JOSHUA DALZELLE
VÁLEČNÁ LOĎ ČERNÁ FLOTILA I.
FANTOM Print 2016
Copyright © 2015 Joshua Dalzelle Translation © Jakub Mařík Cover © Adam Burn ISBN 978-80-7398-353-6 www.fantomprint.cz www.facebook.com/fantomprint
KAPITOLA 1
Rok 2423 „Kapitáne Wolfe, admirál vás teď přijme, pane.“ Jackson Wolfe zdvořile kývl na poddůstojníka u recepčního stolu, vstal a uhladil si svou černou vycházkovou uniformu, než cílevědomým krokem vyrazil ke dveřím, které vedly do kanceláře admirála Wintersové. Vešel dovnitř, zastavil se tři kroky od stolu a postavil se do pozoru. Alyson Wintersová ho okázale ignorovala. Jackson rozpačitě udržoval ztuhlý postoj, zatímco admirál předstírala, že na stole hledá propisku, zatímco dál pracovala na svém tabletu. Přístroji se ve flotile všeobecně přezdívalo „dlaždice“ kvůli logu společnosti, která už dávno neexistovala. O tři minuty později už věděl, že to není jedna z obvyklých her, kterými vyšší důstojníci připomínají svým podřízeným, kde je jejich místo. Tady šlo o záměrnou urážku. Dvojnásob se ho dotklo, že ho admirál Wintersová zjevně považovala za natolik natvrdlého, že bude potřebovat plných pět minut, než mu dnešní lekce dojde. Odložila dlaždici a vzhlédla k němu, jako by si ho všimla teprve teď, další půl minutu ho jen probodávala svým ledovým pohledem. „Pohov, kapitáne,“ řekla. Jackson se rozkročil, jeho oči krátce sklouzly k jedné ze dvou židlí před stolem. Ona mu však místo nenabídla, tak zůstal stát. „Víte, proč jsem si vás dnes zavolala?“ „Nemyslím si, že bych to mohl vědět, admirále,“ odvětil Jackson. Nic víc neřekl, protože podobné malé hry moc dobře znal. Zpočátku si myslel, že jde o malichernou zášť kvůli tomu, jak získal svou hodnost. V posledních letech si uvědomil, že je za tím něco mnohem zlovolnějšího.
6
JOSHUA DALZELLE
„Modrý kabát prošel inspekcí – stěží – a já si vás zavolala, protože jsem pro vás zúžila seznam potenciálních výkonných důstojníků,“ pověděla mu admirál Wintersová. „Považovala jsem za dobrý nápad probrat to s vámi osobně.“ „Potenciální výkonní?“ zeptal se zjevně zmatený Jackson. „Obávám se, že nerozumím, admirále.“ „Komandér Stevenson vám to neřekl?“ podivila se Wintersová, viditelně si tu chvíli vychutnávala. „Včera jsem schválila jeho přeložení ke Čtvrté flotile. Na své nové umístění odlétá se zásobovacím konvojem.“ Jackson uvnitř bublal vzteky. Dělal, co mohl, aby před admirálem udržel klidnou tvář. „Komandér musel být příliš zaměstnaný, aby mne informoval osobně,“ odvětil neutrálním tónem. „Jsem si jistý, že jeho zpráva na mne čeká v poště.“ „Samozřejmě,“ řekla zklamaně Wintersová. Pečlivě ho sledovala, zjevně doufala v nějaký náznak vzteku. „Tento krátký seznam se sestává ze tří kandidátů. Upřímně, kapitáne, máte štěstí, že je jich tolik. Jen málo kvalifikovaných výkonných důstojníků stojí o službu na torpédoborci a ještě méně jich chce být přiděleno k Sedmé flotile.“ „To je pochopitelné, admirále,“ odpověděl jí klidně Jackson. „Celé měsíce trávíme daleko od přístavů a plavby trvají déle než rok. Pro lodníky, co na to nejsou mentálně připraveni, to může být tvrdé.“ „Ano,“ řekla Wintersová bezbarvým hlasem. „Jsem si jistá, že to je ten důvod. Prosím, kapitáne, sedněte si na židli po vaší pravici, ať spolu můžeme probrat jejich osobní záznamy. Zkusme to vyřešit co nejrychleji, za dvě hodiny mne čekají na recepci na povrchu.“ Netrvalo mu ani třicet minut, než si uvědomil, že seznam ve skutečnosti obsahuje jen jedno jméno. Jedinou kandidátku, kterou admirál Wintersová ze seznamu vybrala a neoblomně trvala na tom, že ji musí umístit na svou loď. Po přečtení její hodnotící zprávy v osobní složce Jackson nechápal proč. Byl
VÁLEČNÁ LOĎ
7
zvyklý, že u něj končili průměrní důstojníci i lodníci, ale tato osoba tomu neodpovídala. Nebýt předchozích zkušeností, býval by si myslel, že se mu konečně poštěstilo a na další plavbu vyrazí se schopným a motivovaným výkonným důstojníkem. Jakmile však uviděl úlisný úsměv admirála Wintersové, když s jejím doporučením souhlasil, věděl, že jeho optimismus byl značně přehnaný. Když odešel z kanceláře admirála Wintersové, bloumal Jackson bezcílně po zahnuté vnější promenádě stanice Jericho, orbitální pevnosti Centrálního velení. Komplex byl centrálním uzlem všech operací flotily a představoval matoucí soustavu přístupových tunelů, doků pro hvězdné lodě a obytných modulů, kde bydleli všichni zaměstnanci CENTCOMu*, kteří každý den činili rozhodnutí ovlivňující životy lidí jako Jackson. Zastavil se na chodníku, opřel se o zábradlí a podíval se přes vypouklé plexisklo tunelu na otáčející se planetu dole. Haven se nacházel v soustavě Alfa Centauri a patřil k prvním planetám, které lidé kolonizovali, když začali opouštět Zemi, a stále se tu soustředila veškerá skutečná moc v lidmi obývaném prostoru. Planeta dole se rozmazala, když se soustředil na svůj odraz a prohlížel si rysy, které ostatní důstojníky tolik znechucovaly. Měl průměrnou výšku i postavu, i když možná trochu víc pohublou kvůli mizerné stravě a posedlosti běháním. Olivová pleť, tmavé oči a jako uhel černé vlasy však dávaly jasně najevo, že pochází ze Země. Nevýrazné rasové rysy typické pro rodáka ze Země také ztěžovaly odhad jeho věku, na první pohled vypadal o dobrých deset let mladší než skutečných jednačtyřicet. Po celé generace bylo horních deset procent pozemské populace probíráno a posíláno do vesmíru, ti nejlepší a nejchytřejší byli posazeni na hvězdné lodě a vysláni kolonizovat nově objevené světy. Přelidněnou, znečištěnou a těžce dysfunkční Zemi opouštěli s radostí. Po několikasetletém exodu se Země v očích * Hlavní velitelství (pozn. překl.).
8
JOSHUA DALZELLE
mnoha lidí stala jen o něco lepším slumem. Ty, kdo se tam narodili, čekal obtížný boj za uznání. Boj, který vyhrál jen málokdo. Jackson si povzdechl a pokračoval v chůzi. Nestávalo se často, že by si byl tak moc vědom své podřadnosti, ale po setkání s admirálem Wintersovou v něm na povrch vyplavala spousta zahořklosti a vzteku. Dokonce i během této procházky měl pocit, jako by slyšel nevyslovené myšlenky lidí, které míjel. „Sociální případ.“ „Okrasa.“ „Zemšťák.“ Zrušil naplánovanou schůzku s dokmistrem ohledně stavu své lodi a zahnul do dalšího přepravního tunelu, který vedl do ubytovny. Právě teď se chtěl jen vrátit do své kajuty a s nikým nemluvit. Také věděl, že jeho šance na únik je bezpečně schovaná v námořnickém vaku a čeká tam na něj. Přestože se od ní snažil držet dál, když torpédoborec kotvil kvůli údržbě a inspekci, dnešní události jeho odhodlání značně nahlodaly.
KAPITOLA 2
Když Jackson následující ráno procházel přístupovým tunelem, který vedl do přístavního komplexu, svou loď mezi zakotvenými plavidly poznal okamžitě. Modrý kabát někdy během minulého dne přesunuli z plně uzavřeného doku do otevřeného kotviště. Později si vezme raketoplán a provede kompletní inspekci trupu, nejdřív však zkontroluje strojovnu a všechna další místa, kde pracovaly opravářské týmy z CENTCOMu. Zastavil se na chodníku a užíval si vzácný pohled. Svou loď viděl od přídě po záď jen vzácně, protože se většinou nacházel uvnitř jejího trupu, nebo na palubě přecpaného raketoplánu. Torpédoborce třídy Raptor se svou konstrukcí podobaly většině válečných lodí, které lidé postavili. Trup měl přibližně doutníkový tvar, jen zploštělejší, aby se tím zmenšil jeho boční profil, a širší nahoře a dole, kde se nacházely nástavby a věže s magnetickými děly. Hlavní motory, čtyři magnetoplazmové moduly třetí generace (běžně nazývané MPM), byly umístěny poblíž zádi. Pokud jste se na loď dívali zepředu, jejich pylony vytvářely velké X. Přestože bylo plavidlo zařazeno mezi torpédoborce, i ty největší letadlové lodě z oceánských flotil Země jednadvacátého století by proti němu vypadaly jako trpaslíci, mělo výtlak sedm set tisíc tun a na délku měřilo téměř šest set metrů. Jackson se podíval na svůj komunikátor, aby zkontroloval místní čas, a pokračoval k bezpečnostnímu stanovišti, kterým projde do dokovacího ramene. Po zběžné kontrole průkazu a bioskenu ho nechali projít branou, znuděně vyhlížející mariňák ho vyprovodil ledabylým zasalutováním. Jackson lehce urážlivé gesto přešel a zamířil k pohyblivému chodníku, na kterém
10
JOSHUA DALZELLE
překoná zbývající dva kilometry ke své lodi. Stoupl si na blikající kruh a počkal, až chodník zpracuje jeho váhu a cíl, než ho k němu odnese. Materiál v podlaze umožňoval, aby se na chodníku mohlo různou rychlostí a směry zároveň pohybovat několik pasažérů. Jackson se uchechtl, když si uvědomil, že tento systém je patrně tou nejpokročilejší technologií na stanici Jericho. Kruh, na kterém stál, začal zpomalovat a klouzat k levému okraji chodníku, až se nakonec zastavil před velkým průchodem s digitální cedulí TCS* Modrý kabát, DS-710. Jackson sestoupil z chodníku a zamířil k průchodu na lodní lávku, čekal, až si ho všimne hlídka. „Kapitáne Wolfe,“ pozdravil rázně mariňák, postavil se do pozoru a zasalutoval. Jackson mu zasalutování oplatil a zvedl na stůl svůj vak, aby mohl projet skenerem. Při nalodění na vesmírnou loď se i admirál letadlové lodi musel podřídit stejné proceduře jako nejnižší lodník. Prošel skenovacím rámem a počkal, až mu hlídka povolí vstup. „Vše v pořádku, kapitáne,“ řekl mariňák. „Vaše zavazadlo vám nechám poslat do kajuty, pane.“ „Děkuji, mariňáku,“ přikývl Jackson. Pomalu vyšel po lodní lávce, skrz průhledné stěny si prohlížel trup své lodi. Takhle zblízka ve slitině rozeznával hluboké prohlubně a jizvy, které na lodi během let plutí prázdnotou zanechaly dopady mikrometeoritů. Když se přiblížil k hlavní přechodové komoře, uviděl tam základní posádku, jak na palubě přesouvá palety s materiálem, který nabrali na stanici. „Modrý kabát, příchod,“ oznámil automaticky lodní počítač přes lodní interkom, když Jackson překročil práh přechodové komory a vstoupil do nákladního hangáru. Několik lodníků, kteří tu pracovali, se po oznámení zastavilo, ohlédlo jeho směrem a zasalutovalo. „Pokračujte v práci,“ zavolal Jackson a oplatil jim zasalutování. Šel k průlezu na zádi, který ho zavede k výtahům. Byl * TCS – Terranská konfederační loď (pozn. překl.).
VÁLEČNÁ LOĎ
11
rozhodnutý provést kompletní inspekci lodi hned, jak to bude možné, ale raději by se při tom nechal doprovodit svým šéfinženýrem. Prozatím zamířil na můstek, kde si prohlédne diagnostická data. Chtěl si zprávy v klidu projít, když je na Modrém kabátu jen základní posádka. Zbytek lodníků měl volno ještě dalších pět hodin. Přivolal výtah a vyjel magneticky poháněnou kabinou na patnáctou palubu, která byla poslední, co se kompletně nacházela uvnitř hlavního lodního trupu. Odsud musel přejít dvacet metrů k další skupině výtahů, které ho odvezou do věže vybíhající ze hřbetu lodi, kde se nacházel hlavní můstek a hrstka dalších důležitých oddělení. Jackson nikdy nepochopil, proč není můstek ukrytý hlouběji v lodi, zdálo se však, že konstruktéři i po tuctu generací stále vychází z podoby starých námořních plavidel, přestože ta hvězdná stráví celý život ve vakuu. „Kapitán na můstku!“ oznámil mariňák hlídající u velkého průchodu, který vedl na hlavní můstek. Jackson slyšel hluk, jak se lidé zvedali ze sedadel a stavěli do pozoru dřív, než překročil práh. „Pokračujte v práci. Strážní důstojníku, poslalo nám Jericho záznamy o údržbě Modrého kabátu?“ „Ano, pane,“ odpověděla mu mladá podporučice stojící u operační stanice. „Přepošlete je do mé pracovny,“ řekl Jackson. „Očekávám, že se v následující hodině dostaví můj nový výkonný. Pošlete ji hned za mnou.“ „Rozkaz, pane,“ potvrdila váhavě podporučík. „Co se stalo s komandérem Stevensonem?“ „Zelenější pastviny, podporučíku, zelenější pastviny,“ odtušil Jackson. „Pokračujte a nezapomeňte poslat nového výkonného do mé pracovny.“ Opustil můstek a odešel zahnutou chodbou k průlezu se svým jménem a hodností. Jeho pracovna se nacházela kousek od můstku a na dohled mariňáků, co u něj hlídali. Byla to jeho sva-
12
JOSHUA DALZELLE
tyně, kde se pokoušel držet krok s nekonečným papírováním, které patřilo k velení nad hvězdnou lodí. Smutnou pravdou bylo, že po sérii nespolehlivých, nebo neochotných, výkonných důstojníků absolvoval několik plaveb, kdy ve své kajutě spal jen několikrát. Místo toho přespával na pohovce v pracovně, když se snažil zvládnout záplavu dokumentů. Odkládání nepřicházelo v úvahu, protože jakmile se loď vrátila do přístavu, CENTCOM se dožadoval deníků a záznamů dřív, než Modrý kabát odtáhli na jeho kotviště. Jackson se probíral hlášením o pracích, které provedli na jeho lodi, když se ozvalo jediné zaklepání na jeho průlez. „Vstupte!“ Průlez se po jeho rozkazu otevřel a do pracovny vstoupila drobná bruneta v dokonale nažehlené černé vycházkové uniformě. Zastavila se před stolem a vysekla rázné zasalutování, zrak upírala k bodu nad jeho hlavou. „Komandér Celesta Wrightová se hlásí podle rozkazu,“ oznámila, aniž by přestala salutovat. Jackson nemiloval malicherné důstojnické hry, jako nechat podřízené stát v pozoru a zdánlivě si jich nevšímat. Jen důstojnici přelétl pohledem a zaregistroval dokonalý vojenský postoj a působivou řadu stužek na levé straně hrudníku. „Pohov, komandére,“ řekl Jackson. „Posaďte se.“ „Děkuji, pane.“ Elegantně vklouzla do jednoho křesla před stolem, záda stále rovná jako pravítko. „Britannia?“ „Prosím, pane?“ zeptala se zmateně. „Podle vašeho přízvuku předpokládám, že jste z Britannie,“ upřesnil to Jackson. Z osobní složky, kterou mu poskytla admirál Wintersová, už o ní věděl téměř vše, ale poznání nového zástupce chvíli před odletem si žádalo víc než pouhé pročtení neosobních faktů. „Ano, pane,“ potvrdila. „Přesněji z Davenu.“ „Slyšel jsem, že je to pěkná planeta,“ pokračoval formálně
VÁLEČNÁ LOĎ
13
Jackson. „Nebudu však chodit kolem horké kaše a přejdu rovnou k věci… proč už nelétáte s První flotilou?“ Komandér Wrightová se při otázce ošila a její nablýskaná fasáda lehce popraskala. „Mohu mluvit otevřeně, pane?“ „Zajisté,“ vyzval ji Jackson a pokynul rukou, ať pokračuje. „První flotila je dokonale zorganizovaná, nejlepší z nejlepších, ale je neskutečně obtížné dosáhnout tam povýšení,“ vysvětlovala. „Průměrný věk kapitána je pětašedesát a celá flotila má plný stav. Na křižníku, kde jsem sloužila naposled, jsem byla jako komandér až pátá v pořadí. Věděla jsem, že pokud chci někdy získat vlastní loď, musím se nechat přeložit.“ „Proč ne Čtvrtá flotila?“ zeptal se Jackson. „Nebo možná Pátá?“ „Podala jsem si žádost i ke Čtvrté flotile,“ přiznala. „U Páté flotily jsem to ani nezkoušela, protože Nové evropské společenství je svou nevraživostí k lidem z Britannie vyhlášené. I kdyby mne přijali, pochybuji, že by mě tam čekala příjemná služba. Zdálo se, že Če… Sedmá flotila je jediná logická volba. Pane.“ „Klidněte to můžete říct, komandére,“ pobídl ji s neveselým úsměvem Jackson. „Černá flotila nebývala vždy hanlivým označením. Předpokládám, že jste plně obeznámena s historii hvězdné flotily Terranské konfederace?“ „Samozřejmě, pane.“ „Předveďte se.“ „Když byla Republika reorganizována v Terranskou konfederaci, disponovala flotilou, která téměř kompletně operovala z Havenu,“ začala a vypadala lehce podrážděně, že musí recitovat prastarou historii, o které se učila ještě před příchodem na Akademii. „Flotila byla původně rozdělena do operačních svazů, ale ty se staly příliš velkými, aby se daly reálně spravovat, a proto došlo k přerozdělení na číslované flotily, které máme dnes. O několik desítek let později se údržba všech flotil, které sloužily všem jednotlivým terranským enklávám, stala logisticky neudržitelnou, pročež byly flotily formálně trvale přiřa-
14
JOSHUA DALZELLE
zeny do vymezených oblastí a zodpovědnost za jejich údržbu přešla z Konfederace na příslušné enklávy.“ „Dosti jednoduchá odpověď, jakou bych čekal u kadetské vstupní zkoušky v prvním ročníku,“ řekl Jackson. Komandér Wrightová se nepatrně naježila. „Zapomněla jste se zmínit, že Sedmá flotila zůstala přiřazená k Havenu a byla pověřena hlídkováním v pásech hlubokého vesmíru mezi lidskými světy, kdy plavby trvají déle než rok, který strávíme v naprosté izolaci. Přezdívka Černá flotila se odvozuje od těchto misí v hlubokém vesmíru, nesouvisí s tím, co se z flotily později stalo. Bývalo to jméno, které lodníci ze Sedmé flotily nosili s hrdostí.“ „Pane, nechtěla jsem naznačovat, že je umístění v Černé flotile podřadné,“ bránila se Wrightová, když si uvědomila svou chybu. „Nejsem hlupák, komandére,“ řekl Jackson možná trochu ostřeji, než zamýšlel. „Posledních třicet let je Černá flotila místem, kam ostatní flotily s požehnáním CENTCOMu odkládají své disciplinární problémy a jinak nežádoucí důstojníky a lodníky, dokud jim nevyprší smlouva. Ani samotná flotila není v nejlepším stavu. Vezměte si například tuto loď. Tento torpédoborec býval špičkovým plavidlem… před pětačtyřiceti lety. Zatímco my se na Jerichu snažíme napojit nové senzory do čtyřicet let starého MUXu, Nová Amerika se chystá obohatit Čtvrtou flotilu o torpédoborec, který bude rychlejší, lépe vyzbrojený a silněji opancéřovaný než jediná zbývající bitevní loď Černé flotily.“ „Pane,“ začala pomalu Celesta, „nejsem si jistá, kam tím míříte.“ „Jde o to, komandére,“ pověděl jí Jackson, „že zatímco si cením vašich ambicí a respektuji vaši cílevědomost, neměla byste Černou flotilu považovat za místo, kde se bez problémů k velení vyškrábete po zádech druhořadých důstojníků. Očekávám, že povinnosti výkonného důstojníka budete plnit s maximálním nasazením, a také očekávám, že se při tom nenecháte rozptylovat hledáním příležitosti, jak se zmocnit vlastní lodi. Vyjádřil jsem se jasně?“
VÁLEČNÁ LOĎ
15
„Naprosto, pane,“ odpověděla upjatě. „Ale mohu-li být tak smělá, nezískal jste za stejných okolností velení své lodi i vy?“ „Jsem si dobře vědom řečí, které kolují ohledně mého povýšení, komandére.“ Jacksonova tvář zrudla, jak bojoval s chvilkovým návalem vzteku. „Ať se při té misi stalo nebo nestalo cokoliv, na současné situaci to nic nemění. Mohu se jen dohadovat, co se šušká o nafoukaném Zemšťákovi, kterému se poštěstilo získat velení sešlého torpédoborce v eskadře, která žere důstojníky a sere zničené kariéry. Upřímně řečeno, mě to vůbec nezajímá. Ve vašem vlastním zájmu doufám, že jste umístění na této lodi nepřijala v domnění, že je mé kapitánské křeslo snadno k mání.“ „Samozřejmě že ne, pane,“ odpověděla rychle Celesta, bylo na ní vidět, že své poslední poznámky lituje. „Nechtěla jsem být neuctivá, pane.“ „O tom nepochybuji,“ řekl klidně Jackson. „Jen bych byl rád, kdyby začátek našeho pracovního vztahu nedoprovázela žádná nedorozumění. Četl jsem vaši hodnotící zprávu a upřímně řečeno na mě udělala dojem. Pokud se plně odevzdáte naší lodi, budete pro nás cenným přírůstkem. Máme tu dobrou posádku. Jsou trochu drsnější, ale i tak jsou to spolehliví lodníci. Poznejte je, získejte si jejich respekt a já vám zaručuji, že časem získáte šanci získat vlastní loď… ale musíte si ji nejdřív zasloužit. Máte na mě ještě nějaké další otázky?“ „Jen jednu, pane. Pokoušela jsem se najít odpověď na veřejné síti na Davenu, ale informace o tomto tématu si často odporovaly. Proč se vaše loď jmenuje Modrý kabát?“ Jackson se opřel a přemýšlel nad její otázkou. „Skutečnost, že velím této určité lodi, je vcelku zajímavou shodou okolností,“ začal vysvětlovat s upřímným úsměvem. „Všechny torpédoborce v Deváté eskadře jsou pojmenované po indiánských válečných náčelnících. Modrý kabát byl válečným náčelníkem Šóniů, starobylého kmene, který kdysi obýval oblast, kde jsem vyrůstal.“
16
JOSHUA DALZELLE
„Takže vy jste se na Zemi jen nenarodil, vy jste tam i vyrůstal?“ „Ano,“ potvrdil Jackson. „Narodil jsem se v Severoamerické unii ve smogem přidušeném městě na řece Ohio a žil jsem tam, dokud jsem si nezasloužil místo v Akademii. V této eskadře jsou dnes čtyři plavidla – Modrý kabát, Šílený kůň, Pontiac a Černý jestřáb. Bývaly tu ještě dvě lodě, ale ty vyřadili už před lety a nikdy je nenahradili.“ „Fascinující,“ řekla Celesta a znělo to upřímně. „Dají se o tomto tématu získat detailnější informace?“ „Mám pár knih, které vám mohu poslat do komunikátoru,“ přislíbil Jackson. „Mezitím spolu projdeme rozpis služeb, abychom maximalizovali naši efektivnost. Nečekám, že jen zaujmete místo, které uvolnil komandér Stevenson, ale chci, abyste sama našla způsob, jak se co nejlépe zhostit jeho funkce. Posádka se nezačne naloďovat dřív než za pár hodin a odletět bychom neměli přibližně další týden. Byl bych rád, kdybyste mě doprovodila, až budu s šéfinženýrem provádět inspekci lodi.“ „Samozřejmě, pane. Bude to skvělá příležitost seznámit se s většinou posádky.“ „Přesně o to jde,“ řekl Jackson. „Běžte napřed a ubytujte se, zavolám vám, až budeme připraveni začít. Vítejte na palubě.“ Při poslední větě se natáhl přes stůl a nabídl jí ruku. Zvedla se z křesla a potřásla mu s ní, než se postavila a vysekla další zasalutování. „Jsem ráda, že tu jsem, pane.“ „Můžete odejít, komandére.“ Když opustila jeho kancelář, chvíli jen sledoval zavřený průlez, stále si nebyl jistý, co si má o novém výkonném myslet. Navzdory jejímu hodnocení se nemohl zbavit pocitu, že si právě na záda namaloval terč. Skutečnost, že ji tak vehementně prosazovala admirál Wintersová, která v žádném případě nepařila mezi jeho zastánce, ten pocit jen zesilovala.
