EU a jeho vztah k ústavního právu ČR Robert Zbíral, Ondrej Hamuľák

1

Konečný text publikován jako: ZBÍRAL, Robert, HAMULÁK, Ondřej. Právní řád ES/EU a jeho vztah k ústavnímu právu ČR. IN: KLÍMA, Karel (ed). Praktikum českého ústavního práva. Plzeň: Aleš Čeněk, 2009, s. 31-56 (podíl 70 %, spoluautor Ondřej Hamulák).

XXX Seminární cvičení

Právní řád ES/EU a jeho vztah k ústavního právu ČR Robert Zbíral, Ondrej Hamuľák

1

OBSAH CVIČENÍ ......................................................................................... 3

2

PRÁVNÍ ŘÁD ES/EU.................................................................................. 3 2.1 2.2 2.3 2.4 2.5

3

Úvodní poznámky .................................................................................................... 3 Související předpisy a ustanovení ............................................................................ 4 Vybraná judikatura Soudního dvora ........................................................................ 5 Problémové okruhy k tématu ...................................................................................6 Otázky k tématu ....................................................................................................... 6 VZTAH KOMUNITÁRNÍHO A ČESKÉHO ÚSTAVNÍHO PRÁVA ......................... 7

3.1 3.2 3.3 3.4 3.5

4

Úvodní poznámky .................................................................................................... 7 Související předpisy a ustanovení ............................................................................ 8 Judikatura Ústavního soudu ČR ..............................................................................9 Problémové okruhy k tématu ................................................................................. 12 Otázky k tématu ..................................................................................................... 12

VZTAH K EVROPSKÉMU PRÁVU V ÚSTAVNÍCH SYSTÉMECH OSTATNÍCH ČLENSKÝCH ZEMÍCH UNIE ....................................................................... 12 4.1 4.2 4.3 4.4 4.5

5

Úvodní poznámky .................................................................................................. 12 Související předpisy a ustanovení .......................................................................... 13 Vybraná judikatura soudů členských států ............................................................ 14 Problémové okruhy k tématu ................................................................................. 18 Otázky k tématu ..................................................................................................... 19

PŘÍKLADOVÁ ČÁST .................................................................................... 19 5.1 5.2 5.3 5.4 5.5 5.6

Příklad č. 1 .............................................................................................................. 19 Příklad č. 2 .............................................................................................................. 21 Příklad č. 3 .............................................................................................................. 22 Příklad č. 4 .............................................................................................................. 23 Příklad č. 5 .............................................................................................................. 24 Příklad č. 6 .............................................................................................................. 25

2

5.7 5.8 5.9

6

Příklad č. 7 .............................................................................................................. 25 Příklad č. 8 .............................................................................................................. 26 Příklad č. 9 .............................................................................................................. 26

DOPORUČENÁ LITERATURA..................................................................... 27 6.1 6.2

Česká ...................................................................................................................... 27 Cizojazyčná ............................................................................................................ 28

3

1

OBSAH CVIČENÍ

Vstupem ČR do EU v květnu 2004 nastala pro české ústavní právo výrazná změna, náš stát se stal členem nadnárodní uskupení, které je založeno na vlastním právním řádu (komunitárním právu), jehož vlastnosti kladou zvláštní požadavky na vnitrostátní právo členských zemí. Z tohoto důvodu muselo dojít také k úpravám Ústavy ČR. Cílem tohoto semináře je pomocí uvedení příslušných materiálů, zodpovězení položených otázek a vyřešením podrobnějších příkladů uvedenou problematiku procvičit. Cvičení je rozděleno do čtyř částí: 1) Právní řád ES/EU: Sekce je zaměřena na naznačení základních vlastností komunitárního práva, včetně doktrín přednosti a přímého účinku. 2) Vztah komunitárního a českého ústavního práva: Sekce je zaměřena na způsob, jakým byl právní řád ES/EU uveden do českého právního řádu a jaký je jejich vzájemný vztah prizmatem Ústavního soudu ČR. 3) Komunitárního právo a ústavní systémy ostatních zemí EU: Ústavní právo jiných států EU vytváří odlišné způsoby zakotvení právního řádu ES/EU ve vnitrostátním právu, na rámcové naznačení rozdílných řešení je zaměřena tato sekce 4) Samotné příklady k řešení, které by měly spojit procvičení poznatků ze všech sekcí.

2

PRÁVNÍ ŘÁD ES/EU

2.1

Úvodní poznámky

Když v 50. letech minulého století politici zakládali Evropské sdružení uhlí a oceli, Euratom a Evropské hospodářské společenství, možná ani nedoufali, jaké dalekosáhlé následky jejich kroky pro budoucnost Evropy přinesou. EU je dnes považována za nejúspěšnější dobrovolnou spolupráci států v historii lidstva, členem je většina zemí demokratické Evropy, i díky integrační spolupráci bylo dosaženo dříve nevídané bezpečnostní a hospodářské stability kontinentu. Není pochyb o tom, že zřizovací smlouvy jak jednotlivých Společenství (Smlouva o Euratomu, Smlouva o založení Evropských společenství), tak i samotné EU (Smlouva o Evropské unii), lze považovat za dokumenty mezinárodního práva veřejného. Přesto již samotné smlouvy, které jsou součástí primárního práva, v sobě mají množství ustanovení, které nejsou běžným obsahem mezinárodní smluv. Jedná se výběrově o:  Cíl integrace: Ačkoliv celý proces začal realisticky jako sektorově orientovaný, především části preambulí v jednotlivých smluv naznačují mnohem širší aspirace. Preambule Smlouvy ESUO uváděla: „odhodláni … vybudovat zřízením hospodářského společenství základy širšího a hlubšího společenství mezi národy, … a položit základy institucí způsobilých řídit jejich osud, napříště společný“, podobně preambule SES obsahuje následující závazek: „rozhodnuti položit základy stále užšího spojení evropských národů“ a „rozhodnuti zachovat a upevnit tímto spojením svých zdrojů mír a svobody.“  Instituce. Smlouvy definují podobu, pravomoci, i působení jednotlivých institucí. Žádná část veřejné moci EU nestojí mimo smlouvy.  Charakter institucí. Evropský parlament je přímo voleným orgánem se stále rostoucími pravomocemi. Komise je nezávislá na členských zemích a drží exkluzivní právo na zákonodárnou iniciativu. Rada EU může hlasovat kvalifikovanou většinou a její akty jsou závazné pro členy EU. Podobně i Soudní dvůr je nezávislý a jeho rozhodnutí závazná pro členské státy.

4

 Legislativa. Instituce EU vydávají vlastní legislativní akty, Komise přitom má právo kontrolovat, zda jsou v členských zemích náležitě implementovány a dodržovány. V případě neplnění mohou následovat po rozsudku Soudního dvora finanční sankce.  Lidská práva. Ačkoliv smlouvy neobsahují katalog práv příznačný pro mnohé ústavy, některé články jsou podobné povahy. Jedná se především o čl. 17-22 SES (občanství EU), čl. 12 a 13 SES (obecný zákaz diskriminace), a čl. 141 SES (rovnost pohlaví).  Pravomoci EU. Smlouvy dávají EU značné legislativní i výkonné pravomoci v množství oblastí, v některých z nich se již členské státy vzdaly své suverenity úplně. Na druhou stranu ES ani EU nemají tzv. kompetenční kompetenci (Kompetenzkompetenz), nemohou si tedy určovat samy vlastní okruh pravomocí, členské státy zůstávají tzv. pány smluv.  Rigidita. Změny smluv jsou přijímány obtížnější procedurou než obyčejná (sekundární) legislativa (čl. 48 SEU). Ustanovení smluv ale nejsou jediným vodítkem pro zvláštní podobu komunitárního práva. Je to pravděpodobně judikatura Soudního dvora, která rozhodujícím způsobem přispěla k transformaci EU od systému mezinárodního práva ke kvaziústavnímu pořádku (sui generis). Za pilíře evropského práva a za základy přeměny jsou považovány především doktríny přímého účinku a nadřazenosti, vzhledem k významu zaručení osobních práv jednotlivce v každém právním řádu se nám jeví vhodné doplnit je doktrínou základních práv.  Přímý účinek. Poprvé vymezen v rozsudku 26/62 Van Gend en Loos [1963] ECR 1. Za určitých podmínek se aktu komunitárního práva může dovolávat také fyzická nebo právnická osoba jako subjekt nového právního řádu přímo před vnitrostátními soudy. Později Soudní dvůr v judikatuře svoji interpretaci přímého účinku rozšířil například na rozhodnutí či směrnice (jen ve vertikálním směru).  Aplikační přednost. Poprvé vymezena v judikátu 6/64 Costa [1964] ECR 585. S ohledem na zvláštní charakter právního řádu ES v případě, že dojde ke střetu komunitárního práva s právem vnitrostátním, jsou vnitrostátní orgány včetně soudů povinny přednostně aplikovat práv komunitární. Později Soudní dvůr upřesnil, že aplikační přednost platí absolutně, tedy i vůči ústavnímu právu členských zemí.  Doktrína základních práv. Zřizovací smlouvy zpočátku neposkytovaly až na naprosté výjimky žádnou ochranu lidských práv. To se postupem času ukázalo jako nedostatečné, proto Soudní dvůr v rozsudku 29/69 Stauder [1969] ECR 419 prohlásil, že je v jeho pravomoci posuzovat soulad komunitárních aktů s lidskými právy. Dle Soudního dvora se tyto práva dají odvodit z obecných zásad právních, které zahrnují mimo jiné ústavní tradice členských zemí a mezinárodní dohody, ke kterým se členské státy zavázaly. Postupem času byla doktrína mohutně rozvíjena další judikaturou. V pozdější judikatuře posunul Soudní dvůr vnímání zřizovacích smluv (a potažmo celého právního řádu ještě dále, když je označil za vnitřní ústavu, případně základní ústavní chartu (1/76 Draft Agreement establishing a European laying-up for inland water wessels [1977] ECR 741). 2.2

Související předpisy a ustanovení

Smlouva o Evropské unii (konsolidované znění). Úř. věst. C 321 E, 29. prosince 2006, s. 5-36. Smlouva o založení Evropského společenství (konsolidované znění). Úř. věst. C 321 E, 29. prosince 2006, s. 37-186. Protokoly ke smlouvám. Úř. věst. C 321 E, 29. prosince 2006, s. 187-324.

5

Smlouva o přistoupení Bulharské republiky a Rumunska k Evropské unii. Úř. věst. L 157, 21. června 2005, s. 11-28. Commission opinion of 19 February 2003 on the applications for accession to the European Union by the Czech Republic, the Republic of Estonia, the Republic of Cyprus, the Republic of Latvia, the Republic of Lithuania, the Republic of Hungary, the Republic of Malta, the Republic of Poland, the Republic of Slovenia and the Slovak Republic. OJ L 236, 23. září 2003, s. 3-5. 2.3

Vybraná judikatura Soudního dvora

26/62 N.V. Algemene Transport- en Expeditie Onderneming van Gend & Loos v Nederlandse administratie der belastingten [1963] ECR 1 … Společenství představuje nový právní řád mezinárodního práva, v jehož prospěch státy omezily, byť ve vymezených oblastech, svá suverénní práva a jehož subjekty nejsou jen členské státy, ale rovněž jejich příslušníci. Právo Společenství, nezávislé na zákonodárství členských států, tudíž nejen ukládá jednotlivcům povinnosti, ale je rovněž určeno k vytváření práv, která se jako taková stávají součástí jejich jmění. Tato práva vznikají nejenom tehdy, když to Smlouva výslovně stanoví, ale také v důsledku povinností, které Smlouva jasně stanoveným způsobem ukládá jak jednotlivcům, tak členským státům a orgánům Společenství. 6/64 Flaminio Costa v E.N.E.L. [1964] ECR 585. Na rozdíl od běžných mezinárodních smluv Smlouva o EHS zavedla vlastní právní řád, který se stal součástí právních systémů členských států od vstupu Smlouvy v platnost a který je pro jejich soudy závazný. Založením Společenství na neomezenou dobu, které má vlastní orgány, právní subjektivitu, způsobilost k právním úkonům, způsobilost k mezinárodně právnímu zastoupení a zvláště skutečné pravomoci vyplývající z omezení svrchovaných pravomocí nebo jejich přenosu ze států na Společenství, tyto státy omezily, byť jen v omezených oblastech, svá suverénní práva, a vytvořily tak soubor práva použitelného na své státní příslušníky i na sebe samotné. Důsledkem začlenění ustanovení pocházejících ze zdroje Společenství, a obecněji začlenění znění a ducha Smlouvy, do práva každého členského státu, je skutečnost, že členské státy nemohou proti právnímu řádu jimi přijatému na základě vzájemnosti s úspěchem uplatnit pozdější jednostranné opatření, jehož se tak nelze proti němu dovolávat. Vykonatelnost práva Společenství se totiž nemůže stát od státu lišit v závislosti na pozdějších vnitrostátních právních předpisech, aniž by bylo ohroženo dosažení cílů Smlouvy (…). Závazky dohodnuté ve Smlouvě o založení Společenství by nebyly bezpodmínečné, ale pouze eventuální, pokud by mohly být zpochybněny pozdějšími legislativními akty signatářů. Pokud je státům přiznáno právo jednat jednostranně, děje se tak na základě zvláštního a přesného ustanovení (…) Ze všech těchto skutečností vyplývá, že proti právu založenému na Smlouvě vycházejícímu z autonomního zdroje se nelze s ohledem na jeho zvláštní originální povahu před soudy dovolávat jakéhokoli vnitrostátního právního předpisu, aniž by přišlo o svou povahu práva Společenství a aniž by byl zpochybněn právní základ samotného Společenství. Přenos práv a povinností odpovídajících ustanovením Smlouvy, učiněný státy z jejich vnitrostátního právního řádu do právního řádu Společenství, způsobuje konečné omezení jejich suverénních práv, nad nímž nemůže převážit pozdější jednostranný akt neslučitelný s pojmem Společenství. 106/77 Amministrazione delle Finanze dello Stato v Simmenthal SpA [1978] ECR 629.

6

… na základě zásady přednosti práva Společenství mají ustanovení Smlouvy a přímo použitelné akty orgánů ve svých vztazích s vnitrostátním právem členských států za následek nejen to, že pouhým svým vstupem v platnost činí bez dalšího nepoužitelným jakékoli ustanovení vnitrostátního práva, které by s nimi bylo v rozporu, ale nadto – ježto tyto ustanovení a akty jsou nedílnou součástí, ovšem s vyšší právní silou, právního řádu platného na území každého členského státu – brání platnému vytváření nových vnitrostátních zákonů v rozsahu, v němž by byly neslučitelné s normami Společenství. (…) Ze všeho výše uvedeného vyplývá, že každý vnitrostátní soudce, který rozhoduje v rámci své pravomoci, má povinnost plně používat právo Společenství a chránit práva, která toto právo poskytuje jednotlivcům, tím, že ponechá nepoužité jakékoli ustanovení vnitrostátního zákona, které by případně bylo s právem Společenství v rozporu, ať už by takové ustanovení předcházelo pravidlu Společenství, nebo bylo vůči němu pozdější. S požadavky vlastními samotné povaze práva Společenství by tudíž bylo neslučitelné jakékoli ustanovení vnitrostátního právního řádu, či jakákoli právní, správní nebo soudní praxe, které by měly za následek oslabení účinnosti práva Společenství tím, že by odmítaly soudci příslušnému pro použití tohoto práva pravomoc učinit v samotném okamžiku tohoto použití vše, co je nezbytné, pro to, aby byly ponechány stranou vnitrostátní legislativní ustanovení případně tvořící překážku pro plnou účinnost norem Společenství. 1/91 Draft Agreement on the European Economic Area [1991] ECR I-06079. Evropský hospodářský prostor má být založen na základě mezinárodní úmluvy, která v podstatě pouze zakládá práva a povinnosti mezi smluvními stranami a nestanoví žádný přesun pravomocí na mezivládní orgány, jež vytváří. Smlouva o ES, i když byla uzavřena ve formě mezinárodní smlouvy, nicméně vytváří ústavní chartu Společenství založenou na panství práva. Jak Soudní dvůr trvale soudí, za-kládající smlouvy založily nový právní řád, v jehož prospěch státy omezily své suverénní práva, a mezi jejichž subjekty patří nejen členské státy, ale i jejich státní příslušníci. 2.4        2.5     

Problémové okruhy k tématu Prameny práva Evropských společenství a Evropské unie. Povaha práva Evropských společenství a Evropské unie – samostatnost, aplikace. Místo komunitárního práva v právních řádech členských zemí. Význam judikatury ESD pro formování aplikačních zásad komunitárního práva. Podmínky aplikace komunitárního práva v řízeních před vnitrostátními orgány aplikace práva. Řešení střetů a konfliktů mezi komunitární a vnitrostátní právní úpravou. Povinností národních orgánů u aplikace práva.

Otázky k tématu Je právo Evropských společenství (komunitární právo) nedílnou součástí českého právního řádu? Je právo Evropských společenství nedílnou součástí právního řádu všech členských zemí? Znamená přednost komunitárního práva jeho vyšší právní sílu v porovnání s vnitrostátním právem? Platí, že samotná existence ustanovení komunitárního práva způsobuje absolutní a automatickou derogaci všech ustanovení národního práva, která mu odporují? Platí pro vztah ústavního práva členských zemí a komunitárního práva jiná pravidla jako ve vztahu komunitárního práva a obecného národního práva (zákonů)?

7

            

Která rozhodnutí ESD mají klíčový význam pro vytvoření doktríny přednosti komunitárního práva? Uplatní se přednost komunitárního práva i vůči mezinárodním závazkům členských států, které vznikli před založením (resp. přistoupením k) ES/EU? Je pravdou, že komunitární právo má podle ESD přednost před veškerým národním právem s výjimkou lidskoprávních ustanovení národních ústav. Je přijetí implementačního opatření se strany státu jednou z podmínek přímého účinku ustanovení komunitárního práva? Znamená horizontální přímý účinek, že se norma komunitárního práva může uplatnit v řízení mezi jednotlivci a způsobit uložení právní povinnosti jedné ze stran řízení? Platí, že směrnice je přímo účinná až po uplynutí lhůty k její implementaci? Vyplývá z judikatury ESD, že nepřímý účinek se jako vlastnost komunitárního práva týká jenom směrnic? Posuďte, zda ustanovení komunitárního práva mohou mít přednost před národním právem i v případech, kdy nejsou přímo účinná. Platí, že odpovědnost státu za škodu vzniká jenom při porušení přímo účinných norem komunitárního práva? Je možné aby stát odpovídal za škodu způsobenou jednotlivci v případech, kdy k porušení komunitárního práva došlo jednáním orgánu soudní moci? Může národní soud dospět tzv. „eurokonformním“ výkladem vnitrostátního práva (tj. uplatněním zásady nepřímého účinku komunitárního práva) k rozhodnutí, kterým dojde ke vzniku trestní odpovědnosti fyzické osoby? Je pravdou, že z důvodu, že přímý účinek nařízení vyplývá ze Smlouvy o ES (čl. 249 ex 189, druhý pododstavec), nemusí jeho ustanovení splňovat tzv. Van Gend en Loos kriteria přímého účinku? Platí, že o odpovědnosti státu za škodu způsobenou porušením komunitárního práva a její náhradě rozhoduje národní soud?

3

VZTAH KOMUNITÁRNÍHO A ČESKÉHO ÚSTAVNÍHO PRÁVA

3.1

Úvodní poznámky

S ohledem na to, že se ČR stala v květnu 2004 nedílnou součástí evropského integračního procesu, stal se právní řád ES/EU pro ČR i všechny subjekty na jejím území se nacházející právně závazný se všemi jeho podmínkami a důsledky. Z toho plyne, že bylo nutné vytvořit prostor pro aplikaci komunitárního práva, aniž by zde ovšem byl zároveň rozpor s českým ústavním pořádkem. Vstup do Unie vyžadoval výrazné změny české ústavy. Ta totiž, stejně jako většina ústav postkomunistických zemí, po zkušenostech s dominancí Sovětského svazu kladla velký důraz na zachování plné suverenity státu (srv. čl. 1 Ústavy v původním znění). Aktivnímu zapojování ČR do mezinárodních vztahů, především pak její snaze podílet se na evropském integračním procesu, však rigidní přístup k (ne)přenosu suverenity bránil, jinými slovy, původní znění Ústavy přenos pravomocí mimo dosah orgánů ČR neumožňovalo a tudíž by bylo překážkou i přistoupení k EU. Pod dlouhé a intenzivní debatě byla překážka odstraněna přijetím ústavního zákona č. 395/2001 Sb. („euronovela“ Ústavy), jejímž účelem bylo zcela novelizovat vztah Ústavy k mezinárodnímu (potažmo evropskému) právu. Novela nabyla účinnosti 1. června 2002. Klíčovou součástí euronovely je nový čl. 10a Ústavy, který vytváří protiváhu omezení plynoucího z čl. 1 odst. 1 Ústavy a poskytuje zmocnění k přenosu některých pravomocí na mezinárodní subjekty. Jestliže je zřejmé, že čl. 10a je zmocňovacím ustanovením umožňujícím

8

přenos části suverenity na EU, méně už je zřejmé, na základě čeho působí komunitární právo v českém právním řádu. Byly navrženy koncepce hledající základ v čl. 10, čl. 10a, čl. 1 odst. 2 či v jejich kombinace, podle doktríny Ústavního soudu mezinárodní smlouvy (tedy i přístupová smlouva) přijaté podle čl. 10a Ústavy nabývají účinku v českém právním řádu na základě samotného čl. 10a Ústavy (je zde obousměrný účinek). Již před vstupem ČR do EU Ústavní soud dovodil (Pl. ÚS 5/01), že komunitární právo není pro něj cizím prvkem, neboť jeho součástí jsou i obecné zásady právní založené na ústavních tradicích členských států EU. To ale nemění nic na tom, že teprve vstupem ČR do EU došlo k zásadní proměně celého českého právního řádu. Komunitární právo přestává být pouhým komparačním nástrojem, ale již plně prozařuje do ústavního pořádku, vnitrostátní právo včetně ústavního je třeba vykládat ve světle práva komunitárního. Pokud tedy existuje několik interpretací Ústavy, musí být vybrána ta z nich, která nejvíce odpovídá nárokům komunitárního práva (povinnost eurokonformního výkladu). Jak již bylo diskutováno v předchozí sekci, komunitární právo má odlišnou charakteristiku od práva mezinárodního, zejména díky platným doktrínám přímého účinku a aplikační přednosti komunitárního práva nad právem vnitrostátním. Tyto vlastnosti komunitárního práva působí v oblasti přenesených pravomocí i v právních řádech členských států, účinky si určuje komunitární právo samo. V ČR tomu tak opět je na základě čl. 10a Ústavy, neboť omezení pravomocí českých orgánů v komunitárnímu právu vymezeném prostoru se vztahuje i na omezení určovat účinky tohoto práva. Podle Ústavního soudu je jenom bez jakékoliv restrikce ze strany vnitrostátního práva možné reflektovat dynamický vývoj práva komunitárního a jeho ojedinělé charakteristiky. V čl. 10a Ústavy uvolněné výseči působí komunitární právo (a orgány EU) zcela autonomně, včetně přímého účinku a aplikační přednosti. Jinými slovy, dochází zde k suspendaci ústavního pořádku. Nejvýrazněji se účinky komunitárního práva projevují v oblasti přenesených pravomocí, svůj dopad mají ale i mimo tento okruh. Jak vyplývá z diskutované povinnosti eurokonformního výkladu, při výkladu veškerého českého práva je třeba zohledňovat rozměr komunitární. Podle zřizovacích smluv jsou členské státy povinny se vyvarovat opatření, které by ohrožovaly dosažení cílů vyhlášených zřizovacími smlouvami (srv. čl. 10 SES), což lze jistě aplikovat obecně na veškerou činnost veřejné moci. Dosavadní praxe Ústavního soudu neuznává absolutní přednost komunitárního práva judikovanou Soudním dvorem a drží se doktríny podmíněného přenosu, která je vlastní také některým ústavním soudům jiných členských zemí (viz kapitola 3 cvičení). V nálezu sp. zn. Pl. ÚS 50/04 (cukerné kvóty) soud podrobně přezkoumává (byť svými slovy jen „abstraktně“), jak judikatura Soudního dvora obstojí oproti námitkám navrhovatelů, aby na konci rozsudku uzavřel, že porušení podmínek přenosu „obecně ani v projednávaném případě nenastalo“. Také v nálezu sp. zn. Pl. ÚS 66/04 (eurozatykač) soud uvedl, že nebude až na naprosto výjimečné situace všeobecně přezkoumávat soulad komunitárních předpisů s ústavním pořádkem, aby to však následně v daném konkrétním případě učinil. Klíčovým kritériem přezkumu jsou Ústavním soudem definované „nadústavních“ limity Ústavy, někdy zvané také materiální ohnisko (jádro) Ústavy. To přenosem pravomocí ani činností orgánů ES/EU nemůže být dotčeno a Ústavní soud není oprávněn se jeho „ochrany“ vzdát za žádných okolností. 3.2

Související předpisy a ustanovení

Ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky čl. 1 odst. 2: vázanost mezinárodněprávními závazky ČR čl. 10: přednost mezinárodních smluv před zákonem čl. 10a: možnost přenosu části suverenity na mezinárodní subjekty čl. 10b: kontrola vlády Parlamentem ohledně provádění závazků plynoucích z čl. 10a čl. 39 odst. 4: kvórum pro schválení přenosu pravomocí dle čl. 10a čl. 87 odst. 2: předběžná kontrola ústavnosti smluv dle čl. 10a

9

čl. 89 odst. 3: vymezení chování subjektů při negativním výroku Ústavního soudu dle čl. 87 odst. 2 Sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 44/2004 Sb. m. s. o sjednání Smlouvy mezi členskými státy Evropské unie a kandidátskými státy o jejich přistoupení k Evropské unii (Aténská smlouva). Sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 61/2007 Sb. m. s. o sjednání Smlouvy mezi členskými státy Evropské unie a Bulharskou republikou a Rumunskem o přistoupení Bulharské republiky a Rumunska k Evropské unii. Ústavní zákon č. 515/2002 o referendu o přistoupení České republiky k Evropské unii a o změně ústavního zákona č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších ústavních zákonů. Oznámení prezidenta republiky č. 206/2003 Sb. o vyhlášení výsledků referenda o přistoupení České republiky k Evropské unii konaného ve dnech 13. června 2003 a 14. června 2003. Rozhodnutí prezidenta republiky č. 116/2003 Sb. o vyhlášení referenda o přistoupení České republiky k Evropské unii. Zákon č. 90/1995 Sb. o jednacím řádu Poslanecké sněmovny (§ 70) Zákon č. 293/1993 Sb. o Ústavním soudu (§ 11 písm. f) g), 71a- 71e) 3.3

Judikatura Ústavního soudu ČR

Cukerné kvóty, Pl. ÚS 50/04 (154/2006 Sb.).

Napadená právní úprava týkající se stanovení klíče rozdělení kvóty je tedy na jednu stranu doménou vnitrostátního práva, na druhou stranu je bezprostředně navázána na normy evropského práva. Ústavní soud byl proto nejprve postaven před otázku, do jaké míry je vůbec oprávněn posuzovat ústavní konformitu takových právních norem, které navazují na komunitární právo. Ústavní soud není kompetentní k tomu, aby posuzoval otázky platnosti norem komunitárního práva. Takové otázky spadají do výlučné pravomoci Evropského soudního dvora. Z pohledu komunitárního práva, jak bylo v minulosti vyloženo Evropským soudním dvorem (dále jen „ESD“), požívají normy komunitárního práva aplikační přednosti před právními řády členských států ES. Podle judikatury ESD tam, kde jde o výlučnou regulaci komunitárním právem, má toto právo přednost a nemůže být popřeno skrze referenční kritéria stanovená vnitrostátním právem, včetně kritérií uplatňovaných v ústavní rovině. Aniž by byl Ústavní soud nucen vymezovat se k této doktríně ESD, nemůže odhlížet od následujících okolností. Existují totiž i další okolnosti a důvody, které je třeba při zvažování této otázky posuzovat. Především nelze přehlédnout, že řada nejvyšších soudních instancí původních členských států ES (…) se nikdy zcela nepodřídila doktríně absolutní přednosti komunitárního práva nad veškerým ústavním právem, především pak ponechala jistou rezervu při interpretaci principů, jako jsou princip demokratického právního státu a oblast ochrany základních práv a svobod. (…) (…) Proto obecně platí, že tam, kde komunitární legislativa ponechala určité věci v kompetenci členských států (tj. tam, kde neexistuje výslovná úprava v komunitárním právu) nebo tyto věci zpětně výslovně delegovala na členské státy, je věcí členských států, aby přijaly a aplikovaly vlastní legislativu. Přesto nelze tvrdit, že v těchto oblastech komunitární právo nikterak nepůsobí. Naopak i v těchto případech, kdy členské státy vlastními právními nástroji implementují část

10

komunitární politiky, je diskrece ze strany členských států limitována překlenujícími obecnými principy komunitárního práva, do nichž se řadí i ochrana základních práv (…) (…) Ač tedy referenčním rámcem přezkumu Ústavním soudem zůstávají i po 1. 5. 2004 normy ústavního pořádku České republiky, nemůže Ústavní soud zcela přehlížet dopad komunitárního práva na tvorbu, aplikaci a interpretaci vnitrostátního práva, a to v oblasti právní úpravy, jejíž vznik, působení a účel je bezprostředně navázán na komunitární právo. Jinými slovy, Ústavní soud v této oblasti interpretuje ústavní právo s přihlédnutím k principům plynoucím z práva komunitárního. (…) Ústavní soud si je vědom delikátnosti nalezení odpovědi na otázku, zda lze Ústavní soud považovat za soud podle čl. 234 Smlouvy ES, popřípadě v jakých typech řízení, a nezbavuje se do budoucna možnosti zaujmout k této otázce jednoznačnou odpověď, tj. předložit v jednotlivých typech řízení věc k posouzení ESD. (…) Současný standard ochrany základních práv uvnitř Společenství nezavdává podle Ústavního soudu žádné příčiny se domnívat, že tento standard ochrany základních práv skrze uplatňování principů z nich plynoucích, tak jak ostatně vyplynul i z výše citované judikatury ESD, má nižší kvalitu než ochrana poskytovaná v České republice, resp. že standard ochrany se výrazně liší od ochrany doposud poskytované ve vnitrostátním prostředí Ústavním soudem. (…) (…) Ústavní soud současně považuje za nutné zdůraznit, že nyní přijatý závěr v žádném případě neznamená, že by Ústavní soud rezignoval na ústavněprávní přezkum vnitrostátních právních předpisů, které jsou komplementární ke komunitárnímu právu (…) (…) Čl. 10a, který byl do Ústavy vložen ústavním zákonem č. 395/2001 Sb. (tzv. euronovelou Ústavy), totiž představuje ustanovení umožňující přenos některých pravomocí orgánů České republiky na mezinárodní organizaci nebo instituci, tedy především EU a její orgány. Okamžikem, kdy se stala Smlouva o založení ES ve znění všech jejích revizí a ve znění přístupové smlouvy zaváznou pro Českou republiku, došlo k přenosu těch pravomocí vnitrostátních orgánů, které podle primárního práva ES vykonávají orgány ES, na tyto orgány. Jinak řečeno, okamžikem přistoupení České republiky k ES se realizoval přenos těchto pravomocí, a to tak, že Česká republika propůjčila tyto pravomoci orgánům ES. V rozsahu těchto pravomocí, které realizují orgány ES, se pak omezily pravomoci všech příslušných vnitrostátních orgánů bez ohledu na to, zda se jedná o pravomoci normativní či individuálně rozhodovací. Toto propůjčení části pravomocí je ovšem podle Ústavního soudu propůjčením podmíněným, neboť originálním nositelem suverenity a z ní vyplývajících pravomocí nadále zůstala Česká republika, jejíž suverenitu konstituuje nadále čl. 1 odst. 1 Ústavy. Podle něho je Česká republika svrchovaný, jednotný a demokratický právní stát založený na úctě k právům a svobodám člověka a občana. Ona podmíněnost delegace těchto pravomocí se podle Ústavního soudu projevuje ve dvou rovinách: v rovině formální a v rovině materiální. První z těchto rovin se týká samotných mocenských atributů státní svrchovanosti, druhá rovina se týká obsahových komponent výkonu státní moci. Jinak řečeno, delegace části pravomocí vnitrostátních orgánů může trvat potud, pokud tyto pravomoci jsou orgány ES vykonávány způsobem slučitelným s uchováním základů státní suverenity České republiky a způsobem, jenž neohrožuje samotnou podstatu materiálního právního státu. Pokud by jedna z těchto podmínek realizace přenosu pravomocí nebyla naplněna, tj. pokud by vývoj v ES, resp. EU ohrožoval samotnou podstatu státní svrchovanosti České republiky nebo podstatné náležitosti demokratického právního státu, bylo by třeba trvat na tom, aby se těchto pravomocí opětovně ujaly vnitrostátní orgány České republiky, přitom platí, že k ochraně ústavnosti je povolán Ústavní soud (čl. 83 Ústavy). Řečené platí v dimenzi formální v

11

rámci platné ústavní úpravy. Pokud jde o podstatné náležitosti demokratického právního státu, ty podle čl. 9 odst. 2 Ústavy leží dokonce i mimo dispozice samotného ústavodárce. (…) Pokud by proto výkon delegovaných pravomocí byl orgány ES realizován způsobem regresivním vůči dosavadnímu pojetí podstatných náležitostí demokratického právního státu, jednalo by se o realizaci v rozporu s ústavním pořádkem České republiky, která by si vyžadovala opětovné převzetí těchto pravomocí vnitrostátními orgány České republiky. Taková situace však obecně ani v projednávaném konkrétním případě nenastala (…) (…) Bezprostřední použitelnost ve vnitrostátním právu a přednostní aplikace nařízení vyplývá z vlastní dogmatiky komunitárního práva, tak jak byla v minulosti podána v judikatuře ESD (…) Komunitární právo totiž samo určuje a specifikuje, na rozdíl od mezinárodního práva, jaké jsou jeho vnitrostátní účinky v členských státech. Pokud členství v ES s sebou nese určité omezení pravomocí vnitrostátních orgánů ve prospěch komunitárních orgánů, musí být nutně jedním z projevů takového omezení i omezení volnosti členských států určovat vnitrostátní účinky komunitárního práva (…) Jinak řečeno, s přenesením některých pravomocí na ES je spojen i zánik volnosti České republiky určovat vnitrostátní účinky komunitárního práva, které se odvozují v oblastech, v nichž k tomuto přenosu došlo, přímo z komunitárního práva. Ustanovení čl. 10a Ústavy tak vlastně působí obousměrně: tedy tvoří normativní základ pro přenos pravomocí a současně je tím ustanovením Ústavy, které otevírá vnitrostátní právní řád pro působení komunitárního práva včetně pravidel týkajících se jeho účinků uvnitř právního řádu České republiky (…) Ústavní soud je toho názoru, že – pokud jde o působení komunitárního práva ve vnitrostátním právu – je třeba přijmout takový přístup, který by nekonzervoval účinky komunitárního práva ve vnitrostátním právním řádu. Takový přístup by totiž neodpovídal tomu, že samotná dogmatika účinků, které komunitární akty vyvolávají ve vnitrostátním právu, prošla a prochází dynamickým vývojem. Toto pojetí také nejlépe zajišťuje to, co bylo uvedeno shora, totiž podmíněnost přenosu části pravomocí.

Eurozatykač, Pl.ÚS 66/04 (434/2006 Sb.).

Z čl. 1 odst. 2 Ústavy, ve spojení s principem spolupráce, stanoveným čl. 10 Smlouvy o ES, vyplývá ústavní princip, podle něhož mají být domácí právní předpisy včetně ústavy interpretovány souladně s principy evropské integrace a spolupráce komunitárních orgánů a orgánů členského státu. Pokud tedy existuje několik interpretací Ústavy, jejíž součástí je Listina základních práv a svobod, přičemž jen některé z nich vedou k dosažení závazku, který převzala Česká republika v souvislosti se svým členstvím v EU, je nutno volit výklad, který podporuje realizaci tohoto závazku, a nikoli výklad, který tuto realizaci znemožňuje. Tyto závěry se vztahují i na výklad čl. 14 odst. 4 Listiny. (…) (…) pokud existuje, podle domácí metodologie výkladu, několik možných interpretací Ústavy, přičemž jen některé z nich vedou k dosažení závazku, který převzala Česká republika svým členstvím v Evropské unii, je nutno volit výklad, který podporuje realizaci tohoto závazku, nikoliv výklad, který tuto realizaci znemožňuje. Tím současně bude zachován i princip čl. 1 odst. 2 Ústavy. Tyto závěry se vztahují i na výklad čl. 14 odst. 4 Listiny. Protože Ústavní soud vyložil význam čl. 14 odst. 4 Listiny podle domácí metodologie výkladu Ústavy, nebylo ani třeba provést poměřování v úvahu připadajících hodnot a principů práva evropského a ústavního práva domácího.

Úhrada léčiv z veřejného zdravotního pojištění, Pl.ÚS 36/05 (57/2007 Sb.)

…, to, jak Evropský soudní dvůr vykládá principy odpovídající základním právům a svobodám, nemůže zůstat bez odezvy při výkladu vnitrostátního práva a jeho souladu s ústavně zaručenými právy. Listina v čl. 1 přiznává základním právům zvláštní ochranu. Jestliže tedy tento soud

12

dovodil, že rozhodováním o zařazení léčivých přípravků do seznamu léčiv hrazených z prostředků veřejného zdravotního pojištění dochází k zásahu do práv jejich výrobců a distributorů, a proto je třeba důsledně dbát na dodržování principů fair procesu, pak musí Ústavní soud k této argumentaci při výkladu čl. 36 odst. 1, resp. 2 Listiny přihlédnout.

Squeeze-out, Pl.ÚS 56/05 (257/2008 Sb.).

(…) Referenčním hlediskem přezkumu ústavnosti zákonů podle čl. 87 odst. 1 písm. a) a čl. 88 odst. 2 Ústavy je ústavní pořádek. Ústavní soud není kompetentní v rámci takového řízení přezkoumávat soulad vnitrostátního práva s komunitárním právem. Aplikace komunitárního práva jako bezprostředně použitelného práva (…) je v kompetenci obecných soudů, které mají v případě pochybností o aplikaci tohoto práva možnost, popř. povinnost obrátit se na Evropský soudní dvůr s předběžnou otázkou podle čl. 234 SES. Z hlediska referenčních kritérií rozhodování Ústavního soudu se nic nemění. Z čl. 1 odst. 2 Ústavy i pro Ústavní soud jako státní orgán České republiky vyplývá povinnost evropsky konformního výkladu (…) ústavního pořádku v oblastech, kde se komunitární právo a právní řád České republiky stýkají (závazek loajality podle čl. 10 SES). Musí ovšem jít o výklad ústavního pořádku ve vztahu k vnitrostátnímu právu. 3.4

Problémové okruhy k tématu

 původní konstrukce vztahu Ústavy ČR k přenosu suverenity (před euronovelou) (srv. původní znění Ústavy ČR z roku 1993)  jiné návrhy ústavního řešení vztahu ke komunitárnímu právu během projednávání euronovely (srv. důvodová zpráva k ústavnímu zákonu č. 395/2001 Sb.).  Postoj Ústavního soudu ČR k přednosti komunitárního práva?.  Limity přenosu pravomocí ČR na ES/EU. 3.5

Otázky k tématu

 Čl. 10a Ústavy mluví o přenosu pravomocí na „mezinárodní organizaci nebo instituci“. Jak toto spojení konvenuje s charakteristikou ES/EU? Může to činit z ústavního hlediska problémy?  Umožňuje doktrína Ústavního soudu o podmíněném přenosu vystoupení z Unie? Jak se k této možnosti staví komunitární právo či mezinárodní právo veřejné? (srv. mimo zřizovacích smluv tak Vídeňskou úmluvu o smluvním právu (1969))  Je přijat stykový zákon předvídaný v čl. 10b Ústavy? Pokud ano, jak upravuje vztahy komor? Pokud nikoliv, proč nebyl přijat a jsou návrhy na jeho přijetí?  Jak se Ústavní soud ČR staví k otázce jeho možnosti položení předběžné otázky podle čl. 234 SES k Evropskému soudnímu dvoru?  Posuďte a vysvětlete skutečnost, že Ústavní soud ČR považuje za referenční rámec přezkumu ústavnosti českých právních předpisů také komunitární právo.  Jaký postoj zajímal Ústavní soud ke komunitárnímu právu a otázce jeho působení v právním řádu ČR PŘED 1. 5. 2004 (datum) přistoupení ČR k EU.

4

VZTAH K EVROPSKÉMU PRÁVU V ÚSTAVNÍCH SYSTÉMECH OSTATNÍCH ČLENSKÝCH ZEMÍCH UNIE

4.1

Úvodní poznámky

V členských státech EU nepanuje ve vztahu k evropskému právu jednotný přístup. Zakotvení práva EU/ES v právu vnitrostátním se liší podle právních tradic země, stáří ústav, doby přistoupení, politického zadání a zejména také v odraze přístupu národních soudů. Některé

13

nejvyšší soudy členských zemí jsou k evropskému právu otevřenější, jiné naopak doktríny Soudního dvora uznávají pouze s opatrností či výhradami. Mechanismus zakotvení evropského práva, neboli důvod platnosti jeho norem ve vnitrostátním právu, je přes množství specifik možné podřadit pod několik kategorií (srv. podrobněji Hoffmeister 2007, s. 77-91): a. Členské státy v ratifikačními procedurami vztahujícími se na mezinárodní právo: V těchto zemích se ustanovení týkající se klasických mezinárodních smluv aplikují i na komunitární právo, většinou se jedná o státy s čistě dualistických přístupem. Řadit se můžeme Finsko, Maltu, Kypr a Litvu. b. Členské státy s klauzulemi omezujícími suverenitu: Ústavy těchto států zaručují komunitárnímu právo přednost, ta se ale pravděpodobně nevztahuje na vnitrostátní ústavní právo. Úpravu má Itálie a Řecko. c. Členské státy s klauzulemi umožňujícími přenos či delegaci pravomocí: Ústavy těchto zemí mají článek, který jim dovoluje přenést část své suverenity na jiné subjekty. Patří sem Nizozemí, Polsko, Česká republika, Lotyšsko či Bulharsko. d. Členské státy s klauzulemi umožňujícími společný výkon pravomocí: V těchto zemích ústavy dovolují, aby stát vykonával pravomoci sdíleně ve spojení s ostatními subjekty. Jedná se o nejpočetnější skupinu, řadíme sem Lucembursko, Portugalsko, Španělsko, Francii, Slovensko, Rumunsko, Slovinsko a Maďarsko. e. Členské státy se zvláštní ústavní úpravou: Tyto země řeší situaci složitěji, většinou bylo nutné s ohledem na přistoupení výrazně měnit ústavy, bylo zvoleno komplexnější řešení. Patří sem Irsko, Rakousko a Estonsko. 4.2

Související předpisy a ustanovení

V tabulce jsou uvedeny odkazy na text příslušných ústavních zmocnění v jednotlivých členských státech, ve kterých je vyjádřen vztah k evropskému právu. Zároveň je naznačeno, zda stát přijímá doktrínu Soudního dvora o absolutní nadřazenosti evropského práva nad jeho právem vnitrostátním (včetně ústavního), a to buď přímo z ústavy, nebo z judikatury národních soudů. Upozorňujeme, že tabulka je pouze schématického rázu, v mnoha případech je situace ohledně právního základu i otázka nadřazenosti nepoměrně složitější a nelze poskytnout zjednodušující závěr ve smyslu ano/ne.

Belgie Bulharsko Česká republika Dánsko Německo Estonsko Řecko Španělsko Francie Irsko Itálie Kypr Lotyšsko Litva Lucembursko

Právní základ pro působení KP (potažmo přenos suverenity) čl. 34 Ú čl. 5/4 Ú čl. 10a Ú čl. 20 Ú čl. 24/1, 23/1 Ú čl. 1 a 2 DÚ čl. 28 Ú čl. 93 Ú čl. 55, 88 Ú čl. 29.4.5 Ú čl. 11 Ú čl. 169/3 Ú čl. 68 Ú čl. 2 ČL (čl. 150 Ú) čl. 49bis Ú

Nadřazenost KP ústavě (plná autonomie KP) A/ soud N N N N A/ soud N N N A/Ú, N/soud N N N N A/ soud

14

Maďarsko Malta Nizozemsko Rakousko Polsko Portugalsko Rumunsko Slovinsko Slovensko Finsko Švédsko Spojené království ANKPÚDÚECAČL4.3

čl. 2/A Ú čl. 65/1 Ú čl. 94, 192 Ú čl. 9/2 Ú čl. 90/1, 91/2, 3 Ú čl. 8/2, 3 Ú čl. 148 Ú čl. 3a Ú čl. 7/2 Ú čl. 94, 95 Ú kap. 10, čl. 5 Ú čl. 2/1 ECA

N N A/ Ú A/ Ú N N N A/ Ú N N N N

ano ne komunitární právo ústava Zákon o dodatku k Ústavě Estonské republiky (tzv. Třetí zákon). European Communities Act (1972) Ústavní zákon o členství Litevské republiky v Evropské unii.

Vybraná judikatura soudů členských států

Relevantních rozsudků je početná řada, vybíráme u každého státu citace těch, které vyjadřovaly pro daný právní řád a jeho vztah k evropskému právu zlomový moment. U nejzajímavějších judikátů uvádíme i klíčové pasáže. Jestliže stát není v přehledu zastoupen, jeho vnitrostátní soudy dosud vztah k evropskému právu neřešily. Zdroj: Původní text rozsudků (většinou v anglickém znění) Oppenheimer 1994, Oppenheimer 2003, internetové stránky jednotlivých soudů. Překlad Robert Zbíral. 1) Belgie Court of Cassation: Ministr hospodářství v SA Fromagerie Franco-Suisse (Le Ski). 27. května 1971. 2) Dánsko Nejvyšší soud: Carlsen a další v Rasmussen, 272/1994. 6. dubna 1998. Nejvyšší soud shledává, (…) že dánské soudy nemohou být zbaveny pravomoci přezkoumávat otázku, zda určitý právní akt Společenství nepřesahuje hranice suverenity vymezené Zákonem o přistoupení. Ve svém důsledku dánské soudy musejí rozhodnout o neaplikaci aktu Společenství v Dánsku, jestliže nastane výjimečná situace, že akt Společenství potvrzený Soudním dvorem je založen na aplikaci Smlouvy ležící za hranicí suverenity dané Zákonem o přistoupení. Stejný výklad platí ohledně pravidel práva Společenství a právních zásad vytvořených judikaturou Evropského soudního dvora. (…) Podle čl. 20 Ústavy mohou být pravomoci delegovány pouze na „mezinárodní orgány“ zřízené „vzájemným souhlasem“ s „jinými státy“ za účelem podpory „mezinárodní právních pravidel a spolupráce“. Ústava proto předpokládá, že pravomoci nemohou být přeneseny takovým způsobem, aby Dánsko přestalo být považováno za nezávislý stát. Určení hranic takového

15

přesunu je téměř absolutně záležitostí politického posouzení. Nejvyšší soud shledává bez jakýchkoliv pochyb, že Zákonem o přistoupení nebyla na Společenství suverenita přenesena do té míry, aby byly porušeno výše uvedené východisko Ústavy. Co se týče otázky, zda přenos suverenity způsobený Zákonem o přistoupení je takové povahy, aby byl v rozporu s ústavní zásadou demokratického způsobu vládnutí, musí být poukázáno na fakt, že každá delegace části legislativních pravomocí Parlamentu na mezinárodní organizaci nezbytně způsobuje určité omezení pro dánský demokratický systém vládnutí. (…) 3) Estonsko Komora ústavního přezkumu Nejvyššího soudu: Posudek o výkladu Ústavy (3-4-1-3-06) 10. dubna 2007. K zjištění která část Ústavy je aplikovatelná je třeba vycházet i ze souladu s právem Evropské unie, které se stalo pro Estonsko závazné prostřednictvím Smlouvy o přistoupení. Zjišťujeme, že je aplikovatelná pouze ta část Ústavy, která je v souladu s právem Evropské unie nebo upravuje vztahy neupravené právem Evropské unie. Účinnost těch ustanovení Ústavy, které jsou v rozporu s právem Evropské unie a tudíž neaplikovatelné, je pozastavena. To znamená, že v oblastech, kde má výlučnou pravomoci Evropská unie nebo kde existuje sdílená pravomoc s Evropskou unii, se uplatní právo Evropské unie v případě konfliktu estonské legislativy (včetně Ústavy) s právem Evropské unie. 4) Finsko Nejvyšší správní soud: Právo na snížení DPH. 31. prosince 1996. 5) Francie Kasační soud: Daňová správa v Société Café Jacques Vabre. 24. května 1975. Rada státu: Nicolo a další. 20. října 1989. 6) Irsko Nejvyšší soud: Crotty v An Taoiseach a další. 9. dubna 1987. Nejvyšší soud: Meagher v ministr zemědělství. 18. listopadu 1993. Je velmi dobře známo, že právo Společenství má přednost před naším vnitrostátním právem. Pokud jsou v konfliktu, právo Společenství převáží. 7) Itálie Ústavní soud: Frontini v ministr financí, 183/73. 27. prosince 1973. Ústavní soud: Spa Granital vs Správa státních financí, 170/84. 8. června 1984. 8) Litva Ústavní soud: Platnost ustanovení na ochranu přírody, 17/02-24/02-06/03-22/04. 16. března 2006. 9) Lotyšsko Ústavní soud: Územní plánování rižského přístavu, 2007-11-03. 17. ledna 2008.

16

Soud připomíná, že ratifikací Přístupové smlouvy se evropské právo stalo nedílnou součástí práva lotyšského (…) 10) Lucembursko Rada státu: Bellion a další v Ministr pro veřejnou službu. 21. listopadu 1984. 11) Německo Ústavní soud: Internationale Handelssgesellschaft v Einfuhr- und Vorratstelle für Getreide und Futtermittel (Solange I), 2 BvL 52/71. 29. května 1974. Prozatímně proto, v hypotetickém konfliktu mezi právem Společenství a (…) ochranou základních práv v Základním zákoně (…) převládne ochrana základních práv v Základním zákoně, dokud odpovědné orgány Společenství neodstraní konflikt norem pomocí nástrojů daných Smlouvou. Ústavní soud: Wünsche Handelsgesellschaft (Solange II), 2 BvR 197/83. 22. října 1986. Ve srovnání se standardem základních práv daných Základním zákonem je možné, že ochrana doposud zaručená v judikatuře Soudního dvora, protože vychází přirozeně z jednotlivých rozhodnutí, stále obsahuje mezery oproti zvláštním právním zásadám vycházejících ze Základního zákona nebo jeho povahy, zvláště v případech, kdy obsah nebo rozsah základního práva nebyl doposud jednotlivě obsahem rozsudku Soudního dvora. Co je ale nicméně rozhodující, je zásadový přístup, který v současnosti Soudní dvůr udržuje v oblasti závazků Společenství k respektu k základním právům (…) (…) Ve světle tohoto vývoje musíme prohlásit, že dokud Evropské společenství, zvláště ve formě judikatury Soudního dvora, obecně zajistí efektivní ochranu základních práv oproti suverénním pravomocím Společenství, která bude považována za obsahově podobnou ochraně požadované bezpodmínečně Základním zákonem a která obecně zajistí nezbytný obsah základních práv, Federální ústavní soud nebude nadále vykonávat svou pravomoc rozhodovat o aplikovatelnosti kterékoliv sekundární legislativy Společenství používané jako právního základu pro kterýkoliv akt německých soudů nebo úřadů v rámci suverénní jurisdikce Federální republiky Německo, a již nadále nebude přezkoumávat takovou legislativu oproti standardům základních práv obsažených v Základním zákoně; stížnosti k Soudu (…) za tímto účelem budou považovány za nepříslušné. Ústavní soud: Maastrichtská smlouva, 2 BvR 2134 a 2159/92. 12. října 1993. Federální republika Německo, díky tomu, i po vstupu Smlouvy o EU v platnost, zůstane členem federace států, jejíž společná autorita je odvozena od členských států a může mít závazné účinky v německé suverénní sféře jen díky německému pokynu k aplikaci jejího práva. Německo je jedním z „pánů smluv“, které se zavázali k plnění Smlouvy o EU uzavřené na dobu neurčitou s cílem dlouhodobého členství, ale mohou v konečném důsledku plnění opačných aktem zrušit. Platnost a aplikace evropského práva v Německu závisí na klauzuli o aplikaci práva obsaženou ve Smlouvě o přistoupení. Německo si tak ponechává svoji vlastní kvalitu suverénního státu. (…) (…) Zatímco doposud bylo dynamické rozšíření současných Smluv podpořeno na základě častého využívání čl. 235 SES jako „pravomoc dokončit Smlouvu“ jako celek, na základě úvah spojených s „odvozenými pravomocemi“ Společenství, na výkladu Smlouvy umožňujícího maximální využití pravomocí Společenství (effet utile), do budoucna musí být při úvahám ohledně výkladu těchto praktik institucemi a agenturami Společenství, že Smlouva o EU jako zásadní pravidlo rozlišuje mezi výkonem suverénních práv svěřených pro omezené účely a změnou

17

Smlouvy, takže její výklad nemůže mít účinky rozšíření Smlouvy. Takový výklad pravidel by neměl pro Německo žádné závazné účinky. Ústavní soud: Organizace banánového trhu, 2 BvL 1/97. 7. června 2000. 12) Nizozemí Rada státu: Metten v ministr financí. 7. července 1995. 13) Polsko Ústavní tribunál: Polské členství v Evropské unii (Přístupová smlouva), K 18/04. 11. května 2005. Koncept a model evropského práva vytvořil novou situaci, ve které v každém členském státě spolupůsobí a jsou platné autonomní právní řády. Jejich vztah nelze uspokojivě popsat v tradičním pojetí dualismu nebo monismu týkajícího se vztahu mezi vnitrostátním a mezinárodním právem. Existence relativní autonomie národního práva i práva Společenství v žádném případě neznamená chybějící interakci mezi nimi. Dále nevylučuje ani možnost kolize mezi ustanoveními práva Společenství a Ústavou. Taková kolize může nastat v případě, pokud se vyskytne neřešitelný rozpor mezi ústavní normou a normou Ústavy, kterou nebude lze odstranit aplikací výkladu respektujícího vzájemnou autonomii evropského a vnitrostátního práva. Kolize tohoto druhu nemůže být v žádném případě vyřešena předpokladem přednosti normy Společenství nad normou ústavní. Dále, nemlže nastat situace, kdy by ústavní norma ztratila svou závaznost a byla nahrazena normou Společenství, ani nemůže být aplikace ústavních norem omezena na oblasti mimo působnost práva Společenství. V takovém případě by národ jako suverén, případně státní orgán obdařený Ústavou zastupovat národ, musel rozhodnout o změně Ústavy, změnách ustanovení práva Společenství, nebo, jako poslední krok, o vystoupení Polska z Evropské unie. Zásada výkladu vnitrostátního práva způsobem „přátelským k evropskému právu“, jak ji ve své judikatuře formuluje Ústavní tribunál, má své limity. Za žádné situace nemohou její dopady být v rozporu s výslovným zněním ústavních norem nebo minimálními zajištěnými pravomocemi danými Ústavou. Zvláště normy Ústavy v oblasti práv a svobod jednotlivce určují minimální a nepřekročitelnou hranici, která nemůže být snížena nebo rozporována v důsledku platnosti ustanovení práva Společenství. Ústavní tribunál: Spotřební daně, P 37/05. 19. prosinec 2006. Bezpochyby klíčová je v této věci skutečnost, že Soudní dvůr ochraňuje právo Společenství, ve svých rozsudcích nemusí brát do úvahy standardy odvozené z právních řádů jednotlivých členských zemí, včetně postavení ústavy v systému zdrojů vnitrostátního práva. Na druhou stranu Ústavní tribunál ochraňuje Ústavu, která, podle svého čl. 8 odst. 1, je nejvyšším zákonem Polské republiky. Ve světle toho může nastat střet mezi rozhodnutími učiněnými Soudním dvorem a Ústavním tribunálem. Berouce do úvahy výše uvedené, je třeba prohlásit, že s ohledem na čl. 8 odst. 1 Ústavy je Ústavní tribunál povinen si v základních otázkách týkajících se ústavního systému státu uchovat si pozici „soudu posledního slova“. 14) Portugalsko Odvolací soud (Coimbra): Cadima, 12 381-36 053. 30. června 1986.. 15) Rakousko

18

Ústavní soud: Daňové výhody rakouské turistiky, G2/97. 24. června 1998. 16) Řecko Rada státu: Karella v ministr průmyslu, 3312/1989. 30. května 1989. 17) Slovensko Ústavní soud: Nález ve věci přezkumu ústavnosti Smlouvy o ústavě, II. ÚS 171/05-175. 27. února 2008. 18) Slovinsko Ústavní soud: Pravidla kvality, označování a balení krmných směsí, U-I-113/04. 7. února 2006 19) Spojené království Odvolací soud (Lord Denning): Macarthys v Smith. 25. července 1979. Sněmovna lordů (Lord Bridge of Harwich): R. v Secretary of State for Transport (ex parte Factortame, č. 2). 11. srpna 1990.. Vyšší soud (Queen’s Bench): Thoburn v Sunderland City Council. 18. února 2002. 20) Španělsko Ústavní soud: Ústavnost Zákona o volbách, 28/91. 14. února 1991.. Ústavní soud: Stanovisko k ústavnosti čl. I-6, II-111 a II-112 Smlouvy o ústavě, DTC 1/2004. 13. prosince 2004. 21) Švédsko Nejvyšší správní soud: Lassagard AB, 219/1997. 25. listopadu 1997. 4.4     

Problémové okruhy k tématu

rozdílné úpravy zakotvení právní řádu ES/EU v ústavním právu členských zemí klauzule přenášející/nelegující suverenitu řešení založené na shodném zacházení s komunitární i mezinárodním právem klauzule o společném výkonu pravomocí přednost komunitárního práva nad ústavním právem vnitrostátním (z ústavy, judikaturou soudů)  postoje nejvyšších soudů členských zemí k doktríně přednosti Soudního dvora (míra otevřenosti a akceptace)  termín „soud poslední slova“ a držitel kompetenční kompetence  záruka ochrany lidských práv v ES/EU a judikatura soudů členských zemí

19

4.5

Otázky k tématu

 Z kterého členského státu je judikatura vnitrostátních soudů pro komunitárního právo nejotevřenější? Uznává některý ze soudů absolutní přednost právního řádu ES/EU, a to včetně vůči ústavnímu právu?  Jaká možná řešení ústavní úpravy zakotvení komunitárního práva znáte? Které z z nich je podle Vás nejvýhodnější z hlediska systemických vztahů obou systémů, právní jistoty občanů a suverenity státu? Našli byste i jiná řešení?  Domníváte se, že je správné, aby ústava členského státu přímo obsahovala klauzuli o přednosti komunitárního práva? Odůvodněte kladnou i zápornou odpověď.  Analyzujte judikaturu německého Spolkového ústavního soudu. Došlo v čase k nějakému vývoji? Reagovaly rozsudky na vývoj v ES/EU?  Jak se liší konstrukce dánského ústavního soudu v rozsudku Carlsen a německého Spolkového ústavního soudu v rozhodnutí Maastricht?  Za jaké situace je podle soudů členských států nutné uvažovat o vystoupení z Unie? Jsou pro tento krok za současného právního stavu nějaké podmínky?  Mají pravdu osoby, které tvrdí, že v případě uznání přednosti komunitárního práva nad ústavním právem členského státu mohou ústavní soudy v takové zemi „zavřít krám“? (srv. rozsudek estonského ústavního soudu)  Zakládá rozdílný přístup vnitrostátních soudů k přednosti prostor pro diskriminaci fyzických a právnických osob v EU? Jak by se v praxi případně taková diskriminace mohla projevit a jaké by bylo její řešení?  Jak by bylo možné řešit situaci, kdy u konkrétního případu byl vydán odlišný právní názor Soudním dvorem a ústavním soudem členského státu? Kdo by ve sporu „zvítězil“? Došlo někdy v historii k takovému střetu?  Jaké by bylo nutné splnit podmínky, aby vznikl skutečně federální soudní systém? (srv. s řešením v klasických federacích typu USA)

5

PŘÍKLADOVÁ ČÁST

5.1

Příklad č. 1

Zadání:

Vedení české obchodní společnosti Zálesák s.r.o. vyrábějící pomůcky pro sportovní turistiku se rozhodlo rozšířit oblast svého podnikání i mimo hranice republiky a založit odštěpný závod na území Německa, který by vyráběl specielní potřeby a pomůcky přímo pro zákazníky z alpského regionu. Podle návrhu na zapsání odštěpného závodu do německého obchodního rejstříku, který podal právní zástupce společnosti se měl vedoucím této pobočky stát pan Jiří P., český státní občan žijící již 5 let v Mnichově. Rejstříkový soud v Mnichově však zamítl návrh na zapsání závodu do obchodního rejstříků s odůvodněním, že podle německého obchodního práva musí osoby působící ve vedení pobočky zahraniční společnosti pobývat na území Německa na základě povolení k trvalému pobytu.

Otázka:

Zamyslete se nad zadaným skutkovým stavem a vypracujte argumenty, na kterých byste vystavěly obhajobu společnosti Zálesák před německými soudy. [Pokračování zadání] … Společnost Zálesák podala proti tomuto rozhodnutí odvolání a v řízení před vyšším soudem namítala, že soud prvního stupně měl vzít v potaz čl. 43 věty druhé Smlouvy o ES a na jeho základě vyloučit použití uvedeného vnitrostátního pravidla.

20

Otázka:

Je námitka společnosti Zálesák odůvodněná? Svoji odpověď náležitě vysvětlete. [Pokračování zadání] … Vyšší soud uznal závaznost čl. 43 SES. K okamžitému zrušení rozhodnutí rejstříkového soudu však nedošlo. Důvodem byl názor odvolacího soudu, podle kterého se cítil být vázán všemi normami platného práva a že není v jeho pravomoci vyloučit použití některé z nich. Na základě tohoto názoru řízení přerušil a poté předložil spolkovému ústavnímu soudu žádost o vyřešení popsaného střetu práv. Do doby, než se ústavní soud vyjádří nebylo společnosti Zálesák umožněné, aby zahájila svojí podnikatelskou činnost na území Německa.

Otázka:

Je nutné aby odvolací soud předkládal otázku střetu vnitrostátního a komunitárního práva ústavnímu soudu? [Pokračování zadání] … Německý ústavní soud dospěl po projednání a posouzení výše popsaného střetu práv k závěru, že dotčené ustanovení německého obchodního zákoníku, které vylučovalo účast zahraničních osob (které nesplňovali požadovanou dobu trvalého pobytu v Německu) z vedení poboček obchodních společností, není v rozporu se žádným ustanovením německé ústavy a ponechal ho v platnosti.

Otázka:

Mohl by být čl. 43 SES aplikován na uvedenou situaci i v tomto případě? [Pokračování zadání] … Odvolací soud, který po rozhodnutí ústavního soudu opět pokračoval v řízení se tak dostal do situace, kdy nezbytně potřeboval vyřešit otázku jak postupovat v případě, kdy na jeden skutkový stav dopadají dvě navzájem si odporující právní úpravy, mezi kterými neexistuje jasný vtah hierarchické subordinace.

Otázka:

Jak měl při řešení otázky vztahu komunitárního a vnitrostátního práva postupovat odvolací soud, který je poslední instancí, za předpokladu, že jde o otázku výkladu komunitárního práva významnou pro výsledek daného řízení, německé právo tuto otázku neřeší a soud sám není sto na ní uspokojivě odpovědět? Jak by taková otázka byla řešena v obráceném případě, kdy by německá společnost hodlala zahájit podnikání v České republice a české obchodní právo by obsahovalo podmínku shodnou s výše popsaným ustanovením německého práva?

Komentář:

Tento příklad se dotýká problematiky vztahu práva Evropských společenství a národního práva členských států v případech, kdy oba tyto právní řády upravují stejnou situaci odlišně. V takových případech se má podle judikatury Evropského soudního dvora uplatnit zásada přednosti (ang. supremacy/primacy, fran. la primauté) komunitárního práva.

Potřebné právní ustanovení a judikatura:

Čl. 12 (bývalý čl. 6) SES, čl. 43 (bývalý čl. 52) SES, čl.10 Ústavy ČR, Čl.10a Ústavy ČR. Rozhodnutí Soudního dvora ve věcech: 6/64 Flaminio Costa vs. ENEL, 106/77 Simmenthal, 11/70 Internationale Handelsgesellschaft.

Návod k řešení:

Při řešení byste měli vzít v potaz následující krátkou deskripci principu přednosti komunitárního práva před právem vnitrostátním.

21

Tzv. přednost komunitárního práva je jeho základní vlastností a prvkem, který vymezuje vztah tohoto práva a vnitrostátního práva členských zemí. Uplatněním této vlastnosti komunitárního práva dochází v rámci aplikační praxe ke vzniku povinnosti národního soudce (nebo jiného orgánu aplikace práva) neaplikovat vnitrostátní právní normu odporující komunitární úpravě v řízení, které před ním probíhá a použít na daný skutkový stav normu komunitární. Zásada přednosti komunitárního práva se vztahuje na všechny prameny komunitárního práva. Uplatnění této zásady dává návod k řešení kolize komunitární úpravy s vnitrostátním právem, když v případě takového střetu národní soudce a každý jiný vnitrostátní orgán je povinen použít na řešení dané právní situace normu práva Společenství a odporující národní normu (libovolné právní povahy a právní síly) ponechat nepoužitou. Pro správné vyřešení výše uvedeného zadaní je nezbytná práce se základní judikaturou Soudního dvora k otázce přednosti komunitárního práva. Klíčovými rozhodnutími v rámci této problematiky jsou judikáty ve věcech: - 6/64 Flaminio Costa vs. ENEL [1964] ECR 585, 593 – obsahující základní vymezení zásady přednosti práva Evropských společenství před právem členských států. - 106/77 Amministrazione delle Finanze dello Stato vs. Simmenthal SpA [1978] ECR 629 – řešící otázku časové působnosti rozebírané zásady přednosti a procesních dopadů (povinností) národních soudů v procesu aplikace komunitárního práva ve vnitrostátním řízení. - 11/70 Internationale Handelsgesellschaft mbH vs. Einfuhr und Vorratsstelle für Getreide und Futter-mittel [1970] ECR 1125 – kde Soudní dvůr zodpověděl problematickou otázku střetu komunitárního práva s ústavním právem členského státu. 5.2

Příklad č. 2

Zadání:

Před finským pracovním soudem probíhá řízení, jehož předmětem je žaloba na neplatnost rozhodnutí pracovního úřadu, kterým byl z úřední moci ukončen pracovní poměr polského státního příslušníka, pana Karla G. se stavební společností Rokü. Podle finského pracovního zákona je vznik pracovního poměru mezi cizím státním příslušníkem a finským zaměstnavatelem podmíněn trvalým pobytem zaměstnance na území Finska. Protože pan Karel G. nesplňoval tuto podmínku, vydal pracovní úřad výše uvedené rozhodnutí.

Otázka:

Pokuste se zhodnotit popsaný skutkový stav a vypracovat podklad pro obhajobu pana Karla. [Pokračování zadání] … Žalobce, polský občan, nesouhlasil s tímto rozhodnutím a v řízení před soudem se domáhal jeho zrušení. Při svém tvrzení o nezákonnosti takového rozhodnutí se opíral o několik ustanovení nařízení č. 1612/68 o volném pohybu pracovníků uvnitř Společenství, které podle něho mělo být použito pro posouzení jeho práva uzavřít pracovní smlouvu s finskou stavební společností.

Otázka:

Posuďte návrh žalobce. O jaké aplikační zásady komunitárního práva opírá svoji argumentaci? Bylo by řešení předestřené situace nějak pozměněno v případě, že zmiňovaný finský zákon byl přijat až po té, co nařízení č. 1612/68 vstoupilo v platnost? Svoji odpověď odůvodněte. [Pokračování zadání] … Právní zástupce pracovního úřadu však namítal, že takový postup je nepřípustný, protože podle pravidel finského procesního práva je soud povinen aplikovat primárně národní předpisy a předpisy vzešlé z činnosti mezinárodních organizací použije jenom v případě absence vnitrostátní úpravy dané problematiky.

22

Otázka:

Jak by měl finský soudce postupovat? Je povinný respektovat uvedené procesní pravidlo nebo aplikovat ustanovení komunitárního práva? Svoji odpověď náležitě odůvodněte (např. odkazem na judikaturu ESD). Jak by se změnil postup soudu, pokud by žalobce nenavrhl uplatnění komunitárního práva?

Potřebné právní ustanovení a judikatura:

Čl. 249 (bývalý čl. 189) SES, čl. 1-3 Nařízení Rady (EHS) č. 1612/68 ze dne 15. října 1968, o volném pohybu pracovníků uvnitř Společenství. Rozhodnutí Soudního dvora ve věcech: 6/64 Flaminio Costa vs. ENEL, 106/77 Simmenthal, 11/70 Internationale Handelsgesellschaft. 5.3

Příklad č. 3

Zadání:

Litevský státní občan Vytautas S. přicestoval v létě roku 2004 do Spojeného království, za účelem vyhledání práce v oblasti stavebnictví. Po týdenní snaze se mu podařilo zaměstnat u skotské společnosti Barracks Ltd., zabírající se projektováním a výstavbou levných domů. Podle pracovní smlouvy mu vznikl nárok na hodinovou mzdu ve výši 10 £. Po měsíci ale zjistil, že jeho kolegové britské státní příslušnosti pobírají za stejnou práci mzdu 17 £ / hod., což se mu zdálo jako nepřípustná diskriminace. Rozhodl se bránit, a proto se dopisem obrátil na svojí neteř studující právo s žádostí o radu, jak postupovat?

Otázka:

Jaký postup byste poradili pánovi Vytautasovi na místě jeho neteře vy? [Pokračování zadání] … Neteř svému strýci poradila, aby proti společnosti Barracks Ltd. podal žalobu, opřenou o tvrzení porušení zákazu diskriminace upraveného v čl. 39 odst. 2 Smlouvy o ES. Pan Vytautas žalobu sepsal a odeslal ji k místnímu soudu ve skotském Perthu.

Otázka:

Je přípustné aby byly normy primárního práva Evropských společenství aplikované v řízení před vnitrostátními soudy, jak to navrhuje neteř pana Vytautase? [Pokračování zadání] … V samotném řízení pak na základě výpovědi žalobce a svědectví jeho kolegů (britských občanů i dalších zahraničních pracovníků) došlo k prokázání tvrzeného rozdílného odměňování. Dokonce i zástupce společnosti Barracks Ltd. přiznal, že k popsané praxi u společnosti dochází. Nepovažoval to však za porušení práva a argumentoval tím, že Smlouva o založení Evropského společenství je právním aktem zavazujícím jen její smluvní strany a ne subjekty soukromého práva. Navíc vznesl argument, že výše mzdy je odrazem kontraktační svobody a protože zahraniční zaměstnanci uzavírají pracovní smlouvu dobrovolně, není možné platnost a legálnost tohoto jejího bodu popírat.

Otázka:

Posuďte argumentaci společnosti Barracks Ltd. o nemožnosti přímého použití komunitárního práva v řízeních před vnitrostátními soudy, kterých stranami jsou jednotlivci. [Pokračování zadání] … Soud pak na základě těchto argumentů rozhodl, že ze strany společnosti Barracks Ltd. nedochází k protiprávnímu jednání a že pracovní smlouva je právně bez vad. Své rozhodnutí opřel o argumentaci, že zákaz obsažený v čl. 39 odst. 2 Smlouvy o ES zavazuje pouze strany této smlouvy (tedy členské státy) a proto by jej mohl použít jedině v řízení vedeném proti Spojenému království, ale nikoliv v řízení mezi jednotlivci.

23

Navíc byl toho názoru, že uvedený článek zavazuje členské státy k tomu, aby přijaly vhodná antidiskriminační opatření, a proto do doby, než ve Spojeném království dojde k přijetí takové úpravy neexistuje žádný právní nárok pracovníků z jiných členských států na stejnou odměnu, která náleží britským občanům za výkon stejné práce.

Otázka:

Bylo rozhodnutí skotského soudu správné? Posuďte s ohledem na relevantní judikaturu Soudního dvora.

Doplňující otázky k příkladu:

a) Je k naplnění zákazu diskriminace nutné přijímat nějaká opatření, jak to naznačil skotský soud? (viz znění čl. 39 odst. 2, níže) b) Zhodnoťte věc i ve světle Nařízení Rady (EHS) č. 1612/68 ze dne 15. října 1968 o volném pohybu pracovníků uvnitř Společenství. Mají soudy členských států, tedy i skotský soud v Perthu, povinnost aplikovat ustanovení tohoto nařízení? c) Vykazuje dotčený čl. 39 odst. 2 Smlouvy o ES vlastnosti, které jsou podmínkou přiznání přímého účinku u ustanovení zřizovacích smluv?

Potřebné právní ustanovení a judikatura:

Čl. 249 (bývalý čl. 189) SES, čl. 39 (bývalý čl. 48) odst. 2 SES. Rozhodnutí Soudního dvora ve věcech: 6/64 Flaminio Costa vs. ENEL, 26/62 van Gend en Loos, 43/75 Defrenne vs. SABENA. 5.4

Příklad č. 4

Zadání:

Spolková republika Rakousko přijala v průběhu roku 1994 opatření ke zrušení opatření s účinkem rovnocenným množstevním omezením dovozu, které jsou zakázány ve smyslu čl. 28 SES i ve smyslu směrnice č. 70/50 o zrušení opatření s účinkem rovnocenným množstevním omezením dovozu. Těmito opatřeními Rakousko plnilo svůj harmonizační závazek vyplývající se smlouvy o přidružení k ES, podle kterého bylo do 1. 1. 1995 povinné zrušit všechna opatření bránící volnému pohybu zboží, které komunitární právo zakazuje. Rakouská opatření měla podobu vyhlášky rakouského ministerstva průmyslu a obchodu. I navzdory kvalitní práci právního oddělení ministerstva však nedošlo ke zrušení všech opatření, která jsou neslučitelná s komunitárním právem. Příkladem bylo ustanovení § 21 vyhlášky ministerstva průmyslu a obchodu č. 5/1987, podle kterého musí mít zahraniční výrobce hodlající vyvážet své výrobky do Rakouska zřízené na jeho území dovozní zastoupení zapsané v rakouském obchodním rejstříku. Na jaře roku 1995 uzavřela italská společnost Pasta S.A. kupní smlouvu s rakouským obchodním řetězcem, podle které mu měla dodat polotovary tradičních italských jídel. Dne 16. dubna 1995 ji však nebyl dovoz pěti tun daného zboží umožněný s odůvodněním, že nesplňuje podmínku dovozního zastoupení, jak ji zavedla výše uvedená vyhláška ministerstva. Společnost Pasta podala proti rozhodnutí, kterým byl dovoz odepřen, žalobu opřenou o tvrzení, že její dovozní činnosti nemůže být z popsaného důvodu bráněno, protože obdobná opatření omezující obchod jsou v rozporu s komunitárním právem konkrétně s čl. 28 SES a se směrnicí 70/50 konkrétně s ustanovením čl. 2 odst. 3 písm. g).

Otázka:

Posuďte argumentaci společnosti Pasta. Je možné, aby soud členského soudu aplikoval v řízení před ním probíhající také ustanovení směrnice?

24

[Pokračování zadání] … Soud v této věci rozhodl, že opatření vyhlášky ministerstva odporující komunitárnímu právu se nepoužije a že dovozní činnost společnosti Pasta může probíhat bez omezení.

Otázka:

Rozhodl rakouský soud správně, když vyloučil aplikaci ustanovení dotčené vyhlášky ministerstva průmyslu a obchodu? Odůvodněte. [Pokračování zadání] … Uvedené rozhodnutí rakouského soudu nabylo právní moci v červenci 1998. V této době však bylo zboží, jehož dovoz byl znemožněn, nepoužitelné, protože již uplynula jeho záruční lhůta. Společnost Pasta SA se proto rozhodla podat proti Rakousku žalobu na náhradu škody (činící sumu 780 000 šilinků), která ji vznikla na základě uplatňování národního předpisu odporujícího komunitární úpravě. Tuto žalobu adresovala Evropskému soudnímu dvoru.

Otázka:

Je podle komunitárního práva přípustné, aby se společnost Pasta SA domáhala náhrady škody vůči Rakousku? Je k projednání uvedené žaloby příslušný Soudní dvůr?

Potřebné právní ustanovení a judikatura:

Rozhodnutí Soudního dvora ve věcech: 6/64 Flaminio Costa vs. ENEL, 26/62 van Gend en Loos, 43/75 Defrenne vs. SABENA, C-6&9/90 Francovich. 5.5

Příklad č. 5

Zadání:

28. března 2000 se stala účinnou směrnice Rady č. 2000/129 (ÚL L145, s. 52), podle které v rámci cíle zvýšení počtu dívek na středních školách musí členské státy zajistit, aby v případě rovného počtu bodů při přijímacích zkouškách byly dívky upřednostněny před hochy. Členské státy měly tuto směrnici implementovat do svého právního řádu ve lhůtě dvou let. Italský parlament přijal prováděcí zákon v květnu 2004. Nana Servillová v dubnu 2002 absolvovala přijímací zkoušky na městské lyceum v Bologni, kde získala 43 bodů a umístila se na 31-32. místě. Stejný počet bodů získal Umberto Bossi ml.. Lyceum se rozhodlo přijmout pana Bossiho, neboť se v roce 2000 umístil na 39. místě zeměpisné olympiády kraje Veneto. Rodiče Nany považovali toto rozhodnutí za diskriminační a rozhodli se pro soudní obranu.

Otázky:

Má Nana šanci soudně se bránit proti rozhodnutí lycea? Jaký postup byste navrhli a na čem ho založili? U jakého soudu by případně mohl být spor řešen? [Pokračování zadání] … Lasika Morgondiová v červenci 2002 absolvovala zkoušky na soukromé umělecké škole ve Florencii. I zde dostal přednost při dosažení stejného počtu bodů Massimo Buonarroti, neboť jeho předkem byl známý renesanční génius. Rodiče Lasiky zvolili stejný postup jako ti od Nany a proto i otázky k zodpovězení zůstávají stejné.

Otázky:

Má Lasika šanci soudně se bránit proti rozhodnutí umělecké školy? Jaký postup byste navrhli a na čem ho založili? U jakého soudu by případně mohl být spor řešen?

25

Potřebné právní ustanovení: čl. 249 SES, 41/74 Van Duyn, 148/78 Ratti, 152/84 Marschall, C9/90 Francovich 5.6

Příklad č. 6

Zadání:

Dne 12. října 2004 se stalo platným nařízení Rady a Parlamentu č. 1256/2004 (ÚL L256, s. 8), jehož cílem bylo snížit produkci cukru v EU. Čl. 1 nařízení uváděl: „Každý pěstitel cukrové řepy, pěstující cukrovku na ploše větší než 20 hektarů, dostane dotaci ve výši 2000 eur za každý hektar, na kterém nezaseje cukrovku v roce 2005 a přemění tuto plochu na pastviny.“ V čl. 2 se dále upřesňovalo, že pěstitel musí své rozhodnutí oznámit do 25. února 2005 příslušným národním úřadům, dotace mu budou vydány do 30. května 2005 národními úřady, které následně budou odškodněny z Evropského zemědělského a záručního fondu. Pan Josef „Pepan“ Poborský, soukromý zemědělec z Vysočiny, pěstuje cukrovou řepu na pozemcích o velikosti zhruba 50 hektarů. Rozhodl se, že využije nabídku poskytnutou nařízením 1256/2004 a nezasel cukrovku na ploše 20 hektarů, přeměnil je na pastviny a dokoupil 25 krav a býků holštýnského plemena za 20 tisíc korun kus. Své rozhodnutí oznámil příslušnému českému správnímu úřadu 12. února 2005 a požadoval zároveň vyplacení dotace ve výši 40 tisíc eur. Tato dotace mu však nebyla do 30. května 2005 vyplacena s odůvodněním, že v rozpočtu ministerstva zemědělství nebylo s těmito náklady počítáno, v jeho kapitole peníze nejsou a tudíž musí pan Poborský vyčkat, až česká vláda schválí příslušné rozpočtové změny. Josef Poborský prohlásil, že toto jednání orgánu ČR je v rozporu s komunitárním právem a podal žalobu u okresního soudu v Jihlavě.

Otázky:

Je nařízení 1256/2004 přímo účinné v českém právním řádu? Může se Pepan domáhat svého práva u národního soudu? Může ministerstvo zemědělství ospravedlnit svoje rozhodnutí problémy ve státním rozpočtu?

Potřebné právní ustanovení: čl. 10 SES, čl. 249 SES, 43/71 Politi 5.7

Příklad č. 7

Zadání:

Dne 1. února 1996 přijal portugalský parlament z. č. 23/1996 Sb. o hospodářském rozvoji lisabonského přístavu, podle kterého mj. portugalské lodě platily menší poplatky za přebývání v přístavu než lodě z jiných členských států. V létě 1996 trávil komisař Hans van der Brook dovolenou na jachtě, s kterou obeplouval evropská přístavní města, aby podpořil institucionální změny navržené Komisí pro IGC v Amsterdamu. Po návratu do Bruselu upozornil i na dle jeho názoru nespravedlivé poplatky v Lisabonu. Komise proto vydala 23. září rozhodnutí č. 584/96 (ÚL L122, s. 125) adresované Portugalsku, kterým sjednotila poplatky pro všechny lodě kotvící v lisabonském přístavu. Živnostník Viktor Kožený se rozhodl nechat na podzim 1996 přezimovat svoji v Irsku registrovanou jachtu „Invisible Hand of the Market“ v Lisabonu, v březnu 1997 odmítl zaplatit poplatek za kotvení, neboť se mu zdál diskriminačně vysoký. Správní úřad v Lisabonu ale odkázal na z.č. 23/1996 Sb. a vyhlásil exekuci na Koženého jachtu. Koženého právní tým poukázal na rozhodnutí Komise

Otázky:

Postupoval lisabonský správní úřad při svém rozhodnutí správně? Jaké ustanovení práva případně porušil? U kterého soudu by Kožený mohl svá práva obhájit? Jak ovlivní Koženého pozici, že v roce 1997 měl občanství nečlenské země EU?

26

Potřebné právní ustanovení: čl. 249 SES, 6/64 Costa, 106/77 Simmenthal, 9/70 Grad 5.8

Příklad č. 8

Zadání:

Vláda ČR přijala v dubnu 2005 nařízení o výpočtu maximálně povolených výnosů produkce vinné révy na roky 2006 až 2008. Podle tohoto předpisu byl stanoveny maximálně povolené roční kvóty pro producenty. Ty se pro každého stávajícího producenta vypočítaly jednotlivě jako zlomek jeho vlastní průměrné produkce v letech 2000 až 2004. Pro nové producenty, kteří zahájily produkci (sklizeň) vinné révy až v roce 2005, bylo stanoveno pravidlo, podle kterého se jim kvóta určí jako průměr produkce těch producentů, kteří v dotčeném období dosáhly produkčních výsledků v horní polovině všech kontrolovaných výnosů . Společnost Vinprum, která zahájila produkci až v roce 2006 (první sklizeň nově vysázených vinohradů), dosáhla v daném roce 170 % kvóty, která na ni připadala. Pro prodej na českém trhu vyhradila jenom tu část, která splňovala stanovené množství a zbylou část nabídla zahraničním zpracovatelům a postupně s úspěchem prodala. Na základě informací o tomto prodeji bylo vůči společnosti Vinprum zahájeno správní řízení, které vedlo k uložení pokuty ve výši 50.000 Kč. Společnost Vinprum se neúspěšně bránila proti uložení této pokuty v rámci správního řízení i následně podanou správní žalobou. Na konec se proto rozhodla obrátit na Ústavní soud s ústavní stížností, ve které tvrdila, že aplikací stanoveného systému výpočtu kvót pro nové producenty a následným uložením pokuty za porušení stanovených kvót došlo k zásahu do jejich práv, konkrétně práva na rovnost, zákazu diskriminace, ochrany vlastnického práva a svobody podnikání. K návrhu na zrušení rozhodnutí o uložení pokuty společnost Vinprum připojila návrh na zrušení dotčených ustanovení nařízení vlády pro jejich rozpor s ústavním pořádkem ČR. Ve vyjádření k ústavní stížnosti vláda tvrdila, že i když může stanovený princip pro nové producenty působit přísněji, nepovažuje nařízení za odporující Ústavě ČR. Navíc poukázala na to, že text ustanovení nařízení, byl vytvořen na základě znění nařízení Komise ES o regulaci trhu s vínem (to stanovovalo totožný způsob výpočtu kvót) a jeho přijetím ČR plnila svoje závazky vyplývající pro ní z členství v Evropském společenství.

Otázky:

Posuďte, zda Ústavní soud bude zabývat otázkou ústavnosti ustanovení nařízení vlády, které byly provedením závazku ČR vůči Společenství. Mohla by uvedená povinnost, resp. uvedený způsob výpočtu maximálních produkčních kvót být uložen i v případě, že by vláda ČR nepřijala žádné opatření, tj. přímo na základě nařízení Komise? Je nutné resp. možné aby státy přijímaly právní úpravu k provedení textu nařízení?

Potřebné právní ustanovení a judikatura:

Nález Ústavního soudu Pl.ÚS 50/04 (154/2006 Sb.) „Cukerní kvóty“, rozhodnutí Soudního dvora ve věci 34/73 Variola. 5.9

Příklad č. 9

Zadání:

Proti české občance, slečně Lucii B., je ve Francii vedeno trestní stíhání pro podezření ze spáchání trestného činu nedovoleného obchodu s omamnými a psychotropními látkami. V současné době se slečna Lucie zdržuje u své matky v Jáchymově. Francouzské orgány činné v trestním řízení vydaly proti podezřelé tzv. Evropský zatýkací rozkaz a požádaly českou stranu o spolupráci při předání této osoby k trestnímu stíhání do Francie. Policie ČR učinila potřebné kroky k zajištění podezřelé. Český soud, který v daném řízení rozhodoval o předání slečny Lucie, však nabyl podezření, že dotčené ustanovení českého trestního zákona a trestního řádu (kterými

27

bylo do českého právního řádu implementováno rámcové rozhodnutí Rady ze dne 13. června 2002 o evropském zatýkacím rozkazu a postupech předávání mezi členskými státy (2002/584/SVV), resp. postup který zavádí, je v rozpore s čl. 14 odst. 4 věta druhá („Občan nemůže být nucen k opuštění své vlasti.“) LZPS, a využil svého oprávnění podle čl. 95 odst. 2 Ústavy ČR („Dojde-li soud k závěru, že zákon, jehož má být při řešení věci použito, je v rozporu s ústavním pořádkem, předloží věc Ústavnímu soudu.“), přerušil řízení a obrátil se na ústavní soud s návrhem na posouzení ústavnosti dotčených ustanovení.

Otázky:

Posuďte jakou povahu, resp. jaké vlastnosti mohou vykazovat tzv. rámcová rozhodnutí ve vnitrostátním právním řádu členských zemí EU? Jak by měl podle Vás rozhodnout Ústavní soud ČR předloženou otázku?

Potřebné právní ustanovení a judikatura:

Ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava ČR, ústavní zákon č. 2/1993 Sb. (LZPS), zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon, zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), rámcové rozhodnutí Rady 2002/584/SVV o evropském zatýkacím rozkazu a postupech předávání mezi členskými státy. Nález ÚS ČR Pl.ÚS 66/04 (434/2006 Sb.), „Evropský zatýkací rozkaz“, rozsudek Soudního dvora ve věci C-303/05 Advocaten voor de Wereld, Rozhodnutí německého Ústavního soudu ze dne 18.7.2005, BvR 2236/04, rozhodnutí polského Ústavního soudu P 1/05 ze dne 27.4.2005, rozhodnutí kyperského Nejvyššího soudu ze dna 7.11.2005, 294/2005.

6

DOPORUČENÁ LITERATURA

6.1

Česká

Hamuľák, Ondrej, 2008. Ústavní základy EU – Rukověť pro seminární výuku. Olomouc: Vydavatelství Univerzity Palackého. Holländer, Pavel, 2005. Materiální ohnisko Ústavy a diskrece ústavodárce. Právník, roč. 144, č. 4, s. 313-336. Jirásek, Jiří, 2007. Komunitární právo je živým právem. In: Pocta Vladislavu Davidovi. Olomouc: Vydavatelství Univerzity Palackého, s. 121-132. Klíma, Karel et al, 2003. Ústavní právo Evropské unie. Dobrá voda: Vydavatelství Aleš Čeněk. Klíma, Karel, 2004. Ústavní právo. Plzeň: Vydavatelství Aleš Čeněk. Král, Richard, 2003. Zásady aplikace komunitárního práva národními soudy. Praha: C.H. Beck. Král, Richard, 2003. Znovu k zakotvení vnitrostátních účinků komunitárního práva v Ústavě ČR. Právní rozhledy, roč. 12, č. 3, s. 110-112. Král, Richard, 2006. Uznání i rozpaky nad „komunitárním“ nálezem Ústavního soudu ve věci cukerných kvót. Právní rozhledy, roč. 14, číslo 11, s. 410-414. Kühn, Zdeněk a Jan Kysela, 2004. Na základě čeho bude působit komunitární právo v českém právním řádu. Právní rozhledy, roč. 12, č. 1, s. 23-27. Kühn, Zdeněk, 2004. Ještě jednou k ústavnímu základu působení komunitárního práva v českém právním řádu. Právní rozhledy, roč. 12, č. 10, s. 395-397. Kühn, Zdeněk, 2004. Rozšíření Evropské unie a vztahy 26 ústavních systémů. Právník, roč. 143, č. 8, s. 745-786. Kysela, Jan (ed), 2004. Deset let Ústavy České republiky. Praha: Eurolex Bohemia.

28

Kysela, Jan a Zdeněk Kühn, 2002. Aplikace mezinárodního práva po přijetí tzv. euronovely Ústavy ČR. Právní rozhledy, roč. 10, č. 7, s. 301-312. Kysela, Jan, 2002. K dalším důsledkům přijetí tzv. euronovely Ústavy ČR. Právní rozhledy, roč. 10, číslo 11, s. 525-534. Malenovský, Jiří, 2003. Mezinárodní smlouvy podle čl. 10a Ústavy ČR. Právník, roč. 142, č. 9, s. 841-854. Malenovský, Jiří, 2004. Ve věci ústavního základu působení komunitárního práva uvnitř ČR nebylo řečeno poslední slovo. Právní rozhledy, roč. 12, č. 6, s. 227-229. Malenovský, Jiří, 2005. Vítězství „dogmatiků“ nad „pragmatiky“ se odkládá. Právní rozhledy, roč. 13, číslo 11, s. 408-412. Malenovský, Jiří, 2005. Znovu ke kompetencím Ústavního soudu ČR ve vztahu k Evropskému soudnímu dvoru a komunitárnímu právu. Právník, roč. 144, č. 1, s. 106-114. Malenovský, Jiří, 2006. K nové doktríně Ústavního soudu ČR v otázce vztahů českého, komunitárního a mezinárodního práva. Právní rozhledy, roč. 14, číslo 21, s. 774-783. Malenovský, Jiří, 2007. Znovu k navrhované ratifikaci Římského statutu Českou republikou. Právní rozhledy, roč. 15, číslo 22, s. 803-808. Malenovský, Jiří, 2008. Mezinárodní právo veřejné, jeho obecná část a poměr k jiným právním systémům, zvláště pak českému. Brno: Doplněk. Maršálková, Zuzana, 2006. Jak daleko sahá omezení pravomocí orgánů ČR po vstupu do EU ve světle nálezu Ústavního soudu ve věci cukerných kvót? Právní rozhledy, roč. 14, číslo 15, s. 553-561. Outlá, Veronika et al, 2005. Praktikum práva Evropské unie. Plzeň: Aleš Čeněk. Pítrová Lenka a Richard Pomahač, 2000. Průvodce judikaturou Evropského soudního dvora. 1. díl. Praha: Linde. Sládeček, Vladimír, Vladimír Mikule a Jindřiška Syllová, 2007. Ústava České republiky- komentář. Praha: C.H. Beck. Syllová, Jindřiška, 2003. K nadřazenosti budoucího ústavního evropského práva. Právní rozhledy/Evropské právo, roč. 11, č. 9, s. 12-15. Šišková, Naděžda a Václav Stehlík, 2007. Evropské právo 1 - Ústavní základy Evropské unie. Praha: Linde. Tichý, Luboš at al, 2004. Evropské právo. Praha: C.H. Beck. Tomášek, Michal, 2003. Mechanismy resistence národního ústavního práva vůči právu evropskému. Právník, roč. 142, č. 11, s. 1057-1075. Zbíral, Robert, 2007. Institucionální rámec Evropské unie: právně-politologický pohled. Praha: Linde. Zbíral, Robert, 2008. Vystoupení z Evropské unie ve světle komunitárního a mezinárodního práva. Právník, roč. 147, č. 7, s. 752-773. Zemánek, Jiří, 2006. Evropskoprávní meze přezkumu ústavnosti transpozice rámcového rozhodnutí o eurozatykači. Právní rozhledy, roč. 14, číslo 3, s. 90-95. 6.2

Cizojazyčná

Albi, Anneli, 2005. EU Enlargement and the Constitutions of Central and Eastern Europe. Cambridge: CUP.

29

Alter, Karen, 2003. Establishing the Supremacy of European Law: The Making of an International Rule of Law in Europe. Oxford: OUP. Caporaso, James et al, 1997. Does the European Union Represent an n of 1? ECSA Review, roč. 10, č. 3, s. 1-5. Craig, Paul a Grainne de Búrca (eds), 1999. The Evolution of EU Law. Oxford: OUP. Craig, Paul a Gráinne de Búrca, 2007. EU Law: Text, Cases and Materials. 4th edition. Oxford: OUP. Hoffmeister, Frank, 2007. Constitutional Implications of EU Membership: A View from the Commission. The Croatian Yearbook of European Law and Policy, roč. 3, s. 59-97. Chalmers, Daman et al, 2006. European Union Law: Text and Materials. Cambridge: CUP. Kellerman, Alfred at al (eds), 2001. EU Enlargement: The Constitutional Impact at EU and National Level. The Hague: Asser Press. Kellerman, Alfred at al (eds), 2006. The Impact of EU Accession on the Legal Orders of New EU Member States and (Pre-) Candidate Countries. The Hague: Asser Press. Kühn, Zdeněk, 2005. The Application of European Law in the New Member States: Several (Early) Predictions. German Law Journal, roč. 6, č. 3, s. 563-582. Lenaerts, Koen a Piet van Nuffel, 2005. Constitutional Law of the European Union. London: Sweet and Maxwell. Mayer, Franz, 2003. The European Constitution and the Courts: Adjudicating European Constitutional Law in a multilevel system. WHI – Paper 15/03. Oppenheimer, Andrew (ed), 1994. The Relationship between European Community Law and National Law: The Cases. Vol. 1. Cambridge: CUP. Oppenheimer, Andrew (ed), 2003. The Relationship between European Community Law and National Law: The Cases. Vol. 2. Cambridge: CUP. Phelan, Diarmuid, 1997. Revolt or Revolution: The Constitutional Boundaries of the European Community. Dublin: Sweet and Maxwell. Piqani, Darinka, 2007. Constitutional Courts in Central and Eastern Europe and their Attitude towards European Integration. European Journal of Legal Studies, roč. 1, č. 2, s. 1-22. Sadurski, Wojciech et al (eds). 2006. Apres Enlargement: Legal and Political Responses in Central and Eastern Europe. Florence: European University Institute. Sadurski, Wojciech, 2008. Solange, Chapter 3: Constitutional Courts in Central Europe – Democracy – European Union. European Law Journal, roč. 14, č. 1, s. 1-35. The Position of Constitutional Courts Following Integration into the European Union. Příspěvky z konference konané 30. září až 2. října 2004 v Bledu, Slovinsko. Dostupné na www.usrs.si/media/zbornik.pdf.