Faktory ovlivňující výživu Dříve než setra vyhodnotí stav pacientovi výživy měla by se obeznámit s faktory, které mohou ovlivnit individuální stravovací návyky a dalšími faktory, které mohou ovlivnit přijímání potravy. 1.
biologické faktory
funkce trávicího systému (porušená činnost orgánů GIT, zhoršená funkce žláz tvořící trávicí enzymy,aj.
pohlaví
věk (energetická potřeba různých věkových skupin)
zdravotní stav (stav dutiny ústní a chrupu, onemocnění, užívání léků, porušené mozkové funkce, chirurgické výkony,…) 2.
psychické faktory
emocionální stav (stres, deprese…)
osobnostní vlastnosti
psychosomatická onemocnění (bulimie, mentální anorexie) 3.
sociální faktory – kultura a životní prostředí
etnická příslušnost
náboženství
životní styl, ekonomická situace
alternativní výživové způsoby, diety
individuální zvyky
přírodní prostředí
Patologické stavy výživy V oblasti příjmu potravy popisujeme tyto nefyziologické stavy:
Malnutrice = „špatná výživa“ = podvýživa nebo obezita (stav výživy, kdy deficit/přebytek nebo nerovnováha energie, proteinů a ostatních složek výživy způsobuje měřitelné vedlejší účinky na tkáně/formu těla, funkce a výsledný klinický stav
Nechutenství = anorexie (ztráta chuti k jídlu)
Kachexie (chorobná vyhublost)
Dysfagie (porucha polykání, která je pociťována jako váznoucí sousto v krku a tlak na hrudníku)
Dyspepsie (souhrn příznaků vyskytující se při poruchách GIT např. říhání, pálení žáhy, nevolnost, zvracení)
Hypogeusie (změny chuti, zvláštní chutě)
Mentální anorexie (poruch příjmu potravy charakterizovaná úmyslným snižováním tělesné hmotnosti, kdy člověk odmítá jídlo)
Mentální bulimie (porucha příjmu potravy charakterizovaná opakujícími se záchvaty přejídání spojenou s přehnanou kontrolou tělesné hmotnosti)
Karence (porucha výživy z nedostatku některé potřebné látky)
Zhodnocení stavu výživy nemocného Prvním krokem ošetřovatelského procesu je posouzení, získávání informací. Získávání informací v oblasti výživy a metabolismu je součástí ošetřovatelské anamnézy. Cílem je získat informace o stavu výživy. Informace získává sestra rozhovorem, pomocí dotazníku, vyšetření a pozorováním. Součástí informací o stavu výživy je zjištění výšky a hmotnosti. Jednou z metod hodnocení stavu výživy pacienta je tzv. ABCD přístup: 1. antropometrické měření poskytující informace o hmotnosti a složení těla 2. biochemické údaje sledující laboratorní hladiny určitých látek a metabolitů 3. klinické příznaky 4. výživová anamnéza A) Antropometrické měření
výška, váha
hmotnostní index (Body Mass Index – BMI) určuje poměr hmotnosti k výšce
měření kožní řasy
měření obvodu paže
BMI má rozměr kg/m2 a počítá se jako poměr hmotnosti (kg) ke druhé mocnině výšky v metrech. Podle BMI se dá velmi snadno určit, v jakém výživovém pásmu se nemocný nachází (viz. tabulka 1). Problémy s hodnocením mohou nastat u nemocných s velkou svalovou hmotností nebo pacienti s otoky či ascitem (tekutina v dutině břišní). Také ale i pacienti imobilní.
Tab. 1 Hodnocení BMI Body Mass Index (BMI) kg/m2
Hodnocení (výživové pásmo)
pod 20 (resp. pod 18,5)*
podváha
20 – 24,9
norma
25 – 29,9
nadváha
30 – 34,9
obezita
35 – 40 a více
těžká obezita
* u zdravých osob považujeme za podváhu BMI pod 18,5 kg/m2, u osob nemocných musíme být obezřetní již při BMI pod 20 kg/m2 Měření kožní řasy určuje množství tuku v těle a měří se speciálním kaliperem (viz obrázek 1,2) Měří se tloušťka kožní řasy na tváři, pod bradou, pod klíční kostí, nad loktem (triceps), nad lopatkou, na břiše, pod prsy, nad spinou, nad kolenem, pod kolenem. Obr. 1
Obr.2
Dalším měřitelným údajem je obvod nedominantní paže (obr. 3). Jedná se ukazatel proteinových zásob a hmoty kosterního svalstva. Adekvátní obvod pro muže činí 23 – 25 cm, u žen 21 – 23 cm. Za hraniční se považuje obvod u mužů 18 – 20 cm, u žen 16 – 18 cm. Pro těžkou svalovou depleci (úbytek, nedostatek) pak svědčí 10 – 15 cm u mužů a 9 – 14 cm u žen (tabulka 2) Tab. 2 Obvod paže
Obr. 3
Obvod paže
Muži
Ženy
adekvátní
23 - 25
21 - 23
hraniční
18 - 20
16 - 18
těžká deplece
10 - 15
9 - 14
(cm)
B) Biochemické údaje Sledují se laboratorní hodnoty určitých látek a metabolitů, podle nichž lze určit některé poruchy výživy.
krev (krevní obraz, hemoglobin, hematokrit, triglyceridy, cholesterol, plazmatické bílkoviny, kreatinin, transferin vitamíny, ionty, glykémie, jaterní testy, aj.)
moč (dusík, urea, některé minerální látky, vitamíny)
stolice C) Klinické příznaky
Sledují se objektivní příznaky porušené výživy jako například změny vlasů, kůže, očí, jazyka, sliznic, kardiovaskulárního systému, svalů, hmotnosti, aj. Porušená výživa a hydratace se může projevit na celkovém vzhledu pacienta (obézní, kachektický), stavu dutiny ústní a chrupu, stavu kůže (snížený kožní turgor, suchá, teplá, studená, opocená, bledá, otoky, poranění, dekubity, defekty, operační rána, jizvy), sliznic (suché, bledé, vlhké), vlasů (zvýšené vypadávání, třepení) a nehtů , stavu svalstva a kostry i svalové síle (atrofie svalová, ochablost, patologické zlomeniny). Ovlivňuje imunitu , schopnost regenerace tkání, hojení ran a činnost systémů (oběhový, nervový, vylučovací, …). D) Výživová anamnéza Výživová anamnéza stavu výživy zahrnuje informace o stravovacích návycích, prefenci jídel, o denním příjmu tekutin, o způsoby přípravy jídla, omezeních ve výživě, problémech s výživou (polykání, kousání, stav chrupu), fyzické aktivitě, chorobách (diabetes mellitus, onkologické onemocnění, operace GIT), užívání léků a výživových doplňků, aj. Při
rozhovoru s pacientem sestra se sestra zaměřuje na všechny faktory ovlivňující výživu tzn. na faktory biologické, psychické a sociální.
