Českomoravské konfederace odborových svazů k návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů
Obecně: Českomoravská konfederace odborových svazů (dále jen „ČMKOS“) nesouhlasí s navrhovaným řešením důsledků Nálezu Ústavního soudu České republiky ze dne 17. dubna 2010 ve věci návrhu Krajského soudu v Ostravě na zrušení ustanovení § 15 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění (Pl. ÚS 8/07, vyhlášený pod č. 135/2010 Sb.,), který napadené ustanovení zrušil dnem 30. 9. 2011 (dále jen „Nález“ a „Ústavní soud“), a to zejména z důvodu, že navrhované řešení zhorší do budoucna důchodová práva 80 % občanů ve prospěch vyšších důchodů pro 10 % nejbohatších. ČMKOS je přesvědčena, že předkladatelem navrhované řešení není odpovědí, která reaguje odpovídajícím způsobem na důvody, které ve svém rozhodnutí Ústavní soud vytýká českému důchodovému systému a přístupu vlád k jeho reformám. Současně zásadně nesouhlasí, aby návrh novely, který má představovat dlouhodobou systémovou reakci na Nález, vycházel ze současného dočasného nepříznivého stavu „krizového“ financování důchodového pojištění, a aby reakce na Nález byla zneužita k dalším politicky motivovaným škrtům a restrikcím v důchodové oblasti. Z uvedených důvodů se stanovisko ČMKOS podrobněji zabývá relevantními závěry Ústavního soudu, které by měly být předkladatelem v reakci na Nález respektovány a navrhuje vlastní řešení úprav v českém důchodovém systému, které by zajistily jeho plný soulad s Ústavou a Listinou základních práv a svobod. Všechny připomínky uvedené v tomto stanovisku považuje ČMKOS za zásadní.
1. Východiska pro řešení Nálezu a) Klíčový z hlediska reakce na Nález je podle ČMKOS výrok Ústavního soudu obsažený v odst. 71 na konci, že „Zákonná úprava ve snaze zajistit přiměřené hmotné zabezpečení všem účastníkům důchodového pojištění, nezajišťuje části pojištěnců přiměřené hmotné zabezpečení, reflektující v seznatelné míře princip zásluhovosti, tedy naplňující stimulační funkci sociální politiky“. Z tohoto konstatování vyplývá, že Ústavní soud uznává úroveň důchodů ostatních příjmových skupin (tj. skupin středně a nízkopříjmových) za přiměřenou, tj. nezpochybňuje ji sám jako nepřiměřeně vysokou a nedává současně prostor pro její snížení – v důsledku něho by přestala být přiměřená (Nejvyšší soud vnímá skutečnost, že jednou z cest k posílení principu zásluhovosti důchodového systému může být i požadavek navýšení finančních zdrojů tohoto systému).
1
To by mělo být důležitým vodítkem při přípravě legislativní reakce na Nález, která by se měla snažit „přiměřeně“ zvýšit náhradový poměr u nadprůměrných příjmů, aniž by snižovala náhradový poměr u ostatních poživatelů důchodů. b) V odstavci 96 Nálezu Ústavní soud výslovně konstatuje, že kritériem ústavní konformity je jak „přiměřenost“ zvolené konstrukce dávek důchodového pojištění, kdy na jedné straně limitující korektiv principu zásluhovosti představuje imperativ (akcesorické i neakcesorické) rovnosti a na straně druhé je potom oním korektivem „přiměřenost“ minimálního hmotného zabezpečení, tedy nejen ve smyslu eliminace chudoby, ale i zajištění důstojné životní úrovně pro nízkopříjmové pojištěnce. Tento závěr je třeba rovněž vzít za základ řešení, protože snížením náhradového poměru u občanů s nižšími příjmy (ty nelze ztotožňovat pouze s prvním decilem, jak činí návrh), by již nebyla „zajištěna důstojná životní úroveň pro nízkopříjmové pojištěnce“, jak požaduje Ústavní soud. ČMKOS připomíná, že v odstavci 67. Nálezu Ústavní soud na základě předchozích úvah konstatuje, že „český důchodový systém základní požadavek přiměřenosti, jak je definován mezinárodními smluvními instrumenty, splňuje. Dokáže jej ovšem splnit (s ohledem na to, že jde právě o systém průběžný dávkově definovaný) pouze za cenu vysoké míry mezigenerační a intragenerační solidarity. Aby totiž při zachování vyrovnané platební bilance bylo možno zachovat žádoucí náhradový poměr jedinců s výdělky pohybujícími se cca někde okolo průměrné mzdy, je třeba rezignovat na obdobnou míru individuálního náhradového poměru u jedinců, jejichž příjmy se pohybují v řádu vícenásobků průměrné mzdy.“ ČMKOS v této souvislosti upozorňuje, že „jedinců s výdělky pohybujícími se až někam okolo průměrné mzdy“, je v České republice přes 75 %, a že proto stojí za to pro ně i do budoucna „zachovat žádoucí náhradový poměr“, a to nejen z důvodu, že by Česká republika nemusela nadále splňovat své závazky vyplývající v mezinárodních smluvních instrumentech, které Ústavní soud analyzuje v předchozích odstavcích, ale především z důvodu jejich ochrany před pádem do chudoby, která by pouze přenesla část důchodových nákladů do jiných sociálních systémů. c) Ústavní soud vyložil ve svém Nálezu zásadu proporcionality (přiměřenosti) ve smyslu vyloučení extrémní disproporcionality. Řešení se proto musí v průběžném pilíři zabývat otázkou, od jaké úrovně osobního vyměřovacího základu dochází k „extrémní disproporcionalitě“. ČMKOS vnímá správnost úvah Ústavního soudu v této otázce, které jsou vedeny dvěma základními směry, jednak k změnám parametrů průběžného důchodového pilíře (zejména úvahy o stropování pojistného a stanovení vyměřovacího základu), jednak k řešení vyšší míry zásluhovosti (ekvivalence) v doplňkových soukromých důchodových systémech (tj. v českých podmínkách např. v penzijním připojištění se státním příspěvkem) S ohledem na závěry Ústavního soudu vyslovené v odstavcích 92 a následujících Nálezu ke stropování pojistného, lze hovořit o extrémní disproporcionalitě teprve u osobních vyměřovacích základů stanovených z výdělků vyšších než čtyřnásobek průměrné mzdy. Nejvyšší soud si dobře byl vědom, že jen tak lze provést v průběžně financovaném důchodovém pojištění změny, které nesníží důchody u nízko a středně příjmových skupin občanů v situaci, kdy nelze očekávat významné navýšení prostředků na důchody.
2
V této souvislosti je třeba rovněž vzít do úvahy, že ti pojištěnci, kteří mají své odvody pojistného na důchodové pojištění zastropovány, získávají v současném českém daňovém systému výhodu v podobě nižší daně z příjmů fyzických osob, vzhledem k tomu, že se jim vyšší příjmy zdaňují již jen 15 % sazbou této daně, zatímco u nižších příjmů se do vyměřovacího základu daně navíc zahrne i pojistné odvedené zaměstnavatelem. Tuto výhodu by bylo zapotřebí v reakci na nález Ústavního soudu transformovat na daňovou podporu ve prospěch pojistného odváděného do doplňkového penzijního připojištění. Předložený návrh se touto otázkou nezabývá. d) Legislativní nástroje umožňující dosažení diferenciace důchodů při zajištění sociální solidarity jsou podle Ústavního soudu nutně spojeny se zákonnou úpravou pojistného na sociální zabezpečení, konkrétně pak se zakotvením maximálních vyměřovacích základů pro placení pojistného v § 15a zákona č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti v roce 2007. Tím byl vytvořen legislativní prostor pro proporcionální soulad mezi účely sociální solidarity a diferenciace s ohledem na výši příjmů i výši pojistného na důchodové pojištění. „Zákonem č. 362/2009 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s návrhem zákona o státním rozpočtu České republiky na rok 2010, se uvedený legislativní prostředek, odstraňující extrémní disproporcionalitu mezi zákonnou úpravou a jejím účelem, redukuje, resp. ve svých důsledcích ruší.“ Tato skutečnost se pak stala jedním z klíčových důvodů pro zrušení § 15 zákona o důchodovém pojištění („při absenci extrémní disproporcionalitu redukujícího momentu, jenž ve shodě i se zahraničními právními úpravami lze spatřovat v reálném maximálním vyměřovacím základu placení pojistného, nelze než konstatovat u napadené zákonné úpravy rovněž porušení principu akcesorické nerovnosti (odst. 93))“ – jinými slovy, lze důvodně předpokládat, že pokud by ke zvýšení stropů pojistného zákonem č. 362/2009 Sb. k 1.1.2010 nedošlo, Ústavní soud by pravděpodobně uvedené ustanovení § 15 zákona o důchodovém pojištění nezrušil. Citované úvahy Ústavního soudu vedou ČMKOS k závěru, že má-li dojít v reakci na Nález ke snížení stropu pojistného, pak plně postačuje pouze navrácení právního stavu před zákon č. 362/2009 Sb., tj. ke snížení maximálního vyměřovacího základu pro pojistné pro rok 2012 ze 72násobku na 48násobek průměrné mzdy, nikoliv na 36násobek průměrné mzdy, jak činí předkládaný návrh. ČMKOS v této souvislosti připomíná, že Ústavní soud kritizoval vládu premiéra Fischera při posuzování meze, za níž veřejnoprávní povinné peněžité plnění jednotlivcem státu nepředstavuje již pojistné na důchodové pojištění, nýbrž daň, s tím, že tento závěr plyne již z důvodové zprávy k vládnímu návrhu zákona kterým se mění některé zákony v souvislosti s návrhem zákona o státním rozpočtu České republiky na rok 2010, v níž vláda s naprostou upřímností redukci maximálního vyměřovacího základu považuje za zdroj „zvýšení příjmů státního rozpočtu“, což je účelem daně (!). Proto je na místě v reakci na Nález upravit zmocnění pro vládu v § 107 odst. 2 zákona č. 155/1995 Sb., na základě kterého může vláda zvyšovat tzv. redukční hranice bez potřebných limitů, a stanovit přesná pravidla pro jejich změny zákonem, obdobně jako je tomu u valorizace důchodů. e) Předložený návrh se vůbec nezabývá myšlenkou, že legislativní odpověď na Nález by neměla být řešena výlučně jen v rámci důchodového pojištění upraveného zákonem č. 155/1995 Sb. Ústavní soud v odstavci 49 Nálezu poukazuje na skutečnost, že „Současný systém českého důchodového pojištění lze považovat za systém dvojpilířový, přičemž prvním pilířem je systém základní a druhý (resp. z hlediska obecné teorie třetí) pilíř představuje zákonné dobrovolné penzijní připojištění se státním příspěvkem.“ 3
V odstavci 88 Nálezu pak Ústavní soud připomíná, že „Dle důvodové zprávy k vládnímu návrhu zákona o důchodovém pojištění „relace průměrného starobního důchodu k průměrné čisté mzdě v současné době (tj. v roce 1995) dosahuje 56 %. Teprve po zvýšení příjmů důchodců z penzijního připojištění v perspektivě 10 a více let lze s ohledem na možnost výraznější diferenciace příjmů z penzijního připojištění podle individuálních představ občanů v základním systému postupně snižovat diferenciaci důchodů podle výše výdělků a počtu odpracovaných let.“ Ústavní soud zde správně vnímá, že výraznější diferenciace příjmů, a tedy i vyšší ekvivalence důchodů u vyšších příjmových skupin obyvatelstva bude možná pouze s rozvojem penzijního připojištění se státním příspěvkem. K současné podobě penzijního připojištění se však v odstavci 90. Nálezu staví Ústavní soud velmi kriticky: „Bylo-li dosaženo druhého z účelů zákona o důchodovém pojištění, tj. snižování diferenciace důchodů podle výše výdělků, nedošlo ale k naplnění účelu prvního, tj. otevření prostoru diferenciace důchodů. Dle informace Českého statistického úřadu týkající se penzijního připojištění: „přetrvává stále nízké povědomí o roli, kterou může hrát v budoucnu tato forma zajištění ve stáří pro velkou část české populace. V roce 2004 spořili lidé v průměru měsíčně necelých 397 korun, v roce 2001 to bylo 348 korun. Přestože jejich příjmy rostou, penzijním fondům více neposílají - na penzijní připojištění odkládají měsíčně jen 2,2 % své průměrné hrubé mzdy a tento poměr se dokonce rok od roku snižuje (v roce 1996 činil 3,2 %).“ Ústavní soud zde vládu nepřímo, ale zcela zřetelně, vyzývá k reformě penzijního připojištění se státním příspěvkem, která by zajistila (umožnila) větší odvod příspěvků účastníků, z nichž by plynuly díky příspěvkově definovanému charakteru tohoto soukromého důchodového systému i vyšší (plně ekvivalentní) doživotní penze pro příjmově silnější jedince. Předkladatel tuto výzvu Ústavního soudu zcela opomíjí a zabývá se pouze restriktivními parametrickými úpravami průběžně financovaného důchodového pojištění.
2. Návrh ČMKOS ČMKOS s ohledem na výše uvedené skutečnosti navrhuje vlastní řešení důsledků Nálezu Ústavního soudu, které v porovnání s předloženým návrhem v průběžně financovaném důchodovém pojištění nesníží náhradový poměr u 80% budoucích důchodců, ale zároveň povede k částečnému posílení ekvivalence pojištěnců s vyššími příjmy, s tím, že určité zvýšení výdajů průběžně financovaného důchodového pojištění bude více než kompenzováno výrazně nižšími náklady souvisejícími s reformou soukromého příspěvkově definovaného doplňkového důchodového systému - penzijního připojištění se státním příspěvkem, v porovnání s náklady, které si vyžádá vládou avizované zavedení povinného důchodového spoření od 1. ledna 2012. Návrh řešení ČMKOS spočívá na následujících zásadách: A. V důchodovém pojištění budou s účinností od 1. 10. 2011 provedeny tyto změny: a) Zápočet výdělků do 1. a 2. redukční hranice se nezmění (oproti předloženému návrhu zákona se náhradové poměry pro jedince s příjmy do 2. redukční hranice nesníží); b) Zápočet výdělků nad 2. redukční hranici se zvýší z 10 % na 20 % (oproti předloženému návrhu zákona se náhradové poměry pro jedince s příjmy nad 2. redukční hranici přiměřeně zvýší);
4
c) Strop pro placení pojistného zaměstnance se sníží na 4násobek průměrné mzdy (oproti předloženému návrhu, který jej snižuje na trojnásobek). d) Strop pro placení pojistného zaměstnavatele se sníží na 4násobek průměrné mzdy (oproti předloženému návrhu, který jej snižuje na trojnásobek), pokud zaměstnavatel odvede nejméně polovinu rozdílu mezi plnou výší pojistného a 4násobkem průměrné mzdy zaměstnanci jako příspěvek na penzijní připojištění se státním příspěvkem. B. V penzijním připojištění se státním příspěvkem budou s účinností od 1. 1. 2012 provedeny tyto změny: a) Transformace penzijních fondů podle návrhu zákona, předloženého Poslanecké sněmovně k projednání v minulém funkčním období se zapracováním návrhů a připomínek ČMKOS uplatněných k tomuto návrhu; b) Pro účastníky ve věku do 40 let bude zavedena nová forma (lineárně se zvyšujícího) státního příspěvku poskytovaného ve výši jedné třetiny příspěvku, který bude na své penzijní připojištění odvádět zaměstnanec v rozmezí od 3 % do 9 % svého vyměřovacího základu. c) Účastník, kterému bude poskytován státní příspěvek podle písm. b), bude moci z prostředků penzijního připojištění čerpat pouze doživotní anuitu vyměřenou podle zásad stanovených zákonem. C. Vládou připravované povinné důchodové spoření nebude zavedeno. Jeho cíle budou naplněny prostřednictvím reformy penzijního připojištění se státním příspěvkem, jejíž implementace si vyžádá výrazně nižší náklady na straně veřejných financí, a to jak díky nižšímu objemu státní podpory v rámci dobrovolného systému (až o jednu polovinu), tak díky úspoře značných zřizovacích nákladů státu nezbytných v případě zavádění povinného důchodového spoření (cca 5 až 10 mld. Kč při zahájení). Současně bude naplněn požadavek Nálezu na vyšší ekvivalenci v rámci českého důchodového systému u pojištěnců s vyššími příjmy. Náhradový poměr podle návrhu ČMKOS1 Náhradový poměr 1. decil 2. decil 3. decil 4. decil 5. decil 6. decil 7. decil 8. decil 9. decil 10. decil
78% 65% 59% 55% 52% 49% 47% 44% 40% 32%
Poměr nového vůči původnímu náhradovému poměru 100% 100% 100% 100% 100% 100% 100% 101% 103% 111%
Poměr průměrné výše důchodu v daném decilu k výši důchodu mediánového2 příjemce 67% 84% 90% 95% 101% 105% 110% 114% 120% 140%
1
Výpočty MPSV na základě žádosti ČMKOS při jednání RHSD dne 12. prosince 2010.
2
Medián = prvek, který rozděluje vzestupně setříděný soubor (v tomto případě podle příjmu a doby pojištění) na dvě stejně početné části (zaujímá pozici přesně uprostřed takto setříděného souboru).
5
Dopady návrhů ČMKOS do bilance důchodového pojištění v mld. Kč3 Maximální vyměřovací základ – snížení ze 6 na 4 násobek průměrné mzdy4
Roční dopad Kumulovaný dopad
2011
2012
2013
2014
2015
2016
2017
2018
2019
2020
0 0
-5,8 -5,8
-6 -11,8
-6,3 -18,1
-6,7 -24,8
-6,9 -31,7
-7,2 -38,9
-7,6 -46,5
-7,9 -54,4
-8,2 -62,6
Úpravy důchodového vzorce (zvýšení zápočtu nad druhou redukční hranici)
Roční dopad Kumulovaný dopad
2011
2012
2013
2014
2015
2016
2017
2018
2019
2020
-0,1 -0,1
-0,7 -0,9
-1,2 -2,1
-1,9 -4,0
-2,5 -6,4
-3,1 -9,4
-3,7 -13,1
-4,4 -17,5
-5,2 -22,7
-5,9 -28,6
Celkové dopady do bilance důchodového pojištění v mld. Kč4 ČMKOS
2011
2012
2013
2014
2015
2016
2017
2018
2019
2020
Roční dopad
-0,1
-6,5
-7,2
-8,2
-9,2
-10
-10,9
-12
-13,1
-14,1
Kumulovaný dopad
-0,1
-6,7
-13,9
-22,1
-31,2
-41,1
-52
-64
-77,1
-91,2
3. Postoj ČMKOS k dalším parametrickým změnám v důchodovém pojištění ČMKOS zásadně nesouhlasí s tím, aby v novele, deklarované jako reakce na Nález Ústavního soudu vyhlášeného pod č. 135/2010 Sb., byla realizována řada dalších úsporných opatření, která jdou výrazně za rámec Nálezu Ústavného soudu a svým charakterem výrazně negativně ovlivní sociální postavení nejen budoucích důchodců, ale také současných poživatelů starobních penzí. Nesouhlasíme zejména s následujícími návrhy: •
Zrychlení tempa zvyšování důchodového věku u žen od ročníku narození 1954 na 6 měsíců (ze současných 4 měsíců) ročně s cílem sjednocení důchodového věku na 65 let pro muže i ženy, které by „nenápadně“ zhoršilo důchodové nároky těch žen, které vzdor neustále se zhoršující situaci pro výchovu dětí tyto děti mají a vychovávají.
•
Další zpřísnění podmínek pro nárok na vdovský i vdovecký důchod. Zejména nesouhlasíme se zkrácením doby pro opětovné poskytování vdovského i vdoveckého důchodu z pěti na dva roky. Odůvodnění: Podmínky pro poskytování těchto důchodů byly již zpřísněny v poslední velké novele zákona o důchodovém pojištění (306/2008 Sb.).
3
Výpočty MPSV na základě žádosti ČMKOS při jednání RHSD dne 12. prosince 2010.
4
Údaje v tabulce jsou kalkulovány s ohledem na plošné snížení stropu pojistného ze 6 na 4 násobek průměrné mzdy - nezohledňují návrh ČMKOS týkající se stropu pojistného zaměstnavatelů, který podmiňuje snížení maximálního vyměřovacího základu pro pojistné zaměstnavatele ze 6 na 4 násobek průměrné mzdy poskytnutím příspěvku zaměstnavatele na penzijní připojištění se státním příspěvkem zaměstnance ve výši nejméně poloviny rozdílu mezi plnou výší pojistného a 4násobkem průměrné mzdy zaměstnance. Lze odhadnout, že při využití této pobídky na podporu tvorby soukromých důchodových úspor zaměstnanců ze strany zaměstnavatelů by se náklady uvedené v tabulce a také v bilanci celkových dopadů návrhů ČMKOS snížily cca o 30 až 40 %.
6
•
Prodloužení rozhodného období pro stanovení osobního vyměřovacího základu tak, aby rozhodné období počínalo rokem bezprostředně následujícím po roce dosažení 18. roku věku. Odůvodnění: Absolventi všech typů škol velmi často obtížně hledají uplatnění a jejich příjmy jsou neadekvátní jejich vzdělání a schopnostem. Zápočtem těchto příjmů by došlo ke snížení výše jejich důchodu. Zásadně nesouhlasíme s tím, že by se do rozhodného období počítala doba studia, která se od 1.1.2010 nehodnotí jako doba pojištění, ani jako náhradní doba pojištění, ale především ani jako vyloučená doba. Vedlo by to k zásadnímu snížení (rozmělnění) procentní výše důchodu, tedy finančnímu postihu za jejich studium.
•
Další zhoršení výpočtu (snížení) výše předčasného starobního důchodu. Pod záminkou „postupnějšího odstupňování procentní sazby“ předčasného důchodu má dojít opět ke snížení procentní výše předčasných důchodů. Poslední zásadní změna výpočtu k horšímu přitom platí teprve od 1.1.2010. S tímto návrhem zásadně nesouhlasíme. Odůvodnění: Přestože je předčasně přiznávána velká část starobních důchodů, většina pojištěnců k tomuto nouzovému řešení nepřistupuje dobrovolně, nýbrž pod tlakem krajně nepříznivé situace na trhu práce a dlouhodobé nezaměstnanosti, které vláda zabývající se restrikcemi neřeší. Spolu s dopadem navrhovaného řešení Nálezu Ústavního soudu by došlo k enormnímu postihu zejména dnešních středně příjmových pojištěnců ve věku mezi 50 – 60 roky, kteří v závěru pracovní kariéry v dobách pokračující finanční, hospodářské a sociální krize ztratili zaměstnání.
•
Institut odstraňování tvrdostí zákona požadujeme zachovat. Odůvodnění: Domníváme se, že se jedná o alibistický návrh, který zbaví ministra možnosti zasáhnout v případech tvrdostí, které mohou nastat zejména, bude-li výpočet důchodu změněn ve smyslu navrhovaných složitých postupů, jejichž dopady mohou být v jednotlivých případech nepředvídatelné a sociálně mimořádně tíživé.
•
Odebrání kompetence vlády rozhodovat o vyšší než zákonem stanovené valorizaci důchodů a kompetencí příslušných ministrů rozhodovat o tzv. odstraňování „tvrdosti zákona“. Odůvodnění: Tyto kompetence pomáhají řešit operativně s přihlédnutím ke konkrétním podmínkám případy neodůvodněně tvrdých dopadů nepříznivého ekonomického vývoje či právní úpravy na životní úroveň všech důchodců (valorizace důchodů), tak v individuálních případech (tvrdosti zákona).
K jednotlivým ustanovením I. K Části prvé (změna zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů) 1. K bodu 3 - Požadujeme navrhovanou úpravu přepracovat ve smyslu připomínek uvedených v obecné části, zejména nesouhlasíme s poklesem sazeb mezi první a druhou redukční hranicí, což ve výsledku povede ke snížení procentní výměry u nejširší skupiny pojištěnců. Jinak upozorňujeme, že z konstrukce navrhovaného ustanovení vyplývá, že v případech, kdy výpočtový základ při neexistenci maximálního vyměřovacího základu v minulosti, popř. při existenci vyššího maximálního vyměřovacího základu, než který je nyní navrhován, přesáhne částku odpovídající maximálnímu vyměřovacímu základu, je nezapočtení této vyšší částky neospravedlnitelné - pojistné bylo v této době odvedeno ze 7
všech příjmů a navrhované řešení je tak zcela v rozporu s Nálezem Ústavního soudu týkajícími se vztahu pojistného a důchodu. To by nepochybně mohlo zavdat příčinu k obdobnému sporu, jaký má navrhovaná úprava řešit (týká se např. i pojištěnců, kteří platili dobrovolné pojištění nad hranici maximálního vyměřovacího základu). Jednoduchým výpočtem lze ověřit, že pokud by k částce nad trojnásobek průměrné mzdy nebylo při výpočtu důchodu přihlíženo, u velmi vysokých příjmů bude výpočtový základ a tedy i výše důchodu nižší, než před vydáním Nálezu, kterým byl § 15 zrušen. 2. K bodu 8, 9 - Požadujeme navrhovanou úpravu zrušit. Odůvodnění: Nesouhlasíme se zhoršením stávajícího stavu. 3. K bodu 12, 13 - Požadujeme navrhovanou úpravu zrušit. Odůvodnění: Nesouhlasíme se zhoršením stávajícího stavu. 4. K bodu 15 až 18 - Požadujeme navrhovanou úpravu zrušit. Odůvodnění: Nesouhlasíme se zhoršením stávajícího stavu jak u invalidních důchodů, tak vdovských (vdoveckých) důchodů. Zde navrhovanou úpravu považujeme za zvláště asociální. Požadujeme zachovat stávající úpravu. 5. K bodu 22 až 24 - Požadujeme navrhovanou úpravu zrušit. Odůvodnění: Nesouhlasíme se zhoršením stávajícího stavu. 6. K bodu 28 - V § 67 odstavci 1 požadujeme nahradit slova „v závislosti na růstu indexu spotřebitelských cen (dále jen „růst cen“)“ slovy „v závislosti na růstu indexu životních nákladů důchodců (dále jen „růst životních nákladů důchodců“)“ a v návaznosti na tuto úpravu zrušit v nově navrhovaném § 67 odstavci 6 ve větě druhé slova „za domácnosti celkem“. Odůvodnění: Index životních nákladů důchodců se zvyšuje z důvodu vyšší váhy základních životních potřeb ve spotřebním koši důchodců rychleji než index spotřebitelských cen. Valorizace důchodů vázaná na index spotřebitelských cen nejen nedostatečná ale také nespravedlivá. ČMKOS připomíná, že odstranění této nespravedlnosti při provádění valorizací důchodů bylo vládami opakovaně slibováno, a to i představiteli současné vlády. Upozorňujeme, že vazbu valorizace též na 1/3 růstu reálných mezd, která vyjadřuje zasloužený podíl důchodců na prosperitě společnosti, nelze zaměňovat či započítávat jako kompenzování důsledků inflace v oblasti důchodů. 7. V § 67 odst. 3, odst. 4 písm. b) a odst. 15 se číslo „10“ nahrazuje číslem „5“. Odůvodnění: Požadujeme, aby procentní výměry důchodů byly zvýšeny mimořádně při růstu cen o 5 %, tak jako dosud. 8. V § 67 odstavci 3 větě první, v odstavci 8 větě první a v odstavci 9 větě první požadujeme nahradit slova „Procentní výměry vyplácených důchodů“ slovy „Důchody“. Odůvodnění: Požadujeme zachovat současný stav, který se plně osvědčil při výrazném růstu inflace v roce 2008. Obdobně vysoký růst životních nákladů důchodců (a inflaci) lze očekávat též při avizovaném zvýšení snížené sazby DPH z 10 na 19 procentních bodů, a navrhovaná úprava by způsobila, že by mimořádná valorizace penzí nemohla být vyplacena.
8
9. V § 67 odstavec 7 zní: „(7) Základní výměry vyplácených důchodů se zvyšují tak, aby výše základní výměry důchodu a výše minimální procentní výměry důchodu (§ 33 odst. 2 věta třetí) plně kompenzovaly růst životních nákladů důchodců měřený prostřednictvím Statistiky rodinných účtů Českého statistického úřadu za kalendářní rok, který o dva roky předchází kalendářnímu roku, do něhož spadá termín zvýšení důchodů.“. Odůvodnění: Požadujeme odstranit nespravedlnost současného mechanismu valorizace důchodů, který je k příjemcům nejnižších starobních důchodů výrazně diskriminační, když jim plně nekompenzuje růst jejich životních nákladů. Přitom růst životních nákladů důchodců postihuje všechny příjmové skupiny příjemců starobních penzí stejně. 10. V § 67 odstavci 8 se věta druhá zrušuje. Odůvodnění: Jde o technickou úpravu v návaznosti na naše předchozí připomínky ke způsobu valorizace důchodů. 11. K bodu 29 - Požadujeme navrhovanou úpravu zrušit. Odůvodnění: Nesouhlasíme se zhoršením stávajícího stavu. Předkladatel by se neměl vymlouvat na obtížnost legislativního řešení – měl by navrhnout buď nové věcné řešení nebo ponechat stávající úpravu. Její zrušení by mohlo poškodit větší okruh pojištěnců. 12. K bodu 33 - Požadujeme zpřesnit formulaci, aby bylo zcela nepochybné, že nejde o zmocnění ke změnám procentních sazeb. Vyhláškou lze tyto hodnoty sice stanovit, avšak vždy jen v rámci příslušných zákonných ustanovení. 13. K bodu 34 - Požadujeme navrhovanou úpravu zrušit. Odůvodnění: Nesouhlasíme, jak bylo výše uvedeno, s dalším urychleným posunem důchodového věku. K čl. II 14. K bodu 1 - S ohledem na navrhovaný způsob řešení nálezu Ústavního soudu, který je pro většinu pojištěnců restriktivní, požadujeme pro uvedené případy provedení výpočtu jak podle navrhované, tak podle stávající právní úpravy s přiznáním důchodu vyššího. 15. K bodu 3, 4 - Požadujeme navrhovanou úpravu zrušit. Odůvodnění: S navrhovaným zpřísněním právní úpravy nesouhlasíme. II. K části druhé (změna zákona č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů) 1. K bodu 2 - Požadujeme navrhovanou úpravu zrušit. Odůvodnění: Odmítáme důrazně, jak bylo již uvedeno v obecné části stanoviska ČMKOS, další snížení zastropování pojistného. III. K Části třetí (změna zákona o organizaci a provádění sociálního zabezpečení) Požadujeme navrhovanou úpravu zrušit, vzhledem k tomu, že nesouvisí s řešením důsledků Nálezu Ústavního soudu. Z věcného hlediska k navržené změně úpravy institutu „odstranění tvrdosti zákona“ upozorňujeme, že zařazení této úpravy do § 127, je nesystémové a věcně zcela odlišné. Stále 9
se totiž bude jednat o kompetenci ministra, která má zcela odlišný právní charakter od kompetence ministerstva. V případě kompetence ministerstva může konat nejen ministr, ale i jeho zástupce, na rozdíl od případu kompetence ministra, kdy může konat výhradně ministr, jinak je úkon nicotný. Zásadně však nemůžeme souhlasit s tím, aby rozhodnutí bylo vázáno na souhlas ministrů obrany, vnitra a spravedlnosti. Není důvod, proč by mělo být rozhodnutí ve věci pojištěnce (pojištěnců), který nikdy nepatřil do působnosti těchto ministerstev, vázáno na souhlas těchto ministrů. Jsme přesvědčeni, že i nadále musí být zachována možnost řešit uvedeným institutem i individuální případy, byť jsme si vědomi, že se musí jednat o skutečně případy mimořádné. Stávající úpravu institutu odstranění tvrdosti zákona tedy považujeme za potřebnou i s vědomím, že v praxi se vždy mohou vyskytnout případy, které pro naprostou výjimečnost nelze řešit obecným opatřením. Nebráníme se však úpravě, která by řešila jak obecné, tak individuální případy. Rozhodně však odmítáme omezení možnosti podat opravný prostředek – námitky proti rozhodnutí okresní správy sociálního zabezpečení a ministerstva. Všechny připomínky uvedené v tomto stanovisku považuje ČMKOS za zásadní.
10
