Vztah Švýcarské konfederace k EU

MASARYKOVA UNIVERZITA FAKULTA SOCIÁLNÍCH STUDIÍ

Katedra mezinárodních vztahů a evropských studií Obor: Evropská studia

Vztah Švýcarské konfederace k EU Bakalářská práce

Kateřina Hendrychová

Vedoucí práce: doc. PhDr. Vít Hloušek, Ph.D. UČO: 103173 Obor: EVS-SOC Imatrikulační ročník: 2003

Brno, 2008

2

Prohlášení Prohlašuji, že bakalářskou práci na téma

"Vztah Švýcarské konfederace k EU" jsem vypracovala samostatně. Použitou literaturu a podkladové materiály uvádím v přiloženém seznamu literatury.

V Mladé Boleslavi, 30. 11. 2008

3

Obsah Úvod

5

1. Švýcarská neutralita

6

1.1 Vznik a vývoj do roku 1945

6

1.2 Vývoj po druhé světové válce

7

1.3 Význam neutrality pro švýcarskou politiku

8

1.4 Členství ve světových organizacích a dohodách

9

2. Historické ohlédnutí - vztah Švýcarska a evropské integrace

10

2.1 Vznik Evropského sdružení volného obchodu

11

2.2 Dohody o volném obchodu

11

2.3 Lucemburský proces

12

2.4 Evropský hospodářský prostor

13

2.4.1 Vznik - vstup států ESVO

13

2.4.2 Jednání Švýcarska o vstupu do EHP

14

3. Bilateralismus 3.1 Bilaterální dohody I a II 4. Autonomer Nachvollzug

16 17 19

4.1 Právo

19

4.2 Europeizace a švýcarské instituce

20

5. Různé možnosti vztahu Švýcarska k EU

21

5.1 Vstup do ES

21

5.2 "Light" přistoupení

24

5.3 Obnovení snahy o přistoupení k Evropskému hospodářskému

24

prostoru 5.4 Celní unie 6. Postoj největších politických stran, zájmových spolků a organizací

24 25

k integraci 6.1 Švýcarská lidová strana (SVP)

25

6.2 Sociální demokracie (SP)

26

6.3 Svobodná demokratická strana (CVP)

26

6.4 Křesťansko-demokratická strana (CVP)

27

6.5. Strana zelených (GPS)

27

4

6.6 Zájmové svazy a organizace

28

6.7 Lidová hnutí a iniciativy

28

7. Bilateralismus versus vstup do EU

30

Závěr

33

Příloha 1 - Výsledky lidových hlasování o vztazích s EU

37

Příloha 2 - Průzkumy veřejného mínění Europa-Baromer Schweiz - grafy

38

Použitá literatura a internetové zdroje

41

5

Úvod Švýcarská konfederace je jedním z mála osamocených ostrůvků uprostřed integrované Evropy. Narozdíl od většiny západoevropských států není členem Evropské unie (EU) a o vstupu do ní v současné době ani neusiluje. Důvodům a příčinám této skutečnosti však nebývá věnováno příliš pozornosti a nejsou všeobecně příliš známé.

Vztah Švýcarské konfederace a Evropské unie vyvolává spoustu otázek: Jaký je důvod absence Švýcarska v EU? Proč zůstává do jisté míry izolované od okolních integrovaných států? A znamená pro něj nečlenství v EU vůbec izolaci? Jaké postavení a výhody získalo Švýcarsko v průběhu evropské integrace? Jaké možnosti postupu mělo Švýcarsko v průběhu integrace Evropy? Na tyto a další otázky se pokusím v následujícím textu odpovědět. Cílem mé práce je analyzovat vývoj vztahu Švýcarska a Evropské unie v rámci politického a historicko-kulturního prostředí švýcarské společnosti, za účelem potvrzení hypotézy, že současný bilateralismus je pro Švýcarsko v současné době ne jedinou, ale rozhodně nejjednodušší cestou v procesu přibližování se EU a jeho vstup do Evropské unie v nejbližší budoucnosti nelze očekávat.

6

1. Švýcarská neutralita Jedním z nejdůležitějších aspektů politického systému Švýcarska, výrazně směřujícím zahraniční politiku země je švýcarská ozbrojená neutralita, jejíž existenci můžeme sledovat již od roku 1515, oficiálně je potom datována od roku 1815. Pro pochopení mnoha ne/integračních postojů Švýcarska je proto důležité hned na začátku stručně nastínit její historii a význam pro politiku země.

1.1 Vznik a vývoj do roku 1945

Od vzniku Švýcarského spříseženství v roce 1291, až do roku 1515 byli Švýcaři považováni za zdatné válečníky. Drtivá porážka francouzskou armádou v roce 1515 u Marignana však přinesla zásadní obrat ve švýcarské politice k naprosté neutralitě. V roce 1516 tak byla podepsána smlouva o trvalém míru s Francií, která započala éru švýcarské neutrality. Díky vybudování silné armády, která odrazovala od vpádu všechny nepřátele, si Švýcarsko zachovalo neutralitu i v průběhu třicetileté války (1618-1648) a ve Vestfálském míru pak bylo oficiálně uznáno za samostatný stát.

Po nucené účasti v napoleonských válkách bylo Švýcarsko na Vídeňském kongresu v roce 1815 s definitivní platností ustanoveno absolutně neutrálním státem1. Vyhnulo se tak bojům v obou následných světových válkách, kdy zejména jeho strategická poloha uprostřed Evropy zabezpečovala zachování neutrality.

Základními principy švýcarského neutrálního postoje se staly: 1. autonomní hospodářská a obchodní politika 2. garance ochrany domácího zemědělství 3. neprolomitelná a neomezitelná politika neutrality 4. aktivní snaha o hospodářskou spolupráci vně státu 5. snaha o zlepšení přístupu na evropské a světové trhy 6. rozhodnutí nevstupovat do žádných mezinárodních institucí, v nichž by mohlo

1

Zároveň se Švýcarsko v tomto okamžiku naposledy rozrostlo na současných 26 kantonů a s malými změnami hranic zůstalo až do dneška v této podobě.

7

být Švýcarsko proti své vůli zavázáno k novým povinnostem v důsledku delegovaných kompetencí2.

1.2 Vývoj po druhé světové válce

Po druhé světové válce nebyla Švýcarská vláda nucena se vyrovnávat s poválečnými škodami, jako okolní západoevropské země. Švýcarský průmysl zůstal nepoškozený a Švýcarsko se tak stalo ekonomicky spíše z války profitujícím státem, vzhledem k obrovskému zvýšení obchodu s rekonstruujícími se zeměmi. Přestože se obávalo izolace a v jeho zájmu bylo zlepšování hospodářských a obchodních vztahů, stabilizace finančních trhů a snižování celních tarifů se sousedícími státy, rozhodlo se zachovat svou tradiční neutralitu a apolitičnost a nevstupovat do žádných nadnárodních organizací, které by mohly narušit jeho suverenitu. V důsledku toho také zavrhlo úvahy o vstupu do OSN v roce 1945. Neutrální postoj byl nejdříve ze strany západu kritizován, postupně si ale získal respekt okolních států.

V roce 1948 se stalo Švýcarsko spolu s dalšími západoevropskými státy oficiálním členem mezivládní Organizace pro evropskou ekonomickou spolupráci (OEES)3. Při vstupu do OEES švýcarská strana bezpodmínečně trvala na zachování tradiční neutrální politiky a možnosti uzavírání obchodních dohod se třetími státy. Švýcarsko se tak chtělo vyhnout jakýmkoliv závazkům, které by mohly narušit plnou suverenitu či svobodu v ekonomické nebo dokonce politické a právní oblasti4. Podstatou OEES byla mezinárodní liberalizace národních trhů a postupné otevírání při dodržení mezivládního uspořádání

a národních

rozhodovacích pravomocí,

což

plně

vyhovovalo švýcarským zásadám.

2

Heurlimann, J. (1993): Negative Auswirkungen des Neins zum EWR im weiteren Bereich der Sicherheitspolitik, str. 12. 3 OEEC vznikla v roce 1948 za účelem realizace Marshallova plánu.

8

1.3 Význam neutrality pro švýcarskou politiku

Neutralita měla od svého počátku až do dneška na zemi vliv v několika pro hospodářství a politiku důležitých oblastech, které je nutné zmínit. Zaprvé neutralita chránila v minulosti tuto malou zemi se strategickou polohou na mapě Evropy. Již sama poloha mezi věčně soupeřícími velikány, jakými jsou Německo a Francie, klade důraz na neutrální jednání a nezapojování se do mezinárodních konfliktů mezi těmito zeměmi. Stejně tak během druhé světové války, zajistila tato poloha Švýcarsku ochranu před Hitlerovými vojsky, když švýcarští vojáci obsadili významné alpské tunely a cesty, které Hitler používal k transportu zboží z Itálie do Německa. Pokud by neutralita Švýcarska byla narušena, švýcarská armáda by zničila tyto cesty a Německo by ztratilo významné distribuční koridory.

Za druhé přinášela neutralita zemi výhody také ve finančním a bankovním sektoru. Například za druhé světové války bylo Švýcarsko jedinou zemí v Evropě, která nebyla zatažena do bojů, tudíž se švýcarský frank stal jediným univerzálním platidlem. Řada bohatých občanů, stejně tak jako bank, zřídila své účty u švýcarských bank5. Díky stabilitě bankovního sektoru neutrální země, proudily do země obrovské finanční prostředky, které posílily švýcarské banky a podpořily věhlas švýcarského bankovnictví ve světě, který trvá do dnes. Země profitovala také ekonomicky. Jak již bylo uvedeno výše, nebylo Švýcarsko nuceno vyrovnávat se s poválečnými škodami a mohlo expandovat i těsně po válce.

Třetím důležitým aspektem, je určitý stmelovací vliv švýcarské neutrality. Ve Švýcarsku vedle sebe žijí různé vyspělé kultury - germánská, francouzská, italská a rétorománská. Tyto národy žijí vedle sebe v jednotlivých kantonech, nikoli promícháni na celém území. Dá se tak konstatovat, že žijí spíše vedle sebe, spojeni pouze federativním svazkem. Švýcarská neutralita tak drží stát a obyvatele žijící v něm pohromadě. Veřejný sebemenší zájem o jakýkoli evropský konflikt by mohl vést k rozpadu konfederace dle národnostního a názorového složení6.

4

Kvapilová, T. (2004): Švýcarská cesta evropskou integrací, str. 1. Stejně tak i Říšská banka, která si již v roce 1940 otevřela účet u švýcarské Národní banky a ukládala na něj ukořistěné zlato z Národních bank obsazených států. 6 Blankart, F. (1968) Pojem neutrality z hlediska logiky, str. 607. 5

9

A naposled, švýcarská neutralita zavrhuje účast země v jakýchkoli nadnárodních a mezinárodních organizacích, které by mohly ohrozit suverenitu a svobodné rozhodování země. Dlouhodobá neúčast v mezinárodních dohodách a organizacích však v průběhu času také do jisté míry ovlivnila i smýšlení občanů. Velká část obyvatel je rozhodnuta nevzdat se takto dlouhodobého a tradičního aspektu švýcarské politiky, jakým je neutralita země, vstupem do nadnárodní organizace, jakou je např. Evropská unie, důraz na samostatnost a suverenitu státu také v průběhu času vytvořil jakousi nedůvěru v jakékoli mezinárodní úmluvy a organizace. 1.4 Členství ve světových organizacích a dohodách Švýcarsko se v rámci své zahraniční politiky dlouhodobě účastní zejména hospodářských a obchodních organizací a dohod, v oblasti mezinárodní bezpečnosti se s ohledem na svou tradiční neutralitu účastní výhradně humanitárních a bezpečnostních

operací.

Pro

ilustraci

vztahu

Švýcarska

s

nejdůležitějšími

mezinárodními organizacemi uveďme jeho členství/nečlenství na nejvýznamnějších dohodách. OSN Švýcarsko se již řadu let personálně i materiálně zúčastňuje pozorovatelských a humanitárních akcí OSN v krizových oblastech. Teprve 3. 3. 2002 však švýcarští občané schválili většinou 54,6 % vstup Švýcarska do OSN. Za právoplatného člena OSN pak bylo přijato v září 2002.

NATO Díky tradiční švýcarské neutralitě je pro Švýcarsko členství v NATO nepřípustné. Zapojilo se však od roku 1996 do programu "Partnerství pro mír", spolupracuje též s Koordinační radou NATO. Od listopadu 1997 existuje v Bruselu švýcarská mise NATO zaměřující se však výhradně na bezpečnostní politiku, demokratické kontroly ozbrojených sil, humanitární operace, zdravotnictví a záchranné operace. Podílí se též na boji proti terorismu.

10

Rada Evropy Švýcarsko je členem Rady Evropy od června 2000. Soustřeďuje se zejména na posilování lidských práv, demokratizace a právního státu a podporu regionálního hospodářství v Kosovu.

Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE) Pro Švýcarsko velmi důležité a intenzivní členství. Téměř 50 % švýcarských zahraničních akcí na podporu míru je realizováno prostřednictvím OBSE. Jedná se zejména o oblast Balkánu, Kavkazu a střední Asie.

Dále je Švýcarsko členem Evropského sdružení volného obchodu (od r. 1960), Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (od r. 1961) a Mezinárodní obchodní organizace (WTO) od roku 1995 (dříve členem GATT).

2. Historické ohlédnutí - vztah Švýcarska a evropské integrace Do padesátých let minulého století tak Švýcarsko spolupracovalo s ostatními státy Evropy pouze v rámci Organizace pro evropskou ekonomickou spolupráci, která zabezpečovala liberalizaci trhů a hospodářskou spolupráci na mezivládní úrovni. S postupným

prohlubováním

obchodních

svazků

se

zeměmi

nově

vzniklých

Evropských hospodářských společenství, se však na konci padesátých let pozornost, zejména občanů, stále více obracela k možnému vstupu do nově se integrující Evropy. Plné členství v EHS však pro švýcarskou vládu nepřipadalo v úvahu. Jako hlavní překážky jeho přidružení byly jmenovány zejména pro Evropu zcela netradiční forma švýcarské demokracie - tzv. přímá demokracie, která je založena na vysoké decentralizaci moci, rozhodování občanů prostřednictvím referend a iniciativ, dále pak federální (kantonální) uspořádání švýcarské konfederace s velkou autonomií jednotlivých kantonů, stejně tak jako tradiční neutrální politika země.

11

2.1 Vznik Evropského sdružení volného obchodu

S postupně se prohlubující spoluprácí šesti členských států EHS, pocítily i ostatní nečlenské státy Evropy potřebu zvýšené spolupráce a postupné harmonizace obchodu. Protože celní unie a ztráta neutrality byla pro sedm silných evropských států, jako je Velká Británie, Švýcarsko nebo skandinávské země nepřekonatelnou překážkou

vstupu do EHS, vytvořily jako protiváhu evropské "Šestce" novou

výhradně hospodářsky orientovanou organizaci tzv. "Sedmičky"7. V listopadu 1960 tak byla podepsána sedmi západoevropskými státy dohoda o Evropském sdružení volného obchodu (ESVO). Kromě Švýcarska podepsaly tuto dohodu Rakousko, Švédsko, Dánsko, Norsko, Portugalsko a Velká Británie. Cílem sdružení bylo výhradně vytvoření jakési zóny volného obchodu pro průmyslové výrobky a bylo založeno na mezivládní formě spolupráce. Proto byl vstup do ESVO pro švýcarskou vládu vhodnou alternativou vznikajícího nadnárodního Evropského hospodářského společenství.

Protože členství v rozvíjejících se EHS přitahovalo i nadále pozornost většiny států ESVO, rozhodly se na schůzce ministrů ESVO v Londýně v červnu 1961 zahájit jednání o bilaterálních dohodách s EHS a o počátku asociačních vyjednávání. Prvními státy ESVO, které zahájily toto vyjednávání s EHS a následně 31. 7. 1961 podaly žádost o vstup do EHS, byly Velká Británie a Dánsko8. Ještě v roce 1961 pak podalo i Švýcarsko společně s Rakouskem žádost o uzavření asociačních dohod s EHS. Události, které se odehrály při schvalování vstupu Velké Británie do EHS, završené de Gaullovým vetem v lednu 1963, však zmrazily také asociační snahy ostatních států ESVO a asociační jednání tak nikdy neproběhla.

2.2 Dohody o volném obchodu

V roce 1972 podepsalo Švýcarsko se státy Evropských společenství (ES) nové smlouvy o realizaci separátních zón volného obchodu pro průmyslové výrobky a některé zemědělské produkty9. Tímto se snažilo snížit negativní dopad svého

7

Petrová, Z. (2003): Vznik a vývoj ESVO/EHP v kontextu integrující se Evropy, str. 3. Žádost o vstup do ES podalo současně i Irsko, které nebylo členem ESVO. 9 Přesněji se jednalo o dvě dohody - dohodu s EHS a dohodu s ESUO. 8

12

nečlenství v ES, jelikož vliv ESVO v Evropě se po vstupu Velké Británie, Dánska a Irska do Evropského společenství výrazně snížil a toto seskupení postupně ztrácelo sílu. Jelikož ES bylo již v té době pro Švýcarsko nejvýznamnějším obchodním partnerem10, další sbližování se státy Evropského společenství bylo pro švýcarskou vládu prioritou.

Dohoda o volném obchodu odstranila postupně veškerá cla mezi státy zúčastněnými ve smlouvě, vyjma zemědělských produktů. Tato dohoda však zachovávala samostatnou politiku všech smluvních stran vůči třetím státům, nejednalo se tedy o klasickou celní unii. Švýcarsku tedy zůstalo suverénní rozhodování v obchodní politice, což odpovídalo jeho zásadám. Dohodu ratifikoval nejprve parlament a ačkoliv ústava v tomto případě referendum výslovně nepožadovala, byl návrh smlouvy

předložen k lidovému hlasování.

3. prosince 1972 švýcarští občané

obrovskou většinou (72,5 %) návrh smlouvy schválili.

2.3 Lucemburský proces

V oblasti jednotného vnitřního trhu však i po uzavření Dohod o volném obchodu požadovaly státy ESVO možnost užší spolupráce se zeměmi ES, zatímco cílem ES bylo zjednodušení uzavírání smluv se státy ESVO11. Požadavky obou stran byly zahrnuty do tzv. Lucemburské deklarace podepsané 9. dubna 1984 na setkání ministrů zemí ES a ESVO. Hlavními oblastmi deklarace byly: •

harmonizace standardů

•

odstranění hraničních bariér (netarifních)

•

spolupráce ve výzkumu a vývoji

•

koordinace politiky zaměstnanosti

•

výměna informací

Spolupráce v rámci Lucemburského procesu však nenaplnila očekávání a naděje zemí ESVO při zavádění jednotného společného trhu.

10

V období 1966-1987 se podařilo Švýcarsku zvýšit export do ES z 37,8 % na 55,7 % a import z ES z 60,1 % na 72,1 % (zdroj: www.businessinfo.cz). 11 Do této doby byla každá sektorová smlouva uzavírána s každou zemí ESVO samostatně, což bylo

13

2.4 Evropský hospodářský prostor

Jako alternativu členství v ES, navrhl předseda Komise Jacques Delors v roce 1989, částečně také v návaznosti na změny dějící se v politické mapě do té doby bipolární Evropy, zemím ESVO možnost připojení se k Evropskému hospodářskému prostoru (EHP), který měl za úkol propojit obě Evropu integrující organizace. Podstatou EHP mělo

být

strukturovanější

partnerství

se

státy

ESVO,

včetně

společného

rozhodovacího a administrativního aparátu, které mělo zvýšit efektivnost společných jednání. Přímý vstup zemí ESVO do ES nebyl podporován ani ze strany ES, která se chtěla v dané chvíli soustředit zejména na dokončení vnitřního trhu a chtěla zabránit nekontrolovatelnému přílivu nových členů do ES.

2.4.1 Vznik - vstup států ESVO

Delorsova iniciativa odstartovala nová jednání mezi oběma stranami, které vyjádřily ochotu prohloubit vzájemnou spolupráci, dosáhnout volného pohybu všech čtyř ekonomických svobod na základě acqis communautaire a snížit hospodářské a sociální nerovnosti mezi regiony.

Při dalších jednáních byly v institucionální struktuře ESVO nalezeny značné nedostatky, které znemožňovaly uskutečnit Evropským společenstvím navrhovanou dvoupilířovou institucionální strukturu EHP. Společenství požadovalo posílení ESVO12, které by však vedlo k přesunu kompetencí na nadnárodní úroveň, což se neslučovalo se zájmy Švýcarska.

Projekt EHP sliboval státům jisté výhody v obchodní sféře - zapojení se do všech čtyř základních ekonomických svobod13. Politicky však přinášel i své nevýhody - nedával zúčastněným státům možnost podílet se na rozhodování o platné legislativě související s realizací EHP, resp. ES, kterou byly nuceni aplikovat. Státy ESVO proto předložily Radě ES velké množství požadovaných trvalých výjimek z aquis communautaire, včetně požadavku na vytvoření společného dohlížecího orgánu a

časově i finančně náročné pro ES. 12 Nejčastěji zmiňovanou formou posílení ESVO bylo vytvoření celní unie. 13 Tzv. čtyři svobody = volný pohyb osob, zboží, služeb a kapitálu.

14

rozhodovacího procesu. Z celé řady výjimek pak byly státy nuceny během jednání ustoupit a např. Švýcarsko nebo Island se dostaly až na samý pokraj přijatelnosti smlouvy o EHP.

Konečná dohoda o 1200 stranách byla nakonec 14. dubna 1992 parafována a 2. května v portugalském Oportu podepsána ministry zahraničí všech 19 států ESVO a ES. Dohoda o EHP si zachovala mezivládní charakter, nezavazovala zúčastněné státy ke společným hospodářským politikám, ani nezaváděla společné celní tarify. Během vyjednávání o vzniku EHP14 se země ESVO sblížily se systémem nově ustavené EU a byly nuceny aplikovat aquis. Pro některé z nich proto začaly být aktuální úvahy o členství v Unii. Důsledkem bylo, že v okamžiku, kdy EHP začal k 1. lednu 199415 fungovat, měly už všechny kandidátské země podanou žádost o členství v EU - Rakousko jako první ze států ESVO již od 17. července 1989, o dva roky později, 1. července 1991, podalo žádost o členství Švédsko a 17. března 1992 Finsko. Norsko podalo žádost o členství 25. listopadu 199216.

2.4.2 Jednání Švýcarska o vstupu do EHP

Stejně tak jako ostatní země ESVO, i Švýcarsko stálo před rozhodnutím o možném přidružení k EHP. Dohody o EHP však byly v mnoha oblastech proti zájmům Švýcarska. V principu byly převzaty všechny čtyři svobody, Švýcarsko však získalo ze strany ES podstatné výjimky, zejména v oblasti zemědělských produktů, volného pohybu osob a kapitálu. Mnoho podmínek, např. ochrana životního prostředí v rámci tzv. Alpské iniciativy, muselo být v průběhu jednání s ES minimalizováno. Ačkoli se Švýcarsko, jak již bylo výše zmíněno, dostalo až na samý pokraj přijatelnosti smlouvy, v návaznosti na ústupky ze strany EU, obě komory parlamentu bez větších problémů návrh smlouvy o přistoupení k EHP schválily. Dohoda byla podporována také prakticky všemi kantony a většinou politických stran. Vyjednávání v rámci vytvoření EHP však dala impuls k zásadnímu obratu ve švýcarské integrační politice. Zatímco EHP měl být původně pro švýcarskou stranu konečným řešením přiblížení

14

Vyjednávání bylo zahájeno v červnu 1990. Projekt EHP měl původně začít fungovat k 1.3.1993 paralelně se zavedením jednotného trhu EU, tento cíl se však kvůli legislativním překážkám a švýcarskému zamítnutí nepodařilo splnit. 15

15

se k ES, nabyla postupně švýcarská vláda názoru, že EHP bude pouze dočasným řešením situace a za svůj integrační cíl, trochu i pod vlivem žádostí ostatních států ESVO, stanovila budoucí vstup do ES. Bez větší politické diskuse v domácím prostředí se švýcarská vláda 26. 5. 1992 rozhodla podat oficiální žádost o zahájení přístupových rozhovorů s ES. Nejdříve však Švýcarsko čekalo rozhodnutí o přistoupení k EHP.

Švýcarská ústava vyžaduje v případě přistoupení země k nadnárodní organizaci povinné referendum se schválením od občanů a stavů17. Evropský hospodářský prostor představoval v tomto smyslu mezní případ, spolková rada se rozhodla pro lidové hlasování s dvojí většinou, jelikož dohoda o EHP pro ně představovala hluboký zásah do právního a politického systému země.

Švýcarské referendum o přistoupení k EHP se konalo 6. prosince 1992. Těsná většina občanů - 50,3 % hlasovala proti schválení smlouvy, navíc 17 z 23 kantonů bylo proti dohodě. Dvojitá většina tak nebyla dosažena jen o 0,4 procenta hlasů občanů, ale o 6 kantonů18. Výhrady se objevily zejména proti ztrátě suverenity země, ústupkům v dopravní politice, neomezeném pohybu osob, ale také proti celkové nedůvěře k EU, která na podzim roku 1992 procházela vážnou měnovou krizí. Výsledek lidového hlasování tak ukončil iniciativu Spolkové rady přibližování se Evropské unii s vyhlídkou vstupu do EU. V roce 1995 vstoupilo Rakousko, Finsko a Švédsko do Evropské unie, čímž se opět oslabil vliv ESVO v Evropě. Evropská unie však zůstala pro Švýcarsko nejdůležitějším obchodním partnerem a dobré vztahy s EU byly proto jednoznačnou prioritou. Po odmítnutí vstupu Švýcarska do Evropského hospodářského prostoru v referendu, tak stálo Švýcarsko před rozhodnutím, jakou formu další spolupráce s EU zvolit.

16

Fiala, P., Pitrová, M. (2003): Rozšiřování ES/EU, str. 111. Kux, S. (1998): Zwischen Isolation und autonomer integrationspolitischen Abseits?, str. 4. 18 Tamtéž, str. 5. 17

Anpassung:

Die

Schweiz

im

16

3. Bilateralismus Do dneška nejvíce preferovanou, a jedinou zatím uskutečněnou, variantou vztahu Švýcarska a EU je vztah založený na bilaterálních (dvoustranných) dohodách, tzv. šitých na míru konkrétním oblastem a požadavkům jak Švýcarska, tak na druhé straně i Evropské unie.

Základ historie "bodově-pragmatického" vztahu mezi Švýcarskem a EU tvoří Dohody o volném obchodu mezi Švýcarskem a Evropským společenstvím , které byly přijaty 3. prosince 1972 poměrem 72,5 % hlasů19. Následkem rozšíření EHS a odchodu Velké Británie z ESVO, bylo nutné dále rozšířit a harmonizovat obchod s již integrovanou Evropou.

Po odmítnutí EHP se ve švýcarské politické debatě začala postupně prosazovat varianta zvaná "Sonderweg" (zvláštní cesta). Švýcarsko se rozhodlo usilovat o zahájení vyjednávání s ES o bilaterálních či sektorových dohodách, které by odrážely co nejlépe švýcarské zájmy a především nepřipustily automatické přijímání politik a legislativy EU bez možnosti spolurozhodování. Švýcarsko chtělo dosáhnout intenzivnější spolupráce v oblasti ekonomické, především co nejlepšího přístupu na vnitřní trh EU, avšak při naprostém zachování aspektů vnitropolitického uspořádání a právní suverenity20.

Jelikož bylo prohloubení vztahů mezi Švýcarskem a EU v zájmu obou stran, začaly hledat správný způsob spolupráce. Jednání o bilaterálních dohodách bylo ze strany EU podmíněno spojením sektorových smluv tzv. principem gilotiny. Všechny projednávané smlouvy, mezi Švýcarskem a Evropskou unií byly provázány do jednoho celku, v případě odmítnutí jedné sektorové smlouvy by bylo automaticky ukončeno i jednání o ostatních smlouvách. V nových smlouvách nemělo být na Švýcarsko - narozdíl od smluv o EHP - průběžně rozšiřováno právo ES, ani vytvářeny žádné supranacionální instituce ke společnému dohlížení

19

a vyvíjení

Cottier, T., Liechti, R. (2004): Die Beziehungen der Schweiz zur Europaeischen Union: Eine kurze Geschichte differenzieller, und schrittweiser Integration, str. 7. 20 Kvapilová, T. (2004): Švýcarská cesta evropskou integrací, str. 3.

17

smluvního práva21.

3.1 Bilaterální dohody I a II

V lednu 1993 požádala švýcarská vláda Evropské společenství k jednání o bilaterálních dohodách v 16 oblastech. Již 8. listopadu 1993 - téměř po devíti měsících od švýcarské žádosti o dohodu - se Evropská rada definitivně rozhodla, začít jednání se Švýcarskem v sedmi oblastech - výzkumu, veřejných zakázkách, technických obchodních překážkách, zemědělství, letecké přepravě, pozemní přepravě a volném pohybu osob. Jako vzor nových dohod mezi oběma stranami posloužily již schválené Dohody o volném obchodu z roku 1972.

Vyjednávání o bilaterálních dohodách byla velmi složitá a zdlouhavá, těžkou zkouškou snahy dohodnout se, byla zejména tzv. Alpská iniciativa22, která zablokovala jednání do konce roku 1994. Bilaterální dohody byly nakonec podepsány 21. června 1999 v Lucemburku, a 21. května 2000 byl celý balík smluv schválen v referendu ( 67,2 % pro, účast 48,3 % občanů) a smlouvy vstoupily v platnost v červnu 2002.

Po dobré zkušenosti s Bilaterálními dohodami I, přistoupily Švýcarsko a Evropská unie v rámci dalšího přibližování Švýcarska k zemím EU k jednání o dalších dohodách, nazvaných Bilaterální dohody II. Nové bilaterální dohody se týkaly devíti nových oblastí:

21

•

zdanění úroků

•

boje proti podvodům

•

přistoupení Švýcarska k dohodám z Schengenu a Dublinu

•

zpracovaných zemědělských výrobků

•

životního prostředí

•

statistiky

•

mediálních programů

Cottier, T., Liechti, R. (2004): Die Beziehungen der Schweiz zur Europaeischen Union: Eine kurze Geschichte differenzieller, und schrittweiser Integration, str. 11. 22 Tvz. Alpská iniciativa zakazovala tranzit těžké dopravy nad 40 tun,přes Švýcarsko, zejména přes alpské oblasti. Toto opatření mělo ochránit životní prostředí Švýcarska, neboť jako země obklopená členskými státy ES, mělo Švýcarsko strach, aby se nestalo tranzitní zemí.

18

•

programů vzdělávání

•

důchodů

25. června 2004 byly smlouvy parafovány a dány k vyjádření politickým a zájmovým kruhům. Bilaterální dohody byly jednoznačně podpořeny hospodářskými kruhy, většinou politických stran, organizací a spolků. Stejně tak se za ně postavily všechny kantony. Zásadně odmítnuty byly Bilaterální dohody II pouze stranou SVP, strana EDU a hnutí AUNS se vyslovily proti dohodám Schengen/Dublin. Smlouvy tak byly podepsány 26. října 2004 v Lucemburku. V parlamentu byly všechny smlouvy jednohlasně schváleny, s výjimkou Schengen/Dublinu, který v Národní radě získal 129 hlasů pro a 60 proti a v Radě států 36 hlasů pro a 3 proti23.

Na základě požadavku Spolkové rady umožnil parlament u sedmi smluv (statistika, důchody, životní prostředí, média, Schengen/Dublin, boj proti podvodům a zdanění úroků), vyvolání nepovinného referenda. Povinné referendum nebylo vyhlášeno k žádné nové smlouvě. Sebráním více než 86 tisíc podpisů tak bylo vyvoláno spolkové referendum k otázce asociace smluv o Schengen/Dublinu. Referendum proběhlo 5. června 2005 a návrh smlouvy byl podpořen 54,6 % hlasů občanů (s účastí 56 %).

25. září 2005 bylo v referendu přijato (55,95 %) také rozšíření bilaterálních dohod o volném pohybu osob na dalších 10 nových členských států.

V současné době existuje mezi Švýcarskem a EU komplexní síť přibližně 180 smluv nejrozmanitějšího dosahu a obsahu24.

23

Brunetti, A., Jaggi, M., Weder, R. (1999): Oeffnung der Schweiz: Verteilungswirkungen, Kompensation und moegliche Strategien, str. 8. 24 Economiesuisse (2006): Europapolitik: Erfolg durch Pragmatismus, str. 9.

19

4. Autonomer Nachvollzug V rámci švýcarské tzv. "Sonderweg" a uzavírání bilaterálních smluv mezi oběma stranami, se Švýcarsko rozhodlo aplikovat další z netypických postupů nečlenkého státu, tzv. Autonomer Nachvollzug, neboli dobrovolné následování. Jedná se o naprosto dobrovolné postupné přizpůsobování se právu i institučnímu aparátu členských států Evropské unie, které má zjednodušit zejména komunikaci a obchodní

vztahy

s již

integrovanou

Evropou.

Rozdílem

mezi švýcarským

"následováním" a přizpůsobování struktur např. kandidátských zemí nebo členských států EU je v tom, že Švýcarsko se přizpůsobuje postupně, dobrovolně, v oblastech, které uzná samo za vhodné, a bez jakéhokoliv časového omezení.

4.1 Právo

EUROLEX, rozsáhlý balík k přizpůsobení švýcarského práva na podmínky EHP, byl kvůli zamítavému rozhodnutí občanů při rozhodování o vstupu do EHP, nahrazen balíkem SWISSLEX. V roce 1998 rozhodla Spolková rada prověřovat u návrhů nových zákonů s přeshraniční působností, jak dalece je plánované švýcarské právo v souladu

s

právem

evropským.

Zajímavé

bylo

zdůvodnění

zkoumání

této

eurokompatiblity:

"Při této snaze o paralelitu nejde o to, automaticky přebírat evropské právo, ale zabránit tomu, aby se nechtěně a v jiných než nezbytných případech vytvářely nové právní rozdíly, které by principielně zabraňovaly vzájemnému uznávání na evropské úrovni." (BBI 1998 III 380 in Kux 1998: 8)

V praxi tak každý nový právní návrh obsahuje takzvanou Evropskou kapitolu, ve které je vysvětlen jeho vztah ke stávajícímu nebo vznikajícímu evropskému právu. Z tohoto důvodu, ač Švýcarsko není členem EU, je 85 % švýcarských hospodářských předpisů a zákonů kompatibilních s evropským právem. Toto kontinuelní, téměř automatické přizpůsobování se aquis communautaire má hluboký vliv na právní myšlení a politické principy Švýcarska. Švýcarská odlišnost se v posledních letech čím dál tím více vytrácí, Švýcarsko se v principielních otázkách pomalu začíná

20

chovat jako členský stát EU.

Hlavním motivem této dobrovolné cesty však zůstává redukce obchodních nákladů a zjednodušení přístupu k vnitřnímu trhu EU.

4.2 Europeizace a švýcarské instituce

Spolková rada, čítající sedm členů, je příliš malá na to, aby byla schopná zabezpečit veškeré rozhodování a administrativu spojené s evropskou integrací. Navíc i spolková administrativa je relativně malá. Vzhledem k nedostatečnosti Spolkové rady, hrají ministerstva a spolkové úřady důležitou roli v integrační politice. Hlavní institucí zabývající se evropskou integrací ve Švýcarsku je

Integrační kancelář

(Integrationsbüro), která byla vytvořena v šedesátých letech, v rámci projednávání Smluv o volném obchodu. Kancelář čítá cca 40 úředníků, jejich počet se od dob jednání o EHP nezvýšil. Tento počet je také relativně nízký.

Zároveň některá ministerstva zřídila svá vlastní oddělení, zabývající se evropskými otázkami, ale některá tak neučinila. V tomto mají švýcarská ministerstva také volnou ruku. Specielní oddělení se zabývají většinou slučitelností nových návrhů s evropským právem, jak již bylo zmíněno výše. Propojení daných ministerstev s děním v Evropské unii zajišťuje stálé zastoupení Švýcarska v institucích EU. Zástupci jsou většinou profesionální diplomaté, kteří zajišťují přesun informací o vznikající legislativě k institucím Švýcarské konfederace a zároveň koordinují činnosti obou stran. Proces europeizace změnil druh a rozměr koordinace uvnitř a mezi ministerstvy25. Přizpůsobování se integrované Evropě přináší rozšíření úkolů, které zajišťuje pouze malé množství odborníků. Bilaterální vztahy a sektorové smlouvy vyžadují méně času, informací a koordinace než členství v EHP nebo EU. Dobrovolné následování nestanovuje žádné lhůty a poskytuje administrativě dostatek prostoru a času k přípravě nových politik. Toto je také jedním z důvodů, proč se švýcarská vláda kloní spíše k bilaterální cestě. V dlouhodobějším hledisku však proces europeizace přinutí Švýcarsko zamýšlet se nad dobrovolným rozdělením moci ve vládě a strukturou výkonné moci. 25

Kux, S. (1998): Zwischen Isolation integrationspolitischen Abseits?, str. 15.

und

autonomer

Anpassung:

Die

Schweiz

im

21

Další postupnou změnou v institučním uspořádání Švýcarska je zvyšující se význam parlamentu. Dříve velmi omezené pravomoce parlamentu spolu s evropskou integrací pomalu narůstají. V průběhu osmdesátých let se v rámci procesu otevírání švýcarské vnitřní politiky zapojil parlament do mezinárodních a integračních otázek. V rámci tzv. SWISSLEX programu začal předkládat návrhy nových zákonů, zvýšil se také počet konzultací. Dle parlamentní reformy z roku 1991 musí Spolková rada konzultovat parlament v případě takových jednání s mezinárodními organizacemi, jež by mohla ovlivnit švýcarské právo. Spolková rada a Spolkové shromáždění se tak dělí o zodpovědnost za vnější a vnitřní integrační politiku.

5. Různé možnosti vztahu Švýcarska k EU Aplikovaná bilaterální cesta však není jedinou možnou variantou vztahu Švýcarské konfederace a Evropské unie. Teoreticky se nabízí šest možných řešení. Po tom, co absolutně samostatná a izolovaná cesta, jako jedna z variant švýcarské politiky, byla již dávno překonána, zbývá Švýcarsku pět možností. Bilateralismus jsme již rozebrali výše, přibližme tedy nyní zbývající čtyři možné varianty.

5.1 Vstup do ES

Politicky by vstup přinesl Švýcarsku možnost aktivního podílení na utváření evropské politiky. Efektivní vliv malých států v evropských institucích je však v klíčových otázkách relativní. De facto závisí vliv jednotlivých zemí při prosazování společné legislativy na tom, jak se jim podaří spolupracovat s ostatními státy a vytvořit potřebné koalice26. K tomuto účelu by musel být přizpůsoben švýcarský vládní systém.

Podle tzv. "Magické formule" jsou křesla ve Spolkové radě rozdělena mezi čtyři

26

Kux, S. (1998): Zwischen Isolation integrationspolitischen Abseits?, str. 6.

und

autonomer

Anpassung:

Die

Schweiz

im

22

politické strany27.

Tento kolegiální orgán rozhoduje v důležitých otázkách

jednomyslně, každý člen má jeden hlas. Ústava nestanovuje žádnou oficiální hlavu státu, ani žádného premiéra. Hlava státu je volena z členů Spolkové rady vždy na jeden jediný rok, následné zvolení prezidentem nebo viceprezidentem není možné, přičemž se jedná spíše o formální post, nikoliv o post s výkonnou pravomocí. Roční rotace hlavy státu vede k problému v zastupování vně státu a v politické koordinaci uvnitř. Každý člen spolkové rady zodpovídá za jedno ministerstvo a počet členů Spolkové rady - a tím tedy i ministerstev - je ústavou omezeno na sedm. Následkem tohoto omezení je každý člen spolkové rady zodpovědný za více oblastí28. Federální rada se schází obvykle jedenkrát týdně a již v současné době rozhoduje ročně až v 2500 záležitostech29. Z důvodu ústavního omezení by však například zřízení Ministerstva pro evropské záležitosti (pro EU) znamenalo změnu ústavy.

V případě vstupu do Evropské unie se dá předpokládat, že by Spolková rada nebyla schopna zvládnout komunikaci a organizaci se všemi zhruba 20 odbornými radami EU. Současná vláda je příliš malá, aby mohla komplexně zajistit politiku v rámci velké nadnárodní organizace, jakou Evropská unie bezesporu je. Politika související s evropskou integrací navíc spadá do kompetence všech sedmi ministrů (každého za svou oblast), vláda však nemá žádného premiéra, který by stanovoval priority a koordinoval zahraniční politiku. V neposlední řadě je nutné upozornit, že sama Spolková rada je v otázce evropské integrace rozpolcená30 a jen ztěží by dokázala jednotně zastupovat zemi v mezinárodních jednáních. Pravidlo jednomyslného rozhodování ve Spolkové radě by pak mohlo způsobit patovou situaci při rozhodování o důležitých otázkách. Pokus o změnu vedoucí k reformě současné

27

Švýcarský vládní systém je založen na dobrovolném rozdělení moci. Na základě dohody z roku 1959, je vláda sestavována podle tzv. Magické formule, která zaručuje zastoupení čtyřem politickým stranám ve Spolkové radě bez ohledu na výsledky voleb. Poměr zástupců se řídil podle tehdejších volebních výsledků: Sociálnědemokratická strana (SPS): 26,3 % hlasů - dvě křesla v Radě Liberálně demokratická strana (FDP): 23,7 % hlasů - dvě křesla Křesťanskodemokratická lidová strana (CVP): 23,3 % - dvě křesla Švýcarská lidová strana (SVP): 11,6 % hlasů - jedno křeslo. V roce 2003 došlo ke změně magické formule - SVP dostala jedno křeslo na úkor CVP (Reschlová, J. (2000): Švýcarsko. In: Komparace politických systémů I). Odlišný vztah jednotlivých vládních politických stran k evropské integraci jsme si však již nastínili. 28 Např. Ministr pro vnitřní záležitost zodpovídá za sociální oblast, kulturu, vzdělávání atd.. 29 Reschlová, J. (2000): Švýcarsko. In: Komparace politických systémů I 30 Odlišný vztah jednotlivých vládních politických stran k evropské integraci jsme si již nastínili v kapitole 3.

23

vlády byl v roce 1995 odmítnut v lidovém hlasování.

Dalšími překážkami vstupu Švýcarska do Evropské unie jsou dvě švýcarská specifika - přímá demokracie a silný federalismus. Mnoho rozhodnutí spadajících v současné době do oblasti lidového hlasování by po vstupu do EU muselo být podřízeno centrálnímu rozhodování a legislativě Evropské unie. Tradiční švýcarské politické uspořádání s prvky přímé demokracie by tak muselo být upraveno a velká část pravomocí lidu by musela být předána do Bruselu.

V oblasti kantonálního uspořádání Švýcarska by musely být učiněny také závažné změny. 26 švýcarských kantonů disponuje v rámci švýcarského politického systému vysokou mírou samostatnosti. V případě vstupu do Evropské unie by malé švýcarské kantony musely být sloučeny v menší počet větších územně správných celků, jak bylo provedeno např. i v Německu, Rakousku a Belgii. Vládní systémy se však v jednotlivých kantonech výrazně liší, existují kantony, v nichž vládne přímá demokracie, jinde polopřímá demokracie. Bylo by tak velmi obtížné slučovat tyto historicky pevné a dlouhodobé správní celky, legislativa a politické systémy by musely být unifikovány a kantony by také ztratily velkou část svých současných kompetencí.

Další otázkou, kterou by musela švýcarská strana při vstupu do EU řešit, je tradiční neutralita, která se neslučuje s podmínkou vstupu do EU - členství v NATO.

Nelze opomenout také oblast ekonomiky. Švýcarsko by se muselo vzdát vlastní finanční, měnové, inflační, úrokové a obchodní politiky, pravomoce by musely být částečně předány na nadnárodní úroveň. Největší zásahy by musely být provedeny v bankovním sektoru - jednalo by se zejména o zrušení bankovního tajemství, úpravu úrokových sazeb na úroveň schválenou v EU, které by zaručeně snížilo atraktivitu švýcarských bank pro zahraniční klienty. V neposlední řadě by také Švýcarsko muselo převzít minimální sazbu DPH, která je v rámci EU stanovena na 15 %31. Další změny by se projevily v oblasti zaměstnanosti, sociální politiky a imigrace.

24

Přistoupení Švýcarska k EU by bylo samozřejmě zatíženo také přímými náklady. Přibližné odhady ročních nákladů v případě vstupu do EU jsou vyčísleny na 4-5 miliard franků32. Švýcarsko by se tak na počet obyvatel stalo jedním z největších plátců do rozpočtu EU.

Z výše uvedených důvodů se nelze divit, že vstup do EU není v této době pro švýcarskou stranu prioritou. V případném referendu o vstupu do EU by zastánci vstupu pravděpodobně nezískali potřebnou většinu pro prosazení této cesty. Vývoj názoru obyvatelstva v otázce vstupu do EU ilustrují grafy v příloze.

5.2 "Light" přistoupení

V posledních letech se ve švýcarských politických kruzích diskutovala možnost takzvaného EU-přistoupení "light" neboli Přistoupení "a la carte". Podstatou tohoto postupu by bylo předání pravomocí na nadnárodní úroveň pouze v předem stanovených a nekonfliktních oblastech. Tato varianta by sice na straně Švýcarska zmírnila některé institucionální a hospodářské dopady vstupu do Evropské unie, ale ve skutečnosti je tato možnost ze strany EU v podstatě nereálná, tudíž nemá smysl se jí blíže zabývat.

5.3 Obnovení snahy o přistoupení k Evropskému hospodářskému prostoru

Význam Evropského hospodářského prostoru se po čtvrtém rozšíření EU v roce 1995 výrazně snížil. Po tom, co se podařilo pokrýt významné zejména hospodářské oblasti bilaterálními smlouvami mezi Švýcarskem a EU, ztrácí z hospodářského hlediska vstup do EHS význam i pro Švýcarsko. Podpora této varianty má klesající tendenci i u obyvatelstva (viz graf v příloze), současně se řadí na poslední pozici za bilaterální cestu a plný vstup do EU a samostatnou cestu.

5.4. Celní unie

Vstup Švýcarska do evropské celní unie by znamenal odbourání všech cel při 31 32

V současné době má Švýcarsko 7,6% sazbu DPH. Economiesuisse (2006): Europapolitik: Erfolg durch Pragmatismus, str. 3.

25

obchodování se státy EU. Hospodářství by prospělo zejména odpadnutí celních formalit, které by usnadnilo obchodování mezi Švýcarskem a státy EU. Švýcarsko by však muselo převzít podmínky zahraničního obchodu zavedené v EU, čímž by muselo opět odevzdat část své suverenity a kompetencí na vyšší úroveň, což odporuje švýcarské politice založené na suverenitě země.

6. Postoj největších politických stran, zájmových spolků a organizací k integraci Důležitým činitelem v otázce směřování integrační politiky země bylo a je vnitropolitické klima odrážející názory a rozdělení občanů Švýcarska, stejně tak jako postoj nejdůležitějších zájmových skupin a lidových iniciativ. Proto v této kapitole stručně nastíníme vztah nejdůležitějších stran a spolků k otázce evropské integrace, které výrazně ovlivňují všeobecné mínění občanů, činnost parlamentu i vlády.

6.1 Švýcarská lidová strana (SVP)

Nejsilnější švýcarskou politickou stranou je Švýcarská lidová strana. Je stranou na hranici pravice a krajní (populistické) pravice. O roku 1987 strana pravidelně ve volbách posilovala své postavení, až byla její pozice posílena i ve Spolkové radě, kde na úkor CVP získala druhé křeslo.

Jedná se o stranu výrazně protievropskou úzce spolupracující s hnutím Akce za nezávislé a neutrální Švýcarsko. Strana staví svou politiku na tradičních prvcích švýcarského politického uspořádání - suverenitě, zachování neutrality a nezávislosti země, přímé demokracii a kantonálním uspořádání země.

V referendech dokáže strana populisticky zveličovat nevýhody členství v Evropské unii, opírá se pak zejména o výsledky hlasování o bilaterálních dohodách: "Vstup do EU nepřipadá v úvahu. Švýcaři jsou stále více rozhodnuti, že vstup do EU nepřinese žádné výhody, ale více nevýhod. Švýcaři chtějí stavět na suverenitě a nezávislosti země. Proto podepsalo Švýcarsko 16 bilaterálních dohod." (SVP (2005): Chance

26

SchweizL Staerke durch Unaabhaengigkeit).

Strana tak vystoupila v kampaních proti schválení vstupu do OSN v roce 1986, EHP v roce 1992, proti iniciativě "EU-Beitrittsverhandlungen vors Volk" (1997), stejně tak jako proti iniciativě "Ja zu Europa" (2001). V roce 2005 nepodpořila ani návrh Dohody o Schengen/Dublin v roce 2005 a rozšíření Dohody o volném pohybu na 10 nových členských států EU.

6.2 Sociální demokracie (SP)

Protipólem SVP je v otázce evropské integrace Sociální demokracie. Původně opoziční strana po druhé světové válce postupně posilovala a dnes je součástí vládní koalice se dvěma křesly ve Spolkové radě. SVP lze jednoznačně označit za nejvíce proevropskou vládní stranu. Vztahy s Evropskou unií považuje strana za nejdůležitější část zahraniční politiky. Stejně jako SVP požaduje od Švýcarska jasné nasměrování země v otázce evropské integrace, tentokrát však naopak směrem k Evropské unii.

Strana tak podpořila referendum o MMF, vstup do EHP a od roku 1991 požaduje rychlý vstup země do Evropské unie. Současně však podpořila i jednání o bilaterálních dohodách I a II, jako prozatímní řešení vztahů s EU. Upozornila však, že "...po zavedení bilaterálních dohod II v platnost, není Švýcarsko schopno pokračovat v bilaterální cestě." (SP (2004): Positionspapier der SP). Proto požaduje SP zahájení přístupových jednání o vstupu do EU, při nichž by měla být zajištěna návaznost na politické

uspořádání

Švýcarska,

s

alespoň

částečným

zachováním

přímé

demokracie. Za to by podle SVP získalo Švýcarsko možnost, aktivního podílení na tvorbě evropské legislativy a vnitřních politik EU, které do této doby pouze pasivně následuje.

6.3 Svobodná demokratická strana (FDP)

Svobodná demokratická strana je jednou z nejstarších politických stran Švýcarska. Její parketou je zejména hospodářská politika, má velmi dobré vazby na hospodářský sektor a bankovní kruhy. Jako taková schvaluje bilaterální dohody jako

27

cestu, která "...umožňuje Švýcarsku, dosahovat jeho materiálních a myšlenkových cílů." (FDP Schweiz (2007): Die Ziele der FDP Schweiz).

Zároveň však upozorňuje na limity bilateralismu a nezavrhuje vstup do EU jako možnou budoucí alternativu k bilaterálním dohodám.

6.4 Křesťansko-demokratická strana (CVP)

Původně katolická strana, zastupující dodnes zejména věřící obyvatelstvo, díky klesajícím volebním výsledkům ztratila v roce 2003 jedno křeslo ve spolkové radě a nyní disponuje pouze jedním.

V otázce evropské integrace se strana řadí v zastáncům bilaterální cesty, která "....umožňuje Švýcarsku rozpoznávat společně s EU současné problémy a těžkosti v různých oblastech a společně hledat řešení." (CVP (2003): Bilaterale Vertraege Schweiz-EU). Odkazuje se přitom na výsledky lidových hlasování o bilaterálních dohodách a zamítnutí lidové iniciativy "Ja zu Europa!", které dle jejich názoru daly jasný signál ve směru dalších vztahů s EU, který CVP přejímá.

Současně však také rezolutně nezamítá vstup Švýcarska do EU jako jednu z budoucích možností.

6.5 Strana zelených (GPS)

Strana založená v roce 1983 patří k nejmladším švýcarským politickým stranám, ale díky vzrůstající tendenci volebních výsledků se stává relevantní (i když ne vládní) politickou stranou.

Strana je, kromě svých ekologických aktivit, výrazným zastáncem vstupu země do EU, zejména z ekonomických důvodů. Bilateralismus je dle Zelených neohebný, těžkopádný a časově náročný. Proto strana doporučuje zahájit přístupová jednání s Evropskou unií. Zároveň však vyžaduje garanci zachování přímé demokracie a kompenzaci zvýšení daní a úrokových sazeb od EU.

28

Toto základní nastínění postoje hlavních politických stran Švýcarska ve vztahu k EU, ilustruje

rozpolcenost

švýcarské

politiky,

ale

i

mínění

občanů.

Odrazem

heterogennosti společnosti je také velké množství existujících a aktivně fungujících zájmových organizací a svazů.

6.6 Zájmové svazy a organizace

Z mnoha svazů a hnutí aktivně se podílejících na švýcarském politickém životě jmenujme alespoň tři nejdůležitější:

1. Švýcarský odborový svaz - zastřešuje 16 odborových organizací s cca 380 tisíci členy. Pojí ho úzké vazby se Sociální demokracií a stejně tak jako ona je nakloněn vstupu Švýcarska do EU. 2. Svaz švýcarských podnikatelů - cílem svazu je vytvoření optimálního hospodářského

prostředí,

získání

nových

trhů

a

zvýšení

konkurenceschopnosti švýcarských výrobků a firem na světových trzích. Z tohoto důvodu je pochopitelně zastáncem bilaterální cesty a vstup do EU pro něj není reálný. 3. Švýcarský rolnický svaz - sdružuje švýcarské zemědělce, kteří bojují za spravedlivé příjmy rolníků a zachování rodinných podniků. Vstup do EU pro něj proto také není akceptovatelný, je zastáncem bilaterální cesty.

6.7 Lidová hnutí a iniciativy

Opomenout nelze dva v integrační otázce významné a zároveň zcela protichůdné subjekty, které už byly v předchozím textu zmiňovány a dvě pro evropskou otázku důležité lidové iniciativy:

1. AUNS - Akce za nezávislé a neutrální Švýcarsko - organizace od 80. let razantně vystupuje proti všemu, co by mohlo ohrozit švýcarskou nezávislost, přímou demokracii a neutralitu. Požaduje stejně jako SVP úplné stažení švýcarské žádosti o vstup do EU. Provázanost s SVP je i personální dlouhodobým prezidentem SVP byl Chirstoph Blocher, bývalý spolkový radní

29

za SVP a výrazný odpůrce evropské integrace. 2. NEBS - Nové evropské hnutí Švýcarsko - jde o protipól AUNS. Vstup do EU je hlavním cílem organizace. Švýcarsko je podle NEBS již teď pasivním členem EU, ale aktivní členství by lépe zabezpečilo švýcarské zájmy, možnost spolurozhodování, stabilitu a ovlivňování vnitřních politik EU.

Lidové iniciativy

Ve výčtu událostí provázejících vývoj vztahu Švýcarské konfederace a Evropského společenství nelze opomenout dvě významné lidové iniciativy. V letech 1997 a 2001 hlasovalo

lidové

shromáždění

o

dvou

lidových

iniciativách

týkajících

se

bezprostředně vztahu k EU - "EU-Beitrittsverhandlungen vors Volk!" (1997) a "Ja zu Europa!" (2001). Zajímavostí těchto dvou hlasování je zejména to, že obě lidem navržené iniciativy byly naprosto protichůdné a obě byly švýcarským obyvatelstvem drtivě odmítnuty. Toto svědčí o nechuti švýcarských občanů, zaujmout razantní a jednoznačné stanovisko v otázce dalšího vývoje vztahů s integrovanou Evropou. Promítá se také snaha zachovat tzv. otevřená vrátka do všech variant možných vztahů, aby dle vývoje mezinárodní politiky, bylo možné ve správném čase zvolit správnou variantu.

Lidová iniciativa "EU-Beitrittsverhandlungen vors Volk!"

Lidová iniciativa - v překladu "Přístupová jednání s EU před lid!" iniciovala extrémně pravicová skupina Ticinské ligy a Švýcarští demokraté. Cíle iniciativy bylo přinutit Spolkovou radu ke stažení žádosti o vstup do EU, která zůstala od roku 1992 podána v Bruselu. Eventuelní další zahájení přístupových jednání s EU by musela Spolková rada předložit k hlasování v referendu. Referendum proběhlo 8. 6. 1997 a poměrem 74,1 % proti a 35,44 % pro byla švýcarskými občany zamítnuta.

30

Lidová iniciativa "Ja zu Europa!"

Naopak pokusem o oživení jednání o vstupu Švýcarska do EU byla lidová iniciativa "Ja zu Europa!", iniciovaná federalistickým "Novým evropským hnutím Švýcarsko" (NEBS). Ta měla změnou ústavy zavázat Spolkovou radu k bezodkladnému zahájení přístupových jednání s Evropskou unií.

Nejen parlament, ale i Spolková rada

doporučovali odmítnutí iniciativy, neboť byli názoru, že na jedné straně nejsou ještě splněny předpoklady pro vstup do EU, na druhé straně že není třeba měnit rozdělení kompetencí v zahraniční politice zakotvené v ústavě33. V referendu konaném 4. března 2001 pak 76,8 % volícího obyvatelstva stejně tak jako veškeré kantony následovaly tento postoj a iniciativu odmítly.

V zahraničněpolitické zprávě 2000 následně vysvětlila spolková rada, že vstup do EU by měl být dlouhodobým cílem evropské politiky. Pro obnovení jednání o přistoupení k EU by musely být splněny tři podmínky: Zaprvé by musely existovat zkušenosti s náhradou bilaterálních dohod, zadruhé by muselo být prověřeno působení vstupu do EU na hlavní oblasti švýcarské státnosti, zatřetí by musela existovat široká vnitropolitická podpora integrační politiky spolkové rady34.

7. Bilateralismus versus vstup do EU Jak lze vypozorovat z předchozího textu, Švýcarsko, jeho občané i politické strany a zájmové organizace vážně diskutují pouze od dvou možných řešeních vztahu země k evropské integraci - plnému členství v EU a bilaterální cestě. V uvedené literatuře, programech politických stran, vyjádřeních k referendům a dalších materiálech se můžeme setkat s obrovským množstvím argumentů, propagujících jednoznačně buď vstup do EU nebo bilaterální cestu. Pokusme se tedy v této kapitole shrnout nejčastější argumenty obou názorových proudů v otázce vztahu Švýcarské konfederace a Evropské unie. Vzhledem k obsáhlosti a složitosti chápání argumentů,

33

Cottier, T., Liechti, R. (2004): Die Beziehungen der Schweiz zur Europaeischen Union: Eine kurze Geschichte differenzieller, und schrittweiser Integration, str. 12. 34 Cottier, T., Liechti, R. (2004): Die Beziehungen der Schweiz zur Europaeischen Union: Eine kurze Geschichte differenzieller, und schrittweiser Integration, str. 13.

31

které mohou být v různých jazykových, profesních, politických a kulturních vrstvách švýcarského obyvatelstva chápány v jiném kontextu a s jinou důležitostí, je nutné upozornit, že mohou být v různých oblastech chápány s jinou relevantností.

Pro bilaterální cestu hovoří zejména možnost zachování stávající institucionální struktury Švýcarské konfederace. Institucionální rámec, stejně jako (polo)přímá demokracie zůstávají zachovány, rozhodovací práva lidu nejsou ohrožena a bilaterální dohody nenutí Švýcarsko k institucionálním změnám. Stejně tak tradiční kantonální uspořádání s konfederativními prvky zůstává zachováno, kantony neztrácejí svou částečnou nezávislost a na počet obyvatel poměrně malé švýcarské kantony nemusejí být sdružovány ve větší územně-správné celky, jak by tomu bylo v případě vstupu země do EU.

V případě vstupu do EU by byla vážně narušena suverenita a nezávislost země, stejně tak jako tradiční neutralita, což v případě bilaterálních smluv nehrozí. Švýcarsko neztrácí kontrolu nad tvorbou a řízením vnitřních i mezinárodních politik a není nuceno přejímat veškerá rozhodnutí EU. Bilaterálními dohodami lze smluvně obsáhnout pouze oblasti (zejména hospodářské), na kterých se obě strany dohodnou, sporné otázky lze vynechat - v případě vstupu by musely být problémy řešeny. Zároveň dobrovolné následování v přijímání evropské legislativy netlačí Švýcarsko k unáhleným rozhodnutím v rámci Evropskou unií stanovených časových lhůt, zatímco vstup do EU by nutil zemi změnit finanční a měnovou politiku země, zvýšit daně z úroků a DPH, což by zatížilo rozpočet státu i domácností.

Vstupem do EU by země získala možnost spolurozhodovat v otázkách evropské politiky, vhledem k malému počtu obyvatel Švýcarska, by však neměla téměř žádnou váhu v hlasování v institucích EU, zatímco v jednáních o bilaterálních dohodách je rovnocenným partnerem EU a je schopna si vyjednat řadu výjimek. Je však nutné zohlednit skutečnost, že i při vyjednávání bilaterálních smluv s EU stojí proti Švýcarsku 27 členských států se svými požadavky. Zatímco rozhodovací pravomoc Švýcarska v institucích EU by nebyla příliš vysoká, stalo by se Švýcarsko jedním z největších čistých plátců do rozpočtu EU.

Bilaterální cesta má však i své limity, které je nutné zohlednit a které hovoří ve

32

prospěch vstupu do EU. Prvním důvodem je bezesporu strach švýcarských občanů z politické a ekonomické izolace v okolní integrované Evropě. Bilaterální dohody umožňují upravit zejména hospodářské oblasti, v některých oblastech však Švýcarsko zůstává stát opodál. Nemůže se podílet na tvorbě evropských politik, jejichž tlaky na něj i jako na nečlena EU v každém případě působí. Nemůže také prosadit pro něj důležité otázky, jako je například ochrana životního prostředí. Navíc vynakládá spoustu času na přizpůsobování vlastního práva právu evropskému, na jehož tvorbě se nemá možnost podílet.

Argumentem pro vstup do EU je i skutečnost, že Švýcarsko se již nyní v řadě oblastí chová jako členský stát EU, je tedy již nyní pasivním členem Evropské unie. V případě vstupu by navíc mohlo přispět Evropské unii svými zkušenostmi s federalismem, subsidiaritou a soužitím různých národů, jazyků a kultur.

Vzhledem k výše uvedeným argumentům lze konstatovat, že vstup do Evropské unie by představoval pro Švýcarsko obrovský zásah do institucionální struktury, narušení tradiční neutrality i finanční zatížení rozpočtu státu a domácností. V případě Švýcarské konfederace se vyskytuje řada sporných otázek, které by musely být na obou stranách řešeny, včetně některých oblastí, které jsou přímo v rozporu s evropským právem. Dokud nebudou tyto otázky vyřešeny, nepřipadá vstup země do EU v úvahu. Bilateralismus tedy zůstává v současnosti jedinou možnou variantou vztahu Švýcarska k EU.

.

33

Závěr Tato práce se pokusila zachytit vývoj vztahu Švýcarska a Evropské unie, resp. evropské integrace od druhé světové války až do současnosti. Pokusila jsem se zohlednit všechny zejména politické, historické a kulturní aspekty ovlivňující postavení Švýcarska v otázce evropské integrace a zachytit její nejdůležitější historické milníky.

Jak vyplývá z předchozího textu, Švýcarská zahraniční politika staví na zachování tradičních hodnot švýcarské státnosti - politice neutrality, suverenity státu a (polo)přímé demokracii. Z tohoto důvodu nepřipadá pro Švýcarsko v úvahu účast v jakékoliv nadnárodní organizaci, kde by muselo odevzdat část svých pravomocí na vyšší úroveň. Švýcarsko tak postupně zavrhlo účast v ESUO, EHS, NATO, Radě Evropy i OSN35. Naopak hospodářskými mezivládními organizacemi, plně splňujícími švýcarské představy mezinárodní spolupráce, byly Organizace evropské ekonomické spolupráce a Evropské sdružení volného obchodu, do kterých Švýcarsko aktivně vstoupilo.

Nejdůležitějším historickým mezníkem integračního procesu Švýcarska bylo bezesporu jednání o vstupu do Evropského hospodářského prostoru a jeho následná žádost o vstup do ES. Tato iniciativa, ač schválená vládou i parlamentem, byla 6. 12. 1992 zamítnuta švýcarskými občany v referendu. Ačkoliv se jednalo o těsné vítězství odpůrců vstupu do EHP, ukončila tato událost na dlouhé roky snahu švýcarské vlády zahájit jednání o přistoupení Švýcarska k EU a zmrazila žádost o vstup do ES podanou v Bruselu.

Jelikož přímá cesta do EU byla bez podpory občanů uzavřena, muselo Švýcarsko, které potřebovalo upravit zejména hospodářské vztahy se svým nejdůležitějším obchodním partnerem - Evropskou unií, zvolit tzv. Sonderweg (zvláštní cestu) a začít vyjednávat o bilaterálních dohodách s EU. Následně bylo uzavřeno mezi EU a Švýcarskou

konfederací

velké

množství

bilaterálních

smluv,

z

čehož

16

nejdůležitějších, uzavřených v rámci tzv. Bilaterálních dohod I a II jsme stručně 35

Do Rady Evropy nakonec Švýcarsko vstoupilo v roce 2000 a do OSN v roce 2002, v čemž lze zaznamenat jistý posun v neintegračním postoji země směrem k mezinárodní spolupráci.

34

charakterizovali

v

textu.

Ve

Švýcarsku

často

opěvovaný

a

vyzdvihovaný

bilateralismus přináší zemi nesporné výhody, zejména v hospodářské oblasti, ale nutno poznamenat, že má i své limity a hranice.

Vstup do EU by s sebou přinesl mnoho změn a těžkostí, zejména omezení přímé demokracie, velké institucionální, legislativní a politické změny i změny kantonálního uspořádání. Omezena by jistě byla i tradiční suverenita a neutralita země, na které si švýcarští

občané

velmi

zakládají.

Bilaterální

cesta

umožňuje

Švýcarsku

spolupracovat s EU v hospodářské oblasti, umožňuje zemi přístup na vnitřní trh EU, aniž by musela měnit své základní principy a bez tlaku na automatické přejímání legislativy EU. Umožňuje také vyhnout se sporným a kritickým oblastem spolupráce s EU, jako je například zemědělství, finanční služby, bankovnictví nebo daňová politika. Tyto oblasti jsou díky bilaterální cestě ponechány alespoň částečně stranou a chráněny proti zásahům zvenčí. Je otázkou, kolik přechodných a stálých výjimek pro tyto oblasti by bylo schopno Švýcarsko vyjednat při vlastním vstupu do EU. V neposlední řadě dává současný stav Švýcarsku možnost těžit z výhod evropské integrace, jako je například společný trh, zatímco může z povzdálí sledovat vývoj integrační politiky a v pravý čas se rozhodnout pro další postup. Vstup do EU by byl naproti tomu krokem nevratným.

Bilaterální cesta však přináší i své nevýhody. Švýcarsko jak již bylo zmíněno, přejímá a přizpůsobuje svou legislativu situaci v EU, aniž by mělo možnost se na její tvorbě podílet. Toto je dost těžkopádné, finančně i časově náročné. Vývoj Švýcarska samozřejmě ovlivňuje i tlak evropských politik, na kterých se samo může podílet pouze okrajově. Má sice své trvalé zastoupení v Radě EU jako pozorovatel, nemá však žádnou spolurozhodovací pravomoc a v Evropském parlamentu není zastoupeno vůbec.

Švýcarsko je poměrně bohatá země, která si zatím vlastní cestu a částečnou integraci může dovolit. Její hospodářství a silné obory jako je bankovnictví a finanční sféra je takto částečně chráněna vlivům a vývojům v EU, otázkou však zůstává, jak by se země vyrovnala s nečlenstvím v EU v případě dlouhodobější bankovní či finanční krize nebo hospodářské recese. Úspěch bilaterální cesty je také závislý na ochotě Evropské unie, podpořit tuto cestu a ochotě vyjednávat. Může se stát, že

35

Evropská unie bude zaneprázdněna řešením svých vnitřních problémů spojených například se začleněním nových členských států střední a východní Evropy, schvalováním Evropské ústavy či možnou finanční krizí či hospodářskou recesí a otázka vztahů se Švýcarskou konfederací pak bude odsunuta na okraj zájmu. Švýcarsko pak bude muset hledat jiné řešení svých vztahů v rámci integrované Evropy.

Švýcarsko tak zůstává v otázce integrace do EU nadále rozdělené. Nejsilnější politická strana SVP je orientována silně protievropsky, požaduje stažení švýcarské žádosti o zahájení asociačních vyjednávání s EU a tedy ukončení "dvojakého" postavení Švýcarska v otázce vstupu do EU. Chce tak říci jasné "ne" evropské integraci. Stejně tak Švýcarský svaz zemědělců a Švýcarský svaz podnikatelů se vyslovují jasně pro bilaterální cestu. Naopak proevropsky je profilována Sociální demokracie podpořená Švýcarským odborovým svazem a Strana zelených. Rozdělení zůstávají i občané - tradičně proevropsky smýšlející jsou západní frankofonní kantony, naopak proti integraci vystupují venkovské německojazyčné kantony.

Po důkladné analýze švýcarského integračního postoje se potvrdila hypotéza, že současná cesta založená na bilaterálních dohodách není jedinou možností švýcarské integrační politiky, ve hře stále zůstává i přímý vstup země do EU. Zároveň však většina politických stran i občanů preferuje bilateralismus jako jediné a nejlepší řešení vztahů s EU. Pokud se tedy výrazně nezmění podmínky spolupráce Švýcarské konfederace a Evropské unie, nelze ve střednědobém horizontu vstup země do EU předpokládat. Samo Švýcarsko už také o vstup do EU aktivně neusiluje, tato varianta je švýcarskou vládou i veřejností publikována pouze jako dlouhodobá možnost či vyhlídka, nikoliv již jako strategický cíl zahraničí politiky, jak tomu bylo v minulosti.

36

Současně však většina občanů zamítá snahu SVP o stažení švýcarské žádosti vstupu do EU z Bruselu, což svědčí o neochotě Švýcarů zaujmout jednoznačné a jasné stanovisko, které by uzavřelo možnost dalších řešení. Dlouhodobě bude jistě vývoj švýcarské integrační politiky závislý na vývoji v Evropské unii s cílem vybrat ve "správnou" dobu do "správné" řešení. O tomto vývoji je však bezpředmětné spekulovat. Můžeme jen doufat, že rozpolcenost a vnitrostátní konflikt v otázce vstupu do EU, nebude vytvářet přílišné napětí, které by mohlo ohrozit národní soudržnost.

37

Příloha 1 : Výsledky lidových hlasování o vztazích s EU

Výsledky lidových hlasování o vztazích s EU Datum

Téma

Popis

Ano

3.12.1972

1972 Dohody o volném obchodu Šv-EU

Spolkové rozhodnutí o hospodářských smlouvách mezi Švýcarskou konfederací a EHS

72,5 %

27,5 % 52,93 %

6.12.1992

Evropský hospodářský prostor

Spolkové rozhodnutí o vstupu do 49,7 % EHP

50,3 % 78,73 %

8.6.1997

Beitrittsverhandlungen nur nach Abstimmung

Švýcarská lidová iniciativa "EUpřístupová jednání před lid"

25,9 %

74,1 % 35,44 %

Spolkové rozhodnutí o schválení sektorových smluv mezi Švýcarskou konfederací a ES

67,2 %

32,8 % 48,30 %

23,2 %

76,8 % 55,79 %

54,6 %

45,4 % 56,63 %

21.5.2000 Bilaterální dohody I

4.3.2001

Zahájení přístupových jednání s EU

5.6.2005

Smlouvy Schengen/Dublin

25.9.2005 Rozšíření EU - 2004

26.11.2006

Příspěvek na rozšíření a pomoc východu

Švýcarská lidová iniciativa"Ja zu Europa" Spolkové rozhodnutí o bilaterálních smlouvách mezi Švýcarskem a EU, přidružení k Schengen/Dublin

Ne

Účast

Spolkové rozhodnutí o protokolech rozšíření volného pohybu osob na nové členy EU

56,00 % 44,00 % 54,51 %

Spolkový zákon o spolupráci se státy východní Evropy

53,4 %

46,6 % 44,98 %

Zdroj: Volksabstimmungen (http://www.admin.ch/ch/d/pore/va/vab_2_2_4_1.html)

38

Příloha 2: Grafy Všechny grafy čerpají z průzkumů veřejného mínění prováděných v rámci každoročního dotazování výzkumného politického ústavu GfS Bern, nazvaného Europa-Barometer Schweiz. Graf 1: Vývoj volebních preferencí v otázce vstupu do EU (1993-2004) Otázka: "Kdyby bylo dnes hlasováno o vstupu Švýcarska do EU, jak byste hlasoval/a?" v % voličů

60

50

40 Ano 30

Nevím Ne

20

10

0 Zdroj: GfS Bern, Europa-Barometer, listopad 2004

Graf 2: Výhody a nevýhody švýcarského členství v EU Otázka:" Má Švýcarsko podle Vašeho názoru více výhod nebo nevýhod z nečlenství v EU, nebo myslíte, že je třeba zvážit výhody i nevýhody?" v % voličů

Spíše nevýhody 29%

Neví/žádná odpověď 6%

Spíše výhody 31%

Výhody i nevýhody 34%

Zdroj: GfS Bern, Europa-Barometer, říjen 2003

39

Graf 3: Výhody a nevýhody bilaterální cesty Otázka:" Myslíte si, že za pár let pro Švýcarsko převáží výhody nebo nevýhody z bilaterálních dohod s EU, nebo bude nutné zvážit výhody i nevýhody?" v % voličů

Převáží nevýhody 23%

Neví/žádná odpověď 10%

Převáží výhody 29%

Výhody i nevýhody 38%

Zdroj: GfS Bern, Europa-Barometer, říjen 2003

Graf 4: Vstup do EU jako cíl Otázka: Měla by Spolková rada dle vašeho názoru vstup do EU jako cíl její zahraniční politiky zachovat bez časového omezení, jak je tomu dnes, škrtnout, nebo usilovat v dohledné době o vstup do EU? v % voličů

Reaktivovat Neví/žádná přístupová jednání do EU odpověď 6% v dohledné době 22%

Vstup do EU jako cíl škrtnout 29%

Vstup do EU zachovat jako cíl bez čas.omezení 43%

Zdroj: GfS Bern, Europa-Barometer, říjen 2003

40

Graf 5: Trend vztahu Švýcarsko - EU (200-2004) Otázka: "Vyjádřete se prosím, s čím nejvíce souhlasíte:" Názor A:

"Švýcarsko by nemělo v žádném případě těsněji spolupracovat s EU, jak požaduje bilaterální dohoda." "Švýcarsko by mělo usilovat o další přibližování k EU bilaterální cestou." "Švýcarsko by mělo usilovat o vstup do Evropského hospodářského prostoru (EHP). "Švýcarsko by mělo aspirovat na plné členství v Evropské unii (EU)."

Názor B: Názor C: Názor D: v % hlasujících

100% 7

7

12

10

11

90% 80%

24

21

70% 10

10

60% 50%

19 25

4

21

21

14

16

8

31

25

20 19

10% 0% 6/2000

21

10/2000

24

23

18 34

34

33

31

26

27

10/2001

26

25

12/2002

27

14

29

30% 33

9

11

27

20% 33

10

19

13

29

40%

2

24

14 15

26

5

37

Neví Názor D Názor C Názor B Názor A

32 17 10/2003

17 11/2004

Zdroj: GfS Bern, Europa-Barometer, říjen 2003

41

Použitá literatura Brunetti, A., Jaggi, M., Weder, R. (1999): Oeffnung der Schweiz: Verteilungswirkungen, Kompensation und moegliche Strategien. Basel: Universitaet Basel. Cottier, T., Liechti, R. (2004): Die Beziehungen der Schweiz zur Europaeischen Union: Eine kurze Geschichte differenzieller, und schrittweiser Integration. Basel: Universitaet Basel. Economiesuisse (2006): Europapolitik: Erfolg durch Pragmatismus. Zurich: Offset Holend. Epiney, A. (1999): Direkte Demokratie und Europaeische Union. Freiburg: Universtitaet Freiburg. Europabrevier III: Schweiz-EU. Leitfaden zu den bilateralen Abkommen II. Zürich: Amt für Wirtschaft und Arbeit des Kantons Zürich, 2005. Fiala, P., Pitrová, M. (2003): Evropská unie. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury. Fiala, P., Pitrová, M. (2003): Rozšiřování ES/EU. Brno: Masarykova univerzita. Freiburghaus, D. (1999): Diefferenzierte Integration und europaeische Verfassung. Genf: Institut de hautes studes internationales. Freiburghaus, D. (2003): Die special relations zwischen der Schweiz und der Europaeischen Union. Bonn: Europe et politiques publiques. Gabriel, J. M. (2000): Schwitzerland and the European Union. Zurich: Center for International Studies. Heurlimann, J. (1993): Negative Auswirkungen des Neins zum EWR im weiteren Bereich der Sicherheitspolitik. Zurich: Forschungsstelle fuer Sicherheitspolitik. Kux, S. (1998): Zwischen Isolation und autonomer Anpassung: Die Schweiz im integrationspolitischen Abseits?. Bonn: Zentrum fuer Europaeische Integrationsforschung. Kvapilová, T. (2004): Švýcarská cesta evropskou integrací. Časopis Integrace. Longchamp, C. (2004): Die Staerkung des bilateralen Weges. Europa-Barometer Schweiz. Bern: GfS Bern Mantovani, M. (1993): Folgen des EWR-Neins auch im engeren sicherheitspolitischen Bereich? Zurich: Forschungsstelle fuer Sicherheitspolitik. Moeckli, D. (2008): Schweizer Europapolitik: Wie tragfaehig ist der Bilateralismus? Zurich: Center for Security Studies. Petrová, Z. (2003): Vznik a vývoj ESVO/EHP v kontextu integrující se Evropy. Časopis Integrace. Reschlová, J. (2000): Švýcarsko. In: Komparace politických systémů I. Praha: VŠE

Internetové zdroje CVP Schweiz (2003): Bilaterale Vertraege Schweiz-EU (www.cvp.ch/upload/prj/document/LCPCFBELKG.pdf), ověřeno k 3. březnu 2008 FDP Schweiz International (2007): Eine Schweiz in Bewegung/Eine erfolgreige Schweiz. Positionspapier der FDP Schweiz (www.fdp.ch/page/content/view.asp?Menu=2&Item=13.3&ID=38974&MenuID=1293), ověřeno k 28. říjnu 2008 Geser, H. (1996): Antizipierte Auswirkungen eines Beitritts der Schweiz zur EU auf die Schweizer Gemeinden (www.socio.ch/gem/001h.htm), ověřeno k 3. říjnu 2007

42

Gruene Schweiz (2006): Ja zu einem EU Beitritt - aber nicht um jeden Preis. Arbeitspapier der Gruenen zur Europapolitik.(www.gruene.ch/d/politik/pp/Europa.pdf), ověřeno k 12. dubnu 2008 SP Schweiz (1994): Manifest fuer ein soziales Europa. Fuer einen EG-Beitritt mit wenig Ausnahmen und viel innenprolitischen Reformen. (www.ssn.ethz.ch/themen/ch_eu/positionspapiere.cfm), ověřeno k 14. září 2008 SP Schweiz (2004): Ja zu Interessenwahrung der Schweiz in Europa: Nach bilateralen Vertraegen II, Beitrittsverhandlungen mit der EU. Positionspapier der SP Scheiz. (www.spschweiz.ch/medien), ověřeno k 12. květnu 2008 SVP/UDC (2005): 13 Jahre nach dem EWR: Chance Schweiz: Staerke durch Unabhaengigkeit. (www.udc.ch/file/positionspapier-eu_d.pdf), ověřeno k 12. dubnu 2008 SVP und SP die Pole der Europapolitik (www.se2.isn.ch/serviceengine/FileContent?serviceID=30&fileid=62C8C8A3-22C3D91B-3D6C-0016D80CC7ED&lng=de), ověřeno k 1. listopadu 2008 Švýcarsko: Vnitropolitická charakteristika. Zastupitelský úřad Bern. (www.businessinfo.cz), ověřeno k 2. říjnu 2007 Švýcarsko: Zahraničně-politická orientace. Zastupitelský úřad Bern. (www.businessinfo.cz), ověřené k 2. říjnu 2007 Beziehungen Schweiz - EU (http://www.ssn.ethz.ch/themen/ch_eu/), ověřeno k 2. říjnu 2007 The EU's relations with Switzerland (http://ec.europa.eu/external_relations/switzerland/intro/index.htm), ověřeno 1. říjnu 2008 Switzerland (http://www.politicalresources.net/svizz.htm), ověřeno k 1. září 2008 Rechtssammlung zu den Bilateralen Abkommen (http://www.admin.ch/), ověřeno k 2. říjnu 2007 Bilaterale Verträge anstatt EU-Beitritt (http://www.ch-libre.ch/blog/chundeu/labels/EUBeitritt.html), ověřeno k 14. září 2008 Nein zum EU-Beitritt der Schweiz (http://www.ch-libre.ch/neineu.html), ověřeno k 12. dubnu 2008 Schweiz-EU: Eine schwierige Annäherung (http://www.swissinfo.org/ger/news/schweiz_und_die_welt/Schweiz_EU_Eine_schwi erige_Annaeherung.html?siteSect=126&sid=7665115&cKey=1202994526000&ty=st) ověřeno k 2. říjnu 2007 Volksabstimmungen (http://www.admin.ch/ch/d/pore/va/vab_2_2_4_1.html), ověřeno k 1.10.2008

43