… byli jedné mysli …
… měli všechno společné… Sk 4,32-35
Farní zpravodaj Tábora a okolí ročník XII
1
postní doba 2011
Tábor, Sezimovo Ústí, Pohnání, Ratibořské Hory, Chotoviny, Hoštice, Borotín, Střezimíř, Miličín, Neustupov
Duše věrné, Pána vizte kráčet cestou křížovou, za nás na své skráni čisté nést korunu trnovou. Hříšná zloba lidu jeho těžký kříž naň vložila, rodná země krále svého ostrým hložím zranila. Z Kancionálu – B. Jablonský 1844
dokonalí a pokud se chceme stát obrazem a podobou našeho Stvořitele, tak naše křesťanství nemůže být procházkou růžovým sadem. Pak je třeba pracovat na sobě samém, na opravdové proměně a obnově, abychom se mohli znovu naplno nadechnout pro Evangelium, abychom svědčili o Boží přítomnosti ve světě, zářili Kristovou láskou. Jak to ale udělat?
Postní doba je pro všechny křesťany obdobím, kdy každý z nás opět dostává novou příležitost se více soustředěně zamýšlet nad sebou samým. Křesťanství je cesta k Otci skrze Syna v Duchu svatém, neboť všichni křesťané jsou na duchovní cestě: tento rok jsme jinde, než jsme byli před rokem, než jsme byli před deseti lety; a to jak co se týče našeho vztahu k Bohu, tak co se týče našeho vztahu k nám samotným a ke svým bližním. Možná jsme se od Boha vzdálili, možná naše víra ochladla, už necítíme zápal, který jsme dříve nosili v srdci.
Nejprve si musíme uvědomit, že vytouženou proměnu a obnovu nezpůsobíme vlastním úsilím. Je to sám Bůh, který nás proměňuje a obnovuje, pokud Mu k tomu dáme příležitost. Za druhé si musíme ve svém životě udělat čas, protože diář zaplněný aktivitami je zásadní překážkou pro to, aby Bůh v našem životě viditelně působil. Pokud si myslíte, že nemáte čas, tak si někdy večer před spaním promítněte, kdy jste ten čas ztratili, které chvíle jste promarnili. Uvidíte, že by se čas na Boha našel, kdyby na naší straně byla dobrá vůle. Za třetí si dejte nějaká předsevzetí, ale ne taková, která byste sice rádi uskutečnili, ale nejsou reálná: půst není doba na dosažení nedosažitelného. Vyberte si něco jednoduchého, o čem jste přesvědčeni, že byste to relativně v pohodě dodrželi. A za čtvrté je dobré si uvědomit, že osobní proměnu a obnovu dokážeme spíše realizovat ve společenství, než soukromě. Bůh si přece nepřál posvětit a spasit lidi jednotlivě, s vyloučením jakéhokoli vzájemného vztahu (Lumen
Někdo jiný zase prožil utrpení, které ho přes všechny útrapy přivedlo blíže ke Kristu. Budou tací mezi námi, jejichž osobní život se hroutí, kteří jsou vnitřně rozervaní, ale také tací, kteří našli svou životní lásku nebo ti, kteří se dokázali smířit s osobou, která jim ublížila. Někdo onemocněl a není schopen přijmout svůj život s touto nemocí, jiný zase překonal určitý problém se sebou samým, s kterým se dlouho vyrovnával. Každý křesťan je na cestě za Kristem, a každý den se naše setkání s Ním přiblížilo o den. Víme, že nejsme -2-
Gentium 9). Proto je chvályhodné, když se zúčastníme nabízených aktivit ve farnosti s pravidelností a intenzitou, která je pro každého jednotlivě možná. V této postní době zvu všechny na společnou křížovou cestu, adoraci Nejsvětější svátosti, společnou modlitbu sv. růžence, na meditaci nad Biblí. Vřele doporučuji zúčastnit se i mše svaté mimo neděli, kajících pobožností a duchovních přednášek či obnov. Přijďte a zapojte se Nabídka Adorace Růženec Breviář – ranní chvály Meditace nad biblí Modlitební společenství Farní společenství
do farního společenství, vždyť jsme jedna velká rodina Božích dětí! Každá láskyplná činnost pro Boha je požehnaný a milostiplný čas odpočinku od pomíjivých záležitostí, od každodenního shonu, čas, který Vám prospěje na duši i na těle. Pokud otevřete svá srdce a Vaše touha bude opravdová, jistě se s Pánem setkáte a promění Vás. Nechť Vaše proměna je dovršena svátostí smíření a přijetím Eucharistie.
Farnost Sezimovo Ústí Úterý: 17.30 hod. Úterý: 17.00 hod. Středa, pátek: 8.30 hod. Úterý: 19.00 hod.
Farnost Tábor Sobota: 17.30 hod. Neděle, pondělí, středa: 17.30 hod. Pondělí-neděle: 8.00 hod. Čtvrtek: 18.00 hod. Čtvrtek: 19.30 hod. Neděle: 9.30 hod. a 19.30 hod. Tomas van Zavrel, jáhen Řkf Tábor
Co je opravdu důležité? (Výňatek z Listů Chotovinska) Milé čtenářky a milí čtenáři Listů Chotovinska, ve svých (i našich) postních zamyšleních jsem se snažil předkládat k úvaze, o jakých hodnotách svého života můžeme přemýšlet, které vlastnosti upřednostnit ve svém životě nebo čeho se ve svém životě vzdát. Neuvědomuji si ale, jestli jsem někdy před Vámi uvažoval o životě samém. O životě, který je darem sám v sobě, o životě, který může být tak krásný, o životě, který je také někdy těžký a plný zkoušek, o životě, který přesto stojí za to žít… Vážené čtenářky, vážení čtenáři, někteří z Vás asi víte, že jsem v pátek 18. února měl na silnici na Jedlany, na náledí, autonehodu. Jel jsem tudy „jako vždy“ a náledí jsem prostě nezaregistroval. Moje vina. Dostal jsem smyk, pak strom, střecha, příkop. A dobří lidé, kteří pomohli a pak zavolali další pomoc. A já jsem cítil, pokud si vzpomínám, vztek (na sebe) a strach. Ale postupem času hlavně vděčnost: pomocníkům, hasičům, záchra-
nářům a … Bohu. Zvlášť, když jsem se podíval na vrak auta, cítil jsem vděčnost Bohu, že mi dal druhou šanci, že jsem se „podruhé narodil“, taky vděčnost za to, že jsem nikomu neublížil. A když jsem ležel v nemocnici na pozorování, cítil jsem vděčnost k lékařům i sestrám a pomocníkům za jejich starost. A opět jsem děkoval Bohu, protože jsem začínal cítit bolest, ale to znamenalo, že žiju. A pak přicházely v myšlenkách další díky: Bože, dík, že můžu chodit, Bože díky, že můžu poslouchat hlas kamaráda, Bože, dík, že si zas můžu vychutnat tuto dobrotu… Milí čtenáři, vážené čtenářky, možná, že by mě teď mnozí z Vás, zvláště Vy, kteří třeba zrovna prožíváte nějakou bolest či zkoušku, nejraději za tu radost něčím praštili, ale přesto bych chtěl Vám i sobě nejen do této postní doby popřát hodně vděčnosti, která pramení z prožitku toho, že žijeme, že jsme dostali dar života…. P. Jan Kuník -3-
Svatý Kazimír Svatý Kazimír byl původem Polák. Narodil se roku 1458 jako syn polského a litevského krále Kazimíra IV. a Alžběty Habsburské. Kazimír na rozdíl od svých sourozenců, bylo jich 13, nikdy netoužil po moci ani nádheře. Odmítl uherskou korunu, ale odmítl se i oženit a založit rodinu. Žil v ústraní, složil slib čistoty a podřídil se všem požadavkům asketického života. Nevyhýbal se i přes svůj chatrný zdravotní stav svým povinnostem. Zemřel v pouhých 25 letech, roku 1484 ve Vilniusu na Litvě. Po smrti dosáhl větší slávy, než odvážní vojevůdcové, králové a šlechtici. Jeho jméno bylo v Polsku uctíváno, byl vzýván jako ochránce v bitvách. Za svatého byl prohlášen necelých 40 let po smrti papežem Lvem X. J. Nolč
Mariánský Týnec – poutní kostel Zvěstování Panny Marie Poutní místo Mariánský Týnec, zvaný též Mariánská Týnice, se nachází v oblasti severního Plzeňska při silnici z Kralic do Manětína. Poutní kostel s bývalým cisterciáckým proboštstvím se nachází na vyvýšeném místě nevelké obce. Mariánská kaple stála v Mariánském Týnci již roku 1186. Roku 1230 odkázal Roman z Týnce osadu cisterciáckému klášteru v Plasích a osud tohoto poutního místa zůstal s tímto západočeským klášterem spojen až do jeho zrušení roku 1785. Mariánský Týnec zůstal věrný katolické církvi i po husitských válkách. Po Bílé Hoře začala u zdejšího klášterního dvora s kaplí rozsáhlá stavební činnost. Kaple byla v letech 1640 – 1680 rozšířena do podoby kostela, který byl později obklopen ambitem a roku 1699 bylo založeno proboštství. Roku 1711 položil opat Eugen Tytl -4-
základní kámen nového poutního chrámu, jehož stavba podle plánů J. B. Santiniho trvala 31 let. Roku 1764 byl kostel vysvěcen a současně byla dokončena výstavba proboštství. Práce na interiéru trvaly až do roku 1777, kdy byl zároveň zbourán původní kostel. Spolu s plaským klášterem bylo zrušeno i zdejší proboštství.
Kostel Zvěstování Panny Marie je vystavěn na půdorysu řeckého kříže se zaoblenými rohy a zmíněnou kopulí nad křížením, doplněný na západě trojkřídlým ambitem, který je dvouvěžovým traktem spojen s budovou proboštství. Kostel i ambity byly bohatě zdobeny nástropními malbami. Ve zřícené kopuli byla freska Madony od S. F. Noseckého. Boční stěny presbytáře byly vymalovány scénami ze Starého zákona. Nejcen-nější fresky se zachovaly v ambitu a jeho čtyřech rohových kaplích. Také se musíme zmínit o nástropní a nástěnné výzdobě refektáře probošt-ství znázorňující darování Marián-ského Týnce plaskému klášteru. Z mobiliáře kostela byl pozoruhodný hlavní oltář od I. F. Platzera se sochami Jáchyma a Anny, který je dnes z velké části v kostele v Příbrami. Další části mobiliáře byly v minulosti odstraněny a odvezeny do kostelů v Kralovicích a Plzni. Zůstala iluzivní malba hlavního oltáře na stěně se znakem opata C. Wernera. Úctě poutníků se může opět těšit milostná socha Panny Marie tzv. Deštná či Deštivá, která byla opět vrácena z kostela Kralovicích. Je to v podstatě část dřevěného sousoší Zvěstování od Mistra týneckého z přelomu 15. – 16. století. Bohoslužby jsou slouženy dle rozpisu duchovní správy z Kralovic a hlavní pouť je zde kolem 8. září na svátek Narození Panny Marie.
Poutní areál spravovaný od té doby náboženským fondem začal nezadržitelně chátrat, čemuž nezabránilo ani odkoupení klášterních statků Metternichem roku 1826. Roku 1920 se zřítila 60 m vysoká hlavní kopule kostela. Rekonstrukci zahájila až roku 1936 Jednota pro záchranu Mariánské Týnice, po roce 1955 v ní pokračoval stát, kdy bylo v areálu proboštství zřízeno muzeum severního Plzeňska. Kostel byl postupně opravován. Až v roce 2003 byla vztyčena nová kopule, přesná replika původní co do vzhledu, materiálu i stavebních postupů.
J. Bartoň
Pouť důvěry 2011 v duchu Taizé se uskutečňuje v jiné části Evropy. Bratři z Taizé chtějí tímto způsobem, i mimo jejich působiště ve Francii, které navštěvují ročně tisíce a tisíce mladých lidí hledajících Boha, prohloubit jejich vztah k Bohu, k bližním a k sobě
27 tisíc mladých z Evropy, většinou ve věku 17 – 35 let, se setkalo v duchovní atmosféře Taizé v nizozemském přístavním městě Rotterdam. Akce, která nese název „Pouť důvěry“, byla pořádána komunitou Taizé z Francie a každoročně -5-
samotným prostřednictvím zpěvem, sdílením a slavením.
modlitby,
informace o Nizozemí, o Rotterdamu a o naší pouti. Ve 23 hod. jsme vyjeli. Když jsme další den ve 12 hod. dorazili do Rotterdamu, čekalo nás dobře zorganizované přijetí. Vzhledem k tomu, že před Vánocemi pořadatelé ještě sháněli 10 tisíc lůžek v rodinách, se dá opravdu hovořit o zázraku, že se všichni nakonec dostali na lůžko. Naše skupina byla rozdělena do 3 míst, které leželi do 30 km od Rotterdamu. Zároveň nám byly dány lítačky na MHD a vlak, abychom se mohli volně pohybovat. Každý den totiž začal ranní snídaní v hostitelských rodinách a poté společnou modlitbou v hostitelských farnostech, právě tam, kde daní účastníci byli umístěni. Po skupince, ve které se mladí (někdy lámanou angličtinou) sdíleli o určitém tématu, se všichni přesunuli do Rotterdamu. Tam, na obrovském výstavišti s legračním názvem „Ahoy“, se zázračným a rychlým způsobem odbavilo všech 27 tisíc osob obědem. Ve dvou halách se konaly typické modlitby v duchu Taizé. Všichni účastníci byli nadšení, atmosféra byla báječná. Prostor byl krásně nasvícený a vyzdobený. Uprostřed klečeli bratři z Taizé a kolem dokola moře lidí. Přesto člověk pociťoval pokoj a sounáležitost. Odpoledne byla možnost si vybrat jednu z mnoha zajímavých dílen. Po večeři se konala večerní modlitba a do 22 hod. byli všichni ve svých hostitelských rodinách. Silvestr byl zvláštní v tom, že každý měl možnost se rozloučit se starým rokem ve své holandské rodině. Mnohé rodiny uvařili typické holandské dobrůtky, někteří stihli si zahrát hru nebo společně zazpívat. Moc času nebylo, protože od 23 hod. se konala silvestrovská modlitba v duchu Taizé v hostitelské farnosti. Mohli se zúčastnit i farníci a rodiny. Pro mnohé
Z celkového počtu účastníků přijelo 105 osob z České republiky. Byl jsem Bohu vděčný za to, že jsem také mohl vypravit autobus. Náš zájezd, na který se přihlásilo 31 osob, z toho 3 z naší farnosti, znamenal 25% nárůst celkového počtu poutníků z Čech a Moravy oproti minulému roku. Díky tomu, že jsem v Rotterdamu studoval, jsem měl možnost nabídnout levný zájezd. Polovina účastníků pocházela z českobudějovické diecéze a druhá polovina pak z dalších koutů republiky. Byla to úžasná skupina. 27. 12. jsem před odjezdem uspořádal tzv. „Vigilii smíření“. Petríni v Písku, odkud autobus vyjížděl, nám laskavě nabídli svou oratoř a kostel Povýšení sv. Kříže. Tam jsme zahájili naši pouť zpěvem, modlitbami a četbou Písma. Postupně dorazili všichni účastníci. Původně nás bylo 31, ale v posledním týdnu se kvůli nemoci odhlásilo 6 lidí. Po vigilii jsme se přemístili do oratoře, kde jsme se seznámili. Účastníci získali -6-
překročili státní hranice. Sice se říká: všude dobře, doma nejlíp, ale tento zážitek nechal u všech nezapomenutelné vzpomínky na originální Silvestr „tak trochu jinak.“ Díky za vás, kteří jste poutníky doprovázeli modlitbami a díky Bohu za všechny plody; kéž Duch svatý je dále rozmnoží.
z nás to byl jedinečný zážitek takto zahájit příchod Nového roku. O Novém roce se pak konal tzv. Festival národů, kdy každá národnostní skupina na daném místě předvedla scénku, taneček, zpěv nebo něco jiného, co by se dalo považovat za typické pro jejich kraj. Po krátkém spánku se konala mše svatá a poté posbíral náš autobus účastníky z různých míst, abychom nastoupili cestu domů. 2. ledna jsme
Jáhen Tomas van Zavrel
Panna Maria Bolestná Václav Renč To nejsou staletí, co tepe – vteřiny jsou to! Hluché, slepé, jež buchot kladiv počítá. Ty ještě stojíš? Palmo přímá, s očima světu zavřenýma, v kamennou bledost ukrytá!...
A strašně sama, strašně ticha i matka. Nelká, nezavzdychá, jen Synu hledí do očí. V nich rouška smrti houstne, šedne, tmu tmoucí plodí za poledne, tmou mraznou srdce obtočí.
A tu ho spatří, ve tvář tváři. Přibitý, oběť na oltáři, z ran černých, rouhavých jak hřích potůčkem rudým krev svou lije na lysé témě Kalvárie, strašlivě sám, strašlivě tich.
Poslední záchvěv. Dokonáno… – Vyrvi se tmám! Ó vrať se, Panno! Zavolej! Zaplač! Vydej vzdech! – Jan k životu ji vrací znova. – Buď u svých dětí, Matko Slova, ó, matko má, ó matko všech!
Knihy, které doporučujeme… domněnku, kterou musí neustále ověřovat vlastním životem. T. Halík říká: „Zaměřuji se více na způsob víry než na její obsah, zajímá mne více to, jak člověk věří, než to, čemu věří. Různé verze víry nejsou pro mne soubory přesvědčení o metafyzických otázkách, nýbrž prazákladní postoje k životu, žité situace včetně našeho porozumění těmto
Tomáš Halík je autorem knihy „Divadlo pro anděly“ aneb Život jako náboženský experiment. Kniha vyšla v nakladatelství Lidové noviny v roce 2010 a má zajímavé motto: „Stali jsme se divadlem pro svět, pro anděly a lidi“ (z 1. listu Korintským – 16. kapitola). V souboru 15 esejů autor navazuje na své předchozí knihy a dále rozvíjí svou filosofii dialogu víry a nevíry. Jednou z inspirací jeho úvah byla i výzva současného papeže Benedikta XVI., aby ti, kteří nemohou přijmout víru v Boha, se přesto snažili žít „jako kdyby Bůh byl.“ Tomáš Halík se ptá, co vlastně rozlišuje život věřících a nevěřících a zda i věřící nemohou chápat víru jako předpoklad-7-
situacím. Víra, jak jí rozumím, je schopnost vnímat skutečnost jako oslovení: snaha naslouchat, učit se porozumět, být připraven odpovídat.“ „V křesťanství jsem našel“, říká T. Halík, „svůj domov také proto, že v něm tuším možnost obejmout zároveň jak onu podstatnou pra-víru, tak i určitou pravdu nevíry, totiž možnost vzít vážně i onu zkušenost Božího mlčení a tragické stránky života.“ Prof. PhDr. Tomáš Halík, Th.D. (nar. 1948) vzděláním filosof, sociolog, teolog a religionosta. Za totality činný v náboženském a kulturním disentu, nyní profesor Filosofické fakulty Univerzity Karlovy, farář Akademické farnosti v Praze a prezident České křesťanské akademie, člen Evropské akademie věd a umění. Je autorem řady známých knih např: Co je bez chvění není pevné, Oslovit Zachea, Vzýván a nevzýván, Noc zpovědníka, Vzdáleným na blízku, Dotkni se ran, Stromu zbývá naděje i řady CD. P. František Lízna „Pouť za sv. Kateřinou Sienskou“. Kniha je sestavena z deníkových zápisků a vyšla ve vydavatelství Cesta v roce 2010. Deník psaný na pěší pouti z Vyšehorek do Sieny a Říma není pouze cestopisem, jak by se mohlo zdát, ale je i svědectvím o osobnosti svého autora. O. Lízna je mužná houževnatá osobnost, která soucítí s lidmi i zvířaty. Je citlivý vůči smyslovým vjemům, má smysl pro vnímání okolní krásy a oplývá vnitřní svobodou projevující se nekonvenčním myšlením a jednáním. Ze zápisků cítíme jeho suchý humor, hlubokou oddanost církvi i notnou dávku kritičnosti, kde je jí zapotřebí. Z knihy dýchá hluboká zbožnost, skromnost a pokora o. Františka. Kniha je doplněna řadu krásných černobílých fotografií F. Lízny a ilustracemi Markéty Pospíšilové. Immaculee Ilibagiza se Stevem Ervinem jsou autory knihy „Odpustila
jsem“ aneb Povstání z popela rwandské genocidy. Knihu vydalo Karmelitánské nakladatelství Kostelní Vydří v roce 2010. Na jaře roku 1994 zuřila v africké Rwandě jedna z nejhorších a nejkrvavějších genocid, jakou kdy svět zažil. Dvaadvacetiletá Immaculeé Ilibagiza zázračně přežila vraždění, při kterém byla vybita většina členů její rodiny i přátel a vyvražděno více než milion Rwanďanů. Ohromující příběh o tom, jak přežila, vyprávěla ve své první knize „Přežila jsem“, která vyšla v češtině ve vydavatelství Ikar v roce 2007. V díle „Odpustila jsem“ autorka líčí, jak se jí díky víře podařilo „povstat z popela“ osobní tragédie. Prošla svým zápasem o odpuštění vrahům a začala znovu vnášet lásku a naději do nenávistí zpustošené země. Nakonec Immculeé z bezpečnostních důvodů odchází do Ameriky. Zde se zamýšlí nad vším, co se stalo a vydává svědectví o lásce, která je silnější než smrt. Immaculeé Ilibagiza se narodila r. 1972 ve Rwandě, studovala na tamní univerzitě. Během genocidy v roce 1994 přišla o rodiče a všechny sourozence. Čtyři roky poté se vystěhovala do USA. Založila nadaci na pomoc rwandským sirotkům. V roce 2007 jí byla udělena Mezinárodní cena za mír Mahátmy Gándhího. V současnosti žije s manželem a dvěma dětmi v New Yorku. Steve Ervin je spisovatel a novinář žijící rovněž v New Yorku, spoluautor knihy. Z knih vybírala M. Skopcová
-8-
Jedenáctero pro farní společenství otevřené dětem při mši sv. prožívat bohatství a pestrost církve, byť nám některé prvky nebo lidé nejsou příliš blízcí. Jinakost ostatních farníků nám má připomenout jinakost našeho Boha: Bůh není nikdy takový, jak si ho představujeme, je vždy jiný. Vyzývá nás k tomu, abychom přes všechny naše rozdíly vytvářeli jedno tělo, Tělo Kristovo: Církev. Jsou to zejména děti, které nám mohou pomoci žít tuto různost, uvědomovat si jinakost Boží a prožít bezprostřední a živé společenství. Jejich přítomnost bývá znatelná. Pro děti nemusí být snadné udržet pozornost při mši svaté. Liturgie je sice plná symbolů, ale význam těchto symbolů jim často uniká. Liturgie je velice strukturovaná, přičemž dnešní svět, ve kterém vyrůstají, je zaměřený spíše zážitkově. Slova, která zaznívají při bohoslužbě, jsou často zaměřená výlučně k dospělým a nejsou pro ně srozumitelná. Z těchto, ale i dalších důvodů, tak mohou být nevrlí a vyžadovat si pozornost rodičů nebo svého přímého okolí nebo jinými slovy: vyrušovat.1 Když učedníci odháněli děti od svého mistra, Pán Ježíš jim řekl: „Nechte děti a nebraňte jim přijít ke mně, neboť takovým patří nebeské království“2. Kde jsou děti, tam je život. Přítomnost dětí zejména na nedělních bohoslužbách je známkou, že jsme živým společenstvím. Jejich přítomnost může nábožensky obohatit i dospělé, pokud se úloze dětí ve farním společenství věnuje patřičná
Pokud je farní společenství živé, tak je velice rozmanité. Najdeme tam všechny generace, nejrůznější stupně víry a zbožnosti, skupiny angažující se v různých směrech a spiritualitách, které naše Církev nabízí, více či méně intelektuálně zaměřené osoby, velice aktivní farníky a ty na okraji farnosti atd. Každý má jiné očekávání, jiné potřeby, jiný důvod proč se účastní nedělní mše svaté.
Je zřejmé, že jednotlivé farnosti se od sebe velice liší. Přesto si dovolím generalizaci. Snad nepřeháním, když tvrdím, že mám dojem, že v průměrném farním společenství v našich poměrech najdeme více praktikujících katolíků důchodového věku, pak více či méně zastoupenou skupinu středního věku, méně rodin s dětmi a ne příliš velký podíl dospívajících a mladých dospělých. Katolická církev si opatruje svou jednotu ve výše zmíněné rozmanitosti. Různé skupiny v církvi mají mnoho možností vyjádřit a praktikovat svou spiritualitu. Nedělní shromáždění farního společenství má být ale otevřené všem. V různosti tohoto shromáždění můžeme
1
Ale buďme upřímní: opravdu se tolik lišíme od dětí? Nemáme také my problém udržet pozornost při mši sv.? Nezanedbali jsme vlastní porozumění symbolům a dalším prvkům mši svaté (vlastní vzdělávání, přípravu na nedělní liturgii)? Stává se nám, že jsou nám slova znějící při bohoslužbě v něčem nejasná? Pokud na tyto otázky odpovídáme kladně, pak je to, co nás od dětí odlišuje, spíše naše schopnost maskovat vlastní nepozornost nebo dokonce náš nezájem. 2 Mt 19,14
-9-
pozornost. Účastní-li se děti spolu s rodiči a jinými členy rodiny, velmi se tím podporuje křesťanský duch rodiny.3 Přesto se občas setkáme i s názorem, že přítomnost dětí může rušit dospělé farníky v důstojném prožívání mše svaté. Jak již bylo řečeno: kde jsou děti, tam je živost; kde nejsou děti, tam je zbožné ticho. Děti jsou existenciální součástí naši církve. Dovolím si předložit jakési jedenáctero farního společenství otevřené dětem při mši svaté.
3.
4.
5.
1. Všichni neseme odpovědnost za děti Odpovědnost za přítomnost dětí při bohoslužbě nemají jen rodiče, ale celé farní společenství. Rodiče se jistě sami musí snažit o to, aby se děti mohli stát plnohodnotnými členy farního 4 společenství , ale farníci a kněz svojí shovívavostí, láskou a otevřenou náručí neméně důležitě spolupůsobí. 2. Dejme najevo svoji radost z přítomnosti dětí Pokud chceme být společenství otevřené dětem, je třeba si jich výslovně všimnout: např. tím, že na začátku a na konci mše jsou děti
6.
5
Direktorium pro mše s dětmi, čl. 17. Direktorium pro mše s dětmi, čl. 16. 7 Srov. Direktorium pro mše s dětmi, čl. 17. 8 Direktorium pro mše s dětmi, čl. 16. 6
3 4
srdečně přivítány nebo v průběhu homilie děti přímo osloveny.5 Jděme dětem příkladem Pokud chceme, aby účast na liturgii děti formovala, musíme si uvědomit, že (bez ohledu na to, zda o to stojíme) jako dospělí farníci jsme dětem příkladem svědectvím své víry, svým chováním, svou zbožností, svou láskou k Bohu a bližním.6 Věnujme dětem zvláštní pozornost Podle situace v jednotlivých farnostech může být prospěšné uspořádat zvláštní bohoslužby slova pro děti v prostoru ne příliš vzdáleném od kostela.7 Jejich cílem je připravit děti na plnou účast bohoslužby v kostele. Pokud se jedná o děti z praktikujících rodin, je vhodné je přivádět zpět na začátku bohoslužby oběti, v případě dalších dětí, které se nemohou nebo nechtějí mše účastnit např. z důvodu věku, mohou přijít na závěr mše, aby spolu s celou obcí obdržely požehnání8 (tak můžete i v naší farnosti vidět seskupené děti odcházející s rodičem či katechetou na vlastní homiletické setkání v rámci nedělní bohoslužby). Zvěme rodiny a děti do našeho společenství Buďme mostem mezi dětmi a farností tím, že rodiny s dětmi budeme zvát a přivádět, zejména na bohoslužby zvlášť zaměřené na rodiny s dětmi. Modleme se i za nepřítomné děti Vyprošujme si aktivní účast rodin a dětí v našem farním společenství. Zásadní úloha starších farníků je také v úpěnlivé modlitbě za vlastní děti a pravnoučata, které možná nepraktikují (nebo je nikdo neučí praktikovat) svou víru.
Srov. Direktorium pro mše s dětmi, čl. 16 Tipy pro rodiče bychom uvedli příště.
- 10 -
pravidelně vysvětlující komentáře, které vysvětlí hloubku určitého momentu ve mši sv. Komentáře prospějí nejen dětem, ale i dospělým. Můžeme jim také rozdat obrázek k nedělnímu čtení z Písma. Je dobré když jsou k dispozici dětské Bible nebo biblické obrázkové publikace pro děti. 10. Buďme vřelí a trpěliví, i když to je těžké Úsměvem a vlídným slovem nikdy nic nezkazíme. 11. Evangelizujme různými cestami a nástroji Být otevřený pro děti je jedna strana mince. Druhá je aktivní evangelizace, tj. vhodné oslovování dětí a mládeže, např. ve školách. Nejedná se jen o nabídku náboženství, ale také např. o nabídku seminářů o křesťanství, etice, morálce, duchovních aktivit kolem důležitých církevních momentů a další dle potřeb a možností dané obce a jejích institucí.
7. Dejme dětem zvláštní úlohu při bohoslužbě Je prospěšné, když se dětem umožní více se sžít se mší sv. tím, že jim dáme určitou úlohu, např. s (pra)rodiči nebo staršími farníky mohou nést dary, mohou být přizvány k oltáři na modlitbu Páně, mohou si podat ruku s panem farářem při pozdravení pokoje, při sv. přijímání přistoupí k podávajícímu a ten jim požehná. 8. Slavme mše sv. zvlášť pro rodiny s dětmi Zvláštní přitažlivost pro rodiny a děti má mše svatá, která je totožná s běžnou farní mší sv., ale různými prvky podotýká význam dětí. Do její přípravy se zapojují mladší i starší děti. 9. Pomozme dětem lépe porozumět mši sv. Děti jen málo rozumí co se děje při liturgii. Zařaďme do běžné liturgie
Naše farnost není na první pohled bohatá na rodiny s dětmi. Nesmiřme se s tím. Jde o budoucnost, živost a vyváženost našeho farního společenství. Děkuji Vám za Vaše modlitby, snahy (byť bez výsledku) a za Váš úsměv, kterým přivítáte nejen naše malé farníčky a farničky. Tomas van Zavrel, jáhen Řkf Tábor
Vítáme farnosti Miličín a Neustupov Vážení naši čtenáři, vy, kteří poctivě čtete náš Zpravodaj od nadpisu až do posledního řádku, jistě jste zjistili, že ve výčtu farností v záhlaví se objevila dvě nová jména farností: Miličín a Neustupov. Do našeho společenství je přivádí otec Jan Kuník, který se tam ujímá duchovní správy po odchodu otce Stanislava Brožky do Strakonic.
Bylo by jistě vhodné, abychom se o těchto obcích a farnostech něco dověděli. Z historických pramenů víme, že se jedná o místa starobylá, připomínaná již koncem 12. století (Miličín) a 13. století (Neustupov). Víme, že obě tamější panství patřila na přelomu 16. a 17. století rodu Kaplířů ze Sulevic a po Bílé hoře je získal císařský důstojník Martin Hoef de - 11 -
Huerta, proslulý svou krutostí a hrabivostí. Kostely v obou obcích jsou zasvěceny Panně Marii: miličínský, původně gotický, jejímu Narození a neustupovský, původně románský, jejímu Nanebevzetí. Tolik něco z historie, ale co víme o těchto místech dnes? Obě leží již mimo území Jihočeského kraje, v kraji Středočeském, tedy v nejsevernější části naší diecéze, v oblasti zvané Česká Sibiř, a to je skoro tak trochu jako za hranicemi. A tak, milé sestry a milí bratři v Kristu, farníci miličínští a neustupovští, vítáme vás dnes upřímně do rodiny našeho Zpravodaje a prosíme: Napište nám co nejdříve něco o svých obcích, kostelech i
farních společenstvích. Těšíme se na spolupráci s vámi. Redakční rada
Postní TAMMÍM 2011 – duchovní obnova pro mladé muže příležitost poznat nové věřící kamarády a přátele. Rádi zveme mladé muže na letošní postní TAMMÍM, který se uskuteční 25. – 27. března 2011. Můžete prožít postní víkend s dobrými lidmi v příjemném prostředí a dobře se připravit na slavení Velikonoc. Uzavírka přihlášek je v úterý 22. března 2011. Počet míst je omezený, proto, pokud máte zájem, přihlaste se co nejdříve!
V Arcibiskupském semináři v Praze již tradičně dvakrát v roce pořádáme duchovní obnovu pro mladé muže od 15 do 30 let s názvem TAMMÍM. Toto hebrejské slovo můžeme do češtiny přeložit ve významu bezúhonný, totální, naprostý, dokonalý. Snaha být TAMMÍM pro Hospodina by měla být úkolem pro každého křesťana. K tomu se snažíme přispět i my nabízeným setkáním s bohoslovci, s představenými semináře a hlavně s vrstevníky, kteří se také snaží objevovat svoji mužskou spiritualitu. TAMMÍM je možností prožít víkend v modlitbě, ztišení, společných rozhovorech o hledání a prožívání víry mezi sebou, s bohoslovci i představenými semináře. Jeho součástí jsou i různé workshopy, sport, společenské hry, kvalitní film, dobrá nálada a setkání se zajímavými hosty. Vytváříme tak prostor i pro hledání životní cesty a prohloubení osobního vztahu s Bohem, nabízíme i možnost duchovního rozhovoru, příp. svátosti smíření. Je to taky velká
Místo: Arcibiskupský seminář, Thákurova 3, Praha 6, Metro A – konečná Dejvická. Termín: příjezd 25.3.2011 do 18:00 hod., odjezd 27.3.2011 od 14:00 hod. Cena: dobrovolný příspěvek dle individuálních finančních možností. Pořadatel: Bohoslovci českých diecézí, Arcibiskupský seminář v Praze. Informace a závazné přihlášky na
[email protected], www.tammim.spolco.cz Za bohoslovce Jozef Gumenický - 12 -
Krátké zprávy Sbírka na Svatopetrský haléř vynesla: v Táboře 6 500,- Kč v Sezimově Ústí 5 000,- Kč v Pohnání 2 300,- Kč v Ratibořských Horách 1 330,- Kč Svátost smíření lze slavit kdykoliv podle domluvy. Příležitost je také pravidelně ½ před mší svatou ve všední den (ve Svatém týdnu 1 hod.).
Křížové cesty v postní době: Tábor: pátek 17.30 neděle 17.30 Sezimovo Ústí: čtvrtek 16.00 neděle 10.00 Pohnání: neděle 11.00 Ratibořské Hory: ½ před každou mší Ratibořice: ½ před každou mší sv.
Tradiční setkání mládeže s diecézním biskupem proběhne vzhledem k oslavám sv. Jana Nep. Neumanna v Prachaticích před Květnou nedělí 15. – 16. dubna 2011. Na programu: páteční koncert, katecheze otce biskupa, sobotní přednášky, mše svatá s otcem biskupem a mnoho dalšího.
28. března 2011 uplyne 200 roků od narození sv. Jana Nep. Neumanna, biskupa v americké Filadelfii a prachatického rodáka. Celonárodní pouť bude v Prachaticích v sobotu 18. června.
Brožurku „Novéna o křtu“, kterou připravila Česká biskupská konference pro letošní dobu postní v rámci přípravy na cyrilometodějské jubileum, můžete obdržet u duchovního správce.
Mše sv. zvláště pro rodiny s dětmi slavíme každou první neděli v měsíci v Táboře v 8.30 a v Sez. Ústí v 10.30 h
Postní ekumenická setkávání vždy ve středu v 16.30 hod. Den: Místo:
Text Písma: Kazatel:
16. 3.
Sbor Božích bojovníků Církve čs. husitské, Farského ul.
Gn 3,1-24
bratr Jiří Koun kazatel Církve adventistů s.d.
23. 3.
Římskokatolické děkanství Děkanská ulice
Mt 12,38-42
bratr Petr Jareš kazatel Církve bratrské
30. 3.
Sbor Církve bratrské Bechyňská ul. (pod Kotnovem)
Mk 12,41-44 bratr Ondřej Soběslavský farář Církve českobratrské evang.
6. 4.
Sbor Českobratrské církve evang. Jan 6,55-65 Bílkova ulice
bratr Václav Hes farář Římskokatolické církve
13. 4.
Sbor Církve adventistů s.d. Gn 22,1-13 Filipovská ul. („Klášterní“ nám.)
bratr Alois Sassmann farář Starokatolické církve
Křesťanské církve v Táboře srdečně zvou ke společné modlitbě i sdílení - 13 -
Jste srdečně zváni na VEČER FARNÍCH SPOLEČENSTVÍ A JEJICH HOSTŮ:
hraje
MORAVSKÉ PAŠIJE v pondělí 11. dubna 2011 * 19 hod. kostel Proměnění Páně na hoře Tábor Tradice koled a betlémů je u nás stále velmi živá a setkáváme se s ní na každém kroku. Opačný osud potkává tradici Velikonoc. Stále méně lidí ví, proč se Velikonoce slaví, a slovo „pašije“ začíná být velmi cizí. Tradice pašijí se vytrácí anebo zůstávají jen čtené či zpívané na Květnou neděli a Velký pátek v kostelech. Přitom hrané pašije mají velkou a bohatou historii. V každé farnosti se před Velikonocemi pašije hrály, zpívaly, ztvárňovaly. Víťa Marčík, pro mnohé známá osobnost z Jižních Čech, přichází s pašijemi, které ztvárnil svým osobitým způsobem – lidovou formou, jako vypravěč a loutkář. Vážné téma hraje komediant, který u všeho byl, vše viděl a díky jeho vyprávění bude i divák vtažen do tohoto příběhu. Scénu tvoří stará rozbitá Boží muka. Loutky vyřezala Víťova žena Eva, která se podílela na přípravě celého představení. Jáhen Tomas pozval tohoto umělce do Tábora na pondělí 11. dubna 2011 v rámci farní osvětné činnosti na středních školách. Bylo by krásné, kdybychom se večer jako společenství Řkf Klokoty, Tábor a Sezimovo ústí sešli se svými přáteli a známými v našem kostele a spolu prožili pašije v podání tohoto jedinečného umělce. Po představení bude agapé na faře. Rezervujte si toto datum ve svém diáři. Vstupenky budou k dispozici za doporučenou cenu 100 Kč, ale můžete darovat i více nebo méně, podle svých možností. Výtěžek půjde na podporu mladých farních poutníků na Světové setkání mládeže v Madridu v srpnu 2011. Když mi bylo dvanáct, viděl jsem, jak křižují Ježíše. Říkal jsem to všem, ale nikdo mi nevěřil. Pan farář mě vyslechl, pohladil mě po hlavě a řekl mi, abych to už nikomu neříkal, nebo mě budou mít za blázna… (ze scénáře)
HOSPODAŘENÍ FARNOSTÍ V ROCE 2010 Název položky (údaje v Kč) Nájemné Sbírky Dary fyzických i právnických osob Příspěvky (od státu, kraje, obcí, diecéze) Ostatní příjmy Příjmy celkem Bohoslužebné a režijní výdaje z toho: elektřina a plyn Opravy budov a mobiliáře Odeslané sbírky a příspěvky z toho: Svatopetrský haléř na potřeby diecéze na charitativní účely na bohoslovce svépomocný a havarijní fond na misie, na bible odvody z nájmů TV NOE pomoc HAITI na tisk (Acta curiae, Farní zpravodaj) adopce na dálku postní almužna; SÚ: pro Orbis-Pictus Ostatní výdaje Výdaje celkem
Tábor 52500,00 294670,00 233045,00 1799207,37 72573,91 2451996,28 230198,00 88558,00 1337064,20 160500,00
Sez. Ústí 62804,00 133640,00 69067,20 0,00 239,60 265750,80 61234,00 42008,00 10348,50 106670,00
Pohnání 0,00 86270,00 10441,00 28400,00 8,65 125119,65 24403,00 9798,00 61510,00 22910,00
Rat. Hory 18171,00 63379,00 22311,00 0,00 6,30 103867,30 23556,00 10352,00 11619,90 24554,00
7000,00 8000,00 5000,00 6700,00 14000,00 19500,00 13125,00 7400,00 45000,00 12750,00 14000,00 8025,00 97552,00 1825314,20
6000,00 4000,00 4000,00 6700,00 6900,00 8300,00 18200,00 2600,00 17100,00 0,00 17500,00 15370,00 14361,00 192613,50
1800,00 1120,00 1620,00 1120,00 900,00 4380,00 0,00 1040,00 9430,00 0,00 0,00 1500,00 0,00 108823,00
1100,00 500,00 730,00 1150,00 2300,00 1310,00 4543,00 910,00 7700,00 1000,00 0,00 3311,00 3340,00 63069,90
Nájmy ostatních farností: SÚ: pošta SÚ: zahrada SÚ: byt – Bláhová, Brožka RH: věž kostela (internet)
Kč: 45.767,00 3.537,00 13.500,00 18.000,00
Příspěvky od: finanční mech. EHP/Norska město Tábor ministerstvo kultury 863.497,00 město Tábor ministerstvo kultury 451.100,00 město Tábor 17.510,00 44.000,00 od obecních úřadů 9.996,00
Výše přísp.: 354.788,37 250.000,00 500.000,00 300.000,00 300.000,00 60.000,00
Nájmy Tábor: věž kostela – p. Kroužek věž kostela – Numitor (internet) byty duchovních koncerty v kostele
Kč: 12.000,00 18.000,00 16.900,00 5.600,00
Velké opravy: TA: krov, střecha a podlaha děkan. kostela (závěrečné vyúčtování, půjčky)
Cena:
TA: fasáda presbytáře děkanského kostela TA: hlavní oltář „klášterního“ kostela Narození Panny Marie – závěr. etapa PO: oprava okapů a žlabů PO: oprava varhan – II. etapa RH: uzemnění hromosvodů
28.400,00
Přehled některých úkonů duchovní správy za rok 2010 v porovnání s rokem 2009
Křty Svatby Pomazání nemocných Pohřby
- individuálně - společně - do země - kremace
Tábor 2009 2010 13 14 3 5 5 4 3 8 11 8 87 80
Sez. Ústí 2009 2010 9 6 0 0 2 0 9 16 0 0 0 1
Pohnání 2009 2010 2 4 0 1 3 4 7 9 0 2 2 0
Rat. Hory 2009 2010 1 2 0 0 2 6 14 12 4 5 1 1
☺ „Paní sousedko, proč máte na televizoru zpětné zrcátko?“ „Abych mohla sledovat, jestli můj manžel žehlí prádlo nebo už umývá nádobí.“
☺ „I po osmi letech jsem stále zamilovaná,“ říká paní Veselá v práci kolegyni. A po chvilce dodá: „Jen doufám, že mi na to manžel nepřijde…“
☺ V muzeu zkamenělin: „To je kostra velkého mamuta, babi, toto zase tyranosauří hlava.“ „Samozřejmě, a tohle bude nějaký pravěký zkamenělý opičák, že?“ ptá se babička kloučka. „Ne, babi, to je zrcadlo.“
☺ „Představ si, našemu šéfovi utekla žena,“ říká jedna úřednice druhé. „Jak se s tím vyrovnal, chudáček?“ „Teď už se uklidnil, ale zpočátku šílel radostí.“
☺ Hurvínek neslušně nadává. Pan Spejbl se zhrozí: „Hurvínku, když mi slíbíš, že tento výraz už nikdy nepoužiješ, tak ti dám deset korun.“ „Platí,“ souhlasí Hurvínek, „a teď ti řeknu jeden, který tě bude stát stovku.“ ☺ Přijde policista do masny a říká: „Prosil bych 10 dkg salámu.“ Prodavač: „Omlouváme se, ale máme jenom točený.“ Policista: „Tak to ne. Já jsem si nevzal džbánek.“ ☺ Na vánoční besídce vlezlo jedno malé děcko Santa Klausovi na klín. On se ho zeptal, jako všech dětí, co by chtělo najít pod stromečkem. Dítě vyvalilo oči a poklesla mu brada. Po pěti vteřinách dítě povídá: „Cože? Tys nečetl můj e-mail?“ ☺ Cyklista najede na staršího pána. „Nemůžeš si dát pozor?!“ křičí děda. „Buďte rád, že mám dneska dovolenou,“ odpovídá cyklista. „Proč?“ „Obvykle jezdím s buldozerem.“ ☺ Dcerka se dívá na maminku, jak si nanáší pleťovou masku. „Proč to děláš?“ ptá se jí. „Abych byla krásná!“ odpoví maminka. Za chvíli si masku sundává a dcerka se ptá: „Vzdáváš to?“
☺ Na diskotéce přijde Jeník k Mařence a ptá se: „Půjdeš teď tancovat?“ „Ráda.“ „To jsem rád, konečně si sednu!“ ☺ Opilec se připotácí do kostela, zapadne do dřevěné budky zpovědnice a mlčí. Zmatený kněz zakašle, aby upoutal jeho pozornost, ale muž stále nic neříká. Kněz tedy zaťuká na přepážku, doufá, že se hříšník konečně rozhovoří. Nic. Pak zatluče silněji. Z druhé strany se ozve: "Boucháš zbytečně, kámo, tady taky není hajzlpapír." ☺ Jde misionář po poušti a znenadání se před ním zjeví lev. Misionář se začne úpěnlivě modlit: „Milý Bože, dej tomu lvovi naše křesťanské city.“ A ten lev se postaví na zadní, sepne pracky a povídá: „Pane Bože, děkuji Ti za jídlo, které teď budu ze tvé štědrosti přijímat...“ Farní zpravodaj Tábora a okolí vydávají římskokatolické farnosti uvedené v hlavičce. Redakce: Tábor, Děkanská 305, tel. 381 253 824 - vede Petr Svoboda. e-mail:
[email protected] Farní zpravodaj na internetu: www.sezusti.webzdarma.cz/zpravodaj Náklad 550 výtisků. Bezplatné.
