1 Úvod Život skladatele... 3

Obsah 1

Úvod …………………………………………………………………. 2

2

Život skladatele ……………………………………………………... 3 2.1

Mahlerovy hudební začátky ........................................................................3

2.2

Dráha dirigenta ............................................................................................4 Mahlerovy dirigentské začátky …………………………………………………………… 4 Působení na světových scénách …………………………………………………………... 5

2.2.1 2.2.2

2.3

3

Letní skladatel ..............................................................................................7

Mahlerovy symfonie s vokální složkou…………………………….. 9 3.1

Hudební forma Mahlerových symfonií s vokální složkou …...………….. 9

3.2

Duchovní dimenze Mahlerovy hudby........................................................ 10

3.3

Mahlerovo filozofické pojetí světa v symfoniích ....................................... 11

3.4

Význam slova v Mahlerových symfoniích ................................................. 12

3.5

Druhá symfonie c moll ............................................................................... 12 Vznik Druhé symfonie ……………………………………………………………………13 První provedení Druhé symfonie ………………………………………………………… 14 Části Druhé symfonie…………………………………………………………………….. 15 Mahlerova Druhá symfonie ve světle programní hudby ………………………………… 17 Význam slova v Druhé symfonii ………………………………………………………… 19

3.5.1 3.5.2 3.5.3 3.5.4 3.5.5

3.6

Třetí symfonie d moll ................................................................................. 22 Vznik a premiéra Třetí symfonie ……………………………………………………….. Vliv Nietzscheho na kompozici Třetí symfonie ………………………………………… Části Třetí symfonie …………………………………………………………………….. Význam vokální složky ve Třetí symfonii ………………………………………………

3.6.1 3.6.2 3.6.3 3.6.4

3.7

Čtvrtá symfonie G dur ............................................................................... 28 Mahlerova „Klasická“ …………………………………………………………………… 28 Vznik Čtvrté symfonie …………………………………………………………………… 29 Části Čtvrté symfonie ……………………………………………………………………. 29 Význam vokální složky ve Čtvrté symfonii ……………………………………………… 31

3.7.1 3.7.2 3.7.3 3.7.4

3.8

22 24 25 26

Osmá symfonie Es dur ............................................................................... 32 Premiéra Osmé symfonie ………………………………………………………………… 32 Vnitřní jednota Osmé symfonie ………………………………………………………….. 34 Veni Creator Spiritus ……………………………………………………………………. 34 Faust …………………………………………………………………………………….. 35

3.8.1 3.8.2 3.8.3 3.8.4

3.9

Provedení Mahlerových symfonií v Brně .................................................. 36

3.10

Konfrontace názorů interpretů ................................................................. 37

3.10.1 3.10.2 3.10.3

Rozhovor s Petrem Fialou ……………………………………………………………. 37 Rozhovor s Natálií Romanovou-Achaladze ………………………………………….. 39 Rozhovor s Richardem Novákem ……………………………………………………. 40

4

Závěr ……………………………………………………………….. 42

5

Použité informační zdroje ………………………………………… 43

1

Úvod

Již od počátku studia na Hudební fakultě Janáčkovy akademii múzických umění jsem se zajímala o osobnost skladatele Gustava Mahlera. Objektem mého zájmu byly kromě písní především Mahlerovy symfonie s vokální složkou, jejichž sborový part jsem měla možnost s Českým filharmonickým sborem Brno nesčetněkrát interpretovat u nás i v zahraničí. Tímto způsobem jsem měla příležitost tato díla detailně prostudovat a poznat. Všechny dosud nabyté poznatky a zkušenosti z oblasti této problematiky bych proto také chtěla uplatnit ve své diplomové práci. Cílem předkládané diplomové práce je zhodnocení významu vokální složky v Mahlerových symfoniích, a to za pomoci dostupných pramenů a literatury v konfrontaci s hudební analýzou díla a s názory interpretů. Úvodní kapitola práce je věnována životu skladatele Gustava Mahlera. Jsou zde uspořádány skladatelovy základní životopisné údaje se zřetelem především na období, která měla největší vliv na kompozici jeho 2., 3., 4. a 8. symfonie. Stěžejní část diplomové práce se zabývá již jednotlivými symfoniemi se zaměřením na části, které obsahují vokální složku, na jejich vznik, formu, vztah hudby a slova, charakter hudby. Jsou zde hledány odpovědi na otázky, zda přinášejí symfonie něco nového, jakými zvláštnostmi se vyznačují, jaký je jejich význam či jaké vlivy mohly působit na Mahlera při jejich kompozici. Důležitou částí diplomové práce je konfrontace názorů interpretů, hlavním zdrojem jsou rozhovory s významnými hudebními osobnostmi, které mají s provedením zkoumaných Mahlerových symfonii zkušenosti. Jsou to skladatel a sbormistr Českého filharmonického sboru Brno Petr Fiala, sólisté Janáčkovy opery Národního divadla v Brně Natália Romanová – Achaladze a Richard Novák.

2

2

Život skladatele

Podrobné životopisné údaje o životě Gustava Mahlera lze nalézt ve všech encyklopedických slovnících a monografiích věnovaných tomuto skladateli. Jelikož se jedná o informace natolik rozšířené a dostupné, není jim v této práci věnována větší pozornost. Pouze v rámci uceleného pohledu na problematiku tématu diplomové práce jsou uvedeny některé důležité mezníky života skladatele, především je kladen důraz na období, které měly největší vliv na kompozici Mahlerovy 2., 3., 4. a 8. symfonie.

2.1 Mahlerovy hudební začátky Gustav Mahler se narodil 7. července 1860 v Kališti u Humpolce do početné rodiny drobného židovského živnostníka. Ještě toho roku se rodina se přestěhovala do Jihlavy (Iglau), neboť panovník František Josef I. vyhlásil, že se židé smějí svobodně usazovat v královských městech. V domě č. 265 měli Mahlerovi v patře byt a v přízemí hostinec s palírnou. Dům stál výhodně na křižovatce cest, na spojnici z Vídně do Prahy a do Brna, a tak se zde občerstvovali nejen formani a trhovci, ale i vojáci, dělníci a šumaři. Již od raného dětství byl Gustav Mahler obklopen městskými i lidovými písněmi. V Jihlavě se seznámil také s vrcholnými díly světové tvorby, neboť městský orchestr a pěvecké spolky byly schopny provést takové skladby jako Haydnovo oratorium Stvoření, Mozartovo Requiem a operu Don Giovanni, Weberůva Čarostřelece či dokonce Beethovenova Fidelia. Právě tyto rané hudební zkušenosti nastartovaly hudební cestu Gustava Mahlera. Skladatel sám říkával „Pro život člověka jsou nejdůležitější zážitky z dětských let… Všechno, co jsem ve své tvorbě rozvinul, se v mé duši nashromáždilo v prvních deseti letech.“1 První hudební vzdělání získal Gustav Mahler v Jihlavě, a to u kapelníka Jana Brože, pak u Jana Žižky, Viktorina, Sladkého a regenschoriho Jindřicha Fischera. Z místního tisku se dovídáme o Mahlerových hudebních produkcích, na kterých vystupoval jako klavírista, později v září 1882, v době, kdy byl bez angažmá, dirigoval v městském divadle dvě představení operety Franze von Suppé Boccaccio.2 Potom Mahlera poslal otec do Prahy na prestižní gymnázim, po půl roce osamělosti, stesku a neúspěchů ho ale odvezl zpět domů.3 1

MAHLER, Zdeněk. Krajan. 1. vyd. Lidice: Slávka Kopecká. 2009, s. 10-13. SVĚRÁK, Vlastimil – PISKOVÁ, Renata – NEDBALOVÁ Helena – DVOŘÁK, Petr. Počátek cesty. Gustav Mahler a Jihlava v archivních pramenech. 1. vyd. Jihlava: Okresní úřad Jihlava, 2000, s. 13. 3 BLAUKOPF, Kurt. Gustav Mahler. Současník budoucnosti. 1. vyd. Jinočany: H& H, 1998, s. 21 – 22. 2

3

V září roku 1875 byl Gustav Mahler zapsán ke studiu na konzervatoři ve Vídni, a to do klavírní třídy Julia Epsteina, kontrapunkt studoval u Roberta Fuchse a kompozici u Franze Krenna. Na konzervatoři se v té době ještě nevyučovalo dirigování jako samostatný předmět.4 Poté, co Mahler vyslechl koncert legendárního klavíristy Arthura Rubinsteina, rozhodl se nemilosrdně ukončit svoji kariéru klavíristy. Z nezbytnosti předložil absolventskou skladbu, kterou však ředitel konzervatoře nepřijal, a tak musel Mahler přes noc složit náhradní kvartet, za který získal vyznamenání. 5 Dva roky byl také posluchačem Vídeňské univerzity, kde se zajímal o filozofii, historii a dějiny hudby. Seznámil se zde s Antonem Brucknerem, který tu přednášel harmonii. V prostředí univerzity se dostal do styku s intelektuální elitou, v jejímž čele stál Siegfried Lipiner ; oba idealisté prodebatovali odkaz Goetha, Schopenhauera, podněty Nietzscheho a Dostojevského a přes význam pohanských mýtů dospěli až k úvahám o krizi náboženství a k otázkám absolutna. 6

2.2 Dráha dirigenta 2.2.1 Mahlerovy dirigentské začátky Absolutoriem konzervatoře započal Gustav Mahler svoji dráhu dirigenta, ačkoliv tento obor nikdy nestudoval a netušil, že bude toto povolání vykonávat po celý život. Jako dirigent začínal v období květen – červenec 1880 v nevyhovujících podmínkách lázeňského divadla v Bad Hall. Od 3. září 1881 do 1. dubna 1882 působil v Zemském divadle v Lublani a od 10. ledna do 17. března 1883 byl členem Městského divadla v Olomouci. Poté mu ředitel opery z německého Kasselu nabídl smlouvu na tři roky (21. srpen 1883 – 29. červen 1885). Divadlo v Kasselu mělo k dispozici elitní umělce a na velké scéně uvádělo velké opery. Proto Mahler tuto nabídku daleko od domova a nemocných rodičů přijal. Jeho vysoké požadavky na výkony umělců však postupně vyvolávaly všeobecný protest a po několika nepříjemnostech podal Mahler sám výpověď. 7 Hned na to poslal Mahler sebevědomou nabídku do Královského německého divadla v Praze a nový ředitel opery Angelo Neumann ho obratem přijal. V Praze 4

FRANKLIN, Peter. Gustav Mahler. The New Grove Dictionary of Music and Musicians. Sadie, Stanley (ed), sv. 15, 2. vyd. London: Macmillan Publishers, 2001, s. 603 5 MAHLER, Zdeněk. Krajan. 1. vyd. Lidice: Slávka Kopecká. 2009, s. 32. 6 DANUSER, Hermann. Gustav Mahler. Die Musik in Geschichte und Gegenwart. Finscher, Ludwig (ed.), sv. 11, 2. vyd. Kassel: Bärenreiter, 2004, s. 813. 7 PROUZOVI, Eva a Libor. Kaliště – Gustav Mahler. 1.vyd. Beroun: Nakladatelství MH, 2010, s. 89.

4

působil od 1. srpna 1885 do 15. července 1886. Slavil zde velké úspěchy a noviny psaly: „Na pražském nebi zazářila nová hvězda.“8 2.2.2 Působení na světových scénách Dalším městem, ve kterém Mahler od 1. srpna 1886 do 17. května 1888 působil, bylo Lipsko. Zastával zde místo druhého kapelníka a byl podřízen Arthuru Nikischovi. Přes mnohé úspěchy doléhala však na skladatele pomíjivost divadla, stále více času věnoval kompozici. Velkou inspirací mu byla nešťastná láska k manželce svého přítele Webera.9 Od 1. října 1888 do 22. března 1891 byl Mahler ředitelem Královské uherské opery v Budapešti. Získal zde smlouvu na 10 let s platem 20 tisíc ročně plus prémie a čtyřměsíční prázdniny. Bez otálení vyměnil nevalnou polovinu souboru a kladl na hudebníky takové nároky, že mu divadlo muselo sjednat policejní ochranu. O jeho úspěších nejlépe vypovídají slova Johannesa Brahmse: „Kdo chce slyšet opravdového Mozarta, musí do Budapešti… za Wagnerem není třeba jezdit do Bayreuthu, Bayreuth je v Budapešti.“10 Koncem roku 1889 se Mahler rozhodl uvést svoji První symfonii Titan. Premiéra tohoto díla však rozpoutala všeobecný odpor, posměch a odsouzení, stejně jako písňové cykly Písně potulného tovaryše a Chlapcův kouzelný roh. Pro Gustava Mahlera to byla léta samoty a velkého vypětí. Po smrti rodičů a sestry Leopoldiny se stal hlavou rodiny čtyř sourozenců. K tomu se ještě stupňovaly útoky s antisemitským podtextem, obzvláště pak po nástupu intendanta Gézy von Zichy. Nešťastný skladatel si zkrátil pobyt v Budapešti z původně zamýšlených deseti let na dvacet měsíců a podal výpověď. 11 Jelikož ho již delší dobu trápilo krvácení v zažívacím traktu, podrobil se operaci a měsíc se zotavoval v Čechách v Mariánských Lázních. 12 Dalším místem Mahlerovy dirigentské kariéry od 26. března 1891 do 24. dubna 1897 byl Hamburk, honosná opera s všemocným šéfem Bernhardem Pollinim, kam se na premiéry sjížděly osobnosti z celé Evropy. Mahler tu zařadil do repertoáru mj. 8

LUDVOVÁ, Jitka. Gustav Mahler a Praha. Gustav Mahler und Prag. 1. vyd. Praha: Ústav pro hudební vědu akademie věd ČR, 1995, s. 10 – 16. 9 DANUSER, Hermann. Gustav Mahler. Die Musik in Geschichte und Gegenwart. Finscher, Ludwig (ed.), sv. 11, 2. vyd. Kassel: Bärenreiter, 2004, s. 815 - 816 10 MAHLER, Zdeněk. Krajan. 1. vyd. Lidice: Slávka Kopecká. 2009, s. 96. 11 FRANKLIN, Peter. Gustav Mahler. The New Grove Dictionary of Music and Musicians. Sadie, Stanley (ed), sv. 15, 2. vyd. London: Macmillan Publishers, 2001, s. 606. 12 MAHLER, Zdeněk. Krajan. 1. vyd. Lidice: Slávka Kopecká. 2009, s. 59 – 60.

5

také Prodanou nevěstu. Hlavní role obsadil českými sólisty: sopranistkou Bertou Lautererovou – Foerstrovou a basistou Vilémem Hešem. Opera se setkala s nebývalým úspěchem a plakáty byly dokonce přelepovány titulem „Vyprodaná nevěsta“. V té době dolehla na Hamburk vlna cholery, dokonce i Mahlera postihly horečky. V tomto období skládá Druhou symfonii a stále čeká na inspiraci pro text k finále. Vnuknutí přichází až na pohřbu Hanse von Bülowa, kde slyší „Jsi zrozen, abys zemřel. Umřeš, abys žil.“ V Hamburku působil jako korepetitor Bruno Walter, se kterým Mahler navázal celoživotní přátelství a který měl později velké zásluhy o recepci jeho děl. 13 Díky hamburskému období pronikl Mahler do světového povědomí jako dirigent, což mu pomohlo k místu ve vídeňské Dvorní opeře, kde působil od 26. dubna 1897 do 9. prosince 1907. Jako žid ovšem nemohl zastávat místo ve službách rakousko–uherského císaře, a tak konvertoval na katolickou víru. V salonu rodiny Zuckerkandlů se seznámil s třiadvacetiletou Almou Marií Schindlerovou, která se roku 1902 stala jeho manželkou. V témže roce se jim narodila dcera Maria a o dva roky později Anna Justina. 14 Mahler vedl velmi hektický umělecký život, dirigoval a uváděl své symfonie na koncertech a hudebních slavnostech. Pro svoji tvorbu zanedbával povinnosti ve Dvorní opeře a stával se tak terčem kritiky, že si ustavičně bere dovolenou, aby mohl po Evropě propagovat svoje skladby. Ačkoliv cestování neměl v oblibě, trval na tom, že žádnou premiéru svého díla nesvěří nikomu jinému, a tak vždy dirigoval první provedení, aby vytyčil svůj ideál interpretace.15 Rok 1907 skladatele hluboce poznamenal, neboť mu zemřela na spálu dcera Maria, což mělo za následek jeho nervové zhroucení a následné projevení srdeční choroby. Také neustálé útoky na jeho židovský původ ho přiměly k opuštění Vídně. Když zde na rozloučenou dirigoval svoji Druhou symfonii, vyvolali Mahlerovi příznivci mistra na pódium snad třicetkrát.16 Jeho posledním působištěm byl od 21. prosince 1907 do 8. dubna 1911 New York. Mahler získal místo šéfdirigenta Metropolitní opery, dokonce mu bylo nabídnuto i místo ředitele, to však odmítl. V Metropolitní opeře měl k dispozici nejlepší světové 13

FRANKLIN, Peter. Gustav Mahler. The New Grove Dictionary of Music and Musicians. Sadie, Stanley (ed), sv. 15, 2. vyd. London: Macmillan Publishers, 2001, s. 608. 14 DANUSER, Hermann. Gustav Mahler. Die Musik in Geschichte und Gegenwart. Finscher, Ludwig (ed.), sv. 11, 2. vyd. Kassel: Bärenreiter, 2004, s. 819. 15 MAHLER, Zdeněk. Krajan. 1. vyd. Lidice: Slávka Kopecká. 2009, s. 96. 16 DANUSER, Hermann. Gustav Mahler. Die Musik in Geschichte und Gegenwart. Finscher, Ludwig (ed.), sv. 11, 2. vyd. Kassel: Bärenreiter, 2004, s. 820.

6

pěvce. Na italskou operu a Mozarta to byli: Caruso, Scotti, Šaljapin, Gadská, Sembrichová, Farrarová, Eamesová; pro německou operu: Burian, Knote, Burgstaller, Jörn, Goritz, Fremstadová, van Roy aj. Mahler prosadil na repertoár své oblíbené kusy: Tristana, Donna Giovanniho, Fidelia a dokonce se osmělil k provedení Prodané nevěsty v čele s Emmou Destinnovou, Karlem Burianem, Leo Slezákem, z Prahy tehdy speciálně přijelo šest krojovaných tanečních párů. V roce 1909 však nový ředitel Metropolitní opery přivedl Artura Toscaniniho, který převzal většinu Mahlerova repertoáru. Konkurenčními boji vyčerpaný Mahler tak odešel a přijal místo šéfdirigenta Newyorského filharmonického orchestru.17 Jelikož se jeho zdravotní stav stále zhoršoval, trápily ho horečnaté stavy a četné koncertní cesty po Evropě ho již velmi vyčerpávaly, poslechl svého lékaře Josepha Fraenkela a vrátil se zpět do Evropy. Po beznadějné léčbě streptokokové infekce v Paříži se rodina rozhodla pro návrat do Vídně, kde Gustav Mahler 18. května 1911 umírá. Před smrtí vyslovil přání, aby byl pochován vedle své dcery Marie v Grinzingu, přál si zcela prostý pohřeb a jednoduchý náhrobek, na němž bude pouze „Mahler“ a nechal se slyšet: „Ti, kteří mě hledají, vědí, kdo jsem byl, a ostatní to nepotřebují vědět.“18

2.3 Letní skladatel Největší radostí Gustava Mahlera bylo komponování. Jelikož ale musel zajišťovat hmotné prostředky na přežití, byl z finančních důvodů nucen investovat většinu svého času a sil do práce v divadle. Náplní jeho práce byly korepetice se zpěváky, vedení zkoušek a dohled nad režií. Systematicky mohl komponovat pouze o letních prázdninách, proto bývá také někdy nazýván „letním skladatelem“. Kompozici chápal jako svoje poslání, jak ostatně vyplývá z jeho vlastních slov, neboť se svěřil vídeňskému kritikovi Maxu Grafovi: „Čas na své komponování mám pouze v létě. Během těch krátkých prázdnin musím vytvořit velká díla, chci-li se obracet na budoucí pokolení.“19 Největším důkazem jeho prázdninových kompozic jsou jeho symfonie. Druhou a Třetí symfonii zkomponoval v klidném prostředí u jezera Attersee, kde si nechal na louce u jezera postavit altán s výhledem na jezero a pásmo hor a kde celé dny 17

MAHLEROVÁ, Alma. Gustav Mahler / Vzpomínky. 1. vyd. Praha: Paseka, 2001, s. 123 – 124. FRANKLIN, Peter. Gustav Mahler. The New Grove Dictionary of Music and Musicians. Sadie, Stanley (ed), sv. 15, 2. vyd. London: Macmillan Publishers, 2001, s. 614 19 HRČKOVÁ, Naďa. Dějiny hudby V. Hudba 19. století. 1. vyd. Praha: Ikar, 2011, s. 235. 18

7

skládal. Čtvrtou, Pátou, Šestou, Sedmou a Osmou symfonii vytvořil ve vile v Maierniggu u Wörthersee. Dalším prázdninovým sídlem byla vila Fritze Redlicha v Gödingu, kde Mahler vytvořil svou Píseň o zemi.20

20

HRČKOVÁ, Naďa. Dějiny hudby V. Hudba 19. století. 1. vyd. Praha: Ikar, 2011, s. 235.

8

3

Mahlerovy symfonie s vokální složkou

3.1 Hudební forma Mahlerových symfonií s vokální složkou Osobností Gustava Mahlera se koncem devatenáctého století otevírá přímo symfonický kosmos. Mahler ve své individualitě a monumentalitě, v nové dynamice hudební řeči, v mísení stylů počínaje lidovostí a trivialitou a konče bohatstvím forem hudebních vět a kompozičních technik přesahuje tradiční čtyřvětý typ symfonie, který známe od Brucknera. Mahler jedinečným prolínáním několika hudebních druhů – orchestrální písně, symfonické básně a symfonie – navazuje na Beethovena, na jeho Devátou symfonii, a to především na finále, které reprezentuje typ symfonické kantáty. Tento typ hudební formy využil Mahler právě v 2., 3., 4. a 8. symfonii.21 Zdeněk Nejedlý v předmluvě ke knize Bruna Waltera Gustav Mahler velmi výstižně

charakterizuje

Mahlera

jako

největšího

syntetika

té

doby,

jako syntetika života a umění, syntetika umění nejen ve svém hudebním výrazu, nýbrž i slohu. Dva největší zjevy hudby 19. století, hudební drama a symfonie, které stály proti sobě jako dva neslučitelné protiklady, Mahler ve své tvorbě spojil. Jeho symfonie je stejně drama jako symfonie a stejně tak je v ní propojeno dědictví dvou velikánů – Beethovena a Wagnera. Jeho syntéza se promítá i v překonání propasti mezi hudbou absolutní a programní. Dovedl svoji syntetickou ideu tak daleko, že překonal i rozpor mezi hudbou instrumentální a vokální ve vokální hudbě svých symfonií. 22 Mahler chápe symfonii jako formu, která si musí zachovat svoji autonomii, přesto však smí pojmout vše, co se dá získat z technik práce se zvukem, a to od sonátové formy vídeňského klasicismu a Bachovy polyfonie, přes techniku orchestrálního splývání a Wagnerovy modifikace tempa, zcizování zvuku neobvyklým zacházením s nástroji. Tato snaha o syntézu vede někdy k tomu, že je skladateli vytýkán eklekticismus. V Mahlerových symfoniích je syntetické i vidění světa. Skladatel postupuje od základních filozofických otázek a extatických vyznání až k expresivním výbuchům či poetické nevinnosti lidové romantiky.23 Mahler přiřazoval původně jednotlivým větám svých prvních symfonií programní názvy, záhy však od nich upustil. Ke stažení ho přimělo zjištění, že publikum 21

HRČKOVÁ, Naďa. Dějiny hudby V. Hudba 19. století. 1. vyd. Praha: Ikar, 2011, s. 240. WALTER, Bruno. Gustav Mahler. 1. vyd. Praha: Svobodné slovo – Melantrich, 1958, s. 7 – 9. 23 BLAUKOPF, Kurt. Gustav Mahler. Současník budoucnosti. 1. vyd. Jinočany: H&H, 1998, s. 88. 22

9

program mnohdy špatně pochopilo a posmívalo se mu. Dalším důvodem byl pak také strach, že by jeho hudba byla spojována s aktuálním směrem programní hudby, jehož představitelem byl Richard Strauss. Mahler upřednostnil skutečnost, že zůstane nepochopen, před tím, aby byl chápán pouze racionálně či jakkoliv omezeně ve smyslu ilustrativní programní hudby. „Taková hudba nestojí za nic, když se posluchači nejprve musí oznamovat, co v ní je, protože by to tam měl každý prožít.“24 Mahler zastával názor, že: „Posluchač nepřišel, aby četl, ale aby naslouchal! Ostatně lze o hudbě vůbec psát? Jde přece o odlišnou svébytnou mluvu – slova ji nejsou sto vyjádřit…“25

3.2 Duchovní dimenze Mahlerovy hudby Gustav Mahler nijak nevyznával ideologii „l´art pour l´art“, byl přesvědčen, že umění a život, umění a příroda, umění a svět tvoří bezprostřední paralelu. Jeho symfonické dílo je nutno vnímat jako hudbu vyjadřující se v osobním, biografickém, literárním a filozofickém smyslu. 26 Své

estetické

názory

a

umělecké

cíle

formuloval

v dopise

Gisele

Tolnayové-Wittové ze dne 7. února 1893. Odpovídá adresátce na dotaz, proč potřebuje k vyjádření svých myšlenek tak velký orchestrální aparát. Píše: „Až nakonec Beethoven se zasloužil o novou éru hudby, počínaje kterou základní tóny nálad už nadále nestojí pouze v protikladu, ale také se prolínají a vytvářejí konflikty, humorné situace a poetické myšlenky.“27 Když Mahler hovoří o humoru, má na mysli svoji Osmou symfonii. Beethoven se podle některých skladatelů při kompozici svých děl nechal vést „poetickými ideami“, o čemž byl přesvědčen i sám Mahler. Mahlerův duchovní svět je stavěn především na pilířích čtyř významných osobností: Shakespeare, Goethe, Beethoven a Richard Wagner. Ze všech skladatelů novějších dějin hudby měl nejblíže právě k Beethovenovi a Wagnerovi. 28 Poetické jádro Mahlerových hudebně básnických koncepcí spojuje Pavel Skála 29 s filozofií

života

Friedricha

Nietzscheho,

který

vyznává

víru

v osudovou

nevyhnutelnost. Přes idealistické postoje Schopenhauera se Mahler dostává ke studiu

24

HRČKOVÁ, Naďa. Dějiny hudby V. Hudba 19. století. 1. vyd. Praha: Ikar, 2011, s. 239. MAHLER, Zdeněk. Krajan. 1. vyd. Lidice: Slávka Kopecká. 2009, s. 97. 26 HRČKOVÁ, Naďa. Dějiny hudby V. Hudba 19. století. 1. vyd. Praha: Ikar, 2011, s. 237. 27 HRČKOVÁ, Naďa. Dějiny hudby V. Hudba 19. století. 1. vyd. Praha: Ikar, 2011, s. 239. 28 HRČKOVÁ, Naďa. Dějiny hudby V. Hudba 19. století. 1. vyd. Praha: Ikar, 2011, s. 239. 29 MAHLER, Gustav. Symfonie č. 3. d moll. [LP deska] Praha: Supraphon, 1971. 25

10

myšlenek Eduarda Hartmanna, jehož svět je střetem přitažlivých a odpudivých sil, jejichž hybná síla se v Mahlerově pojetí transformuje v ideál lásky jako věčného prazákladu života.30 Vliv skladatelova pohledu na svět, nedokonalost a nepřijatelnost tohoto světa a snaha o únik z něj, vytvářel ústřední duchovní obsah jeho hudby. Mahler se neustále zaobíral filozofickými otázkami, problémem „onoho světa“, myšlenkou transcendence smrti prostřednictvím lásky. Duchovní dimenze jeho hudby je nejvíce patrná v 2., 3., 4. a 8. symfonii, v nichž velmi originálním způsobem rozvíjí wagnerovské myšlenky uměleckého náboženství. Všechny tyto symfonie patří k typu symfonické kantáty, jejich součástí je práce se slovem, jsou předepsány sbory, sólisté a gigantický orchestrální aparát. U těchto symfonických kantát je patrné určité mysterium vykoupení. Druhá symfonie formuje víru ve smyslu existence, bytí a nebytí, Třetí symfonie vrcholí poselstvím věčné lásky, Čtvrtá symfonie je meditací o životě po smrti, druhá část Osmé symfonie je inspirována myšlenkou věčné lásky, Božího milosrdenství, pozemské nedostatečnosti a duchovního znovuzrození. 31

3.3 Mahlerovo filozofické pojetí světa v symfoniích Pojmem „svět“ se v devatenáctém století zabývaly nejen osobnosti filozofie a estetiky, nýbrž bylo toto téma mnohdy častou otázkou běžných hovorů. Problematice „světa“ se věnuje i Mahler v nesčetných dopisech i ústních vyjádřeních. Používá tohoto termínu, když objasňuje Jeanu Sibeliovi své pojetí symfonie: „Musela by být jako svět a obsahovat všechno“.32 Natalii Bauerové-Lechnerové sděluje, že jeho Třetí symfonie pro něj znamená vystavět svět všemi prostředky existující techniky, svou formu si určuje sám vždy nový a měnící se obsah. V říjnu 1901 prohlásil ke Čtvrté symfonii: „symfonie musí mít v sobě cosi kosmického, musí být nevyčerpatelná, jako je svět a život, nechceme-li znevažovat její jméno.“33 Gustav Mahler došel ve svém chápání hudby k představě, že hudba je nejen zrcadlem světa, nýbrž také obrazem jeho vlastního osobního prožitku a tedy i vyjádřením jeho názoru na svět. Chtěl vytvořit univerzální hudební řeč, ve které svět jako celek nabývá zvuku. Tímto zjevně navazuje na myšlenku hudby sfér, která má svůj počátek již v antice a středověku. Tento jev se podle Guida Adlera promítá 30

MAHLER, Gustav. Symfonie č. 3. d moll. [LP deska] Praha: Supraphon, 1971. HRČKOVÁ, Naďa. Dějiny hudby V. Hudba 19. století. 1. vyd. Praha: Ikar, 2011, s. 238. 32 HRČKOVÁ, Naďa. Dějiny hudby V. Hudba 19. století. 1. vyd. Praha: Ikar, 2011, s. 238. 33 HRČKOVÁ, Naďa. Dějiny hudby V. Hudba 19. století. 1. vyd. Praha: Ikar, 2011, s. 238. 31

11

v Mahlerových symfoniích prostřednictvím měnících se obrazů vzájemně odlišných nálad. 34

3.4 Význam slova v Mahlerových symfoniích V dopise z 26. března 1896 vyjadřuje Gustav Mahler Maxu Marschalkovi své stanovisko k otázce, jak a proč se má hudba vykládat slovy: „Vím, pokud jde o mne, že bych, dokud mohu svůj prožitek shrnout v slova, jistě o něm nenapsal hudbu. Má potřeba, abych se vyjádřil hudebně symfonicky, začíná teprve tam, kde vládnou temné pocity, u brány, jež vede do „onoho světa“, do světa, v němž věci nejsou už rozlišeny časem a místem.“35 V dopise hudebnímu publicistovi Arthuru Seidlovi ze 17. února 1987 píše: „Když koncipuji velký hudební útvar, vždy dospěji k zásadnímu bodu, a to když musím hudbě dodat slovo jako nositele své hudební myšlenky. Podobně se tomu muselo dít Beethovenovi, když pracoval na své Deváté symfonii, jen s tím rozdílem, že jeho doba mu ještě nebyla s to poskytnout vhodný materiál. Schillerova báseň totiž v podstatě neumožňuje formulovat to neslyšitelné, co měl na mysli. Koneckonců si vzpomínám, že Richard Wagner o tomto problému kdesi pojednává se vší upřímností. V poslední větě mé Druhé symfonie mi šlo jednoduše o to, abych – a skutečně jsem probral celou světovou literaturu včetně Bible – našel spásonosná slova, avšak nakonec jsem byl přinucen propůjčit svým citům a myšlenkám vlastní slova.“ 36 Z toho vyplývá, že Mahler při kompozici své Druhé symfonie, později také Třetí, Čtvrté a Osmé symfonie vědomě usiloval o návaznost na Beethovena, ve všech symfoniích hraje důležitou roli slovo.37

3.5 Druhá symfonie c moll „Sráží člověka kyji na zem a povznáší ho pak na andělských perutích do nejvyšších výšin“38, těmito slovy popsal Mahler svoji Druhou symfonii. Druhá symfonie c moll se sopránovým a altovým sólem a smíšeným sborem přestavuje kompoziční průlom v Mahlerově tvorbě. Je stejně jako První symfonie D dur 34

WILDHAGEN, Christian. Wenn das Universum zu tönen begint. In Mezinárodní muzikologická konference k 140. výročí narození Gustava Mahlera. Sborník přednášek. 1. vyd. Jihlava: Muzeum Vysočiny, 2005, s. 47. 35 WALTER, Bruno. Gustav Mahler. 1. vyd. Praha: Svobodné slovo – Melantrich, 1958, s. 139. 36 HRČKOVÁ, Naďa. Dějiny hudby V. Hudba 19. století. 1. vyd. Praha: Ikar, 2011, s. 243. 37 HRČKOVÁ, Naďa. Dějiny hudby V. Hudba 19. století. 1. vyd. Praha: Ikar, 2011, s. 243. 38 WALTER, Bruno. Gustav Mahler. 1. vyd. Praha: Svobodné slovo – Melantrich, 1958, s. 30.

12

koncipována

jako

symfonická

báseň,

rozvíjející

programový

koncept

smrti

až po vzkříšení na ploše pěti vět. Vývojem od První k Druhé symfonii se zabývá Marek Štilec v Hudebních rozhledech. 39 Druhá symfonie je v kontextu Mahlerovy tvorby novátorská v přidání vokální složky – dvou ženských sólových hlasů a smíšeného sboru k orchestru. Koncepce symfonie je pětivětá, dvě věty jsou orchestrální (vokálně orchestrální) podobou původních Mahlerových písní. V páté větě užil skladatel nezvyklý efekt samostatné skupiny hudebníků za scénou, což bylo pro žánr symfonie té doby velmi neobvyklé. Mahler v tomto díle nefiguruje pouze jako skladatel, bere na sebe také úlohu básníka, neboť sám zpracovává část textu, který v sobě nese jasné poselství. 3.5.1 Vznik Druhé symfonie Vznik prvních skic symfonie (uloženy v Jewish National and University Library v Jeruzalémě) je datován dnem 8. 8. 1888. Přesný průběh vzniku symfonie je načrtnut v následujících bodech: 40 8. 8. 1888 – první skici první věty 10. 9. 1888 – čistopis první verze první věty 8. 7. 1893 – dokončena píseň Des Antonius von Padua Fischpredigt, verze pro hlas a klavír 16. 7. 1893 – skica partitury třetí věty, nese však označení druhá věta 19. 7. 1893 – čistopis partitury písně Urlicht 30. 7. 1893 – náčrt druhé věty označené jako čtvrté 1. 8. 1893 – čistopis orchestrální verze Antonius von Padua Fischpredigt 29. 4. 1894 – revidovaná verze první věty 18. 12. 1894 – dokončen čistopis finální věty Jak vyplývá z uvedeného nástinu, měla první věta Druhé symfonie dvě verze, a to z roku 1888 a 1894. Tato část symfonie bývá někdy označována jako samostatná symfonická báseň s podtitulem Todtenfeier. Tímto problémem se zabývá Edward R. Reilly ve své práci Todtenfeier and the Second Symphony, kde se opírá se o rozbor 39

ŠTILEC, Marek. Nad dvanácti partiturami Gustava Mahlera. Hudební rozhledy [online] rok neuveden [cit. 7. 4. 2014]. Dostupné z: http://hudebnirozhledy.scena.cz/www/index.php?page=clanek&id_clanku=1546 40 ŠTILEC, Marek. Nad dvanácti partiturami Gustava Mahlera. Hudební rozhledy [online] rok neuveden [cit. 7. 4. 2014]. Dostupné z: http://hudebnirozhledy.scena.cz/www/index.php?page=clanek&id_clanku=1546

13

rukopisu z 10. 9. 1888, uloženého ve sbírce Sacherovy nadace v Basileji. Tato první verze je rozdílná proti verzi z roku 1894 především v menším obsazení orchestru. Titulní strana první verze z roku 1888 je však jasně označena: Symphonie c moll / 1. Satz a až později, přibližně do roku 1891 je označení 1. Satz dodatečně nahrazeno nadpisem Todtenfeier. V letech 1893 – 1894 byla provedena revize první věty, která se projevila v řadě strukturálních změn a úpravě orchestrace, jak ji známe dnes.41 V době vzniku Druhé symfonie 1888 – 1894 působil Mahler v Budapešti (1. březen 1888 – 13. březen 1891) a poté v Hamburku (26. březen 1891 – 25. duben 1897). Skladatel komponoval Druhou symfonii ve velmi tísnivém rozpoložení. Hamburk zasáhla epidemie cholery, počet obětí stoupl až na deset tisíc a rovněž Mahlera postihly horečky a střevní křeče. Po těchto tragických událostech stále čekal na inspiraci pro finále této symfonie. V dopise Arturu Seidlovi píše o nápadu zakončit symfonii sborem, avšak neustále váhá, aby veřejnost nevnímala tento krok jako kopii Beethovenovy Deváté symfonie. Následně dostává zprávu, že skonal Hans von Bülow. V Hamburku uspořádali tryznu a Mahler poslouchal plačky, které mu vnukly nápad: „Jsi zrozen, abys zemřel. Umřeš, abys žil. Není soudce ani viníka, není požehnání ani zatracení. Ani odměna ani trest, nebudou velcí ani malí – všichni vzkříšeni.“42 V rámci pohřbu zazněly tři sloky chorálu, Mahler však používá pouze dvě a další text vypracovává sám. O momentu skladatelova náhlého „osvícení“ svědčí i analýza skic, které jsou nyní v osobním majetku Gilberta Kaplana, amerického multimilionáře a předního znalce Mahlerovy Druhé symfonie, který se analýze a provozování tohoto díla věnuje více než dvacet let. Z Mahlerových skic je patrné, že vstupní sbor „Auferstehen“ komponoval prakticky v celku. 43 3.5.2 První provedení Druhé symfonie O první uvedení První symfonie ve Výmaru v roce 1894 se zasloužil Richard Strauss. Osobnost tohoto skladatele stála i u premiéry prvních tří vět Druhé symfonie 4. března 1895 v Berlíně, kde Strauss v rámci svého koncertu nechal Mahlera jeho skladbu dirigovat. Uvedení díla se však setkalo s velmi negativní kritikou, ale ani to 41

ŠTILEC, Marek. Nad dvanácti partiturami Gustava Mahlera. Hudební rozhledy [online] rok neuveden [cit. 7. 4. 2014]. Dostupné z: http://hudebnirozhledy.scena.cz/www/index.php?page=clanek&id_clanku=1546 42 MAHLER, Zdeněk. Krajan. 1. vyd. Lidice: Slávka Kopecká. 2009, s. 62. 43 ŠTILEC, Marek. Nad dvanácti partiturami Gustava Mahlera. Hudební rozhledy [online] rok neuveden [cit. 7. 4. 2014]. Dostupné z: http://hudebnirozhledy.scena.cz/www/index.php?page=clanek&id_clanku=1546

14

Mahlera neodradilo od premiéry celé Druhé symfonie, která se konala 13. prosince v Berlíně. Avšak ani tehdy nebyli kritici navzdory kladnému přijetí publika s dílem spokojeni. 44 První uvedení Druhé symfonie bylo základním mezníkem pro uznání Gustava Mahlera jako symfonika. Bruno Walter, jenž byl na koncertě přítomen, označil tuto událost za rozhodující okamžik v životě skladatele: „Jistě se objevilo i odmítání, zneuznávaní, snižování, bagatelizování, ale přesto byl dojem z velikosti a originality díla, ze síly Mahlerovy bytosti tak hluboký, že od tohoto dne můžeme datovat jeho vzestup jako skladatele.“45 Druhá symfonie byla pro Mahlera v mnoha ohledech velmi výjimečná, neboť ji zařazoval často v důležitých momentech své kariéry. Jako svoji první symfonii ji dirigoval ve Vídni, loučil se s ní při odjezdu do Ameriky (9. dubna 1899 a 24. listopad 1907), byla také jeho prvním dílem, jež dirigoval v New Yorku, Paříži a Mnichově. 46 3.5.3 Části Druhé symfonie 1. Allegro maestoso. Mit durchaus ernstem und feierlichen Ausdruck 2. Andante moderato. Sehr gemächlich. Nie eilen 3. In ruhig fließender Bewegung 4. „Urlicht“. Sehr feierlich, aber schlicht Alt sólo: O Röschen rot! Der Mensch liegt in größter Not! Der Mensch liegt in größter Pein! Ja lieber möcht ich im Himmel sein. Da kam ich auf einen breiten Weg, da kam ein Engelein und wollt´ mich abweisen. Ach nein! Ich ließ mich nicht abweisen! Ich bin von Gott und will wieder zu Gott! Der liebe Gott wird mir ein Lichtchen geben, wird leuchten mir bis an das ewig selig Leben! 44

MAHLER, Gustav. Symfonie č. 2. c moll. [LP deska] Praha: Supraphon, 1980. WALTER, Bruno. Gustav Mahler. 1. vyd. Praha: Svobodné slovo – Melantrich, 1958, s. 30. 46 ŠTILEC, Marek. Nad dvanácti partiturami Gustava Mahlera. Hudební rozhledy [online] rok neuveden [cit. 7. 4. 2014]. Dostupné z: http://hudebnirozhledy.scena.cz/www/index.php?page=clanek&id_clanku=1546 45

15

5. Im tempo des Scherzo´s. Wild heraufahrend. Smíšený sbor: Aufersteh´n, ja aufersteh´n wirst du, mein Staub, nach kurzer Ruh! Unsterblich Leben wird, der dich rief, dir geben! Wieder aufzublüh´n, wirst du gesä´t! Der Herr der Ernte geht und sammelt Garben uns ein, die starben! Alt sólo: O Glaube, mein Herz! O glaube: Es geht dir nichts verloren! Dein ist, Dein, ja dein, was du gesehnt! Dein, was du geliebt, was du gestritten! Soprán sólo: O glaube: Du wardst nicht umsonst geboren! Hast nicht umsonst gelebt, gelitten! Smíšený sbor: Was entstanden ist, das muss vergehen! Was vergangen, auferstehen! Hör auf zu beben! Bereite dich, zu leben! Soprán a alt sólo: O Schmerz! Du Alldurchdringer! Dir bin ich entrungen! O Tod! Du Allbezwinger! Nun bist du bezwungen! 16

Mit Flügeln, die ich mir errungen, in heißem Liebessterben, werd´ ich entschweben zum Licht, zu dem kein Aug´ gedrungen! Smíšený sbor: Mit Flügeln, die ich mir errungen, werde ich entschweben! Sterben werd´ ich, um zu leben! Aufersteh´n, ja aufersteh´n wirst du, mein Herz, in einem Nu! Was du geschlagen, zu Gott es dich tragen! 3.5.4 Mahlerova Druhá symfonie ve světle programní hudby Co se týče programního výkladu Mahlerovy Druhé symfonie, nacházíme v dostupné literatuře tři pohledy na tuto problematiku. První verze výkladu se opírá o Mahlerovu citaci z pera Natalie Bauerové-Lechnerové z ledna 1896. Druhý pohled nastiňuje Mahler v dopise Maxi Marschalkovi 26. března 1896, zaobírá se zde však pouze rozborem prvních tří vět. Třetí verzí je program napsaný skladatelem u příležitosti provedení Druhé symfonie v Drážďanech 20. prosince 1901. Pro všechny tři verze výkladu je shodný skladatelův důraz na krajní věty – první a pátou. Nejmarkantnější vývoj jednotlivých výkladů je patrný v první větě. První verze charakterizuje první větu Allegro maestoso jako boj jisté mocné bytosti s protivenstvím tohoto světa, její následné podlehnutí a smrt. V druhé verzi označuje skladatel první větu jako Todtenfeier, v této verzi je již neurčitá bytost specifikována jako hrdina První symfonie, kterého Mahler ukládá do hrobu. Na rozdíl od první verze výkladu upozorňuje druhé a třetí pojetí na existenciální otázky smyslu života a smrti. V druhé verzi přímo skladatel vyslovuje potřebu odpovědi na tyto otázky, kterou je pátá věta. V rámci třetího výkladu dochází k zosobnění hrdiny první věty v milovanou osobu, u jejíž rakve se nacházíme. Stěžejní myšlenkou druhého výkladu jsou pro nás Mahlerova slova, kterými říká, že Druhá symfonie přímo vyrůstá z První.47

47

ŠTILEC, Marek. Nad dvanácti partiturami Gustava Mahlera. Hudební rozhledy [online] rok neuveden [cit. 7. 4. 2014]. Dostupné z: http://hudebnirozhledy.scena.cz/www/index.php?page=clanek&id_clanku=1546

17

Druhá věta Andante moderato je v první verzi charakterizována větou: „Andante hovoří o lásce“, druhá verze ji popisuje jako paprsek slunce, prostý a bez mráčku, mimo život hrdiny, ve třetí verzi je to potom šťastný moment milované zesnulé osoby a smutek ze ztráty jejího mládí a nevinnosti. 48 Třetí věta In ruhig fliessender Bewegung hovoří v první a druhé verzi o Mahlerově představě pozorovatele, který sleduje za oknem tančící postavy, avšak neslyší hudbu, a tak bez rytmu postrádají jejich pohyby smysl. Celá věta končí děsivým výkřikem trpícího, který se objevuje i v páté větě.49 Čtvrtá věta Urlicht je nejlépe charakterizována prostřednictvím první verze, jedná se o vztah duše k Bohu a nesmrtelnosti. Mahler o ní napsal: „Jímavý hlas naivní víry doléhá k našemu sluchu. Jsem od Boha a chci k Bohu zas zpět! Bůh mi dá světélko, bude mi svítit až do věčně blaženého života!“50 Finální věta Im Tempo des Scherzo – Wild herausfahrend je podle první a třetí verze odpovědí na otázky položené v první větě. V páté větě dle první verze slyšíme hlas volajícího oznamujícího konec všeho živého a Poslední soud. Země se třese, otevírají se hroby a všechna stvoření se svíjejí, bědují a skřípají zuby. Potom všichni společně kráčejí procesím, žebrák i boháč, obyčejný člověk i král, řadoví klerikové i papežové. Ve třetí verzi Mahler píše: „Velcí i malí, králové i chudáci, spravedliví i bezbožníci, apokalyptické trubky volají.“ Po těch všech hrůzách a děsivých zmatcích se jako poslední zvuk pozemského života ozve v první verzi hlas ptáka, ve třetí verzi hlas slavíka a potom se zjeví ve své slávě Bůh, proniká nás vznešené světlo, vše je poklidné a blažené. A hle: „Není Posledního soudu, není spravedlivých ani hříšníků, není malých ani velkých, není trestu ani odplaty. Vše prostupující pocit lásky prosvětluje vědomí a bytí.“ Touto myšlenkou v tónině Es dur vítězí Mahlerova Druhá symfonie směřující z nicoty do věčnosti. 51

48

ŠTILEC, Marek. Nad dvanácti partiturami Gustava Mahlera. Hudební rozhledy [online] rok neuveden [cit. 7. 4. 2014]. Dostupné z: http://hudebnirozhledy.scena.cz/www/index.php?page=clanek&id_clanku=1546 49 ŠTILEC, Marek. Nad dvanácti partiturami Gustava Mahlera. Hudební rozhledy [online] rok neuveden [cit. 7. 4. 2014]. Dostupné z: http://hudebnirozhledy.scena.cz/www/index.php?page=clanek&id_clanku=1546 50 Symfonie č. 2 c moll „Vzkříšení“. [online] rok neuveden [cit. 7. 4. 2014]. Dostupné z: http://www.rozhlas.cz/socr/skladby/_zprava/727698 51 ŠTILEC, Marek. Nad dvanácti partiturami Gustava Mahlera. [online] rok neuveden [cit. 7. 4. 2014]. Dostupné z: http://hudebnirozhledy.scena.cz/www/index.php?page=clanek&id_clanku=1546

18

3.5.5 Význam slova v Druhé symfonii Mahler v Druhé symfonii již opouští čtyřvěté schéma, které ještě zachoval v případě První symfonie. Po symfonicky rozvitém smutečním pochodu první věty vyžaduje partitura nejméně pětiminutovou přestávku, ta má posluchače připravit na vzpomínku na „blažený okamžik ze života tohoto drahého zesnulého“, kterým je druhá věta Andante moderato, která má charakter rakouského ländleru a je hraná redukovaným orchestrem, jemuž dominují smyčcové nástroje. Třetí věta symbolizuje „ducha nevíry“, v níž se, jak vysvětluje skladatel, „svět a život“ změní v „chaos“. Mahler zde pracuje s orchestrální písní, kterou zkomponoval krátce předtím. Jedná se o Kázání rybám Antonína Paduánského ze sbírky Chlapcův kouzelný roh, tímto rozšiřuje formu orchestrální písně a dosahuje vrcholu ve výbuchu zoufalství. 52 Čtvrtá věta Druhé symfonie začíná altovým sólem: „Růžičko, růže, člověk se utrápit může, člověka bolest tak souží, že už jen po nebi touží.“ Tento text Mahler převzal rovněž ze sbírky Chlapcův kouzelný roh, nalézá v něm to, co nazývá „dojemným hlasem víry“. Partitura vyžaduje, aby s divokou prudkostí vpadlo do hasnoucího doznívání této věty finále, jehož program vysvětluje skladatel těmito slovy: „Ozve se hlas volajícího: přišel konec všeho živého – ohlašuje se Poslední soud a propukla hrůza všech dní. Země se chvěje, hroby se otvírají, mrtví vstávají a kráčejí v nekonečném průvodu. Velcí i malí této země – králové a žebráci, spravedliví i bezbožníci – všichni tam chtějí – strašlivě doléhá k našemu uchu volání po slitování a milosti. Stále strašlivěji se to blíží – smysly nám přecházejí, vědomí se ztrácí, když se přibližuje věčný Duch. Zazní „Velký apel“ – trubky Apokalypsy volají, uprostřed hrozivého ticha se nám zdá, že vzdáleně, vzdáleně slyšíme slavíka jako poslední chvějivou ozvěnu pozemského života! Tiše se rozezní sbor světců a nebešťanů: Vzkříšen bude, vzkříšen bude zas tvůj prach. Tu se zjeví nádhera Boží! Překrásné, něžné světlo nám proniká do srdce – všechno je tiché a blažené! A hle: nekoná se žádný soud – neexistují hříšníci ani spravedliví, není tu nikdo velký a nikdo malý, není trestu ani odměny. Všemocný cit lásky nás prozařuje blaženým věděním a bytím.“ 53 V páté větě hraje orchestr i za pódiem, čímž je vyjádřena myšlenka prostorového zvuku, kterou Mahler rozvinul již v Písni žalobné. Již mu nestačí tradiční protilehlé rozmístění zvuku a publika, zvuk nemá k naslouchajícím doléhat jen z pódia,

52 53

MAHLER, Gustav. Symfonie č. 2. c moll. [LP deska] Praha: Supraphon, 1980. BLAUKOPF, Kurt. Gustav Mahler. Současník budoucnosti. 1. vyd. Jinočany: H& H, 1998, s. 86 - 87.

19

nýbrž má být všudypřítomný. Podle partitury musí čtyři trubky Apokalypsy znít z opačných směrů.54 Sbor světců a nebešťanů nastupuje a cappella těsně po posledním slavičím trylku pikoly. Mahler zde pravděpodobně vycházel z principu a cappella chorálů J. S. Bacha, jimiž se v Hamburku zabýval. Tento vliv Bachovy hudby na Mahlerovu tvorbu se neprojevuje pouze v případě chorálového nástupu sboru při „Vzkříšení“ 55 Mahlerova obava, aby Druhá symfonie nevypadala jako pouhé napodobení Beethovenovy Deváté symfonie je pochopitelná. Podobnost symfonie pro sólové hlasy, sbor a orchestr a především sborové finále tuto asociace jen potvrzují. Mahlerovu Druhou symfonii c moll s Beethovenovou Devátou symfonii spojuje také filozofický charakter symfonické skladby. Beethovenova jedinečnost ve zhudebnění Schillerovy Ódy na radost se stává u Mahlera tvůrčím principem. Text je pro něho nejen předlohou, kterou zhudební, začíná už samotnou hudebně-filozofickou představou, k níž hledá vhodný text. „S poslední větou mé Druhé symfonie to bylo tak, že jsem skutečně prohledal celou světovou literaturu až po Bibli, abych našel spásné slovo…“ Když Mahler text konečně nachází, upravuje ho svým vlastním způsobem. J. B. Foester cituje ve svých vzpomínkách na hamburskou dobu text Klopstockovy ódy ze smuteční slavnosti za Bülowa. (Verše přeložil Jiří Stromšík.) 56 Klopstock: Vzkříšení

Mahlerova verze:

Vzkříšen bude, vzkříšen bude zas

Vzkříšen bude, vzkříšen bude zas

tvůj prach, až přijde čas!

tvůj prach, až přijde čas!

Život ti věčný

Život ti věčný

vrátí Bůh nekonečný. Aleluja!

vrátí Bůh nekonečný.

Jsem sémě, jež má vydat květ!

Jsi sémě, jež má vydat květ!

Pán – Žnec jde, sklízí svět,

Pán – Žnec jde, sklízí svět,

jak snopy snáší

jak snopy snáší

pozemskost naši. Aleluja!

pozemskost naši.

54

BLAUKOPF, Kurt. Gustav Mahler. Současník budoucnosti. 1. vyd. Jinočany: H& H, 1998, s. 87. BLAUKOPF, Kurt. Gustav Mahler. Současník budoucnosti. 1. vyd. Jinočany: H& H, 1998, s. 87. 56 BLAUKOPF, Kurt. Gustav Mahler. Současník budoucnosti. 1. vyd. Jinočany: H& H, 1998, s. 84. 55

20

Den díků, radostných slzí den!

Ó srdce mé, věř, nic z toho nevymizí,

Toť mého Boha den!

co tvé, po čem jsi toužilo,

Po dlouhé době dřímoty

vše, co zašlo, z mrtvých vstane!

v temném hrobu ty vzbudíš mne.

Ó věř: nepřišlos marně na svět cizí, ne marně žilos v utrpení. Jednou zhyne vše, co vniklo kdysi, vše, co zhyne, zas se vzkřísí Zanech vší bázně! Života přijmi strázně! Ó bolesti, jež krušíš vše, z mé duše už zmizíš! Ó smrti vševládnoucí, teď porážku sklízíš! Na křídlech, jež se k boji vzepnou, se v lásky žhavém vzmachu povznesou z prachu až k jasu, kterým jiní oslepnou. Na křídlech, jež se v boji vzepnou, se vznesu z prachu! Zemru, abych mohl žíti! Vzkříšeno, mé srdce, budeš zas, brzy tvůj přijde čas! Čím víc se chvěješ, tím blíže k Bohu spěješ.

Mahler mění Klopstockův text v zaříkávací formuli, která překoná smrt. Pozemský hrob z jeho úpravy básně zmizel, smrt nezruší život, protože vzkříšení

21

je jisté, všechna trýzeň pozemského života má smysl, člověk se nenarodil nadarmo ani netrpěl nadarmo.57 Od té doby přátelé Mahlera nazývali hledačem Božím. V poselství Druhé symfonie se Mahler jeví jako člověk, který našel Boha. Filozofický podtext díla se stává jeho pracovním principem. Skladatel spojuje věty svých symfonií tematickými vztahy, od počátku je zaměřen na finále, nechává přejít dokonce jedno dílo do dalšího. Melodie „Potulného tovaryše“ se objevují v První symfonii, ve Druhé symfonii doprovodí hrdinu ke vzkříšení. 58

3.6 Třetí symfonie d moll Druhá, Třetí a Čtvrtá symfonie tvoří volný celek, který spojuje společný inspirační zdroj, jímž je básnická sbírka Chlapcův kouzelný roh. Třetí symfonii nazval Mahler svou „radostnou vědou“, je totiž výrazem jeho osobního citového života. Třetí symfonie svou délkou přes dvě a půl hodiny překonává rozsah předchozích symfonií. Jedná se o celovečerní dílo, v němž první věta vyplňuje první půli večera a ostatních pět vět je zpravidla hráno po přestávce. Třetí symfonie je komponovaná pro altové sólo, ženský a dětský sbor a mohutný orchestrální aparát, který umožňuje nesčetné barevné nuance a dynamické možnosti. Skladatel ji příležitostně nazývá jako „Panovu symfonii“ a bývá také někdy chápána jako přírodní filozofie o šesti větách: léto, květiny, zvířata, člověk, anděl a láska. 59 3.6.1 Vznik a premiéra Třetí symfonie Třetí symfonie vznikla o letních prázdninách v letech 1895 a 1896 ve Steinbachu u jezera Attersee. V dopisech Anne von Mildenburg Mahler píše: 60 „Jsou to strašlivé porodní bolesti, které zakouší tvůrce takového díla, a než se mu v hlavě vše srovná, vyroste a vyprýští ven, musí tomu předcházet velká roztržitost, ponořenost do sebe, odumření pro vnější svět. Moje symfonie bude něco, co svět ještě neslyšel! Celá příroda v ní dostane hlas a bude vyprávět tak hluboká tajemství, jaká člověk tuší snad jen ve snu! Řeknu Ti, mně samotnému je občas divně u srdce u některých míst a připadá mi, jako bych je vůbec nepsal já sám.“

57

BLAUKOPF, Kurt. Gustav Mahler. Současník budoucnosti. 1. vyd. Jinočany: H& H, 1998, s. 86. BLAUKOPF, Kurt. Gustav Mahler. Současník budoucnosti. 1. vyd. Jinočany: H& H, 1998, s. 86. 59 MAHLER, Gustav. Symfonie č. 3. d moll. [LP deska] Praha: Supraphon, 1971. 60 BLAUKOPF, Kurt. Gustav Mahler. Současník budoucnosti. 1. vyd. Jinočany: H& H, 1998, s. 106. 58

22

Z dopisů a vzpomínek Mahlerových přátel se dovídáme, že skladatel si byl již 2. července tak jist zdarem své kompozice, že pozval do Attersee Bruna Waltera z Hamburku. Když Walter dorazil, rozhlédl se po krajině a obrátil pohled na pohoří Höllengebirge, řekl mu Mahler:61 „Tam se vůbec nemusíte dívat – to vše jsem už zkomponoval.“ Své pocity, když mu potom Mahler přehrál symfonii na klavír, popisuje Walter slovy: „Síla a novost hudební řeči mě úplně omámily – nesmírně mě uchvacovalo i to, že jsem cítil tvůrčí žár a vytržení, z nichž dílo vzniklo. Teprve teď a až prostřednictvím této hudby jsem ho zřejmě poznal, připadalo mi, že celá jeho bytost vdechuje tajuplné spojení s přírodou, jak bylo hluboké a elementární, jsem mohl předtím jen tušit a nyní jsem se to dozvěděl z řeči tónů jeho symfonického kosmického snu.“62 V srpnu 1895 posílá Mahler B. Löhrovi v dopise list se základním rozvrhem symfonie:63 Sen letního jitra. 1. Léto přichází pochodem. 2. Co mi vyprávějí květiny na louce. 3. Co mi vyprávějí zvířata v lese. 4. Co mi vypráví noc. (Altové sólo) 5. Co mi vyprávějí ranní zvony. (Ženský sbor s altovým sólem) 6. Co mi vypráví láska. Motto: „Otče, viz ty rány mé! Kéž bytost žádná nezhyne“ (Ze sbírky Chlapcův kouzelný roh) 7. Život nebeský (Sopránové sólo, humoristicky) Mahler

nakonec

použil

sedmou

část

v závěru

své

další

symfonie,

také se částečně odklonil od původních názvů a z důvodu nechuti k programnímu výkladu své hudby tyto nadpisy nakonec vypustil zcela. 64 Premiéra Třetí symfonie se konala v červenci 1902 v Krefeldu. (Jednotlivé věty symfonie byly provedeny ještě před vlastní premiérou díla Nikischem, Weingartnerem a Schuchtem.) Koncert byl očekáván s velkým napětím – jak líčí Alma Mahlerová ve svých Vzpomínkách - již po první větě se strhl velký jásot v čele s Richardem 61

WALTER, Bruno. Gustav Mahler. 1. vyd. Praha: Svobodné slovo – Melantrich, 1958, s. 32. WALTER, Bruno. Gustav Mahler. 1. vyd. Praha: Svobodné slovo – Melantrich, 1958, s. 32. 63 MAHLER, Gustav. Symfonie č. 3. d moll. [LP deska] Praha: Supraphon, 1971. 64 MAHLER, Gustav. Symfonie č. 3. d moll. [LP deska] Praha: Supraphon, 1971. 62

23

Straussem, který přistoupil k pódiu a horlivě tleskal. S každou další větou se nadšení publika stupňovalo a po poslední větě posluchači hromadně vstávali a tlačili se na pódium. 65 3.6.2 Vliv Nietzscheho na kompozici Třetí symfonie V Třetí symfonii pracuje Mahler s texty ze sbírky Chlapcův kouzelný roh a Nietzschova spisu Tak pravil Zarathustra. S filozofií Nietzscheho se seznámil již dříve, a to prostřednictvím vídeňského přítele Lipinera. Nietzsche sám, když jednou uvažoval nad otázkou, kam vlastně jeho Zarathustra patří, řekl: „Skoro myslím, že mezi symfonie“. Nietzscheho spis předjímá techniku filmu, montáže, střihu. Jednotlivé záběry přinášejí okouzlující obrazy, jeho formulace se vrývají do paměti skrze svou aforistickou sílu. Nad tím vším se vznáší celkový pohled „Nadčlověka“, jež svou neurčitostí vyvolává závrať v člověku, který se snaží tento obraz nějak analyzovat a uspořádat. Tomuto tématu se věnuje i Richard Strauss ve své symfonické básni Tak pravil Zarathustra, avšak v úplně jiném duchu než Mahler. Straussova symfonická báseň působí někdy až optimisticky, neboť skladatel se nechal inspirovat spíše nadpisy jednotlivých kapitol, posluchač si při poslechu myslí, co ho napadne. Mahlerovy je však tato náladová hudba cizí. To, co si z Nietzschova textu bere, je již předem určeno cílem jeho symfonie. Ústřední postavení zde zaujímá člověk, nejedná se však o „Nadčlověka“. Všechno lidské u Mahlera spočívá v přírodě, kam se člověk vždy může uchýlit a nalézt zde sílu. Pojetí přírody je chápáno však šířeji v kontextu souvislosti všeho se vším, což se promítá na původním programním označení částí vět Třetí symfonie:66 1. Pan erwacht. Der Sommer marschiert ein / Pan se probouzí. Přichází léto 2. Was mir die Blumen auf der Wiese erzählen / Co mi vyprávějí květiny na louce 3. Was mir die Tiere im Walde erzählen / Co mi vyprávějí zvířata v lese 4. Was mir der Mensch erzählen / Co mi vypráví člověk 5. Was mir die Engel erzählen / Co mi vyprávějí andělé 6. Was mir die Liebe erzählen / Co mi vypráví láska Je pozoruhodné, že Mahler dokončil symfonii ve stejné době jako Strauss svoji symfonickou báseň Tak pravil Zarathustra, a to v srpnu 1896.67 65

MAHLEROVÁ, Alma. Gustav Mahler / Vzpomínky. 1. vyd. Praha: Paseka, 2001, s. 43. BLAUKOPF, Kurt. Gustav Mahler. Současník budoucnosti. 1. vyd. Jinočany: H&H, 1998, s. 103. 67 BLAUKOPF, Kurt. Gustav Mahler. Současník budoucnosti. 1. vyd. Jinočany: H&H, 1998, s. 103 – 107. 66

24

3.6.3 Části Třetí symfonie 1. Kräftig. Entschiedend 2. Tempo di Menuetto. Sehr mäsig 3. Comodo. Scherzando. Ohne Hast 4. Sehr langsam. Misterioso. Durchaus ppp

Alt solo: O Mensch! Gib Acht! Was spricht die tiefe Mitternacht? Ich schlief! Aus tiefen Traum bin ich erwacht! Die Welt ist tief! Und tiefer als der Tag gedacht! O Mensch! Tief! Tief ist ihr Weh! Lust tiefer noch als Herzleid! Weh spricht: Vergeh! Doch alle Lust will Ewigkeit! Will tiefe, tiefe Ewigkeit!

5. Lustig im Tempo und keck im Ausdruck Chlapecký sbor: Bimm – Bamm, Bimm – Bamm Ženský sbor: Es sungen drei Engel einen süßen Gesang. Mit Freuden es selig in dem Himmel klang. Sie jauchzten fröhlich auch dabei, Daß Petrus sei von Sünden frei. Und als der Herr Jesus zu Tische saß, Mit seinen zwölf Jüngern das Abendmahl aß, Da sprach der Herr Jesus: Was stehst du denn hier? Wenn ich dich anseh´, so weinest du mir! 25

Alt solo: Und sollt´ ich nicht weinen, du gütiger Gott? Ženský sbor: Du sollst ja nicht weinen! Sollst ja nicht weinen!

Alt solo: Ich hab´ übertreten die zehn Gebot. Ich gehe und weine ja bitterlich. Ženský sbor: Du sollst ja nicht weinen! Sollst ja nicht weinen!

Alt solo: Ach komm und erbarme dich über mich! Chlapecký a ženský sbor: Hast du denn übertreten die zehen Gebot, So fall auf die Kniee und bete zu Gott! Liebe nur Gott in Alle Zeit! So wirst du erlangen die himmlische Freud´. Die himmlische Freud´, ist eine selige Stadt, Die himmlische Freud´, die kein Ende mehr hat! Die himmlische Freud´ war Petro bereit´t, Durch Jesum und allen zur Seligkeit.

6. Langsam. Ruhevoll. Empfunden 3.6.4 Význam vokální složky ve Třetí symfonii První a druhá věta symfonie jsou čistě instrumentální. První věta je založena na kontrastu smutečního a triumfálního pochodu. Druhou větu tvoří menuet s opakovanou kontrastní mezivětou. Třetí věta je opět taneční, svým charakterem

26

připomíná tanec venkovanů, Mahler zde pracuje s dřívější písní Střídání v létě ze sbírky Chlapcův kouzelný roh. 68 Čtvrtá věta přináší do symfonie mystický prvek, poprvé zde zaznívá altové sólo. Mahler navozuje verši z Nietzschova díla Tak pravil Zarathustra magickou atmosféru hluboké noci. Z textu si vybírá pasáže, které vyhovují jeho obrazu člověka (překlad Otakar Fischer):69 Ó duše, bdíš? Půlnoci ducha neslyšíš? Já spal, já spal – já z hlubokého snu jsem vstal – Hluboký svět - ! Je hlubší, než jak den jej znal. V něm propast běd – slast – hlubší nad všech srdcí žal. Žal: zhyň! dí – leč každá slast: chci věčnost! dí – chci věčnost, věčnost nejhlubší! Po této niterné meditaci přichází attacca pátá věta Lustig im Tempo und keck im Ausdruck. Radostný hlahol zvonů v orchestru imituje chlapecký sbor „bim bam“. Při interpretaci těchto slov je důležité zachování charakteru zvuku zvonu, a to i ve zpěvu, čehož lze docílit rychlým naslovením konsonanty a zkrácením vokálu „a“ či „i“ na minimální možnou délku a dále držet tón na závěrečné konsonantě slova „m“ na způsob brumenda. Po šesti úvodních taktech „bimm, bamm“ nastupuje zdvihem v šestém taktu ženský sbor a následujících šest taktů v unisonu radostně zpívají: „Pěli tři andělé líbezný zpěv“ Mahler zde využívá výrazných dynamických zlomů. Další čtyři takty na slova „Petr je všech hříchů prost“ jsou již rozděleny do čtyřhlasu v naprostém pianu, které je vystřídáno radostným výbuchem ve forte, potvrzením slov „všech hříchů prost“. Chlapecký sbor stále střídavě doprovází svým „bimm, bamm“. Potom se opět navrací úvodní jásavá melodie v unisonu na slova „A když Pán Ježíš ke stolu sed a s dvanácti učedníky večeři jed“, kterou vystřídá již pouze dvoutaktový čtyřhlasý pianový úsek „tak pravil Pán Ježíš“, na který odpovídá sopránové „co tu tak stojíš?“ 68 69

MAHLER, Gustav. Symfonie č. 3. d moll. [LP deska] Praha: Supraphon, 1971. BLAUKOPF, Kurt. Gustav Mahler. Současník budoucnosti. 1. vyd. Jinočany: H&H, 1998, s. 103.

27

Ženský sbor s altovým sólem střídavě dále prozpěvují veselou píseň v lidovém tónu na slova Chlapcův kouzelný roh. V páté větě narážíme na zjevnou paralelu s Wagnerovým Parsifalem, kde skladatel vyžaduje zvony a chlapecký sbor umístěný na vyvýšeném místě.70 Šestá věta je ideovým vyvrcholením celé symfonie. Mahler poslední větu věnuje lásce chápané ne jako stravující touhu, nýbrž jako všeobjímající naplnění. Mahlerova filozofie lásky v tomto pojetí zahrnuje i lásku pozemskou. Chromatické extáze, které tvoří centrum finále, jsou vloženy mezi diatonický zpěv. „Klidně“ a „procítěně“ začíná šestá věta, pro jejíž poslední takty Mahler předepsal „Ne s hrubou silou. Sytý, ušlechtilý tón.“ Toto finále je velmi smělým symfonickým závěrem, neboť je to obraz poklidu a bezpečí. Tato část bývá někdy srovnávána s Čajkovského Symfonií h moll. Mahler ve své symfonii sice vychází z programu, nakonec se však straní jakémukoliv slovnímu vysvětlení. „Hudba má mluvit sama za sebe. Zrušila svůj kontakt s veškerou metafyzikou. V Adagiu v poslední větě se všechno rozplyne v klid a jsoucno,“ prohlásil Mahler. 71

3.7 Čtvrtá symfonie G dur 3.7.1 Mahlerova „Klasická“ Pavel Skála72 se vyjadřuje o Čtvrté symfonii jako o nejšťastnějším díle Gustava Mahlera, hudba je zde prosvětlena pocity prostého lidského štěstí. Ani tragické momenty ve scherzu a volné větě nedosahují takové naléhavosti jako v Mahlerových ostatních symfoniích. Ve srovnání s ostatními symfoniemi má toto dílo relativně komorní ráz, svojí délkou zásadně nepřesahuje obvyklé rozměry a i její forma je přehledná. Po monumentálních kompozicích Druhé a Třetí symfonie, jejichž délka provedení přesahuje hodinu, se skladatel vrací k obvyklým proporcím, a to nejen v délce díla, ale i v zúžení orchestrálního aparátu. V orchestraci dominují smyčce a mezi žesti zcela chybí pozouny. Čtvrtá symfonie bývá někdy označována jako „Klasická“. Tato symfonie často působí na posluchače odlehčeným dojmem, skladatel využívá tóninové dispozice mezi G dur a E dur.

70

HRČKOVÁ, Naďa. Dějiny hudby V. Hudba 19. století. 1. vyd. Praha: Ikar, 2011, s. 239. BLAUKOPF, Kurt. Gustav Mahler. Současník budoucnosti. 1. vyd. Jinočany: H&H, 1998, s. 104. 72 MAHLER, Gustav. Symfonie č. 4. G Dur. [LP deska] Praha: Studio Pražského domu umělců, 1982. 71

28

3.7.2 Vznik Čtvrté symfonie Čtvrtá symfonie chápaná dnes jako „přívětivé“ dílo se však při své premiéře, kterou Mahler uskutečnil na podzim 1901 s mnichovským Kaimovým orchestrem, nesetkala s přívětivým přijetím. Publikum dokonce reagovalo zčásti syčením. 73 První tři věty symfonie vznikly během letních prázdnin v letech 1899 a 1900. Čtvrtá věta byla původně koncipována jako sedmá věta Ttřetí symfonie, proto byla dokončena již v roce 1895, jejím základem je jedna z pěti humoresek Život v nebi pro zpěv a orchestr z roku 1892 psaných na slova sbírky německé lidové poezie Des Knaben Wundehorn (Chlapcův kouzelný roh). Jedná se o jeden z nejsilnějších inspiračních zdrojů Gustava Mahlera. Na tato slova básníků Arnima a Brentana napsal řadu písňových cyklů, dvě z těchto písní použil i v rámci Druhé symfonie a jednu v Třetí symfonii. 74 3.7.3 Části Čtvrté symfonie 1.

Bedächtig

2.

In gemächlicher Bewegung. Ohne Hast

3.

Ruhevoll

4.

Sehr behaglich

Sopránové sólo: Wir genießen die himmlischen Freuden, Drum tun wir das Irdische meiden. Kein weltlich Getümmel Hört man nicht im Himmel! Lebt alles in sanftester Ruh. Wir führen ein englisches Leben, Sind dennoch ganz lustig daneben. Wir tanzen und springen, Wir hüpfen und singen, Sankt Peter im Himmel sieht zu. Johannes das Lämmlein auslasset,

73 74

BLAUKOPF, Kurt. Gustav Mahler. Současník budoucnosti. 1. vyd. Jinočany: H&H, 1998, s. 137. BLAUKOPF, Kurt. Gustav Mahler. Současník budoucnosti. 1. vyd. Jinočany: H&H, 1998, s. 136.

29

Der Metzger Herodes darauf passet, Wir führen ein geduldig´s, Unschuldig´s, geduldig´s, Ein liebliches Lämmlein zu Tod! Sankt Lukas, der Ochsen tät schlachten Ohn´ einig´s Andenken und Achten, Der Wein kost´ kein´ Heller Im himmlischen Keller, Die Englein, die backen das Brot. Gut Kräuter von allerhand Arten, Die wachsen im himmlischen Garten, Gut Spargel, Fisolen Und was wir nur wollen! Ganze Schüsseln voll sind uns bereit! Gut Äpfel, gut Birn und gut Trauben, Die Gärtner, die alles erlauben, Willst Rehbock, willst Hasen, Auf offenen Straßen Sie laufen herbei! Sollt´ ein Festtag etwa kommen, Alle Fische gleich mit Freuden angeschwommen! Dort läuft schon Sankt Peter Mit Netz und mit Köder Zum himmlischen Weiher hinein, Sankt Martha die Köchin muß sein.

Kein Musik ist ja nicht auf Erden. Die unsrer verglichen kann werden, Elftausend Jungfrauen Zu tanzen sich trauen! Sankt Ursula selbst dazu lacht! Kein Musik ist ja nicht auf Erden, Die unsrer verglichen kann werden. 30

Cäcilie mit ihren Verwandten, Sind treffliche Hofmusikanten. Die englischen Stimmen Ermuntern die Sinnen, Daß alles fur Freuden erwacht. 3.7.4 Význam vokální složky ve Čtvrté symfonii Úvodní tři věty Čtvrté symfonie jsou čistě instrumentální. První věta symfonie je psaná v sonátové formě s hlavním, vedlejším a závěrečným tématem. Po poměrně stručném provedení následuje pravidelná repríza s kodou. Celá věta je tonálně ukotvena v tónině symfonie, v G dur. V jiných symfoniích je Mahlerův tonální plán poněkud složitější. 75 Druhá, kontrastní věta je typická partem sólových houslí, které jsou přeladěny o tón výš, což dodává nástroji téměř bezbarvý, zároveň však rozčilující strašidelný zvuk. Původní název této věty byl Smrt Kmotřička, kterou zobrazují právě tyto „skřipky“, na něž vyhrává smrt při cestě na onen svět. Toto bizarní scherzo v chromatické melodii kolísá mezi tóninami c moll a C dur. Celá věta je zakončena stručnou kodou.76 Třetí věta je charakteristická kombinací ronda a variací, se kterými Mahler pracuje specifickým způsobem. Využívá většího formálního celku, který však zásadně nepozměňuje, ale mění jeho vnitřní strukturu, a to za pomoci mistrovských instrumentačních proměn s drobnými melodicko-harmonickými variantami. 77 V poslední – čtvrté větě symfonie dominuje sopránové sólo. Jedná se o velkou orchestrální píseň s úvodem a krátkými mezihrami mezi čtyřmi slokami a dohrou. Sólový soprán radostně zpívá o blaženém životě v nebi, kde všeho je hojnost a nezbývá než se radovat, tančit a zpívat. Text je obrazem naivní představy prostého středověkého člověka o životě nebešťanů. Tematicky spojuje Mahler hudební materiál se Třetí symfonií. Při hlubším zkoumání zjistíme, že sopránové místo „Svatý Petr v nebi se dívá“ je melodicky spřízněné s altovým sólem Třetí symfonie „Porušil jsem desatero“, ačkoliv skladatel sám tuto příbuznost považoval za nepochopitelnou. Přesto je tato skutečnost vysvětlitelná již za samotného skladatelského procesu Gustava 75

MAHLER, Gustav. Symfonie č. 4. G Dur. [LP deska] Praha: Studio Pražského domu umělců, 1982. BLAUKOPF, Kurt. Gustav Mahler. Současník budoucnosti. 1. vyd. Jinočany: H&H, 1998, s. 136 – 137. 77 MAHLER, Gustav. Symfonie č. 4. G Dur. [LP deska] Praha: Studio Pražského domu umělců, 1982. 76

31

Mahlera, neboť téměř každé své dílo vázal na dílo předcházející. Hrdinu První symfonie pohřbívá v Druhé symfonii, v případě Čtvrté symfonie se podle vlastních slov chtěl podívat na svět Třetí symfonie z jeho humornější stránky. 78 Čtvrtá symfonie uzavírá skupinu Mahlerových kompozic vycházejících z textů Achimovy

a

Brentanovy

sbírky

lidových

textů

Chlapcův

kouzelný

roh.

Tyto kompozice bývají označovány jako „čtyři symfonie Kouzelného rohu“. Sám Gustav Mahler je označuje za „uzavřenou tetralogii“. 79

3.8 Osmá symfonie Es dur Osmá symfonie Es dur je komponovaná pro tři sopránová a dvě altová sóla, tenorové, barytonové a basové sólo, chlapecký sbor, dva smíšené sbory a velký orchestr. Jedná se o monumentální symfonii jak po stránce obsazení, tak i délky. „Je to největší věc, kterou jsem složil. Představte si, že se rozezní celý vesmír. Nejsou to už lidské hlasy, nýbrž kroužící planety a Slunce…“80 3.8.1 Premiéra Osmé symfonie „Představte si, že vesmír začne zvučet a znít.“ Právě těmito slovy popsal v srpnu 1906 Mahler právě dokončenou Osmou symfonii svému příteli Mangelbergovi. O čtyři roky později, 12. září 1910, při provedení v Nové hudební hale na mnichovském výstavišti, kde ji dirigoval, dostala název Symfonie tisíců. Z koncertního programu se

dovídáme,

že

se

na

provedení

tohoto

díla

podílelo

858

zpěváků

a 171 instrumentalistů. Zesílený orchestr mnichovského Koncertního spolku tvořilo 84 smyčcových nástrojů, 6 harf, 22 dřevěných dechových nástrojů a 17 žesťových. Kromě toho partitura vyžadovala 4 pozouny a 4 trubky umístěné sólistickým způsobem. Sbor zahrnoval 250 zpěváků Společnosti přátel hudby z Vídně, 250 členů Riedelova spolku z Lipska pod vedením Georga Göhlera a 350 dětí Centrální pěvecké školy v Mnichově. Dále vystupovalo 8 vynikajících sólistů z Mnichova, Vídně, Frankfurtu, Hamburku, Berlína a Wiesbadenu. Zkoušky začaly již počátkem roku 1910, sbory studovaly doma, se sólisty zkoušel Bruno Walter, který vzpomíná: 81

78

BLAUKOPF, Kurt. Gustav Mahler. Současník budoucnosti. 1. vyd. Jinočany: H&H, 1998, s. 136 – 137. 79 HRČKOVÁ, Naďa. Dějiny hudby V. Hudba 19. století. 1. vyd. Praha: Ikar, 2011, s. 265. 80 MAHLER, Zdeněk. Krajan. 1. vyd. Lidice: Slávka Kopecká. 2009, s. 109. 81 WALTER, Bruno. Gustav Mahler. 1. vyd. Praha: Svobodné slovo – Melantrich, 1958, s 51 – 52.

32

„Byly to velké dny pro nás, kteří jsme se mohli účastnit zkoušek Osmé. Obrovský aparát se oddaně podroboval slovu a mistrovské ruce, která je bez nesnází zvládala. Všichni účinkující byli ve slavnostně povznesené náladě, nejvíc snad děti, jejich srdce mu byla oddána od začátku. Jaký okamžik, když ho v obrovské výstavní síni přivítaly tisíce posluchačů a když nastoupil před tisícem účinkujících – na vrcholu života a už poznamenán osudem k brzkému odvolání – když teď jeho dílo vzývalo Ducha Stvořitele, z jehož plamene v něm vzniklo, když ze všech rtů zazněl toužebný výkřik jeho života: Accende lumen sensibus, infunde amorem cordibus! Když dozněl poslední tón skladby a dolehla k němu bouře nadšení, vystoupil po stupních pódia ke sboru dětí a tiskl, kráčeje podle jejich řady, všechny ruce vztahující se k němu. Pozdrav lásky z úst mladé generace ho naplnil nadějí pro budoucnost jeho tvorby a způsobil mu vroucnou radost. Ze zkoušek vzbouzely některé příznaky tělesné slabosti obavu přátel. Při vlastním provedení se však zdál na vrcholu své mohutnosti – duševní povznesení vrátilo znavenému srdci ještě jednou bývalou sílu, ale bylo to poslední provedení jeho výtvoru, které řídil, obě pak ještě vytvořená díla už neslyšel.“82 Mahler jednal s mnichovským koncertním agentem Emilem Gutmannem, kterému poslal detailní rozpis rozesazení orchestru. Rovněž postup sborových zkoušek byl stanoven až do nejmenších maličkostí. Sólisté se museli kromě Mnichova a Vídně dostavit také do Mahlerova bydliště. Skladatelovo organizační úsilí se neomezilo jen na hudební stránku, rovněž vnější dojem z rozestavění masy zpěváků byl pro něho velmi důležitý. Osmá symfonie je ze všech jeho děl nejnáročnější, co se týče zvukové vyrovnanosti,

citlivého

sjednocení

sborových

mas

s drobnějšími

ansámbly

a nejsubtilnějšími sborovými úseky. Mahler rovněž zkoušel osvětlení, které mělo podporovat soustředění. K dosáhnutí maximálně nerušeného uměleckého zážitku musely tramvaje projíždějící kolem koncertní síně jezdit během provedení pomalu a bez využití zvonků. 83 Toto provedení Osmé symfonie v Mnichově vyslechlo tři tisíce posluchačů v čele s významnými osobnostmi, kterými byl mj. Thomas Mann, Romain Rolland, Stefan Zweig, mezi špičkovými dirigenty nechyběl Bruno Walter, Oskar Nedbal, Zemlinský, Klemperer, Stokowski, Rachmaninov, Schönberg, Berg a až z Gdaňsku přišel pěšky Webern. 84

82

WALTER, Bruno. Gustav Mahler. 1. vyd. Praha: Svobodné slovo – Melantrich, 1958, s. 51 – 52. BLAUKOPF, Kurt. Gustav Mahler. Současník budoucnosti. 1. vyd. Jinočany: H&H, 1998, s. 137. 84 MAHLER, Zdeněk. Krajan. 1. vyd. Lidice: Slávka Kopecká. 2009, s. 109. 83

33

Hudba tohoto díla měla mluvit sama za sebe bez programových vodítek. Program ke koncertu nesměl kromě jmen účinkujících a zhudebněných textů obsahovat žádné podrobnosti vykládající obsah díla. Zprávy svědků, kteří byli přítomni na koncertu 12. a 13. září 1910, potvrzují ohromující dojem, kterým dílo na posluchače zapůsobilo. V březnu 1012 byla Osmá symfonie uvedena ve Vídni a o čtyři roky později v Americe ve Filadelfii a New Yorku.85 3.8.2 Vnitřní jednota Osmé symfonie Osmá symfonie bezesporu překonává předchozí sledované symfonie s vokální složkou uplatněním vokální složky v průběhu celého díla, a ne jen v některých částech. Monumentální Osmá symfonie je rozdělena na dvě části. První část, která svým rozsahem tvoří asi čtvrtinu díla, zhudebňuje latinský hymnus Veni Creator Spiritus, druhá část je komponována na poslední scénu z druhého dílu Goethova Fausta. Obě tyto části tvoří vnitřní formální jednotu. První část uvádí hlavní a vedlejší téma, druhá je rozdělena na tři části, ve kterých rozeznáváme volnou formu (Adagio), scherzo a finále. Zároveň lze oba tyto díly chápat jako sonátovou formu, kde první část přináší expozici a druhá provedení, reprízu a kodu. Obě části jsou totiž tematicky spojené, motivy a témata přechází z jedné části do druhé. Navzdory této vnitřní jednotě však tvoří dva rozličné světy. První je polyfonní, navazuje na tradici duchovní hudby. Hlasy sboru jsou rovnocenné s party orchestru, po této prosebné volající modlitbě je druhá část řadou snových obrazů. 86 3.8.3 Veni Creator Spiritus Při kompozici první části Veni Creator Spiritus napsal Mahler celý počáteční sbor zpaměti podle textu, který znal. Text a hudba však vzájemně nenavazovali. Když si skladatel depeší z Vídně ověřil text starého latinského hymnu, zjistil, že tento text přesně odpovídal hudbě, kterou zkomponoval, neboť intuitivně zkomponoval celé nezkrácené sloky. 87 Mahler zde zhudebňuje středověký svatodušní hymnus, jehož autorem je pravděpodobně Rabanus Maurus (776 – 856), opat kláštera ve Fuldě a později arcibiskup mohučský. Hymnus má sedm strof, nejvýznamnější jsou tyto tři: 85

BLAUKOPF, Kurt. Gustav Mahler. Současník budoucnosti. 1. vyd. Jinočany: H&H, 1998, s. 202. OLOS, Ondřej. Leonard Bernstein a jeho interpretácia symfónií Gustava Mahlera. Brno. 2008. Diplomová práce. Hudební fakulta JAMU. Katedra kompozice a dirigování. Vedoucí práce Emil Skoták. s. 43. 87 MAHLEROVÁ, Alma. Gustav Mahler / Vzpomínky. 1. vyd. Praha: Paseka, 2001, s. 100. 86

34

Veni creator spiritus Mentes tuorum visita: Imple superna gratia, Quae tu creasti pectora.

Accende lumen sensibus, Infunde amorem cordibus, Infirma nostri corporis virtute firmans perpeti.

Per te sciamus, da Patrem Noscamus atque Filium, Te utriusque spiritum Credamus omni tempore. 3.8.4 Faust V druhé části symfonie zhudebňuje Mahler text druhé části Goethova Fausta. První díl Fausta se díky rozměrnosti některých scén a filozofické náročnosti hraje pouze zřídka. Druhá část dramatu obsahuje rovněž mnoho filozofických symbolů a metafor, avšak hlavním mottem celého díla je láska. Touha po ní žene člověka stále výš k většímu očistění a zdokonalení se. Markétka je spasená a Faustovi, který zhřešil z lásky, uděluje milost sama Mater Gloriosa. Tento akt omilostnění je potvrzením nejvyššího zákona, zákona lásky. 88 Pro Mahlera je typické, že neužil rovněž v druhé části symfonie také nějaký ortodoxní duchovní text. Z tohoto důvodu také nelze chápat Osmou symfonii ryze katolicky, i když závěrečná scéna z Fausta využívá mnoho z katolické mystiky. Osmá symfonie je opravdovým vrcholem Mahlerovy tvorby, komplikovaná polyfonie zde působí naprosto přirozeně, v některých částech dílo připomíná impresionistickou tvorbu, jiné úseky na nás působí tak moderně, že mohou předjímat některá díla Arnolda Schönberga.89

88

OLOS, Ondřej. Leonard Bernstein s jeho interpretácia symfónií Gustava Mahlera. Brno. 2008. Diplomová práce. Hudební fakulta JAMU. Katedra kompozice a dirigování. Vedoucí práce Emil Skoták. s. 44. 89 MAHLER, Gustav. Symfonie č. 8. Es Dur. [LP deska] Wien: VEB Deutsche Schallplatten, 1907.

35

3.9 Provedení Mahlerových symfonií v Brně U příležitosti Mezinárodní muzikologické konference k 140. výročí narození Gustava Mahlera uvedla prof. PhDr. Jindra Bártová přehled provádění Mahlerových děl na koncertech Státní filharmonie Brno od jejího vzniku v roce 1956 až do současnosti. Následující tabulka je zaměřená na provedení Mahlerových symfonií, které jsou předmětem této práce, a to Druhou, Třetí, Čtvrtou a Osmou symfonii.90 Rok 1970

Symfonie 2. symfonie

Dirigent Zdeněk Košler

1973 1977 1981

3. symfonie 4. symfonie 8. symfonie

Václav Neumann Jiří Bělohlávek František Jílek

1983 1985 1989 1989 1997 1999

4. symfonie 3. symfonie 4. symfonie 2. symfonie 3. symfonie 4. symfonie

Václav Neumann Caspar Richter Caspar Richter Caspar Richter Caspar Richter Caspar Richter

Sólisté Libuše Márová, Jitka Kovaříková Marie Mrázová Anna Kratochvílová Natália Romanová, Brigita Šulcová, Anna Barová, Marie Mrázová, Pavel Kamas, Richard Novák, Vilém Přibyl Daniela Šounová Kaja Borris Julia Kukely Eva Děpoltová, Hana Štolfová Claudia Eder Anna – Maria Pammer

Jak vyplývá z uvedené tabulky, dochází v sedmdesátých letech po dlouhé odmlce k obnovení odkazu Mahlerových symfonií. V osmdesátých letech byly provedeny všechny Mahlerovy symfonie s vokální složkou, Čtvrtá symfonie dokonce dvakrát. V té době Mahler vytlačil i takové české velikány, jakým byl např. Antonín Dvořák. Za obdivuhodné lze považovat uvedení monumentální Osmé symfonie v roce 1981, která klade na své provedení obrovské nároky. O provedení Mahlerových děl se zasloužili dirigenti František Jílek, Václav Neumann a především pak Caspar Richter.

90

BÁRTOVÁ, Jindra. Gustav Mahler as a symbol and inspiration. In Mezinárodní muzikologická konference k 140. výročí narození Gustava Mahlera. Sborník přednášek. 1. vyd. Jihlava: Muzeum Vysočiny, 2005, s. 21 – 27.

36

3.10 Konfrontace názorů interpretů 3.10.1 Rozhovor s Petrem Fialou Sbormistr Českého filharmonického sboru Brno Petr Fiala má s interpretací Mahlerovy Druhé, Třetí a Osmé symfonie mnohaleté zkušenosti, podílel se na provedení těchto děl u nás i v zahraničí. V rámci rozhovoru odpovídal na tyto otázky: 1. Čím jsou pro vás Mahlerovy symfonie 2., 3., a 8. výjimečné? „Mahlerovy symfonie jsou specifické tím, že v nich skladatel použil sbor a sólisty, což je, když pomineme Beethovenovu Devátou symfonii, v romantické hudbě neobvyklé. V Druhé symfonii vytváří závěrečný sbor jakousi závěrečnou katarzi, do Třetí symfonie, ve které je jen ženský sbor, dětský sbor a sólo, vkládá Mahler v rámci polystylovosti jakousi jednoduchou „písničku“. Nejvýraznější je vokální složka v Osmé symfonii, kde Mahler používá dokonce dvojsbor a osm sólistů.“91 Tímto Petr Fiala potvrzuje význam vokální složky v Mahlerových symfoniích a v rámci celé symfonické tvorby počínaje obdobím romantismu. 2. Jaká jsou úskalí interpretace 2., 3., 8. symfonie? Jakým způsobem je řešíte? „Ve Druhé symfonii je pro zpěváky hlavním úskalím skutečnost, že hodinu vyčkávají na pódiu a následně mají zpívat velmi vypjaté pasáže, aniž by se mohli před výkonem rozezpívat, což je nepříjemné pro každého zpěváka. Dalším úskalím Druhé symfonie je úvodní a cappellová plocha v pianu, která je velmi obtížná na udržení intonace. Někteří dirigenti vyžadují v tomto úvodu až téměř neuvěřitelné piano, např. dirigent Manfred Honeck vyžadoval pouze brumendo a výslovnost textu pouze tři altů, což bylo nesmírně působivé. Třetí symfonie není pro sbor nijak pěvecky obtížná, jedná se o jednoduchou melodii. Menším problémem je opět delší čekání zpěváků na pódiu, neboť sbor plní svoji úlohu až v páté větě. Osmá symfonie je vyloženě vokální symfonií, kde má sbor od začátku do konce velkou úlohu, zejména v první půlce latinského hymnu Veni Creator Spiritus, kde zpívá téměř bez přestání. Je lhostejné, jestli zpěvák zpívá první nebo druhý sbor, neboť oba jsou srovnatelně velmi náročné. V tomto případě není úskalím dlouhé čekání, jako u předchozích symfonií, ale naopak fyzická výdrž pěvců.“92

91 92

Osobní rozhovor s Petrem Fialou, sbormistrem ČFSB, Praha, 2. 4. 2014 Osobní rozhovor s Petrem Fialou, sbormistrem ČFSB, Praha, 2. 4. 2014

37

Sbormistr Petr Fiala upozorňuje na náročnost vypjatých sborových partů, a to především v Osmé symfonii. Mahlerovy symfonie vyžadují vysokou technickou vybavenost zpěvních hlasů, vyrovnanost a kultivovanost hlasového projevu a schopnost extrémních dynamických skoků od pianissima v úvodu poslední věty Druhé symfonie až k závěrečné ploše vypjatých držených tónů ve fortissimu. 3. Jak se liší váš pohled na interpretaci 2., 3., 8. symfonie v porovnání se světovými dirigenty? „Můj pohled

se nijak

výrazně od ostatních dirigentů neliší.

Dnes

už je interpretace Mahlerových symfonií velmi ustálená a sám jsem nezažil provedení, které by mě nějak uráželo nebo se kterým bych výslovně nesouhlasil. Pokud mohu vyzvednout provedení některých dirigentů, tak osobně dávám na nejvyšší úroveň provedení Eschenbachovo a Honeckovo.“93 Z vlastní zkušenosti mohu potvrdit názor sbormistra Fialy, interpretace Mahlerových symfonií je již celkem jednotná. V rámci interpretace jednotlivých dirigentů

se

jedná

pouze

o

nuance,

týkající

se

agogiky,

tempových

a dynamických rozdílů, které vycházejí z hudebního cítění daného interpreta. 4. Jaký význam má pro vás slovo a vokální složka v Mahlerově symfonické tvorbě? „Slovo

je

v Mahlerových

symfoniích

velmi

významným

prvkem,

neboť se ve většině romantických symfonií vůbec neobjevuje. Pro sbor jsou Mahlerovy symfonie vždy zajímavým úkolem, zejména tedy Osmá symfonie, i když já dávám hudebně přednost Druhé a Třetí symfonii, díky jejich niternosti. Mahlerova tvorba je velmi významná také v tom ohledu, že přispěla k popularizaci symfonické tvorby. Díky polystylovosti je jeho hudba velmi působivá. Také po stránce formy je Mahler velmi odvážný, neboť se nedrží žádné pevné normy, ale intuitivně staví velké architektonické plochy.“94 Petr Fiala opět vyzdvihuje ojedinělost výskytu vokální složky v rámci symfonické tvorby období romantismu, která dává tvorbě nový rozměr a také poskytuje příležitost uplatnění sborového tělesa a sólistů. 5. Jak vnímáte duchovní a filozofický odkaz Mahlerových symfonií? „Mahler byl poměrně komplikovanou osobností. Jeho život rozhodně nebyl jednoduchý. Byl původem žid, později se nechal pokřtít a přešel na katolickou víru. 93 94

Osobní rozhovor s Petrem Fialou, sbormistrem ČFSB, Praha, 2. 4. 2014 Osobní rozhovor s Petrem Fialou, sbormistrem ČFSB, Praha, 2. 4. 2014

38

Během svého života se zabýval filozofickými otázkami a studoval názory takových velikánů, jakým byl např. Friedrich Nietzsche. Mahlerovy filozofické názory na život se tedy určitě projevují i v jeho hudbě.“95 Sbormistr Petr Fiala vnímá Mahlera jako rozporuplnou osobnost, jakou ostatně Mahler byl. Skladatelovy životní postoje a filozofický pohled na svět se tak zrcadlí i v jeho hudbě. Ve všech jeho symfoniích je právě vokální složka nositelem určitého duchovního poselství, kterou, jak řekl sám Mahler, už hudba není schopna vyjádřit, a tak následuje potřeba slova. 3.10.2 Rozhovor s Natálií Romanovou-Achaladze Operní pěvkyně Natália Romanová-Achaladze se podílela na monumentálním provedení Mahlerovy Osmé symfonie v Brně v roce 1981 pod taktovkou Františka Jílka. V rozhovoru odpovídala na otázky týkající se interpretace velmi obtížného sopránového partu tohoto rozsáhlého symfonického díla. 1. Jak jste přistupovala k interpretaci vašeho partu Osmé symfonie? „Sopránový part Osmé symfonie je velmi náročný a vyžaduje opravdové umění práce s hlasem, dokonale zvládnutou techniku a pěveckou zralost. Sopránový part se pohybuje od těch nejjemnějších pp až po ff, a to bez ohledu na polohu, Mahler často využívá vysokou tessituru, která je pěvecky velmi náročná. Důležité tedy bylo samotné technické zvládnutí sopránového partu a vystavění dlouhých frází s ohledem na význam textu.“96 2. Jaká jsou úskalí interpretace tohoto díla? „Osmá symfonie je interpretačně nesmírně náročná a skýtá mnoho úskalí. Hlavním úskalím je samotná technická vybavenost pěvce, důležitým předpokladem je v tomto případě bezchybně zvládnutá vysoká poloha hlasu a schopnost pružně pracovat s dynamikou tónu. Časté jsou dlouhé vzestupné fráze ve vysoké tessituře s mnoha vypjatými drženými tóny. Důležité je rozvržení sil pěvce v průběhu tohoto náročného díla. Dalším úskalím je délka a vystavění frází, které vyžadují velkou dechovou kapacitu a legato. Velkým nebezpečím je také podlehnutí zvukové mase orchestru a dvou sborů. Pěvec by se měl stále řídit svými vnitřními pocity,

95

Osobní rozhovor s Petrem Fialou, sbormistrem ČFSB, Praha, 2. 4. 2014 Osobní rozhovor s Natálií Romanovou – Achaladze, sólistkou Janáčkovy opery ND v Brně, Brno, 9. 4. 2014 96

39

aby nepodlehl velkému zvuku a neuchýlil se tak k forzi, přesto ale musí jeho projev vyniknout.“97 3. Jaký význam má pro vás slovo a vokální složka v Mahlerově symfonické tvorbě? „Slovo je vždy důležitým nositelem významu a ve spojení s pěveckým projevem jeho

význam

ještě

nabývá

na

intenzitě.

V symfonické

tvorbě

je

Mahler

po Beethovenově Deváté symfonii velkým průkopníkem právě v zařazení slova a vokální složky do symfonie. Pěvec zde plní důležitou roli, neboť jeho hlasem předává skladatel posluchačům konkrétní sdělení, slovo zde plní funkci poslání.“98 4. Jak vnímáte duchovní a filozofický odkaz Mahlerových symfonií? „Mahler si do svých symfonií vybírá texty, které již samy o sobě nesou důležitý duchovní odkaz, ať už je to altové sólo v jeho Druhé symfonii nebo svatodušní latinský text první části Osmé symfonie Veni Creator Spiritus nebo závěrečný Chorus mysticus. Jeho texty vždy korespondují se záměrem celého jeho symfonického díla – sdělit lidstvu důležité poselství.“99 Operní pěvkyně Natália Romanová-Achaladze upozorňuje na velkou náročnost sopránového sólového partu Osmé symfonie, který vyžaduje vysokou technickou vyspělost pěvce. Rovněž vyzdvihuje význam slova a vokálního projevu jako nositele poselství Mahlerových myšlenek. 3.10.3 Rozhovor s Richardem Novákem Richard Novák Mahlerovy se rovněž podílel na brněnském provedení Osmé symfonie v roce 1981 pod taktovkou Františka Jílka. O rok později interpretoval toto dílo pod vedením Václava Neumanna v Paláci kultury v Praze, v Rudolfinu v témže roce pak vznikala nahrávka všech Mahlerových symfonií. Richard Novák v rozhovoru odpovídal na tyto otázky: 1. Jak jste přistupoval k interpretaci vašeho partu Osmé symfonie? „O Mahlerovy jsem mnoho četl, ještě před tím něž jsem měl možnost Osmou symfonii zpívat. Velmi mě zaujala kniha od Bruna Waltera, odkud jsem načerpal první podněty k interpretaci tohoto díla. Poprvé jsem zpíval Osmou symfonii 97

Osobní rozhovor s Natálií Romanovou – Achaladze, sólistkou Janáčkovy opery ND v Brně, Brno, 9. 4. 2014 98 Osobní rozhovor s Natálií Romanovou – Achaladze, sólistkou Janáčkovy opery ND v Brně, Brno, 9. 4. 2014 99 Osobní rozhovor s Natálií Romanovou – Achaladze, sólistkou Janáčkovy opery ND v Brně, Brno, 9. 4. 2014

40

v Janáčkově divadle pod taktovkou Františka Jílka 11. října 1981. Podruhé jsem toto dílo interpretoval pod vedením Václava Neumanna 11. 2. 1982 v Paláci kultury v Praze, z této spolupráce následně vznikla v témže roce v Rudolfinu nahrávka Osmé symfonie.“100 2. Jaká jsou úskalí interpretace tohoto díla? „Mahlerova Osmá symfonie je výjimečná obrovským počtem interpretů. Kromě velkého orchestrálního aparátu a dvou smíšených sborů a dětského sboru je v ní osm sólistů, což je neobvyklé. Úskalím při interpretaci tohoto díla proto bylo nezaniknout. Stěžejním úkolem mého partu – Pater Profundus byla poměrně velká a dramatická árie, ve které jsem se soustředil, aby všechno dobře zaznělo. Samotná představa interpretace ostatních částí vznikala poměrně snadno při studiu partu.“101 3. Jaký význam má pro vás slovo a vokální složka v Mahlerově symfonické tvorbě? „Celá Mahlerova tvorba je vzdálená tomu, co chápu jako absolutní hudbu. Jeho hudba však není ani primitivně programní, Mahler vždy chtěl hudbou vyjádřit konkrétní myšlenku, ke které se upnul. K tomu často nestačila pouze hudba, a tak se opírá o text, který se shoduje s jeho představou. Text v jeho díle vždy nese velké duchovní nebo filozofické poselství.“102 4. Jak vnímáte duchovní a filozofický odkaz Mahlerových symfonií? „Jak samotný text první části symfonie Veni Creator Spiritus, tak i duchovní pohled na faustovskou tematiku závěru symfonie svědčí o Mahlerově duchovním a filozofickém založení. I ze samotné jeho hudby, když ji posluchač poslouchá, je cítit jistý duchovní odkaz. V Mahlerově tvorbě se jistě odráží jeho pohled na svět, především myšlenky na univerzum a věčnost.“ Richard Novák mluví stejně jako Natália Romanová-Achaladze o úskalí velkého orchestrálního a pěveckého aparátu Osmé symfonie. Rovněž také potvrzuje duchovní a filozofický význam textu, ve kterém se zrcadlí Mahlerovy myšlenky a pohled na svět.

100

Osobní rozhovor s Richardem Novákem, sólistou Janáčkovy opery ND v Brně, Brno, 15. 4. 2014 Osobní rozhovor s Richardem Novákem, sólistou Janáčkovy opery ND v Brně, Brno, 15. 4. 2014 102 Osobní rozhovor s Richardem Novákem, sólistou Janáčkovy opery ND v Brně, Brno, 15. 4. 2014 101

41

4

Závěr

Cílem předkládané diplomové práce bylo zhodnocení významu vokální složky v Mahlerových symfoniích, a to za pomoci dostupných pramenů a literatury v konfrontaci s hudební analýzou díla a s názory interpretů. Tohoto cíle se podařilo dosáhnout. V rámci symfonické tvorby období romantismu je výskyt vokální složky v Mahlerově 2., 3., 4. a 8. symfonii ojedinělý. V úvodní kapitole práce věnované životu skladatele Gustava Mahlera bylo zjištěno, že tyto symfonie vznikaly především o letních prázdninách, kdy nebyl Mahler zaměstnán dirigentskými povinnostmi. Druhou a Třetí symfonii zkomponoval u jezera Attersee, Čtvrtou a Osmou symfonii vytvořil ve vile v Maierniggu u Wörthersee. Proto bývá Mahler někdy nazýván „letním skladatelem“. Stěžejní část diplomové práce potvrdila hlavní cíl – vyzdvihnutí významu slova a vokální složky ve studovaných symfoniích. Mahlera lze považovat za hudebního syntetika, mísením stylů počínaje lidovostí a trivialitou a konče spojením symfonické básně, orchestrální písně a symfonie přesáhl tradiční typ čtyřvěté symfonie. Po stránce hudební formy řadíme 2., 3., 4. a 8. symfonii k typu symfonické kantáty, jejíž součástí je práce se slovem, jsou předepsány sbory, sólisté a orchestrální aparát. Mahler tak navazuje na finále Beethovenovy Deváté symfonie. Vokální složka jeho symfonií má hluboký duchovní a filozofický podtext, Mahler přiznává, že ve své tvorbě vždy dospěje bodu, kdy musí hudbě dodat slovo jako nositele hudební myšlenky. Druhá symfonie řeší existenciální otázky smyslu života a smrti, Třetí symfonie vrcholí poselstvím věčné lásky, Čtvrtá symfonie je meditací o životě po smrti, druhá část Osmé symfonie je inspirována myšlenkou věčné lásky, Božího milosrdenství, pozemské nedostatečnosti a duchovního znovuzrození. Druhá, Třetí a Čtvrtá symfonie bývají někdy označovány jako „čtyři symfonie Kouzelného rohu“, spojuje je společný inspirační zdroj – básnická sbírka Chlapcův kouzelný roh, sám Gustav Mahler je označuje za „uzavřenou tetralogii“. Rovněž rozhovory s významnými interprety těchto symfonií – sbormistrem Petrem Fialou a sólisty Janáčkovy opery ND v Brně Natálií Romanovou – Achaladze a Richardem Novákem – přispěly k naplnění cíle diplomové práce. Všichni dotazovaní interpreti vyzdvihují význam vokální složky a slova v Mahlerově tvorbě, zdůrazňují především funkci slova jako nositele duchovního a filozofického poselství.

42

5

Použité informační zdroje

1. BLAUKOPF, Kurt. Gustav Mahler. Současník budoucnosti. 1. vyd. Jinočany: H&H, 1998, 240 s. ISBN 8086022315 80-86022-31-5 2. DANUSER, Hermann. Gustav Mahler. Die Musik in Geschichte und Gegenwart. Finscher, Ludwig (ed.), sv. 11, 2. vyd. Kassel: Bärenreiter, 2004, s. 813 – 825. ISBN 3- 7618-1121-7 3. FANKLIN, Peter. Gustav Mahler. The New Grove Dictionary of Music and Musicians. Sadie, Stanley (ed), sv. 15, 2. vyd. London: Macmillan Publishers, 2001, s. 602 – 631. ISBN 1-56159-239-0 4. HRČKOVÁ, Naďa. Dějiny hudby V. Hudba 19. století. 1. vyd. Praha: Ikar, 2011, 463 s. ISBN 978-80-249-1700-9 5. LUDVOVÁ, Jitka. Gustav Mahler a Praha. Gustav Mahler und Prag. 1. vyd. Praha: Ústav pro hudební vědu akademie věd ČR, 1996, 99 s. 6. MAHLER, Gustav. Symfonie č. 2. c moll. [LP deska] Praha: Supraphon, 1980. 7. MAHLER, Gustav. Symfonie č. 3. d moll. [LP deska] Praha: Supraphon, 1971. 8. MAHLER, Gustav. Symfonie č. 4. G Dur. [LP deska] Praha: Studio Pražského domu umělců, 1982. 9. MAHLER, Gustav. Symfonie č. 8. Es Dur. [LP deska] Wien: VEB Deutsche Schallplatten, 1907. 10. MAHLER, Gustav. Zweite Symphonie c moll. [partitura] Wien: Universal - Edition, 1897. 11. MAHLER, Gustav. Symfonie č. 3. d moll. [partitura] Moskau: Staatsmusikverlag, 1963. 12. MAHLER, Gustav. Achte Symphonie. [partitura] Wien: Universal – Edition, 1911. 13. MAHLER, Zdeněk. Krajan. 1. vyd. Lidice: Slávka Kopecká. 2009, 119 s. ISBN 9788086631806 978-80-86631-80-6 14. MAHLEROVÁ, Alma. Gustav Mahler / Vzpomínky. 1. vyd. Praha: Paseka, 2001, 199 s. ISBN 80-7185-356-9 15. Mezinárodní muzikologická konference k 140. výročí narození Gustava Mahlera. Sborník přednášek. 1. vyd. Jihlava: Muzeum Vysočiny, 2005, 111 s. ISBN 8086382044 80-86382-04-4

43

16. OLOS, Ondřej. Leonard Bernstein s jeho interpretácia symfónií Gustava Mahlera. Brno. 2008. Diplomová práce. Hudební fakulta JAMU. Katedra kompozice a dirigování. Vedoucí práce Emil Skoták. 17. Osobní rozhovor s Petrem Fialou, sbormistrem ČFSB, Praha, 2. 4. 2014 18. Osobní rozhovor s Natálií Romanovou – Achaladze, sólistkou Janáčkovy opery ND v Brně, Brno, 9. 4. 2014 19. Osobní rozhovor s Richardem Novákem, sólistou Janáčkovy opery ND v Brně, Brno, 15. 4. 2014 20. PROUZOVI, Eva a Libor. Kaliště – Gustav Mahler. 1.vyd. Beroun: Nakladatelství MH, 2010, 89 s. ISBN 9788086720524 978-80-86720-52-4 21. SVĚRÁK, Vlastimil, PISKOVÁ, Renata, NEDBALOVÁ, Helena, DVOŘÁK, Petr. Počátek cesty. Gustav Mahler a Jihlava v archivních pramenech. 1. vyd. Jihlava: Okresní úřad Jihlava, 2000, 170 s. ISBN 9788086931708 978-80-86931-70-8 22. Symfonie č. 2 c moll „Vzkříšení“. [online] rok neuveden [cit. 7. 4. 2014]. Dostupné z: http://www.rozhlas.cz/socr/skladby/_zprava/727698 23. ŠTILEC, Marek. Nad dvanácti partiturami Gustava Mahlera. Hudební rozhledy [online] rok neuveden [cit. 7. 4. 2014]. Dostupné z: http://hudebnirozhledy.scena.cz/www/index.php?page=clanek&id_clanku=1546 24. WALTER, Bruno. Gustav Mahler. 1. vyd. Praha: Svobodné slovo – Melantrich, 1958, 197 s.

44