Fakulta provozně ekonomická

Mendelova zemědělská a lesnická univerzita Fakulta provozně ekonomická Ústav podnikové ekonomiky

Analýza nákladových funkcí v rámci výroby mléka u vybraného zemědělského podniku Bakalářská práce

Klára Dostálová

Ing. Pavel Syrovátka, Ph.D. Vedoucí bakalářské práce

Brno 2006

Prohlášení Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma „Analýza nákladových funkcí v rámci výroby mléka u vybraného zemědělského podniku“ vypracovala samostatně. Použitou literaturu a podkladové údaje uvádím v seznamu použité literatury.

V Brně dne 26. května 2006

Podpis………………..

Poděkování Ráda bych na tomto místě poděkovala panu Ing. Syrovátkovi, Ph.D. za vedení mé bakalářské práce, odborné rady, cenné připomínky a konzultace, kterými přispěl k vypracování této bakalářské práce. Děkuji také paní Ing. Daně Vavrdové a společnosti Palomo, a.s. za spolupráci při poskytování podkladových materiálů a informací nezbytných pro účelné a správné vypracování mé bakalářské práce.

ABSTRAKT Analýza nákladových funkcí má mnoho využití a jedním z nich je optimalizace výroby určitého produktu. Tato bakalářská práce, s využitím nákladových křivek a teorie mezních nákladů, popisuje výpočet optima výroby v oblasti výroby mléka v zemědělském podniku Palomo, a.s. Nákladové křivky jsou následně využity k určení bodu zvratu a vymezení individuální nabídkové funkce. Na závěr je provedeno srovnání zjištěného výrobního optima firmy se skutečně realizovanou úrovní produkce u této výroby. Výsledky jsou interpretovány v návaznosti na reálnou situaci na odbytovém trhu.

ABSTRACT The analysis of cost functions has many applications, one of them is a possibility to use it in optimalization of production. This bachelor`s work, using cost curves and marginal cost theory, describes optimal production evaluation and its application in the field of milk production in the farming business Palomo, a.s. Cost curves are consequently used for assessment of break-even point and limitation of an individual supply function. In conclusion there is a comparison done between the ascertained company production optimum and the actual output level of the production. The results are interpreted in sequence with the real situation on the sales market.

Obsah 1

2

ÚVOD A CÍL PRÁCE ....................................................................................................... 7 1.1

ÚVOD ............................................................................................................................. 7

1.2

CÍL PRÁCE ...................................................................................................................... 8

TEORETICKÁ ČÁST - LITERÁRNÍ REŠERŠE ......................................................... 9 2.1

NÁKLADY PODNIKU A JEJICH POJETÍ ............................................................................... 9

2.2

TŘÍDĚNÍ NÁKLADŮ ....................................................................................................... 10

2.2.1

Druhové třídění nákladů ....................................................................................... 11

2.2.2

Účelové členění nákladů....................................................................................... 11

2.2.3

Kalkulační členění nákladů .................................................................................. 12

2.2.4

Členění nákladů v návaznosti na objem výroby................................................... 13

2.3

NÁKLADOVÉ FUNKCE A VELIKOST VÝROBY ................................................................. 15

2.3.1

Stanovení optimální úroveň výroby (rovnováha firmy) ....................................... 21

2.3.2

Bod zvratu ............................................................................................................ 23

2.3.3

Odvození nabídkové funkce ................................................................................. 26

3

MATERIÁL A METODIKA PRÁCE ........................................................................... 27

4

CHARAKTERISTIKA PODNIKU A SITUACE NA ODBYTOVÉM TRHU.......... 32

5

ANALÝZA NÁKLADOVÝCH FUNKCÍ PŘI VÝROBĚ MLÉKA............................ 35 5.1

MODELOVÁNÍ KRÁTKODOBÝCH NÁKLADOVÝCH VZTAHŮ ............................................ 35

5.2

VYUŽITÍ PRODUKČNĚ-NÁKLADOVÝCH VZTAHŮ ........................................................... 37

5.2.1

Optimální úroveň výroby mléka........................................................................... 37

5.2.2

Výpočet bodu zvratu............................................................................................. 39

5.2.3

Určení nabídkové funkce...................................................................................... 42

6

VYHODNOCENÍ A INTERPRETACE DOSAŽENÝCH VÝSLEDKŮ ................... 44

7

ZÁVĚR ............................................................................................................................. 47

8

SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY............................................................................ 49

1

Úvod a cíl práce

1.1 Úvod České hospodářství jako celek prošlo za posledních deset let razantní strukturální změnou. Došlo ke snížení podílu zemědělství a průmyslu na tvorbě HDP ve prospěch podílu sektoru služeb. I když se podíl zemědělství (hrubé zemědělské produkce) na HDP ve stálých cenách snížil v roce 2004 postupně až na 4,36 % (Mládek, 2005), je třeba si uvědomit, že strategie hospodářského růstu není pouze strategií průmyslovou díky které roste HDP. Nemůžeme zapomínat na zemědělství a cestovní ruch už proto, že do těchto oblastí tečou poměrně velké peníze ze strukturálních fondů a z jiných fondů Evropské unie, ale i proto, že jsou to sektory, které mají určitý vliv na zaměstnanost a na příjmy do státního rozpočtu. K tomu, aby zemědělské podniky úspěšně hospodařily, musí se důsledně zabývat produkčně - nákladovými vztahy tak, aby dokázaly posoudit s jakými náklady jsou schopny určitou produkci vyrobit a zda mají šanci tuto produkci na trhu v konkurenci s jinými podniky prodat a zajistit si přiměřený zisk zahrnující jak podnikatelskou odměnu, tak i ohodnocení rizika podnikání. Zároveň se musí snažit minimalizovat výši fixních a variabilních nákladů a to nejen z hlediska vázanosti finančních prostředků v těchto nákladech, ale také s ohledem na konkurenci, která na národních i mezinárodních trzích existuje. Podnik usilující o maximální výši budoucích zisků však musí věnovat pozornost nejen nákladové hospodárnosti, ale také se zaměřit na maximalizaci svých tržeb. Nalezený objem produkce odpovídající těmto kritériím je pak pro podnik optimální a přináší mu maximální zisk. Určení správného objemu produkce je jedním z hlavních aspektů úspěšnosti hospodaření podniku, a proto se velký počet podniků zabývá určením optimální úrovně výstupů. Jednou z možností, jak stanovit optimální úroveň výstupu je využití nákladových funkcí a jejich vzájemných závislostí.

7

1.2 Cíl práce Cílem této bakalářské práce je číselně vyjádřit produkčně - nákladové vztahy, které fungují při výrobě mléka v zemědělském podniku Palomo, a.s. Na základě zjištěných nákladových funkcí a jejich propojením s výnosovými souvislostmi je pak v daném podniku hledána optimální úroveň výroby mléka. Vypočtené hodnoty optimální produkční úrovně jsou následně porovnány s údaji o prakticky vyráběných množstvích. Získané nákladové funkce jsou rovněž využity ke stanovení bodu zvratu ve výrobě mléka, respektive dále k určení stavu, kdy je výhodnější výrobu mléka v daném podniku ukončit. Pomocí marginální analýzy zkoumaných nákladových vztahů je naznačena možná nabídková funkce zemědělského podniku Palomo, a.s. v oblasti výroby mléka.

8

2 2.1

TEORETICKÁ ČÁST - Literární rešerše Náklady podniku a jejich pojetí Náklady podniku představují peněžně vyjádřené účelové vynaložení prostředků

a práce při uskutečňování hospodářské činnosti podniku (Schroll, 1985). Jsou důležitým syntetickým ukazatelem kvality činnosti podniku a jejich sledování přispívá k plnění ekonomických cílů typu – růst produktivity práce, zvyšování rentability, zvyšování kvality, růstu zisku a snižování nákladů (Bláha, 1996). Na náklady podniku lze pohlížet ze dvou různých hledisek. Z užšího – účetního hlediska jsou za náklady považovány veškeré reálně vynaložené náklady, jejichž pohyb je zanesen v účetních knihách. Jsou to tzv. explicitní náklady. Účetními náklady je spotřeba hodnot (snížení hodnot) v daném období zachycená ve finančním účetnictví. Ty však pro řadu manažerských rozhodování nevyhovují. Vzniklo proto tzv. manažerské (ekonomické) pojetí nákladů. Ekonomické pojetí nákladů je širší. Ekonomové berou v úvahu nejen náklady explicitní, ale i náklady implicitní (Synek, 2003). Explicitní náklady jsou ty, které podnik platí (mají formu peněžních výdajů) za nakoupené výrobní zdroje, za nájemné, za použití cizího kapitálu atd. Implicitní náklady jsou náklady, které firma reálně neplatí. Nemají formu peněžních výdajů, a tudíž jsou obtížně vyčíslitelné. Jejich existence je založena na principu alternativních nákladů neboli nákladů obětované příležitosti. Implicitní náklady představují výnosy, o něž firma přichází tím, že užívá omezené zdroje právě určitým způsobem a nikoliv jiným způsobem (Vysušil, 1996). Součet implicitních a explicitních nákladů bývá někdy označován jako ekonomické náklady, které slouží pro výpočet ekonomického zisku. Ten je dokonalejším podkladem ekonomického rozhodování než tzv. účetní zisk (bohužel běžně používaný) právě proto, že odráží spotřebu všech výrobních faktorů použitých ve výrobě (Keřkovský, 1998).

9

V rámci podnikové ekonomiky jsou náklady definovány jako peněžně oceněná spotřeba výrobních faktorů včetně veřejných výdajů, která je vyvolána tvorbou podnikových výnosů. Podle Synka (2003) náklady podniku tvoří: a) běžné provozní náklady (spotřeba materiálu a energie, osobní náklady), b) odpisy dlouhodobého majetku, c) ostatní provozní náklady, d) finanční náklady (úroky a jiné finanční náklady), e) mimořádné náklady (např. dary, mimořádné odměny). Náklady je nutné odlišit od peněžních výdajů, které představují úbytek peněžních fondů podniku (stavu hotovostí, peněz na účtech v bance) bez ohledu na účel jejich použití. Pojem náklady podniku je podstatně složitější. Je to dáno tím, že se v něm neodráží jen moment skutečného vynaložení prostředků podniku a jejich uplatnění jako jednotlivých druhů výrobních činitelů, ale plná složitost daného procesu, uskutečňovaná v celém intervalu zhotovování výrobku (Vysušil, 1996). Náklady musí vždy souviset s výnosy příslušného období. Vždy musí být zajištěna věcná a časová shoda výnosů a nákladů s vykazovaným obdobím. Časovou souvislost nákladů a výnosů zabezpečuje tzv. časové rozlišování nákladů a výnosů. To má za výsledek, že některé výnosové a nákladové položky se převádějí z jednoho období do jiného období (jiných období). Tyto položky se nazývají přechodné (Novák, 1997). Pro zjednodušení v této práci neuvažuji o časovém rozlišení nákladů a výnosů a předpokládám časovou totožnost používaných hodnot. Aby bylo možné v podniku analyzovat a řídit vývoj nákladů, je nutné zjistit, jaké náklady podniku za určité období vznikají a vhodně je klasifikovat.

2.2 Třídění nákladů Jednotlivá klasifikační hlediska jsou odvozena od potřeb řízení. Předpokladem účinného řízení nákladů je jejich podrobnější rozčlenění (Novák, 1997). Základní

10

klasifikační kritéria (Konečný, 1996) jsou druhové členění nákladů, účelové členění nákladů, členění podle položek kalkulace úplných nákladů a členění podle závislosti na objemu výroby. 2.2.1 Druhové třídění nákladů Toto členění patří k základnímu třídění, v němž se náklady seskupují podle stejnorodých druhů. Z tohoto hlediska členíme náklady na prvotní náklady, které jsou zachycované v účetnictví v účtové třídě 5 – Náklady (jedná se o externí náklady) a na druhotné náklady, které vyplývají z vnitropodnikových vztahů a představují interní převody (Novák, 1997). Za základní prvotní druhy se považují: • spotřeba materiálu, • spotřeba a použití externích prací a služeb, jako např. přepravného, nájemného, energie, prací a služeb spojenými s opravami a udržováním majetku, • mzdové a ostatní osobní náklady včetně zdravotního a sociálního pojištění pracovníků, • odpisy nehmotného a hmotného investičního majetku, • finanční náklady, jako např. úroky, bankovní výlohy, náklady spojené se získáním bankovních záruk apod. Druhotné náklady se člení na spotřebu výrobků vlastní výroby, náklady z vnitropodnikového styku jednotlivých útvarů v rámci podnikatelského subjektu a režijní náklady. Druhotné náklady a výnosy se zachycují v účtových třídách 8 a 9, které jsou vyhrazeny pro vnitropodnikové účetnictví. Druhotné náklady vznikají z prvotních nákladů. 2.2.2 Účelové členění nákladů Účelové členění nákladů člení náklady podle činností, které vyvolaly jejich vznik. Proto mají velký význam při plánování a kontrole hospodárnosti. Především jde o členění nákladů podle jednotlivých výrobních a nevýrobních činností. Ve vztahu k jednotlivým činnostem rozlišuje účelové členění jednicové a režijní náklady. 11

Jednicové náklady zahrnují tu část technologických nákladů, které se týkají bezprostředně jednotlivých dílčích výkonů – jednicový materiál, jednicové mzdy a ostatní jednicové náklady. Jsou řízeny normami. Režijní náklady jsou náklady na obsluhu a řízení a souvisí s výrobou jako celkem. Jsou řízeny rozpočtem (Synek, 2003). 2.2.3 Kalkulační členění nákladů Kalkulační třídění slouží ke zjišťování nákladů na jednotlivé výkony. Náklady se v kalkulacích stanovují (Schroll, 1985) jako: •

Přímé náklady, které se ve výsledných kalkulacích vlastních nákladů zjišťují přímo na kalkulovaný výkon ve skutečné výši podle účetnictví. V předběžných kalkulacích se stanoví podle plánované spotřeby materiálu a práce (např. s použitím dostupných norem přímo na kalkulovaný výkon).

•

Nepřímé náklady, které souvisí s více druhů výkonů a zabezpečují výrobu jako celek. Je jasné, že do přímých nákladů patří náklady jednicové a ty náklady režijní, které

s určitým výrobkem přímo souvisí. Do nepřímých nákladů patří ty režijní náklady, které jsou společné více druhům výrobků. Obecná podoba kalkulačního vzorce dle Synka (2003) je: 1. Přímý materiál 2. Přímé mzdy 3. Ostatní přímé náklady 4. Výrobní režie (např. spotřeba paliv a energií) 5. Zásobovací režie (provoz skladů, doprava materiálu a manipulace s ním) 6. Správní režie (provoz vedení podniku a všech jeho útvarů) 7. Odbytová režie (reklama, expedice) Metoda kalkulace (tj. způsob stanovení jednotlivých složek nákladů na kalkulační jednici) závisí na předmětu kalkulace, tj. na tom, co se kalkuluje (jednoduchý, složitý výrobek), na způsobu přičítání nákladů výkonům (jak se přiřazují náklady na kalkulační jednici), na požadavcích kladených na strukturu a podrobnost členění nákladů (Synek, 2003). V této práci je použita prostá kalkulace dělením k určení průměrných 12

nákladů. Touto metodou se náklady na kalkulační jednici zjišťují podle položek kalkulačního vzorce dělením úhrnných nákladů za období počtem kalkulačních jednic. 2.2.4 Členění nákladů v návaznosti na objem výroby Z důvodu vymezení cíle práce je toto členění velmi podstatné. Rozděluje náklady na proměnné (variabilní) a fixní (stálé). Variabilní náklady jsou závislé na změně objemu výkonů a jsou vyvolané konkrétním výkonem. Vznikají v souvislosti s dělitelnými ekonomickými zdroji, s proměnnými výrobními činiteli, jejichž úroveň je možné měnit v krátkém období – tj. bez časového omezení (práce, energie, materiál apod.). Do variabilních nákladů se zařazují jednicové náklady a variabilní část režijních nákladů. Variabilní režijní náklady jsou např. spotřeba režijního materiálu bezprostředně spojená s objemem

výkonů,

spotřeba

energie k technologickým

účelům,

režijní

mzdy

bezprostředně spojené s objemem výkonů a s nimi spojené sociální a zdravotní pojištění (Konečný, 2005). Variabilní náklady jsou funkcí produkovaného množství:

VC = f (q)

(2.1.)

Zpravidla se rozlišují tři základní typy variabilních nákladů: •

Proporcionální (lineární), jejichž absolutní výše se za období mění přímo úměrně se změnou objemu výkonů. Proto je jich podíl na jednotku objemu výkonu konstantní (Macík, Vysušil, 1997). Ke kvantitativnímu vyjádření proporcionálních variabilních nákladů je v praxi používána lineární funkce: STC = a + bq ,

•

(2.2)

Nadproporcionální (progresivní), které za období rostou rychleji než objem výkonů. Proto jejich podíl na jednotku objemu výkonů se zvyšováním objemu výkonů roste. Za progresivní náklad lze považovat mzdy za přesčasovou práci. Nadproporcionální náklady lze matematicky vyjádřit kvadratickou funkcí: STC = a+ bq + cq2,

13

(2.3)

•

Podproporcionální (degresivní), které za období rostou s růstem objemu výkonů pomaleji než objem výkonů. Proto jejich podíl na jednotku objemu výkonů se zvyšováním objemu výkonů klesá. Příkladem mohou být náklady na opravy a údržbu. Kvantitativní vyjádření podproporcionálních nákladů: STC = a + bq – cq2,

(2.4)

kde STC jsou celkové náklady, q je objem produkce a a, b, c jsou zkoumané parametry. Variabilní náklady se však mohou vyvíjet i jiným způsobem a to tak, že při určitém objemu výroby skokově vzrostou a dále se s rostoucím objemem výroby mění jako variabilní

náklady.

Takové

náklady

se

nazývají

semivariabilní.

Jako

příklad

semivariabilních nákladů lze uvést průběh daně z příjmu, či telefonní poplatky (Keřkovský, 1998). Pro lineární nákladové funkce platí zákon konstantních výnosů z variabilního vstupu, což znamená, že rozdíl mezi konstantní cenou a lineárními variabilními náklady (zisk) na jednotku produkce je rovněž konstantní, což lze popsat přímou úměrností. Protože průměrné variabilní náklady jsou konstantní, křivka průměrných nákladů SAC má stejný tvar jako křivka průměrných fixních nákladů a leží nad křivkou AFC ve vzdálenosti rovnající se AVC (Macík, Vysušil, 1997). Pro celkové progresivní náklady platí zákon klesajících výnosů z variabilního vstupu. S klesajícími výnosy z variabilního vstupu jsou mezní náklady rostoucí. Znamená to, že vyrobením dodatečné jednotky produkce se vytvoří menší přírůstek produkce, než je přírůstek nákladů. Náklady tedy rostou rychleji než objem výkonů. Pro celkové degresivní náklady platí zákon rostoucích výnosů z variabilního vstupu. To znamená, že při výrobě dodateční jednotky produkce je přírůstek produkce větší než přírůstek nákladů na výrobu této dodatečné jednotky produkce. Mezní náklady v podmínkách rostoucích výnosů z variabilního vstupu s růstem objemu produkce klesají. Rostoucí výnosy z variabilního vstupu způsobují pokles průměrných variabilních nákladů s růstem výstupu (Soukupová, 2005).

14

Pokud se náklady vyvíjí nejprve s rostoucími a poté klesajícími výnosy z variabilního vstupu., nazývají se degresivně progresivní náklady a lze je vyjádřit polynomem 3. stupně (kubickou parabolou): STC = a + bq – cq2 + dq3

(2.5)

Fixní náklady jsou náklady, které se s objemem výroby nemění. Firma je musí vynakládat při každém (tedy i nulovém) objemu výroby. Fixní zdroje nelze v krátkém čase přizpůsobovat změnám objemu produkce (výstupům) tak jako variabilní zdroje. Změnám objemu produkce se variabilní zdroje mohou přizpůsobovat ve velmi krátkém období, kdežto fixní zdroje, tj. velikost či rozsah firmy, lze měnit jen v delším časovém intervalu. Proto se výrobce snaží využít fixní zdroje co nejlépe, což znamená, že vyrábí co největší objem produkce. Tuto snahu výrobce vyjadřuje zákon zhromadnění výroby (economic of scale). Větší podniky si mohou dovolit větší a specializovanější zařízení a užší specializaci pracovníků (Macík, Vysušil, 1997). Pokud se vedení firmy rozhodne dále zvyšovat objem výroby a bude nucena si pronajmout výrobní kapacity na finanční leasing, bude platit tzv. semifixní náklady. Jsou to v podstatě fixní náklady, které se však od určitého objemu výroby skokem zvyšují. (Keřkovský, 1998). Existence fixních nákladů má mimořádný vliv na vztahy mezi základními ekonomickými veličinami podniku, jako jsou objem výroby, náklady a zisk. Pro určení variabilních a fixních nákladů je tedy rozhodující časové hledisko. Z krátkodobého pohledu jsou některé výrobní faktory fixní a mohou být použity pouze v daném rozsahu. Na druhou stranu z dlouhodobého pohledu má firmy možnost měnit rozsah využití všech výrobních faktorů, a tudíž jsou všechny faktory variabilní (Varian, 1995). Přehledněji lze průběh nákladových vztahů zachytit pomocí nákladových funkcí.

2.3 Nákladové funkce a velikost výroby Nákladové funkce slouží ke zkvalitnění kalkulací, neboť jde o zobecněnou formu tzv. kapacitního třídění nákladů tzv. dynamické kalkulace (Vysušil, 1996). Nákladové funkce vyjadřují matematickou formou vztah mezi náklady a objemem výroby (výstupu) 15

podniku a jsou důležitým nástrojem pro řadu manažerských rozhodnutí. Rozdílem mezi výnosovou funkcí a funkcí celkových nákladů lze definovat funkci zisku:

π (q) = TR(q ) − STC (q)

(2.6)

Podle Soukupové závisí úroveň a vývoj nákladů na objemu výroby firmy, na charakteru příslušné produkční funkce (která determinuje tvar nákladových funkcí) a na cenách vstupů, které determinují výši nákladů. Krátkodobých nákladových funkcí využívají manažeři v běžném, operativním řízení např. v analýze bodu zvratu nebo při hodnocení racionalizačních opatření a při optimalizaci objemu výroby. Dlouhodobé nákladové funkce jsou využívány v dlouhodobém nebo strategickém plánování (Synek, 2003). Přesnost použití nákladových funkcí závisí na tom, zda podmínky, za nichž byly nákladové funkce stanoveny, zůstanou nezměněny (Konečný, 2005). Jelikož je tato bakalářská práce zaměřena na stanovení optimálního množství produkce v krátkém časovém období, je literární přehled tomuto účelu přizpůsoben, tedy další výklad není věnován nákladovým vztahům v dlouhém období. Na základě prostudování možností členění nákladů, přichází v úvahu klasifikace nákladů podle závislosti na objemu výroby. Jedná se o rozdělení v krátkém časovém období na variabilní (proměnné) a fixní (stálé) náklady. Celkové zdroje oceněné cenami nazýváme celkovými náklady. Lze je stanovit jako sumu součinů množství spotřebovaných výrobních faktorů a jejich jednotkových cen. Pro stanovení celkových nákladů je třeba provést jejich rozdělení. Celkové náklady (STC) v krátkém období jsou tedy definovány jako součet fixních (FC) a variabilních nákladů (VC). STC = VC + FC

(2.7)

Celkové náklady s rostoucím objemem výroby zpravidla zpočátku rostou rychleji, potom následuje fáze jejich relativního poklesu (mírnějšího růstu), kterou při vyšších objemech výroby definitivně vystřídá fáze vysokého růstu nákladů (Keřkovsky, 1998).

16

Křivka fixních nákladů má tvar přímky rovnoběžné s osou x, a proto je vývoj celkových nákladů determinován vývojem variabilních nákladů. Celkové náklady slouží jako podklad pro výpo čet dalších veli čin, používaných při analýze, resp. optimalizaci nákladů. Jsou to především tzv. průměrné a mezní náklady. Průměrné celkové náklady vyjadřují celkové náklady připadající na jednotku produkce. Platí tedy: SAC =

STC f (q ) = q q

(2.8)

Průběh celkových průměrných nákladů je závislý na typu celkových variabilních nákladů. Zpočátku s růstem objemu výroby průměrné náklady klesají a od určitého objemu výroby průměrné náklady rostou (Soukupová, 2005). Podělíme-li objem produkce použitými výrobními vstupy vyjádřenými v celkových nákladech, zjistíme tak souhrnnou produktivitu vstupů neboli objem produkce získaný z 1 Kč nákladů: souhrnná produktivita vstupů =

q 1 = STC SAC

(2.9)

Průměrné náklady můžeme stejně jako celkové rozdělit na průměrné fixní (AFC) a průměrné variabilní náklady (AVC). Průměrné variabilní náklady jsou podílem celkových variabilních nákladů a objemu produkce: AVC =

VC q

(2.10)

Průměrné fixní náklady (AFC) jsou podílem celkových fixních nákladů a objemu produkce a zobrazují se jako rovnoosá hyperbola. AFC =

FC q

(2.11)

S růstem objemu výroby klesají průměrné fixní náklady (a tím i celkové náklady) na jednotku produkce. Tomuto jevu se říká degrese nákladů. Průměrné variabilní náklady se

17

budou při nárůstu objemu produkce nakonec zvyšovat a výslednou kombinací těchto dvou efektů vznikne křivka průměrných nákladů tvaru “U” (Varian, 1995). Platí, že průměrné celkové náklady se rovnají součtu průměrných variabilních a průměrných fixních nákladů. SAC = AVC + AFC

(2.12)

Pro rozhodování firmy jsou důležité mezní náklady (SMC). Mezní náklady (označované též přírůstkové náklady) představují změnu celkových nákladů, která byla vyvolána tím, že firma zvětšila (resp. zmenšila) objem produkce o jednotku (v našem případě o jeden litr mléka). Z tohoto důvodu bývají mezní náklady také označovány jako náklady poslední jednotky produkce (Keřkovský, 1998). Mezní náklady vypočteme jako derivaci celkových nákladů (STC) podle produkce (q). SMC =

dSTC dq

(2.13)

Jelikož fixní náklady se s velikostí výstupu nemění, změna celkových nákladů se při výrobě dodatečných jednotek výstupu rovná změně variabilních nákladů. Takže ekvivalentním vyjádřením mezních nákladů je výraz: SMC =

dVC . dq

(2.14)

Abychom mohli z nákladových funkcí vyčíst požadované informace, je třeba znát zákonitosti a souvislosti mezi nákladovými funkcemi. Především je důležité si uvědomit vztah mezi mezními a průměrnými náklady, determinovaný vývojem mezních nákladů. Mezní náklady pro první malou jednotku se rovnají průměrným variabilním nákladům jedné jednotky produkce (Varian, 1995). Křivka mezních nákladů (SMC) s rostoucím objemem produkce zpočátku klesá, po dosažení svého minima začne stoupat. Charakteristický tvar křivky SMC je vysvětlován působením zákona klesajících výnosů, kdy od jistého objemu produkce výnosnost vynakládaných výrobních faktorů klesá. Vyrábí-li firma rostoucí výstup s nižšími dodatečnými náklady, než jsou náklady průměrné,

průměrné

náklady

klesají. Naopak,

při

výrobě

rostoucího

výstupu

s dodatečnými náklady vyššími než průměrnými budou průměrné náklady růst. Funkce

18

průměrných nákladů je protínána v bodě svého minima zespoda rostoucí funkcí mezních nákladů. V tomto bodě jsou mezní a průměrné náklady na výrobu dané velikosti výstupu stejně vysoké. Křivka mezních nákladů prochází i minimem průměrných variabilních nákladů (Soukupová, 2005). Mezní náklady začínají růst dříve než náklady průměrné. To proto, že mezní náklady nejsou ovlivněny náklady fixními. Mezní fixní náklady jsou totiž nulové, protože fixní náklady se s objemem výroby nemění. Mezní náklady se tedy vždy rovnají mezním variabilním nákladům (Macáková, 2003). Křivka SMC protíná křivku SAC v jejím minimu – platí vždy SMC = SACmin, protože: 1. SMC < SAC, vyžaduje výroba každé další jednotky produkce náklady nižší než jednotka předcházející, 2. SMC > SAC, další jednotku produkce je možno vyrobit pouze s náklady vyššími než jednotky předcházející, a proto průměrné náklady rostou, 3. SMC = SAC, jsou průměrné náklady minimální. Vztah jednotlivých veličin je znázorněn v následujícím grafu.

Obr. 1: Průměrné a mezní náklady (zdroj Macáková, 2003)

19

K určení optimálního objemu produkce je nutná znalost výnosových funkcí. Pro rozhodování firmy maximalizující zisk má zásadní význam vzájemný vztah mezních příjmů (MR) a mezních nákladů (SMC). Pro nás nejdůležitější veličinou pro účely této problematiky jsou mezní příjmy (MR). Mezní příjem je změna celkového příjmu vyvolaná změnou vyrobeného množství o jednotku, tedy: MR =

dTR . dq

(2.15)

Stejně jako u nákladových funkcí, i zde odvodíme vztah vyjadřující průměrné příjmy (AR) tedy příjmy na jednotku produkce: AR =

TR p ⋅ q = = p. q q

(2.16)

Celkový příjem (TR) je celková peněžní částka, kterou firma získá prodejem své produkce. Jeho velikost zjistíme vynásobením ceny za jednotku produkce a prodaného množství: TR = p ⋅ q .

(2.17)

V podmínkách dokonalé konkurence, kdy existuje velký počet firem v odvětví a žádná z nich nemůže ovlivnit cenu, platí rovnost mezních příjmů a ceny (MR = p). Základním předpokladem dokonale konkurence jsou naprosto rovné podmínky pro všechny její účastníky. Dokonalá konkurence vychází z následujících předpokladů (Soukupová, 2005): •

na trhu existuje velký počet kupujících a prodávajících, z nichž každý není natolik silný, aby mohl ovlivňovat cenu nebo výstup odvětví,

•

všechny produkty nabízené prodávajícími jsou stejnorodé,

•

na všechny trhy je volný vstup a výstup,

•

všichni výrobci a spotřebitelé mají dokonalé informace o cenách a množstvích směňovaných na trhu,

•

firmy usilují a maximalizaci zisku, spotřebitelé o maximalizaci užitku.

20

Obr. 2: Příjmy v dokonalé konkurenci a) křivka celkových příjmů (TR)

b) křivka průměrných a mezních příjmů

2.3.1 Stanovení optimální úroveň výroby (rovnováha firmy) Optimální výstup firmy lze zjistit dvojím způsobem: a) celkovým přístupem na základě rozdílu mezi celkovými příjmy a celkovými náklady, b) mezním přístupem na základě rovnosti mezních příjmů a mezních nákladů. Podnik maximalizuje svůj zisk vyrábí-li optimální úroveň výroby:

q = q opt ⇒ max{π }

(2.18)

Zisk je maximální při takovém objemu produkce, kdy je největší rozdíl mezi celkovými příjmy a celkovými náklady. To nastane v situaci, kdy obě křivky mají stejnou směrnici a svislá vzdálenost mezi křivkami celkových příjmů a celkových nákladů je největší, viz Obr. 3. Rovnost těchto směrnic znamená rovnost mezních příjmů a mezních nákladů, protože směrnice křivky celkových příjmů vyjadřuje mezní příjem a směrnice křivky celkových nákladů vyjadřuje mezní náklady.

Druhým způsobem určení

optimálního výstupu firmy je srovnání křivek mezních příjmů a mezních nákladů (Soukupová, 2005). Firma v konkurenčním prostředí maximalizuje zisk při platnosti rovnice: SMC(q) = p

21

(2.19)

K optimalizační rovnici (2.18) se vztahují dvě poznámky (Varian, 1996). První je zjištění, že díky „U“ tvaru křivky mezních nákladů by mohly existovat dvě úrovně produkce, pro které je optimalizační rovnice splněna. Avšak při výrobě produkce, která odpovídá klesající části křivky mezních nákladů, by zvýšením výroby při nárůstu mezních tržeb mezní náklady poklesly. Optimální množství proto musí být takové, aby odpovídalo rostoucí části křivky mezních nákladů. Při „optimální produkci“ odpovídající klesající části křivky mezních nákladů, by podnik zaznamenal maximální ztrátu. Vzhledem k průběhu a vzájemným souvislostem mezi uvedenými křivkami, mohou nastat tyto situace: 1. pokud jsou MR > SMC lze zvýšit zisk zvýšením objemu produkce. Při zvýšení objemu produkce vzrostou celkové příjmy rychleji než celkové náklady, a tudíž firma bude realizovat zisk, 2. pokud se MR = SMC zisk je maximální a firma produkuje optimální objem produkce, 3. pokud jsou MR < SMC tak pro zvýšení zisku je nutné snížit objem produkce, což vyvolá vyšší pokles celkových nákladů než celkových příjmů a zisk vzroste. Na následujícím grafu jsou znázorněny vzájemné vztahy mezi jednotlivými nákladovými a výnosovými funkcemi.

22

Obr. 3: Alternativní odvození výstupu, při němž firma maximalizuje zisk (zdroj Soukupová, 2005)

2.3.2 Bod zvratu Bod zvratu je takový objem výroby, při kterém se tržby rovnají celkovým nákladům (Blaha, 1996). Od tohoto bodu se dosahuje zisku, a proto se též označuje jako bod rentability. Analýza bodu zvratu odpovídá dle Synka na řadu otázek, které řeší manažeři v každém podniku (Synek, 1992). Jsou jimi např. při jakém objemu produkce dosahuje

23

podnik maximálního zisku, jaký je minimální objem výroby, při kterém není výroba ztrátová a nebo jaký objem produkce zajistí podniku požadovaný zisk. V této práci je analýzou bodu zvratu určeno minimální množství produkce nezbytné k úhradě nákladů neboli objem produkce, od kterého začíná být výroba zisková. Uvedené skutečnosti se zjišťují pomocí numerických výpočtů. Pro platnost těchto výpočtů musí být splněno, že ceny výrobků a služeb jsou konstantní, fixní náklady ve sledovaném období jsou neměnné, variabilní náklady se vyvíjí lineárně ve vztahu k objemu produkce, struktura výkonů je konstantní a nedochází ke změnám technologií a produktivity práce. Bod zvratu lze určit následujícím způsobem (Synek, 1992):

TR = STC p ⋅ q = FC + AVC ⋅ q

q=

FC , p − AVC

(2.20) (2.21) (2.22)

kde q je hledané množství produkce, od kterého se stává produkce ziskovou. V praxi je podmínka lineárního vývoje variabilních nákladů jen stěží splnitelná. Variabilní náklady nejprve rostou degresivně a od určitého objemu produkce je přírůstek nákladů vyšší než přírůstek objemu produkce a funkce variabilních nákladů (zároveň i funkce celkový nákladů) roste progresivně. Tento průběh nejlépe vystihuje polynom 3. stupně, a proto jsou celkové náklady pro výpočet bodu zvratu vyjádřeny ve tvaru STC = a + bq – cq2 + dq3 , viz vztah 2.5. Vzhledem k tomu (Blaha, 1996), že fixní náklady nezávisí na objemu výroby resp. tržeb, existuje určitý interval, kdy nižší objem výroby resp. tržeb nepostačí k dosažení zisku, a tudíž vzniká provozní ztráta. Jakmile tržby dosáhnou určité výše a pokryjí (při konstantní prodejní ceně) celkové náklady, nastává obrat z provozní ztráty do provozního zisku. Tento okamžik se nazývá bod zvratu (breakeven point) a provozní zisk má v něm nulovou hodnotu. Druhá poznámka se týká tzv. podmínky uzavření firmy. Ta říká, že při výrobě nějakého kladného množství produkce, musí tržby pokrýt alespoň variabilní náklady.

24

V opačném případě je účelné vyrábět nulové množství produkce, aby byla podniková ztráta nejmenší. Zastavením výroby se celé fixní náklady změní ve ztrátu. Matematicky vyjádřeno:

π (0) > π (q) − FC > p ⋅ q − VC ( q ) − FC .

(2.23) (2.24)

Firma minimalizuje ztrátu uzavřením výroby pokud zjistí, že: VC (q ) > p ⇒ AVC (q ) > p . q

(2.25)

Z dlouhodobého hlediska je podle Macákové bodem zvratu situace, kdy je prodejní cena nižší než průměrné celkové náklady a celkové náklady tedy převyšují celkové příjmy. Nastane-li taková situace, reagují firmy odchodem z odvětví, což znamená, že poklesne nabídka. Pokles nabídky vyvolá růst ceny až do bodu, kdy se vyrovná s průměrnými náklady. Podmínka p > AVC je v takovém případě pro podnik nepostačující. Kritériem při rozhodování zda v odvětví zůstat a nebo definitivně odvětví opustit je, zda prodejní cena pokryje alespoň průměrné celkové náklady. Podmínka optima (rovnováhy) firmy v dlouhém období je vyjádřena následovně: p = SMC =SAC.

Obr. 4: Bod zvratu v dlouhém období

25

(2.26)

2.3.3 Odvození nabídkové funkce Nabídková funkce vyjadřuje závislost objemu zamýšlených prodejů, se kterými přicházejí výrobci na trh a ceny, za kterou chtějí své výrobky na trhu prodat (Macáková, 2003). Při odvození křivky nabídky dokonale konkurenční firmy nejprve připomeňme postačující podmínku maximalizace zisku, která požaduje, aby byla funkce mezních nákladů rostoucí (Soukupová, 2005). Krátkodobou nabídkovou funkcí podniku za volné soutěže je jeho křivka mezních nákladů nad bodem, ve které protíná průměrné variabilní náklady, tedy nad bodem minimálních průměrných variabilních nákladů AVCmin.. Jestliže cena klesne pod tuto úroveň, nabídka podniku klesne na nulu (Macík, Vysušil, 1997). V dokonale konkurenčním trhu je cena nezávislá na množství produkce nabízeného jednotlivými výrobci. Bude-li ale docházet ke změně tržní ceny, kterou firma přebírá a která je totožná s jejím mezním příjmem, bude se měnit i nabízené množství firmy. Rostoucí tržní cena bude znamenat posun průsečíku MR a SMC po křivce mezních nákladů směrem nahoru, čímž poroste nabízené množství produkce. Analogicky klesající tržní cena povede k posunu po křivce mezních nákladů směrem dolů a firma bude nabízet menší množství (Soukupová, 2005). Pomocí nabídkové funkce lze zjistit, jaký objem produkce může podnik na trhu nabízet při určité ceně. Tvar křivky mezních nákladů (Macáková, 2003) je určen působením zákona klesajících výnosů, a tedy rostoucí nabídka rovněž plyne ze zákona klesajících výnosů. Růst objemu produkce vyžaduje růst nákladů, a proto podnik rozšíří výrobu jen tehdy, bude-li k tomu stimulován vyšší cenou. Jinak by zvýšení výroby vedlo ke snížení zisku.

Graf. 5: Nabídka firmy

26

3

Materiál a metodika práce V první fázi bylo nutné získat adekvátní údaje, které mohly být dále analyzovány ve

smyslu stanovení optimální úrovně produkce. Empirická data o produkci a nákladech byly získány z účetních výkazů a vnitropodnikové dokumentace. Po prostudování účetních výkazů a ostatní výrobní a podnikové dokumentace, s přihlédnutím k dostupnosti údajů, jsem dospěla k závěru, že vhodná délka „optimalizačního období“ je jeden rok. Hlavním důvodem mého rozhodnutí je, že

kalendářní rok je krátké období, v rámci kterého

nedochází k výrazným změnám ve výrobní kapacitě a lze tedy stanovit část výrobních zdrojů, které jsou neměnné. Vzhledem k zaměření této práce a organizaci na trhu s mlékem na straně producentů, je zkoumáno chování zemědělského podniku Palomo, a.s. v dokonale konkurenčním prostředí. Druhým velmi důležitým krokem je určení nákladů, které se přímo týkají produkce mléka. Získání těchto údajů nebylo problém, protože si podnik v rámci výkazu zisků a ztrát vede analytickou evidenci o jednotlivých výkonech živočišné výroby. Po konzultaci s ekonomickým úsekem jsem náklady na výrobu mléka rozdělila dle kalkulačního členění na náklady fixní a variabilní. Mezi fixní náklady společnosti PALOMO, a.s. lze přiřadit: •

Všeobecná výrobní režie (spotřeba plynu na vytápění, spotřeba elektrické energie, náklady na opravy budov).

•

Mzdové náklady (mzdy ošetřovatelů a zootechniků).

•

Technologická výrobní režie (revize a přezkušování technických zařízení).

•

Odpisy (odpisy movitých věcí, odpisy základního stáda).

•

Odbytová režie (náklady na skladování).

•

Správní režie (telefonní poplatky – pevná linka a mobily, pojištění ŽV). Do nákladové položky mzdové a osobní náklady se počítají veškeré přímé mzdové

náklady a příspěvek na zákonné sociální a zdravotní pojištění. Mzdové náklady zahrnují

27

mzdy ošetřovatelů a zootechniků. Počet zaměstnanců zůstává stejný a s růstem produkce se nemění. V chovu dojnic je zaměstnáno 10 ošetřovatelů. Odměny jsou závislé na množství a kvalitě nadojeného mléka, proto je považuji za variabilní náklady. Při dobrém hospodářském výsledku jsou vypláceny i mimořádné odměny. Další položkou fixních nákladů je spotřeba plynu, který je využíván na vytápění kanceláří zootechniků, sociálních místností pro ošetřovatele dojnic a na ohřev vody. Nákladová položka odpisy movitých věcí zahrnuje účetní odpisy hmotného (budova kravína, dojírna a mléčnice, odpadní jímka) a nehmotného majetku (mléčná kvóta), které souvisí s produkcí mléka. Odpisy vyjadřují skutečné opotřebení tohoto majetku. Účetní odpisy zvířat základního stáda si účetní jednotka stanovila sama v rámci vlastního odpisového plánu dle zákona o účetnictví. Výše odpisů je určena na základě předpokládané doby zařazení zvířat v chovu a vstupní ceny, kdy je stanovena odpisová sazba na jeden krmný den dojnice. Do drobného majetku byl do roku 2004 zařazován majetek do 10 000 Kč. Od roku 2004 je hranice drobného majetku posunuta na 20 000 Kč. Ve výkaze zisků a ztrát byla uvedena i spotřeba benzínu a hnojiva, jejichž využití souvisí s údržbou zeleně. Mezi variabilní náklady společnosti PALOMO, a.s. lze přiřadit: •

Přímý materiál (nakoupená krmiva a krmné směsi, spotřeba desinfekčních prostředků, léků a ochranných pomůcek, veterinární výkony, plemenářská služba).

•

Přímé mzdy (odměny).

•

Technologická výrobní režie (opravy a údržba strojů a zařízení, náhradní díly).

•

Ostatní přímé náklady. Náhradní díly jsou používány na opravy technologie dojení a chladícího zařízení.

Veškeré doplňující informace, které dále specifikují náklady na produkci mléka, byly získány na základě konzultací s ekonomickým oddělením. Na následující straně v tabulce

č. 1 jsou uvedeny kumulované měsíční objemy produkce a s nimi související celkové, variabilní a fixní náklady za rok 2004 a za prvních pět měsíců roku 2005.

28

Tabulka č. 1: Produkce a náklady na výrobu mléka Produkce (litr) 0 219 340 467490 736 170 1 003 840 1 276 625 1 542 390 1 812 560 2 062 410 2 287 240 2 516 920 2 757 220 3 006 685 3 265 190 3 527 835 3 802 590 4 081 008 4 370 093

Variabilní náklady (Kč) 0 944 425 2 180 157 3 421 178 4 526 357 5 648 248 6 740 159 8 046 025 9 323 395 10 549 305 11 897 213 13 329057 14 857 987 16 447 137 18 293 637 20 491 215 23 265 565 26 899 973

Fixní náklady (Kč) 5 971 800 5 971 800 5 971 800 5 971 800 5 971 800 5 971 800 5 971 800 5 971 800 5 971 800 5 971 800 5 971 800 5 971 800 5 971 800 5 971 800 5 971 800 5 971 800 5 971 800 5 971 800

Celkové náklady (Kč) 5 971 800 6 916 225 8 151 957 9 392 978 10 498 157 11 620 048 12 711 959 14 017 825 15 295 195 16 521 105 17 869 013 19 300 857 20 829 787 22 418 937 24 265 437 26 463 015 29 237 365 32 871 773

Vynesením hodnot variabilních nákladů do grafu byl poté, ve spolupráci s ekonomkou podniku, odhadnut průběh nákladů v závislosti na měsíční produkci. Jelikož cílem je zjištění optimálního objemu produkce, je důležité stanovit vyšší produkční úroveň než je úroveň dosažená za rok 2004 a zajistit tak možnost výskytu optimálního výstupu výše než je skutečná dosavadní produkce. Variabilní náklady se zpočátku vyvíjí podproporcionálně a s

narůstajícím objemem produkce se jejich průběh mění

v nadproporcionální. Průběhu funkce variabilních nákladů, potažmo celkových nákladů, odpovídá víceméně polynom 3. stupně, což je v souladu s teorií firmy. Pro zjištění požadovaných skutečností je však nezbytné znát rovnici funkce variabilních nákladů. Parametry kubické funkce jsou stanoveny regresní analýzou s pomocí programu Microsoft Excel. Výše fixních nákladů je následně určena z výkazu zisků a ztrát ve spolupráci s ekonomkou podniku. Přičtením fixních nákladů k rovnici funkce variabilních nákladů je získán model funkce celkových nákladů, který je poté podroben statistické průkaznosti

29

(Dufek, 2003). K testování modelu je využit index determinace, který má následující podobu:

I

2 y⋅ x2Λ xk

∑(STC′ − STC) = ∑(STC − STC)

2

í

2

,

(2.27)

i

kde STC i′ jsou skutečné hodnoty nákladů, STC i jsou celkové náklady vypočítané kubické křivky a STC je průměr celkových nákladů. Index determinace udává kvalitu regresního modelu, přesněji vyjádřeno udává, kolik procent rozptylu skutečných celkových nákladů je vysvětleno modelem a kolik zůstalo nevysvětleno. Nabývá hodnot od nuly do jedné (teoreticky i včetně těchto krajních mezí), přičemž hodnoty blízké nule značí nepřesné vyjádření regresního modelu. Čím vyšší je jeho hodnota, tím je daný model „výstižnější“ a tím je seskupení skutečných hodnot kolem daného modelu těsnější. Jelikož se tato práce zaměřuje na produkci mléka s tím, že produkce je hromadného charakteru, je pro výpočet průměrných nákladů použita metoda prosté kalkulace dělením. Využitím vztahů uvedených v literárním přehledu je stanovena rovnice průměrných celkových nákladů (viz vztah 2.8), průměrných variabilních nákladů (viz vztah 2.10) a průměrných fixních nákladů (viz vztah 2.11). Vzhledem k zaměření této práce je nezbytné znát rovnici funkce mezních nákladů, která je vypočtena jako derivace celkových nákladů podle produkce, jak uvádí vztah 2.13. Hlavním cílem této práce je určení optimálního výstupu mezním přístupem, a proto je nutné znát mezní příjmy a výši celkových příjmů, které plynou společnosti z prodeje mléka. V podmínkách dokonalé konkurence je křivka celkových příjmů závislá na prodaném množství. Vycházíme z toho, že cena je konstantní, což znamená, že celkové tržby jsou závislé pouze na změně objemu produkce a jsou tudíž přímo úměrné. Rovnice celkových příjmů má tvar TR = 8,35 ⋅ q (viz vztah 2.17). Derivací celkových příjmů podle produkce je pak stanovena rovnice mezních příjmů MR = 8,35 (viz vztah 2.15).

30

Po získání veškerých informací přistoupím k určení optimální produkce firmy mezním přístupem. Budu vycházet z rovnosti mezních příjmů a mezních nákladů. Jelikož dokonale konkurenční firma přebírá cenu na trhu, platí pro ni rovnost mezních nákladů a ceny, a proto při optimalizaci z této rovnosti vycházím. Mezní náklady však mohou protínat cenu ve dvou průsečících. Optimální množství však musí být takové, aby odpovídalo rostoucí části křivky mezních nákladů. Následně bude tato hodnota vyhodnocena a srovnána se skutečně realizovanou produkcí. V dalším kroku bude zjištěn bod zvratu. Z rovnice celkových příjmů a celkových nákladů bude nalezen objem produkce, od kterého se výroba stává ziskovou. Objem produkce v bodě zvratu bude odpovídat nulovému zisku. Jelikož často dochází k situacím, kdy firma místo zisku začne vytvářet ztrátu, je v této práci řešena i otázka případného ukončení či pozastavení činnosti firmy. Tento kritický okamžik se nazývá bod ,,uzavření“ firmy a nastane, pokud průměrné variabilní náklady převýší cenu produkce. Podmínka uzavření firmy je splněna pro objem produkce, který odpovídá rovnosti mezních nákladů a průměrných variabilních nákladů. Z dlouhodobého hlediska je řešena otázka, při jaké úrovni produkce by podnik byl nucen odejít z odvětví. Podmínku opuštění odvětví pak splňuje objem produkce, při kterém se mezní náklady, průměrné náklady a cena vyrovnají. Na závěr bude na rostoucí části křivky mezních nákladů vyjádřena individuální nabídka mléka v dlouhém a krátkém období. Odběratel mléka sýrárna Orerro má na trhu výsadní postavení jediného kupujícího, tedy monopsonu, ale tržní prostředí na straně producentů odpovídá dokonalé konkurenci. Z nabídkové funkce bude následně zjištěno nabízené množství mléka sýrárně Orerro při různých cenách produkce i při stanovené ceně 8,35 Kč za litr.

31

4

Charakteristika podniku a situace na odbytovém trhu Společnost Palomo, a.s. vznikla dne 30. dubna 1997 zápisem do Obchodního

rejstříku vedeném Krajským soudem v Ostravě. Předmětem podnikání dle výše uvedeného zápisu je zemědělství, včetně prodeje zemědělských produktů. Hlavní výrobní činností Palomo, a.s. je výroba mléka, hovězího a vepřového masa, obilovin, řepky a cukrovky. Doplňkovými činnostmi jsou koupě zboží za účelem jeho dalšího prodeje, hostinská

činnost, ubytování, zámečnictví, opravy motorových vozidel, řeznictví a uzenářství, montáž, opravy, údržba a revize vyhrazených elektrických zařízení, nákup prodej a skladování paliv a maziv, pronájem nemovitostí a nebytových prostor a silniční motorová doprava nákladní. Za společnost jedná představenstvo a za představenstvo jedná předseda představenstva nebo místopředseda nebo dva členové představenstva. Nejvyšším orgánem

řízení společnosti je valná hromada. Běžné řízení společnosti zajišťuje ředitel společnosti. Základní kapitál společnosti je 40 759 000 Kč. Mezi drobné akcionáře je rozvrženo 61 % základního kapitálu a zbývající podíl akcií vlastní společnost Fytolo s.r.o. Společnost Palomo, a.s. je vlastníkem základního kapitálu a dalšího majetku nabytého při vlastní

činnosti společnosti a veškerým tímto majetkem odpovídá za svoje závazky. Majitelé akcií, akcionáři, jako společníci společnosti za závazky společnosti neručí. Společnost se řadí mezi střední podniky v České republice. V praxi se definování malých a středních podniků často zjednodušuje a vyjadřuje pouze počtem zaměstnanců, ale podle Evropské unie je definice komplexnější. Stanovuje počet zaměstnanců méně než 250, vlastní roční obrat za poslední uzavřené čtvrtletí do 40 milionů euro (1 306 mil. Kč) a konečnou roční rozvahu nepřesahující 27 miliónů euro (881 mil Kč). Průměrný počet zaměstnanců společnosti Palomo, a.s. je 112 a ostatní podmínky určující velikost podniku jsou také splněny. Účast malých a středních podniků v podnikatelském prostředí je velice důležité, jelikož zvyšují dynamiku trhu, mají schopnost absorbovat podstatnou část pracovních sil uvolňovaných z velkých podniků a jsou stabilizujícím prvkem ekonomického systému.

32

Z pohledu nabídky zemědělského podniku odpovídá organizace trhu s mlékem dokonalé konkurenci, ale z pohledu společnosti jako dodavatele má Palomo jediného odběratele, který se nachází ve výsadním monopsonistickém postavení. Základním předpokladem dokonale konkurence jsou naprosto rovné podmínky pro všechny její účastníky. Výrobce v dokonale konkurenci (Synek, 1992) vstupuje na trh anonymně a nemůže proto žádným způsobem ovlivnit poptávku po svých výrobcích. Proto nemůže ovlivnit ani tržní cenu produkce, kterou vyrábí. Z toho vyplývá, že tržní cena se změní jedině tehdy, když se změní i cena všech ostatních výrobků na tomto trhu. Vysoký

stupeň

koncentrace

výroby

mléka v České

republice ve srovnání

s okolními zeměmi je dobrým výchozím bodem a dává předpoklad udržení stávající konkurenceschopnosti. Zemědělské podniky mohou tuto výhodu posilovat zvyšováním produktivity a udržováním kvality produkovaného mléka, ale jelikož převážná část podniků má vysokou zadluženost a jsou postiženy odlivem kapitálu z transformací a privatizací, existenčně závisí na výši státních dotací. Současná podpora ve výši 12 miliard korun je v porovnání s podmínkami v Evropské unii pouze třetinová. Nedostatek zdrojů pro financování provozu povede v lepším případě k dalšímu poklesu již tak neúnosně nízkých mezd, k propouštění dalších zaměstnanců a k odprodeji základního stáda. Od roku 1990 došlo v zemědělství k největšímu propadu zaměstnanosti ze všech oborů našeho hospodářství. Odešlo celkem na 376 tisíc pracovníků, v současné době jich zůstává na 140 tisíc. I přesto primární sektor dosahuje absolutně nejvyšší produktivity práce. Výše národní mléčné kvóty, kterou vyjednala Evropská unie s Českou republikou, je zhruba 2,7 miliardy litrů na rok, ačkoli zemědělci prosazovali kvótu v objemu 3,1 miliardy litrů. Českým zemědělcům hrozí od Evropské komise za překročení mléčných kvót sankce a vinu podle nich nese stát. Akciová společnost Palomo se dokázala přizpůsobit systému národních mléčných kvót a stanovenou mléčnou kvótu ve výši 3,5 mil. litrů za rok splňuje. Zároveň si udržuje nemalou rezervu, aby se tak vyhnula hrozícím sankcím a nižší prodejní ceně mléka. Vlastní mléčná kvóta společnosti byla navýšena, a to díky možnosti převodu mléčné kvóty od podniků, které likvidovaly chov dojných krav.

33

Velice významnou silnou stránkou společnosti je vysoká kvalita mléka. Ta zajišťuje, že odběratel sýrárna Orrero nakupuje mléko za cenu vyšší než je povinná nákupní cena, jejíž výši stanovil Státního fond tržní regulace na 7,80 Kč za litr. Díky mimořádné kvalitě mléka činí celková prodejní cena s příplatky za % tuku, % bílkovin a s množstevním příplatkem 8,35 Kč za litr. Sýrárna Orrero z mléka vyrábí sýr Gran Moravia, který v roce 2003 získal ocenění národní značkou kvality Klasa, kterou uděluje Státní zemědělský intervenční fond mimořádně kvalitním výrobkům.

34

5

Analýza nákladových funkcí při výrobě mléka V souladu s

popsanou metodikou bude nejprve přistoupeno k

modelování

nákladových a výnosových funkcí a následně k jejich využití pro kvantifikaci optimální úrovně výstupu, výpočet bodu zvratu a odvození individuální nabídkové funkce.

5.1 Modelování krátkodobých nákladových vztahů Základním údajem potřebným pro naplnění cíle této práce je rovnice křivky variabilních nákladů, ze které jsou následně odvozeny další potřebné rovnice nákladových funkcí. V tabulce č. 1, která se nachází v kapitole Materiál a metodika práce, jsou uvedeny kumulované měsíční objemy produkce a s nimi související celkové, variabilní a fixní náklady za rok 2004 a za prvních pět měsíců roku 2005. Na základě získané databáze (tabulka č. 1) byla prostřednictvím regresní analýzy (programem Microsoft Excel) sestavena rovnice variabilních nákladů, která má tvar: VC = 2 ⋅ 10 −13 q 3 − 7 ⋅ 10 −7 q 2 + 5,1461q .

(5.1)

Tvar funkce variabilních nákladů nejlépe vystihuje kubická funkce neboli polynom 3. stupně. Po konzultaci s ekonomkou podniku byla stanovena výše fixních nákladů: FC = 5 971 800.

(5.2)

Součtem těchto dvou rovnic byla získána rovnice funkce celkových nákladů, která měla parametry: STC = 2 ⋅ 10 −13 q 3 − 7 ⋅ 10 −7 q 2 + 5,1461q + 5971800 .

(5.3)

Spolehlivost sestaveného modelu funkce celkových nákladů zjistíme pomocí indexu determinace (viz. vztah 2.27):

I y2⋅ x2 Λ xk =

8,68543 ⋅ 1014 = 0,93549 . 9,28387 ⋅ 1014

(5.4)

Index determinace se blíží hodnotě 1, z čehož vyplývá vysoká výstižnost sestaveného regresního modelu.

35

Podílem funkce celkových nákladů produkcí, byla získána funkce průměrných celkových nákladů (SAC) – náklady na jednotku produkce (vztah 2.8) – a to ve tvaru:

SAC = 2 ⋅ 10 −13 q 2 − 7 ⋅ 10 −7 q + 5,1461 +

5971800 . q

(5.5)

Podíl produkce připadající na 1 Kč nákladů neboli souhrnnou produktivitu vstupů zjistíme (inverzí vztahu pro výpočet průměrných celkových nákladů) jako podíl objemu produkce použitými výrobními vstupy, které vyjádříme celkovými náklady. V roce 2004

činila produktivita 0,2 litrů mléka na 1 Kč nákladů. Obdobným postupem jako u funkce průměrných celkových nákladů určíme i funkci průměrných variabilních nákladů (AVC). Podělením funkce variabilních nákladů produkcí tedy dostaneme rovnici funkce průměrných variabilních nákladů (vztah 2.10): AVC = 2 ⋅ 10 −13 q 2 − 7 ⋅ 10 −7 q + 5,1461 .

(5.6)

Z metodiky vyplývá, že analogickým postupem získáme i funkci průměrných fixních nákladů (FC). Jedná se o jednoduchou lomenou funkci a dosazením do vztahu (2.11) získáme: FC =

5971800 . q

(5.7)

Velmi významnou charakteristikou nákladových vztahů je pro účely této práce určení mezních nákladů. Rovnici této funkce získáme první derivací celkových nákladů podle produkce: SMC =

dSTC = 6 ⋅ 10 −13 q 2 − 14 ⋅ 10 −7 q + 5,1461 . dq

S dodatečnou jednotkou produkce se náklady vyvíjí dle výše uvedeného vzorce. Grafické znázornění křivek STC, VC a FC je zobrazeno v grafu č. 1.

36

(5.8)

Graf č. 1: Průběh křivek fixních , variabilních a celkových nákladů 35000

STC

STC, VC, FC (tis. Kč)

30000

25000

VC 20000

15000

10000

FC 5000

0 0

500000

1000000

1500000

2000000

2500000

3000000

3500000

4000000

4500000

Produkce (q) Celkové náklady

Fixní náklady

Variabilní náklady

5.2 Využití produkčně-nákladových vztahů 5.2.1 Optimální úroveň výroby mléka Sestavený model krátkodobých nákladů při výrobě mléka neumožňoval zjistit optimální objem produkce, protože rekonstrukcí stájí v Lošticích a stavbou dojírny byly koncem roku 2003 všechny dojnice přesunuty do Loštic na volné ustájení, a tím se zlepšila celková ekonomika výroby mléka. Nákladová hospodárnost měla za následek nízké mezní náklady, které za celý rok 2004 nedosáhly mezních příjmů, a proto bylo nutné rozšířit produkovaný objem mléka do vyšších produkčních úrovní. Jelikož jsem neměla k dispozici normované údaje na jednotku produkce, použila jsem hodnoty z prvních pěti měsíců následujícího roku. V roce 2005 se zvýšil stav dojnic z 471 ks na 478 ks, a tudíž se vyprodukovalo i více mléka. Zvýšení stavu dojnic se projevilo v růstu nákladů na nákup krmiv a krmných směsí. Zvýšená spotřeba krmiv, která se významně podílela na zvýšení celkových variabilních nákladů, souvisela také s tím, že v roce 2005

37

byla nižší vlastní produkce obilovin, a tudíž musela být krmiva nakoupena od dodavatelů i přesto, že podnik má vlastní míchárnu krmiv, kde spotřebovává obiloviny z vlastní produkce ke krmným účelům. Nákup byl zaúčtován jako spotřeba krmiv a ne spotřeba vlastních výrobků. V roce 2005 byla i vyšší spotřeba léků, která souvisela s výskytem a přeléčením nákazy v chovu. Dále došlo ke zvýšení kvality mléka, která má vliv na prodejní cenu a s ní související příplatky za kvalitu k základní ceně. S přihlédnutím k těmto skutečnostem jsem určila porovnáním mezních nákladů a ceny optimum produkce: p = MR (q) = SMC (q)

8,35 = 6 ⋅ 10 −13 q 2 − 14 ⋅ 10 −7 q + 5,1461 qopt = 3 755 285 [litrů] Pokud by podnik vyprodukoval 3 755 285 litrů mléka za rok při prodejní ceně 8,35 Kč za litr, maximalizoval by svůj zisk. Výši zisku lze zjistit dosazením do vztahu 2.6:

π = 31 356 630 – 26 045 086 = 5 311 544 Kč, tedy maximální zisk je při roční produkci 3 755 285 litrů za rok roven 5 311 544 Kč. Optimální objem produkce se skutečně realizovanou roční produkcí jsou graficky znázorněny v grafu č. 2 na následující straně. Vyhodnocení a interpretaci dosažených výsledků je věnována kapitola č. 6.

38

Graf č. 2: Optimální úroveň výroby v podmínkách dokonalé konkurence 10 9

A [3 755 285; 8,35]

8

SMC, MR (Kč)

7

skutečně realizovaná produkce

6 5 4 3 2 1 0 0

500 000

1 000 000

1 500 000

2 000 000

2 500 000

3 000 000

3 500 000

4 000 000

4 500 000

Produkce (q)

Mezní náklady

Mezní příjmy

5.2.2 Výpočet bodu zvratu Při zkoumání bodu zvratu na úrovni nákladových vztahů se musíme věnovat třem významným charakteristikám. Analýza bodu zvratu zahrnuje nejen nalezení úrovně produkce, od které se produkce stává ziskovou, ale dle Macákové lze z dlouhodobého hlediska považovat za bod zvratu situaci, kdy se celkové průměrné náklady vyrovnají prodejní ceně a mezním nákladům. Pokud by cena poklesla pod hodnotu SAC = SMC, podnik by měl výrobu definitivně ukončit a opustit odvětví. Třetí charakteristika se týká podmínky ,,uzavření“ firmy. Porovnáme-li roční celkové příjmy s ročními celkovými náklady, zjistíme tak objem produkce, od kterého se produkce stává ziskovou. Pro určení bodu zvratu vycházíme ze vztahu 2.20: TR (q) = STC (q)

39

8,35q = 2 ⋅ 10 −13 q 3 − 7 ⋅ 10 −7 q 2 + 5,1461q + 5971800 q = 1 567 508,8 [litrů]. Společnosti bude realizovat zisk od objemu produkce 1 567 508,8 litrů za rok, což odpovídá nákladové úrovni 13 088 698,50 Kč (STC). V grafu č. 3 je znázorněn průběh celkových nákladů a celkových příjmu a lze tedy identifikovat v jejich průsečíku bod zvratu. Největší rozdíl mezi funkcemi STC a TR pak představuje bod, ve kterém je dosaženo maximálního zisku. Teoreticky existuje i další bod zvratu, od kterého začne být produkce opět ztrátová. Závěr tedy zní, že společnost bude v podmínkách dokonalé konkurence dosahovat ekonomického zisku od objemu produkce 1 567 508,8 litrů za rok a následným navyšováním produkce budou celkové příjmy převyšovat celkové náklady. Z dlouhodobého hlediska lze porovnáním ceny, mezních nákladů a průměrných celkových nákladů nalézt bod zvratu identifikující situaci, kdy je nutné opustit odvětví. Vycházíme-li z rovnosti celkových průměrných nákladů a mezních nákladů získáme: SMC (q) = SAC (q) 6 ⋅ 10 −13 q 2 − 14 ⋅ 10 −7 q + 5,1461 = 2 ⋅ 10 −13 q 2 − 7 ⋅ 10 −7 q + 5,1461 +

5971800 q

q = 3 204 168 [litrů]. Pokud by cena mléka poklesla pod 6,80 Kč za litr, byl by podnik nucen opustit odvětví. Tzv. bod ,,uzavření“ firmy zjistíme tak, že mezní náklady položíme rovny průměrným variabilním nákladům: SMC(q) = AVC(q) 6 ⋅ 10 −13 q 2 − 14 ⋅ 10 −7 q + 5,1461 = 2 ⋅ 10 −13 q 2 − 7 ⋅ 10 −7 q + 5,1461 q = 1 750 000 [litrů]. Podmínka uzavření firmy je splněna pro produkci 1 750 000

litrů mléka za rok

a nákladové úrovni (SMC, AVC) 4,50 Kč za litr mléka. Vyprodukuje-li podnik pouze

40

1 750 000 litrů nemusí to ihned znamenat uzavření firmy, ale je nutné v této situaci dočasně pozastavit výrobu, aby podniková ztráta byla co nejmenší.

Graf č. 3: Určení bodu zvratu 40000

TR

STC, VC, FC, TR (tis. Kč)

35000 30000

STC

25000

VC 20000 15000

B[1 567 509, 13 088 698,5]

10000

FC 5000 0 0

500000

1000000

Celkové náklady

1500000

2000000

2500000

3000000

3500000

Produkce (q) Fixní náklady Variabilní náklady

41

4000000

4500000

Celkové příjmy

Graf č. 4: Bod zvratu v dlouhém období a bod ,,uzavření“ firmy 14

S A C ,A V C , S M C (K č)

12 10 8

D [3 204 168 ;6,80]

6

C [1 750 00;4,50]

4 2 0 0

500 000

1 000 000

1 500 000

2 000 000

2 500 000

3 000 000

3 500 000

4 000 000

4 500 000

Produkce (q) Průměrné celkové náklady

Průměrné variabilní náklady

Mezní náklady

Průměrné fixní náklady

5.2.3 Určení nabídkové funkce Z rostoucí křivky mezních nákladů nad bodem průměrných variabilních nákladů, lze vyčíst nabízené množství produkce při určité ceně. Pokud by cena klesla pod průměrné variabilní náklady, nevyplácelo by se podniku pokračovat dále v činnosti. Křivka mezních nákladů je nabídkovou funkcí podniku proto, že při dané ceně se výrobce nebude snažit zvyšovat ani snižovat objem produkce, protože by utrpěl ztrátu. Individuální nabídka mléka je stanovena za předpokladu dokonalé konkurence, což z pohledu podniku Palomo jako dodavatele odpovídá. Jelikož mléko odebírá jediný odběratel, nachází se sýrárna Orrero ve výsadním postavení jediného kupujícího tedy monopsonu. Krátkodobou nabídkovou funkcí podniku je její křivka mezních nákladů nad objemem produkce 1 750 000 litrů a cenou nad 4,50 Kč za litr. Z křivky mezních nákladů lze také určit dlouhodobou nabídkovou funkci podniku. V dlouhém období se všechny náklady stávají náklady variabilními, což znamená, že vymizí rozdíly mezi průměrnými celkovými a průměrnými variabilními náklady. Dlouhodobá nabídková funkce podniku je křivka

42

mezních nákladů nad bodem, v němž se protíná s průměrnými náklady. Nachází se nad objemem produkce 3 204 168 litrů. V grafu č. 5 je zvýrazněna krátkodobá nabídková funkce.

Graf č. 5: Nabídková křivka 14

SMC, AVC, SAC (Kč)

12

10

8

D [3 204 168;6,80] 6

C [1 750 000;4,50] 4

2

0 0

500 000

1 000 000

1 500 000

2 000 000

2 500 000

3 000 000

3 500 000

4 000 000

Produkce (q)

Průměrné variabilní náklady

Mezní náklady

43

Průměrné celkové náklady

4 500 000

6

Vyhodnocení a interpretace dosažených výsledků Tato část práce bude věnována zhodnocení a interpretaci dosažených výsledků

a následnému porovnání s výsledky již společností realizovanými. Aby srovnání byla srozumitelná, uvádím na tomto místě tabulku č. 2, ve které je uveden přehled skutečně vyprodukovaného mléka v jednotlivých měsících roku 2004 a příslušné náklady.

Tabulka č. 2: Objem realizované produkce a náklady v jednotlivých měsících roku 2004 Měsíc

Produkce (litr)

Variabilní náklady (Kč)

Fixní náklady (Kč)

Celkové náklady (Kč)

leden únor březen duben květen červen červenec srpen září říjen listopad prosinec celkem

219 340 248 150 268 680 267 670 272 785 265 765 270 170 249 850 224 830 229 680 240 300 249 465 3 006 685

446 775 738 083 743 371 607 529 624 241 594 261 808 216 779 720 728 260 850 258 934 194 1 031 280 8 886 187

497 650 497 650 497 650 497 650 497 650 497 650 497 650 497 650 497 650 497 650 497 650 497 650 5 971 800

944 425 1 235 733 1 241 021 1 105 179 1 121 891 1 091 911 1305 866 1 277 370 1 225 910 1 347908 1 431 844 1 528 930 14 857 987

Interpretace bude věnována významným bodům, kterými prochází křivka mezních nákladů. Nejdůležitější hodnotou je optimální úroveň produkce. Srovnáme-li hodnotu teoretické

optimální

produkce

(3 755 285

litrů) s hodnotou

produkce

skutečné

(3 006 685 litrů), zjistíme, že v roce 2004 bylo vyprodukováno méně než je optimální objem produkce (80,07% produkce optimální). Tzn. že při zvýšení objemu produkce o jednu dodatečnou jednotku, vzrostou celkové příjmy více než celkové náklady a vzroste tedy i zisk. Teoretické optimum je však pro podnik nevýhodné, jelikož převyšuje přidělenou roční mléčnou kvótu ve výši 3,5 mil. litrů mléka. Za nadprodukci by podniku hrozily sankce a snížení prodejní ceny mléka. Nachází-li se objem produkce pod hodnotou

44

průsečíku SMC=MR (tedy pod optimem), je možné zvýšit zisk zvýšením objemu produkce. Hledané optimum má ležet napravo po křivce mezních nákladů od minima křivky. Optimální objem produkce i skutečně produkované množství mléka tuto podmínku splňují. Leží na rostoucí části křivky mezních nákladů nad úrovní produkčního minima. Bude-li společnost produkovat optimální objem produkce, dosáhne tak maximálního zisku ve výši 5 311 544 Kč. Funkce mezních nákladů s vyznačeným optimem roční produkce je znázorněna v grafu č. 2 na straně 38. Důležitou hodnotou je bezpochyby i objem produkce, od kterého celkové příjmy začnou převyšovat celkové náklady. Pokud by byla produkce v krátkém období ztrátová (STC>TR), nemusí to ještě nutně znamenat ukončení produkce výstupu. Dokud není splněna podmínka uzavření firmy, z krátkodobého pohledu můžeme stále vyrábět. Společnost začíná dosahovat zisku při roční hodnotě produkce 1 567 508,8 litrů a celkových nákladech 13 088 698,50 Kč. Dále posoudím polohu skutečně vyráběné produkce s produkcí odpovídající průsečíkům funkce mezních nákladů s funkcí průměrných celkových a průměrných variabilních nákladů. Křivka mezních nákladů protíná křivku průměrných variabilních nákladů při produkci 1 750 000 litrů a nákladech 4,50 Kč za litr. Průsečík má zvláštní podobu, jelikož křivka mezních nákladů protíná křivku průměrných variabilních nákladů v jejím minimu. Tento bod určuje již zmiňovanou podmínku ,,uzavření“ firmy. Vyprodukuje-li podnik pouze 1 750 000 litrů nemusí to ihned znamenat uzavření firmy, ale je nutné v této situaci dočasně pozastavit výrobu, aby podniková ztráta byla co nejmenší. Z vysoké realizační ceny, která je pevně dohodnuta na 8,35 Kč za litr lze usuzovat, že ukončení výroby v blízké budoucnosti nehrozí. V případě skutečně realizované produkce v roce 2004 by uzavření firmy hrozilo při produkci 1 467 252 litrů a ceně 4,40 Kč za litr. Z dlouhodobého pohledu by podnik byl nucen odejít z odvětví, pokud by prodejní cena mléka poklesla pod 6,80 Kč za litr a průměrné náklady by se rovnaly mezním nákladům. Této podmínce odpovídá objem produkce 3 204 168 litrů. Společnost se bude při rozhodování o tom, jaký objem produkce má při určité ceně nabízet, pohybovat po křivce mezních nákladů. Z nabídkové funkce lze také určit vliv

45

změn v produkci na zisk, aniž si musíme všímat křivky průměrných nákladů. Bude-li předmětem zájmu společnosti změna zisku (neboli výrobcův přebytek, jak říká Varian, 1993) vlivem zvýšení nebo snížení objemu produkce, bude změna produkce vyjádřena plochou doleva od křivky nabídky. Krátkodobá individuální nabídková funkce má počátek v průsečíku mezních nákladů a průměrných variabilních nákladů, který má souřadnice [1 7500 000; 4,50]. Na rostoucí křivce mezních nákladů lze také vymezit dlouhodobou nabídku podniku, která má svůj počátek v průsečíku mezních a průměrných variabilních nákladů. Ten odpovídá produkci 3 204 168 litrů a nákladům 6,80 Kč za litr. Výše jmenované závěry jsou znázorněny v grafu č. 4 na straně 42.

46

7

Závěr Zjištěné výsledky se mohou zdát na první pohled pro podnik přínosné a povzbudivé,

jelikož optimum se nachází ve výrazně vyšší produkční úrovni než je skutečně realizovaná produkce, a proto se podniku nabízí možnost zvyšovat svůj zisk zvýšením objemu produkce. Pro české zemědělce však existují omezení v podobě mléčných kvót. Pod hrozbou sankcí a snížení prodejní ceny jsou znevýhodněni právě takoví producenti, pro které je rozšíření objemu produkce výhodné, mají k němu předpoklady a chtějí, stejně jako každý podnikatelský subjekt, maximalizovat svůj zisk. Vědomě tak přichází o potenciální zdroj příjmů. S využitím nákladových funkcí byl tedy určen optimální výstup a kvantifikován maximální zisk při optimálním objemu produkce. Teoreticky stanovený optimální objem produkce, který představuje roční produkci ve výši 3 755 285 litrů, je pro společnost Palomo a.s. vzhledem k dané mléčné kvótě (3 500 000 litrů) nepřijatelný, jelikož optimum se nachází nad přidělenou mléčnou kvótou. I přesto má firma významné rezervy a mohla by svou roční produkci zvýšit alespoň o 300 000 litrů a zajistit si tak příjmy, jejichž nárůst by byl vyšší než vynaložené náklady. Při rozhodování o objemu produkce je však nutné vycházet ze současné situace na trhu. Je zřejmé, že podnik bude vyrábět právě takový objem produkce, pro který bude mít zajištěn odbyt. Skutečně realizovaná produkce mléka v roce 2004 tvořila pouze 80,06 % z teoretické produkce optimální. Lze říci, že produkce mléka byla v roce 2004 z hlediska nákladů hospodárná. Prodejní cena po za celý rok 2004 převyšovala přírůstek nákladů na jeden litr mléka. Teorie nákladových funkcí posloužila v této práci také k ujištění, že i když je produkce z krátkodobého hlediska ztrátová (STC>TR), nemusí to ještě nutně znamenat ukončení výroby. Dokud není splněna podmínka uzavření firmy, z krátkodobého pohledu můžeme stále vyrábět. Podnik by minimalizoval ztrátu ukončením činnosti, pokud by prodejní cena při ročním objemu produkce 1 750 000 litrů poklesla pod 4,50 Kč za litr, protože by nepokryla ani variabilní náklady. V takovém případě se ztráta rovná fixním nákladů, které musí podnik hradit, i když nevyrábí.

47

V další části práce byla určena produkční úroveň, od které začíná být produkce zisková. Roční objem produkce 1 567 508,8 litrů postačí podniku na pokrytí celkových nákladů a bude při tomto objemu vykazovat nulový zisk. Produkce se stává ziskovou již na přelomu měsíce června a července roku 2004. Následně byla vymezena individuální nabídková funkce podniku v podmínkách dokonalé konkurence. Jelikož v této tržní struktuře existuje velký počet podniků a každý z nich tvoří jen část celkové nabídky mléka, nemohou podniky svou činností ovlivnit cenu mléka. Společnost Palomo, a.s. nabízí mléko sýrárně Orrero, která má výsadní postavení jediného odběratele. Cena mléka je sjednána na celý rok ve výši 8,35 Kč za litr. Dále byla vypočtena souhrnná produktivita vstupů inverzí vzorce pro výpočet průměrných celkových nákladů. V roce 2004 bylo z 1 Kč celkových nákladů získáno 0,2 litrů mléka. Nákladových funkcí lze využít jako opěrného bodu při hledání množství produkce, které chce podnik vyrábět. Dosazením příslušného objemu produkce do rovnice funkce celkových nákladů lze zároveň určit nákladovost výroby. Analýzou produkčněnákladových vztahů byly v podniku odhaleny rezervy v rozsahu výroby mléka a to díky navýšené mléčné kvótě, kterou společnost Palomo odkoupila od podniku, který likvidoval chov dojných krav. Doporučovala bych těchto rezerv využít a zvýšit produkční úroveň výroby mléka. Tato práce může posloužit vedení společnosti jako vodítko k určení objemu produkce, který je pro podnik optimální z hlediska maximálního zisku. Uvědomuji si také, že je třeba přihlédnout k současné situaci na trhu s mlékem, díky které podnik příjme mnou zjištěné výsledky pouze jako doporučení, protože při produkci optimálního výstupu by byl sankciován a nebo nucen prodávat mléko za nižší cenu.

48

8

Seznam použité literatury [1] BLAHA, Z. S. Jak posoudit finanční zdraví firmy. Praha: Management Press, 1996. 205s. ISBN 80-85603-80-2. [2] KEŘKOVSKÝ, M. Mikroekonomie. 3.vyd. Brno: PC-DIR Real, 1998. 170s. [3] KONEČNÝ, M. Finanční analýza a plánování. 10.vyd. přepracované, Brno: MSD, 2005. 83s. ISBN 80-7355-033-4. [4] MACÁKOVÁ, L. a kol. Mikroekonomie – základní kurs. 8.aktual.vyd. Praha: Meladrium, 2003. 275s. ISBN 80-86175-38-3. [5] MACÍK, K., VYSUŠIL, J. Mikroekonomie I. Praha: Vydavatelství ČVUT, 1997. 177s. ISBN 80-01-01665-X. [6] MLÁDEK, J. Komentář k prezentaci. prosinec 2005, čl. 36552 (www.mz.cz) [7] DUFEK, J. Ekonometrie. 1.vyd. Brno: MZLU, 2003. 134s. ISBN 80-7157-654-9 [8] NOVÁK, J. Kalkulace nákladů v zemědělství. 5.vyd. Praha: Ústav zemědělských a potravinářských informací, 1997. 37s. ISBN 0231-9470. [9] SCHROLL, R. a kol. Kontrola nákladů a kalkulace. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1985. 284s. 1304-4744. [10] SOUKUPOVÁ, J., HOŘEJŠÍ, B., MACÁKOVÁ, L., SOUKUP, J. Mikroekonomie. 3.vyd. Praha: Management Press, 2005. 548s. ISBN 80-7261-061-9. [11] SYNEK, M. a kol. Manažerská ekonomika. 3.vyd. Praha: Grada Publishing, 2003. 472s. ISBN 80-247-0515-X. [12] SYNEK, M. a kol. Podniková ekonomika. 1.vyd. Praha: Nakladatelství ALEKO, 1992. 448s. ISBN 80-85341-37-9. [13] SYNEK, M. Výpočty v ekonomice a řízení průmyslového podniku. 1.vyd. Praha: Nakladatelství SNTL, 1984. 256s. 04-320-84. [14] VARIAN, H. R. Mikroekonomie. Praha: Victoria Publishing, 1995. 643s. ISBN 8085865-25-4. [15] VYSUŠIL, J. Manažerská ekonomika: hlavolam pro nejschopnější. Praha: Nakladatelství PROFESS, 1996. 139s. ISBN 80-85253-22-6. [16] firemní dokumentace společnosti Palomo, a.s.

49