˚vodem tohoto na´hle´ho prˇesunu, rozhodneˇ to ale neveˇstı´ nic dobre´ho a z nasˇeho pohledu se zda´, zˇe bitva prˇecha´zı´ do sve´ rozhodujı´cı´ fa´ze” Oznacˇit vy´voj poslednı´ch uda´lostı´ kolem Skupiny Barza za ”nic dobre´ho neveˇsˇtı´cı´”, byl v nejlepsˇ´ım prˇ´ıpadeˇ neadekva´tnı´ eufemismus. V okamzˇiku, kdy se u´tocˇ´ıcı´ anoplurnske´ lodi daly znovu do pohybu, se leve´ krˇ´ıdlo Flotily dostalo pod teˇzˇky´, protozˇe anoplurnˇani proti neˇmu soustrˇedili bitevnı´ky a teˇzˇkou techniku. Ta rozstrˇ´ılela stı´hacˇe Skupiny Barza a zakousla se do bitevnı´ku˚, na jejichzˇ obhajobu bylo nutno rˇ´ıci, zˇe se nerozprchly a snazˇily se prˇeskupit a obratny´m skupinovy´m mane´vrova´nı´m nutily nemotorne´ a teˇzˇke´ anoplurnske´ bitevnı´ky prudce meˇnit letovou dra´hu v planetkove´m pa´smu, cozˇ nesveˇdcˇilo ani anoplurnsky´m pilotu˚m, ani strˇelcu˚m. Kdyby nebyla prˇesila tak drtiva´, mohla by takova´ taktika slavit u´speˇch, jenzˇe za te´to situace dorazily lodeˇ genera´la Zodana i dalsˇ´ı odvelne´ posily a nakonec i stra´zˇnı´ oddı´l spolu s admira´lem Wirzigem. Prˇ´ılet cˇerstvy´ch a odpocˇinuty´ch bitevnı´ku˚ Flotily, ktere´ se zapojily do bitvy, jako by se nechumelilo, jako by nesta´ly proti beznadeˇjne´ prˇesile, neprˇ´ıtele notneˇ prˇekvapil a acˇkoliv prˇ´ıliv novy´ch lodı´ Flotily nebyl pocˇetneˇ nejveˇtsˇ´ı, byl vlastneˇ trvaly´ – v okamzˇiku, kdy se anoplurnˇanu˚m podarˇilo znicˇit jeden pozemsky´ bitevnı´k, objevil se na jeho mı´steˇ novy´ a sta´le se objevovaly nove´ a nove´ lodi. A pak vyrazila vlajkova´ lod’ Svoboda do u´toku, prova´zena trˇemi peruteˇmi bitevnı´ku˚. Lodeˇ na maxima´lnı´ rychlost proklicˇkovaly pa´smem planetek deˇlı´cı´ je od anoplurnske´ho ty´lu, jako skalpel rozrˇ´ızla leve´ anoplurnske´ krˇ´ıdlo na dveˇ cˇa´sti a do pru˚lomu proudily dalsˇ´ı a dalsˇ´ı lodi Flotily, ktere´ rozpoutaly v rˇada´ch neprˇipraveny´ch ty´lnı´ch lodı´ch Anoplurny naprosta´ jatka. Anoplurnsky´ u´tok dı´ky tomu, zˇe meˇl pomeˇrne´ u´zke´ cˇelo vhodne´ pro u´tok v planetkove´m pa´smu, meˇl hluboky´ tre´n, pu˚vodneˇ o neˇkolika desı´tka´ch rˇad; takzˇe ty´love´ lodi si byly docela jiste´, zˇe nezˇ se prˇi u´toku na neˇ dostane rˇada (a dost mozˇna´ s tı´m vu˚bec nepocˇ´ıtaly), budou mı´t sdostatek cˇasu se prˇipravit. Najezˇene´ bitevnı´ky a stı´hacˇe Flotily, ktere´ se najednou vynorˇily z pru˚lomu, je kruteˇ vyva´deˇly z omylu.
44
KAPITOLA 4.
Krˇizˇnı´k Svoboda a osobnı´ prˇ´ıklad genera´la Zodana strha´val vsˇechny voja´ky. Genera´l Zodan z velitelske´ho mu˚stku u´secˇneˇ a prˇesneˇ rozdeˇloval rozkazy a jak to tak vypadalo, te´meˇrˇ za´zrakem se mu darˇilo Skupinu Barza, cˇi spı´sˇe jejı´ zbytky, vysekat z proble´mu˚ a tam, kde nebyl genera´l, byl admira´l Wirzig. Oba se rˇ´ıtili bojisˇteˇm jako prˇ´ızraky, jejich trasu lemovaly trosky neprˇa´telsky´ch lodı´ a za´blesky explozı´, zka´za a zmar. Deˇlmistr Maria´n Skulte´ty krˇicˇel do komunika´toru jako neprˇ´ıcˇetny´ ”Musı´me zvolnit, rozumı´te? Musı´me zvolnit, stopneˇte to, genera´le! Ma´m dveˇ veˇzˇe mrtve´, jednu teˇzˇce posˇkozenou, ma´me slepa´k jak prase, kurva potrˇebujeme to da´t do kupy. Genera´le slysˇ´ıte mne???” V komunika´toru bylo slysˇet jen na pozadı´ vy´krˇiky pilotu˚ a naviga´tora Bensona, kterˇ´ı se cˇastovali nevybı´ravy´mi komenta´rˇi ke kazˇde´mu mane´vru. ”Genera´le?” zeptal se znovu nervo´zneˇ Sˇkulte´ty komunika´torem a proklı´nal, zˇe ted’ nenı´ na mu˚stku a nemu˚zˇe stazˇenı´ lodi ze Zodana vymla´tit holy´ma peˇstma. Jenzˇe si potrˇeboval osobneˇ promluvit s programa´tory, kterˇ´ı se snazˇili narychlo sflikovat a opravit ko´dy jedne´ palebne´ veˇzˇe tak, aby se na ni zase dalo spolehnout. ”Zu˚staneme na kurzu a na rychlosti. Deˇlejte, co umı´te, Skulte´ty! A je mi u prdele, jak, rozumı´te? Potrˇebuju, aby pa´lilo vsˇechno, co tu ma´me a potrˇebuju, abychom se valili doprˇedu. A to je rozkaz!” odpoveˇdeˇl z komunika´toru Zodanu˚v hlas. A spojenı´ se prˇerusˇilo. ”Tak to jsme v para´dnı´ prdeli,” pomyslel si Skulte´ty. Pohledem prˇejel kmitajı´cı´ techniky a programa´tory v ”palı´rneˇ” – mı´stnosti, odkud se prova´deˇly da´lkove´ u´pravy na programove´m vybavenı´ zbrojnı´ch syste´mu˚. Chlapci se snazˇili, cozˇ o to. Jenzˇe toho bylo moc. Shodou na´hod totizˇ obeˇ mrtve´ veˇzˇe lezˇely v jedne´ linii a trˇetı´ posˇkozena´ deˇlostrˇelecka´ veˇzˇ byla v linii pod nimi. Tyhle trˇi veˇzˇe se mohly vza´jemneˇ palebneˇ kry´t a jedna mohla nahradit vy´padek dvou ostatnı´ch a pokry´t palebny´ prostor tak, aby nevznikaly nepopula´rnı´ slepa´ky – slepe´ u´hly,do ktery´ch nemohl krˇizˇnı´k strˇ´ılet. Trˇetı´ z veˇzˇ´ı dostala za´sah, sice lehky´, strˇelce to nezabilo, ale za´sah posˇkodil supravodive´ vinutı´ magneticke´ho syste´mu, ktery´ udrzˇoval palebnou plosˇinu v takove´ pozici, aby se s nı´m dalo jednodusˇe a snadno ota´cˇet. Posˇkozenı´ syste´mu magneticke´ho polsˇta´rˇe meˇlo za na´sledek, zˇe veˇzˇ se nemohla ota´cˇet o plny´ch 360 stupnˇu˚, ale meˇla urcˇitou vy´secˇ, na ktere´ by cela´ plosˇina spadla mimo pomocne´ magneticke´ pole a uzˇ by nebylo mozˇne´ deˇla na nı´ prˇipevneˇna´ ota´cˇet. Nasˇteˇstı´ si toho strˇelec Martin Kra´l vsˇimnul vcˇas a podarˇilo se mu zaaretovat bezpecˇny´ u´hel ota´cˇenı´ veˇzˇe, jenzˇe lodi tak vznikl rozsa´hly´ slepy´ u´hel, do ktere´ho nemohla opeˇtovat palbu a prˇechod mezi krajnı´mi body tohoto slepe´ho u´hlu pro strˇelce znamenalo nepohodlneˇ ota´cˇet veˇzˇ´ı hodnou chvı´li na druhou stranu. Strˇelec Martin Kra´l se na posˇkozene´ strˇelecke´ veˇzˇi take´ nenudil. Uzˇ neˇkolik minut si vymeˇnˇovali s naviga´torem a piloty rˇadu ostry´ch invektiv, kdyzˇ je nutil ota´cˇet s lodı´ tak, aby se pokud mozˇno minimalizovala rizika vyply´vajı´cı´ ze slepe´ho u´hlu, ktery´ nemohl krˇizˇnı´k Svoboda palebneˇ pokry´t. ”Deˇlej, co rˇ´ıka´m, ty zmrde, trverzuj to, sakra slysˇ´ısˇ?” vyrˇva´val do komunika´toru Kra´l ”Sklapni, kurz potvrzen, 37 – 18-1, ja´ si tu nemu˚zˇu lı´tat, jak ty chcesˇ”, nada´val na druhe´ straneˇ Libor Vejplata, prvnı´ pilot Svobody. Kra´le polil studeny´ pot, protozˇe model situace na displeji mu uka´zal, zˇe lod’ se obra´tı´ slepy´m strˇelecky´m u´hlem proti hromadeˇ neprˇa´telsky´ch lodı´ a na klidu mu neprˇida´valo ani objektivnı´ vyhodnocenı´ situace – lod’ se prˇi kazˇde´m obratu musela dostat proti neˇkolika neprˇa´telsky´m lodı´m tak, aby je meˇla ve
4.5. SMRT
45
slepa´ku a Vejplata potrˇeboval jen pa´r desı´tek vterˇin, aby se Svoboda zasunula za doprovodna´ plavidla, kde snad zbude chvı´le cˇasu, aby technici dali palebne´ syste´my do porˇa´dku. Jenzˇe to uzˇ pocˇ´ıtacˇ Kra´le upozornil na skupinu neˇkolika lodı´, ktere´ na Svobodu dotı´raly a ktere´ si musel rozdeˇlit napu˚l se sousednı´ veˇzˇ´ı. Fa´zer, ktery´ jesˇteˇ nestihl vychladnout, se znovu rozsˇteˇkal na plno. Lodeˇ se ve zmatku rozprchly do vsˇech stran, trˇi bohuzˇel zacˇaly mane´vrovat na hraneˇ slepe´ho u´hlu. Kra´l prˇedsadil na´meˇr fa´zeru tak, aby strˇ´ılel prˇed ty lodi, aby jim uzavrˇel pru˚let k prostoru, ktery´ nemohl pokry´t, jenzˇe zmatkujı´cı´ lodi spı´sˇe za´zrakem a sˇteˇstı´m proleteˇly jeho palbou. ”Otocˇit na 32-19-1, okamzˇiteˇ! Ma´m trˇi lodi ve slepa´ku, otocˇte to vy zkurvysini!” rˇval Kra´l do komunika´toru jako sˇ´ıleny´, protozˇe zoufale potrˇeboval dostat ty lodi prˇed hlavenˇ sve´ho fa´zeru a ne do u´hlu, v neˇmzˇ je zˇa´dna´ z veˇzˇ´ı krˇizˇnı´ku Svoboda nemohla postrˇelovat. ”Negativnı´, ma´me tu i tak sracˇek, prosteˇ to tam zvla´dni!” konstatoval prvnı´ pilot a z to´nu jeho hlasu Kra´l bezpecˇneˇ vyvodil, zˇe jeho proble´m nenı´ jediny´ proble´m, ktery´ majı´. K jeho prˇekvapenı´ se na kana´le ozval take´ sa´m genera´l Zodan: ”Martine, musı´te to zvla´dnout. Jesˇteˇ pa´r vterˇin a jsme z toho venku!” ”Rozkaz pane, ” odpoveˇdeˇl na to Kra´l, protozˇe nebylo nic jine´ho, co na to mohl rˇ´ıct. Zodan jisteˇ veˇdeˇl, v jake´ je lod’ situaci a nemeˇlo cenu to znovu a znovu rozebı´rat. Kra´l meˇl navı´c neodbytny´ dojem, zˇe ted’ ma´ uzˇ jen cenu se modlit. Modlit se, aby ty lodi nezacˇaly pa´lit na Svobodu, veˇrˇit ve sˇteˇstı´, v na´hodu, v genera´lovu neomylnost a nesmrtelnost. Pak ucı´til na´raz, to kdyzˇ se sˇtı´tem Svobody prodral prˇ´ımy´ za´sah fa´zerove´ho deˇla. Ty lodeˇ strˇ´ılely po Svobodeˇ, navı´c se zastavily v mı´steˇ; ne snad, zˇe by si byly veˇdomy toho, zˇe Svoboda je pra´veˇ v te´to pozici nejvı´ce zranitelna´, ale z jednoduche´ho a proste´ho du˚vodu – vsˇude kolem nich byly trosky a neprˇa´tele´, meˇly zatarasenou cestu. Kra´l drzˇel deˇlo otocˇene´ v krajnı´ pozici, nadoraz aretace. ”Bozˇe udeˇlej za´zrak. Prosı´m, dej, at’ je nasˇe lodi rozstrˇ´ılejı´ na hadry drˇ´ıve, nezˇ na´sˇ sˇtı´t chcı´pne a my s nı´m,” modlil se Martin Kra´l v duchu a pa´lil ze vsˇech sil, i kdyzˇ vy´strˇely fa´zeru nemeˇly co zasa´hnout – prosteˇ jen tak nazdarˇbu˚h v nadeˇji, zˇe to pomu˚zˇe. ”At’to opravı´, udeˇlej za´zrak, at’se mu˚zˇu pohnout, stacˇ´ı mi peˇt stupnˇu˚ dej mi sˇanci, dej mi teˇch zasrany´ch peˇt stupnˇu˚” prosı´m.” Na palubeˇ rˇincˇely sire´ny a sveˇtlo na lodi bylo prˇepnute´ na nouzove´ doda´vky nebo vypnute´, jak se koncentrory snazˇily za´sobit sˇtı´t energiı´, Kra´l uzˇ nevnı´mal krˇik z palubnı´ho ra´dia, jen zı´ral na jednu z neprˇa´telsky´ch lodı´, ktera´ se obra´tila sˇpicˇkou proti Svobodeˇ a spustila palbu. ”Udeˇlej za´zrak, prosı´´ı´ı´ı´ı´ı´ım, ” zarˇval Kra´l v absolutnı´ beznadeˇji, odblokoval aretaci deˇlostrˇelecke´ veˇzˇe a posunul kniplem zameˇrˇovacı´ho krˇ´ızˇe. Byl to dobry´ pokus – opravdu se mohla plosˇina zadrhnout azˇ v poloze, ktera´ by umozˇnila Kra´lovi opeˇtovat palbu a vyrˇ´ıdit u´tocˇ´ıcı´ lod’. Jenzˇe za´zrak se nestal. Plosˇina klesla k nepotrˇebeˇ do mrtve´ polohy a trˇi za´sahy teˇsneˇ za sebou probily sˇtı´t Svobody. Chvı´li to vypadalo, jako zˇe se cely´ sveˇt zastavil, i kdyzˇ jeden za´sah padl prˇ´ımo na sˇachtu reaktoru. Pak se krˇizˇnı´k Svoboda promeˇnil v za´blesk modre´ho sveˇtla a prˇestal existovat. Na vlajkove´m krˇizˇnı´ku Sora to na´hle´ zastavenı´ cˇasu pocı´tili take´. Sora prˇed chvı´lı´ dostala za´sah, ze skladovacı´ho u´seku se valil kourˇ, jenzˇ se automaticky´ hası´cı´ syste´m pokousˇel odveˇtrat a zvla´dnout pozˇa´r, do toho palubnı´ pocˇ´ıtacˇ na displeji s aktua´lnı´ Dispozicı´ Flotily ozna´mil, zˇe byl ztracen krˇizˇnı´k Svoboda
46
KAPITOLA 4.
s posa´dkou, genera´l Zodan zemrˇel a velitelem prvnı´ho sledu byl jmenova´n soucˇasny´ velitel Skupiny Strˇed nadporucˇ´ık Wojda Steˇpanask a vlajkovou lodı´ se sta´va´ krˇizˇnı´k Lipany. Admira´lu˚v pobocˇnı´k Pavel Vra´na v pokleku, na kolenou, si v nelı´cˇene´m u´deˇsu prohlı´zˇel Dispozice na utrzˇene´m panelu lezˇ´ıcı´m prˇed nı´m. Genera´l Zodan padl? Genia´lnı´ strate´g, vojevu˚dce milovany´ voja´ky je mrtev? Ted’, kdyzˇ jsme vsˇichni uprostrˇed pru˚lomu, ktery´ vytvorˇil a vedl spolu s admira´lem? Kdyzˇ uzˇ to zacˇ´ınalo vypadat na dobry´ obrat? Co se ted’ mu˚zˇe sta´t horsˇ´ıho? ”Admira´le, oba´va´m se, zˇe ma´me proble´m,” zavolal Vra´na prˇes rameno na admira´la, zatı´mco vsta´val; poslednı´ ra´zova´ vlna jej srazila na podlahu, kdyzˇ po za´sahu najednou neˇkolikra´t za sebou vypadla umeˇla´ gravitace lodi a ma´lem jej prˇizabil jeden z uvolneˇny´ch displeju˚. Vstal a protozˇe se nedocˇkal odpoveˇdi, otocˇil se k admira´loveˇ stanovisˇti. ”Admira´le?” zeptal se znovu. Admira´l Wirzig neodpoveˇdeˇl, opı´ral se o ra´m holopanelu a neda´val v neda´val v nejmensˇ´ım najevo zna´t, zˇe by se ho Zodanova smrt dotkla. ”Admira´le, ma´me proble´m, genera´l Zodan padl a pocˇ´ıtacˇ navrhuje povy´sˇit toho sˇasˇka Steˇpanaska. Co budeme deˇlat,” dozˇadoval se du˚razneˇ Vra´na admira´lovy´ch instrukcı´, kdyzˇ si vsˇimnul krve prosakujı´cı´ z admira´lova skafandru. Pak to uvideˇl. Kus z ra´mu holopanelu proseknul Wirzigovi brˇicho azˇ do pu˚li pa´nve, krev prosakovala rozseknuty´m skafandrem, rˇinula se a pry´sˇtila ven, pod Wirzigem jizˇ byla hotova´ kaluzˇ. Vra´na prˇiskocˇil k admira´lovi zrovna v okamzˇiku, kdyzˇ se ten svezl na podlahu, zacˇal mu rva´t skafandr dolu˚ a krˇicˇet do mikrofonu, zˇe potrˇebuje doktora. ”Charon, charon. . . ” blouznil sla´bnoucı´m hlasem Wirzig, cozˇ by Vra´na neslysˇel, kdyby neklecˇel nad admira´lem, protozˇe komunika´tor meˇl admira´l take´ rozseknuty´. Pak Wirzigovi pohled zeskelnateˇl a jeho teˇlo ztuhlo a prˇestalo se hy´bat. Martin Wirzig, admira´l Flotily Zemeˇ, prˇedsedajı´cı´ Rady Obrany a nejvysˇsˇı´ velitel Flotily, vydechl naposledy.
Kapitola 5
5.1
Prˇevlecˇen za admira´la
Palubnı´ le´karˇ Richard Meinhard pustil sondu medikitu a vzhle´dl. Ocˇi cele´ posa´dky na neˇm lpeˇly, i kdyzˇ kazˇdy´ veˇdeˇl, zˇe doktor nerˇekne jinou veˇtu. ”Je mi lı´to, zemrˇel. Nemu˚zˇeme mu uzˇ pomoci,” rˇekl Meinhard a s teˇmi slovy zemrˇela vesˇkera´ nadeˇje, zˇe by admira´l Wirzig mohl by´t trˇeba jen omra´cˇeny´, trˇeba jen v ko´matu, ze ktere´ho se po vpichu injekce probere. Posa´dka lodi Sora sta´la ztichle, v zamysˇlenı´ nad teˇlem admira´la. Jako prvnı´ se ozval naviga´tor lodi Petr Kienes, cozˇ bylo nakonec logicke´, protozˇe pokud nebyl na palubeˇ lodi admira´l, velel jı´ pra´veˇ on.”Vy dva,” uka´zal na dva muzˇe obsluhy, ”odneste teˇlo admira´la. Radiosluzˇba informuje plukovnı´ka Sklodzkeho o tom, zˇe admira´l padl.” ”Zbla´znili jste se,” zarˇval Vra´na, ktery´ jesˇteˇ spolu s doktorem klecˇel nad admira´lovy´ teˇlem? ”To chcete opravdu flotile rˇ´ıct, zˇe admira´l zemrˇel? Opravdu si myslı´te, zˇe se voja´ci pozˇenou do bitvy s prˇesilou ve chvı´li, kdy admira´l padl a Flotile bude velet Sklodzki bez admira´la?” Rozhostilo se ticho, v neˇmzˇ bylo doslova slysˇet i drncˇenı´ laseru˚ zvukuprosty´m vakuem. Vra´na vstal a dı´val se Kienesovi uprˇeneˇ do ocˇ´ı, Kienes v rozpacı´ch uhnul zrakem a namı´tl”Nemu˚zˇeme Flotile admira´lovu smrt zatajit. Ihned se to zjistı´. Nema´me jeho ko´dy, nemohli bychom meˇnit dispozice, kdyby velenı´ neprˇevzal plukovnı´k. I kdyzˇ je pravda, zˇe to pro Flotilu znamena´ katastrofu,” zdra´haveˇ prˇipustil. Okolostojı´cı´ posa´dka zacˇala prˇizvukovat. ”Ja´ jsem jeho pobocˇnı´k, zna´m ko´dy a mohu opravovat dispozice,” upozornil ho Vra´na. ”Stacˇ´ı prˇeci zpra´vu nevyda´vat. Nebo alesponˇ zdrzˇet. Pozastavit.” ”Admira´l je ve spojenı´ s veliteli Zo´n i sledu˚, ty neoklamete. Poznajı´ va´sˇ hlas a budeme vsˇichni, jak tu stojı´me, v pru˚seru azˇ po usˇi. Zmagorˇil jsi? Musı´me to ohla´sit,” krˇicˇel Kienes, jenzˇe uzˇ bez vnitrˇnı´ho prˇesveˇdcˇenı´. V duchu totizˇ touzˇil najı´t cestu z osˇemetne´ situace ven, stejneˇ jako ostatnı´ veˇdeˇl azˇ prˇ´ılisˇ dobrˇe, zˇe jen Wirzigova autorita drzˇela na uzdeˇ mora´lku Flotily i v dobeˇ tak obrovsky´ch ztra´t. A mora´lka byla to nejdu˚lezˇiteˇjsˇ´ı, byla tı´m, co zabra´nilo lodı´m rozprchnout se do stran, nechat Zemi i druhy na pospas neprˇ´ıteli. Smrt velitele byla v kazˇde´ bitveˇ zpra´va, ktera´ spolurozhodla o vy´sledku a u takove´ rˇezˇe, jaka´ se odehra´vala zde, nebylo pochyb, na cˇ´ı stranu by prˇiklonila vı´teˇzstvı´. Pak promluvil radista Martin Lavay: ”Mozˇna´ by to sˇlo. Ma´me digitalizovane´ vzory hlasu admira´la pro jeho avatara. Nemeˇl by by´t proble´m upravit jej, aby se prˇi hlasove´m prˇenosu pouzˇ´ıval pro online prˇevod hlasu. Tedy za prˇedpokladu, zˇe by neˇkdo hra´l admira´lovu roli.” 47
48
KAPITOLA 5.
Vra´na se otocˇil jako na obrtlı´ku: ”A kolik cˇasu byste na takovou u´pravu potrˇeboval?” Lavay se zamyslel. ”Snad pa´r minut, nenı´ to tak teˇzˇka´ u´prava, uzˇ na podobne´ veˇci ma´me programy pro bezpecˇnostnı´ oddeˇlenı´. Jenzˇe nebudete moci pouzˇ´ıvat videokameru, protozˇe obraz realisticky za tak kra´tkou chvı´li vytvorˇit nemu˚zˇeme.” Vra´na usoudil: ”To by nemuselo vadit, prosteˇ nebudeme pouzˇ´ıvat video a ohla´sı´me, zˇe na´sˇ palubnı´ pocˇ´ıtacˇ je prˇetı´zˇeny´,” a ta´zaveˇ se podı´val smeˇrem k techniku˚m, kterˇ´ı souhlasneˇ zaky´vali. ”Jenzˇe kdo bude velet mı´sto admira´la?” zeptal se Vra´na. ”Vy jste jeho pobocˇnı´k, takzˇe je to na va´s.” ”Proboha, to je nesmysl! Nemu˚zˇu velet Flotile, Kienesi, nebla´zneˇte! Ja´ to by´t nemu˚zˇu. Vy nebo strˇelmistr Laburda nebo kdokoliv jiny´, ja´ proboha ne!” ”Vra´no, jste jeho pobocˇnı´k. Nikdo tady nezna´ admira´la le´pe, takzˇe se tı´m spı´sˇ neprozradı´te. To by byl konec na´s vsˇech, kdyby neˇkdo meˇl jedinou pochybnost, rozumı´te? Velet nemusı´te, musı´te jen vsˇechny povzbuzovat, lod’ povedu ja´ a palbu strˇelmistr. Vy jen vsˇem opakujte jejich dispozice a pla´cejte je po ramenou, jak jsou dobrˇ´ı, sakra copak mu˚zˇeme v te´hle sestaveˇ deˇlat jesˇteˇ neˇco jine´ho? Musı´me se jen chvı´li udrzˇet a na to stacˇ´ı chlap s trochou kura´zˇe.” Vra´na zı´ral do tva´rˇ´ı okolostojı´cı´ch muzˇu˚ a cˇetl v nich souhlas. Kienes dodal: ”Je to nasˇe jedina´ sˇance.” Vra´na neznatelneˇ prˇiky´vl a prˇisˇkrceny´m hlasem dodal ”Dobrˇe,” nacˇezˇ se Kienes rozesma´l a po neˇm uvolneˇneˇ vsˇichni ostatnı´. Kienes se podı´val na vsˇechny ostatnı´: ”Takzˇe je neˇkdo proti?” Nikdo se neozval. ”V tom prˇ´ıpadeˇ je rozhodnuto a tohle je nasˇe spolecˇne´ velke´ tajemstvı´. Admira´l se zranil prˇi pa´du, nic va´zˇne´ho. Po skoncˇenı´ bitvy, pokud vyhrajeme, zemrˇe na toto zraneˇnı´. Pokud prohrajeme, ma´me o tuhle starost me´neˇ. A ted’ prˇ´ısahejme, zˇe budeme mlcˇet o tom, co se zde uda´lo.” Do vzduchu se z desı´tek hrdel ozvalo rˇ´ızne´ ”Prˇ´ısaha´me”. Kienes energicky zasalutoval Vra´novi: ”Jake´ jsou vasˇe rozkazy, admira´le?” Vra´na take´ zasalutoval: ”Informujte Flotilu o tom, zˇe jsme utrpeˇli sˇkody prˇi za´sahu a zˇe jsem byl lehce zraneˇn. Flotila pokracˇuje v boji beze zmeˇn dispozic.” ”Provedu, pane.” Vra´na se svezl do krˇesla a pozoroval, jak se cela´ posa´dka rozcha´zı´ a jak odna´sˇejı´ admira´lovo teˇlo. Za chvı´li vnı´mal, jak radista vysı´la´ zpra´vu o u´toku na Soru Flotile a jak prˇicha´zı´ blahoprˇa´nı´ z rˇady lodı´, zˇe admira´l je v porˇa´dku. Vra´na se nad paradoxem situace zamyslel. Jesˇteˇ neda´vno si rˇ´ıkal, jak to musı´ by´t vzrusˇujı´cı´ velet Flotile a jak admira´lovi vlastneˇ za´vidı´ tu moc a vliv. Jesˇteˇ prˇed okamzˇikem si rˇ´ıkal, zˇe je sˇt’astny´, zˇe Flotile velet nemusı´, zˇe nema´ tak obrovskou zodpoveˇdnost a zˇe admira´lovi nenı´ co za´videˇt. A ted’ ji u´plneˇ samozrˇejmeˇ prˇijal na sebe s tı´m, zˇe se o tom nikdy nikdo kromeˇ posa´dky Sory nesmı´ dozveˇdeˇt. Roztrzˇiteˇ prˇijal Lavayovu zpra´vu, zˇe nainstaloval do jeho komunika´toru software pro prˇevod jeho hlasu na admira´lu˚v a zˇe mu˚zˇe komunika´tor pouzˇ´ıvat – jen se nesmı´ sple´st, zda mluvı´ jako admira´l cˇi jako jeho pobocˇnı´k. Vra´novi totizˇ v tu chvı´li vytanulo na mysli neˇco u´plneˇ jine´ho. Procˇ admira´lova poslednı´ slova bylo ”Charon”? Admira´l nikdy nebyl prˇ´ılisˇ naladeˇny´ na mysticismus a Vra´na pochyboval o tom, zˇe by jej okamzˇik smrti prˇimeˇl veˇrˇit v prˇevoznı´ka do za´hrobı´. Co to mohlo mı´t za vy´znam? Vra´na se podı´val do otevrˇeny´ch bojovy´ch dispozic. Admira´l Wirzig sem jesˇteˇ stihl zakreslit smeˇr u´toku, to se bude hodit. Vra´na se podı´val na pozna´mku vedle sˇipky u´toku. Erebus. Procˇ dal u´toku tak pitomy´ volacı´ znak? Navı´c z mytologie. Vra´na strnul a pokynul pocˇ´ıtacˇi, aby mu vyhledal Erebus ve
5.2. VOLACI´ ZNAK CHARON
49
slovnı´ku. Ocˇima leteˇl po encyklopedicke´m vy´kladu, nezˇ se zastavil u veˇticˇky ”Podle neˇktery´ch zdroju˚ je Erebus otcem Charona.” Vra´na ztuhl. Admira´l Wirzig meˇl ve zvyku prˇirˇazovat volacı´ znaky jednotlivy´m operacˇnı´m skupina´m podle jmen staroveˇky´ch bohu˚. Jenzˇe v bojovy´ch dispozicı´ch zˇa´dny´ volacı´ znak Charon nefiguroval. Vra´na se nata´hl po komunika´toru. . .
5.2
Volacı´ znak Charon
Major Pavel Vra´na sedeˇl v admira´loveˇ krˇesle, zı´ral do holopanelu a usilovneˇ si prsty ması´roval spa´nky. Byl by prˇ´ısahal, zˇe jeho teorie je spra´vna´. Nemeˇlo to logiku, aby umı´rajı´cı´ admira´l z poslednı´ch sil sˇeptal jen tak pro nic za nic slova jako Charon. Charon neˇco znamenalo, Charon bylo neˇco velmi du˚lezˇite´ho. Jenzˇe co. Na volacı´ znak vysı´lany´ na vsˇech flotilnı´ch bojovy´ch frekvencı´ch nikdo neodpovı´dal – a to bylo znepokojujı´cı´ znamenı´. Ultrasˇirokopa´smoveˇ vysı´lany´ volacı´ znak musela slysˇet kazˇda´ lod’ Flotily v okruhu mnoha set tisı´c kilometru˚, jenzˇe nikdo na vola´nı´ neodpovı´dal. Neˇkde byla chyba. Jenzˇe kde. Vra´na studoval situaci na holopanelu a jednı´m uchem poslouchal rozkazy, ktere´ kdesi daleko udı´lel plukovnı´k Skodzki lodı´m. Musel na to prˇijı´t zatraceneˇ rychle, protozˇe situace uzˇ byla velmi va´zˇna´. Prˇ´ımo k posra´nı´. Ofenziva Flotily na krˇ´ıdle skupiny Barza zacˇ´ınala ztra´cet na dynamicˇnosti a bylo jen ota´zkou cˇasu, kdy se zlomı´ v ofenzı´vu anoplurnˇanu˚ a na´sledny´ masakr cele´ho leve´ho krˇ´ıdla Flotily. A to bude znamenat konec. Palubnı´ pocˇ´ıtacˇ znovu aktualizoval dispozice. Palubnı´ pocˇ´ıtacˇ. Vra´na zaklel tak nahlas, azˇ se polovina posa´dky na mu˚stku vydeˇsˇeneˇ otocˇila. Jen zama´val rukou nad hlavou, zˇe to nic a zakrˇicˇel, zˇe si jen neˇco uveˇdomil. Jak ho to mohlo nenapadnout drˇ´ıve – jasneˇ, palubnı´ pocˇ´ıtacˇ lodi Sora. Ten musı´ prˇeci veˇdeˇt vsˇechny dispozice. Admira´l je musel prˇedem prˇipravit a nahra´t je do jeho pameˇti, za bitvy by se tı´m jen zdrzˇoval a bylo snazsˇ´ı je aktualizovat, nezˇ znovu sestavovat. Pak si ale Vra´na uveˇdomi, CO tu nehra´lo. Palubnı´ pocˇ´ıtacˇ by vsˇechny dispozice nebo doprovodne´ informace zobrazil zcela automaticky v okamzˇiku, kdy se o nich zacˇalo mluvit. Jenzˇe o Charonu nezobrazil nikdy nic. A prˇitom mu muselo by´t jasne´, zˇe to Vra´nu zajı´ma´. Bylo to opravdu jen bla´bolenı´ umı´rajı´cı´ho? ”Soro?” zeptal se Vra´na prˇ´ımo do komunika´toru, oslovujı´c palubnı´ pocˇ´ıtacˇ jme´nem lodi, jak bylo zvykem. Na displeji komunika´toru se vizualizoval avatar palubnı´ho pocˇ´ıtacˇe v podobeˇ trˇica´tnı´ka s u´hledneˇ ucˇesanou peˇsˇinkou decentneˇ zakry´vajı´cı´ zacˇ´ınajı´cı´ kouty. Vra´na se s avatarem palubnı´ho pocˇ´ıtacˇe nesetka´val prˇ´ılisˇ cˇasto, protozˇe pocˇ´ıtacˇ avatar vykresloval zpravidla jen tehdy, kdyzˇ byl prˇ´ımo osloven. Pokud pouze poda´val doprovodne´ informace dle sve´ho programu, avatar se nezobrazoval a palubnı´ pocˇ´ıtacˇ jen vykresloval pozˇadovane´ informace nebo je prˇedcˇ´ıtal a komentoval. Vra´na meˇl takovy´ neodbytny´ pocit, zˇe by si pod jme´nem Sora prˇedstavoval spı´sˇe zˇensky´ avatar” ”Prˇejete si pane?” ”Ma´sˇ vsˇechny informace o volacı´m znaku Charon?” ”Jisteˇ, pane.” ”Zobraz mi je.”
50
KAPITOLA 5.
”Nemohu pane. Jsou prˇ´ısneˇ tajne´ a v admira´loveˇ soukrome´ slozˇce. Mohu je zobrazit pouze na rozkaz admira´la Wirziga.” ”Admira´l Wirzig je mrtev a ja´ ted’ velı´m Flotile jeho jme´nem. Potrˇebuju veˇdeˇt, o co jde, takzˇe bud’ tak laskav a zprˇ´ıstupni mi slozˇku,” vysˇteˇkl mı´rneˇ podra´zˇdeˇneˇ Vra´na, protozˇe necha´pal, procˇ pocˇ´ıtacˇ tak bazı´ruje na utajenı´ informacı´. ”Je mi to lı´to, pane. Je mi lı´to, zˇe admira´l padl a dobrˇe vı´m, v jak osˇemetne´ situaci se necha´zı´me. Jenzˇe tak, jako do va´s va´sˇ tvu˚rce vlozˇil urcˇite´ predispozice, prˇes neˇzˇ se neprˇenesete, stejne´ predispozice urcˇujı´ moje kona´nı´. Nenı´ asi vhodne´ nynı´ zabı´hat do roboticke´ existencia´lnı´ filosofie, ja´ va´m ale bohuzˇel ty informace nemohu zprˇ´ıstupnit. Nema´m jinou mozˇnost to udeˇlat, nezˇ kdyby mi to admira´l prˇika´zal nebo kdyby se va´m tyto informace staly samy o sobeˇ zna´me´. Je mi to opravdu lı´to. . . ” ”Do prdele, ty to vı´sˇ a nerˇeknesˇ to? Cˇemu tı´m pomu˚zˇesˇ, zˇe tu pochcı´pa´me?” vysˇteˇkl Vra´na. ”Jako vy sa´m nemu˚zˇete le´tat, ja´ to nemohu rˇ´ıci pane. Je mi to lı´to. Veˇrˇte mi,” odpoveˇdeˇl Sora. Vra´na se na neˇj zamracˇeneˇ dı´val a prˇemy´sˇlel, jestli by si ulevil,kdyby displej holopanelu rozmla´til. Nakonec to neudeˇlal, uzˇ proto, zˇe na lodi nebyl dalsˇ´ı na´hradnı´ panel. ”Pane?” zeptal se palubnı´ pocˇ´ıtacˇ do ticha. Vra´na se avataru podı´val uprˇeneˇ do ocˇ´ı ”Ano?” ”Anizˇ by to jakkoliv souviselo s nasˇ´ı situacı´, chteˇl jsem va´s jen upozornit na bojove´ narˇ´ızenı´ flotily, podle neˇhozˇ se lodi udrzˇovane´ v radiove´m klidu nesmeˇjı´ kontaktovat ra´diem, ale meoptou.” Vra´na vypadal chvı´li znacˇneˇ prˇekvapeneˇ, protozˇe nejdrˇ´ıv vu˚bec netusˇil, procˇ mu to Sora rˇ´ıka´. Nikomu prˇeci zˇa´dny´ radiovy´ klid nenarˇizoval, nemeˇlo to zˇa´dny´ smysl. Neprˇ´ıtel prˇeci vsˇechny jeho lodi videˇl na spektrometrech a radiove´ ticho prˇed nı´m lodi nemohlo skry´t. A pak mu to dosˇlo. Na´hle to bylo jasne´, jako facka. Radiova´ sı´t’ Flotily totizˇ byla automaticky obousmeˇrna´ na principu peer to peer komunikace, kdy od jedne´ lodi k druhe´ leteˇl prˇena´sˇeny´ signa´l a komunikacˇnı´ syste´my si spolu automaticky vymeˇnˇovali chybove´ i stavove´ informace. Na jednu stranu to bylo prakticky dokonale´ komunikacˇnı´ sche´ma, kde vsˇechny lodi veˇdeˇly vsˇechno i o te´ nejposledneˇjsˇ´ı a byly schopny ji zapojit do komunikacˇnı´ sı´teˇ, vyhleda´vat nejrychlejsˇ´ı prˇenosove´ trasy a distribuovat obrovske´ mnozˇstvı´ informacı´, jake´ se v pru˚beˇhu boje muselo sı´tı´ prˇene´st a zpracovat. Na druhou stranu to ale znamenalo, zˇe nebylo mozˇne´ sedeˇt u zapnute´ho radiosyste´mu a myslet si, zˇe i kdyzˇ nevysı´la´te zˇa´dne´ zpra´vy, zˇe va´s nemohou radiolokacˇnı´ syste´my detekovat. Lod’ totizˇ vzˇdy neˇjake´ informace sama o sobeˇ vysı´lala a prˇena´sˇela, takzˇe prˇi zapnute´m radiosyste´mu bylo mozˇne´ ji vzˇdy zameˇrˇit. Proto byly vsˇechny lodi Flotily vybaveny mozˇnostı´ radiovy´ syste´m vypnout u´plneˇ. Takova´ lod’ se pak odpojila od Flotilnı´ sı´teˇ, nic z nı´ neslysˇela a ani nijak nevysı´lala. Radioloka´tory neprˇ´ıtele ji tedy nemohly zachytit. Smysl to ale meˇlo jen ve vy´jimecˇny´ch situacı´ch, kdy se lod’ mohla schovat prˇed spektrometry prohleda´vajı´cı´mi i ostatnı´ spektra´lnı´ vyzarˇova´nı´ lodi. Bylo tedy jasne´, zˇe lod’ v rezˇimu radiove´ho klidu nebylo mozˇno ra´diem kontaktovat a ona jı´m tedy ani nemohla odpoveˇdeˇt. Flotila pro komunikaci s lod’mi v radiove´m klidu pouzˇ´ıvala syste´m Meopta, opticke´ komunikacˇnı´ zarˇ´ızenı´ pracujı´cı´ na principu pentagona´lneˇ polarizovane´ho rozpty´lene´ho laseru.
5.3. PODPLUKOVNI´K KAMPRAD
51
Zneˇlo to paradoxneˇ, jenzˇe opravdu sˇlo o paprsek emitovane´ho sveˇtla rozpty´lene´ho soustavou pohybujı´cı´ch se zrcadel a opticky´ch hranolu˚ do prostoru. Dı´ky tomuto rozpty´lenı´ bylo jednak mozˇno komunikovat i bez zameˇrˇenı´ laseru na konkre´tnı´ lod’ a prˇedevsˇ´ım bylo mozˇno skry´t polohu komunikujı´cı´ch lodı´. Jednodusˇe a prosteˇ proto, zˇe sveˇtlo z laseru bylo vsˇude kolem. Samozrˇejmeˇ, zˇe v atmosfe´rˇe planet byla meopta nepouzˇitelna´, jenzˇe ve vesmı´ru se s nı´ dalo velmi dobrˇe komunikovat tam, kde bylo trˇeba zastrˇ´ıt skutecˇnou polohu komunikujı´cı´ch lodı´ nebo kdyzˇ byly radiokomunikacˇnı´ kana´ly i pro ultrasˇirokopa´smova´ ra´dia prˇ´ılisˇ zarusˇena´, cozˇ se sta´valo prˇi prˇista´nı´ na rˇadeˇ bourˇlivy´ch planet. Vra´na se usma´l. ”Deˇkuji, pane,” zasalutoval avataru palubnı´ho pocˇ´ıtacˇe. Ted’ uzˇ veˇdeˇl, CO bylo sˇpatneˇ. Nata´hl se po komunika´toru a prˇepnul jej do rezˇimu meopty, chvilku pocˇkal, nezˇ mu na´pis potvrdil, zˇe meopta je prˇipravena´ a aktivnı´. Pak promluvil do komunika´toru. ”Volacı´ znak Charon, hovorˇ´ı admira´l. Ozveˇte se.” Chvilku slysˇel jen jemne´ brucˇenı´ podkreslujı´cı´ komunikaci meoptou. Uzˇ uzˇ ˇ e je zase neˇkde chyba si myslel, zˇe to zase nevysˇlo, zˇe neˇco zase nepochopil. Z a zˇe uzˇ je konec. Pak se v komunika´toru ozvalo: ”Skupina Charon na prˇ´ıjmu, admira´le. Cˇeka´me na va´sˇ rozkaz.” Vra´na se podı´val na holopanel pra´veˇ vcˇas, aby videˇl, jak se spiklenecky´m mrknutı´m z neˇj mizı´ avatar palubnı´ho pocˇ´ıtacˇe a vykreslujı´ se stavove´ dispozice Skupiny Charon. ”Bozˇe mu˚j, ” zası´pal prˇi pohledu na neˇ Vra´na”
5.3
Podplukovnı´k Kamprad
Na meopticke´ lince bylo ticho, jen jemne´ brucˇenı´ komunika´toru indikovalo, zˇe komunikacˇnı´ kana´l je sta´le sestaveny´. Vra´na z admira´lske´ho mu˚stku uzˇasle hledeˇl na aktua´lnı´ stavove´ dispozice skupiny Charon a prˇemy´sˇlel o tom, jak mohl na Brozna Kamprada zapomenout. Jak to, zˇe mu vu˚bec neprˇisˇlo na mysl, zˇe ho nikde na rozpisech nevidı´. Podplukovnı´k Brozna Kamprad byl zvla´sˇtnı´ ty´pek. Podle legendy kolujı´cı´ Flotilou byl potomkem zazobane´ skandina´vske´ na´bytka´rˇske´ rodiny, ale tomu Vra´na nikdy neprˇikla´dal zˇa´dnou va´hu, ostatneˇ starozˇitny´ na´bytek nebyl jeho obor. Podplukovnı´k Kamprad byl dalsˇ´ı z legend Flotily, nikdo uzˇ si nepamatoval kdy a prˇi jake´ prˇ´ılezˇitosti se v nı´ ocitl, zato si kazˇdy´ pamatoval, jeho prvnı´ vstup do sı´neˇ sla´vy Flotily prˇi anoplurnske´m u´toku na Englisˇovu za´kladnu. Metodika, s nı´zˇ zformoval prˇezˇivsˇ´ı lodeˇ a voja´ky i v situaci a razance, s nı´zˇ prˇevzal velenı´ v okamzˇiku, kdy cele´ velenı´ za´kladny prˇisˇlo o zˇivot v prvnı´ vlneˇ u´toku, mu vyslouzˇila prˇezdı´vku Kombajn, velenı´ nad vlastnı´ perutı´ a du˚stojnicke´ frcˇky. Kamprad se osveˇdcˇil i v doba´ch mı´ru a zı´skal poveˇst cˇloveˇka, ktery´ si vı´ vzˇdy rady a jde nekompromisneˇ za svy´m cı´lem. Postupem cˇasu se z jeho peruti stal svaz zvla´sˇtnı´ho urcˇenı´, zkra´ceneˇ zvany´ Sazu; skupina lodı´ urcˇeny´ch pro nejru˚zneˇjsˇ´ı podpu˚rne´ a ne zcela standardnı´ akce. Kampradovi piloti prova´deˇli prvoprˇista´nı´ na planetka´ch i asteroidech, podnikali pru˚zkumne´ cesty za hranice slunecˇnı´ soustavy, za´chranne´ operace, testovali nove´ lodi i zbraneˇ. A Kamprad sa´m se u´cˇastnil pla´nova´nı´ obranne´ strategie Flotily, Vra´na si vzpomı´nal, zˇe neˇkolikra´t osobneˇ Kamprad jednal mezi cˇtyrˇma ocˇima s Wirzigem.
52
KAPITOLA 5.
Na druhou stranu nebylo zase tak podivne´, zˇe Vra´na na Kamprada zapomneˇl. Bojova´ operace takovy´ch rozmeˇru˚ prˇedstavovala u´cˇast statisı´cu˚ lidı´ a cele´ rˇady du˚stojnı´ku˚, prˇicˇemzˇ prˇehle´dnout neu´cˇast jednotlivce bylo mozˇne´ velmi snadno. Ve va´lecˇne´ vrˇaveˇ rˇada i vysoce postaveny´ch du˚stojnı´ku˚ meˇla u´koly, ktere´ byly pod rozlisˇovacı´ schopnostı´ admirality a hla´sˇenı´ o nich dosta´val Wirzig i Vra´na jako jeho pobocˇnı´k jen v bezejmenne´m suma´rˇi, navı´c prˇi pru˚meˇrne´ u´mrtnosti prˇes deset tisı´c muzˇu˚ za minutu bylo nadmı´ru obtı´zˇne´ udrzˇet prˇehled i o smrti du˚stojnı´ku˚ a naprostou veˇtsˇinu povy´sˇenı´ rozhodovaly automaticky pocˇ´ıtacˇe Flotily, byt’podle prˇedem prˇipraveny´ch na´stupnı´ch pla´nu˚. Podle aktua´lnı´ stavove´ dispozice meˇla skupina Charon dveˇ bitevnı´ peruti, jednu taktickou a jednu stı´hacı´ perut’a k tomu cˇtyrˇi lodi servisnı´, celkem dvaapadesa´t novotou svı´tı´cı´ch lodı´. A co na tom bylo nejlepsˇ´ı – lodi byly schovane´ velky´m asteroidem. Neprˇista´ly na neˇm, takzˇe nemusely absolvovat zdlouhavy´ startovacı´ mane´vr, prosteˇ jen lavı´rovaly teˇsneˇ nad nı´m, mı´rneˇ pod povrchem, kde je spektrometry budou povazˇovat za vy´stupek asteroidu a teˇsneˇ nad bodem, kdy se zrˇ´ıtı´ na asteroid nebo do neˇj narazı´. Co na tom bylo jesˇteˇ lepsˇ´ı, nezˇ nejlepsˇ´ı, byly samotne´ lodi. Ty novotou svı´tı´cı´ kra´sky z novoboleslavsky´ch flotilnı´ch lodeˇnic totizˇ patrˇily do trˇ´ıdy Lena, pocha´zely z prototypove´ho vy´voje, o neˇmzˇ se i ve Flotile jen vzrusˇeneˇ sˇeptalo a diskutovalo. Lodi trˇ´ıdy Lena se vyvı´jely jizˇ te´meˇrˇ deset let a bylo verˇejny´m tajemstvı´m, zˇe Kampradu˚v svaz je testuje. Jenzˇe i sa´m Vra´na si doposud myslel, zˇe jich existujı´ pouze jednotky kusu˚, nese´riove´ lodi, jenzˇe jak to tak vypadalo, admira´l musel potajı´ podepsat objedna´vku na doda´vku veˇtsˇ´ıho pocˇtu lodı´. A vsˇech teˇch dvaapadesa´t lodı´ ted’ kotvilo za asteroidem, prˇipraveny´ch na vsˇechno. Kazˇdy´ z bitevnı´ku˚ byl osazen deseti fa´zerovy´mi veˇzˇemi s dvojity´mi sprˇazˇeny´mi hlavneˇmi strˇ´ılejı´cı´mi s maly´m zpozˇdeˇnı´m za sebou. To proto, aby se sˇtı´t napadene´ lodi nestacˇil po za´sahu jednoho fa´zeru zotavit a hned jej rozerva´vala dalsˇ´ı strˇela. O dalsˇ´ı trˇetinu prodlouzˇeny´ operativnı´ dostrˇel fa´zeru˚ doprova´zeny´ poloautomaticky´m nava´deˇnı´m hlavnı´ na cı´l a vysokorozlisˇitelny´m tracerem propu˚jcˇoval lodı´m Lena dalsˇ´ı obrovskou vy´hodu – odstup. Flotilnı´ lodi meˇli proti anoplurnsky´m lodı´m jizˇ nynı´ vy´hodu veˇtsˇ´ıho u´cˇinne´ho dosahu palubnı´ch fa´zeru˚, A k tomu vsˇemu specia´lnı´ sˇtı´ty pro snı´zˇenı´ vyzarˇova´nı´ na vlnovy´ch de´lka´ch, ktere´ zachyta´valy spektrometry. Vra´na by se kochal tou kra´sou z admira´lske´ho krˇesla snad do nekonecˇna, ale jemne´ Kampradovo zakasˇla´nı´ mu naznacˇilo, zˇe se od neˇj neˇco ocˇeka´va´. Kdyby tak Vra´na veˇdeˇl, co skupineˇ Charon admira´l prˇika´zal” ”Podplukovnı´ku Kamprade, je vasˇe skupina prˇipravena k operaci?” ”Jsme prˇipraveni, admira´le,” odpoveˇdeˇl Kamprad. Vra´na se rozhodl pro prˇ´ımou vy´zvu: ”Zopakujte mi postup vasˇ´ı operace.” ”Promite admira´le, necha´pu. . . ” ”Co na tak jednoduche´m rozkazu necha´pete? Je to snad tak nedu˚lezˇita´ operace, aby nesta´lo za to si ji zopakovat?” ”Jisteˇ admira´le, prominˇte. Skupina Charon bude postupovat zleva postupovat smeˇrem na Skupinu Barza a formacı´ Mly´n likvidovat odpor neprˇ´ıtele vzˇdy na reversneˇ bezkontaktnı´ vzda´lenost za pouzˇitı´ vsˇech palebny´ch a podpu˚rny´ch prostrˇedku˚. Cı´lem operace je spojit se s ofenzivnı´m krˇ´ıdlem skupiny Barza a pomoci mu sevrˇ´ıt do klesˇtı´ anoplurnske´ jednotky tlacˇ´ıcı´ na Skupinu Strˇed.” ”Prˇesneˇ tak, Kamprade,” prˇitakal v duchu Vra´na, obdivujı´c du˚myslnost Wirzigova pla´nu. Jak u vsˇech rohaty´ch Wirzig mohl veˇdeˇt, zˇe sve´ bitevnı´ky prˇeskupı´
5.4. VELKA´ OFENZI´VA
53
anoplurnˇani pra´veˇ na leve´ krˇ´ıdlo? Pak ale dodal: ”Splnˇte rozkaz Kamprade. A zlomte vaz, cˇeka´me tu na va´s!” neodpustil si trochu lacine´ho ry´mova´nı´. ”Rozumı´m admira´le,” prohla´sil rozhodneˇ na druhe´ straneˇ linky Kamprad, ktere´mu spadl ka´men ze srdce, zˇe nekonecˇne´ a ubı´jejı´cı´ cˇeka´nı´ prˇed akcı´ skoncˇilo. Vra´na se zaposlouchal do vy´krˇiku˚ rozkazu˚, ktere´ se nesly od Kamprada ke vsˇem lodı´m a zaposlouchal se do perfektneˇ organizovane´ho shonu. ”Kamprade?” zeptal se do toho mumraje Vra´na, kdyzˇ uzˇ vytusˇil, zˇe podplukovnı´k rozdeˇlil vsˇechny rozkazy muzˇstvu a ma´ zase pa´r vterˇin cˇasu. ”Ano admira´le?” ”Potrˇeboval bych, abyste popustil uzdu vasˇ´ı va´sˇni. Smet’te je z cesty, jak to jen pu˚jde, ano?” Na druhe´ straneˇ linky se Kamprad neviditelneˇ pousma´l: ”Budu se snazˇit, admira´le. Dovolte mi ota´zku.” ”Jakou?” ”Kde se setka´me s podpu˚rnou skupinou?” ”Jak to myslı´te, s podpu˚rnou skupinou?” ”Zˇivotnost skupiny Charon je projektova´na na zhruba trˇicet minut, admira´le. Za tu dobu se na´m snad podarˇ´ı dorazit na krˇ´ıdlo Skupiny Strˇed, i kdyzˇ to osobneˇ povazˇuji za ma´lo pravdeˇpodobne´. Jenzˇe aby ofenzı´va neztratila hybnost, potrˇebujeme podpu˚rnou skupinu, ktera´ nahradı´ v te´ dobeˇ znicˇeny´ Charon, ne admira´le?” Vra´na zaborˇil hlavu do dlanı´. To byla absolutnı´ pravda. Nemohl ocˇeka´vat, zˇe padesa´tka, byt’u´zˇasny´ch lodı´, rozhodne bitvu. Mozˇna´ zajednou jako nu˚zˇ do ma´sla, ale uzˇ se z neˇj nikdy nevynorˇ´ı a cela´ Skupina Charon je vlastneˇ uzˇ nynı´ odsouzena k smrti. Jenzˇe tohle jsou VSˇECHNY lodi, ktere´ Flotila ma´. Nema´ zˇa´dnou podpu˚rnou skupinu” Nahlas na to ale Vra´na rˇekl: ”Kamprade, ocˇeka´va´m od va´s to nejlepsˇ´ı. A to nejlepsˇ´ı, co budete mı´t, dostanete k dispozici na podporu. Budeme porˇa´d v kontaktu.” ”Rozumı´m, admira´le,” zakrˇicˇel rˇ´ızneˇ Kamprad, aby zaplasˇil chmury, kdyzˇ si uvnitrˇ sve´ho vojenske´ho srdce si uveˇdomil, zˇe jeho skupina Charon je vsˇechno, co Flotile zby´va´ jako trumfy. A to je bohuzˇel jesˇteˇ porˇa´d zatraceneˇ ma´lo. ”Zrusˇit radiovy´ klid, zaujmeˇte pozice na koridoru, jedeme do boje, ” rozerˇval se Kamprad do komunika´toru a lodi skupiny Charon se zacˇaly odpouta´vat od planetky, ktera´ je azˇ doposud kryla”
5.4
Velka´ ofenzı´va
Major Vra´na rozpojil na admira´loveˇ komunika´toru velitelsky´ okruh a ukoncˇil tak bleskovou poradu s veliteli jednotlivy´ch skupin Flotily. Vsˇichni prˇijali to, co Vra´na nazy´val jako Pla´n Charon, s nadsˇenı´m a acˇkoliv ani ostatnı´ velitele´ nemeˇli potuchy, jak ma´ cela´ ofenziva pokracˇovat, azˇ se skupina Charon zastavı´, bylo rozhodnuto rˇesˇenı´ tohoto dilematu prˇesunout azˇ na okamzˇik, kdy se tak stane, samozrˇejmeˇ s tı´m, zˇe ofenzı´veˇ Charonu Flotila zkusı´ odlehcˇit ze vsˇech svy´ch zdroju˚. Byla to hezka´ fra´ze, jenzˇe Flotila zˇa´dne´ prˇebytecˇne´ zdroje, ktere´ by mohla postra´dat, nemeˇla. Kazˇda´ ze skupin Flotily i cela´ Flotila dohromady se rvala o holy´ zˇivot, zaklesnute´ proti prˇesile s rozsa´hly´mi ztra´tami, naprosto prˇerusˇeny´mi za´sobovacı´mi trasami, s nulovou mozˇnostı´ odpocˇinku vycˇerpany´ch a vystresovany´ch posa´dek. Nebylo mozˇno odsunout pra´veˇ vystrˇ´ıdanou posa´dku
54
KAPITOLA 5.
na krˇ´ıdlo, aby plosˇny´m postrˇelova´nı´m alesponˇ trochu ulehcˇila situaci Kampradova svazu prosteˇ proto, zˇe posa´dky uzˇ se da´vno nestrˇ´ıdaly a odpocˇinek prˇicha´zel jedineˇ spolu se smrtı´. Vra´na se nemusel pohybovat le´ta v admira´loveˇ blı´zkosti, aby veˇdeˇl, zˇe situace je zoufala´. Zatı´mco Flotila nasadila vsˇechny svoje sı´ly a nemeˇla jedine´ cˇerstve´ rezervy, anoplurnsky´ invaznı´ svaz sta´le nasazoval do boje cˇerstve´ sı´ly, odpocˇinute´, nove´ a neposˇkozene´ lodi z ty´love´ho za´zemı´. Je sice pravda, zˇe Zodanova ofenziva silneˇ zkrusˇila leve´ krˇ´ıdlo anoplurnske´ho invaznı´ho svazu, jenzˇe ztra´ty neprˇ´ıtele byly sta´le za momentem, kdy by bitvu vyhra´l pouhou vy´drzˇ´ı, protozˇe Flotila prˇed sebou meˇla poslednı´ hodinku zˇivotnosti. Poslednı´ hodina, aby se anoplurnske´ lodi prˇehnaly prˇes trosky Flotily Zemeˇ, statisı´ce mrtvy´ch a umı´rajı´cı´ch voja´ku˚. Situace byla jednoducha´. Zatı´mco Flotila meˇla pouhy´ch cˇtyrˇista lodı´, anoplurnsky´ invaznı´ svaz mohl jesˇteˇ sta´le pocˇ´ıtat s te´meˇrˇ trˇemi tisı´covkami lodı´, z nich vı´ce jak peˇtina se teprve cˇerstveˇ zapojovala do boje a i kdyzˇ pomeˇr ztra´t sta´le hovorˇil pro Flotilu, nebylo mozˇno ocˇeka´vat, zˇe s takovy´m tempem ztra´t a pomeˇrem sil by se ho jednak podarˇilo udrzˇet a jednak zˇe by neˇjake´ lodi Flotily celou bitvu prˇezˇily. ”Vsˇechno za´lezˇ´ı na ka´zni a optimismu,” rˇ´ıka´val admira´l Wirzig. A Vra´na se rozhodl, zˇe se pokusı´ voja´ku˚m Flotily trochu optimismu do zˇil nalı´t. Komunika´torem se propojil s palubnı´m radistou Lavayem. ”Lavay, uzˇ jsou prˇipraveni k distribuci nove´ dispozice?” ”Ano pane, ma´m je prˇipravene´ v pocˇ´ıtacˇi, ma´m je ihned distribuovat?” odpoveˇdeˇl mu Lavay, ktery´ si ani neuveˇdomil, zˇe nemluvı´ s admira´lem, protozˇe Vra´na pro jistotu prˇevod hlasu vu˚bec nevypı´nal. ”Propojte mne se vsˇemi lodeˇmi Flotily. Budu mı´t prohla´sˇenı´.” ”Je to rozumne´, pane? Jste si jisty´, zˇe byste za dane´ situace meˇl neˇco prohlasˇovat?” zeptal se opatrneˇ Lavay. Posa´dka Sory se usnesla hovorˇit k Vra´novi dostatecˇneˇ uctiveˇ na to, aby zˇa´dny´ prˇeslech v komunika´toru nemohl zpu˚sobit nedorozumneˇnı´ a informace o admira´loveˇ smrti se tak nedostala nedopatrˇenı´m ven. Jenzˇe prˇes forma´lnı´ to´n nebylo mozˇne´ prˇeslechnout nesouhlas v Lavayoveˇ hlasu. ”A ja´ si zase jsem jisty´, zˇe je potrˇeba mı´t prohla´sˇenı´. Nenı´ to te´ma pro diskusi,” odpoveˇdeˇl Vra´na to´nem, jaky´ pouzˇ´ıval admira´l, kdyzˇ nemeˇlo smysl se s nı´m prˇ´ıt. Lavay jen pokrcˇil rameny. Nechteˇlo se mu ha´dat, zejme´na, kdyzˇ neveˇdeˇl, o co jde a i kdyzˇ dobrˇe veˇdeˇl, zˇe nemluvı´ se skutecˇny´m admira´lem, prˇeci jen na neˇj Vra´nova autorita pu˚sobila. ”Flotilo, promluvı´ admira´l,” ohla´sil Lavay na celoflotilnı´m prˇenosove´m kana´le a Vra´na se z hluboka nadechl. Na tom, co rˇekne a jak to voja´ci prˇijmou, na tom, zda nepoznajı´, zˇe nemluvı´ skutecˇny´ admira´l Wirzig, na tom, jakou nadeˇji jim vdechne, na tom za´lezˇelo mnohe´. Azˇ by se dalo rˇ´ıci, zˇe vsˇechno. A Vra´na se rozhodl vsadit, na humornou notu” ”Voja´ci Flotily, dneska je velky´ den. Ne proto, zˇe jsme se zde sesˇli v tak hojne´m pocˇtu, ale proto, zˇe se s va´mi chci podeˇlit o tajemstvı´. O le´ta vy´zkumu, o to nejlepsˇ´ı, co ze sebe nasˇi technici a veˇdci za poslednı´ le´ta vydali. O prˇekvapenı´, ktere´ jsme si prˇipravovali, abychom s nı´m ohromili novina´rˇe, politiky i sveˇt.” Vra´na se nadechl a po ocˇku mrknul na displej na analy´zu vnitrˇnı´ch komunikacˇnı´ch kana´lu˚. Vypadalo to, zˇe ho vsˇichni napjateˇ poslouchajı´, dokonce i sˇarva´tky utichaly a vypadalo to, jako by sami anoplurnˇani prˇijali uticha´nı´ boje jako milou za´minku k odpocˇinku. ”Dnesˇnı´ den a tuto chvı´li jsem si vybral nejenom proto, abych byl ve vesmı´ru se svy´mi nejlepsˇ´ımi prˇa´teli, nejlepsˇ´ımi voja´ky a piloty, jake´ jsem kdy poznal. Tuhle chvı´li
5.4. VELKA´ OFENZI´VA
55
jsem si take´ vybral k tomu, abych va´m prˇedstavil nasˇe nove´ bojove´ lodi trˇ´ıdy Lena. Lodi, ktere´ jsou rychlejsˇ´ı, obratneˇjsˇ´ı, vyzbrojeneˇjsˇ´ı a silneˇjsˇ´ı nezˇ cokoliv, co jsme kdy prˇed tı´m sestrojili. Prˇ´ıvı´tejte podplukovnı´ka Kamprada a jeho muzˇe, prˇivı´tejte jeho svaz a jeho lodi. A dovolte, aby va´m na anoplurnsky´ch lodı´ch uka´zal, jak dobre´ jsou nasˇe nove´ lodi, abyste se mohli teˇsˇit na prˇezbrojenı´ vasˇich Svazu˚.” Vra´na se opeˇt na chvı´li odmlcˇel a zadı´val se opeˇt do analy´zy komunikacˇnı´ch kana´lu˚ – ba´l se, jestli to nenı´ prˇeci jen trochu pateticke´ po tom vsˇem, cˇ´ım Flotila prosˇla. Jenzˇe Flotila ozˇila, voja´ci mezi sebou cˇile diskutovali a analy´za jejich odezvu hodnotila nadmı´ru kladneˇ. ”Prˇivı´tejte dvaapadesa´t lodı´ trˇ´ıdy Lena a kampradovy muzˇe,” zakrˇicˇel Vra´na do komunika´toru a prˇepnul komunikacˇnı´ kana´l tak, aby prˇena´sˇel hlasy ze vsˇech lodı´. Flotila byla v jednom varu a prˇ´ımo sˇ´ılela, boj prakticky ustal. Pak Vra´na uslysˇel, jak velitele´ leve´ho krˇ´ıdla skupiny Barza da´vajı´ pokyn ke stazˇenı´. Slysˇel odpocˇet, slysˇel, jak naviga´torˇi vykrˇikujı´ rozkazy, radiste´ a palubnı´ technici se prˇekrˇikujı´ s aktualizacemi dispozic, jak piloti upozornˇujı´ posa´dku na zmeˇnu kurzu. Vra´na polozˇil ruku na holopanel a ani nevnı´mal skandova´nı´ provola´vajı´cı´ sla´vu admira´lovi a take´ Kampradovi. Dı´val se, jak skupina Barza prˇesneˇ podle novy´ch dispozic rozrˇazuje a jak se bitevnı´ky prˇesunujı´ naprˇ´ıcˇ bitevnı´m polem blı´zˇe k jednotka´m Strˇed. Sledoval, jak se zmateneˇ ota´cˇejı´ anoplurnske´ bitevnı´ky, ktere´ necha´pou co se deˇje, procˇ bitevnı´ky opousˇteˇjı´ krˇ´ıdlo a stahujı´ se. Pozoroval, jak se najednou objevujı´ na holopanelu malicˇke´ tecˇky, u ktery´ch si nejdrˇ´ıve spektrometry neveˇdeˇly rady, zda jde o bludne´ meteority nebo male´ jednomı´stne´ lodi. A pak to uslysˇel. Neˇkdo zacˇal zpı´vat: ”Cesta je prach i sˇteˇrk a udusana´ hlı´na a sˇede´ sˇmouhy kreslı´ do vlasu˚. . . ” Neˇkdo z teˇch prˇile´tajı´cı´ch lodı´ zpı´val hymnu Flotily. Nebo mozˇna´ na jeho vlastnı´ lodi? Nejdrˇ´ıve prˇemy´sˇlel nad tı´m, jestli ten hlas pozna´va´ a zda´lo se mu, zˇe mu˚zˇe by´t Kampradu˚v, nebo take´ naviga´tora Kienese. Jenzˇe uzˇ to nebylo podstatne´, ke zpeˇvu se prˇida´valy dalsˇ´ı a dalsˇ´ı hlasy a spı´sˇe nezˇ melodicky´ zpeˇv z toho byl chora´l ”. . . a z hveˇzdny´ch drah ma´sˇ sˇperk co kamenı´m se spı´na´. . . ” Vra´na se rozhle´dl z velitelske´ho mu˚stku po posa´dce Sory. Vsˇichni, kam azˇ videˇl, sta´li v pozoru a salutovali a vsˇichni do jednoho, ba i druhy´ pilot Darin, prosluly´ svy´m hudebnı´m hluchem, zpı´vali ”. . . a pı´rka touhy z krˇ´ıdel Pegasu˚” Anoplurnske´ lodi byly dokonale zmatene´. Anoplurnske´ lodi nejprve chvı´li prˇemy´sˇleli, procˇ Flotila sta´hla svoje lodi a pak sedli na veˇjicˇku a zacˇali obklicˇovat flotilnı´ leve´ krˇ´ıdlo, zrˇejmeˇ pod dojmem toho, zˇe jde o strategickou chybu, kdyzˇ Flotila sta´hla bitevnı´ky z krˇ´ıdla a poslala je na posilu pru˚lomu vedene´ho zhruba uprostrˇed skupiny Barza, tedy v polovineˇ leve´ho krˇ´ıdla. Anoplurnske´ lodi dokoncˇily obklı´cˇenı´ leve´ho krˇ´ıdla pra´veˇ vcˇas, aby se jejich spektrometry mohly poplasˇneˇ rozpı´pat. Zrˇejmeˇ i jim se nejdrˇ´ıve nale´ta´vajı´cı´ kampradova skupina jevila jako pa´r ateroidu˚ nebo veˇtsˇ´ıch meteoritu˚, jenzˇe meteority se ma´lokdy pohybujı´ ve formaci odpovı´dajı´cı´ prˇesneˇ synchronizovane´ dvousˇroubovnici DNA. Vra´na musel obdivovat tu frajerˇinku, kterou si Kamprad neodpustil, kdyzˇ nejdrˇ´ıve zcela na´hodneˇ rozmı´steˇne´ lodi najednou na povel zaujali
56
KAPITOLA 5.
formaci neusta´le rotujı´cı´ dvousˇroubovnice – to ale azˇ v dobeˇ, kdy bylo zrˇejme´, zˇe spektrometry neprˇ´ıtele uzˇ neoklamou. ”Cesta je bicˇ je zla´ jak poulicˇnı´ da´ma ma´ v ruce sˇtı´tky v pase staniol. . . ” Anoplurnske´ bitevnı´ky se zacˇaly zmateneˇ ota´cˇet, aby mohly neprˇ´ıteli, o jehozˇ podstateˇ vlastneˇ nic neveˇdeˇly, cˇelit co nejmensˇ´ı za´sahovou plochou a za´rovenˇ aby neprˇ´ıtel nemohl zneuzˇ´ıt jejich slepy´ zadnı´ u´hel, ktery´ pokry´valy jen male´ laserove´ veˇzˇe. Jenzˇe azˇ prˇ´ılisˇ pozdeˇ a prˇ´ılisˇ pomalu, prˇ´ılisˇ va´haveˇ. ”. . . a z ocˇı´ chtı´cˇ jı´ pla´, kdyzˇ ha´zˇe do nezna´ma. . . ” Rotace dvousˇroubovice kampradova svazu se najednou zastavila, lodi v plne´ rychlosti vyrovnaly let a vyrˇadily se vedle sebe i nad sebe, rozrˇadujı´c se do prostoru jako steˇna. A pak, na nepochopitelnou, obrovskou a u´zˇasnou vzda´lenost, spustily palbu a vsˇechny ostatnı´ lodeˇ Flotily v tom same´m okamzˇiku prˇerusˇily to kra´tke´, nepochopitelne´ prˇ´ımeˇrˇ´ı, ktere´ se rozhostilo a zacˇaly pa´lit ze vsˇech hlavnı´ a deˇl. Nebe se rozsvı´tilo za´rˇ´ı fa´seru˚. ”Tou cestou da´l jsem sˇel kde na zemi se zmı´ta´ a pı´sek vı´rˇ´ı krˇ´ıdlo holubı´” Uzˇ prvnı´ salva kampradova svazu smetla prvnı´ linii anoplurnsky´ch bitevnı´ku˚ jako velka´ voda, jenzˇe neˇktere´ stı´hacˇe v dalsˇ´ıch liniı´ch zacˇaly mane´vrovat a protozˇe pochopily, zˇe dosah palubnı´ch zbranı´ tohohle nove´ho neprˇ´ıtele je podstatneˇ delsˇ´ı, rozhodly se zkra´tit vzda´lenost a vyrazit mu plnou rychlostı´ naprˇed. To se samozrˇejmeˇ neobesˇlo beze ztra´t na anoplurnske´ straneˇ, protozˇe prudke´ mane´vrova´nı´, kdyzˇ se stı´hacˇi obraceli prˇ´ıdı´ a pokousˇely se traverzem uvolnit kolem sebe dostatek mı´sta na otocˇenı´ lodi, meˇlo za na´sledek rˇadu sra´zˇek. ”. . . a marsˇ mi hra´l zvuk deˇl co uklidneˇnı´ sky´ta´. . . ” Jenzˇe v tom okamzˇiku se take´ lodeˇ Kampradovy skupiny zacˇaly prˇeskupovat. Ty v hornı´ch rˇada´ch formace prˇibrzdily a cela´ formace se zacˇala sta´cˇet prudce nahoru – spodnı´ lodi prakticky bez zpomalenı´, v plne´ rychlosti. Beˇhem pa´r vterˇin cela´ formace zmeˇnila smeˇr o stoosmdesa´t stupnu˚, jako by za´zrakem provedla ”cˇelem-vzad”. Vra´na obdivneˇ zı´ral na dokonaly´ Mly´n, ve ktere´m se cela´ kampradova skupina pohybovala. Formace Mly´n patrˇila mezi mistrovske´ prvky bojove´ akrobacie, protozˇe vyzˇadovala dokonalou synchronizaci pilotu˚ a vsˇech lodı´ ve skupineˇ, aby se cela´ skupina lodı´ najednou a v plne´ rychlosti zvla´dla lopingem obra´tit a uka´zat protivnı´ku˚m za´da. Cely´ obrat meˇl svu˚j veliky´ smysl. Tak zaprve´ umozˇnil kampradovy´m lodı´m se neusta´le drzˇet mimo dosah anoplurnsky´ch zbranı´, protozˇe lodeˇ Flotily jim utı´kaly plnou rychlostı´. A za druhe´, protozˇe lodi Flotily meˇly mozˇnost plneˇ palebneˇ pokry´vat i prostor za sebou, mohly celou dobu u´hybne´ho mane´vru pa´lit po svy´ch prona´sledovatelı´ch. Byla to smrtı´cı´ taktika, protozˇe z Mly´nu mohl neprˇ´ıtel jen steˇzˇ´ı uniknout. Na vy´beˇr meˇl, zda bude lodeˇ Flotily prona´sledovat a bude vsa´zet na to, zˇe je dostihne nebo se lodeˇ samy vyrˇadı´ obrovsky´m prˇetı´zˇenı´m prˇi mane´vrova´nı´,nebo zda se necha´ z velke´ho odstupu bez odporu rozstrˇ´ılet. ”. . . a zveda´ chmy´rˇ´ı ktere´ zahubı´.” Kampradovy lodeˇ zopakovaly mane´vr, tentokra´te prudkou obra´tkou dolu˚ a dokoncˇily cele´ kolecˇko. Uzˇ je nikdo neprona´sledoval, cela´ skupina anoplurnsky´ch stı´hacˇu˚ byla v troska´ch a Kampradovy lodeˇ se znovu blı´zˇily k anoplurnske´mu krˇ´ıdlu, rozestavujı´c se do formace Mly´n, do podoby steˇny, ktera´ znovu
5.5. TEˇZˇKE´ CHVI´LE
57
zaha´jı´ palbu na neprˇ´ıtele. Vra´na chteˇl masakr a Brozna Kamprad mu jej hodlal doprˇa´t, kam azˇ jeho lodi a jeho posa´dka vydrzˇ´ı to hrozne´ mane´vrova´nı´ a vypjetı´ sil. Jednu ota´cˇku mly´nske´ho kola za druhou postupovala Kampradova skupina metodicky a s rozmyslem levy´m krˇ´ıdlem smeˇrem ke Skupineˇ Strˇed, minimalizujı´ce vlastnı´ ztra´ty a v kazˇde´ obra´tce semly´vaje neprˇ´ıtele na prach. Za´rovenˇ s jejı´m postupem se stahovaly ostatnı´ lodeˇ Flotily po cele´ linii skupiny Barza a prˇesouvaly se smeˇrem ke skupineˇ Strˇed a k vycˇerpane´mu ofenzivnı´mu krˇ´ıdlu, cˇ´ımzˇ se Flotile darˇilo odola´vat prˇesile stojı´cı´ proti teˇmto cˇa´stı´m frontu. Tohle byla ta chvı´le, kdy se Brozna Kamprad definitivneˇ stal legendou Flotily. Jenzˇe lodeˇ Skupiny Satori, prave´ho krˇ´ıdla Flotily, vzdorovaly osudu samy, protozˇe jim nemeˇl kdo jak situaci ulehcˇit.
5.5
Teˇzˇke´ chvı´le
Na vlajkove´m krˇizˇnı´ku prvnı´ho sledu panovala velmi vzrusˇena´ atmosfe´ra. Krˇizˇnı´k Lipany uzˇ meˇl neˇkolik zcela hermeticky uzavrˇeny´ch u´seku˚, to kdyzˇ tlakove´ prˇepa´zˇky bleskurychle zareagovaly na pru˚strˇel sˇtı´tu lodi a ochra´nily zbytek lodi prˇed dehermetizacı´. Dveˇ ze cˇtyrˇ veˇzˇ´ı uzˇ meˇly mrtvou posa´dku a to nebylo vu˚bec dobre´, protozˇe bitva zurˇila sta´le neztecˇeny´m tempem a kazˇdy´ fa´zer rozhodoval o zˇivoteˇ a smrti. K jedne´ z veˇzˇ´ı se ponicˇeny´m torpe´dovy´m u´sekem prorˇeza´vala oprava´rˇska´ cˇeta. Velitel cˇety Jonatan Margo sliboval do komunika´toru, zˇe do neˇjaky´ch deseti-dvaceti minut budou snad schopni prove´st na´hradnı´ho strˇelce na veˇzˇ a veˇzˇ zprovoznit, pokud nebude prˇ´ılisˇ ponicˇena´. Jenzˇe Wojda Steˇpanask nemeˇl na´ladu na dvacetiminutove´ prodlevy. ”Potrˇebuju, abyste se tam dostali IHNED. Tak to odstrˇelte. Deˇlejte co chcete, ale tu veˇzˇ potrˇebuju IHNED obsadit, jinak jsme v prdeli, rozumı´te tomu? Udeˇlejte cokoliv!” Jonatan Margo prˇiky´vl. Nemeˇlo cenu se ha´dat. Nemeˇlo cenu vysveˇtlovat, zˇe na´lozˇe je trˇeba usadit do prˇesneˇ vyvrtany´ch deˇr azˇ v okamzˇiku, kdy du˚lnı´m laserem vyvrtane´ otvory vychladnou, aby nezapa´lily samy na´lozˇe. Nemeˇlo cenu vysveˇtlovat Steˇpanaskovi, zˇe nenı´ v lidsky´ch sila´ch na´lozˇe IHNED bezpecˇneˇ usadit, protozˇe na urkaritove´ skorˇepineˇ nebudou drzˇet ani lepidlem, ani gravinovou svorkou a kdyby mohli pouzˇ´ıt mechanickou svorku nebo hydraulicke´ nu˚zˇky, nemuseli by se vu˚bec obteˇzˇovat se semtexovou trhavinou. Margo se na Steˇpenaska nezlobil. Dobrˇe veˇdeˇl, o co vsˇechno se Steˇpanask musı´ starat, zˇe simulta´nneˇ mluvı´ s admira´lem a s plukovnı´kem Sklodzkim i podplukovnı´kem Kampradem. Veˇdeˇl, zˇe po neˇm nemu˚zˇe chtı´t tak bana´lnı´ rozˇ e nemu˚zˇe chtı´t uprostrˇed te´ vrˇavy po Steˇpanaskovi, hodnutı´, ktere´ je nasnadeˇ. Z aby se zaby´val takovou prkotinou, jako je KDO, kdyzˇ bylo jasne´, JAK a PROCˇ. Zavrˇel ocˇi a zhluboka se nadechl, aby se mu odmlzˇilo sklo prˇetlakove´ho konstrukcˇnı´ho skafandru, protozˇe prostor torpe´dove´ho u´seku byl dehermetizovany´. Pak vykrocˇil smeˇrem k zdeformovane´mu urkaritu a smeˇrem k ostatnı´m monte´ru˚m prohodil:”Kryjte se, budeme odpalovat.” ”Hej, Margo, si se posral, nema´me to navrtany´. . . ” ozval se neˇkdo za jeho za´dy. Margo se ani neotocˇil, aby zjistil, kdo to byl. ”Musı´me,” rˇekl bezvy´razneˇ do komunika´toru a podlaha se otrˇa´sala jeho kroky. Vsˇichni pochopili.
58
KAPITOLA 5.
O minutu pozdeˇji se u´drzˇba´rˇska´ cˇeta prodrala skrz explozı´ rozervanou urkaritovou steˇnu do chodby vedoucı´ ke strˇelecke´ veˇzˇi. Karol Pajsaky bojoval s tı´m, aby ovla´dl da´vı´cı´ reflex, kdyzˇ prˇekracˇoval zakrvavene´ ca´ry skafandru, nakonec se mu podarˇilo si nepozvracet sklo prˇilby. Ted’ byl velitelem oprava´rˇske´ cˇety on – ve Flotile se povysˇovalo rychle, pomyslel si. A pak mu to dosˇlo. Prˇ´ısˇteˇ on” Steˇpanask si vsˇiml na stavove´m panelu lodi, zˇe deˇlostrˇelecka´ veˇzˇ Trˇi je funkcˇnı´ a obsazena´. Kra´tce se mu mihlo hlavou, zˇe Margo je opravdu sˇikula a zˇe by mu meˇl blahoprˇa´t, jenzˇe pak se konecˇneˇ uvolnil komunikacˇnı´ kana´l, spojenı´ na admira´la Wirziga se sestavilo a Steˇpanask blahoprˇa´nı´ odlozˇil s tı´m, zˇe na takova´ blahoprˇa´nı´ bude jesˇteˇ cˇas. Steˇpanask se s forma´lnı´mi u´vody nezdrzˇoval: ”Admira´le, uzˇ se dlouho neudrzˇ´ıme. Potrˇebuju posily. Ty dva svazy, ktere´ jste prˇeveleli na Satori mi tady doprdele fest chybı´. . . ” ”Ja´ vı´m, Steˇpanasku, ale musı´te se udrzˇet,” prˇesˇel Vra´na hrajı´cı´ sta´le admira´la Wirziga bez povsˇimnutı´ Steˇpanaskovo porusˇenı´ flotilnı´ etikety. ˇ ady Vra´na veˇdeˇl, zˇe Steˇpanask ma´ nervy na pochodu a nedivil se mu. R prvnı´ho sledu prorˇ´ıdly takovy´m zpu˚sobem, zˇe Vra´na byl Steˇpanaskovi za neochveˇjnost, se kterou i po takove´m krveprolitı´ zu˚sta´val v pozici, ochoten odpustit cokoliv. I proto mlcˇky prˇesˇel Steˇpanaskovu vy´cˇitku, zˇe proti jeho vu˚li byly prˇesunuty dva svazy ze Strˇedu na krˇ´ıdlo Satori. Dva Svazy bylo sice forma´lneˇ spra´vne´ oznacˇenı´, jenzˇe oba svazy dohromady v tomto okamzˇiku cˇ´ıtaly deveˇt lodı´ namı´sto trˇ´ı stovek” ”Ja´ se tady neudzˇ´ım. Slysˇ´ıte, potrˇebuju posily! Okamzˇiteˇ potrˇebuju posily, nebo se neudrzˇ´ıme, copak to necha´pete? Drzˇ´ıme se tu silou vu˚le, jesˇteˇ pa´r minut a vsˇichni tu pochcı´pa´me. . . ” ”Ja´ va´s cha´pu, ale musı´te se udrzˇet, za kazˇdou cenu. Nesmı´te ustoupit. . . ” pokusil se skocˇit Vra´na Steˇpanaskovi do rˇecˇi. ”Vy mne necha´pete, ma´me tu poslednı´ lodi a prˇesilu, potrˇebuju posily, nebo na´s provalı´, doprdele posˇlete sem vsˇechny za´lohy, co ma´te!” krˇicˇel zoufaly´ Steˇpanask, ktere´ho pra´veˇ ra´zova´ vlna z prˇ´ıme´ho za´sahu odhodila na jeden ze stavovy´ch panelu˚ a dusil jej sˇtiplavy´ dy´m, jı´mzˇ se velitelsky´ mu˚stek plnil, kdyzˇ se vzduchotechnika Lipan snazˇila odveˇtrat a uhasit pozˇa´r na elektroinstalaci. ”Musı´te se udrzˇet. Nema´me zˇa´dne´ za´lohy,” rˇekl potichu Vra´na. ”Neudrzˇ´ıme se. Provalı´ se do strˇedu a rozsˇtı´pnou na´s, pane,” rˇekl nezvykle potichu Steˇpanask. Vra´na sedeˇl v admira´loveˇ krˇesle, mnul si prsty cˇelo, jako by jej ması´roval, aby se za nı´m mohla vylı´hnout spa´sna´ mysˇlenka a prˇemy´sˇlel o tom zoufalstvı´ cˇisˇ´ıcı´m ze Steˇpanaskova hlasu. Pak se rozhodl. ”Steˇpanasku? Posˇlu va´m posilu, ale vydrzˇte, co to pu˚jde.” ”Para´da, admira´le. Jste trˇ´ıda!” vydechl prˇekvapeneˇ Steˇpanask. ”Vydrzˇ´ıme to tady, ale fakt potrˇebuju ty posily co nejdrˇ´ıve.” Vra´na prˇiky´vl a pokynem ruky zrusˇil spojenı´. Jestli si Steˇpanask neˇco nezaslouzˇil za svu˚j vy´kon, pak to, zˇe mu lhal. Jenzˇe co uzˇ na tom za´lezˇelo. Flotile zby´valo steˇzˇ´ı devadesa´t veˇtsˇinou teˇzˇce posˇkozeny´ch lodı´, zatı´mco neprˇ´ıtel jich meˇl te´meˇrˇ cˇtyrˇi stovky. Bitva byla prohrana´. Bitva a s nı´ cela´ va´lka. Chvı´li to vypadalo nadeˇjneˇ. Kapradovy lodeˇ se zakously do leve´ho krˇ´ıdla neprˇa´telske´ho u´toku a semlely jen v trosky a prach. Ty prvnı´ chvı´le vypadaly dokonce jako za´zrak z cˇiste´ho nebe, kdyzˇ kampradu˚v svaz masakroval bez vlastnı´ch ztra´t rˇady anoplurnsky´ch lodı´, jenzˇe pu˚lhodina zˇivotnosti vy-
5.5. TEˇZˇKE´ CHVI´LE
59
hrazena´ kampradovy´m lodı´m uplynula a acˇkoliv si Brozna Kamprad a jeho voja´ci vybrali danˇ vskutku krvavou, ted’ z kampradovy´ch lodı´ zby´valo sˇest polozmrzacˇeny´ch bitevnı´ku˚. Vsˇak si take´ prˇipsali na vrub bezma´la tisı´covku anoplurnsky´ch lodı´, te´meˇrˇ polovinu vsˇech anoplurnsky´ch ztra´t od okamzˇiku, kdy se kampradova skupina vlozˇila do boje. Ku cti a sla´veˇ Kampradovi poslouzˇilo take´ to, zˇe veˇtsˇina jeho ztra´t byla da´na obrovsky´m prˇetı´zˇenı´m lodı´ prˇi mane´vrova´nı´ a valna´ cˇa´st jeho posa´dky prˇisˇla o zˇivot spı´sˇe otravou protrazinem, povzbuzujı´cı´m prostrˇedkem pro piloty, poma´hajı´cı´m v omezene´ mı´rˇe prˇeklenout na´sledky prˇetı´zˇenı´ a hyperprostorovy´ch skoku˚. Nejvı´ce na ra´neˇ nakonec byla skupina Satori. Vra´na nechal po kra´tke´ poradeˇ prˇevelet neˇkolik lodı´ ze strˇedove´ zo´ny, aby prave´ krˇ´ıdlo Flotily posı´lil, jenzˇe uzˇ bylo zrˇejme´, zˇe Flotila v dynamice ztra´t taha´ za kratsˇ´ı konec a nakonec to bude Flotila, kdo bude muset hodit pomyslny´ rucˇnı´k do ringu, azˇ jı´ nezbude zˇa´dna´ bojeschopna´ lod’. Vra´na si zoufal. Vzˇdycky prˇemy´sˇlel nad tı´m, jake´ to musı´ by´t zvla´sˇtnı´, zajı´mave´ a povzna´sˇejı´cı´ by´t admira´lem. Neˇkdy, kdyzˇ se zasnil, tak se videˇl v para´dnı´ nazˇehlene´ cˇerne´ admira´lske´ uniformeˇ se strˇ´ıbrny´mi lampasy a puky jak brˇitva, kterak si to sˇtra´duje po promena´deˇ Masarykovy za´kladny, blahosklonneˇ ky´va´ hlavou na rˇ´ızne´ salutova´nı´ podrˇ´ızeny´ch, zdvizˇeny´m obocˇ´ım ka´ra´ ledabyle´ho voja´ka na dovolence, jenzˇ meˇl tu drzost povolit si knoflı´cˇek u krku a brigady´rku si nenuceneˇ zastrcˇit pod vy´lozˇky. Mozˇna´ se admira´l nemusel nutneˇ rodit jen jako Wirzig, rˇ´ıkal si neˇkdy svatokra´dezˇneˇ, cozˇpak on by se nosil s jinou honosnostı´ po promena´deˇ? A neˇkdy jindy v u´zˇasu zı´ral na admira´la Wirziga, jak s elegancı´ a ra´znostı´ rˇesˇ´ı proble´m, s jaky´m by si Vra´na neveˇdeˇl rady. Nebo kdyzˇ sta´l dva kroky za admira´lem na jedna´nı´ a z neˇho same´ho tekl pot proudem, zatı´mco admira´l s klidnou a va´zˇnou tva´rˇ´ı jednal, prˇesveˇdcˇoval a smlouval. Vzˇdy tehdy si uveˇdomil, zˇe by´t admira´lem nenı´ zˇa´dny´ med. Teprve dneska ale jasneˇ videˇl, jake´ je to ve skutecˇnosti, by´t admira´lem. Jake´ je to, sta´t na velitelske´m mu˚stku a pokynem ruky posı´lat na smrt. Rozhodnout, ktera´ perut’ se obeˇtuje a ktere´ bude zˇ´ıt. Povzbuzovat, naslouchat a prˇitom zu˚stat neu´stupny´. A hlavneˇ zu˚stat sa´m, sa´m se zodpoveˇdnostı´ i sveˇdomı´m. Zodpoveˇdnostı´ k lidstvu a sveˇdomı´m k Flotile. Poprve´ v zˇivoteˇ uveˇrˇil major Pavel Vra´na, zˇe by´t admira´lem Flotily je skutecˇny´m posla´nı´m a vyvolenı´m” Vra´na prˇepl holopanel na projekci skutecˇne´ho prostoru. Dı´val se na obraz snı´many´ kamerami – na zmar, smrt a hru˚zu kolem sebe. Na trosky tisı´cu˚ lodı´, ktera´ plavaly v prostoru, na chuchvalce cˇehosi, co mohla by´t lidska´ nebo anoplurnska´ teˇla, nebo dost mozˇna´ jen vzduchove´ bubliny nebo neˇjaka´ kapalina. ˇe A Vra´na nejdnou cı´til vsˇ´ı svojı´ dusˇ´ı, zˇe si nalozˇil vı´ce, nezˇ mohl une´st. Z Flotilu i Zemi dovedl ke smrti. Zby´valo mu uzˇ jedine´. Z pouzdra na sve´m opasku vyndal revolver, nacvicˇeny´m pohybem zkontroloval stav za´sobnı´ku, aby se prˇesveˇdcˇil, zˇe je plny´. A mozˇna´, aby zı´skal chvı´li cˇasu – cˇasu, najı´t pro sebe omluvu, ospravedlneˇnı´ za sve´ selha´nı´. Ospravedlneˇnı´ se nedostavilo. Byl sta´le sa´m, uprostrˇed vsˇech teˇch trosek lidsky´ch nadeˇjı´ a osudu˚. Pavel Vra´na prˇilozˇil revolver ke spa´nku a pak si naposledy pomyslel: ”Bozˇe, udeˇlej za´zrak. Zachranˇ Flotilu a Zemi. Prosı´m. . . ” Pak zavrˇel ocˇi a prstem pomalu pohladil spousˇt’, jakoby v nevı´rˇe, zˇe ji opravdu je odhodla´n stisknout” A Bu˚h se smiloval.
60
5.6
KAPITOLA 5.
Ranzdor prˇicha´zı´
Radista vlajkove´ lodi Sora Martin Lavay se zatva´rˇil naprosto prˇekvapeneˇ, cozˇ v situaci, v nı´zˇ se Flotila nacha´zela, byl znacˇny´ luxus. Pak si dovolil jesˇteˇ veˇtsˇ´ı luxus, kdyzˇ rˇekl: ”Radiove´ lodi Krˇizˇ´ık, opakujte zpra´vu.” Znovu si vyslechl jednu a tute´zˇ zpra´vu, takzˇe o prˇeslechnutı´ nemohlo by´t rˇecˇi. To uzˇ neva´hal a sa´hl po komunikacˇnı´m panelu. -”Admira´le, zachytili jsme zpra´vu na hyperpa´smu,” rˇekl Lavay do komunika´toru a pak zava´hal, kdyzˇ si uveˇdomil, zˇe nemluvı´ se skutecˇny´m admira´lem. Udiveneˇ se podı´val na Vra´novu tva´rˇ a na revolver, ktery´ Vra´na drzˇel v ruce. On snad opravdu chce anoplurnˇany strˇ´ılet revolverem, pomyslel si Lavay a kdyzˇ mu Vra´na z admira´lske´ho mu˚stku neodpovı´dal, znovu to zopakoval ”Admira´le, opakuji, ma´me zpra´vu na hyperpa´smu.” Pavel Vra´na spustil ruku s revolverem a druhou rukou si prˇejel po zpocene´m oblicˇeji. Pak se zdeˇsˇeneˇ podı´val na ruku, v nı´zˇ sta´le drzˇel revolver. ”Hveˇzdy, ma´lem jsem to udeˇlal. Ma´lem jsem to stiskl,” rˇ´ıkal si Vra´na v duchu, zatı´mco si kapesnı´kem roztı´ral pot po cˇele a snazˇil se ho vytrˇ´ıt si z ocˇ´ı. Pak mu dosˇlo, co mu radista rˇ´ıka´. Hyperpa´smo se pouzˇ´ıvalo pro automatickou komunikaci lodı´ Flotily prˇi pru˚letu hyperprostorem. Beˇhem pru˚letu hyperprostorem nekomunikovaly lodeˇ Flotily pomocı´ ra´divy´ch vln, ale pomocı´ vln gravitacˇnı´ch, ktere´ se zjednodusˇeneˇ oznacˇovaly za hyperpa´smo. Du˚vod byl na snadeˇ – z hyperprostoru radiove´ vlny unikaly do mimoprostorove´ roviny, zatı´mco gravitacˇnı´ vlny se jı´m sˇ´ırˇily a vynorˇovaly se v mı´steˇ, kam byly hyperprostorem vysla´ny, takzˇe lod’ proplouvajı´cı´ hyperprostorem mohla informovat pomocı´ hyperpa´sma ostatnı´ lodi, zˇe dojde k vynorˇenı´ nebo o dalsˇ´ıch stavovy´ch informacı´ch. Jelikozˇ ale cela´ posa´dka lodi byla beˇhem pru˚letu ve stavu mimoveˇdomı´, jednalo se veskrze o automatickou komunikaci rˇ´ızenou pocˇ´ıtacˇem. A protozˇe cela´ technologie modulace gravitacˇnı´ch vln byla zatı´m v plenka´ch, vysı´lalo se prakticky po staru – morzeovkou. A take´ co nejjednodusˇsˇ´ı a nejkratsˇ´ı zpra´vy podle ko´dovacı´ tabulky – jen zmeˇt’ cˇ´ısel cˇi znaku˚. Hyperpa´smo bylo obrovsky´m u´speˇchem vy´voje, protozˇe jesˇteˇ prˇed dvaceti lety nemohly mezi sebou lodeˇ Flotily prole´tajı´cı´ hyperprostorem vlastneˇ nijak komunikovat a byly odrˇ´ıznute´ ode vsˇech informacı´. ”Co je to za zpra´vu,” zeptal se Vra´na? ”Dva cˇ´ıselne´ ko´dy, pane. 6-2 3-7,” oddeklamoval Lavay a pak pro jistotu dodal ”Ko´d 3-7 je zˇa´dost o uvolneˇnı´ cı´love´ zo´ny.” ”Nechybeˇl jsem ve sˇkole, Lavay,” odtusˇil Vra´na a znovu si v zamysˇlenı´ otrˇel orosene´ cˇelo. Jesˇteˇ sta´le nemohl uveˇrˇit tomu, zˇe ho dva cˇ´ıselne´ ko´dy na hyperpa´smu deˇlily od toho, aby stisk spousˇt’. Pak mu to dosˇlo. Prvnı´ cˇ´ısla byla v hyperpa´smove´m vysı´lacı´m sche´matu vyhrazena oznacˇenı´ volajı´cı´ho. Prvnı´ dveˇ cˇ´ısla oznacˇovala svaz, prˇ´ıpadna´ dalsˇ´ı dveˇ cˇ´ısla oznacˇovala perut’svazu. Vra´na nemusel dlouho pameˇt’nama´hat, protozˇe dvaasˇedesa´ty´ svaz Flotily byl legenda sama o sobeˇ. Dvaasˇedesa´ta´, podle sve´ho motta ”Rana´m navzdory” prˇezdı´vana´ Ranzdor. Vra´na se propojil prˇ´ımo s operacˇnı´m radistou na lodi Krˇizˇ´ık, spojenı´ bylo prˇijato okamzˇiteˇ a bylo videˇt, zˇe na jeho instrukce se netrpeˇliveˇ cˇeka´. ”Navazˇte okamzˇiteˇ spojenı´, s volajı´cı´m. Odesˇlete jim prostorove´ sourˇadnice a pokuste se odhadnout cˇas jejich prˇ´ıletu,” zavelel Vra´na bez dlouhy´ch formalit. ”Propocˇet jsme provedli pane, odhadujeme, zˇe se Ranzdor vynorˇ´ı beˇhem trˇ´ı-cˇtyrˇ minut, pane” odpoveˇdeˇl sluzˇbukonajı´cı´ kapita´n Jirˇ´ı Wangeli. Po chvı´li dodal,
5.7. ADRIAN
61
”Odvysı´lali jsme i vasˇe dalsˇ´ı instrukce, pane.” ”Ma´te odpoveˇd’,” zeptal se netrpeˇliveˇ Vra´na? Chvı´le ticha, nezˇ Wangeli prˇisveˇdcˇil: ”Ma´me pane. Signalizujı´ prˇipravenost k boji pane a 163 lodı´. To nesedı´, protozˇe dvaasˇedesa´ta´ ma´ mı´t vı´ce jak 260 lodı´. . . ” Wangeli nechal sva´ slova vysˇumeˇt do ztracena, kdyzˇ si uveˇdomil, co rˇekl. Ranzdor jesˇteˇ nezasa´hl do boje a uzˇ ztratil cˇtyrˇicet procent lodı´ – jen proto, zˇe zbeˇsilou rychlostı´ a bez tolerancˇnı´ch skoku˚ proska´kal naprˇ´ıcˇ Slunecˇnı´ soustavou azˇ k bojisˇti mane´vrem, prˇi ktere´m te´meˇrˇ polovina posa´dky podlehla hyperpostorove´mu sˇ´ılenstvı´. Vra´na se otrˇa´sl, protozˇe si umeˇl prˇedstavit tu hru˚zu, jakou Ranzdor prˇi takove´m prˇesunu prosˇel. Jenzˇe stosˇedesa´t lodı´ byl poklad z nebes. Sto sˇedesa´t lodı´ rozhodne bitvu. ”Spojte mne se Steˇpanaskem, Kampradem a Sklodzkim,” vydechl Vra´na.
5.7
Adrian
Na krˇizˇnı´ku Cˇecˇek se chapadlo medikitu opatrneˇ sklonilo nad teˇlem prˇipoutany´m v krˇesle a pomalu vstrˇ´ıklo do zˇ´ıly na krku da´vku meotrainu. Teˇlo sebou trhlo, jak se da´vka povzbuzovacı´ho prostrˇedku rozle´vala krevnı´m rˇecˇisˇteˇm, pak sebou zacˇalo sˇkubat v krˇecˇi, popruhy a chytky krˇesla se zarˇeza´valy do teˇla a pak krˇecˇ ustala stejneˇ rychle, jako prˇisˇla. Muzˇ pomalu otevrˇel ocˇi a jeho oblicˇej, doposud napnuty´ a deformovany´ krˇecˇ´ı, se uklidnil. Popruhy a chytky se automaticky uvolnily a ponechaly teˇlo napospas umeˇle´ gravitaci a jeho svalu˚m. Muzˇ zahy´bal konecˇky prstu˚, pak si zacˇal metodicky protahovat jednotlive´ cˇa´sti koncˇetin, anizˇ by prˇitom jakkoliv hnul hlavou, azˇ nakonec zahy´bal hlavou a zakrouzˇil jı´ kolem dokola. Ava´tar palubnı´ho pocˇ´ıtacˇe na tohle cˇekal, azˇ doposud tomu nezu´cˇastneˇneˇ prˇihlı´zˇel z holopanelu. Ava´tar v podobeˇ genera´la Cˇecˇka si rukou prˇejel prvorepublikovou uniformu, jako by z nı´ chteˇl sme´st neviditelne´ smı´tko, pak si odkasˇlal a nahlas se zeptal ”Jste v porˇa´dku pane? Je mi lı´to, zˇe va´s musı´m budit hned prˇi zaha´jenı´ vy´stupu z hyperprostoru, ale ma´me velmi ma´lo cˇasu. . . ” Muzˇ se ohle´dl po holopanelu a neˇco neurcˇite´ho zavrcˇel, cozˇ si ava´tar vcelku spra´vneˇ vylozˇil jako souhlas. Zmatenı´ bylo beˇzˇny´m pru˚vodnı´m jevem prˇ´ılisˇ cˇasne´ho probuzenı´ a palubnı´ pocˇ´ıtacˇ by za norma´lnı´ situace vycˇkal, nezˇ se lod’ vynorˇ´ı z hyperprostoru u´plneˇ a nebudil posa´dku hned prˇi vstupu do synchronnı´ho prostoru, jenzˇe cˇasu bylo opravdu ma´lo. ”Pane, oba´va´m se, zˇe po vynorˇenı´ nebude zˇa´dny´ cˇas na odpocˇinek a rekonvalescenci. Za zhruba trˇi minuty se vynorˇ´ıme do cı´love´ zo´ny prˇ´ımo uprostrˇed bitvy a jestli jsem dobrˇe vyrozumeˇl, na na´sˇ za´sah se velmi spole´ha´.” ”Jaka´ je situace? Ztratili jsme neˇkoho prˇi proskoku?” ”Tentokra´t snad ne, i kdyzˇ posa´dka se teprve zacˇ´ına´ probı´rat a teprve se vynorˇujeme. Nasˇteˇstı´ sˇlo o minima´lnı´ proskok. Ma´me 163 lodı´ a nejhorsˇ´ı je momenta´lneˇ ta u´nava. Podle hla´sˇenı´ ma´me proti sobeˇ cˇtyrˇi stovky anoplurnsky´ch lodı´.” ”A s kolika vlastnı´mi mu˚zˇeme pocˇ´ıtat?” ”Kromeˇ nasˇich 162 lodı´ takticke´ho nasazenı´ ma´ Flotila v soucˇasne´ dobeˇ kapacitu zhruba osmdesa´ti lodı´,” rˇekl palubnı´ pocˇ´ıtacˇ opatrneˇ. Muzˇ se zamyslel. ”To tedy musel by´t prˇ´ısˇerny´ masakr. Prˇedpokla´da´m, zˇe to jsou vsˇechno data z hyperpa´sma a pozicˇnı´ zpra´vu budu mı´t azˇ prˇi vynorˇenı´, zˇe?”
62
KAPITOLA 5.
”Ano, pane” odpoveˇdeˇl ava´tar. Oba dobrˇe veˇdeˇli, co to znamena´: budou se vynorˇovat do va´lecˇne´ zo´ny bez toho, aby veˇdeˇli, co je prˇesneˇ cˇeka´. Vle´tnou do bitevnı´ vrˇavy, anizˇ by meˇli cˇas se rozhle´dnout. Zkusˇenosti, vy´cvik, na´hoda – co jim pomu˚zˇe? ”Ale dostali jsme alesponˇ prostorove´ koordina´ty pro cı´lovou zo´nu. Po vynorˇenı´ budeme mı´t odhadem pa´r desı´tek vterˇin, nezˇ se dostaneme do strˇedu,” doplnil Cˇecˇek. ”To nenı´ vu˚bec dobre´. Jenzˇe co se mu˚zˇeme starat o to, co je a co nenı´ dobre´, kdyzˇ Flotile zby´va´ pa´r poslednı´ch lodı´. Potrˇebuji, aby se vsˇechny lodeˇ prˇipravily k automaticke´mu letu do cı´love´ zo´ny. Palubnı´ pocˇ´ıtacˇe lodı´ provedou kontroly vsˇech zbrojnı´ch syste´mu˚. A je potrˇeba narvat posa´dku vsˇ´ım mozˇny´m, aby byla schopna´ se co nejdrˇ´ıve soustrˇedit. Je to jasne´?” ”Ano pane. Zarˇ´ıdı´m to. Prˇejete si propojit s celou posa´dkou?” ”Jo, propoj vsˇechny lodi. Tuhle pikosˇku jim radsˇi rˇeknu sa´m. . . ” Palubnı´ pocˇ´ıtacˇ splnil prˇ´ıkaz. ”Ranzdore, za chvı´li budeme na mı´steˇ a to,co si musı´me vyjasnit, nenı´ zrovna nejradostneˇjsˇ´ı. Flotile zby´va´ osmdesa´t lodı´, neprˇ´ıtel jich ma´ tak cˇtyrˇi sta. To je ta lepsˇ´ı zpra´va. Ta horsˇ´ı zpra´va je, zˇe se okamzˇiteˇ po vynorˇenı´ dosta´va´me do cı´love´ zo´ny a do strˇetu. Nebudeme mı´t vı´c, jak pa´r vterˇin, nezˇ se rozkouka´me. Podle toho, kolik lodı´ z obou arma´d zbylo asi cha´peme vsˇichni, zˇe to nebude procha´zka ru˚zˇovy´m sadem. Po pravdeˇ rˇecˇeno, mı´rˇ´ıme do pekla a je jen na na´s, jak poklidı´me pod kotlem. Takzˇe se prˇipravme na nejhorsˇ´ı, protozˇe to nejhorsˇ´ı na´s taky potka´. Od Flotily necˇekejme podporu, ti co prˇezˇili – a nenı´ jich moc – za sebou majı´ dvouhodinovou procha´zku nejhorsˇ´ım masakrem deˇjin. Na dispozice nenı´ cˇas, takzˇe okamzˇiteˇ po vynorˇenı´ se serˇadı´me do formace Zed’ a v uvolneˇne´m cı´love´m prostoru vypustı´me torpe´dovou hradbu, strˇelci do toho budou pa´lit po vsˇem, co uvidı´, co se hy´ba´ a nenı´ nasˇe. Drzˇte se ve formaci, poslouchejte rozkazy a spolu zvı´teˇzı´me. Je to jasne´?” Na radiove´m kana´le se ozvalo hromadne´ mrucˇenı´ ”jasne´”, ”pohoda”, ”kurva”, ”doprdele” a dalsˇ´ı obecneˇ vojenske´ souhlasne´ vy´krˇiky. ”Sebastian si vezme na starost leve´ krˇ´ıdlo, ja´ krˇ´ıdlo prave´. V cı´love´ zo´neˇ se pokusı´me neprˇ´ıtele rozcˇ´ısnout a izolovat na mensˇ´ı levou a veˇtsˇ´ı pravou skupinu a pak je zlikvidovat. Je to jasne´, Sebastiane?” ”Jasne´, Adriane, pro bra´chu vsˇechno, a procˇ trochu neimprovizovat na mı´steˇ,” ozval se na lince Sebastian a na ra´diu se rozlehl tlumeny´ smı´ch. Krˇizˇnı´k Cˇecˇka se na´hle rozvibroval a palubnı´ pocˇ´ıtacˇ vcelku zbytecˇneˇ upozornil: ”Dokoncˇili jsme vynorˇenı´ z hyperprostoru.” ”Vsˇichni vı´me, co ma´me deˇlat. Tak to udeˇlejme porˇa´dneˇ a vsˇichni na sva´ mı´sta,” zavelel Adrian. Na palubeˇ lodı´ zavla´dl hekticky´ ruch, kdyzˇ se piloti, naviga´torˇi a strˇelci zacˇali prˇekrˇikovat, udeˇlovat si poslednı´ rady a instrukce. Adrian stiskl tlacˇ´ıtko komunika´toru na Flotilnı´ frekvenci. Chvı´li trvalo, nezˇ se palubnı´ radiostanice dovtı´pila, zˇe uzˇ ma´ signa´l flotilnı´ sı´teˇ a propojila jej. ”62, uvolneˇte cı´lovou zo´nu, opakuji, uvolneˇte cı´lovou zo´nu, nale´ta´va´me plnou rychlostı´ z vynorˇenı´. Uvolneˇte cı´lovou zo´nu pro Ranzdor, hovorˇ´ı podplukovnı´k Adrian Wirzig. . . ”
5.8
Vı´teˇzstvı´ I.
Lodi Ranzdoru se vynorˇovaly ve vlna´ch z hyperprostoru a za plne´ rychlosti se vyrovna´valy do formace. V Zo´neˇ Strˇed vyru˚stala prˇed ohromeny´mi ano-
5.8. VI´TEˇZSTVI´ I.
63
plurnˇany doslova zed’ – do sˇ´ırˇky roztazˇena´ rˇada lodı´ vyrovnany´ch nad sebou. A zed’ se rychle blı´zˇila. Steˇpanask se sma´l od ucha k uchu. Veˇrˇil tomu, zˇe ho admira´l nenecha´ na holicˇka´ch, ale tak mile´ prˇekvapenı´ tedy v zˇa´dne´m prˇ´ıpadeˇ neocˇeka´val. Wirzig je kabrnˇa´k, skoro dveˇ stovky lodı´ z hyperprostoru, to je zatraceneˇ dobra´ finta. Steˇpanaskovy lodi, zbytek toho, co jesˇteˇ prˇed desı´tkami minut hrdeˇ zval Skupinou Strˇed, se pota´civeˇ rozestupovaly, aby nechaly zo´nu cˇistou pro deˇlostrˇeleckou prˇ´ıpravu – a pro torpe´da. Veˇtsˇina lodı´ Strˇedu uzˇ za sebou meˇla rˇadu za´sahu˚, i palubnı´ pocˇ´ıtacˇ vzˇdy prˇesneˇ neveˇdeˇl, se ktery´mi lod’mi lze jesˇteˇ pocˇ´ıtat a ktere´ uzˇ jsou jen nepohyblive´ a mrtve´ cˇi pra´veˇ umı´rajı´cı´ trosky; rozdı´l byl cˇasto azˇ prˇ´ılisˇ neznatelny´. Rozrˇazenı´ lodı´ bylo za te´to situace uzˇ nervy dra´sajı´cı´ operacı´, protozˇe jste spı´sˇe intuicı´ museli odhadovat, zda to, co se pohybuje vedle va´s, je jesˇteˇ fungujı´cı´ lod’ spolubojovnı´ka, nebo vrak plujı´cı´ setrvacˇnostı´ odkudsi kamsi. Navı´c tı´mhle mrtvy´m polem plny´m asteroidu˚, planetek a trosek se ma´ prohnat jesˇteˇ postupujı´cı´ Ranzdor” Na lodı´ch Ranzdoru se prˇekrˇikovali naviga´torˇi, piloti i strˇelci, sı´t’vsˇech lodı´ jako houba nasa´vala nova´ data ze sı´teˇ Flotily, technici se snazˇili na poslednı´ chvı´le opravit posˇkozenı´ lodı´ zavineˇna´ horecˇny´m pru˚letem hyperprostorem, i kdyzˇ uzˇ bylo zrˇejme´, zˇe toho mnoho stihnout nemohou. Adrian Wirzig se nata´hl po komunika´toru. Ocˇeka´val genera´la Zodana, namı´sto toho jej pocˇ´ıtacˇ spojil s neˇjaky´m Wojdou Steˇpanaskem. ”Vy jste velitel prvnı´ho sledu, ” zeptal se Adrian prˇekvapeneˇ? ”Ano pane, genera´l Zodan padl.” ”To je moc sˇpatne´, ” odtusˇil rozmrzele Adrian a uhnul pohledem na panel, aby si prohle´dnul Steˇpanaskovu slozˇku. ”Vy jste prˇed touhle bitvou velel jen krˇ´ıdlu?” zeptal se Adrian? ”Ano, pane,” odpoveˇdeˇl klidneˇ Steˇpanask. ”Jak to, zˇe ted’ velı´te prvnı´mu sledu?” ”Vı´te, ono nebylo moc na vy´beˇr. Myslı´m, zˇe moje nejveˇtsˇ´ı kvalifikace je, zˇe jsem jesˇteˇ v tuhle chvı´li na zˇivu, cozˇ devadesa´t procent chlapu˚, co tu bylo s na´mi, o sobeˇ rˇ´ıct nemu˚zˇe. A jestli si myslı´te, zˇe jsem po te´hle frcˇce neˇjak exkrementa´lneˇ touzˇil, tak to jste fakt na omylu. Pane,” namı´chl se Steˇpanask. Pak uzˇ smı´rˇliveˇji, kdyzˇ si uveˇdomil, zˇe prˇeci jen jeho povy´sˇenı´ vypada´ zvla´sˇteˇ, dodal: ”Prominˇte pane, ma´me tu toho za sebou opravdu dost. Samozrˇejmeˇ nema´m nic proti zmeˇneˇ jmenova´nı´.” Adrian se konecˇneˇ prohrabal na panelu k pozna´mka´m sve´ho otce a usma´l se, kdyzˇ si prˇecˇetl v hodnocenı´ za´znam ”Kdyby to nebyl takovy´ sˇasˇek, uzˇ by velel Svazu.” Mozˇna´ je ted’ ta prava´ chvı´le na takove´ povy´sˇenı´, rˇekl si Adrian – venkoncem, Sˇteˇpanaskovo povy´sˇenı´ admira´l schva´lil. A jesˇteˇ nale´haveˇji: nenı´ snad prˇezˇ´ıtı´ tohle pekla nejvysˇsˇ´ı uzna´nı´ kvalifikace? ”To je v porˇa´dku, vasˇe jmenova´nı´ platı´. Ted’ k tomu du˚lezˇiteˇjsˇ´ımu. Ranzdor se zanorˇ´ı do uvolne´ne´ zo´ny. Potrˇebujeme anoplurnˇany vytlacˇit prˇed sebou a potrˇebuju, abyste kryl vsˇ´ım, co ma´te, obeˇ krˇ´ıdla Ranzdoru. Azˇ je rozsˇtı´pneme, rozta´hneme se do stran a s Kampradem je sevrˇeme do klesˇtı´. Je to jasne´?” ”Ano pane. Jenzˇe tu ma´m cˇtyrˇi desı´tky vraku˚, takzˇe pocˇ´ıtejte s tı´m, zˇe nasˇe podpora bude slabsˇ´ı.” Adrian Wirzig pecˇliveˇ studoval historii stavovy´ch dispozic Flotily. Steˇpanask se drzˇel pozoruhodneˇ dobrˇe – v bezvy´chodne´ situaci se mu podarˇilo udrzˇet s hromadou trosek namı´sto lodı´, nebylo, procˇ mu nedu˚veˇrˇovat. ”Steˇpanasku, azˇ doposud jste si vedl skveˇle a tohle uzˇ zvla´dneme..” Steˇpanask se do komunika´toru usma´l ”Rozkaz, pane”.
64
KAPITOLA 5.
”Jdeme na to,” usma´l se na opla´tku Adrian Wirzig. Adrian meˇl jesˇteˇ nutka´nı´ spojit se alesponˇ na chvı´li s otcem, jenzˇe mu bylo zrˇejme´, zˇe admira´l Flotily ma´ starosti na krˇ´ıdlech a nakonec jı´m vypracovane´ bitevnı´ dispozice meˇl prˇed sebou a nebylo vcelku o cˇem diskutovat – jasne´, prˇesne´ a strucˇne´, jak bylo u jeho otce zvykem. Synovske´ popovı´da´nı´ si bude muset nechat na pozdeˇji” ”Pane, budeme je mı´t na dosah torpe´d,” upozornil Adriana strˇelmistr Wonga. Adrian se v duchu poka´ral za to, zˇe prˇeslech signa´l pocˇ´ıtacˇe, ktery´ ho informoval o tomte´zˇ. Otec by neprˇeslechl. ”Postupujeme podle pla´nu.” Jednı´m uchem poslouchal, jak strˇelmistr Wonga narˇizuje poslednı´ u´pravy rozptylu torpe´d, o chvilku pozdeˇji s sebou krˇizˇnı´k Cˇecˇka mı´rneˇ sˇkubnul, kdyzˇ torpe´da opustila torpe´domety. Prˇed Ranzdorem se hnaly do paprsku rozpty´lena´ torpe´da, necha´valy za sebou na spektrometrech jasnou stopu a prudce zrychlovala. Druhy´ signa´l uzˇ Adrian neprˇeslechl. Lodi Ranzdoru se dostaly na palebnou vzda´lenost. ”Vsˇechny lodeˇ Ranzdoru prˇehradnou palbou, pal,” zavelel Adrian Wirzig a prˇed Ranzdorem se rozsvı´tila bı´la´ za´rˇe strˇelby vsˇech palubnı´ch zbranı´. Ranzdor se zakousl do sve´ho neprˇ´ıtele. A neprˇ´ıtel zpanikarˇil.
5.9
Vı´teˇzstvı´ II.
Palubnı´ strˇelec Genadij Stavjana zoufale mla´til hranou dlaneˇ do pru˚hledove´ho displeje ve strˇelecke´ veˇzˇi krˇizˇnı´ku Lichnice a krˇicˇel. Displej se prohy´bal, skrˇ´ıpal, ale nezlomil se – displeje ve strˇelecky´ch veˇzˇ´ıch musı´ by´t na neˇjake´ to hrubsˇ´ı zacha´zenı´ a ra´nu zvykle´. Genadij Stavjana sı´pal, krˇicˇel, hula´kal, rˇval a spı´lal, z jeho hlasu cˇisˇelo zoufalstvı´, po kloubech mu ste´kala krev, jak meˇl ruce rozedrˇene´ od cˇetny´ch ran, jezˇ usˇteˇdrˇoval neposlusˇne´mu okolı´, zejme´na pak kniplu strˇelecke´ veˇzˇe a v poslednı´ dobeˇ take´ pru˚hledove´mu displeji. Ten mu meˇl poslusˇneˇ ukazovat cı´le, varovat ho prˇed nale´tajı´cı´mi neprˇa´teli a zna´zornˇovat mu, jake´ palebne´ koridory si vybı´rajı´ strˇelci na ostatnı´ch veˇzˇ´ıch. ”Ma´m mrtvy´ displej, sakra ma´m tuhy´ pru˚hleda´k. . . ” vykrˇikoval Stavjana sta´le dokola. ”Hej, Stavjano, uklidni se. Je to v pohodeˇ, vsˇechno ti funguje, cozˇ samo o sobeˇ je za´zrak. . . ” chla´cholil ho z komunika´toru hlas Martina Noska jednoho z techniku˚, kterˇ´ı pra´veˇ meˇli na starost u´drzˇbu techniky strˇelecky´ch veˇzˇ´ı. Nosek ovsˇem spı´sˇe nezˇ o displej meˇl starost o Stavjanu, protozˇe na komunika´toru nevypadal pra´veˇ v naproste´ dusˇevnı´ pohodeˇ. Pak dodal: ”Stavjano, ma´sˇ cˇisty´ displej. Vsˇechno ti funguje, prosteˇ ma´sˇ cˇisto, je ti to jasny´?” Genadij Stavjana se zmateneˇ dı´val na displej. Nosek meˇl pravdu – displej fungoval. Zobrazoval stavove´ informace, jen neprˇ´ıtele nebylo nikde videˇt. Cˇisto. Stavjana rychle prˇepnul na postrannı´ holopanel situaci snı´manou spektrometry ve viditelne´m a gravitacˇnı´m spektru. Skutecˇneˇ – vsˇude kolem videˇl vraky lodı´, rozervane´ kusy hmoty, ktere´ kdysi k lodı´m snad patrˇily. Vsˇude kolem mrtvo, azˇ na obcˇasnou lod’, kterou identifikacˇnı´ signa´l identifikoval jako lod’ Flotily. Stavjana zacˇal z hluboka dy´chat. Nikdy by neveˇrˇil tomu, zˇe o neˇj, proslule´ho klid’ase, se bude pokousˇet panicka´ ataka a zˇe ma´lem zkolabuje ve strˇelecke´ veˇzˇi. Na komunika´toru si zavolal ava´tara palubnı´ho pocˇ´ıtacˇe a jesˇteˇ pro jistotu se ho prˇeptal, zda vsˇechny spektra´lnı´ analyzery lodi fungujı´ a zda opravdu ma´
5.9. VI´TEˇZSTVI´ II.
65
”cˇisto”. Ava´tar mu potvrdil, zˇe seznam posˇkozenı´ lodi je sice prˇedlouhy´, ale u´daje spektrometru˚ potvrzujı´ i ostatnı´ lodi – a zˇe ma´ cˇisty´ prostor. Pak na komunika´toru zapnul palubnı´ svola´vacı´ kana´l. ”Tady veˇzˇ Trˇi, ma´m cˇisto, ma´me dalsˇ´ı cı´l?” Na kana´lu se ozvaly dalsˇ´ı strˇelecke´ veˇzˇe ”Jednicˇka – take´ ma´m cˇisto.” Cˇisto meˇla i Cˇtyrˇka, druha´ strˇelecka´ veˇzˇ byla znicˇena a k nepotrˇebeˇ.”Hej, kolem na´s je cˇisto. Na dohled nenı´ jediny´ anoplurnˇan, u´plneˇ jsme je vykostili kluci,” ozval se strˇelmistr Kotrba. ”Pra´veˇ prˇicha´zejı´ dalsˇ´ı dispozice,” dodal jesˇteˇ, protozˇe se na mu˚stku rozezneˇl signa´l, zˇe Flotila pra´veˇ aktualizuje bojove´ dispozice. Dispozice byla tentokra´te jasna´, strucˇna´. Dvojslovna´. ”Flotila zvı´teˇzila,” sta´lo v nı´. Vsˇichni ten na´pis videˇli na svy´ch komunika´torech, vsˇichni se na neˇj dı´vali s prˇekvapenı´m, nedu˚veˇrou. Cozˇpak ta hrozna´ bitva mohla tak najednou skoncˇit? Cozˇpak se vsˇichni ti neprˇa´tele´ mohli najednou propadnout peklu? Copak jesˇteˇ prˇed chvı´lı´ netlacˇili na poslednı´ krˇ´ıdlo anoplurnske´ho svazu, nerozsˇtı´pli jej spolu s Ranzdorem a zbytky Kampradovy´ch sil? A pak na´pis zmizel. Mı´sto neˇj se objevila tva´rˇ podplukovnı´ka Kamprada, zpocena´, leskla´, unavena´. ”Voja´ci Flotily, zvı´teˇzili jsme,” ozna´mil Brozna Kamprad. Pak, kdyzˇ se mu zda´lo, zˇe nikdo na jeho slova nereaguje ani na propojene´m kana´le, ani na jeho vlastnı´ lodi, tak zarˇval ”Rozumı´te mi? Zvı´teˇzili jsme, vsˇichni anoplurnˇani se smazˇ´ı v pekle!” Teprve v tom okamzˇiku Flotila uveˇrˇila a propukla v ja´sot. Trvalo neˇkolik minut, nezˇ se ja´sot uklidnil a Kamprad nechteˇl vypı´nat zpeˇtny´ kana´l, chteˇl, aby si voja´ci uzˇili ten moment obrovske´ u´levy, tu erekci vı´teˇzstvı´, protozˇe jim jesˇteˇ nerˇekl druhou cˇa´st sve´ho poselstvı´. Tu smutneˇjsˇ´ı. Cena, kterou Zemeˇ zaplatila za sve´ vı´teˇzstvı´, byla obrovska´. ”Voja´ci Flotily, je mojı´ smutnou povinnostı´ va´m take´ ozna´mit, zˇe admira´l Flotily Martin Wirzig padl v poslednı´ch okamzˇicı´ch bitvy. Admira´lovu smrt potvrdil jeho pobocˇnı´k major Pavel Vra´na a palubnı´ le´karˇ Richard Meinhard. Cˇest jeho pama´tce, ” prohla´sil Kamprad a pocˇkal, azˇ voja´ci na ra´diu zahlaholı´ smutne´ a zarazˇene´ ”Cˇest”. Zatı´mco Kamprad pokracˇoval ve sve´m proslovu, velebil odvahu a statecˇnost Flotily a vzpomı´nal na padle´ voja´ky i vyzdvihoval jednotlive´ momenty bitvy, protozˇe dobojova´no jesˇteˇ nebylo. Acˇkoliv neˇkolik lodı´ jesˇteˇ pocˇisˇt’ovalo prostor, dobı´jelo jednotlive´ anoplurnske´ lodi a nebo se vracelo z prona´sledova´nı´ teˇch neˇkolika ma´la uprchlı´ku˚, nejveˇtsˇ´ı bitvu nynı´ bude muset Flotila vybojovat sama se sebou. Pokusit se zachra´nit tolik lidı´, kolik to jen bude mozˇne´ – ze vsˇech teˇch nepohyblivy´ch vraku˚, za´chranny´ch modulu˚, kapslı´, i jen tak volneˇ plovoucı´ch ve skafanderch, kde uzˇ jim docha´zı´ kyslı´k i teplo. Nepovolit ani na okamzˇik, i kdyzˇ voja´ci budou po bitveˇ padat vysı´lenı´m, budou odmı´tat nama´haveˇ rˇezat pla´sˇteˇ lodı´, vyle´zat do vesmı´ru zamorˇene´ho radioaktivitou, nebezpecˇny´mi u´lomky hrozı´cı´mi porusˇit skafandry. . . Po pravdeˇ rˇecˇeno seznam padly´ch nesl trˇi wirzigovska´ jme´na. . . Barbara Streissandi lezˇela na podlaze a zvracela. Prˇenosova´ lod’ televiznı´ sˇta´bu NCN se ve vsˇeobecne´m zmatku dostala do prudke´ palby, ze ktere´ho pilot vyva´zl spı´sˇe s notnou da´vkou sˇteˇstı´ a po prˇ´ıme´ intervenci neˇkolika flotilnı´ch krˇizˇnı´ku˚, nezˇ vlastnı´ sˇikovnostı´. Prˇenosova´ lod’ nedostala zˇa´dny´ prˇ´ımy´ za´sah, jen do nı´ narazily trosky explodujı´cı´ anoplurnske´ lodi, jenzˇe i teˇm se podarˇilo posˇkodit pla´sˇt’lodi a zpu˚sobit rozsa´hly´ pozˇa´r.
66
KAPITOLA 5.
Konecˇneˇ sebrala dost sı´ly na to, otevrˇ´ıt ocˇi a prˇesveˇdcˇit se, zˇe lod’ uzˇ se tak zbeˇsile nehoupe, ba co vı´ce, zˇe stojı´. Stiskla rukou komunika´tor na za´peˇstı´, s nelibostı´ si vsˇimla, zˇe po neˇm rozmazala zvratky. ”Co se stalo, procˇ stojı´me,” zeptala se nazdarˇbu˚h kohokoliv, kdo ji na palubnı´m kana´le chteˇl poslouchat? ”Hej, Barbaro, jste v porˇa´dku,” ozval se hlas Davida Bowdena, pilota prˇenosove´ lodi? ”Jsem, jen je mi peˇkneˇ mizerneˇ. Tak co se stalo?” ”Jo prominˇte, jesˇteˇ to nevı´te. Zvı´teˇzili jsme! Bitva skoncˇila!” ”Cozˇe? A to mi rˇ´ıka´te azˇ ted’?” ”Teprve ted’ to Flotila ohla´sila, navı´c jsme meˇli proble´my sami se sebou, ten pozˇa´r na´m dal zabrat. Nejsme krˇizˇnı´k, cha´pete? S touhle ba´rkou se nema´me motat v plne´ plabeˇ,” pokracˇoval Bowden a chteˇl jesˇteˇ da´le rozva´deˇt svoji sˇikovnost a mistrovskou pilota´zˇ, s nı´zˇ je vsˇechny zachra´nil, Barbara ho ale prˇerusˇila. ”Bitva skoncˇila? Fakt jsme zvı´teˇzili?” zeptala se nedu˚veˇrˇiveˇ Streissandi a tentokra´te jı´ prˇ´ısveˇdcˇil i kameraman. Bowden dodal ”Ma´me pocˇkat, za chvı´li bude zprovozneˇna´ sı´t’ a mu˚zˇeme vysı´lat prˇes flotilnı´ sı´t’ hyperpa´smem. Ma´me neˇco, co bysme vysı´lali?” Barbara zatrˇa´sla pohorsˇliveˇ hlavou. ”To se pta´te va´zˇneˇ? Zvı´teˇzili jsme! Jasneˇ, zˇe ma´me co vysı´lat! Jdu se prˇipravit! Dejte veˇdeˇt, azˇ bude spojenı´. . . ” Za pa´r minut, kdyzˇ se postupneˇ propojily vsˇechny prˇenosove´ druzˇice flotilnı´ sı´teˇ na trase, uzˇ byla Barbara Streissandi upravena´, i kdyzˇ Bowden neprˇehle´dl, zˇe sˇmouhy prˇipomı´najı´cı´ bojovou zkusˇenost lodi, si nechala ledabyle na tva´rˇi a pecˇliveˇ si smyla pouze zvratky. To kvu˚li autenticˇnosti, rˇ´ıkala si Barbara v duchu. Pak uzˇ se rozza´rˇilo sveˇte´lko kamery a NCN bez jake´hokoliv ohla´sˇenı´ cˇi upozorneˇnı´ suroveˇ prˇerusˇila vysı´la´nı´ na vsˇech svy´ch kana´lech pro tolik ocˇeka´vany´ zˇivy´ vstup ze zo´ny strˇetu. ”Jmenuji se Barbara Streissandi a poslednı´ dveˇ hodiny jsem stra´vila s Flotilou Zemeˇ v nejdeˇsiveˇjsˇ´ı bitveˇ, jakou kdy lidstvo zazˇilo. Nynı´ ma´m tu cˇest ozna´mit Zemi, zˇe Flotila zvı´teˇzila a anoplurnskou invazi odrazila, rozbila, znicˇila. Ale cena, kterou jsme zaplatili, je obrovska´. V bitveˇ trvajı´cı´ necele´ dveˇ hodiny ztratila Flotila te´meˇrˇ vsˇechny lodi a pocˇet padly´ch a nezveˇstny´ch v tuto chvı´li prˇekracˇuje pu˚l milionu lidı´. Mezi mrtvy´mi jsou. . . ” Barbara sklouzla zrakem na seznam mrtvy´ch a pohrˇesˇovany´ch, ktery´ se jı´ natahoval do komunika´toru a polkla, kdyzˇ si prˇecˇetla prvnı´ jme´na, ”. . . admira´l Flotily Martin Wirzig, jeho syn Adrian Wirzig, velitel Svazu Ranzdor a admira´lova dcera Joanika Wirzigova´, hlavnı´ naviga´torka Svazu Ranzdor. Admira´l Wirzig padl se svy´m synem Adrianem v same´m za´veˇru bitvy, Joanika Wirzigova´ zemrˇela prˇi pru˚letu Svazu Ranzdor hyperprostorem a podle cˇetny´ch sveˇdectvı´ je jen jejı´ za´sluhou, zˇe Ranzdor dorazil vcˇas, aby mohl pomoci bojujı´cı´ Flotile.” ”Prˇes vsˇechny tyto smutne´ zpra´vy dosa´hla Zemeˇ toho nejdu˚lezˇiteˇjsˇ´ıho. Zvı´teˇzili jsme! Deˇkujme Flotile, deˇkujme vsˇem teˇm, kterˇ´ı se o to zaslouzˇili.” Barbara se na chvı´li dramaticky odmlcˇela a pak dodala ”Dalsˇ´ı zpra´vy a reporta´zˇe budou na´sledovat beˇhem pa´r minut, neodcha´zejte od svy´ch prˇijı´macˇu˚. Barbara Streissandi zˇiveˇ na NCN ze zo´ny strˇetu.” Wojda Stepanask beˇzˇel jak o zˇivot, cozˇ v lehke´m skafandru nesˇlo zrovna dobrˇe. Dluzˇno dodat, zˇe beˇzˇel jak o zˇivot pra´veˇ proto, zˇe beˇzˇel o zˇivot. Krˇizˇnı´k Lipany se drzˇel do poslednı´ho okamzˇiku bitvy, jenzˇe pak mu zjednodusˇeneˇ rˇecˇeno vyprsˇela trvanlivost. Motorovy´ u´sek se zacˇal rozpadat, na´hly´ na´ru˚st radioaktivity a exploze jednoho z tercia´lnı´ch hnacı´ch okruhu˚ spolehliveˇ pozabı´jela skupinu u´drzˇba´rˇu˚ a dehermetizovala i celou trˇetinu lodi, zabila vı´c jak
5.9. VI´TEˇZSTVI´ II.
67
polovinu posa´dky a bylo jen ota´zkou pa´r vterˇin, kdy atomova´ exploze pohltı´ lod’ celou. Stepanask tohle moc dobrˇe veˇdeˇl a proto utı´kal jako o zˇivot, aby se vcˇas dostal k nouzove´mu modulu, v neˇmzˇ by mohl umı´rajı´cı´ krˇizˇnı´k opustit drˇ´ıve, nezˇ dojde ke kompletnı´ dehermetizaci a nebo explozi. Bohuzˇel nic nebylo idea´lnı´. Nouzovy´ modul poblı´zˇ kapita´nske´ho mu˚stku byl uzˇ od pocˇa´tku bitvy nepouzˇitelny´ a Steˇpanask i dalsˇ´ı posa´dka mu˚stku musela probeˇhnout dlouhy´m torpe´dovy´m u´sekem, aby se dostala k na´hradnı´mu a alesponˇ podle palubnı´ho pocˇ´ıtacˇe funkcˇnı´mu modulu. Jenzˇe krˇizˇnı´k se mezi tı´m rozpadal. Jednotlive´ hermeticke´ dverˇe se s trˇesknutı´m uzavı´raly, aby chra´nily zbytek lodi od pokracˇujı´cı´ dehermetizace, ale posˇkozenı´ a rozru˚stajı´cı´ se pozˇa´r byly prˇ´ılisˇ velke´, aby dehermetizace nepokracˇovala, nevyrva´vala hermeticke´ prˇeka´zˇky a nebrala si dalsˇ´ı a dalsˇ´ı zˇivoty. Uzˇ byli jen kousek, v da´lce byla videˇt poslednı´ hermeticka´ prˇepa´zˇka a otevrˇene´ dverˇe do za´chranne´ho modulu. Steˇpanask veˇdeˇl, kde je chyba. Kdyby byly ve filmu, slysˇel by odpocˇ´ıta´va´nı´, rˇvala by sire´na a blikalo cˇervene´ vy´strazˇne´ sveˇtlo. A vterˇinu prˇed tı´m, nezˇ by se hermeticke´ dverˇe samocˇinneˇ uzavrˇely, by se na steˇneˇ rozsvı´tilo oranzˇove´ sveˇtlo mı´sto zelene´ho. Stihl by to na poslednı´ chvı´li, mozˇna´ by jen do pu˚li pasu uvı´zl pod dverˇmi, jenzˇe kamara´di by ho vyta´hli a zachra´nili ho. ˇ a´dne´ odpocˇ´ıta´va´nı´, zˇa´dne´ varova´nı´, zˇa´dne´ vy´strazˇne´ Jenzˇe nebyli ve filmu. Z sveˇtlo. Jakmile pocˇ´ıtacˇ dojde k na´zoru, zˇe musı´ hermeticke´ dverˇe uzavrˇ´ıt, prosteˇ je zavrˇe a jejich nabrousˇeny´ konec prˇesekne cokoliv, co se mu dostane do cesty. Bezpecˇnost posa´dky prˇedevsˇ´ım – s vakuem vesmı´rne´ho prostoru nelze diskutovat o tom, zˇe chcete vyta´hnout zpod dverˇ´ı kamara´da. Zlomek vterˇiny rozhodne. Trojice lidı´ z mu˚stku uzˇ probeˇhla dverˇmi, pak Steˇpanask uslysˇel lupnutı´ na sve´m komunika´toru. Prˇeci jenom se mu dostalo varova´nı´ – pocˇ´ıtacˇ ho upozornil, zˇe dalsˇ´ı exploze prorazila dalsˇ´ı dverˇe. To znamenalo, zˇe evakuacˇnı´ chodbu deˇlı´ uzˇ poslednı´ dverˇe, ktere´ dlouho nevydrzˇ´ı” Steˇpanask skocˇil na poslednı´ chvı´li. Teˇzˇke´ hermeticke´ dverˇe teˇsneˇ za nı´m s trˇesknutı´m zapadly a prudke´ sˇkubnutı´ znamenalo, zˇe exploze pyropatron oddeˇlila nouzovy´ modul od materˇske´ lodi.”Hernajs, to bylo o fous,” zasakroval Steˇpanask a pokusil se vsta´t. Nepodarˇilo se mu to, upadl na kolena. Neveˇrˇ´ıcneˇ se podı´val na svoje nohy. Hermeticke´ dverˇe mu levou nohu v pu˚li ly´tka urazily a pod nı´m se rozle´vala kaluzˇ temne´ krve. ”Ten fous mi tam jesˇteˇ chybeˇl,” zalitoval Steˇpanask. ”A to jsem si na tu nohu tak zvyknul. . . ” dodal zteˇzˇka, nacˇezˇ omdlel. . . Za´chranne´ operace skoncˇily o rˇadu hodin pozdeˇji. Flotila se vydala na cestu domu˚. Flotila zvı´teˇzila.
68
KAPITOLA 5.
Kapitola 6
6.1
Genera´lem
Na za´kladnou Ransko teprve svı´talo, v tra´veˇ se jesˇteˇ drzˇela rosa a bylo docela chladno. Steˇpanask sta´l na terase du˚stojnicke´ jı´delny a rannı´ chlad mu vu˚bec nevadil. Opı´ral se o za´bradlı´, nastavoval svoji tva´rˇ vycha´zejı´cı´mu slunci a vychutna´val si lehky´ za´padnı´ veˇtrˇ´ık. O pa´r set metru˚ da´le na dra´ze pra´veˇ ”husı´m pochodem” – v teˇsne´m sledu za sebou – startovala trojice stı´hacˇu˚ na patrolu. Trojice L-209 prudce zrychlovala, v pu˚lce startovacı´ dra´hy sebou letouny sˇkubly a u´zky´ modrobı´ly´ plamen z jejich trysek doprovodil hrˇmeˇnı´. Letouny startovaly na prˇ´ıdavne´ spalova´nı´, asi honily harmonogram patroly. Steˇpanask uhnul zrakem nahoru na nebe. Chvı´li mu trvalo, nezˇ je nasˇel. Trˇi male´ sˇedive´ tecˇky, trojice Sokolu˚ krouzˇila vysoko v mracı´ch a kryla sve´ startujı´cı´ druhy. Steˇpanask se poteˇsˇeneˇ pousma´l. Vsˇednı´ rutina patrolnı´ho letu, trojice stı´hacˇu˚, ktera´ startuje, trojice stı´hacˇu˚, ktera´ se vracı´, obeˇ krˇ´ıdla se vza´jemneˇ kryjı´ do poslednı´ho okamzˇiku, aby je nemohl zaskocˇit neprˇ´ıtel ve zranitelne´m okamzˇiku startu nebo prˇista´nı´, pak stı´hacˇi vyrazı´ na patrolu naprˇ´ıcˇ Cˇeskou republikou, mozˇna´ da´l do Strˇedoevropske´ho svazu, to podle toho, kam je dispozice zavedou. Steˇpanask umeˇl vsˇednı´ rutinu ocenit, jako ma´lokdo – jesˇteˇ neda´vno si ji prˇitom jako neˇco tak vza´cne´ho neprˇipousˇteˇl. Neˇkdo mu zlehka polozˇil dlanˇ na rameno. Steˇpanask pootocˇil hlavu. ”Ma´me kra´sne´ ra´no, Wojdo,” rˇekl Sebastian Wirzig. ”To ma´me, admira´le,” prˇitakal Steˇpanask! ”Neˇco jsme si slı´bili. . . ” napomenul jej Wrizig. Steˇpanask se omluvneˇ usma´l. ”Omlouva´m se, Sebastiane. Snadno se na to zapomı´na´. Dneska ti jesˇteˇ budu tykat, sta´t na tribuneˇ a usmı´vat se, azˇ kolem budou pochodovat nova´cˇci a kadeti, azˇ budesˇ prˇijı´mat jejich prˇ´ısahu. Zı´tra budu zase rozepisovat sluzˇby na sˇu´rova´nı´ sve´ lodi, pokud jesˇteˇ neˇjakou sezˇenu. To nenı´ ta spra´vna´ chvı´le, kdy si potykat s nejmocneˇjsˇ´ım muzˇem zemeˇ. . . ” Wirzig se oprˇel vedle Steˇpanaska o za´bradlı´ a spolu se chvı´li mlcˇky dı´vali na obrovskou letisˇtnı´ plochu, kde se od hluboke´ noci vyrovna´valy na prˇehlı´dku lodi Flotily a kde pobı´hali voja´ci aby prˇipravili vsˇechno pro dnesˇnı´ prˇ´ısahu. Chvı´li spolu mlcˇeli. Mlcˇeli v hluboke´m souzneˇnı´, v porozumeˇnı´, ktere´ prˇinese spoluprozˇite´ utrpenı´ a chvı´le vypeˇtı´. Pak Sebastian promluvil, pomalu, potichu, s rozvahou. ”To je to, o cˇem jsem s tebou chteˇl mluvit. Vı´m, zˇe jsi nadporucˇ´ık a take´ oba vı´me, zˇe funkce sledove´ho velitele je funkce bojova´, ktera´ po bitveˇ nema´ zˇa´dny´ smysl. Take´ si va´zˇ´ım tve´ otevrˇenosti, se kterou jsi se mnou mluvil o reorganizaci Flotily a obrany 69
70
KAPITOLA 6.
Zemeˇ. Ma´me spolecˇne´ na´zory, postoje. A ja´ potrˇebuju lidi, na ktere´ se mohu spolehnout. Rozhodl jsem se teˇ dnes povy´sˇit na genera´la a sveˇrˇit ti velenı´ vneˇjsˇ´ıho okruhu. . . ” Slova odezneˇla a chvı´li to vypadalo, jako by Steˇpanaskem prosˇla, anizˇ by je zachytil. Pak otocˇil hlavu, oba si v tu chvı´li hledeˇli do tva´rˇe. ”Procˇ?” zeptal se Steˇpanask, jako by mu nestacˇily du˚vody, ktere´ Wirzig vyjmenoval. ”Protozˇe to, cˇ´ım jsme prosˇli, byla va´lka proti neprˇ´ıteli, ktere´ho zna´me. Ted’ na´s cˇeka´ mnohem horsˇ´ı bitva – s neprˇa´teli, kterˇ´ı jsou mezi na´mi. Kterˇ´ı nevidı´ to, co vidı´me my. Proti politiku˚m na Zemi, kterˇ´ı uzˇ zı´tra zapomenou, co jsme pro Zemi udeˇlali. Kterˇ´ı vyuzˇijı´ nasˇ´ı slabost pro svoje cı´le. Proti lidem, kterˇ´ı nebudou chtı´t obeˇtovat svoje pohodlı´ na u´kor neˇcˇeho tak obtı´zˇneˇ uchopitelne´ho, jako je spolecˇna´ obrana prˇed dalsˇ´ım u´tokem, ktery´ prˇijde. Budu potrˇebovat neˇkoho, o koho se budu moci oprˇ´ıt, komu mu˚zˇu du˚veˇrˇovat. Zemrˇel mu˚j otec, oba´vany´ protivnı´k, ktere´mu se nikdo neodva´zˇil zkrˇ´ızˇit cestu. Padl mu˚j bratr, ktery´ meˇl by´t jeho na´stupce a mne vsˇichni berou za bohe´ma a slabocha, ktery´ se meˇl vyrˇa´dit na pru˚zkumu hluboke´ho vesmı´ru, ne na politikarˇenı´ a konsolidaci Flotily. Jsem poslednı´ z rodu Wirzigu˚. Pro hodneˇ lidı´ jsem poslednı´ prˇeka´zˇka na tom, aby Flotila byla podrˇ´ızena politiku˚m, aby se stala mocensky´m na´strojem v nesmyslny´ch pu˚tka´ch. Supi krouzˇ´ı kolem a budu jim muset uka´zat, zˇe zˇa´dny´ z Wirzigu˚ nenı´ chut’ovka ke snı´dani. A oba vı´me, co se stane, kdyzˇ se to nepodarˇ´ı. Proto teˇ chci jmenovat genera´lem. A proto chci, abys vedl dnesˇnı´ prˇ´ısahu.” Steˇpanask prˇiky´vl a znovu se zahledeˇl na letisˇtnı´ plochu a na mumraj na nı´. Jisteˇ, zˇe to veˇdeˇl. Veˇdeˇl, zˇe obeˇt’pu˚l milionu muzˇu˚ zı´tra zapomenou a pozı´trˇ´ı ji politici na zemi budou povazˇovat za sˇt’astny´ moment. Tehdy, v bitveˇ u Barzy, to pochopil. Flotila je sˇancı´ lidstva neztratit se ve vesmı´ru. Neskoncˇit, jako Sargove´, jako psanci na u´teˇku bez domova a budoucnosti. Silna´ Flotila vedena´ pevnou rukou, lidmi, kterˇ´ı se pro ni narodili a pro neˇzˇ je to zˇivotnı´ posla´nı´. Ticho trvalo snad minutu. Pak Steˇpanask prˇiky´vl. ”Nenı´ to nasˇe poslednı´ bitva, admira´le.” Sebastian se tentokra´te titulu admira´la zasma´l a prˇisveˇdcˇil: ”Nenı´, genera´le.” Sta´li jesˇteˇ dlouho, oba oprˇenı´ o za´bradlı´, ponorˇenı´ do ticha, vnı´majı´cı´ kazˇdy´m svy´m smyslem ruch panujı´cı´ nad probouzejı´cı´ se za´kladnou Ransko, prˇitom ale duchem neprˇ´ıtomnı´, oba plnı´ vizı´ a mysˇlenek nad tı´m, co jesˇteˇ bude potrˇeba vykonat a jakou cestu jesˇteˇ bude nutno projı´t. Pak se otocˇili, kdyzˇ si za nimi diskre´tneˇ odkasˇlal cˇ´ısˇnı´k a ozna´mil jim, zˇe snı´daneˇ v du˚stojnicke´ jı´delneˇ je prˇipravena.
6.2
Admira´lu˚v proslov
Slunce sta´lo vysoko nad hlavami a opı´ralo se do dlouhy´ch vyrovnany´ch rˇad tisı´covek voja´ku˚. Uzˇ prˇed notnou dobou na obrovske´ serˇadisˇteˇ prˇestaly proudit davy lidı´, velitele´ uzˇ sem dokomandovali sve´ nova´cˇky, sˇikovatele´ vyrovnali jednotliva´ druzˇstva a serzˇanti prˇ´ısny´m pohledem kontrolovali vzorneˇ vyrovnane´ rˇady kadetu˚. V da´li za vyrovnany´mi jednotkami sta´ly rˇady bitevnı´ch lodı´ Flotily, i kdyzˇ ty lodi veˇtsˇinou vypadaly spı´sˇe zubozˇeneˇ, nezˇ majesta´tneˇ – vsˇak je tu take´ Flotila umı´stila v upomı´nku bitvy. Vsˇichni cˇekali. Slavnostnı´ prˇ´ısaha meˇla uzˇ zacˇ´ıt, jenzˇe vsˇe se opozdilo kvu˚li prˇ´ıletu cˇ´ınske´ho prezidenta Jang Tsu-Tie. I kdyzˇ, se zpozˇdeˇnı´m se vlastneˇ pocˇ´ıtalo, protozˇe bylo strategiı´ zachova´nı´ si tva´rˇe, zˇe cˇ´ınsky´ prezident za´sadneˇ prˇista´val v okamzˇiku, kdy prˇehlı´dka meˇla zapocˇ´ıt a vzˇdy se omlouval, zˇe na pozva´nce byl uvedeny´ cˇas, ktery´ povazˇoval za cˇas sve´ho prˇ´ıletu. Cˇ´ına se k Flo-
˚ V PROSLOV 6.2. ADMIRA´LU
71
tile vzˇdy chovala velmi rezervovaneˇ – na jednu stranu si nikdy nemohla dovolit chovat se vylozˇeneˇ neuctiveˇ, na druhou stranu nikdy to take´ s u´ctou neprˇeha´neˇla a jejı´ chova´nı´ cˇasto hranicˇilo s drzostı´. Jenzˇe nastoupeny´mi jednotkami uzˇ jako vlna procha´zela zveˇst, jak si s touto drzostı´ poradil admira´l – pry´ vytrvale oslovoval prezidenta Tie v mandarinske´ cˇ´ınsˇtineˇ zˇensky´m rodem, acˇkoliv bylo obecneˇ zna´mo, zˇe mandarı´nsky umı´ dokonale. Azˇ po chvı´li se omluvil, zˇe nenı´ tak zbeˇhly´ v protokolu a mozˇna´ pouzˇ´ıva´ sˇpatne´ rody. Konecˇneˇ se komunika´tor serzˇanta Maresˇe zachveˇl. Serzˇant jediny´m pohledem zkontroloval, zda jde o ocˇeka´vanou zpra´vu, pak se otocˇil cˇelem k nastoupeny´m jednotka´m. ”Flotilo, vyrovnat rˇady,” zarˇval serzˇant z plny´ch plic. Byl to z hlediska prakˇ ady voja´ku˚ byly uzˇ desı´tky minut tak vzorneˇ vyrovticke´ho zbytecˇny´ pokyn. R nane´, zˇe by se podle nich mohly ry´sovat rovnobeˇzˇky, jenzˇe serzˇant nehodlal nic odby´vat. Ostrˇ´ızˇ´ım zrakem sledoval, jak se nastoupene´ jednotky prˇesveˇdcˇujı´, zˇe rˇady jsou perfektneˇ vyrovnane´. Kazˇdy´ z nastoupeny´ch muzˇu˚ dal levou ruku ˇ ady, jak se ostatneˇ dalo v bok, pravicˇkou se dotkl ramene muzˇe prˇed sebou. R ocˇeka´vat, byly perfektneˇ vyrovna´ny. Maresˇ ostrˇ´ızˇ´ım okem prˇeleteˇl vyrovnane´ jednotky, zejme´na dlouho a vy´znamneˇ spocˇinul pohledem na prave´ straneˇ, kde sta´li kadeti, odjakzˇiva to proslulı´ sˇpry´marˇi a narusˇitele´ va´zˇnosti podobny´ch shroma´zˇdeˇnı´. ˇ ady prˇ´ıme´, jako kdyzˇ strˇelı´, muzˇi jeden za druhy´m v perfektnı´m za´krytu. R Serzˇant Maresˇ se znovu nadechl: ”Flotilo, pozor!” Muzˇi dupnuli teˇzˇky´mi botami o zem v jeden okamzˇik a ta trˇeskuta´ ra´na proleteˇla nad za´kladnou Ransko jako vy´strˇel z kano´nu. ”K vlajce hled’,” zavelel serzˇant Maresˇ do trˇetice a vsˇechny hlavy se na ten povel otocˇily smeˇrem k pra´zdne´mu stozˇa´ru. Technicky vzato to byl nesmyslny´ pokyn, protozˇe v ten okamzˇik teprve za zvuku˚ Smetanovy Libusˇe zacˇala vlajka na stozˇa´r stoupat. Vlajkovy´ stozˇa´r sta´l prˇed tribunou, na tribunu azˇ nynı´ prˇicha´zeli nejvysˇsˇ´ı prˇedstavitele´ Flotily. Prˇed stozˇa´r, na malicˇkate´ po´dium, sestoupil sa´m admira´l. Fanfa´ry dozneˇly, vysoko nad hlavou admira´la se trˇepetala dvojice vlajek nad sebou – nahorˇe cˇeska´ klı´nova´ vlajka, pod nı´ standarda Flotily se zlaty´m lvem v modre´m poli. ”Zdar, voja´ci Flotily,” pozdravil podle tradice admira´l Wirzig nastoupene´ voja´ky. Flotila z plna hrdla odpoveˇdeˇla ”Zdar, admira´le Wirzigu!” ”Voja´ci Flotily, dnes je pro na´s sˇt’astny´ den. Sesˇli jsme se tu, abychom si prˇipomneˇli vı´teˇzstvı´ Flotily. Abychom spolu oslavili to, zˇe jsme porazili vetrˇelce z vesmı´ru. Dnes je pro na´s take´ den smutku. Sesˇli jsme se tu take´, abychom si prˇipomneˇli vsˇechny obeˇti, ktere´ na´s toto vı´teˇzstvı´ sta´lo. Chceme si pamatovat obojı´. Chceme si pamatovat jak opojnou chut’ vı´teˇzstvı´, v neˇzˇ jsme vı´ce doufali, nezˇ veˇrˇili. A chceme si take´ pamatovat lı´tost nad ztra´tou prˇa´tel, druhu˚, spolubojovnı´ku˚, ktere´ tu tolik postra´da´me. Vı´te, kdo jsem. Jmenuji se Sebastian Wirzig. Mu˚j otec Martin Wirzig byl admira´lem Flotily dlouhy´ch dvaadvacet let a vzˇdycky prˇedpokla´dal, zˇe to bude mu˚j starsˇ´ı bratr Adrian, kdo bude kra´cˇet v jeho sˇle´peˇjı´ch. Mu˚j otec i mu˚j bratr padl v bitveˇ, mezi svy´mi voja´ky, mezi va´mi. Nejsme z teˇch, kdo se vyhy´bajı´ zodpoveˇdnosti, kdo va´hajı´ v boji a stranı´ se prvnı´ linie. Zemrˇela i moje sestra Joanika, naviga´torka svazu Ranzdor. Dalo by se rˇ´ıci, zˇe jsem zu˚stal sa´m, bez rodiny, ale to by byla sˇpatna´ u´vaha. Flotila je moje rodina a ja´ jsem jejı´ soucˇa´stı´. At’ jsou ztra´ty jakkoliv bolestive´, vı´me, zˇe jsou cenou
72
KAPITOLA 6.
za to, abychom se tu vzˇdy mohli sejı´t, potkat se se svojı´ rodinou, se svy´mi blı´zky´mi, prˇa´teli. Je to cena za zˇivot Zemeˇ, cena, kterou slibujeme platit znovu a znovu a kterou take´ zaplatı´me. Moje rodino, prosˇli jsme doposud nejstrasˇliveˇjsˇ´ı zkousˇkou. V bitveˇ u Barzy padlo 524 629 voja´ku˚ Flotily, ztratili jsme 2476 lodı´ a ztratily jsme dveˇ vesmı´rne´ za´kladny. Nikdy za celou historii lidstva nezemrˇelo tolik voja´ku˚ v jedine´ dvouhodinove´ bitveˇ, v zˇa´dne´ bitveˇ neumı´ralo kazˇdou vterˇinu sedmdesa´t dusˇ´ı. Zachveˇli jsme se v za´kladech, sa´hli jsme si na dno svy´ch sil, ale vytrvali jsme a odvra´tili jsme zka´zu Zemeˇ. Nynı´ prosı´m za Flotilu, za vsˇechny padle´, raneˇne´ i prˇezˇivsˇ´ı, za svoji rodinu, aby se cela´ Zemeˇ utisˇila na minutu a hlasem zvonu˚ uctila tuto obeˇt’.” Voja´ci sta´li bez hnutı´, sta´le v pozoru, potichu, kdyzˇ tu najednou z da´lky uslysˇely hlas zvonu, to ve vesnici nedaleko za´kladny se na kostelnı´ veˇzˇi rozhoupaly zvony a k nim se prˇida´valy dalsˇ´ı a dalsˇ´ı zvony, v jednu chvı´li, v jeden okamzˇik jako by se rozezneˇla zvonem cela´ Zemeˇ a ta´hly´ hlas znovu˚, tkliva´ melodie stoupala k oblaku˚m jako vy´krˇik umı´rajı´cı´ch a spolu s tı´mto hlasem umlky hlasy jak na ulicı´ch, tak v domech, ra´dia i televize a odevsˇad zneˇl zvuk zvonu˚. Uplynulo nepochybneˇ vı´ce nezˇ minuta, jenzˇe nikdo z voja´ku˚ se ani nehy´bal, nad celou za´kladnou nebylo kromeˇ zvoneˇnı´ zvonu˚ slysˇet ani hla´sek. Konecˇneˇ admira´l Wirzig zdvihl hlavu a vsˇichni ti, kdo sta´li v prvnı´ch rˇada´ch a videˇli mu do tva´rˇe, si vsˇimli slz ste´kajı´cı´ch po jeho tva´rˇ´ı. ”Deˇkuji jme´nem Flotily za poctu, kterou Zemeˇ vzdala nasˇim mrtvy´m.” Admira´l Wirzig si utrˇel bez ostychu ruka´vem slavnostnı´ uniformy ucˇi. ”Cesta, kterou ma´me za sebou, byla zla´ a nenı´ u konce. Ba pra´veˇ naopak. Stalo se prˇesneˇ to, prˇed cˇ´ım varoval mu˚j otec a co povazˇovali posmeˇva´cˇkove´ za prˇemrsˇteˇne´ na´roky. Penı´ze plynoucı´ do budova´nı´ Flotily se uka´zaly te´meˇrˇ jako nedostatecˇne´, protozˇe jsme u´tok odrazili azˇ nasazenı´m vsˇech sil. Meˇli jsme by´t prˇipraveneˇjsˇ´ı, vyzbrojeneˇjsˇ´ı a nemuselo na´s potkat tolik bolesti. A byli bychom takovı´, kdyby Flotila uplatnila poplatky za sve´ technologie, za vesmı´rnou dopravu a za teˇzˇbu surovin v takove´ vy´sˇi, v jake´ je navrhoval mu˚j otec. Byla to kra´sna´ le´ta, kdy nove´ technologie Flotily byly levne´ a kazˇde´mu dostupne´, stejneˇ tak vesmı´rna´ doprava nebo teˇzˇba surovin. Jenzˇe tahle rozmarˇilost, tahle iluze, zˇe budeme moci na veˇky zˇ´ıt v bavlnce o kterou se postara´ Flotila, na´s ma´lem prˇivedla k za´hubeˇ. Netusˇ´ıme, co je za bitvou u Barzy. Jsme jako slepci, jako ve tmeˇ. Nevı´me, zda jsme vycˇerpali vsˇechny dostupne´ anoplurnske´ zdroje, zda tahle pora´zˇka byla pro Anoplurnu stejneˇ vycˇerpa´vajı´cı´, jako pro na´s vı´teˇzstvı´. Nevı´me, kdy anoplurna postavı´ dalsˇ´ı invaznı´ svazy, zda zı´tra, pozı´trˇ´ı nebo za neˇkolik let, cˇi zda to byla lekce pro veˇky. Ani prˇed Barzou jsme nebyli schopni prova´deˇt systematicke´ monitorova´nı´ okolnı´ho vesmı´ru, vyhleda´vat a sledovat dalsˇ´ı vesmı´rne´ civilizace, ani si nejsme jisti tı´m, zda kromeˇ anoplurny a sargu˚ neˇjake´ dalsˇ´ı civilizace existujı´. Te´hle neveˇdomosti se musı´me zbavit. Jmenuji se Sebastian Wirzig a jsem admira´l Flotily. Toto je mu˚j program, toto je moje prˇ´ısaha Flotile. Zaprve´ obnovı´m Flotilu v co nejkratsˇ´ı mozˇne´ dobeˇ a budu se snazˇit ji trvale rozvı´jet a zvysˇovat jejı´ sı´lu. Do cˇtyrˇ let musı´ Flotila obnovit svoji pu˚vodnı´ sı´lu, do sedmi ji zdvojna´sobit. Zadruhe´ Flotilu zreorganizuji a protozˇe cha´pu proble´my s obrovsky´mi vzda´lenostmi, s nimizˇ se ve vesmı´ru poty´ka´me, vycˇlenı´m zodpoveˇdnost za vneˇjsˇ´ı okruh Slunecˇnı´ soustaveˇ Wojdovi Steˇpanaskovi a tı´mto ho jmenuji genera´lem a hejtmanem Flotily.” Dav voja´ku˚ propukl v ja´sot. ”Genera´lem Flotily a hejtmanem vnitrˇnı´ho okruhu jmenuji Broznu Kamprada.” Voja´ci opeˇt propukli v souhlasny´ rˇev a bylo slysˇen skandova´nı´ Kampradova
6.3. PRˇI´SAHA
73
jme´na. Wirzig pocˇkal, azˇ se skandova´nı´ prˇezˇene, ani gestem nedal najevo, zˇe by se voja´ci meˇli ztisˇit, sta´l a usmı´val se, kdyzˇ slysˇel jejich nadsˇenı´. ”Pozˇaduji po nich, aby Wojda Steˇpanask zapocˇal s organizova´nı´m obrany, zajisˇteˇnı´ a pru˚zkumu okolı´ slunecˇnı´ soustavy a zrˇ´ıdil vesmı´rnou vy´zveˇdnou sluzˇbu, ktera´ bude schopna prˇedcha´zet podobny´m invazı´m. Pozˇaduji po Broznovi Kampradovi, aby obnovil Flotilu ve Slunecˇnı´ soustaveˇ a organizoval jejı´ obranu. A po sobeˇ pozˇaduji, abych Flotile zajistil dostatek prostrˇedku˚ a vu˚le k tomu, aby tyto na´rocˇne´ u´koly zvla´dla. A take´ pozˇaduji, aby Flotila byla schopna v nejblizˇsˇ´ıch dvaceti letech zasadit preventivnı´ u´der komukoliv ve vesmı´ru, kdo by Zemi ohrozˇoval. Abychom tyto u´koly mohli splnit, prohlasˇuji nynı´ se vsˇ´ı va´zˇnostı´ vsˇechny cenove´ u´mluvy ohledneˇ prˇepravnı´ch a teˇzˇnı´ch kapacit, jakozˇ i intelektua´lnı´ho vlastnictvı´ Flotily za neplatne´ a pausˇa´lneˇ zvy´sˇene´ na minima´lneˇ desetina´sobek. Tyto prostrˇedky budou veˇnova´ny na znovuvybudova´nı´ Flotily. Hranici pro prˇijetı´ do bojove´ sluzˇby u Flotily snizˇuji z jednadvaceti roku˚ na osmna´ct let bez omezenı´ sta´tnı´ prˇ´ıslusˇnosti. Jestli ma´ by´t i nada´le pro lidstvo ve vesmı´ru mı´sto, musı´ by´t anoplurna rozdrcena a nenı´ pro na´s jine´ cesty. Barza na´s poucˇila, zˇe nenı´ s ky´m jednat, nenı´ jak smlouvat, zˇe nenı´ nad cˇ´ım prˇemy´sˇlet, jen se soustrˇedit na to, jak znicˇit anoplurnske´ nebezpecˇ´ı drˇ´ıve, nezˇ ono smete na´s. ” Voja´ci znovu propukli v ja´sot, tentokra´te skandovali admira´lovo jme´no a admira´l na neˇ shlı´zˇel z tribuny s va´zˇnostı´, na jakou u neˇj nebyli zvyklı´. ”Deˇkuji za vasˇi podporu. Deˇkuju, zˇe jsme tu spolu a zˇe budeme mı´t mozˇnost znovu vybudovat Flotilu silneˇjsˇ´ı a lepsˇ´ı, nezˇ kdykoliv drˇ´ıve. Nynı´ bych ra´d poprosil o neˇkolik slov genera´la Steˇpanaska. Zdar, Flotilo!” ”Zdar, admira´le,” odpoveˇdeˇli sboroveˇ vyrovnane´ za´stupy voja´ku˚ a plynule prˇesˇly do skandova´nı´ ”Cˇarodeˇj, Cˇarodeˇj!” Wojda Steˇpanask, ktery´ se salutova´nı´m mı´jel cestou ke stupı´nku admira´la Wirziga se zaposlouchal do toho skandova´nı´. Cˇarodeˇj? Procˇ mu rˇ´ıkajı´ Cˇarodeˇj. Sebastian Wirzig, kdyzˇ jej mı´jel, se k neˇmu naklonil a rychle mu zasˇeptal, jako by uhodl, na co myslı´: ”Slysˇ´ısˇ, jak ti rˇ´ıkajı´?”
6.3
Prˇı´saha
Steˇpanask se vyhoupnul k rˇecˇnicke´mu pultı´ku skoro tak, jako by to byl velitelsky´ mu˚stek jeho krˇizˇnı´ku. Pohodlneˇ se rozvalil rukama na pultı´ku; stejneˇ jako admira´l hovorˇil z pameˇti, ve Steˇpanaskoveˇ prˇ´ıpadeˇ se dalo jesˇteˇ spı´sˇe prˇedpokla´dat, zˇe bude mluvit spatra. Steˇpanask se zadı´val na vyrovnane´ rˇady prˇed sebou. Chvı´li mlcˇel, prohlı´zˇel si za´stupy uniforem a pak zcˇista jasna zavelel ”Voja´ci pohov!” ˇ ady sebou trhly prˇekvapenı´m, nebylo zvykem, aby se prˇi projevu generaR lity nesta´lo v pozoru, jenzˇe rozkaz byl rozkaz a voja´ci prˇeci jen trochu uvolnili kolena aby dali najevo, zˇe rozkazu vyhoveˇli, prˇitom aby je nikdo nemohl podezı´rat, zˇe by chteˇli rozkazu zneuzˇ´ıt a uvolnit se azˇ prˇ´ılisˇ. Steˇpanask znovu prˇejel voja´ky prˇed sebou ocˇima, pak se narovnal za pultı´kem, snad jako by mu prˇisˇlo nepatrˇicˇne´ se na neˇm vyvalovat, kdyzˇ ani ostatnı´ si neuzˇ´ıvajı´ jeho benevolence. ”Jmenuju se Vojda Steˇpanask a neˇkterˇ´ı z va´s mne asi zna´te,” zacˇal ra´zneˇ. Voja´ci pod nı´m se usma´li. Bylo velmi nepravdeˇpodobne´, zˇe by neˇkdo v poslednı´ch dnech nevyslechl vsˇechny detaily o Steˇpanaskoveˇ velenı´ prvnı´mu
74
KAPITOLA 6.
sledu. ”Jesˇteˇ prˇed ty´dnem bych sta´l ve vasˇich rˇada´ch, pod tribunami a spolu s va´mi poslouchal projevy generality. Moje nejblizˇsˇ´ı povy´sˇenı´ meˇl prˇedstavoval post sˇikovatele na Zagaru a to veˇru nenı´ o co sta´t. ” Voja´ci se opeˇt zasma´li, protozˇe situace na Zagaru byla obecneˇ zna´ma. ”Jenzˇe v poslednı´ dobeˇ jsem si rˇecˇneˇnı´ prˇ´ılisˇ neuzˇil. A admira´l Wirzig se zrˇejmeˇ rozhodl, zˇe by si noveˇ jmenovanı´ du˚stojnı´ci meˇli procvicˇit vsˇechny dovednosti. Jak to, zˇe jsem se pra´veˇ ja´ sta´l genera´lem? To je dobra´ ota´zka a dobrou odpoveˇd’ na ni nema´m. Na kadetce, kdyzˇ jsem reptal, zˇe ma´m znovu a znovu nacvicˇovat traverz na stare´m le´tajı´cı´m sˇkopku, o neˇmzˇ jsem doufal, zˇe se v boji uzˇ nikdy nepouzˇije, mi podplukovnı´k Hrazdı´ra rˇekl, zˇe neusta´le´ cvicˇenı´, ostrazˇitost a prˇipravenost mne prˇipravı´ na moji zkousˇku. Ptal jsem se ho, co to bude za zkousˇku. Rˇekl mi, zˇe to je pra´veˇ to – nevı´me, jaka´ zkousˇka to bude, ani kdy prˇijde. Mu˚zˇeme si jenom prˇa´t, aby na´s v zˇivoteˇ nikdy nepotkala, ale azˇ prˇijde, musı´me v nı´ obsta´t se ctı´. A proto musı´me by´t schopni a ochotni v kazˇde´m okamzˇiku prˇijı´mat vsˇechno nove´ a nezna´me´ a procvicˇovat to, co uzˇ zna´me, protozˇe azˇ a kdyzˇ ta zkousˇka prˇijde, budeme ze sebe muset da´t to nejlepsˇ´ı. Moje zkousˇka prˇisˇla v Barze – v momenteˇ, kdyzˇ mi pocˇ´ıtacˇ ozna´mil, zˇe se sta´va´m prvosledovy´m velitelem. Ve chvı´li, kdyzˇ jsem zjistil, zˇe padl genera´l Zodan, protrˇely´ frontovy´ voja´k a zˇe mı´sto neˇj budu velet ja´ a zˇe jediny´m du˚vodem proto je, zˇe jsem jesˇteˇ nazˇivu. Zkousˇka prˇisˇla, kdyzˇ jsem zjistil, zˇe pod my´m velenı´m umı´ra´ kazˇdou desetinu vterˇiny jeden voja´k. A zkousˇka prˇisˇla, kdyzˇ mi admira´l Wirzig porucˇil, abych bra´nil pozice a nepustil anoplurnˇany ani na krok s poslednı´mi padesa´ti lodeˇmi. Byl to jediny´ okamzˇik, jedina´ chvı´le, kdy jsem sobeˇ i ostatnı´m musel zodpoveˇdeˇt ihned a bez vyta´cˇek, jak se k takove´ zkousˇce postavı´m. To, jak jsem svojı´ zkousˇkou prosˇel, mi vyneslo nejenom zlate´ pry´mky na ruka´vu, ale – a to bylo hlavnı´ – to pomohlo Flotile zvı´teˇzit. Vsˇichni, kdo u Barzy bojovali, si takovou zkousˇkou prosˇli. Neˇkterˇ´ı jako ja´ meˇli z pekla sˇteˇstı´ a prˇezˇili. Ostatnı´ padli. Tak jednodusˇe a prosteˇ ta slova znı´. Potrˇebujete vsˇechno sˇteˇstı´ a vsˇechen um, abyste prˇezˇili a potrˇebujete to same´ u svy´ch spolubojovnı´ku˚, nebot’ jeden sa´m je v takove´ va´lce ztracen. Pro mne i pro va´s z toho plyne neˇkolik ponaucˇenı´. Nevı´me dne ani hodiny, kdy na´sˇ okamzˇik zkousˇky prˇijde. Jenzˇe jsme voja´ci Flotily a proto se ocˇeka´va´, zˇe obstojı´me. Jsme elita, jsme Flotila. Nenı´ to nasˇe povinnost, obsta´t. Je to nasˇe privilegium, nasˇe vy´sada, vyznamena´nı´. A podle toho budeme vzˇdy jednat. Voja´ci Flotily i kadeti. Kdokoliv z va´s ma´ dojem, zˇe by nemohl teˇmto za´vazku˚m dosta´t, ma´te poslednı´ mozˇnost se ctı´ odejı´t a opustit Flotilu. Krok vprˇed ucˇinı´ vsˇichni, kdo nechteˇjı´ prˇ´ısahat veˇrnost Flotile a nove´mu admira´lovi.” Steˇpanask se odmlcˇel. Vsˇechny hlavy byly otocˇeny na neˇj, vsˇechny ocˇi k neˇmu vzhlı´zˇely. Nikdo ten krok neudeˇlal. Vsˇichni byli odhodla´ni prˇ´ısahat. Steˇpanask naposledy prˇekontroloval Flotilu, ne snad, zˇe by si myslel, zˇe by neˇkdo chteˇl odmı´tnout prˇ´ısahu, ale nechteˇl by´t podezı´ra´n z toho, zˇe nedal neˇkomu dostatek cˇasu se rozhodnout. Pak zavelel ”Flotilo, pozor!” a voja´ci ztuhli ve vzorove´m postoji. Steˇpanask zacˇal pomalu prˇedrˇ´ıka´vat slova prˇ´ısahy: ”Ja´, voja´k Flotily, na svoje sveˇdomı´ a cˇest slibuji, zˇe budu bojovat a chra´nit Zemi, zˇe budu rˇa´dny´m voja´kem Flotily a pro vsˇechny cˇasy veˇren admira´lu Wirzigovi a svy´m druhu˚m.” Voja´ci za nı´m opakovali ta slova a hrˇmeˇnı´ teˇch slov nahlas krˇicˇeny´ch z tisı´cu˚ hrdel stoupal k nebesu˚m.
6.3. PRˇI´SAHA ”Svoji dusˇi poroucˇ´ım Zemi a zˇivot Flotile.” Sborem opakovali znovu ta slova. ”Tak prˇ´ısaha´m!” ”Tak prˇ´ısaha´me!” odpoveˇdeˇli voja´ci. Admira´l Wirzig sta´l na vrchu tribuny a salutoval. ”Voja´ci Flotily, prˇijı´ma´m vasˇi prˇ´ısahu,” odpoveˇdeˇl admira´l Wirzig. Nad za´kladnou Ransko zacˇalo sto tisı´c hrdel zpı´vat hymnu Flotily. . .
75
76
KAPITOLA 6.
Epilog Admira´l Sebastian Wirzig projevil prˇi hodnocenı´ pozice Flotily po bitveˇ u Barzy znacˇny´ politicky´ realismus. Uzˇ kra´tce po jeho pama´tne´m projevu se zacˇaly objevovat komenta´rˇe politiku˚ a ekonomu˚ varujı´cı´ch prˇed zpomalenı´m ekonomiky a citelny´m snı´zˇenı´m zˇivotnı´ u´rovneˇ, jake´ bude na´sledovat po zvy´sˇenı´ poplatku˚ Flotile. Za dva meˇsı´ce byla obeˇt’ Flotily Zemı´ prakticky zapomenuta a bohate´ sta´ty jednotliveˇ i spolecˇneˇ jednaly s admira´lem Wirzigem o navy´sˇenı´ flotilnı´ch cen. Flotila ze svy´ch pozˇadavku˚ neslevila a odplata rˇady sta´tu˚, jejichzˇ blahobyt byl na vesmı´rne´m pru˚myslu za´visly´, na sebe nedala dlouho cˇekat. Admira´l Wirzig byl na hlasova´nı´ OSN komplotem dvana´cti nejvyspeˇlejsˇ´ıch sta´tu˚ (s cˇestnou vy´jimkou Strˇedoevropske´ho svazu) zbaven postu prˇedsedajı´cı´ho Rady Obrany. Flotila reagovala vyklizenı´m svy´ch pozemsky´ch za´kladen vyjma za´kladen na u´zemı´ sta´tu˚, ktere´ hlasovaly proti tomuto takzvane´mu ”Normalizacˇnı´mu aktu”. Byla to doba politicky´ch va´sˇnı´, kdy politikove´ jednotlivy´ch sta´tu˚ prakticky svorneˇ napadali Flotilu za zpu˚sob, jaky´m zasahuje do pozemske´ ekonomiky, vinili ji z vydı´ra´nı´ Zemeˇ a padla i tvrda´ slova o zradeˇ. Admira´l Wirzig uva´zˇliveˇ a trpeˇliveˇ argumentoval, zˇe Flotila potrˇebuje penı´ze k obnovenı´ obranyschopnosti a i ekonomicky meˇl navrch. Pra´vo bylo na straneˇ Flotily – vsˇechny patenty a cela´ Flotila totizˇ patrˇila Wirzigoveˇ rodineˇ a z hlediska pozemske´ jurisdikce to byla spolecˇnost s rucˇenı´m omezeny´m plneˇ ovla´dana´ Sebastianem Wirzigem. A patentova´ pra´va pra´va byla neˇco nedotknutelne´ho. Jak pozdeˇji napsal ve sve´ nobelovou cenou oveˇncˇene´ pra´ci ”Cena jako korporacˇnı´ danˇ” cˇesky´ ekonom Petr Kohout, Flotila manipulovala s cenami jako s danˇovy´m na´strojem a ze zisku svy´ch sluzˇeb financovala svu˚j dalsˇ´ı rozvoj. Na´sledovala cˇtyrˇi le´ta prˇ´ı a sporu˚, beˇhem nichzˇ Flotila tvrdeˇ sta´la na svy´ch pozˇadavcı´ch a podarˇilo se jı´ prˇes vsˇechny proble´my a potı´zˇe proinvestovat vy´stavbu trˇ´ı tisı´covek vesmı´rny´ch lodı´. Beˇhem te´ doby jı´ ale take´ vznikla konkurence – Vesmı´rny´ sbor OSN – ktery´ jako trucpodnik vybudovaly nejvyspeˇlejsˇ´ı sta´ty, opeˇt s cˇestnou vy´jimkou Strˇedoevropske´ho svazu. Vesmı´rny´ sbor OSN byl podrˇ´ızen spolecˇne´mu velenı´ OSN, fakticky vsˇak svy´m zakladatelu˚m a bylo jejich tajny´m prˇa´nı´m, aby Sbor nahradil v nejblizˇsˇ´ı dobeˇ Flotilu. Budova´nı´ Sboru˚ pokracˇovalo velmi pomalu. Du˚vodu˚ byla cela´ rˇada. Prˇedevsˇ´ım bylo velmi problematicke´ sehnat kvalifikovane´ lidi, protozˇe ti nejlepsˇ´ı meˇli dostatek prˇ´ılezˇitostı´ u rychle expadnujı´cı´ Flotily. Pak tu byly proble´my pra´vnı´ – Flotila se soudila o kazˇdy´ porusˇeny´ patent a Sboru˚m odmı´tala doda´vat lodi ze svy´ch lodeˇnic. Navı´c Sboru˚m chybeˇla hlubsˇ´ı vize a ra´zne´ vedenı´, designovany´ vrchnı´ velitel Vesmı´rny´ch sboru˚ James That nebyl opra´vneˇn se Sbory disponovat bez porady se svy´m sˇta´bem slozˇeny´m ze za´stupcu˚ jednotli77
78
EPILOG
vy´ch mocnostı´. Neschopnost Sboru˚ zastoupit Flotilu se v plne´ nahoteˇ projevila koncem cˇtvrte´ho roku, kdy Zemi znovu napadly male´ oddı´ly anoplurnˇanu˚. Tentokra´te totizˇ Flotila nezasa´hla a v emotivnı´m televiznı´m vystoupenı´ to admira´l Wirzig odu˚vodnil pra´veˇ tı´m, zˇe OSN Flotilu o za´sah nepozˇa´dalo a bez schva´lenı´ Radou Obrany by to ze strany Flotily bylo neodu˚vodneˇne´ vmeˇsˇova´nı´. Teprve tehdy se uka´zalo, zˇe sta´hnutı´ Flotily ze Zemeˇ nebylo, jak se dosud prˇedpokla´dalo, znamenı´m Wirzigovy pora´zˇky, ale jeho vı´teˇzstvı´. Rada Obrany po neˇkolika dnech va´ha´nı´ (a po ztra´teˇ deseti milionu˚ dusˇ´ı po vydrancova´nı´ New Yorku) oficia´lneˇ pozˇa´dala Flotilu o za´sah. Admira´l Wirzig souhlasil pod podmı´nkou, zˇe mu bude sveˇrˇeno cele´ velenı´ operace, aby nedocha´zelo ke zmatku˚m, jake´ zpu˚sobovalo nejednotne´ velenı´ Svazu. Rada Obrany va´hala, jejı´ prˇedstavitele´ byli pameˇtni, kolik usilı´ sta´lo Wirziga z cˇela Rady odstranit. Zdecimova´nı´ Tokia, Pekingu, Bostonu, Londy´na a dalsˇ´ıch mensˇ´ıch meˇst Radu donutilo couvnout a tak znovu nabı´dla Wirzigovi pozici prˇedsedajı´cı´ho. Nabı´dku za sve´ho velitele odmı´tl genera´l Kamprad s tı´m, zˇe Flotila povazˇuje pod du˚stojnost admira´la, aby znovu prˇijal takto hanebneˇ manipulovatelnou pozici. Rada a jejı´ politicˇtı´ prˇedstavitele´ se ocitli v pasti. O dva dny pozdeˇji bolestı´ sˇ´ılene´ lidstvo aklamovalo admira´la Wirziga cı´sarˇem Sebastianem I. Flotila smetla anoplurnske´ vetrˇelce z nebe beˇhem neˇkolika ma´lo hodin a dosˇlo tak na Wirzigova slova: lidstvo si muselo cˇichnout k vlastnı´ krvi, aby pochopilo, kam vede nabubrˇela´ a nepruzˇna´ demokracie. Cı´sarˇ Sebastian I. vla´dl spolu s cı´sarˇovnou Barbarou dlouhy´ch 46 let a za dobu jeho vla´dy se lidstvo vydalo opanovat okolnı´ vesmı´r. Jedenadvacet let po bitveˇ u Barzy velel hejtman Flotily, genera´l Wojda Steˇpanask invazi do anoplurnske´ soustavy. V te´ dobeˇ meˇla Flotila jizˇ dostatek informacı´ o sı´le a stavu anoplurnske´ soustavy a acˇkoliv vı´teˇzstvı´ bylo nad prostrˇedky Flotily, podarˇilo se invaznı´m jednotka´m va´zˇneˇ zasa´hnout anoplurnskou ekonomiku a preventivnı´m u´derem odvra´tit dalsˇ´ı u´tok na Zemi. V te´ dobeˇ ale bylo zrˇejme´, zˇe prioritou Anoplurny se stalo pokorˇit Zemi a naopak. Wojda Steˇpanask zemrˇel ve veˇku 72 let uprostrˇed budova´nı´ rˇeteˇzu prˇedsunuty´ch pevnostnı´ch za´kladen vneˇ Slunecˇnı´ soustavy. Takzvany´ Steˇpanasku˚v val se stal za´kladem bezpecˇnosti Slunecˇnı´ soustavy pro dalsˇ´ı trˇi stoletı´, nezˇ Zemeˇ Anouplurnu definitivneˇ rozdrtila. Na Cˇarodeˇju˚v pohrˇeb v rodny´ch Pardubicı´ch prˇisˇlo na trˇi miliony obdivovatelu˚ nejdu˚vtipneˇjsˇ´ıho va´lecˇnı´ka, jake´ho Flotila kdy meˇla. Genera´l Kamprad zemrˇel prˇi hava´rii transporte´ru jedena´ct let po bitveˇ u Barzy, mezi tı´m ale polozˇil za´klady a zcela prˇebudoval modernı´ Flotilu. Na jeho pocˇest byla prestizˇnı´ flotilnı´ pilotnı´ akademie pojmenova´na Kampradovou akademiı´. Historiky bude po veˇky veˇku˚ vzrusˇovat ota´zka, zda admira´l Martin Wirzig zemrˇel jesˇteˇ v pru˚beˇhu bitvy, nebo zda skutecˇneˇ podlehl svy´m zraneˇnı´m azˇ po bitveˇ, jak pravila oficia´lnı´ verze. Sveˇdku˚ se nasˇlo jako vzˇdy v tak atraktivnı´m prˇ´ıbeˇhu cela´ rˇada a vza´jemneˇ si jejich vy´poveˇdi natolik protirˇecˇili, zˇe Wirzigova smrt po bitveˇ na na´sledky zraneˇnı´ se stala obecneˇ prˇijı´manou tezi. Jiste´ pozornosti dosa´hlo snad jen sveˇdectvı´ jake´hosi pomatene´ho Petra Vra´ny. Jeho prˇ´ıbeˇh nepostra´dal zajı´mavy´ch a pikantnı´ch detailu˚, jevil se ale by´t stejneˇ prav-
79 deˇpodobny´m, jako jine´ tvrzenı´, zˇe Martin Wirzig odpocˇ´ıva´ o samoteˇ hluboko v krytech Masarykovy za´kladny na Marsu. Prˇes vsˇechno smı´rˇenı´ bylo zrˇejme´, zˇe urcˇita´ deˇlı´cı´ cˇa´ra mezi lidstvem touzˇ´ıcı´m po pohodlı´ sve´ planety a Flotilou pronikajı´cı´ do vesmı´ru, prˇetrva´ navzˇdy. Z Flotily se v pru˚beˇhu desetiletı´ stala elita´rˇska´ organizace ne nepodobna´ na´bozˇenske´mu spolecˇenstvı´. Jizˇ z hlediska sve´ho posla´nı´ i pru˚bojnosti se Flotila sta´le vı´ce vzdalovala pozemske´mu zˇivotu a pro pozemsˇt’any se sta´vala sta´le vı´ce mystickou organizacı´, vojensky´m rˇa´dem se svy´mi ritua´ly, zvla´sˇtnostmi a veˇdomostmi. Sta´le vı´ce se zvy´raznˇovaly rozdı´ly a bylo by dosˇlo nutneˇ ke konfliktu, kdyby spojovacı´m mu˚stkem mezi Flotilou a Lidstvem nebyl Cı´sarˇ. Most, spojnice dvou odlisˇny´ch zˇivotnı´ch filosofiı´. Lidstvo, Flotila a Cı´sarˇstvı´. . . A ticha´ modlitba na pameˇt’obeˇtı´. O´ hveˇzdy, vy odveˇcı´ pru˚vodci cˇloveˇka jeho osudem, za´rˇive´ de´manty na cˇerne´ klenbeˇ noci, zlatave´ prˇ´ıruby na jiskrne´ schra´neˇ Vsˇehomı´ra, odlesky zˇivotu˚ lidı´ na sametu nebes, prˇed va´mi tak, jako prˇed niky´m pokleka´m a prosı´m va´s tak, jako nikoho ze smrtelny´ch. . .
80
EPILOG
Obsah ´ vod U
iii
1 1.1 1.2 1.3
Zpravodajsky´ sa´l . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Rozhovor s Wirzigem . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Flotila vstupuje do va´lky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
1 1 3 5
2.1 2.2 2.3
Stepanask fasuje trest . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Stepanask s novina´rˇkou . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Sledujete zvla´sˇtnı´ zpra´vy NCN. . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
9 9 11 13
Poslednı´ opozdilci mı´rˇ´ı do boje . . . Flotila v zo´neˇ strˇetu . . . . . . . . . . Streissandi a jejı´ exklusivnı´ rozhovor Poslednı´ zpra´va Flotily . . . . . . . . Bitva zacˇala . . . . . . . . . . . . . .
. . . . .
19 19 21 24 27 30
2
3 3.1 3.2 3.3 3.4 3.5
. . . . .
. . . . .
. . . . .
. . . . .
. . . . .
. . . . .
. . . . .
. . . . .
. . . . .
. . . . .
. . . . .
. . . . .
. . . . .
. . . . .
. . . . .
4 4.1 4.2 4.3 4.4 4.5
Strˇet . . . . . . Strˇ´ıda´nı´ sledu˚ Druhy´ sled . . Zvrat . . . . . Smrt . . . . . .
. . . . .
. . . . .
. . . . .
. . . . .
. . . . .
. . . . .
. . . . .
. . . . .
. . . . .
. . . . .
. . . . .
. . . . .
. . . . .
. . . . .
. . . . .
. . . . .
. . . . .
. . . . .
. . . . .
. . . . .
. . . . .
. . . . .
. . . . .
. . . . .
33 33 35 36 39 42
5.1 5.2 5.3 5.4 5.5 5.6 5.7 5.8 5.9
Prˇevlecˇen za admira´la . Volacı´ znak Charon . . . Podplukovnı´k Kamprad Velka´ ofenzı´va . . . . . . Teˇzˇke´ chvı´le . . . . . . . Ranzdor prˇicha´zı´ . . . . Adrian . . . . . . . . . . Vı´teˇzstvı´ I. . . . . . . . . Vı´teˇzstvı´ II. . . . . . . . .
. . . . . . . . .
. . . . . . . . .
. . . . . . . . .
. . . . . . . . .
. . . . . . . . .
. . . . . . . . .
. . . . . . . . .
. . . . . . . . .
. . . . . . . . .
. . . . . . . . .
. . . . . . . . .
. . . . . . . . .
. . . . . . . . .
. . . . . . . . .
. . . . . . . . .
. . . . . . . . .
. . . . . . . . .
. . . . . . . . .
. . . . . . . . .
. . . . . . . . .
. . . . . . . . .
. . . . . . . . .
. . . . . . . . .
47 47 49 51 53 57 60 61 62 64
. . . . .
. . . . .
. . . . .
. . . . .
. . . . .
5
81
82
OBSAH
6 6.1 6.2 6.3 Epilog
Genera´lem . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Admira´lu˚v proslov . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Prˇ´ısaha . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
69 69 70 73 77
