Evropská zemědělská politika
Specifika agrárního sektoru Proč je třeba ho finančně podporovat?
1) 2) 3) 4) 5) 6) 7) 8)
závislost na přírodních podmínkách nevýhodné postavení producentů biologický charakter výroby ekologie a krajinotvorba specifický produkt a omezená skladovatelnost nesoulad výrobního procesu s požadavky trhu nesoulad nákladů a výnosů rostoucí požadavky na kvalitu
Další důvody vzniku SZP historicko - politické, strategické, konkurenční důvody Po válce - Evropa dovozce potravin, - srovnání s USA nelichotivé, - evropské zemědělství neefektivní
------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Pro zajímavost pár čísel: - EHS - 17,5 mil. zemědělců, 65 mil. ha, živilo 150 mil. lidí - USA - 4 mil zemědělců, 400 mil. hektarů, živilo 200 milionů lidí.
Společná zemědělská politika (SZP)
Jedna z nejstarších společných politik kontroverzní (úspěch vs. Problémy) Nákladná Byrokratická složitá
Proč je SZP tak kontroverzní politika? ¾ vysoké výdaje do agrárního sektoru přibližně 55 miliard EUR ročně = 40 % z rozpočtu EU (zdroj:Evropská Komise, 2010) ¾ Rozdílná významnost agrárního sektoru (AS) v členských zemích (ČZ) – podíl zemědělství na HDP ¾ Odlišné podmínky pro zemědělství a úroveň agrárního sektoru v ČZ Ale pozor!!! SZP nejsou jen zemědělští producenti, ale též celý zpracovatelský průmysl!!!
1957 Šest zakládajících členů podpisuje Římskou smlouvu, Podpisem se vytvořilo Evropské hospodářské společenství (EHS) později (současná EU). Články 38 – 47 (32 – 38) stíní podobu budoucí SZP a to zejména její: Cíle Nástroje Možnosti regulace trhu Vztah k obchodu se třetími zeměmi
Cíle SZP Vymezeny v Římských smlouvách (1957), zejména čl. 39, odstavec 1. 1) Zvýšení produktivity práce v zemědělství 2) Zajištění životní úrovně zemědělcům - tzv. příjmová parita 3) Stabilizace zemědělských trhů 4) Zajištění plynulého zásobování 5) Zajištění dodávek potravin spotřebitelům a zemědělských surovin zpracovatelům za rozumné ceny
Vytvoření SZP a její realizace v počátcích SZP – komunitární charakter tj. všechny pravomoci a jednání na úroveň Společenství Klady - ↑ objem produkce, z importéra exportér, rozvoj AS, stabilizace ekonomické situace na venkově, ↑ životní úrovně zemědělců Zápory - rostoucí finanční náročnost, pěstitelské a chovatelské postupy nešetrné k ŽP
Problémem bylo, že se některé cíle SZP navzájem trochu vylučovaly!!!
Základní principy SZP 1) Princip jednotného společného trhu – v rámci EU volný pohyb produktů, tj. stejná možnost uplatnění, stejné podmínky pro všechny, jednotná legislativa, jednotná pravidla v rámci každé Společné organizace trhu (SOT) 2) Princip komunitární preference – přednostní odběr výrobků z EU, toto pravidlo má chránit před levnými dovozy 3) Princip finanční solidarity – rozložení nákladů na SZP rovnoměrně na všechny členské země
1961
Zrodila sa spoločná poľnohospodárska politika (SPP). Je prvou a jedinou skutočnou spoločnou politikou EÚ. Základným princípom je podpora cien poľnohospodárov. Poľnohospodárske produkty sa voľne predávajú v rámci EÚ za spoločné ceny. Clá sa platia z lacnejšieho dovozu do EÚ Vývoz sa dotuje, ak je svetová cena nižšia ako cena v EÚ. Politika sa financuje z príspevkov členských štátov. Bohatšie krajiny prispievajú na financovanie SPP vo väčšej miere ako chudobnejšie
1962 SPP určuje ďalší vývoj. Vytvára sa jednotný poľnohospodársky trh EÚ trh má vlastnú referenčnú menu pre vnútorný obchod s poľnohospodárskymi produktmi: - európska účtovná jednotka (EUA – European Unit of Account). - EUA- predchodcom eura. - V roku 1962 bola hodnota 1 EUA = 1 USD
1963-1967 Garantovanými cenami hlavných poľnohospodárskych produktov sa stimuluje rast výroby a efektívnosti. SPP jako jediná politika na úrovni EÚ má výrazný podiel na rozpočte EÚ (87 % v roku 1970). S rozširovaním radu politík EÚ sa znižuje podiel rozpočtu vyčlenený na SPP a v súčasnosti je nižší ako 45 %
1971 EÚ otvára v rámci svojich medzinárodných záväzkov svoj trh dovozu vrátane poľnohospodárskych produktov z rozvojových krajín na základe svojho všeobecného systému preferencií. V roku 1975 poskytuje ešte výhodnejšie zaobchádzanie v prípade dovozu od svojich partnerov v skupine afrických, karibských a tichomorských štátov (AKT).
1973 Dánsko, Írsko a Spojené kráľovstvo pristupujú k EÚ, v dôsledku toho sa značne zvyšuje celkový počet oviec v EÚ vnášajú sa špeciálne dohody v prípade tradičného britského dovozu potravín Predovšetkým išlo o: 1) cukor z Britského spoločenstva národov 2) maslo z Nového Zélandu Prispôsobenie sa týmto zmenám znamená zvýšenie nákladov na SPP
1970s 1980s Kríza v oblasti SPP. Ukazuje sa, že podpora cien je príliš účinná, To spôsobuje zvyšovanie produkcie potravín, čoskoro sa v EÚ vyrába viac ako je potrebné Zásoby sa hromadia a náklady prudko stúpajú. Nadprodukcia vytvára hory masla, obilnín a hovädzieho mäsa a vína a mlieka. Nadbytky sa odpredávajú za dotované ceny na svetových trhoch, čím miestnych poľnohospodárov v rozvojových krajinách často nútia znižovať ceny. Neúprosne silnejú výzvy po reforme SPP. V tomto období nadobúda význam finančná podpora pre poľnohospodárske podniky v hornatých a znevýhodnených oblastiach
1981
Grécko pristupuje k EÚ, Tým sa zvyšuje v rámci SPP množstvo produktov zo stredozemskej oblasti, napr. olív
1984 Prijíma sa prvý krok na reguláciu nadprodukcie: kvótami na mlieko sa obmedzuje množstvo, ktoré môžu jednotliví poľnohospodári vyrobiť, cieľom bolo zastaviť klesanie cien v dôsledku nadprodukcie.
1986 Španielsko a Portugalsko pristupujú k EÚ, Tým sa ešte viac zvyšuje celková produkcia hlavne: 1) ovocia a zeleniny, 2) olivového oleja 3) vína
1988 Štyri roky po zavedení kvót na mlieko sa prijímajú ďalšie kroky na zníženie nadprodukcie a výdavkov. Poľnohospodárom sa platí za to, aby určitú časť svojej pôdy neobrábali (tzv. pôda vyňatá z produkcie) stanovuje sa limit na celkové výdavky na poľnohospodárstvo. Koncom osemdesiatych rokov sa do SPP začínajú zavádzať opatrenia: 1) na zlepšenie infraštruktúry poľnohospodárskych podnikov, 2) odborné vzdelávanie 3) environmentálne správanie v oblasti poľnohospodárstva
1992 Uskutočňuje sa celý rad reforiem SPP Poľnohospodári dostávajú platby priamej pomoci, Upúšťa sa od podporovania cien. Zavádzajú sa režimy na podnietenie poľnohospodárov: 1) šetrnejší prístup poľnohospodárov k životnému prostrediu 2) hospodárenie menej intenzívne. Reformy sa konajú zároveň so Samitom Zeme v Rio de Janeiro v roku 1992, na tomto Samite sa zavádza zásada trvalo udržateľného rozvoja
1992-1993 Väčšie zameranie na kvalitu. Ustanovujú sa nové pravidlá: 1) na podporu poľnohospodárskych investícií, 2) odborného vzdelávania, 3) kvalitnejšieho spracovania a odbytu Prijímajú sa kroky na podporu tradičných a regionálnych potravín.
1994 Medzinárodné obchodné rokovania známe ako Uruguajské kolo Rokovania vedú k uvoľneniu svetového obchodu. Najvyspelejšie krajiny vrátane EÚ súhlasia: 1) so znížením pomoci, ktorú poskytujú svojim poľnohospodárom, 2) so znížením dovozných ciel a vývozných dotácií. Uruguajské kolo vedie k vzniku nového obchodného orgánu – Svetovej obchodnej organizácii (WTO)
1995 Rakúsko, Fínsko a Švédsko pristupujú k EÚ. Stanovujú sa osobitné opatrenia pre poľnohospodárov v oblastiach s drsnými podmienkami, ktoré sa často vyznačujú horami a arktickými podmienkami. Jedným razom vzrastá lesná plocha EÚ o 70 %
1990s Vládne všeobecný nepokoj ohľdom bezpečnosti potravín znepokojenie vyvoláva: 1) BSE alebo choroba šialených kráv, 2) kontaminovaný olivový olej, 3) dioxín objavený v krmivách vzrastá záujem o dobré životné podmienky zvierat. Ochrana spotrebiteľa je čoraz dôležitejšou súčasťou SPP.
1999 Prijíma sa program reformy SPP orientovaný na budúcnosť Agenda 2000, posilňuje sa proces z roku 1992 zameraný na: 1) väčšiu orientáciu poľnohospodárov na trh, 2) ďalšie znižovanie podpory cien 3) posilňovanie požiadaviek na kvalitu. Programom Agenda 2000 sa zavádza rad opatrení na podporu hospodárskeho, sociálneho a kultúrneho rozvoja vidieckych oblastí. Rozvoj vidieka sa stáva ústredným prvkom SPP.
2001 Začína sa nové kolo obchodných rokovaní v rámci WTO tentoraz pod názvom Rozvojová agenda z Dohy. Jedným z cieľov je, aby EÚ a Spojené štáty: 1) ešte viac znížili vnútornú podporu poľnohospodárskych podnikov 2) zároveň umožnili dovoz poľnohospodárskych produktov z rozvojových krajín 3) lepší prístup na svoje trhy.
2002 V rámci svojej podpory rozvojovým krajinám EÚ preberá iniciatívu a ponúka bezcolný prístup pre všetky tovary (okrem vojenskej výzbroje) z 50 najchudobnejších krajín sveta v rámci svojej iniciatívy Všetko okrem zbraní.
2003
Na základe programu Agenda 2000 a skorších zmien sa zavádza hlavný balík reforiem SZP. Väčšina platieb poľnohospodárom sa už viac nespája s množstvami, ktoré vyrobia. Namiesto toho poľnohospodári dostávajú priame platby na podporu príjmov založené na predchádzajúcich úrovniach podpory v rámci SPP. Vypláca sa im však menej, ak nedodržiavajú normy výroby šetrnej k životnému prostrediu, bezpečnosti potravín a dobrých podmienok zvierat. Zavádza sa mechanizmus, pomocou ktorého sa znižujú priame platby, aby sa finančné prostriedky presunuli na rozvoj vidieka. Mechanizmus sa nevzťahuje na menšie poľnohospodárske podniky
2003 Fischlerova reforma 1. Oddělení přímých plateb od produkce 2. Zavedení systému „křížové shody“ (ochrana, bezpečnost, zdraví) 3. Modulace – odsun fin. Prostředkú z pilíře SZP I ( přímé platby, trřní regulace) do pilíře SZP II (rozvoj venkova) 4. Snižování intervenčních cen
2004 & 2007 V roku 2004 v rámci zatiaľ najväčšieho rozširovania EÚ pristupuje 10 krajín (Cyprus, Česká republika, Estónsko, Maďarsko, Litva, Lotyšsko, Malta, Poľsko, Slovensko, Slovinsko) spolu s Bulharskom a Rumunskom, ktoré pristúpili v roku 2007, sa počet členov zvyšuje na 25 a potom na 27. Noví členovia zdvojnásobujú počet poľnohospodárov v EÚ vrátane mnohých malých samozásobiteľských poľnohospodárov.
2005 Vstupuje v platnost systém SPS – dvouletý odklad pro nové členské státy Posílení politiky rozvoje venkova Vznik fondu EAFRD (Evropský zemědělský fond pro rozvoj venkova) převzal část odpovědnosti za financování SZP z fondu EAGGF (Evropský zemědělský podpůrný a záruční fond) a ten byl přejmenován na EAGF (Evropský zemědělský záruční fond) – přímé platby, tržní regulace spojené přímo se zemědělskou výrobou
2005 Rozvoj venkova – cíl: 1) podpora a diverzifikace aktivit na venkově, 2) ochrana životného prostředí a přírodních biotopů, 3) podpora trvalo udržitelného a efektivního zemědělství 4) podpora produkce vysoce kvalitních produktů 5) podpora inovací 6) podpora tvorby nových technologií Zavádí se politika rozvoje venkova pomocí regionálních nebo národních programů, přičemž obecné směrování se řídí strategickými smerneniami EÚ
2008 SZP sa mení a bude sa aj naďalej meniť, pretože reaguje na požiadavky spotrebiteľov a trhu uprostred nových výziev: 1) bezpečnosť potravín, 2) klimatické zmeny, 3) vodné hospodárstvo, 4) obnoviteľná energia 5) biodiverzita Ministri EÚ dospeli k politickej dohode o kontrole stavu spoločnej poľnohospodárskej politiky
Financování SZP Finanční prostředky na zemědělství poskytují dva fondy EZZF (Evropský zemědělský záruční fond) – přímé platby, opatření k regulaci zemědělských trhů (intervence, vývozní náhrady) EZFRV (Evropský zemědělský fond pro rozvoj venkova) – program rozvoje venkova členských států Zodpovědná je Komise (ta ale prostředky nevyplácí) Financování probíhá prostřednictvím akreditovaných národních a regionálních platebních agentur
Regulační mechanismy SZP Cenové regulace Produkční kvóty Zvláštní prémie Regulace zahraničního obchodu (např. vývozní subvence) KOMPENZAČNÍ PLATBY Společné tržní organizace (STO)
O regulačních opatřeních, cenách, přímých platbách atd. informuje Státní zemědělský intervenční fond (SZIF).
Kompenzační platby
Hrají dnes klíčovou roli Významná položka zemědělské části rozpočtu Rozlišujeme tři druhy kompenzačních plateb:
1)
Přímé platby (Direct payments)
2)
Kompenzační platby za produkci ve znevýhodněných oblastech
kompenzují snižování cen
(LFA – Less Favoured Areas)
3)
Platby zemědělcům za agroenvironmentální opatření (Agri-environment measures)
–
Přímé platby - vývoj Cíl: zajistit zemědělcům dostatečný příjem, jak se postupně snižují ostatní regulační opatření 1. typ PP - vázán k produkci Důsledky: ¾ nadprodukci, ¾ nešetrné k ŽP (intenzivní způsob hospodaření) ¾ zemědělci kladli důraz na kvantitu a ne na kvalitu 2. typ PP - vázán k zemědělské ploše (zaveden reformou z r. 2003) Výhody: ¾ platby na hektar už nemotivují zemědělce ke zvyšování produkce, ¾ šetrný k ŽP a tedy i větší bezpečnost potravin, ¾ umožňuje zemědělcům větší svobodu výběru plodin, stejná podpora na cokoli
Jak platby fungují v praxi? Platby SPS
Platby SPS (Single Payment Scheme, jednotná platba na farmu)
- platí pro staré členské země + Slovinsko a Malta Aby mohl zemědělec získat přímou platbu, musí mu být vyměřen finanční nárok, ten se vypočítá:
1) buď podle přímých plateb obdržených v referenčním období 2000 -2002 2) nebo podle počtu způsobilých hektarů v majetku zemědělce během prvního roku fungování režimu jednotné platby na farmu
Jak platby fungují v praxi? Platby SAPS Platby SAPS (Single Area Payment Scheme,jednotná platba na plochu) využívají nové členské země, které přistoupily v roce 2004 a 2007 SAPS ve formě jednotné platby na hektar se stanovují jednou ročně výpočtem podle tohoto vzorce: Roční finanční rámec daného státu -------------------------------------------------------------Zemědělská plocha daného státu k 30.6. 2003 Pozn. Postupně dochází k procentuálnímu navyšování finančního rámce, jak se přibližujeme k roku 2013, kdy má dojít k vyrovnání úrovně dotací. Pro představu: v období od 1.12. 2008 do 30.6. 2009 byla stanovena výše jednotné platby na plochu pro ČR – 3 072,70 Kč/h
Jak platby fungují v praxi? „cross- compliance“
Podmínkou získání přímých plateb pro staré členské státy je dodržování zásady „cross- compliance“ (křížový soulad) - zavedena reformou z r. 2003 - čerpání plateb je podmíněno ochranou ŽP, péčí o zvířata nebo například respektováním požadavků na kvalitu a nezávadnost potravin Nové členské státy jsou dočasně osvobozeny od povinného plnění všech požadavků.
Jak platby fungují v praxi? Doplňkové platby
Na některé plodiny jsou k platbám SAPS připláceny ještě tzv.doplňkové platby neboli Top-Up platby. Národní doplňkové platby byly v roce 2007 v ČR poskytnuty například na: len na vlákno (3843 Kč/ha), chmel (6430 Kč/ha), přežvýkavce a další. !!! Top-Up platby jsou vypláceny až po přiznání dotace SAPS, jinak není nárok ani na Top-Up!!!
Zhodnocení kompenzačních plateb Klady LFA plateb - horské oblasti – nejsou eroze Klady plateb na plochu - požáry v Řecku - povodně ČR ¾ úroda zničena, ale dotace stejně dostali
Dlouhodobý vývoj prostředků vynakládaných na zemědělský sektor
