Farní zpravodaj. červenec uvnitř tohoto vydání:

Farní zpravodaj

červenec 2014

uvnitř tohoto vydání: 2

Ke Dnu teplických farností

3

Den farnosti – úvaha o poslání, cíli a náplni

4

Z jednání ekonomické rady

4

Katechetka Věrka – a my ostatní

7

Skřeti na Střekově

8

Stalo se před 25 lety

9

Jan Maria Vianney – farář Arský

10

Kostel sv. Štěpána v Bílině

11

Zprávy ze Salesiánského střediska Štěpána Trochty

15

Evangelii gaudium (4)

16

Akce farnosti, prázdninový pořad bohoslužeb

Ke Dnu teplických farností 30. 8. 2014 Subjektivně vnímám, že výzva setkat se a nově se podívat na život našich farností v Teplicích vyvolává obavy, že se po nás zase něco chce. Vždyť toho máme každý mnoho a nestíháme. To je opravdu mylná představa. Výzva vyšla od papeže Františka v exhortaci Radost evangelia, a proto zacituji: „Radost evangelia naplňuje srdce i celý život těch, kdo se setkávají s Ježíšem. Ti, kdo přijímají spásu od něj, jsou vysvobozeni z hříchu, ze smutku, z vnitřní prázdnoty a z osamění. S Ježíšem Kristem se vždycky rodí a obnovuje radost… Zvu každého křesťana na jakémkoli místě a v jakékoli situaci k tomu, aby se hned dnes navrátil ke svému osobnímu setkání s Ježíšem Kristem, nebo alespoň aby učinil rozhodnutí, že se s ním chce setkat a že ho bude každý den bez ustání hledat.“ Cílem našeho farního společenství i Farního dne je prohlubovat vztah s Bohem, z něhož pramení životní radost a rozvíjet tak život farnosti. Důsledkem tohoto krásného a radostného vztahu je, že se chci o toto dobro podělit s ostatními a rozvíjet ho a že chci, stejně jako Bůh, pomáhat lidem, kteří jsou v nouzi. Z toho vyplývá, že je nutné stále hledat a nacházet identitu sama sebe i našeho farního společenství. Vědět, jací máme být a kdo jsme, a že jsme rádi, že jsme právě takoví, pomáháme-li rozvíjet život našeho farního společenství. Z toho vyplývá, že si uvědomíme: • to a to nám pomáhá a funguje, abychom se setkávali s živým Bohem – liturgie, hudba, rozmluva nad Písmem,… Slouží to nám, ale i těm, kteří třeba jenom „nakouknou“, • to a to nám chybí – a co udělat, aby nám to nechybělo, • aby každý, kdo přijde do našeho prostoru (třeba kostela), vnímal tuto radost (je zde čisto, nic na nás nepadá, lidé jsou otevřeni a ukazují na Toho, v něhož uvěřili…), • že se setkáváme s Kristem, když zpíváme, když „hlídáme“ kostel, když vytvoříme program pro spoluobčany (např. Noc kostelů, otevření kostela v adventu, o Vánocích), • čím kdo přispívá do společného a jsme vděčni každému, kdo něco pro provoz farnosti dělá, • víme, jaká společenství určitých věkových kategorií existují a že jsou otevřená pro další hledající. Je to z mé strany snaha ukazovat prostory, grémia, dávat impulsy, hledat… Rád bych, abyste mě takto pochopili. Právě o tomto máme spolu všichni jednat na Dnu farností. P. Jan Blaha SDB, váš administrátor.

strana 2

Farní zpravodaj Teplice

Den farnosti – úvaha o poslání, cíli a náplni Život římskokatolické farnosti je ovlivňován především činností ustanoveného administrátora farnosti. Ten musí mít na základě pokynů svého biskupa zřízeny z řad věřících laiků dvě odborné poradní komise, a to komisi ekonomickou a komisi pastorační. Zatímco pastorační komise se ve své práci má zabývat podmínkami pro zajištění a účast laiků na pastoraci (pokud možno při všech bohoslužebných akcích), ekonomická komise, složená především z odborníků v ekonomické a manažerské oblasti, slouží jako pomocný orgán administrátora pro oblast ekonomických a stavebnětechnických úkonů. Tím však ani zdaleka nejsou pokryty další povinnosti administrátora farnosti, kněze, který by se však měl zabývat především duchovenskou činností ve farnosti, kde je jako kněz prakticky nezastupitelný. Den farnosti by se tak měl stát nutným předpokladem pro rozvoj dosavadního života ve farnosti. Měl by se stát diskusním setkáváním všech farníků, na němž se budou pod vedením svého administrátora vzájemně informovat o nutných podmínkách k přechodu farnosti od dosavadního obvyklého až „strnulého“ a pasivního života k aktivnímu životu, kdy si povinnosti a starosti o život ve farnosti budou všichni přebírat a rozdělovat tak, aby život farnosti v nových ekonomických podmínkách mohl být zabezpečován ke spokojenosti všech, včetně státních orgánů, obcí a měst. Do rámce těchto činností by měla spadat také všechna péče o sociální život ve farnosti, tj. všechna péče o staré a sociálně slabé a opuštěné nebo vůbec sociálně diskriminované farníky i jejich blízké z řad nevěřících spoluobčanů. Samozřejmou a neoddělitelnou součástí života farnosti musí být stálá péče o život mladých rodin s dětmi a soustavná starost o výchovu dětí a rozvoj jejich života ve víře, a to dětí všech věkových skupin, od předškolního věku až po dospívající mládež. Do této oblasti musí spadat také péče o matky s malými dětmi a péče o aktivní život seniorů. V neposlední řadě se musí stát stálou a samozřejmou náplní života farníků péče o ekonomické poměry farnosti a péče o zabezpečování technických a organizačních podmínek farního života. Plnění všech těchto povinností není možné zajišťovat ze dne na den. Je k tomu nutné především začít postupně seznamovat farníky s celou náplní této problematiky. K tomu má a může sloužit především Den farnosti, den, kdy by měli být všichni farníci s těmito představami postupně seznamováni. Konání dne farnosti nemusí být pravidelné, ani nemusí být nijak obsáhlé, i když je výhodné zvolit pro jeho konání období „přívětivé“, například letní. Den farnosti by se měl konat opakovaně a často. jš 6/14 červenec 2014

strana 3

Z jednání ekonomické rady Dne 10. června 2014 proběhlo další jednání ekonomické rady teplických farností. Mimo jiné bylo na tomto jednání projednáno hospodaření farností v prvním pololetí 2014, z něhož pro lepší informaci veřejnosti vyjímáme výčet větších výdajů v 1. pololetí 2014: • topné koberečky do lavic v Trnovanech

30 530,– Kč

• odvod do svépomocného fondu biskupství – teplické farnosti

61 163,– Kč

• oprava krytiny věžičky nad schodištěm na věž v Trnovanech

68 500,– Kč

• oprava střechy kostela v Trnovanech

12 000,– Kč

• repase hlavních dveří kostela u sv. Jana Křtitele (uhrazeno z účelového daru pana Backhause)

55 700,– Kč

Katechetka Věrka – a my ostatní Ano, už je to tak. Za chvíli to budou dva roky od chvíle, kdy se v Teplicích „objevila“ nová katechetka a pastorační asistentka slečna Věra Gajdůšková. Kde se tu vzala? – Bylo to prý vlastně „náhodou“. Na jinou „štaci“ právě odcházeli z Teplic hned dva z mladších kněží-salesiánů Standa Jonášek a za rok na to Láďa Nádvorník ve stejné době se z Teplic odstěhovala dosavadní katechetka Bára Sirková. Bylo třeba hledat za ně náhradu na plnění jimi opouštěných rolí v teplických farnostech. Kdo by v takové chvíli zaváhal, když právě otec Ladislav v Praze „náhodou“ potkal mladou, ochotnou a vzdělanou katechetku! Slovo dalo slovo a katechetka Věra Gajdůšková nastoupila v prvních zářijových dnech roku 2012 na nové pracovní místo v Teplicích. Představila se nám v krátkém rozhovoru hned potom v prosincovém čísle Farního zpravodaje. A jak se za uplynulé dva roky rozšířily její „apoštolské horizonty“ v teplické „misii“, právě o tom jsme si s Věrkou chtěli popovídat dnes. Jak jsme dopadli my, a jak sama Věrka – posuďte sami:

strana 4


Pracujete v Teplicích již dva roky, a to hned v několika funkcích. Umíte si představit, že tu budete ve stejné profesi pracovat ještě několikrát dva roky? Mám dvě malé výhrady: První výhrada: dva roky to budou až v září. To nic nemění na tom, že utekly jako voda a budou-li utíkat i nadále, jako malý pramínek, který se rozšiřuje, protože se daruje, představit si sebe sama takto dovedu (srov. svatotrojiční Žankovo kázání na motivy pohádky T. Špidlíka O dvou pramenech)… Druhá výhrada: nerada mluvím o profesi, ještě nikdy jsem nevyslovila větu „jdu do práce“. Činnost pastorační asistentky je pro mne posláním, objevováním, dobrodružstvím s Pánem Bohem, se salesiány, s farníky, s dětmi ulice… Co se Vám v Teplicích ve Vaší práci líbí nejvíce ? Těžko se vybírá jedna věc, zkusím tedy udělat pomyslný žebříček Nej: Nejvíce vlastní a hlavní náplní mé činnosti je katecheze. S menšími i většími dětmi je založena především na biblických příbězích. U menších dětí souvisejí s liturgickým cyklem, s většími dětmi jsem letos probrala Starý Zákon. Když P. Václav Čunek mrknul na závěrečný test, nestačil se divit: „Takové znalosti nemají ani biřmovanci.“ Zároveň jsem si vědoma, že biblickou historii je nutno propojit se současností. Skrze dynamiky a rozhovory reflektující naše životy a jednání či prostřednictvím příběhů zajímavých lidí, známých osobností nebo naopak skrytých hrdinů všedního dne. Nejdobrodružnější výzvou, teologickou i duchovní, je příprava biřmovanců. Sama bych na to nestačila, pro inspiraci chodím za P. Václavem a jeho dlouholetými zkušenostmi, které ovšem mohu obohatit, inovovat, systematizovat. Nejdůležitějším úkolem katecheze je vedení k otevřenosti pro druhého, vytváření společenství. K tomu slouží společná modlitba, cílené dynamiky (u menších úkoly, u větších promýšlení konkrétních vzájemných vztahů, misijní projekt apod.) a v neposlední řadě tzv. víkendovky. Tam se společenství intenzivněji prožije i skrze malé velké věci: Po překvapujícím prvním zážitku se třeba teď děti moc těší na to, jak si rozdělí dovezené zásoby ke společné večeři, pomáhají si nést batohy,… U biřmovanců je s ohledem na rozdílnost věků, zájmů, škol a míst prosazování aspektu společenství náročnější, ale snažíme se v rámci možností. Nedávno jsme společně vyrazili na Večer chval do Prahy, v příštích dnech nás čeká brigáda na kostelní věži v Modlanech a po prázdninách víkendovka. Nejhravější a nejzpěvavější činností je přirozeně Sedmikrásek. Vedle pohádek, příběhů a písniček ho zakouším jako velmi milé chvíle přátelství s maminkami i s dětmi. Nejživější a nejspontánnější chvíle zažívám s dětmi řetenické čtvrti. Na Velikonoce mě přišly vymrskat a od té doby chodívají na faru v úterý a ve čtvrtek. Nejvíce je láká trampolína a schovávaná na zahradě, na konci programu ovšem míváme biblickou chvilku a modlitbu. Vyslovit poprvé modlitbu, prosbu, přání, patří k nejsilnějším červenec 2014

strana 5

chvílím mé práce s dětmi vůbec… Některé děti mají též zájem o doučování; uvidíme, co bude v našich možnostech. Nejvíce překvapí disponibilita a kreativita pro dobrou věc u mnohých lidí dobré vůle, farníků i lidí kolem; Duch svatý vane, kam chce. Jen namátkou vzpomenu téměř každonedělní chystání pohoštění v Trnovanech manžely Bodlákovými – naposled přinesli i jahody z vlastní zahrádky; vícekrát jsem obdivovala ochotu Daniely, husitské farářky, vzít si program na setkání ekumenických žen, když nikdo jiný nemohl – většinou k tomu napekla i koláče; v paměti mám mnohé farníky angažované ve schóle, v organizaci Mikuláše, Noci kostelů apod. Jedna nejmenovaná farnice, Eva Poláčková, má záměr přenechat farnosti odkaz a dědictví – krabice s postavičkami a kulisami některých biblických příběhů, inspirovanými pedagogikou Montessori. To jsou velké potenciály farnosti, které by bylo dobré beze zbytku využít. Co se mi nelíbí? Moje jistá výhoda i jistá nevýhoda je můj moravský původ a chtě nechtě tendence ke srovnávání. V něčem mě to táhne „dál“, abych neslevila z tamějšího „standardu“ duchovního a farního života; v něčem si uvědomuji až nezdravé očekávání podobného způsobu života farnosti i v podmínkách, které jsou naprosto odlišné… Jednou z těch standardních moravských věcí je smysl pro rituály, zvyky, posvátno. Nejen Vánoce a Velikonoce, ale i Boží Tělo, žehnání úrody, žehnání pramenů, poutě, jsou události, na jejichž přípravě se podílí celá obec, farníci, rodiny, folklórní kroužky. Jiná věc, která mi klade větší a určitě i důležitější otazník, je požadavek Druhého vatikánského koncilu obnovit citlivost pro slavení nedělní paschy. Má to být ústřední událost vytvářející farnost, vrchol i zdroj života farnosti. V současné době se ve velkoměstě společenství farnosti vytváří mnohem obtížněji, mnoho rodin na víkend odjíždí pryč, mnoho dětí má víkendové akce. Na nedělní dětské mši bývá dětí z náboženství spíše menšina, než většina… Je to ovšem i otázka pro farní tým, jestli a jak více zapojovat do života farnosti děti, mladé, pracovat s rodinami… Myslíte si, že Vám ve Vaší práci pomáhá i Farní zpravodaj Teplice? A když ano, tak čím? Farní zpravodaj mi tento rok nejlépe posloužil například při psaní mé bakalářské práce; dočetla jsem se v něm, jak mnohé věci ve farnosti začínaly, co všechno se dělo a děje a kdo za to všechno může. Pro lepší seznámení s realitou farnosti, s konkrétními lidmi či s událostmi a s místy, na které osobně nedosáhnu, mi tento měsíčník dobře slouží i nadále. Tak, Farní zpravodaj Teplice také pomáhá tvořit a obhajovat bakalářské práce! – V tom případě, milá Věrko, my všichni, farníci i redakční rada FZT Vám moc děkujeme za tento rozhovor a přejeme Vám nejen úspěšné zakončení Vašich studií, ale také mnoho úspěchů ve Vaší další práci v naší farnosti a v životě vůbec. jš strana 6


Skřeti na Střekově Začátkem června mladší děti vyrazily na předprázdninovou víkendovku zvanou „Skřeti na Střekově“. Už jen název je nesnadný jazykolam, natož zkoušky, které musely podstoupit, aby získaly zpět hrad pro krále Aragorna. Ale pěkně popořádku… Hned na nádraží za dětmi přišel jeden zvláštní posel z doby středověké se zprávou, že hrad Střekov, kam jsme se původně chystali, byl dobyt skřety a přejmenován na Skřetov. Hrad je potřeba dobýt zpět, což nebude lehké, ale po cestě se nám dostane tajemné pomoci. Nejprve bylo třeba proplížit se kolem jednoho zvlášť hnusného skřeta na úzkém mostě. V nedalekém parčíku jsme nalezli hesla obsahující moudrost hobitů, která nám posloužila jako vstupenka na naši základnu – faru. Poté, co jsme se poctivě rozdělili a posilnili z domácích zásob, proměnili jsme se v hobity, elfy a trpaslíky. Čekal nás snad nejtěžší úkol vůbec: získat v hlubokém černočerném sklepě amulety vracející život zabitým, utonulým a … Tyto amulety nás tedy měly chránit následující den. Cesta na hrad byla skutečně obtížná, nejen proto, že vedla do příkrého kopce. Hned na začátku jsme museli hasit nebezpečné ohně, ač nás skřeti oslepili a ochromili. Vzájemnou spoluprací jsme to zvládli, utonulé elfy zachránil první amulet. Na jednom úseku cesty nás skřeti začali ostřelovat zvláštními koulemi, ale i tady jsme unikli; několik našich padlých oživil další amulet. Na Skřekově jsme byli vyzváni k rozhodující bitvě. Nasadili jsme všechny společné síly a po tuhé bitvě jsme nad skřety zvítězili. Hrad byl dobyt a my jsme už byli očekáváni králem Aragornem, který nás na výraz svých velikých díků provedl celým svým sídlem. Místy byl hrad poznamenán šrámy z bitev i zubem času, místy naopak doznal moderních změn, ze kterých si král nejvíce pochvaloval elektrickou lampičku osvěcující model hradu či splachovací záchod. Po prohlídce s nádhernými výhledy z věže i z hradeb a po skvělé hostině nás čekal poslední úsek cesty, zpět domů. Je pravděpodobné, že jeden skřet nakonec zůstal naživu, protože nám cestu pěkně zamotal a znesnadnil. Je tedy možné, že naše dobrodružství bude mít ještě pokračování… červenec 2014

strana 7

Stalo se před 25 lety Dne 27. srpna 1989 vítala papežská vlajka vlající z věže litoměřické katedrály sv. Štěpána věřící přijíždějící ze všech koutů severních Čech na bohoslužby, při kterých přijal Josef Koukl biskupské svěcení a stal se tak 18. biskupem litoměřické diecéze. Zaplněná katedrála i mnoho lidí na Dómském náměstí očekávalo s napětím zahájení obřadů. Ke svěcení přijel především kardinál František Tomášek, který využil práva metropolity a stal se hlavním světitelem. Spolusvětiteli byli arcibiskup F. Colasuonno a pražský světicí biskup Jan Lebeda. Svěcení ze zúčastnili také vídeňský arcibiskup kardinál H. H. Groer a kuriální kardinál B. Gantin. Přítomni byli i četní biskupové sousedních církevních provincií. Celý obřad byl provanut velebností a prostotou. Ke slavnostnímu obřadu přispěl vynikajícím způsobem liberecký chrámový sbor. Nový litoměřický biskup v závěru pronesl slova díků česky, slovensky, německy a latinsky. Potom promluvil ve smyslu svého biskupského hesla: „Bůh je láska, Bůh nás má rád!“ Mons. Prof. ThDr. Josef Koukl byl papežem Janem Pavlem II. jmenován litoměřickým biskupem 26. 7. 1989 a zastával úřad litoměřického biskupa až do roku 2003. Po nástupu nového biskupa Pavla Posáda se stal biskupským vikářem pro záležitosti styku se zahraničím. 22. května 2010 ve věku 83 let náhle zemřel. Při této příležitosti bychom neměli zapomínat na zvláštní vztah biskupa Josefa Koukla k Teplicku a k Teplicím. Byl to on, kdo záhy po Listopadu (hned v roce 1990) uzavřel smlouvu se salesiánskou kongregací o jejich působení v Teplicích (zatím na 50 let). Byl osobně přítomen zakládání Salesiánského střediska mládeže (tehdy ještě v ulici Pod Doubravkou), za jeho působení a s jeho svolením bylo obnoveno Biskupské gymnázium a Základní škola v Bohosudově (později i ve Varnsdorfu). Biskup Koukl byl také každoročním pacientem teplických Vojenských lázní (jako někdejší délesloužící příslušník PTP). V Bohosudově byl Josef Koukl častým hostem tamějšího administrátora a vikáře otce Josefa Cukra SJ, svého někdejšího „spolubojovníka“ z dob totality a komunismu. A nakonec – byl to právě biskup Josef Koukl, kdo byl horlivým iniciátorem svatořečení sv. Zdislavy, patronky naší diecéze.

strana 8


Jan Maria Vianney – farář Arský Jan Maria Vianney se narodil 8. května 1786 jako syn zbožných sedláků v Dardilly nedaleko Lyonu. Jeho mládí spadá do neklidné doby Francouzské revoluce, kdy byli katoličtí křesťané pronásledováni. Ve vší tajnosti dostal Jan náboženskou výchovu a přijal první svaté přijímání. Už brzy se Jan chtěl stát knězem. Když se v 19 letech pokoušel naučit potřebnou latinu, pokusy ztroskotaly na jeho neschopnosti učit se slovíčka. I kněžský seminář musel opustit, protože nestačil požadavkům. Farář v malém městě Ecully však brzy poznal, že Jan Vianney je povolán ke kněžství a ujal se ho. V roce 1815 konečně přijal právě třicetiletý Jan v Grenoblu kněžské svěcení, ačkoliv zdaleka neodpovídal požadavkům kladeným na kandidáta kněžství. Poté, co Jan čtyři roky zastával v Ecully místo kaplana, svěřili mu roku 1819 zcela zchátralou faru v Ars-sur-Formans. V té době vládla v obci náboženská lhostejnost. Tady se konečně ukázala pravá velikost prostého kněze z Dardilly. Horlivě a obětavě působil Vianney na mravní obnově své farnosti. Jeho kněžský i osobní boj byl tvrdý, ale nakonec se námaha vyplatila. Za několik let se vesnice Ars zcela změnila. Nevyčerpatelnou trpělivostí, stálou dobrotou a v neposlední řadě svými nadpřirozenými dary milosti – měl dar uzdravování a prorokování – se Janovi podařil zázrak. Z trosek farnosti vytvořil namáhavou duchovní péčí vzornou „lodičku Boží“. Brzy začaly pravidelné poutě do Arsu, davy lidí přitahovala prostá kázání faráře, z něhož vycházelo silné charisma. Farář z Arsu, jak ho brzy nazývali, potlačoval své vlastní potřeby zcela do pozadí. Málo jedl, skoro nespal, takže mohl působit ve dne i v noci. Ve dne na kazatelně, v noci ve zpovědnici. Diecézní biskup jmenoval Jana Vianney nakonec čestným kanovníkem, vláda v roce 1855 rytířem čestné legie. Občas byl ovšem vystaven těžkému nevražení závistivých farářů, kteří mu nepřáli jeho úspěch. Ve věku 73 let zemřel Jan Vianney 4. srpna 1859, zcela vyčerpán. Krátce před svou smrtí ještě založil dívčí školu a sirotčinec, vydržované z milodarů. Kdo má dnes to štěstí a může putovat, nerušen davy lidí, několika uličkami Ars-sur-Formans, může se v hlubokém klidu, který zde panuje, přenést do doby před půldruhým stoletím, kdy se nepatrný kněz Vianney pozvedl z ničeho k jedné z vynikajících osobností katolické církve. V pozlacené bronzové schránce od Pierre Bossana dnes odpočívají Vianneyovy pozůstatky v novodobé bazilice, postavené nad starým farním kostelem v Arsu. (z knihy Rok se svatými) červenec 2014

strana 9

Kostel sv. Štěpána v Bílině Bílina je nejstarší obcí v severních Čechách – první zmínka je z roku 993. Přemyslovci zde měli strážní hradisko, z něhož se postupně vyvinulo sídlo městského typu. Roku 1061 zde byla založena plebánie (farnost obsazená venkovským farářem), roku 1216 byl založen arciděkanát, jehož následníkem je dnes arciděkanství. Od roku 1591 jsou zde vedeny matriky.

Neudržovaný kostel sv. Štěpána v Bílině po válce – pohled z jeho průčelí

Kostel sv. Štěpána v Bílině po válce – pohled ze zadní strany

Ve městě existovaly čtyři kostely: starobylý od románských dob stojící arciděkanský kostel sv. Petra a Pavla na rohu náměstí, filiální kostel P. Marie na Újezdě a dva dnes již zbořené kostely – původně hřbitovní kostel sv. Štěpána (dnes Mostecké předměstí) a filiální špitální kostel sv. Alžběty. Věnujme se předposlednímu. Kostel sv. Štěpána byl vystavěn v roce 1361 v gotickém slohu původně jako hřbitovní. Byl obklopen hřbitovem, kde našly svůj poslední odpočinek celé generace bílinských obyvatel. Kostel byl rozšířen a částečně přestavěn roku 1698, když byly přistaveny i dvě barokní kaple po obou stranách kostelní lodi. I obraz na hlavním oltáři pochází z roku 1696. Kostel byl obdélný s půlkruhovou apsidou, fasády byly se zaklenutými okny. Loď měla sedlovou střechu a v západním průčelí stála hranolová věž s nízkou střechou. K další přestavbě došlo roku 1854. Zařízení interiéru pocházelo zčásti z barokní výstavby v 17. století. Hlavní nový oltář byl pseudorománský z roku 1883 s obrazem sv. Štěpána, boční oltáře zůstaly ty staré, pozdně barokní, z doby kolem roku 1760. Po roce 1854 byl starý kostel zbořen a na jeho základech byl vystavěn kostel v pseudorománském slohu. Roku 1896 byl zrušen starý hřbitov a místo přeměněno na park. Nový hřbitov byl vybudován výše při silnici na Kaňkov za železniční tratí. Náhrobek F. A. Reusse, strana 10


významného rodáka a zakladatele bílinských lázní Kyselka (†1830), byl vsazen do kostelní zdi. Při zboření kostela byl s několika dalšími památkami přemístěn a uložen do mariánského kostela na Újezdě. Reussův náhrobek je nyní součástí expozice v Oblastním muzeu Teplicích. V kostele sv. Štěpána se po 1. světové válce sloužily české mše pro zdejší české věřící. Po odsunu německého obyvatelstva v letech 1945–1946 se české bohoslužby přesunuly do kostele sv. Petra a Pavla. Opuštěný kostel přestal být využíván k liturgii a sloužil jen jako hřbitovní kaple. V 50. letech kostel chátral a stal se cílem vandalských útoků. V 60. letech sloužil postupně jako sklad různého materiálu. Roku 1982 již propadl dřevěný strop a byla zničena většina vybavení včetně oltářů a varhan. Kostel byl pak v listopadu 1983 zbořen. Dnes tu v parku na místě bývalého kostela stojí jen poničená barokní socha sv. Antonína. Takový je osud nechráněných památek u nás. nk Zdroj fotografií: www.znicenekostely.cz

Zprávy ze Salesiánského střediska Štěpána Trochty www.teplice.sdb.cz/stredisko-mladeze

Středisko Prosetice 7. 5. vyjel kolega Jiří Čonka s naším klientem Jakubem Fedákem do Šluknova do nízkoprahového centra Ambrela. Tam vystupovali s několika autorskými písněmi skupiny naší skupiny Descontrol, ve které Jakub hostuje. Probíhala také diskuze o zrození kapely, průběhu formace a vystoupení, která mají za sebou. Z pátku 16. 5. na sobotu 17. 5. probíhalo v našem středisku přespání. Bylo to spojené s tématy z projektu One, který nám tento rok končí. Také jsme během víkendovky více dětem přiblížili život Dona Boska různými hrami a filmem, který jsme promítali. Jako již tradičně několik let na Zahájení lázeňské sezóny jsme měli lanové aktivity – různě navázané lanové překážky na stromy, které děti s pomocí červenec 2014

strana 11

vedoucích zdolávaly. Také prodejní stánek, kde byly výrobky našich dětí. Součástí byl i dětský koutek, kde se děti mohly odreagovat a odnést jimi vytvořené drobné dárečky. Vše probíhalo hladce a přišla nám pomoci spousta dobrovolníků. 6. 6. proběhla ve středisku přespávací akce – tentokráte se jednalo o teambuilding z tábora, kde jsme spolu s ostatními vedoucími tvořili program tábora. 13. 6. jsme pořádali odměnovou akci za nejvyšší nasbíraný počet bodů. Zúčastnilo se jí pět dětí a za odměnu šly na divadelní představení Rebelové do Krušnohorského divadla. Dětem se akce moc líbila a byly z ní velice nadšené. Lucie Rupprichová

Středisko Luna Konec měsíce května v našem středisku byl naplněn přípravou na Zahájení lázeňské sezóny. Další společnou a oblíbenou aktivitou bylo sledování právě probíhajícího mistrovství světa v ledním hokeji, i když nám naši hokejisté neudělali svým umístěním úplnou radost; dále vnímáme zvýšený zájem o naši aktivitu sportovních her. 6. 6. v prostorách střediska proběhlo vystoupení naší kapely kluků z kroužku hudebny. Kromě nich si mohli všichni vyzkoušet karaoke zpěv a dále jsme hráli různé pohybové a společenské hry. Jako pozitivum vnímáme, že i když to někdy úplně neladilo, mohli všichni zažít pocit úspěchu a přijetí. 12. 6. se uskutečnil zápas mezi našimi klienty v hokejbalu a malé kopané. Všichni zúčastnění mohli ukázat své dovednosti v těchto sportech. Jako velký klad vidíme to, že nikdo ze zúčastněných zbytečně nezneužíval své výškové a váhové převahy, a tak i ti menší a slabší mohli předvádět i finty a fígly s míčkem a míčem. Výsledek nebyl důležitý, důležitý byl společný čas strávený v kamarádském a sportovním duchu. Do aktivity se zapojilo 32 hráčů a diváků. Protože tyto zprávy jsou poslední v tomto školním roce, chtěli bychom Vám popřát hezké prázdniny a dovolenou, mnoho nových zážitků a nebeskou ochranu na všech cestách. strana 12


Start 200 Dvousté jubileum narození Dona Boska odstartuje salesiánská rodina na přání dona Cháveze (bývalého představeného) už rok před vlastním výročím, tedy 16. srpna 2014. Start to bude symbolický. Přesto, milí farníci, očekávejte, že v ten den od nás salesiánů asi uslyšíte o sv. Janu Boskovi. Následně celý rok se budeme připravovat na pouť na Velehrad 7.–9. 8. 2015. Již nyní mám domluveného našeho provinciála P. Vaculíka na adventní obnovu a pana biskupa Baxanta na oslavu Dona Boska 1. 2. 2015. Doufám, že to bude pro vás příjemné, protože i vy máte Dona Boska rádi. JB

Co nás čeká během prázdnin ve středisku Prosetice? Již v pondělí 30. 6. začneme léto příměstským táborem. Během tohoto týdne pojedeme do Chomutova do ZOO a do plavecké a naplánovaný máme také aquapark v Mostě. Navštívíme oboru ve Mstišově a na dvoře uspořádáme vodní bitvu, která děti velice baví. V plánu je také prohlídka kostela spojená s návštěvou fary a opékáním buřtů. V týdnu od 7. 7. do 11. 7. bude dětem k dispozici otevřená herna – nízkoprahový klub. Od 14. 7. do 23. 7. odjíždíme s dětmi na letní pobytový tábor do Jitravy. Tématem letošního tábora jsou klasické pohádky. Od 21. 7. do 25. 7. se uskuteční příměstský tábor pro pěstounské rodiny, které spolupracují s naším střediskem. Z akcí máme naplánováno: minigolf v Bílině a koupání tamtéž, prohlídku biofarmy teplického gymnázia, bruslení, Aquapalace Praha, výlet na Větruši a 5D kino v Galerii. Další týden od 28. 7. do 1. 8. navazuje opět otevřená nízkoprahová herna. Od 4. 8. do 8. 8. k nám jako již tradičně přijedou na pobyt děti z kláštereckého DDM. S nimi podnikneme akce: piknik na Doubravce, Aquapalace Chomutov, paintball, lezecká stěna v Ústí nad Labem a diskotéka s přespáním ve středisku. Týden od 11. 8. do 15. 8. bude vyplněn otevřenou nízkoprahovou hernou. A v tomto týdnu proběhne také instalace výstavy o našem středisku v Seumeho kapli u teplické knihovny. Posledním příměstským táborem bude ten, který se uskuteční v týdnu od 18. 8. do 22. 8. Budeme si promítat filmy, navštívíme plaveckou v Teplicích, opět minigolf v Bílině s koupáním a zoopark v Chomutově s koupáním v Kamencovém jezeře. V týdnu od 25. 8. do 29. 8. budeme připravovat školní rok a od 1. 9. se na nás můžete opět těšit v plném provozu. Slavnostní zahájení velkou diskotékou bude 5. 9. červenec 2014

strana 13

Červenec a srpen – středisko Luna 30. 6. – 4. 7. otevřen nízkoprahový klub, 15.00–18.00 program v herně nebo podle aktuální situace

30. 7. – 10. 8. 2014 Chaloupky pro Kukuje v Osečné, chaloupky pro mladší děti ve Sloupu

7.–11. 7. Léto v sídlišti

4.–8. 8. v 15.00–18.00 otevřen nízkoprahový klub – program v herně nebo podle aktuální situace

Pondělí 7. 7. v 9.00–12.00 herna, pečení pizzy, 14.00–17.00 petanque Úterý 8. 7. v 9.00–12.00 badminton, 14.00–17.00 minigolf – plavecká hala Středa 9. 7. v 9.30–16.00 poznej své město Teplice Čtvrtek 10. 7. v 9.30–17.00 obora Mstišov a koupání v ČSM Pátek 11. 7. v 8.15–18.00 Aquapalace Praha 14.–25. 7. 2014 Tábor v Jitravě, otevřen nízkoprahový klub, v 15.00–18.00 program v herně nebo podle aktuální situace

11.–15. 8. Léto v sídlišti Pondělí 11. 8. v 9.00–12.00 terén, výtvarka (amulety), 15.00–18.00 sportovní odpoledne a herna Úterý 12. 8. 10.00–17.00 vodojem Nová Ves – indiánské soutěže, odpoledne plavecká Teplice Středa 13. 8. v 10.00–17.00 ZOO Ústí nad Labem Čtvrtek 14. 8. v 10.00–12.00 Pečení šneků, 15.00–18.00 Probošťák – Hon za pokladem

27. 7. – 1. 8. Léto v sídlišti

Pátek 15. 8. v 10.00–12.00 tousty, 13.00–18.00 plavání na Kyselce

Pondělí 27. 7. v 9.00–12.00 deskové hry, 15.00–18.00 otevřené středisko, od 18.00 přespávání ve středisku (7–13 let)

18.–22. 8. v 15.00–18.00 otevřen nízkoprahový klub – program v herně nebo podle aktuální situace

Úterý 29. 7. dopoledne pro děti, které přespávaly, 10.00–12.00 pro ostatní vaření, 15.00–18.00 otevřené středisko, petanque Středa 30. 7. v 8.15–19.30 Aquapark Liberec, 15.00–18.00 otevřené středisko Čtvrtek 31. 7. v 9.00–12.00 bowling, 15.00–18.00 otevřené středisko, věž kostela v Šanově Pátek 1. 8. v 10.00–17.00 minigolf Bílina, 15.00–18.00 otevřené středisko

strana 14


Evangelii gaudium (4) Toto naše čtvrté zastavení nad myšlenkami Františkovy exhortace Evangelii gaudium bychom mohli také nazvat „Ještě jednou o evangelizaci“. Minule, ve třetí části, jsme se pokusili naznačit, co to ta „evangelizace“ vlastně je, máme-li být hlasateli radostné zvěsti všichni. Uvedli jsme to na příkladu rodiny, na příkladu věřících rodičů a jejich působení na duchovní růst jejich dětí v rodině. František ve své exhortaci píše, že „Existuje nesmírně mnoho témat, která souvisejí s evangelizací současného světa“. Ta je možné tvořivým způsobem rozvíjet nejen v rodinách, ale i jinde ve společnosti, a to podle aktuálních místních podmínek. František nás vybízí k této tvořivé práci ve společnosti mezi všemi bližními a tak „se přímo zříká zevrubného pojednávání o těchto rozmanitých otázkách“ a vybízí nás k vlastním evangelizačním aktivitám, jejichž forma má záviset na každém z nás. Jen cíl těchto našich aktivit musí být vždycky shodný s obecnými cíli evangelizace: přinášet vždy jen radost evangelia. Podobně jako latinskoameričtí biskupové bychom i my měli prohlásit, že „již nemůžeme zůstat klidní a pasivně čekat v našich kostelích“ a že je nezbytné „přejít od pouhé konzervující pastorace k pastoraci rozhodně misijní“. Co to znamená pro nás všechny? Znamená to především to, že si musíme uvědomit všechny své povinnosti vyplývající pro nás z evangelia v našem nejbližším okolí. Povinnosti, které rozhodně nemohou končit odchodem z chrámu Páně po nedělní či sváteční mši svaté, kde jsme strávili čas sami za sebe a snad taky za ty své bližní, za něž se při této bohoslužbě přimlouváme. Po této naší „pastoraci osobní“ nás doslova na každém kroku čeká další pastorace misijní, drobná každodenní pastorace mezi všemi našimi bližními okolo nás, především mezi těmi, kteří naši aktivitu nejvíce potřebují, mezi sociálně nejslabšími. Zkusme se nad touto Františkovou výzvou zamyslet. Vůbec nemusí jít jen o vynakládání dalších finančních prostředků. Naopak, rozhodně větší význam má osobní postoj každého z nás. Pochopení a vlídné slovo nebo drobná rada a ochota většinou pomáhá mnohem víc. jš Post skriptum: Evangelizace v praxi Papeži Františkovi poslala jedna washingtonská křesťanská nadace peníze, které za uplynulý rok nashromáždila, a on se rozhodl zaslat zhruba milion korun litoměřické diecézi. Papež si přál, aby pomoc dostali ti, které voda postihla nejvíce. Katolický týdeník 25/2014, str.1 červenec 2014

strana 15

Akce farnosti 5. 7. 15.00 Fatimský apoštolát, kostel sv. Jana Křtitele 19. 7. 15.00 Večeřadlo, děkanský kostel, mše svatá v 16.30 – P. Stříž 26. 7. Putování po kapličkách Modlanska s poutní mší k sv. Apolináři v Modlanech 27. 7. 14.00 poutní mše svatá ve Světci 29. 7. – 8. 8. chaloupka pro děti 8–11 let, Sloup v Čechách 30. 7. – 9. 8. chaloupka pro děti 12–14 let, Osečná 2. 8. 15.00 Fatimský apoštolát, kostel sv. Jana Křtitele 16. 8. 15.00 Večeřadlo, děkanský kostel, mše svatá v 16.30 – P. Stříž 30. 8. „Den farnosti“ – setkání farníků – čas bude upřesněn 31. 8. 9.00 Poutní slavnost Umučení sv. Jana Křtitele, děkanský kostel

Prázdninový pořad bohoslužeb Od neděle 29. 6. 2014 budou mše svaté: neděle: sv. Jan Křtitel, Teplice – Zámecké náměstí – 7.00 a 9.00 sv. Alžběta, Šanov – 10.30, není 31. 8. Božského Srdce Páně, Trnovany – 18.00 sv. Jakuba, Světec – 14.00 pondělí:

Božského Srdce Páně, Trnovany – 7.30

úterý, středa:

Božského Srdce Páně, Trnovany – 18.00

čtvrtek až sobota: sv. Jan Křtitel, Teplice – Zámecké náměstí – 16.30 sobota s nedělní platností: sv. Apolináře, Modlany – 27. 7. a 24. 8. (časy budou upřesněny)

Teplické varhanní léto Pan Nikola Bojčev opět pořádá Teplické varhanní léto. Koncerty proběhnou v termínech 7., 14., 21. a 28. 8.; 4. a 11. 9. v kostele sv. Alžběty v Šanově. Časy a interpreti budou upřesněni. redakční rada: P. Jan Blaha SDB, RNDr. Norbert Krutský, MUDr. Jan Ševčík, Ing. Ivo Barabáš st., Ing. Michal Kocourek, Ing. Miroslav Palíšek vychází 1× měsíčně, náklady jsou hrazeny z kostelních sbírek telefon: 417 531 041, e-mail: [email protected], www.teplice.sdb.cz/farnost číslo účtu: 315055313/0300

Farní zpravodaj. červenec uvnitř tohoto vydání:

Recommend Documents