… byli jedné mysli …
… m li všechno spole né… Sk 4,32-35
Farní zpravodaj Tábora a okolí ro ník VIII
6
vánoce 2007
Tábor, Sezimovo Ústí, Pohnání, Ratibo ské Hory, Chotoviny, Hlasivo, Hoštice, Borotín, St ezimí
Splnilo se Písmo svaté, radujme se v Pánu, slunko spásy sv tu vzešlo z nadehv zdných stan . Z Panny isté narozen, v jesli kách je položen, temná noc se prom nila divem Božím v jasný den.
v Jižní Americe nezdarem zp sobeným technickými obtížemi. Nechci psát o tom, co tam prožil, ale o jeho váno ní mši, kterou slavil na chilské polární stanici. Všude samota a vítr, vítr a samota. Pak už jsou vid t vrcholky vysílacích stožár ínské stanice a potom ervené domky í an . Zdravíme se. Ptají se mne, pro jsem tady. Vysv tluji, že jsem kn z a že je dnes velký svátek a že mám u Chilan mši svatou. Nechávám je se divit a jdu po cest ješt asi dvacet minut na bázi Eduardo Frei. Kapli ka je plná do posledního místa, je tu asi padesát lidí. Venku je p lno ní šero. En el nombre del Padre, del Hijo y del Espritu Santo za ínám s trochou nervozity tuto zvláštní váno ní mši. Polárníci jsou ve slavnostní nálad , kázání mám dlouho p ipravované a se svojí neum lou špan lštinou se snažím mluvit v krátkých v tách; nevím, zda jsem mluvil srozumiteln , ale málokdy jsem poznal pozorn jší poslucha e. A co my? Slavení Vánoc se rok od roku stává hlu n jší, nákladn jší a povrchn jší. Udusili jsme svátek Kristova narození hromadami balícího papíru, kilometry pozlacených stužek a hromadami jídla na váno ních stolech. Copak se stal B h lov kem proto, abychom se jednou za rok sentimentáln dojímali u váno ního stromku, cpali se váno ním kaprem a cukrovím, abychom si z k es anských Vánoc ud lali záminku pro pitky a hodování? Sabotovali jsme prostotu ty v t evangelia: „Porodila svého prvorozeného syna, zavinula jej do plének a položila do jeslí, protože se pro n nenašlo místo pod st echou.“ (Lk 2,7) Práv tyto ádky odsuzují naše bohaté Vánoce, které jsou tak chudé na Spasitele. Pro bychom je nemohli alespo trochu obohatit betlémskou chudobou, abychom byli
Trochu jiné Vánoce Pronikli jsme pozlátkem vn jších v cí. Trp li jsme, hladov li a triumfovali, plazili jsme se, a p ece se dotýkali slávy, vyrostli jsme ve velikosti celku. Vid li jsme Boha v jeho nádhe e a slyšeli slova, která P íroda vypráví. Dosáhli jsme až na dno duše lov ka. (Ernest Shackleton, South)
Tento rok jsem etl knihu „Antarktida – Poslední zem “ od katolického kn ze Marka Orko Váchy, který m l tu est navštívit tento kontinent dvakrát, t etí expedice, v roce 2005, skon ila ješt -2-
p ípravy, které ješt zvýší požadavky na výkon a zrychlí tempo našeho života. Máme-li se o Vánocích zastavit, musíme už dost dlouho p ed nimi brzdit. Jedeme, jak se dnes íká „jako o život“ a brzdná dráha je dlouhá. Ty, kte í do poslední chvíle pojedou rychle, eká tvrdý náraz.
napln ni pravou váno ní radostí? Pro bychom se nemohli ztišit, a tak umožnit našemu Spasiteli a Zachránci, aby se s námi setkal, aby k nám vešel, abychom se pak nevraceli do všedních dní bez lásky, abychom se netrmáceli slep životem, zatímco bychom mohli být vnit n š astni a spokojeni? (pastorace.cz)
Zoufalý pokus o úklid... Nesta í, když nape eme cukroví, nad láme salátu, nakoupíme potraviny a nápoje, rozv síme jmelí a provedeme zoufalý pokus o generální úklid. To vše nesta í! I to nejednou p ekáží. Váno ní svátky pot ebují ješt jinou p ípravu...
P. Ji í M ka, omi
Vánoce Zatímco d ti netrp liv po ítají, kdy budou váno ní prázdniny, a ty menší se ptají, kolikrát se ješt vyspinkají než p ijde Ježíšek, mnozí dosp lí íkají: „Už aby bylo po svátcích – to zas bude blázinec!“
P íprava srdce... Vánoce jsou svátky smí ení Boha s lidmi, proto vyžadují p ípravu lidského srdce. Tam p edevším je pot eba uklidit, tam je t eba p ichystat místo pro p íchod a spo inutí Pán . Do srdce musí p ijít smír, nebo pak p ijde i tichá radost a pokoj. Je známo, že se Kristus narodil v chlév , kde se rozhodn o po ádku nemohlo mluvit. Nemyslím tím, že bychom p ed svátky m li p estat uklízet a mýt nádobí. Podstatné však je, že Ježíš byl položen do láskyplné náru e Mariiny a zahrnut pé í starostlivého Josefa. A tak v betlémském chlév zá ila p edevším srdce z narození Spasitele.
Slavit je um ní Slavit je um ní, kterému se lov k musí nau it. D tská spontánní radost, s níž jsme slavívali Vánoce, v dosp losti nez stává. Slavení má svá pravidla a sv j ád. Svátky jsou dny, kdy se m žeme a máme v novat tomu, na co ve všední dny nemáme dost asu. To však neznamená dohán t resty, nebo celý as prospat. Svátky nejsou dny lenošení, jsou to dny pro jinou innost. U me se být spolu... V nujme se rodin , mysleme na d ti, hrajme si s nimi, t me jim pohádky, cho me spole n na procházky, zkrátka bu me spolu. Možná, že nechu , s níž n kte í mluví o svátcích, pramení z toho, že už spolu v bec nedovedou komunikovat. To je zlé znamení. I v tom nám mohou Vánoce otev ít o i pro realitu...
P evzato z letá ku Brn nské tiskové misie
Zav as p ibrzdit... V dnešní uchvátané dob m jme na pam ti jeden úkol – zpomalit. Proto radím omezit hore né -3-
zmín ným prostorem a dále pokra ují do 44 m vysoké v že. Výstavba tohoto ojedin lého gotického klenotu trvala 4 roky. Hr zám požáru neunikl ani zdejší gotický chrám. Roku 1644 lehl Mili ín popelem. Padající trámy a ítící se v ž zp sobily propadnutí dvoulodi. Zvony se slily. Presbytá z stal. Poté byl kostel opravován. Výrazn jší opravy se chrám do kal až roku 1754 za p sobnosti fará e J. Nerada a patrona chrámu F. Khuenburga. Opravená v ž byla zast ešena cihlovým jehlancem, v lodi ud lán d ev ný zrcadlový strop, v oknech vytlu eny kružby a zkráceny. Na severní stran zazd ny úpln a místa po nich ozdobeny freskami. Vše gotické odstran no a p estav ny p edsín . 240 m2 fresek namaloval Jan Spitzer, strop v lodi František Muller. Všechny znázor ují výjevy ze života Panny Marie. Jsou dopln né na strop alegoriemi Božských ctností – víra, láska, nad je, spravedlnost a milosrdenství. Na nový hlavní oltá byl roku 1772 umístn n obraz od Petra Brandla Narození Panny Marie, dopln ný ezbami, sochami and l v nadživotní velikosti a sochou Boha Otce v nejvyšší ásti. Dole pak jsou sochy sv. Mikuláše a sv. Dominika. Nad tabernáklem je socha zmrtvýchvstalého Krista. V postraní kapli p iléhající k presbytá i je rokokový oltá ozdobený soškou piety, cíl zdejších poutník . Po lodi kostela jsou rozmíst ny sochy sv. Václava, Sebastiána, Rocha a sv. Floriána demontovaných z postranních oltá pi oprav kostela v osmdesátých letech. Vše je z dílny mistra Martina Ignáce Morávka. Z roku 1796 je k ížová cesta od Karla Kastmullera z Prachatic. V pr elí presbytá e jsou okna se zemskými patrony sv. Václavem a Vojt chem z roku 1899 od firmy Pazdera z Prahy. Na krucht jsou skvostné dvojmanuálové varhany od Bed icha Františka Semeráda z Nové íše z druhé poloviny 18. století. Vše je velmi
Poutní místo Mili ín – kostel Narození Panny Marie Mili ín je obec p edhusitského založení. Z té doby také pochází v jádru gotický kostel. Fara je doložena ve 13. století, kostel p ipomínán roku 1380. V této dob náležel Mili ín Petru a Janu z Rožmberka. Za p sobnosti d kana Vojslava, který zde zastával funkci viká e vltavského d kanátu k n mu náleželo 42 far. V této dob také bylo rozhodnuto o výstavb nyn jšího poutního chrámu.
Pro stavbu kostela bylo použito jako p edlohy kostela sv. Jiljí v T eboni. Kostel byl vybudován jako dvojlodní. Dvojlodí m lo délku 21,5 m, ší ku 10,5 m. Presbytá délku 9 m a ší ku 4,2 m. Vše uzav eno gotickými žebrovými klenbami. Dvojlodí bylo sklenuto na sloupy. Jednu hlavici sloupu m žeme spat it v západní p edsíni. Okna byla gotická, opat ena kružbami, ze všech stran stavby, jejichž délku a ší ku m žeme spat it vyzna enou na východní stran ve fasád presbytá e. V jižní ásti chrámu byla p edstav na v ž pevnostního charakteru, v spodní ásti dvouchodé kamenné p íkré schody. Prvé schody zevnit p ístupné kon í v pat e, v prostoru ur eném pro ukládání cenností. Druhé, p ístupné zven í kon í nad -4-
impozantní, p sobivé, monumentální, nebo výška uvnit je 16 m.
k ížová cesta. Hlavní pou je zde 1. ned li v zá í. Duchovní správa je vykonávána v sou asné dob ádem Misioná Saletin z Mladé Vožice. J. Barto
Jak p istupovat k obtížným oddíl m Písma svatého? – P íklad výkladu jedné evangelijní perikopy O váno ních svátcích slavíme skute nost, že se B h stal lov kem, jinak e eno p ipomínáme si událost, kdy Slovo se stalo T lem a p ebývalo mezi námi (Jan 1,14). Vt lené Boží slovo mezi námi p ebývá stále, i dnes, a to v mnoha podobách. Jednou z jeho podob je Boží slovo zachycené v Bibli, k jehož etb , rozjímání a modlitb nad ním (nebo jak íkají n kte í teologové „pod ním“1) nás Pán zve neustále. P i pozorné etb nám však n které pasáže z Písma mohou p ipadat ob as tak n jak t žko stravitelné, „divné“ nebo dokonce pohoršlivé. Nechápeme je, zdají se nám v rozporu s jinými pasážemi i máme pocit, že odporují Ježíšovu poselství nebo dokonce „zdravému rozumu“. Nemálo takovýchto pasáží m žeme nalézt ve Starém zákon a o jejich výkladu vyšlo v poslední dob
Nejv tší generální opravy minulého století se kostelu dostalo za p sobnosti a zásluhou fará e Ivo Kvapila roku 1977. St echa byla pokryta šindelem, provedena nová elektroinstalace, vymalován interiér, zrestaurovány fresky a vym n na okna, osazená do železných rám , z nichž dv okna s eskými patrony byla opravena. Mobiliá rozebrán, petrifikován a v menším po tu nainstalován zp t. Zrestaurovány obrazy, varhany opraveny a p ed lány na barokní. Byla opravena fasáda kostela, dány nové hodiny, posunuty výše a umíst ny na všechny ty i strany. Do v že byly vyzdviženy dva nové zvony – Jan Nepomucký 3,5q a Václav 5,5q. P ivezen byl starší zvon 3,5 q z roku 1925 a vše upraveno na elektrický pohon. Opravena byla též farní budova. Na oprav se podílelo mnoho jedinc z r zných ástí republiky. N kolik nadšenc odpracovalo mnoho hodin zdarma k v tší cti a sláv Boží i jako protest proti z ízení, aby tak dali najevo svoje p esv d ení. Severn na vrchu Kalvárie se nachází kaple utrpení Krista z roku 1748. Tuto kapli, též cíl poutník , nechal vystav t J. Nerad prakticky z vlastních prost edk . Ke kapli vede od h bitova nyní obnovená
1
Slovní spojení „pod Slovem Božím“ lépe vyjad uje fakt našeho pokorného naslouchání a zárove skute nost Božího oslovení, které p ichází jako první. Vyjad uje rovn ž moc Božího slova, ale zárove i to, že Slovo v ícího tená e „zast ešuje“, chrání a vede.
-5-
n kolik publikací (za všechny mohu uvést nedávno vydanou podn tnou a tivou publikaci J. Hellera a M. Prudkého Obtížné oddíly knih Mojžíšových). Takové pasáže však m žeme nalézt i v Novém zákon , ba p ímo v evangeliích. Cht l bych se s Vámi v následujících ádcích pod lit o jeden takový text, s nímž jsem se musel „utkat“ b hem svého malého bádání, které se týkalo tématu vztahu v i cizinc m, tak jak je zachyceno v Bibli. Poté co se pokusím o p edest ení stru ného výkladu tohoto textu, který nám m že posloužit jako modelový p íklad, se krátce zastavím u toho, jak m žeme s obtížnými oddíly Písma „pracovat“.
výše uvedenému tvrzení pon kud zdánliv ubírá na síle a p esv d ivosti. Jedná se o perikopu o kananejské žen žádající Ježíše o uzdravení své dcerky (Mt 15,21-28; Mk 7,24-30). Pokud se však na tento text podíváme d kladn ji, v etn jeho literárního a historickosociálního kontextu, ukáže se nám kupodivu spíše jako text potvrzující Ježíš v pozitivní vztah v i cizinc m a pohan m.4 Ježíšova odpov na ženinu prosbu je zde nezvykle tvrdá – nejprve na žádost ženy-pohanky v bec nereaguje a po jejím vytrvalém naléhání jí nechce v bec vyhov t s poukazem na zam ení své služby sm rem k izraelskému národu, p i emž se nezdráhá ženu (a vlastn neizraelce obecn ) ozna it pohrdavým ozna ením „psík“! Jeho jednání nás poprávu m že zarazit. Ježíš se na první pohled jeví jako tvrdý, necitlivý a p ehnan partikularisticky smýšlející muž! Celkové vyzn ní celého p íb hu však zmír uje a podstatn m ní nejen fakt, že žena Ježíše slovn (v „disputaci“) svou odpov dí „poráží“ (v c v evangeliích zcela nevídaná!), ímž se vyúst ní p íb hu samo o sob posouvá do roviny pozitivního vztahu v i ní a k jejímu kladnému hodnocení, ale rovn ž skute nost uvedená na za átku této perikopy, totiž že Ježíš odešel do krajiny v okolí Týru a Sidónu, do výsostn pohanského prost edí, které bylo v i žid m velmi nep átelsky nalad no.5 Tím vším Ježíš nazna uje mnohem spíše svou otev enost a pozitivní postoj v i cizinc m a pohan m. V tomto p íb hu dochází k vícerému p ekro ení hranic (vstup do pohanského a nep átelského kraje, setkání s pohankou, se ženou), ímž
Ježíš v vztah v i cizinc m a lidem na cestách, jak o tom sv d í evangelia, je jednozna n pozitivní (srov. Ježíš v rozhovor se Sama ankou, výroky v podobenství o posledním soudu2, jeho asté pobývání v „pohanské“ Galileji a Desetim stí, vztah k Sama an m ad.). V evangeliu však nalezneme i perikopu3, která m vždy pon kud zarážela a která
4
Máte-li chu , m žete si uvedenou perikopu (Mt 15,21-28) v Bibli nalistovat a p e íst, následující ádky jsou jejím komentá em. 5 Potvrzují to mimobiblická soudobá sv dectví z pera Josepha Flavia (Proti Apiónovi 1,70; Válka židovská 2,478).
2
Srov. Mt 25,31-46, zvlášt verše 35 a 43. Ozna ením perikopa se myslí ur itá ucelená pasáž Písma. Tak nap . p i ned lní liturgii teme t i perikopy: 1 ze Starého zákona, 1 z Nového zákona a 1 z evangelia. 3
-6-
Ježíš dává najevo, že veškeré hranice jsou pro n j sekundární a že v i žen coby cizince a pohance nep istupuje necitliv na základ její náboženské nebo národnostní p íslušnosti. Tuto perikopu bychom pak m li chápat p edevším z toho pohledu, že jí autor evangelia chce ve skute nosti práv naopak demonstrovat Ježíš v otev ený postoj v i cizinc m a zahrnutí cizinc do Božího plánu spásy. K tomuto ú elu slouží i ur itá „dramatizace“ p íb hu. Evangelista nechce zd raz ovat rozdíly, ale naopak chce ukázat p eklenutí rozdíl , které se uskute uje prost ednictvím víry. Ježíš v postoj v i cizinc m, projevující se absolutní nep ítomností ned v ry i negativních tón v i nim a v pozitivním hodnocení jejich nejlepších postoj , se tím tedy v bec neruší. Je evidentní, že se p i pozorné etb a analýze textu dostáváme k jinému vyzn ní poselství textu, než které se m že na první pohled nabízet. Jak tedy postupovat pi etb takových „obtížných“ text Písma? Navrhoval bych držet se p edevším následujících princip (a koli tím zcela jist nejsou vy erpány všechny vhodné postupy): 1. íst Písmo v jeho celistvosti. Není možné vytrhávat ur itou pasáž z Písma a nebrat z etel na celkové zacílení Písma a poselství celého biblického zjevení6; 2. Brát v potaz kontext, v n mž se daná perikopa v Písmu nachází (na koho, kde a v jaké situaci se obrací, co jí p edcházelo a co po ní následuje); 3. Nezapomínat na historicko-kulturní specifika. Text Písma, jak jej známe, vznikl p ed mnoha stovkami let a byl ur en primárn pro v ící tená e tehdejší doby. P i výkladu Písma je t eba zohlednit kulturní a sociální
kontext, do n hož a v n mž text vznikl, literární druh textu atp.7 4. Protože tyto v ci jsou pro b žného tená e pochopiteln nesnadné, m že být pro lepší pochopení biblického textu užite né konzultovat n jakou knihu nabízející odborný výklad a komentá daného textu.
To, co je však úpln nejd ležit jší, je Písmo do ruky v bec brát a nechávat se jím oslovovat - stavit se „pod n j“ v pokorném naslouchání. Pokud p ed námi vyvstane n jaký „obtížný“ text, jeho pochopení a rozmýšlení se pro nás m že stát malým dobrodružstvím, m že nám pomoci Boha a jeho zám ry lépe poznávat a m že nám pomáhat získávat k n mu hlubší vztah. Dobrodružstvím se však pro nás m že stát etba jakékoli biblické perikopy (nikoli jen té „obtížné“), protože nám p i ní p ed o ima vystupuje, jak se B h ukazuje v život svého lidu a jak ho (a tedy i nás) zve ke š astnému životu v jeho blízkosti a ve vzájemné lásce. Proto bych p ál všem tená m farního zpravodaje (v etn sebe), abychom se nenechali odradit zdánlivou komplikovaností p i etb 7
K takovému výkladu se používá tzv. historickokritická metoda, jejíž užívání církev schválila a doporu uje. Metoda krom zohledn ní kulturn sociálního kontextu používá literární a jazykovou analýzu vycházející ze studia originálního textu a jeho jazykových a literárních specifik.
6
S tím souvisí jedna ze zásad, kterou užívali církevní otcové v prvních staletích života církve a která zní: „Vykládat Písmo Písmem“.
-7-
každý lístek na stromech, ekni – a já nepovím, jak, ach, ím ho políbím, ím?
Bible, která se tu a tam m že objevit, ale abychom naopak Bibli asto brali do ruky a p i etb Božího slova a modlitb nad ním ( i chcete-li „pod ním“) prožívali stále nové radostné chvíle v Boží blízkosti.
Tebe, tebe prosím snažn , tebe, svého and la, od n hož jsem slyšela poselství: „Hle, služka Pán !“, pov z, však t uprosím, jak, ach, ím ho obejmu, ím?
Petr Štica
Pov z, Josefe, jsem sama, pov z ty, snad ty to víš, poslechnu, co poradíš, vždy jsem p ece k ehká panna, jak, ach, ím ho udržím, aby se mi neporanil, ím?
Svatý Richard – biskup Narodil se v roce 1197 v Droitwichi u Worcesteru ve st ední Anglii. Po smrti rodi nechal všechen majetek bratrovi a odešel studovat do Oxfordu. Tam získal titul magistra svobodných um ní a potom pokra oval studiem kanonického práva v italské Bologni. Po sedmi letech se vrátil do Anglie a stal se kanclé em oxfordské university. Na p ání svého p ítele z oxfordských studií arcibiskupa Edmunda z Abingdonu (v roce 1246 kanonizovaného) p ijal místo kanclé e jeho diecéze v Canterbury. Když Edmund pro neshody s králem Jind ichem III. opustil Anglii, odešel s ním. Po jeho brzké smrti dokon il v dominikánském klášte e v Orleánsu kn žská studia a jako ty icetiletý byl vysv cen na kn ze. Po svém návratu do Anglie p sobil nejprve jako venkovský fará a v roce 1245 byl zvolen biskupem diecéze v Chichesteru (jižní Anglie). Jind ich III. však tuto volbu neuznal. Až po dvou letech spor pod hrozbou exkomunikace od papeže Inocence IV. se s ní smí il a vrátil všechny diecézi zabavené statky a
Panna Maria ekající na narození Pán Gerardo Diego Až mi p ijde, cožpak vím jak, ach, ím ho zahalím, ím? Pov z, luno, jejíž hebký dotyk si tak n žn hraje s všemi stromy, uspává je, ukládá je do kolébky, pov z, pov z, cožpak vím, jak, ach, ím bych se ho dotkla, ím? Pov z, v t e, jehož dech hladí pe í vlahou dlaní, rozechvívá v jemné vání -8-
Velká Británie – Váno ní svátky už za ínají vlastn na Mikuláše, tedy 6. prosince. Vrcholem je 25. prosinec – den, kdy d ti po probuzení nacházejí v ervených ponožkách dárky od Santa Clause. Celá rodina se pak sejde nad nadívaným krocanem a švestkovým pudinkem – podivnou sm sí o íšk , rumu, vajec, strouhanky, cukru, citrónu... A samoz ejm ješt švestek.
ostatní majetek. Zna nou ást tohoto majetku v noval pak Richard nemocnicím a chudobinc m. Ve svém ú ad konal biskup Richard asté pastora ní cesty, snažil se o reformy v církvi a bojoval proti nepotismu a svatokupectví. P i poslední z t chto pastora ních cest, když vysv til v Doveru kostel zasv cený svému p íteli Edmundovi, v roce 1253 zem el. Za svatého byl prohlášen papežem Urbanem IV. v roce 1262. Anglie má ješt jednoho svatého téhož jména, jehož svátek slaví rovn ž 7. 2. Je to sv. Richard z královského rodu, který žil na rozhraní 7. a 8. století. Byl otcem sv. Walburgy a svatých Wilibalda a Winebalda. S t mito dv ma syny podnikl v roce 720 cestu do íma, na níž však zem el, d íve než dosáhl cíle. Oba brat i vstoupili v ím do kláštera. Pozd ji odešli na výzvu papeže sv. eho e III. do N mecka, aby tam pomáhali spolu se sestrou Walburgou svému p íbuznému sv. Bonifáci p i misiích a ší ení k es anství: Wilibald jako biskup, Winebald jako opat kláštera a Walburga jako abatyše.
Bulharsko – V pravoslavném Bulharsku se váno ní svátky slaví až 6. ledna. V žádné bulharské domácnosti nechybí o Vánocích ozdobený strome ek. Dárky pod n j dává d da Koleda. Tradi ním váno ním jídlem je vep ové maso, o ka, fazole, rýže a zelí. Místo váno ek, na které jsme zvyklí u nás, p ipravují Bulha i ze sladkého kynutého t sta pe ivo ve form kroužk . Na venkov se ješt ob as dodržuje starý bulharský zvyk, že hlava rodiny rozloží p ed št drove erní ve e í po zemi slámu, p ipomínající chudobu chléva, ve kterém p išel na sv t malý Ježíšek, Syn Boží. Hospodyn rozprost e na slam nou podestýlku vyšívanou pokrývku a mísy s jídlem. Nejstarší len rodiny pokrmy požehná a váno ní hostina m že za ít. Austrálie – V zemi klokan se slaví Vánoce s oblibou na pob eží oceánu. Váno ní strome ky jsou bu um lé nebo zasazené v kv tiná i. Váno ní hostina má
Prameny: Petr Pracný – eský kalendá sv tc Donald Attwater – Slovník svatých J.V.
Vánoce ve sv t Rakousko – Na vánoce se p ipravují n kolik týdn dop edu. Tak jako my, i Rakušané si vyrábí adventní v nce, ozdobené barevnými sví kami a stuhami – zelenou a fialovou. Na Št drý ve er p ichází Ježíšek p ivolaný cinkáním zvone ku. Polsko – Na št drove erním stole nesmí chyb t polévky jako borš , zel a ka, houbová nebo rybí a samoz ejm št drove erní ryba – sle nebo jeseter. -9-
v tšinou formu pikniku pod otev eným nebem s nezbytnými barevnými balónky. Pijí se ovocné š ávy, australské pivo a australské víno. K jídlu se podávají studené obložené mísy, chlazené ovocné a zeleninové saláty a p eslazené dorty a zákusky. Nesmí chyb t meloun. O váno ních svátcích rodiny s oblibou navšt vují své p íbuzné, p átele a známé a v bec jim nevadí, když musí jet na návšt vu n kolik set mil. Australané milují váno ní gratulace a pohlednice snad nejvíce ze všech národ a posílají jich neuv itelné množství. Francie – Dárky d tem ukládá na krb nebo ke kamn m dobrý váno ní duch pére Noel. Je ze všech Ježíšk a Santa Claus nejmladší. Od Santa Clause se liší vlastn jenom jménem. Francouzi zvou 25. prosince k slavnostnímu stolu do svých domácností bezdomovce, chudé, sirotky a v zn . Na stole nechybí úst ice, šneci, žabí stehýnka, krocan pln ný kaštanovou nádivkou a drahé ovoce.
života?“ a p e tou si n kolik sond do d jin eské zem od prvního do tvrtého století. Kniha vyšla v nakladatelství SURSUM. Kate ina Lachmanová je autorkou knihy „Síla p ímluvné modlitby.“ Kniha vyšla v Karmelitánském nakladatelství Kostelní Vyd í v roce 2007 a má moudré motto: „Na tvých hradbách, Jeruzaléme, jsem ustanovil strážce; po celý den a po celou noc a nikdy nejsou zticha. Vy kte í p ipomínáte Hospodina, nedop ávejte si klidu! Nedop ávejte si klidu, dokud neobnoví Jeruzalém dokud mu nevrátí v zemi chvalozp v. (Iz 62,6-7) N kdy máme pocit, že modlit se za druhé a za sv t je málo efektivní služba. Ale p ímluvná modlitba je velikou duchovní zbraní. Jejím prost ednictvím se v neviditelné sfé e odehrává duchovní boj, jehož ovoce se asem výrazn projeví viditelným zp sobem. P ímluvná modlitba je rovn ž projevem naší víry v Boha a lásky k bližnímu. PhLic. Kate ina Lachmanová, ThD se v nuje pastora n psychologickému poradenství a p ednáškové a exerci ní innosti. Extern vyu uje na KTF v Praze a v Olomouci. Karel Pilík v rozhovoru s Alešem Palánem „Není trní bez r že“. Knihu vydalo Karmelitánské nakladatelství Kostelní vyd í v roce 2007. Mons. ThLic. Karel Pilík za al po maturit v roce 1937 studovat medicínu, brzy však zvolil duchovní povolání. B hem 2. sv t. války vystudoval v ím teologii a byl vysv cen na kn ze. P ed rokem 1948 p sobil jako prefekt konviktu v P íbrami. Od roku 1950 se dva roky musel skrývat p ed zat ením. V komunistických v zeních si odsed l 7 let. Po propušt ní v roce 1960 pracoval jako skladový d lník. V roce 1968 byl ustanoven fará em v Praze-Karlín . Jeho
Zajímavé knihy as váno ní je asem pokoje a dobré pohody. Mnozí z nás si najdou chvíli i na dobrou knihu.
Milovníci eské knihy jist ocení dílo Martina Weise „Historie – u itelka - 10 -
pro se chv jete? Což nevíte, že dnes se narodil Mesiáš? Necht la byste jít se mnou? Jdu ho totiž navštívit a poklonit se mu,“ vypráv l chlapec. Ale žena odpov d la: „I já bych ráda šla do Svaté zem , ale jsem nemocná a je mi velká zima. Když dít uvidíš, vy i mu ode mne srde ný pozdrav.“ Chlapci bylo sta eny líto. Po krátkém p emítání a váhání jí dal sv j kabát a ekl: „I když není moc pevný, zima už by ti být nem la. V této zvláštní, svaté noci nesmí nikdo mrznout.“ A z novu se vydal na cestu. Bylo stále chladn ji, z nebe se sypaly sn hové vlo ky a vítr se siln opíral do chlapcových tvá í. Byla mu zima, ale neustále m l p ed o ima sv j cíl: uvid t Spasitele. Šel dál. Op t potkal lov ka, který pot eboval jeho pomoc. Byl totiž slepý. Ani si chudák nevšiml, že se k n mu chlapec blíží. Ten nap áhl ruku a podával mu h l: „Nechám ti tady svého pr vodce. Sice nevidíš, ale on ti pom že, abys mohl aspo vnímat.“
farnost se stala jedním z ohnisek ší ení Hnutí fokoláre. V roce 1990 se stal rektorem obnoveného seminá e v Praze. V letech 1994 – 1995 p sobil jako rektor eské koleje Nepomucenum v ím . V roce 2002 mu prezident Václav Havel ud lil medaili Za zásluhy.
P vabná kníže ka „Modlitby pro d ti“, kterou ilustrovala akademická malí ka a grafi ka Milada Kudrnová, vyšla rovn ž v Karmelitánském nakladatelství Kostelní Vyd í. Je ur ena d tem od 3 do 8 let a obsahuje modlitby k Bohu Otci, Pann Marii a and l m. Hezký váno ní as p eje všem Mgr. Miloslava Skopcová
Hledání Božího dít te Bylo chladno, mrzlo a sn žilo – žádné p ív tivé po así. Venku nebyla ani noha. Opravdu nikdo? Když se lov k pozorn rozhlédl, spat il malého chlapce, který se sotva vlekl krajem. Na cestu byl vybavený jen skrovn : oble ený do kabátku, který mu byl beztak malý, na hlav starou hu ku a v ruce krátký klacek. Byla mu zima, ale p esto toužil za každou cenu uvid t dít . Dít , které p išlo na sv t práv dnes. íkalo se, že práv tohle dít má být dít Boží. Chlapec byl odhodlán toto dít spat it. Cestou potkal vetchou, ohnutou sta enku. T ásla se zimou. „Ale sta enko,
Slepec si vzal h l a chlapec šel dál, ruce prázdné. Te už mu cestu usnad ovala jen jeho stará hu ka, která p ece jenom trochu h ála. Po hodinách ch ze došel k n jaké stáji. Vešel dovnit , aby si odpo inul a zah ál se. Uvnit kolem jeslí stáli pastý i. Když chlapec p išel blíže, spat il malé dít , které leželo - 11 -
v jeslích na slám . Bylo krásné, ale chv lo se zimou. Chlapec k n mu p išel a dal mu sv j klobouk: „Vezmi si m j klobouk, pot ebuješ ho víc, než já. Není hezký, ale zah eje t .“ Položil ho na n a zaradoval se, že pomohl tolika chudým lidem. Vzáp tí toho ovšem zalitoval, protože si uv domil, že nemá nic pro Boží dít . Stane p ed ním s prázdnýma rukama... Naposledy pohlédl na dít v jeslích, které se na n j usmálo. Najednou si chlapec uv domil, že Boží dít práv nalezl a že mu dal ten nejv tší dárek, který mohl: pomohl totiž chudým tohoto sv ta. Budeme tak tolerantní, že nebudeme protestovat, když tam ob as p ijede vlak a dovolíme t m, kte í dosud vlakem jezdí, do vlaku nastoupit.“ Sko dopole se zeptal: „Jak Vás tohle napadlo?“ Muž udiven vzhlédl a ekl: „Nevím pro se divíte. Pro má jen katedrála pat it lidu a nádraží ne?“ Sko dopole Alfons uznal argument, podepsal petici a nastoupil do vlaku metra trasy A.
-feldP evzato z trnáctideníku AktualitySetkání 20-21/2005
Petice – povídka Sko dopole Alfons se ubíral dom po celodenní vy erpávající práci na Magistrátu hlavního m sta Prahy, kde dnes ešili zásadní otázku: jakou barvou budou nat eny regály na knihy v budov Národní knihovny na Letné (pokud tam bude). V podchodu metra na M stku jej vyrušilo volání: „Podpo te petici o hlavním nádraží“. Zv dav p išel blíže k volajícímu. Muž neur itého v ku stál u stolku s peti ními archy pod transparentem „Hlavní nádraží v Praze všemu lidu“. Sko dopole se zeptal muže: „Prosím Vás, o co tady jde?“ Muž zanícen prohlásil: „Jde o zásadní v c. Hlavní nádraží dosud pat í dráze. Tuto nespravedlnost musíme odstranit. Dávno už minuly doby, kdy všichni jezdili vlakem. Velká ást národa nikdy vlakem nejela. A proto musí hlavní nádraží pat it všemu lidu, d lník m, rolník m a pracující inteligenci. Každý bude moci p ijít na nádraží, aniž by ho dráha nutila si koupit lístek, prohlédnout koleje, nakouknout do tunelu a koupit si suvenýr s obrazem parní lokomotivy.
J. Nol
Vánoce opravdu pro všechny Kdo by se net šil na váno ní svátky? V našich p edstavách se vidíme u strome ku se svými blízkými a s dárky, vidíme se u jesli ek a v kostele p i slavných bohoslužbách, p i koncertech a na návšt vách u svých blízkých. Jsou však mezi námi i lidé, kte í jsou zcela osam lí (nemají p íbuzné nebo jim zem eli) a jsou našimi farníky – jedn mi z nás. Ti nebudou v onu dobu nikoho o ekávat, nemají pro koho chystat dárky – snad si alespo pro sebe p ipraví malý stromek nebo ani to ne a p jdou se na váno ní výzdobu podívat n kam do restaurace nebo do výlohy obchodního domu, protože nebudou mít o vánocích ani s kým promluvit vyjma pozdravení pokoje p i mši svaté. Vánoce jsou dobou, - 12 -
kdy se snažíme ud lat radost druhým – p edevším svým nejbližším. Ale co ti druzí, zajímají nás? A když nejsou zrovna vánoce? – Jsme v Tábo e p eci jen m sto s ur itou dávkou anonymity (velkom sta ji pak mají zna nou) a nebývá bohužel zvykem dát se do e i úpln s každým p esto, že se od vid ní poznáváme z kostela tak, jako tomu bývá na vesnici. Tam i neznámý lov k bývá asto osloven (alespo d ív to tak bývávalo) typicky venkovským sousedským zp sobem (...a teta, odkapa ste, strýko – vy ste tu novej a chodíte až z oudolí, žejo?). Ve m stech bývají osam lí jedinci odkázáni sami na sebe a na ml ení.
když jsem vyslechl, že je už v d chodu a neví, jak by ve volném ase uplatnil své síly, zkusil jsem mu poradit, kde a p i em by mohl komu pomoct. P ijal to, nabídl pomoc p i emkoli i mn , až to budu pot ebovat (i když jsem ho o to necht l žádat) a radost ze setkání jsme m li oba. Vždy se léta vídáváme v kostele a chyb la jen odvaha dát se spolu do e i.
A pro tento p íb h vyprávím? Protože mezi e í jsem se mu zmínil o možnosti zajít po ned lní mši svaté na farní kafe a pohovo it si tam s dalšími. Jeho reakce m p ekvapila: “Tam nemohu! Tam m zatím nikdo nepozval” a mávl rukou s vysv tlením, že to je asi jen pro pozvané nebo vyvolené i zasloužilé. P itom jsem mnohokrát slyšel našeho viká e do mikrofonu na konci ned lní mše svaté ohlašovat farní kafe s pozvánkou k ú asti pro všechny p ítomné. V pov domí mnoha lidí však asi existuje p edstava úzké vybrané skupiny, které se to týká. Tato skupina smí p ekro it práh veled stojné fary nebo tajemného d kanství. Možná této verzi napomáhají zv sti, že tam chodí jen jedni a titíž. Ti ostatní totiž chvátají za svým ned lním programem, p ípadn se bohoslužby ú astní v jiný as nebo ve vedlejší farnosti anebo se taky nikdy neodvážili na tato setkání p ijít (d ív to nebývalo zvykem, leda na vesnici, kde se pantátové po ned lní mši scházeli v hospod ). Nebo necht jí duchovenstvo na fa e vyjídat. A tak i onak, neuv domují si, že tu jde o n co jiného:
Všiml jsem si v naší farnosti n kolika takových p ípad a zvláš mi p išlo líto jednoho z našich farník , kterého znám léta jako pracovitého, skromného, chudého a p itom poctivého lov ka, navíc zbožného. Ta opušt nost byla na n m poslední dobu ím dál víc znát a tak jsem p emýšlel, co s tím. Neznali jsme se osobn , jen od vid ní. íkal jsem si, že známých mám dost a o tomto lov ku vlastn nic nevím. Ale když on je tak sám a jeho o i by se byly tak rády k n komu upoutaly! A my k es ané si jdeme z kostela po bohoslužb každý po svém nebo za svými známými a jeho si nikdo nevšimne... Odkládal jsem to, ale nakonec nevydržel. Je to až k neví e, co m to nakonec stálo úsilí, abych p ekonal váhání a kalkul, jak a pro ho oslovit, ale výsledkem byla po po áte ní opatrnosti z jeho strany zna ná radost. Pohovo ili jsme, zašli posed t na malé ob erstvení a - 13 -
V prvních dobách k es anství se pok t ní scházeli ke spole nému posezení a ob erstvení, kdy spolu komunikovali a to celé vrcholilo eucharistickou ob tí s p ijetím nebeského pokrmu – T la a Krve Spasitelovy. Pozd ji se pohošt ní za alo praktikovat až po slavení eucharistické ob tní hostiny. Církev v dalších dobách na ídila p ed svatým p ijímáním od p lnoci p st, který pak postupn zkrátila na 1 hodinu. Spole ná ob erstvení po bohoslužb se již nekonala. Dnes se mnoha zp soby snažíme p iblížit k dobám prvních k es an . V n kterých farnostech se vytvá ejí r zná spole enství – u nás vznikala hojn i v dob pronásledování k es an p ed rokem 1989. Lidé se krom duchovní potravy snažili si vzájemn poradit a pomoct, mohli se i s n ím sv it, ale nikdo je k tomu nenutil. Farní aje nebo kafata jsou pokra ováním této tendence p ijatelnou formou vzájemného setkávání se; tato forma nikoho nesvazuje žádným programem (nejde tu o duchovní cvi ení), nabízí jen po krátkém ned lním ranním p stu rychlé ob erstvení, v zim zah átí, ale hlavn vzájemné setkání pro pot šení duše, p edávání si radosti z Kristova spole enství, p i n mž si mnozí mohou sd lovat své zkušenosti, dov d t se novinky atp. Hlavním smyslem jist je to, že lov k po skon ení bohoslužby neodchází ze spole enství okamžit do své samoty, ale po posvátných úkonech má možnost ješt libovolnou chvíli v n m z stat. Je dobré, když si takovéto setkání farníci organizují sami zejména tam, kde kn z nem že po mši s nimi z stat, protože chvátá sloužit další bohoslužbu nap . v jiné farnosti. A tak se tu nabízí jisté ešení: Až zase bude ohlašováno farní kafe – zejména te o vánocích, zkusme si všimnout t ch z nás, kte í jsou osam lí! Co takhle zkusit n které z nich, o nichž víme, že nikam nechodí, ale známe je, osobn pozvat mezi nás
k alespo chvilkovému posezení? Obohatilo by to nejen je, ale nás všechny. Náš Pán se totiž p išel rozd lit o svou lásku k nám se všemi. Pro bychom se nemohli rozd lit i my mezi sebou a n které bariéry trochu pobourat? J. P.
Silvestrovský recept Pln né ku ecí ízy 4 ku ecí ízky, 20 g oleje mletý pep , s l 1 lžíce hladké mouky 1 lži ka worcesterské omá ky 1 lžíce raj atového ke upu nádivka: 150 g žampion 50 g šunkového salámu, 1 bílek, 5 g oleje Ku ecí ízky opatrn rozklepeme, hodn do ší ky, osolíme, opep íme, poklademe nádivkou, p eložíme v p li, okraje masa sklepneme pali kou a upevníme jehlami na závitky. ízky vložíme na pánev s rozeh átým olejem a zvolna opékáme po každé stran 5 minut. ízky p eložíme na talí e, na pánev p idáme mouku, osmahneme ji, zalijeme ty mi lžícemi vody, p idáme worcesterskou omá ku, ke up a va íme n kolik minut. Š ávu nalijeme pod ízky a podáváme s bramborovou kaší a s kompotem. P íprava nádivky: Žampióny nakrájíme na drobné kousky, podusíme na oleji, p idáme drobn nakrájený salám, osmahneme, sejmeme z plotýnky, vmícháme bílek, vrátíme zp t na plotýnku a umícháme idší nádivku. Dobrou chu p eje redak ní rada
- 14 -
ímskokatolická farnost Tábor zaslala ástku 9.150,- K , pot ebnou na krytí náklad na školní výuku pro naše dv adoptivní d ti v Indii – Nicholase a J. Bennyho Vimala. Farnost Sezimovo Ústí poslala 5.500,- K pro Pavlínku v B lorusku a 7.000,- K pro Pency Pierre na Haiti. Všem kdo p isp li Pán B h zapla !
Krátké zprávy Sbírka na nový koberec do kostela sv. Bartolom je v Ratibo icích vynesla celkem 6.000,- K . Sbírka na bohoslovce v ned li 9.12. 2007 vynesla: v Tábo e 6.500,- K v Sezimov Ústí 4.000,- K v Pohnání 680,- K v Ratibo ských Horách 1.300,- K
ZM NY PROGRAMU V BOROTÍN A ST EZIMÍ I Krom už avizovaného váno ního programu budou ješt tyto bohoslužby: Pond lí 24. 12. 2007: Borotín, kostel Nanebevstoupení Pán , 21:00 P lno ní mše svatá (slouží o. Martin Sedlo , OMI)
Všem farník m, kte í p isp li b hem celého roku na opravu kostela v Ratibo ských Horách, Ratibo icích, Pohnání a na opravu h bitovní zdi s kapli kou v Pohnání up ímné Pán B h zapla .
Úterý 25. 12. 2007: St ezimí , kostel sv. Havla, 11:30 mše svatá (slouží o. Konstantin Mikolajek, OPraem.)
Alian ní týden modliteb 6. – 13. ledna 2008 Téma: Návrat ztracených syn
Den
Téma
Biblický text Úvod do modliteb
Ned le 6. ledna
Ztraceni
L 15, 11 - 12 Ond ej Sob slavský Církev bratrská eskobratrská církev evang. Bechy ská 1636/2 (u Kotnova)
Pond lí 7. ledna
Vše promrháno
L 15, 13 - 16 Jeromonach Pachomij Pravoslavná církev
CB, Bechy ská ul. (u Kotnova) ( vede Starokatolická církev )
Úterý 8. ledna
Obrat
L 15, 17 - 19 Josef Dvo ák Církev adventist s.d.
Sbor božích bojovník C SH Farského ul. 1960
St eda 9. ledna
Stát se otcem
L 15, 20
Alois Sassmann Starokatolická církev
Místo setkání
Pravoslavná církev kostel na Špitálském nám.
tvrtek Oslava 10. ledna
L 15, 21 - 24 Petr Jareš Církev bratrská
eskobratrská církev evangel. Bílkova 3
Pátek Syndrom 11. ledna staršího bratra
L 15, 25 - 30 Eva ervená Církev s. husitská
Kaple na ím.-kat. d kanství D kanská 305
Sobota Všechno, co 12. ledna mám, je tvé
L 15, 31 - 32 Václav Hes 2P 1, 3 ímskokatolická církev
Církev adventist sedmého dne Filipovská 72
Ned le Bohoslužba za 13. ledna marnotrat. syny
F 2, 5 - 8
Zden k Kašpárek Apoštolská církev
Církev bratrská Bechy ská 1636/2 (u Kotnova)
Ekumenické modlitební setkání se koná každý den v 16.30 hod. Novoro ní ekumenická bohoslužba – 1. 1. 2008 v 17.00 ve sboru CE (Bílkova ul.) Ekumenická bohoslužba v Týdnu modliteb za jednotu k es an – v ned li 20. 1. v 16.30 hod. v kapli na d kanství. Káže Josef Dvo ák z Církve adventist s.d. - 15 -
„Mami! Co ukážeme tatínkovi jako první: díru v koberci, tv j nový klobouk, nebo mou žákovskou knížku?“ Manželka se vrací z lázní dom . Manžel, rozradostn ný tím, že už je kone n doma, jí hlásí: „Hani ko, tak jsem to d lal p esn tak, jak si ekla. Každý den jsem dal Pepí kovi isté ponožky, ale v sobotu se už nemohl dostat do bot...“ Povídá mistr vedoucímu: „To je hrozné s ím vším jdou dneska lidi za doktorem!“ „A co se stalo?“ „Dneska šel Novák k léka i a vrátil se s umytým autem...!“ Ve Scotland Yardu zazvoní telefon: „Haló, konstáble, zde lord Snacker. Cht l bych nahlásit krádež volantu, p edního skla, st ra , ciferník , pedál a adící páky.“ „Ano, vaše lordstvo, hned se na to podíváme.“ Konstábl se obléká, když tu se ozve telefon znovu. „Haló, konstáble, zde lord Snacker. Musím se omluvit za planý poplach. Omylem jsem si sedl na zadní sedadlo.“ V hospod : „Chlapi, mám takovou p edtuchu, že tady s vámi už dlouho nebudu.“ „Co blbneš, vždy jsi zdravý jako ípa!“ „O to nejde, ale zdá se mi, že venku slyším starou.“ „Jardo, co jsi dostal od tatínka k narozeninám?“ „Jako obvykle, mí a prak.“ „A pro ti dává každý rok stále stejné dárky?“ „Víš, on je táta sklená ...“
P ijde Pepí ek do ztrát a nález : „Prosím vás, mohl bych u vás ztratit housle?“ Syn oznamuje otci: „Pan u itel ti vzkazuje, že mi nemáš pomáhat s úkoly. Úpln prý sta í chyby, které nad lám sám!“ „Ten ízek, co jste mi donesl, je cítit rumem!“ volá muž. íšník odstoupil dva kroky od stolu: „A te ?“ Jedou fotbalisté na zájezd patrovým autobusem. Hrá i dole se vesele baví a najednou si všimnou, že naho e je n jak podez ele ticho. Jeden z nich se tam jde podívat a vidí, že naho e všichni sedí jak p ikovaní, drží se sedadel a vyd šen zírají p ed sebe. „Co se d je?“ ptá se p ekvapen . „Vám dole je hej, vy tam máte idi e,“ zní odpov . „Kou í tvoji kon ?“ „Ne.“ „Tak to ho í v maštali.“ Farní zpravodaj Tábora a okolí vydávají ímskokatolické farnosti uvedené v hlavi ce. Redakce: Tábor, D kanská 305, tel. 381 253 824 - vede Petr Svoboda. e-mail:
[email protected] Farní zpravodaj na internetu: www.sezusti.webzdarma.cz/zpravodaj Náklad 500 výtisk . Bezplatné.
Požehnané Váno ní svátky, hojnost Božího požehnání v novém roce 2008 p ejí všem farník m – P. Václav Hes, P. Jan Kuník, P. Ji í M ka OMI a redak ní rada Farního zpravodaje Marie Berková, Jaroslav Nol , Miloslava Skopcová, Petr Svoboda a Ji í Van ata.
