MASARYKOVA UNIVERZITA Filozofická fakulta, Ústav hudební vědy
EVŽEN ZÁMEČNÍK – PROFIL SKLADATELE RIGORÓZNÍ
P RÁC E
Ing. Mgr. Karol Frydrych
Brno 2011
Prohlašuji, že jsem rigorózní práci Evžen Zámečník – profil skladatele vypracoval samostatně, na základě uvedené literatury.
Ve Slavkově u Brna, 7. prosince 2011
Ing. Mgr. Karol Frydrych
Skladateli Evženu Zámečníkovi s přáním, aby tato práce, která je částečnou bilancí jeho celoživotního úsilí, píle a práce, byla mu posilou k uzdravení a dokončení všech jeho plánů.
OBSAH SEZNAM ZKRATEK A SYMBOLŮ ............................................................................ 6 1. PŘEDMLUVA ............................................................................................................ 9 2. ÚVOD ........................................................................................................................ 11 3. HLAVNÍ ČÁST ......................................................................................................... 13 3.1. ŽIVOTOPISNÉ ÚDAJE EVŽENA ZÁMEČNÍKA ................................... 13 3.1.1 Rodové kořeny ............................................................................... 13 3.1.2 Hudební tradice............................................................................... 14 3.1.3 Studium .......................................................................................... 18 3.1.4 Kariéra houslisty ............................................................................ 26 3.1.5 Skladatel ve svobodném povolání .................................................. 30 3.1.6 Zakladatel, dirigent, dramaturg, aranžér a skladatel žesťového souboru Brno Brass Band .............................................................. 31 3.1.7 Předseda odborných porot .............................................................. 37 3.1.8 Pedagog JAMU............................................................................... 39 3.1.9 Dramaturg Janáčkova divadla ........................................................ 40 3.1.10 Ředitel Konzervatoře Brno ........................................................... 42 3.1.11 Další aktivity, poslední aktuality .................................................. 52 3.2. VÝZNAMNÉ OSOBNOSTI V ŽIVOTĚ EVŽENA ZÁMEČNÍKA .......... 62 3.2.1 Boris Hajdušek ............................................................................... 62 3.2.2 Josef Holub ..................................................................................... 64 3.2.3 Alois Melezinek.............................................................................. 65 3.2.4 Zdeněk Blažek ................................................................................ 66 3.2.5 Jan Kapr.......................................................................................... 69 3.2.6 Günter Bialas .................................................................................. 73 3.2.7 Jiří Dvořáček................................................................................... 75 3.2.8 Jaroslav Foglar................................................................................ 76 3.2.9 Jan Novák ....................................................................................... 78 3.3. SKLADATELSKÁ ČINNOST .................................................................... 80 3.3.1 Kompoziční vymezení .................................................................... 80 3.3.2 Komorní tvorba............................................................................... 89 3.3.3 Vokální tvorba .............................................................................. 149
3.3.4 Vokálně-instrumentální tvorba ..................................................... 155 3.3.5 Instrumentální tvorba.................................................................... 169 4. ZÁVĚR .................................................................................................................... 180 5. RÉSUMÉ ................................................................................................................. 184 5.1. RÉSUMÉ ................................................................................................... 184 5.2. SUMMARY .............................................................................................. 184 5.3. ZUSAMMENFASSUNG .......................................................................... 185 5.4. РЕЗЮМЕ .................................................................................................. 186 6. SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY A PRAMENŮ ......................................... 187 7. PŘÍLOHY ............................................................................................................... 195 7.1. FRANTIŠEK GREGOR EMMERT: Slovo o Evženu Zámečníkovi ........ 195 7.2. PETR KOLAŘ: Vzpomínka na Evžena Zámečníka ................................. 196 7.3. JAROMÍR JAVŮREK: Setkávání s Evženem Zámečníkem .................... 197 7.4. VÁCLAV BLAHUNEK: Evžen Zámečník ............................................... 199 7.5. DÍLO HUDEBNÍ ....................................................................................... 200 7.5.1 Orchestrální skladby .................................................................... 200 7.5.2 Skladby pro žesťový soubor ........................................................ 202 7.5.3 Koncertantní skladby ................................................................... 203 7.5.4 Skladby pro 1-2 nástroje .............................................................. 204 7.5.5 Skladby pro 3 a víc nástrojů ........................................................ 207 7.5.6 Vokální skladby ........................................................................... 210 7.5.7 Melodram...................................................................................... 213 7.5.8 Hudebně dramatická tvorba ......................................................... 213 7.5.9 Skladby pro velký dechový orchestr ............................................ 214 7.5.10 Skladby pro malý dechový orchestr .......................................... 219 7.5.11 Hudba scénická, filmová, rozhlasová, televizní ........................ 220 7.5.12 Skladby E. Z. vydané firmou Musikverlag Kliment ve Vídni.... 221 7.5.13 Nahrávky skladeb Evžena Zámečníka v Českém rozhlase......... 222 7.6. DÍLO LITERÁRNÍ ................................................................................... 274 7.6.1 Spisovatelská činnost Evžena Zámečníka (výběr) ....................... 274 7.6.2 Soupis literatury o Evženu Zámečníkovi ..................................... 276 7.7. CHRONOLOGICKÁ TABULKA ............................................................ 285 7.8. SEZNAM VYOBRAZENÍ ........................................................................ 292 7.9. VYOBRAZENÍ ......................................................................................... 296
SEZNAM ZKRATEK A SYMBOLŮ
AHUV
Asociace hudebních umělců a vědců
AMU
Akademie múzických umění
API
Alliance Publications, Inc.
apod.
a podobně
atd.
a tak dále
BRD
Bundesrepublik Deutschland
cca
circa
CISM
Certified Information Security Manager
CD
hudební nosič
crit.
kritická
č.
číslo
ČHF
Český hudební fond
Čro
Český rozhlas
ČSHSOI
Československý hudební slovník osob a institucí
DAAD
Deutscher Akademischer Austausch Dienst
ded.
dedikace (= věnování)
DILIA
Československé divadelní a literární jednatelství (Praha)
dir.
dirigent
DOM
dechový orchestr mladých
ed.
vydavatel, editor
EdS
Editio Supraphon (Praha)
ESB
Editio Supraphon Bärenreiter, Praha - Kassel
etc.
et cetera
E. Z.
Evžen Zámečník
FF
filozofická fakulta
FOK
Film-Opera-Koncert (Symfonický orchestr hlavního města Prahy)
HIS
Hudební informační středisko
HR
Hudební rozhledy
JAMU
Janáčkova akademie múzických umění
KMS
Klub moravských skladatelů
Kpt.
kapitán
-6-
LN
Lidové noviny
LP
hudební nosič (gramofonová deska)
LŠU
Lidová škola umění
min.
minuta/minuty
ml.
mladší
MS
Musica sacra
MU
Masarykova univerzita
MZK
Moravská zemská knihovna
např.
například
ND
Národní divadlo
op.
opus
OM
Opus musicum
odd.
oddělení
okr.
okres
Panton
Vydavatelství Českého hudebního fondu Panton (Praha)
PH
posádková hudba
pol.
polovina (ve spojení se stoletím apod.)
pplk.
podplukovník
pseud.
pseudonym
PSMU
Pěvecké sdružení moravských učitelů
resp.
respektive
rev.
revize/revidováno
R.I.P.
requiescat in pace
rkp.
rukopis
roč.
ročník
roz.
rozená
s.
strana
SATB
smíšený sbor
SČSKU
Svaz českých skladatelů a koncertních umělců
SDH
Společnost dechové hudby
SFB
Státní filharmonie Brno (dnes Filharmonie Brno)
sig.
signatura
st.
starší
STM
Soutěž tvořivosti mládeže
-7-
stol.
století
sv.
svatý(á)
tj.
to jest
TNT
Týden nové tvorby
tzn.
to znamená
ÚKVČ
Ústav pro kulturně výchovnou činnost
UP
Univerzita Palackého
UVS
Umělecký vojenský soubor
VDO
velký dechový orchestr
vl. jm.
vlastním jménem
vyd.
vydání
ZK ROH
Závodní klub Revolučního odborového hnutí
ZUČ
Zájmová umělecká činnost
ZUŠ
Základní umělecká škola
zvl.
zvláště
*
narozen
†
zemřel
(?)
sporný údaj
-8-
1. PŘEDMLUVA Literatura
o
hudebním
skladateli,
aranžérovi,
organizátorovi,
houslistovi,
dramaturgovi a řediteli Konzervatoře Brno Evženu Zámečníkovi je poměrně početná, avšak obsahuje buď jen stručné přehledy nebo dílčí monografie o jednotlivých skladbách či žánrech. Bezesporu chyběla práce, jež by podávala ucelený přehled o jeho životě a zachytila názory žijícího skladatele na osobnosti, které ho v profesní sféře nejvíce ovlivnily. Podnětem, který mě vedl ke zpracování tématu této práce, je skutečnost, že jako malý chlapec jsem slyšel operu Evžena Zámečníka pro děti FERDA MRAVENEC, která se mi velice líbila. Za zmínku snad také stojí, že spolu s Evženem Zámečníkem mě spojuje obdiv ke skautingu a Jaroslavu Foglarovi, což autor vyjádřil hudebně v muzikálu RYCHLÉ ŠÍPY (1992) a „junácké trilogii“: JUNÁCKÁ SUITA (1994), FOGLARIANA (1997) a IVANČENA (2006). Také v rámci dvousemestrálního kurzu Úvod do kompozice na JAMU jsem se s jeho skladbami setkal a jeho hudba mě velice zaujala. Dalším důvodem, proč mne zvolené téma zajímá, je skutečnost, že Evžen Zámečník byl žákem žarošického rodáka, skladatele, muzikologa a ředitele Konzervatoře Brno Zdeňka Blažka a v Žarošicích jsem vyrůstal. Rozhodnutí o volbě tématu, které považuji za velmi interesantní a nosné, padlo v září 2009. Dne 12. října 2009 jsem se s Evženem Zámečníkem poprvé osobně setkal, abychom spolu vymezili obsah mé práce. Od tohoto data se realizovalo okolo tří desítek setkání, která jsou zaznamenána na Midi disc firmy Sony. Konzultace nejprve probíhaly v restauraci Slavia, od 22. února 2010 se konaly v bytě Evžena Zámečníka. Zvukové záznamy z restauračního prostředí jsou žel poznamenány nižší kvalitou, jelikož spolu s protagonisty rozhovorů je zde zaznamenán i okolní rušivý hluk. Nahrávky z privátu jsou naopak cenným dokumentačním materiálem žijícího skladatele. Dle laskavého sdělení mistrovy manželky mají prý naše setkání i terapeutický význam a Evženu Zámečníkovi se pozvolna navrací paměť poté, co je od roku 2007 zdravotně indisponován. Nutno podotknout, že skladatel Evžen Zámečník pečlivě pročetl koncept této práce především po stránce věcné, poskytl mi řadu rozhovorů, cenný materiál, zvl. rukopisy (skici, skladby, články, publikace...). V závěru předmluvy cítím potřebu na prvním místě poděkovat Prof. PhDr. et MgA. Miloši Štědroňovi, CSc. za konzultace a odkazy na příslušnou literaturu. Dále Mgr. Martinu Flašarovi, Ph.D. za cenné podněty, řediteli brněnské konzervatoře Mgr. Pavlu Maňáskovi za věnování sborníku k devadesátému založení Konzervatoře Brno a za zapůjčení materiálů,
-9-
vydavatelství Panton Praha za věnování Generálního katalogu hudebnin a knih o hudbě 1958 – 1985, vedoucí oddělení umělecké dokumentace Národního divadla Brno Mgr. Jitce Novákové, archivářce Národního divadla Brno Mgr. Markétě Ňorkové, organizátorce projektů v rámci ČR sboru Kantiléna Lence Zlámalové a hudebnímu dramaturgovi a redaktorovi Českého rozhlasu Brno MgA. Janu Hlaváčovi za užitečné informace. Velký dík patří skladateli prof. Františku Gregoru Emmertovi, varhaníkovi Mgr. Petru Kolařovi, dirigentům Jaromíru Javůrkovi a Plk. MgA. Václavu Blahunkovi, Ph.D. na zapsání osobních reflexí. Za ochotný přístup a pomoc při psaní rigorózní práce děkuji panu Evženu Zámečníkovi, kterému tímto práci věnuji.
- 10 -
2. ÚVOD Evžen Zámečník (* 5. únor 1939, Frýdek-Místek) patří bezesporu mezi nejvýznamnější české skladatele 2. pol. 20. stol. Celý život obětoval jediné múze – hudbě. Ve své rigorózní práci nastiňuji předně pohled do skladatelova soukromého života a dále sondu do autorovy tvorby. Svoji pozornost jsem zaměřil na komorní hudbu, kterou jsem popsal podrobněji než tvorbu ostatní. Toto téma považuji za zajímavé, jelikož se Zámečníkova tvorba vyznačuje nemalou dávkou invence a originality, kdy skladatel používá díky důvěrným znalostem možností nástrojů i všech praktik, což je nejmarkantněji patrné v jeho kompozici ZWÖLF ETÜDEN FÜR VIOLINE (1970). Hlavní část mé práce je rozvržena do tří kapitol. Kapitola první popisuje životopisné údaje Evžena Zámečníka od jeho rodových kořenů, přes studia, která zakončil ve čtyřiceti letech, dále kariéru houslisty, skladatele ve svobodném povolání, aranžéra, dirigenta a zakladatele žesťového souboru BBB, předsedu odborných porot, externího pedagoga JAMU, dramaturga Janáčkova divadla až po současnou penzi. Podrobně zpracovaný skladatelův životopis považuji za důležitý, neboť se domnívám, že veškeré poznatky, rozhodnutí a osudové okamžiky měly na Evžena Zámečníka nemalý vliv, a to jak po stránce lidské, tak i profesní – skladatelské. Díky rodinnému archivu Evžena Zámečníka a laskavému zapůjčení mohu všem, kteří se o něj budou v budoucnu zajímat, nabídnout interesantní informace o okamžicích z autorova života, které také mimo jiné dokládají historické události dané doby. Další kapitolou hlavní části práce jsou významné osobnosti v životě Evžena Zámečníka, které ho profesně ovlivnily či inspirovaly. První takovou osobností byl jeho bratranec Boris Hajdušek – autor cca tří set opusů. Dále jeho učitelé: Josef Holub, Alois Melezinek, Zdeněk Blažek, Jan Kapr, Günter Bialas a Jiří Dvořáček. Významnou mimohudební inspirací je bezesporu osobnost Jaroslava Foglara. Poslední osobností této kapitoly je žák Bohuslava Martinů, skladatel Jan Novák, se kterým si Evžen Zámečník řadu let dopisoval a jejichž korespondence je dochována. Obsahem třetí kapitoly hlavní části práce je skladatelská činnost Evžena Zámečníka, kde je primárně determinováno kompoziční vymezení, ale jsou zde i jeho nejzásadnější názory na různé kompoziční techniky. Poté je popsán výběr z jeho tvorby komorní, vokální, vokálně-instrumentální a instrumentální. Výsostné postavení komorní hudby bylo motivací k analýze jeho tří smyčcových kvartetů. Všechny ukázky z autorovy tvorby jsou vysázeny v notačním programu Capella. Součástí textu je i výčet těch nejznámějších a
- 11 -
nejvýznamnějších těles, která mají bohatou historii a svým trváním dokazují, že mají na území naší vlasti své místo. Právě s těmito soubory je spjata osobnost Evžena Zámečníka. Jelikož je moje rigorózní práce zaměřena na osobnost Evžena Zámečníka převážně jako skladatele, jsou součástí příloh soupisy skladeb jeho kompozic s informacemi o datu vzniku, premiéře dané skladby, vydání tiskem či na hudebním nosiči. Kompozice jsou rozděleny do kapitol: Orchestrální skladby, Skladby pro žesťový soubor, Koncertantní skladby, Skladby pro 1-2 nástroje, Skladby pro 3 a více nástrojů, Vokální skladby, Melodram, Hudebně dramatická tvorba, Skladby pro velký dechový orchestr, Skladby pro malý dechový orchestr, Hudba scénická, filmová, rozhlasová, televizní, Skladby Evžena Zámečníka vydané firmou Musikverlag Kliment ve Vídni, Skladby Evžena Zámečníka, které natočil Český rozhlas. Pro úplnou představu o činnosti skladatele jsem do přílohy vložil výběr vlastního literárního díla Evžena Zámečníka a soupis literatury o něm. Chronologickou tabulku jsem vytvořil pro účely rychlé a přehledné orientace ve významných událostech v životě Evžena Zámečníka. Práci uzavírá četná obrazová příloha, která obsahuje fotografie z archivu skladatele, z publikací, ale i fotografie nově vytvořené autorem této práce. Dále je zde otištěna korespondence s Janem Novákem, programy koncertů či rukopis první Zámečníkovy skladby. Evžen Zámečník významem své umělecké tvorby i pedagogické činnosti
daleko
přesáhl hranice nejen moravské, nýbrž i národní. Do hudební historie se zapsal primárně jako skladatel a jeho dílo bude postupem času bezesporu získávat na vážnosti, kterou si právem zaslouží.
- 12 -
3. HLAVNÍ ČÁST
3.1. ŽIVOTOPISNÉ ÚDAJE EVŽENA ZÁMEČNÍKA 3.1.1 RODOVÉ KOŘENY Evžen Zámečník se narodil 5. února 1939 ve Frýdku – Místku. Jméno dostal po svém otci. Rodiče Evžen a Božena Zámečníkovi původně bydleli v Horním Benešově, a to až do roku 1938, avšak v důsledku Mnichovské dohody v září 1938 a následném obsazení Sudet německými okupanty se na podzim téhož roku přestěhovali do Frýdku – Místku1, jelikož zde žili rodiče skladatelova otce. Matka Božena, rozená Šebestová, se narodila jako jedno z devíti dětí 13. ledna 1912 v Ostravě – Hulvákách. Její otec, Evženův dědeček, byl profesí hutník v Ostravě. Maminka, Evženova babička, byla v domácnosti. Otec Evžen Zámečník se narodil 19. února 1911. Byl jediným dítětem manželů Karla a Marie Zámečníkových. Dědeček Karel pracoval jako železničář, babička se starala o domácnost. Otec, soudní úředník, pracoval u Krajského soudu v Ostravě, poté u Okresního soudu ve Frýdku – Místku. V důsledku změn politické situace v únoru roku 1948 byl otec nucen opustit povolání v československé justici2, aby následně po zbytek života (až do důchodu) pracoval ve výrobě jako nekvalifikovaný dělník v železárnách ve Frýdku – Místku. Rovněž i matka Božena musela pracovat jako dělnice ve fabrice. Evžen Zámečník na to vzpomíná: „V padesátých letech 20. století byli lidé z politických důvodů propouštěni z práce – to postihlo i mého otce. Tuto hroznou dobu jsem prožil jako dítě a student. Je důležité na to pamatovat!“ 3 Mimo jiné i tyto rodinné události zapříčinily vzdor a odpor proti všemu, co se týkalo komunismu. Rodným domem Evžena Zámečníka byl městský dům na Komenského ulici č.p. 448 ve Frýdku – Místku.4 Zde bydlel se svými rodiči ve druhém patře. Ze svých mladických let si pamatuje na památný den, kdy do města přijeli Němci. Z průběhu války si vzpomíná na 1
Před II. světovou válkou (1939-1945) nebyl Frýdek – Místek jedním městem. Dvě samostatná města Frýdek a Místek psala svou vlastní historii do 1. ledna 1943. Mocí nacistických úředníků byla obě města k témuž dni sloučena v jeden celek s názvem Frýdek. Diskuse občanů i úředních orgánů ohledně pojmenování města po osvobození v roce 1945 byly definitivně uzavřeny rozhodnutím ministerstva vnitra o stanovení úředního názvu města Frýdek – Místek s platností od 1. ledna 1955. 2 Od roku 1951. 3 Osobní sdělení Evžena Zámečníka dne 18. února 2010. 4 Na stejné ulici bydlel též emeritní profesor ústavu hudební vědy na FF MU Brno Rudolf Pečman.
- 13 -
ukrývání ve sklepě před nálety, ale především na osvobození Frýdku – Místku Rudou armádou. Od 1. září 1945 začal chodit do první třídy místní obecné školy. Na rodné Lašsko vzpomíná často a rád.
3.1.2 HUDEBNÍ TRADICE Na umělecký vývoj Evžena Zámečníka měl vliv především otec, který byl ve svém regionu nejen uznávaným houslistou, ale též uměleckým vedoucím lidového souboru ve Frýdku-Místku složeného z místních amatérských hudebníků. Hudební vzdělání získal na vojně. V průběhu své prezenční vojenské služby za 1. republiky byl trumpetistou a houslistou u vojenské hudby v Košicích. Celoživotním působením otce však byl dechový orchestr Slezan, ve kterém hrál na Es trumpetu, později i na bicí nástroje. Kapelníkem Slezanu byl nadšený muzikant Rudolf Přecechtěl. Členy orchestru byli pánové: Edelsberger, Frydrych, Páleníček, Trnka, aj. Pro mladého Evžena, který býval zkouškám orchestru přítomen, to byl nový svět, sice svět „jen“ lidové hudby, ale i tak měl na jeho další vývoj a formování nemalý vliv. Maminka sice na žádný hudební nástroj nehrála, ale při mších ve frýdeckém kostele sv. Jana a Pavla krásně a aktivně zpívala jako součást lidu Božího. Dle jejího syna znala repertoár dokonale. Prvním učitelem hudby Evžena Zámečníka byl jeho otec, ke kterému chodil od svých sedmi do čtrnácti let na housle. „Otec učil podle houslové školy Bedřicha Kozánka5 – dnes se podle ní již neučí. Zcela výjimečně učil podle Otakara Šefčíka6, ale to bylo velmi těžké. Pro nás venkovské kluky byla Kozánkova škola ideální. Otec byl zanícený amatérský muzikant, ve Frýdku – Místku známý houslista a kapelník. Tam jsem i já v chlapeckých letech hrával. Měl cca 5 – 6 žáků, kteří se uplatňovali hrou v místním kostele a ve škole.“7 Nutno mít na zřeteli, že profesionálních souborů v té době bylo málo. Na venkově udržovali hudebnost především ředitelé kůrů a varhaníci v kostelech. Velký význam měla také vojenská hudba, protože v řadě měst byla vojenská posádková kapela. Nositelé hudební kultury tedy byli i vojenští muzikanti – vysloužilci, což byl případ Evženova otce. Členové kapely pana Evžena Zámečníka staršího se uplatnili také na kůru v místeckém kostele. „Tatínek velmi dobře znal
5
Bedřich Kozánek (* 17. července 1864, Přerov - † 12. února 1913, Olomouc) – hudební skladatel a pedagog. Je autorem učebnic z oboru. 6 Otakar Ševčík (* 22. března 1852, Horažďovice - † 18. ledna 1934 v Písek) – houslový virtuos a pedagog, profesor mistrovské školy konzervatoře. Je autorem učebnic z oboru. 7 Osobní sdělení Evžena Zámečníka dne 18. února 2010.
- 14 -
místeckého varhaníka Františka Kolaříka8, který byl autorem četné hudby církevní, chrámové a oblíbeným žákem Leoše Janáčka na Varhanické škole v Brně. Když Janáček přijel do našeho kraje, vždycky se za ním zastavil a pak šli spolu do restaurace U Adámků. Kolaříkovy vánoční mše se hrají i dnes. Jsou vesměs vynikající a vhodné pro amatérské sbory, leč vyspělé. Osobně jsem však pana Kolaříka již nezažil.“9 V kostele Evžen hrál pod taktovkou Emila Burejsy10, který se učil hře na housle, klavír, varhany a také sborovému a církevnímu zpěvu na hudební škole ve svém rodišti u varhaníka Antonína Hendrycha (1912-12). Poté v letech 1913/14 ?
11
- 1916 studoval na
Janáčkově varhanické škole v Brně. Za studijních dob působil jako varhaník v BrněZábrdovicích (1915-1916), poté ve Sloupě (1919-1920) a v Kelči u Hranic (1920-1928). Ředitelem kůru kostela sv. Jana a Pavla v Místku byl jmenován 1. srpna 1928. Zde byl činný také jako sbormistr a učitel hudby (varhany, klavír, housle). Díky nevšednímu hudebnímu nadání, entuziasmu a komunikační schopnosti Emila Burejsy měl chrámový sbor a orchestr v Místku silné obsazení:12 cca čtyřicet pět zpěváků a pětadvacet instrumentalistů. Emil Burejsa je autorem nejen chrámové hudby (ofertoria, graduale, moteta), ale i menších tanečních skladeb pro orchestr. V osobnosti Emila Burejsy můžeme spatřit jednoho z nejvýznamnějších varhaníků Slezska ve 20. století, který přímo navázal na Janáčkův umělecký odkaz.13 Evžen Zámečník vzpomíná: „S panem ředitelem kůru místeckého kostela sv. Jana a Pavla Emilem Burejsou jsem přišel do kontaktu pouze na kůru, kde jsem pod jeho taktovkou hrál hlavně o Vánocích nejenom koledy a pastorely, ale i vánoční mše např. Jakuba Jana Ryby, Jaroslava Křičky, Eduarda Marhuly, Františka Kolaříka, Vojtěcha Říhovského aj. Byl vynikajícím varhaníkem a já jsem v úžasu poslouchal, jak mistrně dovede improvizovat. Jeho harmonie a invenční modulace byly vynikající! Emil Burejsa byl velice zběhlý, zkušený varhaník, skladatel, dirigent. Regenschori takového formátu na malém městě, jakým byl Místek, byl pravým požehnáním pro hudebnost regionu. Emil Burejsa byl ovocem ze stromu jménem Varhanická škola, kterou v roce 1881 v Brně založil Leoš Janáček. Bylo dobře, že
8
František Kolařík (* 26. ledna 1867, Opatovice u Vyškova - † 20. září 1927, Místek) – žák L. Janáčka (1882 – 1885), choralista u augustiniánů na Starém Brně, od roku 1886 působil jako ředitel kůru a varhaník v Místku. V letech 1895-1927 vyučoval zpěv na místním gymnáziu. Je autorem cca 20 mší, aj. 9 Osobní sdělení Evžena Zámečníka dne 12. března 2010. 10 Emil Burejsa (*17. ledna 1898, Paskov u Frýdku-Místku - † ?) 11 Ludvík Kundera v publikaci Janáčkova varhanická škola (Velehrad, Olomouc 1948, s. 142) uvádí studium v letech 1914-1916. V ČSHSOI, s. 148 je uvedeno studium v letech 1913-1916. 12 FRYDRYCH, Karol. Evžen Zámečník coby houslista na kůrech kostelů. In: Varhaník (Časopis pro varhanickou praxi), roč. 12, 2011, č. 4, s. 15. 13 STÁREK, Zdeněk. Slovník českých sbormistrů I, A-L. Praha 1982, s. 61.
- 15 -
takové varhanické školy14 existovaly, protože vychovaly řadu významných osobností. Tím se docílilo, že i někteří tzv. venkovští varhaníci měli solidní hudební vzdělání, dovedli na úrovni doprovázet písně, které zpíval lid v lodi kostela, uměli doprovázet ve všech tóninách, modulovat, připravit orchestrální doprovod ke slavnostní mši atd. Na Vánoce pravidelně účinkoval chrámový orchestr a já jsem tam hrával na housle. Jedním z houslistů, který hrával pod taktovkou Emila Burejsy, byl jistý Rudolf Pečman, který se hudebně vzdělal u houslisty Gabriela Štefánka a patřil k jeho nejlepším žákům. Dokonce jako mladý gymnazista učil na hudební škole v Místku hru na housle. Do dnešní doby na něho jeho žáci vzpomínají a hlásí se k němu. Navíc zpíval ve smíšeném sboru místeckého gymnázia při slavné premiéře UKVALSKÝCH PÍSNÍ Leoše Janáčka.15 Rudolf Pečman16 tedy svoji hudební kariéru začal jako houslista v místeckém kostele, orchestru gymnázia, ale i v Místeckém kvartetu mladých, kde hrával druhé housle. V Místku dirigoval také školní orchestr a pěvecký sbor, jako houslista vystupoval sólově na různých koncertech v našem městě, což byla důkladná příprava pro jeho budoucí studium na Ústavu hudební vědy v rámci FF MU v Brně. I poté, co jsem zakotvil v Brně a do Frýdku – Místku dojížděl jenom na návštěvu – počínaje studiem na Konzervatoři Brno až do velice pozdních let, jsme se na místeckém kůru setkávali s Rudolfem Pečmanem u houslí.“17 V roce 1980 napsal Rudolf Pečman, coby respoktovaný muzikolog, předmluvu k Zámečníkově skladbě MEDITACE (1974), jež vyšla ve vydavatelství Supraphon.18 Z výše uvedeného je tedy zřejmé, že Emil Burejsa měl na formování mladého Evžena bezesporu nemalý vliv. Při společné výuce kladl otec velký důraz nikoli až tak na sólovou hru, ale souhru celého tělesa. Provádění vícehlasých skladeb bylo inspirací pro mladého Evžena Zámečníka, který v roce 1951, tedy ve věku dvanácti let, napsal svoji první skladbu. Jednalo se o jednoduché instruktivní dílko pro troje housle. Nejprve ji hrálo rodinné duo doplněné některým z řad žáků. Otec tehdy ještě netušil, že se jeho jediný syn dá na dráhu profesionálního hudebníka. V případě otcovy zdravotní indispozice se ujal výuky sám. Některým žákům dával i kondice.
14
Varhanická škola, kterou založil Leoš Janáček existovala v letech 1881-1919. V roce 1830 byla k podpoře chrámové hudby a pro výchovu ředitelů kůrů a varhaníků v Praze založena Organistenschule. V roce 1858 si založil vlastní soukromou varhanickou školu v Praze také Jan Vincenc Micko (1834-1913). 15 BÁRTOVÁ, Jindra. Janáček je pro mne neustálá výzva. In: Opus musicum, roč. 36, 2004, č. 1, s. 70. 16 Prof. PhDr. DrSc. Rudolf Pečman (*12. dubna 1931, Staré Město u Místku - † 16. prosince 2008, Brno) –jako houslista byl žákem prvního ředitele místecké školy Gabriela Štefánka, emeritním profesorem Ústavu hudební vědy Filozofické fakulty Masarykovy univerzity Brno, předním českým a evropským muzikologem, spoluzakladatelem Brněnského hudebního festivalu. 17 Osobní sdělení Evžena Zámečníka dne 12. března 2010. 18 Osobní sdělení Evžena Zámečníka dne 19. listopadu 2011.
- 16 -
Nadání mladého Evžena bylo velké. Otec si správně uvědomoval, že by bylo moudré rozvíjet dále synovy vlohy dalším hudebním nástrojem. Uvědomoval si, že nejvhodnějším nástrojem by byl klavír. Proto intenzivně na klavír spořil. Evžen k tomu smutně dodává: „Žel v roce 1953 přišla měnová reforma a peníze, které měli rodiče naspořeny na klavír, byly devalvovány v poměru 1 : 50. Pianino pak bylo nad finanční možnosti rodiny. Volba tedy padla na koupi tzv. zednického klavíru (= akordeonu).“19 Rodiče tedy pořídili alespoň harmoniku a Evžen následně tři roky chodil do akordeonového souboru.20 Učitelem akordeonové hry na místecké hudební škole byl Ladislav Rek, který děti vyučoval nejen individuálně, ale vedl také akordeonový orchestr, který byl sestavený z cca 20 - 25 hráčů. Na repertoáru byly dobové populární skladby i původní skladby tehdejších autorů. Evžen Zámečník na to vzpomíná: „Tehdy byly akordeonové orchestry v módě, ale hodně jsem se tam naučil, protože jsem se seznámil s fenoménem harmonie. Musel jsem poslouchat a sám doprovázet, neboť akordeon, jak dobře známo, má pravou ruku pro melodickou klaviaturu a levou rukou hráč ovládá bas a harmonický doprovod. Začal jsem tedy mnohem výrazněji cítit, kde patří tónika, dominanta, subdominanta...“ 21 Na rozvoj Evženovy hudebnosti měl tedy akordeon bezesporu mimořádný vliv. Pro školy existovala četná akordeonová literatura. Ovlivněn prostředím začal mladý Evžen psát také první skladby pro akordeonový orchestr. Od svých čtrnácti let již Evžen hrával s kapelou svého otce na harmoniku. Dodnes také vzpomíná na svoji účast v orchestru, který byl sestaven z místních hudebníků pro účely doprovázet cirkus hostující čtrnáct dní ve Frýdku – Místku. „Tenkrát byla praxe taková, že cirkusy neměly vlastní orchestry – hráči byli najímáni v místě působení, kde mělo být uspořádáno několik vystoupení. Právě pro tuto příležitost se kapela mého otce hodila. Nebylo to však tak snadné, jak by se na první pohled mohlo zdát. Hráli jsme na pódiu pro cca 5 – 10 hudebníků nad kulatým chapitem, na němž se pohybovali klauni a zvířata. Ředitel cirkusu nás rázně usměrňoval, co kdy, kde a jak hrát. Na začátku představení nastoupila zvířata – k tomu jsme hráli pochod. Čardáš náležel k akrobatickému číslu a k poklusu koní kvapík. Zkušenost to byla věru cenná. Rád na to vzpomínám. Mě bavilo všechno, co souviselo s hudbou, tedy i hraní v cirkusu, na tancovačkách, zábavách, plesech či v kostele.“22 19
Osobní sdělení Evžena Zámečníka dne 12. března 2010. Evžen Zámečník chodil do hudební místecké školy oficiálně na klavír. Neměl tedy individuální výuku hry na akordeon, ale zato hrával v akordeonovém orchestru. 21 Osobní sdělení Evžena Zámečníka dne 12. března 2010. 22 Osobní sdělení Evžena Zámečníka dne 1. března 2010. 20
- 17 -
Po otci byl dalším učitelem Evžena v umění houslové hry o deset let starší bratranec Boris Hajdušek, který
byl profesionálním hudebníkem – členem Orchestru ostravského
rozhlasu a později Filharmonie Ostrava, kde hrál na housle. Jemu vděčí za mnohé – připravil Evžena Zámečníka k přijímacím zkouškám na konzervatoř a zasvětil ho do umění aranžovat skladby pro velké dechové orchestry.23 Na Evžena Zámečníka mělo také nemalý vliv přátelství s Milošem Machkem24 – spojovalo je nejen společné rodiště, ale i láska k hudbě.
3.1.3 STUDIUM „Umělcem je každý, jehož cílem a ohniskem života je zušlechtění vlastního bytí.“ Novalis25
Po splnění osmi let povinné školní docházky v národní škole (1945-1953) ve Frýdku – Místku rozhodli Evžen a Božena Zámečníkovi o tom, aby se jejich syn dále vzdělával na Gymnáziu Petra Bezruče. Později se ukázalo, že to byla volba bezesporu správná. Mladý Evžen získal široké spektrum vědomostí. Z vyučovaných předmětů mu byly blízké právě ty humanitní. Nepřekvapí, že jeho nejoblíbenějším předmětem byla právě hudební výchova. Určitě k tomu ale přispěl i kvalitní vyučující. Velmi rád měl dějepis, ale i oba vyučované jazyky – češtinu a ruštinu. S velkou oblibou četl například historické romány Aloise Jiráska jako Psohlavci nebo F. L. Věk. Právě román F. L. Věk miloval nejen v knižní podobě, ale i jako televizní seriálové zpracování, kde hlavní roli hrál Radoslav Brzobohatý. Ve velké v oblibě měl také knihy Jaroslava Foglara, zejména Rychlé šípy, Stínadla se bouří, aj. (viz kapitola 3.2.8). Ruský jazyk byl na Gymnáziu Petra Bezruče pravděpodobně vyučován na vysoké úrovni. Evžen vzpomíná, že hodiny probíhaly v menších skupinkách s akcentem na četbu ruských klasiků, např. Povídek Lva Nikolajeviče Tolstého. Evžen i nyní po letech ruský jazyk ovládá na slušné úrovni. V době totality (1948-1989) měla znalost ruštiny bezesporu 23
Osobní sdělení Evžena Zámečníka dne 4. března 2010. Miloš A. Machek (* 9. listopadu 1923, Frýdek-Místek – † 12. prosince 1999, Brno) – hudební skladatel, dirigent, aranžér, houslista a trumpetista. 25 Novalis, vlastním jménem Friedrich Leopold z Hardenbergů (1772-1801) – německý romantický básník. 24
- 18 -
velkou výhodu, jelikož většina hudebnin měla vícejazyčnou předmluvu a některé publikace byly jenom v jazyce ruském. Gymnazijní spolužák Zdeněk Kaloč využil svých znalostí ruského jazyka tak, že v Rusku pracoval jako režisér. Po pádu totalitního režimu dne 17. listopadu 1989 však začala na území naší vlasti ruština ztrácet svoje pozice. Dnes dominuje jazyk anglický. Evžen Zámečník však preferuje němčinu, jejíž znalost zúročil na muzikologických konferencích, sympoziích a jako porotce v zahraničních soutěžích v Německu, Rakousku, Holandsku... Jak již bylo výše zmíněno, nejoblíbenějším předmětem Evžena Zámečníka na gymnáziu byla hudební výchova. Nejvytouženější dobou bylo středeční odpoledne – v tomto čase měl pravidelné zkoušky studentský orchestr Gymnázia Petra Bezruče, který řídil nadšený dirigent Gabriel Štefánek – žák Otakara Ševčíka a Jaroslava Kociana, první ředitel místecké hudební školy. „Na místeckém gymnáziu bylo velmi dobře pečováno o hudební dění. Gabriel Štefánek byl vynikajícím pedagogem, přísným a náročným.“26 Gymnazijní orchestr byl složen ze cca 35 smyčcových nástrojů. Výjimečně byl doprovázen hrou na klavír nebo dvěma klarinety. Zkoušky trvaly 2 hodiny. Ansámbl měl na repertoáru celou řadu skladeb, např. František Adam Jan Míča: SINFONIA IN RE, aj. Gymnazijní orchestr se čile podílel nejen na kulturním dění školy, ale i města. V roce 1955 své kamarády i pana dirigenta Evžen překvapil, když jim ukázal svoji skladbu, kterou výstižně nazval STUDENTSKÁ POLKA. Nebyl to však naivní lidový tanec, ale kompozice koncertní - stylizace ve smetanovském stylu. Tento Evženův počin byl velmi kladně interprety přijat a poté též proveden na veřejném koncertu. Gabriel Štefánek na gymnáziu učil hudební výchovu a hru na housle v Místku. Kromě orchestru vedl ještě pěvecký, cca padesátičlenný smíšený sbor, ve kterém Evžen Zámečník zpíval první bas. Na repertoáru byly především sbory Antonína Dvořáka a UKVALSKÁ POEZIE V PÍSNÍCH Leoše Janáčka. Jestliže jsem zmínil, které předměty patřily mezi oblíbené, pak se sluší zabrousit i na opačnou stranu orientované osy. Takovými předměty byla chemie, fyzika či matematika. Ačkoli se matematika s hudbou krásně pojí a tyto dva předměty mají k sobě blízko, pro Evžena byly spíše očistcem na Zemi než rajským Edenem. V roce 1956 zakončil Evžen gymnazijní studium složením maturitní zkoušky. Obligátními zkoušenými předměty byly: český jazyk, ruský jazyk, matematika. Mezi volitelnými si Evžen vybral oblíbený dějepis, ve kterém odpovídal na téma husitské revoluce v období převahy měšťanské opozice. V jazyce českém si vylosoval otázku Alois Jirásek. Maturitní zkouška dopadla následovně:
26
Osobní sdělení Evžena Zámečníka 22. října 2009.
- 19 -
Předmět
Hodnocení
Český jazyk
výborný
Ruský jazyk
výborný
Matematika
chvalitebný
Dějepis
výborný
Maturitní zkoušku tedy zvládl s vyznamenáním. Se spolužáky z gymnázia se i po letech pravidelně schází. Kromě již výše zmíněného režiséra Zdeňka Kaloče27 nutno připomenout gynekologa Pavla Vojkovského, neurologa Jiří Bártu či akademickou malířku Hanu Žertovou.
„Kromě soukromého vyučování hudby Evženem Zámečníkem starším byla ve Frýdku – Místku také normální hudební škola, poměrně velká a dobrá. Jmenovala se Městský hudební ústav Bedřicha Smetany. Ta škola existuje dodnes, ale jako ZUŠ. Navštěvoval ji i můj přítel z dětství, nynější emeritní profesor ústavu hudební vědy na FF MU Brno Rudolf Pečman (1931- 2008).“28 Paralelně se studiem gymnázia navštěvoval Evžen Zámečník také Lidovou školu umění ve Frýdku – Místku (dnešní Základní umělecká škola Frýdek – Místek), kde se učil hře na klavír pod pedagogickým vedením Květy Rázlové - Huvarové. Základní literaturou byla škola Ferdinanda Beyera.29 Evžen na to vzpomíná: „LŠU jsme všichni končili dosti vyspělí, protože ta škola měla vynikající úroveň zásluhou pedagogů, kteří na ní učili.“30 Studium na LŠU zakončil absolventským koncertem31, na kterém interpretoval klavírní fantazie32 W.A. Mozarta. ZUŠ Frýdek-Místek je nyní jediným zařízením v tomto městě, které soustavně připravuje studenty pro další studium na konzervatořích a vysokých školách s uměleckým zaměřením. Je proto nepostradatelným článkem v posloupnosti ZUŠ – konzervatoře – vysoké umělecké školy. ZUŠ Frýdek-Místek je centrem uměleckého školství ve městě a okolí a významně se podílí na osobním formování mladých lidí vzhledem
27
Zdeněk Kaloč (*10. prosince 1938, Ostrava) - divadelní režisér, dramatik. Osobní sdělení Evžena Zámečníka dne 18. února 2010. 29 Ferdinand Beyer (1803 – 1863) německý hudební skladatel a pianista, autor Přípravné školy hry na klavíry, op. 101 a České lidové a přípravné Školy na klavír. 30 Osobní sdělení Evžena Zámečníka dne 12. března 2010. 31 Ředitel Základní umělecké školy Frýdek – Místek Ladislav Muroň mně dne 9. dubna 2010 k tomu sdělil: „Vážený pane, rád bych Vám pomohl s Vaší prací, moc toho ale nebude. Kroniky se dříve tady tak důsledně nepsaly. Nevím, zda měl absolventský koncert a program už vůbec nevíme...“ 32 Patrně klavírní fantazii g moll. Na druhou fantazii si E. Zámečník nevzpomíná. 28
- 20 -
k estetickému cítění.33 Na místecké hudební škole Zámečník mimo jiné slyšel také slavnou KINDERSYMPHONIE Josepha Haydna, kde kromě obsazení klasického symfonického orchestru byly zastoupeny i kukačka, dětská trumpeta a bubínek. Po letech si Zámečník na Haydnovo dílo vzpomněl a vnitřní inspirace dala v roce 1995 vzniknout DĚTSKÉ SYMFONII s podtitulem HOMMAGE A JOSEPH HAYDN. Zámečník tuto skladbu napsal pro Dechový orchestr mladých ZUŠ Krnov, který ji 4. listopadu 1995 premiéroval. Ovšem místo kukačky a dětské trumpety jsou zde ve dvou intermezzech zastoupeny dvě zobcové flétny, triangl a tamburína.34
Velkým snem gymnazisty Evžena Zámečníka bylo věnovat se hudbě profesionálně. Pod pedagogickým vedením bratrance Borise Hajduška (člena Filharmonie Ostrava) si na přijímací zkoušky na konzervatoř připravil houslový KONCERT G DUR č. 23 Giovanni Battisty Viottiho.35 Díky velkému úsilí věnovanému přípravě uspěl u přijímacích zkoušek na konzervatoři v Ostravě i Brně a byl přijat na obě školy. S neočekávaným dilematem, na kterou školu jít, poradili Evženovi odborníci, kteří doporučovali spíše brněnskou konzervatoř, protože v té době na ní působil velice uznávaný pedagog houslové hry Julius Remeš, jehož elévové se uplatnili ve světových orchestrech. Rodiče Evžena Zámečníka měli pro volbu svého syna stát se profesionálním hudebníkem pochopení. Po absolvování gymnázia tedy Evžen Zámečník natrvalo zakotvil v Brně, kde se od 1. září 1956 stal studentem konzervatoře.
„Na Konzervatoři Brno jsem byl šťastný. Měl jsem hlavní obor housle – po tom jsem dlouho toužil, takže se mi splnil sen.“36 V letech 1956-1958 byl Evžen Zámečník žákem přísného pedagoga Josefa Holuba. V ročníku bylo šest žáků – houslistů. Mezi jeho spolužáky možno vzpomenout houslistu Jana Krejčího, pozdějšího koncertního mistra orchestru ND Praha, či violistu Rudolfa Valáška, který se posléze stal členem orchestru ND Praha. V roce 1958 přestoupil Zámečník do třídy tehdy mladého Aloise Melezinka, u něhož se vzdělával až do roku 1961. Kromě teoretických disciplín absolvoval také hru na klavír. Zatímco většina jeho spolužáků s klavírem začínala a protloukala se elementárními skladbičkami, Evžen Zámečník byl díky klavírní průpravě na LŠU Frýdek-Místek, jmenovitě učitelce Květě Huvarové, ve značné výhodě. Jako zdatný klavírista si dokázal přehrát i doprovody skladeb 33
70 let hudebního školství ve městě. In: Zpravodaj Rady města Frýdku-Místku, roč. XIX., č. 5, březen 2009, s.
5. 34
ŠMOLÍK, Jan. Tři otázky pro Evžena Zámečníka. In: Hudební rozhledy, roč. 50, 1997, č. 6, s. 34. Giovanni Battisti Viotti (1755-1824) – italský skladatel a houslista. 36 Osobní sdělení Evžena Zámečníka 22. října 2009. 35
- 21 -
pro housle a klavír. Nutno zdůraznit, že hudební průprava Evžena Zámečníka před studiem na Konzervatoři Brno byla široká a kvalitní – hrál na housle, akordeon a klavír, vystupoval v orchestru gymnázia, v orchestru místeckého kostela, v otcově kapele a zpíval v pěveckém sboru. To vše mělo na hudební vývoj mladého Evžena nemalý vliv. Skladby postupně začal vnímat nejen z hlediska interpreta, ale i její struktury a celkové harmonie. Právě znalost klavíru a schopnost získat přibližnou zvukovou představu o skladbě při pohledu do partitury vyústila ve vizi přibrat si k obligátním houslím ještě skladbu. Paralelně se studiem houslové hry (1958-1961) u Aloise Melezinka tedy vystudoval i skladbu u žarošického rodáka Zdeňka Blažka, který byl od 1. dubna 1947 do 30. září 1961 ředitelem Konzervatoře Brno. Zdeněk Blažek byl ve své době velice často interpretovaným autorem.
Evžen
VERCHOVINA.
37
Zámečník
vzpomíná především
na jeho
„Kontrapunkt nás učil Vilém Blažek.
38
četné sbory a operu
U něho jsem si velice cenil
způsobu výuky, kterou zvládal bravurně. Perlička - měl poctivě vypracované všechny domácí úkoly z učebnice! Významnou osobností byl také Josef Veselka, který nás učil intonaci, či Osvald Chlubna vyučující instrumentaci.“39 Z jeho spolužáků oboru skladba na konzervatoři nutno vzpomenout Petra Řezníčka40 a Vladimíra Wernera41, k jehož životnímu jubileu později Evžen Zámečník zkomponoval LOUPEŽNICKÉ VARIACE (1987).42 „My jsme si jeden druhého velmi vážili. Vzpomínám např., že si Evžen pamatoval téma mého prvního smyčcového kvartetu napsaného ve II. ročníku konzervatoře i po mnoho let poté, co jsme již dostudovali. Při našich setkáních mi ho pískával, čímž mi dělal radost.“43 V roce 1960 získali studenti Evžen Zámečník, Alois Dvořák, Rudolf Valášek II. cenu ústředního kola STM v oboru smyčcového tria.44 Získání ceny za houslový výkon je pro Evžena Zámečníka ojedinělou událostí, jelikož se soutěží houslové hry v budoucnu neúčastnil. Zato se zúčastňoval klání skladatelských, kde obdržel několik prestižních cen.
37
Zároveň E. Zámečník lituje, jak neblaze dopadla in memoriam premiéra opery R.U.R. Zdeňka Blažka. Vilém Blažek (* 2. dubna 1900, Kroměříž - † 7. prosince 1974, Brno) – hudební skladatel, sbormistr, ředitel ZUŠ Jaroslava Kvapila a pedagog. 39 Osobní sdělení Petra Řezníčka dne 26. srpna 2011. 40 Petr Řezníček (* 18. února 1938, Hradec Králové) – hudební skladatel a režisér. 41 Vladimír Werner (* 24. července 1937, Brno - † 1. listopadu 2010, Brno) – hudební skladatel, v letech 19591967 varhaník a ředitel kůru v chrámu v Brně na Křenové, v letech 1971-1981 a 1989-2007 pedagogem Konzervatoře Brno. 42 K poslednímu setkání Řezníčka, Wernera a Zámečníka došlo v brněnské kavárně Slavia 14. ledna 2005 (viz foto v příloze). Setkání inicioval Evžen Zámečník. 43 Osobní sdělení Petra Řezníčka dne 26. srpna 2011. 44 VRATISLAVSKÝ, Jan. Umístění posluchačů brněnské konzervatoře v uměleckých soutěžích domácích i zahraničních od roku 1951. In: Konzervatoř Brno (Sborník k padesátému výročí trvání první moravské odborné školy). Brno 1969, s. 160. 38
- 22 -
Z výše uvedeného vyplynulo, že studium na konzervatoři Brno bylo v době jeho absolvování pětileté. Dnešní studenti mohou studium na konzervatoři ukončit po čtyřech nebo šesti letech. Ve druhém případě je jejich povinností napsat absolventskou práci. V době studia Evžena Zámečníka se psaní závěrečné práce nevyžadovalo. Žáci museli předvést praktický výkon ve hře na nástroj. K absolutoriu oboru skladby bylo předepsáno zkomponovat jednu vokální kompozici. Evžen Zámečník tedy napsal DVĚ PÍSNĚ (1958) pro soprán a klavír. Zdeněk Blažek dovolil, aby tento opus byl na kompozičním večírku konzervatoře navíc obohacen kontrapunktickou skladbou SUITA PRO DVOJE HOUSLE A VIOLU (1961)45 z dílny Evžena Zámečníka. Pětivětá SUITA (I. Andante semplice, II. Moderato grazioso, III. Allegretto ironico e scherzando, IV. Lento e mesto, V. Allegro agitato) má duratu cca 16-17 min. Poprvé zazněla v dubnu 1961 v interpretaci Evžena Zámečníka (1. housle), Aloise Dvořáka (2. housle) a Rudolfa Valášeka (viola).46 Na absolventském koncertu oboru houslové hry 12. června 1961 konaném v koncertní síni Husova sboru47 Zámečník za klavírního doprovodu Josefy Hlouškové interpretoval VIOLIN CONCERTO NO. 1, Op. 26 německého skladatele a dirigenta Maxe Christiana Friedricha Brucha.48 Tento třívětý koncert (I. Allegro moderato, II. Adagio, III. Allegro energico) in g–moll (durata cca 25 min.) dedikovaný Josephu Joachimovi je nejznámější Bruchovou skladbou. Dále v podání Evžena Zámečníka a Josefa Videnky zazněla MALÁ SUITA PRO DVOJE HOUSLE (I. Allegro energico, II. Andante mesto, III. Scherzo. Vivace e leggiero, IV. Allegro risoluto), kterou Zámečník napsal v roce 1960. Spolu s Aloisem Dvořákem (2. housle) a Rudolfem Valáškem (viola) ještě interpretoval SERENÁDU č. 2 Bohuslava Martinů. Studium na Konzervatoři Brno zakončil Evžen Zámečník v obou oborech v roce 1961.49 Hned na to absolvoval povinnou vojenskou službu (1961-1963) jako houslista u Uměleckého vojenského souboru v Praze. V letech 1963-1968 studoval skladbu na Janáčkově akademii múzických umění v Brně u Jana Kapra, který do Brna dojížděl z Prahy. Tento pedagog se ze všech učitelů vryl do srdce Evženu Zámečníkovi nejvíce. Oslovil ho nejen po odborné stránce, ale především po stránce lidské. Jan Kapr byl svými žáky obdivován i milován. Dalšími pedagogy Evžena Zámečníka na JAMU byli: Miroslav Ištvan, Ctirad Kohoutek, kteří učili teorii skladby, dále Janáčkův žák 45
Naposledy tato skladba zazněla 5. října 2010 v Koncertním sálu Konzervatoře Brno v rámci Komorního koncertu k životnímu jubileu prof. Věry Lejskové. 46 SUITA PRO DVOJE HOUSLE A VIOLU byla mimo jiné provedena na koncertu soudobé hudby 21. listopadu 2000 v interpretaci Brněnského smyčcového tria (Pavel Wallinger, Jan Vašta, Karel Plocek). 47 Ulice Botanická 1. 48 Program absolventského koncertu viz příloha. 49 VRATISLAVSKÝ, Jan. Seznam absolventů brněnské konzervatoře v letech 1919-1969. In: Konzervatoř Brno (Sborník k padesátému výročí trvání první moravské odborné školy). Brno 1969, s. 151.
- 23 -
Osvald Chlubna vyučující instrumentaci, či Jan Trojan, který přednášel dějiny hudby.50 Mezi spolužáky E. Zámečníka na JAMU patří: František Emmert51, Petr Fiala52, Čestmír Gregor53, Jarmila Mazourová, Helena Petrová či Milan Slavický54. Zámečníkovou první skladbou na JAMU byla SUITA PRO SÓLOVÉ HOUSLE (1963). Teoretickou část studia na JAMU ukončil magisterskou diplomovou prací Rytmus v hudbě 20. století. Vedoucím práce byl Miroslav Ištvan. Absolutorium JAMU zakončil jednoaktovou komorní operou FRAŠKA O KÁDI, která byla zkomponována na starofrancouzský námět z 15. století. Dne 29. ledna 1968 bylo toto dílo v Brně premiérováno pod taktovkou dirigenta Jana Štycha. Na libretu k této opeře Zámečník spolupracoval s Janem Kaprem a jeho manželkou Libuší Kaprovou.
Po úspěšném absolvování JAMU se Evženu Zámečníkovi naskytla možnost dvouletého stipendijního studia v rámci DAAD55 (= Německá akademická výměnná služba) na Staatliche Hochschule für Musik (= Státní vysoká hudební škola) v Mnichově. Vezmeme-li v úvahu, že státní hranice byly bedlivě střeženy příslušníky pohraniční stráže a že dostat se na západ bylo vytouženým snem mnoha občanů naší vlasti, pak je nasnadě, že Zámečník této životní možnosti rád využil. Na Staatliche Hochschule für Musik studoval v letech 1968 – 1970 u tehdy proslulého pedagoga a skladatele Güntera Bialase původem z dnešní polské části Slezska, který sám studoval v okruhu Paula Hindemitha. Jeho vývoj ovlivnili skladatelé Artur Honegger a Karel Amadeus Hartmann.56 V Německu se také setkal se skladatelem Janem Novákem, který žil v emigraci. Dne 14. října 1968 od Nováka přišel první dopis, čímž začala vzájemná korespondence trvající až do skladatelovy smrti. V období studia v Mnichově vznikly např. skladby ELEGIE PER JAN PALACH (1969) pro housle a klavír, KONCERT PRO 11 SMYČCOVÝCH NÁSTROJŮ (1969), DUO PRO DVOJE HOUSLE č. 2 (1969), IMPROMPTUS I (1969), IMPROMPTUS II (1969) pro smíšený sbor či instruktivní opus ZWÖLF ETÜDEN FÜR VIOLINE (1970), jenž byl zkomponován na sklonku postgraduálního studia. Bezesporu jde o unikátní dílo, které je inovativní a výjimečné např. etudou na glissando. Na doporučení Güntera Bialase byl tento opus, řešící problémy soudobé
50
Osobní sdělení Evžena Zámečníka dne 8. dubna 2010. František Emmert (* 19. května 1940, Dvojhradí v Dubé) – hudební skladatel, pedagog JAMU. 52 Petr Fiala (* 25. března 1943, Pelhřimov) – hudební skladatel a sbormistr. 53 Čestmír Gregor (* 14. května 1926, Brno) – hudební skladatel. 54 Milan Slavický (* 7. května 1945, Praha - † 18. července 2009, Praha) hudební skladatel, publicista, pedagog a hudební režisér. 55 Deutscher Akademischer Austausch Dienst – nejdůležitější německá organizace zabývající se mezinárodní spoluprací vysokých škol. 56 VYSLOUŽIL, Jiří. Hudební slovník pro každého II. Nakladatelství Lípa – A. J. Rychlík, Vizovice 1998, s. 41. 51
- 24 -
hudby, vydán u Bärenreiter-Verlag Kassel tiskem (1973). Období svého pobytu v Mnichově Zámečník hodnotí jako velmi přínosné.57 Po ukončení postgraduálního studia na Staatliche Hochschule für Musik v Mnichově v roce 1970 se Zámečník dále vzdělával v rámci umělecké aspirantury na AMU v Praze. Umělecká aspirantura byla mezistupněm mezi vlastním studiem na dané škole a pozdějším pedagogickým působením na fakultě. O aspirantury byl zájem, proto byli uchazeči vybíráni na základě konkurzu. V roce 1974 na konkurzu na pražské Akademii múzických umění uspělo trio: Jiří Bělohlávek58 (obor dirigování) 59, Kamila Klugarová60 (obor varhany) a Evžen Zámečník (obor skladba). Evžen Zámečník vzpomíná, že konkurz byl poměrně těžký. V komisi byli pedagogové AMU, např. František Rauch,61 Václav Neumann,62 Václav Dobiáš... Do Prahy však Zámečník dojížděl, protože od roku 1971 na dalších deset let byl zaměstnán jako houslista Státní filharmonie Brno (nyní Filharmonie Brno). Na AMU vznikl např. Zámečníkův KONCERT PRO HOUSLE A ORCHESTR č. 1, který zazněl v premiéře v Praze 27. dubna 1977 a byl i poté často interpretován. Skladba vyšla ve vydavatelství Panton nejen tiskem, ale i na LP. Autor tento koncert dedikoval Ivanu Straussovi. Dalším dílem je např. kantáta TAM, POD HORAMI, POD VYSOKÝMI z roku 1975 na lidovou lašskou poezii a básně Petra Bezruče pro provedení v rodném Frýdku – Místku. Tato kantáta je pro baryton, recitátora, ženský sbor a orchestr. Na aspirantuře obor skladba studoval s E. Zámečníkem i emeritní ministr kultury Václav Riedlbauch63 či Michael Kocáb64, který chtěl být původně profesionálním skladatelem nebo hudebníkem, ale potom se začal věnovat bigbítu, Pražskému výběru a posléze i politice. Tito výše zmínění ale nebyli žáky Jiřího Dvořáčka, k těm náležel náš nejslavnější kytarista a skladatel kytarových kompozic Štěpán Rak65. V roce 1979 Zámečník úspěšně aspiranturu zakončil teoretickou prací Vztah hudby 20. stol. a slova, rozsah cca 90-100 stran. Také v Praze byla provedena celá řada skladeb, které Zámečník napsal v době aspirantury, ale vysloveně aspirantská skladba jako práce na závěr
57
Postgraduální stipendijní studium nebylo zakončeno žádnou stipendijní skladbou či teoretickou prací. Jiří Bělohlávek (* 24. února 1946, Praha) – český dirigent, od roku 1995 pedagogem AMU. 59 Jiří Bělohlávek prý s humorem říkával že nebyl špatný student AMU, ale aspirant. (Pozn. Již v době studia umělecké aspirantury byl slavný a často jezdil dirigovat do zahraničí.) 60 Kamila Klugarová nyní působí jako vedoucí varhanního oddělení na JAMU v Brně. 61 František Rauch (* 4. února 1910, Plzeň) – český pianista. Od roku 1939 učil na pražské konzervatoři, od roku 1946 na AMU. 62 Václav Neumann (* 29. září 1920, Praha - † 2. září 1995, Vídeň) – dirigent. V letech 1950 – 1952 byl odborným asistentem na AMU, dlouhodobý šéfdirigent České filharmonie. 63 Václav Riedlbauch (* 1. dubna 1947, Dýšin) – hudební skladatel, autor hudebně teoretických prací a překladů. 64 Michael Kocáb (* 28. července 1954, Praha) – hudební skladatel a zpěvák. 65 Štěpán Rak (* 8. srpna 1945) – profesor oboru klasická kytara, kytarista a hudební skladatel. 58
- 25 -
nebyla. Vedoucím teoretické práce Vztah hudby 20. stol. a slova byl Jaroslav Smolka.66 Zámečník oslovil cca 30 – 40 českých skladatelů od Petra Ebena, Zdeňka Lukáše, Václava Trojana, Luboše Fišera až po brněnské skladatele Arnošta Parsche či Ctirada Kohoutka s prosbou, aby napsali svůj názor na vztah hudby a slova v jejich vlastní tvorbě. „Potom jsem to sumarizoval, čímž vznikla zajímavá práce o vztahu hudby a slova v české moderní hudbě. Samozřejmě jsem tam měl kapitolu o svém vlastním přístupu k této problematice.“67 Jako pedagog však na AMU nikdy nepůsobil, byť se s ním počítalo a byl veden jako tzv. kádrová rezerva. „Kvůli pedagogickému místu bych však do KSČ nikdy nevstoupil!“68 V letech 1982-1990 působil jako externí pedagog na Janáčkově akademii múzických umění v Brně.
3.1.4 KARIÉRA HOUSLISTY „Hudba uchvacuje téměř každou lidskou bytost schopnou slyšet, a přes to všechno víme stále ještě podivuhodně málo o tom, jak hudba vytváří své zázraky.“69 Douglas Richard Hofstadter
Prvním nástrojem Evžena Zámečníka byly housle. S nimi se uplatnil v otcově kapele, na kůru místeckého kostela Jana a Pavla, ale i v chrámu Nanebevzetí Panny Marie v Brně – Zábrdovicích. „V Brně jsem svého času po mnoho let pravidelně hrával v zábrdovickém kostele, kde byl ředitelem kůru Zdeněk Hatina70, který tam plnil nejen běžnou funkci varhaníka, ale i dirigoval při slavnostních mších s orchestrem. Jako varhaník dovedl s velkým citem doprovázet a také mistrně improvizovat. Tento pěvecký sbor po určitou dobu dirigoval také Lubomír Mátl, dnes slavný sbormistr a pedagog na JAMU, žák Josefa Veselky. Lubomír
66
Jaroslav Smolka (* 8. dubna 1933, Praha - † 19. srpna 2011, Praha) – český pedagog, hudební režisér, muzikolog a skladatel. 67 Osobní sdělení Evžena Zámečníka dne 8. dubna 2010. 68 Osobní sdělení Evžena Zámečníka dne 19. března 2010. 69 Metamagical Themas: Questing for the Essence of Mind and Pattern. New York, Bantam Books 1985, s. 229. 70 Zdeněk Hatina (* 6. dubna 1941, Brno) – absolvent brněnské konzervatoře oboru varhany. Skladbu studoval u Bohuslava Řehoře. V letech 1991-2004 pedagogicky působil na Varhanické škole při brněnském biskupství – dnešní ZUŠ se zaměřením na církevní hudbu. Byl také lektorem seminářů brněnské jednoty Musica sacra. Je autorem cca 25 opusů, z nichž nejzávažnější je MISSA DOMINICALIS, op. 3 pro sóla, sbor, varhany a orchestr.
- 26 -
Mátl71 je můj spolužák z konzervatoře, který nejprve studoval varhany, poté dirigování a s tím udělal velkou kariéru v Pražském filharmonickém sboru v České filharmonii.“72 Zdeněk Hatina dodává: „Evžen Zámečník byl vítanou oporou orchestru zábrdovického chrámu. Působil zde hlavně v sedmdesátých a osmdesátých letech 20. stol. nejen jako člen orchestru, ale i jako houslový sólista. Spolu jsme provedli celou řadu mší, motet, pastorel, ale i drobných skladeb jako např. AVE MARIA Charlese Gounoda - Johanna Sebastiana Bacha. S vděkem na jeho působení vzpomínám.“73 Kromě kostela Nanebevzetí Panny Marie v Brně – Zábrdovicích hrával Evžen Zámečník také na kůru u sv. Jakuba v Brně pod vedením Vladimíra Stehlíka74, který zde jako regenschori působil od roku 1954. Díky hře na housle se Evžen Zámečník setkal na kůrech kostelů s výraznými osobnostmi katolické chrámové hudby, což potvrzuje výrok P. Antonína Láníka:75 „Kostelní kůry jsou konzervatořemi farností.“ Vezmeme-li v úvahu, kolik osobností bylo na kůrech odchováno, nelze jinak, než souhlasit.76 Po absolutoriu brněnské konzervatoře na Evžena Zámečníka čekala povinná vojenská služba. Díky hudebním schopnostem působil v letech 1961-1963 jako houslista Uměleckého vojenského souboru v Praze.77 V souboru bylo mnoho amatérských hudebníků, ale většina členů orchestru byli absolventi konzervatoří a hudebních akademií. Zkoušelo se každý den cca tři hodiny. „Pro nás absolventy konzervatoří to byly skladby jednoduché, které jsme hráli z listu. Vojenské dechové kapely jezdily po různých soutěžích, ale náš soubor nikoli, jelikož nebyl ryze dechový.“78 Armádní orchestr jezdil po celé republice – tehdejším Československu - po posádkách od slovenského Prešova po Cheb a hráli vojenským posádkám. Mezi dirigenty patřil major František Říčka, Pavel Bayerle79 nebo Jan Štych80, který na vojně sloužil jako
71
Lubomír Mátl (* 6. března 1941) je bratrancem Jitky Hatinové, rozené Vaňurové (*19. února 1944, Brno) – její otec Vilém Vaňura byl profesorem brněnské konzervatoře. Otec Lubomíra Mátla (* 1941) pan Ing. Arch. Jaroslav Mátl (1908-1967) působil jako dirigent v brněnském kostele u Jezuitů (varhaníkem nebyl). 72 Osobní sdělení Evžena Zámečníka dne 12. března 2010. 73 Osobní sdělení Zdeňka Hatiny dne 13. března 2010. 74 Vladimír Stehlík (* 16. srpna 1911, Boleradice okr. Břeclav - † ?. srpna 1990, Brno) působil ve funkci ředitele kůru těchto brněnských chrámů – v chrámu Nanebevzetí Panny Marie v Zábrdovicích (1940-1944), u sv. Tomáše (1944-1953) a od roku 1954 u sv. Jakuba, kam nastoupil po Karlu Hradilovi. V letech 1947-1951 vedl pěvecké sdružení Foerster. Po Vl. Stehlíkovi převzal povinnosti na kůru u sv. Jakuba varhaník Oldřich Brichta. 75 Antonín Láník (* 7. května 1921, Brno) – Reverendus Dominus, znalec varhan, sbormistr, violista, varhaník, autor chrámové hudby a studie Kněží hudebníci brněnské diecéze 1777- 1977 (rukopis). 76 FRYDRYCH, Karol. Evžen Zámečník coby houslista na kůrech kostelů. In: Varhaník (Časopis pro varhanickou praxi), roč. 12, 2011, č. 4, s. 16. 77 V některé literatuře o Evženu Zámečníkovi bývá chybně uváděno, že působil jako houslista v Armádním uměleckém souboru Víta Nejedlého v Praze. Umělecký vojenský soubor (UVS) sice sídlil ve stejné budově jako Armádní umělecký soubore Víta Nejedlého (AUS), ale jednalo se o dvě rozdílná tělesa. 78 Osobní sdělení Evžena Zámečníka 22. října 2009. 79 Pavel Bayerle (* 31. března 1925, Trutnov) – trumpetista, skladatel a dirigent. 80 Jan Štych (* 1935) – klavírista, dirigent Janáčkova divadla v Brně.
- 27 -
dirigent. Vojín Evžen Zámečník v armádě sloužil s pozdějším primáriem Moravského kvarteta, pedagogem JAMU a Konzervatoře Brno Rudolfem Šťastným,81 členem Státní filharmonie Brno Josefem Jakubcem82, Josefem Habartou – houslistou nyní působícím v Holandsku etc. „Byl jsem rád, že jsem povinnou vojenskou službu strávil jako houslista souboru, nicméně toto muzicírování na moji pozdější tvorbu (polky, kvapíky atd.) nemělo vliv a nijak s tím nesouviselo.“83
Po ukončení povinné vojenské služby se přihlásil na konkurz do orchestru operety brněnské Reduty. Konkurz se skládal ze dvou částí – ze hry vlastní připravené skladby a ze hry z listu. Konkurzy byly tehdy těžké. Na hru z listu se zadávaly skladby jako SINFONIETTA Leoše Janáčka atd. Zámečník dostal zahrát část opery HOFFMANNOVY POVÍDKY francouzského skladatele německého původu Jacquese Offenbacha. Připravenou skladbou byl HOUSLOVÝ KONCERT Dmitrije Borisoviče Kabalevského. Evžen Zámečník byl přijat, a tak nastoupil v roce 1963 jako houslista v operetním orchestru Státního divadla v Brně.84 Konečně se Evžen Zámečník stal orchestrálním hráčem, což vždycky chtěl, jelikož obdivoval svého bratrance Borise Hajduška, který působil v ostravském orchestru a byl pro něj do jisté míry vzorem. Jeho sen hrát v symfonickém orchestru se Evženu Zámečníkovi splnil, ale k tomu potřeboval mít absolvovanou konzervatoř. V té době působil v Redutě dirigent Emanuel Punčochář85, druhým dirigentem byl Arnošt Moulík86. Po ročním působení coby houslista zpěvoherního orchestru tehdejšího Státního divadla v letech 1963-1964 přešel bez dalšího konkurzu do orchestru opery Státního divadla, kde působil v letech 1964-1971. Šéfem opery byl František Jílek, dirigenty Jan Štych, Václav Nosek a Jiří Pinkas87.
V letech 1964-1994 byl Evžen Zámečník houslistou Komorního orchestru Bohuslava Martinů, jehož uměleckým vedoucím byl primárius Janáčkova kvarteta Jiří Trávníček, poté Josef Těšík a Lubomír Čermák. Komorní orchestr Bohuslava Martinů má standardní 81
Rudolf Šťastný (* 31. prosince 1933, Zábřeh na Moravě) – hudební pedagog, houslista. Josef Jakubec (*1896, Rovně u Jičína - † 30. dubna 1966) – hudebník, autor práce z oboru hry na fagot. 83 Osobní sdělení Evžena Zámečníka 22. října 2009. 84 Státní divadlo v Brně – dnes Janáčkovo divadlo Brno. 85 Emanuel Punčochář (* 25. prosince 1902, Brno-Husovice - † 5. února 1976, Brno) – dirigent, hudební skladatel a překladatel. Působil jako dirigent opery Zemského divadla v Brně (1938–1941), dirigent divadel v Brémách (1941–1942) a ve Vídni (Stadttheater 1942–1945), od 1945 dirigent opery Státního divadla v Brně, šéfdirigent zpěvohry Státního divadla v Brně (1948–1965). 86 Arnošt Moulík (* 5. ledna 1935, Pečky) – od roku 1960 dirigentem Hudebního divadla v Karlíně. Roku 1963 odešel do angažmá do Státního divadla v Brně, kde působil jako šéfdirigent. Roku 1994 se stává opět šéfdirigentem Hudebního divadla v Brně a roku 1996 se vrací do Hudebního divadla Karlín. V lednu 1997 nastoupil do funkce šéfdirigenta i v Hudebním divadle Karlín. 87 Jiří Pinkas (* 28. října 1920, Praha - † 1. července 2003) – dirigent a klavírista. 82
- 28 -
smyčcové obsazené o celkovém počtu patnácti hráčů. V jeho repertoáru jsou skladby nejen barokních či klasicistních mistrů, ale i kompozice českých a zahraničních soudobých autorů. Hrály se i skladby Zámečníkova přítele Jana Nováka. Tento soubor premiéroval také celou řadu vynikajících skladeb od předních autorů z Brna. Pro formování Evžena Zámečníka byla důležitá také skutečnost, že soubor řídili dirigenti zvučných jmen např. Ernst Křenek88, pod jehož taktovkou hrál v Brně, dále potomek slavné rodiny Bendů Hans von Benda či František Jílek, se kterým pro rozhlas natáčel PRELUDIA A FUGY Witolda Lutoslawského, v nichž „dává Lutoslawski půltuctu fugovým tématům šest různých označení: cantabile, grazioso, lamentoso, misterioso, estatico, furioso.“89 Evžen Zámečník byl členem Komorního orchestru Bohuslava Martinů celých třicet let a spolupráce s kolegy z filharmonie a Janáčkovy opery pro něj byla velmi přínosná. Velice často s tímto tělesem totiž vystupoval i v zahraničí. Soubor např. hrál každoročně ve Vídni na koncertech novinek rakouských skladatelů. Komorní orchestr Bohuslava Martinů také podnikl celou řadu zahraničních turné v Německu, Rakousku, USA ... či tehdejším Sovětském svazu. „Mezi členy Komorního orchestru Bohuslava Martinů jsem se vždy cítil velmi dobře. S odstupem času mohu říci, že nejen pro mne jako houslistu, ale i jako pro skladatele byla tato činnost velmi užitečná a podnětná, neboť mi dávala možnost být neustále ve styku s živým hudebním projevem. Díky spolupráci s tímto souborem jsem mohl podrobně poznat řadu znamenitých děl soudobé hudby (samozřejmě kromě klasického repertoáru) a ověřit si, jak zní moje vlastní skladby.“90 Pro Komorní orchestr Bohuslava Martinů Evžen Zámečník napsal několik skladeb, např. RONDO BUFFO (1976). Některé z nich byly hrány u nás i v zahraničí a také natočeny na hudební nosič. Jednou z takových skladeb je MUSICA GIOCOSA (1973), kterou vydalo na gramofonové desce spolu se skladbami Bohuslava Martinů a Miroslava Ištvana hudební nakladatelství Panton Praha. Pro potřeby Komorního orchestru Bohuslava Martinů upravil na začátku devadesátých let známé i méně známé koledy, které byly interpretovány na jejich vánočních koncertech. Později byly tyto koledy hrány též Komorním orchestrem Leoše Janáčka z Ostravy, Pražským studentským orchestrem, který je rovněž natočil pro Český rozhlas v Praze a dalšími soubory.
V roce 1971 se Evžen Zámečník stal houslistou Státní filharmonie Brno, nyní Filharmonie Brno. Zámečník vnímal své desetileté působení v tomto tělese jako „druhou 88
Ernst Křenek (1900-1991) – rakouský skladatel českého původu. Roku 1938 odešel do USA.V sedmdesátých letech dirigoval své skladby v Praze i v Brně. 89 HRČKOVÁ, Naďa. Dějiny hudby VI. Hudba 20. století (2). IKAR, Praha 2007, s. 170. 90 Osobní sdělení Evžena Zámečníka dne 19. září 2011.
- 29 -
konzervatoř“, jelikož se zde seznámil se symfonickými skladbami a světově proslulými dirigenty. Byla to pro něho průprava nejen po stránce kompozice a instrumentace, ale i interpretace. Působení ve filharmonii mělo velkou výhodu také v tom, že se dostal do zahraničí. Díky orchestru tak poznal mnoho zemí. Nejraději však vzpomíná na turné po USA. Úsměvně dnes působí příhoda jeho kolegy Jana Beránka, který si v USA nechal všechny svoje věci jen proto, aby si do kufrů mohl uložit a do vlasti přivézt dlouhotrvající desky s jazzovou hudbou. Jako interpret – houslista má Zámečník vztah k hudbě Leoše Janáčka. „S Komorním orchestrem Bohuslava Martinů jsem nesčetněkrát spoluúčinkoval v Janáčkově SUITĚ pro smyčce, kterou znám zpaměti. Jako bývalý houslista orchestru Janáčkovy opery umím zpaměti dodnes některá místa z JEJÍ PASTORKYNĚ a LIŠKY BYSTROUŠKY, stejně jako některá místa z TARASE BULBY a SINFONIETTY, děl, která jsem důvěrně poznal během svého působení ve Státní filharmonii Brno.“91
3.1.5 SKLADATEL VE SVOBODNÉM POVOLÁNÍ Po deseti letech působení ve Státní filharmonii Brno z ní Evžen Zámečník odchází, aby se od května 1981 mohl věnovat plně skladbě ve svobodném povolání. Stalo se tak díky nabídce ČHF na zkomponování opery pro dětského diváka BROUK PYTLÍK pro Národní divadlo Praha. Aby tedy měl dostatek času na kompozici, odešel ze svazku Státní filharmonie Brno a stal se skladatelem ve svobodném povolání. Zámečník dostával po dva roky z ČHF měsíční stipendium ve výši 2 000,- Kčs. Sám toto období komentuje takto: „Býti skladatelem ve svobodném povolání je velmi těžké, protože jde o nepravidelný příjem finanční a ne příliš veliký. To se může dařit u skladatelů, kteří jsou již nějak etablováni a zavedeni, třeba v oblasti tvorby pro film nebo divadlo jako např. Zdeněk Pololáník. To ale nebyl můj případ. Já jsem měl objednávku akorát na operu BROUK PYTLÍK. Musím také říci, že jsem měl zajištění – jistou oporu v manželce Anně, která byla po celou dobu zaměstnána.“92 Od roku 1982 měl plat také za pedagogické působení na JAMU coby externista. Opera BROUK PYTLÍK zazněla v premiéře 8. dubna 1988 v Praze. Na období, kdy byl skladatelem ve svobodném povolání, vzpomíná Evžen Zámečník rád, protože měl dost času pro svoji práci kompoziční – nejen na vytvoření objednané opery, ale i skladeb dalších. 91 92
BÁRTOVÁ, Jindra. Janáček je pro mne neustálá výzva. In: Opus musicum, roč. 36, 2004, č. 1, s. 70. Osobní sdělení Evžena Zámečníka dne 8. dubna 2010.
- 30 -
3.1.6 ZAKLADATEL, DIRIGENT, DRAMATURG, ARANŽÉR A SKLADATEL ŽESŤOVÉHO SOUBORU BRNO BRASS BAND V roce
1981 se Evžen Zámečník (jako porotce) zúčastnil Světové soutěže
v holandském městě Kerkrade, kde slyšel James Sephard – Brass Ensemble – vynikající anglický žesťový komorní ansámbl, který mu učaroval.93 Na podzim o rok později založil dechový soubor Brno Brass Band – soubor špičkových kvalit, s nímž měl od prvního vystoupení úspěchy u nás a později i v zahraničí. Na otázku, co podnítilo vznik tohoto souboru, Evžen Zámečník odpovídá: „Předně to měla být tvůrčí dílna pro skladatele píšící pro žestě. Navíc v osmdesátých letech zde byla doslova konjunktura vzniku různých žesťových souborů. Já jsem byl mimo to ovlivněn hudebním děním ze západních zemí, kde jsou podobné soubory zcela běžné. Byl jsem však prvním, kdo založil podobný soubor u nás. Nástrojové obsazení je totiž unikátní: 3 trubky, 1 basová trubka, 2 lesní rohy, 3 trombony, 1 eufonium, 1 tuba a bicí.“94 Soubor BBB tedy vznikl z okouzlení čistým žesťovým zvukem. Na území naší vlasti tehdy existovaly jen soubory menšího komorního obsazení (kvinteta, sexteta), avšak ansámbly brass-ensemble, čítající jedenáct až dvanáct hráčů, působily především ve Velké Británii. Kromě toho v zahraničí existovaly brass bandy, což byly dechové soubory složené pouze z žesťových a bicích nástrojů, tedy bez účasti dřev a saxofonů, jež měly i několik desítek hráčů.95 Přesné obsazení svého BBB Zámečník konzultoval se skladateli Jindřichem Pravečkem a Miroslavem Ištvanem. „Brno“ je v názvu tohoto souboru proto, že Zámečník má vztah k tomuto městu již od studentských let, kdy začal chodit na konzervatoř. Zde chodil i na JAMU a prožil zde své první lásky – i muzikantské, jako obdiv a poznání kompozic Bohuslava Martinů či Leoše Janáčka. Význam slova „Brass“ je buďto mosaz nebo dechový plechový nástroj. Pro Zámečníka slovo Brass znamená čistý, objektivní zvuk, který je spolu s bicími nástroji schopný velké šíře hudebního sdělení. „Band? U nás má toto slovo poněkud jiný význam, než je tomu jinde, kde spojení brass-band představuje terminus technicus přesného žesťového obsazení. Myslím tím, že onen přídech jakési nevážnosti či přímé žánrové zařazenosti, jak jej můžeme chápat u nás (viz Banjo – band Ivana Mládka), lze těžko
93
Osobní sdělení Evžena Zámečníka dne 10. prosince 2011. FRYDRYCH, Karol. S Janem Novákem jsem si psal 16 let... (rozhovor). In: Opus musicum, roč. 42, 2010, č.1, s. 79-83. 95 KULIJEVYČOVÁ, Marie. BBB aneb Brněnský žesťový soubor (rozhovor). In: Gramorevue, roč. 87, r. 23, 1987, č. 5, s. 8. 94
- 31 -
aplikovat pro soubor BBB, který vznikl na půdě vážné hudby s jejími nároky na stylizaci a rytmickou a polyfonní složitost.“96 První skladbu pro Brno Brass Band – ZNĚLKU BBB (1982) napsal jeho zakladatel. Tato cca minutová skladbička je složena pouze ze tří „b“ tónů a byla úvodním číslem všech koncertů. Zazněla i na prvním koncertu Brno Brass Bandu dne 10. května 1983. Zámečník oslovil také cca 40 skladatelů zvučných jmen, našich i zahraničních, aby napsali pro tento specifický soubor své skladby a mnozí jako Zdeněk Lukáš, Jan Klusák, Luboš Fišer, Pavel Staněk, Pavel Blatný, Arne Linka, Miloš Štědroň, Mojmír Bártek, Alois Piňos, Milan Slavický, Miroslav Ištvan, Milan Kaňák, Henk van Lijnschooten, Alfred Goodman, Roland Leistner-Mayer, Richard Mader, Herbert Baumann aj. rádi vyhověli. Kromě toho Zámečník mnoho skladeb jiných autorů pro tento soubor také aranžoval. Iniciály BBB se jako kryptogram dostaly i do několika skladeb, které čeští autoři pro BBB napsali. O zkomponování skladby pro BBB požádal Evžen Zámečník také svého učitele skladby na JAMU Jana Kapra ještě před prvním vystoupením orchestru. Tehdy Jan Kapr odmítl s odůvodněním, že má rozpracováno několik jiných skladeb. Prosbu svého žáka nepustil však ze zřetele a v dopise ze dne 27. ledna 1983 píše: „Skončil jsem čistopis MÁNESOVA ORLOJE (pro smíšený sbor a capella) a tak, abych se nenudil, začal jsem si dělat poznámky a sbírat základní materiál svého příspěvku k tomu Tvému BBB.“97 Vznikla tak skladba BRNĚNSKÉ ALLEGRO, v níž Jan Kapr využívá specifičnosti zvukových kvalit souboru. Celek skladby je jednovětý, homogenní a stavebně sevřený. Celkový čas skladby cca sedm minut. Brno Brass Band pod taktovkou Evžena Zámečníka provedl BRNĚNSKÉ ALLEGRO poprvé 19. února 1984 na vystoupení ve foyeru Janáčkova divadla.98 Brzy po založení BBB Zámečník oslovil mimo jiné i svého emeritního učitele z mnichovské Staatliche Hochschule für Musik Güntera Bialase, který pro tento soubor napsal skladbu MEYERBEERPARAPHRASEN, která byla za autorovy přítomnosti provedena nejen v Mnichově, ale i jiných městech Německa.
Jedním z určujících předpokladů úspěšnosti BBB byla vynalézavá dramaturgie, soustřeďující se na tvorbu renesance, baroka a dvacátého století od původních skladeb renomovaných autorů přes brilantní aranžmá až po kreace s velkým podílem hereckých a akčních momentů. Stylem repertoáru osciluje dramaturgie BBB mezi hudbou vážnou, vlivem
96
DRLÍKOVÁ, Eva. BBB = Brno Brass Band. In: Hudební rozhledy, roč. 40, 1987, č. 1, s. 6. BÁRTOVÁ, Jindřiška. Jan Kapr. Brno: JAMU 1994, s. 141. 98 Autor se koncertu ze zdravotních důvodů nezúčastnil. 97
- 32 -
jazzu a lidové hudby, přičemž hudební humor je jednou z priorit. V začátcích koncertní činnosti BBB nebylo dostatek původních skladeb. Proto Zámečník přikročil k úpravám hudby klasických autorů vážné hudby jako jsou Johann Sebastian Bach, Joseph Haydn, Wolfgang Amadeus Mozart, Josef Ferdinand Norbert Seger, Bedřich Smetana, Isaak Dunajevskij, Antonín Dvořák, Zdeněk Fibich, Aram Chačaturjan, Dmitrij Kabalevkij, Bohuslav Martinů, Jaroslav Ježek, Jan Novák, Zdeněk Zouhar, Darius Milhaud, Erwin Schulhoff, Giacchino Rossini, Luigi Bocherini,... Aranžmá a přesazování skladeb do jiného obsazení nejsou výdobytkem naší doby, je to jev historický, skladby se upravovaly v každé hudební epoše. Samozřejmě nelze upravovat vše: dovoluje-li to hudební struktura skladby a neporuší-li se zásadně originál ve smyslu harmonickém a polyfonním, pak je úprava možná. „Při svých úpravách se snažím ctít originál a zachovat jeho základní výraz. Nikdy nezasahuji do originálu tak, abych jej přizpůsobil módním vlnám, a také nikdy nedeformuji základní rytmický půdorys skladby. Je pro mne nepochopitelné, že existuje aranžmá Chačaturjanova ŠAVLOVÉHO TANCE pro velký dechový orchestr, kde vedlejší téma, původně v ¾ taktu, je autorem aranžmá násilně našroubováno do taktu 4/4.“99 BBB byl prvním souborem svého druhu na území naší vlasti. Programovou orientaci představuje snaha uplatnit čistou instrumentální zvukovost a do určité míry též porušení zvyklostních forem hudebního vnímání a skladatelského myšlení. Vystoupení BBB nepostrádalo osobitou situační komiku. U zrodu BBB stáli: Vlastimil Bialas (trubka), Jan Broda (trubka), Vladimír Weber (trubka), Jan Přehnal (basová trubka), Jindřich Petráš (lesní roh), Jaroslav Kalčík (lesní roh), Pavel Göpfert (trombon), František Vitha (trombon), Dalibor Mašek (eufonium), Karel Šín (tuba), Pavel Šumpík (bicí).100 První koncert BBB se uskutečnil dne 10. května 1983 v Besedním domě v Brně v rámci abonentních cyklů Hudební mládeže nazvaných Mezi vážnou hudbou a jazzem. Koncert provázel komentářem Miloš Štědroň. Na koncertu zazněly premiéry skladeb: Pavel Staněk: DVĚ INTRÁDY Miloš Štědroň: INTRÁDY, TANCE, FANFÁRY Evžen Zámečník: JAZZ-STUDY FOR VIOLIN AND BRASS Evžen Zámečník: NÁTRUBKOVÁ STUDIE Mojmír Bártek: TANEČKY PRO BBB Arne Linka: PAOBRAZY
99
DRLÍKOVÁ, Eva. BBB = Brno Brass Band. In: Hudební rozhledy, roč. 40, 1987, č. 1, s. 7. BÁRTOVÁ, Jindra. Zámečníkův BBB. In: Hudební rozhledy, roč. 36, 1983, č. 9, s 401. LINKA, Arne. Orchestr s trojí iniciálou B v názvu. In: Opus musicum, roč. 15, 1983, č. 9, s. 287.
100
- 33 -
Za dobu své existence má BBB na svém kontě několik set koncertů doma (Brno, Praha, Ostrava, Frýdek-Místek, Dolní Kubín...) i v zahraničí (Drážďany – 1984; Mnichov – 1986, 1990; Freiburg – 1988; Waldkirch – 1989; Losheim – 1989; Kerkrade – 1989; Vídeň – 1991;...). „Vedle koncertů, včetně výchovných pro mládež, vystoupení pro rozhlas a televizi a na Dresdner Festspiele v r. 1985101 a v NSR, bych vyzdvihl zejména vystoupení na Mezinárodním hudebním festivalu v Brně r. 1984, na festivalu Janáčkův máj v Ostravě r. 1986 a koncert k nedožitým osmdesátinám Jaroslava Ježka v Praze. Velmi rádi hrajeme i v méně slavných místech, třebas na jihomoravském venkově, kde cítíme silné podhoubí venkovských dechových muzik a kde jsou posluchači, které naše hudba skutečně zajímá.“102 Brno Brass Band spolupracoval se sólisty Janem Beránkem (housle), Jiřím Majerem (klarinet), Richardem Novákem (bas)... a soubory, např. Brněnským akademickým sborem, či Komorním orchestrem Leoše Janáčka. O Brně a Brno Brass Bandu vznikl v roce 1987 film České televize „Smyčec“, režíroval Jiří Vanýsek103. Pro tento film napsal Zámečník vtipnou skladbu NÁRUŽIVÁ SEKRETÁŘKA (1985). V rámci personálních změn v souboru působili: Miroslav Holub (trubka), Josef Jurčeka (trubka), Jaroslav Zouhar (basová trubka), Alois Mech (basová trubka), Karel Hofmann (lesní roh), Josef Ctibor (lesní roh), Jiří Škoda (eufonium) a Karel Zouhar (tuba). Nynější obsazení souboru Brno Brass Band nejlépe dokumentuje tabulka.
JMÉNO
POZICE V BBB trubka
Vlastimil Bialas
DALŠÍ UMĚLECKÁ ČINNOST Emeritní 1. trumpetista orchestru Janáčkovy opery Národního divadla Brno. Od února 2010 umělecký vedoucí Brno Brass Bandu. Sólo trumpetista.104
Jan Bialas
Vladimír Weber
trubka
Absolvent Konzervatoře Brno.
trubka
Emeritní 2. a 3. trumpetista orchestru Janáčkovy opery Národního divadla Brno, v období 1. září 1999 – 30. června 2009 pedagogem hry na trubku na Konzervatoři Brno.
101
Vystoupení na festivalu Dresdner Festspiele se realizovalo v roce 1984. KULIJEVYČOVÁ, Marie. BBB aneb Brněnský žesťový soubor (rozhovor). In: Gramorevue, roč. 87, r. 23, 1987, č. 5, s. 8. 103 Jiří Vanýsek (* 3. února 1944, Brno) – režisér, od roku 1991 pedagogicky působící na JAMU. 104 Osobní sdělení Vlastimila Bialase dne 23. dubna 2010. 102
- 34 -
Jiří Vydra
basová
1. trombonista Filharmonie Brno. Emeritní 1.
trubka
trombonista Filharmonie Brno, v období 1995-2003 byl pedagogem hry na trombon na JAMU.105
Tomáš Kopecký Jaroslav Kalčík
lesní roh
1. hornista Filharmonie Brno.
lesní roh
4. hornista v orchestru Janáčkovy opery Národního divadla Brno.
trombon
1.
trombonista
orchestru
Janáčkovy
opery
Národního divadla Brno, v období 1. září 2008 -
František Jeřábek
30. června 2009 pedagogem hry na trombon na Konzervatoři Brno.
Dalibor Mašek
Pavel Vydra
trombon
2.
trombonista
orchestru
Janáčkovy
opery
Národního divadla Brno. eufonium (= baryton) tuba
Posluchač JAMU Brno. Tubista orchestru Janáčkovy opery Národního divadla Brno, od 1. září 1999 působící na Konzervatoři Brno jako pedagog hry na tubu. Nyní
Pavel Bureš
vedoucí Oddělení dechových nástrojů na této hudebně vzdělávací instituci. bicí Ctibor Bártek
Člen souboru DAMA DAMA, od 2. září 1996 působící na Konzervatoři Brno jako pedagog hry na tubu. Nyní vedoucí Oddělení bicích nástrojů na této hudebně vzdělávací instituci.
Z výše uvedeného je patrno, že řada členů BBB působí jako členové orchestru Janáčkovy opery Národního divadla Brno, Filharmonie Brno a pedagogicky na Konzervatoři Brno či Janáčkově akademii múzických umění Brno. „BBB má nejblíže k vážnohudebně orientovaným žesťovým orchestrům zahraničním, jež lze víceméně charakterizovat jako separatizované, eventuálně mírně rozšířené žesťové sekce symfonického orchestru, doplněného standardními bicími
105
a užité přibližně ve funkci
Osobní sdělení Aleny Horákové (JAMU) dne 19. dubna 2010.
- 35 -
monochronního komorního orchestru.“106 Způsob práce BBB měla demokratický charakter, kdy členové BBB berou na vědomí zkušenosti Evžena Zámečníka z interpretace historické hudby. Zámečník se ale rád nechal poučit o jazzovém frázování od jazzmanů BBB. Výsledkem tedy vždy byla kolektivní domluva. Evžen Zámečník na koncertech BBB prokázal nejen nepopiratelné kvality dirigentské, ale i také smysl pro humor situační i hudební. BBB např. v minulosti účinkoval i na silvestrovských divadelních představeních. Jindra Bártová píše: „Pro všechny vtipy, žerty a taškařice mělo publikum silvestrovská vystoupení v mimořádné oblibě. Dne 30. prosince 1985 se na Stadionu konal První tradiční koncert BBB s programem z děl světových autorů, o rok později v týž den proběhl Druhý jubilejní koncert téhož souboru. A opět se opakovalo to, co v divadle: publikum se jen hrnulo, sál byl nabit k prasknutí a bavili se jak posluchači, tak samotní účinkující.“107 Dne 1. ledna 2010 předal zakladatel, dirigent, dramaturg a skladatel orchestru Brno Brass Band Evžen Zámečník vedení tohoto souboru Vlastimilu Bialasovi.108 „I přesto, že jsme spolu s Evženem dosti spolupracovali, tak z jeho soukromí toho moc nevím a po pravdě, nikdy jsem po tom nepátral. Pracovně jsme si hodně rozuměli. Měli jsme na problematiku stejný názor, on z pohledu skladatele, já z pohledu interpreta a vzájemně jsme se doplňovali. Podle mého názoru nebýt jeho angažmá jako ředitel konzervatoře, stal by se BBB světový soubor, se kterým bychom objeli celý kulturní svět. Což by se naplnilo, nebýt toho nešťastného – z mého pohledu – ředitelování. Nyní celý svět šetří i na místech, kde by se nemělo. Tudíž Brass Bandy mají odzvoněno. Navíc Evžen byl, málo platné, velké lákadlo pro pořadatele. Byl známý, byl celebritou, která na sebe v dobrém upozorňovala a přitahovala. Dnes je kvůli nemoci odstaven a jeho domácí i zahraniční známosti tím pádem odpadly. Vím, že to zní pesimisticky, ale je to bohužel tak.“109 K současnému stavu Vlastimil Bialas poznamenává: „V poslední době neměl soubor žádný koncert. Moc mě to mrzí, ale pro pořadatele jsme drazí. Je ekonomická krize a šetří se pochopitelně i na umění.“110
106
LINKA, Arne. Orchestr s trojí iniciálou B v názvu. In: Opus musicum, roč. 15, 1983, č. 9, s. 286. BÁRTOVÁ, Jindra. Silvestrovská hudební žertování. In: Opus musicum, roč. 41, 2009, č. 6, s. 35. 108 Osobní sdělení Evžena Zámečníka dne 11. dubna 2010. 109 Osobní sdělení Vlastimila Bialase dne 15. září 2011. 110 Osobní sdělení Vlastimila Bialase dne 13. září 2011. 107
- 36 -
3.1.7 PŘEDSEDA ODBORNÝCH POROT Ve výše uvedeném jsem zmínil, že do zahraničí se Evžen Zámečník dostal nejprve jako student na Staatliche Hochschule für Musik v Mnichově (1968-1970) a poté jako houslista Státní filharmonie Brno (1971-1981) a Komorního orchestru Bohuslava Martinů (1964 – 1994). Další zahraniční mise měly co dočinění s jeho členstvím v odborných porotách a festivalech. Jelikož se Evžen Zámečník v několika posledních desetiletích věnoval intenzivně kompozici skladeb pro velké dechové orchestry, což je označováno jako koncertní dechová hudba nebo symfonická dechová hudba, tak jeho skladby vstoupily do povědomí různých nakladatelství v zahraničí, např. v Německu, Rakousku, Holandsku a tyto skladby pak bývaly prováděny poměrně často na různých festivalech a soutěžích v zahraničí. Tak se stalo, že se Zámečníkovo jméno dostalo do povědomí a na výzvu pořadatelů různých soutěží byl pak Zámečník oslovován, aby pracoval v různých porotách v zahraničí. Tyto poroty byly jednak u soutěží velkých dechových orchestrů a skladatelských soutěží. Byl i členem mezinárodních porot soutěže dirigentů dechových orchestrů. V osmdesátých letech byl např. 4x v holandském městě Kerkrade coby porotce velkých dechových orchestrů.111 Také byl zván do porot v Německu, v Rakousku či Španělsku. K členství v porotách pomohlo Zámečníkovo členství v Mezinárodní organizaci dechových hudeb (CISM), kde působil funkcionářsky. Jako člen hudební komise byl proto velice často nominován pro práci v porotách. CISM původně sídlila ve švýcarském Zurichu, později v Belgii a její výkonný předseda Friedrich Weyermüller pracoval ve Vídni. „Členství v mezinárodních porotách souvisí právě s mojí tvorbou pro velké dechové orchestry. Některé z mých děl se staly povinnými skladbami a orchestry je tedy musely při soutěži hrát. Bylo pro mne velmi přínosné slyšet nejen jak přední zahraniční orchestry hrají, ale i co hrají. Účast na mezinárodních porotách silně ovlivnila i moji vlastní tvorbu. Zpětně jsem velmi vděčný, že jsem se toho mohl zúčastňovat.“112 Zámečník byl například porotcem ve Freiburgu ve Švýcarsku či v italském Riva del Garda. Byl si vědom, že mohl být porotcem nejenom díky svým hudebním schopnostem, ale hlavně díky slušným znalostem německého jazyka. V souvislosti se Zámečníkovým členstvím ve Společnosti dechové hudby od roku 1990 byl zván do porot soutěží pořádaných i touto společností. Členství v odborné porotě na
111
Osobní sdělení Evžena Zámečníka dne 8. dubna 2010. FRYDRYCH, Karol. S Janem Novákem jsem si psal 16 let... (rozhovor). In: Opus musicum, roč. 42, 2010, č.1, s. 79-83.
112
- 37 -
Světové soutěži dechových orchestrů v holandském Kerkrade, kde vystupoval mimo jiné i jeden vynikající anglický London Brass Ensemble113, mělo za následek, že dramaturgie i způsob interpretace na Evžena Zámečníka zapůsobila tak silně, že ho přivedla na myšlenku založit podobný soubor i u nás. Tak se stalo, že vznikl soubor Brno Brass Band. Dne 30. listopadu 1995 byl Zámečník jedním z osmičlenné mezinárodní poroty v holandském městě Kerkrade, kde se konala skladatelská soutěž. Soutěži předsedal místní dirigent Pierre Kuipers.114 Ve dnech 18. – 19. dubna 1996 se v Opavě setkali nejmladší skladatelé
- účastníci celostátní skladatelské soutěže ZUŠ. Desítky zadaných skladeb
posuzovala porota ve složení Milan Báchorek, Vojtěch Mojžíš115 a Evžen Zámečník.116 V roce 1998 se v Praze konal Mezinárodní festival dechových hudeb. Mezi významné porotce bezesporu patřil čestný prezident mezinárodní organizace dechových hudeb CISM Friedrich Weyermüller a šéfredaktor časopisu Clarino Joachim Buch (SRN). Předsedou této mezinárodní poroty byl Evžen Zámečník.117 O rok později byl Evžen Zámečník jedním z pěti členů poroty Certamen international bandas de musica (= Mezinárodní soutěže velkých dechových orchestrů) v jihošpanělském městě Valencia.118 Ve dnech 6. – 8. ledna 2005 se v Praze konal Mezinárodní festival dechových hudeb spojený se soutěží velkých orchestrů. Výkony posuzovala mezinárodní porota Karel Bělohoubek, Stanislav Horák119, Thorsten Reinau (SRN), Pieter J. P. M. Jnasen (Nizozemí) včele s Evženem Zámečníkem.120 Evžen Zámečník ke své účasti v mezinárodních porotách poznamenává: „Jedině úzkými kontakty se světem a péčí o novou dramaturgii zajistíme úroveň našich předních dechových těles.“121
113
Označení brass-band se v západoevropských zemích vztahuje k dechovému orchestru bez dřevěných nástrojů, tedy pouze na žestě a bicí. 114 ZÁMEČNÍK, Evžen. Skladatelská soutěž v Holandsku. In: Hudební rozhledy, roč. 49, 1996, č. 2, s. 28. 115 Vojtěch Mojžíš (* 4. listopadu 1949, Brno) - hudební skladatel, muzikolog a pedagog. 116 ZÁMEČNÍK, Evžen. Nejmladší skladatelé v Opavě. In: Hudební rozhledy, roč. 49, 1996, č. 6, s. 23-24. 117 ZÁMEČNÍK, Evžen. Koncertní dechová hudba. In: Hudební rozhledy, roč. 51, 1998, č. 2, s. 15. 118 ZÁMEČNÍK, Evžen. Valencia 1999. In: Hudební rozhledy, roč. 52, 1999, č. 9, s. 33. 119 Stanislav Horák (* 6. května 1935, Zubří, okr. Vsetín) - barytonista, dirigent, houslista a skladatel. 120 ZÁMEČNÍK, Evžen. Mezinárodní festival dechových hudeb. In: Hudební rozhledy, roč. 55, 2002, č. 2, s. 10. 121 ZÁMEČNÍK, Evžen. Valencia 1999. In: Hudební rozhledy, roč. 52, 1999, č. 9, s. 33.
- 38 -
3.1.8 PEDAGOG JAMU V letech 1982 – 1990 působil Evžen Zámečník jako pedagog Janáčkovy akademie múzických umění v Brně.122 K této práci Zámečníka vyzvali tehdejší pedagogové z JAMU Zdeněk Zouhar a Alois Piňos. Na JAMU Zámečník konkurz nedělal, ale byl angažován přímo. Nutno však předeslat, že měl za sebou uměleckou aspiranturu skladby na pražské AMU a i to zřejmě k novému místu pomohlo. Zámečník působil jako pedagog hudebně teoretických předmětů skladby na Katedře skladby a dirigování osm let. Jeho úkolem tedy bylo připravit studenty skladby a dirigování v teoretických disciplínách, které již znali částečně z konzervatoře. Šlo o zopakování a prohloubení již probrané látky. Zámečník učil teoretické předměty, které souvisejí s hlavním oborem skladby: harmonii, kontrapunkt, nauku o hudebních formách a nauku o hudebních nástrojích. Zámečník učil šest až sedm žáků – budoucích skladatelů a dirigentů, kteří tyto předměty měly povinné jako teoretickou výzbroj. Hlavně ale chodili studenti kompozice, např. Radomír Ištvan123 či Vít Zouhar124. „Ale můj podíl na jejich vzdělání a skladatelské erudici byl minimální.“125 Vedoucím katedry kompozice a dirigování byl v té době Zdeněk Zouhar. Mezi pedagogický kolektiv dále patřili: František Emmert, Leoš Faltus, Arnošt Parsch a krátce také Arne Linka. Nutno zdůraznit, že Zámečníkovo pedagogické působení na JAMU bylo jeho prvním a posledním angažováním na poli edukace mladých talentů v rámci fakulty. Svoje poznatky a pedagogické zkušenosti však později zúročil na Konzervatoři Brno. V letech 1994 – 2002 byl Evžen Zámečník členem Umělecké rady Hudební fakulty Janáčkovy akademie múzických umění v Brně.
122
Přesné datum nástupu a ukončení pracovní smlouvy se mi nepodařilo vypátrat. Alena Horáková z JAMU mi k tomu dne 9. dubna 2010 sdělila: „Bohužel nemám kde tyto informace získat, jelikož mám k dispozici materiály až po r. 1995. Již předtím, než jsem Vám odpověděla poprvé, jsem se obrátila na personální odd. JAMU, a tak mi bylo sděleno, že zde Evžen Zámečník vůbec nepůsobil, protože tam mají k dispozici zřejmě pouze interní pedagogy. Musel byste se zřejmě obrátit na někoho na rektorátě a najít to v archivu, ale ten zde je až od roku 2003. Ale na rektorátě mi bylo sděleno, že zde měl pouze 3 krátkodobé dohody, zřejmě ani ne na výuku. Mrzí mě, že Vám nemohu pomoci, ale opravdu se nemám na koho obrátit.“ 123 Radomír Ištvan působí od 28. srpna 1989 jako pedagog hudební teorie a skladby na Konzervatoři Brno. 124 Vít Zouhar (* 13. března 1966, Brno) – hudební skladatel, muzikolog, pedagog, místopředseda správní rady Nadace Bohuslava Martinů. 125 Osobní sdělení Evžena Zámečníka 8. dubna 2010.
- 39 -
3.1.9 DRAMATURG JANÁČKOVA DIVADLA Od 1. ledna 1989 působil Evžen Zámečník jako dramaturg opery Národního divadla v Brně.126 Dramaturgie opery tak získala skladatele-interpreta dokonale znalého profesních základů této činnosti. Jeho předchůdcem byl dirigent Václav Nosek, který působil jako dramaturg od 50. let až do své smrti.127 Evžen Zámečník připomíná slavnou Noskovu a Jílkovu éru s konstatováním, že Václav Nosek se zasloužil o vzorovou, průbojnou a pokrokovou dramaturgii v padesátých až devadesátých letech 20. stol. František Jílek128 byl šéfem brněnské opery i za působení Evžena Zámečníka coby dramaturga.129 Opera Národního divadla v Brně má tradičně dva dramaturgy. V době, kdy byl E. Zámečník dramaturgem opery, byli dalšími dramaturgy Magdalena Havlová130 (v sezoně 88/89), Václav Nosek (září 1989 - 31. leden 1991 + sezona 1993/1994), Alena Němcová131 (1. prosinec 1991 - konec sezony 1992/1993), Eva Randová132 (1. říjen 1992 - 31. květen 1993).133
Práce dramaturga spočívá nejen v tom, že se šéfem opery, s dirigenty a režiséry divadla určuje repertoár, tedy co se bude hrát, ale udržuje styk s dědici autorských práv, styk s nakladatelstvími atd. Významnou prací dramaturga je také psaní programů k provozovaným dílům. „Například když bylo smetanovské jubileum a měly se provést DVĚ VDOVY, bylo nutné chodit po archivech, nastudovat si literaturu a zjistit přesné údaje o okolnostech vzniku díla, o jeho premiéře atd. Dramaturg tedy nejenže spoluvytváří volbu repertoáru, ale také pracuje na textech, které divadlo potřebuje při běžné publikační činnosti v chodu divadla. Všechny programy jsou archivovány, což je jedinečná dokumentace, jelikož dílo se několikrát zahraje a pak se na ně zapomene. Program je potom jedinou dokumentační památkou na premiéru, kde jsou nejen data, ale i fotografie a podobně.“134
126
PETRŽELKA, Ivan (ed.). Jubilejní výroční zpráva Konzervatoře Brno 1993/1994. Brno 1994, s. 46. Václav Nosek (* 5 dubna 1921, Starý Plzenec) – dirigent, od roku 1952 dramaturg Státního divadla v Brně, poté i Národní opery v Praze. 128 František Jílek (* 22. května 1913, Brno) – v letech 1948-1952 dirigent a dramaturg Státního divadla v Brně, od roku 1952 šéf opery. 129 Osobní sdělení Evžena Zámečníka dne 19. března 2010. 130 Magdalena Havlová (* 1. března 1954, Jablonec nad Nisou, okr. Jablonec nad Nisou) – hudební historička, překladatelka. 131 Alena Němcová (* 10. května 1934, Břeclav) – pěvkyně a hudební spisovatelka. 132 Eva Randová (* 31. prosince 1936, Kolín) – operní pěvkyně. 133 Osobní sdělení Jitky Novákové dne 7. dubna 2010. 134 Osobní sdělení Evžena Zámečníka dne 19. března 2010. 127
- 40 -
Jako dramaturg Janáčkova divadla je Evžen Zámečník hrdý na provedení latinské opery135 Jana Nováka DULCITIUS a balet AESOPIA.136 Stalo se tak v roce 1990 na návrh Evžena Zámečníka a Richarda Nováka. Vedení Janáčkovy opery o její existenci nevědělo. „Protože jsem se ale zabýval dílem Jana Nováka a udržoval s ním písemný styk, tak jsem o ní věděl. Bylo třeba kontaktovat dědičku autorských práv Elišku Novákovou žijící v německém Ulmu. Pro české opery vydává notový materiál DILIA Praha. Toto však byla zahraniční opera. Noty se tiskly nejprve v Itálii, pak v Německu. Jsem ale rád, že se toto pozoruhodné dílo podařilo v Brně provést.“137 Z děl Evžena Zámečníka byly v NDB (SDB) uvedeny opery: FERDA MRAVENEC (původní premiéra 3. června 1977 v Janáčkově divadle, režisérka Alena Vaňáková, dirigoval Jan Štych) a BROUK PYTLÍK (premiéra 14. února 1992 v Janáčkově divadle, režisér Luboš Ogoun, dirigoval Tibor Varga). „Evžen Zámečník v Národním divadle Brno (resp. Státním divadle Brno) působil jako dramaturg opery na hlavní pracovní poměr v období 1. ledna 1989138 do 30. dubna 1994. Poté od 1. května 1994 v téže funkci na vedlejší pracovní poměr s částečným úvazkem, který skončil 30. června 1994.“139 Mezitím byl jmenován ředitelem Konzervatoře Brno. Post dramaturga po Zámečníkovi převzali: Václav Nosek (do 30. června 1995) a Monika Bártová140, provdaná Holá (1. září 1994 – 30. června 2002).141
135
Skladatel Jan Novák (1921-1984) byl vynikajícím latiníkem. Vzdělání v jazyce latinském získal na klasickém gymnáziu, kde studoval i řečtinu. V padesátých letech se však začal zabývat latinou velmi intenzívně. Jan Novák latinsky četl, psal, aktivně hovořil a v šedesátých letech i básnil. V Brně založil latinský kroužek, v němž se mluvilo výhradně latinsky. K zájmu o latinu vybízel i kolegy a přátele z Tvůrčí skupiny A, kterou převzal na Parasiti Apollinis. Pořádal i tzv. latinské koncerty. 136 Osobní sdělení Evžena Zámečníka dne 4. března 2010. 137 Osobní sdělení Evžena Zámečníka dne 19. března 2010 138 PETRŽELKA, Ivan (ed.). Jubilejní výroční zpráva Konzervatoře Brno 1993/1994. Brno 1994, s. 46. 139 Osobní sdělení Jitky Novákové dne 7. dubna 2010. 140 Monika Bártová - Holá (* 18. září 1969, Brno) - divadelní dramaturgyně, hudební redaktorka, odborná asistentka na Hudební fakultě JAMU zaměřená na operní tvorbu 19. a 20. století. Autorka divadelních programů. Od r. 1994 působí v opeře Národního divadla v Brně. 141 Osobní sdělení Markéty Ňorkové (ND Brno) dne 19. dubna 2010.
- 41 -
3.1.10 ŘEDITEL KONZERVATOŘE BRNO Brněnská konzervatoř je přímým dědicem Varhanické školy (1881-1919) Leoše Janáčka.142 Od jejího založení v roce 1919 stálo v čele této instituce mnoho významných osobností (viz tabulka). OSOBNOSTI V ČELE KONZERVATOŘE BRNO OBDOBÍ od
JMÉNO
FUNKCE
do
1. září 1919
30. červen 1920
Leoš Janáček
ředitel soukromé konzervatoře
1. září 1920
27. červen 1923
Jan Kunc
správce
28. červen 1923
31. srpen 1945
Jan Kunc
ředitel
1. září 1945
30. červen 1946
Ludvík Kundera
správce
1. listopad 1946
30. březen 1947
Zdeněk Blažek
správce
1. duben 1947
30. září 1961
Zdeněk Blažek
ředitel
1. říjen 1961
28. únor 1964
Josef Tomaštík
pověřený ředitel
1. březen 1964
31. říjen 1974
Karel Horký
ředitel
1. listopad 1974
31. srpen 1978
Jaroslav Brož
ředitel
1. září 1978
31. listopad 1978
Zbyněk Mrkos
pověřený ředitel
1. prosinec 1978
31. leden 1990
Emil Drápela
ředitel
1. únor 1990
30. červen 1990
Jan Řezníček
pověřený ředitel
1. červenec 1990
11. červen 1993
Jan Řezníček
ředitel
13. červenec 1993
30. duben 1994
Ivan Bojanovský
pověřený ředitel
1. květen 1994
31. červenec 2002 Evžen Zámečník
ředitel143
1. září 2002
31. srpen 2009
Pavel Kyncl
ředitel
1. září 2009144
dosud
Pavel Maňásek
ředitel
142
MACEK, Petr – VYSLOUŽIL, Jiří – FUKAČ, Jiří. Slovník české hudební kultury. Editio Supraphon Praha, 1997, s. 81. 143 SÝKORA, Pavel (ed.) – HALÍŘ, Jiří (ed.) – KOVÁŘ, Miroslav (ed.) – NOVOTNÝ, Pavel (ed.) – PELÍŠKOVÁ, Lucie (ed.). Jubilejní výroční zpráva Konzervatoře Brno 2003/2004. Ke 150. výročí narození zakladatele školy Leoše Janáčka. Konzervatoř Brno, Brno 2004, s. 28. 144 Osobní sdělení Pavla Maňáska dne 16.března 2010.
- 42 -
Z výše uvedených ředitelů školy se věnovali skladbě Leoš Janáček, Jan Kunc, Zdeněk Blažek a Karel Horký. Evžen Zámečník je tedy pátým skladatelem, který stál v čele Konzervatoře Brno. Na brněnskou konzervatoř však nejprve nastoupil jako externí pedagog145 teoretických předmětů146 19. října 1992.147 Zde nejprve učil harmonii, nauku o nástrojích, kontrapunkt a všeobecnou hudební nauku. Po náhlém úmrtí ředitele konzervatoře Jana Řezníčka 11. června 1993148 připadla zodpovědnost za denní, pravidelný chod školy ve všech jejich složkách ve školním roce 1993/1994 oběma zástupcům ředitele, pedagogům Ivanu Bojanovskému a Jiřímu Pešovi. Na podkladě úspěšného konkurzního řízení stanul v čele Konzervatoře Brno od 1. května 1994 skladatel Evžen Zámečník, který se jako ředitel školy představil profesorům a posluchačům školy na společné schůzi, kde pravil: „Slavná a bohatá historie brněnské konzervatoře, síla a inspirativní tradice nás všechny zavazuje usilovat o co nejvyšší kvalitu výuky, s čímž souvisí i snaha o stále zlepšování materiálních a technických podmínek naší práce. V pedagogickém sboru působí celá řada uměleckých osobností, jejichž činnost a význam překračují rámec školy i našeho regionu. Jako skladatel mohu zejména ocenit skutečnost, že se to týká i pedagogů – skladatelů, o jejichž přínosu pro soudobou hudbu není pochyb. Kontinuita janáčkovské tradice mne osobně dojímá (dodnes působí na konzervatoři dr. Ivan Petrželka, jehož otec Vilém Petrželka patřil k předním Janáčkovým žákům a význačným reprezentantům tvůrčí skladatelské i pedagogické sféry) a inspiruje: přál bych si, aby na brněnské konzervatoři zavládl ´janáčkovský duch´. Rozumím tím tvůrčí kvas, hledání nových cest, sepjetí s živým interpretačním světem (i amatérským), snahu po stálém zlepšování, informovanost o tom, co se děje v zahraničí i na našich sesterských ústavech doma, vytyčování stále smělejších úkolů, touhu po novém poznání i radost z hudby samotné. Nedejme se odradit dočasnými problémy, které jsou spojeny s transformací naší kultury. Diferencujme v onom zdánlivě bezbřehém světě hudby, bojujme proti kýči a spotřebnímu zboží, které nás denně zahlcuje v našich sdělovacích médiích, vracejme se ke kráse lidové písně. Jen tak můžeme pomoci obohatit náš život a přispět k rozvoji lidské kultury jako celku.“149 Ivan Petrželka glosuje: „Jeho projev zaujal citovou vřelostí a upřímností a hlavně
145
V té době byl zaměstnán jako dramaturg Janáčkovy opery. PETRŽELKA, Ivan (ed.).Výroční zpráva Konzervatoře v Brně 1992/1993. Brno 1993, s. 18. 147 SÝKORA, Pavel (ed.) – HALÍŘ, Jiří (ed.) – KOVÁŘ, Miroslav (ed.) – NOVOTNÝ, Pavel (ed.) – PELÍŠKOVÁ, Lucie (ed.). Jubilejní výroční zpráva Konzervatoře Brno 2003/2004. Ke 150. výročí narození zakladatele školy Leoše Janáčka. Konzervatoř Brno, Brno 2004, s. 107. 148 PETRŽELKA, Ivan (ed.).Výroční zpráva Konzervatoře v Brně 1992/1993. Brno 1993, s. 6. 149 ZÁMEČNÍK, Evžen. Několik slov úvodem aneb vyznání. In: Jubilejní výroční zpráva konzervatoře v Brně 1993/1994, Brno 1994, s. 19. 146
- 43 -
přátelskou otevřeností a oceněním tradic brněnské konzervatoře, které tak vstoupily do budoucí koncepce školy.“150 Za ředitelování Evžena Zámečníka vznikly na Konzervatoři Brno dva sborníky: Jubilejní výroční zpráva Konzervatoře v Brně 1993/1993, která vyšla u příležitosti pětasedmdesátin existence školy v roce 1994, a Sborník k 80. výročí založení Konzervatoře Brno. V roce 1994 Konzervatoř Brno zahájila cyklus hudebně teoretických konferencí na téma Koncepce výuky na konzervatořích. První konference Poslání a smysl konzervatoří v České republice o výuce kompozice na zdejším ústavu, která navazovala na nově vznikající tradici pořádání konferencí, se na Konzervatoři Brno uskutečnila z podnětu Ivana Petrželky. V roce 1995 se realizovala další konference spolu se seminářem Uplatnění bicích nástrojů v hudbě 20. století. Dne 24. září 1996 se zde konala konference na téma Příprava skladatelů na konzervatořích a vysokých uměleckých školách,151 jíž se zúčastnilo cca 20 komponistů, teoretiků a pedagogů z České i Slovenské republiky, např. Pavel Blatný, Ctirad Kohoutek, Arne Linka, Jaromír Podešva, Zdeněk Pololáník, Juraj Pospíšil, Miloš Schnierer etc. Tato konference měla za cíl provést rekognoskaci terénu na poli skladatelském, kterak se výuka kompozice realizuje, jakých metod se v edukačním procesu používá. Pro inspiraci byl přednesen i jeden referát ze zahraničí. Evžen Zámečník viděl jako klíčový, můžeme říci stěžejní bod konference, zda má být cílem konzervatoře připravit budoucího skladatele na navazující studium na vysoké škole, nebo jestli má jít o svébytné komplexní poskytnutí všech informací potřebných pro mladého komponistu jdoucího do praxe. Evžen Zámečník byl zastáncem teorie, že za 6 let studia na konzervatoři by měl její absolvent mít orientaci nejen v tradičních disciplínách, ale i kompozičních technikách soudobé hudby a umět používat výrazových prostředků moderní hudební řeči. Zároveň
chce dát svým žákům dostatek
prostoru k vlastním experimentům, tvůrčí svobodě a hledačství. Evžen Zámečník byl proto proti hlasům, které volaly po sjednocení metody výuky předmětu skladba na konzervatořích, protože kompozici chápe jako vysoce individuální záležitost a každý může dané téma zpracovat naprosto rozdílně a přitom dobře. Zámečník je zastáncem existence učebních osnov a rozvržení učební látky. Je samozřejmé, že každý učitel skladby musí mít jasno, jaké nároky může na žáka klást v určitém ročníku – jaké musí mít osvojené kurikulum. Jde tedy o
150
PETRŽELKA, Ivan. Ze života brněnské konzervatoře. In: Jubilejní výroční zpráva konzervatoře v Brně 1993/1994, Brno 1994, s. 64. 151 SÝKORA, Pavel (ed.) – HALÍŘ, Jiří (ed.) – KOVÁŘ, Miroslav (ed.) – NOVOTNÝ, Pavel (ed.) – PELÍŠKOVÁ, Lucie (ed.). Jubilejní výroční zpráva Konzervatoře Brno 2003/2004. Ke 150. výročí narození zakladatele školy Leoše Janáčka. Konzervatoř Brno, Brno 2004, s. 93.
- 44 -
akceptaci individuálního a diferencovaného přístupu k jednotlivým elévům za současného zachování daného metodického postupu a respektování osnov platných pro daný obor. Jako ředitel vyučoval i skladbu. Od 1. května 1994, kdy na základě výběrového řízení stanul v čele Konzervatoře Brno, omezil svůj úvazek na 3 hodiny týdně: skladba 2 hod., soubor dechových nástrojů – 1. hod.152 Jeho žáky byla Lucie Vitásková, která po konzervatoři studovala i na JAMU, a Milan Hochman. Lucie Vitásková získala v celostátní soutěži Generace 1999 3. cenu.153 Evžen Zámečník k tomu skromně poznamenává: „Nedá se říci, že jsem ve skladbě někoho vychoval, to by se dalo říci, kdyby se nějak výrazně zapsali, byli úspěšní a byli v povědomí. Ne, nejsou.“154 Další hudebně teoretická konference nazvaná
Hudebně historická a estetická
zkušenost na přelomu věků (Setkání pedagogů a ředitelů u příležitosti 80. výročí založení brněnské konzervatoře L. Janáčkem) se konala ve čtvrtek 11. listopadu 1999. Na semináře skladby a dirigování jsou zváni hosté, kteří žáky seznamují buď s vlastní tvorbou či hudebními zajímavostmi, např. skladatelé Ctirad Kohoutek, Michal Košut, David Mathews, Arnošt Parsch, Jaroslav Šťastný či muzikolog Graham Melville Mason. Od roku 1996 se na konzervatořích v Brně, Praze a Ostravě realizují skladatelské „trojsemináře“, kde je uspořádána živá přehrávka vybraných skladeb hostitelské školy. Po ní následuje diskuse. Koncerty ze skladeb pedagogů, jež se realizují od roku 1990, se od roku 1994 pořádají za finanční podpory Nadace OSA. Za éry Evžena Zámečníka se uskutečnila rozsáhlá přestavba budovy konzervatoře na třídě Kpt. Jaroše č. 45, především celé třetí poschodí budovy s novými učebnami, a byla vybudována Malá scéna,155 což je prostora ve sklepní části budovy konzervatoře, která sloužila hudebně-dramatickému oddělení. Tento název získala po rekonstrukci (aby se odlišila od ostatních tříd konzervatoře). Významným počinem Evžena Zámečníka coby ředitele Konzervatoře Brno bylo založení Symfonického orchestru konzervatoře v září 1998 s úmyslem hrát koncertní hudbu, nikoli polky a valčíky. Takových orchestrů však bylo na území naší vlasti několik, např. na konzervatoři v Ostravě, Českých Budějovicích... Velmi kvalitní byl v té době dechový 152
SÝKORA, Pavel (ed.) – HALÍŘ, Jiří (ed.) – KOVÁŘ, Miroslav (ed.) – NOVOTNÝ, Pavel (ed.) – PELÍŠKOVÁ, Lucie (ed.). Jubilejní výroční zpráva Konzervatoře Brno 2003/2004. Ke 150. výročí narození zakladatele školy Leoše Janáčka. Konzervatoř Brno, Brno 2004, s. 34. 153 SÝKORA, Pavel (ed.) – HALÍŘ, Jiří (ed.) – KOVÁŘ, Miroslav (ed.) – NOVOTNÝ, Pavel (ed.) – PELÍŠKOVÁ, Lucie (ed.). Jubilejní výroční zpráva Konzervatoře Brno 2003/2004. Ke 150. výročí narození zakladatele školy Leoše Janáčka. Konzervatoř Brno, Brno 2004, s. 35. 154 Osobní sdělení Evžena Zámečníka dne 12. března 2010. 155 BORKOVÁ, Alena. Brněnská konzervatoř v minulosti. In: Konzervatoř Brno (Sborník k devadesátému výročí založení školy) Brno, 2009, s. 16.
- 45 -
orchestr na Janáčkově konzervatoři v Ostravě pojmenovaný Dechová harmonie. Evžen Zámečník hudbu pro velké dechové orchestry vyznával a také komponoval. Založení velkého dechového orchestru však mělo důvod i pedagogický. Předně si ale nový ředitel Evžen Zámečník vyžádal souhlas všech pedagogů dechových nástrojů, aby jejich žáci chodili do dechového orchestru, protože podle osnov je na konzervatoři povinná účast studentů pouze v symfonickém orchestru – žáci mají tento předmět na vysvědčení a k tomu příslušnou známku. Nutno si však uvědomit, z jakých dechových nástrojů se skládá symfonický orchestr. Běžné obsazení je: 2 flétny, 2 klarinety, 2 hoboje, 2 fagoty, 4 lesní rohy, 2 trumpety, 1 trombon (3 trombony nebo žádný) + tympány. De facto jsou tedy dechy oproti smyčcům znevýhodněny, jelikož smyčce (housle, viola, violoncello, kontrabas) hrají všichni studující žáci. Problém Evžen Zámečník spatřoval v tom, že ze dvanácti žáků studujících flétnu bylo zapotřebí v symfonickém orchestru pouze dva, ostatní zůstali nevyužiti. Založením velkého dechového orchestru tedy vznikla povinnost všem žákům dechových oddělení (od 3. ročníku konzervatoře) se zkoušek účastnit. Tím se docílilo, že všichni žáci byli v dechovém orchestru zaměstnáni. Ve velice krátké době se nově vytvořený dechový orchestr etabloval a vypracoval se v koncertní těleso, které mohlo účinkovat veřejně. Velký dechový orchestr konzervatoře slavil úspěchy na domácích i zahraničních soutěžích. Třikrát byl absolutním vítězem na Mezinárodní soutěži v Praze156, dvakrát absolutním vítězem na podobné soutěži v Ostravě, třikrát vystoupil ve finále rozhlasové soutěže Concerto Bohemia na Pražském hradě a v sále pražského Žofína za účasti Českého rozhlasu a České televize. V červnu 2003 natočil svůj první CD pro nakladatelství Kliment ve Vídni, převážně se skladbami českých autorů, včetně Leoše Janáčka. Po odchodu Evžena Zámečníka do penze od září 2002 převzal řízení orchestru Aleš Podařil.157 Mezi jeho úspěchy patří titul laureáta na Mezinárodním festivalu dechových hudeb v Praze, který získal 5. ledna 2003.158 Zakladatel k tomu dodává: „Studenty hraní ve velkém dechovém orchestru náramně bavilo. Dodnes potkávám absolventy naší konzervatoře, kteří s vděkem vzpomínají, jak jsme dechový orchestr dělali. Říkali jsme mu zkráceně ´dechovka´, ale ne v tom zábavném slova smyslu (Vlachovka...). Jednalo se o koncertní dechový orchestr, kde jsme hráli symfonické skladby, např. LIDICE Bohuslava Martinů, 156
Na programu koncertu Symfonického orchestru konzervatoře 27. ledna 1999 je uvedena poznámka: „Informujeme... Velký dechový orchestr konzervatoře (dir. prof. E. Zámečník) získal v Mezinárodní soutěži dechových orchestrů v Praze v nejvyšší třídě 1. cenu, cenu za nejlepší provedení povinné skladby a titul Laureáta festivalu.“ 157 RŮŽIČKOVÁ, Božena. Oddělení dechových nástrojů. In: Jubilejní výroční zpráva Konzervatoře Brno 2003/2004. Ke 150. výročí narození zakladatele školy Leoše Janáčka. Konzervatoř Brno, Brno 2004, s. 50. 158 SÝKORA, Pavel (ed.) – HALÍŘ, Jiří (ed.) – KOVÁŘ, Miroslav (ed.) – NOVOTNÝ, Pavel (ed.) – PELÍŠKOVÁ, Lucie (ed.). Jubilejní výroční zpráva Konzervatoře Brno 2003/2004. Ke 150. výročí narození zakladatele školy Leoše Janáčka. Konzervatoř Brno, Brno 2004, s. 99.
- 46 -
koncertní skladby Jindřicha Pravečka159, Pavla Staňka nebo povinné skladby na různé soutěže.“160 V souboru hrálo cca 45 žáků. Každý rok se toto pozoruhodné těleso účastnilo soutěže Concerto Bohemia v Praze, kde pražský rozhlas pořizoval nahrávky dechových orchestrů z celé republiky. Zvláštní kategorií byla kategorie dechových orchestrů konzervatoří. Z tohoto období se zachovaly četné nahrávky dokumentující toto plodné Zámečníkovo působení. „Jsem rád, že po určitém přerušení související s určitými personálními změnami na konzervatoři po mém odchodu do penze se tam situace ustálila a činnost orchestru byla obnovena. Mám radost, že orchestr dál existuje. Jeho dirigentem je nyní hudební režisér, který se jako bývalý pracovník hudebního oddělení brněnského rozhlasu etabloval pod desítkami nahrávek různých žánrů, Aleš Podařil, disponující výborným hudebním sluchem.“161 Poslední velkou skladbou E. Zámečníka provedenou dechovým orchestrem Konzervatoře Brno je CONCERTINO PRO HOUSLE A DECHOVÝ ORCHESTR. Jedná se o interpretačně náročnou symfonickou skladbu, ve které je použito dodekafonie. Part sólových houslí znamenitě zvládla slečna Barbora Valečková - studentka 5. ročníku konzervatoře. Tato kompozice byla ale provedena i v zahraničí např. ve Stuttgartu. Velký dechový orchestr je tělesem, které může zahrát jakoukoli i nejnáročnější skladbu symfonického rázu, transkripce nebo hudbu soudobou.
Dle Evžena Zámečníka má největší význam na vzdělávání mládeže souborová hra i sborový zpěv mnohem víc než jen sólové hraní. Totéž zaznělo i na hudební konferenci v Trossingenu v Německu, jíž se Evžen zúčastnil. Z přednesených referátů vyplynulo, že sborový zpěv a souborová hra má mimořádný vliv na děti. Z výzkumů vyplynulo, že děti, které chodily do těchto hudebních souborů, vedou svůj život kvalitněji, tzn. – smysluplně využívají svůj volný čas, nesedí hodiny u televize, počítače, netoulají se, neexperimentují s drogami etc. „Velice blízká mi je Orffova škola, i když v době mého dětství a mládí, ještě nebyla u nás tak aktuální a neučilo se podle ní. Velice bych ji preferoval, protože jsem si vždycky vážil kompozic německého skladatele a pedagoga Carla Orffa. V Německu jsem měl možnost ho poznat osobně jako již stařičkého pána. V době, kdy jsem studoval v Mnichově, ještě žil. Orffova škola, u nás praktikovaná významným českým skladatelem duchovní, moderní a soudobé hudby Petrem Ebenem a českým skladatelem, významným hudebním 159
Jindřich Praveček (*28. června 1909, Výprachtice u Lanškrouna - † 11. února 2000, Pardubice) – absolvent mistrovské školy pražské konzervatoře (1935). U Jaroslava Kociana studoval housle, dirigování u Pavla Dědečka a kompozičně se vzdělával u Jaroslava Řídkého. Poté pracoval jako kapelník vojenských hudeb (Cheb, Košice, Brno, Praha, Hradec Králové). Je uznáván jako skladatel, přední znalec a teoretik dechové hudby. 160 Osobní sdělení Evžena Zámečníka dne 12. března 2010. 161 Osobní sdělení Evžena Zámečníka dne 12. března 2010.
- 47 -
pedagogem, dramatikem a spisovatelem Iljou Hurníkem, má i dnes stále co říci. Ve filharmonii jsem mimo jiné hrál Orffovu skladbu CARMINA BURANA, kterou z hlediska originality vysoce oceňuji.“162 Ve středu 10. března 1999 se v koncertním sále Konzervatoře Brno uskutečnil Koncert soudobé hudby k životnímu jubileu prof. Evžena Zámečníka, na kterém zazněly skladby pedagogů brněnské konzervatoře Radomíra Ištvana, Pavla Nováka – Zemka, Jiřího Bárty a Evžena Zámečníka. Interprety dirigoval oslavenec.163 „Od dob silvestrovských vystoupení Zámečníkova souboru Brno Brass Band nezažila brněnská hudební obec tak soustředěný nápor inteligentního hudebního vtipu. Zámečník oslavil své jubileum způsobem, který nelze zapomenout.“164 Dne 20. června 2002 se v sále brněnské konzervatoře uskutečnil koncert Večer hudebního humoru s podtitulem Na rozloučenou s ředitelem E. Zámečníkem. Byl to koncert Vtipu, koláží, úprav, recese a nevšedního obsazení.
Zazněla zde např. MALÁ NOČNÍ
HUDBA W. A. Mozarta v tzv. brontosauří verzi pro tři tuby, naopak variace na UŽ TROUBĚJÍ zazněly v podání smyčcového kvinteta, v Zámečníkově VELKÉ DENNÍ HOUSLOVÉ HUDBĚ se vedle sebe objevili F. Mendelssohn i strážničtí šuhaji, píseň o nesmrtelném Babinském zazněla v Zámečníkových – už populárních! LOUPEŽNICKÝCH VARIACÍCH, ve scénickém provedení byli posluchači vtaženi do ukázek z jeho muzikálu RYCHLÉ ŠÍPY. Výše uvedené interpretovalo Foerstrovo dechové kvinteto, houslista Jan Beránek aj. Druhá polovina večera patřila souboru Brno Brass Band, který pod taktovkou svého zakladatele Evžena Zámečníka interpretoval skladby Wolfganga Amadea Mozarta, Zdeňka Fibicha, Bohuslava Martinů, Giuseppe Verdiho, Jaroslava Ježka a Evžena Zámečníka.165 Věra Lejsková píše: „Posluchači se obrovsky bavili, sál byl zaplněn do posledního místa a kolem zdí u otevřených oken (bylo 33 °C ve stínu) posedávali na zemi ti, na něž se už místa nedostalo. Evžen Zámečník toho večera triumfoval po všech stránkách jako skladatel, aranžér, dirigent, dokonce i moderátor a literát svým uměleckým vyznáním uveřejněným v programu. Sál včetně hostů zahraničních, ba zámořských aplaudoval vstoje a kdyby zde byl býval Petr Bezruč (Slezan jako Zámečník!), patrně by místo Kyjova napsal – vždy veselo na brněnské konzervatoři bývalo, vždy veselo tam jistě bude! A my si jen můžeme říkat – škoda ho! Kdy zas bude mít brněnská konzervatoř v čele tak neobyčejně 162
Osobní sdělení Evžena Zámečníka dne 4. března 2010 SÝKORA, Pavel (ed.) – HALÍŘ, Jiří (ed.) – KOVÁŘ, Miroslav (ed.) – NOVOTNÝ, Pavel (ed.) – PELÍŠKOVÁ, Lucie (ed.). Jubilejní výroční zpráva Konzervatoře Brno 2003/2004. Ke 150. výročí narození zakladatele školy Leoše Janáčka. Konzervatoř Brno, Brno 2004, s. 95. 164 BÁRTOVÁ, Jindra. Jak se daří soudobé hudbě v Brně? In: Hudební rozhledy, roč. 52, 1999, č. 5, s. 20. 165 VYSLOUŽIL, Jiří. Hudební slovník pro každého II. Vizovice, Lípa, 1998, s. 623. 163
- 48 -
všestranně umělecky orientovanou osobnost?!“166 Po Evženu Zámečníkovi stanul v čele Konzervatoře Brno od 1. září 2002 Pavel Kyncl. Jak na Konzervatoř Brno vzpomíná Evžen Zámečník dnes? „Být ředitelem takové hudební instituce, jako je konzervatoř, je vlastně úřednická práce spojená se spoustou administrativy, organizačního vypětí a také velkou zodpovědností. Konzervatoř je de facto střední odborná škola, na níž se vztahuje mnoho předpisů ministerstva školství, takže jsem se musel účastnit řady jednání v Praze, na ministerstvu školství, k tomu řešit otázky personální, vypisovat konkurzy na profesorská místa a rozhodovat, kdo které předměty bude učit. Tato úřednická práce mě vždycky bavila méně než činnost tvůrčí, muzikantská, ten styk s živým hudebním materiálem nebo mladými lidmi, kteří se tam hudbě učí a pěstují ji. Největší odměnou pro mě jako ředitele bylo, když se podařil nějaký moc hezký koncert atp. Nejhorší na té práci bylo řešení problémů, např. v oblasti mezilidských vztahů mezi profesory atd., jako je to všude.“ Evžen Zámečník se snažil jít ve šlépějích svého předchůdce, žarošického rodáka, skladatele a ředitele Konzervatoře Brno Zdeňka Blažka, který byl pověstný tím, že nevynechal jediný koncert! Pokud tedy mohl, tak se zájmem navštěvoval všechny konzervatorní koncerty, kterých je za celý rok úctyhodná řada, nejen orchestrálních, ale i komorních, vokálních. „Pokud se podařil nějaký koncert, kde zazněla třeba nějaká obtížná skladba, nebo sólový koncert s doprovodem, byla to v případě úspěchu kladná vizitka pro celou školu – i pro mě, jejího ředitele. Na tyto chvíle vzpomínám velice rád, protože za nejkrásnější na té práci považuji to, že jsem mohl sledovat růst a vývoj mladé hudební generace, jak sólistů, tak komorních hráčů či orchestru.“ Protože někteří předchůdci Evžena Zámečníka byli zmapováni také knižně167, nabízí se otázka, zda měl Evžen Zámečník nějaký „ředitelský vzor“. Na to odpovídá, že nikoli. Měl však intenzivní styk se svými kolegy, tehdejšími
řediteli
našich
konzervatoří
(např.
Milanem
Báchorkem168
z ostravské
konzervatoře, Věroslavem Neumannem z pražské konzervatoře) i zahraničních konzervatoří, např. z Bratislavy aj.169 Za dobu svého působení coby ředitele na Konzervatoři Brno vzpomíná, že nejmilejší a nejvzácnější návštěvou byla manželka pana prezidenta Dagmar Havlová, rozená Veškrnová. Jako absolventka brněnské konzervatoře hereckého oboru projevila přání navštívit tuto školu.
166
LEJSKOVÁ, Věra. Evžen Zámečník se loučil. In: Hudební rozhledy, roč. 55, 2002, č. 8, s. 16. O Leoši Janáčkovi existuje četná literatura. Další monografie o ředitelích Konzervatoře Brno: ZOUHAR, Zdeněk. Skladatel Jan Kunc. SPN, Praha 1960. PEDUZZI, Lubomír. Zdeněk Blažek. Brno 1988. 168 Milan Báchorek (* 18. srpna 1939, Staříčí) - hudební skladatel. 169 Osobní sdělení Evžena Zámečníka dne 12. března 2010. 167
- 49 -
Dne 30. ledna 1997170 tedy přijela za doprovodu primátorky města Brna pí. Dagmar Lastovecké, aby pobesedovala s pedagogy a studenty hereckého oddělení a zavzpomínala na svoje studentská léta prožitá v Brně. Evžen Zámečník k její poctě složil krátkou vítací intrádu pro 3 trumpety. Nutno konstatovat, že co do významu osobností to byla nejdůležitější návštěva. Jinak byla významná též muzikologická konference uspořádaná na konzervatoři o skladbě výuky kompozice na konzervatořích. Jako hosté přijeli významní skladatelé, např. Věroslav Neumann, Pavel Blatný, Zdeněk Zouhar, aj. „Za svého působení na brněnské konzervatoři jsem vždy zdůrazňoval, že ono často akcentované janáčkovství a péče o jeho odkaz nespočívají pouze v provádění Janáčkových skladeb, nýbrž v orientaci na vše progresivní ve světě hudebního vývoje a umění vůbec.“171 Každá konzervatoř se dělí na oddělení. Úroveň daného oboru je dána podle toho, kdo které oddělení vede. Na Konzervatoři Brno má tradičně vysokou úroveň oddělení klavírní a houslové. Dle Evžena Zámečníka např. houslové oddělení dosahovalo vysoké úrovně díky působení vynikajícího pedagoga Bohumila Kotmela172. Pokud jde o oddělení ostatní, např. pěvecké či hudebně dramatické, tak i zde působila celá řada výborných pedagogů. Úroveň však byla proměnlivá podle toho, jací pedagogové zde působili a jací byli studenti, jakých výsledků dosáhli. Tradičně vysoké úrovně dosahuje oddělení bicích nástrojů, kde dodnes pedagogicky působí Ctibor Bártek – člen skupiny DAMA DAMA173, vynikající bicista všech žánrů a pedagog melodických bicích nástrojů i všech ostatních. „Netroufám si hodnotit, jakou úroveň mělo oddělení skladby a dirigování, to nechť posoudí a zhodnotí jiní povolaní lidé, protože bych musel mluvit o oddělení, kde jsem působil, a to by bylo obtížné zachovat objektivitu.“174 Jak viděli Evžena Zámečníka žáci? Jindřich Švehla175 glosuje: „Dokázal brilantním a žertovným způsobem uvádět koncerty. Byl to poměrně velký showman. Jedna malá ukázka jeho smyslu pro humor a všestrannosti. I když byl především houslista a skladatel, rád také 170
Osobní sdělení Evžena Zámečníka dne 19. dubna 2010. In: (mž). Milá návštěva. Haló Brno, leden 1997, s. 3. 171 BÁRTOVÁ, Jindra. Janáček je pro mne neustálá výzva. In: Opus musicum, roč. 36, 2004, č. 1, s. 70. 172 Bohumil Kotmel (*1934) vystudoval pražskou konzervatoř. Jako pedagog byl činný nejprve na LŠU ve Strakonicích, poté na LŠU Jaroslava Kvapila v Brně. Od roku 1968 působil na brněnskou konzervatoř, kde vedl experimentální oddělení a později se stal profesorem hlavního oboru. Po sametové revoluci učil na JAMU v Brně. Mezi jeho žáky patří: M. Gajdošová, F. Novotný, T. Hanus, R. Kresta, J. Pospíchal, R. Zieglerová, R. Kružík, P. Mikeska, H. Hložková aj. 173 DAMA DAMA je středoevropský soubor bicích nástrojů, který oficiálně vznikl v roce 1990, ale jeho myšlenkové počátky sahají již do roku 1985. Zakládajícími členy jsou Adam Kubíček a Dan Dlouhý. 174 Osobní sdělení Evžena Zámečníka dne 12. března 2010. 175 Jindřich Švehla (* 1980) je absolventem Konzervatoře Brno (1995 – 2001), obor trubka, pedagogické vedení Josef Cecava. Hudební vědu vystudoval na FF UP Olomouc (2002 – 2008). Působí jako sbormistr Šaratického chrámového sboru a umělecký vedoucí skupiny křesťanského folku v Šaraticích.
- 50 -
dirigoval, a to i dirigoval žesťové a dechové soubory. Když jednou dirigoval dechový orchestr na Konzervatoři, prohlásil: Musíme ty smyčce zničit!!!! Soutěž dechových orchestrů jsme vždycky vyhráli, proto jsme se pazději rozhodli, že už se příště nezúčastníme, abychom dali šanci dalším. Na jedné straně dovedl být velmi vtipný na pódiu a uměl obecenstvo pobavit, také byl velice galantní ke kolegyním z pedagogického sboru – otevíral jim dveře, s úsměvem zdravil... opravdový gentleman. Na straně druhé dovedl být velice přísný a nekompromisní k nekázni či neúčasti na zkouškách. Myslím si, že Evžen Zámečník držel otěže Konzervatoře Brno pevně v rukách.“176 „U žáků měl uznání a já jsem s ním měla jen dobré zkušenosti. Za svého působení založil a vedl na vysoké úrovni školní dechový orchestr, s nímž pravidelně vyhrával na soutěžích. S Evženem Zámečníkem jsem spolupracovala - zpívala jsem pod jeho taktovkou ve školním dechovém orchestru UKVALSKÉ PÍSNĚ od Leoše Janáčka na soutěži dechových kapel v Praze, kde jsme se velmi slušně umístili. Interprety si pečlivě vybíral a pro mě byla čest, že si z celé konzervatoře vytipoval zrovna mě. Byl to ředitel s velmi lidským přístupem. Velmi často chodil na koncerty žáků, hlavně na absolventská vystoupení, kde vždy poté výkon patřičně ocenil. Chodil s námi po pracovní době také na šálek kávy a skleničku, kde najednou upustil od myšlenky, že je ředitel a věnoval se nám jako kamarád. Byla s ním legrace. Velmi dobře se s ním povídalo i o osobním životě. Zajímal ho běžný život studenta a vždy se snažil pomoci. Myšlenky na komponování ho přepadaly snad všude, zamyslel se a hned se mu zrodil nový hudební nápad, navíc v situaci, kdy by to nikdo nečekal. Rychle se rozloučil a šel své nápady zapisovat. Miloval Leoše Janáčka, imponoval mu a jeho hudba mu byla velmi blízká. Úsměv na tváři sice neměl stále, ale to bylo kvůli starostem, které měl. Konzervatoř ale dle mého soudu vedl velmi dobře. Patřila jsem k jeho oblíbeným žákům. Byl také členem maturitní komise a nikdy nezapomenu, jak mě povzbuzoval,“177 dodává Romana Kneslová.178
176
Osobní sdělení Jindřicha Švehly dne 28. března 2010. Osobní sdělení Romany Kneslové dne 31. března 2010. 178 Romana Kneslová (* 1981) je absolventkou Konzervatoře Brno (1997 – 2003), obor zpěv, pedagogické vedení Jarmila Janíčková. Poté vystudovala AMU v Praze u Naděždy Kniplové (2003 – 2004) a Jiřiny Přívratské (2004-2008). 177
- 51 -
3.1.11 DALŠÍ AKTIVITY, POSLEDNÍ AKTUALITY Další aktivity Evžen Zámečník působil čtyři roky jako předseda Nadace OSA.179 Ve kterých letech tomu tak bylo, se mi nepodařilo zjistit od skladatele E. Zámečníka, ani od pracovníků Ochranného svazu autorského, jisté ale je, že tuto funkci zastával v roce 1997. Na rok ukončení předsednictví E. Zámečníka si nevzpomíná ani Arnošt Parsch, který funkci po něm převzal.180 Evžen Zámečník jezdil jednou za 2 – 3 měsíce do Prahy, kde Nadace OSA sídlila. Nadace OSA byla sedmičlenným výborem, kde byli zástupci všech hudebních žánrů, např. Zdeněk Petr181 (populární zábavná hudba), Zdeněk Borovec182 (texty), Jan Hanuš183, Jaromír Hnilička184 (jazz), krátce i šéf populární skupiny Olympic Petr Janda185. Vážná hudba měla zastoupení podle regionů. Členy Nadace OSA tedy byli: skladatel Jan Hanuš (Praha), klavírista Boris Urbánek186 (Ostravu) a skladatel Evžen Zámečník (Brno). Nadace OSA byla vnitřní organizací Ochranného svazu autorského. Jejím posláním bylo podporovat hudební život v ČR. Její činnost souvisela zejména s novými skladbami, které napsali členové OSA. Každý skladatel, který se etabloval, se stal členem OSA, aby dostával honoráře za provádění nebo vydávání svých skladeb. To vše evidovala Nadace OSA a rozhodovala o výši odměn. „Usnesli jsme se, že nebudeme podporovat vznik knih o skladatelích, nýbrž vydávání skladeb soudobých autorů. Podporovali jsme také hudební dění u nás, např. festival dechové hudby Kmochův Kolín aj. Velmi pečlivě jsme zvažovali, komu podporu dát a v jaké výši. Naše návrhy jsme předávali řediteli OSA Josefu Slaninovi.“187 Po Evženu Zámečníkovi byl za Brno jmenován členem Nadace OSA Arnošt Parsch188 a Ivana Loudová189. Evžen Zámečník vyvíjel činnost také jako člen Svazu českých skladatelů a koncertních umělců, kde byl členem skladatelské komise v brněnské pobočce. Pracoval v oblasti Zájmové umělecké činnosti jako člen Ústředního poradního sboru pro amatérské symfonické orchestry
179
ŠMOLÍK, Jan. Tři otázky pro Evžena Zámečníka. In: Hudební rozhledy, roč. 50, 1997, č. 6, s. 34. Osobní sdělení Arnošta Parsche dne 4. května 2010. 181 Zdeněk Petr (* 21. září 1919 - † 5. prosince 1994) – hudební skladatel, redaktor, režisér. 182 Zdeněk Borovec (* 7. ledna 1932, Praha - † 17. února 2001) – hudební textař a libretista. 183 Jan Hanuš (* 2. května 1915 - † 30. července 2004) – hudební skladatel a redaktor. 184 Jaromír Hnilička (* 11. února 1932, Bratislava) – trumpetista, skladatel a aranžér. 185 Petr Janda (* 2. května 1942, Praha) – rockový zpěvák, kytarista a skladatel nonartificiální hudby. 186 Boris Urbánek (* 7. března 1961) – učitel hudby, pianista, skladatel. 187 Osobní sdělení Evžena Zámečníka dne 22. dubna 2009. 188 Arnošt Parsch (* 12. února 1936, Bučovice, okr. Vyškov) – hudební skladatel, od roku 1972 dosud pedagogem JAMU. 189 Ivana Loudová (* 8. března 1941, Chlumec nad Cidlinou) – hudební skladatelka. 180
- 52 -
v Praze, kde byl jmenován Ústavem pro kulturně výchovnou činnost. V rámci ZUČ spolupracoval skladatelsky i organizačně s velkými dechovými orchestry jako člen porot u soutěží, dirigent, člen programové komise festivalů (např. Kmochův Kolín...), spolupracoval s vojenskými hudbami apod.190 Nyní je Evžen Zámečník členem dvou společností: Společnosti dechové hudby a Klubu moravských skladatelů. Tyto dvě instituce se starají o provádění jeho skladeb. Evžen Zámečník je jedním ze zakládajících členů Společnosti dechové hudby (SDH). SDH byla založena začátkem roku 1990. Stanovy byly schváleny 7. února 1990. Po ukončení činnosti Svazu českých skladatelů a koncertních umělců, kde byl členem191, byla založena Asociace hudebních umělců a vědců (AHUV), která sdružila společnosti jednotlivých oborů, z nichž jednou byla také SDH. SDH sdružuje skladatele, dirigenty a textaře dechové hudby. Předseda společnosti je volen Valnou hromadou na období dvou let s možností opakovat 2x za sebou volbu téhož člena společnosti do funkce předsedy. Prvním předsedou SDH byl pan Pavel Staněk, hudební skladatel a dirigent, který funkci vykonával 1 období. Pak byl zvolen pan Jindřich Brejšek, hudební skladatel a dirigent, který funkci vykonával 2 období. Potom byl předsedou znovu zvolen pan Pavel Staněk, který funkci vykonával 1 období. Dalším předsedou byl zvolen pan Antonín Tichý, hudební skladatel a dirigent, který vykonával funkci 2 období. Pak byl do funkce předsedy zvolen pan Otakar Pihrt, hudební skladatel a funkci vykonával 1 období. A opět byl zvolen předsedou pan Antonín Tichý a vykonával funkci 2 období. V únoru 2008 byl zvolen předsedou pan Mgr. Evžen Zámečník, hudební skladatel a dirigent, který bohužel pro vážné onemocnění vykonával funkci jen 1 období. Současným předsedou společnosti byl v únoru roku 2010 zvolen pan Václav Blahunek , šéfdirigent a ředitel Hudby Hradní stráže a Policie ČR.192 Evžen Zámečník je členem Společnosti dechové hudby, protože se zabývá koncertní tvorbou pro dechové orchestry.193 Hlavní činnost Společnosti dechové hudby spočívá v organizaci tzv. „Novinkových koncertů“, tj. prezentaci nové tvorby českých skladatelů pro dechové orchestry. Tyto koncerty se konaly nejméně 1x ročně, většinou však 2x za rok. Zámečníkovo členství má tedy výhodu v tom, že je v novinkových koncertech této společnosti uváděn jako autor nových skladeb nebo je zván do porot či na hudební festivaly.
190
Osobní sdělení Evžena Zámečníka dne 29. března 2011. PEČMAN, Rudolf. Předmluva. In: MEDITACE pro smyčcový kvartet. Editio Supraphon, Praha 1980, s. 3. 192 Osobní sdělení Anny Zámečníkové dne 8. dubna 2010. 193 Z jeho nejbližších skladatelů komponujících pro dechovou hudbu jmenujme alespoň Pavla Staňka z Ostravy. 191
- 53 -
Anna Zámečníková dodává: „Manžel hodně těch koncertů uváděl a moderoval, ať již se konaly kdekoli.“194 Evžen Zámečník je členem Společnosti dechové hudby od roku 1990 a v letech 2008 2009 zastával post předsedy této společnosti. „Být předsedou obnáší svolávat schůze výboru společnosti a podílet se na práci společnosti, tzn. na dramaturgii koncertů, různých akcí, které tato společnost pořádá. Schůze se konaly hlavně v Praze, ale i v Brně, Olomouci či Ostravě.“195 Evžen Zámečník je od 17. června 1992 do současnosti členem Klubu moravských skladatelů, zastával zde funkci jednatele. Patří dokonce k jeho zakládajícím členům, kteří se na výzvu Pavla Blatného (dopisem z 28. května 1992) semkli a po více než čtyřicetileté přestávce od jeho založení znovu tento klub obnovili. Stalo se tak symbolicky v době 70. výročí jeho založení. Smyslem obnovení byla snaha navázat na tradici, ideje a činnost předchozího klubu, vždyť prvním předsedou byl v letech 1922-1928, tedy až do své smrti, Leoš Janáček. V letech 1992-1997 byl předsedou klubu Pavel Blatný (* 1931), poté Věra Lejsková196 a dnes Milan Bialas (* 1935). Klub moravských skladatelů Brno vydal čtyři reprezentativní CD z nahrávek Českého rozhlasu Brno a firmy STYLTON v Ostravě. Na dvou CD jsou uvedeny také Zámečníkovy skladby.197 Česká soudobá orchestrální hudba 1 (1998) Evžen Zámečník: BITVA U SLAVKOVA ANEB SOUBOJ SIGNÁLŮ Velký dechový orchestr Posádkové hudby Brno, dirigent: Evžen Zámečník Skladby pro klavírní duo (2004)198 Evžen Zámečník: U HARABIŠA Renata a Milan Bialasovi - klavír
Na existenci KMS mne fascinuje nejen jméno jeho zakladatele a bohatá minulost, ale i snaha o kontinuitu a zajištění jeho dalšího vývoje.“199
194
Osobní sdělení Anny Zámečníkové dne 8. dubna 2010. Osobní sdělení Evžena Zámečníka dne 8. dubna 2010. 196 V minulém roce, dne 19. března 2010 zemřel ve věku nedožitých 83 let pianista, hudební skladatel, pedagog a zakládající člen Klubu moravských skladatelů Vlastimil Lejsek (*21. července 1927, Brno). R.I.P. 197 SEDLÁČEK, Marek. Klub moravských skladatelů 1992 – 2007 (k 15. výročí znovuzaložení). Editio Moravia Brno 2008, s. 7, 10. 198 CD Skladby pro klavírní duo realizovala firma STYLTON. 199 ZÁMEČNÍK, Evžen. Čím je pro mne Klub moravských skladatelů. In: Klub moravských skladatelů 1992 – 1997 (k 15. výročí znovuzaložení). Editio Moravia Brno 2008, s. 100-101. 195
- 54 -
Poslední aktuality V roce 2005 Evžen Zámečník dokončil skladbu CONCERTO GIOCOSO, která vznikla z popudu České filharmonie, respektive jejího tehdejšího ředitele Václava Riedlbaucha v souvislosti s výročím 110 let existence tohoto špičkového tělesa. U příležitosti tohoto jubilea padlo rozhodnutí, že na dvou koncertech bude Česká filharmonie interpretovat skladby pěti současných žijících autorů. Evžen Zámečník se tak dostal mezi pět vyvolených autorů (dále Otmar Mácha200, Ivan Kurz, Hanuš Bartoň a Slavomír Hořínek), jejichž skladby Česká filharmonie zařadila na svůj koncert. „Napsat skladbu na objednávku někoho, jako je Česká filharmonie, není jenom tak. To je obrovský závazek. Už zadání samo o sobě bylo zavazující, podobná objednávka přichází zřídka za život. Například k výročí Národního divadla v roce 1983 jsem byl s dalšími požádán o nové dílo. Vznikla tak moje dětská opera BROUK PYTLÍK. Měl jsem také objednávky od nakladatelů z ciziny na určitý typ skladby pro vydání tiskem. S výzvou České filharmonie se to však nedá srovnávat. To je ta nejzávažnější zakázka, i když výsledná hudba nebude vážná a smutná. Autor vždy do poslední chvíle trne, jak jeho nové dílo přijmou lidé, jak muzikanti, jak kolegové... Tady je ovšem provedení v nejlepších rukou. Po koncertě je totiž kritika, píše se o tom, muzikanti se o tom baví... Já se k této skladbě nechci vyjadřovat, to by museli učinit jiní. Ohlas byl pozitivní a i sám tehdejší ředitel České filharmonie Václav Riedlbauch, který je dnes ministrem kultury, řekl, že byl spokojený a že jsem se trefil do černého. On chtěl skladbu ne příliš moderní, ne experimentální, ale spíše takovou normální muziku a já jsem se snažil takovou napsat.“201 CONCERTO GIOCOSO je těžká čtyřvětá koncertní skladba psaná 1 - 2 roky. Zámečník k její kompozici byl vyzván s několikaletým předstihem a dne 4. ledna 2006 zazněla v premiéře.202
V roce 2007 dostal krásný život Evžena Zámečníka ránu. V nočních hodinách 28. září 2007, tedy na svátek patrona České země sv. Václava, postihla Evžena Zámečníka mozková mrtvice. Anna Zámečníková k tomu dodává: „Bylo to určitě z přepracování, protože manžel neměl žádnou vedlejší činnost a byl zcela zaměřen na hudbu.“203 Václav Riedlbauch chtěl po Evženu Zámečníkovi zkomponovat další skladbu, k tomu již ale ze zdravotních důvodů nedošlo. Indisponovaný Zámečník tak musel odmítnout další zakázky, např. brněnského
200
Otmar Mácha (* 2. října 1922, Ostrava - † 14. prosince 2006, Pardubice) – hudební skladatel, dramaturg rozhlasu, autor oper, hudby k filmům, člen skladatelské skupiny Quattro. 201 Osobní sdělení Evžena Zámečníka 19. března 2010. 202 JAROLÍMKOVÁ, Hana. Česká filharmonie zahájila rok 2006 slavnostně. In: Hudební rozhledy 59, 2006, č. 2, s. 10 – 11. 203 Osobní sdělení Anny Zámečníkové dne 29. dubna 2010.
- 55 -
violisty Jana Řezníčka či Karla Cikrleho204, který chtěl zhudebnit text žalmu 117 – TOTO JE DEN, KTERÝ PŘIPRAVIL PÁN, JÁSEJME A RADUJME SE Z NĚHO.205 Nyní se plně soustředí na rehabilitaci po svém onemocnění.
Přestože Evžen Zámečník trvale zakotvil v Brně, označuje rodné Lašsko a Ostravsko za svůj pravý domov.206 „Můj vztah k rodnému kraji se odrazil v mnoha mých skladbách a je silnou inspirací pro mou tvorbu dodnes. V době, kdy jsem psal tyto řádky, jsem také dokončoval instrumentaci nové skladby MUSICA MORAVA, psané pro jedno vydavatelství v USA. Pro frýdecko-místecký amatérský orchestr a sbor jsem napsal dvě folklórní kantáty (TAM POD HORAMI, POD VYSOKÝMI; LAŠSKÉ JARO), řada mých skladeb nese místní názvy. Některé z nich dokonce vyšly tiskem v zahraničních vydavatelstvích, přibližují tak náš kraj i vzdáleným interpretům v cizích zemích. Moje skladby prošly všemi dechovými orchestry na severní Moravě (Ferrum Frýdlant, Slezan FM, Válcovny plechu FM, Vítkovák, Májovák, DOM Krnov, DOM Příbor, orchestry z Kopřivnice, Štramberku, Bruntálu aj.). Frýdek-Místek a rodné Lašsko zůstávají navždy v mém srdci. I když jsem s Komorním orchestrem Bohuslava Martinů jako houslista projel kus světa, vždy jsem se do svého rodného města a Beskyd rád vracel a nadále vracím.“207
U příležitosti sedmdesátých narozenin Evžena Zámečníka bylo zastupitelstvem města Frýdku-Místku rozhodnuto udělit Evženu Zámečníkovi Cenu statutárního města FrýdkuMístku za dlouholetou tvůrčí činnost. V roce 2008 bylo poprvé rozhodnuto pro slavnostní udílení Cen Statutárního města Frýdku-Místku. Tyto ceny jsou z rozhodnutí zastupitelstva udělovány významným občanům, kteří se zasloužili o reprezentaci Frýdku-Místku nejen v České republice, ale také v Evropě a ve světě. Datum každoročního udílení cen bylo vybráno v návaznosti na 14. březen 1939, kdy se 3. prapor 8. pěšího pluku v Čajánkových kasárnách jako jediný postavil na odpor německým okupantům. Ocenění si zasloužil hudební skladatel Evžen Zámečník, dirigent Symfonického orchestru Frýdek-Místek Jaromír Václavík a umělecká vedoucí dětského tanečního souboru Ostravička Marie Nováková, ale také fotbalový trenér Ivan Kopecký. Slavnost začala písní Okolo Frýdku cestička. „Jako první si 204
Karel Cikrle (* 17. února 1935, Bosonohy) – katolický kněz, absolvent FF MU Brno obor hudební věda (PhDr.), autor zpěvníku Hlaholík, emeritní pedagog Konzervatoře Brno a předseda jednoty Musica sacra Brno. 205 Osobní sdělení Karla Cikrleho dne 5. dubna 2010. 206 Mezi významné umělce ostravského regionu 20. stol. patří: Rudolf Kubín, Milan Balcar, František Míťa Hradil, Jaroslav Křička, Josef Schreiber, Čestmír Gregor, Miroslav Klega, Karel Kupka, Zbyněk Přecechtěl, Ivo Jirásek, Jaromír Dadák, Vladimír Svatoš, Pavel Staněk, Leon Juřica, Vladimír Studnička, Eduard Dřízga, Edvard Schiffauer, Jan Grossmann, Jaroslav Vogel či v Londýně žijící Antonín Tučapský. 207 ZÁMEČNÍK, Evžen. Vzpomínka na rodný kraj (rukopis). Brno, srpen 2000.
- 56 -
pro cenu v podobě keramické kachle a pro finanční částku 20 tisíc korun přišel hudební skladatel Evžen Zámečník, frýdecko-místecký rodák, který rád vzpomíná na dětství v Místku, na léta studií v místeckém gymnáziu i na komponování prvních skladeb...“208
Evžen
Zámečník věnoval občanům Frýdku-Místku několik skladeb, např. kantáty TAM POD HORAMI, POD VYSOKÝMI; LAŠSKÉ JARO, HUKVALDSKOU SERENÁDU pro smyčce a FRÝDECKÉ ZVONY – symfonickou poému pro soprán sólo a symfonický orchestr. FRÝDECKÉ ZVONY zazněly ve slavné premiéře v Národním domě v květnu 2002 u příležitosti koncertu ke 40. výročí Symfonického orchestru Frýdek – Místek. Primátorka Eva Richtrová na závěr vyslovila přání, aby všichni ocenění mohli to, co dělají a dělají tak dobře, provozovat i nadále a konstatovala, že: „Ceny jsou ve správných rukou.“209 Pro úplnost dodávám soupis skladeb Evžena Zámečníka inspirované lašskou a ostravskou tématikou: TAM POD HORAMI, POD VYSOKÝMI – kantáta, LAŠSKÉ JARO – kantáta, SMYČCOVÝ KVARTET č. 3 „LAŠSKÝ“, OSTRAVSKÉ VARIACE, HAVÍŘSKÁ ROMANCE, MÍSTECKÝ POCHOD, LIPINSKÁ POLKA, OSTROJÁCKÁ POLKA, HUKVALDSKÁ SERENÁDA, U HARABIŠA, LAŠSKÉ SLUNCE, LAŠSKÁ POLONÉZA, TRNKA, PŘEKONEJ SÁM SEBE – kvapík, POLKA, POD LIPINOU ZA LIPINOU –polka, MORAVSKÁ RAPSODIE, BESKYDY – ženský sbor, OKOLO FRÝDKU – smíšený sbor, MUSICA MORAVA - 1. Preludium, 2. Frýdecké zvony, 3. Tanec.
U příležitosti životního jubilea Evžena Zámečníka v roce 2009 byly uspořádány k jeho poctě tři koncerty. V pondělí, dne 16. března 2009 se v koncertním sále Konzervatoře Brno na ulici Lužánecká 14 uskutečnil Koncert k životnímu jubileu Evžena Zámečníka, kde zazněly skladby: John Williams: FANFÁRA SVOBODY Symfonický dechový orchestr Konzervatoře Brno, Dirigent: Aleš Podařil Evžen Zámečník: VZPOMÍNKA NA JAROSLAVA HAŠKA Allegro moderato Poco meno mosso Allegro vivo Vít Procházka – fagot, 5. ročník. Pedagogické vedení: Jiří Nykodým, klavírní spolupráce: Soňa Kovářová 208
(pp). Ceny města Frýdku-Místku byly předány. In: Zpravodaj Rady města Frýdku-Místku, roč. XIX., č. 5, březen 2009, s. 1. 209 (pp). Ceny města Frýdku-Místku byly předány. In: Zpravodaj Rady města Frýdku-Místku, roč. XIX., č. 5, březen 2009, s. 10
- 57 -
Bruce Broughton: SONÁTA (KONCERT) PRO TUBU A KLAVÍR Allegro moderato Andante moderato (Aria) Allegro leggero Ivan Koubek – tuba, 4. ročník. Pedagogické vedení: Pavel Bureš, klavírní spolupráce: Zuzana Krumlová Evžen Zámečník: CONCERTINO PRO HOUSLE, DECHOVÝ ORCHESTR A BICÍ Preludio Blues Finale Barbora Valečková – housle, 6. ročník. Pedagogické vedení: Miloš Vacek, Symfonický dechový orchestr Konzervatoře Brno, dirigent: Aleš Podařil Evžen Zámečník: MALÁ SUITA PRO ČTYŘI KONTRABASY Preludio rytmico Quasi corale Swing Tarantella Kontrabasové kvarteto Konzervatoře Brno: Petr Sládek – kontrabas, Petr Vašinka – kontrabas, Milan Gablas – kontrabas, Martin Raška – kontrabas. Pedagogické vedení: Martin Šranko. Evžen Zámečník: LOUPEŽNICKÉ VARIACE Flame quintet: Ludmila Andrýsková – flétna, Ivo Beránek – hoboj, Jana Černohouzová – klarinet, Eva Trávníčková – lesní roh, Vít Procházka – fagot. Pedagogické vedení: Pavel Zatloukal Mojmír Bártek: HŘÍČKA Symfonický dechový orchestr Konzervatoře Brno, dirigent: Aleš Podařil Pavel Staněk: KOLUMBUS Symfonický dechový orchestr Konzervatoře Brno, dirigent: Aleš Podařil John Williams: SYMFONICKÝ POCHOD Symfonický dechový orchestr Konzervatoře Brno, dirigent: Aleš Podařil.210
210
BORKOVÁ, Alena – PELÍŠKOVÁ, Lucie – SÝKORA, Pavel – ZATLOUKAL, Pavel. Konzervatoř Brno (Sborník k devadesátému výročí založení školy), Brno, 2009, s. 101. Koncert k životnímu jubileu Evžena Zámečníka (program koncertu), Konzervatoř Brno, 16. březen 2009.
- 58 -
Koncert druhý se realizoval ve středu 15. dubna 2009 v sále konzervatoře pro postižené J. Deyla v Praze. Autor se pro zdravotní indispozici koncertu nezúčastnil.211 Na koncertu zazněly skladby: CONCERTINO GIOCOSO pro klarinet a klavír (jednověté) Emil Drápela – klarinet, Dana Drápelová – klavír DUO PRO HOUSLE A KLARINET Allegro con brio Andante, molto tranquillo (quasi Blues) Allegro molto vivo (Scherzino – in memoriam Adolf Langer) Marie Petříková – Gajdošová – housle, Emil Drápela – klarinet III. SMYČCOVÝ KVARTET Lento. Allegro Molto lento (quasi danza) Vivace Janáčkovo kvarteto: Miloš Vacek – housle, Vítězslav Zavadilík – housle, Jan Řezníček – viola, Břetislav Vybíral – violoncello.212 Za podpory města Brna, Nadace Leoše Janáčka a Hudební nadace OSA se v úterý 15. září 2009 v 19 hodin v koncertním sále Konzervatoře v Brně uskutečnil komorní koncert k životnímu jubileu skladatele Evžena Zámečníka. Účinkující žesťový soubor Brno Brass Band řídil Vlastimil Bialas, který v souboru hraje 1. trubku. Na koncertu zazněly skladby: Ctirad Kohoutek: ZIMNÍ TICHA Pavel Slezák: OTTONIA op. 61 František Emmert: PLÁČ Milan Slimáček: SCHERZO BURLESCO Pavel Blatný: ŽESŤOVÉ EPIZODY Jaromír Hnilička: PRAVDA TERMITŮ Oldřich Blaha: CAPRICCIO PRO ŽESTĚ A BICÍ Mojmír Bártek: TANEČKY PRO BBB Evžen Zámečník: BITVA U SLAVKOVA Evžen Zámečník: U HARABIŠA (moravský tanec) Evžen Zámečník: NÁTRUBKOVÁ STUDIE213
211
Omluvu přítomným sdělil Emil Drápela. Osobní sdělení Evžena Zámečníka dne 1. března 2010. 213 Osobní sdělení Evžena Zámečníka dne 18. února 2010. 212
- 59 -
V souvislosti s životním jubileem Evžena Zámečníka byly v roce 2009 otištěny dva rozhovory, které vyšly v Opus musicum č. 1, 2010 a ve Věstníku Historicko – vlastivědného kroužku v Žarošicích č. 19, 2010. Na vzácného jubilanta si vzpomnělo také vídeňské hudební vydavatelství Kliment Musikverlag, které vydalo informační leták Zum 70. Geburtstag von Evžen Zámečník. Na titulní straně čtyřstránkového barevného informačního letáku formátu A4 je uveden vinš: „Der Musikverlag Kliment gratuliert!“ Na straně druhé je skladatelova fotografie se stručným životopisem. Výčet skladeb vydaných nakladatelstvím Musikverlag Kliment je na stranách 2 – 4.214 Ve dnech 15 – 18. října 2009 uspořádalo Sdružení dechových orchestrů České republiky v Ostravě Mezinárodní soutěž velkých dechových orchestrů.
Nejlepší sólový
výkon podali žáci ZUŠ Tutti Jihlava Walter Hofbauer a Vilém Hofbauer (trubky) se skladbou Evžena Zámečníka – ROMANCE PRO DVA.215 V roce 2010 bylo provedeno také několik Zámečníkových skladeb. Za vše jmenujme alespoň SUITU PRO DVOJE HOUSLE A VIOLU (1961)216, jež zazněla 5. října 2010 v Koncertním sále Konzervatoře Brno v rámci Komorního koncertu k životnímu jubileu prof. Věry Lejskové, který pořádal KMS. Skladbu interpretovali Štěpán a Magdalena Graffovi – housle a Lukáš Cybulski – viola.217 Zámečníkovy skladby však nezní jen v podání profesionálů, ale i hudbymilovné mládeže. Například na vánočním koncertu v obci Býšť (Pardubický kraj) dne 17. prosince 2010 zazněly v interpretaci žáků ZUŠ Střezina Hradec Králové koledy v jeho aranžmá. Dirigoval Jaromír Křováček.218 Ředitel Základní umělecké školy Frýdek-Místek Ladislav Muroň dodává: „V rámci mezinárodní spolupráce uměleckých škol naši studenti a učitelé navštívili Polsko. Ve čtvrtek 24. března se v Konině konal slavnostní koncert pod názvem "Hudební škola svému městu Polsko v předvečer předsednictví Evropské Unii". Na koncertě vystoupil pětapadesátičlenný symfonický orchestr složený ze studentů tří hudebních škol - místní školy, z německého města
Herne
a
Základní
umělecké
školy
Frýdek-Místek.
Koncertu
předcházela
několikaměsíční domácí příprava a především čtyřdenní zkoušky orchestru na místě. Zaplněný kulturní dům "Oskard" byl svědkem skutečné spolupráce mládeže zemí Evropské unie. Jako dirigenti se na pódiu vystřídali zástupci všech tří škol Andrzej Wójcinski, Christian 214
Zum 70. Geburtstag von Evžen Zámečník (Informační leták). Musikverlag Kliment, Wien 2009. http://www.sdocr.cz/ 216 Jedná se o absolventskou skladbu E. Zámečníka na brněnské konzervatoři. 217 Osobní sdělení Evžena Zámečníka dne 24. února 2011. 218 KOPČILOVÁ, Jana. Koncert smyčcového orchestru Primavera./on line/http://www.byst.cz/view.php?cisloclanku=2011010503 215
- 60 -
Ribbe a Boris Hajdušek. Na závěr zazněla symbolicky Evropská hymna – ÓDA NA RADOST z Beethovenovy IX. symfonie. V přestávce koncertu byla v prostorách kulturního domu zahájena výstava pod názvem "3 krát hudba" z fotografií vytvořených při setkání pedagogů a studentů těchto tří škol v minulosti. Naši část expozice připravila paní učitelka Lucie Franko. Z naší školy v orchestru účinkovali houslisté Sára Adámková, Aneta Barcziová, Veronika Halašyová, Marie Hartmannová, Karolína Klosová, Markéta Kožuchová, Martin Mičulka, Nikol Pavloková, Barbora Šmídová, Eliška Zemanová a violoncellisté Tomáš Bortel, Anna Korytářová a Karolína Kravčíková. Náš dirigent Boris Hajdušek přivezl a nacvičoval skladby HUKVALDSKÁ SERENÁDA od Evžena Zámečníka a FOLK TUNE AND FIDDLE DANCE od Percy Fletchera.“219 Na jaře 2011 byla za režie Petra Řezníčka nahrána Zámečníkova skladba DUO PRO HOUSLE A VIOLU (1974) v Českém rozhlasu Brno, kterou interpretovali: František Novotný a Jan Řezníček.220 Dne 7. červen 2011 se v sále Konzervatoře Brno uskutečnil Koncert z tvorby mládeže, jenž byl završen Zámečníkovým moravským tancem pro dva klavíry U HARABIŠA (1980 )221. Skladbu interpretovali žákyně Jan Rambousková a Kateřina Kraftová.
V průběhu letošního léta vyšel v bulharském vydavatelství Gega new na CD
Zámečníkův opus ZWÖLF ETÜDEN FÜR VIOLINE (1970). Mistr byl také na návrh Aleny Veselé nominován v oblasti hudba na Cenu města Brna.222 V rámci Festivalu Dny soudobé hudby 2011 zazněly v Praze 2. listopadu Zámečníkovy TŘI INVENCE VE STARÉM SLOHU (1979). Dne 28. listopadu 2011 zazněla v Koncertním sálu brněnské konzervatoře skladba OBRAZY (1978). Zdravotně indisponovaný Evžen Zámečník se od 28. září 2007 do dnešních dnů kompozičně odmlčel – jedinou výjimkou je skladba SMYČCOVÉ TRIO Č. 1 (2011), která vznikla z vnitřní potřeby autora adaptovat opus DIVERTIMENTO SEMPLICE (1979).223 Nyní se Evžen Zámečník věnuje především rehabilitaci. Byl v několika sanatoriích, chodí na procházky, navštívil rodný kraj. Jeho stav se pozvolna zlepšuje. „Jsem nesmírně vděčný své
219
Osobní sdělení Ladislava Muroně dne 26. září 2011. Osobní sdělení Petra Řezníčka dne 26. srpna 2011. 221 Osobní sdělení Evžena Zámečníka dne 19. listopadu 2011. 222 Cenu města Brna v letošním roce převzalo třináct laureátů – v oblasti hudba výkonný umělec, hudební publicista, dramaturg, pedagog a moderátor Jiří Beneš. 223 Osobní sdělení Evžena Zámečníka dne 18. března 2011. 220
- 61 -
manželce Anně224, která se o mě skutečně stará. Obstarává základní potřeby a zajišťuje chod domácnosti. Jí vděčím za mnohé, protože já bych to sám nezvládl.“225 Lze si jen přát, aby se Evžen Zámečník uzdravil a obohatil kulturní dědictví našeho národa dalšími kompozicemi.
3.2. VÝZNAMNÉ OSOBNOSTI V ŽIVOTĚ EVŽENA ZÁMEČNÍKA 3.2.1 BORIS HAJDUŠEK Boris Hajdušek (* 15. července 1929, Frýdek-Místek – † 18. června 2009, FrýdekMístek) byl o deset let straším bratrancem Evžena Zámečníka (matky E. Zámečníka a B. Hajduška byly sestry). Přestože rodinné zázemí nebylo hudební, rodiče ho dali na učení houslové hry ke strýci Evženu Zámečníkovi staršímu. Díky velkému nadání se velmi rychle naučil hrát nejen etudy, ale i zadané přednesové skladby. Následně Boris Hajdušek studoval housle a zpěv na Masarykově ústavu hudby v Ostravě – předchůdci dnešní ostravské konzervatoře. Na housle se vzdělal u tehdy slavného tamějšího pedagoga Julia Remeše226, který byl mimo jiné učitelem např. i Bohdana Warchala227 a dalších vynikajících houslistů té doby. Další hudební průpravu získal jako člen vojenské hudby, kde se naučil instrumentovat a aranžovat skladby. Boris Hajdušek byl tedy profesionální hudebník působící jako houslista v Orchestru ostravského rozhlasu. Poté až do penze pracoval jako houslista – později jako violista v Janáčkově filharmonii v Ostravě. Od roku 1959 působil jako dirigent dechového orchestru Ostroj (nyní Ferrum) ve svém rodišti – Frýdlantu nad Ostravicí. Ve vedlejší vesnici, která se jmenuje Baška, působil několik let jako sbormistr tamějšího pěveckého sboru. Proslulo také Hajduškovo zábavní kvarteto vystupující ve složení: I. housle, II. housle, violoncello a klavír. Hajduškovo zábavní kvarteto v tomto regionu (ve své době) bylo 224
Anna Zámečníková, rozená Olmová (* 26. února 1944, Ostrava) – absolventka romanistiky na filozofické fakultě. Pracovala jako pedagožka českého jazyka pro cizince v Holešově a v Ostravě. V mládí hrála osm let na klavír. 225 Osobní sdělení Evžena Zámečníka dne 29. dubna 2010. 226 Julius Remeš (* 1. prosince 1897, Moravská Ostrava – † 1992) byl žákem L. Malého na brněnské konzervatoři, poté žákem O. Ševčíka v Písku a J. Kociana. V letech 1926 – 1947 vyučoval v Ostravě, od roku 1947 do roku 1963 na brněnské konzervatoři. Mezi jeho žáky patří: Bruno Bělčík, Bohumil Malocha, Antonín Strádala, Bohdan Warchal, M. Vítek, Alois Melezinek, Jiří Mottl aj. 227 Bohdan Warchal (* 27. ledna 1930, Orlová okr. Karviná) – český houslista a pedagog působící na konzervatoři v Bratislavě.
- 62 -
věhlasné a mimo jiné nahrálo v Českém rozhlase STUDENTSKOU POLKU mladého, tehdy šestnáctiletého skladatele Evžena Zámečníka. Jako dirigent dechového orchestru začal Boris Hajdušek upravovat skladby jiných autorů pro svůj ansámbl, ale i komponovat. Boris Hajdušek je autorem cca 250 – 300 opusů.228 Skládal populární hudbu zejména lehčího žánru pro velké dechové orchestry. Ačkoli kompozici nevystudoval, některé jeho skladby byly vysoce ceněny a vyšly tiskem i v zahraničních vydavatelstvích (v Německu, Rakousku) nebo byly povinnými skladbami při různých soutěžích u nás i v zahraničí. Syn Borise Hajduška (nesoucí jméno po svém otci) je rovněž hudebník – působí jako zástupce ředitele Základní umělecké školy ve Frýdku – Místku. Evžen Zámečník byl žákem Borise Hajduška v letech 1955-1956 ve hře na housle. Připravil ho nejen k přijímací zkoušce na brněnskou konzervatoř, ale jako dirigent dechového orchestru zasvětil mladého Evžena do tajů aranžování skladeb pro velké dechové orchestry. „Borisu Hajduškovi jsem vděčný za mnohé, počínaje hrou na housle až po komponování pro dechové orchestry. Stýkali jsme se i po té, co jsem zakotvil v Brně. Ukazoval jsem mu svoje skladby. On také sledoval moji činnost v dechových orchestrech a samozřejmě hlavně v BBB.“ V roce 1962 Evžen Zámečník zkomponoval POETICKOU POLKU, kterou pro malý dechový orchestr aranžoval Boris Hajdušek. Také VENKOVSKOU POLKU komponovanou o rok později pro totéž obsazení Boris Hajdušek aranžoval. Evžen Zámečník pro jeho orchestr napsal nějaké skladby, které sice Boris Hajdušek provedl, ale nikdy nepremiéroval. Provedl např. MORAVSKOU
RAPSODII,
SOJUZ–
APOLO, U HARABIŠA, ZPOD LYSÉ HORY aj. Pro velký dechový orchestr Zámečník aranžoval Hajduškovu skladbu STAROČESKÉ NOTY, což je koncertní polka. Ve svém přemítání o Borisu Hajduškovi Evžen Zámečník sděluje: „Existují skladatelé, muzikusové – lokální, důležití a platní jenom pro to dané město, vesnici nebo region, jinak známí nejsou. Boris Hajdušek např. nikdy nepronikl do Prahy nebo do Brna, ale ve svém působišti sehrál velkou roli. Takových typů hudebníků, kteří působí v terénu, je velmi mnoho. Jsou však velmi žádoucí – zaplať Pán Bůh za ně, protože díky nim se udržuje hudební život i na venkově. Hudební kultura v regionu je závislá na těchto vdělaných nadšencích, kteří nesou prapor hudby ve svém kraji. Protože není jenom Praha, Pražské jaro, Česká filharmonie..., nýbrž jsou i amatérské sbory pěvecké, orchestry dechové, smyčcové, amatérské symfonické orchestry, z nichž např. jeden působí dodnes v mém rodišti ve Frýdku – Místku, kde jsou na něho
228
Osobní sdělení Evžena Zámečníka dne 4. března 2010.
- 63 -
odpovídajícím způsobem hrdi. Boris Hajdušek pedagogicky působil také na ZUŠ ve Frýdku – Místku. I když nebyl tak slavný jako moji další učitelé: Zdeněk Blažek, Jan Kapr, Günter Bialas či Jiří Dvořáček (nemohl být, žil v malém prostředí), pak přesto měl na mě velký vliv. Žel zemřel v loňském roce.“229 Evžen Zámečník z vděku pomohl Borisu Hajduškovi při vydávání jeho skladeb v zahraničí.230 Boris Hajdušek svoje skladby nenabízel, ale nakladatelé zareagovali na kvalitu. Jeho skladba například zaujala dirigenta v Německu. Při jejím provedení byl shodou okolností přítomen vydavatel, který po koncertě řekl: „Tak toto určitě vydám!“ V Německu bylo publikováno cca 8 – 10 Hajduškových skladeb, u nás 3 – 4 skladby. Evžen Zámečník k tomu dodává: „Žánru koncertní dechové hudby se věnuje málo početná řada autorů a někteří z nich se rekrutují právě z řad amatérských těles. Znám několik skladatelů, kteří jsou např. v Praze úplně neznámí, ale zato mají v Německu vydaných třeba 10 skladeb, protože se věnují tomu žánru.231 Někteří skladatelé jsou dravci, kteří svá díla stále nabízejí různým vydavatelstvím – občas jim to klapne a jsou publikováni, jindy je jim skladba s díky vrácena. Tito skladatelé se sami starají o vlastní publicitu a je jedno, jestli jde o autory hudby artificiální nebo nonartificiální. Tito skladatelé jsou zároveň také dobrými obchodníky. Potom jsou skladatelé, kteří se o svoji publicitu a vlastní tvorbu vůbec nestarají a jsou závislí na tom, až si jejich kvalit všimne někdo jiný, tzn. nějaký cizí nakladatel a k takovým patřil můj vzácný přítel a bratranec Boris Hajdušek, jemuž vděčím za mnohé – díky jeho přičinění jsem se dostal po ukončení gymnázia na brněnskou konzervatoř.“232 K pětasedmdesátinám Borise Hajduška zkomponoval Evžen Zámečník skladbu U VELIČKŮ/BESKIDEN POLKA pro velký dechový orchestr, která zazněla v premiéře 12. června 2004 ve Frýdlantu nad Ostravicí. Skladba zazněla v interpretaci Dechového orchestru Ferrum pod taktovkou Evžena Zámečníka. Poté vyšla tiskem u vídeňského nakladatele Kliment Verlag. V červnu roku 2009 Boris Hajdušek zemřel.
3.2.2 JOSEF HOLUB Josef Holub (* 23. února 1902, Holice - † 1973) se narodil jako nejmladší z deseti dětí. Nejprve studoval housle u Rudolfa Reissiga v Brně (1910 – 1918), poté se vzdělával u Otakara Ševčíka v mistrovské třídě Akademie ve Vídni a na mistrovské škole v Praze (1918229
Osobní sdělení Evžena Zámečníka dne 4. března 2010. Osobní sdělení Anny Zámečníkové dne 4. března 2010. 231 Např. skladateli Pavlu Staňkovi vyšlo v zahraničí cca 50 kompozic. 232 Osobní sdělení Evžena Zámečníka dne 4. března 2010. 230
- 64 -
1920). Kompozici absolvoval také na odbočce mistrovské školy v Brně u Leoše Janáčka (1923-1924) a později i u Vítězslava Nováka. Od roku 1921 podnikal turné v mnoha evropských zemích. Ve Vídni získal roku 1932 stříbrnou medaili na mezinárodní houslové soutěži. Od roku 1947 byl primáriem Ondříčkova kvarteta, věnoval se ale i kompozici.233 Jako interní pedagog brněnské konzervatoře (1. února 1956 – 31. srpna 1967) vyučoval předměty housle a komorní hra. Od 1. září 1967 až do roku 1973 působil na konzervatoři externě.234 Mezi jeho významné žáky patří: B. Smejkal, M. Sodomková, J. Bělík, E. Zámečník aj.
Evžen Zámečník studoval u Josefa Holuba housle v letech 1956-1958. „Já jsem si Josefa Holuba velice vážil. Byl to starší pán před penzí, velmi tolerantní a ne příliš přísný. Žáci ho měli rádi, protože byl dobrosrdečné a přátelské povahy. Měl náš respekt a obdiv jako umělec, sólista a primárius Ondříčkova kvarteta.“235
3.2.3 ALOIS MELEZINEK Alois Melezinek (* 20. března 1931, Proseč u Skutče) se v houslové hře vzdělal na brněnské konzervatoři (1947-1952) u Julia Remeše, poté na JAMU (1952-1956), kde byl žákem Františka Kudláčka. Jako koncertní mistr Uměleckého vojenského souboru Vítězná křídla v Praze (1956) a Karlovarského symfonického orchestru (1956-1958) provedl několik houslových koncertů autorů: A. Vivaldi, N. Paganini, A. Dvořák, P.I. Čajkovskij, C. SaintSaëns aj.
236
Alois Melezinek pedagogicky interně působil na Konzervatoři Brno od 1.
prosince 1958 do 30. června 1969, kde vyučoval předměty housle.237 Paralelně s tím byl primáriem Ostravského kvarteta (od roku 1962). V roce 1958 přešel Evžen Zámečník do houslové třídy Aloise Melezinka. „Alois Melezinek nastoupil na konzervatoř na místo Josefa Holuba. Byl to perspektivní a iniciativní učitel, který zaujal své žáky svou mladostí a vitalitou. Podařilo se mu vychovat celou řadu
233
ČERNUŠÁK, Gracian – ŠTĚDROŇ, Bohumír – NOVÁČEK, Zdenko. Československý hudební slovník osob a institucí A-L. Státní hudební vydavatelství Praha 1963, s. 459. 234 PETRŽELKA, Ivan (ed.) – MAJER, Jiří (ed.). Konzervatoř Brno (Sborník k padesátému výročí trvání první moravské odborně umělecké školy). Brno 1969, s. 99. 235 Osobní sdělení Evžena Zámečníka dne 8. dubna 2010. 236 ČERNUŠÁK, Gracian – ŠTĚDROŇ, Bohumír – NOVÁČEK, Zdenko. Československý hudební slovník osob a institucí M-Ž. Státní hudební vydavatelství Praha 1965, s. 80. 237 PETRŽELKA, Ivan (ed.) – MAJER, Jiří (ed.). Konzervatoř Brno (Sborník k padesátému výročí trvání první moravské odborně umělecké školy). Brno 1969, s. 101.
- 65 -
mých budoucích kolegů ve filharmonii nebo v divadle, např. Antonii Procházkovou. Chovám k němu velkou úctu, protože mě připravil k absolutoriu konzervatoře (1961).“238
3.2.4 ZDENĚK BLAŽEK Zdeněk Blažek (* 24. května 1905, Žarošice, okres Hodonín – † 19. června 1988, Nové Město na Moravě) vystudoval skladbu na brněnské konzervatoři (1924-1929) u Viléma Petrželky
239
a také na mistrovské škole v Praze (1933-1935), kde byl žákem Josefa Suka.
V hudební vědě (1924-1930) byl elévem Vladimíra Helferta, u něhož v roce 1933 promoval na základě disertace O harmonické a polyfonní struktuře díla Smetanova (PhDr.). V roce 1961 se habilitoval a roku 1968 byl jmenován profesorem.240 Zdeněk Blažek působil na Konzervatoři Brno od roku 1941 dalších 22 let. Na návrh profesorského sboru byl pověřen správcovstvím od 1. prosince 1946, ředitelem byl pak jmenován od 1. dubna 1947.241 Hlavním předmětem Evžena Zámečníka na konzervatoři byla hra na housle, kterou studoval od 1. do 5. ročníku. Skladba v té době však nebyla zařazena jako předmět hlavního oboru - tu podobně jako jeho spolužáci Vladimír Werner (varhany) a Petr Řezníček (klavír) studovali jako vedlejší obor od 3. do 5. ročníku. V době Zámečníkova studia byl ředitelem brněnské konzervatoře Zdeněk Blažek, který ho učil kompozici a hudební teorii. „Výuka skladby byla hromadná, demokratická a tolerantní. Předváděli jsme svá díla u klavíru nebo volně o nich hovořili. Zdeněk Blažek nám velmi často ukazoval a analyzoval skladby Leoše Janáčka a Sergeje Sergejeviče Prokofjeva, které nám kladl za vzor. Zeptal se třeba: „Byl Janáček atonální? Nebyl.“ a zahrál ZÁPISNÍK ZMIZELÉHO, což je ryze tonální hudba. Psal jsem tehdy hlavně komorní hudbu pro smyčcové nástroje, protože jsem byl houslista. Vladimír Werner zase skládal převážně pro varhany a Petr Řezníček pro klavír. Myslím si, že základ kompozice nám byl tehdy dán.“242 Nemalou motivací pro studenty skladby byla možnost veřejné produkce jejich kompozic. Z tvorby Evžena Zámečníka byly provedeny TŘI INVENCE VE STARÉM SLOHU PRO HOUSLE A VIOLU, SUITA PRO DVOJE HOUSLE A VIOLU, MALÁ 238
Osobní sdělení Evžena Zámečníka dne 8. dubna 2010. ČERNUŠÁK, Gracian – ŠTĚDROŇ, Bohumír – NOVÁČEK, Zdenko. Československý hudební slovník osob a institucí A-L. Státní hudební vydavatelství Praha 1963, s. 108. 240 VYSLOUŽIL, Jiří. Hudební slovník pro každého II. Skladatelé a hudební spisovatelé. Vizovice 1999, s. 45. 241 ZÁMEČNÍK, Evžen. Zdeněk Blažek jako učitel skladby. In: Musicologia Brunensis (Ad honorem Jan Racek, Bohumír Štědroň et Zdeněk Blažek 1905-2005), KLP, Praha 2005, s. 101-103. 242 FRYDRYCH, Karol. Vzpomínání na Zdeňka Blažka se skladatelem Evženem Zámečníkem (rozhovor). In: Věstník Historicko-vlastivědného kroužku v Žarošicích č. 19, 2010, s. 64 – 67. 239
- 66 -
SUITA PRO DVOJE HOUSLE, DVĚ PÍSNĚ PRO SOPRÁN A KLAVÍR na slova Juana Ramona Jimenéze (v překladu Lumíra Čivrného). Vlastní skladby se svými žáky Zdeněk Blažek nerozebíral, ani jim je neukazoval. Elévové ovšem chodili na koncerty a premiéry jeho děl. Evžen Zámečník například vzpomíná na provedení Blažkovy opery VERCHOVINA, která se v roce 1956 hrála v Janáčkově divadle. „Tehdy jsem tomu nerozuměl – bylo to obrovité dílo a cítil jsem se jím zavalen, takže k tomu nemohu nic bližšího říci. Vím však, že to tehdy byla v Brně významná událost, že brněnský skladatel napsal tak velkou a závažnou operu.“243
Evžen Zámečník hodnotí Zdeňka Blažka jako přísného, nesmlouvavého kantora, který hlavně zdůrazňoval, aby skladba měla strukturu podrobenou logickému myšlení. Studenti před ním měli přirozený respekt, protože věděli, že je velice vzdělaný a že se od něho mohou mnoho naučit. „Nevzpomínám si na nějaká velká slova chvály, ale dovedl žáky povzbudit a ocenit, když se něco podařilo, ale spíše chválou šetřil.“244 Zdeněk Blažek nepatřil ke skladatelům avangardním. Rád připomínal Leoše Janáčka, Vítězslava Nováka, atd. a rozhodně nebyl zastáncem moderních stylů, které sází na konstrukci nebo hudební abstrakci. Blažek byl realistický skladatel, který se pohyboval v tradicích české hudby a navazoval tak na odkaz svého učitele Josefa Suka, u něhož studoval na mistrovské škole v Praze, a na linii české hudby, jak ji známe ve vývoji konce 19. století do poloviny 20. století. O již zmíněných nových kompozičních směrech se Zámečník dozvěděl až na Janáčkově akademii múzických umění v Brně (1963-1968). Na brněnské konzervatoři převládala tradiční výuka kompozice. Zdeněk Blažek se dle Zámečníka v obou svých funkcích (ředitel konzervatoře a skladatel) pohyboval suverénně. Jako skladatel byl velmi často hrán a vysoce v Brně ctěn. Často byla provozována právě jeho vokální hudba nebo jeho sborové skladby, neboť byl považován za vokálního lyrika – pokud jde o zařazení. Na konzervatoři se ke všem choval velice přátelsky. Bez zajímavosti není, že nevynechal žádný koncert svého ústavu – navštěvoval koncerty konzervatoře (tzv. „večírky“) i těch méně nadaných žáků, tím se lišil od předchozích i pozdějších ředitelů. Svoji funkci bral velmi vážně.245 „Nevzpomínám si, že by někdy hýřil vtipy při výuce, ta spíš probíhala ve vážném tónu a soustředění na věc samotnou.“ Zdeněk Blažek měl například překrásný vztah k Moravě, Brnu či rodným Žarošicím. Výborně 243
Osobní sdělení Evžena Zámečníka dne 29. října 2009. FRYDRYCH, Karol. Vzpomínání na Zdeňka Blažka se skladatelem Evženem Zámečníkem (rozhovor). In: Věstník Historicko-vlastivědného kroužku v Žarošicích č. 19, 2010, s. 64 – 67. 245 Osobní sdělení Evžena Zámečníka dne 26. října 2009. 244
- 67 -
znal hudební dějiny Moravy, Brna i svého rodiště. Zajímal se o osobní život svých studentů, o to, jaké mají rodinné zázemí, jak se daří rodičům studenta... Každého svého žáka tedy velmi dobře znal nejen po hudební stránce, ale i po stránce sociální. „Myslím si, že Zdeněk Blažek byl typ spontánního romantického skladatele, který komponoval pouze tehdy, když musel, když měl nápad. On nám vždycky říkal: „Nekomponujte od osmi (od rána) do desíti (večer), komponujte pouze tehdy, když máte co říci.“ Nepatřil do té skupiny skladatelů, která by se řídila nějakými kompozičními systémy, nýbrž pracoval invenčně na základě niterné potřeby nebo vnější objednávky. Z Blažkovy teoretické tvorby Evžen Zámečník četl a studoval jeho habilitační práci Dvojsměrná alterace v harmonickém myšlení, považoval ji za vysoce odbornou a ojedinělou práci v české muzikologii, která hned při vydání tiskem v roce 1949 v Brně vzbudila velký ohlas. „Učení o dvojsměrné alteraci je významným teoretickým přínosem , který je navíc historicky objasněn a doložen řadou případů z české hudební tradice, Janáčka nevyjímaje.“246 Evžen Zámečník coby člen Komorního orchestru Bohuslava Martinů interpretoval řadu skladeb svého učitele Zdeňka Blažka, např. jeho DIVERTIMENTO. Blažkovu tvorbu však Zámečník hrál také přímo v jeho rodišti – Žarošicích. Vedoucím komorního orchestru byl tehdy Josef Těšík, o uměleckou stránku pečoval primárius Janáčkova kvarteta Jiří Trávníček. „Na Žarošice vzpomínám rád, jelikož místní Historicko-vlastivědný kroužek247, který pořádal sjezdy rodáků a přátel Žarošic, měl nachystaný bohatý kulturní program, podotýkám, že na velmi slušné úrovni. O hudební složku se staral právě dr. Zdeněk Blažek. Řada jeho skladeb vyšla tiskem a některé mám také doma.“248 Za působení Evžena Zámečníka ve funkci ředitele Konzervatoře Brno se uskutečnily dva koncerty k poctě jeho emeritního učitele skladby Zdeňka Blažka. Komorní koncert památce Dr. Zdeňka Blažka, na kterém zazněly skladby Zdeňka Blažka, Petra Řezníčka, Vladimíra Wernera a Evžena Zámečníka, se realizoval 1. listopadu 1995 a Komorní koncert věnovaný jubilantům L. Janáčkovi a Z. Blažkovi, na kterém byly provedeny kompozice Leoše Janáčka, Viléma Petrželky a Zdeňka Blažka, se uskutečnil 9. prosince 1998.249 246
ŠTĚDROŇ, Miloš. Zdeněk Blažek – teoretik. In: Opus musicum, roč. 12, č. 6, s. 177. Díky iniciativě Historicko-vlastivědného kroužku v Žarošicích je kult Zdeňka Blažka stále živý a jakákoli spojitost s ním je vítána i redaktory Věstníku Historicko-vlastivědného kroužku v Žarošicích (ročenka o rozsahu 120-150 stran A4; do žarošických periodik přispěli i významní muzikologové: Jan Racek, Bohumír Štědroň, Lubomír Peduzzi, Jan Trojan, Zdeněk Zouhar...). Proto jsem s Evženem Zámečníkem natočil rozhovor se vzpomínkami na Zdeňka Blažka, který byl ve Věstníku VHK v Žarošicích opublikován. 248 FRYDRYCH, Karol. Vzpomínání na Zdeňka Blažka se skladatelem Evženem Zámečníkem (rozhovor). In: Věstník Historicko-vlastivědného kroužku v Žarošicích č. 19, 2010, s. 66. 249 SÝKORA, Pavel (ed.) – HALÍŘ, Jiří (ed.) – KOVÁŘ, Miroslav (ed.) – NOVOTNÝ, Pavel (ed.) – PELÍŠKOVÁ, Lucie (ed.). Jubilejní výroční zpráva Konzervatoře Brno 2003/2004. Ke 150. výročí narození zakladatele školy Leoše Janáčka. Konzervatoř Brno, Brno 2004, s. 91, 95. 247
- 68 -
Ačkoli se Evžen Zámečník se Zdeňkem Blažkem setkával prakticky až do jeho smrti, jeho rodinu poznal až v souvislosti s pořádáním koncertů k uctění jeho památky. Vdova po zesnulém skladateli Božena Blažková pak věnovala konzervatoři velký portrét - obraz Leoše Janáčka, která jej vlastní dodnes. Ve dnech 28 - 29. ledna 2005 se v Dietrichsteinském paláci na Zelném trhu č. 8 v Brně za laskavé podpory Nadace Leoše Janáčka a pod záštitou Jeho Magnificence prof. PhDr. Petra Fialy, Ph.D., rektora Masarykovy univerzity v Brně, konala Mezinárodní hudebněvědná konference Musicologia Brunensis Ad honorem Jan Racek, Bohumír Štědroň et Zdeněk Blažek 1905-2005. Hlavním pořadatelem byl Ústav hudební vědy Filozofické fakulty Masarykovy univerzity, spolupořadatelem Oddělení dějin hudby Moravského zemského muzea v Brně a Konzervatoř Brno. Evžen Zámečník na této konferenci v pátek 28. ledna 2005 přednesl referát Zdeněk Blažek jako učitel skladby.250 Na otázku, co by přál in memoriam Zdeňku Blažkovi, Evžen Zámečník odpovídá: „Zdeněk Blažek je zapsán do hudební historie Brna jako bývalý ředitel konzervatoře, jako skladatel, muzikolog – profesor hudební vědy a jako takový bude trvale připomínán. Pomník nebo pamětní desku by si zasloužil i ve svém rodišti – Žarošicích, pro než toho tolik udělal.“
3.2.5 JAN KAPR Český skladatel a pedagog Jan Kapr (* 12. března 1914, Praha – † 29. dubna 1988, Praha) vystudoval skladbu na pražské konzervatoři (1933-1938) u Jaroslava Řídkého a také mistrovskou školu, kde byl žákem Jaroslava Křičky. Pracoval jako hudební režisér pražského rozhlasu (1939-1946) a byl také šéfredaktorem hudebního vydavatelství Orbis (1950-1952). Od r. 1952 se věnoval výhradně skladbě.251 V letech 1961-1970 pedagogicky působil na JAMU. S touto činností začal uprostřed „účtování na vlastním pracovním stole“, v období, kdy byl Kapr přesvědčen o tom, že již nemůže dále skladatelsky pokračovat
převážně
instinktivním způsobem komponování, kdy podrobně analyzoval celou svoji dosavadní tvorbu, aby v ní mohl najít prvky osobního uměleckého jazyka schopného dalšího vývoje. Svým způsobem musel Kapr regenerovat své hudební myšlení a právě brněnská JAMU sehrála v tomto „omlazovacím“ procesu důležitou úlohu.252 Zasloužilý umělec, laureát státní 250
ZÁMEČNÍK Evžen. Zdeněk Blažek jako učitel skladby. In: Musicologia Brunensis (Ad honorem Jan Racek, Bohumír Štědroň et Zdeněk Blažek 1905-2005), KLP, Praha 2005, s.101-103. 251 ČERNUŠÁK, Gracian – ŠTĚDROŇ, Bohumír – NOVÁČEK, Zdenko. Československý hudební slovník osob a institucí A-L. Státní hudební vydavatelství Praha 1963, s. 642. 252 KAPR, Jan. Psát o sobě. In: Opus musicum, roč. 2, 1970, č. 1, s. 17.
- 69 -
ceny, nositel ceny UNESCO Jan Kapr dal Brnu svá nejlepší léta. Vzdor svému nedobrému zdravotnímu stavu obětavě dojížděl z Prahy do Brna po celých 10 let a jeho pedagogická činnost vtiskla katedře skladby a dirigování JAMU výraznou tvář. Evžen Zámečník byl po studiu Konzervatoře Brno přijat na JAMU, kterou studoval v letech 1963-1968. Zde byl žákem Jana Kapra. Jeho kompoziční třídou dále prošli: František Emmert, Petr Fiala, Čestmír Gregor, Arne Linka, Jarmila Mazourová, Pavel Palkovský, Elena Petrová, Milan Slavický a další. Jaký byl Kapr jako pedagog skladby? Hodně napoví několik myšlenek z Kaprovy eseje Co bych chtěl říci mladým skladatelům z roku 1961. Neodrodíš se: nepíšeš jen pro několik odborníků, ale tvá práce má přispět k obohacení celé naší národní kultury... Neulehčíš si práci: nespokojíš se s prvním nápadem, ale ověříš si, zda by další nebyly lepší... Neomluvíš chybu: nebudeš se zdráhat přepracovat skladbu, o níž jsi nabyl přesvědčení, že bys ji mohl napsat lépe... Nezpychneš: budeš vždy poctivě přemýšlet o každé kritice a poznáš-li, že je správná, napravíš závadu... Dojdeš-li k přesvědčení, že se kritika mýlí, nedbej jí, i kdyby byla vyslovena autoritou... Nezalekneš se úkolů: budeš se snažit osvojit si co nejdokonaleji skladatelskou techniku; vyvaruješ se ale toho, abys jí nahrazoval invenční slabost a ideovou prázdnotu... Nezřemeslníš... Nezaostaneš... Neunikneš životu: nebudeš napájet svůj talent vším současným a novým, co tě obklopuje... Evžen Zámečník na Jana Kapra vzpomíná ze všech svých učitelů nejraději. Proč? „Byli jsme šťastni, že na začátku naší tvůrčí cesty jsme mohli pracovat pod vedením tak výrazné osobnosti, jakou Jan Kapr bezesporu byl. Milovali jsme ho. Působil na nás nejen jako umělecká autorita, ale i celým kouzlem své osobnosti, laskavostí, noblesou a šarmem, aniž tyto své vlastnosti dával okázale najevo. Byl nám učitelem vpravdě moderním, současným, všestranně vzdělaným a informovaným, zajímajícím se o vše nové. Jan Kapr sledoval pozorně vývoj světové hudby. Uvědomíme-li si, že na JAMU působil v letech šedesátých, kdy nebylo
- 70 -
zrovna lehké orientovat se v různých tehdy nastupujících kompozičních trendech, tím více jsme oceňovali a dodnes si ceníme jeho moudrý, muzikantskou praxí a životem poučený přístup k těmto problémům.“253 Výmluvným svědectvím o Kaprově laskavém, kolegiálně podporujícím vztahu k žákům je skutečnost, že zůstal se všemi svými posluchači ve styku i po té, co pominuly školské vztahy. Jeho žáci jej navštěvovali nejen jednotlivě, ale u příležitosti jeho životních jubileí
i kolektivně. Janu Kaprovi se prostě podařilo vytvořit ze svých žáků stmelený,
navzájem lidsky propojený kolektiv. Vůdčí osobností a přirozenou autoritou byl v tomto kolektivu Jan Kapr, který ovšem zároveň dával svým žákům najevo, že si jich váží jako kolegů – tvůrců. Nepřekvapí tedy, že si Jan Kapr s Evženem Zámečníkem také dopisoval. Např. se dochovala korespondence z 1. prosince 1974, kde zmiňuje přepracování své 3. symfonie, aj.254 Vzhledem k pocitu pospolitosti a vnitřní sounáležitosti Kaprových žáků se naskýtá otázka, je-li možno přímo hovořit o Kaprově kompoziční škole. Evžen Zámečník k tomu říká: „O škole asi nelze mluvit, na rozdíl třeba od Ištvana. Ištvanovy žáky spojují jisté kompoziční rysy, zatímco Kaprovy žáky nikoliv. To je ovšem snadno vysvětlitelné. Kapr pracoval na základě konstant255, tj. osobního výběru hudebních prvků. „Konstanty jsou dnes velmi podnětnou a široce platnou základnou pro rozvoj skladatelské osobnosti a obecností svého pohledu aplikovatelné vlastně v nejrozmanitějších stylových kontextech.“256 Jan Kapr tedy i u žáka podporoval individualitu. U všech žáků však lze hovořit o hlubokém ovlivnění ve směru tříbení vkusu a uvažování o stylové jednotě.“257 Za spolupráce Jana a Libuše Kaprových vzniklo libreto na starofrancouzský anonymní námět z 15. století pro operu buffu FRAŠKA O KÁDI (1967), která zazněla v premiéře 29. ledna 1968 v Brně jako absolventská Zámečníkova skladba na JAMU. V roce 1969 napsal vděčný Zámečník pro svého učitele Jana Kapra SERENÁDU pro flétnu, hoboj a klarinet, jež je vytvořena na základě dvanáctitónové dodekafonické řady. Tato skladba zazněla v premiéře v Brně dne 4. února 1970. Přátelství Jana Kapra s Evženem Zámečníkem bylo velké a ryzí. Jan Kapr při příležitosti narození dcery Radmily svého žáka a přítele Evžena Zámečníka napsal koncem
253
ZÁMEČNÍK, Evžen. Jan Kapr pedagog aneb Vzpomínání. In: Opus musicum, roč. 20, 1988, č. 9, s. 278– 280. 254 BÁRTOVÁ, Jindřiška. Jan Kapr. Brno: JAMU 1994, s. 46. 255 Jan Kapr je autorem publikace Konstanty – nástin metody osobního výběru zvláštních znaků skladby (vyšla v Pantonu roku 1967). 256 SLAVICKÝ, Milan. Jan Kapr. In: Opus musicum, roč. 20, 1988, č. 9, s. 279. 257 BÁRTOVÁ, Jindřiška. Jan Kapr. Brno: JAMU 1994, s. 69.
- 71 -
května roku 1976
skladbu DĚTSKÝ SLAVNOSTNÍ POCHOD PRO KLAVÍR. Jde o
kryptogram kombinující notační symboly se solmizací.258
Evžen Zámečník cítil potřebu prosazovat skladby svého znamenitého učitele. Ačkoli sedmdesátiny Jana Kapra proběhly bez zájmu SČSKU v Praze, jiná situace byla v Brně. Evžen Zámečník dne 6. února 1984 uspořádal v Malém divadle hudby profilový pořad, na němž mělo publikum možnost slyšet většinou neznámé skladby Jana Kapra: ukázky 7. SYMFONIE, CONTRARIA ROMANA, CVIČENÍ PRO GYDLI, dále zazněly výňatky z CIRCULI,
DŘEVORYTŮ,
sborů
GUTEN
MORGEN,
STERN,
SIGNÁLŮ,
CONCERTINA a BAREV TICHA. K sedmdesátinám Jana Kapra uspořádalo Studio soudobé hudby JAMU večer z díla Jana Kapra a jeho žáků – Františka Emmerta a Evžena Zámečníka. V roce 1988 byl Jan Kapr velmi nemocen. První dubnovou neděli navštívil pacienta i Evžen Zámečník, kterému jeho učitel podepsal právě vydanou partituru svého 8. smyčcového kvartetu. Tento podpis byl jeho posledním – Jan Kapr zemřel 29. dubna 1988. Jan Kapr je pro Evžena Zámečníka oblíbeným skladatelem. Výmluvným faktem je skutečnost, že když jsem si s Evženem Zámečníkem domlouval konzultaci na 12. března letošního roku, okomentoval to slovy: „To si budu dobře pamatovat, v ten den se narodil Jan Kapr.“259 I dnes udržuje kontakt s vdovou Libuší Kaprovou žijící v Praze.
3.2.6 GÜNTER BIALAS Günter Bialas (* 19. července 1907260 Bielschowitz, Horní Slezsko – † 8. července 1995, Glonn) byl významným německým hudebním pedagogem a skladatelem své doby. Hudební vzdělání (klavír + teorie) získal u Lubricha Fritze, který byl elévem slavného skladatele a varhaníka Maxe Regera. V roce 1926 začal studovat hudební vědu na univerzitě ve Wroclawi. V letech 1927 – 1931 studoval hudbu také na pruské akademii v Berlíně. V roce 1939 byl jmenován odborným asistentem hudební teorie a kompozice na Institutu pro hudební 258
BÁRTOVÁ, Jindřiška. Jan Kapr. Brno: JAMU 1994, s. 126. Osobní sdělení Evžena Zámečníka dne 5. března 2010. 260 SUDER, L. Alexander. Günter Bialas. Verlegt bei Hans Schneider, Tutzing 1984, s. 13. 259
- 72 -
výchovy v Breslau. Po vojenské službě a zajetí (1941-1945) uprchl se svojí ženou ze Slezska do Bavorska. V roce 1946 se stal ředitelem Bachovy společnosti v Mnichově. V letech 1947 – 1959 působil jako učitel skladby na Universitě hudby v Detmoldu. V roce 1959 se stal profesorem hudby na Staatliche Hochschule für Musik v Mnichově, kde učil až do roku 1972. V roce 1971 se stal řádným členem bavorské Akademie krásných umění. V letech následujících získal několik ocenění: Bavorský řád za zásluhy (1977), Kultura Dolní Sasko Slezska (1980) a Kulturní cenu města Mnichov (1987), aj. In memoriam byla po Günteru Bialasovi pojmenována v Glonnu ulice.261 Mezi žáky Güntera Bialase patří: Klaus Hashagen (1924-1998), Gottfried Michael Koenig (* 1926), Manfred Kluge (1928-1971), Gerd Zacher (* 1929), Gürsching Albrecht (* 1934), Nicolaus A. Huber (* 1939), Evžen Zámečník (*1939), Wilfried Hiller (* 1941), Michael Rüggeberg (* 1941), Michael Rüggeberg (* 1941), Peter Kiesewetter (* 1945), Ulrich Stranz (1946-2004), Heinz Winbeck (* 1946), Peter Michael Hamel (* 1947), Michael Denhoff (* 1955), Wolfgang Zoubek (1945-2007). O Günteru Bialasovi vyšla v roce 1984 publikace. V knize je napsáno věnování: „ Für Evžen Zámečník 19. 6. 1985 Günter Bialas.“ Kapitola Gespräch mit Günter Bialas (Im Mai 1984) je psána formou rozhovoru. Prof. Dr. Günther Weiß se na s. 53 dotazuje: „Hatten Sie begabte Schüler an der Hochschule?“ Günter Bialas odpovídá: „Es dauert erfahrungsgemäß immer eine Weile, bis sich ein Schülerkreis zusammenfindet, der den eigenen Vorstellungen entspricht. Immerhin war gleich zu Beginn der damals erst 15jährige Michael Rüggeberg dabei, der jetzt im Bereich der Schauspiel-Komposition einen angesehenen Namen hat. Ich habe ihn auf diesen Weg gebracht, da seine Begabung dahin tendierte. Nicht alle müssen Streichquartette und Sinfonien schreiben. Wenn ich eine Sonderbegabung erkannte, habe ich meinen Unterricht allmählich darauf eingestellt. Am Ende meiner Lehrtätigkeit hatte ich eine Klasse, wie ich sie mir wünschte. Viele Schüler sind inzwischen bekennt und einige zählen heute zu meinen Freunden. Dazu gehörten u.a.: Nicolaus A. Huber, Peter Kiesewetter, Theodor Antoniou, Keiki Okasaka, Hubert Meister, Wilfried Hiller, Paul Engel, Peter Michael Hamel, Christian Ridil, Ulrich Stranz, Roland Leistner-Mayer und Heinz Winbeck. Es sind Komponisten verschiedenster Richtungen, was ich begrüße, denn ich möchte nicht „Schule machen“.“262 Přes výše uvedené není Evžen Zámečník v publikaci uveden. Evžen Zámečník do knihy napsal: „Mezi svými žáky mne nejmenuje (NEVADÍ!).“
261
DANNENBERG, Peter. Das Spielerische und das Spekulative (Zum achtzigsten Geburtstag des Komponisten und Lehrers Günter Bialas). In: Neue Musikzeitung 36. jahrgang, Nr. 4 august/september 1987, s. 1, 4. 262 SUDER, L. Alexander. Günter Bialas. Verlegt bei Hans Schneider, Tutzing 1984, s. 13.
- 73 -
Günter Bialas byl jediným učitelem Evžena Zámečníka v Mnichově. Musel tedy komponovat a chodit do výuky výhradně ke Günteru Bialasovi. Zámečníkovy skladby byly během studia veřejně prováděny, mimo komorní tvorbu zazněly i skladby orchestrální. Žádný závěrečný koncert se ale neuskutečnil, protože nebyl předepsán. „Günter Bialas byl pedagog, jehož si do dneška velice vážím a vzpomínám na něho často. On měl ke mně velice přátelský vztah a já jsem ho velice ctil – podobně jako Jana Kapra. Řekl bych, že Bialas i Kapr si byli v něčem blízcí a podobní v pedagogickém přístupu. Jsem mu velice vděčný za celou řadu různých rad, které jsem od něho při komponování dostal.“263 Evžen Zámečník se s Günterem Bialasem několikrát setkal i po skončení studia na Staatliche Hochschule für Musik v Mnichově. Po založení žesťového souboru Brno Brass Band Zámečník oslovil několik desítek skladatelů o napsání kompozice pro tento ojedinělý soubor, mimo jiné i Güntera Bialase,
který
přání
svého
emeritního
žáka
vyhověl
a
napsal
skladbu
MEYERBEERPARAPHRASEN, která byla za autorovy přítomnosti provedena v Mnichově i v jiných městech Německa. „Je to velice dobrá skladba, vysoká stylizace, kde jsou používány motivy Giacoma Meyerbeera264. Günter Bialas mně říkal, že velmi dobře Meyerbeerovo dílo zná, hlavně z klavírních výtahů jeho oper.“ 265 Evžen Zámečník dedikoval Günteru Bialasovi DUO PRO DVĚ VIOLY (1975) premiérované v Brně 17. listopadu 1976 a MENUETTO PER GÜNTER BIALAS (1986) pro žesťový soubor. Skladba zazněla poprvé v Mnichově 26. října 1986 za přítomnosti Güntera Bialase.
3.2.7 JIŘÍ DVOŘÁČEK Jiří Dvořáček (* 8. červen 1928, Vamberk, východní Čechy - † 22. března 2000, Praha266) byl absolventem varhanního oddělení pražské konzervatoře (1943-1947), skladby na pražské AMU (1949-1953), kde byl nejprve žákem Jaroslava Řídkého (1897-1956) a později Václava Dobiáše267. Po absolutoriu zůstal na AMU, kde od roku 1979 působil jako profesor a vedoucí katedry skladby. Působil ve Svazu českých skladatelů koncertních umělců, Ochranném svazu autorském a v Českém hudebním fondu, kde byl předsedou řídícího 263
Osobní sdělení Evžena Zámečníka dne 8. dubna 2010. Giacomo Meyerbeer (1791 – 1864) – přední tvůrce velké francouzské opery. 265 Osobní sdělení Evžena Zámečníka dne 22. dubna 2010. 266 Osobní sdělení Evžena Zámečníka dne 6. května 2010. 267 Václav Dobiáš (* 22. září 1909, Radčice, okr. Jablonec nad Nisou – † 1978) český skladatel, od r. 1950 pedagogicky činný na pražské AMU. 264
- 74 -
výboru.268 V roce 1983 mu byl udělen titul zasloužilý umělec.269 Ve své skladatelské tvorbě Jiří Dvořáček organicky navázal na hlavní proud tehdejšího dosavadního vývoje české hudby 20. století. V jeho tvorbě zaujímají důležité místo žánry vokální a vokálně symfonické. Na Jiřího Dvořáčka vzpomíná Evžen Zámečník s vděkem a uznáním. „Byl to noblesní člověk, velice ušlechtilý, přátelský a já bych na něm ocenil to, že si byl dobře vědom, že před tím, než jsem přišel k němu a on se stal mým pedagogem na AMU, jsem měl vynikající učitele – Jana Kapra na JAMU v Brně a Güntera Bialase v Mnichově. Této skutečnosti si byl Jiří Dvořáček dobře vědom, navíc Jana Kapra znal osobně a o kvalitách Güntera Bialase věděl. Tuto skutečnost, že já jsem měl dva vynikající pedagogy před ním, on respektoval. A právě to bylo úžasné! Dvořáček si nehrál na nějakého spasitele, že to bude zrovna on, kdo mě naučí komponovat. Po stránce odborné byl na vysoké úrovni. Navíc to byl člověk s obrovským rozhledem a se vztahem ke všem hudebním žánrům. Měli jsme spolu velmi pěkný vztah.“270 Aspirantura u Jiřího Dvořáčka tedy nespočívala v tom, že by Evžena Zámečníka seznamoval s novými směry či kompozičními technikami – studium těchto kompozičních trendů již měl za sebou jakožto absolvent brněnské konzervatoře, JAMU a postgraduálního studia v Mnichově. Evžen Zámečník to nazývá spíše jako „praktickou spolupráci“, kdy mu byl Jiří Dvořáček spíše rádcem než učitelem. „Tak bych to řekl nejen o Dvořáčkovi, ale i o Kaprovi. Oni si nehráli na nějaké učitele a nevnucovali nám svůj systém, abychom komponovali jako oni. Spíše se to pohybovalo v takové obecné rovině rad a pokynů nad jednotlivými skladbami, které jsem napsal.“ Zámečník si nejvíce cení, že si s těmito zkušenými skladateli a hudebníky mohl o hudbě a problémech kompozice popovídat. Na AMU vznikl např. Zámečníkův KONCERT PRO HOUSLE A ORCHESTR č. 1 či kantáta TAM POD HORAMI, POD VYSOKÝMI na lidovou lašskou poezii a básně Petra Bezruče pro provedení ve Frýdku – Místku pro amatérský sbor a orchestr. „I tuto skladbu jsem Jiřímu Dvořáčkovi ukazoval. On měl pro to velké pochopení a vůbec mu nevadilo, že to budou hrát někde ve Frýdku – Místku. Nevyvyšoval se a choval se k tomu tak, jako kdyby šlo o jakoukoli jinou závažnou skladbu.“271 Po ukončení aspirantury Evžen Zámečník vyvinul snahu, aby skladby Jiřího Dvořáčka zazněly také v Brně, protože dle zavedené praxe se pražští autoři hrají hlavně v Praze, brněnští v Brně a není to naopak. „Když si někdo ve své době vybral skladbu např. Petra 268
ZENKL, Luděk. Pověz mi živote...(Jiří Dvořáček). In: Opus musicum, roč. 20, č. 4, s. 122. DVOŘÁČEK, Jiří. Jiří Dvořáček. Hudební informační středisko ČHF, Praha 1984, s. 1. 270 Osobní sdělení Evžena Zámečníka dne 19. března 2010. 271 Osobní sdělení Evžena Zámečníka dne 19. března 2010, (parte Jiřího Dvořáčka). 269
- 75 -
Ebena a zahrál ji v Brně, tak to bylo zjevení a bylo záslužné, že i mimo Prahu zní dílo Petra Ebena. To se týká i Ostravy, Olomouce atd.“ Evžen Zámečník tedy přišel na Klub moravských skladatelů a navrhl provedení TRIA Jiřího Dvořáčka. Díky impulzu E. Zámečníka tedy Dvořáčkova skladba zazněla na koncertě v Brně i za přítomnosti pozvaného autora. „Jiří Dvořáček byl také velice exponovaný ve Svazu českých skladatelů a koncertních umělců a v Českém hudebním fondu, kde byl velice platným funkcionářem a oblíbeným členem komisí atd. Hlavní ale bylo jeho působení na AMU. Jsem mu velice vděčen.“
3.2.8 JAROSLAV FOGLAR Jaroslav Foglar (* 6. července 1907, Praha – † 23. ledna 1999, Praha) byl významným českým spisovatelem - legendou literární tvorby pro děti a mládež a pedagogem volného času. Pod přezdívkou Jestřáb vedl Jaroslav Foglar po celý život skautský oddíl Pražská dvojka. Byl redaktorem časopisů Mladý hlasatel, Junák a Vpřed. Ke skautingu měl Evžen Zámečník vřelý vztah od svých dětských let a nepřestal tomu fandit dodnes. Foglarovským opojením prošel jako celá řada hochů té doby. Po II. světové válce totiž nastal velký rozvoj skautingu a v letech 1947-1950 byl Zámečník ve FrýdkuMístku členem skautského oddílu. Žel politická situace této činnosti nepřála. Jaroslav Foglar byl proto zakázán a jeho díla nesměla být vydávána. Od roku 1950 tedy měli utrum i skauti. Později se Zámečníkovi podařilo získat na burzách tři ročníky skautského časopisu Junák, které má doma svázány. Jeho nadšení z Fograrových knih však bylo tak velké, že si v roce 1958 zjistil jeho adresu. Od té doby s ním udržoval písemný kontakt, který trval až do posledních let Foglarova života. První setkání s Foglarem se uskutečnilo 9. dubna 1965. „Tehdy umlčený spisovatel mne vlídně několikrát přijal v Praze ve svém bytě v Korunní třídě na Vinohradech, později též v Křišťálově ulici na Žižkově. Jeho milá paní mně vyprávěla, jak byla v dětství žačkou v klavírní hře u Františka Kmocha v Kolíně. Rád vzpomínám, jak mne jednou Jaroslav Foglar zavedl do svého archivu, umístěného nedaleko jeho bydliště a ukázal mně vzácné památky na činnost pražské Dvojky, především kroniky (mezi nimi i ony legendární s podpisem E. T. Setona a otce Nikoly Šuhaje). Moje korespondence s Jaroslavem Foglarem poskytuje svědectví o situaci, ve které jsem se nacházel.“272 K fotografii ze Sluneční zátoky (viz obrazová příloha č. 42) říká: „ To má ohromnou dokumentární cenu, zejména pro toho, kdo o tom něco ví. Pro nezúčastněného však nic.“273 272 273
ZÁMEČNÍK, Evžen. Moje hudebně dramatická tvorba pro děti a mládež. Strojopis, nedatováno, s. 5. Osobní sdělení Evžena Zámečníka dne 12. března 2010.
- 76 -
Podnětů pro napsání skladeb může být několik, např. objednávka interpreta či vlastní tvůrčí potřeba. Právě v souvislosti s Jaroslavem Foglarem napsal Evžen Zámečník několik skladeb na základě vlastního cítění. Tomu však předcházela početná vzájemná korespondence a souhlas Jaroslava Foglara ke zhudebnění jeho Rychlých šípů. Zámečník dílo dokončil v roce 1992. Téhož roku dostal muzikál RYCHLÉ ŠÍPY 3. cenu v soutěži Českého hudebního fondu. Dílo nastudovala a premiérově uvedla Dětská opera Praha274 na jevišti Divadla na Vinohradech 21. května 2000 v rámci Pražského jara. „Hudba, libreto i texty písní se Jaroslavu Foglarovi líbily, bohužel se provedení muzikálu již nedočkal (zemřel v lednu 1999).“275 Zámečník dále zkomponoval „Junáckou trilogii“ pro velký dechový orchestr. První je JUNÁCKÁ SUITA z roku 1994, která má tři části: Pochod, U táborového ohně a Jamboree. Ve skladbě jsou dílčím způsobem použity motivy mezinárodní skautské večerky, „Junácké hymny“ Karla Kovařovice (1912), stará tábornická píseň „Červená se line záře“ a píseň indiánského kmene Ute „Prach Rudého vozu“.276 Skladba byla natočena pro Český rozhlas Brno v interpretaci Posádkové hudby Brno za řízení Jiřího Wolfa. Druhou skladbou je pětidílná suita FOGLARIANA (1997) vycházející z motivů Foglarových knížek. Má tyto části: Pod junáckou vlajkou (intráda), Veselý pochod (Tábor smůly), Stínadla, Píseň Úplňku, Rychlé šípy. Partitura vyšla tiskem v USA. Ve skladbě jsou použity motivy písně „Poštorká kapela“, kterou Evžen Zámečník zpíval jako člen 2. oddílu Vlčat ve Frýdku-Místku, ale také píseň slavného oddílu pražské Dvojky „My pluly dál“. Dnes je tato skladba, zkomponovaná k Foglarovým devadesátým narozeninám na repertoáru Hudby hradní stráže v Praze. Závěrečnou skladbou ze skautské trilogie je hudební obraz (a music tableau) IVANČENA (2006). Ivančena je návrší pod Lysou horou v Beskydech, kde na paměť pěti ostravských skautů, účastníků protifašistického odboje, zavražděných za II. světové války v dubnu 1945 stojí kamenná mohyla. „Já tomu pracovně říkám Beskydské Lidice.“277 Od roku 1946 zde jezdí skauti z celé Evropy. Jeden kamínek z Měsíce českým skautům věnoval americký astronaut Neil Armstrong. V Junácké trilogii Zámečník cituje melodii mezinárodní skautské večerky, junácké hymny Karla Kovařovice JUNÁCI VZHŮRU, VOLÁ DEN a také písně „Ondráš, Ondráš“ z Hukvaldských písní Leoše Janáčka. Na pracovním CD s Junáckou trilogií má obrázek Zdeňka Buriana Hoši od bobří řeky.
274
Založená Jiřinou Markovou – Krystlíkovou. ZÁMEČNÍK, Evžen. Moje hudebně dramatická tvorba pro děti a mládež. Strojopis, nedatováno, s. 6. 276 Viz SETON, Ernest, Thompson. Kniha lesní moudrosti. Olympia Praha, 1970, s. 81. 277 Osobní sdělení Evžena Zámečníka dne 23. listopadu 2009. 275
- 77 -
Skladba byla premiérována 28. listopadu 2006 v Ostravě. V USA se připravuje vydání JUNÁCKÉ SUITY.
3.2.9 JAN NOVÁK Jan Novák (* 8. dubna 1921, Nová Říše – † 17. listopadu 1984, Neu Ulm, Německo) získal vzdělání nejprve na jezuitském gymnáziu. Na housle se začal učit od sedmi let, na klavír od dvanácti let a v sedmnácti letech začal komponovat. Po maturitě (1940) na Klasickém gymnáziu v Brně studoval skladbu na brněnské konzervatoři u Viléma Petrželky, kterou absolvoval v roce 1946. Pak krátce studoval na pražské AMU u Pavla Bořkovce. Následně byl stipendistou u Bohuslava Martinů v New Yorku (1947-1948), což mělo pro celoživotní skladatelské směřování Jana Nováka klíčový význam. Bohuslav Martinů otevřel mladému komponistovi nové světy a stal se jeho celoživotní láskou a vzorem.278 Po návratu domů v roce 1948 se Jan Novák věnoval skladbě a koncertní činnosti. V roce 1968 emigroval a postupně žil v Dánsku (Aarhus), Itálii (Rovereto) a v Německu (Ulmu).279 Na vlastní přání je pohřben v Roveretu. Po Janu Novákovi pojmenovali v městečku Villa Lagarina (nedaleko Rovereta) hudební školu.280 Význam Jana Nováka umocnili také zastupitelé města Brna, kteří mu dne 6. prosince 2005, tedy in memoriam, udělili za celoživotní hudební tvorbu čestné občanství města Brna. Evžen Zámečník se s Janem Novákem znal ještě před jeho emigrací z letmých setkání, např. při příležitosti natáčení jeho skladeb pro rozhlas Komorním orchestrem Bohuslava Martinů, jehož byl Zámečník členem. V písemném styku byl Zámečník s Janem Novákem již během svých studií v Mnichově, odkud mu psal do Itálie. „Hlavním důvodem, proč mu napsat, byla jeho emigrace v srpnu roku 1968. Po tomto roce jsem se s ním osobně setkal dvakrát, naposledy roku 1982 v Německu. Navzájem jsme si posílali svoje díla, takže mám doma řadu skladeb Jana Nováka vydaných v zahraničí tiskem s jeho věnováním.“281 Úzký kontakt mezi oběma byl především epistolární. Evžen Zámečník má od Jana Nováka 36 dopisů.282 Psal si s ním 16 let, tedy od jeho odchodu do emigrace až do jeho smrti. První korespondence od Jana Nováka přišla v tomto znění: „Milý Evžene, velmi mne potěšil Tvůj 278
FLAŠAR, Martin. Jan Novák, žák Bohuslava Martinů. In: Hudební věda, roč. 43, 2006, č. 1, s. 72 – 73. VYSLOUŽIL, Jiří. Hudební slovník pro každého II. Skladatelé a hudební spisovatelé. Vizovice 1999, s. 371. 280 Významnou kulturní akcí z poslední doby je tzv. Labaratorio Jan Novák. 279
281
FRYDRYCH, Karol. S Janem Novákem jsem si psal 16 let... (rozhovor). In: Opus musicum, roč. 42, 2010, č.1, s. 79-83.
282
Část korespondence vyšla za podpory Akademie věd České republiky, Nadace Český hudební fond a Nadace Leoše Janáčka pod názvem Nástin vývoje symfonie od počátku do poloviny 20. století v Praze v roce 2006 tiskem. Autorem publikace je Miroslav K. Černý.
- 78 -
dopis i lístek z Paříže, které jsme dnes oklikou dostali. Jsem rád, že jsi venku, doufám, že jsi v Mnichově i se ženou, jinak by Ti bylo ještě smutněji. My jsme už víc než 14 dní v Dánsku, kde se nás ujal Frant. Kopečný283 a našel nám i zaměstnání, i byt. Byl jsem v tu dobu v Itálii s Kühnovým sborem, když se ta hrůza stala. Až daleko později se mi pak podařilo domluvit se z Vídně se ženou, která popadla děti a auto a šťastně dojela... Napiš zase, jmenuju se Jan, mistra vynech a tykej mi. Připíjím Ti na bratrství. Tvůj Jan Novák, 14. října 1968 Ega, Danmark.“284 Dopis poslední z 11. května 1984 je však psaný jeho dcerou Klárou, dnes uznávanou flétnistkou. Jan Novák zemřel 17. listopadu 1984, tedy na den přesně, ale o pět let dříve, než u nás proběhla Sametová revoluce. K poctě pětadvacátého výročí od jeho smrti se 17. listopadu 2009 v Besedním domě uskutečnil velký koncert z jeho děl. Ve druhé polovině 20. stol. začal o Janu Novákovi psát monografii emeritní redaktor brněnského rozhlasu Zdeněk Cupák, který byl na Konzervatoři Brno jeho spolužákem. Ten se do práce pustil s velkým zaujetí, žel však předčasně zemřel. Evžen Zámečník k tomu dodává: „ Potom se vynořil zcela neznámý hoch jménem Martin Flašar285, který začal publikovat dílčí články do hudebních časopisů o Janu Novákovi, např. v periodiku Hudební věda286 uveřejnil naprosto unikátní fotografii Jana Nováka s Bohuslavem Martinů v USA. Následně se ohlásil i u mne. Ptal se na Jana Nováka, dělal si poznámky, půjčil si naši vzájemnou korespondenci a podobně. Se zpěvákem Richardem Novákem287 jsme pak zprostředkovali setkání mezi Martinem Flašarem a paní Cupákovou, která mu ochotně zapůjčila nasbírané materiály svého manžela. Nyní celý hudební svět čeká na to, až Martin Flašar s Evou Nachmüllerovou (kolegyní z pražské Hudební vědy) dokončí a vydají knihu o Janu Novákovi.“288 Pro Brno Brass Band zaranžoval Zámečník dvě Novákovy skladby – POCHOD a CANTICA LATINA. Jako dramaturg brněnské opery se zasadil o světovou premiéru exilových jevištních děl Jana Nováka DULCITIUS a AESOPIA v Brně 6. října 1990. Dedikoval mu skladby IMPROMPTUS I (1969) a IMPROMPTUS II (1969). Skladatelsky na něho vzpomněl ve skladbě VYTRUBOVÁNÍ Z VĚŽE (1993) a ve druhé větě TRIA PRO FLÉTNU, HOUSLE A KLAVÍR (1993). Pro Kláru Novákovou Evžen Zámečník zkomponoval skladbu SCHERZINO PER CLARA (1995), která je určena pro sólovou flétnu. Svou premiéru měla po Sametové revoluci i v Brně. 283
František Kopečný (* 1915) – koncertní mistr brněnské filharmonie, blízký přítel Jana Nováka. Archiv Evžena Zámečníka. 285 Martin Flašar (* 24. dubna 1979) – muzikolog (Mgr., Ph.D.), pedagogicky působící na ústavu hudební vědy FF MU Brno, redaktor Opus musicum, autor internetových stránek http://jan-novak.wz.cz 286 FLAŠAR, Martin. Jan Novák, žák Bohuslava Martinů. In: Hudební věda, roč. 43, 2006, č. 1, s. 75. 287 Richard Novák je bratrancem hudebního skladatele Jana Nováka. 288 Osobní sdělení Evžena Zámečníka dne 12. března 2010. 284
- 79 -
3.3. SKLADATELSKÁ ČINNOST 3.3.1 Kompoziční vymezení Protože není nic těžšího, než vymezit hranice hudebního stylu, není také nic lehčího, než na tomto úskalí ztroskotat. Christian Friedrich Daniel Schubart
Vlastní interpretační praxe houslisty a orchestrálního hráče bezesporu ovlivnila Zámečníkovo hudební nazírání i kompoziční techniku. Zpočátku s oblibou komponoval především pro smyčcové nástroje, posléze i pro instrumenty žesťové. Kompozičně vyšel z neoklasicismu, který je základem několika jeho skladeb.289 Neoklasicistní rysy v přehlednosti formálního členění, sazbě i typu melodiky má MUSICA GIOCOSA (1973) pro smyčcový orchestr. Tento opus byl mnohokrát interpretován nejenom u nás, ale i v zahraničí (USA, Německo, Dánsko, Belgie, Španělsko, Rusko). Neoklasicistní styl je u Zámečníka základem, který pramenil z okouzlení Bohuslavem Martinů a Janem Novákem. Později se od tohoto stylu oprostil. Neznamená to ovšem že ztratil svůj vzor např. v Bohuslavu Martinů, který je stimulem pro jeho koncertatntní styl. „Velice se mi líbí například Orffova skladba CARMINA BURANA, kterou z hlediska originality vysoce oceňuji. Uvážíme-li, že CARMINA BURANA je komponována před válkou v roce 1936 v kontextu tehdy moderní hudby, kdy vládl Arnold Schönberg, Alban Berg a Anton Webern, tak Carl Orff přišel s něčím, co bylo naprosto nové, originální, působivé a dodneška účinné.“290 Evžen Zámečník se s tvorbou Antona Weberna setkal až na JAMU, kde jeho skladby poslouchali a analyzovali. Styl II. vídeňské školy nebyl Evženu Zámečníkovi nikdy blízký, i když tvorbu jejich představitelů znal a poslouchal. Pokud by měl uvést srovnatelné zjevy, které ho opravdu oslovily, pak je to Igor Fjodorovič Stravinskij, Paul Hindemith a Bohuslav Martinů. Napsal ale několik skladeb (cca 8-10) na základě dodekafonické (dvanáctitónové) řady. - např. I. SMYČCOVÝ KVARTET (1964), ZWÖLF ETÜDEN FÜR VIOLINE (1970), DUO PRO DVĚ VIOLY (1975), JAZZ STUDY FOR VIOLIN AND BRASS 289 290
Evžen Zámečník. Hudební informační středisko ČHF, Praha 1987, s. 1. Osobní sdělení Evžena Zámečníka dne 18. února 2010.
- 80 -
(1982),
CONCERTINO PRO HOUSLE A DECHOVÝ ORCHESTR (1998), TRIO PRO TŘI VIOLY (1982)291, aj. Ty však mají daleko k dodekafonickým skladbám Arnolda Schönberga. V jeho skladbách se dodekafonie objevuje jenom dílčím způsobem – intervalové postupy vycházejí z volných asociací na dodekafonii. To dokazuje např. i ve skladbě TŘI KUSY PRO HOUSLE A KLAVÍR, kde Zámečník použil čtrnáctitónovou řadu. Dodekafonie je kompoziční systém, který na jednu stranu poskytuje velkou volnost - poskytuje možnost osvobodit se od tonality, tónálních vztahů a na závislosti tonální tradice. Na druhé straně zase svazuje k určitému přesnému řádu, aby skladatel všechno spojoval s tou řadou tónů nebo sérií nebo organizací tónů, která bude vycházet ze Schönbergovy zásady neopakování atp. „Jsem zastáncem spíše volné dodekafonie nebo dodekafonie tonálně cítěné, protože jsem nikdy nepřestal slyšet a vnímat hudbu tonálně. Skladby Arnolda Schönberga si dovedu i bez klavíru částečně vybavit a dovedu analyzovat její strukturu. Rád bych se dovolal výroku Igora Fjodoroviče Stravinského, který v pozdním období svého života na adresu dodekafonie řekl: Intervaly mých řad jsou založeny na tonalitě! To je klíčové pro věk 20. století. Mám na mysli nikoli jeho rané období, ale pozdní období, kdy se vyrovnával s vlivy Arnolda Schönberga.“292 Prvků seriality, tzn. práce s nějakými vybranými tóny nebo částmi dodekafonické řady, použil Zámečník v několika svých skladbách. Základem byla dodekafonická řada nebo její část (výseč) a s ní Zámečník pracoval jako se sérií, ale nikdy ne v ortodoxním smyslu jako Anton Webern, Karlheinz Stochausen, nýbrž velice volně. Můžeme sem zařadit např. I. SMYČCOVÝ KVARTET, SERENÁDU (1969) či CONCERTINO PRO HOUSLE A DECHOVÝ ORCHESTR, kde je jazzové téma rovněž tvořeno dodekafonickou řadou.293 Punktualismem a minimalismem se Evžen Zámečník nikdy nezabýval, protože k těmto směrům nenašel vnitřní vtah. „Považuji je za legitimní směry ve vývoji hudby, ale nikdy mě punktualismus ani minimalismus neokouzlily, nenadchly, a proto jsem žádnou takovou skladbu nenapsal.“294 Aleatoriky se Zámečník dotkl jako jednoho z možných směrů v soudobé hudbě. Má tedy několik skladeb, kde je aleatorika užita. Jedná se ale o tzv. „vázanou aleatoriku“, jejímž zastáncem byl Jan Kapr. Typickým příkladem je KONTAKTONIA295 I (1977) pro housle, flétnu a smyčcový orchestr, která zazněla 11. května 1977 v Brně v premiéře a vyšla také na LP Supraphonu. Zde je využito aleatoriky v tom smyslu, že dva sólisté volně improvizují a 291
Osobní sdělení Evžena Zámečníka dne 11. července 2011. Osobní sdělení Evžena Zámečníka dne 18. února 2010. 293 Osobní sdělení Evžena Zámečníka dne 22. dubna 2010. 294 Osobní sdělení Evžena Zámečníka dne 29. dubna 2010. 295 Kontaktonia je umělé slovo vytvořené Evženem Zámečníkem. Skládá se ze dvou slov: kontakt + tón. 292
- 81 -
vytváří aleatorní plochu, zatímco plocha smyčcového orchestru je pevně fixovaná. Dalšími skladbami, kde je použito aleatoriky, je IMPROMTUS I (1969) a II. SMYČCOVÝ KVARTET (1976). Přestože Evžen Zámečník obdivoval hudbu Paula Hindemitha, ideály Nové věcnosti (Die neue Sachlichkeit) ho neoslovily. Jako student JAMU se setkal i s hudbou témbrů. „Tehdy to byl módní svět. Dílčím způsobem se to v některé mojí skladbě projevilo, ale že bych skládal programově jako Ctirad Kohoutek296 nebo Pavel Blatný, to ne. Já jsem hudbu témbrů nepěstoval.“297 Hudbu témbrů Zámečník uplatnil např. v opeře FERDA MRAVENEC, zde rozvinul témbrovou kompoziční dramaturgii. Zaujala ho ale projektová kompozice, metoda, kterou opublikoval Ctirad Kohoutek.298 Autor se domnívá, že každý skladatel by měl chápat vznik nové skladby jako projet, tzn., že by měl všechno předem naplánovat, přičemž představa skladby jako celku je vždy prvotní.299 Projektová metoda nebyla ničím převratně novým, vždyť koncepci díla si musí hned na začátku ujasnit každý skladatel. Přesto může být – sui generis – východiskem pro všechny, kteří se hodlají zabývat skladbou. Obzvlášť vhodná je pro mladé skladatele. „Tuto knihu mám ve své knihovně. Je velice podnětná a de facto koresponduje s publikací Konstanty – nástin metody osobního výběru zvláštních znaků skladby (1967) Jana Kapra. Já jsem si obě knihy pečlivě prostudoval a vážím si toho, že jsem mohl, s vědomím toho, že je znám, komponovat. Každý skladatel, který pracuje logicky a chce, aby jeho opusy byly dobré, tak musí víceméně pracovat metodou projektu.“300 Projektovou metodu Zámečník do důsledku aplikoval při kompozici koncertantní skladby KONTAKTONIA I (1977). V období brněnských studií byl okouzlen kontrapunktem, o čemž svědčí TŘI INVENCE VE STARÉM SLOHU (1959), DUO I (1964) či SUITA PRO DVOJE HOUSLE A VIOLU (1961), jež zazněla v dubnu 1961 na absolventském koncertu brněnské konzervatoře. „Při bližší analýze je zřejmé, že mi kontrapunkt učaroval.“301 Evžen Zámečník napsal několik fug. Tuto formu má rád, ale nediví se názoru, že ji někdo odmítá v dnešní době akceptovat. Fuga jako výsostná forma kontrapunktická je spjata zejména s epochou baroka. Vynikající fugy ale napsali i skladatelé romantičtí, např. Antonín Dvořák či Bedřich Smetana... I Leoš Janáček se musel s fugou vyrovnat, ale těžko ji najdeme například u Bohuslava Martinů, který ji v oblibě neměl. 296
Ctirad Kohoutek (* 18. března 1929, Zábřeh - † 19. září 2011, Brno) – hudební skladatel, pedagog. Osobní sdělení Evžena Zámečníka dne 24. února 2011. 298 KOHOUTEK, Ctirad. Projektová hudební kompozice. SPN Praha, 1969. 299 KOHOUTEK, Ctirad. Hudební dílo jako projekt. In: Opus musicum, roč. 1, 1969, č. 7, s. 211 – 231. 300 Osobní sdělení Evžena Zámečníka dne 24. února 2011. 301 Osobní sdělení Evžena Zámečníka dne 24. srpna 2011. 297
- 82 -
„Žák Bohuslava Martinů, Jan Novák, kontrapunkt miloval a napsal několik fug, takže přístup k tomu může být různý, diferencovaný a o tom, že i dnes lze napsat moderní fugu, je celá řada příkladů. Jan Novák jich napsal několik pro sólovou flétnu – sólový nástroj! I pro jednohlasý nástroj lze psát dvojhlas, a to tak, že ty hlasy jdou za sebou, nezní současné intervaly, ale je to melodické pojednání toho hlasu. Fugy Jana Nováka vyšly tiskem a byly interpretovány jeho dcerou Klárou Novákovou v Brně. Líbí se mi i fugy Paula Hindemitha, jenž byl vynikajícím znalcem kontrapunktu. Jeho dílo LUDUS TONALIS (1942) je kontrapunktickou učebnicí. Fugy jsem použil ani ne tak ve skladbách komorních, jako orchestrálních, a to ve spojení s variacemi.“ Zámečník napsal několik variací, kde závěrečná věta je fuga. Patří sem SCHUBERTOVSKÉ METAMORFÓZY (1997) či VARIACE A FUGA PRO T.G.M. (1990), kde je základem skladby oblíbená Masarykova píseň „Ach, synku, synku“.
Dále Zámečník napsal VARIACE A FUGA NA TÉMA JINDŘICHA PRAVEČKA (1981), kde je tématem slavná Pravečkova skladba MAMINČINA POHÁDKA a v závěru je také fuga. Další Zámečníkovou skladbou uplatňující variace a fugu je KERKRADE PANORAMA (1993) na motivy holandské lidové písně, která zazněla v premiéře ve Zlíně 20. listopadu 1993. Variací je užito též ve skladbách: DROBNÉ VARIACE (1955),
- 83 -
OSTRAVSKÉ VARIACE (1981), LOUPEŽNICKÉ VARIACE ANEB BALLADA O VÁCLAVU BABINSKÉM, ÚDAJNĚ NA ŠPILBERKU VĚZNĚNÉM (1987), aj. Neofolklorismem se Evžen Zámečník nezabýval, byť celá řada jeho opusů, zejména pro velký dechový orchestr, je ovlivněna moravským nebo severomoravským folklórem. Folklórní inspirace je patrná i z titulů skladeb, např.: BABI HURA (2003)302, HUKVALDY (1967-1968), HUKVALDSKÁ SERENÁDA (1998), MORAVSKÁ RAPSODIE (1984), U HARABIŠA (1980), LAŠSKÉ SLUNCE (1988), U ZBUJA (2006), etc.303 Na podkladě folklórních motivů napsal např. skladbu DANCE FASCINATION (1996). „My jsme se pořád pohybovali v kruhu Leoše Janáčka, Bohuslava Martinů a Bély Bartóka. Tyto skladatele lze asi těžko označit za neofolkloristy304, i když např. Bartók sbíral lidové písně, napsal celou řadu tanců, atd. Přesto jsem nikdy neuvažoval, že bych psal neofolklórním stylem.“305 Rovněž neskládal konkrétní ani elektronickou hudbu, protože má rád hudbu hranou živými interprety. Navíc sám coby houslista a dirigent hudební díla téměř celý život interpretoval. Ve svých kompozicích nepoužíval mikrointervalů. V několika skladbách Zámečník použil také jazzové dikce - např. v JAZZ-STUDY FOR VIOLIN AND BRASS (1983), která vyšla na LP hudebního vydavatelství Panton, či v CONCERTINU PRO HOUSLE A DECHOVÝ ORCHESTR (1998), která zazněla 25. března 1999 v premiéře a vyšla tiskem v Alliance Publications (USA). Inspirace chorálem je patrna ve skladbách ELEGIE PER JAN PALACH (1969), MUSICA LAMENTOSA (1982) či BITVA U SLAVKOVA (1994). Kompoziční styl Evžena Zámečníka nejprve směřoval k neoklasicismu, později byl obohacován o soudobé kompoziční techniky. Vždy však u něho převažují tendence k oproštěnému, bezprostřednímu výrazu hudební řeči. Zámečník je skladatel, který se dovede těšit ze života a má zjevnou radost z melodické invence a muzicírování. Vtip a humor k Zámečníkovi patří, což dokázal svými vystoupeními s Brno Brass Band, ve všech třech operách či také tím, že se nechal inspirovat světoznámým humoristou Jaroslavem Haškem k napsání skladeb VZPOMÍNKA NA JAROSLAVA HAŠKA (1983) a JAK SE MÁME CHOVATI (1983).
V době svého ředitelování na Konzervatoři Brno napsal pro školní
koncert skladbu VELKÁ DENNÍ HOUSLOVÁ HUDBA (1999), jež je plná citátů všech 302
Tato skladba naposledy zazněla 4. prosince 2010 v Brně v interpretaci Filharmonie Brno pod taktovkou Petra Altrichtra. 303 III. SMYČCOVÝ KVARTET (1987) má podtitul „lašský“. Byť je v něm použito motivu lasšského tance starodávný, je zkomponován jako komorní, vážná skladba, proto nemůže být označen jako neofolklórní. 304 Srv. Neofolklorismus a jeho místo v hudbě 20. století v publikaci: SCHNIERER, Miloš. Hudba 20. století. JAMU, Brno 2005, dále SCHNIERER, Miloš. Neofolkloristické idiomy Bély Bartóka v úloze výrazových struktur. In: Opus musicum, roč. 20, č. 7, 1988, s. 210 - 214. 305 Osobní sdělení Evžena Zámečníka dne 24. února 2011.
- 84 -
možných houslových skladeb zahrnující úryvky lidových písní, jazzu, improvizaci, hudbu šestnácti známých skladatelů, od houslových etud, přes Dvořákovu HUMORESKU (v pizzicatech!) či Internacionálu pro Františka Mikuleckého. Tato skladba, kuriózní již svým obsazením, byla napsána s cílem pobavit kolegy houslového oddělení. „Od dob silvestrovských vystoupení rovněž Zámečníkova Brno Brass Bandu nezažila brněnská hudební obec tak soustředěný nápor inteligentního hudebního vtipu“306, glosuje Jindra Bártová. „Velice ráda vzpomínám na jeden koncert, který se konal ve Slavkově u Brna a na jehož programu byl
SLAVNOSTNÍ POCHOD Z OPERY AIDA Giuseppe Verdiho
zkomponovaný skladatelem Evženem Zámečníkem. Byla to vlastně parodie na tuto světoznámou melodii v úpravě pro žesťové nástroje. Nestává se často, že by se člověk při koncertech vážné hudby smál nahlas a bavil se s naprostým uvolněním. Evžen Zámečník dokázal napsat velice svéráznou hudbu, která jako by byla vystřižena z jedné nepovedené produkce. Hráči zpestřili tuto komicky napsanou partituru skvělými hereckými výkony, a tak mohli posluchači sledovat, jak jednotliví hráči odchází znechuceně z jeviště s tím, že už to nedohrají. Je to již spousta let, podrobnosti jsou vymazány, ale ten pozitivní dojem a úsměv při vzpomínce na ono hudební představení mi dodnes přináší dobrou náladu,“ dodává Kateřina Jiráková.307 Z jeho humorných skladeb jmenujme ještě alespoň NÁRUŽIVOU SEKRETÁŘKU (1985), v níž Pavel Šumpík (hráč na bicí nástroje) převlečený za sekretářku hraje na psací stroj, či LOUPEŽNICKÉ VARIACE ANEB BALLADU O VÁCLAVU BABINSKÉM, ÚDAJNĚ NA ŠPILBERKU VĚZNĚNÉM308 (1987), jež zpracovává známou kramářskou píseň „V údolí kdes v Africe stojí velká věznice, ach ouvej...“. Tato skladba určená pěti dechovým nástrojům (flétna, hoboj, klarinet, lesní roh, fagot) vznikla pro pobavení kolegů brněnské konzervatoře, kde také několikrát zazněla. Motto kramářské písně je zde zpracováno ve osmadvaceti variacích, mimo jiné i quasi Slow – ve stylu swingu. Coda má formu stretty.
306
BÁRTOVÁ, Jindra. Jak se daří soudobé hudbě v Brně? In: Hudební rozhledy, roč. 52, 1999, č. 5, s. 20. Osobní sdělení Kateřiny Jirákové dne 7. září 2011. 308 LOUPEŽNICKÉ VARIACE ANEB BALLADA O VÁCLAVU BABINSKÉM, ÚDAJNĚ NA ŠPILBERKU VĚZNĚNÉM byly malým veselým dárkem Evžena Zámečníka k šedesátým narozeninám svého spolužáka z konzervatoře Vladimíra Wernera. Skladba zachovává martinůovský ideál koncertantnosti v hudbě – každý ze zvolených nástrojů zde přijde ke slovu. 307
- 85 -
Evžen Zámečník psal pro typy formací, s nimiž byl důvěrně sžitý. Z počátku upřednostňoval smyčcové nástroje – vznikly tak skladby pro sólové housle či různá dua pro dvoje housle, dvě violy, dva kontrabasy, housle a violu, housle a violoncello... Posléze se zaměřil i na nástroje žesťové. Náročné skladby pro velký dechový orchestr začal psát od poloviny 70. let. Dalším z typických znaků jeho tvorby je zakotvení v současnosti, což dokazují opusy reflexivního typu dedikované památce tvůrčích osobností např.: ELEGIE NA SMRT ANDRÉ BRETONA (1966), SERENÁDA – per Jan Kapr (1969), IN MEMORIAM IGOR STRAVINSKIJ (1971), DUO PRO HOUSLE A VIOLONCELLO (1975) – in memoriam Dmitrij Šostakovič, MENUETTO PER GÜNTER BIALAS (1986) či MUSICA PER PABLO CASALS (1975, 2004).309
309
Evžen Zámečník. Hudební informační středisko ČHF, Praha 1987, s. 1.
- 86 -
IN MEMORIAM IGOR STRAVINSKIJ
Složil také přes dvě desítky skladeb s lašskou a ostravskou tématikou: TAM, POD HORAMI, POD VYSOKÝMI (1975), LAŠSKÉ JARO (1989), III. SMYČCOVÝ KVARTET (1987), OSTRAVSKÉ VARIACE (1981), HAVÍŘSKÁ ROMANCE (1973), MÍSTECKÝ POCHOD(1968), MÍSTECKÁ POLKA (1972), LIPINSKÁ POLKA (1973), OSTROJÁCKÁ POLKA (1973), HUKVALDSKÁ SERENÁDA (1974), MUSICA MORAVA (2000), U HARABIŠA (1980), LAŠSKÉ SLUNCE (1988), LAŠSKÁ POLONÉZA (1992), TRNKA (1988), PŘEKONEJ SÁM SEBE (1974), POD LIPINOU, ZA LIPINOU (1974) , MORAVSKÁ RAPSODIE (1984) , BESKYDY (1984) , OKOLO FRÝDKU (1983), BESKYDE, BESKYDE (1992), FRÝDECKÉ ZVONY (2002), U ZBUJA (2006) etc.
- 87 -
Zámečníkovy
skladby
se
vyznačují
nápaditostí,
nekonvenčním
uchopením
kompozičních prostředků, originálním pojetím hudební formy, pokusy o novou zvukovost či neobvyklou instrumentaci, závažností sdělení či naopak hudebním vtipem. Při posuzování kompozic je pro něho kritériem stránka invenční, která musí být sladěna se stránkou technickou.
V tomto ohledu nerozlišuje žánry a ztotožňuje se s názorem Josefa Suka,
kterému byl milejší dobrý valčík než jedna spací symfonie. Důležitý je pro něho styl díla – odmítá práce vyčpěle tradicionalistické, byť technicky kvalitní či tezi, že je „vše dovoleno“. „Zámečník je univerzální skladatel, mohl by složit hudbu jakéhokoli žánru a vždy by dokázal zaujmout. Vlastně jsem neslyšel od něho skladbu, která by mě nezaujala. Jako někdejší člen a primárius Moravského kvarteta jsem interpretoval celou řadu jeho skladeb. Většinou byly napsány tak, že se velmi dobře hrály. Skladatelsky mě připomínal Martinů, ale více moderního.“310 „Kdybych měl charakterizovat svůj skladební styl jako celek, tak bych asi použil slovo syntéza – ze všech možných podnětů, s nimiž jsem se setkal, jsem se snažil vytvořit jakousi syntézu, ale základem všeho vždy musel být nosný nápad, neváhám říci invence. Poslední skladby Krzysztofa Pendereckého svědčí o syntéze v použití prostředků, tento jeho přístup k hudební kompozici je mi dosti blízký.“311
310 311
Osobní sdělení Ludvíka Borýska dne 15. října 2011. Osobní sdělení Evžena Zámečníka dne 29. dubna 2010.
- 88 -
3.3.2 Komorní tvorba „V komorní hudbě je Evžen Zámečník na špici. Tam má pevnou půdu pod nohama, tam je opravdu doma.“ Petr Řezníček, 29. srpna 2011
Evžen Zámečník byl jakožto vystudovaný houslista komorním hráčem. Od studentských let hrál komorní hudbu sám, později byl po třicet let (1964-1994) členem Komorního orchestru Bohuslava Martinů jako houslista. „Smyčcové nástroje mě byly nejbližší, takže jsem pro ně hodně komponoval, ale později jsem začal psát pro dechové nástroje, a to nejen pro dechové orchestry, ale i pro různá komorní seskupení – pro žesťový kvintet, dechový kvintet a podobně.“312 Výsostné postavení mezi kompozicemi má podle Evžena Zámečníka komorní hudba, protože podle její úrovně se pozná kvalita skladatele. Zámečník má více než devět desítek opusů komorních skladeb. Mezi nejvýznamnější bezesporu patří tři smyčcové kvartety. ■ TŘI INVENCE VE STARÉM SLOHU (1959) I. Energico II. Cantabile III. Vivace
TŘI INVENCE VE STARÉM SLOHU vznikly v roce 1959, tedy v průběhu studií na brněnské konzervatoři, kde byly také autorem a Rudolfem Valáškem (viola) premiérovány. Sazba je důsledně polyfonní, každý hlas je veden zcela samostatně. Invence jsou založeny monotématicky na jednom hudebním nápadu, který je rozvíjen v určitém hudebním plánu. Skladba je kontrapunkticky ortodoxní, některá místa jsou volná, jiná se kopírují či se kloní k invenci.
312
Osobní sdělení Evžena Zámečníka dne 8. dubna 2010.
- 89 -
Znalost pravidel bachovského kontrapunktu je zde evidentní. Opus je stylizován koncertantně a sestaven na základě kontrastu – I. věta je rychá v A dur, II. věta je pomalá v g moll, III. věta je virtuózní vivace v D dur s hojným použitím pizzicat. Je zde patrný autorův respekt ke slohu, proto zde není poznat, že je to „Zámečník“. Později autor tuto skladbu adaptoval pro různé dvojice smyčcových nástrojů. Roku 1979 byly TŘI INVENCE VE STARÉM SLOHU revidovány a v roce 2010 byly vydány ve vydavatelství Alliance Publication, Inc. (USA) tiskem. Na jaře roku 2011 byl tento opus nahrán v Českém rozhlasu Brno.313 Premiéra revidované verze se uskutečnila ve středu 2. listopadu 2011 v Galerii HAMU v Praze v rámci Festivalu Dny soudobé hudby, kde byla interpretována Františkem Novotným (housle) a Janem Řezníčkem (viola). Dle autora by tato skladba měla být „malou školou komorní hudby“.314 ■ SUITA PRO SÓLOVÉ HOUSLE (1963) I. Allegro ma non troppo, con espressione (126 MM) II. Allegreto scherzando ben ritmico (118 MM) III. Andante cantabile con moto (MM 63-66) IV. Allegro con brio (152 MM) durata cca 11 min SUITA PRO SÓLOVÉ HOUSLE vznikla v roce 1963 a je první Zámečníkovou skladbou na JAMU, kde byl elévem Jana Kapra. Základním materiálem první věty jsou 313 314
Osobní sdělení Petra Řezníčka dne 29. srpna 2011. Osobní sdělení Evžena Zámečníka dne 10. listopadu 2011.
- 90 -
čtyřzvuky, trojzvuky a dvojzvuky. Melodický obrys začátku věty se několikrát objevuje ve změněné podobě, např. v pizzicatu. Pizzicato je typickým prvkem druhé věty, která svojí stylizací připomíná menuet. Myšlenkově nejzávažnější část skladby nacházející se ve třetí větě, je exponovaná sul G. K melodické linii řazení in Es se však ozývá disonantní prázdná struna E v pizzicatu levé ruky. Pro prostřední kadenční část „senza rigore“ je typický legatový pohyb ve velkém intervalovém rozpětí. V posledním taktu věty se nachází tóny „e“ a „es“ způsobující rozmlžení tonality. Závěrečná věta, tvořená rychlým sledem šestnáctinových not má chrakter toccaty. V roce vzniku tuto skladbu premiéroval na koncertu JAMU Josef Jakubec, který ji poté natočil pro Čs. rozhlas v Brně. V roce 1968 ji interpretoval na svém absolventském koncertu AMU v Praze Jan Krejčí. V jeho podání skladba zazněla na mnoha dalších koncertech, mimo jiné i v USA a ve Španělsku. K brněnským interpretům patřil konzervatorista Karel Cón. V roce 1980 byla SUITA PRO SÓLOVÉ HOUSLE publikována v Edici mladých skladatelů Českého hudebního fondu.
■ I. SMYČCOVÝ KVARTET (1964) Venku prší a stmívá se, ale ty čtyři hlasy to nepozorují, jsou neodvislé, svobodné, dělají, co chtějí a přesto tvoří harmonický soubor, vytváří cosi, jakousi novou jednotu, harmonický celek.“ Bohuslav Martinů
I. Con moto (120 MM) II. Andante (84 MM) III. Molto vivo (126 MM) IV. Allegro giocoso (160 MM) I. věta Základem I. SMYČCOVÉHO KVARTETU je dvanáctitónová řada sestavená na základě dodekafonických principů.
- 91 -
Tato technika dává na jedné straně volnou svobodu a nové možnosti, jak se oprostit od tradičního hudebního myšlení, od tonality a vůbec od tradice, ale na straně druhé uloží přísné zákony systému dodekafonie. Volnost a osvobození je tedy vyvážena určitým pevným řádem, který je třeba respektovat. Kvartet začínají violy a violoncella hrající staccatové údery col legno (dřevěnou částí smyčce). Tím je vytvořena rytmická plocha, nad níž se v závěru 4. taktu ozve v prvních houslích kvinta c-g, tedy první dva tóny dodekafonické řady ve vertikální poloze.
V 6. taktu se přidávají druhé housle hrající souzvuk fis-gis, tedy další tóny předem zvolené řady. Zbytek tónů řady si po dvojicích postupně přebírají první a druhé housle, tedy první housle: es-d, druhé housle: f-des, první housle: h-e, druhé housle: hes-a, tím je dvanáctitónová řada uvedena, což je vyjádtřeno také dynamickou gradací do forte.
- 92 -
V 10. taktu hrají violinus primus interval hes-a, tedy poslední dva tóny řady, což je předvzvěst jejich uplatnění ve 12. taktu v partu violy, kde tímto souzvukem v kontaktní poloze začíná dodekafonická řada aplikovaná račím postupem. Stejné souzvuky hrají tedy pozpátku střídavě první a druhé housle, tak jak tomu bylo při uvedení dodekafonické řady.
Základní podoba řady poté začíná ve 14. taktu v partu violy, kde je espressivo aplikována v horizontální poloze za doprovodu druhých houslí a violoncella pulzujících col legno. Nad závěrečnými tóny řady interpretovanými violou se objeví výsek řady daný prvními čtyřmi tóny c-g-fis-gis v prvních houslích, jenž je postupně imitován dalšími nástroji.
Račí postup řady je aplikován v horizontální poloze v 25. – 30. taktu, violoncello hraje ve vysoké poloze.
- 93 -
Ve 39. – 46. taktu hrají první housle spolu s violou tutéž melodii obsahující výseky řady do niž vpadají druhé housle s violoncellem hrající kontaktní souzvuky, např. c-g a cisfis.
Další plocha má polyfonní charakter, jejímž základem jsou výseky několika tónů. Ty pak prochází jednotlivými hlasy v důsledné imitaci. Jestliže základní řada má tonální příslušnost in C daný intervalem c-g (byť se jedná o atonální skladebnou techniku), pak zde se výseky řady objevují v různých tonalitách.
Předchozí dění bylo předzvěstí aplikace řady procházejícími různými tonálními centry. V 52. taktu začíná aplikace řady třemi vrchními nástroji, které ji interpretují paralelně v těchto centrech: 1. housle – in G, 2. housle – in D, viola – in A. Pizzicato tří nástrojů tvoří zvukovou plochu, do níž hraje violoncello imitované výseky řady.
- 94 -
S řadou je pracováno volně, tedy nikoli ve smyslu strikních předpisů dodekafonické skladební metody. Volnost je příznačná především v opakování jednotlivých tónů, které procházejí jednotlivými nástroji. Dále jsou zde uplatněny kvinty a kvarty ve druhých houslích a viole, jež zní ve vzájemné disonanci, např. d-a, es-as. Barevné odlišení zvuku najdeme v 79. taktu, kde je tón e interpretován prvními houslemi střídavě na prázdné struně a v poloze. V 85. taktu zazní v partu prvních houslí devět tónů řady, tedy větší celek. Další dění je již příznačné – různě početné výseky řady jsou aplikovány na polyfonním podkladu. Poté jsou party všech nástrojů horizontálně atomizovány pauzami. Následná espressivní glissanda, melodická linie řady ve violoncelle, údery col legno ve druhých houslích a viole jsou předzvěstí uvedení dvanáctitónové řady v celé šíři.
V 97. – 102. taktu je citována v partu prvních houslí dodekafonická řada v její plné šíři, doprovází ji druhé housle hrající první čtyři tóny řady sul ponticello (u kobylky) v základní tonalitě i imitovaně, viola se samostatnou melodií svázanou legaty a violoncello s údery col legno.
- 95 -
Ve 105. – 108. taktu zazní v prvních houslích celá řada, tentokrát však v račím postupu. Od 108. taktu až do konce I. věty je dvanáctitónová řada uplatňována legatovými dvojzvuky ve vertikální poloze primu a sekundu podobně jako tomu bylo v úvodu věty, tedy v základním tvaru i račím postupem. Věta končí v pianissimu jedním tónem ve druhých houslích.
II. věta Druhá věta je zpěvná, meditativní. Začíná obrysem několika tónů ve viole.
Poté se přidává violinus primus hrající vysoké tóny bez tempového řádu (= senza rigore del tempo) ad libitum. Podkladem je viola držící jeden tón colla parte. Druhé housle vstupují na scénu imitací melodického úvodu ve viole. Věta má volný kadencový úvod. Pak zazní paralelní pizzicato v sekundu, viole a violoncellu, které uvede sólovou plochu primu hrajících chromatickou melodii obsahující 2.-4. tón řady, jež jsou imitovány nejprve v partu prvních houslí, postupně procházejí dalšími hlasy. Je zde použito zvláště volné imitace, kdy je melodická linka proposty obměňována, a umělé imitace, kdy risposta nastupuje již v průběhu proposty. Pro tuto část jsou charakteristické malé intervalové postupy a střídání taktů
- 96 -
tříčtvrtečního s pětiosminovým. Uvedené dění je zakončeno tak, že každý z nástrojů hraje rytmicky jeden tón, který tvoří ve dvojicích nástrojů kvartu (1. housle – g, 2. housle – d, viola – a, violoncello – e).
Ve 25. – 27. taktu zazní ve druhých houslích melodický obrys, kterým II. věta začala. Paralelně s houslemi hraje i viola, která rytmicky imituje sled prvních čtyř tónů proposty, poté přísně imituje propostu v transpozici v kvintole.
Další dění, které je charakteristické pro 28. – 42. takt, je následující. První housle hrají zpěvnou melodii svázanou legaty, která je doprovázena ostinátními figourami tvořenými střídajícími terciemi a kvarty ve druhých houslích a viole. Violoncello hraje ostinátní bas v pizzicatu.
- 97 -
Poté následuje část, v níž jsou aplikovány již použité motivy a témata. Melodický obrys, který je uveden ve 49. – 50. taktu, známe např. již z úvodu skladby, zde má funkci proposty. Risposta procházející všemi hlasy je imitována přísně (přesně opakuje melodii třeba v transpozici), volně (melodická linka se poněkud obměňuje), rytmicky (napodobuje pouze rytmus proposty) a uměle (risposta nastupuje již v průběhu proposty). Dalšími prvky zde použitými jsou disonantní souzvuky velké septimy a samostatně stojící pizzicata ve druhých houslích a viole.
- 98 -
Stěžejním rysem dalšího průběhu skladby je uplatnění druhého, třetího a čtvrtého tónu řady (g-fis-gis). Tóny řady pak procházejí imitovány ve všech nástrojích. Pro dění ve 54. – 62. taktu je charakteristická intervalová blízkost tónů ve tříčtvrtečních a pětiosminových taktech, jež jsou střídány. Protože tato část předjímá závěr věty, který autor pojal v podobném duchu jako v úvodu, nechal první hosle ve čtyřech taktech mlčet. Ty poté nastupují hrou dlouhých tónů con sordino ve vysoké poloze senza rigore del tempo. V posledních taktech druhé věty zaznívá úvodní motiv a osamocená pizzicata. Věta končí hrou všech nástrojů v pianissimu souzvukem tónů d-a-a-d.
III. věta Jestliže druhá věta byla v andante (84 MM), věta třetí je molto vivo (126 MM). Kromě tempového kontrastu se tato část skladby liší od všech ostatních vět I. SMYČCOVÉHO KVARTETU tím, že má formu scherzina. Žetovného pojetí autor docílil použitím pizzicat a flageoletů, které jsou stežejním zvukovým materiálem celé věty. S výjimkou jednoho taktu má celá věta 3/8 takt. Začíná v pianu, senza sordino prvními čtyřmi tóny dodekafonické řady interpretovanými formou flageoletu, které jsou dále aplikovány a rozvíjeny. Až do 28. taktu procházejí interpretované flageolety jednotlivými nástroji tak, že v daný okamžik hraje vždy jen jen jeden instrument. Počínaje 29. taktem nastává změna, zatímco dosud procházely výseky řady napříč jednotlivými nástroji, nyní hrají první i druhé housle nezávisle na sobě jednotlivé tóny řady – první housle pokračují v interpretaci flageoletů, housle druhé hrají pizzicata, což je v této větě nový prvek.
Souběžná hra flegeoletů v partu violy a violoncella ve forte je předzvěstím nástupu dvanácti tónů dodekafonické řady, které zazní v pizzicatu v prvních houslích v račím postupu v plné šíři.
- 99 -
Závěr věty je vytvořen na základě již známých prvků – pizzicat a flageoletů, jež končící v pianissimu druhých houslí. Tato část je hudebním vtipem autora, což je pro jeho osobnost příznačné. To, že interpreti de facto nehrají žádnou melodii, jen flageolety a pizzicata, působí žertovně. Proto byla tato věta vděčným přídavkem koncertů Moravského kvarteta.
IV. věta Poslední věta má tempo allegro giocoso (160 MM) a je nejrychlejší částí kvartetu. Začíná staccatovým akordem ve fortissimu, který hrají všechny nástroje. Podstatný je však melodický sled ve violoncellu a zvláště ve viole, který je odvozen z řady. S výjimkou prvních dvou tónů řady, které jsou ve vertikální poloze, je zbývající část řady v poloze vertikální. V melodické lince se opakují nejen výseky řady, ale také první a osmý tón. Řada je použita v celé šíři.
- 100 -
Vzápětí je tónový sled dodekafonické řady použit ve 12. – 19. taktu v partu prvních houslí. Stejně, jako tomu bylo v úvodu skladby, i zde řada začíná pulzací prvního tónu řady. V průběhu dalšího dění hrají první housle a violoncello stejný rytmický model, který je doprovázen ostinátní figurou složenou z dvojhmatů v partu druhých houslí. Zpěvní linie je přitom blízká lidovému tónu.
Věta pokračuje citací celé řady v partu prvních houslí ve 28. – 36. taktu. S řadou je nakládáno volně, takže některé výseky not se opakují. Dodekafonický tónový materiál je doprovázen druhými houslemi, které rytmicky imitují melodii violinu primu, viola s violoncellem spolu hrají souzvuky kvart a kvint. Ve 35. taktu se poprvé objeví souzvuky velké sekundy v basové poloze, jež hraje violoncello. Tento prvek blízkých intervalů v hluboké poloze je součástí ostinátní figury ve violoncellu, která je s rytmickými variacemi použita až do 54. taktu. Ve 37. – 52. taktu hrají první housle pouze flageolety obsahující všech dvanáct tónů chromatické stupnice tvoříce motivický materiál v podobě řady. Zatímco flageolety jsou přísném sledu, dodekafonický materiál v partu druhých houslích má volnou strukturu – opakují se některé tóny či výseky řady, s tóny je zacházeno bez intervalových vazeb (daný tón se může nacházet o oktávu níže či výše). Od 44. taktu hraje viola dodekafonickou řadu v račím postupu.
- 101 -
Skladba pokračuje pulzací ascendentních tónů v oktávové poloze ve viole. K ní se přidají první housle, které po staccatové pulzaci hrají v 56. a 57. taktu rytmicky obměněný dvouhlasý motiv někdejší ostinátní doprovodné figury druhých houslí. Viloncello doprovází popsané dění i následná dvouhlasá pizzicata procházející napříč jednotlivými instrumenty hrou tremola ve vysoké poloze, které zasahuje do osmi taktů.
Na 70. – 73. taktu je zřetelně vidět důmyslné použití dodekafonického tónového materiálu, kdy dvojice tónů řady procházejí ve vertikální poloze jednotlivými nástroji nejprve v základním, vzápětí račím postupu, to vše na ploše pouhých čtyř taktů!
- 102 -
Skladba pokračuje uplatněním tónů řady v račím postupu ve flageoletech a pizzicatech, jež procházejí jednotlivými nástroji. Řada je dále provedena v celé šíři prostřednictvím prvních houslích za staccatové pulzace druhých houslí, flageoletové prodlevy ve viole a doprovodné figury ve violoncelle. Poté je část dodekafonického materiálu použita ve druhých a prvních houslích. Pro dění ve 92. – 106. taktu je charakteristické uplatnění druhého, třetího a čtvrtého tónu řady nejprve ve druhých houslích, posléze ve violinu primu a to v rychlém sledu šestnáctinových not. Tři tóny řady však nejsou použity přísně, nýbrž volně – v libovolné oktávové poloze, proto zde najdeme mnoho jejich variací. Violoncello doprovází ostatní nástroje ostinátní figurou s konstantní melodikou, ale variabilní rytmikou.
- 103 -
Sled šestnáctin prvních houslí pokračuje za pravidelných ostinátních akordických vpádů violoncella, které mají rytmický charakter. Postupně přibývá pohybu ve viole i druhých houslích, které naposledy uvedou dodekafonickou řadu. Skladba nabírá na gradaci rytmické i dynamické. Tato rychlá část je zakončena interpretací osmi tónů řady v šestnáctinových notách hraných unissono. Z toho vzejde vítězně tón c, který je finální prodlevou prvních a druhých houslí (v oktávové poloze) pět taktů, to vše za doprovodu dvojzvuků ve viole a violoncelu, které skladbu ukončí konsonancí – akordem C dur ve forte fortissimu. Závěrečná, rondová věta je pestrá dymicky i zvukově – střídají se v ní různé způsoby hry. Melodika a synkopy mají místy až lidový ráz. Přestože jde autor občas až do lidového tónu, stále se drží dodekafonické řady. I. SMYČCOVÝ KVARTET vznikl v roce 1964 v prvním ročníku na JAMU pod pedagogickým vedením Jana Kapra. Základem celého kvartetu je dvanáctitónová řada, se kterou autor pracuje různě – i tonálním způsobem, a tento intervalový materiál je společný pro první, třetí a čtvrtou větu. Autor byl inspirován výše uvedeným citátem Bohuslava Martinů, jenž je uveden také v záhlaví partitury. „Mně se tento citát velmi líbí, protože poeticky vyjadřuje podstatu komorní hudby.“315 Nutno poznamenat, že před kompozicí této skladby neměl E. Zámečník žádnou zkušenost s dodekafonií. Znal a analyzoval skladby různých autorů, ale vzor pro kompozici tohoto díla neměl žádný. „Jan Kapr tuto skladbu komentoval svým způsobem a radil mi při kompozici technicky, ale dodekafonická řada a způsob zpracování je mojí první dodekafonickou prací.“316 Všechny věty jsou vedle sebe seřazené na základě kontrastu, přičemž závěrečná věta klade na interprety nemalé nároky. První smyčcový kvartet premiérovalo Moravské kvarteto s primáriem Rudolfem Šťastným. V rukopisu partitury má autor poznamenáno: Tuto skladbu slyšel (1967) skladatel Jan Novák při provedení Moravským kvartetem (Rudolf Šťastný, Jarmila Benešová, Jiří Beneš, Bedřich Havlík) a pochválil ji, že prý „mám odvahu a nebojím se“.
315 316
Osobní sdělení Evžena Zámečníka dne 10. listopadu 2011. Osobní sdělení Evžena Zámečníka dne 22. února 2010.
- 104 -
■ TŘI KUSY PRO HOUSLE A KLAVÍR (1965) I. Allegro deciso II Largo III. Allegretto Vnějším podnětem pro kompozici této skladby byla objednávka aspiranta JAMU Františka Veselky. Zámečník se ale již před tím zabýval myšlenkou napsat skladbu pro toto klasické obsazení, protože coby absolvent konzervatoře houslového oddělení k tomu měl obzvlášť blízko. Skladba je složena na základě čtrnáctitónové řady obsahující pouze dva druhy intervalů. Tento modální materiál tvořící intonačně vymezený okruh je však je různě obohacován, takže nejde o přísnou dodekafonickou práci. Po stránce rytmické jsou ve skladbě užity různé birytmické druhy a ostináta. Toto dílo zkomponované
o prázdninách 1965
nepostrádá prvky koncertantnosti a virtuozity. V repertoáru ji měla dvojice Adolf Sýkora (housle), Jiřina Kolmanová (klavír). ■ DUO I (1966) I. Allegro con Brio II. Grave III. Con moto energico Tato skladba patří do početné rodiny duet, tedy obsazení, pro která psal Zámečník velmi rád. DUO I je zkomponováno pro dvoje housle. Opus má volnou kontrapunktickou dikci. Charakteristickým rysem je rovnocennost obou hlasů a koncertantní ráz. Skladba klade na interprety nemalé nároky.
DUO I vzniklo v roce 1964, tedy v době studií Zámečníka na JAMU, o dva roky později však bylo přepracováno. Skladba mimo jiné zazněla na koncertu soudobé hudby 17. listopadu 1999 v Brně v interpretaci elévů brněnské konzervatoře Štěpána Graffe a Magdaleny Tomáškové.
- 105 -
■ ELEGIE PER JAN PALACH (1969) Tento opus vznikl317 v průběhu studií na Staatliche Hochschule für Musik v Mnichově jako bezprostřední reakce autora na sebevražedný čin Jana Palacha318, který 16. ledna 1969 tímto protestoval proti utlačování svobod po okupaci Československa armádami států Varšavské smlouvy v čele se Sovětským svazem. Ve verzi pro housle a klavír byla skladba premiérována autorem spolu s Petrem Kiesewettrem na koncertě Státní vysoké školy hudební v Mnichově, poté zazněla též v Norinberku a v Regensburgu. „Pamatuji si, že při premiéře v Mnichově mně tehdy malé děvčátko předalo kytici bílých růží.“319 Četného provedení se jí dostalo také na území naší vlasti – z politických důvodů však byla skladba uváděna pod neúplným názvem ELEGIE. Skladbu interpretovali houslisté: František Veselka, Bohumil Smejkal, Jan Stanovský, Eduard Křivý, Jaroslav Krátký, Bohuslav Kotmel, Lubomír Čermák, Dagmar Krejčí... Později autor tuto skladbu instrumentoval také pro housle a smyčcový orchestr, kde sólový part doznal malých změn. Ústředním nástrojem jsou zde housle. Po meditativním úvodu senza vibrato v rozmezí několika málo intervalů se stále častěji přihlašují o slovo další smyčcové nástroje – violy, violoncella a kontrabas, jež vpadají do houslového partu čím dál výraznějším způsobem.
Skladba tak ascendentně graduje, až naroste k vrcholu – čímž chtěl autor vyjádřit výkřik bolesti a zoufalství. ELEGIE PER JAN PALACH je završena chorálem a klidným vyzněním sólových houslí – závěr přináší katarzi, vyrovnávající předchozí napětí. Po stránce formy dílo naplňuje dynamická a výrazová gradace. Hudební jazyk je v nejširším smyslu tonální. V důsledku vedení diatonických linií dochází k disonantním střetům. Dle autora má 317
Sladba byla napsána na druhý den po pohřbu Jana Palacha. Jan Palach (* 11. srpna 1948, Praha - † 19. leden 1969, Praha) – student historie a politické ekonomie na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. 319 Osobní sdělení Evžena Zámečníka dne 24. srpna 2011. 318
- 106 -
značný význam pro výrazové působení skladby diferencovaná a přesně předepisovaná artikulace hry smyčcových nástrojů, např. sul ponticello, con vibrato, senza vibrato, pizz. batutto ap. Ve skladbě je použito i drsných pizzicat s nárazem struny o hmatník – alla Béla Bartók. Skladba se dočkala četných provedení u nás i v zahraničí: NSR, NDR, Norsko, USA, Švédsko etc. ■ SERENÁDA (1969) Zámečník, coby stipendista DAAD na Staatliche Hochschule für Musik v Mnichově zkomponoval na jaře roku 1969 SERENÁDU IN D pro flétnu , hoboj a klarinet, kterou dedikoval svému učiteli na JAMU Janu Kaprovi. V třívěté skladbě autor pracuje s dvanáctitónovou dodekafonickou řadou nikoli však přísně, ale jak je u Zámečníka zvykem, volně. Dvanáctitónovost je zachována užíváním krátkých, několikatónových skupinek, s nimiž je pracováno jako se seriemi. Jednotlivé věty skladby jsou seřazeny vedle sebe na základě kontrastu tempa (rychlá – pomalá – rychlá). Uvnitř každé věty jsou kontrasty strukturální a pohybové. Po rytmicky výstižných místech přicházejí volnější úseky s úplným vypuštěním metra. Autor k tomu dodává: „Velký důraz jsem kladl na pohybovou a artikulační samostatnost jednotlivých hlasů. Pokud jde o otázku zápisu sklady, je výhodné, že všichni tři hráči hrají z partitury, což jim umožňuje dokonalou souhru zejména v místech rytmicky uvolněných (dle potřeby je někde použito i proporční notace).“ ■ KONCERT PRO 11 SMYČCOVÝCH NÁSTROJŮ (1969) V době vzniku této skladby měl Zámečník za sebou první úspěchy v zahraničí (NSR, Norsko), ale i na domácí scéně, např. jeho jednoaktová opera FRAŠKA O KÁDI byla na repertoáru Operního divadla JAMU v Brně. Jeho čtyřvětý KONCERT PRO 11 SMYČCOVÝCH NÁSTROJŮ charakterizuje uplatnění každého hlasu sólisticky. Tím odpadá tradiční zvukové schéma dělící smyčcový orchestr do pětihlasu. Ve čtyřech stručných větách seřazených kontrastně je důležitým formotvorným činitelem koncertantnost jednotlivých nástrojů. Skladba vznikla v průběhu jeho stipendijního studia v Mnichově, později byla přepracována.
- 107 -
■ DUO II (1969) I. Adirato II. Moderato semplice III. Allegro Jednou ze skladeb napsaných během studia v Mnichově je i DUO II pro dvoje housle. Zámečníkovi byl vždy vlastní svět komorní hudby a zvláště dua pro různá nástrojová obsazení byla pro něho možností, jak se s individualitou instrumentů vyrovnat. DUO II přímo vybízí ke komparaci s opusem DUO I. Rozdíl je především ve větší individualizaci a diferenciaci obou hlasů ve složce pohybové a zvukově barevné, např. použití flažoletů, hry na strunách za kobylkou etc.
Dílo je rytmicky bohaté, některé úseky jsou bez pravidelného metrického členění. Skladbu premiéroval 14. dubna 1969 v Brně autor a Rudolf Šťastný. V roce 1970 vydalo Orlando-Musikverlag Mnichov Zámečníkův rukopis skladby tiskem. ■ ZWÖLF ETÜDEN FÜR VIOLINE (1970) I. Nony a skoky II. Dvojhmaty III. Pohyblivost prstů IV. Skoky, rychlé přeměny arca a pizzicata, akordické pizzicato levou rukou V. Flažolety VI. Akordy VII. Pizzicato a skoky VIII. Glissando IX. Hra na různých strunách, skoky a pasáže v legatu X. Změna barevných poloh a neobvyklé techniky hry XI. Koncertní etuda XII. Koncertní etuda
- 108 -
Skladba vznikla v době studií na Státní hudební vysoké škole v Mnichově u Güntra Bialase. Jak název napovídá, opus je tvořen dvanácti etudami pro sólové housle, přičemž každá z nich je zaměřena na procvičení určité dovednosti. Etudy jsou určeny pro houslisty, kteří interpretují kompozice soudobých skladatelů. Cílem autora bylo poskytnout učební látku, na níž by si mohli studenti vysokých škol zdokonalit moderní postupy. Prvních deset etud je tedy zaměřeno na problematiku soudobé hudby. Etuda desátá je např. cele věnována zvláštním a neobvyklým prvkům hry, jak je známe z oblasti Musica nova, tzn. především střídání různých nástrojových barev a efektů. Dvě poslední etudy souhrnně využívají jednotlivé prvky zvlášť virtuózním způsobem. Jedenáctá etuda pracuje s barvami – vibrato, sul ponticello. Poslední, dvanáctá etuda má předepsané tempo 116 – 120 MM. Ve třicátém osmém taktu je uvedena dodekafonocká řada, která je dále zpracovávána.
Etuda dvanáctá je značně obtížná z hlediska rytmu, nepravidelného metra či střídání taktů s aplikací dvojhmatů a pizzicat. „Cyklus Zámečníkových etud představuje spojení technicky perfektně řešeného a umělecky přesvědčivého sdělení. Záslužné na této skladbě je především to, že usiluje o logické navázání soudobého stavu kompozičních prostředků na tradiční oblast interpretace.“320 Po Zámečníkově návratu domů ze studií na Staatliche Hochschule für Musik v Mnichově byly etudy provedeny koncertním mistrem Janem Stanovským na koncertu v Brně a nahrány brněnským rozhlasem. Na jaře roku 2011 vyšly etudy na hudebním nosiči CD NJAGUL TUMANGELOV – VIOLIN v bulharském vydavatelství Gega new.321
320
ŠTĚDROŇ, Miloš. Evžen Zámečník: Zwölf Etüden für Violine. In: Opus musicum, roč. 6, 1974, č. 7, příloha s. 1. 321 FRYDRYCH, Karol. Njagul Tumangelov violin (recenze). In: Harmonie, roč. 19, 2011, č. 11, s. 58.
- 109 -
■ SUITA PRO DECHOVÝ KVINTET (1974) I. Allegro II. Lento III. Moderato IV. Andante V. Allegro vivo
SUITU PRO DECHOVÝ KVINTET tvoří dle klasického vzoru pět vět, jež se navzájem odlišují tempem a výrazem. „Název SUITA jsem zvolil se zřetelem na kontrast jednotlivých částí. Skladba tedy nemá s barokní či taneční suitou nic společného.“ Zatímco I. věta je vybudována na základě drobného rytmického motivku s tečkovaným rytmem, věta čtvrtá je dialogem mezi flétnou a lesním rohem. Společným znakem všech vět však je, že jsou vystavěny z jednoho malého motivu, který je dále rozvíjen a opakován. Melodický postup ve III. větě:
Po harmonické stránce skladba osciluje mezi modalitou a tonalitou. Ve skladbě jsou jistá harmonická centra odvozená z melodických postupů, která jsou někdy zahuštěná dalším tónem. Harmonie:
Technicky nejnáročnější je poslední věta, která klade na interprety nemalé nároky nejen po stránce technického zvládnutí partů v rychlém tempu, ale i na souhru. Formou věty je contrario, tedy odvíjení hudby od začátku do prostřed skladby, poté zpětně v račím smyslu. Na konec je připojena coda, jež má charakter stretty.
- 110 -
Schematické znázornění průběhu V. věty:
A B C E D F G F E D C B A CODA
Na skladbě je patrna snaha využít koncertantních možností jednotlivých nástrojů– pohyblivé techniky a některé barevné prvky, např. frullato, glissando či con sordino. SUITU PRO DECHOVÝ KVINTET Zámečník napsal pro Filharmonické kvinteto Brno, které ji také v roce 1974 v Brně premiérovalo. Toto těleso vzniklo v roce 1973 z předních členů Státní filharmonie Bono a pedagogů brněnské konzervatoře.322 Skladba získala v roce 1974 ve skladatelské soutěži O cenu města Piešťan III. cenu.323
■ MEDITACE (1974) památce Jiřího Trávníčka324. Skladba byla dokončena začátkem října 1974 a je určena smyčcovému kvartetu. Jiří Trávníček byl prvním primáriem Janáčkova kvarteta, a protože ho E. Zámečník dobře znal, připsal mu tuto skladbu. Janáčkovo kvarteto MEDITACI 21. listopadu 1974 v Brně premiérovalo. V roce 1975 byla tato skladba natočena pro Čs. rozhlas a o tři roky později na gramofonovou desku vydavatelství Supraphon, v témže vydavatelství vyšla i tiskem. Hned po úvodu smutně zpívající violy přejímají hlavní roli housle a vedou nad kvartetní sazbou teskný monolog – nesmírně upřímnou citovou výpověď o bolesti. Meditace je skladba, která se snaží evokovat vzpomínku na tohoto vynikajícího primária, jehož tón byl nenapodobitelně zpěvný, vřelý a oduševnělý, proto tím nejdůležitějším nástrojem jsou první housle, které zní ve velmi vysoké poloze tak krásně, jak uměl Jiří Trávníček na ně hrát. Hlas prvních houslí je vlastní evokací Trávníčkovy osobnosti. Jednotlivé nástroje se podílejí na modelaci a imitačním rozvoji několika tematických celků rovnoměrně, avšak nositelem dramatičtějších a drsnějších poloh je viola. Tato skladba končí sólovými houslemi, tzn. že skladbu nekončí celé kvarteto, ale jenom ten primárius, který hraje melodii ve vysokých polohách, jež se jakoby ztrácí do dáli, jakoby houslista Jiří Trávníček byl tady stále s námi a my jeho hlas stále slyšíme. Tato
322
LEDEČ, Jan. Gramofonový debut Filharmonického kvinteta Brno. In: Gramorevue, roč. 80, r. 16, 1980, č. 1, s. 11. 323 SUITA PRO DECHOVÝ KVINTET zazněla také na 3. abonentním koncertu Komorního cyklu v Besedním domě v Brně dne 31. ledna 1980, kde byla interpretována Filharmonickým kvintetem (Julius Kessner, Josef Bartoník, Lubomír Bartoň, Bohuš Zoubek, Vladimír Veleba). 324 Jiří Trávníček (*10. prosince 1925, Vlaštovičky - † 16. června 1973, Brno) - houslista, primárius Janáčkova kvarteta.
- 111 -
symbolika je dovršena a vyjádřena tak, že sólové housle dospívají z mollové charakteristiky do svítivě lesklých tónů a – h –g –fis k latentně cítěnému závěrečnému sextakordu D dur.325
Celé dílo je vystavěno kontrapunkticky, nejpronikavěji v kánonicky pojatém závěru.326 Rudolf Pečman v krátké recenzi píše: „Při poslechu Meditace jsme byli zaujati hloubkou emocionality, zpěvností hudebních myšlenek a prostotou výrazu, jenž se odvíjí na úsporně vyřešeném pozadí protkaném novodobými skladebnými technikami.“327 Skladba zazněla v premiéře na 2. abonentním koncertu cyklu Česká komorní tvorba v Besedním domě v Brně 21. listopadu 1974 v interpretaci Janáčkova kvarteta - Bohumil Smejkal (I. housle), Adolf Sýkora (II. housle), Jiří Kratochvíl (viola), Karel Krafka (violoncello). V roce 1980 vyšla tiskem ve vydavatelství Supraphon. ■ DUO PRO HOUSLE A VIOLU - kánonické (1974) I. Allegro energico II. Andante dolente III. Prestissimo Komorní skladba pro velmi oblíbené obsazení Evžena Zámečníka. Je to virtuózní duo pro housle a violu, které po stránce melodické ve všech třech větách vychází z kánonického principu. Základem všech vět je imitační postup hlasů, čili kánon. „Již na konzervatoři jsme
325
ZAPLETAL, Petar. Matys - Zámečník – Rychlík (Meditace). In: Gramorevue, roč. 81, r. 17, 1981, č. 1, s. 11. PEČMAN, Rudolf. Předmluva. In: MEDITACE pro smyčcový kvartet, Editio Supraphon Praha, 1980, s. 3. 327 PEČMAN, Rudolf. Česká komorní tvorba. Lidová demokracie, 26. listopad 1974. 326
- 112 -
mívali v komorním souboru dvoje housle a violu – bez cellisty, takže jsme hráli ve třech, což je vynikající komorní obsazení, pro které vzniklo několik skladeb světových autorů, např. Antonín Dvořák: TERCETO C DUR či Bohuslav Martinů: SERENÁDA PRO DVOJE HOUSLE A VIOLU, kterou jsme hráli na mém absolventském koncertě na brněnské konzervatoři v roce 1961.“328 Základem skladby byly kontrapunktické náčrtky zapsané v průběhu Zámečníkova studia v Mnichově. V obou hlasech je uplatněn koncertantní a brilantní projev. Circa desetiminutovou skladbu interpretovali členové Kvarteta města Brna: Lubomír Čermák (housle), Karel Procházka (viola). ■ DUO PRO DVĚ VIOLY (1975) Do skupiny skladeb zkomponovaných na základě volných asociací dodekafonie patří i DUO PRO DVĚ VIOLY. Intervalové postupy sice vycházejí z dodekafonické řady, nicméně jejich užití není ortodoxní. I přes vzájemnou spřízněnost tématického materiálu můžeme tuto jednovětou skladbu rozdělit na tři celky: 1) Lento – poco piú mosso, 2) Quasi andante, 3) Allegro. Polyfonní sazba i artikulační dění je v obou hlasech vyrovnané. Protože je skladba koncipována pro dva stejné nástroje, je zde využito bohatých zvukových možností, jimiž instrumenty disponují (prázdné struny, dvojhmaty). Autor tuto kompozici dedikoval svému učiteli na na Staatliche Hochschule für Musik v Mnichově Günteru Bialasovi. Skladba měla premiéru 17. listopadu 1976 v Brně. ■ MUSICA PER PABLO CASALS (1975) Inspirací k napsání koncertní skladby pro sólové violoncello byla slova Pabla Casalse329: „Jsem umělcem, který chce zůstat věrný principům lidství. Jediné zbraně, jež ovládám, jsou taktovka a violoncello; zajisté nejsou zbraněmi vražednými, avšak nemám jiných a dávám tomu přednost, že jiných nemám.“ Zámečník získal prostřednictvám svého španělského přítele autentické nahrávky lidových nápěvů z Montserratu nacházejícího se poblíž Barcelony. Poté zpracoval španělské téma variačním způsobem maje Casalsův text stále na paměti. Úvod skladby je prostý, poté je uplatněna polyfonie a koncertantnost nástroje s užitím dvojhmatů. Dílo mělo premiéru na TNT 9. března 1978 v Praze, posléze vyšlo i na gramofonové desce Supraphonu.
328
Osobní sdělení Evžena Zámečníka dne 18. února 2010. Pablo Casals (* 29. prosince 1876, El Vendrell, Španělsko - † 22. října 1973, San Juan, Portoriko) – španělsko-katalánský violoncellista a dirigent. Po nástupu Francova fašismu strávil zbytek života ve vyhnanství. 329
- 113 -
■ DUO PRO HOUSLE A VIOLONCELLO (1975) I. Andante lento II. Allegretto scherzando III. Andante lento Skladba patří volně do cyklu pro různě kombinované dvojice smyčcových nástrojů a nese podtitul „in memoriam Dmitrij Šostakovič“. Dílo je postaveno na tradičních tématických a sazebných postupech tvořených kryptogramem D-S-C-H ve třetí větě, diferenciací pizzicatové písničky v úvodu druhé věty a při jejím návratu v závěru apod. Jednota skladatelova záměru a hudebního vyjádření je patrna zvláště ve větě třetí.330 Skladbu 5. července 1977 v Bechyni premiérovali Ivan Štraus a Marek Jerie.
■ II. SMYČCOVÝ KVARTET (1976) I. Lento, Allegro, Lento II. Lento ma non troppo III. Allegro energico durata cca 18 min I. věta II. smyčcový kvartet má zvukový vstup, který však nemá charakter tématu nebo motivu. Jedná se o zvukový obrys, kdy všechny čtyři nástroje hrají v dvojhmatech, čímž je docíleno velkého zvuku, téměř orchestrálního.331 Přestože houslové hře je blízký jednohlas, nikoli dvojhlas a fenomén dvojhmatů na houslích bývá jinak těžký, prvních osm taktů je v první poloze, což není technicky obtížné.
330
DOBROVSKÁ, Wanda. Autorský večer SČSKU (Duo pro housle a violoncello). In: Hudební rozhledy, roč. 42, 1989, č. 9, s. 395. 331 Tím se II. SMYČCOVÝ KVARTET odlišuje od I. nebo III., které začínají zcela jinak.
- 114 -
Od 9. taktu nastupuje volná polyfonní struktura. Takty 22 – 25 mají opět zvukový charakter umocněný dvojhmaty a jsou variací taktů v úvodu skladby. Začátek je ve fortissimu, poté se zeslabí do piana a polyfonně se pokračuje do uvolnění, na které navazuje tématická část. Tématické dění začíná v allegru 46. taktem, které v unisonu hrají viola a violoncello.
Počínaje 57. taktem téma variačně citují první housle. Druhé housle hrají doprovod – sestupné staccatové tetrachordy. Viola hraje volný kontrapunktický hlas.
- 115 -
Od 64. taktu hraje viola s violoncellem opět hlavní téma v unisonu, ale tentokrát v transponované poloze - o kvintu výše. Další takty kvartetu jsou prokomponovanou polyfonní prací. Např. 2. housle od 66. taktu určitým způsobem imitují housle první. Bohuslav Martinů tomu říkal „technika zárodečné buňky“.
Od 78. taktu téma variačně zpracovávají první housle. Housle druhé hrají sestupné tetrachordy ve staccatech formou sekvence, což je doprovodná figura. Tím drží celá věta formálně pohromadě – je totiž vybudována ze stejných prvků, které se objevují ve všech nástrojích a přecházejí z nástroje do nástroje. Není to však jako v klasické sonátové formě, kde je hlavní a vedlejší téma. Zde to neplatí. Skladba je komponována volně. V 81. taktu se objevuje jako nový výrazový prostředek pizzicato ve druhých houslích. Od 82. taktu hraje
- 116 -
téma viola. V taktu 84. se poprvé objevuje nový rytmicko-melodický prvek – osamocená osminová nota v závěru fráze. Jan Kapr by řekl „konstanta“.
Ve 111. taktu se tento prvek poprvé obrací a je autorem napsán v unisonu pro všechny čtyři nástroje.
Vzestupné i sestupné osamocené osminové noty je následně střídavě používáno. Vzestupný melodicko-rytmický prvek se dále stane doprovodnou, ostinátní figurou.
- 117 -
Od 130. taktu hraje viola téma, které je dále rozvíjeno a opakuje se imitačně za sebou. Další takty vycházejí ze stejného jádra – ve všech hlasech se objevuje výše užívaný melodicko-rytmický prvek. Počínaje 167. taktem je použit charakteristický melodický prvek, který se sekvenčně opakuje v dalších taktech.
Melodický prvek ze 167. taktu je dále imitován v jednotlivých nástrojích. Podkladem jsou pizzicata, půltóny, etc.
- 118 -
195. takt začíná obrácenými ostinátními figurami ve violoncellu, viola hraje pizzicata na prázdné struně332, což autor vyznačil kroužkem pod notou.
Následující takty jsou
opakováním melodických prvků. Doprovodné figury jsou umísťovány do různých rytmických souvislostí. Věta pak graduje až do vrcholu do 241. taktu. Od 242. taktu je změna tempa z původního Allegra na Lento. Opakuje se ve variované podobě zvukový začátek I. věty hraný všemi nástroji ve dvojhmatech, avšak ve fortissimu a s tím, že je vždy něco přidáno, viz 243. a 245. takt.
Poté následuje volná polyfonie, která od 260. taktu přejde do zvukového modelu s použitím osamocených osminových not v závěru fráze.
II. věta Druhá věta je pomalá a zpěvná. Začíná con legno battuto (= údery smyčcem, dřevem) paralelně druhými houslemi a violoncellem. V 1. taktu se připojují první housle, které hrají con sordino ve vysoké poloze dlouhou linii. Ve 4. taktu se připojuje viola, která hraje tvz. protrhávané noty.
332
Pizzicato na prázdné struně je barevnější, větší zvuk.
- 119 -
Počínaje 9. taktem hrají první a druhé housle disonantní čtyřzvuky, které jsou hrány jako pizzicato. Jedná se o souzvuk založený na chromatice, který má doprovodnou funkci. Důležitým prvkem jsou protrhávané tóny ve viole, které přecházejí ve 14. taktu v legatovou linii.
Opakující se šestnáctinové noty se objevují ve všech hlasech. Ve 28. taktu se ve violovém partu objevuje nový, zvukově barevný prvek – flažolet.
- 120 -
Dále jsou zmnoženy již použité prvky - opakující se šestnáctinové noty. Důležitá je také vysoká legatová linie prvních houslí a linie violoncella, která končí v taktu 42. Následně jsou použity čtyřhlasá pizzicata u obou houslí a violoncellu, která mají doprovodnou funkci k sólové viole. Pro závěr skladby je příznačné uplatnění prvků, které již zazněly na začátku II. věty. Hlavní jsou protrhávané tóny ve druhých houslích a legatový zpěv prvních houslí a violy. Do toho zaznívají údery violoncella con legno battuto.
- 121 -
Šestnáctinové noty ve druhých houslích hrají do 69. taktu. Od téhož taktu do 75. taktu (je posledním taktem druhé věty) hrají spolu s prvními houslemi a violou vysoký legatový tón. Tři takty před koncem II. věty se odmlčí údery violoncella a věta končí v piano pianissimo.
III. věta Jestliže předcházející věta byla pomalá a končila v piano pianissimo, pak věta třetí je kontrastní - začíná ve forte, v allegro energico. Díky vysokému tempu se jedná o virtuózní větu, která je na výsost rytmická. Bezesporu tato věta představuje vrchol celé skladby, a to jak svým tempem, tak i nábojem. Od začátku do konce má hybný charakter a odehrává se většinou v šestnáctinových hodnotách. Nositelem tématu jsou nejprve druhé housle.
Od 13. taktu do 22. taktu hrají viola s violoncellem pizzicatové téma v unisonu za doprovodu prvních a druhých houslí, které vytváří šestnáctinovými notami zvukový obrys.
- 122 -
Výše použité motivy a témata variačně procházejí všemi nástroji. Tím drží celá věta formálně pohromadě – je totiž vybudována ze stejných prvků, které se objevují ve všech nástrojích a přecházejí z nástroje do nástroje.
Zatímco od 50. do 64. taktu hrají první housle jen střídající, pravidelně pulzující osminové tóny, housle druhé hrají čtyřzvuky, u nichž autor didakticky naznačil tahy smyčcem. Viola a violoncello hrají již známé figury.
- 123 -
Počínaje 68. taktem pokračuje skladba poco meno mosso. Jedná se o aleatorní plochu – strukturní otevřenost, kdy konečné znění kompozice je ponecháno náhodě v podání interpreta. V notaci jsou stanoveny základní pokyny k provedení, které se tak stává jistým druhem hudební improvizace. První housle, které hrají aleatorně, jsou autorem zapsány bez pevných taktových čar. Ostatní nástroje hrají pevnou sazbu. Tato plocha vyznívá svým zpracováním rozmlouvavě, až filozoficky.
- 124 -
Počínaje 94. taktem přechází souzvuk čtyř nástrojů do sólových houslí, které hrají ve vysoké poloze. Sólo je zakončeno korunou. Poté skladba pokračuje v tempu lento ma non troppo a až do konce má hybný charakter. Housle hrají ve vysoké poloze legatovou linii. Druhé housle spolu s violoncellem hrají arco con legno battuto. Viola hraje téma v šestnáctinových notách détaché – tzn. že noty se hrají odděleně, leč souvisle a bez pomlk. V nich je vykreslen půdorys věty, tedy různorodě zpracovávané téma. Od 105. taktu spolu s violou hrají šestnáctinové noty i druhé housle.
Ve 127. taktu již hrají šestnáctinové noty i housle první. Viola má staccatové téma ve fortissimu.
- 125 -
Od 133. taktu do závěru skladby mají první housle vysoké tóny. Šestnáctinové noty pak prochází napříč ostatními nástroji. V závěru jsou de facto použity již známé rytmické obraty, kromě výše uvedeného např. ostinátní figura violloncella.
Druhý smyčcový kvartet je koncipován zcela jinak než kvartet první. Je to zvukový kvartet ve dvojhmatech, kde není mnoho melodie. Je zde slyšet expresivní zvuk kvarteta všech čtyř nástrojů. Zámečník zde mistrně využívá svých znalostí instrumentace a využívá možností, které skýtají smyčcové nástroje – dvojhmaty, hra col legno, pizzicatta pravou i levou rukou atd. Ve skladbě je důležitá artikulace. Artikulační prvek je důležitý především v komorní hudbě – tím se nástroje vzájemně odlišují. Zámečník zde usiluje o opuštění vazeb na neoklasicistní styl. Určitá vazba na neoklasicistní styl tu ale přece jen zůstává a tím je způsob tématické, resp. motivické práce.
Autorovi se podařilo zachovat formovou
přehlednost a jednotu hudebního materiálu, zejména souvislosti II. a III. věty, která následuje atacca. Tři věty působí velmi koncízně. Podnět ke vzniku skladby dalo v roce 1976 Kvarteto města Brna. Skladba získala 2. cenu v piešťanské soutěži 1976. Druhý smyčcový kvartet zazněl v premiéře 26. ledna 1977 v interpretaci Kvarteta města Brna - Lubomír Čermák (I. housle), Karel Hejl (II. housle), Karel Procházka (viola), Boris Páč (violoncello). V roce 1978 toto dílo vydal Panton, vydavatelství Českého hudebního fondu Praha nákladem 200 výtisků. Kvarteto města Brno po premiéře tuto skladbu ještě několikrát veřejně provedlo.
- 126 -
Jde o dílo, kterým řekl autor vážné slovo nejen v kontextu své dosavadní tvorby. „Poměrně snadná posluchačova identifikace proměn materiálu je jistě kladem, byť by bylo možné od skladatele hledající nové možnosti žádat přece jenom určité maskování zvoleného konstrukčního principu. Mám na mysli právě v rámci karlovarského
Mladého pódia
diskutované využití téhož materiálu v pomalé i v rychlé závěrečné větě. V každém případě je jisté, že Kvarteto města Brna má dnes tuto skladbu zažitu do poslední noty, že se s dílem ztotožnilo a že jeho výkon byl proto zcela suverénní a svým způsobem výjimečný. Vzdor výše uvedeným poznámkám jde v každém případě o závažný tvůrčí počin, neobyčejně svěží a rozhodně nikoli chladně vykalkulovaný.“333 ■ KONTAKTONIA I (1977) Umělým spojením slov „kontakt“ a „tón“ vznikl název tohoto jednovětého opusu pro flétnu, housle a smyčcový orchestr. Autor se tedy snažil hudebně vyjádřit doteky, spojení a blízkou intervalovou polohu dvou rozdílných pólů – flétny a houslí. Je zde využito také aleatoriky v tom smyslu, že oba sólisté volně improvizují, čímž vytváří aleatorní plochu, zatímco plocha smyčcového orchestru je pevně fixovaná. Touto cca jedenáctiminutovou koncertatní skladbou se Zámečník opět vzdálil od svého dříve oblíbeného neoklasicismu. Dílo je dedikováno Českým komorním sólistům a jejich uměleckému vedoucímu Miroslavu Matyášovi. Poprvé zaznělo 11. května 1977 v Brně a vyšlo i na gramofonové desce Supraphonu.
■ OBRAZY (1978) I. Portrét – Andante lento e misterioso II. Krajina – Tranquillo e sostenuto III. Zátiší - Moderato IV. Kytice – Allegro vivo Podnětem k napsání této skladby pro housle, violoncello a klavír byla inspirace výtvarným uměním. „Portrét snad představuje nějakého rembrantovského starce, Krajina je spíš smutně podzimní než rozjásaná, Zátiší je idylické (snad se starými hodinami v poklidném pokoji), Kytice (snad špálovsky veselá) uzavírá cyklus veselou pohyblivou hudbou.“334 Skladba má přehlednou, nekomplikovanou fakturu, všechny hlasy jsou uplatněny rovnocenně. 333 334
SKÁLA, Pavel. Komorní středa SČSKU. In: Hudební rozhledy, roč. 31, 1978, č. 4, s. 195. Osobní sdělení Evžena Zámečníka dne 3. května 2011.
- 127 -
Skladba byla interpretována Brněnským klavírním triem - Věra Hejlová (housle), Marta Židlická (violoncello), Dana Křístková (klavír). Naposledy dílo zaznělo v podání souboru FRISBEE TRIO – Klára Králíčková (klavír), Jan Maceček (housle), Eliška Kotrbová (violoncello) dne 28. listopadu 2011 v Koncertním sálu Konzervatoře Brno za přítomnosti autora. ■ CANTO (1979) Skladbu CANTO určené houslím a klavíru napsal Zámečník z podnětu Českého hudebního fondu a Svazu českých skladatelů a koncertních umělců pro mladé interprety, kandidáty soutěže „Beethovenův Hradec 1982“. Proto autor přizpůsobil technickou náročnost skladby předepsanému stupni obtížnosti, plně však respektoval prvky koncertantnosti. V dílku exponují dva základní tématické útvary: melodická linie na začátku skladby a pozdější triolový pohyb. Předsevzetím při kompozici této skladby byla zpěvnost a zapamatovatelnost melodické linie, což je pro vnímací schopnosti mladých interpretů vhodné. Klavírní doprovod je „asketicky prostý“, jak se o něm vyjádřil autorův přítel Jan Novák, a má i přes modernější pojetí přednesový ráz.
Skladba zazněla v premiéře na Komorním koncertu pořádaném Svazem českých skladatelů a koncertních umělců 11. února 1981 v Klubu školství a vědy ROH.335 V Brně skladba poprvé zazněla 13. května 1981 v interpretaci Jana Krejčího (housle) a Hany Pelikánové (klavír). 335
Na koncertu dále zazněly skladby: Milan Slavický – KYVADLO ČASU, Lukáš Matoušek – SONÁTA PRO HOUSLE A KLAVÍR, Vratislav R. Černík – NONETO PER II RE, Jan Kapr – TEST 2 PRO SÓLOVÉ HOUSLE, Jiří Válek – OBJEVOVÁNÍ DNE. Účinkovali: Pražští madrigalisté, Jiří Tomášek (housle), Josef Růžička (klavír), České noneto, Jan Krejčí (housle), Jiří Pokorný (klavír), Musica da camera Praha.
- 128 -
■ TRIO PRO TŘI VIOLY ( 1982) I. Prolog II. Nocturno III. Finale TRIO PRO TŘI VIOLY vzniklo v březnu 1982 v sousedství kompozice MUSICA LAMENTOSA na základě vnitřní potřeby autora přetnout tvůrčí proces na dětské opeře BROUK PYTLÍK a alespoň na chvíli se octnout na půdě absolutní hudby. V této koncertantní skladbě je použita polyfonie, heterofonie i birytmie. Některé části mají dodekafonické struktury, jež jsou však pojímány volně. Ačkoli skladbu hrají tři nástroje stejného témbru, podařilo se autorovi – díky zvukovým možnostem (např. použití pizzicata ve II. větě) – vyjádřit různý výrazový obsah. Dílo zaznělo v premiéře v Brně 17. listopadu 1982 v interpretaci Karla Procházky, Josefa Přibáně a Petra Piláta.
■ CAPRICCIO PRO SÓLOVÝ AKORDEON (1982) Touto skladbou chtěl Evžen Zámečník prezentovat technické možnosti nástroje, na nějž sám v mládí hrál – akordeonu. Proto jej představuje jako instrument schopný brilantní techniky a velké pohyblivosti. V jednověté skladbě, premiérované roku 1985 na světové soutěži akordeonistů v Paříži,336
se výraz zklidní jen v její střední části, jinak dominují
šestnáctinové noty. Skladba končí perkusijním efektem – údery dlaní do měchu.
336
Evženu Zámečníkovi není známo, jak se jeho CAPRICCIO do Paříže dostalo.
- 129 -
CAPRICCIO zaznělo poprvé na území naší vlasti 10. prosince 1986 a byla dedikováno autorovu příteli Janu Tesařovi, s nímž také některé artikulační zvláštnosti akordeonové hry konzultoval. ■ SERENATA PICOLLA (1983) I. Allegro giocoso II. Andantino semplice III. Allegretto (quasi Andante)
Kompozice se skládá ze tří kontrastních vět. Jak podtitul „Tema con variazioni“ třetí věty napovídá, jsou jejím obsahem variace na známou lidovou píseň Okolo Frýdku cestička. Svým rázem navazuje na neoklasicistní serenádový typ české provenience. Podnětem ke vzniku této skladby byla spolupráce Evžena Zámečníka s různými soubory amatérské hudební sféry v rámci Zájmové umělecké činnosti. I přes dílčí rytmické a harmonické komplikace by dle autora měla SERENATA PICOLLA přinést „radost z muzicírování samotným interpretům a
bezprostřední
potěšení
posluchačům.“337
V premiéře
zazněla
v rámci
Festivalu
neprofesionálních těles ve Frýdku-Místku v roce 1984 v interpretaci Symfonického orchestru Frýdek-Místek.338
337 338
Osobní sdělení Evžena Zámečníka dne 29. března 2011. Osobní sdělení Evžena Zámečníka 24. srpna 2011.
- 130 -
■ DUO PRO HOUSLE A KONTRABAS (1984) I. Allegro adirato II. Adagio tranquillo III. Vivacissimo První větu charakterizuje monotématičnost a pohyblivost, základní melodickorytmické jádro má naléhavý charakter. Pizzicatová prodleva kontrabasu dovoluje exponovat pomalou, zasněnou melodii houslí ve druhé větě skladby. K docílení kontrastu autor použil disonantních dvojhmatů při hře con legno aj. Třetí, třídobá věta má ráz tarantelly. Skladba končí hrou na strunách za kobylkou a na desce jednoho z nástrojů. DUO PRO HOUSLE A KONTRABAS je stylově výsostně koncertantní kompozicí. Autor ji dedikoval někdejším pedagogům JAMU Bohumilu Smejkalovi a Jiřímu Bortlíčkovi. V premiéře zazněla 31. října 1984 v Jirkově.
- 131 -
■ III. SMYČCOVÝ KVARTET (1987) I. Lento- Allegro II. Molto lento (quasi danza) III. Vivace
I. věta Základem všech tří vět je téma lašského tance starodávný. Tím je dána určitá monotématičnost díla. Cílem Zámečníka však nebylo napsat folklórní skladbu.
I. věta začíná expozicí. K violoncellu, které hraje prodlevu, se postupně přidávají další nástroje, přičemž v každém z nich se objevuje zárodek tématu, který je vyjádřen obrysem čisté kvinty (viola: c – g, 2. housle: d1 – a1, 1. housle: es2 – hes2) – kvintou začíná i lašský tanec starodávný.
- 132 -
V úvodu skladby tedy není citována žádná melodie či téma, jsou zde jen kvinty, které jsou řazeny na sebe. Tento model je aplikován třikrát s harmonickou obměnou a postupnou dynamickou gradací od počítečního pianissima do mezzoforte. Ve 33. taktu poprvé zazní v partu violy část tématu lašského tance starodávný, který je uveden za doprovodu ostatních nástrojů, jež setrvávají v pianu na konstantních tónech.
Po pomalém úvedení expozice nastupuje od 41. taktu rychlá část, která začíná oktávovými skoky prvních houslí v tečkovaném rytmu. Zatímco violoncello hraje descendentní půlové noty, druhé housle uvedou zpěvné téma (bez vazby na lašský tanec starodávný), jež plynule přejde do prvních houslí, kde zazní v imitaci.
- 133 -
Dále je uplatněna chromatika v prvních a druhých houslích, které hrají půlové noty v intervalu sexty s ascendentním chromatickým průběhem za polyfonního doprovodu violy a violoncella v unisonu. Poté zazní v 59. – 62. taktu v partu prvních houslí část tématu tance starodávný, faktura ostatních nástrojů je homofonní. Obrys ústředního motta následně přebírají druhé housle, které jej interpretují za doprovodných triolových figur prvních houslí.
V 67. – 70. taktu je použito nového prvku – pulzujících osminových not, jež jsou zakotveny v určité poloze, někdy z přístavu vyplují, aby se hned do něho vrátily. Pro tuto plochu je typická tónová blízkost a hra staccato, v níž je pokračováno hrou ostinátních doprovodných figur, nad ní zazní zárodek ústředního motivu v primu. Další průběh navazuje na předchozí dění, jež je narušeno novým, žertovně pojatým motivem v 81. – 84. taktu.
- 134 -
Skladba pokračuje v polyfonní faktuře. Konstantou je zde sled pěti osminových not hraných staccato, tedy rytmicko-melodický prvek, který se postupně objevuje ve všech nástrojích.
V průběhu 93. – 96. taktu je v partu violy uplatněno zpěvné téma, které na začátku skladby interpretovaly nejprve druhé, poté první housle. Nyní téma vyznívá za doprovodu druhých houslí hrajících konstanty v transpozici a violoncella, jež setrvává na stejném tónu hrou pizzicato, což má rytmický význam. Další polyfonní dění vystavěné na sledu tří vzestupných not a dvou úvodních tónů tématu postupně graduje a přechází do plochy, která má zvukový charakter. Do dlouhých not, hraných v oktávové poloze prvními a druhými houslemi, energicky vpadají viola s violoncellem. Zvukovost značně vzroste s disonantními čtyřzvuky primu a sekundu.
Další dění má polyfonní ráz – první housle nejprve interpretují klesající a stoupající sled osminových not, poté přejdou do vysokých poloh. Part druhých houslí obsahuje jak stoupající a klesající
osminové noty, tak opakující se doprovodné figury. Viola hraje
- 135 -
konstantu v imitaci, poté přejde do vysoké polohy, kde v legatu střídá dva půltóny. Výše uvedené je podkladem melodické linie violoncella, v němž vyzní obrys lašského tance starodávný. Poté střídavě s violou osciluje mezi dvěma půltóny. Tato část je zakončena oktávovým sledem pulzujících not violy a violloncela doprovázejících čtyřzvuky primu a sekundu. Věta pokračuje velkými skoky tečkovaného rytmu napříč jednotlivými nástroji za prodlevy violoncella, které spolu s violou uvedou melodický prvek tvořený z deseti tónů, přičemž sedm z nich je stejných. Postupně se přidají druhé a první housle. Melodický prvek je poté aplikován ve dvojicích nástrojů, které ho hrají v oktávové poloze, ale v horizontálním posunu.
Pohyb postupně ubývá, až všechny instrumenty zakotví na jednom tónu (s vyjímkou primu, který ho hraje o oktávu výš), z tohoto přístavu se nástroje vydávají na krátkou projížďku na vzdálenost malé sekundy, aby se hned vrátily. Vznikají tak jemné disonance v pianu, které jsou záhy obohaceny novým melodicko-rytmickým prvkem – třemi staccato osminami, které hrají druhé housle. Poté jsou uplatněny některé již použité motivy. Ve 175. taktu zazní kulminační plocha hlavního motta kvartetu, jež je podložena doprovodnými ostinátními figurami ostatních nástrojů.
- 136 -
Z následující zvukové plochy tvořené čtyřhlasy obou houslí se vynoří ústřední motiv celé skladby – lašský tanec starodávný, který nyní zazní poprvé v plné šíři a to ve druhých houslích. První housle pokračují v interpretaci čtyřzvuků, ale pizzicato, viola hraje imitovanou melodickou figuru a violoncello ostinátní kvintové souzvuky rytmického významu.
Poté zazní lašský tanec také v prvních houslích, violoncello hraje paralelně s violou melodickou figuru v transpozici. Tato část přechází do homofonní zvukové plochy, která je vytvořena chromatickými postupy ve všech nástrojích. V závěru první věty jsou aplikovány oktávové skoky tečkovaného rytmu, chromatické postupy či použité melodické motivy,
- 137 -
včetně obrysu tance starodávný, který zazní ve violoncellu. Věta končí na dlouhých notách v pianu.
II. věta Viola uvádí druhou větu, která začíná vážnou, meditativní melodií. V 5. taktu se k ní přidají první a druhé housle. Zatímco primus má v partu samostatně stojící kvartu, sekund hraje na struně A u kobylky (sul ponticello) rytmický model, který imituje doprovodnou figuru lašského tance starodávný.
Viola pokračuje v započaté linii. Ve 14. taktu se k ní přidávají druhé housle, které stejně jako první housle nastupující o dva takty později hrají až do 37. taktu ostinátní figuru. Zatímco sekund imituje taneční figuru, part primu tvoří disonantní čtyřzvuk (gis-dis-a-e) pizzicato. Oboje housle tedy mají doprovodnou funkci. Od 20. taktu se k ostatním nástrojům připojí violoncello, které ve vyšší poloze hraje samostatnou melodii, která nemá s lašským tancem starodávný žádnou souvislost. V tomto úseku se pravidelně střídá 3/4 a 3/8 takt.
- 138 -
Ve 38. taktu přejdou pizzicatové čtyřzvuky partu prvních houslí do violy a violoncella. Jejich ostinátním střídáním je vytvořena zvuková plocha, která je podkladem zpěvné melodie prvních a druhých houslí.
Na uvedené dění navazuje homofonní úsek, pro který je typická intervalová blízkost tónů – rozsah druhých houslí, violy a violoncella je primárně posazen do dvoučátkované oktávy. Skladba pak pokračuje klesající melodií, kterou paralelně s prvními houslemi hraje violencello, což má barevný efekt. Tento motiv je posléze imitován v partu prvních houslí a violy. Závěr druhé věty je vystavěn z výše použitých melodických, rytmických a barevných prvků, přičemž na dvou místech zazní též zárodek ústředního tématu, který je vyjádřen obrysem čisté kvinty. Barevně kontrastné jsou 85.- 89. takty, ve kterých druhé housle střídají hru pizzicato a arco.
- 139 -
Věta je zakončena prodlevami primu, violy a violoncella, do kterých poco sostenuto vstupuje rytmický prvek v sekundu, který jaksi vzdáleně evokuje atmosféru a lyričnost tohoto jemně vznešeného lidového tance.
III. věta Na předchozí pomalou větu, zakončenou piano pianissimo navazuje věta ve vivace, jež začíná citací lašského tance starodávný v diminuci. Téma nejprve zazní v scherzando oktávovém rozestupu prvních a druhých houslí, viola a violoncello hrají paralelně dvouhlasy rytmického významu. Motiv lašského tance je dále přísně imitován druhými hlouslemi, všechny hlasy hrají staccato.
Polyfonní pohyb dvou vrchních hlasů je následně zastaven interpretací stejných, rytmizovaných tónů (v rozsahu osmi taktů), což má homofonní charakter. Ve hře pokračují tři spodní nástroje: druhé housle vzestupnými a sestupnými ostinátními běhy, viola hrou na prázdné struně (sul A) a violoncello pizzicato tóny akordu F dur, což má barevný a harmonický význam. Je tak připraven podklad, ke kterému se ve 32. taktu přidávají první housle interpretující zpěvnou melodii.
- 140 -
Po polyfonní hře ve forte následuje kontrastní homofonní úsek v pianu. Na něj bez dynamické změny navazuje obrys lašského tance starodávný v diminuci, který v přísné i volné imitaci prochází napříč všemi nástroji. Hra staccato pak přechází v ostinátní pizzicatové figury, jenž vytvoří barevný harmonický podklad pro melodii, která zazní reprízovaná v partu violy.
Interpretace pizzicata je per partes opouštěna, od 83. taktu již hrají smyčcem všechny instrumenty. Konstantou této plochy je rytmický model v intervalu kvinty, kterým začíná lašský tanec starodávný.
- 141 -
Předchozí dění je předzvěstím příchodu ústředního tématu tohoto kvartetu, který zazní poprvé v plné šíři v partu prvních houslí. Doprovod ostatních nástrojů je složen z mutace konstanty, která je vytvořena sledem sextol a triol.
Poté téma lašského tance prochází kánonicky ve violoncellu, sekundu a primu, v augmentaci. Viola hraje ostinátní doprovodnou figuru složenou ze sextolové pulzace.
Další část skladby je vystavěna na základě reprízových principů – objevují se v ní všechny výše popsané prvky. Změna nastává až od 199. taktu, kdy všechny nástroje hrají unisono. Tato část interpretovaná ve staccatu je třikrát přerušena disonantní homofonnií. Po taktové pauze všech nástrojů zazní v partu violinu primu celý motiv lašského tance. Počáteční disonantní homofonní doprovod postupně přejde do konsonantní polyfonie na základě imitačního zpracování závěru tance.
- 142 -
Tato část je zakončena chromatickými disonantními vzestupnými postupy všech nástrojů. Poté skladba pokračuje v rychlém tempu. Hlavní slovo má nyní violoncello, které za rytmické puzlace prvních houslí interpretuje závěr hlavního tématu, který zazní v repetici ve vysoké poloze. Ve 253. taktu, tedy před samotným závěrem, zazní hudební úsek, který tempově i rytmicky imituje lašský tanec. Primus hraje opakující se melodickou figuru, sekund ostinátní doprovod, viola quasi basso a violoncello hlavní melodii.
Závěr skladby vystavěný ze sekvencí charakteristického rytmického prvku je opět ve vivacissimu.
- 143 -
III. SMYČCOVÝ KVARTET má vysloveně polyfonní, koncertantní ráz a snaží se zachovat onu míru vrcholné stylizace, typickou pro komorní hudbu, zároveň je zcela odlišný od obou předchozích kvartetů, protože vznikl na základě inspirace lašským folklórem. Tanec starodávný autor slyšel na koncertě, v autentickém podání cimbálového souboru rodiny Kotků339 v Metylovicích u Frýdku-Místku o prázdninách 1986. „Nejvíce mě na tom okouzlilo, že v melodice tohoto tance se objevuje dórská mollová sexta, což na mě působilo nezvyklým a originálním dojmem. V lidovém kontextu to působí naprosto neobvykle a odlišně od českého folklóru. Je to severomoravský fenomén, který mě uchvátil v kraji pod Beskydy.“340 „S manželem jsme byli tak zaujati, že jsme si při jízdě domů tento tanec v automobilu zpívali.“341 Užití lidového nápěvu ve všech třech větách jako zdroje inspirace je oslavou rodného kraje. Melodie lašského tance není zpracovávána běžným variačním způsobem, nýbrž se objevuje hlavně v kulminačních plochách I. a III. věty. Přes zaujetí zajímavou melodií bylo vnějším podnětem k napsání třetího smyčcového kvartetu objednávka Janáčkova kvarteta k jejímu čtyřicátému výročí. Dílo bylo premiérováno 12. května 1987 v Brně Janáčkovým kvartetem – Bohumil Smejkal (I. housle), Rudolf Sýkora (II. housle), Ladislav Kyselák (viola), Břetislav Vybíral (violoncello). V roce 1990 vyšla partitura kvartetu tiskem ve vydavatelství Panton. Přestože největší práci z výše uvedených smyčcových kvartetů dal E. Zámečníkovi kvartet první, umělecky nejhodnotnější je kvartet třetí. „Mám radost, že tři moje smyčcové kvartety hrály přední interpreti: Moravské kvarteto, Kvarteto města Brna a Janáčkovo kvarteto.“342
■ KONTAKTONIA II. (1989) I. Lento moderato. Allegro II. Andante lento III. Vivacissimo Název skladby je kombinací dvou slov: „tón“ a „kontakt“. Proto i kompozice vychází z představy vzájemného kontaktování dvou tónů a témbrů flétny, violy a violoncella. Jejím obsahem je stýkání, střety a vzájemné prolínání dvou tónů v intervalu malé či velké sekundy.
339
Z rodiny Kotků se proslavila zvláště houslistka Hana Kotková z Frýdlantu nad Ostravicí. Osobní sdělení Evžena Zámečníka dne 18. února 2010. 341 Osobní sdělení Anny Zámečníkové - roz. Olmové dne 18. února 2010. 342 Osobní sdělení Evžena Zámečníka dne 24. února 2011. 340
- 144 -
V prosté struktuře skladby je uplatněn koncertantní prvek a volná kontrapunktická dikce. Dílo vzniklo na objednávku souboru Universal Ensemble Berlin. ■ DUO PRO HOUSLE A KLARINET (1991) I. Allegro con brio. Poco meno mosso. Allegro con brio II. Andante, molto tranquillo (quasi blues) III. Allegro molto vivo ( Scherzino - in memoriam Adolf Langer) Podnětem k napsání této skladby byla svatba syna Svatopluka s Evou Marečkovou, někdejších spolužáků a absolventů JAMU. První věta je velmi energická, má koncertantní, virtuózní ráz, každý hlas předvádí svou techniku. Důležitým formotvorným činitelem jsou figurace a imitace. Věta druhá je přes rozjímavý ráz zpěvná, quasi blues. Houslový part obsahuje čtyřhlasy interpretované con sordino i hru arco. Hlavní melodická linka obsahující frullata je svěřena klarinetu. Důležitým, dominantním prvkem třetí věty je staccato, jež je také podkladem úryvku ze skladby LEHKÉ PRSTY (1947) Adolfa Langera343 citovaného klarinetem.
„Adolfa Langera jsem znal osobně, navštívil jsem ho i v jeho bytě v Praze. Napsal řadu skladeb pro sólo klarinet nebo klarinet s doprovodem klavíru či orchestru. Stal se velice populárním hlavně díky skladbě LEHKÉ PRSTY (FLINKE FINGER), kterou znají snad všichni klarinetisté.“344 DUO PRO HOUSLE A KLARINET bylo komponováno ve dnech 14. – 19. července 1990. V premiéře zaznělo 3. února 1991 na brněnské hudební akademii. Skladba byla provedena též u příležitosti sedmdestých narozenin autora na koncertě 15. dubna 2009 v Praze.
343
Adolf Langer (* 11. června 1910, Rejchartice u Šumperka - † 15. února 1986, Ostrava) – skladatel, aranžér, klarinetista, hudební pedagog a překladatel. 344 Osobní sdělení Evžena Zámečníka dne 10. listopadu 2011.
- 145 -
■ TRIO PRO FLÉTNU, HOUSLE A KLAVÍR ( 1993) I. Preludio – Lento. Allegro energico II. Canzona – Andante (in memoriam Jan Novák) III. Canzonetta – Allegro vivo (Rondo buffo aneb „Komáři se ženili a mateník tančili“ Základem a společným znakem všech tří vět je volná kontrapunktická dikce. Začátek první věty je disonantní až mírně mysteriózní. Poté nastupuje kontrastní pohyblivá část zřetelně koncertantního charakteru. „Druhá věta je vzpomínkou na mého přítele, vynikajícího skladatele Jana Nováka, jehož umělecký a lidský osud mne dodnes dojímá.“345 Závěrečná část skladby zpracovávající známý slezský lidový nápěv Komáři se ženili je vtipnou codou skladby. Původně byla tato skladba napsána pro housle, violoncello a klavír. Na přání členů Brněnského klavírního tria, jemuž bylo dílo dedikováno, autor nahradil part violoncella flétnou. V premiéře zaznělo v Brně 28. února 1993 v interpretaci Věry Hejlové (housle), Arnošta Bourka (flétna) a Dany Křístkové (klavír).346 ■ QUARTETTO PER 4 VIOLE (2003) I. Allegro risoluto II. Andante lento III. Vivace IV. Vivacissimo Okouzlení kontrapunktem je patrno v několika Zámečníkových skladbách, mimo jiné i v opusu QUARTETTO PER 4 VIOLE. Kromě polyfonie zde autor uplatnil nástrojové barvy zvuku čtyř stejných nástrojů. Skladba má koncertantní, až virtuózní ráz a klade na interprety nemalé nároky. Inspirací k jejímu napsání byla výzva Violového kvarteta České filharmonie, jemuž je také dedikována. V premiéře skladba zazněla 11. listopadu 2003 v Praze.
345
Osobní sdělení Evžena Zámečníka dne 21. dubna 2011. Skladbu posléze interpretovalo také TRIO BELLE EPOQUE: Petr Pomkla (flétna), Ivana Tomášková (housle), Šárka Králová (klavír). Dále dílo zaznělo na Dnech soudobé hudby 1998 v Praze. 346
- 146 -
■ ORTEL SAMOTY (2006) I. Lento II. Con moto III. Largo sostenuto IV. Allegro vivo První sonáta pro sólovou violu ORTEL SAMOTY vznikla na jaře 2006. Podnětem k její kompozici byla stejnojmenná kniha347 Zdenky Tomáškové.348 Ve skladbě se střídají vážnější a odlehčené plochy, dramatický výraz však převažuje. Skladu Zámečník dedikoval památce Petra Bezruče, jehož osobnost i životní osudy představuje osobitým témbrem sólová viola.
K prvnímu setkání Zámečníka s Tomáškovou došlo v září 2005 v Bezručově srubu u severomoravské řeky Ostravice. O rok později, 9. září 2006, byl ORTEL SAMOTY na tomto místě Janem Řezníčkem, členem Moravského kvarteta, premiérován.
Evžen Zámečník s oblibou komponoval pro různé dvojice smyčcových nástrojů, přičemž v každé své skladebě řeší „fenomén dvojic“ po svém. Vznikly tak skladby: DUO PRO HOUSLE A VIOLU (1974), DUO PRO DVĚ VIOLY (1975), DUO PRO DVA KONTRABASY (1975), DUO I (1966) a DUO II (1969) pro dvoje housle či DUO PRO HOUSLE A VIOLONCELLO (1975), které bylo na přání Gennadije Rožděstvenského v roce 1985 provedeno v rámci moskevského koncertu Bohuslav Martinů a česká hudba 20.
347
TOMÁŠKOVÁ, Zdenka. Ortel samoty. Brno: Doplněk 2003. Zdenka Tomášková, roz. Kadlecová (* 22. října 1929, Zámeček u Kroměříže) – psycholožka, sekretářka Petra Bezruče.
348
- 147 -
století.349 Jako houslista má k houslovým duetům vřelý vztah, jelikož je hrál od útlého mládí, čímž se seznámil s prazákladem komorní hudby. Důvěrně znal dueta autorů: Jacques Mazas, Ignaz Joseph Pleyel, Louis Spohr, Wolfgana Amadeus Mozart, Béla Bartók, Bohuslav Martinů, Artur Honegger, Sergej Sergejevič Prokofjev, Jaroslav Ježek, Josef Bohuslav Foerster, Jindřich Feld či Ilja Zelenka. Velmi rád má ale i tria. „Obsazení dvou houslí a violy patří k mým oblíbeným, vzpomeňme jen na úžasnou hudbu, kterou v něm přinesli Antonín Dvořák (TERZETTO C DUR, op. 74) nebo Bohuslav Martinů (SERENÁDA II.),“350 připomíná. Z početné LOUPEŽNICKÉ
komorní VARIACE
tvorby PRO
Evžena
Zámečníka
KOMORNÍ
nutno
ŽESŤOVÝ
vzpomenout SOUBOR
ještě (1987),
INTRODUZIONE E DUE TOCCATE pro sólovou kytaru (1988), KONTAKTONIA II. trio pro flétnu violu a violoncello (1989), MALÁ VEČERNÍ HUDBA pro 10 klarinetů (1989), DUO PRO HOUSLE A KLARINET (1990), TRIO PRO FLÉTNU, HOUSLE A KLAVÍR (1993), VYTRUBOVÁNÍ Z VĚŽE , suita na motivy B. Martinů a J. Nováka pro žesťové nástroje (tři trubky, dva lesní rohy a tři trombony) (1993), KONTAKTONIA I. pro housle, flétnu a smyčce (1977), TŘI INVENCE VE STARÉM SLOHU pro housle a violu (1979), CANTO PRO HOUSLE A KLAVÍR (1979), ETUDA IN D PER VIOLONCELLO SÓLO (1980), TRIO PRO TŘI VIOLY (1982), VÁNOČNÍ TRIO PRO TROJE HOUSLE ( 1982), CAPRICCIO PRO SÓLOVÝ AKORDEON (1982), VZPOMÍNKA NA JAROSLAVA HAŠKA pro fagot a klavír (1983), DUO PRO HOUSLE A KONTRABAS (1984), TROMBONIÁDA, cyklus 12 skladeb pro dva až čtyři pozouny (1986), etc.351 Posledním přírůstkem z komorní tvorby je skladba SMYČCOVÉ TRIO Č. 1, která vznikla překomponováním orchestrální kompozice DIVERTIMENTO SEMPLICE (1979). Dílo vzniklo v letech 2010 a 2011 z vnitřní potřeby autora adaptovat starší skladbu.352
349
FUKAČ, Jiří. Křižovatky Evžena Zámečníka. In: Opus musicum, roč. 18, 1986, č. 1, s. 25. Osobní sdělení Evžena Zámečníka dne 8. prosince 2011. 351 Osobní sdělení Evžena Zámečníka dne 29. dubna 2010. 352 Osobní sdělení Evžena Zámečníka dne 18. března 2011. 350
- 148 -
3.3.3 Vokální tvorba S vokální tvorbou se Evžen Zámečník setkával od dětských let. V rodném městě Frýdku-Místku totiž působily chrámové smíšené sbory, Ženský pěvecký sbor Martinů, mužský sbor Smetana a smíšený ansámbl gymnázia, v němž zpíval. Na brněnské konzervatoři pak chodil do povinného předmětu sborový zpěv. „Bylo to velice zajímavé, protože v čele sboru stál slavný dirigent Josef Veselka, zakladatel a vedoucí Pěveckého sdružení katolických akademiků Moravan, který se později etabloval v Praze jako dirigent Pražského filharmonického sboru. Vzpomínám, že jsme provedli sborové balady Vítězslava Nováka, např. NEŠŤASTNÁ VOJNA, a řadu dalších skladeb, jež byly prezentovány na veřejných koncertech – i s orchestrem.“353 Zároveň také pečlivě sledoval skladatelské počiny svého učitele na Konzervatoři Brno Zdeňka Blažka, který patřil ve vokální a sborové tvorbě na první místa. Velmi dobře Zámečník znal a také obdivoval vokální tvorbu Jana Nováka, a to jak díla před emigrací, tak i skladby pozdější. Také se seznámil se sborovou tvorbu Leoše Janáčka, zvláště s jeho slavnými mužskými sbory na texty Petra Bezruče a s dílem Bohuslava Martinů, který mu byl velkým vzorem a inspirací. S kompozicí vokální tvorby začal v šedesátých letech 20. stol. Se ČTYŘMI DĚTSKÝMI SBORY slavil první triumf – byly odměněny v Jirkovské soutěži 1964. V současnosti má více než dvě desítky těchto kompozic zahrnující dětské, smíšené a mužské sbory. Zhudebnil především nejzávažnější texty Jana Skácela či brněnského básníka Ivo Odehnala. Na podzim 1968, tedy během studií v Mnichově, složil opus SELSKÁ MODLITBA, což je cyklus smíšených sborů ROBOTA, PAN DIREKTOR a SELSKÁ MODLITBA na tři kontrastní texty lidové poezie. Skladba vznikla v cizím prostředí ze stesku po domově a ve vzpomínce na rodný kraj. Premiérována byla Kühnovým smíšeným sborem Praha za řízení Pavla Kühna prostřednictvím Českého rozhlasu na stanici Vltava 2. srpna 1976. O dva roky později byla provedena i na Mezinárodním festivalu v Brně.354
353
FRYDRYCH, Karol. Doteky sborového umění – interview s Evženem Zámečníkem. In: Cantus (Magazín pro sborové umění), roč. XXII, 2011, č. 2, s. 10. 354 Osobní sdělení Evžena Zámečníka dne 24. srpna 2011.
- 149 -
Z podnětu dirigenta Brněnského akademického sboru Lubomíra Mátla vznikla na jaře roku 1969 v Mnichově skladba IMPROMPTUS I lišící se od jiných skladeb tím, že sbor nezpívá text, nýbrž různé samohlásky a souhlásky. V kompozici a capella tak jsou různé zvukové a rytmické plochy s žertovným nádechem. Na několika místech skladby je užito také aleatorních prvků. Svou premiéru měla 9. prosince 1970 v Besedním domě v Brně na 2. Hudební středě.355 Evžen Zámečník tuto skladbu věnoval Janu Novákovi s konstatováním: „K jeho dílu chovám trvalý obdiv.“356 Kompozice byla provedeno i na zahraničních zájezdech Brněnského akademického sboru v USA a ve Finsku.357 Pro Pěvecké sdružení moravských učitelů Evžen Zámečník v roce 1976 zkomponoval skladbu ŘEKY. Jedná se o tři mužské sbory OSTRAVICE, ODRA a MORAVA na texty Josefa Kebzy. Skladba zazněla v premiéře 10. prosince 1977 v Olomouci pod taktovkou Lubomíra Mátla. „Zařazení skladby ŘEKY na repertoár PSMU patří do období intenzivní spolupráce mezi Evženem Zámečníkem a Lubomírem Mátlem.358 Dotyčný sbor jsme provedli též v Brně, nahrán v rozhlase však nebyl. Žádnou další Zámečníkovu skladbu jsme nezpívali.“359 U příležitosti dvojitého jubilea (100 let od narození, 60 let od úmrtí) českého spisovatele, publicisty, novináře a originálního humoristy Jaroslava Haška napsal Zámečník dvě skladby: VZPOMÍNKA NA JAROSLAVA HAŠKA (1983) pro fagot a klavír a smíšený 355
Skladba IMPROMTUS I zazněla v interpretaci Brněnského akademického sboru také 7. března 1977 ve Výstavní síni Vlastivědného ústavu v Šumperku na 5. festivalovém koncertu za řízení Lubomíra Mátla a na 42. abonentním koncertu JAMU dne 18. dubna 1977, kde dirigoval Petr Altrichter, pro něhož to byl koncert absolventský. 356 Osobní sdělení Evžena Zámečníka dne 3. května 2011. 357 Osobní sdělení Lubomíra Mátla dne 4. listopadu 2011. 358 Osobní sdělení Jiřího Krumpholce dne 7. dubna 2011. 359 „Mrzí mě, že Vám nemohu pomoci s notami (někdo si je vypůjčil a nevrátil) ani s archiváliemi (plakáty, programy), ale PSMU si je neukládá.“ – Osobní sdělení předsedy PSMU Jiřího Krumpholce dne 8. dubna 2011.
- 150 -
sbor a capella JAK SE MÁME CHOVATI (1983), který je inspirován Haškovou satirickou groteskou Jak se máme chovati doma, na ulici, v úřadech, v obchodech, v divadlech, na aeroplánu a na fotbalových zápasech. Tato Haškova poválečná parodie na společenské katechismy a různé příručky o společenském chování pojmenovává skutečné věci života a odkrývá pokrytecký charakter měšťácké společnosti. Proto i Zámečník v této skladbě používá parodickým způsobem postupy liedertafelovského sborového slohu, jež se vyznačují banalitami v harmonii, vedení hlasů či deklamaci textu. Skladbu JAK SE MÁME CHOVATI měl na repertoáru Brněnský akademický sbor.360 O rok později napsal pro Ženský pěvecký sbor Martinů z Frýdku-Místku a jejího dirigenta Jaromíra Javůrka skladbu BESKYDY, jejíž textový základ tvoří čtyřverší Petra Bezruče z roku 1921.361 Při její kompozici byl evidentně brán zřetel na možnosti amatérského pěveckého sdružení, proto je pojata prostě, což však krásně koresponduje se zhudebněným textem. Premiérována byla ženským sborem Pedagogické fakulty Karlovy univerzity Praha v listopadu 1985 v Jihlavě, kde v rámci celostátní soutěže sborové tvorby získala cenu.362 Komornímu souboru Brněnští madrigalisté Evžen Zámečník v roce 1985 napsal dva sonety pro smíšený sbor SINE AMORE NIHIL (= Bez lásky není nic) na text Jana Skácela: 1. SONET O ČERVNOVÉ NOCI NA VYSOČINĚ, 2. SONET JAKO TALISMAN. Brněnští madrigalisté tento opus patřící mezi nejlepší Zámečníkovy vokální skladby provedli za řízení Josefa Pančíka. „K realizaci rozhlasové nahrávky tohoto půvabného opusu došlo 8. dubna 1989 v Brně v interpretaci Brněnských madrigalistů.“363 V roce 1992 napsal skladbu BESKYDE, BESKYDE určenou smíšenému sboru a capella na text moravské lidové poezie.364
Zámečník byl ve styku se sbormistry příslušných divadel, na Moravě hlavně
s Josefem Pančíkem365 a Lubomírem Mátlem, kteří dnes pedagogicky působí na JAMU. Vokální skladby Zámečník napsal také pro DUO ECO PRAHA, BAS – Brněnský akademický sbor či Kühnův smíšený sbor,366 který v pražském rozhlase natočil několik jeho skladeb.367 Pokud jde o dětskou tvorbu, výborná a plodná byla spolupráce s brněnským dětským sborem Kantiléna. V roce 1978 Zámečník požádal tehdy mladého brněnského básníka Ivo 360
Osobní sdělení Jakuba Herzana dne 12. dubna 2011. Čtyřverší Beskydy Petra Bezruče bylo opublikováno časopisecky, avšak do Slezských písní zařazeno nebylo. 362 Evžen Zámečník. Hudební informační středisko ČHF, Praha 1987, s. 1. 363 Osobní sdělení Josefa Pančíka dne 7. května 2011. 364 I v letošním roce strávil ve dnech 31. srpna – 6. září Evžen Zámečník v Beskydech dovolenou. 365 Josef Pančík (* 7. září 1938, Blatnička, okr. Hodonín) – sbormistr, korepetitor opery. 366 „Zkoumala jsem Váš dotaz a zjistila jsem, že Kühnův smíšený sbor uvedl 11.října 1978 skladbu E. Zámečníka NA VESELICI v ČST Brno. Více se mi nepodařilo zjistit. Bohužel i archivované listiny (programy + plakáty) nejsou úplné a týkající se E.Z. nejsou žádné. Ráda bych Vám pomohla více, snad se Vám hodí alespoň tento údaj.“ – Osobní sdělení Veroniky Šindelové, archivářky Kühnova smíšeného sboru dne 20. dubna 2011. 367 Osobní sdělení Evžena Zámečníka dne 6. května 2010. 361
- 151 -
Odehnala o text, který by oslavoval hudbu, zpěv a rytmus. Následně vznikla skladba UTVOŘME KRAJINU ZPĚVU, kterou Zámečník zhudebnil ve formě dětského dvojsboru. Přestože se jedná o interpretačně značně náročnou kompozici s různými bitonálními a birytmickými kombinacemi hudebních struktur, Kantiléna ji pod taktovkou Ivana Sedláčka zvládla
nastudovat a provést nejen u nás, ale i v zahraničí.
„Kantiléna a její sbormistr Ivan Sedláček
368
Evžen Zámečník glosuje:
pro mne znamenají nejen dlouholetou tradici
vynikajícího pěstování dětského sborového zpěvu a rozvíjení hudebnosti naší mládeže, nýbrž především též důslednou a systémovou orientaci na soudobou hudbu. Vždyť sbormistr přímo vyprovokoval vznik některých skladeb, které se pak staly trvalou součástí repertoáru Kantilény. Pamatuji na četná provedení svého obtížného dvojsboru UTVOŘME KRAJINU ZPĚVU a jsem všem členům sboru vděčen, vždyť se jich za ta léta tolik vystřídalo!“369 Emeritní členky Kantilény Jana a Dita Kyselákovy vzpomínají: „Pan sbormistr Ivan Sedláček nás dopředu, před samotným začátkem nácviku, upozorňoval, že se jedná o velmi náročnou skladbu, která vyžaduje poctivou a dlouhodobou přípravu; tato skladba je pro mnohé sbory nezpívatelná. Měli jsme před ní velký respekt a neustále ji trénovali. Nácvik provázelo dlouhé povídání o skladbě a hlavně o jejích záludnostech. Pan Sedláček nám také vyprávěl o tom, jak s ní Kantiléna vyhrála soutěž v Arrezu a italské publikum nadšeně vykřikovalo ´Bravi´370.“371 „Skladba UTVOŘME KRAJINU ZPĚVU měla u posluchačů vždy obrovský úspěch, navíc sbor ji zpíval moc rád. Myslím si, že v tomto případě se Evžen trefil velice dobře, čeho tím chtěl dosáhnout“372 , dodává Petr Řezníček.
368
Ivan Sedláček (* 15. dubna 1932) – pedagog, sbormistr. ZÁMEČNÍK, Evžen. /on line/ http://www.kantilena.cz/cs/osboru/ohlasy/skladatele. 370 V italském městě Arezza vyhrála Kantiléna v srpnu 1981 s touto skladbou pěveckou soutěž. Porota obdivovala nejen interpretaci, ale i skutečnost, že si dětský sbor troufl na tak náročnou skladbu. Kantiléna si přivezla I. cenu a absolutní vítězství. 371 Osobní sdělení Jany a Dity Kyselákových dne 12. října 2011. 372 Osobní sdělení Petra Řezníčka dne 29. srpna 2011. 369
- 152 -
Skladba UTVOŘME KRAJINU ZPĚVU stojí na pomyslném vrcholu Zámečníkovy sborové tvorby a zároveň je jeho nejslavnější vokální skladbou.373 V roce 1985 ji na LP desce Svátky písní Olomouc vydal Panton. Naposledy ji provedla Kantiléna pod taktovkou Jakuba Kleckera.374 Na otázku, proč v jeho skladatelském díle převažuje instrumentální hudba nad vokální, odpovídá Evžen Zámečník takto: „Neupřednostňuji žádný žánr či obsazení, leč život sám přinesl mou orientaci zaměřenou spíše na velké dechové orchestry či hudbu komorní. Kdybych se ovšem sborové tvorbě věnoval systematicky, asi bych nejraději psal smíšené sbory a capella. Jako posluchač však nerozlišuji.“375 Zámečníkova sborová tvorba pravděpodobně naposledy zazněla 25. října 2010 v interpretaci Dómského komorního sboru Brno, což je těleso působící při Základní umělecké škole se zaměřením na církevní hudbu
373
FRYDRYCH, Karol. Doteky sborového umění – interview s Evženem Zámečníkem. In: Cantus (Magazín pro sborové umění), roč. XXII, 2011, č. 2, s. 11. 374 Jakub Klecker – v letech 2003 - 2005 působil jako hlavní sbormistr Kantilény a v roce 2006 převzal po Ivanu Sedláčkovi funkci uměleckého vedoucího sboru. 375 Osobní sdělení Evžena Zámečníka dne 21. dubna 2011.
- 153 -
v Brně. U příležitosti prezentace nových digitálních varhan tak za řízení Dagmar Kolařové376 zazněla Zámečníkova úprava slezské lidové písně KOMÁŘI SE ŽENILI (1991) pro dětský sbor a capella.377 Kromě vlastní vokální tvorby Zámečník upravil a aranžoval skladby jiných autorů, např. LARGO ze symfonie č. 9, op. 95 (1991) Antonína Dvořáka pro dětský sbor a capella či ŠKODA LÁSKY (1991) Jaromíra Vejvody pro dětský sbor a capella. Moravskou lidovou ZAHUČALY HORY (19??) adaptoval pro mužský sbor a capella s věnováním sboru Smetana.
Pro brněnský sbor Kantiléna 3. srpna 1989 upravil italskou taneční píseň
ABBALLA378, v dubnu 1991 aranžoval čtyři písně: slovenskou lidovou TÝNOM, TÁNOM (1991); slezskou lidovou KOMÁŘI SE ŽENILI (1991); českou lidovou ukolébavku HAJEJ, MŮJ ANDÍLKU (1991) a slovenskou lidovou PRÍDI TY ŠUHAJKO (1991) – vše pro dětský sbor a capella.379
376
Dagmar Kolařová (* 1974) – varhanice, absolventka oddělení duchovní hudby na JAMU, pedagogicky působí na ZUŠ se zaměřením na církevní hudbu (Brno, Smetanova 14). 377 Osobní sdělení Dagmar Kolařové dne 11. října 2011. 378 Osobní sdělení Lenky Zlámalové dne 9. listopadu 2011. 379 Osobní sdělení Lenky Zlámalové dne16. října 2011.
- 154 -
3.3.4 Vokálně-instrumentální tvorba Velkým vzorem pro Evžena Zámečníka byl Bohuslav Martinů, a to ve všech směrech. „Každé setkání s jeho skladbami bylo pro mne obohacující. Velmi dobře jsem znal jeho drobné kantáty jako OTVÍRÁNÍ STUDÁNEK, LEGENDA Z DÝMU BRAMBOROVÉ NATĚ, MIKEŠ Z HOR..., jelikož jsem se těchto provedení zúčastňoval jako interpret – houslista.“380 S jeho vokální tvorbou se setkal také na půdě Janáčkova divadla, kde jako člen orchestru interpretoval např. jeho operu HRY O MARII, která obsahuje obrovské sbory. Ze zahraničních podnětů Zámečníka zaujala Orffova kantáta CARMINA BURANA složená ze světských zpěvů (cantiones profanae).
Evžen Zámečník, coby stipendista DAAD na Staatliche Hochschule für Musik v Mnichově, zkomponoval na jaře 1969 skladbu IMPROMPTUS II. Podkladem pro text se stala pouhá tři italská slova „una tromba sola“ (= jedna trubka sólo). Autor pojal tuto skladbu jako dialog mezi sborem a trubkou, který se samozřejmě vyvíjí načež dojde i ke konfliktu. Jak název napovídá, je zde zastoupena i složka improvizační, jež však nemá dominantní úlohu, protože formový a tektonický obrys skladby je pevně fixován. Skladba měla svoji premiéru v rámci Hudební středy 9. prosince 1970 v Brně v interpretaci člena Státní filharmonie Brno Emila Drápely (trubka), Brněnského akademického sboru a Lubomíra Mátla (dirigent). Kompozici autor dedikoval Janu Novákovi.
Pro pěvecké sbory Smetana a Ženský pěvecký sbor Martinů, které působí v rodišti autora, napsal Zámečník tři kantáty. V jejich společném podání zazněly premiéry kantát TAM POD HORAMI, POD VYSOKÝMI (1975) a LAŠSKÉ JARO (1989).381 Kantáta TAM POD HORAMI, POD VYSOKÝMI je určena pro baryton, recitátora, ženský sbor a symfonický orchestr na texty moravských básníků (Petra Bezruče aj.) a lidové poezie. Ve Frýdku-Místku byla provedena za doprovodu tamějšího Městského symfonického orchestru a ostravské Janáčkovy filharmonie.
380
Osobní sdělení Evžena Zámečníka dne 6. května 2010. (pp). Ceny města Frýdku-Místku byly předány. In: Zpravodaj Rady města Frýdku-Místku, roč. XIX., č. 5, březen 2009, s. 1.
381
- 155 -
■ INDIÁNSKÉ LÉTO (1976) Inspirací pro vznik skladby INDIÁNSKÉ LÉTO byly zprávy v tisku, které informovaly o posledním větším ozbrojeném konfliktu mezi oficiálními americkými úřady a obyvateli indiánské vesnice Wounded Knee. V zápletce ze dne 29. prosince 1890 šlo o převedení příslušníků kmene Sioux z indiánské rezervace Pine Ridge na železnici k transportu do Omahy. Jeden z indiánů postižený hluchotou jménem Hluchý Kojot však neslyšel rozkaz odevzdat zbraně, což se stalo pro plukovníka Jamese Williama Forsytha, který velel pěti stům vojáků 7. kavalerie Spojených států, důvodem k postřílení indiánského tábora s téměř bezbrannými a od únavy polomrtvými lidmi. Tato událost vešla do dějin jako Masakr u Wounded Knee nebo jako Bitva u potoka Wounded Knee.382 Evžen Zámečník, který byl v dětství členem skautského oddílu, má v sobě zakódovaný smysl pro spravedlnost a empatii pro bezpráví na bezbranných. Proto poprosil brněnského básníka Ivo Odehnala o napsání textu zpracovávající tuto tématiku. „Vzájemnou spoluprací jsme se vlastně seznámili. Mohu říci, že Odehnalův text je moderní, nepopisný, vystihující pouze základní atmosféru a napětí dané situace. Tím mi napověděl zvukovou podobu, obsazení a formu skladby.“383
Za ohrádkou kůže je krev kvete podzimně Plane jako do kůže zadřený hněv
Na lehkých mustanzích prcháš Psána uzlovým písmem Na lehkých mustanzích Ameriko
Papag Onondeg Navah Mohawk Oglala Sioux
Jsme cizinci ve své zemi jsme chudáci Do rezervací černý smutek se navrací
382 383
http://cs.wikipedia.org/wiki/Masakr_u_ Wounded_Knee Osobní sdělení Evžena Zámečníka dne 24. srpna 2011.
- 156 -
Objevili nás objevili ohnivou vodou nás zalili cetkami svými ověsili jako buvolí stáda do ohrad zatlačili
Vzali nám písně krví zalili ohně Zněte buvolí bubny tlučte tomahawky
Pryč s dýmkou míru Křič Ameriko Umodlená k drogám Ameriko nádorů
Válku ti vyznávám
Beru si oči dřeva abych v té bídě lépe viděl Beru si oči prérie na paměť kavalerie
Beru si oči hor a řek abych pochopil beznaděj a vztek
Na hrobech Indiánů leží kameny jako svědomí Stezkou porušených smluv mráz táhne na Alcatraz Nastává druhé objevení Ameriky
My Indiáni právem objevitelů prohlašujeme za svobodné území vesnici Wounded Knee
- 157 -
Z krvavé půdy rostou vzpoury nejsme ztraceni Máme sílu bezbranných.
Vznikla tak sedmiminutová skladba pro sólový soprán, smíšený sbor a dva tom – tomy na stejnojmennou Odehnalovu báseň. Při volbě tónového materiálu Zámečník vycházel ze studia indiánských nápěvů. Proto je v kompozici použita pentatonika či jedna indiánská píseň opublikovaná ve sbírce Teton Sioux Music (Washington, 1918), kterou cituje sólový soprán. Skladba byla původně komponována pro potřeby festivalu sborové tvorby v Jihlavě. Svou premiéru měla na Týdnu nové tvorby v Praze 24. března 1979 v interpretaci Brigity Šulcové a Kühnova smíšeného sboru, poté byla vydána na gramofonové desce ve vydavatelství Supraphon. Ve středu 6. června téhož roku zaznělo INDIÁNSKÉ LÉTO i v interpretaci Brněnského akademického sboru na koncertu v Besedním domě v Brně, řídil Lubomír Mátl, sopránové sólo zpívala Olga Procházková384, na tom – tomy hrál František Vlk.385 ■ HRÁTKY (1984) I. Uvítání jara, radosti a lásky II. Večerní rozhovor III. Přípitek přátel z Mokré čtvrti Z podnětu plánované spolupráce Brněnského akademického sboru a Brno Brass Band vznikla malá kantáta pro soprán, tenor, smíšený sbor, flétnu, violu a žesťový soubor nesoucí název HRÁTKY. Textovým základem jsou úryvky ze středověké žákovské poezie Písně žáků darebáků, přeložené v roce 1970 Robertem Mertlíkem. Obsahem prvních dvou částí je jaro, radost, láska a milostný rozhovor dvou mladých lidí. Druhá část má komorní ráz obohacený o soprán, tenor flétnu a violu. Cyklus uzavírá bujará pijácká píseň. „Hudební jazyk díla se záměrně blíží lidové nápěvnosti, aniž je ovšem opuštěna ona míra stylizace, nutná pro větší hudební formu.“386 HRÁTKY zazněly v premiéře na 3. abonentním koncertu v cyklu Hudební mládeže ČSR 15. ledna 1985 v Besedním domě v Brně v interpretaci Markéty Ungrové (soprán), Zdeňka Šmukaře (tenor), Věry Křivé (flétna), Petra Piláta (viola), Brněnského 384
Na plakátu koncertu ze dne 6. června 1979 je uvedena sopranistka Jarmila Hladíková. Na koncert však vyšly dvě recenze – (jv). Interpretační vizitka. In: Svobodné slovo 20. června 1979; (kv). Sborový koncert. In: Lidová demokracie 19. června 1979, kde je shodně uvedena sopranistka Olga Procházková. 385 Osobní sdělení Zuzany Klusáčkové dne 13. září 2011. 386 Osobní sdělení Evžena Zámečníka dne 21. dubna 2011.
- 158 -
akademického sboru, Brno Brass Band a Evžena Zámečníka, jenž účinkující
dirigoval.
Skladba byla provedena též v České televizi a v roce 1997 vyšla na CD Česká soudobá hudba – tvorba pro dechové nástroje.387 ■ SYMFONICKÝ DIPTYCH (1986) Silným inspiračním podmětem pro napsání skladby SYMFONICKÝ DIPTYCH byly verše Jana Skácela Sonet jako talisman, jež vyšly v roce 1981 ve sbírce Dávné proso.
Aby tě před zlým chránil (takový už je svět) dávám ti amulet a nos jej bez přestání.
Je proti chvílím krutým zahání z duše hlad a toho kdo má rád uchrání před uřknutím.
Snad z nebe na zem spadlo to vzácné zaklínadlo.
Ve světle létavic do stříbra jsem vyryl SINE AMORE NIHIL bez lásky není nic.
Myšlenkové vyústění latinských slov SINE AMORE NIHIL (= Bez lásky není nic) Zámečníka velmi oslovilo, proto v souladu s počtem slabik těchto tří slov použil jako základní intervalový obrys sedm půlových not, jež jsou motivickým jádrem obou vět. Skácelův text je interpretován prostřednictvím barytonového sóla v závěru druhé části za doprovodu velkého orchestru.388 „Zámečníkův symfonismus se v této skladbě opírá o klasické vyjádření 20. století, s evidentním odklonem od neoklasických tendencí k větší dramatičnosti (srovnatelné 387 388
Osobní sdělení Evžena Zámečníka dne 6. května 2010. Osobní sdělení Evžena Zámečníka dne 21. dubna 2011.
- 159 -
např. se symfonismem Artura Honeggera389), využívá i konstruovaných řad (půltón – kvarta – půltón), to vše ve spolehlivé (byť konvenční) orchestraci.“390 SYMFONICKÝ DIPTYCH má přehledné linie a měkce barvitou plnost zvuku. Závěrečná část je ve svém formovém ústrojenství i výrazovém vyznění lyrická a meditativní. Skladba zazněla v premiéře na Týdnu nové tvorby 16. března 1989 v Praze a vyšla v témže roce i na gramofonové desce ve vydavatelství Panton. Dne 8. června 1989 zazněla skladba na koncertu konaném v rozhlasovém studiu Dukla v interpretaci Státní filharmonie Brno, řízené Hynkem Farkačem, sólisty byli Lubomíra Sonková, Vladimír Krátký (recitace), Pavel Kamas a Q Moravi. 391 ■ LAŠSKÉ JARO (1989) I. Intráda II. Místek III. Šel starý kolem fary IV. Okolo Frýdku
„Touto skladbou chci připomenout zašlou krásu lašských lidových písní, v dnešní industriálně uspěchaném světě pomalu mizející. Vzpomínám rád na setkání v Sedlištích v létě 1988, kde mi několik starých pamětníků zpívalo ony podivuhodné staré písně, jejichž nápěvy i texty mají kouzlo nefalšované čisté lidovosti a starobylosti. I přítel Jaromír Václavík přispěl svým předzpíváním zapomenutých Slezských královniček, dobře pamětliv písní, které slýchal od své maminky.“392 Kantáta LAŠSKÉ JARO je oslavou lidové hudebnosti Slezského kraje. Dílo vychází textově z básně Petra Bezruče „Místek“, jež byla napsána u příležitosti odhalení pamětní desky na místecké poště v roce 1933. Dále jsou zde použity příležitostné Bezručovy říkanky: „Když děvuška, tož děvuška“, „Lysá, ta děvuška milá“, „My ideme do pole, budem kopat kobzole“, aj. Personifikace Bezručova hlasu je svěřena sólové viole. Známá lidová píseň „Okolo Frýdku cestička“ je pak dominantním motivem čtvrté části kantáty. Skladba byla zkomponována pro baryton, ženský sbor, mužský sbor, sólovou violu a symfonický orchestr. Premiérována byla v autorově rodišti roku 1989.393 389
I Bohuslava Martinů. FALTUS, Leoš. Nové orchestrální skladby v Brně (Symfonický diptych). In: Hudební rozhledy, roč. 42, 1989, č. 10, s. 439–440. 391 BÁRTOVÁ, Jindra. Orchestrální novinky v Brně. In: Opus musicum, roč. 21, 1989, č. 9, příloha s. 2. 392 ZÁMEČNÍK, Evžen. Slovo autora k prvnímu provedení kantáty LAŠSKÉ JARO. Frýdek-Místek, 11. listopadu 1989, (rukopis). 393 Kantáta LAŠSKÉ JARO zazněla i ve středu 27. ledna 1999 v 19:00 v sálu Stadionu Brno (Kounicova 20) v interpretaci: Tomáše Krejčího (baryton), Jana Řezníčka (viola) Smíšeného sboru Konzervatoře Brno (sbormistr František Lavička), Symfonického orchestru konzervatoře a Aleše Podařila (dirigent). 390
- 160 -
■ ČTYŘI PÍSNĚ O LÁSCE (1998) I. Má mě ráda, nemá mě ráda II. Zhasni III. Ty jsi ta řeka IV. Milý nade všecko Opus ČTYŘI PÍSNĚ O LÁSCE vznikl v červenci 1998 na základě zaujetí texty českých básníků Oldřicha Mikuláška, Milana Kundery, Zuzany Novákové a Františka Ladislava Čelakovského, v nichž se žena obrací k muži. Každý z básníků hovoří o lásce z jiného úhlu. Hudba výrazově vychází z textů. Jejich obsah sám určuje výrazové prostředky a náladu. Skladba je určena pro ženský sbor a klavír a dne 1. prosince 1998 zazněla v Brně v premiéře. Autor dílo dedikoval známým brněnským umělkyním často interpretujícím soudobou písňovou tvorbu. Významným interpretem sborové tvorby Evžena Zámečníka byl Brněnský akademický sbor, který měl na repertoáru skladby: HRÁTKY, IMPROMTUS, INDIÁNSKÉ LÉTO, JAK SE MÁME CHOVATI či SINE AMORE NIHIL.394 „Moje vzpomínky na Evžena Zámečníka jsou velmi krásné, byl totiž vždy příjemný, skromný a jemný člověk, ovšem se smyslem pro humor. Jeho skladby nebyly snadné k nastudování, dřely jsme je poměrně dlouho a po pravdě řečeno, někdy až do úmoru. U posluchačů však většinou silně bodovaly, což byla příjemná odměna“ vzpomíná Zuzana Klusáčková.395 Kantátovou tvorbu ukončuje hudební poéma FRÝDECKÉ ZVONY (2002) na texty Vítězslava Závady pro soprán a symfonický orchestr. Tuto skladbu Evžen Zámečník dedikoval svému rodnému městu. Skladba FRÝDECKÉ ZVONY zazněla v premiéře v Národním domě v květnu 2002 u příležitosti koncertu ke 40. výročí Symfonického orchestru Frýdek – Místek396, jehož dirigentem je Jaromír Václavík.397
394
Osobní sdělení Jakuba Herzana dne 12. dubna 2011. Osobní sdělení Zuzany Klusáčkové (BAS) dne 15. září 2011. 396 (pp). Ceny města Frýdku-Místku byly předány. In: Zpravodaj Rady města Frýdku-Místku, roč. XIX., č. 5, březen 2009, s. 1. 397 Jaromír Václavík je dirigentem předního neprofesionálního tělesa svého druhu v České republice Symfonického orchestru Frýdek-Místek. Původním povoláním byl učitel. Při kantořině vystudoval ostravskou konzervatoř a stal se profesionálním houslistou. V roce 1970 po onemocnění prvního dirigenta Symfonického orchestru Frýdek-Místek Jana Vaška převzal dirigentskou taktovku. Dne 14. března 2009 převzal Jaromír Václavík spolu s Evženem Zámečníkem Cenu města Frýdku-Místku. (pp). Ceny města Frýdku-Místku byly předány. In: Zpravodaj Rady města Frýdku-Místku, roč. XIX., č. 5, březen 2009, s. 1, 10. 395
- 161 -
■ FRAŠKA O KÁDI (1967) Dějství: 1 Role: Anča – manželka (soprán); Háta – matka Anny (alt); Kuba – manžel Anny (tenor). Děj: Odehrává se v Kubově domě v 15. století.
Pro operní žánr se Evžen Zámečník nadchl již během studií na JAMU – jeho absolventskou prací byla komorní opera buffa FRAŠKA O KÁDI (LA FARCE DU CUVIER), kterou zkomponoval na starofrancouzský anonymní námět lidové hry z 15. století. Libreto vzniklo volnou úpravou s částečným použitím překladu Otty Dubského za spolupráce Zámečníkova učitele skladby Jana Kapra a jeho manželky Libuše. Autor se dal inspirovat jednou z nejproslulejších francouzských středověkých „farces“, řešících v satirické nadsázce tehdy oblíbené náměty souboje ušlápnutých manželů s jejich hubatými manželkami a panovačnými tchýněmi.398 La Farce du Cuvier patřila v 15. století k nejpopulárnějším hrám francouzského lidového divadla. Jde v ní o vzpouru manžela, na něhož žena s tchýní nakládaly příliš mnoho práce. „...místo jedné dvěma ženám dělám sluhu, klidu nemám“, stěžuje si manžel na svoji choť a tchyni. Mezi charakteristické znaky tohoto díla patří úspornost prostředků, jednoduchá stavba v neoklasicistním stylu, melodika blízká lidové písni a smysl pro humor. Dílo jiskří situační a hudební komikou, jenž je vyzvednuta ve zpěvní i orchestrální složce.
FRAŠKA O KÁDI zazněla v rámci absolutoria kompozice na JAMU dne 29. ledna 1968 pod taktovkou Jana Štycha. Režírovala Jana Košíková. O úspěšnosti této operní prvotiny svědčí řada jejich provedení v Brně a v Praze, např. v brněnské Komorní opeře byla inscenována v letech 1968, 1976, 1991. V roce 1970 zazněla na Mezinárodním hudebním festivalu v Brně,
398
HUDEC, Vladimír. "Fraška o kádi" a "Pan Bruschino" v Olomouci. In: Hudební rozhledy, roč. 30, 1977, č. 5, s. 224.
- 162 -
v letech 1973 a 1974 na zámku v Českém Krumlově, v lednu 1977 v olomoucké opeře 399 a v rámci oslav 250. výročí české opery
byla koncertně provedena v Jaroměřicích nad
Rokytnou v roce 1980. Roku 1975 vyšla tiskem (DILIA) a za řízení Libora Peška byla v roce 1983 natočena na LP desku vydavatelstvím Panton a uvedena v Československé televizi. Ačkoli je tato jednoaktová opera buffa koncipována pouze pro tři zpívající postavy a malý, patnáctičlenný orchestr (bez účasti sboru), byla srdečně přijata návštěvníky Mezinárodního hudebního festivalu v Brně 1970, zaznamenána Českou televizí, nahrána na gramofonové desky a je prováděna i nyní.
■ FERDA MRAVENEC (1971) Dějství: 2 díly (8 obrazů) Role: Ferda Mravenec (tenor); Beruška Sedmitečná (koloraturní soprán); Brouk Pytlík (baryton); Ploštice Růměnice (mezzosoprán, alt); Cvrček (tenor); Pavouček – kouzelník (tenor); Čmelák – heligonista (basbaryton); 1. Kovařík a 2. Kovařík – tesařští pomocníci (bas); Hlemýžď (basbaryton); Kat Roháč – mistr popravčí (bas); Soudce – nosatý brouk (tenor, baryton); 1. Škvor a 2. Škvor – policajti (tenor). Mluvené role: Zlatohlávek – televizní reportér; hlas televizní hlasatelky, Ploštička, inspicient, osvětlovač, kulisák. Taneční role: Koník. Instrumentalisté: 1. Komár a 2. Komár, Ovád, Cvrček, houslista; zvířátka, přísedící nosatí brouci v talárech, ploštičky, kulisáci, personál osvětlovacích mostů. Děj: Odehrává se v zákulisí divadla, na louce a v lese v pohádkové současnosti. Druhým a nejslavnějším operním počinem Evžena Zámečníka je FERDA MRAVENEC. Jedná se o celovečerní dětskou operu pro dětského diváka. „Nápad napsat dětskou operu o Ferdovi Mravencovi vznikl pozměněním nabídky dramaturga brněnské Janáčkovy opery Václava Noska, abych tuto látku zpracoval jako balet. Když jsem si ovšem Sekorovu knížku znovu přečetl, bylo mi líto nechat postavičky němé. A tak jsem se rozhodl pro operu. Četnými vstupy se nakonec dostal do opery i balet.“400 Ústřední hrdinou je Ferda – vynalézavý, podnikavý, vtipný a energický mravenec. Při kompozici se Zámečník snažil vžít do dětského diváka, jehož pozornost bylo třeba upoutat, což je úkol nesnadný, zvlášť, když jde o celovečerní operu. Proto také jednotlivým postavičkám přiřadil určité proporce či charakteristickou písničku, např. nafintěné slečince Berušce Sedmitečné koloraturní soprán, jenž má vzbuzovat antipatie dětských diváků, jelikož děti nemají rády vysoký ječivý hlas. 399 400
BÁRTOVÁ, Jindra. Kompoziční mnohostrannost. In: Hudební rozhledy, roč. XXX, č. 10, 1977, s. 467. ZÁMEČNÍK, Evžen. Moje hudebně dramatická tvorba pro děti a mládež. Strojopis, nedatováno, s. 1.
- 163 -
Beruščině koloratuře odpovídá perlivá flétna. Pracovní píseň dvou Kováříků je vyjádřena rychlým pohybem šestnáctin ve smyčcích (moto perpetuo), Ferdova quasikovbojská písnička souzní s barvou foukací harmoniky a kytary.401
Vynikajícím spolupracovníkem při komponování opery FERDA MRAVENEC byl Zámečníkovi autor libreta Rudolf Žák.402 Jeho jméno však z politických – v té době tvrdě uplatňovaných důvodů nesmělo být nikde uvedeno. Skladbu doprovází orchestr, instrumentalisté, jsou zde němé role, mluvené role, sbory a role zpívané.403 Protože si Zámečník spojoval Sekorovy kresby s dětskými říkadly, objevují se v opeře i popěvkové útvary, např. dětský sbor ve scénách Ploštiček. Melodika vychází z lidové písně, protože i svět zvířátek Ondřeje Sekory má český lidový kolorit. Je zde použita dechovka, parodie kovbojek, belcantové koloratury či hudba témbrů. FERDA MRAVENEC je hrou na operu pro 401
ZÁMEČNÍK, Evžen. Moje hudebně dramatická tvorba pro děti a mládež. Strojopis, nedatováno, s. 2. ZÁMEČNÍK, Evžen. O současné dětské opeře. In: Opus musicum, roč. 4, 1972, č. 4, s. 114. 403 ZÁMEČNÍK, Evžen. Ferda Mravenec. Klavírní výtah. DILIA 1977, s. 2. 402
- 164 -
mladé i velké. „Jeho dílo vystupuje jako svébytný, složitě ustrojený, i nejsoudobějších prostředků využívající, leč chápání se nevzpírající operní tvar a současně i jako moralita nacházející silnou rezonanci s dětskou myslí. Zámečník též dokazuje, že ve věku mnohahodinových audiovizuálních a televizních kreací nemusí být opera pro dětského diváka koncipována jako miniaturizovaný útvar.“404 V premiéře dílo zaznělo 3. června 1977 v Janáčkově divadle v Brně pod vedením dirigenta Jana Štycha, režírovala Alena Vaňáková. FERDA MRAVENEC měl pro soudobou operu výjimečný úspěch – za devět let od své premiéry (hrál se až do 16. dubna 1986) dosáhl v Brně osmdesáti repríz.405 Roku 1977 vyšel tiskem klavírní výtah (DILIA), v roce 1979 získala skladba cenu SČSKU406, Cenu města Brna a Českého hudebního fondu. Stejné téma zpracoval i Jiří Pauer407, který v roce 1975 napsal na libreto Jana Reye balet pro děti FERDA MRAVENEC. I toto zpracování bylo velmi úspěšné – v období od 16. prosince 1976 do 28. května 1989 byl proveden 107x.408
■ BROUK PYTLÍK (1982) Dějství: 2 díly (prolog, 6 obrazů, 3 předscény, finále) Role: Brouk Pytlík (basbaryton); Potemník (bas); Chroust (tenor); Krtonožka (alt); Splešťule blátivá (alt); Martička – dcera Kobylky (dětská role, soprán); Pavouk (tenor); Pavoučice – jeho žena (soprán); Tesařík otec (bas); Tesařík syn (tenor); Smrtihlav (basbaryton); Toníček (dětská role, soprán); Královna (alt); 1. Včela a 2. Včela (soprán); 1. Strážkyně a 2. Strážkyně (soprán); Krmička (mezzosoprán); Kojička (mezzosoprán); 1. Dřepčík a 2. Dřepčík (tenor). Mluvené role: Kobylka – baletní mistrová; Zlatohlávek – fotograf; 2 Škvoři, 1. – 5. Mol; Pavoučice – člen dětského souboru (taneční role); broučci, Pytlíkova kapela, larvičky, pavoučata, zvířátka, včely, trubci, cvrčíčci. Baletní role: kobylky, včely, pavoučičky, moli, pavoučci, pavoučátka, stará dělnice. Děj: Odehrává se na louce, ve včelíně a na staveništi v pohádkové současnosti.
Po úspěchu FERDY MRAVENCE zkomponoval Evžen Zámečník další operu pro dětského diváka na motivy Ondřeje Sekory BROUK PYTLÍK. Vznikl tak kaleidoskop 404
FUKAČ, Jiří. Brněnský Ferda: víc než hra na operu. In: Hudební rozhledy, roč. 32, 1979, č. 8, s. 352. Osobní sdělení Markéty Ňorkové (ND Brno) dne 13. září 2011. 406 GREGOR, Vladimír. O nového operního diváka. O dětské opeře s Evženem Zámečníkem. In: Hudební rozhledy, roč. 34, 1981, č. 4, s. 173. 407 Jiří Pauer (*22. února 1919, Libušín u Kladna – † 21. prosince 2007, Praha) – ředitel Národního divadla Praha, pedagog, hudební skladatel, hudební manažer, publicista a organizátor. 408 http://archiv.narodni-divadlo.cz/default.aspx?jz=cs&dk=Inscenace.aspx&ic=2909&pn=256affcc-f002-200015af-c913k3315dpc 405
- 165 -
veselých příhod, které srší humorem, vtipnými písničkami a velkou účastí baletu. Libreto Rudolfa Žáka nabídlo Zámečníkovi řadu humorných scén Pytlíkových dobrodružství. Hlavní hrdina – Brouk Pytlík všude byl, všechno zná, ve všem se vyzná. Je dirigentem a uměleckým vedoucím kapely, ve které hrají broučci na kytičky a stébla trávy. Pytlík je čestný, činorodý, někdy pracovitý, jindy naopak líný, komický či nespravedlivě pronásledovaný. Operu tvoří vtipné příhody, které prožívá Brouk Pytlík prchající před pronásledovateli (Potemník, Chroust...) nemající muziku v oblibě. Autor v tomto díle usiloval o přesnou souhru hudby, slova a pohybu. Jednotlivým postavám také přiřadil určitou zvukově barevnou charakteristiku. Např. postava Brouka Pytlíka je doprovázena zvukem eufonia, jako prostředek zdůrazňující jeho neohrabanost. Opera má typicky český kolorit. V této rozesmáté opeře je silně zastoupen balet, čímž se přibližuje k muzikálu.409 Opera buffa BROUK PYTLÍK vznikla na výzvu Českého hudebního fondu v souvislosti se stým výročím Národního divadla v Praze. V premiéře zazněla 8. dubna 1988 v Smetanově divadle (= Národním divadle) Praha za řízení Jana Štycha.410 Dalšími členy inscenačního týmu byli: Miroslav Nekvasil (režisér), Vladimír Landa (scénárista), Helena Anýžová (výtvarnice). Hrál orchestr Smetanova divadla, jehož sbor (Karel Fráňa) byl doplněn Kühnovým dětským sborem (Jiří Chvála). Dále účinkoval balet Národního divadla a žáci jeho učiliště.411 Derniéra, třicátého osmého představení BROUKA PYTLÍKA v ND Praha se realizovalo 27. dubna 1991.412 V brněnském Janáčkově divadle se skladba hrála od 14. února 1992 (dirigent Tibor Varga, režie a choreografie Luboš Ogoun) do 28. září 1994, a to celkem sedmnáctkrát.413 V operách FERDA MRAVENEC i jeho volném pokračování BROUK PYTLÍK jsou použity moderní výraziva, přičemž tradičních prvků je méně. Soudobé skladebné postupy jsou uplatňovány spíše dílčím způsobem, např. uvnitř uzavřených ploch: ve vokální složce s uzavřenými čísly opery buffy, která má blízko ke staršímu typu opery, i když ji nenapodobuje. „Obě opery charakterizuje úspornost prostředků, jednoduchá skladba v neoklasicistním stylu, melodika vycházející z českého a moravského folkloru a smysl pro humor.“414
409
HOSTOMSKÁ, Anna. Průvodce operní tvorbou. Svoboda – Libertas, Praha 1993, s. 644. Některá představení dirigoval také Leoš Svárovský. 411 POSPÍŠIL, Vilém. Zámečníkův Brouk Pytlík. In: Hudební rozhledy, roč. 41, 1988, č. 7, s. 318. 412 Osobní sdělení Zdeňky Benešové (ND Praha) dne 14. září 2011. 413 Osobní sdělení Markéty Ňorkové (ND Brno) dne 13. září 2011. 414 HOSTOMSKÁ, Anna. Průvodce operní tvorbou. Svoboda – Libertas, Praha 1993, s. 640. 410
- 166 -
■ RYCHLÉ ŠÍPY (1992) Po zkušenostech s kompozicemi dětských oper se po Sametové revoluci začal Evžen Zámečník zabývat myšlenkou na foglarovský muzikál. Vynikajícím spolupracovníkem se Zámečníkovi stal libretista, zkušený divadelní autor, textař, režisér, herec a ve své době šéf souboru zpěvohry Národního divadla v Brně František Zacharník415, který měl stejně jako Zámečník kladný vztah ke skautingu a Jaroslavu Foglarovi. „Máme totiž oba za sebou abrahamoviny a tak jsme po válce ještě ´stihli´ coby malí skautíci schůzky v klubovnách, nedělní výpravy i letní tábory, lov bobříků i časopis Vpřed.“416 „Zacharníkovy texty se zhudebňovaly velmi dobře, takřka lehce.“ Základní dějová linie muzikálu RYCHLÉ ŠÍPY je převzata z románu Záhada hlavolamu.417 V roce 1992 byl muzikál hotov a téhož roku získal 3. cenu v soutěži ČHF. „Hudební styl muzikálu RYCHLÉ ŠÍPY vychází z představy intonací, harmonií a rytmů, které souhrnně v této souvislosti nazývám hudbou táborového ohně. Snad zde najdeme i vlivy country music s nezbytnou foukací harmonikou (připomeňme, že sám Foglar byl vynikajícím hráčem na tento nástroj!), kytarou a určitými historicky danými a ověřenými postupy. Tvar písní muzikálu je ovšem silně diferencován: od prostého (až častuškovského či kabaretního) popěvku, vzniklého jakoby spontánní improvizací protagonistů (Johoho...), přes lyrické songy (Píseň klukovských snů, Losnova píseň) až k umněji prokomponovaným sborovým útvarům (Tam, tam) či scénám hudebně pantomimickým. Autor nezapomněl také na ústřední píseň (Píseň Rychlých šípů) a další charakteristické písně ostatních protagonistů děje, maje ostatně vždy na vědomí základní muzikálovou poučku o tom, že každý „zpívá pořád tu svou písničku“.418
415
František Zacharník (*1939, Poděbrady) – divadelník, režisér, libretista, herec a zpěvák. ZÁMEČNÍK, Evžen. Rychlé šípy. Partitura, 1992, s. 1. 417 KOVAŘÍK, Petr. Muzikálové Rychlé šípy své tajemství neztratily. In: Moravské slovo, 23. května 2000, s. 12. 418 ZÁMEČNÍK, Evžen. Rychlé šípy. Partitura, 1992, s. 2. 416
- 167 -
Muzikál RYCHLÉ ŠÍPY byl premiérově proveden 21. května 2000 v Praze v Divadle na Vinohradech v rámci Mezinárodního hudebního festivalu Pražské jaro. Nastudování se ujal soubor Dětské opery Praha v čele s Jiřinou Markovou – Krystlíkovou419. Dirigentem byl Jan Chalupecký420, režisérkou Lenka Hlaváčková. „Premiéra se dočkala úspěchu, o jehož upřímnosti netřeba pochybovat; i s výhradou vůči slohové kompoziční pestrosti Zámečníkově partitury je na místě říci, že vznikla kvalitní inscenace, která má šanci dětské diváky oslovit a zpřítomnit jim svět Foglarových hrdinů a jejich zásad.“421 I na poli vokálně-instrumentálním se Zámečník podílel na aranžmá skladeb jiných autorů – Anna Dřevjaná: KOMU TO MUZIČKA (1964) pro zpěv a klavír; Anna Dřevjaná: ZABRALI SYNEČKA (1964) pro zpěv a klavír; KOLEDY EVROPSKÝCH NÁRODŮ (2002) pro ženský sbor, flétnu, housle a violoncello; Petr Suchomel: MŮŽEŠ PŘÁNÍ MÍT pro dvouhlasý zpěv a velký dechový orchestr.
419
Jiřina Marková – Krystlíková (* 9. září 1957, Praha) – operní zpěvačka. Jan Chalupecký (* 1967, Praha) – dirigent. 421 ZAPLETAL, Petar. Foglarovy Rychlé šípy jako muzikál. In: Hudební rozhledy, roč. 53, 2000, č. 7, s. 23. 420
- 168 -
3.3.5 Instrumentální tvorba Instrumentální tvorba je dominantou Zámečníkova díla. Jako skladatel debutoval právě instrumentálními skladbami. V posledních desetiletích patřila k prioritám jeho tvůrčí činnosti tvorba pro velké dechové orchestry. V centru jeho zájmu však stojí koncertní až symfonická dechová hudba, nikoli populární žánry spjatými s tzv. lidovkou. V jeho skladbách jde o nový koncertní typ hudby, který stojí na pomezí žánrů a hledá zejména nové možnosti dechového zvuku a formy. ■ HUKVALDY (1966-1968) První verze skladby HUKVALDY vznikla v průběhu roku 1966, kdy byla také premiérována Státní filharmonií Ostrava na koncertě pořádaném Janáčkovou akademií múzických umění. Nové podoby se skladba dočkala v roce 1968, kdy autor přepracoval nejenom její instrumentaci, ale především tektonickou stránku. Skladba začíná prostým jednohlasem,
v dalším
průběhu
pokračuje
dvouhlasem
připomínájícím
středověkou
reminiscenci. S použitím pohybu a dynamiky je dílo vygradováno, aby postupně došlo ke zklidnění a zmizelo do ztracena. Skladba je napsána na základě modálního způsobu kompozice – základem pro výstavbu díla i jeho harmonicko-souzvukové složky je několikatónový modus. Symfonická věta HUKVALDY patří do početné rodiny skladeb vyjadřujících autorův vztah k rodnému kraji, kde prožil své dětství. Premiéra nové podoby díla se uskutečnila v Československém rozhlasu 25. listopadu 1969.
■ MUSICA GIOCOSA (1973) I. Allegro II. Andante III. Vivace Hravost ve svém názvu má třívětá Zámečníkova skladba pro smyčcový orchestr, jež je charakterizována pravidelně pulzujícími osminami v první větě, kterými prostupují šestnáctinové běhy. Sólové housle pohybující se nad tímto podkladem mají zpěvný ráz. Uprostřed věty dojde k zvolnění v houslovém sólu, aby pak po něm dominoval charakteristický pohyb osminových not. První věta končí hymnicky. Druhou větu charakterizuje lidové téma, které je zpracováno polyfonním způsobem. Kontrastní plouchou je část v pizzicatu. Písňové téma zní ve vysoko posazené sólové viole, která v závěru věty
- 169 -
připomene hlavní nápěv v bitonálních souvislostech. Věta závěrečná začíná glissandy. Střídají se v ní tři sóla a plnozvuké plochy po vzoru někdejšího concerta grossa (soli a tutti). Z harmonického hlediska je zakotvena pro smyčce v dobře hratelné tónině D-dur. Zámečník napsal tuto koncertantní skladbu pro Komorní orchestr Bohuslava Martinů, kterému ji také dedikoval. „Podnětem k napsání této skladby byla představa klasického muzicírování, viz hudba Josepha Haydna. Postižení onoho klasického hudebního světa však je samozřejmě vyjádřeno novějšími hudebními prostředky.“ MUSICA GIOCOSA zazněla dne 15. ledna 1974 na JAMU, poté se dočkala četných repríz nejenom u nás, ale i v zahraničí: Rakousku, NSR, Itálii, Nizozemí, Belgii, USA, Španělsku, Dánsku či SSSR. Byla také nahrána na gramofonovou desku firmy PANTON.
■ RONDO BUFFO (1976) Pro Komorní orchestr Bohuslava Martinů, jehož byl Zámečník členem, napsal několik skladeb, mimo jiné i RONDO BUFFO určené dvěma houslím a smyčcovému orchestru. Tento opus patří do kategorie odlehčeného slohu. Základním tématickým materiálem jsou dvě lidové písně: „Prší, prší“ a „Komáři se ženili“, jež jsou invenčně zašifrovány s použitím nepravidelné rytmiky a nástrojové stylizace. V díle jsou uplatněny virtuózní prvky. Jak je pro Zámečníka typické, jsou témata pojata velmi volně. Ze skladby čiší radost, jež je podpořená rychlým pohybem vpřed. Opus byl interpretován Lubomírem Čermákem (housle), Věrou Hejlovou (housle) a Komorním orchestrem Bohuslava Martinů. ■ MUSICA LAMENTOSA (1982) Na jaře 1982, v těsném sousedství vzniku TRIA PRO TŘI VIOLY, kdy autor krátce přerušil svoji práci na opeře BROUK PYTLÍK, napsal skladbu MUSICA LAMENTOSA, která je připomínkou 40. výročí tragédie v Lidicích. Evžen Zámečník k tomu dodává: „Stesk, smutek, osamění, bezmocnost i hrůza – to jsou základní pocity při setkání s násilím jakéhokoli druhu. Člověk v nedávné době i dnes je často vystavován těmto pocitům, ať přímo z autentických zážitků anebo prostřednictvím filmu, literatury ap. Lidická tragédie je věčné memento v životě českého člověka, podnět k zamyšlení nad druhem událostí, které se od té doby bohužel příliš často v různých podobách opakovaly a opakují. MUSICA LAMENTOSA se pokouší atmosféru takového zamyšlení zachytit.“ Dílo je určeno pro velký orchestr. je vystavěno na základech heterofonie, chorálových tříhlasých struktur či názvuků písně
- 170 -
„Osiřelo dítě“. Svoji premiéru mělo na TNT 17. března 1983 v Praze, posléze vyšlo i na LP desce Pantonu. Na paměť lidické tragédie napsali mistrovská díla autoři: Bohuslav Martinů – PAMÁTNÍK LIDICÍM (1943) pro symfonický orchestr; Klement Slavický422 – LIDICE (1945) mužský dvojsbor na text Františka Halase; Václav Kučera423 – LIDICE (1972) rozhlasová hudebně dramatická freska pro recitátora, dva reportéry, hlasatele, sólový soprán, smíšený sbor a instrumentální soubor na vlastní text s použitím veršů Jana Nerudy a Františka Halase; Milan Báchorek424 – LIDICE (1973) melodramatický obraz pro dva recitátory, soprán, baryton, smíšený sbor a orchestr. ■ CONCERTO GROSSO (1984) I. Grave. Allegro II. Adagio ma non troppo III. Allegro molto vivo Nápad spojit malý dechový soubor se zvukem velkého symfonického orchestru dostal Evžen Zámečník v roce 1984, kdy byl Českým hudebním fondem vyzván k napsání skladby na počest Roku české hudby. Skladba CONCERTO GROSSO vznikla z podnětu kapelníka Moravanky Jana Slabáka, který v televizním rozhovoru řekl, se mu stýská po vážné muzice. Jan Slabák je Zámečníkovým spolužákem z konzervatoře, navíc spolu sloužili na vojně. Většina členů Moravanky jsou jeho bývalí kolegové z orchestru brněnské filharmonie či operetního orchestru tehdejšího Státního divadla v Brně. Navíc v roce 1984 spolupracoval jako aranžér a dirigent při natáčení dvou gramofonových desek souboru Moravanka. Proto jim tento opus věnoval. Ve skladbě je uplatněno střídání a dialog témat, jako jeden z principů concerta grossa. Obě zvukové složky jsou funkčně rovnocenné. II. věta skladby je určena sólové trubce a symfonickému orchestru. Melodika je přitim blízká lidové písni, není však vybočeno z hudebního světa kontinuitní melodiky a harmonie. V závěrečné větě skladby je malý citát z repertoáru Moravanky. ■ PRELUDIO DECISO (1987) Autor komponoval tento opus pro velký symfonický orchestr s cílem vytvořit skladbu, která by byla zahajovacím číslem koncertních programů. Koncertní atmosféru autor vyjádřil pomocích rychlých vstupů ve smyčcích a bicích nástrojích. Myšlenkový základ skladby je
422
Klement Slavický (* 22. září 1910, Tovačov - † 4. září 1999, Praha) – hudební skladatel. Václav Kučera (* 29. dubna 1929, Praha) – muzikolog, pedagog, skladatel. 424 Milan Báchorek (* 18. srpna 1939, Staříč, okres Frýdek-Místek) – hudební skladatel, pedagog a sbormistr. 423
- 171 -
monotematický a vzájemně propojený s plochou sólového smyčcového kvarteta, flétnového sóla či plochy viol, které mají gradační tendence. Vznik této svěží, koncertantní skladby inicioval dirigent Jiří Bělohlávek a je tomuto dirigentu a orchestru FOK dedikována. ■ SYNKOPY VPŘED (1992) Název skladby napovídá, že jde o rychlý koncertní kvapík, v němž mají důležitou roli synkopické struktury. Autor je důsledně uplatnil v triu. Jedná se o menší skladbu, svěžího tempa a virtuózního charakteru. Pod názvem SYNKOPEN LOS! vyšlo dílo ve vídeňském vydavatelství Kliment Musikverlag tiskem. ■ VYTRUBOVÁNÍ Z VĚŽE (1993) I. Moderato (Jan Novák: PUERILIA – 1. část) II. Andante (Bohuslav Martinů: SONATINA PRO HOUSLE A KLAVÍR – II. věta) III. Allegro (Bohuslav Martinů: ČESKÁ ŘÍKADLA – 6. část, Vynášení smrti) IV. Molto allegro (Jan Novák: CAPRICIO PER VIOLONCELLO ET ORCHESTRA – III. věta) V. Poco meno (Bohuslav Martinů: INTERMEZZO pro housle a klavír – I. věta) VI. Poco allegro (Bohuslav Martinů: INTERMEZZO pro housle a klavír – IV. věta) VII. Andante lento (Jan Novák: píseň z filmu BLÁZNOVA KRONIKA) VIII. Alla breve. Allegro (Jan Novák: PUERILIA – 8. část) IX. Moderato (Bohuslav Martinů: PÍSNIČKY NA DVĚ STRÁNKY – č. 1, Děvče z Moravy) Dlouholetá inspirace Bohuslavem Martinů a přítelem Janem Novákem přivedla Evžena Zámečníka k myšlence zkomponovat suitu na motivy výše uvedených autorů pro obsazení: tři trubky, dva lesní rohy a tři pozouny. V létě 1993 tak vznikla devítidílná suita zpracovávající témata různých skladeb Bohuslava Martinů a jeho žáka Jana Nováka.
- 172 -
„Zásadním hlediskem při výběru motivů bylo hledisko realizace ve zvuku žesťových nástrojů.“425 Závěr suity je apoteózou rodné Vysočiny umocněním písně „Děvče z Moravy“ z cyklu PÍSNIČKY NA DVĚ STRÁNKY (1944) B. Martinů. Dílo zaznělo v premiéře 20. srpna 1993 na hudebním festivalu POLIČKA 555 přímo na věži kostela sv. Jakuba v Poličce, na rodném místě Bohuslava Martinů, v interpretaci Brno Brass Band za řízení autora. ■ RONDO BUFFO ANEB DEŠTIVÁ KOMÁŘÍ SVATBA (1994) Skladba obsahuje veselé zpracování dvou lidových písní: „Prší, prší, jen se leje“ a „Komáři se ženili“. Oba popěvky jsou vtipným způsobem spojovány dohromady tak, aby posluchač získal iluzi, že na komáří svatbě opravdu pršelo. Půdorys lidových písní je však různě měněn, např. rytmicky apod. U prostřed skladby zaujme parodický ráz „funébr-marše“.
425
Osobní sdělení Evžena Zámečníka dne 24. srpna 2011.
- 173 -
Tato virtuózní skladba je napsána pro dva sólové klarinety a velký dechový orchestr. V premiéře zazněla 10. listopadu 1994 v Praze. ■ BITVA U SLAVKOVA (1994) V průběhu léta 1994 zkomponoval Evžen Zámečník opus BITVA U SLAVKOVA. Jak podtitul „Souboj signálů 1805“ naznačuje, autor pojal toto dílo jako střet signálů, znělek a hudebních povelů, které sloužily k dorozumívání pro jednotlivé bojující armády. Zámečník použil ve skladbě autentické povely, jež nejprve pečlivě nastudoval – jejich hudební jádra pak tvoří základ vlastního muzikálního vyjádření. Signály polnic měly svou diferencovanou funkci, tzn. jiný signál byl pro pohyb vpřed, jiný pro ústup, apod. Jsou zde však použity i další hudební prvky – např. modely v bicích nástrojích, hudba k modlitbě před bitvou, starý rakouský pochod etc. Každé bitvě předchází zvýšená psychická tenze, proto i autor začíná skladbu evokací hrůzy a dramatického napětí. Poté následuje hudba k modlitbě – Gebetmusik, jež je přerušována zazněním vojenského pochodu jakoby z dálky se blížící armády. Samotná bitva pak je směsicí různých překrývajících se povelů, což Zámečník vyjádřil bitonálním a polytonálním střetem vojenských signálů v trubkách. Skladba graduje s výrazným použitím bicích nástrojů rozličných rytmů v kadenci ad libitum. Z tohoto boje vychází vítězně francouzský signál, posléze proměněný v Marseilassu – francouzskou revoluční píseň, což symbolizuje konečné vítězství Napoleonovy armády. Chorál a závěrečná část zvaná Mohyla Míru, připomíná památku cca čtyřiceti tisíc mrtvých vojáků na slavkovském bojišti. Kompozice končí v elegickém tónu. Skladba BITVA U SLAVKOVA byla nejprve napsána pro deset žesťových nástrojů a bicí. Posléze vznikla verze i pro velký symfonický dechový orchestr – v zahraničí běžně označovaný jako symphonic band. Evžen Zámečník v této skladbě mistrně zúročil své dlouholeté zkušenosti, dosažené při práci s dechovými ansámbly coby člen mezinárodních porot velkých dechových orchestrů, dirigent Brno Brass Band (BBB) či autor několika desítek opusů pro velké dechové orchestry. Celá skladba je jasně, přehledně vystavěná, navíc v dokonalé funkčnosti. Krásně vyzní stylizované citace, líčení pochodu vojsk, válečné apokalypsy, harmonické deformace, polytonalita i instrumentační fígle, např. výkřiky coren, jak je známe ze SINFONIETTY Leoše Janáčka Tyto atributy tedy beze zbytku odpovídají
- 174 -
požadavkům zvoleného námětu a pro dané obsazení dosáhly – v české hudbě ojediněle – znamenitého výsledku.426 Ve světové premiéře zazněla BITVA U SLAVKOVA 26. srpna 1994 ve Slavkově u Brna za přítomnosti autora, který její partituru s dedikací slavnostně předal na koncertě panu starostovi. Opus se dočkal několika desítek dalších provedení v obou verzích u nás i v zahraničí427, vyšel na CD a byl vydán v Alliance Publications Inc. (USA) tiskem.428 ■ DANCE FASCINATION (1996) Vznik skladby podnítily folklórní motivy, které si autor poznamenal v době dřívější. První, lyrická část skladby je evokací klidné, pohodové atmosféry, potažmo přípravy k tanci. Následné rychlé taneční melodie se zde objevují v náznacích a jsou jejich předzvěstí. Po dynamické gradaci a po razantním vstupu bicích nástrojů přijde na řadu rychlý tanec (Allegro vivo), v němž jsou ve střídavých taktech uplatněny všechny skupiny orchestru. Coda je sumarizací předchozích použitých hudebních myšlenek, jež autor v závěru skladby vystupňuje. Skladba DANCE FASCINATION je příkladem vrcholné stylizace moravského folklóru do zvuku moderního velkého dechového orchestru. Evžen Zámečník k ní poznamenává: „Tato skladba patří interpretačně do skupiny náročných kompozic, vyžadujících zkušenou ruku dirigenta i technicky a výrazově vyspělý orchestr. Podle běžného členění by byla její obtížnost v německy mluvících zemích označena jako Höchstufe (nejvyšší stupeň).“429 ■ FESTIVO BEN RITMICO (1996) Podnětem k napsání této skladby pro velký dechový orchestr byla skladatelská soutěž organizace ORFEA Praha. Jak název napovídá, základem skladby je výrazné rytmické téma interpretované nejdříve trubkami a trombóny, později je obohacováno dalšími nástrojovými skupinami. Uprostřed prvního dílu skladby je plocha sólo pikoly, klarinetu a tuby, která je kontrastním protějškem. Střední díl je lyrického rázu a přechod k návratu prvního rytmického dílu tvoří opětovně výše zmíněné tři sólové nástroje. Slavnostní coda obsahuje všechny
426
ZAPLETAL, Petar. Český rozhlas Brno ČB 0040–2. Hudební rozhledy, roč. 52, 1999, č. 8, s. 45. Zjištěná provedení opusu BITVA U SLAVKOVA: 4. ledna 1996 Mahenovo divadlo Brno; 9. dubna 1996 Konice – zámek; 4. června 1996 Konzervatoř Brno (pořadatel Klub moravských skladatelů); 20. června 1996 Weiden (SRN) Bayerisch-böhmische Kulturtage; 24. října 1996 Plzeň KPH, 23. května 2010 AMU (Hudba Hradní stráže a Policie ČR). 428 FRYDRYCH, Karol. Evžen Zámečník: Bitva u Slavkova aneb Souboj signálů 1805. In. Slavkovský zpravodaj, roč. 13, 2011, č. 8, s 27. 429 Poznámka autora ze dne 20. června 2000. 427
- 175 -
exponované prvky díla. Původní název skladby byl PRELUDIO FESTIVO (= Slavnostní předehra). Dílo vyšlo v Musikverlag Rundel (SRN) tiskem. ■ SCHUBERT – METAMORPHOSEN (1997) V roce 1997 si celý kulturní svět připomínal 200 let od narození Franze Schuberta. Pro Schubert-Symposium v rakouském Kremsmünsteru Evžen Zámečník napsal skladbu SCHUBERTOVSKÉ METAMORFÓZY pro velký dechový orchestr, jež se zrodila v průběhu léta 1997 při jeho pobytu v Beskydech. Základem díla je slavná melodie Schubertova ZASTAVENÍČKA, jež je zde zpracována variačním způsobem. Tématický základ je vtipně až mírně heroicky obohacován. Dále zde zazní citace ze Schubertovy NEDOKONČENÉ SYMFONIE. Skladba končí majestátní fugou. ■ BABI HURA (2003) Symfonický obraz BABI HURA se vztahuje k Leoši Janáčkovi, nad jehož rodnou vsí se nachází zalesněný kopec Babí hůra – Janáček se o něm ve svých vzpomínkách na rodný kraj zmiňuje poměrně často. Zámečník se však přidržel krátké výslovnosti, která je typická pro obyvatele mluvící lašským dialektem. Skladba je tedy evokací krajiny a její nálady. Hlavním motivem je několikatónový útvar v klavíru, zvonech, xylofonu, vibrafonu a harfě, který je podbarven nejprve smyčci, posléze dalšími nástroji, zejména flétnami a klarinety, přinášející zpěvné modální téma. Skladba posléze graduje do lašského tance. Hlavní motiv díla je připomenut v závěru. Premiéra skladba se uskutečnila 13. dubna 2005 v Praze.430
„K dechovému orchestru jsem přišel již v dětských letech a v letech studentských, kde mne ovlivnil můj o deset let starší bratranec Boris Hajdušek. Na můj život a hudební vývoj měl velký vliv. Řídil totiž ve Frýdlantu nad Ostravicí dechový orchestr, přičemž pro svůj ansámbl zdařile aranžoval řadu skladeb. Vlastně mi ukázal a poučil mne, jak taková partitura má správně vypadat. Pak mne vyzval, abych pro jeho orchestr také něco zkomponoval. Takže jsem se dostal k dechové koncertní hudbě z boku – od interpretů. Později jsem psal pro profesionální soubory a v této aktivitě stále pokračuji. Nyní mám na svém kontě několik desítek skladeb pro velké dechové orchestry. Pro velký dechový orchestr jsem začal komponovat od sedmdesátých let 20. století. Je však nutno říci, že termín, který je u nás nadužíván – dechovka – je velice nepřesný, protože dechovka = lidovka = vlachovka = 430
BABI HURA zazněla i na 1. abonentním koncertu Janáčkova divadla v Brně v 55. koncertní sezóně 20102011.
- 176 -
hospoda = něco podřadného. Existuje ale (a ve světě je ten vývoj toho důkazem) i koncertní hudba pro velké dechové orchestry, tj. hudba koncertantní, koncertní až symfonická, které se věnují četní světoví skladatelé.“431 Česká dechová hudba má velmi silnou tradici. Jména jako Karel Komzák, František Kmoch, Julius Fučík, Karel Koleta, Jindřich Praveček, Zdeněk Jonák a další to dokazují. V posledních letech se tomuto žánru začínají věnovat i tzv. „vážní“skladatelé, např. Zdeněk Lukáš, Otmar Mácha, Jindřich Feld, Luboš Fišer, Ivana Loudová aj. Této specifické hudbě se na Západě věnuje např. Čechoameričan Karel Husa, Václav Nelhýbel, Henk Badings, Henk van Lijnschooten, Ida Gotkowsky, Alfred Reed, Jan Van der Roost...432 „Velikánem české dechové koncertní hudby byl Jindřich Praveček. Neměli jsme dosud většího skladatele než jeho. Psal nejen koncertní skladby pro sólové nástroje s doprovodem orchestru, ale je též autorem vynikající knihy o instrumentaci pro dechový orchestr. Naposledy byl náčelníkem a šéfdirigentem ústřední vojenské hudby v Praze. My, co jsme se s ním setkali a znali jsme jeho tvorbu, jsme ho obdivovali a byli jsme mu vděční, že jsme se od něj mohli učit. Významným dirigentem byl též Karel Bělohoubek433, rodák ze Žarošic, který je nyní již v penzi, ale celý život působil u armády. Jeho kolegy dirigenty byli např. Viliam Béreš434 a Jindřich Brejšek. Karel Bělohoubek také tvořil vlastní hudbu pro velké dechové orchestry.“435 „Moje skladby prošly všemi dechovými orchestry na severní Moravě, např.: Ferrum Frýdlant nad Ostravicí436, Slezan FM, Válcovny plechu FM, Vítkovák, Májovák, DOM Krnov, DOM Jeseník, DOM Příbor, městské dechové orchestry z Kopřivnice, Štramberku, Bruntálu aj.“437 Zámečník např. spolupracoval i s dechovými orchestry na ZUŠ, např. s Dechovým orchestrem mladých ZUŠ Krnov, pro který v roce 1995 napsal DĚTSKOU SYMFONII. Zámečníkovy skladby byly také prováděny na soutěžích a festivalech Zájmové umělecké činnosti např. na Kmochově Kolíně, kde byla v roce 1979 za řízení autora premiérována skladba ŽABÁCI A DINOSAUŘI (1978). Spolupracoval také s ostravskou televizí.
431
FRYDRYCH, Karol. S Janem Novákem jsem si psal 16 let... (rozhovor). In: Opus musicum 42, 2010, č.1, s. 81. 432 ŠMOLÍK, Jan. Tři otázky pro Evžena Zámečníka. In: Hudební rozhledy, roč. 50, 1997, č. 6, s. 34-35. 433 Karel Bělohoubek (* 29. prosince 1942, Žarošice, okr. Hodonín) – hudební skladatel, emeritní šéfdirigent Ústřední hudby České armády. 434 Viliam Béreš (* 22. února 1960) – hudební skladatel, dirigent Ústřední hudby AČR. 435 Osobní sdělení Evžena Zámečníka dne 12. května 2010. 436 Dirigoval Boris Hajdušek. 437 Dopis Evžena Zámečníka, Brno, srpen 2000.
- 177 -
V roce 1993 Zámečník zkomponoval OZVĚNY TANCE (1993). Tato skladba měla vyvolat pravou jihomoravskou folklórní atmosféru. Po pomalém úvodním díle následuje rychlý divoký moravský tanec. V roce 2000 ji vydalo tiskem Editio Bärenreiter Praha.
Zámečníkovy instrumentální skladby jsou i na repertoáru orchestrů ZUŠ. Např. Orchestr Základní umělecké školy Frýdek-Místek spolu s mezinárodním orchestrem hudebních škol Polsko-Německo-ČR provedl v březnu letošního roku v polském Konině HUKVALDSKOU SERENÁDU. Tatáž skladba zazněla vloni v únoru na podobné akci ve finském Mikkeli, na koncertě k 50.výročí hudební školy v Mikkeli, kde byl orchestr složený ze studentů z Finska, Estonska, Německa a ČR. Dirigoval Boris Hajdušek.438 Bez zajímavosti není, že Evžen Zámečník je autorem celé řady fanfár, např. FANFÁRA PRO DOLNÍ BOJANOVICE (1993), SLAVNOSTNÍ FANFÁRA (1994) k 75. výročí založení brněnské konzervatoře, GRAZ – OSTRAVA FANFARE (1994), FANFÁRA PRO KARLA DITTERSE (1994), ORFEA-FANFÁRA (1995), TROSSINGENER FANFARE (1996), JARNÍ FANFÁRA (2001), ZNĚLKA FESTIVALU JANÁČKOVY HUKVALDY (2002), SLAVNOSTNÍ ZNĚLKA MĚSTA ÚJEZDA U BRNA (2005), ZNĚLKA PRO SLAVKOV U BRNA (1994). Instrumentální tvorba Evžena Zámečníka je vysoce ceněna. Např. skladba U HARABIŠA (1980) byla provedena při kongresu CISM v Lucembursku v roce 1985. V září téhož roku byla ve švýcarském Usteru interpretována MORAVSKÁ RAPSODIE (1984). První cenu v soutěži AHUV získala v roce 1998 skladba ALLEGRO BRILLANTE (1998). V soutěži festivalu dechových orchestrů mladých FIJO obdržela v roce 2002 první cenu
438
Osobní sdělení Ladislava Muroně dne 11. dubna 2011.
- 178 -
skladba POCHOD FIJO CHEB (2002). První cenu dostala v soutěži Pravečkův Lanškroun 2006 KAPELNICKÁ POLKA (2006).439 Mezi nejvíce interpretované skladby pro smyčcový orchestr patří MUSICA GIOCOSA (1973) a MUSICA CONCERTANTE (1973), která zazněla v premiéře 16. listopadu 1976 v Brně. Významnou koncertantní skladbou Evžena Zámečníka je KONCERT PRO HOUSLE A ORCHESTR č. 1 (1976), který zazněl v premiéře 27. dubna 1977 v Praze. Tato skladba vyšla tiskem i na LP desce u vydavatelství Panton. Z poslední doby nutno vzpomenout provedení symfonického obrazu BABI HURA440 (2003) na festivalu Pražské premiéry 13. dubna 2005, což je skladatelova vzpomínka na Leoše Janáčka, či CONCERTO GIOCOSO (2005), které zaznělo k 110. výročí vzniku České filharmonie v premiéře 4. ledna 2006 v pražském Rudolfinu.441 Evžen Zámečník se podílel ale také na aranžmá více než šesti desítek skladeb jiných autorů pro Brno Brass Band.
439
Osobní sdělení Evžena Zámečníka dne 6. května 2010. Provedení této skladby v Brně připravuje Filharmonie Brno. 441 JAROLÍMKOVÁ, Hana. Česká filharmonie zahájila rok 2006 slavnostně. In: Hudební rozhledy, roč. 59, 2006, č. 2, s. 10 – 11. 440
- 179 -
4. ZÁVĚR Cílem mé rigorózní práce bylo podat nejen ucelený životopisný přehled a jeho zachycení v širších souvislostech, ale i výčet dat. K dosažení tohoto předsevzetí jsem primárně volil formu rozhovoru. Četná interview jsem poté per partes přepisoval a použil je jako důležitý pramen své práce. Jsem velice vděčný za ochotu, srdečnost a pohostinnost nejen Evžena Zámečníka, ale i jeho manželky Anny, které pro mne jako návštěvu měla vždy nachystané nějaké pohoštění. V textu je tedy citována celá řada autorských výroků. V případě, že některé z nich byly v rozporu se skutečností, např. omyly v letopočtech, tak jsem je nahradil daty správnými bez uvedení rozporu. Dále jsem použil četnou českou literaturu (převážně periodika Hudební rozhledy, Opus musicum) i literaturu zahraniční, ojediněle internetové zdroje. Jejich studiem a v neposlední řadě též kritickým srovnáváním faktů jsem se pokusil podat co nejpřesnější obraz popisovaného tématu. Primárním cílem této práce však bylo přinést globální pohled na významnou osobnost 2. pol. 20. stol. Evžena Zámečníka nejen jako hudební skladatele a aranžéra, ale i jako houslistu, pedagoga, dramaturga, organizátora, zakladatele a dirigenta – uměleckého vedoucího souboru Brno Brass Band. Se zřetelem na moje osobní zaměření jsem učinil poznámku
o
kantorech-varhanících,
se kterými
Evžen
Zámečník
coby houslista
spolupracoval. Nepovšimnut nezůstal ani jeho kamarád z dětství, houslista a muzikolog FF MU Brno Rudolf Pečman, se kterým Evžen Zámečník vyrůstal na stejné ulici ve FrýdkuMístku. Nepodařilo se mi zjistit více informací o Zámečníkově působení na JAMU, než je uvedeno v textu. Právě pedagogická činnost Evžena Zámečníka na JAMU není literárně zachycena a je inspirujícím tématem pro bádání další. Naopak pedagogická činnost na Konzervatoři Brno je díky sborníkům, které tato instituce vydává, zmapována slušně. Pro získání uceleného obrazu jsem také oslovil tři absolventy této školy k napsání stručných reflexí. Z celého kontextu magisterské diplomové práce je umožněno nahlédnout blíže do života Evžena Zámečníka a jeho celoživotnímu oddání se jediné múze – hudbě. Jeho hudební cítění kypí originalitou a invencí, o čemž vypovídá řada kompozic. Už když jsme sledovali počátky Zámečníkových studií, bylo zjevné, že paralelně s houslovou hrou Zámečník stále více cítil své poslání být skladatelem, a proto se zaměřil se na tuto oblast dalším studiem. Tak se stalo, že Zámečník kompozici studoval do svých čtyřiceti let. Angažování v orchestru
- 180 -
Janáčkova divadla mu dalo rozšiřující pohled hudebníka, který byl také obohacovaný prací na třech kvartetních opusech. Je mimo veškerou pochybnost, že pro kvalitu i rychlost jeho práce měly rozhodující význam schopnosti analytické i syntetizující spolu s určující, co nejpřesnější a vyhraněnou představou cílového tvaru komponovaného díla. Inspirační zdroje každého umělce jsou jeho nejvlastnějším a nejsubstilnějším hájenstvím. Je známo, že např. Zdeněk Pololáník je inspirovaný barvami, např. rozkvetlou loukou.Ve většině případů se ale skladatelé o těchto věcech nesvěřují ani nejbližšímu okolí a pozorovateli tak nezbývá, než se pokusit vydedukovat alespoň vlivy vnější. Zámečník byl od svých dětských let ovlivněn skautingem a osobností Jaroslava Foglara, na jehož počest napsal několik skladeb. Početná tvorba je inspirovaná také rodným krajem. Zámečník byl vzdělán nejprve na Konzervatoři Brno, poté na JAMU v Brně a Státní vysoké hudební škole v Mnichově. Svá studia ukončil formou externí aspirantury na pražské AMU. Osobnost Evžena Zámečníka byla primárně ovlivněna jeho otcem, který byl zdatným lidovým hudebníkem ve Frýdku-Místku. Další významnou formující osobností byl jeho o deset let starší bratranec Boris Hajdušek, profesionální hudebník, autor cca tří set opusů, který ho zasvětil do instrumentace dechových orchestrů. Učitelé skladby – Zdeněk Blažek na konzervatoři a Jan Kapr, Günter Bialas, Jiří Dvořáček na hudebních fakultách – měli na Zámečníka bezesporu mimořádný vliv. Přátelství s hudebním skladatelem vyústilo v početnou korespondenci. Právě interní vzpomínky na výše citované osobnosti jsou nedílnou součástí práce. Evžen Zámečník na scénu soudobé hudby přinesl řadu impulsů, inovací a invence. Nejpočetnější skupinu z jeho tvorby tvoří komorní hudba. Zámečník skladatel byl pochopitelně silně ovlivněn svojí zkušeností komorního hráče. Jeho obsáhlé hudební dílo obsahuje více než devět desítek opusů komorního typu až po rozsáhlá vokální či orchestrální díla, včetně kantát. V posledních desetiletích však také komponuje pro velké dechové orchestry. Pro kvality Zámečníkova díla hovoří nad jiné přesvědčivě fakt, že jeho díla pronikly i mimo brněnské působení. Četné jeho skladby byly provedeny na Týdnech nové tvorby SČSKU v Praze, koncertech, festivalech nahrány v Českém rozhlase, vydány tiskem či na hudebních nosičích. Stanovený rozsah práce mi nedovolil pustit se do hlubších analýz Zámečníkova díla. Jakožto znalec koncertní dechové hudby byl Zámečník zván i v době totalitního komunistického režimu do zahraničí. Tyto zahraniční mise měly pro Evžena Zámečníka nesporně velký význam, protože slyšel na světové úrovni nejen nejlepší velké dechové orchestry, ale i repertoár, který byl u nás neznámý. Jeho zahraniční stáže přispěly k obohacení repertoáru na domácí scéně. Právě díky zahraničním exkurzím získal větší
- 181 -
rozhled a byl bezesporu inspirován. Podstatná je i literární činnost Evžena Zámečníka, který nejen spontánně komponuje, ale i píše texty, zvláště recenze do Hudebních rozhledů. Cenné jsou ale také jeho texty na programech představení coby dramaturga Janáčkova divadla. Do časopisu CLARINO např. v roce 1997 napsal německy analýzu SINFONIA BREVIS Zdeňka Lukáše. Přínos Evžena Zámečníka české hudební kultuře je tedy zřetelný. Součástí mé práce jsou také informace o spolupráci se špičkovými interprety Zámečníkovy hudby a reflexe prof. Františka Gregora Emmerta, Mgr. Petra Kolařa, Jaromíra Javůrka a Plk. MgA. Václava Blahunky, Ph.D.
V rámci kompozičního vymezení jsem
s Evženem Zámečníkem prokonzultoval jeho názory na kontrapunkt, dodekafonii, aleatoriku..., ale i jeho názory pedagogické, kterak skladbu vyučovat.
Závěrečný přehled skladeb, datum vzniku, premiér, ocenění, soupis literatury a seznam nahrávek natočených v Českém rozhlase by mohl sloužit jako výchozí pramen studentům při realizaci dalších prací zabývajících se tvorbou E. Zámečníka. Hořké politické zkušenosti s totalitním komunistickým režimem, které se dotkly primárně Evženových rodičů, i díky přirozené empatii skladatele samotného nezanechaly v Zámečníkovi pocit nějaké ukřivděnosti. Naopak se zdá, že odtud plyne filozofický nadhled, ale i pokora vůči životním peripetiím, např. současné nemoci. Je potěšitelné, že u příležitosti sedmdesátých narozenin Evžena Zámečníka zazněly tři koncerty. Nejprve zareagovala Konzervatoř Brno, která 16. března 2009 uspořádala Koncert k životnímu jubileu Evžena Zámečníka. Poté pražská konzervatoř Jana Deyla pro postižené, která zrealizovala dne 15. dubna 2009 Koncert k sedmdesátinám Evžena Zámečníka. Komorní koncert k životnímu jubileu Evžena Zámečníka uspořádal Klub moravských skladatelů, Město Brno, Nadace Leoše Janáčka a Hudební nadace OSA v úterý 15. září 2009 v koncertním sále Konzervatoře v Brně, kde účinkoval žesťový soubor Brno Brass Band, který oslavenec v roce 1982 založil a jenž až do ledna letošního roku řídil. Ve dnech 15. – 18. října 2009 uspořádalo Sdružení dechových orchestrů České republiky v Ostravě Mezinárodní soutěž velkých dechových orchestrů. Nejlepší sólový výkon podali žáci ZUŠ Tutti Jihlava se skladbou Evžena Zámečníka – ROMANCE PRO DVA. Výše uvedené příklady, které v žádném případě nejsou úplným výčtem koncertů, na nichž v roce 2009 zazněly Zámečníkovy skladby, jasně dokazují, že skladatelský odkaz Evžena Zámečníka je živý. V souvislosti s životním jubileem Evžena Zámečníka byly publikovány dva rozhovory, které vyšly v Opus musicum č. 1, 2010 a ve Věstníku Historicko – vlastivědného
- 182 -
kroužku v Žarošicích č. 19, 2010. Na vzácného moravského jubilanta si vzpomnělo také německé hudební vydavatelství Der Musikverlag für Blasmusik, které vydalo informační leták Zum 70. Geburtstag von Evžen Zámečník. Na titulní straně čtyřstránkového barevného informačního letáku formátu A4 je uveden vinš: „Der Musikverlag Kliment gratuliert!“ Na straně druhé je skladatelova fotografie se stručným životopisem. Poté následuje výčet skladeb vydaných nakladatelstvím Musikverlag Kliment. Význam a kulturní přínos Evžena Zámečníka, který pro rodný kraj napsal více než dvě desítky skladeb, vyhodnotilo zastupitelstvo města Frýdku-Místku rozhodnutím udělit Evženu Zámečníkovi Cenu statutárního města Frýdku-Místku za dlouholetou tvůrčí činnost. Stalo se tak 13. března 2009. Průběh zpracování této rigorózní práce se podobal skládání puzzle, kdy jednotlivé útržky informací a dat byly do sebe skládány. Lze doufat, že výpovědní hodnota této studie není ve vyčerpávajících informacích, byť jsem se o ně snažil, ale v zachycení různorodých pohledů na Zámečníkovu osobnost s kompatibilním životním příběhem. Ve své studii jsem se snažil podat umělecký obraz o člověku, který zasáhl široké spektrum umělecké tvorby – oblast skladatelskou, aranžérskou, dirigentskou, pedagogickou, dramaturgickou, organizační, houslové interpretace... Zdravotně indisponovaný Evžen Zámečník se od roku 2007 skladatelsky odmlčel, jelikož se věnuje rehabilitaci. Lze si jen přát, aby se uzdravil a obohatil kulturní dědictví našeho národa dalšími svými kompozicemi.
- 183 -
5. RÉSUMÉ 5.1. RÉSUMÉ Evžen Zámečník je všestranný, spontánní hudebník, organizátor, pedagog, houslista, dirigent-umělecký vedoucí souboru Brno Brass Band, skladatel, aranžér a dramaturg. Narodil se 5. února 1939 ve Frýdku – Místku. Na Konzervatoři Brno (1956-1961) vystudoval housle u Josefa Holuba, Aloise Melezinka a skladbu u Zdeňka Blažka. Ve studiu kompozice pokračoval na Janáčkově akademii múzických umění v Brně (1963-1968) u Jana Kapra, na Staatliche Hochschule für Musik (= Státní vysoká hudební škola) v Mnichově (1968-1970) u Güntera Bialase a na Akademii múzických umění v Praze (1974-1979), kde absolvoval uměleckou aspiranturu u Jiřího Dvořáčka. V rámci povinné vojenské služby byl činný jako houslista Uměleckého vojenského souboru Praha (1961-1963). Dále byl houslistou zpěvoherního orchestru Národního divadla v Brně (1963-1964), Komorního orchestru Bohuslava Martinů (1964-1994) a Filharmonie Brno (1971-1981). V roce 1982 založil žesťový soubor Brno Brass Band a byl jeho uměleckým vedoucím a dirigentem do února 2010. V letech 1989-1994 byl dramaturgem Národního divadla v Brně. Pedagogicky působil na Janáčkově akademii múzických umění v Brně (1982-1990) a od roku 1992 na Konzervatoři Brno, kde byl také ředitelem (1994-2002). Kromě výše uvedených pedagogů Zámečníka hudebně ovlivnil bratranec Boris Hajdušek a Jan Novák. Jako skladatel pracuje ve všech žánrech, od hudby komorní, vokální, orchestrální až po operu a muzikál. Inspirací mu byl rodný kraj či knihy Jaroslava Foglara. Zámečník byl členem mnoha našich i zahraničních porot a řadu koncertů též moderoval.
5.2. SUMMARY Evžen Zámečník is man with a variety of musical talents, spontaneous musician, organizer, teacher, violin player, conductor and art director of ensemble Brno Brass Band, composer, and playwright. He was born 5th February 1939 in Frýdek-Místek. He graduated from as a master of the violin at Josef Holub and Alois Melezinka and from composition at Zdeněk Blažek. He continued with studying composition at Janáček’s Academy of Music Arts in Brno (1963-1968) at Jan Kapr, at Staatliche Hochschule fur Musik (state university of music) in Mnichov (1968-1970) at Gunter Bailase and at Music Academy of Arts in Prague (1974-1979) where he passed inspiration of Jiří Dvořáček. He was active as a violin player in
- 184 -
“Umělecký vojenský soubor Praha” (The Military Art Company Prague) during his compulsory stay in the army(1961-1963). Furthermore, he played violin in the opera band of The National Theatre in Brno (1963-1964), in The Chamber Orchestra of Bohuslav Martinů (1964-1994) and in The Philharmonic Brno (1971-1981). He established Brno Brass Band in 1982 and worked as its art director and conductor till February 2010. He was a playwright in The National Theatre in Brno from 1989 to 1994. He taught at Janáček´s Academy of Music Arts in Brno (1982-1990) and at “Konzervatoř Brno” (The Music Conservatory Brno) from 1992 where was also as a director (1994-2002). Together with the disciplines mentioned above, Zámečník was also musically influenced by his cousins Boris Hajdušek and Jan Novák. He worked as a composer in all genres, from the chamber music, through the vocal and orchestra music and opera, to composing a musical play. He was inspired by his native country and the books of Jaroslav Foglar. Zámečník was an adjudicator here and abroad as well and he moderated a lot of concerts.
5.3. ZUSAMMENFASSUNG Evžen Zámečník ist allseitiger, spontaner Musikant, Organisator, Pedagog, Violinist, Dirigent – Kunstleiter des Ensembles Brno Brass Band, Instrumentalist, Arrangeur und Dramaturg. Er wurde am 5. Februar 1939 in Frýdek-Místek geboren. Am Konservatorium Brno (1956 – 1961) hat er Violinespiel bei Josef Holub, Alois Melezinek und Komposition bei Zdeněk Blažek studiert. Das Studium der Komposition hat er an der Janáček MusikAkademie in Brno (1963 – 1968) bei Josef Kapr forgesetzt, dann an der Staatlichen Hochschule für Musik in München (1968 – 1970) bei Günter Bialas und an der MusikAkademie in Praha (1974 – 1979), wo er die Kunstaspiratur bei Jiří Dvořáček absolviert hat. Innerhalb des Wehrdienstes war er als Violinist des Künstlerichen Wehr-Ensembles Praha (1961 – 1963) tätig. Weiter war er Violinist im Orchester des Nationaltheaters (Singspiel ) in Brno (1963 – 1964), im Kammerorchester Bohuslav Martinů (1964 – 1994) und in der Filharmonie Brno (1971 – 1981). Im Jahre 1982 hat er Blechensembl Brno Brass Band gegründet und war sein künstlerischer Leiter und Dirigent bis Februar 2010. 1989 – 1994 war er in der Dramaturgie des Nationaltheaters in Brno tätig. Als Pedagoge hat er an der Janáček Musik-Akademie in Brno gewirkt (1982 – 1990) und von 1992 am Konservatorium Brno, wo er auch als Direktor tätig war (1994 – 2002). Neben seiner schon höher genannten Pedagogischen Aktivität ist Záměčník unter dem Einfluss seines Cousens Boris Hajdušek und Jan Novák gestanden. Als Komponist arbeitet er in allen Bereichen, von der Kammer-,
- 185 -
Vokal-, Orchestralmusik bis Oper und Musikal. Er wurde von seiner Heimat oder von den Büchern von Jaroslav Foglar inspiriert. Zámečník war Mitglied in vielen unseren und ausländischen Jury und hat auch viele Konzerte moderiert.
5.4. РЕЗЮМЕ Евжен Замечник – всесторонний, спонтанный музыкант, организатор, педагог, скрипач,
дирижер-художественный
руководитель
ансамбля
Brno
Brass
Band,
композитор, аранжировщик и драматург. Родился 5 февраля 1939 года в ФридекеМистеке. Окончил Брненскую консерваторию (1956-1961) по классу скрипки у Алоиса Голуба и Алоиса Мелезинка и композиции у Зденека Блажка. Продолжил изучение композиции в Академии музыки имени Яначека в городе Брно (1963-1968) у Яна Капра, в Staatliche Hochschule für Musik (Высшая школа музыки) в Мюнхене (19681970) у Гюнтера Бяласа и в Пражской академии музыкальных искусств (1974-1979), где закончил аспирантуру искусств у Йиржи Дворжачека. В рамках прохождения обязательной воинской службы он в качестве скрипача выступал в Пражском военном ансамбле (1961-1963). Потом он работал скрипачом оперного оркестра Национального театра в Брно (1963-1964), Камерного оркестра Богуслава Мартину (1964-1994) и Брненской филармонии (1971-1981). В 1982 году он основал ансамбль медных духовых инструментов Brno Brass Band и оставался его художественным руководителем и дирижером до февраля 2010 года. В 1989-1994 годах работал драматургом Национального театра в Брно. Работал в качестве педагога в Академии музыки имени Яначека (1982-1990), а с 1992 года в Брненской консерватории, в т.ч. на должности директора (1994-2002). Кроме вышеупомянутых педагогов на формирование Замечника как музыканта оказал влияние его двоюродный брат Борис Гайдушек и Ян Новак. Как композитор он работает во всех жанрах, от камерной, вокальной и оркестровой музыки до оперы и мюзикла. Его вдохновляли родной край и книги Ярослава Фоглара. Замечник был членом многих отечественных и зарубежных жюри, а также ведущим ряда концертов.
- 186 -
6. SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY A PRAMENŮ BLAHUNEK, Václav. Evžen Zámečník. Rukopis, Brno 6. prosince 2011. BÁRTOVÁ, Jindra. Jak se daří soudobé hudbě v Brně? In: Hudební rozhledy, roč. 52, 1999, č. 5, s. 20. BÁRTOVÁ, Jindra. Janáček je pro mne neustálá výzva. In: Opus musicum, roč. 36, 2004, č. 1, s. 66–73. BÁRTOVÁ, Jindřiška. Jan Kapr. Brno: JAMU 1994, s. 46, 69, 126, 141. BÁRTOVÁ, Jindra. Kompoziční mnohostrannost. In: Hudební rozhledy, roč. XXX, č. 10, 1977, s. 465-467. BÁRTOVÁ, Jindra. Orchestrální novinky v Brně. In: Opus musicum, roč. 21, 1989, č. 9, příloha s. 2. BÁRTOVÁ, Jindra. Silvestrovská hudební žertování. In: Opus musicum, roč. 41, 2009, č. 6, s. 35. BÁRTOVÁ, Jindra. Zámečníkův BBB. In: Hudební rozhledy, roč. 36, 1983, č. 9, s 401. BORKOVÁ, Alena. Brněnská konzervatoř v minulosti. In: Konzervatoř Brno (Sborník k devadesátému výročí založení školy) Brno, 2009, s. 16. BORKOVÁ, Alena – PELÍŠKOVÁ, Lucie – SÝKORA, Pavel – ZATLOUKAL, Pavel. Konzervatoř Brno (Sborník k devadesátému výročí založení školy), Brno, 2009, s. 101. BÍLOVSKÝ, Oldřich. Hudební skladatel, plukovník a šéfdirigent Ústřední hudby Čs. armády Karel Bělohoubek. In: Od Hradské cesty, Historicko-vlastivědný kroužek v Žarošicích, 1995, s. 75-76. ČERNUŠÁK, Gracian – ŠTĚDROŇ, Bohumír – NOVÁČEK, Zdenko. Československý hudební slovník osob a institucí A-L. Státní hudební vydavatelství Praha 1963, s. 108, 459, 642. ČERNUŠÁK, Gracian – ŠTĚDROŇ, Bohumír – NOVÁČEK, Zdenko. Československý hudební slovník osob a institucí M-Ž. Státní hudební vydavatelství Praha 1965, s. 188. DANNENBERG, Peter. Das Spielerische und das Spekulative (Zum achtzigsten Geburtstag des Komponisten und Lehrers Günter Bialas). In: Neue Musikzeitung 36. jahrgang, Nr. 4 august/september 1987, s. 1, 4. DOBROVSKÁ, Wanda. Autorský večer SČSKU (Duo pro housle a violoncello). In: Hudební rozhledy, roč. 42, 1989, č. 9, s. 395. DRLÍKOVÁ, Eva. BBB = Brno Brass Band. In: Hudební rozhledy, roč. 40, 1987, č. 1, s. 6, 7. DVOŘÁČEK, Jiří. Jiří Dvořáček. Hudební informační středisko ČHF, Praha 1984, s. 1.
- 187 -
EMMERT, František, Gregor. Slovo o Evženu Zámečníkovi. Rukopis, Brno 24. září 2011. FALTUS, Leoš. Nové orchestrální skladby v Brně (Symfonický diptych). In: Hudební rozhledy, roč. 42, 1989, č. 10, s. 439–440. FILA, Jan. Zemřel Milan Slavický. In: Psalterium (zpravodaj pro duchovní hudbu), Praha, roč. 3, 2009, č. 4, s. 9. FLAŠAR, Martin. Jan Novák, žák Bohuslava Martinů. In: Hudební věda, roč. 43, 2006, č. 1, s. 72 – 73. FRYDRYCH, Karol. Doteky sborového umění – interview s Evženem Zámečníkem. In: Cantus (Magazín pro sborové umění), roč. XXII, 2011, č. 2, s. 10 – 11. FRYDRYCH, Karol. Evžen Zámečník: Bitva u Slavkova aneb Souboj signálů 1805. In. Slavkovský zpravodaj, roč. 13, 2011, č. 8, s 27. FRYDRYCH, Karol. Evžen Zámečník coby houslista na kůrech kostelů. In: Varhaník (Časopis pro varhanickou praxi), roč. 12, 2011, č. 4, s. 15 – 16. FRYDRYCH, Karol. Njagul Tumangelov violin (recenze). In: Harmonie, roč. 19, 2011, č. 11, s. 58. FRYDRYCH, Karol. S Janem Novákem jsem si psal 16 let... (rozhovor). In: Opus musicum, roč. 42, 2010, č. 1, s. 79 – 83. FRYDRYCH, Karol. Vzpomínání na Zdeňka Blažka se skladatelem Evženem Zámečníkem (rozhovor). In: Věstník Historicko-vlastivědného kroužku v Žarošicích č. 19, 2010, s. 64 – 67. FUKAČ, Jiří. Brněnský Ferda: víc než hra na operu. In: Hudební rozhledy, roč. 32, 1979, č. 8, s. 351–353. FUKAČ, Jiří. Křižovatky Evžena Zámečníka. In: Opus musicum, roč. 18, 1986, č. 1, s. 21–25. GREGOR, Vladimír. O nového operního diváka. O dětské opeře s Evženem Zámečníkem. In: Hudební rozhledy, roč. 34, 1981, č. 4, s. 173. HOSTOMSKÁ, Anna. Průvodce operní tvorbou. Svoboda – Libertas, Praha 1993, s. 640– 645. HRČKOVÁ, Naďa. Dějiny hudby VI. Hudba 20. století (2). IKAR, Praha 2007, s. 170. HUDEC, Vladimír. „Fraška o kádi“ a „Pan Bruschino“ v Olomouci. In: Hudební rozhledy, roč. 30, 1977, č. 5, s. 224. JAROLÍMKOVÁ, Hana. Česká filharmonie zahájila rok 2006 slavnostně. In: Hudební rozhledy, roč. 59, 2006, č. 2, s. 10 – 11. JAVŮREK, Jaromír. Setkávání s Evženem Zámečníkem. Rukopis, Ostrava, 9. října 2011. (jv). Interpretační vizitka. In: Svobodné slovo 20. června 1979. KAPR, Jan. Psát o sobě. In: Opus musicum, roč. 2, 1970, č. 1, s. 17.
- 188 -
KOHOUTEK, Ctirad. Hudební dílo jako projekt. In: Opus musicum, roč. 1, 1969, č. 7, s. 211 – 231. KOLAŘ, Petr. Vzpomínka na Evžena Zámečníka. Rukopis, Brno 6. října 2011. KOPČILOVÁ, Jana. Koncert smyčcového orchestru Primavera./on line/http://www.byst.cz/view.php?cisloclanku=2011010503 KOVAŘÍK, Petr. Muzikálové Rychlé šípy své tajemství neztratily. In: Moravské slovo, 23. května 2000, s. 12. KULIJEVYČOVÁ, Marie. BBB aneb Brněnský žesťový soubor (rozhovor). In: Gramorevue, roč. 87, r. 23, 1987, č. 5, s. 8. KUNDERA, Ludvík. Janáčkova varhanická škola. Velehrad, Olomouc 1948, s. 142. (kv). Sborový koncert. In: Lidová demokracie 19. června 1979. LEDEČ, Jan. Gramofonový debut Filharmonického kvinteta Brno. In: Gramorevue, roč. 80, r. 16, 1980, č. 1, s. 11. LEJSKOVÁ, Věra. Evžen Zámečník se loučil. In: Hudební rozhledy, roč. 55, 2002, č. 8, s. 16. LINKA, Arne. Orchestr s trojí iniciálou B v názvu. In: Opus musicum, roč. 15, 1983, č. 9, s. 286, 287. MACEK, Petr – VYSLOUŽIL, Jiří – FUKAČ, Jiří. Slovník české hudební kultury. Editio Supraphon Praha, 1997, s. 81. MARTÍNKOVÁ, Alena – ČERVINKOVÁ, Blanka. Generální katalog hudebnin a knih o hudbě 1958 – 1985. Panton, Praha 1987, s. 21, 68, 82. PEČMAN, Rudolf Česká komorní tvorba. Lidová demokracie, 26. listopad 1974. PEČMAN, Rudolf. Předmluva. In: MEDITACE pro smyčcový kvartet, Editio Supraphon Praha, 1980, s. 3. PETRŽELKA, Ivan (ed.). Jubilejní výroční zpráva Konzervatoře Brno 1993/1994. Brno 1994, s. 46. PETRŽELKA, Ivan (ed.) – MAJER, Jiří (ed.). Konzervatoř Brno (Sborník k padesátému výročí trvání první moravské odborně umělecké školy). Brno 1969, s. 99, 101. RŮŽIČKOVÁ, Božena. Oddělení dechových nástrojů. In: Jubilejní výroční zpráva Konzervatoře Brno 2003/2004. Ke 150. výročí narození zakladatele školy Leoše Janáčka. Konzervatoř Brno, Brno 2004, s. 50. SEDLÁČEK, Ivan. Kantiléna - 50. sezóna. Brno 2005, 19 s. SÝKORA, Pavel (ed.) – HALÍŘ, Jiří (ed.) – KOVÁŘ, Miroslav (ed.) – NOVOTNÝ, Pavel (ed.) – PELÍŠKOVÁ, Lucie (ed.). Jubilejní výroční zpráva Konzervatoře Brno 2003/2004. Ke
- 189 -
150. výročí narození zakladatele školy Leoše Janáčka. Konzervatoř Brno, Brno 2004, s. 28, 34, 35, 91, 93, 95, 99, 107. ZAPLETAL, Petar. Matys – Zámečník – Rychlík (Meditace). In: Gramorevue, roč. 81, r. 17, 1981, č. 1, s. 11. PETRŽELKA, Ivan (ed.).Výroční zpráva Konzervatoře v Brně 1992/1993. Brno 1993, s. 6, 18. PETRŽELKA, Ivan (ed.). Ze života brněnské konzervatoře. In: Jubilejní výroční zpráva konzervatoře v Brně 1993/1994, Brno 1994, s. 64. POSPÍŠIL, Vilém. Zámečníkův Brouk Pytlík. In: Hudební rozhledy, roč. 41, 1988, č. 7, s. 318-319. (pp). Ceny města Frýdku-Místku byly předány. In: Zpravodaj Rady města Frýdku-Místku, roč. XIX., č. 5, březen 2009, s. 1, 10. SEDLÁČEK, Marek. Klub moravských skladatelů 1992 – 2007 (k 15. výročí znovuzaložení). Editio Moravia Brno 2008, s. 7, 10. SETON, Ernest, Thompson. Kniha lesní moudrosti. Olympia Praha, 1970, s. 81. SLAVICKÝ, Milan. Jan Kapr. In: Opus musicum, roč. 20, 1988, č. 9, s. 279. SKÁLA, Pavel. Komorní středa SČSKU. In: Hudební rozhledy, roč. 31, 1978, č. 4, s. 195. SOBOTKA, Mojmír. Zámečník. Československý hudební slovník osob a institucí./on line/http://www.ceskyhudebnislovnik.cz/slovnik/, 2008. STÁREK, Zdeněk. Slovník českých sbormistrů I, A-L. Praha 1982. SUDER, L. Alexander. Günter Bialas. Verlegt bei Hans Schneider, Tutzing 1984, s. 13. ŠMOLÍK, Jan. Tři otázky pro Evžena Zámečníka. In: Hudební rozhledy, roč. 50, 1997, č. 6, s. 34. ŠTĚDROŇ, Miloš. Evžen Zámečník: Zwölf Etüden für Violine. In: Opus musicum, roč. 6, 1974, č. 7, příloha s. 1. ŠTĚDROŇ, Miloš. Zdeněk Blažek – teoretik. In: Opus musicum, roč. 12, č. 6, s. 177. VRATISLAVSKÝ, Jan. Seznam absolventů brněnské konzervatoře v letech 1919-1969. In: Konzervatoř Brno (Sborník k padesátému výročí trvání první moravské odborné školy). Brno 1969, s. 151 VRATISLAVSKÝ, Jan. Umístění posluchačů brněnské konzervatoře v uměleckých soutěžích domácích i zahraničních od roku 1951. In: Konzervatoř Brno (Sborník k padesátému výročí trvání první moravské odborné školy). Brno 1969, s. 160. VYSLOUŽIL, Jiří. Hudební slovník pro každého II. Nakladatelství Lípa – A. J. Rychlík, Vizovice 1998, s. 41, 45, 336, 371, 623.
- 190 -
ZÁMEČNÍK, Evžen. Čím je pro mne Klub moravských skladatelů. In: Klub moravských skladatelů 1992 – 1997 (k 15. výročí znovuzaložení). Editio Moravia Brno 2008, s. 100-101. ZÁMEČNÍK, Evžen. Ferda Mravenec. Klavírní výtah. DILIA 1977, s. 2. ZÁMEČNÍK, Evžen. Jan Kapr pedagog aneb Vzpomínání. In: Opus musicum, roč. 20, 1988, č. 9, s. 278–280. ZÁMEČNÍK, Evžen. Koncertní dechová hudba. In: Hudební rozhledy, roč. 51, 1998, č. 2, s. 15. ZÁMEČNÍK, Evžen. Mezinárodní festival dechových hudeb. In: Hudební rozhledy, roč. 55, 2002, č. 2, s. 10. ZÁMEČNÍK, Evžen. Moje hudebně dramatická tvorba pro děti a mládež. Strojopis, nedatováno, s. 1 – 6. ZÁMEČNÍK, Evžen. Nejmladší skladatelé v Opavě. In: Hudební rozhledy, roč. 49, 1996, č. 6, s. 23-24. ZÁMEČNÍK, Evžen. Několik slov úvodem aneb vyznání. In: Jubilejní výroční zpráva konzervatoře v Brně 1993/1994, Brno 1994, s. 19. ZÁMEČNÍK, Evžen. Nová nauka o instrumentaci pro dechový orchestr. Hudební rozhledy 36, 1983, č. 2, s. 90-91. ZÁMEČNÍK, Evžen. /on line/ http://www.kantilena.cz/cs/osboru/ohlasy/skladatele. ZÁMEČNÍK, Evžen. O současné dětské opeře. In: Opus musicum, roč. 4, 1972, č. 4, s. 114. ZÁMEČNÍK Evžen. Pravečkův Lanškroun 1999. In: Hudební rozhledy, roč. 52, 1999, č. 8, s. 14–15. ZÁMEČNÍK, Evžen. Rychlé šípy. Partitura, 1992, s. 2. ZÁMEČNÍK, Evžen. Skladatelská soutěž v Holandsku. In: Hudební rozhledy, roč. 49, 1996, č. 2, s. 28. ZÁMEČNÍK, Evžen. Slovo autora k prvnímu provedení kantáty LAŠSKÉ JARO. FrýdekMístek, 11. listopadu 1989, (rukopis). ZÁMEČNÍK, Evžen. Valencia 1999. In: Hudební rozhledy, roč. 52, 1999, č. 9, s. 33. ZÁMEČNÍK, Evžen. Vzpomínka na rodný kraj (rukopis). Brno, srpen 2000. ZÁMEČNÍK Evžen. Zdeněk Blažek jako učitel skladby. In: Musicologia Brunensis (Ad honorem Jan Racek, Bohumír Štědroň et Zdeněk Blažek 1905-2005), KLP, Praha 2005, s.101-103. ZAPLETAL, Petar. Foglarovy Rychlé šípy jako muzikál. In: Hudební rozhledy, roč. 53, 2000, č. 7, s. 23. ZENKL, Luděk. Pověz mi živote...(Jiří Dvořáček). In: Opus musicum, roč. 20, č. 4, s. 122.
- 191 -
70 let hudebního školství ve městě. In: Zpravodaj Rady města Frýdku-Místku, roč. XIX., č. 5, Brno Brass Band – Propagační materiál, 1983. Evžen Zámečník. Hudební informační středisko ČHF, Praha 1987. Evžen Zámečník. Hudební informační středisko ČHF, Praha 1994. Generální katalog hudebnin a knih o hudbě 1986 – 1989. Panton, Praha. Generální katalog PANTON 1989 – 1991, vydavatelství ČHF, Praha. Koncert k životnímu jubileu Evžena Zámečníka (program koncertu), Konzervatoř Brno, 16. březen 2009. Zum 70. Geburtstag von Evžen Zámečník (Informační leták). Musikverlag Kliment, Wien 2009. http://cs.wikipedia.org/wiki/Masakr_u_ Wounded_Knee http://www.ceskyhudebnislovnik.cz http://www.daad.cz http://www.geganew.com http://www.nkp.cz http://www.sdocr.cz/
Osobní sdělení Anny Zámečníkové – roz. Olmové dne 18. února 2010. Osobní sdělení Anny Zámečníkové – roz. Olmové dne 4. března 2010. Osobní sdělení Anny Zámečníkové – roz. Olmové dne 8. dubna 2010. Osobní sdělení Anny Zámečníkové – roz. Olmové dne 29. dubna 2010. Osobní sdělení Anny Zámečníkové – roz. Olmové dne 24. února 2011. Osobní sdělení Arnošta Parsche dne 4. května 2010. Osobní sdělení Evžena Zámečníka dne 12. října 2009. Osobní sdělení Evžena Zámečníka dne 22. října 2009. Osobní sdělení Evžena Zámečníka dne 26. října 2009. Osobní sdělení Evžena Zámečníka dne 29. října 2009. Osobní sdělení Evžena Zámečníka dne 23. listopadu 2009. Osobní sdělení Evžena Zámečníka dne 18. února 2010. Osobní sdělení Evžena Zámečníka dne 22. února 2010. Osobní sdělení Evžena Zámečníka dne 1. března 2010. Osobní sdělení Evžena Zámečníka dne 4. března 2010. Osobní sdělení Evžena Zámečníka dne 5. března 2010. Osobní sdělení Evžena Zámečníka dne 12. března 2010.
- 192 -
Osobní sdělení Evžena Zámečníka 19. března 2010. Osobní sdělení Evžena Zámečníka dne 24. března 2010 Osobní sdělení Evžena Zámečníka dne 8. dubna 2010 Osobní sdělení Evžena Zámečníka dne 11. dubna 2010. Osobní sdělení Evžena Zámečníka dne 15. dubna 2010. Osobní sdělení Evžena Zámečníka dne 22. dubna 2010. Osobní sdělení Evžena Zámečníka dne 29. dubna 2010. Osobní sdělení Evžena Zámečníka dne 6. května 2010. Osobní sdělení Evžena Zámečníka dne 12. května 2010. Osobní sdělení Evžena Zámečníka dne 24. února 2011. Osobní sdělení Evžena Zámečníka dne 18. března 2011. Osobní sdělení Evžena Zámečníka dne 29. března 2011. Osobní sdělení Evžena Zámečníka dne 21. dubna 2011. Osobní sdělení Evžena Zámečníka dne 3. května 2011. Osobní sdělení Evžena Zámečníka dne 11. července 2011. Osobní sdělení Evžena Zámečníka dne 24. srpna 2011. Osobní sdělení Evžena Zámečníka dne 19. září 2011. Osobní sdělení Evžena Zámečníka dne 10. listopadu 2011. Osobní sdělení Evžena Zámečníka dne 19. listopadu 2011. Osobní sdělení Evžena Zámečníka dne 23. listopadu 2011. Osobní sdělení Evžena Zámečníka dne 10. prosince 2011. Osobní sdělení Aleny Horákové (Janáčkova akademie múzických umění) dne 9. dubna 2010. Osobní sdělení Aleny Horákové (Janáčkova akademie múzických umění) dne 19. dubna 2010. Osobní sdělení Jaroslava Kosteckého (Editio Bärenreiter Praha, spol. s r.o.) dne 14. dubna 2010. Osobní sdělení Jindřicha Švehly (absolvent Konzervatoře Brno) dne 28. března 2010. Osobní sdělení Jitky Novákové (Národní divadlo Brno) dne 7. dubna 2010. Osobní sdělení Jiřiny Beláčikové (Schott music Panton s.r.o.) dne 13. dubna 2010 Osobní sdělení Karla Cikrleho (jednota Musica sacra) dne 5. dubna 2010. Osobní sdělení Ladislava Muroně (Základní umělecká škola Frýdek-Místek) dne 9. dubna 2010. Osobní sdělení Ladislava Muroně (Základní umělecká škola Frýdek-Místek) dne 11. dubna 2011.
- 193 -
Osobní sdělení Ladislava Muroně (Základní umělecká škola Frýdek-Místek) dne 26. září 2011. Osobní sdělení Marcely Posejpalové (Asociace hudebních umělců a vědců) dne 27. dubna 2010. Osobní sdělení Markéty Ňorkové (Národní divadlo Brno) dne 19. dubna 2010. Osobní sdělení Markéty Ňorkové (Národní divadlo Brno) dne 13. září 2011. Osobní sdělení Pavla Maňáska (Konzervatoř Brno) dne 16.března 2010 Osobní sdělení Romany Kneslové (absolvent Konzervatoře Brno) dne 31. března 2010. Osobní sdělení Vlastimila Bialase (Brno Brass Band) dne 19. dubna 2010 Osobní sdělení Vlastimila Bialase (Brno Brass Band) dne 23. dubna 2010. Osobní sdělení Vlastimila Bialase (Brno Brass Band) dne 13. září 2011. Osobní sdělení Vlastimila Bialase (Brno Brass Band) dne 15. září 2011. Osobní sdělení Jiřího Krumpholce (Pěvecké sdružení moravských učitelů) dne 7. dubna 2011. Osobní sdělení Jiřího Krumpholce (Pěvecké sdružení moravských učitelů) dne 8. dubna 2011. Osobní sdělení Jakuba Herzana (Brněnský akademický sbor) dne 12. dubna 2011. Osobní sdělení Veroniky Šindelové (Kühnův smíšený sbor) dne 20. dubna 2011. Osobní sdělení Josefa Pančíka (Brněnští madrigalisté) dne 7. května 2011. Osobní sdělení Petra Řezníčka (spolužák E.Z. na brněnské konzervatoři) dne 26. srpna 2011. Osobní sdělení Petra Řezníčka (spolužák E.Z. na brněnské konzervatoři) dne 29. srpna 2011. Osobní sdělení Jana Hlaváče442 (Český rozhlas Brno) dne 5. září 2011. Osobní sdělení Kateřiny Jirákové – roz. Macháčkové (absolvent Konzervatoře Brno) dne 7. září 2011. Osobní sdělení Zuzany Klusáčkové (Brněnský akademický sbor) dne 13. září 2011. Osobní sdělení Zdeňky Benešové (Národní divadlo Praha) dne 14. září 2011. Osobní sdělení Dagmar Kolařové (Dómský komorní sbor Brno) dne 11. října 2011. Osobní sdělení Jany Kyselákové (Kantiléna) dne 12. října 2011. Osobní sdělení Dity Kyselákové (Kantiléna) dne 12. října 2011. Osobní sdělení Ludvíka Borýska (Moravské kvarteto) dne 15. října 2011. Osobní sdělení Lenky Zlámalové (Kantiléna) dne 16. října 2011. Osobní sdělení Lubomíra Mátla (Brněnský akademický sbor) dne 4. listopadu 2011. Osobní sdělení Lenky Zlámalové (Kantiléna) dne 9. listopadu 2011.
442
Jan Hlaváč (* 28. listopadu 1973, Valtice) – hudební dramaturg a redaktor Českého rozhlasu Brno, pedagog Konzervatoře Brno.
- 194 -
7. PŘÍLOHY 7.1. FRANTIŠEK GREGOR EMMERT443: SLOVO O EVŽENU ZÁMEČNÍKOVI „Evžena Zámečníka jsem poznal při přijímacích zkouškách na JAMU, kde předkládal půvabné kompozice pro dvoje housle. Měli jsme oba to štěstí, že jsme se dostali do třídy profesora Jana Kapra. Náš učitel byl velmi vnímavý a vlídný pro směřování svých žáků, byl naprosto nezištný při udělování svých poznatků. To, co nás naučil máme v sobě dodnes. Létal za námi z Prahy letadlem pro obtížnou chůzi. Zranil se 16. května 1930 na Sokolském sletu, kde se mu při cvičení uvolnily kruhy. Při studiu jsme se s Evženem sblížili a stali se přáteli. Obdivoval jsem jeho vyhraněnost a orientaci na hudební vyjadřování. Je rozeným skladatelem s bohatou a rozvinutou invencí. Premiéry jeho skladeb jsou vždy hudební událostí. Byli jsme jednou spolu na koncertě Festivalu Varšavská jeseň, kde měl nejmenovaný český autor zařazenou skladbu pro smyčce. Byla to ukázka super dovedností, jak se dá v rámci modernismu se smyčcovými nástroji nakládat. Evžen mi po skončení skladby řekl: „Čekal jsem jen, kdy začnou housle ještě lámat.“ Studium na JAMU ukončil úspěšnou minioperou FRAŠKA O KÁDI, která měla pro svůj úspěch v Komorní opeře nesčetný počet repríz. Poté odešel studovat do Německa, kde mimo jiné napsal skladby pro dvojice smyčcových nástrojů, např. pro dvoje housle, housle a violoncello, atd. Některé z nich jsem viděl v tištěné podobě. Byly to partitury s perfektně vypracovanými hlasy na vysoké profesionální úrovni. Studium pak završil aspiranturou u Jiřího Dvořáčka na AMU v Praze. Pro operní jeviště napsal úspěšné dva tituly pro děti – FERDA MRAVENEC a BROUK PYTLÍK. Evžen je také autorem vokálním, napsal krásné sbory a capella i s doprovodem nástrojů. Některé provedl František Jílek, který je na katedře kompozice vysoce hodnotil. Můj otec, který žil v Krušných horách a sledoval hudební dění v rozhlase mi jednou řekl: „Poslouchal jsem Zámečníka, to je skladatel! Z toho si vezmi příklad.“
443
František Gregor Emmert (* 19. května 1940, Dvojhradí, okr. Teplice) – hudení skladatel a pedagog. Vzdělání získal na Vyšší hudebně pedagogické škole v Praze (1954-1956), pražské konzervatoři (1956-1961) a Janáčkově akademii múzických umění v Brně, kde byl elévem Jana Kapra (1961-1965). Po prezenční vojenské službě pokračoval na témže ústavu v umělecké aspirantuře u Miloslava Ištvana (1967-1970). Poté byl přijat na JAMU jako odborný asistent hudební teorie a instrumentace, od roku 1975 vyučuje i obor skladba. V roce 1991 se habilitoval na docenta, roku 2006 byl jmenován profesorem.
- 195 -
Jednou mě Evžen pozval do Frýdku-Místku k jeho strýci, který byl kapelníkem velkého dechového orchestru. Vyslechl jsem několik jeho skladeb, které na mě silně zapůsobily – jako žesťové varhany. Evžen v Brně založil variabilní soubor žesťových nástrojů pod názvem BBB – Brno Brass Band, který pod jeho vedením provedl skladby všech generací skladatelů brněnských i mimo brněnských. Na programu BBB má též skladbu prof. Jana Kapra – BRNĚNSKÉ ALLEGRO. Evžen je nadán také organizačními schopnostmi, např. zařídil setkání všech Kaprových žáků u příležitosti jeho šedesátin (1974) a sedmdesátin (1984) u něho v pražském bytě. Do pokladnice české a moravské hudby přispívá Evžen Zámečník bohatým a jedinečným vkladem. Právem je považován hudební veřejností za jedničku mezi skladateli.“444 7.2. PETR KOLAŘ445: VZPOMÍNKA NA EVŽENA ZÁMEČNÍKA „Pana Evžena Zámečníka si dobře pamatuji jak ze svého pedagogického působení na Konzervatoři Brno, kde zastával post ředitele, tak z brněnského koncertního života, kde se jeho jméno vyskytovalo velmi často ve spojitosti s jeho kompoziční či dirigentskou činností. Když jsem dostal za úkol zajistit hudbu k promenádnímu koncertu u příležitosti 230. výročí založení brněnského biskupství, byla volba jasná – připadla na kvalitativně výjimečný žesťový orchestr Brno Brass Band, který s velkým nadšením řídil právě pan Evžen Zámečník. I po letech mohu zpětně potvrdit, že to byla volba nanejvýš šťastná. S panem Zámečníkem byla naprosto jasná a bezproblémová domluva. Vystoupení BBB mě nadchlo nejen kvalitou hudby, invenčními aranžemi a excelentními výkony jednotlivých hráčů, ale i precizním výkonem svého dirigenta, který koncert s přehledem vedl a zároveň vynikajícím a zábavným způsobem moderoval. Jsem moc rád, že pana Zámečníka osobně znám. Velmi si ho vážím.“446
444
Napsáno v Brně, 24. září 2011. Petr Kolař (* 6. dubna 1969, Prostějov) – varhaník, pedagog, dirigent, sbormistr. Po ukončení studií na brněnské konzervatoři a JAMU (varhany) byl pedagogicky činný na oddělení duchovní hudby na JAMU (1994 – 2000) a poté na Konzervatoři Brno (2000 – doposud). Jako ředitel kůru a varhaník působil v bazilice Nanebevzetí Panny Marie na Starém Brně (1990 – 1997) a v katedrále sv. Petra a Pavla v Brně (1998 – doposud). Jako dirigent řídil Chrámový sbor baziliky Nanebevzetí Panny Marie na Starém Brně (1990 – 1997), sbor zpěvohry Národního divadla v Brně (1995 – 2002), Dómský smíšený sbor Brno (1998 – doposud), Orchestr katedrály sv. Petra a Pavla (2001 – doposud) a Brněnský filharmonický sbor Beseda brněnská (1993 – 1994, 2001 – doposud). 446 Napsáno v Brně, 6. října 2011. 445
- 196 -
7.3. JAROMÍR JAVŮREK447: SETKÁVÁNÍ S EVŽENEM ZÁMEČNÍKEM „Má setkání s hudebním skladatelem Evženem Zámečníkem se datují už od roku 1976, kdy jsem se stal sbormistrem Ženského pěveckého sboru ZK ROH národního podniku Slezan ve Frýdku-Místku. (Tento “název” se nám naštěstí brzy podařilo oficiálně změnit na Ženský pěvecký sbor Martinů). Po svém předchůdci Ivanu Obračajovi jsem měl jako jeden z prvních úkolů převzít nastudování sborového partu v Zámečníkově kantátě TAM POD HORAMI, POD VYSOKÝMI. Jako dnes vidím vcházet do dveří zkušebny slušně ale rázně Evžena Zámečníka, který zasedl ke klavíru, aby některá, především rytmicky obtížnější místa sám prověřil. Byl příjemně překvapen, že nám to jde. Šlo to i na koncertě, jenž řídil Vladimír Spěvák a který měl díky tématu a jeho sdělnému hudebnímu zpracování velký úspěch. Řada posluchačů obdivovala členky sboru, že znají své party zpaměti a mohou se dívat při provedení do sálu. Nikdo (kromě nich) netušil, že vzadu v sále stojím já a dávám nástupy a další důležité signály, aby výsledek byl co nejlepší… Na základě úspěchu skladby TAM POD HORAMI, POD VYSOKÝMI vznikla další kantáta LAŠSKÉ JARO, která byla napsána na objednávku uměleckého vedoucího Symfonického orchestru Válcoven plechu Frýdek-Místek (dnes Symfonický orchestr FrýdekMístek) a měla premiéru na Národním festivalu komorních a symfonických neprofesionálních orchestrů ve Frýdku-Místku. Autor v ní zúročil své předcházející zkušenosti, důvěrnou znalost lidové hudby svého rodného regionu, ale také umělecké možnosti neprofesionálních hudebníků. Nicméně, tato kantáta je stavebně složitější, vyžaduje velký smíšený sbor, sólisty, velký orchestr. I přípravu premiéry tohoto svého díla Evžen Zámečník s velkým zájmem sledoval a některé detaily se mnou v průběhu posledních zkoušek diskutoval. Tuto Zámečníkovu premiéru jsem připravoval nejen jako sbormistr, ale také jako dirigent. Výjimečnou událostí pro Ženský pěvecký sbor Martinů a pro mne bylo vystoupení v pražském Rudolfinu. Uvedli jsme na sborovém koncertě skladby moravských a slezských 447
Jaromír Javůrek (* 21. července 1955, Ostrava Vítkovice) – sbormistr, dramaturg, pedagog. Po absolutoriu Janáčkovy konzervatoře v Ostravě (kontrabas, dirigování) a JAMU (dirigování orchestru, řízení sboru) působil jako hlavní sbormistr Ostravského filharmonického sboru (1982 – 1984) a dramaturg Janáčkovy filharmonie Ostrava (1984 – 1995). V roce 1993 byl jmenován ředitelem Mezinárodního hudebního festivalu Janáčkův máj. O tři roky později byl zvolen prezidentem Asociace hudebních festivalů České republiky, pět let byl členem prezidia České hudební rady a výboru „Česká hudba 2004“. Pravidelně je zván do odborných komisí ministra kultury ČR. Působil též jako sbormistr a umělecký vedoucí Ženského pěvecký sboru Martinů ve Frýdku-Místku (1976 – 1992), dirigent a umělecký vedoucí Symfonického orchestru Frýdek Místek (1983 – doposud), prezident Asociace hudebních festivalů ČR (1996 – doposud), externí pedagog Janáčkovy konzervatoře a Gymnázia v Ostravě (2005 – doposud).
- 197 -
autorů, mezi kterými samozřejmě nechyběl ani Evžen Zámečník. Jeho BESKYDY, které nám dedikoval a které na mé přání napsal patřily pak k trvalému repertoáru sboru a k mým oblíbeným skladbám. A to i přes svoji intonační náročnost. Zdánlivě jednoduchá forma, které odpovídal lyrický, prostý text se ve skutečnosti ukázala být velmi choulostivou. Při světové premiéře v Praze díky obrovské zodpovědnosti, napětí a trémě začal sbor zpívat v takovém (autorem sic předepsaném) pianissimu, kterého jsem pak již nikdy se svým sborem nedosáhl. Hezká a poměrně častá byla naše setkávání brněnská. Jako člen skupiny prvních houslí SFB mě Evžen Zámečník neopomenul informovat o zajímavých skladbách, výborných hostujících sólistech či dirigentech. A tak mi díky tomuto informačnímu servisu neunikla žádná významná hudební událost odehrávající se na půdě brněnské filharmonie. Ale důležitější pro mne byly a na dlouhou dobu zůstaly naše diskuze o hudbě, umění obecně, o Janáčkovi apod. Jedno z našich setkání bylo zcela neplánované. Ve druhé polovině osmdesátých jsem zaskakoval (myslím, že za Dr. Trhlíka) jako dirigent na výchovných koncertech Janáčkovy filharmonie Ostrava. Moderoval je prof. Ivan Štraus a také na nich jako sólista hrál. V pořadu o hudebních formách hrál 3.větu Zámečníkova houslového koncertu. Nikdy jsem tuto skladbu neslyšel, natož dirigoval! Ivan Štraus mi zmíněnou zahrál těsně před koncertem v šatně a šli jsme na pódium. Díky sólistovi, kvalitnímu a pohotovému a citlivě reagujícímu orchestru se ve větě, která je ve vysokém tempu a plna střídavých taktů, komplikovaná na souhru, nic nepřihodilo. K mému nesmírnému překvapení vstoupil do šatny těsně po koncertě Evžen Zámečník. Krve by se ve mě nedořezal. Jeho uznání tehdy těšilo dvojnásob. Evžen Zámečník byl a je pro mne skladatelem, který je profesionálně vybaven a není pro něj problém napsat “cokoliv”. Ale to “cokoliv” má nejen originální autorský rukopis a profesionální zpracování, ale vždy nosnou hudební myšlenku vyjádřenou i přes použití současných výrazových prostředků a kompozičních metod srozumitelným a sdělným hudebním jazykem. Tím nachází autor široký okruh posluchačů, ale také interpretů. E. Zámečník je autorem, který nikdy nezapomněl na “Janáčkův kraj”, ze kterého se vydal do světa a nikdy nezapomněl na to, že bez interpretů a především posluchačů je zbytečné komponovat.“448
448
Napsáno v Ostravě, 9. října 2011.
- 198 -
7.4. VÁCLAV BLAHUNEK449: EVŽEN ZÁMEČNÍK „Můj vztah a obdiv ke skladateli Evženu Zámečníkovi začal již v mládí, jak jinak, než skrze jeho hudbu, přestože naše osobní kontakty a přátelství přišlo o mnoho let později. Jeho osobitá hudební řeč a jedinečný rukopis jeho skladeb zůstávají vždy přes mnohost inspiračních zdrojů a kompozičních technik charakteristické. Geniálně, jako jeden z mála českých skladatelů se – přestože vzděláním houslista – soustavně věnoval a věnuje tvorbě pro koncertní dechový orchestr, kterému zasvětil i svoji profesní dráhu dirigenta, aranžéra, organizátora, manažera a ředitele. Výrazy„koncertní dechový orchestr“ a „koncertní dechová hudba“ prosazoval jako pojmy, které oddělují repertoár velkých dechových orchestrů od české a moravské dechovky. Zamýšlel odlišit koncertně symfonickou literaturu pro dechové ansámbly od užitkové a funkční lidovky, přičemž zvláště na Moravě jsou tato média diametrálně odlišná. Přesto je lidová a taneční hudba hlavním zdrojem inspirací Evžena Zámečníka, vždy se však jedná – podobně jako u Antonína Dvořáka či Leoše Janáčka – o stylizaci, jako např. LAŠSKÉ SLUNCE, U ZBUJA, OZVĚNY TANCE, U HARABIŠA a další. Neméně zajímavá je otázka humoru v Zámečníkově hudbě. Naše první seriózní setkání se uskutečnilo na půdě pražské Akademie múzických umění, kde jsem měl to štěstí jako posluchač navštívit cyklus jeho přednášek na téma „Humor v hudbě“. Profesor Zámečník, tehdy ředitel brněnské konzervatoře, začal ze široka od Haydnových symfonií přes Mozartovy opery a francouzské romantiky až ke své vlastní tvorbě, přičemž nám studentům odkryl značnou část svého hudebního myšlení jak kompozičního a instrumentačního, tak analytického. Ostatně hlavní smysl existence souboru Brno Brass Band, který Evžen Zámečník založil a vedl, ležel v rovině jeho pojetí inteligentního humoru a hledání vtipu v hudebních detailech, např.: NÁTRUBKOVÁ STUDIE, TRIUMFÁLNÍ POCHOD Z OPERY AIDA a další. Nesmím opomenout Zámečníkovo umění instrumentovat pro dechový orchestr. Kromě vlastních skladeb napsal např. vynikající přepis PAMÁTNÍKU LIDICÍM Bohuslava Martinů. Za nejvýraznější aspekt jeho hudby považuji promyšlenou formu a vyváženou zvukovou balanci. V osobní rovině jsme se s Evženem Zámečníkem seznámili v roce 2006 na jednáních výboru Společnosti dechové hudby, člena AHUV, které předsedal. Při všech schůzkách a 449
Václav Blahunek, (* 23. dubna 1971, Olomouc) – šéfdirigent a ředitel Hudby Hradní stráže a Policie České republiky. Na AMU v Praze vystudoval klarinet a dirigování. Zúčastnil se dirigentských kurzů Jiřího Bělohlávka a Nicolase Pasqueta v Praze a Craiga Kirchoffa na univerzitě v Appletonu (USA).
- 199 -
vlastních akcích – koncertech SDH vždy nesmírně působilo jeho strhující charisma osobnosti české hudby, skladatele a manažera s neutuchající snahou o zachování tradic české hudby nejen v prostředí našich velkých dechových orchestrů. Řadu roků také působil jako zástupce České republiky v nadnárodní organizaci CISM, která se věnuje podpoře zájmových hudebních souborů a mezinárodních soutěží. Symbolem vyslyšení motliteb mnoha přátel za zdraví Evžena Zámečníka po jeho těžké mozkové mrtvici se stalo neskutečně působivé prolnutí pražských zvonů do závěru jeho BITVY U SLAVKOVA, kterou provedla Hudba Hradní stráže a Policie ČR dne 23. května 2010 na nádvoří pražské AMU.“450
7.5. DÍLO HUDEBNÍ 7.5.1 ORCHESTRÁLNÍ SKLADBY451 PRELUDIUM K JUBILEU (1965) Pro symfonický orchestr. ELEGIE NA SMRT ANDRÉ BRETONA (1966) Koncert pro 11 smyčcových nástrojů, koncertní premiéra Ostrava 28. listopad 1969. HUKVALDY (1966-68) Symfonická věta pro velký orchestr, premiéra Československý rozhlas 25. listopad 1969. Durata: cca 7 min.452 IN MEMORIAM IGOR STRAVINSKIJ (1971) Pro velký orchestr, 1971, tisk Panton 1980.453 Durata: cca 7 min. MUSICA CONCERTANTE (1973) Pro smyčcový orchestr, premiéra Brno 16. listopad 1976, tisk Panton 1988454, LP Panton. Durata: cca 17 min. MUSICA GIOCOSA (1973) Pro smyčcový orchestr, LP Panton. Dedikováno Komornímu orchestru Bohuslava Martinů. Durata: cca 10 min.
450
Napsáno v Praze, 6. prosince 2011. PETRŽELKA, Ivan (ed.). Jubilejní výroční zpráva Konzervatoře Brno 1993/1994. Brno 1994, s. 47. 452 Evžen Zámečník. Hudební informační středisko ČHF, Praha 1987, s. 2. 453 MARTÍNKOVÁ, Alena - ČERVINKOVÁ, Blanka. Generální katalog hudebnin a knih o hudbě 1986 – 1989. Panton, Praha 1987, s. 82. 454 Osobní sdělení Jiřiny Beláčikové (Schott music Panton s.r.o.) dne 13. dubna 2010. In: Generální katalog hudebnin a knih o hudbě 1986 – 1989. Panton, Praha. 451
- 200 -
PRELUDIO DECISO (1978) Pro velký symfonický orchestr. Dedikováno Jiřímu Bělohlávkovi a orchestru FOK. Durata: cca 11 min. DIVERTIMENTO SEMPLICE (1979) Pro smyčcový orchestr. Durata: cca 12 min. PROMENÁDNÍ PŘEDEHRA (1979) Pro malý orchestr. PRELUDIO FILARMONICO (1980) Pro velký orchestr, premiéra Československý rozhlas 12. leden 1982, koncertní premiéra 21. říjen 1982. Durata: cca 11 min. MUSICA LAMENTOSA (1982) Pro velký orchestr, premiéra TNT Praha 17. březen 1983, LP Panton. Durata: cca 11,5 min. Věnováno památce lidické tragédie. SERENATA PICCOLA (1983) Pro smyčcový orchestr, tisk ÚKVČ, Praha 1984, premiéroval Symfonický orchestr Frýdek-Místek, 1984 Frýdek-Místek. Durata: cca 11 min.455 CONCERTO GROSSO (1984) Pro malý dechový soubor a symfonický orchestr. Durata: cca 15 min. 456 HUDBA K ČESKOSLOVENSKÉ SPARTAKIÁDĚ 1990 (1987) „UŽ TROUBĚJÍ...“ (1988) Humorné variace pro smyčcový orchestr. SYMFONICKÝ DIPTYCH (1989) Pro velký orchestr s barytonovým sólem na text Jana Skácela, premiéra TNT Praha 16. březen 1989, LP Panton 1989. Durata: cca 15 min. KOLEDY (1991) 1. řada, pro smyčcový orchestr. BITVA U SLAVKOVA ANEB SOUBOJ SIGNÁLŮ 1805 (1994) CD Český rozhlas, verze pro velký dechový orchestr, tisk Alliance Publications, Inc. (USA), 2000. KOLEDY (1995) II. řada, pro smyčcový orchestr. HUKVALDSKÁ SERENÁDA (1998) 455 456
Osobní sdělení Evžena Zámečníka 24. srpna 2011. Evžen Zámečník. Hudební informační středisko ČHF, Praha 1987, s. 2.
- 201 -
Verze pro smyčcový orchestr. VELKÁ DENNÍ HOUSLOVÁ HUDBA (1999) Pro 11 houslí, kontrabas a bicí, premiéra Brno 10. březen 1999. BABI HURA (2003) Pro symfonický orchestr, premiéra Praha 13. duben 2005. CONCERTO GIOCOSO (2005) Pro symfonický orchestr, premiéra 4. leden 2006, Praha Rudolfinum. Komponováno na objednávku České filharmonie, dirigent Zdeněk Mácal.
7.5.2 SKLADBY PRO ŽESŤOVÝ SOUBOR
ZNĚLKA BBB (1982) Pro jedenáctičlenný žesťový soubor, dedikováno Brno Brass Band, premiéra Brno 10. května 1983. Durata: cca 1 min. NÁTRUBKOVÁ STUDIE PRO ŽESTĚ (1983) Tisk Panton, CD Alliance Publications 2000. Durata: cca 2 min.457 ECO STUDIE (1984) Pro žesťové a bicí nástroje, premiéra Brno 4. říjen 1984. KOLEDA PRO ŽESŤOVÝ SOUBOR (1983). NÁRUŽIVÁ SEKRETÁŘKA (1985). Etuda pro psací stroj a žesťový soubor. MENUETTO PER GÜNTER BIALAS (1986) Pro žesťový soubor, premiéra Mnichov 26. říjen 1986. Durata: cca 6 min. LOUPEŽNICKÉ VARIACE ANEB BALLADA O VÁCLAVU BABINSKÉM, ÚDAJNĚ NA ŠPILBERKU VĚZNĚNÉM (1987) Pro 11 žesťových nástrojů a bicí, premiéra Praha 17. leden 1989. Věnováno Vladimíru Wernerovi. Durata: cca 9 min.458 VARIACE A FUGA PRO TGM (1990) Pro žesťové kvinteto, premiéra Brno 3. říjen 1993. VYTRUBOVÁNÍ Z VĚŽE (1993)
457 458
Evžen Zámečník. Hudební informační středisko ČHF, Praha 1987, s. 2. Evžen Zámečník. Hudební informační středisko ČHF, Praha 1994.
- 202 -
Suita na motivy Bohuslava Martinů a Jana Nováka pro 3 trubky, 2 lesní rohy a 3 trombóny. Premiéra Polička 20. srpna 1993. Durata: cca 20 min. INTRODUCTION AND RONDO FOR BRASS BAND (1994). BITVA U SLAVKOVA ANEB SOUBOJ SIGNÁLŮ 1805 (1994) Verze pro komorní žesťový soubor, premiéra Slavkov u Brna 26. srpen 1994. GRAZ-OSTRAVA FANFARE (1994) Pro 3 trubky, 3 trombóny a tympány. Durata: cca 0,5 min. JARNÍ FANFÁRA (2001) Pro 3 trubky, 3 trombóny a tympány, tisk Musikverlag Kliment, Vídeň.
7.5.3 KONCERTANTNÍ SLADBY
ELEGIE PER JAN PALACH (1969) Pro housle a smyčcový orchestr, Indra Musikverlag. RONDO BUFFO (1976) pro 2 housle a smyčcový orchestr. Dedikováno Komornímu orchestru Bohuslava Martinů. KONCERT PRO HOUSLE A ORCHESTR č. 1 (1976) Premiéra TNT Praha 27. duben 1977, tisk Panton 1983459, LP Panton. KONTAKTONIA I (1977) Pro housle, flétnu a smyčce, premiéra Brno 11. květen 1977, LP Supraphon.460 Dedikována Českým komorním sólistům a jejich uměleckému vedoucímu Miroslavu Matyášovi. JAZZ-STUDY FOR VIOLIN AND BRASS (1983) LP Panton. Durata: cca 8 min. CONCERTO GROSSO (1984) Pro malý dechový soubor a symfonický orchestr. PŮLNOČNÍ SERENÁDA/MITTERNACHTS-SERENADE (1987) Pro sólovou křídlovku nebo trubku a velký dechový orchestr, tisk Panton. CONCERTINO PRO HOUSLE A DECHOVÝ ORCHESTR (1998) 459
MARTÍNKOVÁ, Alena - ČERVINKOVÁ, Blanka. Generální katalog hudebnin a knih o hudbě 1958 – 1985. Panton, Praha 1987, s. 21. 460 Osobní sdělení Heleny Bartíkové (Supraphon a. s.) dne 13. dubna 2010.
- 203 -
1. Preludio; 2. Blues; 3. Finale). Premiéra Praha 25. březen 1999, tisk Alliance Publications, Inc. (USA). CONCERTINO GIOCOSO (1996) Pro klarinet a velký dechový orchestr, tisk HeBu-Verlag 2003 (NSR). Komponováno pro skladatelskou soutěž v Itálii, Treviso – 3. cena. XYLOPHONE PARTY (2004) Na návštěvě u W. A. Mozarta, G. Bizeta, G. Rossiniho a V. Montiho pro xylofon sólo a velký dechový orchestr, Musikverlag Kliment, Vídeň. GROTESKA (2004) Pro fagot a velký dechový orchestr, přepracování skladby z roku 1978.
7.5.4 SKLADBY PRO 1-2 NÁSTROJE
TŘI INVENCE VE STARÉM SLOHU (1959) Pro housle a violu. MALÁ SUITA PRO DVOJE HOUSLE (1960) Premiéra Brno 12. červen 1961.461 ČTYŘI SKICI PRO KLAVÍR (1962) Premiéra Hrušovany nad Jevišovkou 29. listopad 1971. SUITA PRO SÓLOVÉ HOUSLE (1963) Orlando-Musikverlag, Mnichov. Durata: cca 10 min.462 TŘI KUSY PRO HOUSLE A KLAVÍR (1965) Premiéra Brno 16. duben 1969, CD Triga 1999. Durata: cca 12 min. ELEGIE NA SMRT ANDRÉ BRETONA (1966) Pro violu a klavír. Verze též pro 11 smyčcových nástrojů. Durata: cca 7 min. DUO I (1964) Pro dvoje housle, přepracováno 1966, Orlando-Musikverlag, Mnichov. Durata: cca 12 min.463 ELEGIE PER JAN PALACH (1969)464
461
Skladba zazněla na absolventském koncertu Evžena Zámečníka na Konzervatoři Brno v interpretaci autora a Josefa Videnky. 462 Evžen Zámečník. Hudební informační středisko ČHF, Praha 1987, s. 2. 463 Evžen Zámečník. Hudební informační středisko ČHF, Praha 1987, s. 3.
- 204 -
Verze pro housle a klavír, Orlando-Musikverlag, Mnichov, CD Triga 1999. Durata: cca 7 min. DUO II (1969) Pro dvoje housle, premiéra Brno 14. duben 1969, Orlando-Musikverlag, Mnichov. Durata: cca 10 min. ZWÖLF ETÜDEN FÜR VIOLINE (1970) K technickým problémům soudobé hudby, Bärenreiter – Verlag Kassel, 1973. CD Njagul Tumangelov465 – violin, 2011. Durata: cca 24 min. DUO PRO HOUSLE A VIOLU (1974) Durata: cca 8 min.466 DUO PRO DVĚ VIOLY (1975) Premiéra Brno 17. listopad 1976. Věnováno Günteru Bialasovi. Durata: cca 11 min. DUO PRO DVA KONTRABASY (1975) Premiéra Brno 27. duben 1976. Durata: cca 8 min. MUSICA PER PABLO CASALS (1975) Variace na španělské téma pro violoncello sólo, premiéra TNT Praha 9. březen 1978, LP Supraphon. Durata: cca 10 min. DUO PRO HOUSLE A VIOLONCELLO (1975) (in memoriam Dmitrij Šostakovič), premiéra Bechyně 5. červenec 1977. Durata: cca 13 min. TŘI INVENCE VE STARÉM SLOHU (1979) Pro housle a violu, premiéra Brno 20. listopad 1984. Durata: cca 10 min. CANTO (1979) Pro housle a klavír. Premiéra SČSKU Praha 11. únor 1981, CD Triga 1999. Komponováno jako povinná skladba pro soutěž houslistů Beethovenův Hradec 1982, věnováno Janu Tesařovi. ČHF. Durata: cca 7 min.467 ETUDA IN D (1979-80) Pro violoncello sólo. Durata: cca 5 min.468 EIN WIEGENLIED VOM SOMMERHOF-SINDELFINGEN (1982) 464
V publikaci Evžen Zámečník (Hudební informační středisko ČHF, Praha 1987, s. 3), je skladba z politických důvodů uvedena pod názvem ELEGIE PRO HOUSLE A KLAVÍR. 465 Skladba byla nahrána 7. dubna 1977 v Munich Studio 3 Bavarian Radio v interpretaci bulharského houslisty Njagula Tumangelova. V roce 2011 vyšla nahrávka v bulharském vydavatelství Gega New. 466 Archiv Českého rozhlasu Brno. 467 Evžen Zámečník – výběr za skladeb. In: III. Quartetto d´archi. Panton, Praha 1990, s. 38. 468 Evžen Zámečník. Hudební informační středisko ČHF, Praha 1987, s. 3.
- 205 -
Pro housle a flétnu. CAPRICCIO PRO SÓLOVÝ AKORDEON (1982) Premiéra: světová soutěž akordeonistů v Paříži 1985. Na území naší vlasti poprvé dílo zaznělo 10. prosinec 1986 v Brně. Věnováno Janu Tesařovi. Durata: cca 6 min. TŘI KUSY PRO HOUSLE A KLAVÍR (1965) Premiéra 12. leden 1984 Nové Město na Moravě. VZPOMÍNKA NA JAROSLAVA HAŠKA (1983) Pro fagot a klavír, premiéra Brno 28. březen 1984, LP Panton, TNT. DUO PRO HOUSLE A KONTRABAS (1984) Premiéra Jirkov 31. říjen 1984. Dedikováno Bohumilu Smejkalovi a Jiřímu Bortlíčkovi. INTRODUZIONE E DUE TOCCATE (1988) Pro kytaru, premiéra Brno 26. duben 1989, tisk Alliance Publications, Inc. (USA).469 Věnováno Vladislavu Bláhovi. Durata: cca 10 min. DUO PRO HOUSLE A KLARINET (1990) Premiéra Brno 3. únor 1991. Dedikace: svatební dar svému synovi a snaše. Durata: cca 12 min.470 SCHERZINO PER CLARA (1995) Pro flétnu sólo. Věnováno Kláře Novákové. MOTO PERPETUO PER VIOLINO E PIANOFORTE (1996) Premiéra Praha, květen 1997, tisk Editions BiM-Verlag (Švýcarsko). Komponováno jako povinná skladba pro 49. ročník Mezinárodní hudební soutěže houslistů Pražské jaro 1997. TROMBONELLA I. (1998) Scherzo pro trombón a klavír, tisk Alliance Publications, Inc. (USA), 2001. Povinná skladba pro soutěž žesťových nástrojů Brno 1999. CONCERTINO PRO TUBU A KLAVÍR (1999) Premiéra Brno 1. září 2000, tisk BiM-Verlag (Švýcarsko). Povinná skladba pro mezinárodní soutěž tubistů Brno 2000. Durata: cca 15 min. SWING (2002) Pro kontrabas a klavír.471
469
SOBOTKA, Mojmír. Zámečník. Československý hudební slovník osob a institucí./on line/http://www.ceskyhudebnislovnik.cz/slovnik/, 2008. 470 Evžen Zámečník. Hudební informační středisko ČHF, Praha 1994.
- 206 -
ROMANZA A SCHERZINO (2003) Pro housle a klavír, premiéra Brno 2. prosinec 2003. Komponováno pro soutěž houslistů Nová Paka 2004. SCHERZINO PICCOLO (2004) Pro housle a klavír. ORTEL SAMOTY (2006) 1. sonáta pro sólovou violu (Památce Petra Bezruče), premiéra 9. září 2006 v Bezručově srubu v Beskydech. Sólo Jan Řezníček. Durata: cca 12 min. TŘI INVENCE VE STARÉM SLOHU (2006) Pro violoncello a kontrabas. Věnováno souboru Duo di basso Praha. MALÁ HUDBA K VELKÉMU JUBILEU (2006) Pro housle a kytaru (mamince k jejím 95. narozeninám).
7.5.5 SKLADBY PRO 3 A VÍC NÁSTROJŮ
MALÉ TRIO PRO TROJE HOUSLE (1951) Komponováno 3. března 1951 – první skladba Evžena Zámečníka DROBNÉ VARIACE (1955) Pro troje housle. TERZETTO /PRÁZDNINOVÉ/ (1957) Pro dvoje housle a violu. VZPOMÍNÁNÍ (1957) Pro dvoje housle a violu. SUITA PRO DVOJE HOUSLE A VIOLU (1961) Provedena na absolventském koncertě brněnské konzervatoře v roce 1961. Durata: cca 16,5 min. MUSICA IRONICA (1966) Pro housle, violu a violoncello. Věnováno Janu Beránkovi. ČTYŘI STUDIE (1963)
471
Skladba SWING vznikla úpravou části SUITY pro čtyři kontrabasy.
- 207 -
Pro basklarinet, klavír a bicí nástroje, premiéra Mnichov 12. květen 1969. Durata: cca 13 min.472 I. SMYČCOVÝ KVARTET (1964) Tisk Orlando-Musikverlag, Mnichov. Durata: cca 13 min.473 MUSICA IRONICA PER VIOLINO, VIOLA E VIOLONCELLO (1966) SERENÁDA (1969) Pro flétnu, hoboj a klarinet, premiéra Brno 4. únor 1970. Věnováno Janu Kaprovi. Durata: cca 9 min. SUITA Z OPERY FERDA MRAVENEC (1971) Pro fagot, trombón a klavír, premiéra 1971. SUITA PRO DECHOVÝ KVINTET (1974) LP Panton. Durata: cca 11 min. MEDITACE (1974) – památce Jiřího Trávníčka pro smyčcové kvarteto, tisk Supraphon 1980474, LP Supraphon, premiérováno 21. listopadu 1974 v Brně Janáčkovým kvartetem. Věnováno Janáčkovu kvartetu. Durata: cca 14 min. II. SMYČCOVÝ KVARTET (1976) Premiéra 2. a 3. věty Brno 25. duben 1976. Tisk Panton 1978.475 Durata: cca 13 min. UŽ TROUBĚJÍ (1976) Humorné variace v původní verzi po smyčcové kvarteto. OBRAZY (1978) 1. Portrét; 2. Krajina; 3. Zátiší; 3. Kytice), pro housle, violoncello a klavír. Durata: cca 15 min.476 DIVERTIMENTO SEMPLICE Verze pro 2 housle a violoncello. VESELÉ DĚTI (1980) Koncertní skladba pro čtyřhlasý žákovský houslový soubor. Durata: cca 5 min.477 TRIO PRO TŘI VIOLY (1982) Premiéra Brno 17. listopad 1982. Durata: cca 11 min.478 472
Evžen Zámečník. Hudební informační středisko ČHF, Praha 1987, s. 2. Evžen Zámečník. Hudební informační středisko ČHF, Praha 1987, s. 3. 474 Osobní sdělení Jaroslava Kosteckého (Editio Bärenreiter Praha, spol. s r.o.) dne 14. dubna 2010. 475 MARTÍNKOVÁ, Alena - ČERVINKOVÁ, Blanka. Generální katalog hudebnin a knih o hudbě 1958 – 1985. Panton, Praha 1987, s. 68. 476 Archiv Českého rozhlasu Brno. 477 Evžen Zámečník. Hudební informační středisko ČHF, Praha 1987, s. 3. 473
- 208 -
VÁNOČNÍ TRIO (1982) Pro troje housle, premiéra Brno 20. listopad 1983. Věnováno M. Štrausové, E. Štrausové a Ivanu Štrausovi. Durata: cca 3 min. VÁNOČNÍ INTERLUDIA (1984) Pro 4 trubky a 3 pozouny. Durata: cca 16 min. TROMBONIÁDA (1986) Cyklu skladeb pro 2-4 pozouny, premiéra Praha 9. duben 1988. Durata: cca 22 min. III. SMYČCOVÝ KVARTET „LAŠSKÝ“ (1987) Premiéra12. květen 1987 Brno v interpretaci Janáčkova kvarteta, tisk Panton 1990479, LP Panton, TNT. Věnováno Janáčkovu kvartetu. Durata: cca 15 min. KONTAKTONIA II, PRO FLÉTNU, VIOLU A VIOLONCELLO (1989)480 Durata: cca 14 min. MALÁ VEČERNÍ HUDBA (1989) Pro 10 klarinetů. KOPŘIVNICKÉ ZASTAVENÍČKO (1992) Pro housle, violu, lesní roh, kytaru a bicí (pro mládež). Věnováno mladým kopřivnickým muzikantům a jejich kapelníkovi Aloisu Hrnčárkovi a Aloisu Cigánovi k jubilejnímu koncertu 1992. TRIO PER FLAUTO, VIOLINO E PIANO (1993) Premiéra Brno 28. únor 1993 v interpretaci Věry Hejlové, Arnošta Bourka a Dany Křístkové. Věnováno Brněnskému klavírnímu triu. Durata: cca 14 min.481 VÁNOČNÍ SUITA (1997) Pro dva klarinety a fagot, tisk Rundel Musikverlag (SRN). DIVERTIMENTO SEMPLICE (1998) Pro flétnu, housle a violoncello, premiéra Brno 16. listopad 1999. VELKÁ DENNÍ HOUSLOVÁ HUDBA (1999) Pro jedenáct houslí, kontrabas a bicí, premiéra Brno 10. března 1999.482 MALÁ SUITA PRO ČTYŘI FAGOTY (2000) ČTYŘI KOLEDY (2001) 478
Evžen Zámečník. Hudební informační středisko ČHF, Praha 1994. Osobní sdělení Jiřiny Beláčikové (Panton) dne 13. dubna 2010. Titul P 2708 III. smyčcový kvartet. In: Generální katalog PANTON 1989 – 1991, vydavatelství ČHF. 480 Premiéra plánovaná na 11. duben 1989 v Praze se nekonala. Posléze skladbu interpretovali posluchači JAMU ze třídy R. Šťastného: Pavla Vozarová (flétna), Pavel Ciprys (viola), Vojtěch Novák (violoncello). 481 Evžen Zámečník. Hudební informační středisko, Praha 1994. 482 BÁRTOVÁ, Jindra. Jak se daří soudobé hudbě v Brně? In: Hudební rozhledy, roč. 52, 1999, č. 5, s. 20. 479
- 209 -
Pro 4 zobcové flétny (s obligátním zpěvem). MALÁ SUITA PRO ČTYŘI KONTRABASY (2002) Premiéra Brno 9. září 2002. QUARTETTO PER 4 VIOLE (2003) Premiéra Praha 11. listopad 2003. Věnováno Violovému kvartetu České filharmonie. KVARTET PRO FLÉTNU, HOUSLE, VIOLONCELLO A KLAVÍR (2003) Premiéra Praha 12. prosinec 2003. MUSICA PER PABLO CASALS (2004) Variace na španělské téma, verze pro 10 violoncell a 2 kontrabasy. CZECH VARIATIONS (2004) Pro dudy a smyčcové kvarteto, tisk Alliance Publications, Inc. (USA). Komponováno na objednávku Joela Blahníka. HUKVALDSKÁ SERENÁDA (2004) Verze pro flétnu, housle, violoncello a klavír, premiéra Praha 24. březen 2006. ČTYŘI GROTESKY (2006) Pro hoboj, klarinet a fagot. SMYČCOVÉ TRIO Č. 1483 (2011)
7.5.6 VOKÁLNÍ SKLADBY484 DVĚ PÍSNĚ (1958) Pro soprán a klavír, text J. R. Jimenéz, překlad L. Čivný. SPLAV (1961) Píseň pro vyšší hlas a klavír, text Fráňa Šrámek. PÍSNIČKY Z NAŠÍ ZAHRÁDKY (1963) 5 dětských sborů a capella, text Jarmila Urbánková a Jan Čarka. Premiérovala Kantiléna 25. března 2000 Brno. PÍSNIČKY V ZAHRÁDCE (1963) Pro dívčí hlas a klavír, text Jan Čarka. ČTYŘI DĚTSKÉ SBORY (1964) Na texty Jana Čarka. Odměněny v Jirkovské soutěži 1964. Durata: cca 8 min.485 483 484
Osobní sdělení Evžena Zámečníka dne 18. března 2011. PETRŽELKA, Ivan (ed.). Jubilejní výroční zpráva Konzervatoře Brno 1993/1994. Brno 1994, s. 46-47.
- 210 -
SELSKÁ MODLITBA (1968) Tři smíšené sbory na texty české lidové poezie, premiéroval Kühnův smíšený sbor Praha na Československém rozhlasu – Vltava 2. srpna 1976. Durata: cca 9 min. IMPROMPTUS I (1969) Pro smíšený sbor a capella (bez textu), premiéroval Brněnský akademický sbor za řízení Lubomíra Mátla – Brno 9. prosinec 1970. Věnováno Janu Novákovi. Durata: cca 5 min.486 IMPROMPTUS II (1969) Pro smíšený sbor a sólovou trubku (sul palco), text: „una tromba sola“, premiéroval Emil Drápela (trubka) a Brněnský akademický sbor za řízení Lubomíra Mátla – Brno 9. prosinec 1970. Věnováno Janu Novákovi. Durata: cca 8 min. TAM POD HORAMI, POD VYSOKÝMI (1975) Kantáta o čtyřech částech pro baryton, recitátora, ženský sbor a symfonický orchestr na texty moravských básníků (Petra Bezruče aj.) a lidové poezie. Libreto Zdeněk Čecháček. Durata: cca 35 min. 487
INDIÁNSKÉ LÉTO (1976) Pro soprán sólo, smíšený sbor a dva tom-tomy, text Ivo Odehnal, premiéra TNT Praha 24. březen 1979 v interpretaci Brigity Šulcové a Kühnova smíšeného sboru, LP Supraphon, TNT. Durata: cca 7 min.
AUGENBLICKE – VARIATIONEN (1976) Pro ženský hlas a smyčcové kvarteto, text Renáta Pandulová. ŘEKY (1976) Tři mužské sbory na texty Josefa Kebzy, premiéra Olomouc 10. prosinec 1977. Věnováno Pěveckému sdružení moravských učitelů. Durata: cca 10 min.488 UTVOŘME KRAJINU ZPĚVU (1978) Dětský dvojsbor a capella, text Ivo Odehnal, LP Panton „Svátky písní Olomouc“ 1985. Durata: cca 9 min. FESTIVALOVÝ POZDRAV (1982) Koncertní skladba pro dětský sbor a klavír nebo velký dechový orchestr, text František Kábele a Zuzana Kalabusové, premiéra Cheb 1. červenec 1982. EIN WIEGENLIED VOM SOMMERHOF-SINDELFINGEN (1982) 485
Evžen Zámečník. Hudební informační středisko ČHF, Praha 1987, s. 3. Archiv Českého rozhlasu Brno. 487 Evžen Zámečník. Hudební informační středisko ČHF, Praha 1987, s. 4. 488 Evžen Zámečník – výběr za skladeb. In: III. Quartetto d´archi. Panton, Praha 1990, s. 38. 486
- 211 -
Pro housle a flétnu. OKOLO FRÝDKU (1983) Smíšený sbor a capella na text lidové poezie. Durata: cca 5 min. JAK SE MÁME CHOVATI (1983) Smíšený sbor a capella, text Jaroslav Hašek. Durata: cca 6,5 min. BESKYDY (1984) Ženský sbor a capella, text Petr Bezruč, premiéra Jihlava, listopad 1985 ženský sbor Pedagogické fakulty Karlovy univerzity v Praze. Skladba byla oceněna v celostátní soutěži sborové tvorby v Jihlavě. Věnováno ženskému sboru Martinů z Frýdku-Místku a jeho dirigentovi Jaromíru Javůrkovi. Durata: cca 5 min.489 HRÁTKY (1984) Kantáta na texty středověké žákovské poezie, překlad Rudolf Mertlík, pro soprán, tenor, smíšený sbor, flétnu, violu a žesťový soubor (1. Uvítání jara; 2. Večerní rozhovor; 3. Přípitek přátel z Mokré čtvrti), premiéra Brno 15. leden 1985, CD Český rozhlas 1997 (Česká soudobá hudba – tvorba pro dechové nástroje). Durata: cca 15 min. SINE AMORE NIHIL (1985) Dva sonety pro smíšený sbor a capella, texty Jan Skácel. Durata: cca 8 min.490 ČESKÉ OHLASY (1987) Pro bas a žesťové nástroje nebo klavír, text František Ladislav Čelakovský, premiéra Brno 8. únor 1989. Věnováno Richardu Novákovi. Durata: cca 15 min. LAŠSKÉ JARO (1989) Kantáta o 4 částech pro baryton, ženský sbor, mužský sbor, sólovou violu a symfonický orchestr, slova Petr Bezruč a lidová poezie. Věnováno památce Petra Bezruče. Durata: cca 30 min.491 BESKYDE, BESKYDE (1992) Pro smíšený sbor a capella na text moravské lidové poezie. ČTYŘI PÍSNĚ O LÁSCE (1998) Pro soprán a klavír na slova českých básníků Oldřicha Mikuláška, Milana Kundery, Zuzany Novákové a Františka Ladislava Čelakovského (1. Má mě ráda, nemá mě
489
Osobní sdělení Evžena Zámečníka 24. srpna 2011. Evžen Zámečník. Hudební informační středisko ČHF, Praha 1987, s. 4. 491 Evžen Zámečník. Hudební informační středisko ČHF, Praha 1994. 490
- 212 -
ráda; 2. Zhasni; 3. Ty jsi ta řeka; 4. Milý nade všecko), premiéra Brno 1. prosinec 1998. KOMORNÍ SCHERZO (2006) Pro zpěv a dvoje housle na text slezské lidové poezie. Věnováno souboru Duo eco Praha.
7.5.7 MELODRAM VOJÁK URBAN (1965) Melodram pro recitátora a 3 violy, text Milan Kundera.
7.5.8 HUDEBNĚ DRAMATICKÁ TVORBA FRAŠKA O KÁDI (1967) Jednoaktová opera buffa na starofrancouzský anonymní námět z 15. století, libreto autor za spolupráce Jana a Libuše Kaprových, premiéra Brno 29. leden 1968, provozovací materiál DILIA, LP Panton.492 Durata: cca 25 min. FERDA MRAVENEC (1971) Celovečerní dětská opera buffa, libreto podle Ondřeje Sekory Rudolf Žák, premiéra Brno 3. červen 1977, provozovací materiál DILIA. 493 Durata: cca 120 min. BROUK PYTLÍK (1982) Celovečerní dětská opera, libreto podle Ondřeje Sekory Rudolf Žák, premiéra Praha 8. duben 1988, provozovací materiál DILIA. Komponováno z podnětu ČHF ke 100. výročí založení Národního divadla v Praze.494 Durata: cca 120 min. RYCHLÉ ŠÍPY (1992) Muzikál podle knih Jaroslava Foglara, libreto František Zacharník, premiéra Praha 21. květen 2000 na Pražském jaru v Divadle na Vinohradech, soubor Dětská opera Praha,
492
ZÁMEČNÍK, Evžen. Moje hudebně dramatická tvorba pro děti a mládež. Strojopis, nedatováno, s. 5. Evžen Zámečník. Hudební informační středisko ČHF, Praha 1987, s. 4. 494 ZÁMEČNÍK, Evžen. Moje hudebně dramatická tvorba pro děti a mládež. Strojopis, nedatováno, s. 5. 493
- 213 -
umělecký vedoucí Jiřina Marková. V soutěži ČHF 1992 udělena 3. cena.495 Durata: cca 120 min.
7.5.9 SKLADBY PRO VELKÝ DECHOVÝ OCHESTR496 POETICKÁ POLKA (1962) Tři verze: 1. pro malý dechový orchestr, arr. Boris Hajdušek; 2. pro dechový kvintet; pro velký dechový orchestr, tisk Panton 1983. MÍSTECKÝ POCHOD (1968) Arr. Miloš Machek. MÍSTECKÁ POLKA (1972) První autorem aranžovaná skladba pro velký dechový orchestr. ROMANCE PRO DVA (1972) Pro 2 trubky a dechový orchestr, Musikverlag Kliment, Vídeň.497 1. cena v soutěži Pravečkův Lanškroun. HAVÍŘSKÁ ROMANCE (1973) Píseň pro baryton a velký dechový orchestr, text Rudolf Žák. VESELÍ TRUBAČI (1973) Pochod, tisk Panton. OSTROJÁCKÁ POLKA (1973) Pro zpěv a dechový orchestr, text Rudolf Žák. LIPINSKÁ POLKA (1973) Tisk Panton. POD LIPINOU, ZA LIPINOU (1974) Polka pro zpěv a dechový orchestr, text Rudolf Žák. ŠUMAŘSKÁ POLKA (1974) Pro zpěv a dechový orchestr, text Evžen Zámečník. ZPOD LYSÉ HORY (1974) Taneční fantazie, přepracováno na MORAVSKOU RAPSODII. Durata: cca 5 min.498 HUKVALDSKÁ SERENÁDA (1974) 495
1. cena udělena nebyla. PETRŽELKA, Ivan (ed.). Jubilejní výroční zpráva Konzervatoře Brno 1993/1994. Brno 1994, s. 47-49. 497 Zum 70. Geburtstag von Evžen Zámečník (Informační leták). Musikverlag Kliment, Wien 2009, s. 3. 498 Evžen Zámečník. Hudební informační středisko ČHF, Praha 1987, s. 4. 496
- 214 -
Tisk Musikverlag Kliment, Vídeň. Durata: cca 5 min. PŘEKONEJ SÁM SEBE (1974) Kvapík, tisk Panton, pod názvem Victoria-Gallop HeBu (SRN), LP Supraphon. Durata: cca 3 min. SOJUZ-APOLLO (1975) Tisk pod názvem Treffpunkt im All Albert, nyní Rundel Musikverlag (SRN). Durata: cca 5 min. KUCHAŘSKÉ DOSTIHY/KOCHRENNEN (1976) Kvapík, tisk Musikverlag Kliment, Vídeň.499 NO PASSARAN (1976) Premiéra Štětí 25. červen 1976, tisk ÚKVČ Praha 1977, v roce 1983 přepracováno na ŠPANĚLSKÉ METAMORFÓZY, tisk Martin Macon, Francie. Durata: cca 7 min. SLAVNÝ NÁVRAT (1977) Pochod, premiéra Frýdek-Místek 20. říjen 1977. I KDYBYCHOM PADLI VŠICI (1978) Variace na starou dělnickou píseň. Durata: cca 9 min. ŽABÁCI A DINOSAUŘI (1978) Veselý hudební kus pro 4 trombóny, 4 tuby500 a velký dechový orchestr, Halter, Karlsruhe (SRN). Premiéra Kolín 1979. Durata: cca 4 min. MORAVSKÉ PRELUDIUM (1979) Premiéra TNT Praha 23. březen 1980. Durata: cca 7 min. OPTIMISTICKÝ KVAPÍK (1979) U HARABIŠA (1980) Moravský tanec, tisk Kliment-Musikverlag, Vídeň, LP Panton. Durata: cca 4,5 min. Verze též pro dva klavíry.501 POETICKÁ POLKA (1980) Tisk Panton. OSTRAVSKÉ VARIACE (1981) Durata: cca 8,5 min. VARIACE NA TÉMA JINDŘICHA PRAVEČKA (1981)
499
Zum 70. Geburtstag von Evžen Zámečník (Informační leták). Musikverlag Kliment, Wien 2009, s. 3. Dle osobního sdělení Evžena Zámečníka ze dne 24. srpna 2011 mohou skladbu ŽABÁCI A DINOSAUŘI mimo jiné hrát 4 nebo 2 tuby. 501 Osobní sdělení Evžena Zámečníka dne 19. listopadu 2011. 500
- 215 -
Pro velký dechový orchestr. Premiéra TNT Praha 14. březen 1982.502 Durata: cca 8 min. ŠPANĚLSKÉ METAMORFÓZY (1983) (přepracovaná skladba No passaran), CHF, Martin, Macon (Francie). Durata: cca 5,5 min. DVĚ PÍSNIČKY KAMARÁDKY (1983) KYTIČKA PRO VÁCLAVA TROJANA (1983) Durata: cca 5 min. MORAVSKÁ RAPSODIE (1984) Premiéra Uster (Švýcarsko) září 1985. Durata: cca 10 min.503 VÁNOČNÍ INTERLUDIA / WEIHNACHTSINTERLUDIEN (1984) Tisk Kliment-Musikverlag, Vídeň.504 NA ČESKOU NOTU / ČESKÉ NOTY (1986) Koncertní polka, tisk Rundel Musikverlag, CD „Beskydské nokturno“ Clarton. SCHERZO (1986) PŮLNOČNÍ SERENÁDA (1987) Pro křídlovku a dechový orchestr. Durata: cca 5 min.505 KONEC PRÁZDNIN / FERIENENDE (původní název STUDIO KAMARÁD) (1988) Tisk Kliment Musikverlag, Vídeň. Durata: cca 4 min. TRNKA (1988) Valašský tanec, tisk Schneider, Vídeň. Durata: cca 5 min. LAŠSKÉ SLUNCE (1988) Hudební obraz, premiéra TNT Praha 29. březen 1989, tisk Rundel Musikverlag (SRN), CD Clarton 1995. Durata: cca 9 min. BOHEMIA POLKA (1989) Tisk Rundel Musikverlag (SRN). RONDO BEN RITMICO (1990) ZOOLOGICKÁ SUITA (1990) Pro velký dechový orchestr, tisk Mollenaar (Nizozemí). Durata: cca 12 min. VARIACE A FUGA PRO TGM (1990) 502
Osobní sdělení Evžena Zámečníka dne 12. května 2010. Evžen Zámečník. Hudební informační středisko ČHF, Praha 1987, s. 4. 504 Zum 70. Geburtstag von Evžen Zámečník (Informační leták). Musikverlag Kliment, Wien 2009, s. 2. 505 Evžen Zámečník. Hudební informační středisko ČHF, Praha 1994. 503
- 216 -
Verze pro dechový orchestr, tisk Bärenreiter Editio Supraphon Praha 1995. Durata: cca 10 min.506 SYNKOPY VPŘED (1992) Koncertní kvapík, tisk pod názvem Synkopen Los! , Kliment Musikverlag, Vídeň. Durata: cca 4 min. LAŠSKÁ POLONÉZA (1992) Tisk Rundel (SRN). Durata: cca 8 min. LE DERNIÉRE VALSE / POSLEDNÍ VALČÍK (1992) Tisk Mollenaanr (Nizozemí). Durata: cca 9 min. OZVĚNY TANCE (1993) Koncertní skladba pro malý dechový orchestr, tisk Bärenreiter Praha 2000.507 KERKRADE PANORAMA (1993) Variace a fuga na holandskou lidovou píseň, premiéra Zlín 20. listopad 1993. Durata: cca 14 min. RONDO BUFFO ANEB DEŠTIVÁ KOMÁŘÍ SVATBA (1994) pro 2 sólové klarinety a velký dechový orchestr, premiéra Praha 10. listopad 1994. Durata: cca 8 min. JUNÁCKÁ SUITA (1994) 1. Pochod; 2. U táborového ohně; 3. Jamboree), pro velký dechový orchestr, premiéra Krnov. Durata: cca 13 min.508 CHACHARSKÁ MUZIKA (1994) HUDBA PRO JOSEFA LADU (1995) Suita pro velký dechový orchestr, premiéra Krnov 4. listopad 1995, tisk pod názvem BÖHMISCHE DORFBILDER Kliment, Vídeň. DĚTSKÁ SYMFONIE (1995) (Hommage à Joseph Haydn, 5- větá), pro dechový orchestr, premiéra Krnov 4. listopad 1995, tisk Kliment, Vídeň. DANCE FASCINATION (1996) (původní název ZROZENÍ TANCE)509, CD Edit (Treasures of Czech Music 2). FESTIVO BEN RITMICO (1996) Původní název byl PRELUDIO FESTIVO. Tisk Musikverlag Rundel (SRN). 506
Evžen Zámečník. Hudební informační středisko ČHF, Praha 1994. Osobní sdělení Jaroslava Kosteckého (Editio Bärenreiter Praha, spol. s r.o.) dne 14. dubna 2010. 508 Evžen Zámečník. Hudební informační středisko ČHF, Praha 1994. 509 Osobní sdělení Evžena Zámečníka dne 6. května 2010. 507
- 217 -
SCHUBERT – METAMORPHOSEN (1997) Komponováno pro Schubert-Symposium v Kremsmünsteru, Rakousko 1997, tisk Kliment Verlag, Vídeň. FOGLARIANA (1997) 1.Pod junáckou vlajkou; 2. Veselý pochod; 3. Stínadla; 4. Píseň úplňku; 5. Rychlé šípy) dle motivů Jaroslava Foglara, suita pro velký dechový orchestr, premiéra Krnov 22. listopad 1997, CD Alliance Publications (USA), tisk Talacko Editions, Praha 2008. Durata: cca 14 min. LES CHEMINS ET MEDITATIONS (CESTY A MEDITACE) (1998) Premiéra Chatelaillon (Francie) 27. červen 1999, udělena 5. cena ve skladatelské soutěži ve Francii. ALLEGRO BRILLANTE (1998) (původně VESELOHERNÍ PŘEDEHRA), tisk Rundel Musikverlag (SRN). 1. cena v soutěži Asociace hudebních umělců a vědců, Praha 1998. JUBILEJNÍ POCHOD (1998) Tisk Bärenreiter Praha 2004.510 Komponováno jako Auftragswerk pro Stadtmusik Waldkirch, SRN 1998. MUSICA MORAVA (2000) Pro velký dechový orchestr (1. Preludium; 2. Frýdecké zvony; 3. Tanec), premiéra Praha 13. listopad 2001, tisk Alliance Publications (USA). LIED DER DOLOMITEN / PÍSEŇ DOLOMIT (2001) (Hommage a Sepp Thaler), tisk Halter, Karlsruhe (SRN). Komponováno z podnětu Gottfrieda Veita (Bolzano, Itálie) ke 100. výročí narození Septa Thalera. POCHOD FIJO CHEB (2002) 1. cena ve skladatelské soutěži v Chebu 2002. ZA MÁLO PENĚZ MÁLO MUZIKY (2002) Přídavkové intermezzo, premiéra Praha 6. březen 2003, HeBu, Kraichtal (SRN). TANGO (2004) Premiéra Praha 14. únor 2005. GROTESKA (2004) Pro fagot a dechový orchestr, (původní verze 1963), HeBu Kraichtal (SRN). U VELIČKŮ / BESKIDEN POLKA (2004)
510
Osobní sdělení Jaroslava Kosteckého (Editio Bärenreiter Praha, spol. s r.o.) dne 14. dubna 2010.
- 218 -
(Borisu Hajduškovi k 75tinám), premiéra 12. červen 2004 Frýdlant nad Ostravicí, tisk Kliment, Vídeň. MALÁ SRENÁDA / EINE KLEINE SERENADE (2004) Tisk Kliment, Vídeň. SELSKÝ TANEC / EIN BAUERNTANZ (2004) Tisk Kliment, Vídeň. Komponováno pro nakladatelství Kliment. TANGO (2004) Premiéra 17. únor 2005 Praha, dir. pplk. M. Bulín, tisk HeBu, Kraichtal (SRN), 2007. DISCOVERY PRELUDE (2005) Komponováno na objednávku Posádkové hudby Hradec Králové, dirigent kpt. Jiří Lexa. IVANČENA (2006) Hudební obraz, premiéra 28. listopad 2006 0strava, Posádková hudba Olomouc, dir. Kpt. Radomil Cíleček.511 Durata: cca 10,5 min. RYCHLTSKÁ POLKA (2006) Premiéra 24. listopad 2006 Frýdek Místek. Věnováno Aloisu Piskořovi z Rychaltic a všem muzikantům rodného kraje DO Válcoven plechu FM, dir. Jan Mareš. U ZBUJA (2006) Tanec ze severní Moravy. KAPELNICKÁ POLKA (2006) Pro zpěv a dechový orchestr, text Rudolf Žák. 1. cena v soutěži Pravečkův Lanškroun.
7.5.10 SKLADBY PRO MALÝ DECHOVÝ ORCHESTR VENKOVSKÁ POLKA (1963) Arr. Boris Hajdušek. OPTIMISTICKÝ KVAPÍK (1963) V roce 1979 též verze pro velký dechový orchestr. KUCHAŘSKÉ DOSTIHY (1974) Verze pro malý dechový orchestr.512 511 512
Osobní sdělení Evžena Zámečníka dne 12. května 2010. Zum 70. Geburtstag von Evžen Zámečník (Informační leták). Musikverlag Kliment, Wien 2009, s. 2.
- 219 -
RONDO BEN RITMICO (1989) Pro malý dechový orchestr, premiéra Velké Bílovice 7. duben 1990. Durata: cca 4 min.513 OZVĚNY TANCE (1993) Koncertní skladba pro malý dechový orchestr, tisk Bärenreiter Praha 2000.514 Durata: cca 6 min. V DÁLCE SE BLÝSKÁ (1996) Valčík pro zpěv a malý dechový orchestr, text Vladimír Salčák.
7.5.11 HUDBA SCÉNICKÁ, FILMOVÁ, ROZHLASOVÁ, TELEVIZNÍ BLÁZNI Z VALENCIE Scénická hudba k činohře, Státní divadlo Brno, režie: Zdeněk Kaloč. ZVONOKOSY Scénická hudba k činohře, Státní divadlo Brno, režie: Pavel Hradil. HLAVA XXII Scénická hudba k činohře, Ostrava, režie: Zdeněk Kaloč. VILA TUGENDHAT Hudba k televiznímu filmu, režie: Evžen Lowák. DŮM PRO NEJMLADŠÍHO SYNA Hudba k rozhlasové hře, režie: Zdeněk Kaloč. VEČERNÍ BRNO Hudba k činohře v divadle, dramaturg: Rudolf Žák. BYLŤ JSEM JEDEN KANTOR DOBRÝ Úprava hudby k opeře F. X. Brixiho, Jihočeské divadlo České Budějovice. SMYČEC Hudba k filmu České televize, režie: Vanýsek. LANCELOT A ALEXANDRINA Hudba k činohře, činoherní studio Brno.
513 514
Evžen Zámečník. Hudební informační středisko ČHF, Praha 1994. www.nkp.cz
- 220 -
7.5.12 SKLADBY EVŽENA ZÁMEČNÍKA VYDANÉ FIRMOU MUSIKVERLAG KLIMENT VE VÍDNI515
ZUM HARABISCH (Durata: 4,27 min.), CD Böhmische Bilder516
BÖHMISCHE DORFBILDER (Durata: 8,43 min.), CD Böhmische Bilder
SCHUBERT – METAMORPHOSEN (Durata: 7,29 min.), CD Böhmische Bilder
HUKVALDER SERENADE (Durata: 5,15 min.), CD Böhmische Bilder
SYNKOPEN LOS! (Durata: 3,05 min.), CD Böhmische Bilder
KINDERSYMPHONIE (Durata: 11,21 min.), CD Böhmische Bilder
KOCHRENNEN (Durata: 3,38 min.), CD Böhmische Bilder
WEINACHTSINTERLUDIEN (Durata: 7,46 min.), CD Böhmische Bilder
FERIENENDE (Durata: 2,40 min.), CD Holidays End517
ROMANCE FOR TWO (Durata: 4,10 min.), CD Holidays End
MITTERNACHTSSERENADE (Durata: 4,30 min.)
U VELICKU (Durata: 3,50 min.)
U ZBUJA (Durata: 3,50 min.)
BAUERNTANZ (Durata: 3,30 min.)
KLEINE SERENADE (Durata: 3,30 min.)
CONCERTINO GIOCOSO (Durata: 6,24 min.)
GROTESKE FÜR FAGOTT UND BLASORCHESTER (Durata: 4,02 min.), CD Doe Eyes518
FÜR WENIG GELD, WENIG MUSIK (Durata: 1,28 min.), CD Doe Eyes
VICTORIA – GALOPP (Durata: 2,55 min.), CD Contrasts of Life519
FRÜHLINGSFANFARE (Durata: 0,51 min.), CD Böhmische Bilder
ARANŽMA
HUKVALDER LIEDER – Leoš Janáček. (Durata: 12 min.), CD Holidays End
ESPANA, op. 64/Nr.4 - Sergei Bortkiewicz. (Durata: 2,55 min.), CD Holidays End
515
Zum 70. Geburtstag von Evžen Zámečník (Informační leták). Musikverlag Kliment, Wien 2009, s. 2-4. CD Böhmische Bilder – Garnisonsmusik Brünn. Best. Nr.: JJK1013. 517 Holidays End – Symphonisches Blasorchester des Konservatoriums Brünn. Best. Nr.: JJK1016. 518 CD Doe Eyes – Landespolizeiorchester Nordrheim – Westfalen. Best. Nr.: 81884. 519 CD Contrasts of Life – Moravian Wind Band. Best. Nr.: 81371. 516
- 221 -
XYLOPHONE PARTY - Mozart, Bizet, Rossini, Monti. (Durata: 5,00 min)
ALTBÖHMISCHE NOTEN – Boris Hajdušek. (Durata: 3,48 min.), CD Geysir Sinfonie520
7.5.13 NAHRÁVKY SKLADEB EVŽENA ZÁMEČNÍKA V ČESKÉM ROZHLASE ČESKÝ ROZHLAS BRNO
I. KOMERČNÍ NOSIČE
Část titulu: BITVA U SLAVKOVA ANEB SOUBOJ SIGNÁLŮ 1805 Durata: 12:00 Vznik: 1. ledna 1994 Orchestr-skupina: Velký dechový orchestr Posádkové hudby Brno Dirigent: Evžen Zámečník Název: Česká soudobá orchestrální hudba Hudební nosič: CD Číslo nosiče: CD02475 BO Výrobce záznamu: -
Titul: PŘEKONEJ SÁM SEBE Durata: 2:53 Vznik: 2007 Orchestr-skupina: Kmochova dechová hudba z Kolína Dirigent: Název: Pozvání do Polabí Hudební nosič: CD Výrobní číslo nosiče: JR 0164-2 Výrobce záznamu: Tonstudio Rajchman
Titul: VÁNOČNÍ INTRÁDA Č. 1 Durata: 0:58 Vznik: 1. ledna 1997 520
CD Geysir Sinfonie - Landespolizeiorchester Nordrheim – Westfalen. Best. Nr.:82662.
- 222 -
Orchestr-skupina: Frajárka Dirigent: Jiří Volf Název: Zveme vás do země Vánoc Hudební nosič: CD Výrobní číslo nosiče: 001-2 Výrobce záznamu: Multisonic
Titul: VÁNOČNÍ INTRÁDA Č. 2 Durata: 0:54 Vznik: 1. ledna 1997 Orchestr-skupina: Frajárka Dirigent: Jiří Volf Název: Zveme vás do země Vánoc Hudební nosič: CD Výrobní číslo nosiče: 001-2 Výrobce záznamu: Multisonic
Titul: V DÁLCE SE BLÝSKÁ Durata: 3:30 Vznik: 1. ledna 1996 Orchestr-skupina: Vnorovjané Dirigent: Dalibor Brázda ml. Název: Blúdila pěsnička Hudební nosič: CD Výrobní číslo nosiče: 31 0297-2 431 Výrobce záznamu: Multisonic
Titul: KUCHAŘSKÉ DOSTIHY Durata: 3:15 Vznik: 1. ledna 1986 Orchestr-skupina: Moravanka Dirigent: Jan Slabák Název: Instrumentální galakoncert Hudební nosič: LP
- 223 -
Výrobní číslo nosiče: 8113 0558 Výrobce záznamu: Panton
Část titulu: UVÍTÁNÍ JARA, RADOSTI A LÁSKY Durata: 2:06 Vznik: 1. ledna 1986 Orchestr-skupina: Brno Brass Band Sbor-skupina: Brněnský akademický sbor Dirigent: Evžen Zámečník Název: Tvorba pro dechové nástroje Hudební nosič: CD Číslo nosiče: CD01834 BO Výrobce záznamu: -
Část titulu: VEČERNÍ ROZHOVOR Durata: 4:24 Vznik: 1. ledna 1997 Orchestr-skupina: Brno Brass Band Sbor-skupina: Brněnský akademický sbor Dirigent: Evžen Zámečník Název: Tvorba pro dechové nástroje Hudební nosič: CD Číslo nosiče: CD01834 BO Výrobce záznamu: -
Část titulu: PŘÍPITEK PŘÁTEL Z MOKRÉ ČTVRTI Durata: 2:48 Vznik: 1. ledna 1997 Orchestr-skupina: Brno Brass Band Sbor-skupina: Brněnský akademický sbor Dirigent: Evžen Zámečník Název: Tvorba pro dechové nástroje Hudební nosič: CD Číslo nosiče: CD01834 BO
- 224 -
Výrobce záznamu: -
Část titulu: INDIÁNSKÉ LÉTO Durata: Vznik: Sbor-skupina: Kühnův smíšený sbor Dirigent: Název: 23. týden nové tvorby 1979 Hudební nosič: LP Výrobní číslo nosiče: 11192597 Výrobce záznamu: Supraphon
Část titulu: KONTAKTONIA I PRO FLÉTNU, VIOLINO A SMYČCE Durata: 8:37 Vznik: 1. ledna 1990 Orchestr-skupina: Virtuosi di Praga Dirigent: Oldřich Vlček Název: Musica Nova Bohemica Hudební nosič: LP Výrobní číslo nosiče: 110565-1031 Výrobce záznamu: Supraphon
Část titulu: SUITA PRO DECHOVÝ KVINTET Durata: 8:40 Vznik: Orchestr-skupina: Filharmonické kvinteto Brno Dirigent: Název:Hudební nosič: LP Výrobní číslo nosiče: 81110048 Výrobce záznamu: Panton
Titul: RYCHLÉ ŠÍPY (V. ČÁST ZE SUITY FOGLARIANA) Durata: 2:44
- 225 -
Vznik: Orchestr-skupina: Dechový orchestr mladých ZUŠ Jeseník Dirigent: Tomáš Uhlíř Název: Pozdrav mladých Hudební nosič: CD Výrobní číslo nosiče: JR 0200 - 2 Výrobce záznamu: Tonstudio Jaromír Rajchman II. ROZHLASOVÉ NAHRÁVKY
Titul: TŘI INVENCEVE STARÉM SLOHU PRO HOUSLE A VIOLU Durata: 5:31 Vznik: 23. května 2011 Interpreti: František Novotný (housle), Jan Řezníček (viola) Název: Hudební prvovýroba – vážná hudba Číslo nosiče: DA01559 BO Výrobce záznamu: ČRo Brno
Titul: CONCERTINO GIOCOSO PRO KLARINET A KLAVÍR Durata: 6:34 Vznik: 19. června 2010 Interpreti: Emil Drápela (klarinet), Dana Drápelová (klavír) Název: Hudební prvovýroba – vážná hudba, Drápelovi Číslo nosiče: DA01472 BO Výrobce záznamu: ČRo Brno
Titul: 2. SMYČCOVÝ KVARTET Durata: 20:40 Vznik: 1. června 2009 Orchestr-skupina: Kvarteto města Brna Název: Klub moravských skladatelů, Koncert pro C. Kohoutka Číslo nosiče: DA1134 BO Výrobce záznamu: ČRo Brno
Titul: KONTAKTONIA II. PRO FLÉTNU, VIOLU A KONTRABAS
- 226 -
Durata: 14:04 Vznik: 30. května 2006 Interpreti: Petr Pomkla (flétna), Jan Řezníček (viola), Martin Šranko (kontrabas) Název: Z děl brněnských a dolnorakouských skladatelů, Konvent Číslo nosiče: DA00985 BO Výrobce záznamu: -
Titul: „ORTEL SAMOTY“ 1. SONÁTA PRO SÓLOVOU VIOLU Durata: 13:04 Vznik: 13. února 2007 Interpret: Jan Řezníček (viola) Název: Prvovýroba – vážná hudba Číslo nosiče: DA01167 Výrobce záznamu: ČRo Brno
Titul: POCHOD Z OPERY BROUK PYTLÍK Durata: 1:30 Vznik: 27. února 1984 Orchestr-skupina: Brass Band Brno Dirigent: Evžen Zámečník Název: Pochod z opery Brouk Pytlík Číslo nosiče: VS673250 BO Výrobce záznamu: -
Titul: TRNKA Durata: 3:36 Vznik: 25. ledna 1993 Orchestr-skupina: Posádková hudba Brmo Dirigent: Jiří Volf Název: Posádková hudba BRNO Číslo nosiče: VS661830 BO Výrobce záznamu: -
Titul: MORAVSKÉ PRELUDIUM
- 227 -
Durata: 6:18 Vznik: 1. ledna 1983 Orchestr-skupina: Posádková hudba Brno Dirigent: Jaroslav Kubáček Název: Posádková hudba BRNO Číslo nosiče: VS672491 BO Výrobce záznamu: -
Titul: LA VALSE ULTIME Durata: 6:05 Vznik: 23. března 1994 Orchestr-skupina: Posádková hudba Brno Dirigent: Jaroslav Sojka Název: Posádková hudba BRNO Číslo nosiče: VS661852 BO Výrobce záznamu: -
Titul: HUKVALDSKÁ SERENÁDA Durata: 4:54 Vznik: 3. dubna 1984 Orchestr-skupina: Posádková hudba Brno Dirigent: Jaroslav Kubáček Název: Posádková hudba BRNO Číslo nosiče: VS673428 BO Výrobce záznamu: -
ČESKÝ ROZHLAS OLOMOUC
Část titulu: BEČVA, MORAVA, OSTRAVICE Durata: 9:42 Vznik: 1. září 1980 Orchestr-skupina: Pěvecké sdružení moravských učitelů (mužský sbor) Dirigent: Lubomír Mátl
- 228 -
Název: Řeky – cyklus tří mužských sborů na text J. Kebzy Číslo nosiče: ST19207 OL Výrobce záznamu: -
Titul: KONCERT PRO JEDENÁCT SMYČCOVÝCH NÁSTROJŮ Durata: 9:57 Vznik: 28: listopadu 1969 Orchestr-skupina: Komorní orchestr Leoše Janáčka Dirigent: Miloš Konvalinka Název: Koncert pro jedenáct smyčcových nástrojů Číslo nosiče: 014218 OL Výrobce záznamu: -
Část titulu: DIVERTIMENTO SEMPLICE PRO KOMORNÍ ORCHESTR Durata: 14:06 Vznik: 1. ledna 1990 Orchestr-skupina: Komorní orchestr Leoše Janáčka Dirigent: Miloš Konvalinka Název: Divertimento semplice pro komorní orchestr Číslo nosiče: 730115 OL Výrobce záznamu: -
Titul: MORAVSKÉ PRELUDIUM Durata: 7:44 Vznik: 1. ledna 1996 Orchestr-skupina: Dechový orchestr mladých LŠU Krnov Dirigent: Karel Dospiva Název: Dechový orchestr mladých Krnov Výrobní číslo nosiče: CQ 9003-2 431 Výrobce záznamu: -
PLZEŇ
- 229 -
Titul: SOJUZ - APOLLO Durata: 6:24 Vznik: 19. června 1976 Orchestr-skupina: Mládežnický dechový orchestr Cheb Dirigent: Václav Kučera Název: Sojuz - Apollo Číslo nosiče: STR03607 PN Výrobce záznamu: -
Titul: PŮLNOČNÍ SERENÁDA Durata: 5:02 Vznik: 1. března 1995 Orchestr-skupina: Dechový orchestr mladých ZUŠ Tachov Interpret: Miroslav Durkáč (trubka) Dirigent: Josef Kadlec Název: Dechový orchestr mladých ZUŠ Tachov Výrobní číslo nosiče: ZUŠ Tachov 1995 Výrobce záznamu: -
Titul: FRÜHLINGSFANFARE Durata: 0:51 Vznik: 1. ledna 2002 Orchestr-skupina: Garnisonsmusik Brünn Dirigent: Evžen Zámečník Název: Böhmische Bilder Výrobní číslo nosiče: JJK1013 Výrobce záznamu: -
Titul: SYNKOPEN LOS! Durata: 1:29 Vznik: 1. ledna 2002 Orchestr-skupina: Garsonionsmusik Brünn Dirigent: Evžen Zámečník Název: Böhmische Bilder
- 230 -
Výrobní číslo nosiče: JJK1013 Výrobce záznamu: -
BRNO
Část titulu: LOUPEŽNICKÉ VARIACE Durata: 8:43 Vznik: 9. prosince 2002 Orchestr-skupina: Brno Brass Band Dirigent: Evžen Zámečník Název: Loupežnické variace Číslo nosiče: VS678029 BO Výrobce záznamu:-
Titul: JUNÁCKÁ SUITA Durata: 14:24 Vznik: 8. března 1995 Orchestr-skupina: Posádková hudba Brno (vojenská dechová hudba) Dirigent: Jiří Volf Název: Junácká suita Číslo nosiče: VS662500 BO Výrobce záznamu: -
Titul: U HARABIŠA Durata: 4:36 Vznik: 30. března 1982 Orchestr-skupina: Posádková hudba Brno (vojenská dechová hudba) Dirigent: Jaroslav Kubáček Název: U Harabiša Číslo nosiče: VS664266 BO Výrobce záznamu:-
Titul kompletu: ZOOLOGICKÁ SVITA
- 231 -
Durata: 12:30 Vznik: 26. března 1991 Orchestr-skupina: Posádková hudba Brno (vojenská dechová hudba) Dirigent: Jiří Volf Název: Zoologická svita Číslo nosiče: VS663950 BO Výrobce záznamu: -
Titul: RONDO BUFFO PRO DVOJE HOUSLE A ORCHESTR Durata: 5:26 Vznik: 7. srpna 1996 Orchestr-skupina: Komorní orchestr Bohuslava Martinů Interpreti: Lubomír Čermák (housle), Věra Hejlová (housle) Dirigent: Evžen Zámečník Název: Rondo buffo pro dvoje housle a smyčcový orchestr Číslo nosiče: VS679873 BO Výrobce záznamu: -
Titul: SLAVNOSTNÍ FANFÁRA Durata: 0:39 Vznik: 1. ledna 1994 Orchestr-skupina: Žesťový soubor konzervatoře Název: Číslo nosiče: VS670776 BO Výrobce záznamu: -
Část titulu: OKOLO FRYDKU Durata: 7:45 Vznik: 8. února 1999 Orchestr-skupina: Konzervatoř Brno Název: Číslo nosiče: DF00831 BO Výrobce záznamu:-
- 232 -
Část titulu: ŠEL STARY KOLEM FARY Durata: 6:00 Vznik: 8. února 1999 Orchestr-skupina: Konzervatoř Brno Dirigent: Aleš Podařil Název: Číslo nosiče: DF00831 BO Výrobce záznamu: -
Část titulu: MÍSTEK Durata: 7:41 Vznik: 8. února 1999 Orchestr-skupina: Konzervatoř Brno Název: Číslo nosiče: DF00831 BO Výrobce záznamu: -
Část titulu: INTRÁDA Durata: 2:38 Vznik: 8. února 1999 Orchestr-skupina: Konzervatoř Brno Dirigent: Aleš Podařil Název: Číslo nosiče: DF00831 BO Výrobce záznamu: -
Titul: JAZZOVÁ STUDIE PRO HOUSLE A ŽESTĚ Durata: 8:00 Vznik: 30. června 1983 Orchestr-skupina: Brass Band Brno Interpret: Jan Beránek (housle) Dirigent: Evžen Zámečník Název: Jazzová studie pro housle a žestě Číslo nosiče: VS672615 BO
- 233 -
Výrobce záznamu: -
Titul: ROŽNOVSKÉ HODINY Durata: 3:54 Vznik: 18. února 1985 Orchestr-skupina: Brass Brno Band Interpret: Jan Přehnal Dirigent: Evžen Zámečník Název: Rožnovské hodiny Číslo nosiče: VS675042 BO Výrobce záznamu: -
Titul: NÁTRUBKOVÁ STUDIE Durata: 1:36 Vznik: 18. února 1985 Orchestr-skupina: Brass Band Brno Dirigent: Evžen Zámečník Název: Číslo nosiče: VS675044 BO Výrobce záznamu: -
Titul: POCHOD Z OPERY AIDA Durata: 2:18 Vznik: Orchestr-skupina: Brass Band Brno Dirigent: Evžen Zámečník Název: Pochod z opery Aida Číslo nosiče: VS675043 BO Výrobce záznamu: -
Titul: ŽABÁCI A DINOSAUŘI Durata: 2:24 Vznik: 1. ledna 1980 Orchestr-skupina: Posádková hudba Brno (vojenská dechová hudba)
- 234 -
Dirigent: Jiří Volf Název: Žabáci a dinosauři Číslo nosiče: VS669745 BO Výrobce záznamu: -
Část titulu: FRAŠKA O KÁDI Durata: 27:54 Vznik: 5. prosince 1982 Orchestr-skupina: Komorní orchestr Bohuslava Martinů Interpreti: Zdeněk Šmukař (zpěv), Jar. Jánská (zpěv), Anna Baarová (zpěv) Dirigent: Libor Pešek Název: Fraška o kádi Číslo nosiče: VS666355 BO Výrobce záznamu: -
Titul: FRAŠKA O KÁDI Durata: 27:12 Vznik: 7. května 1968 Orchestr-skupina: SD v Brně Interpreti: Josef Škrobánek (zpěv), H. Hradilová (zpěv), B. Jelínková (zpěv) Dirigent: Jan Štych Název: Fraška o kádi Číslo nosiče: MG21696 BO Výrobce záznamu: -
Část titulu: ÁRIE FERDY Z 1. DĚJSTVÍ OPERY Durata: 2:48 Vznik: 7. února 1980 Orchestr-skupina: Orchestr opery Státního divadla v Brně Interpret: Jiří Holešovský (zpěv) Dirigent: Jan Štych Název: Ferda Mravenec (Árie Ferdy z 1. dějství) Číslo nosiče: VS669601 BO Výrobce záznamu: -
- 235 -
Část titulu: 1. PÁS Durata: Vznik: 8. listopadu 1980 Orchestr-skupina: Orchestr opery Státního divadla v Brně Sbor-skupina: Smíšený SD v Brně Dirigent: Jan Štych Název: Ferda Mravenec Číslo nosiče: VS635184 BO Výrobce záznamu: -
Část titulu: 2. PÁS Durata: Vznik: 8. listopadu 1980 Orchestr-skupina: Orchestr opery Státního divadla v Brně Sbor-skupina: Smíšený SD v Brně Dirigent: Jan Štych Název: Ferda Mravenec Číslo nosiče: VS635185 BO Výrobce záznamu: -
Titul: I. SMYČCOVÝ KVARTET Durata: 8:30 Vznik: 23. října 1980 Orchestr-skupina: Kvarteto města Brna Název: Smyčcový kvartet Číslo nosiče: ST06191 BO Výrobce záznamu: -
Titul: II. SMYČCOVÝ KVARTET Durata: 4:48 Vznik: 23. října 1980 Orchestr-skupina: Kvarteto města Brna Název: Smyčcový kvartet
- 236 -
Číslo nosiče: ST06191 BO Výrobce záznamu: -
Titul: III. SMYČCOVÝ KVARTET Durata: 4:30 Vznik: 23. října 1980 Orchestr-skupina: Kvarteto města Brna Název: Smyčcový kvartet Číslo nosiče: ST06191 BO Výrobce záznamu: -
OSTRAVA
Titul: ČESKÉ VESNICKÉ OBRÁZKY - JARO Durata: 2:58 Vznik: 17. listopadu 2007 Orchestr-skupina: Městský dechový orchestr Kopřivnice Dirigent: Alois Hrnčárek Název: Live posedmé! Městský dechový orchestr Kopřivnice Číslo nosiče: CD10257 OV Výrobce záznamu: Městský dechový orchestr Kopřivnice
Titul: ČESKÉ VESNICKÉ OBRÁZKY – PONOCNÝ Durata: 3:56 Vznik: 17. listopadu 2007 Orchestr-skupina: Městský dechový orchestr Kopřivnice Dirigent: Alois Hrnčárek Název: Live posedmé! Městský dechový orchestr Kopřivnice Číslo nosiče: CD10257 OV Výrobce záznamu: Městský dechový orchestr Kopřivnice
Titul: ČESKÉ VESNICKÉ OBRÁZKY – HOSPODSKÁ RVAČKA Durata: 2:36
- 237 -
Vznik: 17. listopadu 2007 Orchestr-skupina: Městský dechový orchestr Kopřivnice Dirigent: Alois Hrnčárek Název: Live posedmé! Městský dechový orchestr Kopřivnice Číslo nosiče: CD10257 OV Výrobce záznamu: Městský dechový orchestr Kopřivnice
Titul: MOTO PERPETUO Durata: 4:58 Vznik: 3. dubna 2005 Interpreti: Jiří Vodička (housle), Radana Kubíčková (klavír) Název: Záznam koncertu Studio Live z Ostravy Číslo nosiče: DA00457 OV Výrobce záznamu: -
Titul: HUKVALDSKÁ SERENÁDA Durata: 7:54 Vznik: 1. března 1978 Orchestr-skupina: PO Vítkovák Interpret: Miloslav Sivera (křídlovka) Dirigent: Jiří Šindel Název: Hukvaldská serenáda Číslo nosiče: 021821OV Výrobce záznamu: -
Titul: OPTIMISTICKÝ KVAPÍK Durata: 2:18 Vznik: 11. listopadu 1981 Orchestr-skupina: Dechový orchestr mladých ZUŠ Krnov Dirigent: Karel Dospiva Název: Optimistický kvapík Číslo nosiče: 023190 OV Výrobce záznamu: -
- 238 -
Titul: PRŽENSKÁ POLKA Durata: 3:15 Vznik: 6. října 1989 Orchestr-skupina: Velký dechový orchestr FERRUM Frýdlant Dirigent: Boris Hajdušek Název: Prženská polka Číslo nosiče: 726248 OV Výrobce záznamu: -
Titul: VESELÍ TRUBAČI (POCHOD) Durata: 3:50 Vznik: 11. listopadu 1988 Orchestr-skupina: Amati Kraslice Dirigent: Karel Hájek Název: Z lásky k muzice Číslo nosiče: G00001 OV Výrobce záznamu: Supraphon
Titul: ČESKÉ NOTY Durata: 3:12 Vznik: 11. listopadu 1995 Orchestr-skupina: Ústřední hudba Ministerstva vnitra ČSSR Název: Beskiden nocturno Číslo nosiče: CD06612 OV Výrobce záznamu: -
Titul: DĚTSKÁ SYMFONIE Durata: 10:55 Vznik: 23. listopadu 1996 Orchestr-skupina: DOM ZUŠ Krnov Dirigent: Karel Dospiva Název: Dětská symfonie Číslo nosiče: 703053 OV Výrobce záznamu: -
- 239 -
Titul: NA ČESKOU NOTU. POLKA Durata: 3:09 Vznik: 28. května 1992 Orchestr-skupina: Dechový orchestr mladých LŠU Krnov Dirigent: Karel Dospiva Název: Na českou notu. Polka Číslo nosiče: 727094 OV Výrobce záznamu: -
Titul: BESKYDY – ŽENSKÝ SBOR Durata: 3:57 Vznik: 30. června 1986 Sbor-skupina: Ženský pěvecký sbor Martinů Frýdek-Místek Dirigent: Jaromír Javůrek Název: Beskydy Číslo nosiče: 725465 OV Výrobce záznamu: -
Titul: ZPOD LYSÉ HORY. TANEČNÍ FANTAZIE Durata: 4:48 Vznik: 19. prosince 1974 Orchestr-skupina: Oblastní hudba SNB Ostrava Dirigent: Karel Tesař Název: Zpod Lysé hory. Taneční fantazie Číslo nosiče: 020066 OV Výrobce záznamu: -
Titul: DVĚ PÍSNIČKY KAMARÁDKY Durata: 4:30 Vznik: 17. dubna 1985 Orchestr-skupina: Dechový orchestr Ostroj Frýdlant nad Ostravicí Dirigent: Boris Hajdušek Název: Dvě písničky kamarádky
- 240 -
Číslo nosiče: 724865 OV Výrobce záznamu: -
Titul: 2. U TÁBOROVÉHO OHNĚ Durata: 5:26 Vznik: 12. listopadu 1994 Orchestr-skupina: Dechový orchestr mladých LŠU Krnov Dirigent: Karel Dospiva Název: 2. U táborového ohně Číslo nosiče: 702064 OV Výrobce záznamu: -
Titul: 3. JAMBOREE Durata: 4:45 Vznik: 12. listopadu 1994 Orchestr-skupina: Dechový orchestr mladých LŠU Krnov Dirigent: Karel Dospiva Název: 3. Jamboree Číslo nosiče: 702064 OV Výrobce záznamu: -
Titul: MOTO PERPETUO Durata: 5:25 Vznik: 1. ledna 1999 Interpreti: Roman Mžik (housle), Renata Bialasová (klavír) Název: Roman Mžik – Bialasová Renata Výrobní číslo nosiče: RS – 0535 2 99 Výrobce záznamu: Stylton
Titul: MORAVSKÁ RAPSODIE Durata: 7:36 Vznik: 22. června 1986 Orchestr-skupina: Dechový orchestr mladých LŠU Krnov Dirigent: Karel Dospiva
- 241 -
Název: Moravská rapsodie Číslo nosiče: 725485 OV Výrobce záznamu: -
Titul: LAŠSKÁ POLONÉZA Durata: 7:51 Vznik: 17. května 1993 Orchestr-skupina: Ústřední hudba Ministerstva vnitra ČR v Ostravě Dirigent: Jiří Čaňo Název: Lašská polonéza Číslo nosiče: 727632 OV Výrobce záznamu: -
Titul: GROTESKA PRO FAGOT Durata: 3:18 Vznik: 1. června 1990 Orchestr-skupina: Velký dechový orchestr FERRUM Frýdlant nad Ostravicí Interpret: Vlastimil Mandous (fagot) Dirigent: Boris Hajdušek Název: Groteska pro fagot Číslo nosiče: 726457 OV Výrobce záznamu: -
Titul: PRŽENSKÁ POLKA Durata: 3:20 Vznik: 12. prosince 1992 Orchestr-skupina: Dechový orchestr Štramberk Dirigent: Evžen Zámečník Název: Prženská polka Číslo nosiče: HD00025 OV Výrobce záznamu: -
Titul: BESKYDY Durata: 4:30
- 242 -
Vznik: 27. května 1988 Orchestr-skupina: Pěvecké sdružení ostravských učitelek Interpret: Pavel Motloch (klavír) Dirigent: Vladimír Kovařík Název: Beskydy Číslo nosiče: 730307 OV Výrobce záznamu: -
Titul: HUKVALDSKÁ SERENÁDA Durata: 7:00 Vznik: 8. října 1975 Orchestr-skupina: PO Vítkovák Interpret: Miloslav Sivera (křídlovka) Dirigent: Tomáš Hančl Název: Hukvaldská serenáda Číslo nosiče: ST00096 OV Výrobce záznamu: -
Titul: RONDO BEN RITMICO Durata: 2:45 Vznik: 25. února 1993 Orchestr-skupina: Dechová harmonie Ostravské konzervatoře Dirigent: Karel Bria Název: Rondo ben ritmico Číslo nosiče: 727483 OV Výrobce záznamu: -
Titul: BITVA U SLAVKOVA Durata: 12:14 Vznik: 17. února 1999 Orchestr-skupina: Dechová harmonie JKO Dirigent: Karel Bria Název: Bitva u Slavkova Číslo nosiče: DA00701 OV
- 243 -
Výrobce záznamu: -
Titul: OSTRAVSKÉ VARIACE Durata: 9:27 Vznik: 30. srpna 1981 Orchestr-skupina: PO Vítkovák Dirigent: Jiří Šindel Název: Ostravské variace Číslo nosiče: 023483 OV Výrobce záznamu: -
Titul: I KDYBYCHOM PADLI VŠICI – VARIACE NA STAROU DĚLNICKOU PÍSEŇ Durata: 8:48 Vznik: 9. února 1979 Orchestr-skupina: Oblastní hudba SNB Ostrava Interpret: Valter Vítek (klarinet) Dirigent: Karel Tesař Název: I kdybychom padli všici – variace na starou dělnickou píseň Číslo nosiče: 730009 OV Výrobce záznamu: -
Titul: LAŠSKÉ SLUNCE Durata: 9:13 Vznik: 25. března 1997 Orchestr-skupina: Dechová harmonie Janáčkovy konzervatoře v Ostravě Dirigent: Karel Bria Název: Lašské slunce Číslo nosiče: DA00849 OV Výrobce záznamu: -
Titul: ZOOLOGCKÁ SVITA Durata: 12:42 Vznik: 27. října 1990 Orchestr-skupina: Dechový orchestr mladých LŠU Krnov
- 244 -
Dirigent: Karel Dospiva Název: Zoologická svita Číslo nosiče: 703993 OV Výrobce záznamu: -
Titul: MORAVSKÁ RAPSODIE Durata: 9:54 Vznik: 22. listopadu 1987 Orchestr-skupina: DO Májovák Dirigent: Karel Bria Název: Moravská rapsodie Číslo nosiče: HL00190 OV Výrobce záznamu: -
Titul: PŘEKONEJ SÁM SEBE. KVAPÍK Durata: 2:45 Vznik: 13. dubna 1979 Orchestr-skupina: Velký dechový orchestr FERRUM Dirigent: Boris Hajdušek Název: Překonej sám sebe. Kvapík Číslo nosiče: 022274 OV Výrobce záznamu: -
Titul: SOJUZ - APOLLO Durata: 5:45 Vznik: 12. září 1975 Orchestr-skupina: Ústřední hudba Ministerstva vnitra ČR v Ostravě Dirigent: Karel Tesař Název: Sojuz - Apollo Číslo nosiče: 020388 OV Výrobce záznamu: -
Titul: ČESKÁ POETICKÁ POLKA Durata: 3:42
- 245 -
Vznik: 1. listopadu 1961 Orchestr-skupina: Hajduškovo kvarteto Název: Estrádní hudba Číslo nosiče: M20 OV Výrobce záznamu: -
Titul: PRELUDIO Durata: 2:53 Vznik: Orchestr-skupina: Dechová harmonie JKO Interpret: Jakub Černohorský (housle) Dirigent: Lucie Možná Název: The Best of the Janáček Conservatory in Ostrava in the Years 2005/2006 Číslo nosiče: CD10530 OV Výrobce záznamu: Stylton
Titul: BLUES Durata: 2:54 Vznik: Orchestr-skupina: Dechová harmonie JKO Interpret: Jakub Černohorský (housle) Dirigent: Lucie Možná Název: The Best of the Janáček Conservatory in Ostrava in the Years 2005/2006 Číslo nosiče: CD10530 OV Výrobce záznamu: Stylton
Titul: FINALE Durata: 2:43 Vznik: Orchestr-skupina: Dechová harmonie JKO Interpret: Jakub Černohorský (housle) Dirigent: Lucie Možná Název: The Best of the Janáček Conservatory in Ostrava in the Years 2005/2006 Číslo nosiče: CD10530 OV
- 246 -
Výrobce záznamu: Stylton
PRAHA
Titul: OZVĚNY TANCE Durata: 4:58 Vznik: 30. května 2007 Orchestr-skupina: Křídlovanka (dechová hudba – Kutná Hora) Dirigent: Zdeněk Lauterbach Název: Concerto Bohemia 2007 – Dechová hudba Křídlovanka Kutná Hora Číslo nosiče: DA13970 AC Výrobce záznamu: ČRo Praha Titul: QUARTETTO PER FLAUTO, VIOLINO, VIOLONCELLO E PIANOFORTE Durata: 13:05 Vznik: 25. ledna 2006 Orchestr-skupina: Ensemble Martinů Název: J. Teml, E. Zámečník Číslo nosiče: CR02552 Výrobce záznamu: ČRo Praha
Titul: JUNÁCKÁ SUITA Durata: 9:03 Vznik: 11. listopadu 1996 Orchestr-skupina: Dechový orchestr mladých ZUŠ Krnov Dirigent: Karel Dospiva Název: Concerto Bohemia 1996 – Koncert vítězů Číslo nosiče: DA02831 AC Výrobce záznamu: ČRo Praha
Titul: CONCERTO GIOCCOSO Durata: 21:21 Vznik: 4. ledna 2006
- 247 -
Orchestr-skupina: Česká filharmonie Dirigent: Zdeněk Mácal Název: Slavnostní koncert – Rudolfinum 4.1.06 – 1. část Číslo nosiče: CR03112 AC Výrobce záznamu: ČRo Praha
Titul: QUERTETTO PER QUATRO VIOLE Durata: 8:33 Vznik: 3. listopadu 2005 Orchestr-skupina: Violové kvarteto České filharmonie Název: Dny soudobé hudby – Koncert – 2. 11. 2005 Číslo nosiče: DA16563 AC Výrobce záznamu: ČRo Praha
Titul: KVARTET PRO FLÉTNU, HOUSLE, VIOLONCELLO A KLAVÍR Durata: 13:24 Vznik: 9. listopadu 2004 Orchestr-skupina: Ensemble Martinů Název: Dny soudobé hudby 8. 11. 2004 Číslo nosiče: DA14869 AC Výrobce záznamu: ČRo Praha
Titul: TŘI KUSY Durata: 12:10 Vznik: 1. června 2004 Interpreti: Petr Maceček (housle), Daniel Wiesner (klavír) Název: Kaleidoskop – česká soudobá hudba pro housle a klavír Výrobní číslo nosiče: Tri 0003-2 132 Výrobce záznamu: Triga
Titul: ELEGIA PER JAN PALACH PRO HOUSLE A KLAVÍR Durata: 7:43 Vznik: 1. června 2004 Interpreti: Petr Maceček (housle), Daniel Wiesner (klavír)
- 248 -
Název: Kaleidoskop – česká soudobá hudba pro housle a klavír Výrobní číslo nosiče: Tri 0003-2 132 Výrobce záznamu: Triga
Titul: CANTO Durata: 6:45 Vznik: 1. června 2004 Interpreti: Petr Maceček (housle), Daniel Wiesner (klavír) Název: Kaleidoskop – česká soudobá hudba pro housle a klavír Výrobní číslo nosiče: Tri 0003-2 132 Výrobce záznamu: Triga
Titul: CONCERTINO PRO TUBU A KLAVÍR Durata: 19:13 Vznik: 14. listopadu 2003 Interpreti: Pavel Bureš (tuba), Milan Vašek (klavír) Název: Koncert z Lichtenštejnského paláce – 13: 11: 2003 Číslo nosiče: DA13951 AC Výrobce záznamu: ČRo Praha
Titul: MUSICA MORAVA Durata: 7:03 Vznik: 26. listopadu 2003 Orchestr-skupina: Velký dechový orchestr Konzervatoře v Brně Dirigent: Aleš Podařil Název: Koncert vítězů 12. ročníku Concerto Bohemia 2003 – Žofín 15. 11. 2003 Číslo nosiče: DA13944 AC Výrobce záznamu: ČRo Praha
Titul: FESTIVO BEN RITMICO Durata: 6:36 Vznik: 4. prosince 1997 Orchestr-skupina: Ústřední hudba Armády ČR Dirigent: Karel Bělohoubek
- 249 -
Název: Festivo ben ritmico Číslo nosiče: CR00275 AC Výrobce záznamu: ČRo Praha
Titul: V DÁLCE SE BLÝSKÁ Durata: 3:33 Vznik: 1. února 2004 Orchestr-skupina: Vnorovjané Dirigent: Dalibor Brázda ml. Název: Blúdila pěsnička – Skladby nejlepších moravských autorů na texty Vladimíra Salčáka zpívají hvězdy Výrobní číslo nosiče: 31 0297 - 2 431 Výrobce záznamu: Multisonic a.s.
Titul: SYMFONICKÝ DIPTYCH S BARYTONOVÝM SÓLEM NA VERŠE JANA SKÁCELA Durata: 17:06 Vznik: 30. května 1990 Orchestr-skupina: Moravská filharmonie Olomouc Interpret: Pavel Kamas (baryton) Dirigent: Mario Klemens Název: Symfonický diptych Číslo nosiče: VS454690 AC Výrobce záznamu: Panton
Titul: KONCERT PRO JEDENÁCT SMYČCOVÝCH NÁSTROJŮ Durata: 9:51 Vznik: 19. března 1971 Orchestr-skupina: Komorní orchestr Leoše Janáčka Dirigent: Miloš Konvalinka Název: Koncert pro jedenáct smyčcových nástrojů Číslo nosiče: Z02853 AC Výrobce záznamu: ČSRo Ostrava
- 250 -
Titul: TRIO PRO FLÉTNU, HOUSLE A KLAVÍR Durata: 13:37 Vznik: 14. listopadu 1998 Interpreti: Kateřina Novotná (flétna), Ivana Tomášková (housle), Šárka Králová (klavír) Název:Dny soudobé hudby – Sál Martinů Číslo nosiče: DA05275 AC Výrobce záznamu: ČRo Praha
Titul: FESTIVO BEN RITMICO Durata: 6:35 Vznik: 18. června 1999 Orchestr-skupina: Ústřední skupina Armády ČR Dirigent: Karel Bělohoubek Název: Festive Music of Prague – Czech Army Central Band Výrobní číslo nosiče: CQ 0037-2 431 Výrobce záznamu: Clarton
Titul: PRELUDIO FILARMONICO Durata: 11:41 Vznik: 26. října 1999 Orchestr-skupina: Symfonický orchestr Českého rozhlasu v Praze Dirigent: Ondřej Kukal Název: SOČR - koncert Číslo nosiče: CR00411 AC Výrobce záznamu: ČRo Praha
Titul: VARIACE PRO T. G. M. Durata: 12:17 Vznik: 19. srpna 1999 Orchestr-skupina: Dechová harmonie Janáčkovy konzervatoře v Ostravě Dirigent: Karel Bria Název: Concerto Bohemia – Dechové orchestry Číslo nosiče: DA06498 AC Výrobce záznamu: ČRo Praha
- 251 -
Titul: VARIACE PRO T. G. M. Durata: 10:53 Vznik: 19. srpna 1999 Orchestr-skupina: Velký dechový orchestr Konzervatoře v Brně Dirigent: Evžen Zámečník Název: Concerto Bohemia – Dechové orchestry Číslo nosiče: DA06498 AC Výrobce záznamu: ČRo Brno
Titul: SERENATA PICCOLA Durata: 1:20 Vznik: 1. ledna 2000 Orchestr-skupina: Smyčcový orchestr Jeseník Dirigent: Zdeňka Krpelíková Název: Číslo nosiče: Výrobce záznamu: -
Titul: ČTYŘI PÍSNĚ O LÁSCE PRO SOPRÁN A KLAVÍR NA SLOVA ČESKÝCH BÁSNÍKŮ Durata: 7:32 Vznik: 7. listopadu 2000 Interpreti: Daniela Straková – Šedrlová (soprán), David Švec (klavír) Název: Dny soudobé hudby Číslo nosiče: DA08265 AC Výrobce záznamu: ČRo Praha
Titul: OZVĚNY TANCE Durata: 4:34 Vznik: 15. května 2001 Orchestr-skupina: Dechový orchestr Konzervatoře v Brně Dirigent: Evžen Zámečník Název: Concerto Bohemia 2001 – Dechové orchestry
- 252 -
Číslo nosiče: DA06062 AC Výrobce záznamu: ČRo Praha
Titul: OZVĚNY TANCE Durata: 4:30 Vznik: 21. listopadu 2001 Orchestr-skupina: Dechový orchestr Konzervatoře v Brně Dirigent: Evžen Zámečník Název: Concerto Bohemia 2001 Číslo nosiče: DA10437 AC Výrobce záznamu: ČRo Praha
Titul: MEDITACE Durata: 9:30 Vznik: 15. září 1994 Orchestr-skupina: Janáčkovo kvarteto Název: Matys Jiří: Smyčcový kvartet č. 1... Číslo nosiče: 1111 2340 Výrobce záznamu: Supraphon
Titul: LAŠSKÁ POLONÉZA Durata: 7:55 Vznik: 23. května 1995 Orchestr-skupina: Ústřední hudba Armády ČR Dirigent: Viliam Béreš Název: Pražské panorama – Ústřední hudba armády ČR Výrobní číslo nosiče: CQ 0009-2431 Výrobce záznamu: Clarton
Titul: MUSICA LAMENTOSA Durata: 8:30 Vznik: 1. května 1983 Orchestr-skupina: Symfonický orchestr hlavního města Prahy FOK Dirigent: Vladimír Válek
- 253 -
Název: Týden nové tvorby - 1983 Výrobní číslo nosiče: 81 10 0355 Výrobce záznamu: Panton
Titul: MUSICA PER PABLO CASALS Durata: 12:00 Vznik: 1. února 1979 Interpret: Marek Jerie (violoncello) Název: 22. týden nové tvorby 1978 Výrobní číslo nosiče: 1 19 2408 Výrobce záznamu: Supraphon
Titul: MORAVSKÁ RAPSODIE Durata: 9:51 Vznik: 18. června 1986 Orchestr-skupina: Ústřední hudba Čs. lidové armády Dirigent: Karel Bělohoubek Název: Moravská rapsodie Číslo nosiče: VS246427 AC Výrobce záznamu: ČSRo Praha
Titul: PŘEKONEJ SÁM SEBE Durata: 2:57 Vznik: 4. března 1985 Orchestr-skupina: Velký dechový orchestr Amati Kraslice Dirigent: Jindřich Praveček Název: Překonej sám sebe Číslo nosiče: VS242854 AC Výrobce záznamu: Supraphon
Titul: SELSKÁ MODLITBA Durata: 6:15 Vznik: 11. června 1976 Orchestr-skupina: Kühnův smíšený sbor
- 254 -
Interpreti: Eva Bromová (soprán), Václav Bechyně (baryton) Dirigent: Pavel Kühn Název: Selská modlitba Číslo nosiče: MS04816 AC Výrobce záznamu: ČSRo Praha
Titul: CONCERTO PER VIOLINO ET ORCHESTRA Č. 1 Durata: 20:36 Vznik: 4. dubna 1977 Orchestr-skupina: Státní symfonický orchestr Gottwaldov Interpret: Ivan Štraus (housle) Dirigent: Rostislav Hališka Název: Koncertino pro violu č. 1 Číslo nosiče: MS06247 AC Výrobce záznamu: ČSRo Praha
Titul: SUITA PRO SÓLOVÉ HOUSLE Durata: 10:30 Vznik: 14. dubna 1978 Interpret: Jan Krejčí (housle) Název: Suita pro sólové housle Číslo nosiče: MS05350 AC Výrobce záznamu: ČSRo Praha
Titul: INDIÁNSKÉ LÉTO Durata: 8:33 Vznik: 3. dubna 1979 Orchestr-skupina: Kühnův smíšený sbor Interpreti: Brigita Šulcová (soprán), Ivo Kieslich (tom-tom) Dirigent: Pavel Kühn Název: Indiánské léto Číslo nosiče: MS08863 AC Výrobce záznamu: Supraphon
- 255 -
Titul: VZPOMÍNKA NA JAROSLAVA HAŠKA Durata: 6:27 Vznik: 13. března 1995 Interpreti: František Svoboda (fagot), Dana Křístková (klavír) Název: Číslo nosiče: DF32435 AA Výrobce záznamu: Panton
Titul: MUSICA LAMENTOSA PER GRANDE ORCHESTRA Durata: 11:30 Vznik: 7. října 1983 Orchestr-skupina: Symfonický orchestr hlavního města Prahy FOK Dirigent: Vladimír Válek Název: Musica lamentosa per grande orchestra Číslo nosiče: VS267480 AC Výrobce záznamu: Panton
Titul: TVOŘME KRAJINU ZPĚVU Durata: 6:15 Vznik: 6. května 1982 Orchestr-skupina: Kantiléna Dirigent: Ivan Sedláček Název: Tvořme krajinu zpěvem Číslo nosiče: VS268339 AC Výrobce záznamu: ČSRo Praha
Titul: PRELUDIO DECISO Durata: 10:06 Vznik: 4. února 1981 Orchestr-skupina: Symfonický orchestr hlavního města Prahy FOK Dirigent: Jiří Bělohlávek Název: Preludium deciso Číslo nosiče: VS270389 AC Výrobce záznamu: ČSRo Praha
- 256 -
Titul: IMPROMPTU I. Durata: 4:42 Vznik: 7. června 1979 Orchestr-skupina: Kühnův smíšený sbor Dirigent: Pavel Kühn Název: Impromptu I. pro smíšený sbor a cappella Číslo nosiče: VS269054 AC Výrobce záznamu: ČSRo Praha
Titul: IMPROMPTU II. Durata: 6:00 Vznik: 7. června 1979 Orchestr-skupina: Kühnův smíšený sbor Interpret: Miroslav Kejmar Dirigent: Pavel Kühn Název: Imrpomptu II. pro smíšený sbor a capella a trubku Číslo nosiče: VS269055 AC Výrobce záznamu: ČSRo Praha
Titul: CONCERTO GROSSO PRO MALÝ DECHOVÝ SOUBOR A SYMFONICKÝ ORCHESTR Durata: 17:57 Vznik: 22. srpna 1986 Orchestr-skupina: Moravanka; Státní symfonický orchestr Gottwaldov Dirigent: Rostislav Hališka Název: Concerto grosso pro malý dechový soubor a symfonický orchestr Číslo nosiče: VS453190 AC Výrobce záznamu: Panton
Titul: STUDIO KAMARÁD Durata: 2:56 Vznik: 11. dubna 1995 Orchestr-skupina: Dechový orchestr Konzervatoře v Plzni
- 257 -
Dirigent: Jiří Žurek Název: Studio Kamarád Číslo nosiče: VS277072 AC Výrobce záznamu: ČRo Plzeň
Titul: VESELÍ TRUBAČI Durata: 3:50 Vznik: 1. ledna 1990 Orchestr-skupina: Velký dechový orchestr Amati Kraslice Dirigent: Karel Hájek Název: Velký dechový orchestr Amati Kraslice Číslo nosiče: ST19588 AG Výrobce záznamu: Supraphon
Titul: ČESKÉ NOTY Durata: 3:10 Vznik: 12. října 1995 Orchestr-skupina: Ústřední hudba Ministerstva vnitra ČR v Ostravě Dirigent: Zdeněk Samlík Název: Beskydy nocturne – Ústřední hudba Ministerstva vnitra České republiky Ostrava Číslo nosiče: CD04280 AC Výrobce záznamu: Clarton
Titul: MUSICA CONCERTANTE PER ORCHESTRA D‘ARCHI Durata: 16:15 Vznik: 15. března 1976 Orchestr-skupina: Státní filharmonie Brno Dirigent: Jiří Bělohlávek Název: Musica concertante Číslo nosiče: MS05515 AC Výrobce záznamu: Panton
Titul: MORAVSKÁ RAPSODIE Durata: 8:18
- 258 -
Vznik: 30. června 1997 Orchestr-skupina: Městský dechový orchestr ZUŠ Ostrava - Zábřeh Dirigent: Karel Bria Název: Concerto Bohemia Číslo nosiče: DA03219 AC Výrobce záznamu: ČRo Praha
Titul: SUITA Durata: 8:50 Vznik: 1. února 1995 Orchestr-skupina: Filharmonické dechové kvinteto (Brno) Název: Rejcha - Zámečník - Janáček Číslo nosiče: ST10220 AG Výrobce záznamu: Panton
Titul: MOTO PERPETUO Durata: 5:02 Vznik: 10. září 1997 Interpreti: Mitose Shimo (housle), Ludmila Čermáková (klavír) Název: Soutěž Pražského jara 97 - housle Číslo nosiče: DA03069 AC Výrobce záznamu: ČRo Praha
Titul: MOTO PERPETUO Durata: 5:22 Vznik: 10. září 1997 Interpreti: Pavel Šporcl (housle), Michal Rezek (klavír) Název: Soutěž Pražského jara 97 - housle Číslo nosiče: DA03069 AC Výrobce záznamu: ČRo Praha
Titul: MOTO PERPETUO Durata: 5:23 Vznik: 10. září 1997
- 259 -
Interpreti: Hana Kotková (housle), Irina Monti (klavír) Název: Soutěž Pražského jara 1997 - housle Číslo nosiče: DA03078 AC Výrobce záznamu: ČRo Praha
Titul: MOTO PERPETUO Durata: 5:24 Vznik: 10. září 1997 Interpreti: Radim Kresta (housle), Daniela Foltýnová (klavír) Název: Soutěž Pražského jara 1997 - housle Číslo nosiče: DA03078 AC Výrobce záznamu: ČRo Praha
Titul: VZPOMÍNKA NA JAROSLAVA HAŠKA Durata: 6:25 Vznik: 20. prosince 1993 Interpreti: František Svoboda (fagot), Dana Křístková (klavír) Název: Týden nové tvorby 84 Výrobní číslo nosiče: 81 10 0443 Výrobce záznamu: Panton
Titul: DANCE FASCINATION Durata: 5:47 Vznik: Orchestr-skupina: Hudba Hradní stráže a Policie ČR Dirigent: Libor Krmášek Název: Z pokladů české hudby 2 Výrobní číslo nosiče: 41 0121-2 431 Výrobce záznamu: Edit
Titul: LAŠSKÉ SLUNCE Durata: 8:31 Vznik: Orchestr-skupina: Ústřední hudba Armády ČR
- 260 -
Dirigent: Viliam Béreš Název: Symphonic Works Výrobní číslo nosiče: CQ 0016-2 431 Výrobce záznamu: Clarton
Titul: CONCERTO GROSSO Durata: 17:50 Vznik: 1. června 1986 Orchestr-skupina: Moravanka; Státní symfonický orchestr Gottwaldov Dirigent: Rostislav Hališka Název: Týden nové tvorby ´86 Výrobní číslo nosiče: 81 10 0628 Výrobce záznamu: Panton
Titul: SYMČCOVÝ KVARTET Č.3 Durata: 15:35 Vznik: 1. října 1988 Orchestr-skupina: Janáčkovo kvarteto Název: Týden nové tvorby 1988 Výrobní číslo nosiče: 81 0846-1111 Výrobce záznamu: Panton
Titul: SYMFONICKÝ DIPTYCH S BARYTONOVÝM SÓLEM Durata: 16:55 Vznik: 1. srpna 1989 Orchestr-skupina: Moravská filharmonie Olomouc Interpret: Pavel Kamas (zpěv) Dirigent: Mario Klemens Název: Týden nové tvorby 1989 Výrobní číslo nosiče: 81 0922-1011 Výrobce záznamu: Panton
Titul: KONTAKTONIA I PRO FLÉTNU, HOUSLE A SMYČCOVÝ ORCHESTR Durata: 8:40
- 261 -
Vznik: 1. dubna 1991 Orchestr-skupina: Virtuosi di Praga Interpreti: Jiří Stivín st. (flétna), Oldřich Vlček (housle) Název: Virtuosi di Praga Výrobní číslo nosiče: 11 0565-1031 Výrobce záznamu: Supraphon
Titul: PŘEKONEJ SÁM SEBE Durata: 2:45 Vznik: 1. září 1988 Orchestr-skupina: Ostroj Dirigent: Boris Hajdůšek Název: Hornická kapela, ta dovede hrát... Výrobní číslo nosiče: 81 0711-1411 Výrobce záznamu: Panton
Titul: DUO PRO HOUSLE A VIOLU Durata: 7:45 Vznik: 4. října 1990 Orchestr-skupina: Duo Patterson Název: Duo pro housle a violu Číslo nosiče: VS452241 AC Výrobce záznamu: ČSRo Praha
Titul: U HARABIŠA Durata: 4:40 Vznik: 1. června 1985 Orchestr-skupina: Ústřední hudba Čs. lidové armády Dirigent: Karel Bělohoubek Název: Lehké prsty Výrobní číslo nosiče: 81 13 0429 Výrobce záznamu: Panton
Titul: PŘEKONEJ SÁM SEBE
- 262 -
Durata: 2:55 Vznik: 1. května 1985 Orchestr-skupina: Velký dechový orchestr Amati Kraslice Dirigent: Jindřich Praveček Název: Slovo má Amati Výrobní číslo nosiče: 11 13 3455 Výrobce záznamu: Supraphon
Titul: INTERLUDIUM VII. Durata: 0:45 Vznik: 1. listopadu 1985 Orchestr-skupina: Moravanka Interpret: Jan Slabák (trubka) Sbor-skupina: Brněnský dětský sbor Sbormistr: Ivan Sedláček Dirigent: Evžen Zámečník Název: Veselé Vánoční hody – (Moravanka) Výrobní číslo nosiče: 81 13 0520 Výrobce záznamu: Panton
Titul: KUCHAŘSKÉ DOSTIHY Durata: 3:15 Vznik: 1. dubna 1988 Orchestr-skupina: Moravanka Dirigent: Jan Slabák Název: Moravanka Výrobní číslo nosiče: 81 13 0558 Výrobce záznamu: Panton
Titul: JAZZ – STUDY FOR VIOLIN AND BRASS Durata: 7:45 Vznik: 1. listopadu 1986 Orchestr-skupina: Brno Brass Band Interpret: Jan Beránek (housle)
- 263 -
Dirigent: Evžen Zámečník Název: Brno Brass Band Výrobní číslo nosiče: 8111 0423 Výrobce záznamu: Panton
Titul: SMYČCOVÝ KVARTET Č.3 Durata: 15:48 Vznik: 30. září 1988 Orchestr-skupina: Janáčkovo kvarteto Název: Smyčcový kvartet č.3 Číslo nosiče: VS454018 AC Výrobce záznamu: Panton
Titul: SMYČCOVÝ KVARTET Č.3 Durata: 16:33 Vznik: 19. března 1988 Orchestr-skupina: Janáčkovo kvarteto Název: Smyčcový kvartet č.3 Číslo nosiče: VS453767 AC Výrobce záznamu: ČSRo Praha
Titul: FRAŠKA O KÁDI Durata: 28:00 Vznik: 1. června 1985 Orchestr-skupina: Komorní orchestr Bohuslava Martinů Dirigent: Libor Pešek Název: Rok českého divadla Výrobní číslo nosiče: 8116 0341 Výrobce záznamu: Panton
Titul: MUSICA GIOCOSA Durata: 12:40 Vznik: 1. září 1985 Orchestr-skupina: Komorní orchestr Bohuslava Martinů
- 264 -
Dirigent: Jan Štych Název: Martinů Bohuslav: Sextet Výrobní číslo nosiče: 8110 0474 Výrobce záznamu: Panton
Titul: INDIÁNSKÉ LÉTO Durata: 8:35 Vznik: 1. září 1984 Orchestr-skupina: Kühnův smíšený sbor Dirigent: Pavel Kühn Název: 23. Týden nové tvorby Výrobní číslo nosiče: 1119 2597 Výrobce záznamu: Supraphon
Titul: BESKYDY Durata: 5:12 Vznik: 28. března 1988 Sbor-skupina: Komorní sbor Univerzity J. E. Purkyně v Brně Sbormistr: Miloslav Buček Název: Komorní sbor Univerzity J. E. Purkyně v Brně Číslo nosiče: DF24618 AA Výrobce záznamu: ČSRo Praha
Titul: MUSICA MORAVA Durata: 12:24 Vznik: 4. června 2003 Orchestr-skupina: Velký dechový orchestr Konzervatoře v Brně Dirigent: Aleš Podařil Název: Concerto Bohemia 2003 Číslo nosiče: DA13589 AC Výrobce záznamu: ČRo Praha
Titul: CONCERTO PER VIOLINE ED ORCHESTRA Č.1 Durata: 20:50
- 265 -
Vznik: 1. října 1978 Orchestr-skupina: Státní symfonický orchestr Gottwaldov Interpret: Ivan Štraus (housle) Dirigent: Rostislav Hališka Název: Týden nové tvorby 77 Výrobní číslo nosiče: 11 0670 Výrobce záznamu: Panton
Titul: ELEGIE ZA JANA PALACHA PRO HOUSLE A SMYČOVÝ ORCHESTR Durata: 8:13 Vznik: 21. ledna 2009 Orchestr-skupina: Komorní filharmonie Pardubice Interpret: Josef Špaček (housle) Dirigent: Ondrej Lenárd Název: Komorní filharmonie Pardubice – 19. 1. 2009 Číslo nosiče: CR10254 AC Výrobce záznamu: ČRo Praha
Titul: SMYČCOVÝ KVARTET Durata: 10,3 Vznik: 9. února 1966 Orchestr-skupina: Moravské kvarteto Název: Smyčcový kvartet Číslo nosiče: T 658 Výrobce záznamu: -
Titul: MEDITACE PRO SMYČCOVÉ KVARTETO Durata: 12,5 Vznik: 23. října 1975 Orchestr-skupina: Janáčkovo kvarteto Název: Meditace pro smyčcové kvarteto Číslo nosiče: ST 5605 Výrobce záznamu: -
- 266 -
Titul: SELSKÁ MODLITBA Durata: 6,8 Vznik: 11. října 1978 Orchestr-skupina: Kühnův smíšený sbor Dirigent: Pavel Kühn Název: Selská modlitba Číslo nosiče: ST 6015/1 Výrobce záznamu: -
Titul: SMYČCOVÝ KVARTET Č. 3 Durata: 15,8 Vznik: 12. března 1991 Orchestr-skupina: Janáčkovo kvarteto Název: Smyčcový kvartet č. 3 Číslo nosiče: VS 666714 Výrobce záznamu: -
Titul: SUITA PER VIOLINO SOLO Durata: 10,4 Vznik: 1964 Interpret: Josef Jakubec Název: Suita per violino solo Číslo nosiče: Výrobce záznamu: -
Titul: HRÁTKY Durata: 9,3 Vznik: 8. dubna 1986 Orchestr-skupina: Brněnský akademický sbor, Brněnský žesťový soubor (BBB) Dirigent: Evžen Zámečník Název: Hrátky Číslo nosiče: VS 675186 Výrobce záznamu: -
- 267 -
Titul: II. SMYČCOVÝ KVARTET Durata: 19,6 Vznik: 7. února 1977 Orchestr-skupina: Kvarteto města Brna Název: II. smyčcový kvartet Číslo nosiče: ST 5823 Výrobce záznamu: -
Titul: MUSICA LAMENTOSA Durata: 12,0 Vznik: 10. června 1983 Orchestr-skupina: Státní filharmonie Brno Dirigent: Petr Vronský Název: Musica lamentosa Číslo nosiče: VS 673012 Výrobce záznamu: -
Titul: OBRAZY PRO HOUSLE, VIOLONCELLO A KLAVÍR Durata: 15,2 Vznik: 15. listopadu 1979 Orchestr-skupina: Brněnské klavírní trio Název: Obrazy pro housle, violoncello a klavír Číslo nosiče: ST 6117 Výrobce záznamu: -
Titul: KONTAKTONIA I PRO FLÉTNU, HOUSLE A DEVĚT SMYČCOVÝCH NÁSTROJŮ Durata: 9,2 Vznik: 25. května 1977 Orchestr-skupina: Čeští komorní sólisté Interpreti: Václav Kunt (flétna), Eduard Křivý (housle) Dirigent: Miroslav Matyáš Název: Kontaktonia I pro flétnu, housle a devět smyčcových nástrojů Číslo nosiče: ST 7320
- 268 -
Výrobce záznamu: -
Titul: MUSICA CONCERTANTE Durata: 16,5 Vznik: 12. prosince 1973 Orchestr-skupina: Čeští komorní sólisté Dirigent: Jiří Bělohlávek Název: Musica concertante Číslo nosiče: ST 2504 Výrobce záznamu: -
Titul: DUO PRO HOUSLE A VIOLU Durata: 8,1 Vznik: 5. července 1982 Interpreti: Lubomír Čermák (housle), Karel Procházka (viola) Název: Duo pro housle a violu Číslo nosiče: VS 662940 Výrobce záznamu: -
Titul: TRIO PRO TŘI VIOLY Durata: 15,7 Vznik: 29. června 1984 Interpreti: Karel Procházka, Josef Přibáň, Petr Pilát Název: Trio pro tři violy Číslo nosiče: VS666439 Výrobce záznamu: -
Titul: DUO PRO HOUSLE A VIOLONCELLO Durata: 13,6 Vznik: 20. června 1983 Interpret: Věra Nováková (housle), Michaela Fukačová (violoncello) Název: Duo pro housle a violoncello Číslo nosiče: VS 672544 Výrobce záznamu: -
- 269 -
Titul: SINE AMORE NIHIL – 2 SONETY NA VERŠE JANA SKÁCELA Durata: 6,7 Vznik: 8. dubna 1989 Orchestr-skupina: Brněnští madrigalisté Dirigent: Josef Pančík Název: Sine amore nihil Číslo nosiče: VS 677636 Výrobce záznamu: -
Titul: ELEGIE PRO HOUSLE A SMYČCOVÝ ORCHESTR Durata: 8,4 Vznik: 16. května 1983 Orchestr-skupina: Čeští komorní sólisté Interpret: Eduard Křivý Dirigent: Jan Zbavitel Název: Elegie pro housle a smyčcový orchestr Číslo nosiče: VS 672427 Výrobce záznamu: -
Titul: TŘI KUSY PRO HOUSLE A KLAVÍR Durata: 12,1 Vznik: 23. září 1986 Interpreti: Adolf Sýkora (housle), Jiřina Kolmanová (klavír) Název: Tři kusy pro housle a klavír Číslo nosiče: VS 675388 Výrobce záznamu: -
Titul: IN MEMORIAM IGOR STRAVINSKIJ Durata: 7,1 Vznik: 13. června 1972 Orchestr-skupina: Státní filharmonie Brno Dirigent: František Jílek Název: In memoriam Igor Stravinskij
- 270 -
Číslo nosiče: ST 2026 Výrobce záznamu: -
Titul: IMPROMPTU PRO SMÍŠENÝ SBOR Durata: 5,7 Vznik: 15. prosince 1972 Orchestr-skupina: Brněnský akademický sbor Dirigent: Lubomír Mátl Název: Impromptu pro smíšený sbor Číslo nosiče: ST 2499 Výrobce záznamu: -
Titul: 12 ETUD PRO SÓLOVÉ HOUSLE Durata: 24,2 Vznik: Orchestr-skupina: Interpret: Název: 12 etud pro sólové housle Číslo nosiče: ST 5268 Výrobce záznamu: -
Titul: ČTYŘI SKICY PRO KLAVÍR Durata: 6,3 Vznik: 12. dubna 1973 Interpret: Jiří Skovajsa Název: Čtyři skicy pro klavír Číslo nosiče: ST 5037 Výrobce záznamu: -
Titul: PRELUDIO DECISO Durata: 10,1 Vznik: 17. listopadu 1981 Orchestr-skupina: Státní filharmonie Brno Dirigent: Petr Vronský
- 271 -
Název: Preludio deciso Číslo nosiče: VS 671197 Výrobce záznamu: -
Titul: DUO I. PRO 2 HOUSLE Durata: 14,3 Vznik: 21. června 1967 Interpret: Jan Kupský, Josef Skořepa Název: Duo I. pro 2 housle Číslo nosiče: T 6161 Výrobce záznamu: -
Titul: PRELUDIO FILARMONICO PRO VELKÝ ORCHESTR Durata: 11,2 Vznik: 7. září 1981 Orchestr-skupina: Státní filharmonie Brno Dirigent: František Jílek Název: Preludio Filarmonico pro velký orchestr Číslo nosiče: VS 667461 Výrobce záznamu: -
Titul: HUKVALDY Durata: 11,2 Vznik: 29. dubna 1969 Orchestr-skupina: Filharmonie pracujících Gottwaldov Dirigent: Zdeněk Bílek Název: Hukvaldy Číslo nosiče: H 31025 Výrobce záznamu: -
Titul: SUITA PRO DECHOVÝ KVINTET Durata: 9,0 Vznik: 31. března 1979 Orchestr-skupina: Filharmonické dechové kvinteto
- 272 -
Název: Svita pro dechový kvintet Číslo nosiče: ST 1382 Výrobce záznamu: -
Titul: SERENATA PER FLAUTO, OBOE E CLARINETTO Durata: 9,2 Vznik: 25. srpna 1971 Interpret: Radomír Pivoda (flétna), Vítězslav Winkler (hoboj), Bohumil Opat (klarinet) Název: Serenata per flauto, oboe e clarinetto Číslo nosiče: ST 934 Výrobce záznamu: -
- 273 -
7.6. DÍLO LITERÁRNÍ
7.6.1 SPISOVATELSKÁ ČINNOST EVŽENA ZÁMEČNÍKA (VÝBĚR)
I. Časopisy ZÁMEČNÍK, Evžen. O současné dětské opeře. In: Opus musicum, roč. 4, 1972, č. 4, s. 114– 115. ZÁMEČNÍK, Evžen. Vokální hudba v nakladatelství PANTON. In: Opus musicum, roč. 14, 1982, č. 8, s. 245–247. ZÁMEČNÍK, Evžen. Festival lužickosrbské hudby v NDR. In: Hudební rozhledy, roč. 35, 1982, č. 4, s. 416–417. ZÁMEČNÍK, Evžen. Nová nauka o instrumentaci pro dechový orchestr (recenze). In: Hudební rozhledy, roč. 36, 1983, č. 2, s. 90–91. ZÁMEČNÍK, Evžen. Předmluva. In: PRAVEČEK, Jindřich. Dechový orchestr (dirigování a instrumentace). Panton Praha 1987, s. 5–6. ZÁMEČNÍK, Evžen. Jan Kapr pedagog aneb Vzpomínání. In: Opus musicum, roč. 20, 1988, č. 9, s. 278–280. ZÁMEČNÍK, Evžen. Mé vzpomínky na Jana Nováka. In: Program (Státní divadlo Brno), roč. 62, 1991, č. 8, s. 284–285. ZÁMEČNÍK, Evžen. Představují se komorní soubory Zemského divadla. In: Program (Státní divadlo Brno), roč. 62, 1991, č. 8, s. 302–303. ZÁMEČNÍK, Evžen. Neobvyklé koncerty dechové hudby. In: Hudební rozhledy, roč. 46, 1993, č. 2, s. 66–67. ZÁMEČNÍK, Evžen. Lásky na celý život. In: Moravský demokratický deník, roč. 3, 10. červenec 1993, č. 157, s. 53. ZÁMEČNÍK, Evžen. Dechová hudba v Krnově. In: Hudební rozhledy, roč. 47, 1994, č. 1, s. 11–12. ZÁMEČNÍK, Evžen. Novinky dechové hudby v Krnově. In: Hudební rozhledy, roč. 48, 1995, č. 2, s. 11–12. ZÁMEČNÍK, Evžen. Mezinárodní festival dechových hudeb v Brně. In: Hudební rozhledy, roč. 48, 1995, č. 3, s. 17–18. ZÁMEČNÍK, Evžen. Skladatelská soutěž v Holandsku. In: Hudební rozhledy, roč. 49, 1996, č. 2, s. 28.
- 274 -
ZÁMEČNÍK, Evžen. Nejmladší skladatelé v Opavě. In: Hudební rozhledy, roč. 49, 1996, č. 6, s. 23–24. ZÁMEČNÍK, Evžen. Novinky dechové hudby. In: Hudební rozhledy, roč. 49, 1996, č. 2, s. 16. ZÁMEČNÍK, Evžen. Koncertní dechová hudba. In: Hudební rozhledy, roč. 51, 1998, č. 3, s. 13–15. ZÁMEČNÍK, Evžen. Koncert k 75. narozeninám Miloše Machka. In: Hudební rozhledy, roč. 52, 1999, č. 2, s. 15–16. ZÁMEČNÍK, Evžen. Pravečkův Lanškroun 1999. In: Hudební rozhledy, roč. 52, 1999, č. 8, s. 14–15. ZÁMEČNÍK, Evžen. Valencia 1999. In: Hudební rozhledy, roč. 52, 1999, č. 9, s. 33. ZÁMEČNÍK, Evžen. Mezinárodní festival dechových hudeb. In: Hudební rozhledy, roč. 55, 2002, č. 2, s. 15–16. ZÁMEČNÍK, Evžen. Důvody ke kritickému zamyšlení. In: Haló noviny, roč. 12, 15. leden 2002, č. 12, s. 10. ZÁMEČNÍK, Evžen. Mezinárodní festival dechových hudeb. In: Hudební rozhledy, roč. 58, 2005, č. 3, s. 11. ZÁMEČNÍK, Evžen. Zdeněk Blažek jako učitel skladby. In: Musicologia Brunensis (Ad honorem Jan Racek, Bohumír Štědroň et Zdeněk Blažek 1905-2005), KLP, Praha 2005, s. 101–103. ZÁMEČNÍK, Evžen. Čím je pro mne Klub moravských skladatelů. In: Klub moravských skladatelů 1992 – 1997 (k 15. výročí znovuzaložení). Editio Moravia Brno 2008, s. 100–101.
II. Program Janáčkova divadla ZÁMEČNÍK, Evžen. Ferda mravenec (fotografie). In: Program, září 1977, s. 10–11. ZÁMEČNÍK, Evžen. Faustovo prokletí v Janáčkově divadle. In: Program, březen 1989, s. 245. ZÁMEČNÍK, Evžen. Odešel Jiří Bar. In: Program, září 1989, s. 35. ZÁMEČNÍK, Evžen. Dvořák Dimitrij. In: Program, únor 1990, s. 201. ZÁMEČNÍK, Evžen. Hry o Marii po pětadevadesáti letech. In: Program, duben 1990, s. 302– 303. ZÁMEČNÍK, Evžen. Další Donizetti v Janáčkově divadle aneb Poprask v opeře. In: Program, červen 1990, s. 389. ZÁMEČNÍK, Evžen – CEJPEK, V. – DRLÍK, - V. Dramatické plány na sezónu 1990/1991. In: Program, září 1990, s. 35–36.
- 275 -
ZÁMEČNÍK, Evžen. Připravujeme (Světová premiéra děl Nováka J. v Janáčkově div.). In: Program, říjen 1990, s. 68. ZÁMEČNÍK, Evžen. Dvořákova Rusalka po jedenácti letech opět v Janáčkově opeře. In: Program, prosinec 1990, s. 158. ZÁMEČNÍK, Evžen. Mé vzpomínky na Jana Nováka. In: Program, duben 1991, s. 284–285. ZÁMEČNÍK, Evžen – KREJČÍK, Vladimír. Krejčík Vladimír – 60. In: Program, říjen 1991, s. 58–59. ZÁMEČNÍK, Evžen. Návrat Lazebníka Sevilského. In: Program, prosinec 1991, s. 157. ZÁMEČNÍK, Evžen. Jak jsem psal operu o brouku Pytlíkovi. In: Program, únor 1992, s. 234. ZÁMEČNÍK, Evžen. Brouk Pytlík (fotografie). In: Program, květen 1992, s. 332–333.521
7.6.2 SOUPIS LITERATURY O EVŽENU ZÁMEČNÍKOVI
I. Lexika, komentované katalogy (výběr) SMOLKA, Jaroslav. Malá encyklopedie hudby. Praha 1983, s. 715. DILIA. Katalog hudebnědramatických děl. Dilia, Praha 1984, s. 143–144, též německy (1985) a anglicky (1989). MARTÍNKOVÁ, Alena. Čeští skladatelé současnosti. Panton 1985, s. 318–319. Dizionario enciclopedico universale delle musice e dei musicisti diretto de Alberto Basso, le biografie, díl 8. UTET, Torino 1988, s. 580.522 MATZNER, Antonín – POLEDŇÁK, Ivan Poledňák, WASSERBERGER, Igor a kolektiv: Encyklopedie jazzu a moderní populární hudby. Část jmenná – Československá scéna, Praha 1990, sv.3, s. 64 (heslo Brno Brass Band, autor Jan Beránek). TOMEŠ, Josef – LÉBLOVÁ, Anna. Československý biografický slovník. Encyklopedický institut, Academia, Praha 1992, s. 819. HOSTOMSKÁ, Anna. Průvodce operní tvorbou. Svoboda – Libertas, Praha 1993, s. 640– 645. SADIE, Stanley. The New Grove Dictionary of Opera. 3. vyd., díl 4. 1997, s. 1204, Helena Havlíková.
521
Archiv Národního divadla Brno. SOBOTKA, Mojmír. Zámečník. Československý hudební slovník osob a institucí./on line/http://www.ceskyhudebnislovnik.cz/slovnik/, 2008. 522
- 276 -
MACEK, Petr – VYSLOUŽIL, Jiří – FUKAČ, Jiří. Slovník české hudební kultury. Editio Supraphon Praha, 1997, s. 81, 82, 653. JANOTA, Dalibor – KUČERA, Jan: Malá encyklopedie české opery. Paseka, Praha, Litomyšl 1999, s. 298. VYSLOUŽIL, Jiří. Hudební slovník pro každého II. Skladatelé a hudební spisovatelé. Vizovice 1999, s. 623–624. New Grove 2 , sv. 27, s. 737, Mojmír Sobotka. 523
II. Ostatní a) pasáže v knižních publikacích (výběr) BENEŠOVÁ, Zdena a kol. Soupis repertoáru Národního divadla v Praze, 4. díl 1983–1993 (Národní divadlo Praha, 1993, Brouk Pytlík, s. 32). KULKA, Jiří. Inscenace opery Ferda Mravenec z hlediska psychologie. In: Thalia Brunensis Centenaria, Univerzita J. E Purkyně, Brno 1984, Spisy filozofické fakulty č. 251, s. 175–187. PEDUZZI, Lubomír. Zdeněk Blažek (Obraz života a díla). Brno 1988, s. 75. Výroční zpráva Konzervatoře Brno 1993-1994 (výběrový seznam skladeb). Brno 1994, s. 46– 49. BÁRTOVÁ, Jindřiška. Jan Kapr. JAMU, Brno 1994, s. 68–69, 126, 142–143, 151, 154. BÁRTOVÁ, Jindřiška. Miloslav Ištvan. JAMU, Brno 1997, s. 183, 184, 210, 241. SCHNIERER, Miloš. Hudba 20. století. JAMU, Brno 2005, s. 251–252. SEHNAL, Jiří – VYSLOUŽIL, Jiří. Dějiny hudby na Moravě. Brno: Muzejní a vlastivědná společnost v Brně 2001, s. 241, 251, 267, 275. TROJAN, Jan. Dějiny opery. Paseka, Praha, Litomyšl 2001, s. 449. VRBKA, Tomáš. Státní opera Praha. Praha 2004, s. 370 a jinde. KOLÁČKOVÁ, Yvetta a kolektiv. Česká filharmonie 100+10. Academia Praha 2006, s. 65, 70, 101, 228, 229. NOVÁK, Jan. Z dopisů Jana Nováka Evženu Zámečníkovi. In: HRABAL, František. V kontextu tvorby. Praha 2006, s. 287–296.
523
SOBOTKA, Mojmír. Zámečník. Československý hudební slovník osob a institucí./on line/http://www.ceskyhudebnislovnik.cz/slovnik/, 2008.
- 277 -
SEDLÁČEK, Marek. Klub moravských skladatelů 1992 – 2007 (k 15. výročí znovuzaložení). Editio Moravia Brno 2008, s. 91. Konzervatoř Brno (Sborník k devadesátému výročí založení školy). Konzervatoř Brno 2009, s. 16.
b) statě, články a studie v periodikách nebo pasáže z nich (výběr) (vy). Úspěch brněnského skladatele. In: Brněnský večerník, 8. březen 1971. (yp). Z dílny mladého skladatele (rozhovor). In: Mladá fronta, 15. září 1971. ŠTĚDROŇ, Miloš. Evžen Zámečník: Zwölf Etüden für Violine. In: Opus musicum, roč. 6, 1974, č. 7, příloha s. 1. PEČMAN, Rudolf. Česká komorní tvorba. Lidová demokracie, 26. listopad 1974. (kli). Dvě operní aktovky. In: Svobodné slovo, 10. únor 1977, s. 5. HUDEC, Vladimír. „Fraška o kádi“ a „Pan Bruschino“ v Olomouci. In: Hudební rozhledy, roč. 30, 1977, č. 5, s. 224. HOLEŠOVSKÝ, Jiří. Interview s Ferdou Mravencem. In: Brněnský večerník, 3. červen 1977, s. 2. MAJER, Jiří. Ferda Mravenec v opeře. In: Rovnost Brno, 21. červen 1977, s. 5. ŠTĚDROŇ, Miloš. Zrodila se nová opera. In: Brněnský večerník, 28. červen 1977, s. 2. HERRMANNOVÁ, Eva. Ferda Mravenec v operních službách. In: Scéna 77, roč. 2, 1977, č. 16, s. 2. BÁRTOVÁ, Jindra. Na brněnskými premiérami. In: Hudební rozhledy, roč. 30, 1977, č. 8, s. 377–378. SCHNIERER, Miloš. Operou k výchově mladého člověka (Ferda Mravenec). In: Učitelské noviny, 13. říjen 1977. BÁRTOVÁ, Jindra. Kompoziční mnohostrannost. In: Hudební rozhledy, roč. 30, 1977, č. 10, s. 465–467. SKÁLA, Pavel. Komorní středa SČSKU (2. smyčcový kvartet). In: Hudební rozhledy, roč. 31, 1978, č. 4, s. 195. ZAPLETAL, Petar. Mladá soudobá tvorba (Koncertantní hudba). In: Gramorevue, roč. 78, r. 14, 1978, č. 11, s. 11. FUKAČ, Jiří. Brněnský Ferda: víc než hra na operu. In: Hudební rozhledy, roč. 32, 1979, č. 8, s. 351–353.
- 278 -
SKÁLA, Pavel. Filharmonické kvinteto Brno (Suita). In: Hudební rozhledy, roč. 32, 1979, č. 9, s. 429. (kv). Sborový koncert (Indiánské léto). In: Lidová demokracie, 19. červen 1979. (jv). Interpretační vizitka (Indiánské léto). In: Svobodné slovo, 20. červen 1979. LEDEČ, Jan. Gramofonový debut Filharmonického kvinteta Brno. In: Gramorevue, roč. 80, r. 16, 1980, č. 1, s. 11. LEDEREROVÁ, Zuzana. Chci skládat „hudbu ke hraní“ (rozhovor). Rovnost, 30. leden 1980. DOUBRAVOVÁ, Jarmila. Proměny neoklasicismu v české hudbě XX. století. In: Hudební věda, roč. 17, 1980, č. 4, s 316. ZAPLETAL, Petar. Matys – Zámečník – Rychlík (Meditace). In: Gramorevue, roč. 81, r. 17, 1981, č. 1, s. 11. GREGOR, Vladimír. O nového operního diváka. O dětské opeře s Evženem Zámečníkem. In: Hudební rozhledy, roč. 34, 1981, č. 4, s. 173–175. HAVLÍK, Jaromír – SKÁLA, Pavel. Novinkové koncerty SČSKU (Canto per violino e piano). In: Hudební rozhledy, roč. 34, 1981, č. 5, s. 193–196. ŠEDA, Jaroslav. Česká hudba 1945-80. In: Hudební věda 1981, č. 3, s. 223–224, 226. BÁRTOVÁ, Jindra. Zámečníkův BBB. In: Hudební rozhledy, roč. 36, 1983, č. 9. s. 401. LINKA, Arne. Orchestr s trojí iniciálou B v názvu. In: Opus musicum, roč. 15, 1983, č. 9, s. 286–287. (jv). Skladatelská středa (Vzpomínky na Jaroslava Haška). In: Rovnost, Brno, 3. duben 1984. FUKAČ, Jiří. Křižovatky Evžena Zámečníka. In: Opus musicum, roč. 18, 1986, č. 1, s. 21–25. FALTUS, Leoš. Začátek nové svazové sezóny v Brně (BBB a Hrátky). In: Hudební rozhledy, roč. 39, 1986, č. 2, s. 58–59. SIROTOVÁ, Jana. Skladatelova „tři bé“ (rozhovor). In: Hudební nástroje, roč. 23, 1986, č. 5, s. 196. DRLÍKOVÁ, Eva. BBB = Brno Brass Band. In: Hudební rozhledy, roč. 40, 1987, č. 1, s. 6–7. BEEK, van Jost. Internationaal dirigentenseminarie in Trossingen een belevenis. In: De dirigent, 9. září 1987, s. 9, Vakblad van de Bond van Orkestdirigenten in Nederland. KULIJEVYČOVÁ, Marie. BBB aneb Brněnský žesťový soubor (rozhovor). In: Gramorevue, roč. 87, r. 23, 1987, č. 5, s. 8. STOROHOVÁ, M. Sekorův svět v opeře. In: Práce, 8. duben 1988. HAVLÍKOVÁ, Helena. Sekorův Brouk Pytlík jako opera. In: Rudé právo, roč. 68, 27. duben 1988.
- 279 -
MAREN, Jaroslav. Das Porträit Evžen Zámečník. In: Österreichische Blasmusik, roč. 36, sešit 4, květen 1988, s. 3, Bregenz. VEBER, Petr. Koncerty Týdne nové tvorby 1988 (3. smyčcový kvartet). In: Hudební rozhledy, roč. 41, 1988, č. 6, s. 261. POSPÍŠIL, Vilém. Zámečníkův Brouk Pytlík. In: Hudební rozhledy, roč. 41, 1988, č. 7, s. 318–319. SPILKA, Dalibor. Čeští komorní sólisté jubilejně. In: Lidová demokracie, 16. únor 1989. VEBER, Petr. Hodnoty soudobé hudby. In: Svobodné slovo, 29. březen 1989. (mej). Bohatá hudební současnost. In: Brněnský večerník, 30. březen 1989. FALTUS, Leoš. Večery jubilantů v Brně. In: Hudební rozhledy, roč. 42, 1989, č. 6, s. 265. BÁRTOVÁ, Jindra. Orchestrální novinky v Brně (Symfonický diptych). In: Opus musicum, roč. 21, 1989, č. 9, příloha s. 1–3. DOBROVSKÁ, Wanda. Autorský večer SČSKU (Duo pro housle a violoncello). In: Hudební rozhledy, roč. 42, 1989, č. 9, s. 395. (em). Tři brněnská béčka. In: Rudé právo, 16. září 1989. FALTUS, Leoš. Nové orchestrální skladby v Brně (Symfonický diptych). In: Hudební rozhledy, roč. 42, 1989, č. 10, s. 439–440. LEUCHTMANN, Horst. Horst Leuchtmann im Gespräch mit den Komponisten Evzen Zámecnik, Marek Kopelent, Lubos Fiser und Roland Leistner-Mayer .In: Bayerische Akademie der Schönen Künste: Jahrbuch, 1990, č. 4, s. 228–237. CLARK, Andrew. Zamecnik „Brouk Pytlik“. In: Opera, roč. 42, 1991, č. 5, s. 557. KLIMEŠOVÁ, Eva. Bitva o dětského diváka aneb Zvířecí farma v brněnských divadlech (Brouk Pytlík). In: Opus musicum, roč. 24, 1992, č. 2, s. 8-9. (zm). Zpívající Rychlé šípy (Moravskoslezský den). In: Ostrava, 4. březen 1992. MLEJNEK, Karel. Skladatel týdne: Evžen Zámečník. In: Rozhlas, 1992, č. 31. BORKOVÁ, Alena. Úsměv a hra. S Danou Křístkovou o hudbě a obrázcích (Trio pro flétnu, housle a klavír). In: Demokratický deník Rovnost, Brno, 9. březen 1993. ŠTĚDROŇ, Miloš. O dětské opeře a humoru v hudbě (rozhovor). In: Lidová demokracie, 14. březen 1994, s. 5. BÁRTOVÁ, Monika. Měl by zde zavládnout Janáčkovský duch (rozhovor). In: Moravský demokratický deník, roč. 4, 9. červen 1994, č. 135, s. 12. HUBÍKOVÁ, Hana. Pěstujeme janáčkovského ducha (rozhovor). In: Moravský demokratický deník, roč. 4, 21. říjen 1994, č. 250, s. [1]. FUKAČ, Jiří. Conversation with Evžen Zámečník. In: Czech Music [33], 1996, č. 6, s. 10,
- 280 -
(pouze anglicky). ŠMOLÍK, Jan. Tři otázky pro Evžena Zámečníka (rozhovor). In: Hudební rozhledy, roč. 50, 1997, č. 6, s. 34–35. (mž). Milá návštěva. In: Haló Brno, leden 1997, s. 3. LEJSKOVÁ, Věra. Zámečník strhl publikum popěvky (Lašské jaro). In: Rovnost, Brno 1. únor 1999. LEJSKOVÁ, Věra. Evženu Zámečníkovi je dnes šedesát a bere to s humorem. In: Rovnost, Brno 5. únor 1999. BÁRTOVÁ, Jindřiška. Jak se daří soudobé hudbě v Brně? (Velká denní hudba). In: Hudební rozhledy, roč. 52, 1999, č. 5, s. 20. ZAPLETAL, Petar. Český rozhlas Brno ČB 0040–2 (Bitva u Slavkova na CD). Hudební rozhledy, roč. 52, 1999, č. 8, s. 45–46. MEDEK, Ivo. Conversation with Evžen Zámečník. In: Czech Music ´99 [36], 1999, č. 6, s. 10, (pouze anglicky). BORKOVÁ, Alena. Soudobá hudební tvorba nenudí (Divertimento semplice). In: Rovnost, Brno 19. listopad 1999. BORKOVÁ, Alena. Studentům jdou komické opery. In: Rovnost, roč. 10, 31. březen 2000, s. 9. MACHALICKÁ, Jana. V Národním divadle se zkouší muzikál Rychlé šípy. In: Lidové noviny 13, 6. duben 2000, č. 82, s. 18. ROUPEC, Jiří. Rychlé šípy mezi pěti notovými linkami. In: Rovnost, roč. 10, 8. duben 2000, s. 1. TICHÝ, Zdeněk. Rychlé šípy zamířily z knihy do muzikálu. In: Mladá fronta Dnes, roč. 11, 25. duben 2000, č. 97, s. 14. LEJSKOVÁ, Věra. Brněnská konzervatoř operně (Fraška o kádi). In: Hudební rozhledy, roč. 53, 2000, č. 5, s. 27. KOVAŘÍK, Petr. Muzikálové Rychlé šípy své tajemství neztratily. In: Moravské slovo, 23. květen 2000, s. 12. ČERNÝ, Jiří. Rychlým šípům se ztratil humor. In: Mladá fronta Dnes, roč. 11, 24. květen 2000, č. 120, s. 23. HERMAN, Josef: Sympatické vybočení z efektních produkcí (Rychlé šípy). In: Lidové noviny 1. červen 2000, č. 127, s. 25. HRDINOVÁ, Radmila. Dva jarní muzikály pro děti, o dětech a s dětmi (Rychlé šípy). In: Právo, roč. 10, 7. červen 2000, č. 132, s. 14.
- 281 -
(vla). Moravští umělci se prosadili v Praze (Rychlé šípy). In: Rovnost, Brno 8. červen 2000. ZAPLETAL, Petar. Foglarovy Rychlé šípy jako muzikál. In: Hudební rozhledy, roč. 53, 2000, č. 7, s. 23. HRDINOVÁ, Radmila. Rychlé šípy se vracejí na scénu. In: Právo, roč. 10, 4. prosinec 2000. HRDINOVÁ, Radmila. Rychlé šípy ve Stavovském divadle. In: Právo, roč. 11, 12. leden 2001, č. 10, s. 15. LEJSKOVÁ, Věra. Zámečník se loučil. In: Hudební rozhledy, roč. 55, 2002, č. 8, s. 16. BÁRTOVÁ, Jindra. Janáček je pro mne neustálá výzva. In: Opus musicum, roč. 36, 2004, č. 1, s. 66–73. ŠLAPANSKÁ, Eva. Blahopřejeme k jubileu. In: Aplaus, roč. 5, únor 2004, č. 2, s. 20–21. VAŠATOVÁ, Jana. Pět jubilejních premiér (Concerto giocoso). In: Rudolfinum Revue, roč. 5, 2005–2006, č. 2, s. 30–32. ZAPLETAL, Petar. Brno Brass Band aneb hudba proti hokeji? In: Hudební rozhledy, roč. 58, č. 7, 2005, s. 20. JAROLÍMKOVÁ, Hana. Česká filharmonie zahájila rok 2006 slavnostně (Concerto giocoso). In: Hudební rozhledy, roč. 59, 2006, č. 2, s. 10–11. (pp). Ceny města Frýdku-Místku byly předány. In: Zpravodaj Rady města Frýdku-Místku, roč. XIX, březen 2009, č. 5, s. 1, 10. BÁRTOVÁ, Jindra. Silvestrovská hudební žertování. In: Opus musicum, roč. 41, 2009, č. 6, s. 34–35. FRYDRYCH, Karol. S Janem Novákem jsem si psal 16 let... (rozhovor). In: Opus musicum, roč. 42, 2010, č.1, s. 79–83. FRYDRYCH, Karol. Vzpomínání na Zdeňka Blažka se skladatelem Evženem Zámečníkem (rozhovor). In: Věstník Historicko-vlastivědného kroužku v Žarošicích, roč. 19, č. 19, 2010, s. 64–67. FRYDRYCH, Karol. Doteky sborového umění – interview s Evženem Zámečníkem. In: Cantus (Magazín pro sborové umění), roč. XXII, 2011, č. 2, s. 10–11. FRYDRYCH, Karol. Evžen Zámečník coby houslista na kůrech kostelů. In: Varhaník (Časopis pro varhanickou praxi), roč. 12, 2011, č. 4, s. 15–16. FRYDRYCH, Karol. Evžen Zámečník: Bitva u Slavkova aneb Souboj signálů 1805. In. Slavkovský zpravodaj,524 roč. 13, 2011, č. 8, s. 27./on line/http://www.veslavkove.cz/kultura/evzen-zamecnik-skladba-bitva-u-slavkova.aspx, 524
Slavkovský zpravodaj v této podobě vychází od roku 1999. Před tím se jmenoval Postilion a do roku 1990 Slavkovský zpravodaj.
- 282 -
9. srpna 2011. FRYDRYCH, Karol. Njagul Tumangelov violin (recenze). In: Harmonie, roč. 19, 2011, č. 11, s. 58.
c) soupis recenzí v Hudebních rozhledech 1948 – 1983, zpracovaný v hudebním odboru Divadelního ústavu525
CANTO PER VIOLINO E PIANO. In: Hudební rozhledy, roč. 34, 1981, s. 196. DIVERTIMENTO SEMPLICE (pro komorní orchestr). In: Hudební rozhledy, roč. 33, 1980, s. 158 / Hudební rozhledy, roč. 34, 1981, s. 262 / Hudební rozhledy, roč. 34, 1981 s. 482. DUO PRO HOUSLE A VIOLONCELLO. In: Hudební rozhledy, roč. 31, 1978, s. 485 / Hudební rozhledy, roč. 36, 1983, s. 8. DUO PRO HOUSLE A VIOLU. In: Hudební rozhledy, roč. 34, 1981, s. 262. ELEGIE NA POČEST A. BRETONA. In: Hudební rozhledy, roč. 22, 1969, s. 149. FERDA MRAVENEC (opera). In: Hudební rozhledy, roč. 31, 1978, s. 351 / Hudební rozhledy, roč. 32, 1979, s. 351 / Hudební rozhledy, roč. 33, 1980, s. 534 / Hudební rozhledy, roč. 34, 1981, s. 173. FRAŠKA O KÁDI (opera). In: Hudební rozhledy, roč. 30, 1977, s. 224 / Hudební rozhledy, roč. 33, 1980, s. 387. IMPROMPTUS (pro smíšený sbor). In: Hudební rozhledy, roč. 26, 1973, s. 349. INDIÁNSKÉ LÉTO (kantáta). In: Hudební rozhledy, roč. 32, 1979, s. 200, TNT. IN MEMORIAM IGOR STRAVINSKIJ (pro orchestr). In: Hudební rozhledy, roč. 29, 1976, s. 98. KONCERT PRO HOUSLE A ORCHESTR č. 1. In: Hudební rozhledy, roč. 30, 1977, s. 249, TNT / Hudební rozhledy, roč. 34, 1981, s. 211. KONCERTANTNÍ HUDBA (pro smyčcový orchestr). In: Hudební rozhledy, roč. 34, 1981, s. 200. KONTAKTONIA I. (pro flétnu, violu a smyčce). In: Hudební rozhledy, roč. 30, 1977, s. 293 / Hudební rozhledy, roč. 30, 1977, s. 377. KRAJINA ZPĚVU (dvojsbor). In: Hudební rozhledy, roč. 33, 1980, s. 55. MEDITACE (pro smyčcové kvarteto). In: Hudební rozhledy, roč. 28, 1975, s. 532 / Hudební 525
První označuje číslo ročníku, druhé rok vydání, třetí číslo stránky, na níž recenze začíná, TNT tzn., že dílo bylo provedeno na Týdnu nové tvorby, další záznam je oddělen lomítkem
- 283 -
rozhledy, roč. 32, 1979, s. 209. MUSICA CONCERTANTE (pro smyčcový orchestr). In: Hudební rozhledy, roč. 27, 1974, s. 563 / Hudební rozhledy, roč. 28, 1975, s. 207 / Hudební rozhledy, roč. 29, 1976, s. 211. MUSICA GIOCOSA (pro komorní orchestr). In: Hudební rozhledy, roč. 33, 1980, s. 301 / Hudební rozhledy, roč. 34, 1981, s. 153. MUSICA LAMENTOSA (pro orchestr). In: Hudební rozhledy, roč. 36, 1983, s. 244 / Hudební rozhledy, roč. 36, 1983, s. 493. MUSICA PER PABLO CASALS (pro violoncello). In: Hudební rozhledy, roč. 31, 1978, s. 11, TNT. OBRAZY (pro klavírní trio). In: Hudební rozhledy, roč. 32, 1979, s. 161 / Hudební rozhledy, roč. 33, 1980, s. 323. PRELUDIO DECISO (pro orchestr). In: Hudební rozhledy, roč. 34, 1981, s. 150. I. SMYČCOVÝ KVARTET. In: Hudební rozhledy, roč. 21, 1968, s. 206 / Hudební rozhledy, roč. 36, 1983, s. 544. SUITA PRO DECHOVÉ KVINTETO. In: Hudební rozhledy, roč. 28, 1975, s. 212 / Hudební rozhledy, roč. 28, 1975, s. 251 / Hudební rozhledy, roč. 32, 1979, s. 429. II. SMYČCOVÝ KVARTET. In: Hudební rozhledy, roč. 30, 1977, s. 437 / Hudební rozhledy, roč. 31, 1978, s. 195 / Hudební rozhledy, roč. 32, 1979, s. 11. TAM POD HORAMI, POD VYSOKÝMI (kantáta). In: Hudební rozhledy, roč. 29, 1976, s. 245. TRIO PRO TŘI VIOLY. In: Hudební rozhledy, roč. 36, 1983, s. 4.
- 284 -
7.7. CHRONOLOGICKÁ TABULKA ROK
DEN
MÍSTO
UDÁLOST
1911
19. únor
Frýdek–Místek
narozen otec Evžen Zámečník
1912
13. leden
Ostrava
narozena matka Božena roz. Šebestová
Frýdek–Místek
rodina Zámečníkova se přestěhovala do
1938
Frýdku-Místku, ulice Komenského 1939
5. únor
Frýdek–Místek
narozen Evžen Zámečník
1944
26. únor
Ostrava
narozena Anna Olmová
1945-53
Frýdek–Místek
povinná školní docházka – národní škola
1946-53
Frýdek–Místek
žákem svého otce
1947-50
Frýdek–Místek
členem skautského oddílu526
1951
Frýdek–Místek
napsal svoji první skladbu pro troje housle
1953-56
Frýdek–Místek
studium na gymnáziu, houslistou ve školním orchestru, členem smíšeného pěveckého sboru
1953-56
Frýdek–Místek
žákem Květy Rázlové-Huvarové na místní LŠU ve hře na klavír, členem akordeonového souboru LŠU527
Ostrava
zemřel Ludvík Olma528
1955-56
Frýdek–Místek
žákem v houslové hře u Borise Hajduška
1956
Brno
zakotvil v Brně
Brno
studium na Konzervatoři Brno
Brno
studium houslové hry na Konzervatoři Brno u
1955
1956-61 1956-58
6. březen
1. září -
Josefa Holuba 1958
Brno
první dopis Jaroslavu Foglarovi529
1958-61
Brno
studium houslové hry na Konzervatoři Brno u Aloise Melezinka a skladby u Zdeňka Blažka
1960
II. cena ústředního kola STM v oboru
526
Osobní sdělení Evžena Zámečníka dne 18. února 2010. Osobní sdělení Evžena Zámečníka dne 1. března 2010. 528 Osobní sdělení Anny Zámečníkové – rozené Olmové dne 4. března 2010. 529 ZÁMEČNÍK, Evžen. Moje hudebně dramatická tvorba pro děti a mládež. Strojopis, nedatováno, s. 5. 527
- 285 -
smyčcového tria studentů Konzervatoře Brno (Evžen Zámečník, Alois Dvořák, Rudolf Valášek) 1961-63
Praha
vojenská služba, člen Uměleckého vojenského souboru Praha
1963-64
Brno
houslistou zpěvoherního orchestru tehdejšího Státního divadla (nyní Národního divadla)
1963
Brno
SUITA PRO SÓLOVÉ HOUSLE – debut
1963-68
Brno
studium skladby na JAMU u Jana Kapra
1964-71
Brno
houslista orchestru opery tehdejšího Státního divadla (nyní Národního divadla)
1964-94
houslista Komorního orchestru Bohuslava Martinů ČTYŘI DĚTSKÉ SBORY – odměněny
1964
v Jirkovské soutěži 1964 1965
9. duben
Brno
I. SMYČCOVÝ KVARTET – vznik
Praha
první setkání s Jaroslavem Foglarem
1966
ELEGIE NA SMRT ANDRÉ BRETONA – vznik
1967
Brno
FRAŠKA O KÁDI – vznik
1968
29. leden
Brno
FRAŠKA O KÁDI – premiéra
1968
7. únor
Brno
narozen syn Svatopluk
1968
14. říjen
1968-70
první dopis od Jana Nováka Mnichov
studium Státní hudební vysoké školy, obor skladba u Güntra Bialase
1969 1969
ELEGIE PER JAN PALACH – vznik 28. listopad
Ostrava
ELEGIE NA SMRT ANDRÉ BRETONA – premiéra
1970 1971-81
ZWÖLF ETÜDEN FÜR VIOLINE – vznik Brno
houslistou Státní filharmonie Brno (nyní Filharmonie Brno)
1971
Brno
FERDA MRAVENEC – vznik
1971
Brno
IN MEMORIAM IGOR STRAVINSKIJ –
- 286 -
vznik 1972
Lanškroun
ROMANCE PRO DVA – 1. cena ve skladatelské soutěži Pravečkův Lanškroun
1973
17. červenec Vrbno pod
sňatek s Annou Olmovou530
Pradědem 1974-79
Praha
Umělecká aspirantura oboru skladby u Jiřího Dvořáčka na Akademii múzických umění v Praze
1974
Brno
DUO PRO HOUSLE A VIOLU – vznik
1974
Brno
MEDITACE (památce Jiřího Trávníčka – vznik
1975
Brno
DUO PRO HOUSLE A VIOLONCELLO IN MEMORIAM DMITRIJ ŠOSTAKOVIČ – vznik
1976
Brno
II. SMYČCOVÝ KVARTET – vznik
1976
Piešťany, SR
II. SMYČCOVÝ KVARTET – 2. cena ve skladatelské soutěži o Cenu města Piešťan531
1976
28. květen
Brno
1976
narozena dcera Radmila NO PASSARAN – 2. cena v celostátní rozhlasové soutěži532
19 ?
Piešťany, SR
SUITA PRO DECHOVÝ KVINTET – 3. cena v piešťanské soutěži533
1977 1978
3. červen
Brno
FERDA MRAVENEC – premiéra HAVÍŘSKÁ ROMANCE – 1. cena v celostátní soutěži na píseň s hornickou tématikou
1979
cena Svazu českých skladatelů a koncertních umělců za operu FERDA MRAVENEC, též dostal Cenu města Brna a Českého hudebního fondu
530
Osobní sdělení Evžena Zámečníka dne 1. března 2010. SKÁLA, Pavel. Komorní středa SČSKU. In: Hudební rozhledy, roč. 31, 1978, č. 4, s. 195. 532 BÁRTOVÁ, Jindra. Kompoziční mnohostrannost. In: Hudební rozhledy, roč. 30, 1977, č. 10, s. 466. 533 BÁRTOVÁ, Jindra. Kompoziční mnohostrannost. In: Hudební rozhledy, roč. 30, 1977, č. 10, s. 466. 531
- 287 -
1981-88
květen - ?
Brno
skladatelem ve svobodném povolání
1981
srpen
Arezza, Itálie
Kantiléna-sbor dětí a mládeže při Filharmonii Brno získala ve světové sborové soutěži se skladbou UTVOŘME KRAJINU ZPĚVU 1. cenu a absolutní vítězství
1982-90 1982
listopad
1982 1983
10. květen
1984
17. květen
1984
Brno
externí pedagog JAMU
Brno
založil soubor Brno Brass Band
Brno
BROUK PYTLÍK – vznik
Brno
první koncert Brno Brass Band poslední dopis od Jana Nováka
Drážďany
vystoupení BBB na festivalu Dresdner Festspiele
1984
17. listopad
1985
Ulm, Německo
zemřel Jan Novák
Ostrava
VARIACE NA TÉMA JINDŘICHA PRAVEČKA – povinná skladba na Mezinárodní soutěži velkých dechových orchestrů534
1985
Paříž, Francie
CAPRICIO PRO SÓLOVÝ AKORDEON zaznělo v premiéře na světové soutěži akordeonistů
1985
Lucembursko
U HARABIŠA zazněla při kongresu CISM
1985
Uster, Švýcarsko
MORAVSKÁ RAPSÓDIE – provedení v Usteru
1985
listopad
Jihlava
sborová skladba BESKYDY získala cenu v rámci celostátní soutěže sborové tvorby535
1985
30. prosinec
Brno
První tradiční koncert BBB na Stadionu
1986
16. duben
Brno
Osmdesáté provedení opery FERDA MRAVENEC v Janáčkově divadle
1986
Mnichov
vystoupení BBB
1987
Brno
III. SMYČCOVÝ KVARTET „Lašský“ – vznik, cena Svazu československých
534 535
Evžen Zámečník. Hudební informační středisko ČHF, Praha 1987, s. 2. Evžen Zámečník. Hudební informační středisko ČHF, Praha 1987, s. 1.
- 288 -
skladatelů a koncertních umělců 1987
účinkování BBB při natáčení televizního filmu Smyčec
1988
Praha
BROUK PYTLÍK – premiéra
1988
Freiburg
vystoupení BBB
1989
Waldkirch
vystoupení BBB
1989
Losheim
vystoupení BBB
Brno
dramaturgem opery Národního divadla
1989-94
8. duben
1. leden –
v Brně536
30. červen 1990
Praha
zakládajícím členem Společnosti dechové hudby537
1990
Mnichov
1991
svatba syna Svatopluka
1991 1991
18. srpen
1992
Vídeň
vystoupení BBB
Horní Újezd
zemřela Božena Olmová – roz. Kalusová
Brno
RYCHLÉ ŠÍPY – vznik RYCHLÉ ŠÍPY – 3. cena v soutěži ČHF
1992 1992
vystoupení BBB
17. červen
Brno
zakládajícím členem Klubu moravských skladatelů
1992- 02
19. říjen –
Brno
31. červenec 1994-02
1. květen –
hudební teorie, skladba Brno
31. červenec 1994 1994
28. září
pedagogicky činný na Konzervatoři Brno – ředitelem Konzervatoře Brno, dirigentem studentského orchestru
Brno
JUNÁCKÁ SUITA – vznik
Brno
Poslední, sedmnácté provedení opery BROUK PYTLÍK v Janáčkově divadle
1995
1996
30. listopad
18. – 19.
Holandsko,
členem mezinárodní poroty skladatelské
Kerkrade
soutěže v Holandsku
Opava
porotce celostátní skladatelské soutěže ZUŠ
Brno
DĚTSKÁ SYMFONIE HOMMAGE A
duben 1996
536 537
PETRŽELKA, Ivan (ed.). Jubilejní výroční zpráva Konzervatoře Brno 1993/1994. Brno 1994, s. 46. Osobní sdělení Marcely Posejpalové (vedoucí sekretariátu AHUV) dne 27. dubna 2010.
- 289 -
JOSEPH HAYDN – vznik 1996
Itálie, Treviso
CONCERTINO GIOCOSO – 3. cena ve skladatelské soutěži v Itálii
1997
22. listopad
1998
Krnov
FOGLARIANA – premiéra
Praha
ALLEGRO BRILLANTE – 1. cena v soutěži AHUV
1998
Praha
předsedou Mezinárodního festivalu dechových hudeb
1998
23. říjen
1998
Frýdek – Místek
zemřel otec Evžen Zámečník
Brno
založil Symfonický dechový orchestr Konzervatoře Brno
1999
Španělsko,
členem poroty Certamen international
Valencia
bandas de musica (= Mezinárodní soutěže velkých dechových orchestrů)
1999
Francie
CESTY A MEDITACE – 3. cena ve skladatelské soutěži ve Francii
1999-02
Brno
členem Umělecké rady Hudební fakulty JAMU538
2000
21. květen
2002
Praha
RYCHLÉ ŠÍPY – premiéra
Cheb
POCHOD FIJO – 1. cena v soutěži festivalu dechových orchestrů mladých FIJO
2002
1. srpen
Brno
v důchodu539
2004
21. – 24.
Innsbruck
zúčastnil se konference mezinárodního svazu
květen 2005
6. – 8. leden
dechové hudby Praha
předsedou poroty Mezinárodního festivalu dechových hudeb
2005
28. leden
Brno
zúčastnil se konference Musicologia Brunensis Ad honorem Jan Racek, Bohumír Štědroň et Zdeněk Blažek 1905–2005540
2005
13. duben
Praha
BABI HURA – premiéra na festivalu Pražské
538
Osobní sdělení Aleny Horákové (JAMU) dne 9. dubna 2010. Osobní sdělení Evžena Zámečníka dne 4. března 2010. 540 MACEK, Petr-PEČMAN, Rudolf. Musicologia Brunensis (Ad honorem Jan Racek, Bohumír Štědroň et Zdeněk Blažek 1905-2005), KLP, Praha 2005. 539
- 290 -
premiéry 2006
4. leden
Praha
CONCERTO GIOCOSO – premiéra, skladba byla napsána na objednávku České filharmonie k jejímu 110. výročí
2006
Lanškroun
KAPELNICKÁ POLKA – 1. cena v soutěži Pravečkův Lanškroun
2006
28. listopad
2008-09
Ostrava
IVANČENA – premiéra
Praha
předseda Společnosti dechové hudby541
2007
28. září
Brno
zdravotní potíže – přestal komponovat
2009
13. březen
Frýdek – Místek
udělení Ceny statutárního města Frýdku – Místku
2009
16. březen
Brno
koncert k životnímu jubileu Evžena Zámečníka v koncertním sále Konzervatoře Brno
2009
15. duben
Praha
koncert AHUV542 k životnímu jubileu
2009
18. červen
Frýdek-Místek
zemřel Boris Hajdušek
2009
15. září
Brno
komorní koncert k životnímu jubileu
2009
29. listopad
Šternberk na
FOGLARIANA – provedení Hudbou hradní
Moravě
stráže, dirigent Václav Blahunek
Brno
předal vedení Brno Brass Band Vlastimilu
2010
1. leden
Bialasovi543 2011
19. leden
Frýdek-Místek
zemřela matka Božena Zámečníková544
541
Osobní sdělení Marcely Posejpalové (vedoucí sekretariátu AHUV) dne 27. dubna 2010. Osobní sdělení Evžena Zámečníka dne 1. března 2010. 543 Osobní sdělení Vlastimila Bialase dne 19. dubna 2010. 544 Osobní sdělení Anny Zámečníkové dne 24. února 2011. 542
- 291 -
7.8. SEZNAM VYOBRAZENÍ 1. Otcova kapela - Evžen Zámečník první zprava, Místek 24. října 1964 (foto archiv Evžena Zámečníka). 2. První skladba Evžena Zámečníka pro troje housle, Místek 3. března 1951 (archiv Evžena Zámečníka). 3. Žákem svého otce, Místek 1955 (foto archiv Evžena Zámečníka). 4. V období gymnazijních studií, Místek 1956 (foto archiv Evžena Zámečníka). 5. Evžen Zámečník s rodiči - Boženou a Evženem Zámečníkovými, Místek 1957 (foto archiv Evžena Zámečníka). 6. Josef Holub – první učitel houslové hry Evžena Zámečníka na Konzervatoři Brno (foto z publikace Konzervatoř Brno. Brno 1969). 7. Alois Melezinek (vpravo) se svými žáky – druhý učitel houslové hry Evžena Zámečníka na Konzervatoři Brno (foto z publikace Konzervatoř Brno, Brno 2009). 8. Zdeněk Blažek – první učitel skladby Evžena Zámečníka na Konzervatoři Brno (foto z publikace Lubomír Peduzzi: Zdeněk Blažek. Brno 1988). 9. Program absolventského koncertu Evžena Zámečníka na brněnské konzervatoři, 12. června 1961 (archiv Konzervatoře Brno). 10. Vojákem v letech 1961-1963, Praha 1962 (foto archiv Evžena Zámečníka). 11. Zleva: Rudolf Šťastný, Josef Jakubec, Evžen Zámečník, Josef Habarta jako členové Uměleckého vojenského souboru Praha, diriguje Pavel Bayerle, Praha 1962 (foto archiv Evžena Zámečníka). 12. Jan Kapr – učitel skladby Evžena Zámečníka na Janáčkově akademii múzických umění v Brně (foto z publikace Jindřiška Bártová: Jan Kapr. Brno: JAMU, 1994). 13. Dedikace Jana Kapra v publikaci Konstanty: „Milému Evženu Zámečníkovi s přáním mnoha úspěchů. Jan Kapr. 25. dubna 1967.“ 14. Úvodní strana diplomové práce „Některé problémy rytmiky v evropské hudbě 20. století“, Brno 1967 (archiv knihovny JAMU). 15. Rukopis - I. SMYČCOVÝ KVARTET (1968), (archiv Evžena Zámečníka). 16. Pohlednice s věnováním: „Für Evžen Zámečník mit herzlichen Gruss Günter Bialas“ od učitele skladby Güntera Bialase na Staatliche Hochschule für Musik, Mnichov 1970 (archiv Evžena Zámečníka). 17. Titulní strana publikace o Günteru Bialasovi z roku 1984.
- 292 -
18. Jiří Dvořáček - učitel Evžena Zámečníka na AMU v Praze. 19. Jan Novák. 20. První dopis od Jana Nováka ze dne 14. října 1968 (archiv Evžena Zámečníka). 21. Pohlednice od skladatele Jana Nováka, Mnichov červen 1970 (archiv Evžena Zámečníka). 22. Premiéra Zámečníkových skladeb IMPROMTUS I a IMPROMTUS II, Brno 9. prosince 1970 (archiv Zuzany Klusáčkové) 23. Svatba Anny Olmové a Evžena Zámečníka, Vrbno pod Pradědem 1973 (foto archiv Evžena Zámečníka). 24. Titulní strana klavírního výtahu nejpopulárnější Zámečníkovy opery FERDA MRAVENEC, 1977 (archiv Evžena Zámečníka). 25. FERDA MRAVENEC: Beruška – Markéta Fussová (později Ungrová), Ferda Mravenec – Jiří Holešovský, Brno 1977 (foto Rafael Sedláček, archiv Národního divadla Brno) 26. Evžen a Anna Zámečníkovi s dětmi – Svatoplukem a Radmilou, Brno 1979 (foto archiv Evžena Zámečníka). 27. Provedení skladby INDIÁNSKÉ LÉTO, Brno 6. června 1979 (archiv Zuzany Klusáčkové). 28. Titulní strana hudebniny, Panton, Praha 1981 (archiv MZK). 29. Dirigentem souboru Brno Brass Band, Brno-Besední dům 1983 (foto Petr Michl). 30. Při produkci souboru BBB, Brno-Besední dům 1983 (foto Petr Michl). 31. S ansámblem BBB, Brno-Besední dům 1983 (foto Petr Michl). 32. První koncertní spolupráce Brněnského akademického sboru a Brno Brass Band, Brno 15. ledna 1985 (Archiv Jakuba Herzana). 33. BROUK PYTLÍK, Praha 8. dubna 1988 (foto Oldřich Pernica, archiv Národního divadla Praha). 34. Evžen Zámečník, Brno 1990 (foto archiv Evžena Zámečníka). 35. BROUK PYTLÍK: Brouk Pytlík – Jan Hladík, Brno 1992 (foto Petr Michl, archiv Národního divadla Brno). 36. Jako ředitel Konzervatoře Brno se sekretářkou Alenou Vahalíkovou, Brno 1997 (foto archiv Evžena Zámečníka). 37. Portrét skladatele Evžena Zámečníka v Mnichově, 29. května 1995 (archiv Evžena Zámečníka). 38. Se spolužáky z gymnázia (vpravo činoherní režisér Zdeněk Kaloč), Brno-kavárna Slavia 1999 (foto archiv Evžena Zámečníka). 39. Boris Hajdušek a Evžen Zámečník, Brno 27. ledna 1999 (foto archiv Evžena Zámečníka).
- 293 -
40. Plakát k premiéře muzikálu RYCHLÉ ŠÍPY (archiv Evžena Zámečníka). 41. V Beskydech, Ivančena 2002 (foto Anna Zámečníková). 42. Evžen Zámečník u památníku Jaroslava Foglara ve Sluneční zátoce u řeky Sázavy, červen 2002 (foto archiv Evžena Zámečníka). 43. S prezidentem mezinárodního svazu dechové hudby Friedrichem Weyermüllerem, Innsbruck 2004 (foto archiv Evžena Zámečníka). 44. Se šéfem Janáčkovy filharmonie Ostrava Petrem Vronským, Ostrava 24. září 2004 (foto Anna Zámečníková). 45. Zleva: Evžen Zámečník, Ctirad Kohoutek - skladatel, Václav Riedlbauch – emeritní ministr kultury, Jiří Majer – muzikolog, Jiří Matys – skladatel, Brno-kavárna Slavia 2004 (foto archiv Evžena Zámečníka). 46. Se spolužáky brněnské konzervatoře Petrem Řezníčkem a Vladimírem Wernerem, Brnokavárna Slavia 14. ledna 2005 (foto archiv Petra Řezníčka). 47. Partitura JUBILUJNÍHO POCHODU, Editio Bärenreiter Praha, 2004 (MZK Brno). 48. S muzikologem Rudolfem Pečmanem, Brno 2005 (foto archiv Evžena Zámečníka). 49. Se skladatelem Otmarem Máchou, Praha 4. ledna 2006 (foto archiv Evžena Zámečníka). 50. Na koncertě v Rudolfinu s dirigentem Zdeňkem Mácalem, Praha 4. ledna 2006 (foto archiv Evžena Zámečníka). 51. S prezidentem ČR Václavem Klausem, Praha 4. ledna 2006 (foto archiv Evžena Zámečníka). 52. Cena statutárního města Frýdku – Místku Evženu Zámečníkovi, 13. března 2009 (archiv Evžena Zámečníka). 53. Evžen Zámečník (pátý zleva) v den udělení Ceny statutárního města Frýdku-Místku, 13. března 2009, Frýdek-Místek (foto archiv Evžena Zámečníka) 54. Program Koncertu k životnímu jubileu Evžena Zámečníka, Konzervatoř Brno, 16. března 2009. 55. Prospekt se skladbami Evžena Zámečníka vydaných Musikverlag Kliment (Vídeň) u příležitosti sedmdesátých narozenin (archiv Evžena Zámečníka). 56. Program koncertu k životnímu jubileu Evžena Zámečníka, 15. září 2009 (archiv Evžena Zámečníka). 57. V učebně na JAMU, Brno 29. října 2009 (foto Karol Frydrych). 58. TŘI INVENCE VE STARÉM SLOHU, Alliance publication, Inc. USA, 2010 (archiv Petra Řezníčka). 59. Titulní strana programu koncertu, Finsko, Mikkeli, 23. února 2010 (archiv ZUŠ Frýdek-
- 294 -
Místek). 60. Program koncertu ve finském městě Mikkeli, 23. února 2010 (archiv ZUŠ FrýdekMístek). 61. Titulní strana programu koncertu Polsko, Konin, 24. března 2011 (archiv ZUŠ FrýdekMístek). 62. Program koncertu v polském městě Konin, 24. března 2011 (archiv ZUŠ Frýdek-Místek). 63. Rub a líc CD Njagul Tumangelov - violin (Gega New, 2011). 64. Plakát koncertu, Brno 28. listopadu 2011 (archiv Karola Frydrycha). 65. Setkání emeritních ředitelů Konzervatoře Brno Pavla Kyncla a Evžena Zámečníka, Brno 28. listopadu 2011 (foto Karol Frydrych). 66. S Rudolfem Šťastným, Brno 28. listopadu 2011 (foto Karol Frydrych). 67. Na brněnské konzervatoři, Brno 28. listopadu 2011 (foto Karol Frydrych). 68. Anna a Evžen Zámečníkovi, Brno 28. listopadu 2011 (foto Karol Frydrych).
- 295 -
7.9. VYOBRAZENÍ
1. Otcova kapela - Evžen Zámečník první zprava, Místek 24. října 1964 (foto archiv Evžena Zámečníka).
2. První skladba Evžena Zámečníka pro troje housle, Místek 3. března 1951 (archiv Evžena Zámečníka).
- 296 -
3. Žákem svého otce, Místek 1955 (foto archiv Evžena Zámečníka).
4. V období gymnazijních studií, Místek 1956 (foto archiv Evžena Zámečníka).
- 297 -
5. Evžen Zámečník s rodiči - Boženou a Evženem Zámečníkovými, Místek 1957 (foto archiv Evžena Zámečníka).
6. Josef Holub – první učitel houslové hry Evžena Zámečníka na Konzervatoři Brno (foto z publikace Konzervatoř Brno. Brno 1969).
- 298 -
7. Alois Melezinek (vpravo) se svými žáky – druhý učitel houslové hry Evžena Zámečníka na Konzervatoři Brno (foto z publikace Konzervatoř Brno, Brno 2009).
8. Zdeněk Blažek – první učitel skladby Evžena Zámečníka na Konzervatoři Brno (foto z publikace Lubomír Peduzzi: Zdeněk Blažek. Brno 1988).
- 299 -
9. Program absolventského koncertu Evžena Zámečníka na brněnské konzervatoři, 12. června 1961 (archiv Konzervatoře Brno).
- 300 -
10. Vojákem v letech 1961-1963, Praha 1962 (foto archiv Evžena Zámečníka).
11. Zleva: Rudolf Šťastný, Josef Jakubec, Evžen Zámečník, Josef Habarta jako členové Uměleckého vojenského souboru Praha, diriguje Pavel Bayerle, Praha 1962 (foto archiv Evžena Zámečníka).
- 301 -
12. Jan Kapr – učitel skladby Evžena Zámečníka na Janáčkově akademii múzických umění v Brně (foto z publikace BÁRTOVÁ, Jindřiška. Jan Kapr. JAMU Brno, 1994.)
13. Dedikace Jana Kapra v publikaci Konstanty: „Milému Evženu Zámečníkovi s přáním mnoha úspěchů. Jan Kapr. 25. dubna 1967.“
- 302 -
14. Úvodní strana diplomové práce „Některé problémy rytmiky v evropské hudbě 20. století“, Brno 1967 (archiv knihovny JAMU)
15. Rukopis - I. SMYČCOVÝ KVARTET (1968) (archiv Evžena Zámečníka).
- 303 -
16. Pohlednice s věnováním: „Für Evžen Zámečník mit herzlichen Gruss Günter Bialas“ od učitele skladby Güntera Bialase na Staatliche Hochschule für Musik, Mnichov 1970 (archiv Evžena Zámečníka).
17. Titulní strana publikace o Günteru Bialasovi z roku 1984.
- 304 -
18. Jiří Dvořáček - učitel Evžena Zámečníka na AMU v Praze.
19. Jan Novák.
- 305 -
20. První dopis od Jana Nováka ze dne 14. října 1968 (archiv Evžena Zámečníka).
- 306 -
21. Pohlednice od skladatele Jana Nováka, Mnichov červen 1970 (archiv Evžena Zámečníka).
22. Premiéra Zámečníkových skladeb IMPROMTUS I a IMPROMTUS II, Brno 9. prosince 1970 (archiv Zuzany Klusáčkové).
- 307 -
23. Svatba Anny Olmové a Evžena Zámečníka, Vrbno pod Pradědem 1973 (foto archiv Evžena Zámečníka).
24. Titulní strana klavírního výtahu nejpopulárnější Zámečníkovy opery FERDA MRAVENEC, 1977 (archiv Evžena Zámečníka).
- 308 -
25. FERDA MRAVENEC: Beruška – Markéta Fussová (později Ungrová), Ferda Mravenec – Jiří Holešovský, Brno 1977 (foto Rafael Sedláček, archiv Národního divadla Brno).
26. Evžen a Anna Zámečníkovi s dětmi – Svatoplukem a Radmilou, Brno 1979 (foto archiv Evžena Zámečníka)
- 309 -
27. Provedení skladby INDIÁNSKÉ LÉTO, Brno 6. června 1979 (archiv Zuzany Klusáčkové).
28. Titulní strana hudebniny, Panton, Praha 1981 (archiv MZK).
- 310 -
29. Dirigentem souboru Brno Brass Band, Brno-Besední dům 1983 (foto Petr Michl).
30. Při produkci souboru BBB, Brno-Besední dům 1983 (foto Petr Michl).
- 311 -
31. S ansámblem BBB, Brno-Besední dům 1983 (foto Petr Michl).
32. První koncertní spolupráce Brněnského akademického sboru a Brno Brass Band,545 Brno 15. ledna 1985 (Archiv Jakuba Herzana546)
545
Na koncertě byla premiérována skladba HRÁTKY. Jakub Herzan – působil v Brněnském akademickém sboru nejprve jako zpěvák, v letech 1991-2010 jako předseda (tuto funkci převzal po Jiřím Bartákovi). V tomto období BAS neprovedl žádnou Zámečníkovu skladbu. V notovém archivu Brněnského akademického sboru je záznam o těchto skladbách E. Zámečníka: IMPROMPTUS, HRÁTKY, INDIÁNSKÉ LÉTO, JAK SE MÁME CHOVATI a SINE AMORE NIHIL. 546
- 312 -
33. BROUK PYTLÍK, Praha 8. dubna 1988 (foto Oldřich Pernica, archiv Národního divadla Praha).
34. Evžen Zámečník, Brno 1990 (foto archiv Evžena Zámečníka).
- 313 -
35. BROUK PYTLÍK: Brouk Pytlík – Jan Hladík, Brno 1992 (foto Petr Michl, archiv Národního divadla Brno).
36. Jako ředitel Konzervatoře Brno se sekretářkou Alenou Vahalíkovou, Brno 1997 (foto archiv Evžena Zámečníka).
- 314 -
37. Portrét skladatele Evžena Zámečníka v Mnichově, 29. května 1995 (archiv Evžena Zámečníka).
- 315 -
38. Se spolužáky z gymnázia (vpravo činoherní režisér Zdeněk Kaloč), Brno-kavárna Slavia 1999 (foto archiv Evžena Zámečníka).
39. Boris Hajdušek a Evžen Zámečník, Brno 27. ledna 1999 (foto archiv Evžena Zámečníka).
- 316 -
40. Plakát k premiéře muzikálu RYCHLÉ ŠÍPY (archiv Evžena Zámečníka)
- 317 -
41. V Beskydech, Ivančena 2002 (foto Anna Zámečníková).
42. Evžen Zámečník u památníku Jaroslava Foglara ve Sluneční zátoce u řeky Sázavy547, červen 2002 (foto archiv Evžena Zámečníka).
547
V těchto místech konal letní tábory v letech 1925 – 1945 nejstarší český skautský oddíl „Pražská dvojka“ s vedoucím Jaroslavem Foglarem.
- 318 -
43. S prezidentem mezinárodního svazu dechové hudby Friedrichem Weyermüllerem, Innsbruck 2004 (foto archiv Evžena Zámečníka).
44. Se šéfem Janáčkovy filharmonie Ostrava Petrem Vronským, Ostrava 24. září 2004 (foto Anna Zámečníková).
- 319 -
45. Zleva: Evžen Zámečník, Ctirad Kohoutek - skladatel, Václav Riedlbauch – emeritní ministr kultury, Jiří Majer – muzikolog, Jiří Matys – skladatel, Brno-kavárna Slavia 2004 (foto archiv Evžena Zámečníka).
46. Se spolužáky brněnské konzervatoře Petrem Řezníčkem a Vladimírem Wernerem, Brno-kavárna Slavia 14. ledna 2005 (foto archiv Petra Řezníčka).
- 320 -
47. Partitura JUBILUJNÍHO POCHODU, Editio Bärenreiter Praha, 2004 (MZK Brno)
- 321 -
48. S muzikologem Rudolfem Pečmanem, Brno 2005 (foto archiv Evžena Zámečníka).
49. Se skladatelem Otmarem Máchou, Praha 4. ledna 2006 (foto archiv Evžena Zámečníka).
- 322 -
50. Na koncertě v Rudolfinu s dirigentem Zdeňkem Mácalem, Praha 4. ledna 2006 (foto archiv Evžena Zámečníka).
51. S prezidentem ČR Václavem Klausem, Praha 4. ledna 2006 (foto archiv Evžena Zámečníka).
- 323 -
52. Cena statutárního města Frýdku – Místku Evženu Zámečníkovi, 13. března 2009 (archiv Evžena Zámečníka)
53. Evžen Zámečník (pátý zleva) v den udělení Ceny statutárního města Frýdku-Místku, 13. března 2009, Frýdek-Místek (foto archiv Evžena Zámečníka).
- 324 -
54. Program Koncertu k životnímu jubileu Evžena Zámečníka, Konzervatoř Brno, 16. března 2009 (archiv Evžena Zámečníka).
- 325 -
55. Prospekt se skladbami Evžena Zámečníka vydaných Musikverlag Kliment (Vídeň) u příležitosti sedmdesátých narozenin (archiv Evžena Zámečníka).
56. Program koncertu k životnímu jubileu Evžena Zámečníka, 15. září 2009 (archiv Evžena Zámečníka).
- 326 -
57. V učebně na JAMU, Brno 29. října 2009 (foto Karol Frydrych).548
58. TŘI INVENCE VE STARÉM SLOHU, Alliance publication, Inc. USA, 2010. (archiv Petra Řezníčka).
548
Na obraze v pozadí je Karel Husa.
- 327 -
59. Titulní strana programu koncertu, Finsko, Mikkeli, 23. února 2010 (archiv ZUŠ Frýdek-Místek).
60. Program koncertu ve finském městě Mikkeli, 23. února 2010 (archiv ZUŠ Frýdek-Místek).
- 328 -
61. Titulní strana programu koncertu Polsko, Konin, 24. března 2011 (archiv ZUŠ Frýdek-Místek).
62. Program koncertu v polském městě Konin, 24. března 2011 (archiv ZUŠ Frýdek-Místek).
- 329 -
63. Rub a líc CD Njagul Tumangelov - violin (Gega New, 2011)
- 330 -
64. Plakát koncertu, Brno 28. listopadu 2011 (archiv Karola Frydrycha).
- 331 -
65. Setkání emeritních ředitelů Konzervatoře Brno Pavla Kyncla a Evžena Zámečníka, Brno 28. listopadu 2011 (foto Karol Frydrych).
66. S Rudolfem Šťastným, Brno 28. listopadu 2011 (foto Karol Frydrych).
- 332 -
67. Na brněnské konzervatoři, Brno 28. listopadu 2011 (foto Karol Frydrych).
68. Anna a Evžen Zámečníkovi, Brno 28. listopadu 2011 (foto Karol Frydrych).
- 333 -
