Faktory ovlivňující čínsko-japonské vztahy

VYSOKÁ ŠKOLA EKONOMICKÁ V PRAZE Fakulta mezinárodních vztahů

Hlavní specializace: Mezinárodní politika a diplomacie

Faktory ovlivňující čínsko-japonské vztahy

Diplomová práce Vypracovala: Mgr. Tereza Fingerová Vedoucí diplomové práce: Mgr. Ing. Radka Druláková, Ph.D.

Prohlášení: Prohlašuji, že jsem svou diplomovou práci vypracovala samostatně. Použitou literaturu a podkladové materiály jsem uveřejnila v seznamu literatury.

V Praze dne

...................................... Tereza Fingerová

Poděkování: Ráda bych poděkovala za spolupráci a trpělivost vedoucí mé práce Mgr. Ing. Radce Drulákové, Ph.D., mému příteli Jiřímu Cahovi za psychickou podporu, Veronice Klučinové a Markétě Horálkové za všechno.

Abstrakt Diplomová práce se snaží popsat současné základní faktory vzájemných vztahů mezi Čínou a Japonskem dále také jejich vývoj a závislost. Cílem diplomové práce je identifikovat základní faktor, který určuje vztahy mezi Čínou a Japonskem a ovlivňuje je v dlouhodobém horizontu. Má teze je, že takovým faktorem je historický faktor. Práce se zabývá změnou v povaze čínsko-japonských vztahů po studené válce. Dále obsáhleji mluví o vytváření národního mýtu, nacionalismu a současných problémech souvisejících se svatyní Yasukuni a kauzou učebnic dějepisu. Poslední část práce se zabývá především teritoriálním konfliktem o ostrovy Senkaku/Diaoyu.

Klíčová slova Čína, Japonsko, bilateralismus, nacionalismus, faktory bilaterálních vztahů, konflikt, teritoriální konflikt, vytváření mýtu, Senkaku, Diaoyu, učebnice dějepisu, svatyně Yasukuni

Abstract Diploma thesis is trying to describe and analyse factors shaping current relations between China and Japan. My intention is to identify main factor, which shape and influence bilateral Sino-japan relations in long term view. I suggest that main factor is historical factor. Thesis explains the change in bilateral relations after Cold war. Also explains national myth-making, nationalism and current problems such as Yasukuni Shrine and text-book controversy. Last part is focused on territorial conflict between China and Japan, namely Senkaku/Diaoyu islands.

Key words China, Japan, Bilateralism, Nationalism, Factors of bilateral relations, Conflikt, Teritorial Dispute, Myth-making, Senkaku, Diaoyu, Text book, Yasukuni Shrine

OBSAH SEZNAM OBRÁZKŮ ..................................................................................................................................... 7 SEZNAM TABULEK ..................................................................................................................................... 7 ÚVOD ............................................................................................................................................................... 8 1.

USPOŘÁDÁNÍ MEZINÁRODNÍHO SYSTÉMU – BILATERALISMUS .................................... 12

2.

ÚVOD DO FAKTORŮ ČÍNSKO - JAPONSKÝCH VZTAHŮ....................................................... 18 2.2

3.

4.

5.

ZMĚNY V POVAZE ČÍNSKO-JAPONSKÝCH VZTAHŮ PO KONCI STUDENÉ VÁLKY ................................... 22

HISTORICKÝ FAKTOR A NÁRODNÍ MÝTUS ............................................................................ 26 3.1

VYTVÁŘENÍ NÁRODNÍHO MÝTU ......................................................................................................... 27

3.2

MÝTY JAPONSKÉ NÁRODNÍ PAMĚTI .................................................................................................... 28

3.3

MÝTY ČÍNSKÉ NÁRODNÍ PAMĚTI ........................................................................................................ 29

VLIV NACIONALISMU NA SOUČASNÉ ČÍNSKO-JAPONSKÉ VZTAHY .............................. 33 4.1

KONTROVERZE UČEBNIC DĚJEPISU .................................................................................................... 34

4.2

SVATYNĚ YASUKUNI ......................................................................................................................... 38

4.3

„NOVÉ MYŠLENÍ“ ............................................................................................................................... 41

TERITORIÁLNÍ SPOR SENKAKU/DIAOYU A VLIV EKONOMICKO-BEZPEČNOSTNÍCH

FAKTORŮ ..................................................................................................................................................... 44 5.1

OTÁZKA VLASTNICTVÍ ....................................................................................................................... 45

5.2

NOVÉ MILÉNIUM ................................................................................................................................ 48

5.3

HRA S NULOVÝM SOUČTEM ............................................................................................................... 50

5.4

KOOPERACE V REGIONU .................................................................................................................... 52

ZÁVĚR ........................................................................................................................................................... 54 SEZNAM LITERATURY ............................................................................................................................ 57 MONOGRAFIE A VĚDECKÉ ČLÁNKY ............................................................................................................. 57 INTERNETOVÉ ZDROJE ................................................................................................................................. 60 SEZNAM PŘÍLOH: ......................................................................................................................................... I PŘÍLOHA I. :KRÁTKÝ NÁHLED DO ČÍNSKO-JAPONSKÉ VÁLKY 1937 – 1945 ............................ II

Seznam obrázků Obrázek 1: Ukázka japonské učebnice dějepisu....................................................................... 36 Obrázek 2: Mapa Jihočínského moře s vyznačenými územními nároky jednotlivých zemí.... 45 Obrázek 3: Mapa ostrovů Senkaku/Daioyu .............................................................................. 46 Obrázek 4: Fotografie ostrovů Senkaku/Daioyu ...................................................................... 48

Seznam tabulek Tabulka 1: Souhrn čínských a japonských národních mýtů ..................................................... 31

7

Úvod Čína a Japonsko jsou země s velkým vlivem po celé Asii, jak již ekonomickým, tak politickým i kulturním. Proto jsem si vybrala, jako předmět své práce právě jejich vzájemný vztah a faktory, které tento vztah utváří. Co tedy ovlivňuje bilaterální vztah dvou zemí, které udávají tempo většině Asie? Historicky byly vztahy mezi Japonskem a Čínou převážně nepřátelského charakteru, důvodem bylo mít co největší vliv na asijském kontinentě. Spousty let byla Čínská říše tím, kdo si mohl dovolit pozici suzeréna1 a ovládala drtivou většinu kontinentu. Zlom přišel ve chvíli, kdy si velice asertivní Čína nedokázala poradit se západními státy. Její moc byla rozdrobena a japonské císařství, které bylo také nuceně otevřeno světu, se dostalo do značné výhody, kterou umělo využít. Povaha vztahů se začala měnit opět po druhé světové válce a po normalizaci bilaterálních diplomatických vztahů. Od roku 1972 prošly vztahy dvěma stádii: mír a přátelství, politicky chladné a ekonomicky horké2. V tom druhém se nacházejí v současnosti. Z toho, co si běžný čtenář může přečíst ve sdělovacích prostředcích, je jasné, že vztah obou zemí je velice napjatý a zatěžuje ho nejeden problém. Čínou bouří již desítky let protijaponské demonstrace, v Japonsku se mladá generace bouří proti asertivnímu chování Číny. Co vášně zapříčiňuje? Je pozadím pouhá snaha získat nejsilnější postavení s regionu nebo má tato rivalita hlubší kořeny? V zájmu ani jedné ze zemí není vyvolat ozbrojený konflikt, ačkoliv se ho v současnosti někteří obávají. Země si jsou vědomy, že pro svůj rozvoj potřebují prostředí míru a stability. Proto prozatím vyhrává v mnoha oblastech sporů pragmatismus. Je ale otázkou, zda tomu tak bude napořád, anebo budeme v příštích několika letech svědky dalšího čínsko-japonského konfliktu. Cílem mé diplomové práce je identifikovat hlavní faktory utvářející čínsko-japonské vztahy. Má teze je, že nejdůležitějším faktorem, který ovlivňuje čínsko-japonské vztahy je historický faktor. A z tohoto faktoru vznikají prakticky všechny současné problémy a také

1

Pojem suzerén se vztahuje k vládci jedné země, který je formálně nadřízen vladařům některé další jiné země.

2

KATAYAMA, Kazuyuki. Development of Japan-China Relations since 1972. International Journal of China

Studies. 2011, vol.2, č. 3.

8

dále ovlivňuje ostatní faktory. Historický faktor tedy podle mé teze stojí u kořenů všech čínsko-japonských sporů. Jako teoretický základ práce a tedy první kapitolu jsme zvolily s vedoucí práce teoretický koncept bilateralismu a to díky tomu, že se v celé své práci budu pohybovat ve vztazích dvou států. Bilateralismus je základním jevem v teorii mezinárodních vztahů, a proto o něm nelze psát ve stejném duchu, jako o ostatních konceptech, protože neexistuje tolik specificky zaměřené literatury. Já se snažím představit bilateralismus z pohledu jednotlivých názorů na jeho funkci ve vztazích a zmiňuji jeho roli například v bezpečnostní a ekonomické sféře. Další část práce dělím na dva celky. Druhá až čtvrtá kapitola práce se bude zabývat historicko-politickými faktory a poslední pátá kapitola se bude zabývat bezpečnostněekonomickými faktory. Část zabývající se historicko-politickými faktory bude obsáhleji a podrobněji vysvětlena, protože na ní stavím svou tezi a mohu zde ukázat všechny dopady historického faktoru a jeho přesah do bezpečnostní a ekonomické sféry vtahů. Druhá část se bude primárně zabývat teritoriálním konfliktem, který ovlivňuje jak bezpečnostní, tak ekonomické vztahy. Důvodem, proč jsem si takto práci rozvrhla, je rozhodnutí přistupovat k této práci a faktorům tzv. problémovým přístupem, tedy vysvětlit zvláště ty části vztahů, kde vidíme problém či konflikt a následně můžeme analyzovat jeho vliv na vzájemné vztahy. Proto chci například k ekonomickým faktorům přistupovat velice okrajově. Mám k tomu dva důvody. Vzájemný obchod a vztahy jsou v dobré formě a práce by byla zbytečně obsáhlá. V oblasti bezpečnostních faktorů by se dal také mnohem podrobněji rozebrat například vztah a vliv Spojených států amerických v regionu, ale opět z důvodu obsáhlosti a relativní nedůležitosti pro můj cíl tento faktor vynechám. Kapitola Úvod do faktorů čínsko-japonských vztahů se zabývá základními faktory, které ovlivňují vztahy především po konci studené války. Zde jsem se setkala poprvé s problémem literatury. Bylo až překvapující, jak nedostatečná je literatura v ohledu teoretických informací v oblasti faktorů utvářejících čínsko-japonské vztahy. Pokud bylo možno najít primární faktor, často byl v čínském nebo japonském jazyce. Ani jeden neovládám bohužel natolik, abych byla schopna z takového zdroje čerpat. Z anglicky psaných zdrojů šlo pro účely této práce použít pouhý zlomek, a i tak jsem narážela často na to, že jeden článek na druhý odkazoval, případně čerpaly ze sebe navzájem. Nakonec jsem se

9

snažila těžit alespoň ze zdrojů, jejichž autoři jsou Číňané a Japonci a poskytují specifický náhled na problematiku. Třetí kapitola je věnována historickým faktorům a utváření národního mýtu. Národní mýtus je v čínsko-japonských vztazích velice důležitý jev, na němž staví dále nacionalismus a společně ovlivňují současné vzdělaní jak Číny, tak Japonska a spoluvytváří jejich pohled na druhý národ. Z mého pohledu jsou tyto dva faktory stavebním kamenem, na němž stojí veškeré problémy a nenávist, kterou mezi sebou oba národy mají. I zde jsem se snažila využít co nejvíce literatury, ale vzhledem k časté opakovanosti informací a odkazů na stejné primární prameny, jež byly v původním jazyce jedné či druhé země, jsem opět narazila na bariéru četnosti zdrojů a samozřejmě také na jejich tendenčnost. Další kapitola je již na zdroje velice bohatá a zabývá se nacionalismem a současnými projevy a problémy s ním spojenými. Zmiňuji zde obsáhleji současné žhavé problémy mezi Čínou a Japonskem a to problematiku dějepisných učebnic a politické návštěvy svatyně Yasukuni. Vzhledem k aktuálnosti lze k těmto dvěma problémům vyhledat velké množství informací zvláště ve zpravodajství a v časopisech zabývajících se mezinárodními vztahy. U této a předchozí kapitoly jsem hojně používala práce profesorky Yinan He ze střediska diplomacie v Seton Hall University, která je velkou odbornicí na otázku nacionalismu a vydala na toto téma velké množství článků. Poslední kapitola mé práce se zabývá z velké části především teritoriálním konfliktem o ostrovy Diaoyu (čínský název) neboli Senkaku (japonský název). V rámci nestrannosti nedržím pevně zvolený název pro ostrovy a používám jak čínský, tak japonský. Podobně tomu je tak u čínsko-japonských a japonsko-čínských vztahů. Ačkoliv má práce je více čínsky orientovaná a to především díky mému studiu s vedlejší specializací na čínská studia, snažím se být objektivní. Jsem přesvědčena, že by si obě strany měly najít k sobě cestu spolupráce v zájmu prosperity regionu i jejich vlastní, bez ohledu na to jaká historie je spojuje. Teritoriální spor má velký vliv nejen na bezpečnostní ráz vztahů, ale ovlivňuje samozřejmě i ekonomické vztahy. Tato práce obsahuje množství slov čínského původu. Pro přepis čínských znaků do latinky se používá několik způsobů přepisu. V našem prostředí je používán především český přepis – používaný například v českém překladu Dějiny Číny od Johna Fairbanka a nebo světově používaný Pinyin, který jsem si ve své práci zvolila já. Důvodem je jeho výlučné používání v anglické literatuře a mé větší znalosti v použití tohoto přepisu. Pinyin budu 10

používat především u jmen a většiny zeměpisných názvů krom těch, které jsou u nás zažité v českém přepise a jsou již součástí našeho jazyka, jako například hlavní město Číny Peking.

11

1.

Uspořádání

mezinárodního

systému

–

bilateralismus Zásadním problémem bilateralismu, se kterým se čtenář i autor setká, je nedostatečnost zdrojů, pokud jde o bilateralismus jako o teoretický koncept. Důvod je jednoduchý. Od vzniku teorií mezinárodních vztahů se bilateralismus bral prakticky jako standart, na kterém je celá diplomacie postavena. Proto můžeme najít spíše vědecké články a eseje na téma multilateralismu a unilateralismu, což jsou výjimky na poli mezinárodních vztahů. Bilateralismus je základní teorií, ke které se následně vážou další výjimky a speciální případy.

Teoretická východiska bilateralismu Bilateralismus je vztah nebo akce zahrnující dva subjekty. Jako kontrast k bilateralismu můžeme použít multilateralismus. Bilateralismus se zakládá na předpokladu, že vztahy mezi dvěma subjekty jsou důvěryhodnější a organizovanější. Například pokud subjekt B a C jsou předurčení k tomu být přátelé, subjekt A má větší možnost spíše udržet velice dobrý vztah s každým separátně, tedy A-B a A-C, než se snažit udržet přátelský trojúhelník neboli multilaterální přístup. Bilateralismus by se tedy dal specifikovat jako exkluzivní přátelství.3 Ačkoliv můžeme říct, že nominální definice bilateralismu je spojení, které zahrnuje dva subjekty mezinárodních vztahů, neříká nám tato definice prakticky nic o typických charakteristikách nebo kvalitě takového vztahu. Obsáhleji se bilateralismem zabývá John Gerard Ruggie ve svém článku „Multilateralism: The Anatomy of an Institution“4. Jako příklad si zde bere systém nacistického Německa, který považuje za typickou formu ztělesňující bilateralismus jako organizační princip. Navazuje tak na definici od Diebolda, který uvádí, že každodenní výraz "bilaterální" je naprosto neutrální ke kvalitativní povaze vztahu, který je ustanoven mezi

3

CAPIE, David H a Paul M EVANS. The Asia-Pacific security lexicon. Singapore: Institute of Southeast Asian Studies, 2002, xi, 224 p. ISBN 98-123-0150-X.str. 39 4 RUGGIE, John Gerard. Multilateralism: the anatomy of an institution. International Organization. 1992, vol. 46, issue 03, s. 561-. DOI: 10.1017/S0020818300027831. Dostupné z: http://www.journals.cambridge.org/abstract_S0020818300027831

12

dvěma subjekty.5Ruggie vše ukazuje na příkladu implementace nového schématu zahraničního obchodu, které navrhl roku 1934 Hjalmar Schacht.6 Schéma bylo založeno výhradně na bilaterálních obchodních smlouvách a čistících mechanismech – (Schachtův merkantilismus). V podstatě šlo o to, že nacistické Německo zavedlo režim, ve kterém veškeré dohody probíhaly recipročně, a to bylo spojeno i s monetárními opatřeními. Německý importér měl například zaplatit v markách za import německé Reichsbank a nikoliv zahraničnímu dodavateli, zatímco zahraniční dodavatelé dostávali své peníze v jejich měně od jejich centrální banky. Touto cestou se Němcům povedlo naprosto obejít mezinárodní měnový trh. Díky tomuto systému se také stávali němečtí partneři na Německu stále více závislí. Německý bilateralismus se také zaměřoval především na slabší a menší státy ve střední a východní Evropě, na Balkánu a v Latinské Americe. Ačkoliv byl systém založen na recipročních vztazích s každou stranou, byl již ve svém počátku navržen jako diskriminační. Všechna ujednání byla vedena na bázi case-by-case a product-by-product. A jakoukoliv dohodu nebylo možné rozšířit mezi ostatní partnery, jako by to bylo u multilaterálního systému, jakým je GATT (General Agreement on Trade and Tariffs). Schéma zahraničního obchodu, ale ve své podstatě nebylo jakkoliv limitováno, takže mohlo být aplikováno na celou planetu, jako obří pavučina bilaterálních vztahů. 7 Ruggieho příklad je důležitý z toho důvodu, že Schachtův merkantilismus, který byl převážně nerovný, diskriminující a bilaterální, patří podle nominální definice multilateralismu právě k němu. 8Pokud si shrneme poznatky z Ruggieho příkladu bilateralismu, vidíme, že podle něj je bilateralismus postaven na specifickém systému reciprocity, což znamená neustálé balancování "quid pro quo" každého subjektu se všemi ostatními subjekty po celou dobu trvání bilaterálního systému. T. J. Pempel má na bilateralismus trochu jiný náhled a ve svém článku "Chalenges to Bilateralism" vymezuje Bilateralismus takto:

5

SOLINGEN, Etel. Multilateralism, Regionalism, and Bilateralism: Conceptual Overview from International Relations Theory. AMER, Edited by N. Ganesan and Ramses. International relations in Southeast Asia: between bilateralism and multilateralism. 1. publ. Singapore: ISEAS Publishing, 2010. ISBN 9814279579. str 18 6 RUGGIE, John Gerard. Multilateralism: the anatomy of an institution. International Organization. 1992, vol. 46, issue 03, -. DOI: 10.1017/S0020818300027831. Dostupné z:http://www.journals.cambridge.org/abstract_S0020818300027831 str 568 7 RUGGIE, John Gerard. Multilateralism: the anatomy of an institution. International Organization. 1992, vol. 46, issue 03, str 569 8 SOLINGEN, Etel. Multilateralism, Regionalism, and Bilateralism: Conceptual Overview from International Relations Theory. AMER, Edited by N. Ganesan and Ramses. International relations in Southeast Asia: between bilateralism and multilateralism. 1. publ. Singapore: ISEAS Publishing, 2010. ISBN 9814279579. str 18

13

„Bilateralismus znamená, že dvě země přiznávají jedna druhé mimořádná privilegia, která neposkytují jiné zemi. Bilateralismus, také zahrnuje normativní přesvědčení mezi politiky obou stran, že projednávání většiny záležitostí, by mělo fungovat na bázi stát vs. stát a neměla by zahrnovat privátní sektor ani být řešena v multilaterálním prostředí.“9 Christopher Dent se ve svém článku "The New Economic Bilateralism in Southeast Asia: Region-Convergent or Region-Divergent?" dívá na bilateralismus jako na rozšíření regionalismu, kde se dva státy účastní stmelujících, kooperačních a integračních dohod.10

Bezpečnostní bilaterální vztahy Zajímavým příkladem současného bilateralismu je americká aktivita v asijskopacifickém regionu. Spojené státy zde navazují bilaterální vztahy jak na poli ekonomickém, tak na poli bezpečnostním. V asijsko-pacifickém regionu existuje pět bilaterálních aliancí se Spojenými státy (Austrálie, Japonsko, Jižní Korea, Filipíny a Thajsko).11Tím se dostáváme k bilateralismu v bezpečnostní sféře. Weber12 tento bilateralismus považuje za pozitivní zvláště pro velké mocnosti - jako Spojené státy - protože může hrozit odchodem z aliance v případě nedodržení podmínek slabším státem. Dále podle výzkumů vedených Dentem, jsou bilaterální dohody lépe dohodnutelné, než ty multilaterální. Jsou také silnější a více zemí je preferuje, protože při bilaterální dohodě mohou získat lepší podmínky než na multilaterálním fóru, kde se musí vyhovět více státům a dohoda musí být vybalancovaná.13

Ekonomické bilaterální vztahy Když jsme si ukázali základní myšlenky bilateralismu v bezpečnostní sféře, logicky se nabízí otázka, zda se vyvíjel stejně i bilateralismus ve sféře ekonomické. Zprvu bilaterální smlouvy ekonomického zaměření následovaly tam, kde již byly bezpečnostní. Nicméně v současné době, kdy obchod je nejvýznamnějším vztahem mezi státy, se obchodní bilaterální

9

KRAUSS, Ellis S a T PEMPEL. Beyond bilateralism: U.S.-Japan relations in the new Asia-Pacific. Stanford, Cal.: Stanford University Press, 2004, xxi, 421 p. ISBN 08-047-4910-8. str. 5 10 DENT, Christopher M. The New Economic Bilateralism in Southeast Asia: Region-Convergent or RegionDivergent?. International Relations of the Asia-Pacific. 2006, Vol. 6 Issue 1. str. 86 11 SOLINGEN, Etel. Multilateralism, Regionalism, and Bilateralism: Conceptual Overview from International Relations Theory. AMER, Edited by N. Ganesan and Ramses. International relations in Southeast Asia: between bilateralism and multilateralism. 1. publ. Singapore: ISEAS Publishing, 2010. ISBN 9814279579. str 18 12 Tamtéž. str 18 13 Tamtéž. str 18

14

smlouvy rozrůstají více v mezinárodním prostředí, a to mnohem rychleji než regionální anebo multilaterální dohody.14 Pohled na uplatňování bilateralismu se liší a často nebývá viděn v tom nejlepším světle. Podle Krugmana, který mluví o bilateralismu ve svém článku "Is Bilateralism bad?", jsou bilaterální a regionální uskupení více protekcionistická, oproti subjektům zvenčí, než multilaterální, a tím poškozují svět mezinárodního obchodu. I Hanke tvrdí, že bilateralismus je nebezpečný a potencionálně může vést, až k situaci z roku 1930. I další autoři vidí bilateralismus, jako hrozbu. Pokud je bilateralismus použit v kombinaci s tržní liberalizací, je možné, že země budou agresivnější v obchodu s vnějšími státy. Podle některých mohou bilaterální dohody v asijsko-pacifickém regionu snižovat autoritu regionálního uskupení APEC (Asia-Pacific Economic Cooperation) a země, které konkurují nebo ohrožují zájmy Spojených států, mohou být odstrkovány.15 Mezi autory se ale najdou i tací, kteří vnímají bilateralismus pozitivně. Podle Yarbrougha a Yarbrougha může být tou správnou cestou v řešení důležitých výzev. Další si myslí, že může napomáhat při zvyšování soutěže. Bergsten argumentuje, že právě trend bilaterálních a regionálních dohod zajistí "kompetitivní liberalizaci". Podle Scotta pak bilaterální dohody vytvářejí prostředí pro navýšení exportů a nastartování zásadních ekonomických reforem.16 Další debaty se zabývají vztahem mezi bilateralismem a multilateralismem. Acharay zjistil, že bilaterální dohody zajišťují jakousi bázi pro regionalismus a multilateralismus v asijsko-pacifickém regionu. Dent v článku "New economic Bilateralism in Southeast Asia" rozlišuje mezi region-konvergentním a region-divergentním bilateralismem. První může připravit strukturu základu pro vývoj regionalismu. Ten druhý podkopává integritu regionálních organizací. Dále zvyšuje spirálovitý efekt způsobující neustálé nerovnovážné vztahy mezi státy regionu a vedoucí k potencionální mezistátní rivalitě. A konečně zjitřuje spory v již budujícím se systému regionálních organizací. 17

14

SOLINGEN, Etel. Multilateralism, Regionalism, and Bilateralism: Conceptual Overview from International Relations Theory. AMER, Edited by N. Ganesan and Ramses. International relations in Southeast Asia: between bilateralism and multilateralism. 1. publ. Singapore: ISEAS Publishing, 2010. ISBN 9814279579. str. 19 15 Tamtéž, str. 18 16 Tamtéž, Str. 19 17 DENT, C. M. The New Economic Bilateralism in Southeast Asia: Region-Convergent or RegionDivergent?. International Relations of the Asia-Pacific. 2005-08-23, vol. 6, issue 1, s. 81-111. DOI: 10.1093/irap/lci127. Dostupné z: http://irap.oxfordjournals.org/cgi/doi/10.1093/irap/lci127 str 86

15

Dent dále nachází novou strukturu bilateralismu v ekonomické diplomacii jihovýchodní Asie. Z extra-regionálního hlediska zvětšující se počet států ASEAN tíhne k asijsko-pacifickým bilaterálním dohodám o volném obchodu, v čele se Singapurem a Thajskem. Z hlediska vnitro-regionálního se zde objevuje rozvíjející se aliance Singapuru a Thajska, důležitá pro ekonomický regionalismus. Takovýto bilateralismus podtrhuje regionálně-divergentní efekt bilateralismu v jihovýchodní Asii. Ačkoliv jsem zde určité myšlenky zabývající se Bilateralismem předestřela, obecně lze říci, že o bilateralismu se nepíše v akademické sféře tolik jako o jeho protějšku multilateralismu, kterému jsou věnovány rozsáhlé články a publikace. A to z důvodu, který jsme zmínila na začátku. Podle toho co šlo ve mně dostupných zdrojích najít, je evidentní, že většina článků využívá dvou základních podkladů, reprodukuje je a případně jen něco málo dále dodává. Opravdový problém nastává ve chvíli, kdy se chceme podívat, jak se na problematiku bilateralismu dívají teorie mezinárodních vztahů. Ačkoliv by se mohlo zdát, že bilateralismus a jeho definice je základem v charakteristice vztahů mezi státy. Žádná teorie mezinárodních vztahů se explicitně touto tématikou nezabývá. Na druhou stranu implicitně ji najdeme ve všech. Rámcově lze říci, že teorií nejvíce zaměřenou na vztah dvou států a preferenci vztahů mezi dvěma státy je realismus. Ten sám vznikl jako vymezení se oproti utopismu, který měl zapříčinit krizi třicátých let. Edward Hallett Carr ve svém prvním manifestu realismu "Dvacetiletá krize"18 útočí na obecnou představu, že státy mohou mít trvalé společné zájmy. Tato myšlenka byla v té době odražena v celém konceptu versailleského uspořádání a Společnosti národů. Podle realistů jsou nejdůležitějším aktérem v mezinárodních vztazích státy a ostatní aktéři, jako neziskové organizace, jednotlivci, nebo mezinárodní organizace, jsou méně významné nebo úplně nevýznamné.19 To koresponduje s tím, co jsem již dříve zmínila v citaci od Pempela. A to, že politické elity, které upřednostňují bilaterální dohody oproti multilaterálním, věří a dodržují, že jakékoliv řešení problému či spolupráce by mělo zahrnovat jen diskuzi stát vs. stát a už vůbec by se nic nemělo řešit přes multilaterální fóra či

18 19

DRULÁK, Petr. Teorie mezinárodních vztahů. Vyd. 1. Praha: Portál, 2003, 220 s. ISBN 80-717-8725-6. SØRENSEN, Georg a Robert JACKSON. Introduction to international relations: theories and approaches. 5.

ed. Oxford: Oxford University Press, 2012. ISBN 01-996-9474-5.

16

za přítomnosti firem. Takže můžeme říci, že realisté i neorealisté by preferovali bilaterální přístup ve vztazích. Liberalismus je naopak založen na myšlence trvalého míru založeného na spolupráci států v mezinárodních vztazích a to především prostřednictví multilaterální platformy. Mezinárodní instituce mají hrát tu nejdůležitější roli v udržování míru. Liberalismus zpochybňuje roli státu jako výlučného aktéra mezinárodních vztahů a klade důraz na oddělení vnitřní a vnější zahraniční politiky. Liberalismus tedy můžeme brát jako zastánce multilateralismu, opaku bilateralismu. Pokud se budu soustředit dále ve své diplomové práci na bilaterální vztahy Číny a Japonska, budu uplatňovat spíše realistický náhled.

Pokud jde o prostou definici

bilateralismu, přikláním se k definici Pembela z článku " Chalenges to Bilateralism". Ve smyslu širší charakteristiky a funkce bilateralismu bych souhlasila s tvrzením Acharayho, který tvrdí, že bilateralismus je bází pro regionalismus a multilateralismus v asijskopacifickém regionu. Dále se na bilateralismus dívám spíše z pozitivního hlediska. Bilateralismus má své místo ve vztazích a je schopen upevnit vazby, na kterých se dá dále stavět a vytváří přínosné prostředí. Přeci jen každý vztah je především ze zásady bilaterální. Na druhou stranu bilateralismus je škodlivý v momentech špatného využití a podkopávání regionální integrace a umocňování sporů. Je tedy, jak říká Dent20, region-konvergentní a region-divergentní.

20

SOLINGEN, Etel. Multilateralism, Regionalism, and Bilateralism: Conceptual Overview from International Relations Theory. AMER, Edited by N. Ganesan and Ramses. International relations in Southeast Asia: between bilateralism and multilateralism. 1. publ. Singapore: ISEAS Publishing, 2010. ISBN 9814279579

17

2.

Úvod do faktorů čínsko - japonských vztahů Čínsko-Japonské vztahy prošly za posledních sto let zásadní změnou. Kvůli

komplikované historii se vytvořila dvojitá struktura vztahů. Některé často používané fráze jako „sousedé přes moře“ nebo „jedny čínské znaky, jedna rasa“

21

, jsou považovány za

symboly přátelských vztahů mezi oběma zeměmi. Na druhou stranu v nich lze nalézt i dvojí konflikt, kdy Číňany a Japonce ovládají pocity nadřazenosti a podřízenosti. Přesněji čínský komplex nadřazenosti pramení z jejich postavení v regionu, které bylo velice silné v době před nuceným „otevřením“ se světu. Na druhou stranu se zde objevil problém s pocitem podřízenosti či méněcennosti kvůli japonské vyspělosti a ekonomice. Nicméně tento pocit je již méně častý a nahrazuje ho hrdost Číňanů z ekonomického vzestupu, který zrovna prožívají. U Japonců bychom mohli problém nazvat pocitem odpovědnosti za velice bolestivé události, ke kterým došlo během japonské invaze, nicméně i tento pocit odpovědnosti je doprovázen opakem a to také jistým pocitem nadřazenosti, kvůli jejich pomoci při modernizaci čínské ekonomiky. Japonsko se zatím může cítit ekonomicky nadřazeno obrovské Číně, na druhou stranu je na čínském obchodě závislé. Japonsko si je velice dobře vědomo problému a střetu, který vnímají japonští obyvatelé. Ti se obávají čínského vzestupu a japonského pádu. Pokud se podíváme na posledních sto let vztahů mezi Čínou a Japonskem zjistíme, že se opravdu mnohé změnilo. Čína byla na začátku 20. století slabá a jen těžko vzdorovala tlakům zvenčí, jako byl japonsko-ruský spor o Koreu a jejich zájmy v Mandžusku, které bylo čínským

teritoriem.

Nebo

následné obsazení

Mandžuska japonskými

jednotkami,

několikaletou intervencí Japonska do čínských vnitřních vztahů a snaha o kulturní vliv.22 Nicméně v regionu tato situace nebyla nikterak zvláštní, pokud si uvědomíme, že podobným způsobem si Čína podmaňovala většinu regionu po dlouhé stovky let a to včetně snahy kulturní intervence do Japonska. Velkým přelomem bylo vypuknutí druhé světové války, kdy je japonská invaze ještě dnes tím, co rezonuje ve vzájemných vztazích. Čína i Japonsko se po roce 1945 velice změnily. Čína, která dlouhá léta nejen vzdorovala Japonsku, ale také se potýkala s občanskou válkou zuřící po velké části území, se sjednotila pod komunistickou

21

HOWE, Christopher. China and Japan: history, trends, and prospects. Oxford: Clarendon Press, 1996. ISBN 01-982-8932-4. str. 60 22 FAIRBANK, John King. Dějiny Číny. Překlad Martin Hála, Jana Hollanová, Olga Lomová. Praha: NLN, Nakladatelství Lidové noviny, 1998, 656 s. Dějiny států (Nakladatelství Lidové noviny). ISBN 80-710-6249-9

18

vládou a zařadila se k zemím spřáteleným se Sovětským svazem v období studené války. Japonsko bylo zařazeno do amerického obranného systému a obě země se ocitly na opačných stranách konfliktu. Už v této době se ale vztahy změnily velice zásadně. Do konce druhé světové války byly vztahy, které mezi sebou měli Čína s Japonskem, v zásadě politické. V této době se ale začaly vyvíjet vztahy ekonomické, bezpečnostní a kulturní ve větší míře. Japonsko se změnilo a začalo se prosazovat v mezinárodních vztazích jako stát, který prosazuje mírová řešení a distancuje se od postupů dřívějšího císařského Japonska. Tomu dopomohlo strategického spojenectví se Spojenými státy a Japonsko se tak mohlo stát vyspělým státem se silnou ekonomikou taženou technologiemi v době, kdy Čína zápolila s Maovou politikou pětiletek či kulturní revolucí. Po celou tuto dobu byly ale vztahy ve velice dobré kondici a prohlubovaly se především po ekonomické stránce. 23 Po normalizaci vztahů v roce 1972 se vztahy oficiálně dostaly na velice dobrou úroveň. Ale čím dál častěji začaly vyplouvat na povrch problémy společné historie. Ať již jde o kauzu japonských učebnic dějepisu nebo o opakovanou návštěvu japonského chrámu Yasukuni. Učebnice dějepisu a chrám Yasukuni jsou pro Číňany symboly absence japonské pokory k obětem druhé světové války. Oběma problémy se budu široce zabývat v následujících částech práce. Tyto problémy jsou důležité především proto, že utváření nejen čínské veřejné mínění, ale učebnice dějepisu mají ohromný vliv na identitu a kulturní a historickou paměť národa. V okamžiku pokud následující generace ztratí kontakt s pravdivými informacemi, budou vznikat stále větší konflikty ohledně toho, co se opravdu za druhé světové války stalo. A obě strany budou mít vlastní pravdu vytvořenou výchovou ve škole. Pokud konflikt dojde do takovéto fáze, je velice těžké najít mezi stranami cestu ke konsenzu a porozumění. V návaznosti na tyto problémy se ve vzájemných vztazích začal také projevovat silný čínský nacionalismus a rostoucí nesympatie prostého obyvatelstva obou zemí vůči druhému státu. Tyto faktory a další, které na následujících stránkách zmíním, utváří spektrum politických faktorů ovlivňujících každodenní vztahy. Dále mezi to patří samozřejmě i kulturní výměna a čilý turistický ruch. Zajímavým indikátorem vztahů mezi dvěma národy jsou průzkumy obecného mínění. Takový průzkum uvádí i Kokobun Ryosey a lze použít, jako dobrý příklad toho proč je

23

HOWE, Christopher. China and Japan: history, trends, and prospects. Oxford: Clarendon Press, 1996. ISBN 01-982-8932-

19

zajímavé analyzovat vzájemné vztahy těchto dvou zemí a jak veřejné mínění reaguje na jednotlivé politické události. Ryosey ve svém článku uvádí velice zajímavá čísla z průzkumu obecného mínění v několika různých letech.

24

V Roce 1980 se mělo 78,6 % japonského obyvatelstva vyslovit

k tomu, že cítí vůči Číně „přátelství“, kdežto 14,7% nikoliv.25 Tento pozitivní náhled změnil incident v roce 1989 na náměstí Nebeského klidu. Ten, ačkoliv nebyl výrazně kritizován Japonskou vládou, byl samotnými Japonci vnímán velice negativně.26 To, že Japonská vláda byla v této době velice opatrná na svá kritická vyjádření vůči komunistické Číně, je vidět na projevu člena japonské vlády na tiskové konferenci. Hlava sekretariátu premiéra Shiokawa prohlásila, že „(japonská) vláda sleduje velice pozorně vývoj situace. Vláda ale v současné době nezvažuje jakékoliv sankce a opatření.“

27

Dále pak mezi členy vlády panovala obava,

která stále více rezonovala v kuloárech. „Bylo by pro Japonsko extrémně nebezpečné otevřeně odsuzovat Čínu, když čínští představitelé mohou obrátit studenty proti Japonsku.“28 Po tomto incidentu přátelské pocity, které byly znatelné při průzkumu v roce 1980, poklesly na 51,6 % (z 78,6%) a negativní postoje vůči Číně vzrostly na 43,1% (z 14,7%).29 Postoj vůči Číně mezi japonským obyvatelstvem se od roku 1980 naprosto obrátil. Tato čísla se mohou zdát alarmující, ale pokud se podíváme na výsledky veřejného mínění v Číně vůči Japonsku, jsou vlastně ještě velice pozitivní. V roce 2004 byl veden průzkum veřejného mínění Institutem japonských studií a ukázal, že pouhých 6,3% dotazovaných má „přátelské“ pocity vůči Japonsku a 53,6% je označilo za „ne“ „přátelské“. Co ještě více ukazuje na velice špatný image Japonska v Číně, je výčet symbolů, které pro dotazované symbolizuje Japonsko.

24

RYOSEI, Kokubun. The shifting nature of Japa-China relations after Cold War. LAM, Peng Er. Japan's Relations With China: Facing a Rising Power. Sheffield Centre for Japanese Studies/Routledge Series: Routledge, 2006. ISBN 1134193734 str. 21 25 RYOSEI, Kokubun. The shifting nature of Japa-China relations after Cold War. LAM, Peng Er. Japan's Relations With China: Facing a Rising Power. Sheffield Centre for Japanese Studies/Routledge Series: Routledge, 2006. ISBN 1134193734 str. 21 26 IJIRI, Hidenori. Sino-Japan Controversy Since the 1972 Diplomatic Normalization. HOWE, Christopher. China and Japan: history, trends, and prospects. Oxford: Clarendon Press, 1996. ISBN 01-9828932-4.str 77. 27IJIRI, Hidenori. Sino-Japan Controversy Since the 1972 Diplomatic Normalization. HOWE, Christopher. China and Japan: history, trends, and prospects. Oxford: Clarendon Press, 1996. ISBN 01-9828932-4.str 77. 28IJIRI, Hidenori. Sino-Japan Controversy Since the 1972 Diplomatic Normalization. HOWE, Christopher. China and Japan: history, trends, and prospects. Oxford: Clarendon Press, 1996. ISBN 01-9828932-4.str 77. 29 RYOSEI, Kokubun. The shifting nature of Japa-China relations after Cold War. LAM, Peng Er. Japan's Relations With China: Facing a Rising Power. Sheffield Centre for Japanese Studies/Routledge Series: Routledge, 2006. ISBN 1134193734 str. 22.

20

Byly jimi „květ třesně“, „japonská vojenská invaze“ a „hora Fuji“.

30

Na těchto symbolech je

jasně vidět, jakou sílu má pro Číňana historická křivda a jak moc velký vliv má velice dobrá historická paměť čínské kultury. Vedle přírodních krás Japonska totiž v povědomí zůstává nevypořádání se s krvavou minulostí, kterou už si jen málo Číňanů může pamatovat. Je jasné, že v Číně nedošlo k procesu vyrovnání se, jakým prošla Evropa ve vztahu k Německu a jeho válečným zločinům. Podle mého názoru pokud k tomuto vyrovnání se s minulostí nedojde, bude tento problém rezonovat ve vztazích klidně i dalších 70 let. Jedno z často zmiňovaných témat, pokud jde o čínsko-japonské vztahy současnosti, je „čínský vzestup“ „japonský pád“, o kterém jsem se zmiňovala již na začátku kapitoly. Zatím co čínská ekonomika neustále roste, Japonsko již od začátku 90. let čelí recesi po finanční krizi zapříčiněné prasknutím finanční „bubliny“31 a nikdy se z této ekonomické katastrofy opravdu nevzpamatovalo. Nestabilní japonské vlády a slábnoucí ekonomika kombinovaná se stárnutím japonského obyvatelstva, jen japonské občany utvrzuje v obavě o postavení Japonska v regionu oproti obrovské a populačně silné Číně. 32 Na druhou stranu Japonsko se vyvinulo z agresivního státu z první poloviny dvacátého století ve stát obecně velice mírově smýšlející, s vyvinutou ekonomikou taženou technologiemi a inovacemi a se společností zakládající si na blahobytu.33 Čína je 26x větší než Japonsko a má o 1,2 miliardy více obyvatel. Ale přesto je rozvojovou ekonomikou a její HDP na hlavu 34 je čtvrtinové oproti Japonsku.35 Pokud Čína dokáže přes všechny své vnitřní problémy dále růst a stabilizovat svou ekonomiku a populační růst, a na druhou stranu i problém stárnutí populace, budeme svědky zásadní změny v rovnováze sil v Asii. Pravděpodobně právě díky těmto změnám a rivalitě, si obě země vybudovaly velice špatné image v očích obyvatel druhé země.

30

RYOSEI, Kokubun. The shifting nature of Japa-China relations after Cold War. LAM, Peng Er. Japan's Relations With China: Facing a Rising Power. Sheffield Centre for Japanese Studies/Routledge Series: Routledge, 2006. ISBN 1134193734 str. 22 31 Japonská krize v roce 1990. Penize.cz [online]. [cit. 2014-06-19]. Dostupné z: http://www.penize.cz/15903japonska-krize-v-roce-1990 32 TREJBAL, Václav. Ekonomie vymírání. Budoucnost Japonska předurčí rapidní úbytek obyvatelstva. IHNED.CZ [online]. 2014 [cit. 2014-06-19]. Dostupné z: http://byznys.ihned.cz/c1-61636270-japonskoekonomie-vymirani 33 RYOSEI, Kokubun. The shifting nature of Japa-China relations after Cold War. LAM, Peng Er. Japan's Relations With China: Facing a Rising Power. Sheffield Centre for Japanese Studies/Routledge Series: Routledge, 2006. ISBN 1134193734 str. 21 34 China Indicators. World Bank [online]. 2014 [cit. 2014-06-19]. Dostupné z:http://search.worldbank.org/data?qterm=china&language=EN 35 Japan indicators. World Bank [online]. 2014 [cit. 2014-06-19]. Dostupné z:http://search.worldbank.org/data?qterm=Japan&language=EN&format=

21

2.2 Změny v povaze čínsko-japonských vztahů po konci studené války Konec studené války znamenal pro obě země a celý svět velkou změnu v politickém prostředí. A změnily se tedy i faktory, které do té doby ovlivňovaly bilaterální vztahy, nebo se jejich význam stal důležitějším. Kokubun Ryosei ve svém článku „The shifting nature of China – Japan relations after Cold War“ identifikoval tyto základní faktory:36 • Strukturální změny v mezinárodním uspořádání a v Číně, • Prohlubující se interdependence, • Generační změny, • Transformace Taiwanu. První dva faktory strukturální změny v mezinárodním uspořádání a v Číně a prohlubující se interdependence jsou velice rozsáhlé a není možné je v této práci široce rozebírat a také nejsou pro naše potřeby tolik zásadní, protože se jedná o celoplanetární jevy. Nebudu je tedy dále rozebírat a jen je představím. Otázka strukturálních změn v mezinárodním uspořádání a v Číně je bezpečnostně-politickým faktorem. Jádrem tohoto faktoru je přerod mezinárodně politické situace po rozpadu Sovětského svazu a dopad tohoto rozpadu na charakter mezinárodních vztahů. Čína se v této době stala státem otevřeným světu a navázala množství nových diplomatických styků. S rozpadem bipolarity se přetvářela i povaha mezinárodní bezpečnosti a hrozeb, mezi které se stále více začleňoval mezinárodní terorismus, kterému musí čelit i sama Čína.37 Faktor prohlubující se interdependence je jeden z jevů globalizace. Interdependence popisuje vztah dvou států, regionů či jiných entit, kdy každý z nich je závislý na druhém subjektu v zajištění nezbytného zboží a služeb.38

36

RYOSEI, Kokubun. The shifting nature of Japa-China relations after Cold War. LAM, Peng Er. Japan's Relations With China: Facing a Rising Power. Sheffield Centre for Japanese Studies/Routledge Series: Routledge, 2006. ISBN 1134193734. str 20 37 Čína má sama problémy s vnitrostátním terorismem a bojuje s teroristickými skupinami sídlícími v provincii Xinjiang. Dále, ale se jí hluboce týká i situace v Afghánistánu, se kterým sdílí hranici. 38 Economic interdependence. In: InvestorWords [online]. [cit. 2014-06-28]. Dostupné z: http://www.investorwords.com/16391/economic_interdependence.html

22

Generační změny a odchod těch co si pamatovali válku Rok 1972 byl v Asii velice významný a to hned dvěma událostmi. První z nich bylo navázání čínsko-amerických vztahů a další, pro naše téma mnohem význačnější, podepsání komuniké mezi Čínou a Japonskem následované v dalších letech čínsko-japonskou smlouvou o přátelství a míru. V tomto komuniké se Japonsko vyslovilo, že naprosto přebírá zodpovědnost za vážné poškození, které Japonsko napáchalo na čínském obyvatelstvu v minulosti během války. Čína na tuto omluvu reagovala pro Japonsko velice vítaným gestem a to odpuštění válečných reparací v zájmu utužení přátelství mezi Čínou a Japonskem. V této době bylo hlavním cílem válečné generace uzavřít fungující mír mezi oběma státy a „čínskojaponské přátelství“ bylo symbolem ukončení válečného stavu. Slogan „čínsko-japonské přátelství“ ale také pro obě strany znamenal, že „méně důležité rozdíly v názorech musí být přehlíženy pro dosažení společných cílů.“39 Rozdíly v chápání tohoto vztahu byly vidět až po čase. U Číny můžeme sledovat její proslulý pragmatismus, tedy že se válečných reparací nevzdala úplně. Japonsko totiž místo válečných reparací začalo Číně poskytovat velké půjčky na rozvoj a založilo program zabývající se ODA (Official development assistance) do Číny. Deng Xiaoping v roce 1987 na toto téma prohlásil: „Zcela upřímně, Japonsko dluží Číně více než kterákoliv země na světě. V době diplomatické normalizace jsme nepožadovali žádné válečné reparace… Jako Asiatům nám jde ale o princip a já si myslím, že Japonsko by mělo vynaložit mnohem větší finanční podporu ve snaze podpořit čínský rozvoj.“ 40 Toto období bylo ve znamení velice čilé diplomatické aktivity mezi Čínou a Japonskem a hlavní aktéři normalizace vztahů byli opravdovým motorem změny. Nicméně dnes již tato generace „normalizátorů“ nežije a byla na obou stranách nahrazena lídry, kteří do této „normalizační“ generace nepatří. Skupina lidí, kteří se snaží udržet čínsko-japonské vztahy přátelské, se změnila. Ačkoliv se ale změnila generace, nezmizela historická fakta, která ji ovlivňovala. Ale nová generace již nezažila válku a snahu narovnat vztahy mezi zeměmi, aby se podobný konflikt již neopakoval. Paradoxně toto období je mnohem více náchylné na „přešlapy“, které se odehrály ve smyslu špatného prezentování historických událostí z japonské strany. Nicméně musím podotknout, že Čína k vytváření těchto problému

39

RYOSEI, Kokubun. The shifting nature of Japa-China relations after Cold War. LAM, Peng Er. Japan's Relations With China: Facing a Rising Power. Sheffield Centre for Japanese Studies/Routledge Series: Routledge, 2006. ISBN 1134193734 str. 28 40 IJIRI, Hidenori. Sino-Japan Controversy Since the 1972 Diplomatic Normalization. HOWE, Christopher. China and Japan: history, trends, and prospects. Oxford: Clarendon Press, 1996. ISBN 01-9828932-4.str. 62

23

dopomohla kladením velkého důrazu na výuku událostí druhé světové války a japonských zločinů v Číně než tomu bylo dříve a to z důvodu upevnění sympatií s komunistickou stranou Číny.

41

V Japonsku se objevilo „nové myšlení o čínsko-japonských vztazích“, které kladlo

důraz na to, že by se události druhé světové války již neměly řešit, protože se za ně Japonsko již omluvilo. Čínská nová generace má ale naprosto opačný názor, který je podporován častějším připomínáním minulosti. Kvůli tomu se časem stále méně používá heslo „čínskojaponské přátelství“, které bylo tak zásadní v normalizaci vztahů. Tento dnešní generační rozpor vychází dle mého názoru z doby normalizace vztahů. Velké úsilí o navázání kvalitních vztahů a japonská podpora čínské ekonomiky měly za následek přehlížení tehdy malých, ale dnes velice zásadních rozporů. Právě generace obyvatel, kteří nezažili válku, potřebuje být velice dobře obeznámená s důvody navázání pevného vztahu s dřívějším nepřítelem a také objektivně vnímat svoji historii. Pokud nová generace politiků nedokáže navázat na své předchůdce a obyvatelstvo cítí rivalitu vůči druhému státu, není možné navázat pevný přátelský vztah s druhou zemí a mladá studentská generace bývá náchylnější k přiklonění se k extremismu. Nicméně tuto situaci můžeme vidět i v Evropě dnes, kdy se zvedá vlna nacionalismu. Nikoliv velká, ale tendence jsou znatelnější, než tomu bylo dříve.

Transformace Taiwanu Taiwan je pro Čínskou lidovou republiku velice citlivé téma. Pro Čínu je samostatná existence Taiwanu - který neuznává - trnem v oku od doby jeho vzniku až do dnes. Před navázáním diplomatických styků se Spojenými státy i Japonskem to byla právě Taiwanská ROC (Republic of China), která byla diplomaticky uznávána většinou světa, včetně OSN, kde dokonce měla křeslo v Radě Bezpečnosti. Normalizace diplomatických vztahů ale nebyla možná, pokud by Japonsko nezačalo uznávat jako jedinou legitimní Čínu Čínskou lidovou republiku. Z toho důvodu také vypovědělo v roce 1972 mírovou smlouvu s vládou Kuomintangu na Taiwanu. Tento vývoj byl nutný, aby Japonsko potvrdilo, že uznává politiku jedné Číny. Japonsko mělo s Taiwanem velice kvalitní ekonomické vazby, které ani po uznání ČLR jako jediné Číny, zcela nepřetrhalo a zachovalo přímou leteckou linku, která

41

RYOSEI, Kokubun. The shifting nature of Japa-China relations after Cold War. LAM, Peng Er. Japan's Relations With China: Facing a Rising Power. Sheffield Centre for Japanese Studies/Routledge Series: Routledge, 2006. ISBN 1134193734 Str. 30

24

podporovala výměnný obchod. Přerušení diplomatických vztahů s Taiwanem nevyvolalo žádné velké vlny protestů v řadách japonského obyvatelstva. Vláda Kuomintangu nebyla v žádném případě považována za o moc více demokratickou, než komunistická vláda v Číně, a v podnebí vytváření "čínsko-japonského přátelství" byl Taiwan lehce postradatelný.42 Japonské obyvatelstvo ale od této doby prošlo zásadní změnou veřejného mínění vůči Číně, především kvůli incidentu na Náměstí Nebeského klidu, jak je vidět z průzkumů v následujících letech. Změna se ale neodehrála jen v Čínské lidové republice, ale velice zásadní transformace se odehrála i na Taiwanu, kde na rozdíl od pevninské Číny byla úspěšná a z Taiwanu se stala demokratické republika.43 Japonci si této zásadní změny na Taiwanu samozřejmě povšimli a Taiwan ukázal, že Číňané, kterými nepochybně stále národností jsou, mohou žít i v demokratickém zřízení. 44 Ačkoliv se zahraniční politika státu neřídí ve většině veřejným míněním, je tento přerod náhledu Japonska na Taiwan a Čínu zásadní. Japonsko sice zatím stále nemůže nahradit diplomatické styky s Čínskou lidovou republikou za styky s Taiwanem, ale na druhou stranu může Čína ztratit Japonsko? Byla by opravdu v této chvíli schopna přerušit veškeré styky se svým významným obchodním partnerem kvůli Taiwanu? Taiwan ve světě od svého přerodu získává sympatie a stále více se prosazuje i vedle obrovské ČLR. ČLR bude muset nakonec spor s Taiwanem vyřešit a neodkládat ho neustále stranou. Pro Japonsko by bylo výhodné podporovat mírové vyřešení konfliktu a poskytnout vhodné prostředí pro vyjednávání. Otázkou je, zda toho bude schopné. Zvláště, když se ocitá v situaci, kdy veřejné mínění je vůči Číně stále skeptičtější a kdy je diplomatické prostředí tak napjaté, jako je tomu dnes.

42

RYOSEI, Kokubun. The shifting nature of Japa-China relations after Cold War. LAM, Peng Er. Japan's Relations With China: Facing a Rising Power. Sheffield Centre for Japanese Studies/Routledge Series: Routledge, 2006. ISBN 1134193734 str. 31. 43 Taiwan. Shaping Change: Strategies of Development and Transformation [online]. 2014 [cit. 2014-06-19]. Dostupné z: http://bti2003.bertelsmann-transformation-index.de/131.0.html?&L=1 44Taiwan. Shaping Change: Strategies of Development and Transformation [online]. 2014 [cit. 2014-06-19]. Dostupné z: http://bti2003.bertelsmann-transformation-index.de/131.0.html?&L=1

25

3.

Historický faktor a národní mýtus Porozumění historii a její rozdílná interpretace je v čínsko-japonských vztazích, jakýsi

evergreen. Proč ale rozdílný náhled na historii začal vyvolávat konflikt až od osmdesátých let a proč v posledních letech dochází ještě k většímu vyhrocení? Samozřejmě to má hned několik důvodů. Jeden jsem již nastínila, je jím změna generace. Ti co zažili válku a mohli svědčit o jejích hrůzách, jsou již mrtví. A mrtví jsou i ti, kteří se snažili napravit vztahy po válce a udržet mírový stav. Mladí Číňané a Japonci historii svého státu nezažili a přejímají ji takovou, jaká jim je předložena. Se změnou generace obyvatel se pojí i změna vnitřní politiky. I tak se změnila s nástupem konzervativců v roce 1995, kteří již tolik nekritizují rozdílné výklady historických událostí. Japonská politika se stala více nacionalistickou stejně tak, ale i Čínská.

45

Posledním důvodem je přecitlivělost, nebo pokud chceme sentiment v zahraniční

politice. Výše uvedené důvody mají samozřejmě praktické důsledky. Fen Zhaokui z Institutu asijsko-pacifických studií při Čínské akademii sociálních věd tyto důsledky rozdělil do následujících bodů:46 • Praktické: V několika případech vysocí zástupci japonské vlády včetně japonského premiéra navštívili chrám Yasukuni, kde mezi padlými japonskými vojáky, které uctili, byli i ti, kteří jsou považováni za válečné zločince z druhé světové války. • Politické: Profesor Fen Zhaokui v tomto bodu akcentuje využívání historie Japonci k vyjednávání politických a diplomatických dohod. Podle něj je uznání válečných zločinů pro Japonce kapitulací před Čínou a Jižní Koreu Nicméně to je jeden pohled. Druhý pohled se podobným způsobem dívá na využívání tohoto problému čínskou vládou pro upřesnění národního cítění mladé generace v Číně, kde Čínská komunistická strana již nemá takovou sjednocující moc nad obyvatelstvem, jako tomu bylo dříve. Tyto názory jsou jak z japonské tak z čínské strany extrémní. Nicméně si troufám tvrdit, že obě strany historický faktor svým způsobem využívají.

45

ZHAOKUI, Feng. Factors Shaping Sino-Japanese Relations. Institute of Asia-Pacific Studies,Chinese Academy of Social Science: Contemporary International Relations, 2001.str. 6 46 ZHAOKUI, Feng. Factors Shaping Sino-Japanese Relations. Institute of Asia-Pacific Studies,Chinese Academy of Social Science: Contemporary International Relations, 2001.str. 7

26

• Sentiment: Čínská společnost je velice maskulinní se silným smyslem pro racionalitu.47 Pokud jde ale o vztah s Japonskem, jsme svědky naopak iracionálního chování, dá se říct až tvrdohlavého. • „Odkládání“: Pokud bude pokračovat nepřesné vykládání historických událostí, povede to k prohlubování nepochopení historie mezi mladou generací. To může vytvořit kruh plný nenávisti a nastávající generace bude mít ještě horší vzdělání o událostech druhé světové války.

3.1 Vytváření národního mýtu Historický faktor by nebyl problematický do takové míry, pokud by nebyl podroben vytvoření národních mýtů. Čínsko-japonská válka byla jedním z nejkrvavějších a nejbrutálnějších konfliktů v historii obou států. Nicméně výklad historie druhé světové války dlouhá léta nevytvářel politický problém. To přišlo až v roce 1982 s diplomatickou roztržkou nad čínskými učebnicemi dějepisu. Již jsem naznačila několik faktorů způsobující změnu ve vztazích. Vytváření národního mýtu ve spojitosti s událostmi druhé světové války považuji za jeden z nejdůležitějších. Jelikož je tato událost velice klíčová v dějinách těchto dvou států, považuji za vhodné historii konfliktu čtenáři vysvětlit. Z důvodu zachování komplexnosti textu tuto podkapitolu zařazuji do přílohy, ve kteréčtenáři nastíním nejdůležitější události pojící se s druhou světovou válkou.

Jak se tvoří mýtus Teorie tvoření národního mýtu odhaluje, jak určitá idea, historický mýtus, ovlivňuje vývoj post konfliktního usmíření států.48 Národní mýty jsou polopravdy a domněnky o vzniku, identitě a účelu vzniku národa.49 Existuje mnoho druhů mýtů, ale existují tři druhy, které jsou ze své podstaty škodlivé v narovnání vztahů.50

47

LEHMANNOVÁ, Zuzana. Paradigma kultur. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2011, 511 s. ISBN 978-807-3802-974.str.293 48

HE, Yinan. The Search for Reconciliation: Sino-Japanese and German-Polish Relations since World War II. Cambridge: Cambridge University Press, 2009. ISBN 1139473484. 49 HE, Yinan. National Mythmaking and the Problems History In Sino-Japanese Relations. Conference on Memory of War. 2003. Dostupné z: http://web.mit.edu/rpeters/papers/yinan_sino-japanese.pdf Str 4 50 Yinan He. "Remembering and Forgetting the War: Elite Mythmaking, Mass Reaction, and Sino-Japanese Relations, 1950-2006" History and Memory 19.2 (2007): 43-74. Available at: http://works.bepress.com/yinan_he/3 str. 45

27

1. Sebe-oslavující: Druh mýtu, který explicitně zahrnuje nahuštěné nebo nepravdivé nároky na národní ctnost. Tento druh mýtu zahrnuje mýty postavené na pozici „oběti“, tato forma „kultu národního mučednictví“ podporuje národ pocitem morální nadřazenosti a legitimizuje národní cíle. 2. Sebe-očisťující: Popírá nebo racionalizuje minulost národa a špatnosti, které způsobil jinému národu. 3. „Očerňující ostatní“: Tyto mýty očerňují a pomlouvají ostatní národy a označují je za nižší, zlé a hodny potrestání. Tento druh mýtu živí neshody mezi bývalými nepřáteli ohledně toho, co se mezi nimi v minulosti stalo a vytváří naprosto rozdílné odpovědi na otázky „kdo se komu za co zodpovídá“. Politické elity mohou vytvářet a udržovat tyto mýty, aby naplnily politické cíle jako podpoření legitimizace režimu nebo mobilizování mas. Pokud je takový mýtus vyživován a podáván prostřednictvím učebnic a médií, mohou tyto mýty přetvořit kolektivní paměť národa a především i jeho identitu, jako tomu bylo v případě Japonska. Tvoření mýtu automaticky nevyústí v historiografický konflikt.51 Je možné, že státy za určitých politických podmínek vytvoří národní mýty, které se vlívají jeden do druhého. Obě strany se mohou dohodnout na nepravdivém příběhu, který předloží veřejnosti.52 Státy také mohou zakrýt události, které by narušily dosažení jejich společných cílů. Nicméně pokud se vzory tvoření mýtu změní v závislosti na změně nového politického prostředí, mohou vyvstat problémy, které byly dlouho udržovány v latentním stavu.

3.2 Mýty japonské národní paměti Japonsko utržilo v druhé světové válce drtivou porážku. Japonské politické elity musely rychle jednat, aby sjednotily Japonsko a udržely jeho existenci. Japonští konzervativci vytvořili tři zásadní mýty očišťující právě ty, kteří měli silné vztahy s válečnou vládou.53 Prvním mýtem je “mýtus militantní vojenské skupiny“. Pouze velice malá skupina militantních osob byla zodpovědná za válečnou agresi a zbytek národa, včetně japonského

51 Historiografickým konfliktem, se rozumí konflikt, založený na různém výkladu zaznamenaných událostí, jevů a stavů v minulosti. Tedy konflikt, kdy dva subjekty se nemohou shodnout na stejném výkladu historie. 52 HE, Yinan. National Mythmaking and the Problems History In Sino-Japanese Relations. Conference on Memory of War. 2003. Dostupné z: http://web.mit.edu/rpeters/papers/yinan_sino-japanese.pdf str. 5 53 Yinan He. "Remembering and Forgetting the War: Elite Mythmaking, Mass Reaction, and Sino-Japanese Relations, 1950-2006" History and Memory 19.2 (2007): 43-74. Available at: http://works.bepress.com/yinan_he/3 str. 46

28

císaře, byli jen nevinné oběti války. Mýtus se se tedy nezmiňuje o roli většiny politiků, obchodníků, vysoce postavených byrokratů a především nemluví o veřejném mínění a podpoře války. Druhý mýtus je tzv.„západocentrický“. Japonsko přijalo svou odpovědnost za agresi, kterou směřovalo proti západním státům, ale nebralo v potaz události, které se děly v Asii - v Číně, Jižní Koreji a dalších státech, které pocítily japonskou invazi. Tento mýtus se tvořil z toho důvodu, že pokud by Japonsko uznalo podíl na tom, co se dělo v Asii, muselo by za to také převzít odpovědnost. Poválečné soudy by pak odsoudily velké množství vysoce postavených politiků, jako tomu bylo v Německu. Kvůli těmto dvěma mýtům bylo v Japonsku odsouzeno a popraveno jen velice malé množství lidí odpovědných za válečné zločiny. Pouhých 25 členů vlády bylo válečným soudem odsouzeno a jen sedm z toho bylo odsouzeno na smrt a všech sedm bylo členy armádního velení.54 To jsou velice rozdílná čísla například od Norimberského procesu, kdy bylo souzeno na 177 lidí55 a ještě dnes se hledají poslední žijící váleční zločinci. Třetím mýtem vytvořeným poválečnou japonskou vládou byl mýtus „heroické oběti“, který uctívá japonské imperiální vojáky jako hrdiny, kteří obětovali svůj život pro svůj národ.56 Krom uctívání vojáků padlých v boji byl vybudován kult uctívání obětí atomové bomby. Toto ještě více podporuje obyvatelstvo v pocitu, že byli obětí v druhé světové válce, nikoliv agresorem. Japonští konzervativci udržovali tyto mýty pomocí vládních institucí. Byli opravdu úspěšní zvláště proto, že tyto mýty korespondovaly se zájmy americké vlády, která chtěla stabilizovat vládu v Tokiu a upevnit postavení svého spojence ve studené válce. Následkem veřejného podporování těchto mýtů se v padesátých a šedesátých letech objevovaly tyto mýty v učebnicích dějepisu po celém Japonsku a dále podporovaly myšlenky pacifismu a pocit „oběti“.

3.3 Mýty čínské národní paměti Pokud jde o mýty v čínské národní paměti, je situace trochu složitější, než je tomu u Japonska. Protože se mnohem více vyvíjely a uzpůsobovaly současné politice a potřebám Čínské komunistické strany.

54

HE, Yinan. National Mythmaking and the Problems History In Sino-Japanese Relations. Conference on Memory of War. 2003. Dostupné z: http://web.mit.edu/rpeters/papers/yinan_sino-japanese.pdfy str. 6 55 PEČENKA, Marek. Encyklopedie moderní historie. 3. rozšíř. vyd. Praha: Libri, 1999, 655 s. ISBN 80-8598395-8 str.336 56 HE, Yinan. National Mythmaking and the Problems History In Sino-Japanese Relations. Conference on Memory of War. 2003. Dostupné z: http://web.mit.edu/rpeters/papers/yinan_sino-japanese.pdfstr. 4-6

29

Po druhé světové válce Čínská komunistická strana řešila upevnění a legitimizování režimu v Čínské lidové republice. Po dlouhé občanské válce s Kuomintangem, který nakonec uprchl na ostrov Taiwan a prohlásil se za legitimní vládu Číny, si komunisté potřebovali zajistit opravdu masovou podporu proti Kuomingtangu a „americkému imperialismu“. Komunistická strana Číny proto vypustila kampaň, ve které označovala právě Kuomintang a USA za největší a nejnebezpečnější čínské nepřátele. Komunistická strana Číny byla vyzdvihována jako jediný lídr ve „velké čínské válce odporu proti japonské agresi.“ Byla vyzvedávána role lidové osvobozenecké armády a partyzánské války vedené komunisty. Především ale komunistická strana obviňovala Kuomintang z kolaborace s japonskými agresory. Japonská agrese nebyla vnímána jako jedna událost, ale spíše byla vnímána jako součást boje, který Čína vedla stovku let proti cizímu imperialismu. Tato etapa měla být ukončena právě porážkou Kuomingtangu v roce 1949. Na druhou stranu Čína podporovala japonský mýtus malé skupiny militaristů, kteří stáli za japonskou agresí. Čína kladla velice znatelnou hranici mezi těmito lidmi a zbytkem japonského obyvatelstva. Právě toto rozdělení viny mezi Japonci pomohlo čínským politikům vybudovat pozitivní obrázek soudobého Japonska a mohli s ním tak utvořit pevnější vztahy. Čínští historiografové ale nenásledovali druhé dva mýty, které si Japonsko vytvořilo. Čínské učebnice dějepisu jen málo zmiňovaly události a zločiny páchané na civilistech během války.57 Místo toho učebnice kladly důraz na selhání jednotek Kuomintangu. V této době ale již samozřejmě existovaly podrobné studie událostí v Číně a masakru v Nankingu, ty ale nebyly publikovány až do začátku osmdesátých let. Z 1000 japonských válečných zločinců, kteří byli zajati v Číně a byli souzeni, byla drtivá většina propuštěna zpátky do Japonska. Jen 45 z nich bylo nakonec odsouzeno, a i ti byli nakonec propuštěni.58

57

HE, Yinan. National Mythmaking and the Problems History In Sino-Japanese Relations. Conference on Memory of War. 2003. Dostupné z: http://web.mit.edu/rpeters/papers/yinan_sino-japanese.pdf str. 8 58 HE, Yinan. National Mythmaking and the Problems History In Sino-Japanese Relations. Conference on Memory of War. 2003. Dostupné z: http://web.mit.edu/rpeters/papers/yinan_sino-japanese.pdf str. 8.

30

čínské národní mýty

japonské národní mýty

mýtus miliatantní vojenské jednotky v

mýtus miliatantní vojenské jednotky v

japonsku

japonsku

mýtus hrdinství komunistické strany

mýtus heroické oběti japonských vojáků

mýtus selhání kuomintangu

mýtus „západocentrismu“ války

Tabulka 1: Souhrn čínských a japonských národních mýtů Zdroj: vlastní tvorba

Po navázání diplomatických styků přijala čínská vláda japonskou omluvu a vzdala se nároku na válečné repatriace výměnou za rychlé narovnání diplomatických vztahů. Nicméně díky změnám v osmdesátých letech došlo také k rekonstrukci kolektivní národní paměti. Uvolnění napětí studené války povzbudilo oba národy zajímat se o svou historii. Kvůli tomu začaly být výklady historie problematické. Tato změna v postoji vůči historickým skutečnostem vyvolala trochu jinou reakci u čínského obyvatelstva, než by si komunistická strana představovala. Čínská veřejnost se cítila podvedena, a ačkoliv se čínská vláda snažila stále udržet myšlenku nevinnosti japonského obyvatelstva, názor veřejnosti již takový nebyl. Pohled na válku se v Číně od té doby vyvíjel. Již se neobjevují zmínky o Kuomintangu, který zklamal Čínu a nebyl schopen vzdorovat japonským jednotkám, ale naopak byl oceňován jeho podíl na boji proti japonské agresi. Postupně se měnil i obraz těch, co bojovali proti Japoncům, v médiích i filmech. Z čínské filmografie, která je známá i v České republice, je tato změna vidět i na velice známém snímku Ip Man neboli Ye Wen.59 Snímek pojednává o známém mistrovi bojového umění, který se jako prostý člověk snažil chránit svou rodinu, město a zemi proti japonské agresi. Již nešlo o bojovníky Lidové osvobozenecké armády nebo o vysoce postavené lidi v komunistické straně, kteří bránili

59

Ip-Man. ČSFD [online]. [cit. 2014-06-19]. Dostupné z: http://www.csfd.cz/film/246291-ip-man/

31

Čínu. Nový obraz pojednává o prostých lidech, kteří brání svůj pozemek proti japonské agresi. Příběhy o hrdinech z běžného lidu. Od osmdesátých let se začaly objevovat silné protijaponské demonstrace zvláště zv studentském prostředí. Tyto demonstrace ale ve skutečnosti dělají potíže oběma vládám a staví Čínu do složité situace. Na jednu stranu se čínská vláda snaží umírnit protijaponské nálady a demonstrace, na druhou stranu je pro ni ale nebezpečné upustit od tvrdého přístupu vůči Japonsku v otázce historie. Ukázalo by jí to moc slabou a tím ohrozilo její postavení a legitimitu. Masové demonstrace ale velice poškozují bilaterální vztahy a v japonském obyvatelstvu naopak vzbuzují ideje typu „čínské hrozby“. Pokud obě země neustoupí od svých mýtů a nebudou spolu pracovat na narovnání historických sporů a urovnání vztahů, může tato situace vyústit ještě v ostřejší konflikt a bude dál eskalovat xenofobie na obou stranách.

32

4.

Vliv nacionalismu na současné čínsko-japonské

vztahy Nacionalismus je ideologií, která je od konce druhé světové války po celém světě stále více sledována s obavami. Nacionalismus a patriotismus ovlivňuje japonsko-čínské vztahy velice silně jak na mezivládní úrovni, tak na úrovni prostého obyvatelstva. V obecně rozšířeném povědomí je zakotveno, že čínský nacionalismus je podporován a živen čínskou vládou. Za posledních dvacet let se právě tento typ státem živeného nacionalismu přetvořil do nacionalismu, který je tvořen společensky a živen rostoucím počtem lokálních protijaponských nacionalistických skupin.60,61 Nacionalistické skupiny v Číně, na rozdíl od těch, které jsou zmanipulované státní propagandou, jsou velice dobře informované. Mají velice sofistikované chápání historických a současných problémů v čínsko-japonských vztazích. Často mnohem více, než celostátní média. Samozřejmě, že čínská vláda podporuje a propaguje nacionalismus. To je neoddiskutovatelné. Pro čínskou vládu je nacionalismus velice důležitým nástrojem, jak si udržet legitimitu a neomezenou moc strany a to především od začátku devadesátých let, kdy dělala patriotistickou kampaň především mezi mladými lidmi na venkově. Podle odhadů publikoval deník „People's Daily“ v roce 1988 okolo 118 článků, které se dotýkaly tématu patriotismu. Nicméně v roce 1990 to již mělo být 517 článků zabývajících se touto tématikou.62 Vládní propaganda je ale velice zjednodušující a od devadesátých let, kdy globalizace a silné ekonomické vztahy s Japonskem otevřely prakticky neomezeně hranice, mělo čínské obyvatelstvo šanci se seznámit s poměry v Japonsku a dostat se k podrobným informacím ohledně své historie. A přesto se vnímání japonského obyvatelstva neustále zhoršuje a Japonci vedou na žebříčku nejvíce nenáviděných národů čínským obyvatelstvem. To je jeden z důvodů, proč si dovoluji tvrdit, že nenávistné protesty Číňanů vůči Japoncům nejsou důsledkem čínské propagandy, ale jsou vyvolávány samotnou čínskou veřejností.

60

ZHANG, Jian. The influence of Chinese on Sino-Japanese relations. HEAZLE, Michael a Nick KNIGHT. China-Japan relations in the twenty-first century: creating a future past? / edited by Michael Heazle, Nick Knight. Northampton, MA: Edward Elgar, c2007. ISBN 978-184-7201-126. str 16 61 Těmto skupinám pomohlo k rozšiřování myšlenek také plošné rozšíření internetu v Číně a vznik sociálních sítí. Tedy něco co v posledních letech hraje v sociální sféře velkou roli a sociální sítě dokázaly mobilizovat i obyvatele arabských zemí při tzv. "Arabském jaru". 62 ZHANG, Jian. The influence of Chinese on Sino-Japanese relations. HEAZLE, Michael a Nick KNIGHT. China-Japan relations in the twenty-first century: creating a future past? / edited by Michael Heazle, Nick Knight. Northampton, MA: Edward Elgar, c2007. ISBN 978-184-7201-126Str 23

33

Dalšími vodítky je také to, že protijaponské nálady se hojně vyskytují mezi mladými muži (žijícími ve městech) z nichž 86% má vysokoškolský diplom. Tyto nálady jsou zaznamenány nejen na pevninské Číně, ale také mezi Číňany žijícími v cizině a to i v Japonsku.63 V roce 2005 proběhla kampaň proti členství Japonska jako stálého člena Rady bezpečnosti OSN. Petice, která volala proti členství Japonska, byla vyvolána americkou čínskou komunitou. Kampaň se okamžitě roznesla po celém světě a petice získala až desítky milionů podpisů a byla předána Generálnímu tajemníkovi OSN Kofi Annanovi.64 Nejzřetelnější projevy nenávisti a nepřátelství vůči Japonsku jsou vidět samozřejmě v čínském kyberprostoru. Internet byl již od devadesátých let, kdy byl v ČLR zaveden, velice důležitou platformou jak pro odpůrce čínské vlády, tak pro šíření nacionalistických myšlenek. Růst zájmu a čtenářů byl velice prudký. Například nejvlivnější patriotistický web roku 2007 byl založen v roce 2002 a již v roce 2006 měl přes 101 978 registrovaných uživatelů.65 Uživatelé jsou velice dobře organizováni a v momentě, kdy se zvýší napětí mezi Čínou a Japonskem, jsou ochotni se velice rychle sejít a pořádat časté demonstrace i po několik měsíců. Takové demonstrace jsou obvykle vyvolávány diskuzí ohledně tří bodů sváru. První je kontroverze ohledně japonských učebnic dějepisu, druhý se týká návštěv vysokých představitelů japonské vlády svatyně Yasukuni a třetí, velice aktuální, spadá do bezpečnostních faktorů a je jím teritoriální spor o ostrovy Diaoyu/Senkaku a budu se jím zabývat dále v textu.

4.1 Kontroverze učebnic Dějepisu Případ japonských učebnic dějepisu pro střední školy vzbuzuje kontroverze již od osmdesátých let. Pro nezasvěceného člověka by se mohla nabízet otázka, z jakého důvodu jsou učebnice dějepisu tak důležité, že se okolo toho dokáže točit několik let mezivládní spor. Autoři knihy Censoring History: Citizenship and Memory in Japan, Germany, and the United States argumentují slovy: „učebnice dějepisu a občanské výchovy ve většině společností

63

ZHANG, Jian. The influence of Chinese on Sino-Japanese relations. HEAZLE, Michael a Nick KNIGHT. China-Japan relations in the twenty-first century: creating a future past? / edited by Michael Heazle, Nick Knight. Northampton, MA: Edward Elgar, c2007. ISBN 978-184-7201-126 Str 24 64 BEZLOVA, Antoaneta. China's quandary over Japan's UN bid. Asia Times online [online]. 2005 [cit. 2014-0619]. Dostupné z: http://www.atimes.com/atimes/China/GD07Ad06.html 65 ZHANG, Jian. The influence of Chinese on Sino-Japanese relations. HEAZLE, Michael a Nick KNIGHT. China-Japan relations in the twenty-first century: creating a future past? / edited by Michael Heazle, Nick Knight. Northampton, MA: Edward Elgar, c2007. ISBN 978-184-7201-126 str. 20

34

prezentují oficiální příběh, který vede k vytvoření současného patriotismu“.66 Důvodem, proč vzniká konflikt, je důležitost vzdělání dalších generací pro budoucnost národa. Jelikož jsou učebnice dějepisu zaštitovány státem, mají oproti jiné literatuře neuvěřitelnou moc a dopad na povědomí obyvatelstva a mají také velice silnou autoritu. Nicméně otázka výkladu historie je sama o sobě často velice diskutabilní. Všichni žijeme v době, kdy ačkoliv máme přístup k informacím, nejsme si jisti, nakolik jsou správné. Historie se vždy vykládá z určitého pohledu. Je tedy logické, že různé výklady historie existují a jsou důvodem svárů mezi národy, protože každý z nich žije ve skálopevném přesvědčení, že jejich výklad je správný. Naprosto proto souhlasím s myšlenkou Aarona Cooleyho, kterou reaguje na výrok „existují pouze fakta“ slovy „naopak, jsou to přesně fakta, která neexistují, existují jen jejich výklady…“.67 Situaci ohledně učebnic dějepisu řešila japonská veřejnost již před druhou světovou válkou a dále pak po ní. Například po konci druhé světové války v Japonsku proběhla revize učebnic dějepisu, vymazáním pasáží, které by mohly vrhat špatné světlo na Američany, kteří byli v té době přítomni v Japonsku. Problémy s výkladem tedy začaly mnohem dříve, než vznikl konflikt nad jejich obsahem s Čínou. V roce 1965 se prominentní historik soudil s vládou ohledně způsobu schvalování obsahu učebnic, který považoval za protiústavní.68 Roku 1982 se ale vnitrostátní problém stal jedním z nejvážnějších sporů od normalizování diplomatických vztahů s Čínou. Když vypukla další kauza, čínští představitelé se zrovna ocitali v křehké vnitropolitické situaci.69 Důvod vzniku další ostré debaty v samotném Japonsku bylo neustálé soupeření progresivního a konzervativního náhledu na japonskou historii. Zvítězilo přesvědčení, že vzdělání by mělo kultivovat japonského ducha a podporovat národní hrdost. V reakci na to ministr školství vzkázal tvůrcům učebnic zmírnit kritický náhled na činy japonských vojáků v Číně a klást důraz spíše na patriotismus.70 V důsledku takových úprav mají učebnice mnoho stránek zabývajících se například

66

HEIN, Laura Elizabeth a Mark SELDEN. Censoring history: citizenship and memory in Japan, Germany, and the United States. Armonk, N.Y.: M.E. Sharpe, c2000. Asia and the Pacific (Armonk, N.Y.). ISBN 0765604477. str. 3-4. 67 COOLEY, Aaron. The Textbook Controversies in Japan: What History is Taught?. Dostupné z:http://www.usca.edu/essays/vol82003/cooley.pdf 68 Kathleen Woods Masalski – Examining the Japanese History TEXTBOOK Controversies 69 Deng Xiao pching v této době prosazovat hluboké ekonomické reformy, ke kterým potřeboval širokou podporu ve straně a snažil se vyjít vstříc dvou rivalitním frakcím ve straně. Proto vyšel vstříc v mnohém konzervativnímu křídlu včetně jen mírného kriticizmu vůči Kulturní revoluci a hlásal ideu otevření se okolnímu světu, ale zároveň opatrnost vůči vlivu a ideám ze zahraničí. 70 ROSE, Caroline. Interpreting history in Sino-Japanese relations: a case study in political decision-making. New York: Routledge, 1998, xviii, 253 p. ISBN 04-151-7296-9. str. 68-71

35

fenoménem samurajů, nicméně o událostech druhé světové války se žák dočte na maximálně čtyřech stránkách. Jako ilustrace japonského nedostatečného výkladu poslouží fotografie jedné z takových učebnic, kde jsou vyznačeny letmé poznámky k masakru v Nanjingu. Tyto poznámky se masakrem zabývají velice okrajově a nevysvětlují dostatečně celou událost.

Obrázek 1: Ukázka japonské učebnice dějepisu Zdroj: OI, Mariko „What Japanese history lessons leave out“ BBC News. [online]. 2013 [cit. 2014-06-24]. Dostupné z: http://www.bbc.com/news/magazine-21226068

O vyjádření ministra školství začala psát japonská média, která rozpoutala další ostrou debatu na toto téma a následně se zprávy rozšířily až do mezinárodních deníků.71 Na rozdíl od reakce čínského obyvatelstva, čínská vláda se svou reakcí čekala celý měsíc.72 Nicméně

71

Yinan He. "Remembering and Forgetting the War: Elite Mythmaking, Mass Reaction, and Sino-Japanese Relations, 1950-2006" History and Memory 19.2 (2007): 43-74. Available at: http://works.bepress.com/yinan_he/3 str. 54 72 Deng Xiao Pching nesměl ukázat slabou politiku vůči prozápadní zemi, jako je Japonsko. Takový krok by ho v té době vystavil ještě ostřejším atakům ze strany konzervativního křídla. Na druhou stranu se mu naskýtala možnost, opět zvednou svou a stranickou prestiž chvíli před Sjezdem strany.

36

nakonec přišla s tvrdou kritikou a vyvolala kampaň, která měla donutit Japonsko změnit obsah učebnic. Přes ostrá slova a velké demonstrace měla čínská odpověď prakticky nulový efekt na revizi učebnic, ale měla velký efekt na situaci v Číně. Deng Xiaoping se chopil příležitosti a podařilo se mu podpořit nacionalistické cítění, které, jak doufal, upevní postavené strany. Podařilo se mu nejen to, ale také postavil Japonsko opět do pozice největšího čínského nepřítele. Nacionalismus s konečnou platností nahradil maoismus jako základ legitimity strany.73 Od této doby se nacionalistické myšlenky rozrůstaly i bez podpory vlády. Je otázkou, zda si tehdy vysocí představitelé uvědomovali, jaký dopad bude mít tento spor na vzájemnou politiku i za skoro třicet let. Od roku 1985 se odehrálo několik podobných incidentů, někdy se závaznějšími následky, někdy nikoliv. Ministr školství, který měl na starosti revizi učebnic v roce 1985, nikdy nenařídil změnu v učebnicích, jako to požadovali Číňané. Ještě dnes japonské učebnice dějepisu vynechávají výklad důležitých událostí. Jeden z nedávných incidentů se odehrál okolo roku 2010. V té době se uskutečnila reforma školství a byla vydána „Nová učebnice dějepisu“, která měla postavit Japonsko do lepšího světla. Učebnici se nic takového nepovedlo. Naopak vyvolala další vlnu protestů a to nejen v Číně, ale také v Jižní Koreji, protože zkreslovala události anexe v Koreji v roce 1910. Bylo by nesprávné nepodotknout, že i Číňané používají podobný nástroj na ovlivnění národní paměti. Tentokrát nikoliv vůči Japonsku, ale z povědomí občanů se snaží vytěsnit událost čínsko-vietnamské války v osmdesátých letech. S otázkou učebnic dějepisu se úzce pojí i kauza tzv. „utěšitelek“ („comfort women“). Společnice měly být ženy a mladé dívky, které byly nuceny k sexuálnímu otroctví vojáky japonské imperiální armády. Předpokládaný počet takových žen a dívek se různí, ale obecně se odhad pohybuje mezi 20 000 až 200 000.74 Ženy byly nejen z Číny, ale prakticky ze všech území, která japonská armáda ovládla za druhé světové války. Většina „utěšitelek“ zemřela za války na přenosné choroby, mučení nebo v rámci sexuálního zneužívání. Dlouhá léta bylo toto téma tabu, až nakonec v sedmdesátých letech vyšla jedna z prvních velice kontroverzních knih zabývajících se právě touto tématikou. „Utěšitelky“ se pak posléze staly jedním z dalších

73

BEUKEL, Erik. Popular nationalism in China and Sino-Japanese relationship: the conflict in the east China Sea : an introductory study. 1. oplag. Copenhagen: Danish Institute for International Studies, 2011. ISBN 978877-6054-298. Str. 10 74 Comfort Women. The Pacific War Online Encyclopedia [online]. 2010 [cit. 2014-07-07]. Dostupné z: http://pwencycl.kgbudge.com/C/o/Comfort_Women.htm

37

zdrojů pro rozdmýchání nacionalistických myšlenek nejen v Číně, ale především v Jižní Koreji. Diskuze samozřejmě probíhala i v Japonsku, kde japonská vláda dokonce odškodnila některé z obětí.

Tento nový „trend“ ale vyprovokoval také v Japonsku nacionalistické

myšlenky a cítění. Omluva japonské vlády a odškodnění obětí, bylo vnímáno jako slabost a progresivní historici byli obvinováni ze šíření masochismu mezi školáky.75 Pravicově orientovaní aktivisté začali šířit svůj „sebe-oslavující“ náhled na historii organizováním symposií, šířením populárních komiksů a dokonce i publikováním vlastních učebnic dějepisu, včetně té, která se dostala před proces autorizace ministerstva školství v roce 2001.76 Nedlouho po první kontroverzi týkající se učebnic dějepisu se bilaterální vztahy mezi Čínou a Japonskem začaly pomalu dostávat do atmosféry přátelství a kooperace. Atmosféra přátelství se začala rozplývat, když začala vyplouvat na povrch další kauza týkající se historie obou států, a to návštěvy svatyně Yasukuni.

4.2 Svatyně Yasukuni V Japonsku je kult uctívání mrtvých předků velice silný (stejně tak v Číně) a svatyní je proto po Japonsku rozeseto mnoho. Yasukuni má ale speciální význam. Svatyně je zasvěcena „Těm, jež položili své životy za Japonsko“, tedy komukoliv, kdo zemřel ve službě japonské vlasti již od poloviny devatenáctého století. Ve svatyni jsou zaznamenána jejich jména i detaily narození a úmrtí. Ke dnešnímu dni je zde uctěno přes dva a půl milionu lidí.77 Problém nastává ve chvíli, kdy si návštěvník může přečíst i jména tisícovky lidí, kteří jsou považováni za válečné zločince, včetně 14, kteří jsou považováni za válečné zločince třídy A – tedy té nejzávažnější. Nejkontroverznější osobou na seznamu padlých je bývalý ministerský předseda generál Hideki Tojo, který byl po válce popraven za podíl na válečných zločinech.78 V Japonsku je jako ve většině demokratických zemí uzákoněna odluka náboženství a státu,

75

Yinan He. "Remembering and Forgetting the War: Elite Mythmaking, Mass Reaction, and Sino-Japanese Relations, 1950-2006" History and Memory 19.2 (2007): 43-74. Available at: http://works.bepress.com/yinan_he/3 str. 63 76 Yinan He. "Remembering and Forgetting the War: Elite Mythmaking, Mass Reaction, and Sino-Japanese Relations, 1950-2006" History and Memory 19.2 (2007): 43-74. Available at: http://works.bepress.com/yinan_he/3 str. 63 77

About

Yasukuni

Shrine. Yasukuni

Shrine [online].

2008

[cit.

2014-07-07].

Dostupné

z:

http://www.yasukuni.or.jp/english/about/index.html 78

Shindo's Yasukuni shrine visit irks Japan's neighbours. In: BBC News [online]. 2014 [cit. 2014-07-07]. Dostupné z: http://www.bbc.com/news/world-asia-27002132

38

takže jen samotné uctění těchto lidí ve svatyni by nebyl až takový politický problém. Diplomatickou dimenzi to dostává až ve chvíli, kdy do svatyně přijde uctít památku padlých vysoce postavený politik. Přesně to se stalo v roce 1985. Premiér Nakasone Yasuhiro navštívil svatyni již v dřívějších letech, ale při této návštěvě, která se konala na čtyřicáté výročí japonské kapitulace ve druhé světové válce, ho následovaly televizní kamery a v jejich přítomnosti prohlásil, že svatyni nenavštěvuje jako prostý občan, ale jako politický představitel státu.79 Čínská veřejnost na událost začala reagovat okamžitě. Kromě karikatur japonského premiéra ostřícího samurajské meče, se mezi studenty začaly šířit i velice ostré názory na japonskou politiku. Měsíc po návštěvě svatyně svolali studenti Pekingské univerzity protijaponské demonstrace na den výročí japonské invaze do Mandžuska. Jeden z lídrů protestu osvětlil, že „jejich demonstrace není proti možnosti čínsko-japonského přátelství a kooperaci. Není zaměřena ani proti japonskému lidu, ale je namířena proti japonským militantním skupinám, které chtějí obrodit japonskou dominanci v regionu.“80 Podobné studentské demonstrace bylo možno vidět i v jiných čínských městech. Nicméně studentům nevadil jen problém ohledně Yasukuni, měli i druhý motiv. Druhým důvodem, proč mnoho z nich vyšlo do ulic, byla japonská „ekonomická invaze“, která měla znamenat až přílišnou přítomnost japonských výrobků, firem a továren na čínském trhu. První reakce čínské vlády nebyla nikterak ostrá. Ačkoliv vláda demonstracím a případnému rabování nezabránila, nechtěla vyvolat ještě větší zhoršení vztahů, než bylo nutné. Jejich oficiální pozice byla taková, že by se společná historie měla vykládat správně a pravdivě, ale že čínský lid by měl rozlišovat mezi japonskými válečnými kriminálníky a obyvateli Japonska současné doby. 81,82

79

IJIRI, Hidenori. Sino-Japan Controversy Since the 1972 Diplomatic Normalization. HOWE, Christopher. China and Japan: history, trends, and prospects. Oxford: Clarendon Press, 1996. ISBN 01-9828932-4 str. 70 80IJIRI, Hidenori. Sino-Japan Controversy Since the 1972 Diplomatic Normalization. HOWE, Christopher. China and Japan: history, trends, and prospects. Oxford: Clarendon Press, 1996. ISBN 01-9828932-4 str. 70 81IJIRI, Hidenori. Sino-Japan Controversy Since the 1972 Diplomatic Normalization. HOWE, Christopher. China and Japan: history, trends, and prospects. Oxford: Clarendon Press, 1996. ISBN 01-9828932-4 str. 71 82 Tento názor byl prezentován čínským státníkem Hu Yaobang během společného setkání japonských a čínských představitelů rady pro bilaterální přátelství. Tato pozice Číny byla velice kladně přijata japonským premiérem, který nehctěl dále prohlubovat možný diplomatický konflikt.

39

Od tohoto incidentu v osmdesátých letech se takových případů vyskytlo více. Nejvíce bylo slyšet o návštěvách svatyně japonských premiérem Koizumim. Dá se říci, že návštěvy vyvolávají prakticky stejný ohlas po celou dobu v Číně, ale také v Jižní Koreji a na Taiwanu. Rozdíl je jedině v tom, že protestů se účastní stále více lidí a doprovází je často bojkot japonského zboží a bohužel i napadání japonských obyvatel v Číně. V současné době tak protesty již narušují i ekonomické vztahy obou států, které byly a jsou na velice vysoké úrovni, a čínská vláda, která z počátku podporovala nacionalistické myšlenky namířené proti Japonsku, nezvládá vášně uklidnit. V žádném případě není v zájmu ani jednoho ze států, aby rozepře ohledně společné historie narušily vzájemný obchod. I v nedávné době můžeme stále sledovat ty samé postupy a chybné kroky na obou stranách. Po vlně demonstrací v roce 2005 následovaly další v letech 2012 i 2013. Těsně po Vánocích roku 2013 navštívil svatyni Yasukuni japonský premiér Shinzo Abe.83 Jeho návštěva byla první návštěvou od návštěvy premiéra Junichiro Koizumi z roku 2006.84 Ačkoliv zdůrazňoval, že jeho návštěva není poctěním válečných zločinců, ale všech padlých za jeho vlast, mnoho pochopení jeho vysvětlení se mu z čínské a jihokorejské strany nedostalo. Návštěva totiž přišla v době, kdy slavil rok ve funkci a zároveň, když si Japonsko s Čínou začalo vyměňovat ostrou rétoriku ohledně sporného území. Čínské odpovědi na tyto návštěvy již nejsou nikterak umírněné. Ministr zahraničních věcí na tiskové konferenci prohlásil, že „uctívání svatyně je ve své naprosté podstatě falešné přikrášlování japonské vojenské invaze a kolonizace.“85,86 Asi nejčerstvější událostí je návštěva svatyně sto padesáti japonskými zákonodárci v dubnu tohoto roku. Premiér Shinzo Abe sice nebyl mezi nimi, ale tradičně poslal svůj dar pár dní předem. Zákonodárci uctili padlé na výročí japonské kapitulace.87 Ostré reakce nepřicházely jen z Číny, ale také z Jižní

83

Japanese Prime Minister Abe visits controversial Yasukuni war shrine. CNN [online]. 2013 [cit. 2014-06-24]. Dostupné z:http://edition.cnn.com/2013/12/25/world/asia/japan-pm-war-shrine/ 84 Návštěva proběhla za přítomnosti televizních štábů a byla vysílána v přímém přenosu. 85 PAYNE, Ed a Yoko WAKATSUKI. Japanese Prime Minister Abe visits controversial Yasukuni war shrine.CNN [online]. 2013 [cit. 2014-06-24]. Dostupné z: http://edition.cnn.com/2013/12/25/world/asia/japanpm-war-shrine/ 86 K návštěvě se vyjádřila i americká ambasáda v Tokiu, která vyjádřila své zklamání nad návštěvou japonského premiéra. A jejímž následkem bude jen zhoršení vztahů se sousedy v regionu. 87 Japanese lawmakers visit Yasukuni Shrine. BBC NEWS [online]. 2014 [cit. 2014-06-24]. Dostupné z:http://www.bbc.com/news/world-asia-27107257

40

Koreje, kde ministr zahraničních věcí prohlásil, že Shinzo Abe „romantizuje japonský kolonialismus a jeho válečnou agresi.“88 Přes zhoršující se vztahy mezi těmito dvěma asijskými giganty je čínská politika odrazem čínské mentality a místo, aby se řídila populistickými podněty nacionalistických skupin, je velice pragmatická a flexibilní.89 Podle všeho se vlády snaží zabránit, aby chladná politika nenarušila velice vřelé ekonomické vztahy. Přes zhoršující se situaci na diplomatické úrovni se ekonomické vztahy neustále zlepšují a upevňují. Čínská vláda si japonské investice velice úzkostlivě hlídá. Krátce po protestech, které se udály roku 2005, čínský ministr obchodu zdůraznil důležitost dobrých ekonomických vztahů s Japonskem a varoval před bojkotem japonského zboží a protestů, které Čína zažívala jen pár dní před tím. Taková situace totiž není v zájmu ani jednoho ze států. Dál zašla čínská vláda při vyjednávání a realizování společného projektu na rychlostní železnice. Přes velice silný odpor veřejnosti k přihlášení se Japonska do výběrového řízení pro realizaci projektu, Čínská vláda japonskému konsorciu projekt přislíbila. Tento krok měl za následek odezvu čínských kyber-nacionalistů. Ti zorganizovali internetovou petici, která volala po ukončení spolupráce. Stránka byla následně na určitou dobu vládou odpojena a petice byla zrušena.90 Další důkazy pragmatizmu se objevují při přímých setkáních. Od návštěvy dřívějšího ministerského předsedy Koizumiho v chrámu Yasukuni, byly státní návštěvy většího rozsahu prakticky nemožné nebo velice komplikované. I přes to se oficiální představitelé setkávají velice často na regionálních summitech a probírají spolu důležité body spolupráce na půdě, kde nemohou vyvolat pobouření obyvatel ani jedné země.

4.3 „Nové myšlení“ To, že současné napjaté vztahy nikomu neprospívají, samozřejmě vědělo a ví mnoho profesorů, veřejných osob i běžných obyvatel. Od roku 2002 se tak začalo mluvit o myšlence tzv. „ nového myšlení vůči Japonsku“. Autorem článku, který vešel do diskuze, byl novinář

88

Japanese lawmakers visit Yasukuni Shrine. BBC NEWS [online]. 2014 [cit. 2014-06-24]. Dostupné z:http://www.bbc.com/news/world-asia-27107257 89 LEHMANNOVÁ, Zuzana. Paradigma kultur. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2011, 511 s. ISBN 978-807-3802-974.str 293. 90 ZHANG, Jian. The influence of Chinese on Sino-Japanese relations. HEAZLE, Michael a Nick KNIGHT.China-Japan relations in the twenty-first century: creating a future past? / edited by Michael Heazle, Nick Knight. Northampton, MA: Edward Elgar, c2007. ISBN 978-184-7201-126.str. 28

41

Ma Licheng pracující pro deník People‘s Daily.91 Ma Licheng psal o důležitosti mírového ovzduší, aby bylo možno zajistit vypořádání se s vnitřními problémy, což byl hlavní politický a ekonomický cíl již od otevírání se světu a ekonomických reforem uskutečněných Deng Xiaopingem. Ma Licheng nastínil tři možné scénáře vývoje dalších vztahů.92 • Čína a Japonsko budou nadále odtažití a nedůvěřiví jeden k druhému a občasně jeden druhého „bodnou do zad“. • Japonsko prohloubí svůj vztah se Spojenými státy ve snaze vybalancovat Čínu93. • Čína a Japonsko spolupracují a pracují na společné prosperitě se zeměmi východní a jihovýchodní Asie. Logicky je pro autora přijatelná poslední možnost, která znamená pro obě země lepší budoucnost. Zároveň silně kritizuje ultra nacionální chování velkého množství Číňanů. Čína by se měla posunout z neustálého tlačení na Japonsko a otevírání „historického problému“, kdykoliv se naskytne příležitost. Článek vyvolal mezi veřejností smíšené odezvy. Velice často byl autor nazýván zrádcem, ale na druhou stranu jeho článek vyvolal debatu v akademických kruzích. A mnozí z akademiků začali zastávat názor, že čínská politika vůči Japonsku by se měla změnit. Běžně se tyto debaty odehrávají za zavřenými dveřmi uvnitř nejvyššího vedení komunistické strany, v tento okamžik se do ní ale mohl poprvé zapojit i zlomek čínského obyvatelstva. Optimistické období, kdy i čínský prezident mluvil o narovnání vztahů, ale velice záhy skončilo událostmi roku 2004, kdy byly dvě čínské rybářské lodě napadeny japonskou patrolou ve vodách okolo sporných ostrovů. Historie každého státu a její zapamatování není nikdy jednoduchým procesem. Je to proces neustálé rekonstrukce událostí ve světle současné sociální a politické situace. Ačkoliv utváření mýtu elitami je základním faktorem čínsko-japonských politických rozporů, tato

91

BEUKEL, Erik. Popular nationalism in China and the sino-Japanese relationship: the conflict in the East China Sea, an introductory study. Copenhagen: DIIS, 2011. ISBN 978-877-6054-298.str 18 92 BEUKEL, Erik. Popular nationalism in China and the sino-Japanese relationship: the conflict in the East China Sea, an introductory study. Copenhagen: DIIS, 2011. ISBN 978-877-6054-298.str 18 93 Což se v současné době děje

42

praxe se objevuje ale i u jiných případů. Některé události jsou v čínských učebnicích dějepisu glorifikovány, jako například Boxerské povstání, jiné jsou záměrně vynechávány. Podle mého vlastního mini průzkumu u členů čínské komunity v Čechách, mnoho informací o invazi Číny do Vietnamu nebo o událostech Kulturní revoluce a dalších událostech za vlády Mao Zedonga není při výuce dějepisu zmiňováno. Pro Čínu z naprosto pochopitelných důvodu, protože by podkopávaly vliv a respekt Čínské komunistické strany. Na druhou stranu mají Číňané velice hluboké vědomosti o detailech druhé světové války a postupu japonské imperiální armády, včetně tajných oddílu a chemického výzkumu v Mandžusku, kde má být i do dnešního dne země kontaminována nebezpečnými chemikáliemi. Když jsem položila otázku, zda souhlasí s politikou vedenou vůči Japonsku, odpovědí bylo, že čínská vláda zastupuje neústupně zájmy čínského obyvatelstva. Nevraživost mezi Čínou a Japonskem není výsledkem čínského konání, ale neschopnosti Japonska se omluvit za spáchané činy a neustálého upoutávání pozornosti k událostem z minulosti. I po mnoha letech prožitých v cizím prostředí bylo z rozhovoru stále cítit dotčení a rozhořčení nad japonským přístupem. Zde se ukazuje, jak extrémně důležitá je právě otázka narovnání rozporů států s válečnou historií. Paul Cohen v díle „History in Three Keys: The Boxers as Event, Experience, and Myth“ popisuje mytologie, jako jev s tendencí zobrazovat historii jako jednodimenzionální obraz, který často zjednodušuje události, které jsou naopak velice komplexní proces. Dva prvky zasahující do „historického problému“, utváření mýtu elitní vrstvou společnosti a reakce mas napovídají, že tyto spory se nedají jednoduše depolitizovat. V okamžiku, kdy se politické vrstvě ukáže, že současná situace je pro ni nepohodlná a moc riskantní, přestane podporovat myšlenky nacionalismu a téma společné historie. Zbytek společnosti takový krok velice těžko udělá a zvláště jen z důvodu, že je to v současné době politicky nevhodné. Vytváření mýtů má tendenci působit v zemích, kde současná vláda nebo režim nemají dostatečně silnou legitimitu, jsou vnitřně nejednotné a sociálně neklidné. Z tohoto důvodu je zásadní řešit nejen samotný spor mezi státy, ale také vnitřní faktory, které konflikt přiživují. Je důležité si uvědomit, že tento jev je velice komplexní a sahá do celého spektra společnosti.

43

5.

Teritoriální

spor

Senkaku/Diaoyu

a

vliv

ekonomicko-bezpečnostních faktorů Vedle faktorů, které jsou v pravdě všechny podmíněny historickou skutečností vzájemných vztahů, zde máme další faktor, který především v současné době radikalizuje společnost a politické postoje. Je jím teritoriální spor s Japonskem nad ostrovy Senkaku, nebo chceme-li podle čínského názvu, Diaoyu. Čína nemá o teritoriální spory nouze a to jak na pevnině, tak v Jihočínském moři.94 Čína má hranice se čtrnácti státy a domluva na nich nebyla nikterak jednoduchá, protože čínská hranice se v minulosti velice často a razantně měnila. To samé ale platí pro Japonsko souostroví Senkaku/Diaoyu není jediným sporným územím Japonska. Japonsko má v současnosti teritoriální spory například s Jižní Koreou o ostrovy Dokdo/Takeshima či s Ruskem o tzv. „Severní teritoria“, kvůli kterým Japonsko dosud nemohlo podepsat s Ruskem mírovou smlouvu ukončující válečný stav po druhé světové válce. Jen pro ilustraci čínských nároků přikládám grafiku, kterou sdílí britský časopis The Economist na internetovém portálu Youtube ve videu věnovaném právě sporům v Jihočínském moři. Na mapce můžeme pozorovat, že nároky na území v Jihočínském moři se překrývají ve velké míře a to nejen u Číny a Japonska, ale také mezi Čínou a Vietnamem, Brunejí, Malajsií a Filipínami. V současné době je tento spor vážnou bezpečnostní hrozbou a tedy i bezpečnostním faktorem ovlivňujícím společné vztahy. Státy Jihočínského moře jsou nejblíže vojenskému konfliktu od druhé světové války a vývoj v oblasti je sledován se stále větším napětím. Z nedávných incidentů si můžeme připomenout čínskou přítomnost na ostrově, jež si nárokuje i Vietnam, a kde Čína začala stavět školu, ačkoliv jeho velikost jeho významu vůbec neodpovídá.95 Důležitým faktem je také poznatek, že veškerá tato sporná území jsou také území s výskytem ložisek ropy či zemního plynu, tedy velice strategická v otázce zdrojů a jejich těžby.

94

Mezi Číňany jde slyšet i názor, že „jihočínské“ se mu říká z určitého důvodu. Čína staví školu na dvoukilometrovém ostrůvku, který chce i Vietnam. IDNES.cz [online]. 2014 [cit. 2014-0624].Dostupné z: http://zpravy.idnes.cz/cina-stavi-skolu-na-ostrove-v-jihocinskem-mori-fqw/zahranicni.aspx?c=A140615_214701_zahranicni_vez Rozzuření Vietnamci demolují továrny čínských firem. ČT24 [online]. 2014 [cit. 2014-06-24]. Dostupné z:http://www.ceskatelevize.cz/ct24/svet/273037-rozzureni-vietnamci-demoluji-tovarny-cinskych-firem/ 95

44

Obrázek 2: Mapa Jihočínského moře s vyznačenými územními nároky jednotlivých zemí Zdroj: Economist Magazine. East Asia's maritime disputes [video]. The Economist. Nahrané 24. 2. 2013. [cit. 9. 3. 2013]. Dostupné z: http://www.youtube.com/watch?v=Ej-jgdO6h_c

5.1 Otázka vlastnictví V Jihočínském moři o velikosti 1,250,000 km2 zabírá sporné území přibližně 210 000km296, což odpovídá velikosti dvou Islandů. Souostroví Diaoyu/Senkaku ležící 170 km na severovýchod od ostrova Taiwan, je velice citlivou záležitostí již od sedmdesátých let a stále způsobuje napětí, které je ke dnešnímu dni větší než v otázce historických sporů. V posledních letech nejen žeeskalace teritoriálního konfliktu vyhrotila politické vztahy, ale měla výrazný dopad i na ekonomickou kondici vztahů a především na japonské zisky v Číně. Ačkoliv sporné území zabírá, jak již bylo zmíněno, něco okolo 210 tisíc kilometrů čtverečních, reálně souostroví zabírá mnohem zanedbatelnější velikost. Skládá se z pěti

96

BEUKEL, Erik. Popular nationalism in China and Sino-Japanese relationship: the conflict in the east China Sea : an introductory study. 1. oplag. Copenhagen: Danish Institute for International Studies, 2011. ISBN 978877-6054-298.

45

ostrůvků a tří skal, jejichž rozloha není ani větší než 7km2.

97

V současnosti jsou ostrovy ve

správě Japonska, ale Čína zpochybňuje jeho nárok. Argumenty pro uznání svrchovanosti jsou v obou případech opět do historické. Senkaku/Diaoyu jsou blíže japonskému pobřeží než čínskému, ale jsou na těsné hranici s čínským kontinentálním šelfem.98 Japonská diplomacie argumentuje tím, že Japonsko bylo „objevitelem“ ostrovů a roku 1895 japonská vláda ostrovy začlenila pod svou prokuraturu, jako dřívější terra nullius.99,100 Země byla následně obydlena mužem z Fukuika, Taatsushiro Kogem, kterému byl přenechán rozvoj oblasti, a který sem přivedl na 200 tehdejších obyvatel nedaleké okinawské prefektury.101 Poslední usedlíci odešli v roce 1940. Po japonské porážce za druhé světové války převzali prefekturu Okinawa i s ostrovy Senkaku Američané a používali je jako cvičné cíle. Američané vrátili Japoncům ostrovy v roce 1972. Z japonské strany neexistuje jakýkoliv důvod pro teritoriální spor a jeho samotnou existenci Japonsko popírá. Obrázek 3: : Mapa ostrovů Senkaku/Diaoyu Zdroj : Protesting too much.The Economist. 2012. [cit.2014-0624].Dostupné z: http://www.economist.com/node/21563301

97

BEUKEL, Erik. Popular nationalism in China and Sino-Japanese relationship: the conflict in the east China Sea : an introductory study. 1. oplag. Copenhagen: Danish Institute for International Studies, 2011. ISBN 978877-6054-298. 98The Senkaku or Diaoyu Islands: Narrative of an empty space. The Economist [online]. 2012 [cit. 2014-06-24]. Dostupné z: http://www.economist.com/news/christmas/21568696-behind-row-over-bunch-pacific-rocks-liessad-magical-history-okinawa-narrative 99PAN, Zhongqi. Sino-Japanese Dispute over the Diaoyu/Senkaku Islands: The Pending Controversy from the Chinese Perspective. Journal of Chinese Political Science. 2007-6-21, vol. 12, issue 1, s. 71-92. DOI: 10.1007/s11366-007-9002-6. Dostupné z: http://link.springer.com/10.1007/s11366-007-9002-6 100Terrou nulis se rozumí zemi, která nikdy nebyla předmětem suverenity jiného státu. Tedy je to země patřící nikomu. Výraz pochází z římského práva. 101The Senkaku or Diaoyu Islands: Narrative of an empty space. The Economist [online]. 2012 [cit. 2014-0624]. Dostupné z: http://www.economist.com/news/christmas/21568696-behind-row-over-bunch-pacific-rockslies-sad-magical-history-okinawa-narrative

46

Čínská strana také argumentuje historickou kartou, ale mnohem starší. Podle čínských záznamů čínští obchodníci a vyslanci ostrovy zaznamenali již v patnáctém století. Některé záznamy mají jít dokonce až do století dvanáctého a ostrovy byly považovány za součást čínského císařství a nárazníkovou hranici proti Japoncům. Existují zprávy ze sedmnáctého století, které ale dokládají, že se na ostrovy dívala stejně i japonská strana, která je měla zaneseny v plánu námořní obrany. Dalším faktem, který Čína zdůrazňuje při zpochybňování svrchovanosti Japonska nad ostrovy, je smlouva ze Šimonoseki, která byla podepsána v roce 1895. Čína se ve smlouvě vzdává Taiwanu a přilehlých oblastí, mezi které má patřit právě i oblast Senkaku/Diaoyu. Čína to bere jako důkaz, že Japonsko si bylo vědomo, že ostrovy nejsou terra nullius, jak tomu tvrdí. Po navrácení ostrovů Japonsku v sedmdesátých letech Čína i Taiwan okamžitě protestovaly proti tomuto kroku a oba státy si nárokovaly toto území. Od této doby byl ale mezi státy zdánlivý klid v otázce sporných teritorií. Deng Xiaoping si byl vědom rizika, které by rozvíření sporu o ostrovy mohlo znamenat, a začal uplatňovat klidovou politiku přátelství.102 K této době se pojí i známý Dengův citát: „Naše generace není dostatečně moudrá k tomu, aby našla společnou řeč v této otázce. Příští generace budou moudřejší.“103 Vcelku klidné prostředí trvalo až do devadesátých let. Na přelomu osmdesátých a devadesátých let byl na ostrovech opraven již stojící maják. Aby mohl plnit všechny podmínky, byl označen za oficiální navigační prvek. Tak se stalo v roce 1990.104 Čínská odpověď na sebe nenechala dlouho čekat a čínský ministr zahraničí při tiskové konferenci označil tento akt za narušení územní suverenity Číny. S podobnou reakcí vystoupil i Taiwan o několik dní dříve.105 Další spor nastal v roce 1996, kdy se skupina japonských ultra pravicových aktivistů vylodila na ostrovech za účelem vztyčit další maják a žádala japonskou vládu o uznání jeho oficiality. Maják nebyl nikdy uznán, ale samotný pokus byl viděn jako provokace a vyvolal

102

PAN, Zhongqi. Sino-Japanese Dispute over the Diaoyu/Senkaku Islands: The Pending Controversy from the Chinese Perspective. Journal of Chinese Political Science. 2007-6-21, vol. 12, issue 1, s. 71-92. DOI: 10.1007/s11366-007-9002-6. Dostupné z: http://link.springer.com/10.1007/s11366-007-9002-6 103

The Senkaku or Diaoyu Islands: Narrative of an empty space. The Economist [online]. 2012 [cit. 2014-06-24].

Dostupné z: http://www.economist.com/news/christmas/21568696-behind-row-over-bunch-pacific-rocks-liessad-magical-history-okinawa-narrative 104

BEUKEL, Erik. Popular nationalism in China and the sino-Japanese relationship: the conflict in the East China Sea, an introductory study. Copenhagen: DIIS, 2011. ISBN 978-877-6054-298 str. 12 105 Taiwan se vyjádřil dosti tvrdě vůči krokům Japonců a byl zaznamenán incident, kdy se aktivisté snažili vylodit na ostrovech Diaoyu, nicméně byli odraženi japonskou námořní hlídkou.

47

rozsáhlé protijaponské demonstrace. Demonstrace byly především v Hong Kongu a na Taiwanu, nikoliv v pevninské Číně. V tomto roce se opět začalo mluvit o možnosti další války v Asii.

Obrázek 4: Fotografie ostrovů Senkaku/Diaoyu Zdroj:Who really owns the Senkaku islands? The Economist. 2013. [cit.2014-06-24]. Dostupné z: http://www.economist.com/blogs/economist-explains/2013/12/economist-explains-1

5.2 Nové milénium Ke konci devadesátých let se v pevninské Číně začalo utvářet hnutí Baodiao neboli obrana Diaoyu.106 Toto hnutí se začalo dostávat do střetů s japonskými aktivisty. První snaha o vylodění se na ostrovech proběhla v roce 1998 a po několika dalších nepodařených vyloděních přišel úspěch až v roce 2004. Skupina také uspořádala sbírku na propagaci formou webu a nechala se zapsat jako formální organizace pod názvem Čínská federace pro obranu ostrovů Diaoyu. Oficiálně byly mnohé aktivity organizace postaveny mimo zákon částečně z obavy, že by mohly situaci až moc vy eskalovat, například střety s japonskou hraniční policií. Ty se nicméně dějí stejně a organizace plánuje další „výsadky“.107

106

HE, Yinan. History, Chinese Nationalism and the Emerging Sino–Japanese Conflict. Journal of Contemporary China. 2007, vol. 16, issue 50, s. 1-24. DOI: 10.1080/10670560601026710. Dostupné z:http://www.tandfonline.com/doi/abs/10.1080/10670560601026710str. 14 107 HE, Yinan. History, Chinese Nationalism and the Emerging Sino–Japanese Conflict. Journal of Contemporary China. 2007, vol. 16, issue 50, s. 1-24. DOI: 10.1080/10670560601026710. Dostupné z:http://www.tandfonline.com/doi/abs/10.1080/10670560601026710str 14

48

Ze všech krizí, které se udály v souvislosti s tímto teritoriálním sporem, jsou nejdůležitější dvě poslední v letech 2010 a 2012, kdy můžeme pozorovat ostrou eskalaci rétoriky obou stran i mnohem masovější demonstrace spojené s útoky na japonské obyvatelstvo a jejich investice v Číně. Krizi roku 2010 způsobila srážka čínské rybářské lodi se dvěma plavidly japonské námořní pobřežní hlídky ve sporných vodách. Kapitán byl Japonci zadržen a držen několik dní, zatímco jeho posádka byla propuštěna. Japonské úřady ale připouští, že nenašly jediný důkaz o tom, že by kapitán byl vyslán čínskými úřady provokovat do sporných vod. Je i pravděpodobné, že byl opilý.108 Konflikt znamenal pro Japonsko velké komplikace na poli vzájemného obchodu. Japonská policie držela kapitána celých sedmnáct dní a Čína mezitím pozastavila export vzácných zemin do Japonska.

109,110

Dodávky byly po propuštění kapitána

nakonec obnoveny, ale pro Japonsko to znamenalo velkou diplomatickou porážku a nejistotu pro japonskou ekonomiku. Krize z roku 2012 byla zatím tou nejvážnější krizí vůbec. Začala oficiálním oznámením pravicově orientovaného guvernéra Shintaro Ishihara, že tři z pěti ostrovů Diaoyu odkoupí od soukromého vlastníka a přejdou pod správu Tokia.111 Japonská vláda chtěla odkupu zabránit a nakonec ostrovy znárodnila sama. Na tento akt se navázala ještě další událost a to zadržení čtrnácti čínských nacionalistů, kteří se snažili s čínskou a taiwanskou vlajkou dostat na pobřeží Diaoyu/Senkaku a přitom byli zadrženi pobřežní hlídkou, která jeněkolik dní zadržovala. Události měly velkou odezvu u čínské veřejnosti. Přes sociální sítě byly svolány velké protijaponské protesty, které byly následované několika útoky na japonské občany, majetek a i majetek původně japonského původu. Nepokoje byly největší od normalizace vztahů s Japonskem v sedmdesátých letech. V oblasti Shenzhenu musela policie použít slzného

108

China and Japan: Getting their goat. The Economist [online]. 2010 [cit. 2014-06-24]. Dostupné z:http://www.economist.com/node/17049121 109 TSURUOKA, Doug. China’s Trade Embargo On Rare Earth Exports To Japan A First. In: [online]. [cit. 201406-24]. Dostupné z: http://blogs.investors.com/click/index.php/home/60-tech/2015-chinas-trade-embargo-onrare-earth-exports-to-japan-a-first 110 Vzácné zeminy jsou velice důležitým artiklem pro Japonsko. Vzácné zeminy jsou skupinou prvků mezi které patří skandium, yttrium a všechny lanthanoidy. V současné době je Číny jejich největším dodavatelem a těžařem. Pro Japonsko znamenají nepostradatelnou surovinu pro výrobu součástek a především hi-tech vybavení či vzdušných turbín. Japonsko bylo prvním případem, kdy Čína sáhla k takovému nástroji při řešení sporu. Pro většinu světa to byl jasný impuls k diverzifikování svých dodávek vzácných zemin. 111 The Economist explains: Who really owns the Senkaku islands?. In: The Economist [online]. 2013 [cit. 201406-24]. Dostupné z: http://www.economist.com/blogs/economist-explains/2013/12/economist-explains-1

49

plynu, aby rozvášněné davy trochu kontrolovala.112 V Guangzhou mělo demonstrovat proti Japonsku na 10 000 lidí. Během protestů byly zapáleny továrny firem Panasonic a Toyota ve městě Qingdao a továrna na výrobu japonských aut a následovaly výzvy k bojkotu japonských produktů. Protesty byly zaznamenány i ve městech mimo Čínu s početnou čínskou komunitou, jako například v New Yorku. Po vypuknutí nepokojů Japonsko reagovalo ostrými vyjádřeními na čínské konto a žádalo o ochranu svých obyvatel a jejich majetku. Zvláště po napadení několika japonských občanů v Šanghaji, kde žije až na 60 000 japonských expatů. Nakonec protesty a násilí polevily, ale napětí mezi vládami nikoliv a stále se dá mluvit o možnosti vyhrocení konfliktu na takovou úroveň, že přeroste v konflikt otevřený. Global Forecasting Service označuje spor za velice intenzivní s velkou pravděpodobností dalšího vyhrocení. Možné zhoršení situace podle nich může velice vážně poškodit současné dobré ekonomické vztahy. Dále zde existuje riziko, že spor může přerůst v ozbrojené srážky, ať již náhodou, či úmyslně. To samotné může a pravděpodobně bude mít velký dopad na situaci v regionu, kdy by se do sporu mohly zapojit i další země s územními nároky. Současně bez jakýchkoliv pochyb by konflikt měl silně negativní vliv na kondici světové ekonomiky a pokles výkonnosti těchto dvou ekonomik, které se počítají mezi největší na světě.

5.3 Hra s nulovým součtem Jedním důvodem proč nacionalismus hraje tak nezanedbatelnou roli, je fakt, že historicky získaná nedůvěra a antipatie mohou prohloubit obavy způsobené nejednoznačností v otázce rovnováhy sil a způsobit silné vnímání vzájemného ohrožení.113 Právě takovou obavu o vzájemnou bezpečnost prožívají obě země v několika posledních letech. Japonsko označilo v roce 2004 Čínu a Severní Koreu za potencionální bezpečnostní hrozbu. Čína na druhou stranu uvedla japonskou raketovou obranu a další vojenské aktivity ve své Bílé knize pro obranu jako možnou komplikaci pro zajištění bezpečnosti v regionu. Jejich obavy jsou částečně pochopitelné. Jak jsem zmínila na začátku práce, Japonsko ekonomicky stagnuje již po mnoho let. Čína naopak zažívá ekonomický boom, a ačkoliv ještě zdaleka není rozvinutou ekonomikou, představuje velkou konkurenci

112

Anti-Japan protests: Outrage, to a point. The Economist [online]. 2012 [cit. 2014-06-24]. Dostupné z: http://www.economist.com/blogs/analects/2012/09/anti-japan-protests 113 HE, Yinan. History, Chinese Nationalism and the Emerging Sino–Japanese Conflict. Journal of Contemporary China. 2007, vol. 16, issue 50, s. 1-24. DOI: 10.1080/10670560601026710. Dostupné z:http://www.tandfonline.com/doi/abs/10.1080/10670560601026710str. 20

50

v regionu. Čína také zvýšila své výdaje na zbrojení, ačkoliv je jejich zvýšení dosti relativní. Čínská armáda je v dost špatném stavu a potřebuje silnou modernizaci. Takže i při zvýšení výdajů na zbrojení je stále ještě hodně pozadu. Nicméně zatím co Japonsko je nervózní ze vzestupu Číny, Čína je nervózní ze vzestupu Japonska. Japonsko se stává stále více asertivním v oblasti mezinárodního vojenství a v posledních letech se jeho obranné oddíly účastnily například mise v Iráku. Vznikla tak debata, zda Japonsko neopouští princip zakotvený v ústavě, a to princip o zákazu války. Podle posledních zpráv je ale právě tento článek v japonské ústavě vystaven vnitrostátní debatě, zda by se opravdu neměl změnit a to zvláště z důvodu teritoriálních sporů s Čínou. Japonsko by tak zrušilo princip, který je základem jeho pacifismu od druhé světové války, a který mu částečně zajistil možnost se technologicky rozvíjet a vybudovat si pozici, jaké se těší dnes. Pokud použijeme realistickou teorii rovnováhy sil, strukturální faktory nám předem neurčí, že země mají být protivníky.114 Společná historie ale zesílila čínskou paranoiu ohledně japonských špatných úmyslů do takové míry, že se čínská veřejnost obává spíše o relativní zisky než o absolutní zisky v bilaterálních vztazích, tedy že Čína bude zaostávat ve hře o moc s Japonskem. Spor o doslova pár metrů půdy v Jihočínském moři znamená pro čínskou veřejnost mnohem více. Nejde jen o malé neobydlené území s diskutabilními zásobami nerostných surovin, ale spor byl povýšen na hru s nulovým součtem. Proto Čína shodila ze stolu japonský návrh na společnou spolupráci v oblasti těžby zdrojů. Ačkoliv v Číně roste poptávka po zdrojích, veřejné mínění tlačí na vyhnutí se jakékoliv dohodě s Japonskem. Vyjednávání je o to těžší, že se odehrává ve velice transparentním prostředí, a tedy s možností okamžitě odezvy z řad nacionalisticky smýšlejícího obyvatelstva. Kvůli neustálému omezování ze strany veřejného mínění je pak konsenzus prakticky nemožný.115 Podobně jako bezpečnostní situace jsou nacionalismem ohroženy i ekonomické zájmy. Nehledě na to, že jsou si vzájemně jedni z nejdůležitějších partnerů, ekonomická interdependence se těžko prolíná do strategicko-bezpečnostní dimenze. Ani jedna země není na druhé závislá ve smyslu strategických surovin, a ačkoliv Japonsko odebírá z Číny například uhlí, dokáže v době nouze své dodávky diverzifikovat tak, že se jeho situace

114

HE, Yinan. History, Chinese Nationalism and the Emerging Sino–Japanese Conflict. Journal of Contemporary China. 2007, vol. 16, issue 50, s. 1-24. DOI: 10.1080/10670560601026710. Dostupné z:http://www.tandfonline.com/doi/abs/10.1080/10670560601026710 115 HE, Yinan. History, Chinese Nationalism and the Emerging Sino–Japanese Conflict. Journal of Contemporary China. 2007, vol. 16, issue 50, s. 1-24. DOI: 10.1080/10670560601026710. Dostupné z:http://www.tandfonline.com/doi/abs/10.1080/10670560601026710

51

drasticky nezhorší. Neoddiskutovatelně, pokud by došlo zatím k nemyslitelnému a obě země by přerušily obchodní styk, ztráty by byly veliké. Ale pravděpodobně by nebyly tak zásadní pro chod státu, aby je od případného konfliktu odvrátily.

5.4 Kooperace v regionu Teritoriální konflikt je velice důležitým faktorem ovlivňujícím bezpečnostní situaci v celém regionu. Stabilita vztahu Číny a Japonska se bude odrážet i ve stabilitě celé východní a jihovýchodní Asie a proto je důležitá spolupráce, kterou Čína s Japonskem vedou i v jiných ohledech bezpečnosti a hospodářské prosperity. Zatímco globalizace se stala vedoucím prvkem v ovlivňování celosvětové společnosti, obchodu a bezpečnosti, světový trend k regionalismu zesílil.116 Zvláště v ekonomickém ohledu je regionální integrace přítomna na všech kontinentech. V Asii není politická kooperace tak vyspělá, jako je tomu třeba v Evropě. Je to především díky asijské mentalitě a značným rozporům mezi zeměmi. O to více je potřeba silného vedení v regionu a vytvoření silného regionálního konceptu, který zklidní rozepře. V této části Asie se vzhlíží nejvíce právě k Číně a Japonsku s vysokým očekáváním. V současné době není možné v Asii najít kooperaci, jakou bychom našli v Evropě a ani ji zde nebudeme moci hledat ještě několik let. Ale můžeme zde najít dostatečné snahy o kooperaci v různých směrech. East Asia Community se například snaží najít dlouhodobě možné cesty funkční kooperace v oblastech ekonomiky, bezpečnosti a kultury. Do takové komunity by měla patřit i Čína společně s Japonskem. Dále zde máme také ARF neboli ASEAN Regional Forum, což je jediný bezpečnostní mechanismus, který pro východní Asii máme a který uspěl ve zlepšení vzájemné důvěry mezi státy. Japonsko se dále zasloužilo o vznik PSI neboli Proliferation Security Initiative, které se soustředí na nukleární neproliferaci a také o Regional Cooperation Agreement on Combating Piracy and Armed Robbery against Ships in Asia, tedy kooperaci na problému, který je v poslední době stále více viditelným a snaží se o zajištění větší bezpečnosti lodí a jejich nákladu. Pirátství je záležitostí, která znepokojuje i Čínu a ta sama podniká různé iniciativy a to i u pobřeží Afriky. Zde by tedy kooperace mezi Čínou a Japonskem byla velice přínosná.

116

A New Chapter in Japan-China Relations: towards co-existence and co-development that overcomes histrory. Institute for International Policy Studies. 2008.

52

Dalším pólem, kde obě země potřebují nutně spolupracovat, je bezpečnost v severovýchodní Asii, tedy problém jménem Severní Korea. Korejský poloostrov je oblastí, kde se střetávají bezpečnostní zájmy hned tří zemí, tedy samozřejmě kromě Severní a Jižní Koreje, a to Číny, Ruska a Japonska.

Je zájmem všech, aby se Severní Korea nestala

jadernou mocností a aby se konflikt ukončil s co nejméně dramatickém scénáři. Zvláště pro Čínu, která by kvůli sdíleným hranicím čelila milionům uprchlíků ze Severní Koreje a stabilita provincií sousedících s tímto státem by byla v ohrožení. Ani Japonsko takový scénář nechce a rozhodně nechce, aby Korea spadla pod vliv některé ze světových mocností. Proto je velice nakloněna účasti Číny na šesti-stranných jednáních, které jsou určené ke stabilizaci situace v Severní Koreji. Americký faktor je také jeden z důležitých faktorů ovlivňujících vzájemné vztahy. Japonsko-americká aliance je z japonského pohledu velice důležitá pro udržení stability a prosperity v regionu. Smlouva o vzájemné spolupráci a obraně je základním pilířem japonské bezpečnosti. Nicméně právě tato aliance je Číně trnem v oku a cítí se jí ohrožená, zvláště kvůli společným vojenským cvičením v nedalekých vodách. Z tohoto důvodu je důležité, aby tyto tři země společně kooperovaly v mnohem větší míře a zmírnily tak napětí, které mezi nimi panuje v bezpečnostní sféře. Čína již se Spojenými státy spolupracuje v otázce terorismu po 9/11/2001, proto je možné tuto spolupráci přenést i do jiných sfér a spolupracovat spolu i s Japonskem. Japonsko by se nemělo vzdát svého těsného vztahu se Spojenými státy, ale mělo by se rozhodně začít více orientovat na region a své sousedy.

53

Závěr Současná situace rozhodně neukazuje, že by se bilaterální vztah mezi Čínou a Japonskem měl jakkoliv zlepšovat. Spíše naopak. Současná situace v Jihočínském moři se stále vyostřuje a to nejen mezi Čínou a Japonskem, ale také mezi Čínou a Vietnamem. Není tomu dlouho a i Japonsko ostře reagovalo na kauzu sporného území s Ruskem. Otázka teritoria je tedy v celé této části Asie velice žhavá a vyvolává nacionalistické vášně. Mou tezí při tvorbě této diplomové práce bylo dokázat, že nejdůležitějším faktorem v čínsko-japonských vztazích je historický faktor. Myslím si, že tuto tezi jsem potvrdila, nicméně historický faktor očividně není jediný zodpovědný za špatné bilaterální vztahy. Důvodem problému je především špatný způsob vypořádání se s minulostí a neschopnost předat svému obyvatelstvu co nejvíce pravdivou verzi událostí. Místo toho si obě země vybraly cestu tvorby národních mýtů, které upravují kolektivní paměť národa tím způsobem, jaký se elitám v současné situaci hodí. S tím souvisí i příklon k extrémnímu nacionalismu a to jak v Číně, tak v Japonsku. Nacionalismus se jevil jako dobrý nástroj na udržení kredibility čínské vlády, ale stal se z něj meč s dvojím ostřím. Zatím co patriotistické cítění může do určité míry mobilizovat společnost a zpopularizovat jednání strany, nacionalismus namířený proti zahraničním zemím může poškodit čínskou diplomacii se západními zeměmi a může také poškodit své image pro zahraniční investice a inovace, které jsou často právě japonského původu. Poškodit ale může i čínskou image jako takovou v ohledu snahy Číny se prezentovat jako země, která dodržuje svých pět mírových principů zahraniční politiky. Pro Čínu tato situace znamená velké dilema, které mohlo být částečně vyřešeno novým přístupem ve formě „nového myšlení“ vůči Japonsku, které prezentoval Ma Licheng. Na tyto myšlenky reagovalo i japonské akademické prostředí, a i tam se nakonec připravovala diplomatická revoluce v přístupu vůči Číně. Odborná veřejnost obou zemí byla přesvědčena, že by se měly země orientovat na strategické partnerství v ekonomické spolupráci a vyvarovat se neustálým půtkám s historickým podtextem. Tedy navrátit se k diplomacii těsně po roce 1972, kdy země normalizovaly své vztahy. Nicméně taková strategie, by dnes pravděpodobně nebyla tak efektivní, jako v sedmdesátých letech. Jednadvacáté století se vyznačuje velkým množstvím informací sdílených prostřednictvím internetu. Proto každý takový pokus by byl ihned vystaven ostré kritice ze strany extrémních nacionalistických skupin, které právě na internetu vytvářejí 54

prostředí pro růst nacionalismu. S takto rostoucím protijaponským nacionalismem je Peking naprosto nechopen ve své politice vůči Japonsku odložit historický faktor stranou a Japonsko zvláště kvůli návštěvám svatyně Yasukuni mu takový postup vůbec neusnadňuje. Prozatím se Čína i Japonsko byly schopni vyhnout ostrému střetu a situaci zbytečně nevyhrocovat. Čínské vedení ukázalo snahu odvrátit se alespoň částečně od horkého konfliktu s Japonskem. Tyto iniciativy byly především kvůli stupňující se ekonomické interdependenci a obě země se tak snažily chovat velice opatrně a pragmaticky. Může ale opravdu ekonomický pragmatismus zvítězit nad nacionalismem? Japonsko má oproti Číně jako demokratická země mnohem menší pole působnosti, v němž může nacionalistické vášně zklidnit. Aktivisté jsou totiž samozřejmě obyvatelé státu jako všichni ostatní a mají právo vyjadřovat své názory na veřejnosti. Čína naopak je známá tím, že své obyvatele o toto právo nejednou připravila. Nicméně je opravdu schopná umlčet i nacionalisty, kteří se demonstrují po desetitisících? Ani Čína si nemůže dovolit proti nacionalistům zakročit razantně, jako tomu dělá v případě kritiků režimu. Nacionalismus čínská vláda vybudovala, aby se udržela moc Komunistické strany. Proto je zde nacionalismus mnohem nebezpečnější a nevyzpytatelnější. Obávám se, že je zde možnost, kdy by obě země mohly jednat proti ekonomickému pragmatismu, a nacionalismus by v domácí politice mohl mít převahu. Poučení, které by si obě země mohly vzít z poválečné historie, je, že mohou uklidnit a vyřešit své spory založené právě na historii jen tak, že budouproblému čelit a ne ho obcházet nebo přiživovat. Tvorba mýtů je základním problémem, který brání vyřešení sporů, protože inklinuje jen ke zdůrazňování obětí, které země podstoupila zatímco pomlčuje o nesprávnostech, které způsobila někomu jinému a ignoruje jejich bolest. Takový náhled samozřejmě podporuje důležitost historického faktoru a jeho zviditelňování. Tento problém není jen čínsko-japonský, ale byl již dříve identifikován i v poválečné Evropě a to v německofrancouzských a německo-polských vztazích. Je důležité, aby se Čína a Japonsko inspirovali způsobem řešení těchto zemí a problém okolo učebnic dějepisu co nejdříve vyřešili. Právě společný projekt zaměřený na výzkum historie a společná tvorba učebnic dějepisu zabránily tvoření národnostních mýtů v poválečné Evropě.117

117

HE, Yinan. History, Chinese Nationalism and the Emerging Sino–Japanese Conflict. Journal of Contemporary China. 2007, vol. 16, issue 50, s. 1-24. DOI: 10.1080/10670560601026710. Dostupné z:http://www.tandfonline.com/doi/abs/10.1080/10670560601026710

55

V Číně a Japonsku je otázka učebnic dějepisu vysoce zpolitizována a o učební stanovy se rozhoduje na základě rozhodnutí politické elity, nikoliv na základě akademických výzkumů. V posledních letech v Číně nacionalismus vyprovokoval trend odhalování událostí druhé světové války a zvláště o válečných zločinech japonských vojáků a čínští historikové se začali zúčastňovat debat s japonskými a jihokorejskými kolegy. Bohužel se diskuze nikdy nedotýkají vytváření čínského národního mýtů. Proto je v této oblasti potřeba dále otevírat diskuzi a pracovat na zveřejňování nejen událostí světové války, ale také i boření národního mýtu. Pokud by obě země byly schopny se vzdát svých mýtů a nechat tvorbu historického vzdělávání nezaujatým odborníkům, mohl by takový proces zklidnit nacionalismus a navést čínsko-japonské vztahy na cestu konstruktivního dialogu.

56

Seznam literatury Monografie a vědecké články BEUKEL, Erik. Popular nationalism in China and Sino-Japanese relationship: the conflict in the east China Sea: an introductory study. 1. oplag. Copenhagen: Danish Institute for International Studies, 2011. ISBN 978-877-6054-298. CAPIE, David H a Paul M EVANS. The Asia-Pacific security lexicon. Singapore: Institute of Southeast Asian Studies, 2002, xi, 224 p. ISBN 98-123-0150-X. China and Japan: Getting their goat. The Economist [online]. 2010 [cit. 2014-06-24]. Dostupné z: http://www.economist.com/node/17049121 DENT, C. M. The New Economic Bilateralism in Southeast Asia: Region-Convergent or Region-Divergent?. International Relations of the Asia-Pacific. 2005-08-23, vol. 6, issue 1, s. 81-111.

DOI:

10.1093/irap/lci127.

Dostupné

z:

http://irap.oxfordjournals.org/cgi/doi/10.1093/irap/lci127 DENT, Christopher M. The New Economic Bilateralism in Southeast Asia: RegionConvergent or Region-Divergent?. International Relations of the Asia-Pacific. 2006, Vol. 6 Issue 1. DRULÁK, Petr. Teorie mezinárodních vztahů. Vyd. 1. Praha: Portál, 2003, 220 s. ISBN 80717-8725-6. FAIRBANK, John King. Dějiny Číny. Překlad Martin Hála, Jana Hollanová, Olga Lomová. Praha: NLN, Nakladatelství Lidové noviny, 1998, 656 s. Dějiny států (Nakladatelství Lidové noviny). ISBN 80-710-6249-9. HE, Yinan. History, Chinese Nationalism and the Emerging Sino–Japanese Conflict. Journal of Contemporary China. 2007, vol. 16, issue 50, s. 1-24. DOI: 10.1080/10670560601026710. Dostupné z: http://www.tandfonline.com/doi/abs/10.1080/10670560601026710 HE, Yinan. The Search for Reconciliation: Sino-Japanese and German-Polish Relations since World War II. Cambridge: Cambridge University Press, 2009. ISBN 1139473484.

57

HEIN, Laura Elizabeth a Mark SELDEN. Censoring history: citizenship and memory in Japan, Germany, and the United States. Armonk, N.Y.: M.E. Sharpe, c2000. Asia and the Pacific (Armonk, N.Y.). ISBN 0765604477. HOWE, Christopher. China and Japan: history, trends, and prospects. Oxford: Clarendon Press, 1996. ISBN 01-982-8932-4. IJIRI, Hidenori. Sino-Japan Controversy Since the 1972 Diplomatic Normalization. HOWE, Christopher. China and Japan: history, trends, and prospects. Oxford: Clarendon Press, 1996. ISBN 01-982-8932-4. KATAYAMA, Kazuyuki. Development of Japan-China Relations since 1972. International Journal of China Studies. 2011, vol.2, č. 3. KRAUSS, Ellis S a T PEMPEL. Beyond bilateralism: U.S.-Japan relations in the new AsiaPacific. Stanford, Cal.: Stanford University Press, 2004, xxi, 421 p. ISBN 08-047-4910-8. LEHMANNOVÁ, Zuzana. Paradigma kultur. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2011, 511 s. ISBN 978-807-3802-974. NISH, Ian. An Overview of Relations between China and Japan, 1895-1945. HOWE, Christopher. China and Japan: history, trends, and prospects. Oxford: Clarendon Press, 1996. ISBN 01-982-8932-4. PAN, Zhongqi. Sino-Japanese Dispute over the Diaoyu/Senkaku Islands: The Pending Controversy from the Chinese Perspective. Journal of Chinese Political Science. 2007-6-21, vol.

12,

issue

1,

s.

71-92.

DOI:

10.1007/s11366-007-9002-6.

Dostupné

z:

http://link.springer.com/10.1007/s11366-007-9002-6 PEČENKA, Marek. Encyklopedie moderní historie. 3. rozšíř. vyd. Praha: Libri, 1999, 655 s. ISBN 80-859-8395-8. REIKO, Koide. Critical New Stage in Japan’s Textbook Controversy. The Asia-Pacific Journal. 2014, Vol. 12, č. 13. Dostupné z: http://japanfocus.org/-Koide-Reiko/4101 ROSE, Caroline. Interpreting history in Sino-Japanese relations: a case study in political decision-making. New York: Routledge, 1998, xviii, 253 p. ISBN 04-151-7296-9.

58

RUGGIE, John Gerard. Multilateralism: the anatomy of an institution. International Organization. 1992, vol. 46, issue 03, s. 561-. DOI: 10.1017/S0020818300027831. Dostupné z: http://www.journals.cambridge.org/abstract_S0020818300027831 RYOSEI, Kokubun. The shifting nature of Japa-China relations after Cold War. LAM, Peng Er. Japan's Relations With China: Facing a Rising Power. Sheffield Centre for Japanese Studies/Routledge Series: Routledge, 2006. ISBN 1134193734. SOLINGEN, Etel. Multilateralism, Regionalism, and Bilateralism: Conceptual Overview from International Relations Theory. AMER, Edited by N. Ganesan and Ramses. International relations in Southeast Asia: between bilateralism and multilateralism. 1. publ. Singapore: ISEAS Publishing, 2010. ISBN 9814279579. SØRENSEN, Georg a Robert JACKSON. Introduction to international relations: theories and approaches. 5. ed. Oxford: Oxford University Press, 2012. ISBN 01-996-9474-5. TSURUOKA, Doug. China’s Trade Embargo on Rare Earth Exports to Japan a First. In: [online]. [cit. 2014-06-24]. Dostupné z: http://blogs.investors.com/click/index.php/home/60tech/2015-chinas-trade-embargo-on-rare-earth-exports-to-japan-a-first WOHLFORTH, William C. Realism and foreign policy. SMITH, S, Amelia HADFIELDAMKAHN a Tim DUNNE. Foreign policy: theories, actors, cases. 2nd ed. Oxford: Oxford University Press, c2012. ISBN 9780199596232. WOODS MASALSKI, Kathleen. Examining the Japanese History Textbook Controversies. Japan Digest. 2001. Dostupné z: http://iis-db.stanford.edu/docs/134/textbook.pdf ZHANG, Jian. The influence of Chinese on Sino-Japanese relations. HEAZLE, Michael a Nick KNIGHT. China-Japan relations in the twenty-first century: creating a future past? / edited by Michael Heazle, Nick Knight. Northampton, MA: Edward Elgar, c2007. ISBN 978184-7201-126. ZHAOKUI, Feng. Factors Shaping Sino-Japanese Relations. Institute of Asia-Pacific Studies, Chinese Academy of Social Science: Contemporary International Relations, 2001.

59

Internetové zdroje A New Chapter in Japan-China Relations: towards co-existence and co-development that overcomes history. Institute for International Policy Studies. 2008. Dostupné z: http://www.iips.org/en/research/data/jcr-e.pdf About Yasukuni Shrine. Yasukuni Shrine [online]. 2008 [cit. 2014-07-07]. Dostupné z: http://www.yasukuni.or.jp/english/about/index.html Anti-Japan protests: Outrage, to a point. The Economist [online]. 2012 [cit. 2014-06-24]. Dostupné z: http://www.economist.com/blogs/analects/2012/09/anti-japan-protests BEZLOVA, Antoaneta. China's quandary over Japan's UN bid. Asia Times online [online]. 2005 [cit. 2014-06-19]. Dostupné z: http://www.atimes.com/atimes/China/GD07Ad06.html Comfort Women. The Pacific War Online Encyclopedia [online]. 2010 [cit. 2014-07-07]. Dostupné z: http://pwencycl.kgbudge.com/C/o/Comfort_Women.htm COOLEY, Aaron. The Textbook Controversies in Japan: What History is Taught?. Dostupné z: http://www.usca.edu/essays/vol82003/cooley.pdf Economic interdependence. In: InvestorWords [online]. [cit. 2014-06-28]. Dostupné z: http://www.investorwords.com/16391/economic_interdependence.html Global risk: Tensions over disputed islands rupture Sino-Japanese ties. In: Global Forecasting [online].

Service

2014

[cit.

2014-07-07].

Dostupné

z:

http://gfs.eiu.com/Article.aspx?articleType=gr&articleid=2541 HE, Yinan. National Mythmaking and the Problems History In Sino-Japanese Relations. Conference

on

Memory

of

2003.

War.

Dostupné

z:

http://web.mit.edu/rpeters/papers/yinan_sino-japanese.pdf China

Indicators.

World

Bank

[online].

2014

[cit.

2014-06-19].

Dostupné

z:

http://search.worldbank.org/data?qterm=china&language=EN Ip-Man. ČSFD [online]. [cit. 2014-06-19]. Dostupné z: http://www.csfd.cz/film/246291-ipman/ Japan

indicators.

World

Bank

[online].

2014

[cit.

2014-06-19].

Dostupné

z:

http://search.worldbank.org/data?qterm=Japan&language=EN&format= 60

Japanese lawmakers visit Yasukuni Shrine. BBC NEWS [online]. 2014 [cit. 2014-06-24]. Dostupné z: http://www.bbc.com/news/world-asia-27107257 Japonská krize v roce 1990. Penize.cz [online]. [cit. 2014-06-19]. Dostupné z: http://www.penize.cz/15903-japonska-krize-v-roce-1990 Locked on.

In: The Economist [online]. 2013 [cit. 2014-07-07]. Dostupné z:

http://www.economist.com/news/asia/21571466-dangerous-dance-around-disputed-isletsbecoming-ever-more-worrying-locked Oil and gas in troubled waters. In: The Economist [online]. 2005 [cit. 2014-07-07]. Dostupné z: http://www.economist.com/node/4489650 Outrage, to a point. In: The Economist [online]. 2012 [cit. 2014-07-07]. Dostupné z: http://www.economist.com/blogs/analects/2012/09/anti-japan-protests PAYNE, Ed a Yoko WAKATSUKI. Japanese Prime Minister Abe visits controversial Yasukuni

war

shrine.

CNN

[online].

2013

[cit.

2014-06-24].

Dostupné

z:

http://edition.cnn.com/2013/12/25/world/asia/japan-pm-war-shrine/ Rozzuření Vietnamci demolují továrny čínských firem. ČT24 [online]. 2014 [cit. 2014-0624].

Dostupné

z:

http://www.ceskatelevize.cz/ct24/svet/273037-rozzureni-vietnamci-

demoluji-tovarny-cinskych-firem/ Shindo's Yasukuni shrine visit irks Japan's neighbours. In: BBC News [online]. 2014 [cit. 2014-07-07]. Dostupné z: http://www.bbc.com/news/world-asia-27002132 SMITH, Sheila A. Japan, China, and the Tide of Nationalism. In: Council on Foreign Relations [online]. 2012 [cit. 2014-07-07]. Dostupné z: http://www.cfr.org/asia-andpacific/japan-china-tide-nationalism/p29080 Taiwan. Shaping Change: Strategies of Development and Transformation [online]. 2014 [cit. 2014-06-19].

Dostupné

z:

http://bti2003.bertelsmann-transformation-

index.de/131.0.html?&L=1 The Economist explains: Who really owns the Senkaku islands?. In: The Economist [online]. 2013

[cit.

2014-06-24].

Dostupné

z:

http://www.economist.com/blogs/economist-

explains/2013/12/economist-explains-1

61

The Senkaku or Diaoyu Islands: Narrative of an empty space. The Economist [online]. 2012 [cit. 2014-06-24]. Dostupné z: http://www.economist.com/news/christmas/21568696-behindrow-over-bunch-pacific-rocks-lies-sad-magical-history-okinawa-narrative TREJBAL, Václav. Ekonomie vymírání. Budoucnost Japonska předurčí rapidní úbytek obyvatelstva.

IHNED.CZ

[online].

2014

[cit.

2014-06-19].

Dostupné

z:

http://byznys.ihned.cz/c1-61636270-japonsko-ekonomie-vymirani Troubled skies over troubled waters. In: The Economist [online]. 2012 [cit. 2014-07-07]. Dostupné z: http://www.economist.com/node/21560882 Troubled skies over troubled waters. The Economist [online]. 2013 [cit. 2014-07-07]. Dostupné z: http://www.economist.com/blogs/analects/2013/11/east-china-sea-dispute Why Nationalism is Driving China and Japan Apart. In: The Diplomat [online]. 2012 [cit. 2014-07-07]. Dostupné z: http://thediplomat.com/2012/08/why-nationalism-is-driving-chinaand-japan-apart/ YUAN, Elizabeth. Japan deporting Chinese held over island landing. In: CNN [online]. 2012 [cit. 2014-07-07]. Dostupné z: http://edition.cnn.com/2012/08/17/world/asia/japan-chinaisland-dispute/index.html

62

Seznam příloh: Příloha I. Krátký náhled do čínsko-japonské války 1937-1945

i

Příloha I. :Krátký náhled do Čínsko-japonské války 1937 – 1945 Čína byla ve velice složité situaci již od ztráty své suverenity v Opiových válkách, které znamenaly její násilné otevření se světu a obchodu s Evropou. Evropané najednou měli v Číně, dá se říci, neomezená práva a nespadali pod čínskou jurisdikci. Pro Čínu znamená toto období velké ponížení a dodnes je Čína obezřetná vůči těm, kteří se podíleli na jejím oslabení a nutili ji uzavírat nevýhodné smlouvy. V roce 1895 Čína zaznamenala další drtivou porážku v Japonsko-čínské válce, kdy Čína ztratila Taiwan a poloostrov Liao tung, který je součástí historického Mandžuska. Mandžusko je území v severovýchodní části Číny a bylo nejvíce prosperující částí severní Číny. Japonsko bylo jednou ze zemí účastnících se potlačení Boxerského povstání a začalo ustanovovat svůj silný vliv na čínskou kulturu a strategii pro asijský region. Hlavním strategickým cílem pro Japonsko byla Korea a Mandžusko, které se stalo i důvodem vyvolání Japonsko-ruské války, kterou Japonsko za velkých ztrát vyhrálo a Mandžusko obsadilo. Po začátku první světové války si Japonsko začalo nárokovat území v Číně předtím spravovaná Německem. Japonsko vydalo „Dvacet jedna požadavků“, které by se daly interpretovat jako japonská snaha udělat z Číny jeho protektorát. Tento krok vyvolal v Číně velké protijaponské demonstrace. Běžní Číňané začali bojkotovat japonské zboží a vypalovat obchody. Čínská inteligence přestala těžit svou inspiraci v japonské kultuře, a začala podporovat nacionalistické myšlenky, jejichž základem byla xenofobie namířená vůči Japonsku. 118 Japonsko samo nebylo sjednocené v názoru, co s Čínou v této situaci dělat. Umírněná vládní politika se střetávala se zájmy armády, která měla v té době v Japonsku velikou moc a ztrácela kontakt a vliv nad japonskými jednotkami v Mandžusku. Japonský generál Tanuka vyslal 2000 vojáků do Shandongu v roce 1927, jako odpověď na protijaponské protesty a jako ochranu pro japonské obyvatelstvo. Dalších 25000

119

vojáků vyslal jako obranu proti

jednotkám KMT (Kuomintang), které se snažily proniknout do Mandžuska. Japonská

118

NISH, Ian. An Overview of Relations between China and Japan, 1895-1945. HOWE, Christopher.China and Japan: history, trends, and prospects. Oxford: Clarendon Press, 1996. ISBN 01-982-8932-4. str. 35 119 NISH, Ian. An Overview of Relations between China and Japan, 1895-1945. HOWE, Christopher.China and Japan: history, trends, and prospects. Oxford: Clarendon Press, 1996. ISBN 01-982-8932-4. str. 35

ii

přítomnost v Číně a její vliv na čínskou suverenitu se již opravdu nedaly přehlédnout, zvláště potom, co japonský generál neuposlechl rozkazu z Japonska a obsadil město Shandong. Obě čínské vlády si stěžovaly u Společnosti národů, nicméně ta měla k řešení pro ni závažnější problémy v Evropě. V září 1937 bombovým útokem na mandžuskou železnici na severu od hlavního města Mandžuska Mukden, vypukla Čínsko-japonská válka. Tento útok vzala Kwantungská armáda,neboli japonská armáda sídlící v Mandžusku, jako záminku pro obsazení zbytku jižního a centrálního Mandžuska. Válka s Japonskem rozpolcenou Čínu paradoxně sjednocovala a donutila jednotky Komunistické strany a KMT postupovat společně. Pro Číňany byla jediná možná obrana proti japonským skvěle organizovaným oddílům partyzánská válka. Japonci se Číňany v odpovědi snažili vyhladovět odříznutím od zásobování. Komunistické vedení se rozhodlo nakonec podniknout tzv. „ Ofenzivu pluků“. Ofenzíva byla velice úspěšná a Japonsko utrpělo velké ztráty. Odpověď na tuto vojenskou akci byla ale velice krutá. Japonci vyhlásili kampaň „Trojího všeho“. Tedy „vše zabít, vše vydrancovat a vše vypálit“.120 Zde válka nabrala na opravdové surovosti, protože japonská armáda přestala rozlišovat mezi prostým lidem a vojáky a její brutální postup zapříčinil podlomení komunistické moci. V polovině prosince 1937 japonská vojska obsadila Nanjing, jedno klíčových měst v Číně. Po následující dva měsíce Japonci rozpoutali široké represálie proti prostému obyvatelstvu. Předpokládá se, že zde popravili na 200 tisíc Číňanů a vypálili takřka polovinu města. Tato krvavá událost v kombinaci s již předešlým vypalováním a vražděním na venkově se zakořenila v povědomí čínského obyvatelstva jako vrchol japonské krutosti. Japonci zřídili v Nankingu loutkovou vládu a po dobytí jižní Číny rezignovali na dobývání vnitrozemí, kde měli jen málo šancí na úspěch. KMT se dostalo velké podpory od spojeneckých jednotek, ale i tak nebyl schopen velkých operací. Jediným jeho úspěchem bylo vybudování amerických leteckých základen, které ale Japonci postupně dobývali. V srpnu 1945 se japonské jednotky v počtu 1 250 000 mužů vzdaly jednotkám KMT. Kwantungská armáda o velikosti 900 000 mužů kapitulovala ruské Rudé armádě na severu země. Čínské ztráty byly neuvěřitelně vysoké. Podle pramenů se počítá, že padlo na 1,3

120

FAIRBANK, John King. Dějiny Číny. Překlad Martin Hála, Jana Hollanová, Olga Lomová. Praha: NLN, Nakladatelství Lidové noviny, 1998, 656 s. Dějiny států (Nakladatelství Lidové noviny). ISBN 80-710-6249-9. str. 361

iii

milionu vojáků a na 2 miliony čínských vojáků bylo zraněno. Přibližně 10 milionů civilistů padlo v krutých japonských čistkách. Japonci ale ztratili „jen“ 100 000 vojáků. 121

121

PEČENKA, Marek. Encyklopedie moderní historie. 3. rozšíř. vyd. Praha: Libri, 1999, 655 s. ISBN 80-8598395-8.str. 95

iv