ČESKOSLOVENSKÁ VĚDECKÁ SPOIEČNOST PRO MYKOLOGII

# š i i ř

ČESKOSLOVENSKÁ VĚDECKÁ S P O IE Č N O S T PRO M Y K O L O G I I

^

^

^

K

0 / 1

1 ACADEMIA/PRAHA

Ú N O R

1980

IS S N 0 0 0 9 — 0 4 7 6

■

K

ČESKA

MYKOLOGIE

I

I

■

Časopis Cs. vědecké společnosti pro m ykoloii pro šíření znalosti hub po stránce vědecké i praktické

I

B

Ročník

I

■ K ■ B ■ B

34

Číslo

Vedoucí

redaktor:

1

únor

: 980

doc. RNDr. Zdeněk Urban, DrSc.

I

R e d a k č n í r a d a : RNDr. Petr Fragner; MUDr. Josef Herink; R N D r Věra Holubova> CSc.; RNDr. František Kotlaba, CSc.; ing. K arel K říž; R N D r V ladim ír Musílek> CSc-; doc- RNDr. Jan Nečásek, CSc.; ing. Cyprlán Paulech, CSc.; prof. V ladim ír Rypáček, DrSc., člen koresp. Č S A V ; RNDr. M iloslav Staněk, CSc. Výkonnýredaktor:

I I I I

RNDr. M irko Svrček, CSc.

I

H K

Příspěvky zasílejte na adresu výkonného redaktora: 115 79 Praha 1, Václavské nám. 68, Národní muzeum, telefon 269451—59.

I I

H

4. sešit ročníku 33 vyšel 15. listopadu 1979

I

p B E i E K B { H K

1 E K E E K i i ř I j

J. N e č á s e k : Zem řel prof. dr. K. Cejp, DrSc........................................................... 1 J. K u b i č k a : Jedovaté p a v u č i n c e ..................................................................... 3 M. K r o u p a , P. K a l a č a K. D r b a l : V ariabilita obsahu stopových prvků 9 v některých druzích jedlých h u b ....................................................................... V. H e r v e r t , L. M a r v a n o v á a V. K a z d a : Alternaria pluriseptata na okurkách a poznámky k je jí k la s ifik a c i.................................................................. 13 E. S l á v i k o v á a A. K o c k o v á - K r a t o c h v í l o v á : K vasinky rodu Debaryomyces prenášané hmyzom na Záhorskej n í ž i n ě .........................................21 P. F r a g n e r : Pityrosporum ovále a jeho pěstování ze k š t ic e ................................. 29 R. F e l l n e r : Holubinka drobná — Russula pumila nalezena v Ceskoslovensku (s poznámkami k jejím u rozšíření, ekologii a sociologii) . . . . 35 J. S t a n g l a J . V e s e l s k ý : Analytický klíč k určení evropských hrbolkatovýtrusných vláknic. (Příspěvky k poznání vzácnějších vláknic. Část 17.) 45 R e f e r á t y o l i t e r a t u ř e : G. L in coff a D. M itchell, Toxic and hallucinogenie mushroom poisoning (J. Klán, str. 54); R. Schneider, Die Gattung Pyrenochaeta De Notaris (Z. Pouzar, str. 55); P. M. Robinson, Practical Fungal Physiology (J. Klán, str. 55); M. Erhartová a K. Kult, Naše houby (J. Klán, str. 56). P ř í l o h a : č e r n o b í l á t a b u l e : I. Univ. prof. K a rel Cejp, DrSc. O b s a h r o č n í k u 3 3 (1 97 9) a s e z n a m r o d o v ý c h a d r u h o v ý c h j m e n h u b (M. Svrček).

H H H H H H H H H H H

H

H

i—

—

Č E S K A M Y K O L O G IE 34 (1) 1980

"^ ^ ¿ 3

g fc ^ v "

'->'!;'3:-1 v ’•

H jl^ '

/f^jlb^/f'^-.A.

H ^P^pC

,

«I A

J

^

/

p

Univ. prof. Dr. K a r e l

■

|jf

C e j p , DrSc.

"■"V'ï'iK ^ j* J w

I

ČESKÁ

MYKOLOGIE

Č A S O P IS Č E S K O S L O V E N S K É V Ě D E C K É S P O L E Č N O S T I P R O M Y K O L O G I I R O Č N ÍK 34

1980

S E Š IT 1

Z e m ř e l p ro f. d r. K . C e jp , D rS c . Prof. dr. Karel Cejp, DrSc. (1900—1979) in memoriam Jan N ečásek*)

Učitelé jistě vždy více nebo méně hluboce ovlivň u jí své žáky. N ěkteří však trva le a pronikavě i tehdy, kdy nevyučují žáka jeho hlavním u oboru. P ro mne byl takovým učitelem prof. dr. K. Cejp, DrSc., který by 22. února roku 1980 oslavil své 80. narozeniny. K zármutku všech m ykologů — a nejen jejich — zem řel 22. září 1979. Osobnost prof. Cejpa jako badatele, m ykologa a učitele mim ořádného v ý ­ znamu již zhodnotili jin í a povolanější (Fott B., Cs. bot. L isty 2: 110— 112, 1949 — 50: Pilát A., Ces. M ykol. 14: 1— 3, 1960; Pilát A., Ces. M ykol. 24: 1— 4, 1970; Holubová-Jechová V.. Ces. M ykol. 29: 1— 4, 1975 atd.). Vzpom ínám na pana profesora jako jeho žák, kterému se sice m ykologie ve svém základním směru nestala povoláním, ale pouze lepší částí života. A chci mu za všechny žáky zá­ roveň poděkovat za tak mnohé, čemu nás naučil. Prof. Cejpa znali již v chmurných válečných letech jako autora krásné mono­ gra fie o kalichovkách, kterou jsem se svým i gym nazijním i kam arády chodil studovat do čítárny pražské Městské knihovny. Zde jsem poprvé poznával, jak poučený a pečlivý musí být vědecky k va lifik ova n ý profesionální badatel. A pak jsm e před okénky rektorátu stáli v dlouhých frontách a usedli do lavic přírodo­ vědecké fakulty. Přírodovědecká fakulta prvého poválečného roku! Přeplněné posluchárny, fen otyp y většinou vyzáblé, ale oči jako penízky. Profesoři, které jsm e znali jen jako autory knih a článků, byli opravdoví a živí a jako mistři zasvěcovali budoucí tovaryše do tajů nepoznaného. Chtěl jsem studovat m ykologii, ale na radu svého středoškolského učitele, pozdějšího profesora antropologie V. Fettera jsem se počátkem roku 1946 při­ hlásil o rigorosní specializaci ke genetikovi prof. K. Hrubému. U prof. J. Suzy jsem však již poslouchal rozsáhlý kurs o fylogenetické systematice tajnosnubných rostlin, pak absolvoval kryptogam ologické praktikum, kde vedle prof. Cejpa nás cvičil algolog a pozdější profesor B. Fott, chodil na m ykologické exkurze, na C ejp ovy přednášky o nových m ykologických výzkumech, na jeho poutavé výk la d y o dějinách botaniky a později na m ykologickou fytopatologii. Co všechno jsm e se dozvěděli! V roce 1946 a 1947 jsem měl u prof. Cejpa zapsány samostatné práce z kryptogam ologie; téma mé rigorózní práce bylo geneticko-m ykologické. Znal jsem K niepovu klasickou m on ografii o sexualitě nižších rostlin, ale prof. Cejp mne uvedl do pozoruhodného, v té době však ještě nepříliš známého světa bádání Quintanilhových. Vandendriesových a jiných genetických m ykologů. Jeho pře­ hled i v úsecích, které byly stranou jeho hlavního zájmu, byl fantastický. *) Katedra genetiky, m ikrobiologie a biofyziky, přírodovědecká fakulta UK, Praha.

1

m

A jeho vlídnost k zelenému učedníku byla jistě jedním z význam ných studij­ ních stimulů. Z jeho pracovny a rozsáhlé knihovny, kde jsem nesměle poku­ koval po grafických listech a jiných uměleckých krásách, jsem si odnášel nejen nám ěty a rady, ale i spoustu publikací a četl a četl. Zároveň izoloval m ykorh itická m ycelia z kořenů orchidejí, rozšiřoval sbírku kultur koprofilních hub o houby sym biotické a podnikal mnoho jiného. Prof. Cejp se spolu se mnou radoval z úspěchů, o kterých jsem občas mohl referovat, a jako vžd y tichým hlasem upozorňoval na další možnosti tam, kde jsem neuspěl. V 50. letech, kdy byla genetika nahrazena pseudovědeckým i dogm aty, jsem pracoval jako m ikrobiolog ve Výzkum ném ústavu antibiotik. V té době zde bylo hlavním objektem zkoumání P en icilliu m chrysogenum . Tehdy byl prof. Cejp naším stálým konzultantem mnohých m ykologických problémů, které se v tom to aplikovaném výzkum u vyskytovaly. Snažili jsm e se však obtěžovat v rozumné míře, krom ě jiného i proto, že pan profesor vážněji postonával. O patřil si fortelnou hůl, procvičoval pravou ruku a jistě železnou vů lí překo­ nával řadu problémů. M ěli jsm e dojem, že tyto zdravotní problém y jsou cosi. co je mim o něho. Pracoval, publikoval, učil a radil, kde získat např. m im o­ evropské druhy možného prům yslového význam u atd. V té době mě již pova­ žoval za m ykologa, čehož si nikdy nepřestanu vážit. A le když byl jedním z posuzovatelů mé pozdější habilitační práce, měl jsem trém u z jeho posudku větší, než z posudků oponentů genetických. Myslím , že to poznal. Po zasedání mě pozval do své pracovny, kde vlídná paní Cejpová pečovala o naše žaludky. Povíd a li jsm e si dlouho a bylo to strašně krásné. K 70. narozeninám jsem blahopřál panu profesorovi z pošmourného N ew York u a na dálku vzpomínal. Jednou z prvních otázek mého harvardského šéfa prof. J. R. Rapera, ke kterému jsem dorazil za několik m álo dalších dní, bylo, zda a jak znám prof. Cejpa. C ejp ovy československé km eny klanolístek. Raperova hlavního pracovního objektu, b y ly složkami rozsáhlé harvardské sbírky kultur. B ylo to jako vlídné pohlazení daleko za velikou louží. N evím , které z poct, kterých se prof. C ejpovi dostalo, si pan profesor vážil nejvíce. B ylo jich mnoho. M ěl jsem za něho n ejvětší radost z toho, že byl jm e­ nován čestným občanem svých rodných Rokycan, kam se po dlouhých letech významné a vynikající práce vrátil a pro které vykonal po vědecké a kulturní stránce tolik dobrého. M yslím , že to bylo ocenění, které shrnuje přínos prof. Cejpa tak široce, jak odpovídá nejen jeho vědecké, ale i lidské osobnosti. Lidský život je však vym ezen a jednoho smutného dne končí. Mohu tedy panu profesorovi jako jeden z jeho žáků již pouze poděkovat a s úctou vzpo­ mínat, co vše dobrého pro nás i pro ostatní vykonal. Vzpom ínat budeme dlouho a s hlubokým vděkem tak, jak vzpom ínám e na význam ného badatele, v y n i­ kajícího učitele a m ilovaného člověka.

2

<

■

-

. ...

•

:v-...^,-:-.á'>.-.;.-^,';:\^: v

G ift ig e S c h le ie rlin g e (G a ttu n g C o rtin a riu s) t .

Jedovaté pavučince J iří Kubická Bisherige Kenntnisse über die Toxizität der Schleierlinge (Cortinarien) wurden nach verschiedenen K riterien gew ertet und die Gattungsarten in 5 Gruppen geteilt: 1. — „O rellanin“ — haltige Arten, die als tödlich giftig bestätig sind, 2. — A rten mit demselben Princip, die auf Tiere giftig wirken, 3. — Suspekte Arten, die fluoreszierende „O rellanin'1 — ähnliche Stoffe aufweisen. 4. — Arten mit Emodin, 5. — Arten mit anderen toxischen Stoffen.

H Sn

Autor vyhodnotil dosavadní znalosti o jedovatosti pavučincú (Cortinarius) z několika hledisek a dle nich rozdělil druhy do pěti skupin: 1. — Druhy obsahující „orellan in “ a působící smrtelné otravy. 2. — Druhy s toutéž látkou, zatím toxické jen pro zvířata. 3. — Podezřelé druhy s fluoreskujícími látkami, podobnými orellaninům, 4. — Druhy s emodincm. ň. — Druhy s jinými toxickým i látkami.

jn j 9H jH Bj

Seit 1957, als GrzymaJa m it polnischen M ykologen die V ergiftu ngen durch Cortinarius urellanus in Polen entdeckte, wurden diese V ergiftu ngen in den letzten Jahren auch in anderen Ländern Europa’s beobachtet und veröffen tlich t (Schweiz 1976: Leski et al., BRD 1977 — Färber et Feldm eier, Frankreich 1978 — Marichal et al., CSSR 1978 — Středová et al.). W eiter wurden auch V ergiftu n gen durch Cortinarius speciosissimus beschrieben (BR D 1971 — List ap. Moser, Finland 1974 — Hulm i et al.). A lle diese V ergiftu n gen erweckten, besonders bei den M ykologen. w iederum das Interesse um die Schleierlinge. Es wurden auch experim entelle Tierversuche m it m ehrerern A rten durchgeführt, die bei einigen A rten deren Toxizitä t bestätigten. W eiter w urde festgestellt, dass A rten der Section O rella ni eine blaue Fluoreszens aufweisen und bei der Chrom atographie chrakteristische Bilder geben. V o r kurzer Zeit wurde in Finland bei T ierex p erimenten eine w eitere A r t als toxisch anerkannt und zw ar C ortinarius gentilis. Diese A rt gehört in eine andere Section, nämlich L im on ei der Untergattung Leprocybe. Extrakten dieser A r t geben eine gelbe Fluoreszens und auch die Chrom atogram m e geben ein anderes B ild als V ertreter der Sektion O rellani. M ehrere A rten der Sektion L im o n ei sind also verdächtig, jedoch Tierversuche wurden meist noch nicht durchgeführt. Das gilt auch fü r Cortinarius saniosus, der dem Schleierling C ortinarius gentilis nahe steht und bei uns häufiger v o r­ kommt. H ier muss auch betont werden, dass einerseits nur m it sehr w enigen verlässlich bestimmten A rten der Gattung Cortinarius bisher experim entiert wurde, und anderseits, dass nur w en ige Arten, vorw iegen d der Untergattung Phlegm acium , als essbar bekannt sind. M ehrere hundert A rten von Schleierlingen, hauptsächlich aus der Untergattung Telam onia (incl. H ydrocybe) sind nicht nur sehr schwer zu identifizieren, aber auch über ihre Inhaltsstoffe ist überhaupt nichts bekannt und sie werden momentan als verdächtige angesehen. Vergiftungen

duch

,,O rella n in “

D ie toxisch w irkende Substanz aus dem Orangefuchsigen Schleierling C o rti­ narius orellanus w urde erstmals von G rzym ala isoliert und Orellanin benannt. W eitere Versuche von Testo (1970) zeigten jedoch, dass Orellanin eine Mischung von mindestens 10 verschiedenen toxischen Substanzen darstellt, die Haupt­ komponenten wurden G rzym alin, Benzonin a und b, und Cortinarin bezeichnet. Von Testo w urde angegeben, dass es sich um Polypeptide handelt und dies 3

« SB H 9

fl

9 J| 9 H

9

Č e s k á m y k o l o g i e 34 ( i ) i980

bestätigen neuerdings die polnischen Forscher A n tow iak und Gessner (1975). Diese Polypeptide sind nicht m it den Polypeptiden des grünen K n ollenblätter­ pilz A m anita phalloides identisch (Testo, Gérault u. a.). D ie Benennung der einzelnen Kom ponenten (G rzym alin etc) w ird nicht oft benutzt und w eiterhin w ird in der Literatur meist der A rbeitsterm in „O rellan in “ oder „O rellan in e“ angeführt. D ie

Wirkung

von

Orellanin

auf

dem

Menschen

Es w u rde bewiesen, dass Polypeptide aus Cortinarius orellanus eine A ffin itä t zur N iere haben. Öfters jedoch w erden allgem eine frü h zeitige Sym ptom e w ie Erbrechen und D urchfälle beobachtet, die aber bald verschwinden, die V e r­ giftu n g w ird darum als leichte G astroenteritis angesehen und der V erg iftete w ird nach w enigen Tagen aus dem Krankenhaus nach Hause entlassen. Im Laufe w eiterer 2 bis sogar 17 und mehr Ta ge entw ickelt sich jedoch langsam eine progressive Nierenbeschädigung, die in uremisches K om a übergehen kann, das manchmal zum Tode führen kann. Ein Zusammenhang m it der C ortin a riu s-Pilzspeise ist dann sehr schwer festzustellen. Schw er verlaufen w eiterhin V ergiftu ngen nach w iederholtem Genuss solcher P ilze oder gemischte V e r g if­ tungen m it mehreren giftigen Pilzen. V om gerichtlichen Standpunkt her ist der Nachweis von C ortinarius orellanus im m er sehr schwer. D ie Beobachtungen von Veselský (Bouška et al. 1979), der im histologischen M aterial aus dem Darm die Sporen von Cortinarius orellanus nachweisen konnte, sind bem er­ kenswert. Nach dem Tode konnte man in diesem Falle auf eine O rellan in -V ergiftu n g aus der Diagnose einer N ephritis interstitialis rückschliessen und sich nachträglich bei den A ngehörigen nach dem Genuss von Schleierlingen erkun­ digen. Solch eine Diagnose ist jedoch nicht fü r eine O rellan in -V ergiftu n g spezi­ fisch, dennoch kann sie besonders bei Kin dern als verdächtig betrachtet werden. Die Therapie soll nur auf spezifischen Abteilungen durchgeführt werden (D ialyse- Einheiten, A ntitoxische Zentren). H ier kann man entscheiden ob eine N ierendialyse notw endig ist und oft als lebensrettend durchgeführt werden muss, oder ob es noch m öglich ist die V ergiftu n g m it anderen M itteln zu be­ käm pfen (z. B. Leski et al.). Die Verbreitu ng einzelner A rten der Sektion O rella ni in der CSSR. Über die Verbreitu ng wissen w ir in der CSSR sehr w en ig und deshalb wurden diese A rten neuerdings in die K artieru ng g iftig e r P ilze m it einbeschlossen. Einige Lokalitäten von C ortinarius orellanus sind bereits bekannt, C ortinarius orella noid.es wurde in warm en Laubwäldern Mährens beobachtet. D er Schleierling Cortinarius speciosissimus hingegen w urde noch nicht m it Bestim m theit gefun­ den, sein Vorkom m en in den G ebirgsw äldern sehr wahrscheindlich ist. Die restlichen zw ei Arten, C. b runn eo-fulvu s und C. fulvaureus sind bei uns unbe­ kannt. C. fulvaureus komm t nur in Frankreich in den Castanien- u. Eichen­ w äldern vor und w urde von H enry als eine D erm ocy b e-A rt m it glattem Hut beschrieben. Trotzdem müssen auch diese zw ei A rten als verdäch tig angesehen werden.*) *) Neuerlich (29. 1. 1980) bestätigte M. R. Henry in einem Brief, dass C. fulvaureus nicht zwischen die „ O rella n i“ gehört; „On pourrait le définir comme un hinnuleus sans anneau dont le chapeau par sa couleur se rapproche de celle de C. calisteus sans avoir aucun lieu avec cette dernière espèce“ . Dagegen wurde eine andere Art, C. henrici Reumaux beschrieben, w elche in die „O rella n i“ gehört und auch darum als verdächtig angesehen werden muss.

4

K U B IC K Á : G IF T IG E S C H LE IE R LIN G E

Cortinarius-Arten

mit

Emodin

Emodin w urde schon vo r Jahren von K ö g el und Postowski (1925) in C o rti­ narius sanguineus nachgewiesen. Seine W irku ng auf die Schleimhaut des D ick­ darmes kann leichte D urchfälle verursachen, w ie es auch bei einigen Ram ariaA rten der F all ist. Solche Gesundheitsstörungen müssen dennoch als leichte V ergiftu n gen angesehen werden. Andere

wirksame

Stoffe

Bei einigen A rten der Sektion (nach M oser Gattung) D erm ocybe wurden bei Tierversuchen toxische Sym ptom e beobachtet (Oddoux). V ertreter der Sektion Derm ocybe enthalten jedoch keine dem O rellanin ähnlichen S to ffe und auch durch A nw esenheit von Emodin kann man nicht die beobachteten Reaktionen klären. Darum w urde von Moser eine V erm utung ausgesprochen, dass diese A rten noch w eitere toxische Substanzen enthalten müssen. . Übersicht

der

toxischen

Arten

der

Gattung

C ortinarius:

Bei jeder A r t wurden folgende K riterien beurteilt: 1. — V ergiftu ngen beim Menschen, 2. — Positive Tierversuche, 3. — Chemische oder chemisch-physika­ lische Nachweise g iftig e r oder ihnen ähnlicher Substanzen, 4. — Literarische Angaben über die T oxizitä t 1. — A rten mit „O rellanin“ , die für den Menschen giftig sind: Cortinarius orellanus (Fr.) Fr. 1 : -|—I— b (Grzym ala 1957—1965, Ruskowski et al. 1958, Leski et al. 1976, Färber et Feldm eier 1977, M arichal et al. 1978, Středová et al. 1978, Bouška et al. 1979) 2 : +-|—|- (Grzym ala 1957—1965, Andraud 1961, Coulet 1961—1962, Oddoux 1966, V ia llier 1965-1966, Testa 1970). 3: + + + (Grzym ala 1962-1965, Gruber 1969, Moser 1969, Testa 1970, Gérault 1976, A n tow iak et Gessner 1975). 4 : -|—| — (- (Grzym ala 1957—1965, Skirgiello et Nespiak 1957, etiam auctori plurim i). Cortinarius speciosissimus Kühn, et Romag'n. 1 : H—| — b (List ap. M oser 1971, Hulm i 1974,Niem inen 1976) 2 : 4—1—h (Oddoux ap. V ia llier 1966,List ap. Moser 1971, Traverso 1973, Hulmi 1974, Möttönen 1975, Niem inen 1975—1976) 3: + + + (Gruber 1969, Moser 1969, Gérault 1976) 4 : -j—|—j- (auctori plurimi) 2. — Arten mit „O rellanin“ , die für T iere giftig sind Cortinarius orellanoides Henry 1: 0 2 : -|—|(Oddoux ap. V ia llier 1967) 3 : + - 1(Moser 1978) 4 : -j(Moser 1978 et allii) Cortinarius gentilis (Fr.) Fr. 1 :0 (? Niem inen 1975) 2: + + + (Möttönen 1975, Niem inen 3 : -j—1-

(M o s e r 1978)

4 : -j—j-

(Niem inen 1975, Moser 1978)

1975-1976)

3. — Suspekte Arten, die „O rellanin“ ähnliche S toffe enthalten Cortinarius brunneofulvus Fr. s. Bres. 1, 2: 0 3, 4: ? (Moser 1978)

5

Č e s k á m y k o l o g i e 34 ( i ) i98o Cortinarius bolaris (Pers. ex Fr.) Fl\ • 1, 2, 0 3: (? Moser 1969, + - (- Gérault 1976) 4: + Gérault 1976) Cortinarius rubicundus (Rea) Pearson 1. 2, 4: 0 3: + (Moser 1969) Cortinarius lim onius (Fr. ex Fr.) Fr. 1, 2: 0 3, 4: + ? (Moser 1978) Cortinarius tophaceoides Moser 1, 2: 0 3, 4: + ? (Moser 1978) Cortinarius saniosus (Fr.) Fr. 1, 2, 4: 0 3: ? (Moser 1978) Cortinarius callisteus (Fr.) Fr. 1. 2, 4: 0 3: ? (Gérault 1976) Cortinarius tophaceus (Fr.) Fr. 1. 2, 3: 0 4: + (Cetto 1978) Cortinarius bulliardii (Fr.) Fr. 1, 2, 3: 0 4: + (Cetto 1978) Cortinarius cinnabarinus Fr. 1, 2, 3: 0 4: + (Cetto 1978) B. Cetto (1978) gibt in seinem von Moser revidierten Buch an, dass auch alle Phlegm acien mit gefärbtem Fleisch und auch alle kleinen A rten der Untergattung Telam onia incl. Hydrocybe bis weiterhin als verdächtig betrachtet werden müssen. 4. — Arten mit Emodin Cortinarius semisanguineus (Fr.) Fr. 1, 2: 0 3: + + (Steglich 1969, Moser 1969. Gérault 1976) 4: + (Oddoux ap. V ia llier 1966) Cortinarius sanguineus (W ulf, ex Fr.) Fr. 1. 2: 0 3: -\—|- (K ögl 1925, Steglich 1969. Moser 1969. Gérault 1976) 4: ±

(Moser

Cortinarius m alicorius Fr. 1. 2, 4: 0 3: + + (Moser 1969) Cortinarius phoeniceus (Bull.) ex R. M aire 1. 2, 4: 0 3: + (Moser 1973), + + (Gérault 1976) Cortinarius elegantior (Fr.) ex Fr. 1, 2. 4: 0 3: ± (Nespiak 1973) Cortinarius puniceus P. D. Orton 1, 2: 0 3: + (Cetto 1978), 4: + (Gérault 1976, Cetto 1978) 5. — Arten mit anderen G iftstoffen Cortinarius 1: 0 2: + Cortinarius 1: 0 2: + Cortinarius 1: 0 2: + Cortinarius 1, 2. 3: 0

cinnamomeus (L. ex Fr.) Kumm, sensu lato (Oddoux ap. V ia llier 1965), 3: 0 4: + (Oddoux 1965. Gérault 1976) semisanguineus (Fr.) Fr. (Oddoux 1965), 3: 0 4: + (Oddoux 1965. Gérault 1976) phoeniceus (Bull.) ex R. M aire (Oddoux 1965), 3, 4: + (Gérault 1976) traganus (Fr. ex Fr.) Fr. 4: ± (Moser 1969)

Aus dieser Übersicht geht hervor, welche Au fgaben auf die Forscher ver­ schiedener Professionen noch warten. V om m ykologischen Standpunkt her sollten alle giftigen Schleierlinge von anderen C ortinarius-A rten abgegrenzt sein. W eiter sollte bei der K artieru ng an erster S telle den giftig en Schleierlinge Aufm erksam keit gew idm et w erden und ausgewählte A rten fü r chemische und andere Analysen gesammelt werden. Zuletzt bin ich m ehreren M ykologen, Ä rzten un Chem ikern fü r die Zusen­ dung literarischer A rbeiten zu herzlichstem Dank verpflichtet. Dies g ilt beson­ ders an Prof. M. Coulet aus Clérm ont-Ferrand, Dr. K. F. Lam pe aus Miami, Prof. M. M oser aus Innsbruck, Dr. Niem inen aus Turku und Prof. E. Testo aus Milano.

K U B IC K Á : G IF T IG E S C H LE IE R LIN G E Literatur A n d r a u d G., M u s t i e r J., D e L a g u i l l a u m i e B., T r o n c h e P. et C o u 1 e t M. (1961): Etude des groupements sulphydriles dans le foie et le rein de souris intoxiquées par Cortinarius orellanus Fr. Bull. Soc. Pharmacol. Lyon 46: 197—201. A n t o w i a k W. et G e s s n e r W. (1975): Isolation and characteristics of toxic com­ ponents of Cortinarius orellanus Fr. Bull. Acad. Pol. Sei. Chim. 23: 729—733. (Ap. Lampe). B a r t a u x A. (1962): Un champignon m ortel: Cortinarius (Inolom a) orellanus Fries non Quélet. Bull. Soc. mycol. France 78, atlas 128. B o u š k a I.. Ř e h á n e k L., V e s e l s k ý J. et C u ř i k R. (1979) : Diagnostické pro­ blémy při otravě pavučincem plyšovým. Soudní lékařství, Praha (im Druck). C e t t o B. (1978): Der grosse Pilzfü h rer 2. B L V ed., München, Bern, Wien, p. 1—729. C o u 1e t M.. D e L a g u i l l a u m i e B., M e r 1 a n d A. M. et M u s t i e r J. (1962) : Un cas d ’intoxication expérim entale par Cortinarius Orellanus. champignon mortel. Bull. Soc. Lin. Lyon 31: 105-107. F a v r e H.. L e s k i M., C h r i s t e i e r P., V o l l e n w e i d e r E. et C h a t e l a n a t F. (1976): L e Cortinarius orellanus: un champignon toxique provocant une insuffi­ sance rénale aiguë retardée. Schvv. med. Wochenschr. 106: 1097—1102. F ä r b e r D. et F e l d m e i e r S. (1977): Die Orellanus- V ergiftung im Kindesalter Anästh. Prax. 13: 87—92. G é r a u l t A. (1976): Les champignons supérieurs et leurs intoxications. Thèse Phar­ macol. Univ. Rennes, No 58: 1—312. G r u b e r I. (1969): Fluorescierende Stoffe der Cortinarius — Untergattung Leprocybe. Z. Pilzkunde 35: 249-261. G r z y m a l a S. (1957): Massen Vergiftung durch den Orangefuchsigen Hautkopf. Z. Pilzkunde 23: 139-142. G r z y m a l a S. (1958): Smiertelne zatrucia rzekomo jadalnym gatunkem grzybow. Rozc. paňtw. Zakl. Hig. 9: 115—119. G r z y m a l a S. (1958): Über toxische W irkung des Orangefuchsigen Hautkopf. K o n ­ gress Ger. Toxicol. Med. Zürich. G r z y m a l a S. (1958): Über Vergiftungen durch den Orangefuchsigen Hautkopf (Cortinarius orellanus). Mykol. Mittbl. 2: 3—6. G r z y m a l a S. (1959): O travy houbami v Polsku. Cas. čes. Houbařů 35: 147—151. G r z y m a l a S. (1959): Zur toxischen W irkung des Orangefuchsigen Hautkopfes (Derm ocybe orellana Fr.). Z. ger. Med. 49: 91—99. G r z y m a l a S. (1961): Smiertelne zatrucia rzekomo jadalnym gatunkem grzyba II. Niektóre cechy farm akologiczne zaslonaka rudego (Cortinarius orellanus Fr.). Rocz. paristw. Zakl. Hig. 12: 363-371. G r z y m a l a S. (1961): Sm iertelne zatrucia rzekomo jadalnym gatunkem grzyba III. W yodrebnienie trujacej substancii — orellaniny. Rocz. paňstw. Zakl. Hig. 12: 491-498. G r z y m a l a S. (1962): Lisolem ent de l'orellanine poison du Cortinarius orellanus Fr. et l'étude de ses effects anatomo-pathologiques. Bull. Soc. mycol. France 78: 394—404. G r z y m a l a S. (1964): Badania nad zaslonakem rudym — Cortinarius orellanus Fr. Hig. W SI 3B : 5-138. G r z y m a l a S. (1964): Toxikologiai kisérletek a valtozékony börgomba (Cortinarius orellanus) kikristályositott ..Orellanin“ m érgével. Mikol. Közlem. (3): 151—155. G r z y m a l a S. (1965): Lexpérim entation par la toxine. Bull. Méd. Légal. Toxicol. G r z y m a l a S. (1965): Étude clinique des intoxications par le champignon du genre Cortinarius orellanus Fr. Bull. Méd. Légal. Toxicol. 8: 60—70. G r z y m a l a S. et F i k s i ň s k i R. (1960): Zastosovanie m ikrofiltracji do wytraceniu form y dymnej produktów rozkladu orellaniny. Pol. Hig. Med. Doswirt. 14: 699—702. H u l m i S., S i p p o n e n P., F o r s s t r ö m J. et V i l s k a J. (1974): Mushrooms poisoning caused by Cortinarius speciosissimus. A report of four cases. Duodecim 90: 1044-1050. J o l y P. et P e r r a u s J. (1977): A propos au Cortinaire Couleur de Rocou (C orti­ narius orellanus). Bull. Soc. mycol. France 93: 135—136. K ö g l F. B. et P o s t o w s k i j. (1925): Über die Farbstoffe des blutroten Haut­ kopfes (Dermocybe sanguinea Wulf.). J. L ib ig ’s Ann. Chem. 444: 1. L a m p e K. F. (1979): Toxic fungi. Ann Rev. Pharmacol. Toxicol. 19: 85—104. L e s k i M.. F a v r e H.. C h a t e l a n a t F.. V o l l e n w e i d e r E. et B a c z k o A. M.

Č E SK A M Y K O L O G IE 34 (1) 1980 (1976): Insuffisance aiguë provoquée par lingestion d’un champignon: Cortinarius orellanus. J. Urol. 82: 976—981. M a r i c h a l J. F., C a r b i e n e r R., W i e d e r k e h r J. L. et T r i b y F. (1978): Insufficience rénale chronique après intoxication par champignon de type Corti­ narius orellanus Fries. Nouv. Presse Méd. 6: 161—165, etiam in: Champignons toxiques. Coll. Méd. Légal. Toxicol. Méd. No 106: 161—165, Masson, Paris. M ö t t ö n e n M., N i e m i n e n L. et H e i k k i l ä H. (1975): Damage caused by tw o Finnish mushrooms, Cortinarius speciosissimus and Cortinarius gentilis on the rat kidney. Z. Naturforsch. 30c: 668—671. M o s e r M. (1969): Gibt es neben dem Orangefuchsigen Schleierling (Cortinarius orellanus) w eitere giftige Schleierlinge? Z. Pilzkunde 35: 29—34. M o s e r M. (1971): Neue Erkenntnisse über P ilzgifte und G iftpilze. Z. Pilzkunde 37: 41-56. M o s e r M. (1978): Die Röhrlinge und Blätterpilze, in Gams H.: K leine K ryptogam en­ flora I I b, 2, Fischer ed. Stuttgart — N ew York, p. 1—532. N e s p i a k A., N o c u l a k A. e t S i w e ň s k i A. (1973): Bemerkungen über fluores­ zierende S toffe der Schleierlinge und ihre Auswertung für die Systematik. Acta mycol. (W arszawa) 9: 205—216. N i e m i n e n L. (1976): Effects o f drugs on mushroom poisoning in the rat by C orti­ narius speciosissimus. Arch. Toxicol. 35: 235—238. N i e m i n e n L. (1976): The Nephrotoxicity of Cortinarius speciosissimus gathered in Finland. A n experim ental study in the rat. Univ. Turku, pp. 1—33. N i e m i n e n L., M ö t t ö n e n M., T i r r i R. et I k o n e n S. (1975): Nephrotoxicity of Cortinarius speciosissimus: a histological and enzyme histochemical study. Exp. Pathol. 11: 239-246. N i e m i n e n L. et P y y K. (1976): Individual variation in mushroom poisoning induced in the m ale rat by Cortinarius speciosissimus. Med. B iology 54: 156—158. N i e m i n e n L. et P y y K. (1976): Sex diference in renal damage induced in the rat by the Finnish mushroom, Cortinarius speciosissimus. Acta Pathol. M icrobiol, scand., sect A. 84: 222—224. N i e m i n e n L., P y y K. et H i r s i m ä k i Y. (1976) : The effect of furosemide on the renal damage induced by toxic mushroom Cortinarius speciosissimus in the rat. Br. J. exp. Pathol. 57: 400-403. N i e m i n e n L., P y y K., T i r r i R. et L a u r i l a H. (1976): The effect of cyclo­ phosphamide on the experim ental inflammation induced by the toxic mushroom Cortinarius speciosissimus in the rat kidney. Exp. Pathol. 12: 169—173. O d d o u x L., V i a l l i e r J. et C a s a n o v a F. (1966): Essai d’intoxication exp éri­ mentale par Cortinarius Orellanus. Bull. Soc. Pharmacol. Lyon 10: 131—137. P o c h e t A. (1960): Cortinarius orellanus Fr. est-il vraim ent toxique? Bull. Soc. Lin. Lyon 29: 92-95. R ö m e r E. (1969): Tossicità del Cortinarius orellanus Fr. Schw. Z. Pilzkunde 47: 207. S k i r g i e l i o A. et N e s p i a k A. (1958): Cortinarius (Dermocybe) orellanus Fr., non Quél. — przyczyna licznych zatruégrzybowych w Polsce w latach 1952—1955. Acta soc. bot. Polon. 27: 215—220. S k i r g i e î î o A. et N e s p i a k A. (1957): Erfahrungen mit Derm ocybe orellana (Fr.) in Polen. Z. Pilzkunde 23: 138—142. S t e g l i c h W., L ö s e l W. et A u s t e l V. (1969): Antrachinonpigm ente aus Derm o­ cybe sanguinea W ulf, und D. semisanguinea Fr. Chem. Ber. 102: 4104—4118. S t ř e d o v á M.. K r a u t o v á H., S e 11 e n b e r g P.. H e r i n k J. et M a r e k J. (1978): Otrava houbami z rodu pavučinec (Cortinarius). Vnitřní lékařství, Praha 24: 822-826. T e s t a E. (1970): Cortinarius orellanus Fr. non Quél. Indagini sulla tossicità clei funghi del genere Cortinarius, Nota 1. Rassegna micol. ticinese, Soc. micol. Carlo Benzoni, Chiasso (2): 89—99. T r a v e r s o M. (1973): Intoxications m ortelles par Cortinarius speciosissimus. Bull. Trim . Féclcr. mycol. Dauphiné — Savoie 13: 9—10. V i a l l i e r J., O d d o u x L. et C a s a n o v a F. (1965): Essai d’intoxication de lanim al par Cortinarius orellanus Fr. Bull. Soc. Lin. Lyon 34: 86—88. V i a l l i e r J., O d d o u x L., P a l i a r d P. et L a h n è c h e J. (1966): Lésion rénales et hépatiques provoquées chèz l’animal par l’ingestion de Cortinarius orellanus Fr. et de quelques éspèces voisines. Bull. Soc. Pharmacol. Lyon 10: 79—84. W y s o c k i K., R u s z o w s k i M. et R a s z e j a S. (1958): Ciçzkie toksyczne uskodzenie nerek w przebiegu zatrucia zaslonakem rudym Pol. Tygod. Lek. 13: 1314—1317. Adresa autora: M UDr. Jiří Kubická, 398 11 Protivín 202. 8

■

V a r ia b ilit a o b s a h u sto p o vý ch p rv k ů v n ěk terý c h druzích

■

je d lý c h h u b The variability of the contents oř trace elements in some etlible mushrooms M ichael Kroupa, Pavel Kalač a K arel Drbal

MI H H H H ■ ■ ■ ■ ■

B yl sledován obsah popela a sedmi stopových prvků u hřibu hnědého, strakoše a lišky obecné. Soubor obsahoval 42 vzorků ze 23 lokalit. Zjištěný obsah v mg. k g -1 sušiny se pohyboval u mědi od 23 do 56: manganu od 16 do 54; zinku od 95 do 192; kobaltu od 1,4 do 2,3; železa od 106 do 1460; kadmia od 0.7 do 1,5 a niklu od 3,3 do 5,0. U biogenních prvků je obsah záležitostí druhu. Liška obecná se odlišuje od zbývajících ověřovaných druhů vysokým obsahem manganu a kobaltu, strakoš mimořádně vysokým obsahem železa a nízkým obsahem mědi, hřib hnědý vysokým obsahem zinku. U kadmia a niklu se závislost obsahu na druhu neprojevila. Existuje korelace mezi obsahem mědi, zinku a manganu.

■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■

The contents oť ash and of seven trace elements w ere determined in X e ro comus badius, lxocom us variegaius and Cantharellus cibarius. The examined collection included 42 samples from 23 localities. The found contents in m g.k g^ 1 oí dry m atter ranged fo r Cu from 23 to 56; Mn from 16 to 54; Zn from 95 to 192; Co from 1,4 to 2,3; Fe from 106 to 1460; Cd from 0,7 to 1,5 and N i from 3,3 to 5,0. The content of biogenic elements is the function of each species. Cantharellus cibarius differes from other studied species by high contents of Mn and Co, lxocom us variegatus by a very high content of Fe and a low content of Cu, and Xerocom us badius by a high content of Zn. No dependence of the contents of Cd and N i on the species was found. There exist correlations among the contents of Cu, Zn and Mn.

I

I ■ I I I fl I ■ I I I I ■ I ■ I I I I I I I I I

I

Úvod

a literá rn í

přehled

V našich předchozích pracích (Drbal, Kalač, Šeflová a S efl 1975 a. 1975 b; Drbal a Kalač 1976) jsm e stanovili obsah popela a stopových prvků železa, manganu, m ědi a kobaltu v 15 druzích běžných jedlých hub ze třech lokalit. Z jis tili jsme, že obsah stopových prvků je vyšší než v kulturních rostlinách. Tento obsah se lišil u téhož druhu z různých lokalit, což ukazovalo na v liv šta­ noviště. Značné rozd íly jsm e nalezli i m ezi jedn otlivým i druhy. Od této doby byla v zahraničí publikována řada prací, zabývajících se podobnou tématikou. N ejvětší zájem je o výsk yt hygienicky význam ných stopových prvků, zejm éna rtuti, olova a kadmia. Schelenz a Diehl (1974) zjistili, že prům ěrný obsah rtuti v houbách činil 129 u g.kg“ 1 čerstvé hm oty s extrém ním i hodnotami 6 a 447 ug.kg-1. Houby spolu s rybam i představují hlavní zdroj rtuti v potravě Rakušanů, obsah se pohyboval od 4 do 1060 ug.kg“ 1 čerstvé hm oty (W oidich a Pfannhauser 1974). Další údaje o rtuti jsou pouze dílčí (Byrne, Ravnik, Kosta 1976; Tanaka a Ikebe 1977). Seegerová, M eyerová a Schoenhutová (1976) stanovily obsah olova ve velm i rozsáhlém souboru hub z iižního Něm ecka a nalezly průměrnou hodnotu 1060 ug.kg-1 čerstvé hmoty. Collet (1977) určil obsah olova, kadm ia a mědi. Zajím avá zjištění se týk a jí kadmia. Jeho zvýšený obsah nalezl u všech volně rostoucích hub. Zejm éna vysoký byl v Agaricus arvensis a A . abruptibulbus, průměrně 4650 u g.kg“ 1 čerstvé hmoty, což je čtrnáctkrát více než u jiných pečárkovitých a hřibovitých a dokonce 330krát více než v čerstvých pěstovaných houbách.. V ysoký obsah kadm ia v řadě druhů vyšších hub zjistili rovněž Byrne, Ravnik a Kosta (1976). Laub. W aligorski, W oller a Lichtenthal (1977) prokázali, že druhy rodu A garicus sekce Rubescentes akumulují méně kadmia než většina druhů sekce

9

íp

:fj| nS

aB

Č e s k á m y k o l o g i e 34 ( i ) 1980

Mr;

Flavescentes. K lobouky hub obsahují až dvojnásobné m nožství kadm ia než třené. Zajím avé údaje o kumulaci toxických stopových prvků pro A garicus eduli», stanovili S tijv e a Besson (1976). Koncentrační faktory, tj. koncentrace ve tkáni klobouku ku koncentraci v půdě, na níž houba rostla, jsou 75—150 pro selen, 13—47 pro kadmium, 13—33 pro rtuť a 1 pro olovo. Obsahy selenu a rtuti jsou v korelaci s obsahem am inokyseliny methioninu. Zjištěné výsledky umožňují uvažovat o houbách jako o potenciálních indiká­ torech znečištění životního prostředí některým i stopovým i prvky. K tomu je třeba zodpovědět nejasnou otázku z našich předchozích prací, nakolik je obsah stopových prvků ovlivň ován souborem faktorů, označovaným jako v liv stano­ viště. Proto jsm e vyb ra li tři druhy běžně sbíraných a požívaných hub, které m ěly nízký, prům ěrný a vysoký obsah stopových prvků — hřib hnědý, lišku obecnou a strakoše. Experimentální

část

Plodnice hub b yly sbírány v různém stadiu růstu v létech 1975 a 1977 v řadě okresů CSR, zejm éna v Jihočeském kraji. U hřibu hnědého byl získán soubor vzorků z 21 stanovišť, u strakoše z deseti a u lišky obecné z jedenácti. Po očiš­ tění b y ly houby usušeny, jem ně rozem lety laboratorním hom ogenizátorem a su­ šeny při 105 °C do konstantní hmotnosti. M ineralizace byla provedena na suché cestě postupem uvedených v předchá­ zející práci (Drbal, Kalač, Seflová, Š efl 1975 a). Každé stanovení b ylo prove­ deno třikrát a byl zjištěn obsah popela. Obsah stopových prvků byl stanoven metodou atom ové absorpční spektrofotom etrie na přístroji Varian 1200. P ro jedn otlivé p rvk y b yly použity následující vln ové délky: železo 248.3; měď 324,8: zinek 213,9; mangan 279.5; kobalt 240,7: nikl 232,0 a kadmium 228.8 nm. K e statistickému vyhodnocení průměrného obsahu jedn otlivých stopových prvků, směrodatné odchylky a variačního koeficientu byly použity prům ěry třech souběžných stanovení. Tab. 1: Obsah popela — Content of ash

Druh houby

x (% suš.) (% DM)

Sx (% suš.) (% DM)

v (% )

Hřib hnědý — Xerocomus badius (Fr.) Kiihn. ex Gilb.

8,55

0,13

7

Strakoš — lxocomus variegatus (Sow. ex. Fr.) Quél.

0,53

0,26

8

10,52

0,24

7

Liška obecná — Cantharellus cibarius Fr. Použité symboly x ...... aritmetický průmér Sx ...... směrodatná odchylka průměru v ...... variační koeficient n ...... počet vzorků v souboru

10

K R O U P A , K A L A C et D R B A L : STO PO VÉ P R V K Y

Výsledky

a jejich

diskuse

Statistické vyhodnocení obsahu popela je uvedeno v tabulce 1. Obsah stopo­ vých prvků vztažený na sušinu je pro jedn otlivé druhy hub shrnut do tabulek 2 až 4. I I Tab. 2: Obsah stopových prvků v hřibu hnědém — Contents of the trace elements in Xerocomus badius Prvek

(n - 21)

Cu Mn Zn Co Po Cd Ni

x (mg.kg“ 1suš.)

S\ (mg.kg_1suš.)

51,9 15,5 192,4 1.40 105,5 1,02 3,37

2,2 1,3 0,2 0,(14 0,3 0,1(1 0,15

v (% )

2

19 37 14 12 27 44 20

Tab. 3: Obsah stopových prvků ve strakoši — Contents of the trace elements in lxocomus v t r ie g a t u s

Prvek (n = 10)

Cu Mu Zn Co Fe Cd Ni

x (mg.kg-1suš.)

Sx (mg.kg_1suš.)

v (% )

22,6 16,0 95,3 1,42 1459,6 1,46 3,95

2,5 1.2 6,0 0,08 99,2 0,20 0,35

35 24 20 18 20 28 28

Obsah popela, vyjád řen ý v procentech sušiny, je pro každý sledovaný druh charakteristický a vzrůstá v pořadí strakoš — hřib hnědý — liška obecná. U biogenních prvků mědi, manganu, zinku, kobaltu a železa je obsah v hou­ bách záležitostí druhu. Liška obecná se odlišuje od zbývajících ověřovaných druhů vysokým obsahem manganu a kobaltu, strakoš m im ořádně vysokým ob­ sahem železa a nízkým mědi, hřib hnědý vysokým obsahem zinku. U kadm ia a niklu se u ověřovaných druhů význam ná závislost obsahu na druhu neprojevu­ je. K olísání hodnot, vyjád řen é variačním koeficientem , může být ovlivněno vlastnostm i půdy, m eteorologickým i faktory, stářím plodnic a nerovnom ěrným zastoupením prvků v jedn otlivých částech plodnice. K orelačn í analýza m ezi páry stopových prvků prokázala vzájem nou závis­ lost obsahů mědi, zinku a manganu u všech třech sledovaných druhů. Nejužší závislost byla zjištěna m ezi mědi a zinkem s korelačním i koeficienty 0,84 pro hřib hnědý, 0,76 pro strakoše a 0,61 pro lišku obecnou. Podobné závislosti zjistili Byrne, Ravnik a Kosta (1976) pro páry měď a rtuť, selen a arsen. 11

IIBIIinilMI I

in

li

I i

in

I .

Č E SK Á M Y K O L O G IE 34 (1) 1980 Tab. 4: Obsah stopových prvků v lišce obočné — Contents o f the traco elements in Cantharellus cibarius Prvek (n = 11) Cu Mn Zn Co Fe Cd Ni

x (mg. kg” 1suš.)

Sx (mg.kg_1suš.)

v (% )

2,9 4,2 3,0 0,18 29,3 0,09 0,35

17 20 10 26 40 45 22

56,4 54,0 100,0 2,2S 228,0 0,6ö 5,00

Nalezený obsah zdravotně škodlivého kadm ia je srovnatelný s údaji literatu­ ry. Obsah kobaltu, železa, kadm ia a niklu je ve sledovaných druzích hub v pod­ statě stejný jako u vyšších rostlin, pouze strakoš obsahuje m im ořádně mnoho železa. V e srovnání s vyšším i rostlinam i obsahují zkoumané houby více mědi a zinku, hřib hnědý a strakoš méně manganu. Zjištěné výsledky se vesměs sho­ dují s našimi předchozím i pracemi. Literatura B YR N E A. R „ R A V N IK V. et K O S T A L. (1976): Trace element concentration in higher fungi. Sei. Total Environ. 6: 65—78. C O L L E T P. (1977): Die Bestimmung von Schwermetallspuren in Lebensmitteln m it H ilfe der Inverspolarographie. II. Über den Gehalt von Blei, Cadmium und K u pfer in Speisepilzen. Dtsch. Lebensm.-Rundschau 73: 75—82. D R B A L K., K A L A Č P., Š E F LO V Á A. et ŠEFL J. (1975a): Obsah stopových prvků železa a manganu v některých druzích jedlých hub. Česká Mykol. 29: 110—114. D R B A L K., K A L A C P., S E F L O V Á A . et SEFL J. (1975b): Obsah mědi v některých druzích jedlých hub. Česká M ykol. 29: 184—186. D R B A L K et K A L A C P. (1976): Obsah kobaltu v některých druzích jedlých hub. Čes­ ka Mykol. 30: 24-26. L A U B E., W A L IG O R S K I F., W O L L E R R. et L IC H T E N T H A L H. (1977): Cadmium up­ take by mushrooms. Z. Lebensm.-Unters. Forsch. 164: 269—271. In : Chem. Abstr. 1977 (87): 166261. SEEGER R., M E YE R E. et SCH O ENH U T S. (1976): Lead in mushrooms. Z. Lebensm.-Unter. Forsch. 162: 7-10. In: Chem. Abstr. 1976 (85): 175-778. SCH ELENZ R. et. D IE H L J. F. (1974): M ercury in mushrooms. Z. Lebensm.-Unters, Forsch. 154: 160-161. In: Chem. Abstr. 1974 (81): 2468. STIJVE T. et BESSON R. (1976): Mercury, cadmium, lead and selenium content oi mushroom species belonging to the genus Agaricus. Chemosphere 5: 151—158. T A N A K A Y. et IK E B E K. (1977): The contents of heavy metals in foods. V. The ex ­ tent and average contents of heavy metals in vegetable foods. Shokuhiu Eiseigaku Zasshi 18: 75—85. W O ID IC H H. et P F A N N H A U S E R W. (1974): M ercury content of foods consumed in Austria. Elelm iszervizsgálati Közl. 20: 229—234. In : Chem. Abstr. 1975 (83): 26511. Adresa autorů: Vysoká škola zemědělská, katedra chemie, 370 05 České Budějovice

12

I

I l l

II I H

B

A lt e r n a r ia p lu risep ta ta na o k u rk á c h a p o z n á m k y k je jí k la sifik a ci Alternaria pluriseptata on Cucumbcrs and Remarks to its Classification Václav H ervert, Ludm ila Marvanová a Václav Kazda A ltern a ria pluriseptata (Karst, et Har.) J 0 rstad byla zjištěna jako původce ochuravění polních okurek v Cechách. Patogen byl izolován z listových skvrn a kultivován na m rkvovém agaru. U m ělé infekce tří kultivarů oku­ rek, Nejlepší ze všech. Znojemské nakládačky a Spotresisting, prováděné vodní suspenzí konidií ve skleníku, byly pozitivní. V diskusi jsou uváděny názory na systematické zařazení houby, která vytvá ří na hostitelské rostlině konidie charakteristické pro rod A ltern a ria Nees ex Fr. V kultuře však po­ stupně převládají kulovité konidie. jejichž patogenita klesá a které svým tvarem odpovídají rodu U locladium Preuss.

When studying the occurrence and damaging effect of fungal pathogens on cucumber in Bohemia, w e often came across brown necrotic spots on leaves o f this host. The fungus A ltern a ria pluriseptata (Karst, et Har.) Jorstad was isolated from leaf spots o f the outdoor cucumbers as w ell as of gherkins. Since 1972 it has been recorded regularly in cucumber-producing areas of Vsetaty and M ělník and in the surroundings of Prague, m ainly in the second phase of vegetation. Pure cultures o f this fungus w ere pre­ pared on carrot agar and the virulence of our isolates was tested by using three cucumber cultivars: Nejlepší ze všech, Znojemské nakládačky and Spotresisting. The infections carried out w ith w ater suspension o f conidia from agar cultures gave positive results. The classification o f this fungus in the genus A ltern a ria Nees ex Fr. is somewhat problematic. Conidia, typical fo r Alternaria, prevail on the host plant whereas agar media yield almost only conidia w ith characters of the genus U locladium Preuss. The virulence of the fungus decreased m arkedly with prolonged cultivation.

Úvod P ři studiu škodlivosti a rozšíření viru m ozaiky okurky v Čechách jsm e často pozorovali hnědé a nekrotické skvrny na listech okurek. V produkčních oblas­ tech Všetatska, M ělnická a rovněž v okolí Prah y jsm e z listových skvrn polních salátovek a nakládaček izolovali houbu A ltern a ria pluriseptata (Karst. et Har.) Jorstad. V české fytopatologické literatuře jsm e nenalezli podrobnější údaje 0 uvedené m ykóze, se kterou jsm e se od r. 1972 setkávali pravidelně a o jejím ž výskytu jsm e re fero va li na m ykologické konferenci v Pezinku (H ervert et al. 1978). Ú čelem práce je upozornit na rozšířené ochuravění polních okurek a na původce této listové skvrnitosti, jehož systematické zařazení není jednoznačné. Zprávy o výskytu této choroby na evropském kontinentě nacházíme již koncem minulého století. V Německu byly uveřejněny několikráte, např. Frank (1893) Aderhold (1896). Schulz a Roeder (1939). V nedávné době upozornili na toto ochura­ vění, které se pravidelně vyskytovalo v jedné podhorské zelinářské oblasti, Crůger a Gerlach (1966). Z Holandska uvádí tuto mykózu Bolleová (1924), v Srbsku ji sbíral Ranojevic (1914). Na území SSSR byla hlášena ve dvacátých letech (Szembel 1924 a M orozov 1926). Z Dánska ji uvádí Neergaard (1945), v Norsku ji publikoval Jorstad (1945). Na našem území ji pravděpodobně jako první nalezl J. Paul v Šumperku, ale publikována byla až po 30 letech (Paul 1909). Choroba byla zjištěna nejen na okurkách, kde škodí pravděpodobně nejvíce, ale 1 na melounech a dýních. Schmidt (1958) uvádí, že houba může napadnout i plody okurek, na kterých vzn ikají měkké, zahnívající skvrny a celý plod může podlehnout hnilobě. Cucurbita pepo L. se je v í údajně vním avější k infekci než C. m axim a Duch. Rostliny zásobené bohatě živinami, rostoucí např. na kompostech apod., snášejí ochu­ ravění lépe než rostliny pěstované na sušších a chudších stanovištích (K lem m 1941).

I 3

H

M

i

Č e s k á m y k o l o g i e 34 ( i ) i980

JMF

C'jj '

* s i^-' ^ '^ ' ’¡jj^5Ágra^v\

i **%.!ř

Je ^ ^

s

M?’ K S i

* '" *

1. Skvrnitost listů okurky v polní kultuře, původce A lternaria pluriseptata. Foto V. H ervert

2. Skvrny na listech okurky, cv. Znojemské nakládačky, infikované vodní suspenzí konidií A lternaria pluseptata ve skleníku. Foto V. H ervert

14

H E RVERT, M A R V A N O V Á ET K A Z D A : A L T E R N A R IA P L U R IS E P T A T A

Příznaky

choroby

a popis

patógena

Na listech polních okurek, hlavně ve druhé polovině jejich vegetace, jsm e pozorovali n ejprve drobnější světle žluté až hnědé skvrny. O b jevova ly se na obou stranách listové plochy, postupně splývaly dohrom ady a zvětšovaly se, zůstávaly často ohraničené listovým i n ervy a zasychaly. P ři silnějším napadení docházelo předčasně k zaschnutí celého listu, který zůstával viset na rostlině. P ři vhodných podmínkách fru k tiíik ova la houba na nekrotizujícím pletivu skvrn, častěji na svrchní straně listu. Na jiných rostlinných orgánech, např. na řapících, stoncích nebo plodech, jsme infekci nezjistili. K o n id io fo ry vyrů stají ve svazečcích z hostitelského pletiva, jsou kolénkatě zprohýbané a je možno pozorovat, několik jiz e v po odpadlých konidiích. K onidie vyrů stající bezprostředně z konidiogenní buňky jsou většinou obrácené k y jo vité a často se m írně zužují k bazálnímu konci, kde m ají více méně plochou širší jizvu po připojení na konidiofor. Na apikálním konci b ý va jí protažené v pravý zoban. Jsou světle hnědé barvy, příčně i podélně přehrádkované, hladké až m írně drsné. Ř etízky se vyskytu jí zřídka a jsou maxim álně dvoučlenné. K onidie tvořící , druhý člen řetízku jsou oválné nebo obvejčité, bez zobanu, kratší, drs­ n ější,. většinou se zřetelným zúžením směrem k bázi, kde bývá často slabě vystouplá bradavka. R ozm ěry obou typů konidií, které nejsou ostře odděleny, jsou 19—66 X 8—16 /.im. Počet příčných přehrádek je 2—9, podélných 0—5. Monokonidiální izoláty na m rkvovém a ovesném agaru tv o řily kolonie tm avě o livo v é barvy se vzdušným m yceliem asi 3 mm vysokým . Fruktifikace byla hojná, ale pouze konidie v mladých kulturách (do jednoho týdne) b y ly obráceně k yjovité, eventuálně se zobanem, hladké nebo jen m álo drsné, podobné těm, které se tvo řily na okurce. Už po kratší době kultivace p řib ýva ly v kultuře oválné konidie bez zobanu a konidie tém ěř kulovitého tvaru, i v případě, že vyrůstaly přím o z konidiogenní buňky. Zároveň se zvyšovala drsnost stěn a pigmentace. K on id ie tohoto typu se v y tv á ře ly především v místech, kde bylo m ycelium po předešlém odběru mechanicky poškozeno a také uprostřed kolonie v souvislosti s je jím stárnutím. Jizva po připojení na konidiofor byla většinou v podobě slabě vystouplé bradavky. Ř etízky b y ly pozorovány zřídka, m aximálně tříčlenné. Po déle trva jící kultivaci došlo převážně ke tvorbě kulovitých konidií, drsných až tuberkulátních (výb ěžk y až 3 um velké), tém ěř neprůhledných; oválné konidie zůstaly v malém množství, kdežto obráceně k y jo vité konidie vy m izely úplně. Rozm ěry kulovitých a oválných konidií byly 10,5—33 X 7—20 «m . M orfologickou nestálostí konidií A ltern a ria pluriseptata na agarových půdách se podrobně zabývali Neergaard (1945) a Crüger et Gerlach (1966). Naše v ý ­ sledky zcela souhlasí s jejich pozorováním. Umělé

infekce

Patogenitu izolátů A lternaria pluriseptata jsm e ověřovali um ělým i infekcem i okurek. Pokusné rostliny, cv. N ejlepší ze všech, Znojem ské nakládačky a Spo­ tresisting, b y ly pěstovány ve skleníku, který nebyl klim atizován, v propařené zemině. Pokusy se uskutečnily v podzimním období, kdy průměrné denní teploty ve skleníku nevystoupily nad 22 °C a noční neklesly pod 12 °C. V každé variantě b ylo nejm éně 10 rostlin, 6—8 týdnů starých. Houba byla získávána m onokonidiální izolací ze skvrn na okurkových listech a dále pěstována na m rkvovém agaru, na Petrih o miskách ( 0 10 cm). Infekční vodní suspenze byla připravována stíráním konidií a fragm entů m ycelia z agarové plotny a opa15

..

Č e s k á m y k o l o g i e 34 (i ) 1980

kovaným oplachováním destilovanou vodou. L isty okurek b y ly nakaženy po­ stříkáním vodní suspenzí z kalibrované zkum avky. Koncentrace konidií nebo fragm entů m ycelia nebyla zjišťována, na jednu rostlinu bylo použito průměrně 5 m l suspenze. Rozhodujícím faktorem pro pozitivní výsledek bylo stáří kultury, ze které se připravovala infekční suspenze. K on id ie si u držovaly patogenitu jeden až dva týdny. B yla -li kultura houby starší než jeden měsíc, b y ly infekce již jen ojedinělé, po roce kultivace b y ly všechny umělé infekce negativní. Došlo nejen ke ztrátě patogenity, nýbrž i ke změně tvaru konidií. Většina konidií sice klíčila i na listech, hlavně podél hlavních nervů, kde se udržovala patřičná vlhkost, prorůstání m ycelia do pletiva hostitelské rostliny jsm e však nepozo­ rovali. P ři přenesení části listů s konidiem i na filtrační papír v Petriho miskách růst houby pokračoval, m ycelium se však rozrůstalo jen na vlhkém filtračním papíře. P ři umělých infekcích okurek ve skleníku byla inkubační doba průměrně jeden týden. N e jp rve se o b jevo va ly drobnější, dosti nahloučené žlutozelené skvrnky, které postupně splývaly. P o obou stranách listu se v y tv á ře ly hnědé skvrny, jejich ž pletivo od středu nekrotizovalo. Sym ptom y odpovídaly ochura­ vění, které jsm e pozorovali na listech okurek v polních kulturách, v průměru však b yly skvrny menší. Identitu patogena s původním infekčním agens jsme potvrd ili reizolací a m ikroskopickým vyšetřením houby. U sledovaných kultivarů okurek jsm e nezjistili podstatný rozdíl v náchylnosti k houbě A ltern a ria pluriseptata, pokud b y ly prováděny umělé infekce jedn o­ týdenní kulturou s patogenním i konidiemi. Taxonomické

zařazení

patogena

Otázka rodového zařazení původce této m ykózy je dosti složitá. Od r. 1890 byla tato houba známa jako Sporidesm ium m ucosum Sacc. var. pluriseptatum Karst. et Har. V e fytopatologické literatuře se často objevu je nesprávný rodový název „Sporodesm ium “, který se vyskytu je už u Saccarda (1886) a přechází do dalších prací (W ollen w eber 1932, Behr 1968 aj.). Varieta pluriseptatum byla později Peckem (1909) povýšena na druh Sporidesm ium pluriseptatum (Karst. et Har.) Peck. Pod tím to jm énem je uváděna ještě v roce 1945, kdy Neergaard na základě práce B olleové (1924) a vlastních pozorování upozornil na praktic­ kou nerozlišitelnost izolátů S tem p hy lium illicis Ten gw all a izolátů z okurek, určených jako Sporidesm ium pluriseptatum . Jelikož však konidie houby na listových skvrnách na okurce jsou velice podobné konidiím rodu A lternaria, ponechal zatím, než bude provedeno srovnání typového materiálu, jm éno Spo­ ridesm ium pluriseptatum pro houbu na okurce, kterou považoval za „fen o ty povou form u “ od Stem phylium illicis. V tém že roce Jorstad (1945) přeřadil Sporidesm ium pluriseptatum do rodu A lte rn a ria na základě svého materiálu, pozorovaného na hostitelské rostlině — okurce (n ikoliv v kultuře) jako A ltern a ria pluriseptata (Karst. et Har.) Jorstad. Toto jm éno uvádí v m onografii rodu A ltern a ria Nees ex Fr. také Joly (1964). Crúger et Gerlach (1966) ji uvádějí též pod tím to jménem. U pozorňují však, s ohledem na Neergaardovu práci (1945), na možnost totožnosti se Stem phylium consortiale (Thům.) Groves et Školko, o kterém se dom nívají, že je totožné se Stem phylium illicis. Stem phylium consortiale (Thům.) Groves et Školko bylo v roce 1953 přeřazeno do rodu A ltern a ria jako A. consortialis (Thům.) Hughes 16

I

H E RVERT, M A R V A N O V Á ET K A Z D A : A L T E R N A R IA P L U R IS E P T A T A

X J

..

- n

f V

¿ H P

r,

1

.. >''• ■/

/ £ =

t\

) "

,C /

$

3

b

ď

§ £ :

^

^

S

^

% -,

^

^

r

Konidie houby Alternaria pluriseptata, a) z nekrotických skvrn na listech okurky, b) z kultury CCM F-629, na ovesném agaru, stáří 1 týden, c) z téže kultury, stáří 1 měsíc. Orig. L. Marvanová

17

■ I lllll lllll ll lililí----------------------------------------------- ----------------------

Č E SK A M Y K O L O G IE 34 (1) 1980

et Groves. Srovnání typového m ateriálu však n ebylo provedeno. Posledně jm e­ novaný druh podle Simmonse (1967) nepatří do rodu A lternaria, nýbrž U locla ­ dium Preuss, kam Simmons zařadil i jin é obtížně klasifikovatelné druhy z rodu S tem phylium a A lternaria. Naskýtá se otázka, není-li pro naši houbu vhodnější řadit ji do rodu Ulocladium . Z hlediska současného chápání rodu A ltern a ria a Ulocladium jsou při jejich rozlišování důležité tyto znaky (Simmons 1967): konidie rodu Uloclad ium jsou užší při bázi a širší při vrcholu, jizva po připojení na konidiogenní buňku je malá, spíše v podobě m alé vystouplé bradavky. N em ají p ravý zoban. K on id ie u rodu A ltern a ria jsou obráceně k yjovité, m ají obvyk le p ravý zoban a jizva po připojení na konidiogenní buňku je plochá a široká a spíše propadlá, nikdy vystouplá. R ozdíly jsou zřetelně vidět v připojení na konidiogenní buňku u obou rodů zejména u mladých konidií. V podstatě stejné rozdíly uvádí i Ellis (1971). V našem případě, jak bylo už dříve uvedeno, vyskytu je se na listech okurky určité procento konidií se znaky rodu Ulocladium , tj. bez zobanu, eventuálně s nepravým zobanem a s bradavkou v místě bývalého připojení na konidio­ genní buňku. Možnost směsi hub jsm e vylou čili m onokonidiálním i izolacem i; jak z konidií se zobanem a plochou jizvou, tak z konidií bez zobanu a s bra­ davkou vyrostly stejné kultury, po určité době produkující převážně kulovité, silně drsné až bradavčitě neprůhledné konidie. Podle těchto znaků spojuje tedy náš druh, pokud roste na hostiteli (okurce), některé znaky rodu A lte rn a ria se znaky rodu Ulocladium , v kultuře má pak po krátké době jen znaky rodu Ulocladium . Ze známých druhů rodu Ulocladium stojí naší houbě n ejblíže U. consortiale, což naznačovali už dříve někteří autoři (Neergaard 1945, Crůger et Gerlach 1966), i když užívali jiná rodová jména. V pojetí Simmonsově (1967), který jedin ý studoval typ o vý m ateriál od U. consortiale, se však tento druh od našich izolátů liší a) kratším i konidiemi, b) tvorbou mnohočlenných řetízků v kultuře a c) menší drsností konidií na umělé živné půdě. V pojetí Ellisově (1976) má U. consortiale rovněž menší konidie než naše izoláty, ale nemá mnohočlenné řetízk y konidií. Druh A ltern a ria pluriseptata je u Ellise (1. c.) uveden v rámci rodu A lternaria, avšak na obrázku na str. 420 jsou konidie typické jak pro rod A lternaria, tj. se zobanem a plochou jizvou, tak konidie odpovídající rodu U locladium , tj. bez zobanu a s bradavkou na bázi. Je zřejm é, že vym ezení druhu Uloclad ium consortiale není v současné době zcela jasné a také rozdíly m ezi rody A ltern a ria a Uloclad ium by m ěly být zpřesněny s ohledem na výskyt konidií u jednoho druhu se znaky obou rodů. Ponechávám e proto dosavadní jm éno A ltern a ria pluriseptata, dokud nebude prostudován dokladový m ateriál k jm enovaným taxonům. Reprezentativní kultura vybraná z našich izolátů je uložena v Cs. sbírce mikroorganismů v Brně pod číslem CCM F-629. D okladový m ateriál (napadené listy okurky s fru k tifik u jící houbou) je uložen tamtéž. Jiné

podobné

mykózy

na

tykvovitých

Na listových orgánech rostlin čeledi Cucurbitaceae parazituje ještě druh A lternaria cucumerina (Ellis et Everh.) Elliot, který se však od A. pluriseptata liší větším i konidiemi (130—220 X 15—24 um) s velm i dlouhým pravým zobanem, většinou přesa­ hujícím délku „těla “ konidie. Tato houba způsobuje ekonomicky vyčíslitelné škody především v USA, ale byla nalezena i v mnoha dalších zemích, především subtropic­ kého a tropického pásma (Jackson 1958, Ellis 1971, Ibrahim et al. 1975). V Evropě je známá z Francie (Ellis 1971).

18

H E RVERT, M A R V A N O V Á ET K A Z D A : A L T E R N A R IA P L U R IS E P T A T A Joly (1964) uvádí další dva druhy rodu Alternaria, které se mohou na okurce příle­ žitostně vyskytnout: A. alternata (Fries) Keissler a A. tenuissima (Kunze ex Pers.) Wiltsh. Oba tyto druhy se od A. pluriseptata liší tvorbou dlouhých řetízků konidií v kulturách a A. alternata také podstatně menšími konidiemi. Listové skvrnitosti u okurek vyvo lá va jí i jiné houby. K lim k e (1941) popisuje velm i podrobně houbu Corynespora melonis (Cooke) Lindau. Výskyt této m ykózy je uváděn i v naší literatuře, o jejím škodlivém výskytu na M oravě se zm iňuje např. Baudyš (1940) a Rozsypal (1942). Kazda et H ervert (1972) a H ervert et Kazda (1976) u nás tuto houbu v přírodě nenalezli. Při zjišťování je jí škodlivosti a při umělých infekcích okurek pracovali s izolátem získaným prostřednictvím Čs. sbírky mikroorganismů z Holandska. Skvrny na listech jsou dosti podobné těm, které vyvolá vá A ltern a ria pluriseptata, liší se výraznějším a světlejším okrajem skvrn. P ři mikroskopickém vyšetřování je však záměna vyloučena.

gn

|||

Literatura A D E R H O LD R. (1896): Cladosporium und Sporidesmium auf Gurke und Kürbis. Z. Pílanzenkrank. 6 : 72—76. B A U D Y S E. (1940): Zpráva o škodlivých činitelích kulturních rostlin ve vegetačním období 1938—39 na Moravě. Ochr. Rostlin 16 : 22—40. BEH R L. (1968): Krankheiten und Schädlinge der Gurke und des Kürbis. In: K lin kowski M., M ühle E. et Reinmuth E., Phytopathologie und Pflanzenschutz. 3 : 208— 234. ■ B O LLE P. C. (1924): Die durch Schwärzpilze (Phaeodictyae) erzeugten Pflanzenkrakheiten. Proeischrift. Am sterdam (cit. podle Neergaard 1945). CRÜ G ER G. et G E R LA C H W. 1966): Eine verbreitete Blattfleckenkrankheit im Frei­ landgurkenbau des Köln-Bonner Vorgebirges (Erreger: Alternaria pluriseptata). Nachr. Bl. dtsch. Pflanzenschutzdienstes 18 : 84—87. E L L IS M. B. (1971): Dematiaceous Hyphomycetes. Commonwealth M ycological Insti­ tute, K ew . 9 E L L IS M. B. (1976): More Dematiaceous Hyphomycetes. Commonwealth M ycological Institute, Kew . F R A N K B. (1893): Ü ber ein parasitisches Cladosporium auf Gurken. Z. Pflanzen­ krank. 3 : 30—31. H E R V E R T V. et K A Z D A V. (1976): Vodní sytostní deficit okurky (Cucumis sativus), infikované houbou Corynespora melonis (Cooke) Lindau. Acta Inst. bot. Acad. Sei. slov., B 1. Physiologica pathophysiologica, 257—263. H E R V E R T V., M A R V A N O V Á L. et K A Z D A V. (1978): Alternaria pluriseptata (Karst, et Har.) Jorstad, disease excitant of spottiness of Cucumis sativus L., in Bohemia. Ces. M ykol. 32 : 110. IB R A H IM A. N., A B D E L -H A K T. M., F A D L F. A. et M A H R O U S M. M. (1975): Cer­ tain m orphological and pathological characters of A lternaria cucumerina. The cause of waterm elon leaf spot disease in Egypt. Acta Phytopath. Acad. Sei. Hung. 10 : 301-307. J A C K S O N C. R. (1958): Taxonom y and Host Range of Alternaria cucumerina. Phyto­ pathology 48 : 343-344. J O L Y P. (1964): L e genre Alternaria. Encycl. mycol. 33, Paris. J 0 R S T A D I. (1945): Parasitsoppene pa kultur- og nyttevekster in Norge. I. Sekksporesopper (Ascomycetes) og konidiesopper (Fungi im perfecti). Medd. plantepat. Inst., Oslo, 1. K A Z D A V. et H E R V E R T V. (1972): Photosynthetische Trockensubstanzproduktion von Blattscheibchen bei mit Corynespora melonis (Cooke) Lindau erkrankter Gurken­ pflanzen. Biol. Plant., Praha, 14 : 231—233. K L E M M M. (1941): Sporidesmium (Alternaria) mucosum Sacc. var. pluriseptatum Karst, et Har., eine w enig bekannte Fleckenkrankheit des Kürbisses. Nachr. Bl. dtsch. Pflanzenschutzdienst. 21 : 64—67. K L IM K E A. (1941): Untersuchungen über die Corynespora-Krankheit der Gurke und die Resistenz deutscher Gurkensorten. Phytopath. Z. 13 : 401—435. M O R O ZO V B. (1926): La défense des plantes. Leningrad II : 592—602. N E E R G A A R D P. (1945): Danish species of Alternaria and Stemphylium. Einar Munksgaard, Copenhagen.

19

9|

Sj

»

Č eská

m y k o l o g i e 34 ( i ) 1980

■ Hj H ■ Kgl gH H H H

P A U L J. (1909): Beitrag zur P ilzflora von Mähren. Verhandl. naturforsch. Ver. Brünn 47 (1908) : 119-148. PE C K C. H. (1909): Sporidesmium pluriseptatum (K. et H.) c. n. N. Y. St. Mus. Bull. 131 : 27. R A N O J E V IC N. (1914): D ritter Beitrag zur P ilzflo ra Serbiens. Ann. m ycol.: 393—421. R O Z S Y P A L J. (1942): Zpráva o škodlivých činitelích kulturních plodin ve vegetačním období 1940—41 na Moravě. Ochr. Rostlin 18 : 17—24. SAC C AR D O P. (1886): Sylloge fungorum omnium hucusque cognitorum. 4. Avellino. S C H M ID T M. (1958): Pflanzenschutz im Gemüsebau. Deutsch. Bauerverlag, Berlin. SC H U LTZ H. et ROEDER K. (1939): Freilandbeobachtungen über die A n fälligk eit von Gurken (Cucumis sativus L.) gegen Krätze, Blattbräune undMehltau. Gart.cnbauwissenschaft 13 : 169—183. S IM M O N S E. G. (1967): Typification o f Alternaria, Stemphylium and Ulocladium. M yeologia 59 : 67-92. SZEM BEL S. J. (1925): Anthracnose of Cucurbitaceae in the low er W olga region. Commen. inst. Astraehanensis and defensionem plantarum I, 4.(eit. die Rev. appl. Mycol. 5 : 70, 1926). W O LLE N W E B E R H. W. (1932): Hyphomycetes. In: Sorauer, Handbuch d. Pflanzenkr.. 3. 5. Aufl., Berlin.

ggj

Adresy autorů: RNDr. Václav Hervert, CSc., a RNDr. Václav Kazda, CSc., Ústav experim entální botaniky ČSAV, Na Karlovce 1, 160 00 Praha 6. RNDr. Ludm ila Marvanová, CSc., Československá sbírka mikroorganismů University .J. E. Purkvně. tř. Obránců míru 10, 600 00 Brno.

Up ||| ¡I ll

T h e Y e a s ts o f the G e n u s D e b a ry o m y c e s tra n sfe rre d b y Insects on the L o w la n d s o f Z á h o rie Kvasinky rodu Debaryomyces prenášané hinyzorn na Záhorskej nížině Elena Sláviková et Anna K ock ová -K ra toch vílová Yeasts and yeast-like microorganisms transferred by ants Form ica rufa w ere isolated from different areas of lowlands of Záhorie. F ifty three strains of the genus Debaryomyces w ere isolated from the surface of ants Form ica rufa from nine areas o f the lowlands of Záhorie. They w ere all identified as Debaryomyces cantarellii Capriotti but they showed a great variability w ithin the species. On the basis of this variability strains w ere tested in the sim ilarity by the numerical method. T w o subgroups considered as ecotypes w ere determined.

53 kmeňov rodu Debaryomyces bolo izolovaných z povrchu tiel mravcov Form ica rufa z deviatich oblastí Záhorskej nížiny. Boli identifikované všetky ako Debaryomyces cantarellii Capriotti, avšak ja v ili variabilitu vo vnútri tohoto druhu. Podobnost medzi kmeňmi bola určená numerickou metodou. V ytvořili sa dve podskupiny, ktoré sa móžu pokladaf za ekotvpy.

Introduction M any strains o f yeasts and yeast-like microorganisms w ere isolated from the nature. K ocková-K ratoch vílová (1964) and K ocková-K ratoch vílová et al. (1972) isolated yeast-like microorganisms from plant material, K ocková-K ratoch vílová et al. (1964) and K ocková-K ratoch vílová et al. (1965) isolated yeasts from the surface of fruitbodies o f agarics; M inárik (1966) and Stollárová (1978) studied yeasts and yeast-like microorganisms from grapes and d ifferen t fruits. W e isolated 120 various yeast strains from the surface of insects including three d ifferen t groups; tw o groups of dominant organisms of the genus D e­ baryomyces and A ureobasidium and one group containing d ifferen t yeast species. The present paper described the first dominant yeast group distributed b y ants in pine woods o f the lowlands o f Záhorie. It w ill be referred about the last tw o groups in other papers. Material

and

methods

The microorganisms w ere collected in the period of 12. V. to 8. V I. 1974 and the Table 1 and Fig 1 give a detailed survey of the sample collection. The isolation of yeast-like microorganisms: Petri dishes with w ort agar w ere opened in the proxim ity o f anthills fo r 1 min; during this tim e some ants got into the dishes and w ere closed there. A fte r a period of 5 min. the Petri dishes w ere empted and incubated at 28 °C. Yeast-like colonies w ere transferred into the Raulin solution of pH 3 (K ocková-K ratochvílová, 1954). Before the identification process was started repeated isolations by the Koch method was carried out.

I denitif i cati on methods C u l t u r e m o r p h o l o g y . Pseudom ycelium was demonstrated on slides w ith onion agar (250 g peeled onion was boiled w ith 1 1 water, filtered and 1 g glucose l -1 and 15 g agar I -1 w ere added according to a method described by Langeron (1945). Giant colonies on w ort agar w ere studied during 3 weeks cultivation at room tem perature; the diam eter of the colony was measured 21

Č eská

m y k o l o g i e 34 ci) 1980

N

J

1

S

^

o

1

' '

, I 1 I ' ř 1I I

.

V

I

, '

í W

1

1

11 i'

11,

©3 1

02

!

! i , )

'¿ V í

■ >

I

/

.

1 1, 1 . I ' i ,t I1

i . ' . . 'v . '

. • '•

■

' '

■ 1 -4 0 0 0 0 0 J

I

■ ■ ■ ■ H H ■ ■ ■ ■ ■ ■ H ■ ■ ■ ■ H ■ I I ■ I I I I I I I I I I I I I I I I I. I I I I I

I I I I

S L Á V IK O V Á ET K O C K O V Á -K R A T O C H V ÍL O V Á : D E B AR YO M YC E S

j | j Í

after 1. 7. 14 and 21 days and the average radial grow th rate was calculated as the increase in diam eter (m m ) in 100 h. P h y s i o l o g i c a l c h a r a c t e r s . G row th at 5 and 42 °C on w ort agar was compared visually w ith cultures grow n at 28 °C. Sporulation activity was estim ated on F o w ell agar containing 5 g sodium acetate l ' 1 by counting the number of sporulation elements (spores, asci, zygotes) w ithin a set of 500 cells. V itam in requirem ent was tested in B acto-vitam in-free Yeast Base (D ifco): the culture was transferred tw ice into fresh medium in w eek intervals and the tu rbidity of the culture was then compared w ith that of a culture grow n in medium supplemented w ith vitamins (Lodder, 1970, p. 82). F e r m e n t a t i o n a n d a s s i m i l a t i o n t e s t s . Ferm entation of sugars was tested in Durham tubes containing 4 g powdered yeast extract l ^ 1 and 20 g sugar I -1. Assim ilation of sugars and other carbon and nitrogen sources was tested using Bacto-yeast Carbon Base (D ifco) or Bacto-yeast N itrogen Base agar (D ifco) on the surface of which filte r paper discs w ere placed, soaked w ith 50 g test substance l ^ 1 and sterilized by utraviolet light. The utilization o f raffinose is an important taxonom ic character and depends on the presence o f the enzymes ^-fructot'uranosidase, a-glucosidase and a-galactosidase. M etabolic products of raffinose (D-galactose, m elibiose and sucrose) w ere determined chrom atographically (K ocková-K ratoch vílová, V ojtková-Lepšíková et Fischerová, 1959) using diphenylam ine-aniline fo r detection. The assimilation o f ethanol, ethanediol, glycerol and methanol was evaluated in liquid medium w ith alcohol as sole source of carbon using Bacto-yeast N itrogen Base (D ifco). The assimilation of n-alkanes was tested as described by M arkow etz and K a llio (1964). Th e grow th on Bacto-yeast N itrogen Base agar was compared visually w ith control samples on the same medium containing glucose as carbon source. E f f e c t o f i n h i b i t o r y s u b s t a n c e s . Inhibition by actidione was estim ated by the disc method (0.1, 1, 10, 50 ug actidione per disc), measuring the diam eter of the clear zone around the disc after incubation on beer w ort agar at 28 °C. Urease activity was proved by colour change to red w ith phenol red indicator added to the grow th medium w ith urea as carbon source. C o d i n g o f f e a t u r e s f o r c o m p u t a t i o n . Features existing in tw o m utually exclusive states w ere scored as 1 or 0. Other qu alitative features w ere divided into three or more m utually exclusive states, e. g. character o f giant colonies, grow th in liquid media, type of pseudomycelium. Multistate quantita tive characters w ere divided into states according to frequency distribution curves, e. g. cell sizes, radial grow th rate, inhibition tests. The non additive code in the 0 and 1 scale was used m ore than tw o-state characters. C o m p u t a t i o n . The sim ilarity betw een strains was computed by the m atching coefficient method of Sokal and Michener (1958): both positive and negative matches w ere included. This coefficient (S SM) was calculated from the equation:

>SM

^

n

(which are valid fo r the 0—1 scale used), w here Xj and x k are matches fo r strains j and k. The dendogram was prepared by the method of unweighted 23

£

H %

|

|

Í

Č esk á m y k o lo g ie

34 ( i ) i980

average (Sokal and Sneath, 1963). The hom ogeneity of clusters was checked using x 1 test. Single phenons at the sim ilarity level w ere characterized according Tab. 1. Survey of the collections of yeast-like microorganisms due from 12. Mai to 8. June 1974 in the lowlands of Záhorie Locality

Vyvrať Tomky-prairie Tomky-pire wood Tomky-pine wood Tomky-pine wood Bezedné-pine wood Bezedné-pine wood Pine needles Jakubov-field Kostolište-acacia wood

Insects

ladybirds ants (hill ants (hill ants (hill ants (hill ants (hill ants (hill — ants (hill ants (hill

Date

12. V. 13. V. 13. V. 18. V. 18. V. 1. VI. 1. VI. 1. V I. 8. V I. 8. VI.

1.) 2.) 3.) 4.) 5.) 6.) 7.) 8.)

Number o f samples all Debastrains ryomyces 12 27 13 3 12 9 15 8 11 10

22 1 H 13 9

to the percentage frequency of positive characters (K ock ová -K ra toch vílová et al., 1978). Th e calculations w ere program m ed in Fortran IV and carried out on the Siemens computer at the Institute o f Technical Cybernetics o f the Slovak A cadem y o f Sciences, Bratislava. Results

and

discussion

A ccordin g to the methods of K ocková-K ratoch vílová et al. (1978) 53 o f 120 isolated strains represented the species Debaryom yces cantarellii Capriotti. This species was also isolated from anthills by G olubev et Babieva (1972) in USSR together w ith a new species Debaryom yces form icarius. The last species was not found among our isolates. In order to ascertain if the species D. cantarellii can be used fo r cultivation by ants in anthills, like it is due by some tropical ant species, w e investigated some anthills in the deepness and from the ant larvae. Debaryom yces species was not distributed in the deepness of anthills, com m only neither on larvae. W e came to the conclusion that ants collect this yeast from the environm ent randomly, m ainly from soil and plants, but they do not use it. The ability of isolated Debaryom yces strains to split hydrocarbons, like undecane and hexadecane, led us to the conclusion that the habitat of isolated species was sandy soil of South Slovakian lowlands soaked w ith oil. W ithin this set o f Debaryom yces strains some va ria b ility was shown and the sim ilarity among all strains was computed at the 77,3% level. The w hole group of strains was divided into tw o subphenons (Fig. 2). N o accomplished difference and sharp lim it betw een characters o f these tw o subphenons was demonstrated (Tab. 2 and 3). Th erefore w e paid attention to the habitat of individual strains. A ll strains o f the subphenon A originated from the anthill 1 of Tom ky prairie w ith the only exceptiorj of the strain C C Y 41-8-52, which was isolated from anthill 2 in pine w ood o f Tom ky. The subphenon B consisted of strains isolated from anthill 5 and 6, located in pine w ood of Bezedné, and 7 in pine wood of

> ■ — 1,1—

.« » P .

i l l ...

S L Á V IK O V Á ET K O C K O V Á -K R A T O C H V ÍL O V Á : D E B AR YO M YC E S Tab. 2. Percentage frequency of positive characters found in individual subphenons (A and B) of new isolates of Debaryomyces cantarellii at the 77,3 % similarity level and their comparison with the subphenon A/I of the previous paper (Kocková-Kratoschvilová et al., 1978). Character Pseudomycelium None Rudimentary Dendroidal Growth at 5°C None Moderate Good Growth at 42°C None Weak Good Growth in vitamin-free medium Fermentation of D-Glucose D- Galactose Sucrose Maltose Lactose Assimilation of D-Galactose »Sucrose Maltose ' l>actose Melibiose Trehalose Cellobiose Melezitose L-Sorbose D-Xylose I)-Arabinose L-Rhamnose D-Ritose Inulin D-Manitol D-Galactitol D-Ribitol D-Arabitol D-Erythritol D-Glucitol Inositol Ethanol Ethanediol Glycerol Methanol Lysine Trvptoplian KŇO Utilization of n-alkanes Inhibition by actidione (50 g/disc( (diam. of clear zone, mm) Sporulation activity (% sporulation elements) < 10 10-50

Suphenon A

Suphenon B

Suphenon A/I

13 0 S7

10 14 76

0 53 47

65 35 0

7 59 34

0 96 4

87 13 0 52

72 28 0 66

700 3 0 100

100 100 100 34 0

100 24 100 31 0

10Ó 0 93 0 0

100 100 100 70 0 00 100 100 165 96 4 0 0 0 100 100 35 87 83 100 0 100 0 100 0 100 100 0 100 0

100 100 100 68 41 97 66 100 97 93 0 0 0 0 100 28 97 100 100 100 0 45 0 45 14 100 100 0 100 0

83 17

76 24

100 100 100 83 97 100 100 100 100 . 100 0 0 26 0 100 56 100 100 100 100 — 100 46 100 100 100 0 100 0

80 16

Č e s k á m y k o l o g i e 34 (i ) i9ao fi

H

pi

l|

H

Tab. 3. Characters for differentiating between individual subphenon A and B Characters

Suphenon B

— 4— + + /— 44-/— 4-/— 4-/— 44-

4* /— 4~/ — +/ — +/“

Good growth at 5°C Fermentation of I)-galactose Assimilation of melibiose cellobiose L-sorbose D-galactitol D-ribitol D-arabitol D-erythritol ethanol glycerol

4"/ 444-/ — 4-/ —

4all strains possess positive character 4-/— some strains possess positive character — no strain possesses positive character

Jakubov. N o Debaryom yces strains w ere isolated from the surface of pineneedles neither from acacia wood, although this w ood is spread betw een Jaku­ bov and Bezedné. The region of Tom ky is about 40 km far from the region of Bezedné-Jakubov. W e explain the common ability of all strains to split hydrocarbons w ell by the fact, that both m entioned regions have sandy soil soaked by oil. The fact that tw o subphenons w ere created from strains of tw o far regions has to be ascribed to fine differences in ecological conditions.

XBARronrcES

750'

c a n t a r e l lj

CAPftorn

-------------------------------------------- — i-------------------------Pj----------------- J-------- ------j ____

Iff»

I

Subphenon A

sx.

- - -71

-i

^ ,________

950

i

r?

i í r i li

^

*

..............................................................................................

yyyy

yyyyyyyvyyyyy»yyyyy

»0®© ®$

se

o e » « M O o o t» e o o a 0 0 0 0

®8

< Tomr-pRwic <

T o m r- P M C w o o d

O

JAKUBOV

*> BEZEDNÉ, fILL

•

2. 26

5

BEZEDNÉ, HILL 6

Dendrogram of strains of the species Debaryomyces cantarellii Capriotti.

•

S L A V ÍK O V Á ET K O C K O V Á -K R A T O C H V ÍL O V Á : D E B AR YO M YC E S

W e compared these strains isolated from anthills, identified as D eb a ry om y ces ca n ta re llii, w ith the subphenon A T named “ cantarellii“ in our previous paper (K ock ová -K ra toch vílová et al., 1978). W e designated the compared subphenons as follow s: A — subphenon A, B — subphenon B both o f this paper, but A/I is the subphenon “ cantarellii“ o f our previous paper. Some small differences are shown in the assimilation of some sugars (Tab. 2). Tab. 2 shows this va ria b ility in grow in g on individual sugars, polyols and alcohols. Great d if­ ference was found in m elibiose assimilation betw een A and A/I. W hilst about all strains of A I assimilated melibiose, none of A did it. M ore apparent d iffe ­ rence was found in the ferm entation o f D-galactose and maltose. A ll strains o f A and 24% o f strains o f B ferm ented D-galactose, but none o f A/I ferm ented this sugar. 34% of strains of A and 31% of B ferm ented maltose, but none o f A I subphenon. The computing of average sim ilarities between the set of D. c a n ta re llii mentioned in this paper and that of the previous paper showed the nearest sim ilarity betw een studied strains and the phenon A/I (cantarellii) and A II (castellii). This is in agreem ent w ith the schematic diagram of relationships among members of D eb a ry om y ces given by Price et al., (1978). From the ecological view poin t w e wish to mention the investigation of G o­ lubev et Babieva (1972) on yeasts from anthills of F o rm ic a ru fa in USSR. Th ey isolated 143 strains and iden tified them as D. c a n ta re llii , 4 D. h ansenii and 66 strains as a new species. D. fo rm ic a riu s . W e received 22 strains of D. fo rm ic a riu s from these autors and included them into the group of D e b a ry o ­ m yces strains studied numerically. T h ey form ed a subphenon A/III. This A / III d iffered from A I and A II in some im portant features (e. g. in fermentation, sporulation ability, form ation of pseudomycelium etc.) as m ay be seen in our previous paper (K ock ová -K ra toch vílová et al., 1978). In the present study w e did not find any strains o f D. fo rm ic a riu s . Isolated strains differed from A /III m ore than from A/I and A II.

k

i

References G o i u b e v W. I. et B a b a e v a I. P. (1972): Debaryomyces formicarius sp. n. and Debaryomyces cantarellii associated w ith the ants of the Group Formica rufa L. J. Gen. Appl. M icrobiol. 18: 249—254. K o c k o v á - K r a t o c h v í l o v á A. (1954): Praktikum technickej mikrobiologie. S N TL, Praha. K o c k o v á - K r a t o c h v í l o v á A., V o j t k o v á - L e p š í k o v á A. et F i s c h e v á M. (1959): Die A rt der Zuckerverwertung durch die H efe und hefeartige M ikro­ organismen. Brauwissenschaft 12: 110—143. K o c k o v á - K r a t o c h v í l o v á A . (1964): Príspevok k ekologii kvasinkovitých mikroorganizm ov. Kvasínkovité m ikroorganizm y z kvetov rastlín. Čes. Mykol. 18: 29-35. K o c k o v á - K r a t o c h v í l o v á A., P e t r o v o v á T., Š a n d u l a J. et H r o n s k á L. (1964): Príspevok k ekologii kvasinkovitých m ikroorganizm ov. K vasínkovité m ikroorganizm y na povrchu vyšších húb z Dobročského pralesa. Česká Mykol. 18: 91-98. K o c k o v á - K r a t o c h v í l o v á A., Š m a r d a F. et P o k o r n á M. (1965): Príspe­ vok k ekologii kvasinkovitých m ikroorganizm ov. K vasínkovité m ikroorganizm y na povrchu vyšších húb z Českomoravskej a Brnenskej vrchoviny na Moravě. Čes. M ykol. 19: 114-120. K o c k o v á - K r a t o c h v í l o v á A., W e g e n e r K .-A . et O n d r u š o v á D. (1972): Ein Beitrag zur Ökologie der H efen aus Nordost Mecklenburg. Mvcopathol. Mycol. Appl. 48: 191-212. K o c k o v á - K r a t o c h v í l o v á A. (1977): Katalog kultur kvasiniek. Veda, Brati­ slava

27

I

f:

Č E SK A M Y K O L O G IE 34 (1) 1980

I

K o c k o v á - K r a t o c h v í l o v á A., S l á v i k o v á E. et J e n s e n V. (1978): Numerical Taxonom y of the Yeast Genus Debaryomyces Lodder and K reger-van Rij. J. of General M icrobiology 104: 257—268. L a r g e r o n M. (1945): Précis de Mycologie. Paris, Masson, pp. 467—468. L o d d e r J. (1970): The Yeasts, a Taxonom ic Study. Am sterdam : North H olland Publishing Co. H M a r k o w e t z A. J. et K a l l i o R. E. (1964): Assim ilation of alkanes and alkenes by yeasts. J. of Bacteriology 87: 968—969. M i n á r i k E. (1966): Ekológia prírodných druhov vinných kvasiniek v Československu. Biologické práce XII/4. Ed. SAV, 1—106. P r i c e C. W., F u s o n G. B. et P h a f f H. J. (1978): Genome Comparison in Yeast Systematics: Delim itation of Species W ithin the Genera Schwanniomyces, Saccharomyces, Debaryomyces and Pichia. M icrobiological Reviews, Mar. 1978, p. 161—193. S o k a l R. R. et M i c h e n e r C. D. (1958): A statistical method for evaluating systematic relationships. Univ. of Kansas Sci. Bull., 38: 1409—1438. S o k a l R. R. et S n e a t h P. H. A. (1963): Principles of numerical taxonomy. San Francisco and London, W. H. Freeman. S t o l l á r o v á V. (1978): Studium spoločenstiev kvasiniek a kvasinkovitých m ikroorganizm ov na vybraných druhoch ovocia. Habilitačná práca. Pedagogická fakulta. Nitra. ■

H H H H H

Address of the authors: Elena Sláviková a Anna Kocková-K ratochvílová, Chem ický ústav SAV, Dúbravská cesta, 809 33 Bratislava, ČSSR.

H I

28

H H H H H H H H H H H H H

I

M

—

I

..

P ily r o s p o r u m o v a le a jeh o p ěstován í ze kštice Pityrosporum ovale and Its Cultivation from the Scalp P etr Fragner V úvodu jsou referovány zprávy o možné patogenitě P. ovale pro člo­ věk:;. možnost identity kultur P. ovale (Biy.z.) Cast, et Chaim, a P. orbiculare Gordon, ale rozdílnost klinických obrazů, které obě kvasinky v y v o ­ lávají. O :.'" je uvedena metodika a výsledky: popisy mikroskopického obrazu v kožních šupinách, popisy mikroskopického a makroskopického '.•zhledu kultur, které jsme vypěstovali z chorobných projevu ve kštici.

In the introduction a review of reports on possible pathogenicity of P. nr ale ter man. potential identity or P. ovale (Biz/.) Cast, et Chaim, and P. orbicutare Cordon cultures, but different clinical pictures called forth by the two yeasts is given. Further the methods and results are given: descriptions of the m icro­ scopical picture in skin scales, description of the micro- and macroscopical appearance of cultures cultivated from pathological manifestations in the scalp.

Úvod Pityrosporu m ovale (Bizzozero 1884) Casfellani et Chalmers poprvé pozoroval Malassez (1874) v šupinách kůže kštice. P. ovale je lipofiln í kvasinka pučící obvyk le jedním pupenem v podélné ose, takže má nápadně lah vicovitý tvar (..Flaschenbacillus" starých německých autorů). A čk o liv od jeho objevu uply­ nulo více než sto let, je stálo málo známé. Snad hlavní příčinou je, že se jeho pěstování v čistých kulturách dlouho nedařilo a ani dnes nelze říci, že by kul­ tivace a diagnostika kultur byla zcela bez problémů. N ázory na patogenitu P. ovále nejsou jednotné. B ylo nalezéno ve kštici tém ěř všech nemocných s pityriasis sim plex capillitii, ale též u 75 % osob zdravých. Ještě do nedávná bylo považováno za saprofyta, kterému se zvláště dobře daří na kůži patologicky změněné. V novější době se zdá být skutečným agens pityriasis sim plex capillitii. poněvadž po lokální terapii pevarylem (econazol nitrát) z kožních šupin vym izelo spolu se zlepšením nebo vym izením chorobných projevů (A ron-B ru n etiěre et al. 1977). Onemocnění kštice, které v poslední době bývá označováno pityriasis simplex capillitii, má četná synonyma (Braun-Falco et H eilgem eier 1978), např. seborrhoea rcca. seborrhoea oleosa, pityriasis seborrhoides. pityriasis sicca, pityriasis capitis. (A n glicky: dandruff, německy: Kopfschuppung, česky: lupy.) K linické obrazy u růz­ ných nemocných se liší především rozsahem, intenzitou projevů a hojností šupin. Svědění a pálení bývá různě silné.

P. ovále bylo dále nalezeno v uších 7 3 % zdravých osob (bez projevů otitid) a ve folikulech na nose v 55—9 0 % případů. Podle W eary (1970) může se svým i m etabolity účastnit při vzniku akne. Jinou lip o filn í kvasinku popsal Gordon roku 1951: P ity rosp oru m orbiculare. lak se později ukázalo, je to vlastně dávno známá Malassezia fu rfu r (Robin) Baillon 1889, původce kožního onemocnění pityriasis (tinea) versicolor. V kul­ turách roste ve form ě („ fá z i“ ) kvasínkovité, ale v kožních šupinách se vysk y­ tuje jako krátká, zakřivená vlákna a hrozníčky blastospor. (Podrobnosti viz Fragn er 1971.) Onemocnění, pityriasis versicolor, se vyskytuje hlavně v tropech a teplých krajích; v některých oblastech M exika a záp. Samoi postihuje až 40—50 % obyvatelstva. U nás není zdaleka tak časté, ale rozhodně není vzácností. Charakteristickým pro­ jevem jsou drobné, nepravidelné skvrny, zprvu izolované, později splývající. Zbar-

29

f

-

Č esk á m y k o lo g ie

...........................................

34 ( i ) 1980

vení kolísá podle roční doby od „b arvy kůže“ nebo „b ílé k ávy“ až po světle hnědé a čokoládové odstíny (odtud přídomek „versicolor“ ). Povrch kožních změn je bud zřetelně šupinatý anebo (častěji) je třeba k ozřejm ění šupin lehkého, povrchního škrábnutí. Predilekčním i místy jsou hruď, břicho, záda a paže, ale prakticky není místa, kde by nemohlo být. Z některých světových oblastí je velm i často uváděna též (současně) lokalizace ve kštici. U nás jsme však P. orbiculare v šupinách kůže kštice nikdy neprokázali. V písemnictví často nalézáme údaje, které svědčí o záměně P . ová le s P. o r b i­ culare. V novější době se někteří autoři druhovému označení úmyslně vyh ýbají či uvádějí ,,P. ová le nebo o r b i c u l a r e N ech ybějí snahy oba druhy ztotožnit. A je llo (1977) vyjm en ovává z rodu P ity ro s p o ru m jen P. f u r f u r (!) a P. p a ch y d erm a tis (bez podrobnějšího vysvětlen í). Porovn ám e-li svoje kultury P. ová le a P. o rb icu la re , opravdu m ají mnoho společného a některé nelze od sebe rozlišit. Metodika O d b ě r v z o r k ů . Nem ocní si rukama vym nuli a „vy d rb a li“ lupy ze kštice na velk ý sterilní papír, z něhož jsme lupy přesypali do sterilní Petriho misky. Ihned byl m ateriál naočkován na živné půdy a zhotoveny preparáty s inkoustem Parker. Ž i v n á p ů d a p r o p r i m o k u l t u r y : Acti-dione (cyklohexim id) kryst. Upjohn Comp. 1,0, chloram fenikol pulv. Spofa 0,2, aneurin HC1 pulv. 0,1, baktopepton Spofa 20,0, glukóza purum Spofa 80,0, agar („Chubutagar“ ) 30,0, dest. voda 2000; rozehře ­ jem e v autoklávu 35 minut v průběžné páře, rozlijem e do zkumavek, sterilizujem e 2 hodiny v průběžné páře (100 °C) a zkumavky šikmo položíme. K hotové, šikmé půdě ve zkumavkách jsme pipetou přidali asi 2—3 ml sterilního oleje, šupiny kůže jsme kličkou očkovali na povrch rozhraní oleje a agaru a zku­ mavky ve svislé poloze inkubovali při 24 °C. P ů d a p r o s u b k u l t u r y v e z k u m a v k á c h : Fel tauri síccum Spofa 10,0, aneurin HC1 pulv. 0,05 baktopepton Spofa 10,0, glukóza purum Spofa 40,0, agar („Chubutagar“) 15,0, dest. voda ad 1000; rozehřejem e v autoklávu 30 minut v prů­ běžné páře, přidáme 5 ml olivového oleje, protřepem e a rozlijem e do zkumavek nebo do zásobních baněk, sterilizujem e 2 hodiny v průběžné páře (100 °C) a zku­ mavky šikmo položíme. Půdy jsme očkovali z primokultur tak, že jsme kličku s inokulem smočili v kapce oleje (která se vždy vyloučí u dna zkumavek se žlučovou půdou) a odtud vlnitým tahem vzhůru hustě roztírali. Inkubace ve svislé poloze při 24 C. Je výhodné i k těmto půdám přidávat přebytek oleje (asi 2—3 ml na jednu zkumavku). P ů d a p r o i z o l o v a n é k o l o n i e . Žlučová půda s olejem (viz výše) byla p ři­ pravena do 350—500 ml Erlenm eyerových baněk a přesterilizována. Podle potřeby byla znovu rozehřátá na vodní lázni a rozlita do Petriho misek o průměru 10 cm. Po ztuhnutí a dokonalém vychladnutí byla půda osušena v sušárně při 80 °C 15 až 20 minut a to tak, že otevřené misky jsme rovně kladli najejich víčka. Po osušení byly misky uzavřeny a rozloženy na pracovní stůl víčkem dolů; po vychladnutí očkovány kličkou běžnou bakteriologickou technikou a inkubovány víčkem dolů v termostatu při 24 °C. O l e j . N ejlépe se osvědčily olivové oleje Olio Sasso (P. Sasso e figli, Oneglia, Italy), Berio (Fratelli Berio, SPA, Impéria, Italy) a Carthage (Zitouna, Tunis). N e j­ méně vhodný byl slunečnicový olej Vegetol (Severočeské tukové závody n. p., Ústí n. L.). Olej z původního balení jsme rozlili do zkumavek a vždy sterilizovali 2 ho­ diny při 100 °C průběžnou parou v autoklávě.

Výsledky Mikroskopický obraz v louhových preparátech s in­ k o u s t e m P a r k e r . V šupinách kůže kštice nalézáme modře zbarvené, kvasinkovité buňky. B ý v a jí ojedinělé, roztroušené, častěji však ve skupinách z ně­ kolika desítek až set jedinců. Jejich tva r a rozm ěry se u různých nemocných m írně odlišují. Jsou oválné (někdy spíše široce, jin dy spíše dlouze oválné, pří30

I

F R A G N E R : P IT Y R O S P O R U M O V Á L E

"

; * ř®

»

d

t

e

^

\

r

ř

'

S F

-

*

•

^

*M. >

,r ^

s *

' .

% ''

';

. i*

J '4

* ”

% t*

h

»

3

1»

*

%

a*- %&■ \

,

r i.

B

f

" *

V

' *

v

*

: ’ ^

*

*•* '

i

^ A

«L .

■

# '

m

* *

» * ■ ■ ■ • ,,ř

* »

r

1

*

1 #

¿9 M sS

S

* * * *

ř

♦ - '^ v á S 5 »

x . /

' í f '

5

'* ;

’ • ''

1. Pityrosporum ovále v šupinách kůže kštice, preparáty s inkoustem Parker. V levo 1986, vpravo 2158. Zvětšeno asi BOOkrát. — Pityrosporum ovále in the skin scales of the scalp, preparations with Parker ink. On the left, 1986; on the right, 2158. M agnified approx. 800X-

pádně oba tva ry současně) 1,5—2,5 X 2—2,5—4 um, v malém množství i kulovité, kolem 2—2,5 um. N ejčastěji převažují protáhle lahvicovité s jedním pupenem v podélné ose pospolu, 1,5—2,5 X 2,5—4,5 (—6,5) um, m ěřeno i s pupenem. R ů s t v primokulturách se objevu je v rozm ezí 4—10 dní inkubace při 24 °C. Zdá se, že inkubace při 37 °C nepřináší žádné zvláštní výhody. Růst se p roje­ vu je zprvu úzkým válem na styčné čáře povrchu oleje a agaru a později se rozšiřuje a mohutní. Rozšiřuje se jak směrem do oleje, tak i do vzduchu (s vysýcháním agaru hladina oleje klesá) a po několika týdnech představuje pás několik mm nebo cm široký. V subkulturách na žlučovém agaru s olejem pozorujem e lehký, souvislý nárůst po 4—6 dnech při 24 °C ; vy vyšu je se různě rychle podle individuálních růstových schopností kmene. Podle rychlosti růstu, kterou lze velm i dobře sledovat na izolovaných koloniích, můžeme kultury rozdělit do tří skupin: 1. velm i pomalu rostoucí, 2. středně rychle rostoucí, 3. velm i rychle rostoucí. M a k r o s k o p i c k ý v z h l e d k o l o n i í na žlučovém agaru s olejem (viz výše) při 24 °C. 1. P o 36 dnech dosahují 0,5—2 mm v průměru (km eny 536, 573, 1986). Jsou krém ové, žlu tavě krém ové až světle žlutohnědé, poměrně nízké nebo mírně, polokulovité až vysoko h om olovitě vyvýšené, hladké, polomatné až matné, drolivé, některé bradavičnaté. O kraj kruhovitý, nevláknitý. 2. Po 14 dnech dosahují 1—2 mm, po 20 dnech 1—3 mm, po 26 až 36 dnech 2—4 mm v průměru (km eny 1105 AC , 1988, 2158, 2304 A ). Jsou světle žluto­ hnědé, poměrně nízké a jen uprostřed m írně až ku ličkovitě vyvýšené, polo-

31

j

2. P it y r o s p o r u m ovále, k olon ie na agaru (fe l tauri + o le j) při 24 °C. V le v o kultura 2803 po 27 dnech, up rostřed 1988 po 27 dnech, v p ra v o 2304 po 21 dnech inkubace. Z většen o asi 3krát. — P it y r o s p o r u m ovale, colony on agar (fe l tauri + o il) at 24 °C. On the le ft, culture 2303 a fte r 27 days: in the m idd le, culture 1988 a fte r 27 days; on the right, culture 2304 a fte r 21 days o f incubation. M a g n ifie d ap p rox. 3 X -

FR A G N E R : P IT Y R O S P O R U M O V Á L E

m atné až matné, drolivé. Povrch bývá hladký nebo s naznačenými, mělkým i, radiálním i zářezy nebo různě silně zvrásněný a bradavičnatý. Okraj je kruho­ vitý, drobně vroubkovaný, různě silně laločnatý nebo rovněž bradavičnatý, nevláknitý. Spodní strana neurčitě krémová. U některých kmenů příjem né aroma. 3. a) Po 14 dnech dosahují 2—4 mm, po 20 dnech 3—5 mm, po 36 dnech 4—8 mm v průměru (km eny 81, 903. 2303 C, 2304 B). Jsou žlutavě krémové, sírově žluté až tm avě žlutohnědé, poměrně nízké, jen uprostřed m írně až kuličk ovitě vyvýšené, lesklé, pololesklé nebo matné, hladké, s radiálním i zářezy, celé nepravidelně zvrásněné nebo bradavičnaté. Okraj vroubkovaný, n epravi­ delně laločnatý, někdy též bradavičnatý, nevláknitý. Spodní strana neurčitě krém ová. Slabé, příjem né aroma. 3. b) P o 11 dnech dosahují 3—4 mm, po 14 dnech 4—5 mm. po 20 dnech 4—6 mm, po 26 dnech 6—8 mm (km eny 2303 A B ). Jsou lehce šedožluté až sírově žluté, uprostřed m írně až kuličkovitě vyvýšené, případně kráterovité; v okolí radiálně nebo nepravidelně (cerebriform ně) zvrásněné, případně různě hrubě bradavičnaté, matné, m azlavé nebo drolivé. Okraj kruhovitý, vroubkovaný nebo slabě laločnatý, někdy se zřetelným i kuličkam i na povrchu, nevláknitý. Spodní strana neurčitě krémová. Slabé, příjem né aroma. U některých pom aleji rostoucích kmenů vyrů stají mezi izolovaným i koloniem i ojedinělé kolonie stopečkovité, niťovité, stejné barvy, až několik mm vysoké, stěží 0,5 mm v průměru. M i k r o s k o p i c k ý obraz v n ati vn ích prepará te ch z kul­ t u r na agaru (žluč + olej) se v rozm ezí 7 až 30 dnů inkubace při 24 °C ne­ mění. Nalézám e buňky převážně lahvicovité s jedním pupenem v podélné ose, značně různých rozměrů, rám cově: 1,5—5 X 3—11 ^m, nejčastěji však

• X 'l

, * :

y?#

.

/•>

A

o

ů

fo

v V

■ 'v í

"

, » 9

Uf •J

*

A

f

z # É | V~ ■' ¡» - v :

n

‘

*

« J ílt í

3. Pityrosporum ovále v nativním preparátu z kultur 30 dní starých (na agaru ie l tauri + olej) při 24 °C. V levo 1988, vpravo 2158. Zvětšeno asi 800krát. — P ity ro ­ sporum ovále in native preparation from 30 days old cultures (in fel tauri agar + oil) at 24!IC. On the left, 1988, on the right, 2158. M agnified approx. 800X-

33

I

Č eská

m y k o l o g i e 34 ( i ) i98o

1,5—2 X 4—4,5 ^m. měřeno i s pupenem. K rom ě toho v menším množství nalezáme současně též buňky dlouze oválné, široce oválné, subglobózní a vzácně i kulovité. V ariační šíře různých kmenů je různá. Pseudom ycelium nebylo nikdy prokázáno, ani v náznacích. Ž i v o t n o s t k u l t u r . Na půdách s větším m nožstvím oleje zůstávají v ole­ jo v é části všechny naše kultury životaschopné nejm éně 2 měsíce. N ěkteré po­ malu rostoucí km eny hynou po 2V2 měsících. Literatura Ajello

L. (1977): M edically important infectious fungi. Contr. M icrobiol. Immunol.

A r o n - B r u n e t i ě r e R., D o m p m a r t i n - P e r n o t D. ct D r o u h e t E. (1977): Treatment of pityriasis capitis (dandruff) with econazole nitrate. Acta Dermatovener. (Stockh.) 57: 77—80. B r a u n - F a l c o O. et H e i l g e m e i e r G. P. (1978): Zur Kopfschuppung (Pityriasis simplex capillitii). Hautarzt 29: 245—250. F r a g n e r P. (1971): Pityrosporum orbiculare a jeho pěstování. Ces. Mykol. 25: 219-230. P o 11 e r B. S., B u r g o o n C. F. et J o h n s o n W. C. (1973): Pityrosporum folliculitis. Arch. Derm. (Chicago) 107: 388—391. R a n d j a n d i c h e M. (1975): Fréquence de Pityrosporum ovale dans lo reille humaine. Dermatologica (Basel) 151: 100—103. W e a r y P. E. (1968): Pityrosporum ovale. Arch. Derm. (Chicago) 98: 408—422. W e a r y P. E. (1970): Comedogenic potential of the lipid extract of Pityrosporum ovale. Arch. Derm. (Chicago) 102: 84—91. Adresa autora: RNDr. P. Fragner, M ykologické odd. Hygienické stanice Středo­ českého kraje, Apolinářská 4, 128 00 Praha 2.

H o lu b in k a d ro b n á — R u ssu la p u m ila n alezen a v Č esk o slo v e n sk u (s poznámkami k jejím u rozšíření, ekologii a sociologii) Russula pumila found in Czcchoslovakia (with some notes about its distribution, ecology and sociology) Rostislav F elln er Je referováno o prvním nálezu druhu Russula pum ila Rouzeau et Massart in Rouzeau 1970 z Československa. Autor podává je jí popis a na základě všech dostupných floristických a m ykofloristických údajů z dosud známých lokalit rozebírá je jí výskyt v různých rostlinných společenstvech.

Russula pum ila Rouzeau et Massart in Rouzeau 1970 is firstly reported from Czechoslovakia. The author gives its description and discusses its habitation in various plant communities by having used all available floristic and m ycofloristic data about its localities known up to now.

Holubinka drobná — Russula pum ila Rouzeau et Massart in Rouzeau 1970 představuje houbu, která jistě jen díky svému temnému zbarvení, jím ž zcela splývá s okolním prostředím, a růstu na méně navštěvovaných stanovištích, ja k ým i jsou například m okřadní olšiny, dokázala unikat tém ěř až do sedm­ desátých let tohoto století zcela pozornosti evropských m ykologů. Tep rve v roce 1970 publikuje Francouz M. Ch. Rouzeau v jednom regionálním přírodovědném časopise v Bordeaux popis velm i drobné holubinky z olšiny od Mérignacu. T rva lo ovšem ještě dalších šest let než znalost tohoto druhu pronikla k širší m ykologické veřejnosti. Stalo se tak zásluhou publikací H. Jahna (1976) z D etmoldu (N S R ) a C. Base (1976) z Leidenu (Holandsko), resp. jejich předcháze­ jící vzájem né korespondence a konzultací s H. Romagnesim, jenž je na popis druhu Russula pum ila Rouzeau et Massart upozornil. K rom ě Francie (lokalita typu), N S R a Holandska byla tato holubinka hlášena v roce 1977 rovněž ze Švýcarska (K rieglstein er 1977) a pravděpodobně byla sbírána také v Polsku (cf. Jahn 1976). P rvn í známá československá lokalita holubinky drobné byla objevena v září 1978 na jižn ím okraji Prah y v průběhu m ykosociologického průzkumu olšin přiléhajících těsně k severnímu okraji M ilíčovského háje. Průzkum je tu pro­ váděn v dohodě s Pražským střediskem státní pam átkové péče a ochrany přírody, které připravu je oblast M ilíčovského háje a přilehlých rybníků, olšin a podmáčených luk k vyhlášení za chráněné území. Přes bed livý průzkum lokality b y ly během sedmi dnů nalezeny pouze tři plodnice a i v těchto přípa­ dech pom ohlo někdy nakonec teprve poškození pokožky klobouku (žlutá barva dužniny!) k tomu, aby poměrně drobné a s terénem barevně dokonale splý­ va jící plodnice m ohly být objeveny. Následuje popis podle tří plodnic, nale­ zených od 11. IX . do 17. IX . 1978: Russula

pumila

Rouzeau et Massart in Rouzeau 1970.

K l o b o u k v průměru jen 2,5(—3) cm široký, zprvu vyklenutý, lehce v y hrblý, později rozložený, velm i křehký, tm avě fia lový, na středu až skoro černý, směrem k okraji růžově až purpurově fia lový. Pokožka klobouku matná, za vlhka trochu lepkavá, nerovná, tém ěř až do poloviny slupitelná. Okraj klobouku ± pravidelný, v šíři 3—5 mm brázditě uzlinatý až široce vln ovitě rýhovaný. L u p e n y připojené, středně husté, křehké a tenké, úzké, 2—3 mm široké, v počtu cca 70 lupenů, ba rvy sm etanové až bělavě krémové.

35

Č esk á m y k o lo g ie

34 ( i ) 1980

T ř e ň centrální, štíhlý, 2,5—3 cm dlouhý, cca 0,7 cm tlustý, křehký, + válco­ vitý, v dolní části m írně k yjovitý, n ikoliv dutý, bělavý, časem a na omak posléze žloutnoucí, žlutohnědnoucí až okrově šednoucí, podélně vrásčitý. D u ž n i n a v klobouku žlutavá, ve třen i bledě šedá či rovněž nažloutlá (zejm éna ve špici). Chuť ostrá. Vůně nevýrazná (v případě sběru z 15. IX . 1978 slabě zemitá, jin d y zase pozorována u zavadajících plodnic vůně slabě ovocná - sběr z 11. IX . 1978). Výtrusný

p r a c h bělavý (Ib podle stupnice Rom agnesiho 1967).

V ý t r u s y v M elzerově činidle s fia lo vě černou exosporiální ornamentací na subhyalinním podkladě, + elipsoidní, 9—11,5(—12,5) X 8—9(—10) um (incl. ornam entiky), síťnaté, s bradavkam i převážně nízkým i (do 0,7 um) a tupými, s apikulem výrazným , 1—1,5(—2) um dlouhým. B a s i d i e k y jo vité až hlavaté, 55—65 X 10—12 ^m , tetrasporické, se sterigm aty až 9 ^m dlouhými. Basidioly válcovité až k yjovité, 30 X 6—8 um. C h e i l o c y s t i d y velm i četné, 65—75(—90) X 8—9 ,^m, válcovité až tém ěř vřetenovité, kopinaté a často hrotité, s hrotem 3—4,5 um dlouhým a 1,5—2 um širokým. K a u l o c y s t i d y válcovité, na vrcholu zpravidla zakulacené, 50—80(—200) X X 6—7,5 um, neseptované, v bazální části někdy hyalinní. P o k o ž k a k l o b o u k u (pileipellis) obsahuje barviva, jež vystupují pod mikroskopem v 5% K O H jako shluky sytě purpurových až červenohnědých. + kulovitých, elipsoidních či jinak nepravidelně vym ezených prvků. S u p r a p e 11 i s je tvořena poměrně širokou vrstvou nepravidelně propletených, drob­ ných, 2—4(—5) um širokých, často zprohýbaných, na konci zakulacených, někdy větvených, m írně želatinizovaných hyf, promísených četným i derm atocystidami o rozměrech 60—150 X 4—9 um, válcovitým i či úzce kyj ovitým i, někdy pokroucenými, s jednou přepážkou nebo bez ní. S u b p e 11 i s je tvořena úzkou vrstvou hustě natěsnaných paralelních, periklinálně řazených hyf, poměrně tenkých (2—3 um) a dlouhých. T r a m a klobouku má cellulární strukturu, tvořenou oválným i. + elipsoidním i buňkami, nejčastěji o rozměrech 50 X 30-40 um. H a b . : Praha 4 - Jižní Město, severní okraj M ilíčovského háje, v sušších částech mokřadní olšiny (A ln io n glutinosae) pod olší lepkavou (Alnus glutinosa) z holé půdy mezi olšovým listím, 11., 15. a 17. IX . 1978 (P R M 756361).

F y t o c e n o l o g i e . Fytocenologicky jsou m okřadní olšiny severního okraje M ilíčovského háje dobře přiřaditelné k asociaci C arici elonga tae-A lnetum Koch 1926, řazené do svazu A ln io n glutinosae (Male. 1929) M eijer-D rees 1936, řádu A lnetalia glutinosae Tx. 1937 a tříd y A lnetea glutinosae Br.-Bl. et Tx. 1943. Lokalita druhu Russula pum ila leží na okraji tohoto společenstva, na ploše, pro níž je charakteristická relativně nižší hladina spodní vody, a která vy k a ­ zuje již lokálně (subasociačně) poněkud odlišné poměry. Silné zastoupení penetrantů jako jsou Rubus fruticosus (dominantně) a U rtica dioica (počíná se šířit od kraje olšiny a podél stezky) svědčí o ro zvo ji facielní degradační fáze (cf. M ikyška 1971). Snímek z lokality R. pum ila pořízený 15. IX . 1978 (nomenklatura rostlinných taxonů je uvedena podle Rothmalera 1976; z analytických znaků jsou uvedeny indexy podle kombinované stupnice abundance a dominance — Braun-Blanquet 1951): E^: Alnus glutinosa 5; E^: Rubus fruticosus 5; Ribes uva-erispa + ; Frangula alnus, Rosa canina. Sambucus nigra r; E t : .Calamagrostis epigeios 2; Lysim achia num m ularia 1; Deschampsia caespitosa, Filipendula ulmaria, Phragm ites communis, U rtica dioica + ; Cirsium palustre, Geum urbanum r.

_

- .....

F K I.LX K R : R U S S U L A P U M IL A V CSSR

Russula pum ila Rouzeau et Massart — a) výtrusy, b) pileocystidy, c) h yfy pokožky klobouku, d) cheilocystida, e) kaulocystida. — a) spores, b) pileocystidia, c) hyphae o f the pileipellis, d) cheilocystidium, e) caulocystidium. R. Fellner del.

Č E S K Á M Y K O L O G IE 34 (1) 1980

M y k o s o c i o l o g i e . M ykosociologický výzkum probíhal v roce 1978 v olši­ ně při severním okraji M ilíčovského háje na 4 hlavních plochách (odlišených hladinou spodní vody, zastoupením dřevin, charakteristických a diferenciálních druhů atd.). P ro podzimní zá řijo vý aspekt mokřadních olšin M ilíčovského háje jsou charakteristické zejm éna některé druhy z. rodu A lnicola, dále Lactarius obscuratus a pravděpodobně také Russula pum ila. H ■

H

9

Přehled druhů vyšších hub sbíraných v září 1978 na sledovaných plochách mokradní olšiny z asociace C arici elongatae-Alnetum (druhy, které se nevyskytovaly přím o na ploše s R. pum ila jsou uvedeny v hranaté závorce):1) A ln ico la escharoides (Fr. ex Fr.) Romagn. 4; [A ln icola scolecina (Fr.) Romagn.] 3: [A ln ico la celluloderm a (P. D. Orton) Svrček], Lactarius cf. obscuratus (Lasch) Fr., Marasm iellus ramealis (Bull. ex Fr.) Sing., Mýcena speirea (Fr. ex Fr.) G illet 2; Nolanea cf. staurospora Bres., Russula pum ila Rouzeau et Massart, [Psathyrella candolleana (Fr.) M aire] 1; Mýcena galopus (Pers. ex Fr.) Kum m er + .

P o z n á m k y . Russula pum ila je holubinka upom ínající svou drobností na R. fra gilis Fr. či R. puellaris Fr., svým zbarvením na R. atropurpúrea Krbh. Od R. fra gilis se lehce rozezná síťnatým i, n ik oliv izolovaně ostnitým i výtrusy a dužninou pod pokožkou klobouku nažloutlou, od R. puellaris m im o jiné ostrou chutí. R ovněž podobná je palčivá R. versicolor J. Schf., která však má výtru sy sm etanové až máslové, dužninu v klobouku bílou a roste pod břízami. Ornamentikou výtrusů a barvou pokožky klobouku připom íná R. pum ila velm i holubinku černonachovou (R . atropurpúrea), od níž se však liší již drobností a dužninou a třeněm n ik oliv bílým . Ode všech uvedených druhů se R. pum ila odlišuje výhradným růstem pod olšemi. Uzka příbuznost s druhem R. atropurpúrea nás opravňuje zařadit R. pum ila do sekce Russula podsekce Em eticinae M elzer et Z vára 1927, a zde pravdě­ podobně do stirps A trop u rp ú rea v systému Singerově (1975), jen ž je charakte­ rizován následovně: „ornam entika spor obvyk le velm i nízká, či jihak výtrusný prach B (C ); pigm ent ku tiku ly klobouku je v kuličkách (podle R. Maireho). obvyk le tm avě purpurový; okraj klobouku otu pělý“ . K rom ě různých subspecií patřících k R. atropurpúrea sem Singer řadí také R. vinacea Burl. Příbu zn ý stirps E m é tic a 'se odlišuje zejm éna vysokou ornam entikou spor (až 1,5 u). Jahn (1976) přiřazuje R. pum ila do A trop u rp u rin ea e v pojetí Romagnesiho Russula pum ila je druh striktně vázaný na olšiny. N a všech lokalitách, kde byl dosud sbírán, roste pod olší lepkavou (A ln u s glutinosa), pouze v polských Beskydech b yl sbírán výhradně pod olší šedou (A ln u s incana). V následujícím přehledu jsou uvedeny všechny dosud publikované lokality R. pum ila se struč­ ným i floristickým i a m ykofloristickým i údaji: 1. Č e s k o s l o v e n s k o : Praha - Jižní Město, „M ilíčovský h áj“ , mokřadní olšina asociace C arici elongatae-Alnetum (degrad. fáze), 11., 15. a 17. IX . 1978 leg. R. Fellner. Společhě s A ln icola escharoides, Lactarius cf. obscuratus, M arasm iellus ramealis, Mýcena speirea, M. galopus, Nolanea cf. staurospora, Psathyrella candolleana. 2. F r a n c i e : Gironde, Mérignac, na holé půdě pod olšemi, leg. M. Ch. Rouzeau. E;i: Alnus glutinosa, A cer campestre, A. pseudo-platanus; E2: Cornus sanguínea; E|: A U ium sp., A ru m maculatum, Hederá helix. Houby: Am anita friabilis, Lactarius lilacinus. (Rouzeau 1970)

*) Abundance plodnic je vyjádřena pomoci stupnice navržené Moserem (1949) a aplikované Nespiakem (1959): + = 1 plodnice, 1 = 1—5 plodnic, 2 = 6—50 plodnic, 3 = 50—100 plodnic, 4 = 100—500 plodnic, 5 = nad 500 plodnic.

F E L L N E R : R U S S U LA P U M IL A V CSSR

3. H o l a n d s k o : Zuid-Holland, Voorschoten, ,,Ter Horst“ , ve staré olšové jasenině na dosti bohaté, písčito-rašelinné půdě, 7. V III. 1974 leg. C. Bas. E.: Alnus glutinosa, Fraxinus excelsior. Houby: Leucocoprinus brebissonii, Lepiota georginae, Marasmius cohaerens, M. epiphyllus M. lupuletorum , Rhodocybe truncata, Rhodophyllus sp. div. atd. (Bas 1976). 4. N S II : S c h l e s w i g - H o l s t e i n . Ahrensburg, „Ochsenkoppel“ , 27. V III. 1967 leg. W. Schulz. - Escheburg, „Dallbek-Schlucht", 1. X. 1967 a II. X. 1969 leg. W. Schulz et E. Jahn. — Reinbek, ..Vorwerksbusch“ , 29. IX . 1973 leg. E. Jahn. — Podle W. Schulze (cf. Jahn 1976) rostlinná společenstva na všech třech lokalitách z okolí Hamburku odpovídají přibližně asociaci Carici rem otae-Fraxinetum na přechodu k asociaci G alio-C arpi letům. E2: Alnus glutinosa, A. incana, A cer pseudo-platanus. Fraxinus excelsior, Quercus sp., Populus trem ula; E;,: Corylus avellana; Et : Galeobdolon luteum. Oxalis acetosella, Stellaria holostea. (Jahn 197«) 5. N S R : W e s t f a l e n . Bielefeld, Stukenbrock, mokřadní olšina řazená do aso­ ciace Carici elongatae-Alnetum vzniklá na původním stanovišti bezkolencových doubrav Q uerco-Betutetum ( = M olinio-Q uercetum ), podzim 1974 leg. B. Jorek, 25. IX . — 28. X. 1975 leg. B. Jorek et H. Jahn. E3: Alnus glutinosa; E| : Agrostis stolonifera, A juga reptám , Anem one nemo rosa, Carex pallescens, Juncus efjusus, G oliu m palustre. M olinia caerulea, Oxalis acetosella. Viola reichenbachiana, V. palustris; Eq: M nium hornum. Plagiothecium sp. Houby: A ln icola escharoides, Cortinarius alnetorum. Pa villus involutvs. Lactarius lilacinus, L. obscuratus, L. theiogalus. (Jahn 1976) 6. N S R : W ü r t t e m b e r g . Schwäbisch Gmünd, Schiesstal, olšina ze svazu Alnion glutinosae, 8. IX. 1976 leg. H. Payerl. E:l: Alnus glutinosa. (Krieglsteiner 1977) 7. N S R : B a y e r n . Nürnberg, okolí Weissenburgu, čistá olšina. 3. IX . 1967 a 13. a 20. IX. 1976 leg. R. Lefler. E-.: Alnus glutinosa. Houby: Lactarius lilacinus. (K rie g l­ steiner 1977) 8. P o l s k o : Bieszczady, Wetlina, pod Alnus incana na bývalém obhospodařovaném pozemku. 700—800 m. n. m., 25. IX . 1975 leg. H. Kreisel. E;J: Alnus incana; E2: Corylus avellana. Houby: A m anita friabilis, Cortinarius alnetorum , C. helvelloides, Lactarius lilacinus, L. obscuratus, L. pyrogalus ss. Neuhoff. (cf. Jahn 1976) 9. Š v ý c a r s k o : Sonceboz, září 1976 leg. H. Schaeren. Bližší údaje nejsou uve­ deny. (Krieglsteiner 1977)

Z uvedeného přehledu vyplývá, že R. pum ila roste zpravidla v čistých nebo smíšených olšinách od nížin až do montánního stupně. Na základě připojených floristických poznámek lze předpokládat výsk yt této holubinky jak v relativně sušších asociacích svazu A ln io n glutinosae (Male. 1929) M eijer-D rees 1936 (n ej­ častěji v asociaci C arici elonga tae-A lnetum Koch 1926), tak v relativně vlhčích asociacích svazu A ln o -P a d io n Knapp 1942 emend. M edvecka-Kornaš 1956 in M atuskiewicz et B orow ik 1957, zejm. podsvazu A ln io n glutinoso-incanae (Br.-Bl.) Oberd. 1953 (např. v asociaci C arici rem o ta e -F ra x in etu m Koch ex Faber 1936. event. též v S te lla rio -A ln e tu m (M ikyška 1944) Lohm. 1957 či A ln etu m incanae Aich. et Siegr. 1930). Ten to předpoklad se rovněž potvrzu je při zhodnocení sociologických vazeb hub. nalezených na dosud známých lokalitách druhu R. pum ila. U 5 z uvedených 23 druhů hub zjišťu jem e společný výskyt na dvou až čtyřech lokalitách R. p u v iila (ostatní druhy b y ly udány vžd y pouze z jedné lokality). P ro nás je obzvláště významné, že většinou právě tyto druhy tvo ří zároveň sociologicky homogenní skupinu, vykazu jící tém ěř shodné ekologické vazby k určitým rost­ linným společenstvům, resp. celým jejich skupinám (v iz tab.). Jde o ty to druhy: Lactarius lilacinus, C ortinarius helvelloides, C. alnetorum , Lactarius obscuratus a A ln icola escharoides (event. i další druhy rodu A ln icola ). Z m ykofloristických a m ykosociologických výzkum ů prováděných dlouhodobě v lužních lesích zejm. v Polsku (srv. B u jakiew icz 1964, 1967, 1970, 1973; Nespiak 1959; W ojew oda 1975 aj.), ale také v N S R (Carbiener, Ourisson et Bernard 1975; Einhellinger 1973). N D R (Buch et K reisel 1957; Herschel et M üller 1970) či Jugoslávii (Jelič et Tortič 1973) vyplývá, že výskyt těchto pěti druhů je omezen

39

;

j

Souhrnná tabulka všech druhů makromycetů uváděných z lokalit Russula pum ila Rouzeau et Massart s grafickým vyznače­ ním jejich známé sociologické amplitudy. — Summary table of all species of macromycetes reported from localities of Russula pum ila Rouzeau et Massart with graphical demonstration of their known sociological amplitude. Třída:

Řád: Svaz:

Alnetea glutinosae Alnetalia glutinosae Alnion glutinosae

Carpino-Fagetea Fagetalia silvaticae Alno-Padion

Podsvaz:

Alnion glutinoso-incanae

j*

o d -ö „ o«

Carpinion betuli Uhnion

GalioCarpin ion

T ilio Carpinion

Fay ion

TilioAcerion

------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------. 'T'

Asociaoe

g

~

~

~ ^

— r>

“ S

S

^ S

§

a

~

*

w

'S

I*

I ^

^ -S

I I

§ S

£

'g,

a

>,

=0 © S .o ÿ c S p^to

*Si çS -8 » s 55 0 ^

Qi

ç* •

^

i

.2 -

-----------------------------------------

e 0

§ 'S S CO

C

.

■“ 8

S J3 > s o f

c

s

ï

ÇS ,

Ï 0

.g

-

SQ 0

s i

r !

S >

^ «J 3 O

.§ -5*

r

o

T e r e s tr ic k é h o u b y:

2 M

4 Lactarius lilacinus (Lasch) Fr. 1 Cortinarius helvelloides (Fr.) Fr Í Cortinarius alnetorum (Vel.) Moser 3 Lactarius cf. obscuratus (Lasch) Fr. 2 Alnicola escharoides (Fr. ex Fr.) Romagii. 1 Alnicola scolecina (Fr.) Romagn. 1 Entoloma nidorosum (Fr.) Quél. 1 Lactarius pyrotjalus (Bull, ex Fr.) Fr. ss. Neuhoff (L. hortensis \ el. ex tschaefer)

Jg x X X X X x x x x X XX

„

ü X X X X X X X X X X

^

œ X X X X X X X X X X X X X

X

?

X X X X X

X X X X X X X X X X X X X X X X X X

X

°

X

X X X X X X X X X X X X X X X X X X X X X X X X X X X X X X X X X X X X X X X X X X X X X X X X X X

X X

X X X X X X X X X X X X X X X X X X X X X X X X

X X X X X

^ \ X X X X X X

X

X

x

X

X

X

druliy sociologicky nedostatečně známé: 1 2 1 1 1 1 1 1

A lnicola celluloderma (P. D. Orton) Svr. *1 manita fria bilis (P . Karst.) Bas Lactarius theiogalus (Bull.) Fr. ss. Moser Leucocoprinus brebissonii (God.) Locq. Lepiota georginae (W . G. Smith) Sacc. Nolanea cf. staurospora

Bres-

P u xillu s invulutus (Batsch ex Fr.) Fr. Rhodocybe truncata (Schaeff. ex Fr.) Sing.

*

^ t"1 C ^ rtf

'a

^ W £2 f

> Ostatuíliouby:

C|

TI

g 1 1 1 1 1 1 1

Mýcena speirea (Fr. ox Fr.) p Oillet X X X X X X X X X X X X X X X X X X X X X . X X X X Marasmiellus ramealis ^ (Bull. ex Fr.) Sing. X X X X X X X X X X ? X X X X X X X X X X X X X X X X X X XX X X X X X X X Psathyrella candolleana Q1 (F r.) Maire X X X X X X a X X X X X ? X X X X X X X X XX X X X X X X X XX X X X X X X Mýcena galopus (Pera. ex Fr.) Kummer X X X X X X X X X X X X X X X X X X '! X X X X X X X ? X X X X X X Marasmius lupulctorum (W einm .) Fr. X X X ? X X X X X X X X X X X X X X X X X X X X X X X X X X X X X X Marasmius epiphyllus (Pera. ex Fr.) Fr. X X X X X X X X X X X X X X X X X X XX X X X X X X X X X X X X X X X X X X X X Marasmius cohaerens (Pers. ex F r.) Fr. X X x x X X ? X X X x x x x x x X

>

W

ČE SK Á M Y K O L O G IE 34 (1) 1980

prakticky výlučně na rostlinná společenstva svazu A ln io n glutinosae z třídy A lnetea glutinosae a svazu A ln o -P a d io n z tříd y Carpino-Fagetea (m axim álně . ještě na vrb in y z tříd y Carici-Salicetea cinereae Pass. 1968). Nepřesahuje tedy nikdy (n ejde-li o přechodné typ y ) do společenstev habrových doubrav či bučin. Nadto výskyt prvních dvou druhů uvedené skupiny (Lactarius lilacinus a C o rti­ narius helvelloides) se na základě výzkum ů B u jakiew iczové (1973) om ezuje výlučně na asociace Carici elonga tae-A lnetum a C irca eo -A ln etu m (s těžištěm rozšíření v druhé z nich), tedy na společenstva řazená buď do svazu A ln io n glutinosae nebo do podsvazu A ln io n glutinoso-incanae ze svazu A lno-P ad ion . n ik oliv však do podsvazu U lm ion (z téhož svazu). Asociace C ircaeo-A lnetum Oberd. 1953 je podle Oberdorfera (1967) synonymem k F ra xin o-A ln etu m Matusz. 1952. Neuhauslová-Novotná (1972) považuje asociaci Circaeo-A lnetum za blízkou k u nás běžné asociaci Stella rio-A ln etu m , nicméně odliš­ nou svým boreokontinentálním charakterem (častý výskyt druhů jako Care.v elongata, Dryopteris thelypteris, Calamagrostis canescens, Ribes nigrům apod.).

Z neterestrických druhů hub, sbíraných na lokalitách R. pum ila, lze naprostou většinu považovat za druhy charakteristické pro všechny běžné asociace ze svazu A ln o-P a d ion a pro asociaci C arici elon ga tae-A lnetum ze svazu A ln io n g lu ­ tinosae. Žádný z těchto druhů však nebyl hlášen z více jak jedné lokality. Znalost sociologických vazeb rostlin a hub, vyskytujících se na stanovištích druhu Russula pum ila, nám tedy dovoluje shodně předpokládat široké rozšíření holubinky drobné od nížin až do montánního stupně (např. A m anita friabilis, jeden z častějších doprovodných druhů R. pum ila, je udávána Favrem (1960) dokonce až z výšky 1900 m. n. m.) v rostlinných společenstvech mokřadních olšin a lužních olšin podél potoků (event. řek), s m ožným výskytem také v olšo­ vých subasociacích dubo-jilm ových lužních lesů (Q u erco-U lm e tu m alnetosum M ezera et Samek 1954 — cf. Neuhauslová-Novotná 1965) nebo olšových v rb i­ nách. resp. na kontaktu s těm ito a dalšími společenstvy (jako jsou např. vlhké habrové doubravy nebo suťové lesy). Těžiště jejíh o výskytu však lze předpo­ kládat v relativně sušších variantách mokřadních olšin s ostřicí prodlouženou (C a rici elonga tae-A lnetum ), v potočních jaseninách s ostřicí oddálenou (C a rici rem o ta e -F ra x in etu m ) a také ve vlhčejších variantách ptačincových olšin (S te lla rio -A ln e tu m ), obohacených již o některé m esofilní druhy. V e vyšších polohách lze očekávat je jí výskyt také v porostech olše šedé (A ln e tu m incanae). Základ­ ním předpokladem jejíh o výskytu na lokalitě je však přítomnost olše v e stro­ m ovém patře, pravděpodobně nižší pokryvnost druhů bylinného patra a vlhké, n ikoliv však příliš m okré a zároveň ani příliš kyselé stanoviště. V době, kdy byla tato práce již uzavřena, byl mi panem A. Vágnerem z Brna předán k revizi sběr druhu R. pum ila z Hostýnských vrchů. Podle přiložených poznámek a provedeného mikroskopického šetření jedná se bezpečně rovněž o náš druh. U této nově objevené moravské lokality však bohužel není k dispozici podrobnější floris­ tický zápis. H a b . : Hostýnské vrchy, v místě zvaném Košovy-část, mezi obcemi Košový a R ajnochovice u Bystřice p. Hostýnem, pod olší lepkavou a šedou (A lnus glutinosa et A. incana), 25. V III. 1979, leg. A. Vágner. Sum m ary Russula pum ila Rouzeau et Massart was found in September 1978 in alder forest of association Carici elongatae-Alnetum Koch 1926 (degrad. phase) in Southern outskirts of Prague. Its deseription and ecology agrees w ell with reports of Rouzeau (1970), Jahn (1976), Bas (1976) and K rieglsteiner (1977). Some sociological consequen-

42

F E L L N E R : R U S S U L A P U M IL A V CSSR

ces are drawn on the basis of the survey of all available floristic and mycofloristic data about European localities of R. pum ila known up to now: Only fiv e species of macromycetes w ere recorded from more than one localities of R. pumila. viz. A lnicola escharoides (Fr. ex Fr.) Romagn., Am anita friabilis (P. Karst.) Bas, Cortinarius alnetorum (Velen.) Moser, Lactarius lilacinus (Lasch) Fr. and L. obscuratus (Lasch) Fr. Alm ost all these species (and also Cortinarius helvelloides (Fr.) Fr.) can be estimated as characteristic species fo r alliances A ln ion glutinosae (Male. 1929) M eijer-D rees 1936 from class Alnetea glutinosae Br.-Bl. et Tx. 1943 and A lno-Padion Knapp 1942 emend. M edwecko-Kornaš 1956 in Matuskiewicz et B orow ik 1957 from class Carpino-Fagetea (Br.-Bl. et Vlieg. 1937) Jakucs 1967. M oreover Lactarius lilacinus (reported from four localities) and Cortinarius helvelloides are not known (cf. Bu.jakiewicz 1973) from ash-elm forests of suballiance U lm ion Oberd. 1953 (cf. table). The known myco- and phytosociological bindings so can help us to delim itate the possible area of habitation o f R. pumila. It can be supposed under Ainus glutinosa (L.) Gaertn. or A. incana (L.) Moench from lowland up to mountains in alder forests on bog soils so as in alluvial m ixed forests on fertile soils, with possible occurrence also in ash-elm forests or in w illow s with interm ixed alders (or in contact with oak-hornbean forests). The central area of its distribution however is in relatively more dry variants of C arici elongatae-Alnetum , in Carici rem otae-F ra xin etu m Koch ex Faber 1936 and probably also in S tella rio-A ln etu m (Mikyška 1944) Lohm. 1957 provided that the alder is present, the undergrowth is not too dense and the soil is middle moist but not too acid. Literatura B a s C. (1976): Russula pumila Rouzeau et Massart, een ook in Nederland onddekte elzenbegeleider. Coolia 19 (4): 137—141. B r a u n - B 1a n q u e t J. (1951): Pflanzensociologie. Wien. B u c h R. et K r e i s e l H. (1957): Höhere P ilze des Leipziger Auenwälder. Zeitschr. f. Pilzkunde 23 (1): 4—19. B u j a k i e w i c z A. (1964): G rzyby w yžsze zebrane w Içgu jesiono-w i^zow ym kolo P n iew (zach. W ielkopolska). Zeszyty Naukowe Uniw., Biologia, Poznaň, 5: 137—148. B u j a k i e w i c z A. (1967): Z badaň nad wystçpowaniem grzybów wyžszych w zespolach legowych Puszczy Bukowej pod Szczecinem i okolic Stepnicv nad Zatokq OdrzaňskEj. Badania Fizjogr. nad Polskq Zach. 20: 155—162. B u j a k i e w i c z A. (1970): Udzial grzybów wyžszych w lasach legowych i olesach Puszczy Bukowej pod Szczecinem. Badania Fizjogr. and Polskq Zach. 23: 61—96. B u j a k i e w i c z A. (1973): Udzial grzybów wyžszych w lasach Içgowych i w olesach W ielkopolski. Pozn. Tow. P rzyj. Nauk, Prače K om isji Biologicznej 35 (6): 1—92. C a r b i e n e r R.. O u r i s s o n N. et B e r n a r d A. (1975): Erfahrungen über die Beziehungen zwischen Grosspilzen und Pflanzengesellschaften in der Rheinebene und den Vogesen. Beitr. naturkundl. Forsch. Südwestdeutschland 34: 37—56. D a r i m o n t F. (1973): Recherches mycosociologiques dans les forêts de Haute B el­ gique. Essai sur les fondements de la sociologie des champignons supérieurs I, II. Institut Royal des Sciences Naturelles de Belgique — M ém oire 170: 1—220. E i n h e l l i n g e r A. (1973): Die P ilze der Pflanzengesellschaften des Auenw ald­ gebiets der Isar zwischen München und Grüneck. Ber. Bayer. Bot: Ges. 44: 5—100. F a v r e J. (1960) : Catalogue déscriptive des champignons supérieurs de la zone subalpine du Parc Nat. Suisse. Résultats des recherch. scientif. entrepr. au Parc Nat. Suisse 6 (42): 321-610. H e r s c h e l K. et M ü l l e r G. (1970): Die höheren Pilze des Landschaftsschutz­ gebietes „Zw einaundorfer P ark “ bei Leipzig. Mykol. Mitteilungsbl. 14 (2): 37—54. J a h n H. et al. (1976): Russula pumila Rouzeau et Massart, ein Täubling unter Alnus glutinosa, in Norddeutschland und W estfalen gefunden. W estfäl. Pilzbr. 11: 15—21. J e l i č M. et T o r t i c M. (1973): N eke osobitosti flore makroskopskih g ljiva u šumi lužnjaka u rezervátu Prašnik. Acta Bot. Croat. 32: 227—235. K r i e g l s t e i n e r G. J. (1977): Pycnoporellus fulgens (Fr.) Donk, Hygrophorus persicolor Ricek 1974, Russula pumila Rouzeau et Massart — drei seltene oder weitgehend übersehene Makrom yceten in Süddeutschland erstmals nachgewiesen. Schw. Z. f. Pilzk. 55 (1): 9-11. L a w r y n o w i c z M. (1973): G rzyby wyžsze makroskopowe w gr^dach Polski šrodkowej. Acta Mycol. 9 (2): 133-204.

43

; %

ČE SK A M Y K O L O G IE 34 (1) 1980

I

L i s i e w s k a M. (1974): Macromycetes of beech íorests within the eastern part o í the Fagus area in Europe. Acta Mycol. 10 (1): 3—72. M e d w e c k a - K o r n a š A. et al. (1973): Przeglad zbiorowisk rošlinnych lgdow ych i slodkowodnych. Szata Rošl. Polski 1: 237—501. M i k y š k a R. et al. (1968): Geobotanická mapa CSSR. 1. České země. V egetace CSSR A2. Praha. ■ M i k y š k a R. (1971): Pokus o ustavení diagnostických skupin lesního podrostu. (Üvaha o dnešním druhovém složení východočeských lesů.) Preslia 43 (1): 17—27. M o s e r M. (1949): Untersuchungen über den Einfluss von Waldbranden auf die Pilzevegetation I. Sydowia 3: 336—383. N e s p i a k A. (1959): Studia nad udzialem grzybów kapeluszowych w zespolach lesných na terenie Bialowieskiego Parku Narodowego. Monogr. Bot. 8: 3—141. N e u h a u s l o v á - N o v o t n á Z. (1965) : W aldgesellschaften der Elbe- und Egerauen. In: R. Neuhäusl, J. M oravec et Z. Neuhauslová-Novotná: Synökologische Studien über Röhrichte, Wiesen und Auenwälder. Vegetace CSSR A l. Praha. N e u h ä u s 1 o v á - N o v o t n á Z. (1972): Beitrag zur Kenntnis des Stella rio-A ln etu m glutinosae (Mikyška 1944) Lohm eyer 1957 in der Tschechischen Sozialistischen Republik (CSR). Folia Geobot. Phytotax. 7: 269—284. N e u h ä u s l o v á - N o v o t n á Z. (1975): Beitrag zur Kenntnis des A lnetum incanae in der Tschechischen Sozialistischen Republik (CSR). Folia Geobot. Phytotax. 10: 131-155. ■ N e u h á u s l o v á - N o v o t n á Z. (1977): Beitrag zur Kenntnis des C arici rem otaeFraxinetum in der Tschechischen Sozialistischen Republik. Folia Geobot. Phytotax. 12: 225-243. ■ O b e r d ö r f e r E. et al. (1967): Systematische Übersicht der westdeutschen Phanerogamen- und Gefässkryptogamengesellschaften. Sehr. R. Vegetkde. 2: 7—62. P a s s a r g e H. (1968): Neue Vorschläge zur Systematik nordmitteleuropäischer W aldgesellschaften. Feddes Repert. 77 (1): 75—103. R o m a g n e s i H. (1967): Les Russules d’Europe et d A fr iq u e du Nord. Paris. R o t h m a l e r W. et al. (1976): Exkursionsflora für die Gebiete der DDR und der BRD. IV. Kritischer Band. Berlin. R o u z e a u M. Ch. (1970): Russula pumila Rouzeau et Massart, espèce nouvelle découverte en Gironde. Actes Soc. Linn. de Bordeaux, Sér. A , 105 (1968) (7): 1—3. S i n g e r R. (1975): Agaricales in modern taxonomy. Vaduz. W o j e w o d a W. (1975): Macromycetes Ojcowskiego Parku Narodowego II. Charakterystyka socjogiczno-ekologiczno-geograficzna. Acta Mycol. 11 (2): 163—209.

H H H H H

Adresa autora: Dr. Rostislav Fellner, Opatov čp. 1315, 149 00 Praha 4 - Jižní Město.

I

44

H H H H H H H H H H H H H H I H I I H H

H H I I I I ■ H

I

A n a ly tis c h e B e stim m u n g s ta b e lle d e r e u ro p ä isc h en h ö c k e rig -e c k ig sp o rig e n R isspilze (Beiträge zur Kenntnis seltenerer Inocyben. Nr. 17) A nalytický klíč k určení evropských hrbolkatovýtrusých vláknic (Příspěvky k poznání vzácnějších vláknic. Část 17.) Johann Stangl und Jaroslav Veselský Zuverlässige Bestimmung der h ö c k e r i g - e c k i g s p o r i g e n Riss­ pilze gehört zu den schwierigsten Aufgaben der angewandten Inocybologie. D ie vorliegende analytische H ilfstabelle m it ihren 56 europäischen Arten erm öglicht das erste Zurechtfinden über die M annigfaltigkeit einzelner G lie­ der der Untergattung Inocybe [subgen. Clypeus (Britz, ex Britz.) J. E. Lange],

K nejobtížnějším úkolům studia vláknic náleží spolehlivé určování h r b o l k a t o v ý t r u s ý c h druhů z podrodu Inocybe [subgen. Clypeus (Britz, ex Britz.) J. E. Lange]. Předložená praktická určovací pomůcka ve form ě analytického klíče podává orientační přehled o 56 evropských druzích.

I. Cortina ju ng im m er vorhanden, (Abb. B l) II.

Stiel

höchstens

im

oberen T eil

bereift

Cortina fehlend, Stiel bis M itte oder v ö llig bereift (Abb. B2, B3) I A B

Hutbedeckung liegend (Abb. A l ) — büschelfaserig (Abb. A3) Hutbedeckung grobfaserig (A bb. A2), am Scheitel zum schuppigfaserig w erden neigend (Abb. A6, A4) C Hutbedeckung w olligfa serig + — schuppig(Abb. A4) A a Stielbasis nur verdickt, kaum knollig (Abb. C2) b Stielbasis im m er knollig (Abb. C3—C6) A a l H utfarbe tiefbraun bis am Scheitel schwarz a2 H utfarbe braun a3 H utfarbe ockergelb al/1 Sporen stum pfhöckerig 7,5 — 10 X 5 — 6 um 1. Inocybe glabrodisca P. D. Orton 1960 a2 1 Sporen stum pfhöckerig 7—10 X 6—8 um 2. Inocybe acuta Boudier 1917 a2 2 Sporen sternförm ig bis 13 um lang 3. Inocybe pseudoasterospora Kühner et Boursier 1932 a2 3 Sporen eckig-höckerig 8,5—11(—13) X 6—8 um 4. Inocybe cicatricata Ellis et Everhart 1889 a2 4 Sporen unregelm äßig polygonal-höckerig 10—2 2 X 5 ,5 —8,5 um 5. Inocybe rennyi (Berk, et Br.) Saccardo 1887 a2 5 Sporen im Um riß fast viereckig 6—8(—10) X 4—6 (—7,5) um 6. Inocybe brevispora Huijsman 1955 a3 1 A u f säuerlichen Böden 7. Inocybe egenula Fa vre 1955 a3 '2 A u f neutralen bis leicht basischen Böden 8. Inocybe putilla Bresadola 1387 45

C E SK A M Y K O L O G IE 34 (1) 1980

5

6

7

Y n Y k

M

/ a\ W

itif a ftfW

1

§5& 1

2

ifE i

^

lli| il§ l

3 .•;•

8

" c

-\% -ryS

^

~

1

U

2

s

U

1 1

B

¡‘ ':;...■|

s O

'r u T ^

^ 6

Kn»

I I

i I

I

1. Schematische Skizze der Grundmerkmale. A —Hutbedeckung, B—Stielbekleidung, C—Stielbasis. Nähere Erläuterungen im Text. J. Stangl del.

46

I

S T A N G L ET V E S E L S K Y : SELTENERE IN O C YB E N

A b i K n olle abgesetzt + — gerandet (Abb. C4—C5) b2 K n o lle nie abgesetzt (Abb. C3) bl/1 Sporen m it 6 bis 3 ausgezogenen Höckern 9. Inocybe napipes J. E. Lange 1917 bl/2 Sporen m it wenigen, kaum vorgezogenen Höckern 10. Inocybe pseudoum brina Stangl 1975 b2/l H utfarbe braun, Sporen m it w enigen und kaum vorsprin­ genden Höckern 11. Inocybe um brina Bresadola 1884 b2/2 H u tfarbe strohgelblich bis ockerlich, Sporen m it 7 bis 13 abgestum pften Höckern, fast viereckig 12. Inocybe aurea Huijsman 1955 b2 3 H utfarbe dunkel kastanienbraun, Sporen m it 6 bis 11 breitkögeligen Höckern 3. Inocybe pseudoasterospora Kühner et Boursier IB Ba H utfarbe dunkelbraun, um den Buckel schwärzlich Bb H utfarbe holzbraun bis kastanienbraun, um den Buckel russig Bai Sporen bis 14 ^m lang 13. Inocybe p rox im e lla P. A. Karsten s. Fa vre 1948 Ba2 Sporen 9—14 X 5—6,5 um 14. Inocybe giacom i Fa vre 1955 Ba3 Sporen 8—11 X 6—7 um 15. Inocybe b olton ii Heim 1931 Ba4 Sporen 6,5—8,5 X 5—6 um 16. Inocybe striatorim osa P. D. Orton 1960 Bbl Sporen 6—9(—10) X 5—6,5 um, teils fast viereckig 6. Inocybe brevispora Huijsman Bb2

Sporen 8—9 X 5—6 um; w inzige A rt, Hut 0,6—1,2 cm breit 17. Inocybe fu lv ella Bresadola 1892

IC Ca Pleurozystiden fehlen Cb Pleurozystiden vorhanden C al Pleurozystiden fehlen, Sporen ausgeprägt höckerig 18. Inocybe casim iri V elen ovsky 1920 Cbl Cheilo- u. Pleurozystiden am Scheitel au ffä llig ausgezogen, 40—76 X 13—25 um, zuweilen bis kugelig 19. Inocybe va ria b illim a Spegazzini 1899 = I. lanuginella s. Konrad et Maublanc 1937 (non Schroeter in Cohn 1889) = I. decipientoides Peck 1907 = I. globocystis Velen. 1920 em. H eim 1931 Cb2 Cheilo- u. Pleurozystiden am Scheitel abgerundet, länglich + — schlauchförm ig und vorw iegen d ohne Schopf, (35) 55 (—75) X 12—21 um , zuweilen bis eifö rm ig b2/l V orw iegen d an sehr feuchten, moosigen Standorten und in M ooren 47

C E SK Ä M Y K O L O G IE 34 (1) 1980

b2/2

II A

20. Inocybe longicystis Atkinson 1918 non Velen. 1920 = I. lanuginosa (Bull. 1787) Velen. 1920, t. 62 f. 11. V orw iegen d in Laubwäldern in der Nähe von m ulm igem Holz oder sogar auf diesem (eine gewisse Ä hnlichkeit m it I. lacera ist vorhanden!) 21. Inocybe lanuginosa (Bull, ex Fr.) Kum m er auctorum non Velen. 1920 = I. ovatocystis Boursier et Kühner 1928 = I. globocystis Velen, sensu Bours. et Kühn.

M ittelgroße bis große, grauweiße, blaßockerfarbige A rten

Aa

Hut w eiß bis gelblich. Sporen 8—11 X 6—7 ^m , fast 4-eckig 22. Inocybe fibrosa (Sow. ex Berk.) G illet 1874 A b Hut grauweiß. Sporen 9—11 X 6—9 ¿¡m 23. Inocybe canens Stangl (ined.) A c Hut creme bis blaß bräunlich. Sporen (7,5) 8,7—10 —13 X (—10) um m it 8—15 Buckeln 24. Inocybe fibrosoid.es Kühner 1933 II B

M ittelgroß e A r t m it braunen Hutfarben, am Scheitel Velum resten und fein faseriger Bedeckung (Abb. A 1) 25. Inocybe triv ia lis (P. A . Karsten) J. E. Lange 1917

m it

(5,7) 6—8

weißen

II C

K lein ere A rten 1 bis 3 cm H utbreite m it liegend büschelfaseriger (Abb. A 3) bis abstehend schuppiger Bedeckung (Abb. A 5) und a u ffällig stacheligen, m orgensternartigen Sporen Ca Hutbedeckung liegend büschelfaserig bis grob faserig (Abb. A 3. A 2). Hut alt bis nabelig 26. Inocybe calospora Quelet ap. Bresadola 1882

l 2.

|

o

.

ö

Die auffälligsten Sporenformen. 1. Inocybe calospora. — 2. Inocybe asterospora. — Inocybe oblectabilis. — 4. Inocybe decipiens.

3.

J. S tangl del.

S T A N G L ET V E S E LS K Ý : SELTENERE IN O C YB E N

Cb

II D

Hutbedeckung abstehend schuppig, etwa an die I. casim iri erinnernd. Hut auch im A lte r buckelig bleibend 27. Inocybe gaillard ii G illet 1883 Fleisch + — stark rötend

Da

Hutbedeckung liegend faserig (Abb. A 1) 28. Inocybe bresadolae Massee 1904 = 1. repanda (Bull.) Bresadola 1892 Db Hutbedeckung kleinschuppig-dreieckig (Abb. A 4) 29. Inocybe capucina (Fr.) Karsten s. Patouillard

II E II F

Stiel nie kn ollig und ganz b ereift (Abb. C 1, B 3) Stiel im m er knollig und bis Stielm itte oder ganz b ereift (Abb. B 3) Ea Hutbedeckung w o llig faserig oder filz ig (Abb. A 8, A 7) Eb Hutbedeckung faserig (Abb. A 1) oder leicht schuppig und Stiel m it Scheinknöllchen aus M y ze lfilz Ea 1 Hut bis 1,5 cm breit m it grau filziger Hutbedeckung 30. Inocybe petiginosa (Fr. ex Fr.) G illet 1874 2 Hut bis 2 (—3.5 cm) breit m it zarter w eiß silberfarbiger Hutbedeckung gl? 31. Inocybe ja cob i Kühner 1955 3 Hut bis 2,5 cm. H utfarbe braun-ockergelb 32. Inocybe nem atolom a Josserand 1959 ex Josserand 1974 Eb 1 H utfarbe rötlich gelbbraun, Hut bis 2,5 cm breit, Vorkom m en in Hochm ooren Hj 33. Inocybe egenula Favre 1955 sensu Fa vre 1960 2 Hutfarbe weißlich oder- etwas ockerlich, Vorkom m en in feuchten N adelw äldern (Sporen 7—10 X 6—7 um) 34. Inocybe um bratica Quéiet 1883 3 H utfarbe ockerlich, Hutbedeckung am Rand etwas schuppig. V o r­ kommen in feuchten Fichtenwäldern. Sp. 6,5—8 X 4—5 ^m. 35. Inocybe trechispora (Berk. 1838) Karsten 1879 = I. paludinella (Peck 1878) Saccardo 1887 4 H utfarbe vorerst dunkelbraun, ausblassend. Vorkom m en auf san­ digen Böden bei Eichen und Haseln 8. Inocybe p u lilla B resadola 1887

Fa

Sporen fast sternförm ig, mindestens teilw eise oder vereinzelt. Stiel bräunlich oder rotbraun, fast ganz bereift, abgesetzt bis fast gerandet kn ollig (Abb. C 4, C 5) a 1 M ittelgroß e bis große A rt m it grobfaserig w erdender Hutbekleidung (Abb. C 2) 36. Inocybe asterospora Quéiet 1879 a 2 kleine A rt m it rotbraunem ganz bereiftem Stiel, der a u ffällig ge­ randet kn ollig ist (Abb. C5) 37. Inocybe brunn eo-rufa Stangl et Veselský 1971 a 3 kleine Art, die etwas an Inocybe frie sii erinnert. D er zart gelblich gehauchte Stiel ist kleinknollig (Abb. C3) 38. Inocybe hum ilis Fa vre 1960

|S|

jH

Č e s k á m y k o l o g i e 34 ( i ) 198O

b Sporen stark höckerig, länglich ; Stiel bis M itte bereift, w eißlich-ocker­ gelblich, K n olle abgesetzt, nie gerandet. G rößere A rten bis 6 (—9) cm Hutbreite b 1 Hutbedeckung w ie bei 1. fastigiata (Abb. A3), H utfarbe ockerlich bis etwas braun, Stielfleisch bräunend 39. Inocybe praetervisa Quéiet apud Bresadola 1883 b 2 Hutbedeckung faserig bis büschelig-faserig, am Rand grobfaserig (Abb. A2) bis striem ig („v e r g e té “ ). Fleisch weiß. 23. Inocybe fibrosoides Kühner 1933 b 3 Hutbekleidung faserschuppig (Abb. A 4) mindestens am Scheitel rotoder Kupferbraun, Stielfleisch weiß, dann gilbend 40. Inocybe phaeosticta Fu rrer 1952 b 4 Hut stark beschuppt (Abb. A 4) und dadurch bunt wirkend, Stiel­ fleisch weiß, in Basis leicht bräunend 41. Inocybe m argaritispora (Berk. ap. Cooke) Saccardo 1887 c Sporen w en iger höckerig (anscheinend nur einseitig höckerig, länglich. Stiel w eiß oder rötlich, K n olle abgesetzt oder gesäumt (Abb. C6) c 1 Sporen bis 13 um lang; Hut dunkelbraun m it spinnwebeartigen V elumresten . 42. Inocybe pseudohiulca Kühner 1933 c 2 Sporen bis 12 um lang; Hut erdfarben, fleisch- oder gelbbraun. (Hutbedeckung Abb. A 1) 43. Inocybe oblectabüis (B ritzelm ayr) Saccardo = Inocybe hiulca (Fries) Bresadola 1892 c 3 Sporen kaum die Länge 11 um überschreitend; Hut dunkel rußbraun 44. Inocybe fu lig in eo -a tra Huijsman 1955 c 4 Sporen nur 10 um lang w erdend; H utfarbe bis hellbraun (büschelig wachsend) 45. Inocybe tabacina Fu rrer 1952 c 5 Sporen 7,5—10 X 5—6,5 ^ m ; Hut dattelbraun bis dunkelbraun, zum Rand erblassend 1. Inocybe glabrodisca P. D. Orton d Sporen w enig höckerig; Stiel weißlich + — gilbend ganz b ereift und gesäumt knollig (Abb. C6)

oder

schwärzend,

d 1 Stiel weiß so bleibend; Hut goldgelb bis gelbbraun, Sporen nur bis 10 « m lang 46. Inocybe m ixtü is (B ritzelm ayr) Saccardo sensu orig. d 2 Stiel alt bräunend bis schwärzend ; Hut strohgelb bis schmutzig gelb oder gelb-bräunlich, Sporen bis 12 um lang 47. Inocybe xanthom elas Boursier et Kühner ap. Kühner 1933 sensu orig, non J. E. Lange d 3 Stiel alt schmutzig ocker bis rehfarben ; Hut braungelb, braunocker oder falb, Sporen bis 13 ^m lang 48. Inocybe salicis Kühner 1955 = I. xanthom elas sensu J. E. Lange non Kühner 1933

S T A N G L ET V E S E LS K Ý : SELTENERE IN O C YB E N

e Sporen kaum höckerig; Stiel ockerlich, im oberen T eil zuweilen rötlich behaucht, abgesetzt kn ollig (Abb. C4) e 1 Sporen 6,7—9,7 X 4,2—6,7 um; Hutbedeckung fein faserig (Abb. A l ) m it einer weißlichen Velumschicht bedeckt 49. Inocybe gram m ata Quéiet sensu Kühner (non H eim ) e 2 Sporen 8—10(—12) X 6—7,5 ^m ; Hutbedeckung w ollig-faserig (Abb. A3 + A7) zum Rand biichelig-faserig (Abb. A3) 50. Inocybe alnea Stangl (ined.) e 3 Sporen 8—10(—11) X 6—7,5 um; Hutbedeckung fein faserig (Abb. A l ) mit graulichem Velum vergänglich bedeckt 51. Inocybe ochracea Stangl (ined.) e 4 Sporen 9—12,5(—14) X 5,5—8 um; Hutbedeckung fein faserig (Abb. A l ) m it grauockerlichem Velum vergänglich bedeckt 52. Inocybe dunensis P. D. Orton 1960 e 5 Sporen 9—15 X 6—9 um; H utbekleidung schuppig (Abb. A5) 53. Inocybe decipiens Bresadola 1892 sensu orig. f

Sporen nur eckig-w in k elig kaum je höckerig

(ähnlich

denen

der

R hodophyllus-A rte n ).

f 1 Sporen 10—12,5 X 7,5—9 aum; Hut nur 1 cm breit; in alpinen Z w erg­ strauchheiden 54. Inocybe concinnula Favre 1955 f 2 Sporen 11—15 X 7,5—10 um; Hut bis 2 cm breit; in alpinen Z w erg­ strauchheiden 55. Inocybe oreina Favre 1955 f 3 Sporen 9—15 X 6—9 um; Hutbekleidung schuppig (Abb. A5) "56. Inocybe m aritim a (Fries) sensu Heim 1931 Erläuterungen A — Hutbedeckung

zur

Skizze

der G r u n d m e r k m a l e

1 2 3 4 5 6

liegend, fein faserig (w ie bei I. frie s ii) liegend, grobfaserig (w ie bei I. b olton ii) liegend, büscheligfaserig (w ie bei I. fastigiata) liegend, schuppig (w ie bei I. lanuginella) abstehend schuppig (w ie bei I. lanuginosa) in stegartige Schüppchen zerbrochen (w ie bei I. m argaritispora) 7. w o llig -filz ig (w ie bei I. dulcamara)

D ie Hutbedeckung ist bei vielen Rißpilzen sehr arteigen ausgebildet und sollte neben anderen Bestimmungsm erkmalen durchaus mitbeachtet werden. B — Stielbekleidung

l i m oberen 1 3 b ereift (w ie bei 1. frie s ii) 2 3 4 5 6

+ — bis M itte b ereift (w ie bei I. decipiens) bis zur Basis b ereift (w ie b. I. um bratica) liegend fein faserig (w ie b. I. um brina) + — liegend grobfaserig (w ie b. I. fastigiata) schuppig (w ie b. I. obscura) 51

CE SK Ä M Y K O L O G IE 34 (1) 1980

Der Stielbekleidung hat R. Kühner als Bestimmungsm erkmal große Bedeu­ tung beigemessen, w eil diese bei den einzelnen Sippen sehr konstant ist C — Stielbasis

1 2 3 4 5 6

gleichdick (w ie bei I. dulcamara) schwach verdickt (w ie b. 1. acuta) knollig (w ie b. I. um brina ) abgesetzt knollig (w ie b. 1. praetervisa) gerandet knollig (w ie b. 1. oblectabilis) gesäumt kn ollig (w ie b. 1. m ix tilis )

D ie Ausbildung der Stielbasis ist ein sehr konstantes Bestimmungsmerkmal.

Alphabetisches

Verzeichnis

acuta alnea asterospora aurea brevispora boltonii bresadolae brunneorufa calospora canens capucina casim iri cicatricata concinnula decipiens decipientoides dunensis egenula fibrosa fibrosoides fuligineo-atra fulvella gaülardii giacomi glabrodisca globocystis grammata hiulca humilis jacobi lanuginella Species

2 50 36 12 6 15 28 37 26 23 29 18 4 54 53 19 52 7. 33 22 24 44 17 27 14 1 19. 21 49 43 38 31 19 incertae

sedis

der

Namen

und

Synonymen

lanuginosa longicystis rnargariüspora m a r it im a

m ixtilis napipes n em a to lo m a

oblectabilis ochracea orein a

ovatocystis p alu dinella petiginosa ph aeosticta praetervisa proxim ella pseudoasterospora pseu doh iulca p s cu d o u m brin a p u tü la

&

repanda salicis s tria torim osa tabacina trech is pora triv iali s u m b ra tic a u m brin a variabillima. x a n th om e la s Küh. x a n th om e la s Lge.

21 20 41 56 46 9 32 43 51 55 21 35 30 40 39 13 3 42 10 8 28 48 16 45

35 25 34 11 19 47 48

(in unserem Schlüssel nicht eingefügt)

Inocybe carpta (Sop. ex Fr.) Bresadola, Fungi tridentini 1 p. 50, t. 54, 1884. sensu Bresadola non Heim; Inocybe cinerascentipes Huijsman, Fungus 25 p. 26. 1955. A lle beide wahrscheinlich zu 1. variabillim a Spegazzini gehörend. Inocybe ionipes Boudier, Icones m ycologicae t. 120 p. 60. 1905. Nach Huijsman, Fun­ gus 25 p. 28, 1955, zu I. boltonii Heim gehörend. Inocybe relicina Fries, Syst. mycol. 1 p. 256, 1821, non Heim, Inocybe p. 154, t. 4. 1931; sensu emendato Moser, Fung. rar. Icones color. 7 p. 40, t. 56a, 1978, ist sie von Arten des „Stirpe lanuginosa“ abzusondern und soll als eine gute A rt der moorigen Fichtenwälder (besonders in Skandinavien) in Betracht genommen werden.

S T A N G L ET V E S E LS K Ý : SELTENERE IN O C YB E N

Inocybe rujo-alba Patouillard et Doassans in Patouillard, Tabulae analyticae t. 548, Nach Heim, Inocybe p. 399, 1931, zu I. petiginosa gehörend. Inocybe um boninota Peck, Bull. St. Bot. N ew —Y ork St. Mus., t. 139, p. 58, 1910 sensu Heim. Inocybe, t. 33 f. 3, p. 370, 1931 v ix J. E. Lange, Dansk bot. Ark. 2 (3), t. 3 f. 13, p. 44. 1917 non Peck nec Kauffm an, N ew —York Bot. Garden 10 (4), p. 239, Inocybe um boninota Peck v a r. in J. E. Lange, Dansk bot. Ark. 2 (3), t. 3 f. 13. p. 44, 1917. Neuerlich von J. Bon in Documents mycologiques, fasc. 24 (Mai 1976) als Inocybe acutella Bon sp. nov. korrekt beschrieben (Holotypus Nr. 91055-B in herbario J. Bon, Lille). A n s c h r ift der Augsburg.

Verfasser:

Johann

Stangl. von-der-Tannstraße 48, H

MUDr. Jaroslav Veselský, Výškovická 100. CS-704 00 Ostrava.

D-8900

Č e s k á m y k o l o g i e 34 (i ) 1980 M ykologická nomenklatura — fosilní houby Nom enklatorický sekretariát M ezinárodní m ykologické asociace zřizuje subkomise složené z badatelů, kteří se zajím ají o řešení problémů souvisejících s uplatněním mezinárodního kódu botanické nomenklatury na houby (včetně lišejníků). Několik subkomisí již ukončilo svoji práci a výsledky budou brzy otištěny v časopise Taxon. Sekretariátu bylo doporučeno jako velm i naléhavé téma: nomenklatura fosilních hub. Sekretariát je proto ochoten zřídit subkomisi, která by se zabývala touto otáz­ kou a žádá všechny zájem ce o problematiku nomenklatury fosilních hub, aby sďélili předsedovi nomenklatorického sekretariátu, zda by byli ochotni spolupracovat s tím, že by se stali členy příslušné subkomise. Bylo by vhodné, aby se co n ejvíce badatelů podílelo na spolupráci v této subkomisi tak, aby závěry m ohly být zpracovány co nejdůkladněji a aby byly vzaty v úvahu názory co nejširšího okruhu. Našim badatelům zprostředkuje spojení s předsedou nomenklatorického sekreta­ riátu Z. Pouzar. Všechny přihlášky ke spolupráci na problem atice nomenklatury fosilních hub zasílejte proto laskavě na adresu: Z. Pouzar, CSc., Národní muzeum, Přírodovědecké muzeum, 115 79 Praha 1, Václavské nám. 68. Literatura G. L i n c o f f a D. H. M i t c h e l l : Toxic and hallucinogenic mushroom poisoning Van Nostrand Rcinhold Comp. N ew York, 267 stran, 1977. Rostoucí zájem o sběr makromycetů pro kuchyňské účely během posledních 25 let má i negativní stránku, neboť vzrůstá počet otrav jedovatým i druhy. Jenom v CSSR se ročně otráví průměrně 50 lidí, zemře 5. M ykotoxikologické studie jsou roztroušeny v mnoha časopisech lékařských, mykologických, chemických, obecně toxikologických, takže orientace klinického lékaře, který léčí otráveného houbami je nesnadná. V po­ pulárních obrazových atlasech b ývají často samostatné kapitoly o jedovatých hou­ bách, avšak nepříliš dobré. Speciálních knih pojednávajících o toxikologii hub je velm i málu [H eim 1963 (Francie) a Haard et Haard 1975 (U SA)]. Kniha G. Lincofía, m ykologa a popularisátora houbařství, a D. H. Mitchella, lékaře, je určena nejen praktickým lékařům, toxikologům a profesionálním mykologům, ale i pokročilým houbařům. Autoři podávají přehled o jedovatých houbách v Severní Am erice, což ovšem neznamená, že evropský čtenář nenalezne poučení. V ždyť severoamerická m ykoflóra má téměř dvojnásobný počet druhů než roste v Evropě. A pokud se týká výskytu jedovatých hub, téměř všechny druhy (asi 130) rostoucí v Evropě, jsou za­ stoupeny na severoamerickém kontinentě. Podle toxinů a jejich působení na lidský organismus rozdělili autoři jedovaté houby do 7 skupin. Houby obsahující 1. smrtelně jedovaté cyklopeptidy (amanitin), orellaniny — mnohé druhy z rodů Am anita, Galerina, Cortinarius, 2. monomethylhydrazin — především rod G yrom itra, 3. coprin — především Coprinus atramentarius, 4. muscarin — mnoho druhů z rodů Clitocybe, Inocybe, 5. kyselinu ibotenovou,' muscimol — některé opojně jedovaté muchomůrky, 6. psilocybin, psilocin — halucinogenní druhy z r. Psilocybe, Panaeolus, 7. látky způsobující gestrointestinální obtíže. Každá skupina ( = kapitola) začíná historickým přehledem, kde je upozorněno na rozpory v názorech na jedlost a jedovatost u některých druhů, jsou jm enovány toxické látky, jejich množství, stálost, průběh otravy a léčení. V závěru je výčet všech jedovatých druhů skupiny i druhů pravděpodobně jedovatých s odkazy na vyobrazení v barevných obrazových publikacích. Kapitolu uzavírá seznam použité literatury. K těmto h la v­ ním kapitolám může být mnoho připomínek. Druhy v CSSR považované za jedlé jsou zde jm enovány jako jedovaté [N eogyrom itra gigas, Verpa bohemica, M orchella sp. div., Phaeolepiota aurea, A m anita rubescens a A. vaginata (za syrová), A. spissa aj.]. Chybí zmínka o toxinu bufoteninu u druhů A m anita citrina a A. porphyria. V knize je nedostatečně zdůrazněna možnost otravy jedlým i houbami, které se díky pesticidům, herbicidům, výfu kovým plynům, emisím i imisím mohou stát jedovatým i. Je známé, že zvláště saprofytické druhy vyrostlé v zahradách a parcích velkých průmyslových měst jsou všechny více či méně toxické, zvi. obsahem těžkých kovů. Poslední kapitola je určena především lékařům, kteří přijdou do styku s otráveným. Je zdůrazněno podstatné ze symptomatologie, toxikologie, diagnostiky, patogenese a terapie (nechybí názvy léků, příp. adresy lékařů specialistů).

54

I

.J g

^

... _ ________________r._____ __

_

_

L IT E R A T U R A

Na závěr knihy jsou zařazeny taxonomické poznámky, m oríologický slovníček, popisy některých druhů, strukturní chemické vzorce hlavních toxinů a jejich chromatografie, adresy m ykologických a m ykotoxikologických institucí v jednotlivých státech USA. Méně zdařilé pérovky plodnic a jejich mikroznaků vyvažu je 8 k valit­ ních tabulí barevných fotografií hlavních jedovatých druhů. Přejm e si, aby všechny moderní m ykotoxikologické poznatky zahrnuté do knihy byly klinickou prací respek­ továny a nedocházelo k úmrtím po požití jedovatých hub. Jaroslav Klán R o s w i t h a S c h n e i d e r : Die Gattung Pyrenochaeta De Notaris. M itteil. Biol. Bundesanst. Land- und Forstwirtschaft, Berlin-Dahlem. H eft 189, pp. 1—73, 1979. Verlag Paul Parey (Komiss.) Cena neuvedena. Práce je m onografickou studií zajím avého rodu nedokonalých hub ze skupiny Sphaeropsidales, a to Pyrenochaeta De Not. Jsou to nápadné houby, saprofyti na vyšších rostlinách, s pyknidou opatřenou tm avým i setami (štětinami). Autorka pro­ studovala rozsáhlý herbářový m ateriál a dospěla k názoru, že existuje 9 druhů. H lavním i rozlišovacím i znaky jednotlivých druhů jsou tvar a velikost konidií, délka konidioforů, a chování v čistých kulturách. Na práci je velm i cenné, že se autorce podařilo hlavní druhy tohoto rodu dostat do čistých kultur. Autorka se opatrně vyjadřu je k otázce souvislosti těchto hub s perfektním i stadii, které se uvádějí jako rod H erpotrichia Fuck. Velm i cenný je kritický soupis všech druhů řazených k to­ muto rodu a které autorka z těch či oněch důvodů vylučuje (str. 45—66). Je to okolo 130 druhů studovaných na materiálu (při nedostupnosti dokladů je podán rozbor popisů). Mohu m ít kritické výhrady pouze k typografii, která je prostorově neuspořá­ dána, nepřehledná a celkově neestetická. Práce je cenným, soustavně zpracovaným a metodicky dobře pojatým dílem, které ukazuje jak by bylo vhodné zpracovat i ostatní rody sphaeropsidálních hub. Z. Pouzar P. M. R o b i n s o n : Practical Fungal Physiology. John W iley et Sons Ltd. Chichester — New Y ork — Brisbane — Toronto, 1978. Pp. 123, 36 fig. Cena £ 3,50. P ři výuce m ykologie na našich vysokých školách velm i malá pozornost je věnována fyziologii hub, o praktických cvičeních ani nemluvě. Přitom houby jsou pro rychlý růst na jednoduchých a levných kultivačních mediích výborným i experim entálním i objekty. Jednou z příčin je, že v češtině dosud nikdy nevyšly učebnice fyziologie hub ani praktická cvičení. P. M. Robinson v předm luvě ke svým praktickým cvičením z fyziologie hub rovněž poznamenává, že houby dosud nejsou plné využívány jako experim entální organismy při výuce na vysokých školách. Vzhledem k tomu, že autor vede praktika z fy zio ­ logie hub na katedře botaniky university v Belfastu (severní Irsko), zařadil do knihy jednoduché a časově nenáročné pokusy, které nevyžadují složité a nákladné apara­ tury (kromě poslední kapitoly). Nechybí ani experimenty, u nichž výsledek známe, avšak příčiny (mechanismy) jevu dosud nejsou vysvětleny (např. problematika mykostáse). Zde je umožněno studentům zamýšlet se nad problém y a tvořit vlastní pracovní hypotézy. Kniha je tedy zdrojem podnětů, návrhů pro experimenty, o čemž svědčí i časté citování vědecké literatury. Obsah knihy je rozdělen na 9 kapitol: K líčen í spór, Růst hyf, V ý vo j kolonií. Rozm nožování hub (sexuální i asexuální), V ýživa hub. Produkce metabolitů během růstu a procesy stárnutí kolonií, Mykostáse (chování spór v půdě) a Kontinuální kultivace v chemostatu. V úvodu každé kapitoly je stručný úvod k obecnému pro­ blému, pak následuje řada cvičení. Nechybí ani konkrétní poznámky s praktickým i pokyny a informacemi. Většina experimentů je ilustrována grafy, které autor převzal z původních vědeckých publikací. Celkem se v knize pracuje s 39 druhy hub různých systematických skupin. Autor dává přednost druhům Aspergillus niger, Fusarium oxysporum. a G eotrichum candidum. Omezený rozsah knihy nutil vybrat opravdu jen ta nejzákladnější cvičení. Je velká škoda, že chybí návody na experim enty s vypouštěním spór např. u Sordaria jim icola , studium fototropismu a geotropismu např. u Phycomyces blakesleeanus. Enzymatické testy např. s dřevokazným i hou­ bami, testy na antibiotickou aktivitu nebo zjišťování vztahu mezi koncentrací živin a výtěžkem v knize též nenajdeme.

55

_

_

_

Č eská

H

m y k o l o g i e 34 ( i ) i980

Můžeme poděkovat autorovi za publikaci po všech stránkách kvalitní a britským studentům přát, aby se jim podle ní dobře pracovalo. Jaroslav Klán M. E r h a r t o v á . K. K u l t : Naše houby. Pressíoto, vydavatelství C TK . 24 barevných foto tabulí s textem. Cena 27,— Kčs.

§|s;

'■ß% Kli

S|S Spf ■

H

1979.

H

Není obvyklé psát ve vědeckém časopise recenzi na populární knížku, avšak publikace M. Erhartové (foto) a K. Kulta (text) snese nejpřísnější m ěřítka kladená na obrazové publikace o houbách a je svým i kvalitním i reprodukcemi zcela výjim ečná v naší m ykologické literatuře. H lavní zásluhu má vydavatelství Č TK -Pressfoto a tiskárny n. p. Severografia, závod Děčín. Obrazových knih o houbách vychází v Československu poměrně značné m nožství; říká se, že jsme národem houbařů. avšak úroveň reprodukcí je někdy až žalostná (viz např. Erhart. Erhartová, Příhoda — Houby ve fotografii; SZN Praha). Pokud nemá autor nakladatelstvím smluvně zaručen perfektní tisk na kvalitním papíře s možností kontroly během výroby, měl by raději ustoupit od publikování, neboť špatná fotografie houby je horší než žádná. Obrazy slouží především k určení neznámého druhu — text čtenáři často vůbec nečtou. N ekvalitní vyobrazení je jednou z příčin záměny jedlých druhů za jedovaté. Na 21 volných tabulích je barevně zobrazeno 42 druhů, další tři jsou na obálce. Z jedovatých druhů jsou vyobrazeny Cortinarius orellanus (poprvé v české literatuře). Boletus satanas, Entolom a sinuatum , Amani ta phalloides a A. virosa; z nejedlých Russula emetica, Hypholom a fasciculare a Tylopilus felleus. Výběr je samozřejmě velm i neúplný, jsou vybrány druhy snadno poznatelné, proto i v popisech chybí mikroskopické a chemické znaky. Na každé tabuli jsou dvě barevné fotografie, text český, ruský a německý najde čtenář na zadní straně. Text zahrnuje stručný popis m orfologie, údaje o fruktifikaci, jedlosti, případně upozornění na možnost záměny s podobnými druhy. Tém ěř všechny druhy byly fotografovány jednotnou technikou kolmo se stativu bez přisvětlení bleskem. Naprostá většina fotografií je výborné kvality. V yřazeny by m ěly být jen Verpa bohemica (44) — neostrý záběr, a Calocybe aambosa (27), Entolom a clypeatum (33), A rm illa rie lla m ellea (36). které m ají oranžové a žlutooranžové odstíny. Z některých fotografií je patrné, že ekotop není původní (např. u Am anita phalloides, A. virosa). Chybou tiskárny došlo k záměně textů mezi obr. 18 a 19, dále mezi obr. 2 a 3. V textu jsou některé malé nepřesnosti. Tak evropská populace Am anita muscaria nemá halucinogenní účinky na lidský organismus. je jen opojně jedovatá (jako alkohol). M yceliové provazce (rhizom orphy) václavky v noci nesvětélkují. Světélkuje dřevo prostoupené m yceliem (tzv. chemoluminiscence). Langermania gigantea roste jen vzácně na suchých stepních pastvinách, ale častěji v zahradách, v listnatých lesích a loukách. Term ín smetí, kterým autor myslí substrát, na kterém rostou některé houby, je nezvyklý; vhodnější je hrabanka, opad nebo drť. Místo zdivočení houby je správnější zplanění. Publikace je vhodná především pro školy, m ykologické kroužky, ale i pro všechny m ilovníky velkých hub. I Jaroslav Klán

H H H H H H H H H H H H H H H H H H H H I I I I H H H I I I H

Č E SK Á M Y K O L O G IE — Vydává Čs. vědecká společnost pro m ykologii v Academii. nakladatelství ČSAV, Vodičkova 40, 112 29 Praha 1, — Redakce: Václavské nám. 68, 115 79 Praha 1, tel: 261441—5. Tiskne: Státní tiskárna, n. p., závod 4, Sámova 12, 10146 Praha 10. — O bjednávky a předplatné přijím á PNS, admin. odbor, tisku, Jindřišská 14. 125 05 Praha 1. Lze také objednat u každého poštovního úřadu nebo doručovatele. Cena jednoho čísla Kčs 8,—, roční předplatné (4 sešity) Kčs 32,—. (Tyto ceny jsou platné pouze pro Československo.) — Sole agents for all western countries with the exception of the German Federal Republic and W est Berlin JO H N B E N J A M IN S B.V., Am stedijk 44, Amsterdam (Z.), Holland. Orders from the G. F. R. and West Berlin should be sent to Kubon &Sagner, P. O. Box 68, 8000 München 34, or to any other subseription agency in the G. F. R. Annual subseription: Vol. 32, 1978 (4 issues) Dutch Glds. 70,-. I

I I I I I I I I I I I

Toto číslo vyšlo v únoru 1980.

I

g, Academia. Praha 1980.

50

I

I

Upozorněni

přispěvatelům

České

mykologie

Vzhledem k tomu, že většina autorů zasílá redakci rukopisy form álně n e v y h o v u j í c í , uveřejňujem e některé n ejdů ležitější zásady pro úpravu rukopisů (Jinak odkazujem e na podrob­ nější směrnice uveřejněné v 1. čísle České m ykologie, roč. 16, 1962). 1. Článek začíná českým nadpisem, pod nim ž Je p ř e k l a d n á z v u n a d p i s u v někte­ rém ze světových Jazyků, a to v témže, Jímž Je psán abstrakt a případně souhrn na konci článku. Pod ním následuje plné k ř e s t n í J m é n o a p ř í j m e n í a u t o r a (autorů), bez akade­ m ických titulů. Na konci článku, za citovanou literaturu, nutno uvést adresu autora (včetně PSC). 2. všech n y původní práce musí b ýt doplněny k rátkým úvodním souhrnem — a b s t r a k t e m v č e s k é a n ě k t e r é s v ě t o v é ř e č i . Rozsah abstraktu, ve kterém m ají být výstižn ě a stručně charakterizovány výsled ky a přínos pojednání, nesmí přesahovat 15 řádek strojopisu. 3. U důležitých a význam ných studií doporučujeme p řip o jit (krom ě abstraktu, který Je pouze in form ativn í) podrobnější cizojazyčn ý souhrn; Jeho rozsah není omezen. K rom ě toho se p řijím a jí články psané celé cizojazyčně, s českým podtitulem, doplněné českým abstraktem a popřípadě i souhrnem. 4. Vlastni rukopis, tj. strojopis (30 řádek po 60 úhozech na stránku o n ejvýše s 5 překlepy nebo škrty a vpisy na stránku) musí být psán o b y č e j n ý m z p ů s o b e m . Zásadně není přípustné psaní autorských jm en vel. písmeny, prokládání nebo podtrhování slov čl celých vět atd. To, co chce autor zdůraznit, smí provést v rukopise p o u z e t u ž k o u (podtrhne přerušovanou čarou). V eškerou typografickou úpravu provádí výhradně redakce. Tužkou může autor po straně rukopisu označit, co má být vysázeno petitem. 5. Citace literatu ry: každý autor s úplnou literární citací ja na s a m o s t a t n é m ř á d k u . Je-li od Jednoho autora uváděno více citovaných prací, jeho jm éno se v žd y znovu celé vypisu je i s citací zkratky časopisu, která se opakuje (nepoužívám e „ib id e m “ ). Za příjm ením následuje (bez čárky) zkratka křestního jména, pak v závorce letopočet práce, za závorkou dvojtečka a za ní úplná (nezkrácená) citace názvu pojednáni nebo knihy. P o tečce za názvem místo, kde kniha vyšla, nebo zkrácená citace časopisu. Jména dvou autorů spojujem e l a t i n s k o u s p o j k o u „ e t “ a tři či více autorů čárkam i; Jen mezi posledními dvěm a Je spojka „ e t “ . 6. N á zv y časopisů používám e v m e z i n á r o d n ě s m l u v e n ý c h z k r a t k á c h . Jejich seznam u nás dosud souborně nevyšel, jak o v zo r lze však používat zkratek periodik z 1. svazku F lory CSR — Gasteromycetes, z posledních ročníků České m ykologie, z Lom ského Soupisu cizo­ zemských periodik (1955-1958) nebo z botanické b ibliografie Futák-Dom ln: B lbliografia k flóre CSR (1960), kde je 1 stručný výklad o zkratkách časopisů a b ib lio gra fii vůbec. 7. Po zkratce časopisu nebo po citaci knihy následuje ročník nebo díl knihy vžd y Jen a r a b s k ý m i č í s l i c e m i a bez vypisován i zkratek (roč. tom.. Band., vol., etc.) a přesná citace stránek. Číslo ročníku nebo svazku je od citace stránek odděleno dvojtečkou. U Jednodíl­ ných knih píšeme misto číslice: 1: pouze p. ( = pagina, stránka). 8. P ři uvádění dat sběru apod. píšeme m ě s í c e zásadně ř í m s k ý m i č í s l i c e m i (2. VI.). t. VSechny d r u h o v é n ázvy začínají zásadně m a l ý m p í s m e n e m (např. Sclerotinia veseljjl), 1 k dyž je druh pojm enován po některém badateli. 10. Upozorňujem e autory, aby se v e svých příspěvcích přidržovali posledního vydán i N o m e n k l a t o r l c k ý c h p r a v i d e l (v iz J. H o lu b : M ezinárodni kód botanické nomenklatury 1966; Z p rávy Cs. bot. Spol. 3, P říl. 1, 1968; ibid., 8, P říl. 1, 1973). Jde především o uvádění typů u nově popisovaných taxonů, o přesnou citaci basionymu u nově publikovaných kom binaci apod. 11. Ilustrační m ateriál (kresby, foto gra fie ) k článkům číslujte průběžně u každého článku zvlášť arabským i číslicem i (bez zkratek obr., Abbild. apod.) v tom pořadí, v Jakém má být uveřejněn. 12. Separáty se tisknou na účet autora. N a sloupcové korektuře autor sdělí, žádá-li a Jaký počet separátú (n ejvýše však 70 kusů). i 13. Nevyžádané rukopisy včetně příloh a tabuli se nevracejí. 14. Přednostně se otiskují p říspěvky členů Československé vědecké společnosti pro m ykologii. P ři citaci herbářových dokladů uvádějte zásadně m ezinárodní zkratky všech herbářů (Index herbariorum 1974): B R A — Slovenské národně múzeum, Bratislava B R N M — Bot. odd. M oravského muzea, Brno BR NS — Ústřední fytokaranténní laboratoř při Ustř. kontr. a zkuš. úst. zeměd., Brno B R N U — K atedra botaniky přírod, fak. J. E. Purkyně, Brno OP — Bot. odd. Slezského muzea. Opava P R M — Národní muzeum, m yk ologick é oddělení, Praha PRC — K atedra botaniky přírod, fak. K a rlo v y univ., Praha. Soukrom é herbáře necitujem e nikdy zkratkou, n ýbrž příjm ením m ajitele, např. herb. J. Herink, herb. F. Šmarda apod. Podobně u herbářů ústavů, které nem ají m ezinárodni zkratku. Rukopisy neodpovídající výše uvedeným zásadám budou vráceny výkonným redaktorem zpět autorům k přepracování, aniž budou projednány redakční radou. Redakce časopisu Česká m ykologie

i

i i

j

i i

________________________

.

i

_

46 238 Če

s k á

m y k o l o g i e

The journal of the Czechoslovak Scientific Society fo r M ycology, form ed fo r the advancement o f scientific and practical know ledge o f the Fungi V o l.

34

P a r t i Chief

February

1980

E d i t o r : Doc. R N D r. Zdeněk Urban, DrSc.

E d i t o r i a l C o m m i t t e e : RND r. Petr Fragner; M UDr. Josef Herink; RNDr. Věra Holubová, CSc.; RNDr. František Kotlaba, CSc.; Ing. Karel Kříž; RNDr. V la­ dimir Musílek, CSc.; Doc. RNDr. Jan Nečásek, CSc.; Ing. Cyprián Paulech, CSc.; Professor Vladimír Rypáček, DrSc.; RNDr. M iloslav Staněk, CSc. Editorial

S e c r e t a r y : RND r. Mirko Svrček, CSc.

A ll contributions should be sent to the address of the Editorial Secretary: The National Museum, Václavské nám. 68, 115 79 Prague 1, telephone 269451— 59. Address fo r exchange: Československá vědecká společnost pro m ykologii, 111 21 Praha 1, P. O. B ox 106.

P art 4 o f the 33th volume was published on the 15th N ovem ber 1979

CONTENTS

'

J. N e č á s e k : Prof. dr. K arel Cejp, DrSc. (1900—1979) in memoriam . . . 1 J. K u b i c k á : G iftige Schleierlinge (Gattung C o r t i n a r i u s ) ............................... 3 M. K r o u p a , P. K a l a č et K. D r b a l : The variability o f the contents of trace elements in some edible m u s h r o o m s .................................................. 9 V. H e r v e r t , L. M a r v a n o v á e t V . K a z d a : Alternaria pluriseptata on cucumbers and remarks to its c la s s ific a tio n .......................................................... 13 E. S l á v i k o v á et A. K o c k o v á - K r a t o c h v í l o v á : The yeasts o f the genus Debaryomyces transferred by insects on the lowlands of Záhorie 21 P. F r a g n e r : Pityrosporum o'^ale and its cultivation from the scalp . . . 29 R. F e l l n e r : Russula pumila found in Czechoslovakia (w ith some notes about its distribution, ecology and s o c i o l o g y ) ....................................................35 J. S t a n g l et J. V e s e l s k ý : Analytische Bestimmungstabelle der europäi­ schen höckerig-eckigsporigen Risspilze. (Beiträge zur Kenntnis seltene­ rer Inocyben. Nr. 1 7 . ) ................................................................................................45 References 54 W i t h b l a c k a n d w h i t e p h o t o g r a p h s : I. Univ. prof. K arel Cejp, DrSc. C o n t e n t u s et i n d e x n o m i n u m g e n e r u m a t q u e s p e c i e r u m f u n g o r u m v o l . 33 (1979) (M. Svrček)

Cena čísla 8,— Kčs