Farní zpravodaj. říjen Uvnitř tohoto vydání:

říjen 2015

Foto: wikimedia.org

Farní zpravodaj

Uvnitř tohoto vydání: Úvodník, Mariánská úcta a etika Co přinesl třetí Den farností Pastorační rada 24. 6. 2015 Není Václav jako Václav Diecézní pouť rodin v Jablonném v Podještědí Poděkování otci Patriku Maturkaničovi za krásné mariánské poutě Turzovka – Lurdy v srdci Evropy Bývalá kaple v Kozlíkách (Goslike) Papež Jan XXIII. Zprávy ze Salesiánského střediska Štěpána Trochty Hledáme dobrovolníky Eucharistie jako společenství Akce farnosti Výuka náboženství, Společenství mladých, Nabídky pro dospělé

2 4 6 7 8 9 10 11 12 15 17 18 19 20

Foto: Petr Zatloukal – clovekavira.cz

Jsem opět rád za setkání farníků 29. 8. 2015. Vnímám to jako prostor, kdy se potkáváme a seznamujeme nejen fyzicky, ale i se svými názory. V pastorační skupince proběhla diskuse o mariánské úctě v naší farnosti. Proto jsem hledal nějaký text, který by nám v hledání úcty k Panně Marii pomohl. Oslovil mě článek Mons. doc. ThDr. Jiřího Skoblíka. Přijměte ho jako úvodní slovo k říjnovému růžencovému měsíci. JBŽ

Mariánská úcta a etika Autor: Jiří Skoblík, číslo: 2000/5 (Studie) Učení církve o Panně Marii odmítají lidé, kteří vycházejí z dogmatu, že je třeba předem odmítat věci, jež přesahují jejich osobní zkušenost nebo chápání. Pokud na této pozici zůstávají, neudivuje, že nejsou schopni postoupit dál. Něco zcela jiného představuje nesnáz věřících přijmout učení církve vycházející z uznání Božího zásahu napříč přírodním zákonitostem. Střetává se tu běžná zkušenost s mravní povinností přijmout Boží zjevení, což může působit pocit špatného svědomí. Proti tomu pomáhá např. zásada, že Bůh ani církev nezavazují věřit, byť církevně uznanému zjevení Panny Marie v Lurdech, nebo modlit se růženec, připojit se ke zpěvu citových mariánských písní z minulých dob, apod. Mariánská úcta čerpá ze tří pramenů: z nauky církve, z mariánských zjevení a z přirozené hodnoty mateřství (a ženství vůbec). 1. Nauka církve má podivuhodnou konzistenci: rozvíjí důsledně mateřství osoby (matka Boží), vyvozuje z toho jednak radikální věrnost Otci svého Dítěte (vždy panna), jednak dokonalost tvora v těsném přiblížení k absolutně dokonalému Tvůrci (neposkvrněné početí) a popírá smrt tam, kde chyběl hřích (nanebevzetí). Její přímluvné prostřednictví (srov. svatbu v Káně) ohrožuje absolutní místo jediného Prostředníka Krista stejně málo jako přímluvné prosby nás ostatních. 2

Farní zpravodaj Teplice

2. Pokud jde o mariánská zjevení a na ně navazující poutní místa, každý má svobodu věřit, nebo nevěřit, ale musí přitom brát na vědomí případná varování církve. Není však mravně únosný nátlak typu „Kdo tomu nevěří, zarmucuje Pannu Marii“. Pozor na sklony k duchovní totalitě. 3. Ve světě plném ohrožení a cizoty hledá člověk hlubinu bezpečí, útočiště v náručí matky. V tom smyslu doplňuje Marie božského Otce i muže Ježíše ve chvílích, kdy člověk potřebuje bezpodmínečné přijetí, vyvěrající z dětské zkušenosti. Je zajímavé, že paradoxně napadají mariánskou úctu ženy feministky jako postoj utvrzující patriarchalismus. Koncilní dokument o církvi Lumen gentium se v 8. kapitole „Blahoslavená Panna Maria, Matka Boží, v tajemství Krista a církve“ dotýká i některých praktických otázek. Zdůrazňuje, že mariánská úcta „je sice zcela jedinečná, ale podstatně se liší od úcty klanění, která se vzdává vtělenému Slovu stejně jako Otci i Duchu Svatému“ (LG 66). Různé formy úcty církve schválila, ale Koncil dodává: „v mezích zdravé a pravověrné nauky“. Připouští tedy, že mohou existovat pobožnosti odpovídající nauce nezdravé a nepravé. Jaký je mezi oběma charakteristikami vztah? Jistěže je každá nepravá nauka i nezdravá, protože ohrožuje nepravdou, omylem či lží vitalitu duchovního organismu postaveného na pravdě. Je však každá pravá nauka už zdravá? Při analýze pojmů vyjděme z konkrétního smyslu. Nezdravá výživa je v rozporu s žádoucí životosprávou. Obdobně to platí o životosprávě duchovní. Pohyb věřících v prostředí nezdravé nauky uváděné do praxe do nich pozvolna vnáší chybné zaměření náboženských vztahů, posouvá důrazy, dává vystoupit vedlejším věcem do popředí, ve fantazii nadřazuje nižší vyššímu, zaměňuje obraz za realitu a symbol za skutečnost. Zde je na místě pastýřská prozíravost, aby se mj. předcházelo vývoji ke zcela nepřijatelným heslům a praktikám. To platí též o tak cenném daru naší víry, jakým je pro nás Maria. Citově nadměrná důvěra a úcta Matky může fakticky zastínit Syna. Různé formy oddané úcty k Boží rodičce církev schvaluje také „podle poměrů dobových a místních a podle povahy a ducha věřících“ (LG 66). Není tedy dovoleno ani pohrdat upřímnou lidovou zbožností v tradičních výrazových kategoriích, ani kaceřovat vzdělané spoluvěřící za jejich diskrétní vztah. To ovšem neznamená, že „dnešní člověk“ už nemůže mít nic společného s mariánskými dogmaty a s jejich souvislostí s rozvinutou křesťanskou vírou. Koncil vybízí k liturgické úctě, která udržuje smysl pro řád myšlenek a citů. „Je třeba též přesně zachovávat to, co bylo v minulosti rozhodnuto o uctívání obrazů Krista, blahoslavené Panny a svatých“ (LG 67). Některé výstřelky se nemusejí zastavit ani před náběhy k magii, pověrčivosti a diktování nebi, což už je proti 2. přikázání Dekalogu. říjen 2015

3

Se závěrečným shrnutím se Koncil obrací na dvě vrstvy v církvi.

Foto: Luigi Chiesa - wikimedia.org

Teology a kazatele Božího slova však sněm naléhavě vybízí, aby se při úvahách o jedinečné důstojnosti Bohorodičky varovali jak nesprávného přehánění, tak přílišné úzkoprsosti. Jak ve slovech, tak i v činech ať se pečlivě chrání všeho, co by mohlo odloučené bratry nebo kohokoli jiného uvést v omyl o pravé nauce církve.

Věřící ať nezapomínají, že pravá úcta Procesí o svátku Panny Marie Růžencové průvodu v Bergamu v Itálii nespočívá ani v neplodném a přechodném citu, ani v nějaké nepodložené důvěřivosti, nýbrž že vychází z pravé víry, která nás přivádí k uznání vznešenosti Bohorodičky a povzbuzuje k synovské lásce k naší Matce a k následování jejích ctností. (LG 67)

Co přinesl třetí Den farností Poslední srpnová sobota 2015 se stala dalším, již třetím „Dnem teplických (a přilehlých) farností“. Sešlo se nás v kostele sv. Jana Křtitele celkem 42 – nic moc, ale slušný průměr. Milan Pekárek se jako obvykle ujal funkce koordinátora programu, přivítal všechny přítomné, oznámil náměty k diskusi, rozdělení do tří skupin a jejich vedoucí a hned potom to vypuklo. Milan oznámil jména vedoucích první skupiny: Václav Čunek, Jenda Ševčík – téma: Eucharistie. Pastorační skupinu vedli Věrka Gajdůšková a Roman Zima. Konečně třetí skupina se měla zabývat činností Salesiánského střediska Štěpána Trochty. Tu vedly Vendulka Drobná a Jana Švecová. Ještě rozdělit prostory vhodné k diskusi, a začínáme. Téma Eucharistie bylo zcela v souladu s právě připravovaným vyvrcholením NEK (Národního eucharistického kongresu) v Brně. Během roku jsme na toto téma slyšeli dva pastýřské listy našich biskupů. Také Farní zpravodaj přinášel po celý rok články na toto téma. Bylo připomenuto ustanovení eucharistie při Poslední večeři a také význam eucharistie jako opravdu nejsvětější svátosti. 4


Nemohli jsme pominout také technická a organizační témata při podávání eucharistie do úst nebo na ruku. Byla připomenuta nutnost řádné organizace podávání. Každá mimořádnost na straně přijímajícího (křižování se těsně u kněze, klekání a podobně) nebo zmatečný odchod středem obou řad přijímajících všechny ostatní ruší a nesvědčí o dostatečné míře ohleduplnosti. I podávající kněz je jenom člověk, často ne právě nejmladší, člověk trpící mnohými neduhy, které mu nedovolují například dlouhé stání, ohýbání ke klečícímu a podobně. V pastorační pracovní skupině se sešlo 27 lidí ve věku jednoho roku až 80 let. Roman Zima a Věra Gajdušková hned na začátku jasně řekli, o čem by chtěli v rámci skupiny jednat – o pastoraci takové, jak o ní píše Písmo. Místo toho většinu z 60 minut vymezeného času bylo slyšet pouze stýskání si na: • údajný nedostatek projevů mariánské úcty v naší salesiánské farnosti – to když se horovalo za zvýšení účasti na akcích Fatimského apoštolátu, • údajně nedostatečné pochopení z řad kněží na žádost o instalaci sochy Panny Marie v děkanském kostele (kterou stěžovatelka při příchodu přehlédla ve vstupní části kostela), • nedostatek modliteb, které by děti užily při bohoslužbě např. před a po svatém přijímání. Ve stínu těchto stesků zcela zanikla snaha moderátorů Romana a Věrky, kteří chtěli od farníků vědět, jak to udělat, abychom se mezi sebou lépe poznali a znali a jak lidem ve farnosti připomenout fakt, že křesťan se poznal mimo jiné podle toho, že se radoval a ne byl zasmušilý. O práci SSŠT mluvila ředitelka střediska Vendulka Drobná. Informovala přítomné o práci zájmových kroužků dětí, o jejich bohatém programu i o prázdninách, a také o spolupráci se školou v Proseticích. Posteskla si, že pro nový školní rok má ve středisku málo dobrovolníků, kteří by se jakkoliv mohli věnovat dětem, třeba jen několik málo hodin týdně. Na závěr spolu s Janou Švecovou promítaly sérii obrázků o práci střediska a o aktivitách dobrovolníků. Hned po skončení programu se dva noví dobrovolníci přihlásili. Možná budeme mít i nového a mladého varhaníka. V každém případě se třetí Den teplických farností opět vydařil a posloužil svému účelu – opět sblížil mnohé farníky. Můžeme se těšit na 4. Den teplických farností, který bude v sobotu dne 12. března 2016 návazně na duchovní obnovu farnosti. Eva Poláčková, Jan Ševčík

říjen 2015

5

Pastorační rada 24. 6. 2015 Přítomni: V. Drobná, M. a M. Pekárkovi, M. Sloup, J. Hurník, J. Blaha, V. Čunek, V. Gajdůšková, P. Kalas Omluveni: J. Janšta Projednaná témata: Zhodnocení prázdnin – obě farní chaloupky zdařilé. Důsledek snaha vytvořit novou skupinku (animátoři by byli) Den farností – skvělý prostor k poznání názorů farníků. Příští termín 12. 3. – dopoledne postní obnova a od 14.00 Den farností Alfakurzy (nová aktivita ve farnosti – otevřená šance pro každého, kdo se chce seznámit nebo prohloubit víru) – setkání přípravného týmu 9. 9. Akce do 31. 1.: oslavy 25 let salesiánů v Teplicích – 20. 9. Benefiční koncert v kostele sv. Jana Křtitele; 21. 11. Farní ples – Václav Č. osloví některé společenství ohledně krátkého vstupu; 15. 11. poutní slavnost sv. Alžběty – hlavní celebrant P. Petr K., byli pozváni salesiáni, kteří byli v Teplicích Dušičky – 1. 11. pobožnosti na hřbitovech a v Seumeho kapli Roráty – 3× za Advent v 7.00 hod. s následnou snídaní na faře Mikuláš – letos se bude chodit po rodinách – koordinace Věrka G. Adventní duchovní obnova farnosti – 12. 12. přednášejícího zajistí Žanek Tříkrálová sbírka – koordinace za farnost Věrka G. Farní mariánské poutě – využívat nabídky P. Maturkaniče. Budeme se soustřeďovat na organizování akcí pro rodiny s dětmi. Další setkání 1. 12. v 19.00 hod. na faře. Zapsal Jan Blaha 6


Není Václav jako Václav Den před svátkem svatého knížete Václava bude v rodině Čunků velký svátek (a nejen tam). Nemocniční sestra, jejich nejmladší bratr a kaplan – to vše v jedné osobě – náš teplický otec Václav bude mít příležitost slavit a vzpomínat na prvních 50 let svého života. Toto kulaté jubileum nemohlo nechat v klidu ani redakci a čtenáře Farního zpravodaje Teplice. A tak vznikl tento malý rozhovor. Milý Václave – oslavenče, dostal jsem za povinnost spáchat s Tebou rozhovor do příštího FZT – posílám tedy otázky: Myslíš, že jsi při padesátce moudřejší, než jsi byl dříve, například před 10 lety? To by musel nezávisle posoudit někdo, kdo se mnou těch 10 let prožil. Takového však na světě nenajdeš, protože jeden rok bude vždy chybět – zde v Teplicích jsem 9 let. Jsem bohatší o zkušenost se sebou, s druhými… Jenže toto ještě není moudrost. Podle Tvých aktivit soudím, že nezahálíš. Chtěl bys mít ještě nějakou další funkci? Děkuji za optání, nechtěl. Naopak, příchodem nového spolubratra Petra se blýská na lepší časy, alespoň ve středisku. Již nemusím být na Luně i v Proseticích. Jsi nemocničním kaplanem, kde se setkáváš především se staršími, a pracuješ také v SSŠT s dětmi. Je to spíše nutná kompenzace, nutnost, nebo něco jiného? Když jsem se stal salesiánem a směřoval ke kněžství, netušil jsem, že bych mohl nějak víc zúročit své vzdělání zdravotní sestry, kromě znalostí, zdravotníka na táborech, apod. Po příchodu do Teplic nastala změna. Božím řízením (je upleteno potřebou nemocnice, situací v naší komunitě a jistě Jeho vůlí) jsem se ocitl v nemocnici jako kaplan. Tedy nutnost to asi není – řekl bych danost. Jsem salesián, tedy pracuji s dětmi. Jsem však také knězem ve farnosti, která nemůže opomenout nemocnici. Práce s dětmi i kontakt se staršími a nemocnými je spíš obohacením, šancí vidět život z jiného úhlu, někdy kompenzací. říjen 2015

7

Jaká máš přání do druhé poloviny svého života? Abych Ti za deset let mohl odpovědět: „Jsem moudřejší.“ Tak to vidíte – stručnost, věcnost, serióznost, pracovitost, ani jediné slůvko navíc. A takový je otec Václav pořád. Myslím si – a nejen já –, že máme veliké štěstí, když máme mezi sebou právě takového člověka a kněze. Milý otče Václave, moc si přejeme, abys ještě dlouhá léta zůstával mezi námi teplickými farníky. Myslím, že za nás všechny Ti mohu dnes slíbit, že budeme moc a moc prosit Pána, abys nám i v té své druhé padesátce svého žití zůstal stále v plném zdraví a tělesné i duševní svěžesti zachován. A pokud se Ti bude zdát, že toto přání ke Tvé padesátce je přáním především pro nás, nemýlíš se. Aspoň vidíš, jak moc jsi pro nás důležitý. Za všechny farníky, Tvé přátele i redakční radu FZ Jenda Ševčík

Diecézní pouť rodin v Jablonném v Podještědí V sobotu 12. září se konala Diecézní pouť rodin ke svaté Zdislavě. Já jsem s dětmi využila možnost jet společně s dalšími farníky objednaným mikrobusem, kde bylo k dispozici 17 míst. Poutní mše svatá začala v 10 hodin, hlavním celebrantem byl „náš“ Žanek Blaha. Spolu s ním stálo u oltáře několik dalších diecézních kněží i místní dominikáni.

Foto: Petr Zatloukal – clovekavira.cz

Po mši svaté byla příležitost absolvovat s průvodcem prohlídku kláštera a katakomb, zpřístupněn byl také hrob svaté Zdislavy, kde byla možnost tiché modlitby.

8


Na farní zahradě bylo připraveno ohniště se zásobou dřeva, tady jsme si postupně opékali přinesené vuřty. Pod klášterem je také malé dětské hřiště s klouzačkou, houpačkami a pískovištěm, což nejvíce ocenili nejmladší poutníci a jejich rodiče. Foto: Petr Zatloukal – clovekavira.cz

Děti se mohly zapojit do plnění deseti úkolů, které se vždy vztahovaly k době nebo osobnosti svaté Zdislavy. Například střílely z luku a kuše, za pomoci meče osvobozovaly sv. Zdislavu, mohly si obléct pravé brnění, poznávaly stromy a léčivé byliny, vyzkoušely si, jaké to je chodit naboso po kamenech, šiškách, trávě nebo hlíně. Počasí se díky Bohu také vydařilo, takže jsme si v milém společenství dosyta užívali příjemnou atmosféru doznívajícího léta.

Když se na zpáteční cestě začaly děti ptát „Kdy už tam budeme?“, pustil se Žanek vesele do zpívání a mikrobus se na zbytek cesty naplnil dětským smíchem. Tak jsme se ani nenadáli a vystupovalo se v Trnovanech. Ráda bych poděkovala Diecéznímu centru pro rodinu a všem dobrovolníkům za přípravu celé pouti a krásného programu pro děti. Obětavě se jim celé odpoledne věnovali na stanovištích s jednotlivými úkoly. Snad se nás za rok v září vypraví do Jablonného ještě víc. Je to krásná příležitost strávit čas s rodinou, s Bohem; setkat se s rodinami z jiných farností, seznámit se a třeba se i navzájem inspirovat a povzbudit. Marie Doskočilová

Poděkování otci Patriku Maturkaničovi za krásné mariánské poutě Patrik Maturkanič je novosedlický farář a pořádá poutě pro různé zájemce, věřící i nevěřící. První pouť 1. září 2012 k Panně Marii Lomecké. Při tom jsme navštívili Svatou Horu a setkali jsme se s panem biskupem Posádem. Druhá pouť 3. srpna 2013 s biskupem Baxantem v Lomci u Vodňan. Navštívili jsme města Písek, Bavorov, Prachatice. říjen 2015

9

Třetí pouť 19. června 2014 na slavnost Božího Těla v Lomci u Vodňan. Návštěva měst České Budějovice, Český Krumlov.

Pátá pouť, 1. srpna 2015, byla na první sobotu v měsíci. Prožili jsme poutní mši v kostele Panny Marie Sněžné v Kašperských Horách, zpívané nešpory, koncert chrámového sboru z Řezna. Navštívili jsme biskupa Františka Radkovského, kostel sv. Jana Nepomuckého. Loučili jsme se loretánskými litaniemi, když zpívali tři kněží.

Foto: Helcapas - wikimedia.org

Čtvrtá pouť 25.–27. 9. 2014 po stopách sv. Jana Pavla II. a sv. Faustyny Kowalské. Cestou jsme navštívili hrob P. Jana Dudyse ve Vendryni, Vadovice, rodiště sv. Jana Pavla II., Krakov. Na zpáteční cestě prohlídka města Olomouce.

Poutní místo Lomec u Vodňan

Pouť do Říma v roce 2014. Setkali jsme se s bývalým nunciem Giovanni Coppou, se svatým otcem Františkem a navštívili jsme spoustu nádherných památek.

Vděční poutníci z Novosedlic, Bíliny, Teplic, Dubí, Litvínova a z Jižních Čech děkují otci Patrikovi. Za fatimský apoštolát Maria Masopustová Patrik Maturkanič absolvoval studium filozofie a teologie. Poté absolvoval postgraduální licenční studia v Římě. V září 1999 přijal kněžské svěcení. V Bratislavě získal doktorát teologie. Je autorem řady odborných publikací.

Turzovka – Lurdy v srdci Evropy „Lásku k Panně Marii jen tak na cestě nenajdeš, o tu se musíš upřímně snažit.“ Slova z knihy „Turzovka“ od Marie Svobodové Další pouť s P. Patrikem Maturkaničem se nám všem moc líbila. Slovensko-Turzovka – poutní místo nás všechny oslovilo. Mezi 59 lidmi se našla i 80letá pamětnice, která v r. 1961 navštívila toto místo, tenkrát pěšky, z Makova. Dnes jsme jeli autobusem až nahoru ke krásnému velkému nově postavenému kostelu, nedávno otevřenému. Panna Maria nás provázela celou poutí, měli jsme pěkné počasí, dobré ubytování, výborné jídlo. Poznali jsme Nitru, Rajeckou Lesnou, Trnavu 10


Foto: ruzenec.cz

a Kroměříž. První noc jsme byli v novém penzionu u pana faráře na malebném místě Čičmany, druhou noc jsme strávili na Velehradě v domě Stojanov. Tam u sestřiček jsme se měli jako u maminky. ,,Buďme dobří, abychom poznali Boha i Pannu Marii a milovali je.“ oč

Bývalá kaple v Kozlíkách (Goslike) V severozápadní části farnosti Bořislav, v obci Rtyně, leží vesnice Kozlíky (Goslike). Blízko vsi protéká řeka Bílina, která zde přibírá od Teplic Lesní potok. V obci byla v roce 1907 postavena kaple, v níž se konaly bohoslužby pravidelně jednou za dva měsíce. Kaple byla zbořena při regulaci potoka v roce 1967. Ke kapli, která není starého původu, se váže zajímavá historie. Kaple byla postavena v roce 1907 a vysvěcena 26. července téhož roku. Byla zasvěcena sv. Anně jako mnoho jiných kaplí v okolí. Bývalý bořislavský farář P. Josef Zuklin měl na počátku 20. století v úmyslu postavit v této obci kostel a měl k tomu již uspořené finance. K realizaci po 1. světové válce však nedošlo. Ani kaple se nezachovala. Malý zvon z kaple je nyní na kapli ve Vrahožilech. Zaniklá kaple sv. Anny v Kozlíkách (z knihy

Zachovala se fotografie kaple. Podle ní šlo F. Sitte: Na slunné straně Milešovky) o větší výstavnou kapli vzhledu menšího kostela, v přední části s nahoře zakulaceným vchodem, nahoře vybíhající ve čtverhrannou věž zakončenou křížem. Po levé straně kaple vybíhá menší čtyřhranná věž nahoře s křížem. Stavba není pro kaple v oblasti obvyklá. nk Zdroj: Franz Sitte. Na slunné straně Milešovky. Vydáno v Teplicích 2011 www.znicenekostely.cz říjen 2015

11

Papež Jan XXIII. Angelo Roncalli se narodil 25. listopadu 1881 v Sotto il Monte nedaleko od Bergama jako čtvrtý ze třinácti dětí Batisteho Roncalliho a Marianny Mazzolové. Téhož dne byl pokřtěn v kostele Santa Maria. Roncalliovi byli prostí nájemci na zemědělské půdě a nedařilo se jim nijak dobře. Byli velmi zbožní. Roku 1892 vstoupil jedenáctiletý Angelo do nižšího semináře v Bergamu, který studoval jako střední školu. Chudému hochovi to umožnila štědrost místního faráře a také vlastníka půdy, kterou Roncallovi obdělávali, dona Morlaniho. Tady si Angelo roku 1895 začal psát svůj Deník duše. Díky svým intelektuálním schopnostem a morálním vlastnostem byl Angelo roku 1901 vyslán do Říma, aby tu pokračoval ve studiu bohosloví a 10. srpna 1904 byl vysvěcen na kněze. V následujícím roce se stal tajemníkem bergamského biskupa. Mezi léty 1915 a 1918 vykonával vojenskou službu jako kaplan v nemocnici v Bergamu. Vojáci ho měli velmi rádi a mnohé přivedl zpět k víře. Roku 1921 byl povolán do Říma, aby řídil papežské misionáře v Itálii. Tady se naučil lásce k zahraničním misiím. Roku 1925 vstoupil monsignor Roncalli do diplomatických služeb Svatého stolce a 19. března obdržel biskupské svěcení. Byl jmenován apoštolským vizitátorem pro Bulharsko. Vlastnosti jako soucítění, dobrosrdečnost a prostota mu zde brzy zjednaly oblibu. Tento pobyt mu také vnukl celoživotní zájem o znovusjednocení s pravoslavnými. Roku 1934 byl přeložen do Turecka a stal se apo- Mons. Angelo Roncalli objíždí bulharské štolským administrátorem římskokatolické církve farnosti v Istanbulu. Zde využil svých pravomocí a dobrých vztahů s diplomatickým sborem tak, že papežští zástupci v podunajských zemích mohli úspěšně pomáhat židovským komunitám pronásledovaným nacisty. Je zajímavé, že peníze, které mohl židovským uprchlíkům poskytnout, pocházely od Hitlerova velvyslance v Turecku Franze von Papena. Ten poskytl papežskému delegátovi prostředky určené na podplácení Turků, aby se postavili na stranu Německa. V prosinci 1944 jmenoval Pius XII. biskupa Roncalliho apoštolským nunciem v Paříži. Ve Francii byla situace velmi obtížná. Za války byli mnozí biskupové loajální 12


maršálu Petainovi a proto mohli být obviněni z kolaborace s Němci. Současně se podnikal experiment s „dělnickými kněžími“, který později skončil pohromou, ale v té době vypadal velmi slibně. Roncalliho kombinace chytrosti a otevřenosti slavila i zde úspěch v řešení problémů i v získávání sympatií Francouzů. Dne 12. ledna 1953 udělil Pius XII. pařížskému nunciovi titul kardinála a jmenoval ho patriarchou benátským. Jeho pastorační program, proslovený v homilii v katedrále svatého Marka, je příkladem toho, co chtěl, aby v něm lidé viděli. Kardinál Roncalli řekl: „Chci být vašim bratrem, laskavým, přístupným, chápavým.“ Nový patriarcha si nepořídil ani patriarchální gondolu, ani motorový člun, jak to činili jeho předchůdci. Místo toho využíval k pohybu po laguně veřejná plavidla. Skon Pia XII. zastihl kardinály rozdělené na takzvané progresivce a tradicionalisty. 28 října 1958 byl Roncalli k překvapení mnohých, sám kvůli věku mimo konkláve, zvolen papežem. Bylo mu 77 let. Po svém otci i po národním světci své vlasti přijal jméno Jan. Svým chováním jako papež se začal ihned odlišovat od svých předchůdců. Záhy po svém zvolení navštívil nemocné děti v římské nemocnici Bambino Gesù a následujícího dne zašel k vězňům ve věznici Regina Coeli. Tři měsíce po své volbě, 25. ledna 1959, oznámil v bazilice svatého Petra svolání II. vatikánského koncilu a prvního synodu římské diecéze, ale také revizi kanonického zákoníku. Během svého pontifikátu jmenoval 37 nových kardinálů, mezi nimiž byli Tanzanec, Japonec, Filipínec a Mexičan, čímž začalo šíření kolegia do třetího světa.

Foto: gahetna.nl

Byl prvním papežem od roku 1870, který přímo vykonával služební povinnosti římského biskupa a osobně navštěvoval farnosti. 15. května 1961 vydal převratnou encykliku Mater et magistra o sociálním učení církve. Svého morálního vlivu využíval ve prospěch míru: v roce 1961, kdy se zvýšilo studenoválečné napětí kvůli Berlínu, v roce 1962 pro ukončení protifrancouzské vzpoury v Alžíru a ještě jednou při kubánské raketové krizi. 4. října 1962 se připojil k poutníkům ve vlaku do Loreta a Assisi, aby se tam modlil za nadcházející koncil. Byl to první papežův výjezd z Latia od anexe Papež Jan XXIII. žehná účastníkům olympijských her Říma Itálií v roce 1870. v Římě 28. 10. 1960

V říjnu 1962 zahájil papež Jan v bazilice Svatého Petra II. Vatikánský koncil. Vydal jasný pokyn, čeho se má sněmování týkat. Nemělo definovat novou pravdu ani zatratit bludy, nýbrž obnovit církev tak, aby se říjen 2015

13

stala svatější a tím lépe připravena k hlásání evangelia soudobému světu, usilovat o znovusjednocení křesťanských církví a nalézt vazby na současnou kulturu, aby tak zahájila novou fázi dialogu s moderním světem a zkoušela to, co spojuje, místo toho, co rozděluje. Už v předchozím průběhu roku 1962 uzavřel Jan dohodu s Moskvou. Podle ní nemělo být na II. vatikánském koncilu připuštěno žádné zavrhování komunismu, aby se mohla zúčastnit ruská pravoslavná církev. Dne 7. března 1963 přijal Jan osobně Chruščovova vyslance Alexeje Adžubeje s manželkou. O tomto otevření papež svému tajemníkovi řekl: „Může to být zklamání nebo záhadná hrozba prozřetelnosti, jíž nemám právo se zpěčovat“. Na počátku roku 1963 vydal papež Jan encykliku Pacem in terris, první dokument tohoto druhu, obracející se nikoliv pouze ke katolíkům, ale „ke všem lidem dobré vůle“. Snažil se v ní psát o situaci současného světa a o způsobech, jak pro celé lidstvo nastolit naději na mír a solidaritu. Její slova byla vepsána na oblouky budovy Spojených národů v New Yorku. Desátého května za ní byla Janovi udělena mezinárodní Bolzanova cena míru. Třináct dnů na to bylo oznámeno, že papež je vážně nemocen a 3. června 1963, po čtyřech letech, šesti měsících a šesti dnech na stolci svatého Petra, Jan XXIII. za vzývání Ježíšova jména skonal. Později téhož roku mu byla posmrtně udělena americká prezidentská Medaile svobody. Brzy po jeho skonu bylo zahájeno řízení k jeho svatořečení. 3. září 2000 papež Jan Pavel II. Jana XXIII. blahořečil. Jeho svátečním dnem je 11. říjen, den zahájení II. vatikánského koncilu. Podle knihy Náměstkové Kristovi, zkráceno

14


Zprávy ze Salesiánského střediska Štěpána Trochty http://teplice.sdb.cz/stredisko-mladeze

Středisko Prosetice V pátek 4. 9. 2015 probíhala v našem středisku zahajovací diskotéka. Počasí bylo pěkné a díky tomu se mohla diskotéka konat na dvoře. Na začátek jsme po loňském úspěchu pozvali teplické divadlo Krabice, které si pro nás připravilo představení „Vlk a ovce běží z kopce“. Divadlo se velice líbilo nejen dětem, ale i rodičům. Poté následovala diskotéka. Mezi hudbou jsme si pro děti připravili soutěže – židličkovanou, taneční soutěže a kreslení střediskových kroužků křídami na chodník. Také byla přizvána Městská policie, která měla pro děti připraven program (ukázka auta, přileb a dalšího vybavení). Nechyběl ani náš tradiční ceremoniál s velkým klíčem, kterým každý rok otevíráme středisko – utvořili jsme kruh a za doprovodu hudby jsme si ho symbolicky předávali. Nakonec doputoval k naší paní ředitelce Vendulce, která pronesla krátkou řeč. Lucie Rupprichová

Středisko Luna Týden od 17. do 21. 8. se u nás nesl v duchu sportovních disciplín a soutěží. Soutěžili jsme jak ve vodních sportech, tak i v atletice. Nejoblíbenější disciplínou byl hod čímkoliv do dálky. Týdnem prošlo 27 spokojených sportovců. Ve čtvrtek 20. 8. nás uvítalo naše krajské město Ústí nad Labem. Prohlédli jsme si jeho střed, šikmou kostelní věž a navštívili jsme i hokejové utkání mezi místními borci a Amurem Chabarovsk. Kluci povzbuzovali tak mohutně, až ochraptěli, ale porážce nezabránili. Tak jsme si odnesli alespoň několik cenných podpisů a jeden puk. říjen 2015

15

V pátek 4. 9. i v našem středisku propukla zahajovací diskotéka. Tentokrát se naše středisko proměnilo v pohádkovou říši. Návštěvníci museli prokázat různé dovednosti, aby se zdárně propletli nástrahami pohádkových bytostí. Všichni to zvládli a tak se naše středisko opět mohlo vrátit do reálné podoby. Pohádkovým odpolednem prošlo přes 90 účastníků. Týden od 7. do 11. 9. jsme v rámci našich kroužků vaření a šikovných rukou zaměřili na výrobu upomínkových předmětů na Benefiční koncert.

V Zámeckém parku zahájili pavouci školní rok 11. září – U příležitosti zahájení školního roku připravilo na páteční odpoledne teplické Salesiánské středisko Štěpána Trochty – dům dětí a mládeže pro děti soutěžní program „Pavoučí den“. Akce proběhla v teplickém Zámeckém parku „U opiček“. Na děti čekaly lanové aktivity a další soutěže na téma „pavouci“. Soutěžní odpoledne se konalo v rámci oslav 25. výročí příchodu salesiánů do Teplic. Děti si na soutěžních stanovištích vyzkoušely nejrůznější úkoly. „Procvičily si rovnováhu při přechodu na laně,“ popisuje hry koordinátorka programu Nikola Minaříková, „nebo prolézaly sítí z provázků.“ Na konci čekalo na děti překvapení v podobě drobných sladkostí. Ve volném čase se kromě toho mohly naučit hrát pétanque a seznámit se s nabídkou kroužků a programů salesiánského střediska na tento školní rok. Sportovního odpoledne se účastnilo celkem 72 dětí a vstup byl na všechny atrakce zdarma. Salesiánské středisko bude tento školní rok otevřeno opět každý pracovní den odpoledne. Děti mohou přijít, napsat si úkoly, doučit se něco do školy, půjčit si různé hry, zúčastnit se zájmových kroužků (kytara, tvoření, sportovní hry a další) 16


říjen 2015

17

nebo jen tak posedět a popovídat s některým z kamarádů nebo vedoucích. Mladí lidé nad 13 let využívají dále pomoc sociálních pracovníků např. při hledání brigád, psaní životopisů či doprovodu na úřady. Salesiáni nabízejí pomocnou ruku také sociálně slabším rodinám s dětmi. Více informací je možné nalézt na http://teplice. sdb.cz

Eucharistie jako společenství „Vlastní význam slova eucharistie je uznání nebo vděčnost, odtud je odvozené slovo díkůčinění, nejběžnější v profánní (nenáboženské) řecké literatuře“ – tak zní první věta v Biblickém slovníku v kapitole Euchristie. V křesťanské tradici se pro slavnost ustanovenou při poslední večeři ustálil výraz „eucharistie“. Ten však nezahrnuje pouze poděkování za dobro, kterého se přítomným dostává, ale také, a ještě více, chválu božích divů. Ježíš tomuto pokrmu udělil trvalou hodnotu své vlastní vykupitelské smrti a proměňuje tak sebe a celé stvoření v jediný úkon úcty k Bohu. Proto je eucharistie „duší“ veškeré křesťanské bohoslužby.

Foto: godinthewilderness.com

Eucharistie byla ustanovena v průběhu večeře a zůstává obřadem pokrmu. V antice, obzvláště v semitské (židovské) oblasti, člověk přisuzoval pokrmu posvátný charakter vyplývající z Boží štědrosti a jeho životodárnosti. Chléb, víno, voda, plody země – to všechno jsou dary, za které je třeba velebit Boha. Navíc je společné stolování příležitostí a přímo zdrojem mezilidských vztahů a v prodloužení i vztahů k Bohu, které jsou posvátné.

18


Zákonitosti, z nichž byla starozákonními generacemi židů vytvořena základní pravidla tohoto poznání, byly a jsou dodnes mezi Židy dodržovány a respektovány. Člověk žijící ve středoevropských podmínkách, v nadbytku poskytovaném rok co rok zdejší přírodou a přírodními podmínkami, toto chápe obtížně a nesnadno. Obvykle však stačí jedno kratší poznání pouštních podmínek „zaslíbené země“ a ledacos můžeme chápat jinak, především pak to, že bohatý stůl nemusí být každodenní samozřejmostí, nebo to, že voda nemusí být všude, a když je, tak nemusí být vždycky vhodná k pití nebo dokonce k „proměňování ve svatební víno“. Za těchto podmínek je společná večeře třinácti izraelských mužů skutečným svátkem, oslavou nebo opravdovou slavnostní příležitostí, která se nepořádá každý den, nebo jen tak pro kohokoliv nebo pro cokoliv. Je slavnostní příležitostí uspořádanou – formálně sice před největšími židovskými svátky v roce, avšak jedinečnou příležitostí, kterou Ježíš využívá k tomu, aby se s apoštoly rozloučil po jejich společném tříletém působení, aby se ve společenství s nimi naposled sešel a ukončil tak toto jejich společné působení na Zemi. Právě tuto příležitost, toto společenství, Ježíš využívá k tomu, aby při této vybrané slavnosti, ve společenství s nimi všemi, zanechal zde na Zemi sebe sama jako trvalou památku. Eucharistie ustanovená ve slavnostním společenství. Eucharistie slavená ve společenství, ve společenství nás křesťanů, kteří si tak můžeme stále připomínat Ježíšovo působení zde na Zemi, Ježíšův život i jeho smrt na kříži, kterou podstoupil jako člověk obětující se za nás a za každého z nás. To je eucharistie slavená ve společenství. jš

Akce farnosti 3. 10. 15.00 7. 10. 9.00 8. 10. 19.00 10. 10. 16.30 16. 10. 19.00 17. 10. 15.00 17. 10. 17.00 21. 10. 9.00 říjen 2015

Fatimský apoštolát, kostel sv. Jana Křtitele, mše svatá v 16.30 Setkání pletařek na děkanství Měsíční ekumenické setkání žen na děkanství Mše svatá pro Romy, kostel sv. Jana Křtitele Ekumenické setkání mužů, evangelická fara ve Sládkově ulici Večeřadlo, děkanský kostel, mše svatá v 16.30 – P. Stříž Benefiční koncert, kostel sv. Jakuba, Světec u Bíliny Setkání seniorů, děkanství 19

31. 10. 17.00 Pouť ke sv. Wolfgangovi, Komáří vížka 31. 10. 14.00 Dušičková pobožnost, hřbitov Bystřany 31. 10. 17.00 Pietní vzpomínka na zemřelé „Dušičky“, modlanský hřbitov. Následně v 17.30 hod. v kostele sv. Apolináře v Modlanech mše svatá s nedělní platností. 1. 11. 9.00 Při mši svaté v kostele sv. Jana Křtitele zpívá BKST 1. 11. 15.00 Dušičková pobožnost, hřbitov Teplice 1. 11. 17.00 Rekviem za zemřelé, zpívá Collegium hortensis, Seumeho kaple

Výuka náboženství středa pátek

14.00–15.00 hod. pro děti 1.–3. třídy, ZŠ Bílá cesta 15.45–16.45 hod. pro děti 6.–7. třídy, děkanství 14.15–15.15 hod. pro děti 4.–5. třídy, děkanství 15.30–16.30 hod. pro děti 6.–7. třídy, děkanství

Společenství mladých úterý 19.00 mladí od 16 let pátek 15.30 Kukujové – mladí 14–15 let

Nabídky pro dospělé Příprava dospělých na křest – každý čtvrtek v 18.00 hod. na děkanství. Prohlubování víry pro dospělé – liché týdny ve středu v 18.00 a v sobotu v 11.00 na děkanství. Biblické hodiny – od 7. října ve středu od 17.00 na děkanství.

Redakční rada: P. Jan Blaha SDB, RNDr. Norbert Krutský, MUDr. Jan Ševčík, Ing. Ivo Barabáš st., Olga Červená, Ing. Miroslav Palíšek Vychází 1× měsíčně, náklady jsou hrazeny z kostelních sbírek. Telefon: 417 531 041, e-mail: [email protected], http://teplice.sdb.cz/farnost Číslo účtu: 315055313/0300

Farní zpravodaj. říjen Uvnitř tohoto vydání:

Recommend Documents