farní sbor ČCE U Salvátora listopad 201 6
ADVENTNÍ LIST
Noc pokročila, den se přiblížil. Odložme proto skutky tmy a oblecme se ve zbroj světla. Římanům 13,12
SLOVO FARÁŘE
Dost bylo strachu „Když nastal večer, byla loď s učedníky daleko na moři a Ježíš jediný na zemi. Spatřil je zmožené veslováním, neboť vítr vál proti nim; tu k nim před svítáním kráčel po moři … Když ho uviděli kráčet po moři, vykřikli v domnění, že je to přízrak; všichni ho totiž viděli a vyděsili se. On však na ně hned promluvil: „Vzchopte se, já jsem to, nebojte se!“ Vstoupil k nim na loď a vítr se utišil.“ Evangelium podle sepsání sv. Marka, kapitola 6, verše 47-51
Advent, kterým začíná nový církevní rok, a který je přípravou a předzvěstí Vánoc, svátků pokoje, znamená česky „příchod“. Upamatovává nás na Ježíšův příchod do tohoto světa kdysi, před dvěma tisíciletími. Připomíná ovšem i neposedné Boží přicházení za člověkem všech dob. A v neposlední řadě je též výrazem naděje na konečný příchod kristovského věku, éry pokoje ve vší plnosti. Příběh o Ježíšově chůzi po moři, či přesněji po Genezaretském jezeře, obsahuje výrazný motiv tohoto přicházení. Pomoc se objevuje a je to tak nečekané, že duše nakažené steskem a znavené marností vlastního úsilí získat pevnou půdu pod nohama odmítají věřit. Nechtějí naletět další iluzi, sebeklamu, pohádce. Těch už potkaly až až … Pomoc považují za přízračné zdání a její vizi připisují na vrub zjitřené fantazii. Rozumíme jim dobře. Proto i pro nás, v našich časech a zeměpisných šířkách a délkách, to má být jeho hlas, který ubezpečí: „Vzchopte se! Jsem to já, kdo nastupuje na vaši loď, co ne a ne dobrat se cíle. Jsem to já, kdo tiší vítr i bouři. Ukážu vám dobrý směr a záchranné vesty nebudou potřeba. Dost bylo strachu, už žádnou paniku! Zapomeňte na úzkost, váznutí ve zmaru právě končí.“ Není ten happy end, kdy zasahuje Deus ex machina, báchorečně laciný? Věřím, že nikoliv. Vyjevuje totiž nejhlubší rozměr příběhu o Ježíšově vítězství nad vodami: Onen triumf je vtělen do obrazu jeho přicházení do tohoto chaotického světa, do obrazu jeho blížení se lidství vyděšenému a vysílenému. Zkrátka, do obrazu naděje, naděje adventu. Neboť právě On je Imánúel, právě v něm je „S námi Bůh“! Dalibor Antalík, farář
2
SLOVO KURÁTORA Milí bratři a sestry, nedávno jsem si v antikvariátu opatřil šestnáctidílný překlad Bible s komentáři profesora Biče, který vyšel na přelomu sedmdesátých a osmdesátých letech. Je to dost hutné čtení. Některé komentáře se zdají trochu těžkopádné, možná poplatné době vzniku, jiné stále velmi aktuální. Škoda, že se někdo z naší fakulty nepokusí sepsat něco současnějšího, obávám se však, že dnešek vzniku něčeho podobně monumentálního nepřeje. Právě jsem dočetl Deuteronomium, knihu zachycující poslední fázi putování dvanácti izraelských kmenů pouští. Po čtyřiceti letech doklopýtaly k Jordánu a na moabských výšinách si stoupají na špičky, aby zahlédly něco ze Země zaslíbené. Podobně jako my. Oslovili jsme asi 40 potenciálních farářů, dobře, bylo jich 39, ale stejně nelze nevzpomenout oněch čtyřicet let, které Izrael strávil v poušti. Židé starověku nebyli na rozdíl od starých Egypťanů, Babyloňanů a později Řeků žádní velcí matematici a číslo čtyřicet bylo snad nejvyšší, které znali. Znamenalo vlastně téměř nekonečno. I nám se zdálo, že tolik farářů 3
v církvi snad ani není. Připomínali nám pouštní hory. Někteří byli jako malý kopeček nenabízející příliš dobrý rozhled a jejich odřeknutí nám zase nepůsobilo takovou bolest, jiní se před námi tyčili jako strmé hory, o to horší byly pády našich nadějí. Ale přišlo volební shromáždění a salvátorský sbor zvolil své nové kazatele. Může se zdát, že naše řady prořídly – ne všichni došli až na konec vyčerpávající cesty. Ale teď stojíme na břehu Jordánu a chceme vstoupit do nové etapy. Pořád ještě si sedáme jedni nalevo a jedni napravo, ale zůstali jsme spolu. Z Bible víme, že samotné překročení Jordánu nestačí, že i v Zaslíbené zemi byli Izraelci nevěrní Hospodinu a jejich kmeny se svářely. My teď ale máme dobrou naději. Nezapomeňme proto na poušť, a těšme se z věcí, které nám společná cesta přináší. Přeji všem požehnaný adventní čas. Pavel Janeček, kurátor
4
Z naší střechy Jak vypadá Praha ze střechy našeho kostela? Při natahování sítí k zajištění padající omítky fotografoval bratr Petr Stránký.
HOSPODÁŘSKÁ KOMISE Vážené sestry a bratři, chceme vám moc poděkovat za vaši obětavost. Když sleduji čerpání našeho rozpočtu, musím konstatovat, že se sborová pokladna plní díky vašim příspěvkům, salárům a darům více než v předchozím roce. Odhadovali jsme, že i v letošním roce, stejně jako v roce 2015, by členové sboru mohli darovat celkem 650 tisíc. V loňském roce jsme touto dobou - po dvou třetinách roku všichni společně d do pokladny sboru 303 tisíce a letos již 458 tisíc korun. Odhadovali jsme, že letos salárníci dají asi 320 tisíc korun, již jsou na účet sboru připsány 304 tisíce. Vážíme si toho a velmi děkujeme. A zároveň prosíme, myslete na potřeby sboru i v nadcházejícím adventním období roku. Za vaše staršovstvo Jan Pičman, předseda hospodářské komise
5
ROZHOVOR Fair trade se ptá, jak to, že něco může být tak levné? S Věrou Lukášovou, zakladatelkou první fairtradeové společnosti Jeden svět Tak jako každý rok připravujeme salvátorské adventní trhy, letos se bu dou konat první adventní neděli, tedy 27. listopadu 2016. V rámci nich bu deme opět nabízet zboží o.p.s. Jeden svět. Salvátorský sbor je jedním ze zakladatelů této společnosti a hrdě se hlásí k tomu, že tato společnost je první fairtradeovou společností v České republice. V letošním roce jsme zavedli novou tradici a tou je možnost nakoupit si v neděli po kostele alespoň část tohoto zboží – čaj, kávu, čokoládu apod. Myslíme si, že členové sboru mají zájem o fair trade, a tím tedy také chtějí podpo rovat výrobce a pěstitele ze zemí Af riky, Asie a Jižní Ameriky. Přinášíme část rozhovoru s Věrou Lukášovou, zakladatelkou této společnosti (ve černí setkání se uskutečnilo v červnu U Salvátora.)
Maturovala jsem v roce 1948, mého otce vyhodili od Baťů a bylo jasné, že nebudu moci jít na vysokou školu. Život mě zavál do Zlínských filmových ateliérů a tam jsem vedla výrobu filmů Hanzelky a Zikmunda, vyřizovala korespondenci. Díky nim jsem načichla zájmem o rozvojové země, cizí země a také jsem od nich převzala jejich postoje k lidem třetího světa, jejich respekt k těmto lidem jiných kultur. Oni zapálili jakousi jiskru, která doutnala, a po mnoha a mnoha letech se rozhořela. Řekly: zítra odpoledne otevřeme obchůdek - ale žádný tam nebyl. Přesto v sobotu ve dvě otevřely.
Těsně po revoluci jsem vyjela do Německa na Světový modlitební den Věro, prosím tě, zavzpomínej na žen, liturgický program tehdy přizačátky fair tradu? pravovaly české ženy, měla jsem tam kamarádku, která k nám jezdila ještě Já vám velice děkuju za pozvání. za socialismu, a ona mě pozvala, Fairtrade je jedna z lásek mého živo- abych povídala něco z českých dějin. ta, ale začalo to všechno velmi dávno. Bylo to zajímavé setkání… 6
Vzpomínám si, že byl život společnosti jednu dobu ohrožen. Týkalo se to změn zákonů?
Ano, stát pozměnil zákony a celé dva roky trvalo, než jsme se transformovali z nadace na obecně prospěšnou společnost. Během té doby jsme se učili, komunikovali s Německem, v Německu nám vycházeli velice vstříc, stáli o to, aby se i sem dostal fairtrade. Byli jsme první organizací v Československu, ale pak jsme zjistili na konferenci ve Veroně, že jsme byli první fairtradeová organizace v celém postkomunistickém bloku, první kteří se té myšlenky ujali. My jsme byli nadšení, ale učili jsme se všechno postupně. Ohlas také nebyl jednoznačný, lidé říkali, my jsme ti chudí, my jsme ti, kdo trpěli čtyřicet let v komunismu, nám se má pomáhat… Ale my jsme argumentovali tím, že máme vzdělání, školství, pokud si zlomíme nohu, někdo nás ošetří a podobně. Plavali jsme proti proudu. Když to lidi přijali, tak jsme to museli vykládat, vysvětlovat, co to ten spravedlivý obchod je. Jezdili jsme s Mirkem Dusem, Magdou Jelínkovou, její rodinou. Dnes je fairtrade obchodní značka, symbol naplněné touhy, splněného úkolu.
Mimo jiné také řekly, zítra odpoledne otevřeme obchůdek, ale žádný obchůdek tam nebyl. Ale přesto v sobotu ve dvě hodiny odpoledne otevřely obchůdek – byla tam taková skříň, tu prostě vytáhly, byly tam různé police, zásuvky, kapsáře… Když jsem to zboží probírala, vzpomněla jsem si na filmy Hanzelky a Zikmunda - to musí být z Peru a toto je Mexiko. A já si v ten moment řekla: Nebudu mít ani jeden šťastný den, pokud nebudu mít obchůdek s takovýmto zbožím!
Později jsem se sešla s Mirkem Dusem, který měl stejné přání. Domluvili jsme se spolu, že bychom na tom chtěli spolupracovat… A muselo to dopadnout dobře, protože jsme se na to domluvili v Jeruzalémě. Mirek na tom zapracoval neuvěřitelným způsobem. Jako farář na Vinohradech inicioval vznik obchůdku v církevním domě na Vinohradech v Korunní 60. A tak to začalo. 7
Tato myšlenka se zrodila ve čtyřicátých letech v Americe. Ten problém, který se měl vyřešit, byla chudoba. Chudí jsou, byli a budou, je to i ve Starém i Novém zákoně. Ale co s tím? Stály za tím církve, ženy, které si uvědomily, že mohou nabídnout například výrobky z Guatemaly, na tržišti je to obyčejný výrobek, ale pokud by se dovezl do Evropy, přidal by se k tomu příběh, bylo by to zajímavé zboží. Z něčeho obyčejného se udělá něco žádoucího. Dále bylo nutné vytvořit obchodní vztah – prodávající a kupující. Mnoho obchodních domů říká, my pro vás nakupujeme nejlevněji, levněji už to nejde. Ale fair trade říká, jak to, že je to tak levné, dovezli jste něco z Číny, to vás nenapadlo, jak to, že je to tak laciné? Nedoplatil na to někdo? Asi to byly ty ženy, které to vyráběly. Fair trade chce obchodovat, ale tak, aby to bylo poctivé, férové, slušné z obou stran. Aby ten, kdo kupuje, to mohl koupit tak, aby se to mohlo dále prodat, a aby ten, kdo prodává, dostal zaplaceno tolik, aby se mu vrátily náklady, kolik musel vložit, a ještě něco navíc, aby z toho mohl žít. A to se musí odehrávat tam, kde se to vyrábí, pěstuje. Nakonec vznikly i evropské firmy, které řekly, my se chceme do tohoto dobrodružství
pustit, v praxi si ověřily, jak se to dá dělat i jak se to dělat nemůže. Navázaly kontakty s družstvy, rodinnými firmami, spojenými rodinami. Se společnostmi, kde jsou volení
zástupci. Nastavily určité podmínky – nebudou zaměstnávány děti, žádná diskriminace (ženy, nemocní), v řemeslné výrobě se nebude používat umělá hmota, budou se využívat přírodní materiály, místní zdroje (tím také fairtrade pomáhá udržování tradic). Pokud se budou pěstovat plodiny, tak za podmínek šetrných k životnímu prostředí - bez umělých hnojiv. Tento okruh podmínek se domluvil a zpřesňoval. V 60. letech se této myšlenky 8
ujala mládež, hlavně v Německu a žádala vládu, aby fairtrade podpořila. Našli se dodavatelé i producenti. A v druhé fázi se musely hledat cesty prodeje. A tam nastoupila již na začátku církev a církevní mládež. Probíhaly prodeje pod širým nebem, na vánočních trzích, poté vznikaly malé obchůdky atd. Dnes existuje několik tisíc druhů fairtradeové kávy. Fairtradeová káva se pije v německém parlamentě. V Německu patří k dobrému chování, že se pije tato káva. To samozřejmě má zase zpětně vliv na požadavky na kvalitu kávy, na producenty. Ale výsledek – pravý skvost. Značek je bezpočet a lidé si už na ně zvykli.
který by do toho chtěl jít. Já jsem
vůbec nevěděla, o co jde, ale protože jsme měla v Haničku obrovskou důvěru, tak jsem se o to začala zajímat. Nejprve byly aktivní Vinohrady a Jarov a chtělo to další sbory. Postupně se přidal Salvátor a Libeň a my jsme se s Hanou staly zástupkyněmi v dozorčí radě. I tady ve sboru panovala z počátku k této aktivitě skepse - proč dělat obchod, který nevynáší. Padaly návrhy typu, tak někam pošleme nějaké peníze apod., ale my jsme se s Haničkou snažily, aby ta podpora fairtrade tady vznikla a v budoucnu se uvidí, jak to půjde. Salvátor přispíval na nájem a provoz obchůdku a organizoval dvakrát do roka prodeje v rámci adventních a velikonočních trhů. Pamatuji si, že to byla radost, ale pak to začalo stagnovat, právě kvůli změně zákonů. A to jsi ty, Věro, vstoupila do kafkovského světa vyřizování razítek, neustále nám notáři ověřovali podpisy, vypadalo to skoro, že chceme založit teroristickou buňku a trvalo to dlouhou dobu, neprodávalo se, nic se nemohlo dít. Tenkrát jsi, Věro, osvědčila neskutečnou houževnatost a vytrvalost a na rozdíl od kafkovských hrdinů, ty ses k tomu „Zámku“ dostala a tloukla jsi na jeho dveře tak dlouho, až tam někdo to razítko dal a konečně
Pití fairtradeové kávy má zpětně vliv na její kvalitu, na producenty. Výsledek - pravý skvost. Ale teď možná vy vzpomínejte, jak to začalo u Salvátora? (Role se obrací a Věra se ptá…)
/LČ/ No, já si pamatuji, že mi Hanička (Hana Schillerová) mi jednou řekla: Lído, pojď, ona Věra dělá ten fairtrade a shání další sbor,
9
vznikla obecně prospěšná společnost čtyř sborů - Jeden svět. Pak už se to znovu rozjelo a běží to dodnes. V dozorčí radě byl také Tomáš Cejp a posléze Martina Šrubařová, ta také prodává nyní v neděli po bohoslužbách nebo třeba při Noci kostelů. Také sestry ze Salvátora pravidelně prodávají v obchůdku – např. Blanka Zichová. Všichni máme z této práce radost!
Povídání trvalo skoro dvě hodiny a není možné zprostředkovat vše na prostoru tohoto tisku. Na závěr za znělo poděkování ze strany Salvá torského sboru Věře Lukášové, že nás k tomuto dílu před mnoha lety přizva la. Během setkání se pil samozřejmě fairtradeový čaj a fairtradeová káva. Ludmila Čejková
POZVÁNKA Srdečně vás všechny zveme k nákupu drobností na našem tradičním salvátorském adventním trhu 27. listopadu na první adventní neděli.
Výtěžek z prodeje půjde na křesťanskou službu. Dále si budete moct zakoupit fair traidové výrobky a potraviny z Obchůdku jeden svět.
AKCE A PORADY V RÁMCI MĚSÍCE Staršovstvo (porada) - druhá středa v měsíci 1 8:00 Křesťanská služba (porada) -první čtvrtek v měsíci 1 5:30 Učitelé nedělní školy (schůzka) - druhý čtvrtek v měsíci 1 7:30 Ekklésia (večery s hostem) - předem ohlášená středa 1 8:30
10
Advent a vánoce u Salvátora podle Lukáše
BOHOSLUŽBY 27.11 .
9.30 [1 . neděle adventní] Večeře Páně
DA
4.1 2.
9.30 [2. neděle adventní]
LM
11 .1 2.
9.30 [3. neděle adventní]
DA
L 1,5-25 = předpověď narození Jana Křtitele
L 1,26-37 = předpověď narození Ježíše Krista
L 1,38-56= setkáníMarie a Alžběty+ Mariin chvalozpěv
1 9.00 [Nešpory] Salvátorský pěvecký sbor 1 8.1 2. 9.30 [4. neděle adventní - dětská slavnost]
LM
24.1 2. 1 6.00 [Štědrý den] bohoslužby se svíčkami
LM
25.1 2.
DA
DA+LM
L 1,57-80= narozeníJana Křtitele + Zacharjášův chvalozpěv L 2,1-14 = narození Ježíše Krista
9.30 [Hod Boží Vánoční] Večeře Páně L 2,15-20 = pastýři u jeslí
27.1 2. 1 5.00 [Setkání seniorů u stolu s Večeří Páně] 1 .1 .201 7 8.1 .
L 2,21-38 = Simeon a Anna
9.30 [Nový rok] 9.30 [neděle po Epifanii]
Večeře Páně
L 2,39-52 = Dvanáctiletý Ježíš v chrámu
DA JM DA
Kazatelé: Dalibor Antalík (DA), Lýdie Mamulová (LM), Jan Mamula (JM)
PRAVIDELNÁ SHROMÁŽDĚNÍ V TÝDNU Dětská biblická hodina – pondělí v 1 6.00 ve věži Kavárnička - úterý v 1 5.00 Biblická pro dospělé - úterý od 1 8.30 Zkouška pěveckého sboru – čtvrtek 1 8.30 Varhanní podvečery - první středa v měsíci 1 8:30 v kostele
11
KONTAKT
farář Dalibor Antalík: 731 733 577;
[email protected] farářka Lýdie Mamulová: 603 525 431 ;
[email protected] kurátor Pavel Janeček: 603 260 1 73;
[email protected] Kancelář: 222 31 3 884 –
[email protected]; Jana Knoppová, sborová sestra a pokladnice: 731 1 73 925; Helena Voverková, koordinátorka pronájmů kostela: 731 620 239
Návštěvní hodiny v kostele úterý od 9:00 do 1 2:00 a čtvrtek od 1 6:00 do 1 9:00. Pokud si přejete návštěvu do rodiny nebo do nemocnice můžete se domluvit v kanceláři nebo s faráři sboru telefonicky či osobně po bohoslužbách. Farní sbor Českobratrské církve evangelické v Praze 1 Staré město Praha 1 , Salvátorská 1 045/1 , 11 0 00 Praha 1 , IČ: 45701 81 4 Určeno pro vnitřní potřebu, neprodejné. Připravila Lýdie Mamulová, foto na obálce Štěpán Mamula Technická redakce a sazba v programu SCRIBUS opensource JaM. http://salvator.evangnet.cz
