ČESKOSLOVENSKÁ AKADEMIE VĚD ČESKA MYKOLOGIE ROČNÍK VII 2 KVĚTEN NAKtADATMSTVi ČSAV]

I

ČESKOSLOVENSKÁ

AKADEMIE

VĚD

ČESKA MYKOLOGIE /

R O Č N Í K VII

2

KV Ě T E N 1953

N A K t A D A T M S T V i

ČSAV]

I

ČESKÁ MYKOLOGIE Č asopis Čs. m ykologického klubu pro šíření zn alosti hub po strán ce vědecké i p rak tick é Ročník VII

Číslo 2

Květen 1953

V ydává N ak la d a telstv í Č eskoslovenské akadem ie věd R ediguje: D r A lb ert P ilát, vedoucí redaktor s redakčním kruhem : P rof. D r K. Cejp, M U Dr J. H erink, I. C harvát (tajem n ík red ak ce). R edakce: P raha II, V áclavsk é nám. čp. 1700, N árodní m useum . A dm inistrace: P rah a II, V odičkova 40, N a k la d a telstv í Cs. akadem ie věd. P řísp ěvk y na adresu tajem níka redakce: P rah a II, K rak ovsk á u lice č. 1. Telefon 23-11-31. Č eská m ykologie v ych ází čtyřik rát ročně. P ředplatné na rok 1953 K čs 120,— , jednotlivé číslo K čs 30,— .

OBSAH D r A . P i l á t : Prof. D r B ohum il N ěm ec o sm d e sá tn ík e m ................................................... 49 D r E. N á n a y (B u d a p e št): Carolus Clusius, první v ěd eck ý m y k o lo g .

.

.

.

51

D r F. K o t l a b a : M ýcena Typhae (S ch w eers) c. n. — h elm ovka orobincová, nová pro ČSR ( d o k o n č e n í ) ................................................................................................. 53 D r M , S v r č e k : N ové, vzácn é nebo m éně znám é česk osloven sk é houby bedlovité. I. rod L e p to n ia (F r.) Quél. — T r á v n ič k a ...........................................................56 I n g . A. P ř í h o d a :

O dstraňování pařezů h o u b a m i...........................................................62

D r A, P i l á t : Hřib Q uéletův — B o le tu s Q u eleti Schulzer v Č echách . Ing.

.

.

.

65

D r J. Z e m a n : Oceňování jedlých druhů hub s hlediska praktického h o u b a ř e ........................................................................................................................................ 69

M U D R J. H e r i n k : P en ízečk a lilák ová — B a eo sp o ra m y ria d o p h y lla (P eck ) Singer v Č e sk o slo v e n sk u ......................................................................................................... 80 D r A . P i l á t : O m eším oušku laločnatém — L e p to tu s lo b a tu s (P ers.) K arsten .

89

D r F . Š m a r d a : R osoloklihatka čirá — N e o b u lg a ria p u ra (F r.) P etrá k .

92

.

.

M U D R J. K u b i č k a : Drobné zprávy: S trm ělka bažinná — C lito cyb e e c ty p a F r. v Čechách. — A m a n ita pha llo id es ssp . v ir o sa (F r.) Gilb. a slim á ci . .

93

D r J. S c h i i t z n e r : N ázvoslovn é d r o b n o s t i...........................................................................94 I.

C h a r v á t : L iteratura — „N aše houby“ — od D r A . P ilá ta a O. U šá k a .

Příloha: 1 barevná tabule č. 10 — Hřib Q uéletův — B o le tu s Q ueleti Schulzer.

.

.

95

«

Č E S K Á MYKOLOGIE ČASOPIS ROČNÍK

ČESKOSLOVENSKÉHO VII

MYKOLOGICKÉHO

1 9 5 3

KLUBU SEŠIT

2

Prof. Dr Bohumil Němec osmdesátníkem D r A lb e r t P i l á t L e to s 12. b řezn a 1 9 5 3 o sla v il n e jv ě tší č e sk ý žijící b o ta n ik p rof. D r B o h u m il N ě m ec s v é o sm d e sá té n aro zen in y . P o u žív á m e to h o to v ý zn a m n éh o živ o tn íh o ju b ile a k tom u , a b y ch o m je d n a k v k r á tk o s ti p řeh léd li je h o v íc e n ež p ů lsto leté, b o h a té a plodné

I I V

.

_ v

V

.■

'

Éě

Prof. Dr Bohumil Němec, 16. I I I . 1953, foto A. P ilá t

životn í dílo, je d n a k a b y ch o m m u při té to p řílež ito sti v y slo v ili srd ečn é b lah op řán í, a b y i v d alších le te c h v pln é s v ě ž e s ti tě le sn é a d u šev n í, ja k o dosud, m oh l v to m to díle p okračovat. P r o f. N ěm ec p ra c o v a l v rů zn ý ch ob orech b o ta n ik y — je h o č in n o st b y la v ž d y c k y m n oh ostran n á a n ik d y n e u strn u l n a ú zk é sp e c ia lisa c i. J eh o p ráce rozm n ožu ji n a še

49

vědom osti z m nohých oborů biologie. V ším al si rostlin jevnosnubných, ale stejně pilně i hub a bakterií. N ikdy se také nevyhýbal popularisiaei a propagoval svou m ilovanou vědu v nejširších kruzích našeho lidu. Ú ctyhodné jsou nejen vědecké vý­ sledky jeho práce, ale i jeho erudice a jedinečná znalost odborné literatu ry . I když neleží těžiště Němcovy vědecké práce v mykologii, přesto jí věnoval již od m ládí hodně pozornosti a uveřejnil veliký počet mykologiokých prací, jejichž seznam uvádím e na konci tohoto článku. Podrobnější zprávy o životě a činnosti prof. Němce byly uveřejněny hlavně ve dvou článcích, a to v časopise P reslia (2 : 5— 12, 1922) k jeho 50. narozeninám a v tom že časopisu Iljinův článek k jeho 60. narozeninám (11 : 3— 10, 1932). V těchto publikacích jsou uveřejněny i seznam y jeho vědeckých *prací až do roku 1932. Bohum il Němec narodil se 12. b řezna 1873 ve vesnici P rask u u Nového Bydžova. V Novém Bydžově navštěvoval střed n í školu a ve studiích pokračoval na filosofické fak u ltě university v Praze. Ja k o stu d e n t pracoval u profesora Vejdovského a za­ jím al se o zoologii. Bezobratlých živočichů týkaijí se tak é jeho první vědecké práce, které uveřejnil v letech 1895 a 1896. Šťastnou shodou Okolností však brzo přešel n a botaniku a v roce 1899 habilitoval se na universitě z anatom ie a fysiologie rostlin, kde se stal v roce 1903 profesorem m im ořádným a v roce 1907 profesorem řádným . Ja k o profesor K arlovy university působil až do roku 1939, kdy okupanti Karlovo učení zavřeli. Ja k o pensista pracoval však vědecky dále a stejně intensivně, o čemž svědčí řa d a vědeckých knih i drobnějších prací, které uveřejnil. P o roce 1945 přednášel rostlinnou anatom ii a fysiologii několik sem estrů na Slovenské universitě v B ratislavě. Mnoho nových poznatků a pozorování nashrom áždil Němec ve svých dílech. N ejznám ější u nás, a hlavně v cizině, je jeho objev statických orgánů u rostlin z roku 1900. V ýznam né a hojně citované jsou i jeho práce cytologické. Velikou pozornost věnoval po řad u let stu d iu regenerace u rostlin a pokusné morfologii. R ada jeho žáků v těchto studiích p ak pokračovala. Mnoho prací uveřejnil Němec tak é z oboru rostlinné fysiologie. Rovněž vydal obsáhlá díla souborná, jako na p ř. D as Problem der B efruchtungsvorgänge und andere zytologische F ragen, M etho­ den zur R egeneration d er Pflanzen, tř i svazky A ventinského Rostlinopisu (díl I. Úvod do všeobecné biologie II. N auka o buňce. A natom ie rostlin, IV. 1. Ja k ro s­ to u rostliny, 2. Pohyby a rozmnožování rostlin. Fysiologická anatom ie ¡rostlin.) Život rostlin, I— II, 1941, a jiné. Z obsáhlé a bohaté poipularisační činnosti Němcovy nutno hlavně vyzdvihnout jeho redigování časopisu „Živa“ v letech 1910— 14, časopisu „V esm ír“ v letech 1923— 1938 a práci, k terou vykonal při redigování O ttova naučného slovníku. T ato letm á skizza Němcova životního díla nevyčerpává je ani v podrobnostech, ani v m nohostrannosti zaměření. Je však patrno z jeho prací, které vydal tiskem . Z tohoto bohatého seznam u uvádím e k inform aci našich čtenářů pouze jeho vědecká díla mykologická. Seznam vědeckých prací prof. Bohum ila Němce z oboru mykologie. (Populární člán k y nejsou uvedeny.) Ü ber die M ycorrhiza bei C a lyp o g eia trich o m a n is. B eih efte zum B otan isch en C entral­ blatt XVI. 2. 1904, 253. P řísp ěvk y k poznání n ižších hub. I. N o v á C h ytrid ia cea . R ozpravy Č eské akad. věd, XX, 1911, 12. — II. Hauistorie rezu U ro m y ce s B c ta e P ers., tam též, XX, 1911, 24. — III. O lpidium S a lico rn ia e n. sp., tam též, 1911, 31. — IV. O lp id iu m B ra sic a e a dva

■50

nové druhy rodu E n to p h ly c tis , tam též, X XI, 1912, 8. — V. A n is o m y x a P la n ta g in is, n. g. n. sp., tam též, XXI, 1912, 35. — VI. N o v á S a p ro leg n m c e a , tam též, XXI, 1912, 43. Z krácený výtaih těch to prací byl vydán v jazyce něm eckém v B ulletinu ak a­ dem ie v letech 1911 a 1912. O b akteriových hlízkách seradely. Slavn ostn í spis II. tř. Č. A kadem ie k 70. n aroze­ ninám prof. D r K. Vrby. 1915. V ypouštění výtru sů z plodnic n ěk terých H ym enom ycetů. R ozpravy Č. akadem ie věd, II. tř. 33, č. 6, 1— 22, 1924. E in ige B eobachtungen über die R egen eration bei C ollyb ia tu b ero sa . Studies from th e P lan t Plhysiological L aboratory of Charles U n iv ersity P rague, 3:98— 102, 1925, 13 obr. R egenerationsersch ein u n gen an L e n z ite s sa e p ia ria W. tam též 3: 103— 105, 1925, 6 obr. B asidie n a třeni hřibovitých hub (B asid ia on th e stem of B o letin a e), P reslia 4:30— 36, 1926, 17 obr. O bakteriích v buňkách rostlinných a lidských. R ozpravy II. tř Čes. akadem ie, 35, č. 7, 1— 7, 1926. (Spolu s P. M ilovidovem .) N evid itelné bytosti. K nihy pro každého 18: 1— 192, P raha 1926, 33 obr. Ü ber den E influß der B ak terien a u f die E n tw ick lu n g des pflanzlichen K allus. V ěst­ ník Král. čes. spol. nauk, II. tř. 1— 17, 1929, 12 obr. B ak terien in den F ru ch tk ö rp em ein iger A soom yzeten, tam též, II. tř. 1— 11, 1929,, 11 obr. Ü ber die Sporenbildung bei H y d n o tria T u la sn e i, tam též, II. třída, 1— 9, 1929, 29 obr. O bliterace ask ů u tuberaceí. Sborník Přírodovědecké společnosti v Mor. O stravě, 73 až 84, 1930/31, 5 obr. J a ra ia salicis. V ěstn ík Král. čes. spol. nauk, II. tř. 1931, Studies form the P lan t P h ysiological L aboratory of Charles U n iversity, Prague, 4: 1— 21, 1931, 25 obr. B ak terielle W uchsstoffe. B erichte der deutschen botan. Ges. 48: 72— 74, 1930. V liv bakterií n a rů st rostlin. Compte rendu du Ill.m e C ongrès des b otan istes slaves, W arszaw a 193*1, p. 20. Ü ber B akteriensym b iose bei A rd is ia crispa. V ěstn ík Král. čes. spol. nauk, II. tř. 1932, pp 1— 23. H ojení ran a regenerace u něk terých Polyiporaceí. R ozpravy Cs. akad. 45, č. 12. 1— 12, 1936. D orsiven tralita a regen erace u rodu D aedalea. R ozpravy Cs. akad. 46, č. 30, 1— 15, 1936. Ü ber ein ige selten e E lem en te in der A sche von P o ly p o ru s fo m e n ta r iu s und seiner W irthölzer. B erichte d. deutschen botan. Ges. 54: 276— 278, 1936. U žitek hub. V esm ír 16: 80— 82, 1937. Gold in ein igen Pilzen. Chronica B otan ica 4:12, 1938. (Spolu s J. Babičkou.) Č arodějné kruhy. V esm ír 28: 146— 147, 1945.

Carolus Clusius, první vědecký mykolog D r N Â N A Y E rn ö (B u d a p e st)

Je n málo lidí ví, že první průkopník soustavné mykologie působil už n a sklonku 16. století, a to v M aďarsku. B yl to C arolus C 1 u s i u s, po francouzském způsobu jin ak zvaný C harles ď E s c l u s e , k te rý žil v letech 1526 až 1609. Jeho jm éno se právem uvádí spolu s druhým i dvěm a vynikajícím i botaniky téže doby, o m álo starším D o d o n a e e m a něco m ladším L o b e 1 i e m jako zasloužilého system atického pracovníka, jenž pom áhal přek o n at scholastické m eškání v přežívající se tradici aristotelskoscholastické učenosti a p řip rav it vytvoření novodobé vědy. Dodonaeus, vlastním jm énem Dodoens of Doodezoon, jenž byl císařským osobním lékařem , sluje zakladatelem holandského zahradnictví (žil 1517 až 1585). Lobelius, jinak de 1’Obel nebo Lobel (žil 1538 až 1616), rovněž dvorní lékař, proslul svým i díly Plantarum seu stirpium historia 1576 a Plantarum seu stirpium icones 1581.

51

Clusius nebyl lékařem , ale od konce století 16. působil ve Vídni jako dvorní bo ta­ nik a vedoucí vídeňské císařské zahrady, když byl již před tím pobyl ve Španěl­ sku a popsal květenu Španělska. Měl hojnost příležitostí k botanickém u průzkum u Dolních R akous a Moravy, západních U her a části Slovenska, nad to pak příležitosti pěstitelské (po cizokrajných druzích ro stlin byla dobová poptávka zvláště živá). Jeho příznivcem se stal nad jiné vynikající známé a p řátele hrab ě B a tth iá n y (Boldizsár, to je B a lta z a r). L iterárním výtěžkem Clusiovy botanické píle je Exoticorum libri decem (D eset knih cizokrajných zvláštností). P ro mykologii m á průkopnický význam jeho ke spisu „Kariorum plantarum historia“ (D ějiny vzácnějších rostlin) r. 1601 p řipojený dodatek nazvaný Fungorum in Pannoniis observátorům brevii historia (K rá tk á historie o houbách pozorovaných v území pannonském ). V tom to odborném prvotisku K arel Clusius probral na 28 foliových arších více než 100 druhů hub, uvedl je v soustavu, dobře je popsal a většinou dal o p a třit dřevoryty. K aždém u druhu, k te rý popisuje, arci po latinsku, věnuje 6 až 8 řádků. Samo sebou se rozumí, že biologických funkcí hubného organism u, jak o rozmnožování hub, nemohl se d o p átrat, už pro nedostatek m ikroskopického zkoumání. Clusiova system atika spočívá na visuálním jevu hubných specií. O způsobech upotřebení jich se vyslovuje způsobem odpovídajícím sta rší pověrčivosti a bázni vrstevníků zkoušet kterýkoli druh. D řevořezby jsou v tom to díle ta k přesné, a pečlivě rep ro ­ dukované, že daleko předčí podobné práce současníků; pocházejí od A lbrechta D u r e r a . Obrazová předloha těchto d řev o rytů sloužila ještě v roce 1672 Vlámovi Steerbeckovi za vzor pro dřevoryty jeho knihy o houbách. Ale už Clusius před svou sm rtí nevěděl, kam založil obrazy, a po století byly nezvěstné. Nalezly se začátkem století 18. v universitní knihovně v Leydenu a tam jsou dodnes. Tento obrazový Codex Clusius obsahuje n a 86 foliových stra n á c h m alby v přiro­ zené velikosti, dokonale podle přírody, v barvách dobře zachovaných, takže většinu jich znalec pozná hned na první pohled. Původcem jejich byl francouzský m alíř, kterého k tom u účelu zjednal B atthiány. T yto m alby byly předlohou pro dřevoryty a základem houbových popisů v knize Fungorum in Pannoniis observátorům brevis historia. Jm éna jsou u těch to m aleb dobová, něm ecká i m aď arská, nyní ovšem dávno překonaná. P ro mykologii německou a m aď arskou m ají význam. V ynika­ jící mykologové, jak o Fries, Saccardo, B resadola, se Clusiovým Codexem bedlivě zabývali. Reprodukováno bylo toto Clusiovo mykologické dílo k m aď arském u „tisíciletí“ v roce 1900 drem Juliem I s t v á n f f y . V eškeré obrázky Codexu byly um ělecky litografovány, Fungorum Historia byla faksim ilována, d r Istv á n ffy připojil výklad a je ště celou korespondenci vídeňského dvorního botanika, k te rá se věci týkala. V Clusiově system atice je 21 rodů jedlých (genera esculenta), mezi nimiž k u podivu Chybí špička tra v n í a 26 d ru h ů „zhoubných“ ( genera perniciosa), mezi nimiž zase pohřešíte m uchom ůrku hlízovitou jakož i veškeré vláknice. Clusius se tak é mimochodem zasloužil o znám ost a rozšíření bram bor, což se ještě více oceňuje s hlediska výživy lidu; a také koňské kaštany, zdobící naše kraje, děkují za své rozšíření zásluze dvorního botanika C 1 u s i a. Mezi předchůdci a připravovateli vědecké mykologie mu náleží pam átné místo.

52

1

4

I I

Mýcena Typhae (Schw eers) c. n. — helmovka orobincová, nová pro ČSK

I

D r F r a n tiš e k K o t l a b a

I

(D okončení.)

I I I ■ I I I I I I I ■ I I I I ■ I I ■ ■ ■ ■ ■ ■ H ■ ■ ■

Nejblíže příbuzný druh naší helmovce je helmovka sítinová — Mýcena juncicola (F r.) Gill. a h. k ržatk o v itá — M. tubarioides (M aire) K ühner. Podle K iihnera je Mýcena Typhae diokonce jen pouhou varietou od Mýcena tubarioides (L e Genre Mýcena, p. 257, 1938, viz též A. H. Sm ith: N orth A m erican Species of Mýcena, p. 106, 1947 a K onrád e t M aublanc: Les A garicales, p. 308, 1948). I když se některým i znaky oba d ru h y sobě značně blíží (velikost spor, počet lupenů, ekologie), přece je n řadou znaků se liší. T řeň Mýcena tubarioides je pravidelně o polovinu k ra tší než u M. Typhae, klobouk je též menší, pokrytý ježatým i šupinkam i, zatím co náš druh je lysý; b arv a klobouku, lupenů i třeně je spíše hněctorůžová, avšak helm ovka orobincová je jasn ě světle růžová s nafialovělým tónem a roste n a jiném su b strá tu než prvá. Svým zevnějškem, ja k praví René Maire, připom íná Mýcena tubarioides m in iatu rn í k ržatičku otrubičnatou — Tubaria furfuracea (F r.) Gill., což nelze říci o M ýcena Typhae. Helmovku k ržatkovitou sbíral M aire n a hnijící skřípině Scirpus lacuster L. roku 1925 a popsal ji jako Omphalia tubarioides. v Bull. Soc. Myc. de France 1930. Schweers sbíral ten to druh n a orobinci širolistém — Typha latifolia L. Dokladem toho, že helm ovka orobincová neroste výlučně jen na orobinci, jsou mé nálezy i n a lodyhách sítiny rozkladité — Juncus effu su s L. a na odumřelých listech ostřice šedavé —- Carex canescens L. (řídce). N ejčastějším substrátem naší houby je však orobinec, a to jeho listy (hlavně jejich base, obalující lodyhu) a lodyhy stojící a ležící ve vodě, tak že su b s trá t je vždy důkladně promočený. Plodničky vyrů stají těsně n ad hladinou vodní nebo i výše (až 8— 10 cm nad hladinou), ale nalezl jsem je i pod hladinou (kam se dostaly asi stoupnutím hladiny po deštích). Plodničky v y rů stají většinou trs n a tě ve velikém počtu n a jednom m ístě, obalujíce ta k řk a celou stojící lodyhu v jednom m ístě kol dokola. N apočítal jsem i přes 70 plodniček n a jediném kusu sulbstrátu! Obyčejně však nalézáme 10— 20 exemplářů a jen zřídka méně. Jejich počet však zřejm ě souvisí s velikostí a výživností su b strátu . T ak n a listech o střice ro ste obyčejně jen 2— 5 exem plářů, n a lodyhách sítin y 8— 12 ex. a n a orobinci zpravidla více než 10 exemplářů. Mýcena Typhae je houba značně chladnomilná. O tom svědčí doba jejího rů stu v H olandsku i u nás. T am byla sb írán a v listopadu a v prosinci, zatím co u nás nasazuje plodnice asi od poloviny září přibližně přes polovinu listopadu, s hlavní dobou výskytu v říjnu. Uvědomíme-li si, že Nizozemí p a tří podnebně do oblasti klim atu přím ořského (vyznačuje se p ro ti kontinentálním u klim atu m írnější a později nastupující zim ou), pak souhlasí v ýskyt helmoVky orobincové v H olandsku s výskytem u n ás velmi dobře, neboť zima se u n ás vlivem kontinentálnější polohy dosta­ vuje dříve. Plodničky houby se objevily po prvých chladnech kolem poloviny září a pak rostly dále až asi přes polovinu listopadu. Zaznamenal jsem je n a exkursích na B lata 19. IX., 25. IX., 17. X., 20. X., 8. a 10. XI. 1952, vždy jen n a jediné nevelké lokalitě (circa 50 m 2) v oddělení ,,U dubu“ v zarůstajících tůňkách po V ytěžené rašelině. V jiných partiích B lat jsem helmovku orobincovou (podobně jako křehutičku orobincovou) hledal zatím zcela bezvýsledně, ačkoliv ekologicky shodných lo k a lit je zde v e lik é m n o žstv í.

H H H

l i

P ro ch ladnom ilnost n a š í houby m luví též to , že i zn ačn é m ra z y plodnice nepoškodily. P o k u d jse m m ohl sledovat, by ly 18., 19. a 20. ř íjn a m ra z y — 3 až — 5° C. Z atím co v a ln á č á s t o sta tn íc h h u b n a ra še lin iš ti ú p ln ě zm rzla a h la d in a tů n ě k b y la p o k ry ta ledem 2— 3 m m tlu stý m , plodničky h elm ovky n eb y ly m raz em n ija k viditě ln ě poškozeny. K onečně sá m r ů s t hou b y v ch lad n ý ch , m o k rý ch b ažin ách n a podzim m luví d o sta te č n ě o je jí chlad n o m iln o sti. P o s tr á n c e ekologické je M ýcena Typhae za jím av á tím , že ro s te n a B la te c h p ra k tic k y n a tě ch ž e s u b strá te c h , ja k o Psathyrella Typhae (K a lc h b r.) K ühn, in F a v re . V n ě k te rý c h p říp ad e ch jse m dokonce nalezl p lo d n ičk y h elm o v k y o robincové n a těch že lodyhách orobince, n a k te rý c h r o s tla v lé tě k ře h u tič k a orobincová. Obě h o u b y jso u shodné ekologicky, ale dobou v ý s k y tu se liší, neboť p r a k tic k y n á sle d u jí po sobě. K ře h u tič k a ro s te p řib ližn ě od p o č á tk u k v ě tn a do p o lo v in y září, z a tím co helm ovka orobincová v y r ů s tá a si od poloviny z á ří a ro ste p rav d ěp o d o b n ě p ře s polovinu listopadu. L iší se te d y z ře jm ě je n rů zn ý m i n á ro k y n a te p lo tu (v lh k o st, su b s t r á t atd . jso u s te jn é ). Spolu s M ýcena Typhae r o s tla so u č asn ě n a listo v ý ch čepelíoh orobince ta k é Cyphella Lloydeana P ilá t, vzácn ý číšovec L loydův. T en je svým v ý sk y te m ja k o u si sp o jk o u m ezi oběm a d ru h y , neboť podle m ých p o zo ro v án í ro s te n a B late ch asi od července do říjn a . T y to h o u b y n ám ta k p ře d s ta v u jí z v lá štn í společenstvo m rtv ý c h orobinců. V období podzim ních m ra z ů jse m č a sto vedle p lodniček h elm o v k y n ach ázel n a orobincích drobné, 1— 2 m m velké, sv ě tle o k ro v é nebo bělavé, n ep ra v id eln ě kulov ité ú tv a ry , k te ré n a um ělé slad in k o v é půdě v y k líčily v b o h a té m y celium a g a rik o id níh o ty p u .* ) Z to h o lze so u d it, že ty to k u lič k o v ité ú tv a ry , v y r ů s ta jíc í pozdě n a podzim , jso u ja k ý m isi odpočinkovým i s ta d ii n a š í h elm ovky (p se u d o sk le ro c ia ), k te ré up o m ín a jí n a n ě k te ré zá stu p c e sk u p in y D euterom ycetes.

.

I I I I I I I I I I I I I I I I I I I I I I I I I

Mýcena Typhae je asi více ro zšíře n a, než ja k b ychom se m ohli d o m n ív a t podle dosavadních nálezů (n á š nález je p rv n í v Č eskoslovensku a p rav d ěp o d o b n ě d ru h ý n a sv ě tě ). C e jp upozornil, že bu d e ta to h o u b a jis tě v E v ro p ě více ro zšíře n a, zejm é n a v bažin ách n a zby tcích vodních ro stlin , že v ša k u š la p o zo rn o sti m ykologů. M ůj nález je to h o důkazem , a v ša k zdá se, že je jí v ý sk y t b u d e om ezen n a ekologicky n ejv ý h o d n ější lo k ality . T om u n asv ěd č u je ta k é t a o k o ln o st, že te p rv e 18 le t po prv ém n álezu b y la n alezen a po dru h é. S te jn ě F av re, k te r ý velm i d lo u h o s tu d u je hou b y n a v rch o v ištích J u ry , ji o d tu d neuvád í a jin í m ykologové z podobných m íst též ne. ■

I I I I I I I H

P c3 10¿vío

■

Abtop co6»paji M ý c e n a T y p h a e (Sch w eers) K otlaba b 3Hawn'rejibHOM KOJitmceTBe Ha CoóecjiaBCKHx Ďo.iOTax b KI)>khoh Mexroi (nepexoaiihiň top^íthhk) b ceHTHÓpe, OKTstópe li HOítdpe 1952 (19. IX., 25. IX., 17. X., 20. X., 8. m 10. XI. 1952) na OMepTBeBUiHx pacxeHKax T y p h a la tifo lia L ., J u n c u s e ffu s u s L . m C a rex c a n escen s L . 3 to t b h ä poc Ha tom x<e MecTe KaK P sa th y r e lla T y p h a e (K alchbr.) Kühn, in F avre, qacro aaHte H Ha tcx >Ke paCT&HHHX h ÄOBOJiBHO 43CT0 »MecTe c C yp h ella L lo y d e a n a P il., OTKyja sth rpnóbi oöpaayioT ocoöyio rpynny rpn6oB na M epTBfaix pacTeeHHX ce.MeftcTBa T yp h a . rioTOMy hto BBeaeeHbiö m m cbohmm 3Ha«aMH 'CooTBeTCTByeT -ceMeflcTBy M ý c e n a (P ers. e x F r.) S. F. Gray, aBTop n e p e M e m a e T ero m ceMeftCTBa O m p h a lia (F r.) Quél. b ceMeňc t b o M ýcena. M ý c e n a T y p h a e oram aeica phjom 3iiaK0B, o t M ýc e n a tu b a rio id es (M aire) Kühner h orryiia Hejib3H ee cqHTaxb BapHeToft, KaK ollihöomho npeanojiaraji Kühner 1938 r., h eMy noÄpawaji A. H. S m ith 1947 r. h Konrád e t Maoiblanc 1948 r.

H

*) K ultivaci ochotně provedla D r O lga F a ssa tio v á v m yk ologick é laboratoři bota* nického ú stav u v Praze, za což jí srdečně děkuji.

H H H

H H H

H

w w ■: >*

« s íp í ;

“á H r * ■ i a B B B H

.. j j j r

*W *

.

H [

H ’■ ■

*'

*-

Summary The author collected M y cena T y p h a e (S ch w eers) K otlaba in considerable num bers in th e Soběslav bogis in Southern B ohem ia (tran sition p e a t-b o g ), in Septem ber, Octo­ ber and N ovem ber 1952 (19. IX., 25. IX, 17. X., 20. X., 8. and 10. XI. 1952) on dead specim ens of T y p h a la tifo lia L., J u n c u s e ffu s u s L., and C a rex c a n escen s L . It grew in the sam e place a s P s a th y r e lla T y p h a e (K alchbr.) Kühn, in F avre, often even on the sam e plants, and quite often to g eth er w ith C yp h ella L lo y d e a n a Pil., so th a t th ese fu n gi form a special fu n g u s a ssociation on dead specim ens of th e g en u s Typha. A s th e species here discussed corresponds in its ch aracters to th e gen u s M y c e n a (P ers. ex F r.) S. F. Gray, th e author tra n sfers it from the gen u s O m p h a lia (F r.) Quél. to th e gen u s M ycen a . M y c e n a T y p h a e is distinguished by a num ber of ch aracters from M yc e n a tu b a rio i­ des (M aire) Kühner, so th a t it cannot be regarded a s its variety, as Kühner 1938 did, and A. H. Sm ith 1947 and Konrad & M aublanc 1948 took over from him.

Nové, vzácné nebo méně známé československé houby bedlovité. I. rod Leptonia (F r.) Quél.-Trávnička D r M irko S v r č e 7c Mezi L e p t o n i e — t r á v n i č k y p a tří většinou drobnější houby ze skupiny červeno- a hran ato v ý tru sý ch hub lupenatých (bedlovitých), které jsou celkem opom íjeny a stá le je š tě málo známy. V ětšina z nich řad í se mezi význačné oby­ vatele trávníků, luk, výslunných strán í, pastvin a podobných stanovišť, kterým houbaři zřídka kdy věnují v ětší pozornost. Krom ě toho jsou silně závislé na u rči­ tých klim atických podm ínkách, zejm éna dešťových srážkách, takže n ěk terá léta m nohé druhy n efru k tifik u jí vůbec, nebo jen po zcela k rátkou dobu. N ejvětší po­ čet trávniček objevuje se po letních vydatných deštích, a to někdy již v červnu, obvykle a m nohdy hrom adně až v červenci a srpnu. České d ru h y po prvé souborně zpracoval Velenovský v Českých houbách (p. 617 až 624, 1921), kde uvádí celkem 27 druhů, z toho 12 nových, ke k terý m ve svých pozdějších dvou doplňcích (N ovitates 1 :1 4 0 — 141, 1939 a 2 :7 9 , 1947) připojil je ště 4 nové druhy další. Je překvapující, ja k m alá pozornost byla i pak těm to houbám věnována. Jen tu a tam se v m ykofloristických příspěvcích objevují zm ínky o některých druzích (C ejp 1931, Podzimek 1931, Vacek 1934 a 1937, Šm arda 1942 a 1944, P ouzar 1951). D ruhé souborné zpracování, a to v klí­ čové form ě, nalézáme v novém Pilátově Klíči k určování našich hub hřibovitých a bedlovitýdh (p. 230— 235, 1951), kde je popsáno 46 středoevropských druhů. V tom to příspěvku uvádím druhy, k te ré jsem sám v m inulých letech sbíral, p ří­ padně doplňuji je dosud nepublikovaným i nálezy jiných m ykologů, pokud jsem ty to dloklady viděl a revidoval v m ytologickém h erb áři botanického odděl. *Tár. m usea v Praze, a zároveň poukazuji (na ú daje v literatu ře. Ja k o nový d ru h popisuji L ep ­ tonia cervicoTor sp. n. (T rávnička jelení) a form u Leptonia placida ( F r.) Q. f. obscura f. n. Jsem přesvědčen, že dalším intensivním průzikumem bude naše m ykoflora obo­ hacena o řad u dalších d ru h ů trávniček. Zejm éna upozorňuji n a pravděpodobný vý­ sk y t n ěkterých význačně rašelininých Leptonií, k te ré zatím nebyly u nás pozoro­ vány, hlavně asi proto, že československé rašeliny, zvláště horské, jsou po m ykologicfcé strá n c e ta k řk a neznámé. Jso u to : Leptonia atrom arginata Rom. e t Favre, L . caliginosa Rom. e t Favre, L . dysthales (Peck) A tk., L . ia n th im Rom. e t F a v.,

56

L . rhom bispora Kúhn. e t Bours., L . sphagnorum Rom. e t Favre, L . tenélla Favre a L . W hiteae MurriTl. V šechny ty to d ru h y přicházejí n a vrchovištích ve Švýcarsku a Francii. N ásledující d ru h y uvádím v system atickém uspořádání. S e k c e I. Chalybaeae K. et M. — Klobouk nehygrofánní, lupeny v mládí n a ­ m odralé nebo lilákové. L eptonia euchroa (P ers.) Gill. — T r á v n i č k a m o d r á . V ýznačný dřevní druh, celý m odře zbarvený, rostoucí n a pařezech či n a basích listnatých strom ů, převážně olší. V elenovský uvádí 3 lokality ze středních Čech. V sev.-vých. Čechách sb írán a Podzim kem (Cerekvice, 8. 1929, podrobný popis v M ykologii 8:48— 49, 1931). V m usejním herbáři jsou dva doklady ze středního P ovltaví: Libřiee u Davle, X. 1937, leg. Vacek, a Slapy, 20. IX. 1949, leg. Ing. L andkam m er (ten to nález je publikován v P ilátově Klíči, tato. 319). Sám jsem ji sbíral n a basi olše (A lnus glutinosa) u K a rlšte jn a
■57

■Hr ■ r K

I

n tf^ " SĎt^

J[

i! HW « S P -K ^ H

H T Bt

HRB ** * W H I

'; ? 'í ř ;. ^ M

fjjRř^ í» m

B 1B ‘ il

1 I I

I

<'WÍ'S:'pÍ^s^š%žj&yA■% ■<£.* I ,

f

F A ^

i

H

W

Jf

r

’ f l

L e p to n ia ch á ly b a e a (P ers.) Quél. — Trávnička ocelová. Č eřenice-os. Pořičko na Sázavě, 25. VI. 1944 leg. Dr Jiří Kubíčka. H. m . H. N o. 516/44. 1 /1 orig. — F oto D r J. Herink.

a P ohnání u Tábora, v srp n u 1944 a 46; Střední Čechy: D ivoká Šárka, n a tra v ­ n até s trá n i s třešněm i, ve spol. L ep t. lampropoda a aspreUa, 10. V II. 1948. M orava: Žarošice, v trá v ě pod akáty, 2. IX. 1946 (leg. V acek). — Z okolí B latné ji uvádí Cejp (M ykologia 7:110, 1930). S e k c e II. Lampropodeae K. e t M. — Klobouk nehygrofánní, lupeny v m ládí bílé, bělavé nebo nažloutlé. Leptonia sericella (F r.) B arb ier — T r á v n i č k a h e d v á b n á . Také tu to trávničku, světlým Zbarvením lehce poznatelnou, známe již z řady lokalit. V m usejním herb áři jso u ty to položky: P raha-S trom ovka (leg. Zvěřinová), R uda u Nov. Strašecí, 26. IX . 1937 (leg. J. H erink sen.), Tuchoměřice, ve smíš. lese (Picea, Quercus, Acer, Fraximus, F ag u s e te.), 24. IX. 1939 a 27. V ili. 1940 (leg. H erin k ), Kladno, n a vřesovině pod B etula a Sálix caprea, 14. IX. 1941 (leg. H erin k ), P raha-K rčský les, mezi trav o u a mechem n a okraji lesa, 10. X. 1941 (leg. Svrček), Ďkyně, tra v n a tý a m echatý okraj sm rčiny s olší, 11. IX. 1942 (leg. H erink), Nebušice u P rahy, 8. XI. 1942 (leg. O. C hyba), Čeřenice n a Sázavě, osada Pořičko, 26. IX. 1943 (leg. K ubíčka), K arlštejn, n a trav n atém lesním okraji (vápenec), 29. X. 1944 (leg. SVrček), tam též opět 13. X. 1945 (leg. Svrček a V a­ cek), M odřany, 7. X. 1945 (leg. J. H e m e r); Šum ava: Boubín, louka u Idiny pily, ve spol. Pimguicida vulgaris, 18. IX. 1948 (leg. D r K ubíčka) a opět v září 1950 (leg. D r H erink, D r K otlaba, D r K ubíčka a Zd. P ouzar). — M orava: Žarošice, na

58

■~J»^ '7/XT~

-* iLjlfp'

~~~T‘"J ^ ^ W ^ J . " 1^! s

¡'

8^^ ’íŽ ''^V b b H 3^H |H H . ’;>*;*^^DBS sHBhk 99t m ^ H | JH H H B H K

JS Ě Ě

a n H

.. ■ ,^ ; iX. ^-v ^ t í ' ' l < ^ 7 ť

ÉjjSBm*

JBj|k :I ¡ \ | H mH nJtftiflB w Wfc. H M n fe

f l^ H

^K^.-’ ^■'.;',-

J « 1 jfl^H ,'„*, %»!•;.¿''.y'--! m m na Ě B ^ B; ^ K )H | 1 H H;•M |

^H E S

L e p to n ia sericella (F r.) Barbier. — Trávnička hedvábná. Turnov (údolí „Ve struhách“ ), 3. IX. 1946 leg. Dr J. H erink a D r Jiří Kubíčka. H. m. H. N o. 752/46. 1 /1 orig. — F oto D r J. Herink.

ok raji listnatého lesa („G regovňa“ ), 6. IX . 1946, leg. Vacek. — Slovensko: M uráňsk á vysočina, dolina Hrd!zava, n a výslunné m ýtině (vápenec)., 27. V II. 1947 cca 1000 m n. m., leg. Svrček. — J a k vyplývá z těchto nálezů, je Lepí. sericella druh se značnou ekologickou am plitudou, vyskytující se ja k n a podkladu kyselém, ta k n a vápemcích, n a m ístech výslunných a suchých i n a zastíněných a vlhkých, ne­ závislý n a výškových rozdílech. Podobně F av re (1949) jej, uvádí ze silně bažina­ tých p a rtií vrchovišť ze švýcarského pohoří Ju ra , kde doprovází associaci Filipendula Ulmariu, v porostech bříz, v rb a olší, nebo společenstvo velkých ostřic, vý­ jim ečně též rašelinné bory. Leptonia incana (F r.) Gill. — T r á v n i č k a p l a v o z e l e n a v á . S to u to zvláštně Zbarvenou houbou bývá ztotožňována Lept. euchlora (L asch) Q. L . chtoropolia (F r.) Gill. a L . m urina (Sow.) Sacc. U nás po prvé o ní pojednal V. V acek (Čas. čes. houbařů 14:115, 1934). Je to charak teristick ý druh vápno­ milný, rozšířený n a př. ve středočeské Oblasti vápencové, odkud ji znám e z řady m íst. P a tř í k význam ným průvodcům teplomilné flory. Viděl jsem odtud doklady: Koda u Srbska, 6. X. 1943 (leg. P ilá t — viz Klíč tab. 320), K arlštejn, 29. X. 1944 (leg. Svrček), Kosoř, 6. V III. 1944 (leg. V acek), K arlické údolí u Roblína, 28. IX. 1945 (leg. D r T ra p l), vesměs n a vápencových stepích. Mimo toto území byla v Čechách sb írán a n a ostrůvcích prahorníbo krystalického vápence, ta k v Posázaví (Čeřenice, osada Pořičko, 3. X. 1943, leg. D r K ubická) a na Pacově hoře 59

—

!

I m ^¿í^'> '^B Bl

gigB|B ^ H |;

!j l pMi

9HB

ih-]BĚ*t$s ÉÉfflR ■w.^pp^i K .ra^piv

^* ^'-^ mb,‘ W T^r^ «^x Lř'„ '■ ,^

^^B

hL _A

^B #^^|vNjdi B^L»*. *'(1?JM Íb BÍ1 B iBBÍÍ

jjBWBBHj n

B

BBB «JBffiffljj^BB jkfc&zM

hBh^H J ^ B ^ ^HHb,, -B nB|j| P m B E H Ě fflHBk J l hHbbb

L e p to n ia in ca n a (F r.) Gill. — Trávnička plavozelenavá. 1., 5. a 6. exem plář zleva: Č eřenice-os. Pořičko na Sázavě, 12. IX. 1943 leg. D r Jiří Kubíčka. H. m. H. N o. 843/43. O statní exem pláře: M ašov-os. Pelešam y (okr. T urnov), 18. VIII. 194*8 leg. D r Jos. Herink. H. m. H. N o. 711/48. 1 /1 orig. — F oto D r J. H erink.

u Chýnova, kde jsem ji zjistil 28. V III. 1946 na tráv n ík u přím o nad velkým lomem, v blízkosti buků. — N a M oravě vyskytuje se ve Zdánském lese, kde ji sbíral Vacek u Žarošic, a n a vápencových stepích na Tišnovsku (Čebínka, DrásovSký kopec, leg. D r F. Šm arda, 1942). — Slovensko: Slovenský rá j, Z traten á, rovněž n a vápenci, 24. V II. 1947, leg. Svrček. — Dužnina a lupeny porušením zelenají, dúž. páchne silně a odporně m yšinou nebo spáleným m asem ; podobný pach m á n a ipř. E ntólom a rhodopólium. Leptonia placida (F r.) Quél. — T r á v n i č k a b u k o v á . K rásná, ale velmi vzácná dřevní trávnička, uváděná hlavně z horských bučin. Z ČSR zináma zatím jen z Čech: K arlštejn , 24. V. 1936, leg. U rbánková (viz V. Vacek v Čals. čes. h. 17:125, 1937 a Velenovský N ovit. 1:140, 1939); n a téže lo­ kalitě opět 29. V. 1949, leg. Zd. P ouzar (viz Čes. Mykologie 5:123, 1951); K uřim u Čáslavi, 15. X. 1950, leg. K ňákal. — V -C ísařském Lese jsem v roce 1950 sbíral poněkud odchylnou form u, k tero u na tom to m ístě popisuji jako: L eptonia placida (F r.) Qél. — f. óbscura, f. n. (odr. t m a v á ) . A typo discrepat: pileo obscure griseo-fusco, squam ulis nigris erectis praesertim in centro dense tecto, stip ite su p ra non obscure punctato sed su b tilite r albido pruinoso. — Hab. Bohemia occidentalis: C ísařský Les, M ariánské Lázně, ad lignum valde putridUm P iceae excelsae im piceto muscoso hum ido (cca 800 m s. m .), 28. V II. 1950, ipse legi. Jedinou plodnici této form y jsem nalezl n a silně zetlelém kusu sm rkového dřeva

60

ř \ "m mĚ ^ ■

l •■, •*■

h

A ^ tó fitíH i-'

w ^

W h

1 H

H

9

«

JS

9

gg

pj■

L e p to n ia p lacida (F r.) Quél. — Trávnička buková. Roblín, 3. X. 1943 leg. Ivan Charvát. H. m. H. 1287/43. 2 /3 orig. F oto D r J. Herink. •

ve vlhké m echaté sm rčině p ři silnici z M ariánských Lázní do K ladské (asi 800 m n. m.) 28. V II. 1950. J a k v y sv ítá z následujícího popisu, hlavní rozdíl spočívá v odchylném zbarvení klobouku, k te rý u typické form y je m odravě šedý, tmavě šupinkatý nebo ták é špinavě okrový s tm avě fialovým i šupinkam i (P ouzar 1951). Také su b s trá t je jiný. — P opis našeho exem pláře: K l o b o u k 18 m m v pr., polokulovité sklenutý, tence m asitý, s okrajem lupeny krátce přesahujícím a úzce podvinutým , tm avě šedohnědý, bez prosvit, lupenů, nehygrof., celý, zvláště u p ro střed h u stě odstále černavě šupinkatý, suchý. T ř e ň 35/2,5 mm, p ro h n u tý , vyrůstající z bílého plstnatého mycelia, celý pěkně tm avě m odrý, dosti h rubě podél vláknitý, těsně pod lupeny trochu poprášený, suchý, lesklý. L u p e n y dosti husté, zprvu bělavé, pak bledě narůžovělé, n a o stří stejně zbarvené, nerovné, dosti vysoké, u tře n ě vykrojené a zoubkem přirostlé. D u ž n i n a bez pachu. V ý t r u s y 10— 1 2 /6 — 7,5 p, podlouhlé, nepravidelně hranaté. Leptonia L in k ii (F r.) Gill. — T r á v n i č k a L i n k o v á . O té to Leptonii se zm iňuji v příspěvku k basidiom ycetům Českého Středohoří (Čes. Myk. 4:83, 1950). Je to opět dřevní podhorský druh, význačný černavě šedým, útle vláknitým , nehygrofanním , 2— 3 cm šir. kloboukem, k te rý je nízce sklenutý a up ro střed lehce vm áčklý, tře n é m ocelově šedým, lysým a hladkým , lupeny bělavými, pak m asově červenavými, n a o stří s černou obrubou. Jin ý nález mi není znám.

61

■

ř

.j j

- -H

ffím y jp ^

9 H IB I

^

j i «

h

. -

M

■

r,;—

L e p to n ia a n a tin a (L asch ) Quél. — Trávnička kachní. Č eřenice-os. Pořičko na Sázavě, 25. VI. 1944 leg. Dr Jiří Kubička. H. m. H. N o. 514/44. 1 /1 orig. — F oto D r J. Herink.

*

Leptonia. anatina (L asch) Quél. — T r á v n i č k a k a c h n í . Také o tom to větším , úhledně zbarveném druhu řík á Velenovský (Čes. h. p. 620),. že je v létě h ojný n a výslunných trav n atý ch pahorcích, ačkoliv konkrétních údajů o jeho rozšíření m ám e pořídku. Z dá se, že dává před n o st nevápencovému podkladu. Znám ji ze č ty ř lokalit jihočeských: Prudice, n a výslunném trávníku u polmí cesty, 17. Vni. 1946; Pohnání, n a mezi, 28. V III. 1946; Jedlany, n a lesní vřesovinné louce, 29. V III. 1946; Borotín, na trav n atém pahorku („V ápenka“ ), tvořeném z ostrů v k u krystalic. prahor. vápence, 12. V II. 1948 — vesměs Táborsko. N a Vodňansku zjištěna D r H erinkem (Chelčice, 31. V III. 1938). Ve středních Čechách častá p atrn ě v okolí Mnichovic (V el.), v Posázaví u Čeřeníc (Pořičko, n a mechatých pastvinách, 25. VI. 1944, leg. D r K ubička). — Moravské nálezy uveřejnil D r F. Šm arda (1944). — L ept. anatina a L . placida jsou druhy úzce příbuzné. Leptonia invóluta Vel. — T r á v n i č k a p o d v i n u t á . Sám jsem nesbíral, poukazuji n a nález Šm ardův (V ýsledky 2:22, 1944) z Mo­ ravy. (Pokračování.)

Odstraňování pařezů houbami Ing. A n t. P ř í h o d a J a k je známo, dobýváním pařezů se značně porušuje přirozená s tru k tu ra půdy v lese. Po přirozeném rozkladu pařezu a kořenů zůstane však v zemi soustava k a-

62

nálků rozm anité šířky, vyplněných výborným humusem. T ato okolnost m á nesm írný význam i pro zadržování vláhy a je základní podmínkou úrodnosti las ní půdy. P ráv ě ta to v lastn o st výrazně odlišuje lesní půdy ve fysikálních vlastnostech od půd uměle porušovaných, n a př. v zemědělství. Přirozeně zetlívající pařezy jsou často prvním m ístem , kde vyklíčí sem ena stro ­ m ů a ze sem enáčků rosto u nové stro m k y bez vážnější konkurence ostatních rostlin. T ato konkurence n a volné půdě často znemožní obnovu lesa přirozeným zmlazením (t. j. z volně napadalých semen, bez umělého výsevu nebo vysazování sazenic). Ze­ tlívající kořeny pařezů jsou pak příznivé pro zakořeňování mladých strom ků a zvláště v těžkých hlinitých půdách usnadňují pronikání kořenů do hlubších vrstev. P ři vykopání pařezu rozkopaná půda vlivem dešťů se ta k slehne, že sem enáčky strom ů se v ní neuchytí a často i uměle vysázené sazenice n a takových m ístech hynou nebo krníjfcZvláště sm rkové sem enáčky v přirozených lesích a pralesích se hojně objevují n a hnijícím dřevě, především tam , kde je půda zam okřená nebo uléhává. Ztrouchnivělé pařezy m ají větší pórovitost než půda a p ro to i větší vzdušn o st a schopnost n assáv at a zadržovat vláhu. Výhodou je také, že převyšují okolní půdu. Sem enáčky stro m ů rostoucí na pařezech jsou mnohem méně ohroženy vym rzáním , než v okolní půdě. V některých lesích jsou zetlelé pařezy jediným m ís­ tem, kde se ¡nálet sem enáčků udrží. P řirozený rozklad pařezů n astáv á činností četných saprofytičkých hub. Jsou to n a příklad štítovky (P lu te u s), žlutotřepenitky (N em atolom a), krásnorůžek ( Calocera), rosolozub (Trem éllodon), hlívy (P leu ro tu s), některé helmovky (M ycena), špičička zvonečková ( Xerom phalina campanella) a mnoho jiných. Za jakou dobu po poražení stro m u se pařez rozloží, závisí n a rozm anitých okolnostech, především n a podm ínkách klim atických. Uvádí se, že n a př. pařez ze zdravého buku bývá úplně rozložen až po 30— 40 letech. Můžeme se o tom přesvědčit tam , kde po poká­ cení sta rý c h bučin byly vysázeny sm rkové porosty a kde ještě v třicetiletých až čtyřicetiletých sm rčinách nacházím e s ta ré bukové pařezy z původního lesa. Sledo­ val jsem to na p ř. ve sm rčinách na H erklici u L etohradu (K yšperka) ve východ­ ních Čechách. V Německé dem okratické republice byly konány pokusy o urychlení rozkladu pa­ řezů umělou infekcí houbami. Uvádí se, že podle velikosti pařezu a druhu houby byl pařez rozložen za 4— 12 let po infekci. Tento způsob biologického odstraňování pařezů m á několik výhod. Především není porušena příznivá stru k tu ra půdy a proces hniloby se urychlí, neboť není závislý n a náhodné infekci. P řitom lze si zvolit d ru h houby, k te ro u uměle naočkujem e do pařezu. V Německu byly konány pokusy n a bukových pařezech s opeňkou (Pholiota m utábilis) a hlívou ústřicovou ( P leurotus o stre a tu s), k te ré již za dva roky poskytly m nožství jedlých plodnic a tím i vedlejší užitek. M nožství plodnic se rok od roku zvětšovalo a pak zase zvolna klesalo. Předpokládá se, že um ělá infekce pařezů může omezit nákazu václavkou ( Arm illaria m ellea). V áclavka infikuje obyčejně n ejprve pařezy jako saprofyt, ale z nich se šíří podzemními provazci podhoubí (rhizom orfam i) do okolí, proniká do kořenů živých strom ů, působí jejich odum írání a často úplnou záhubu napadených strom ů. V nynější době hynou tím to způsobem rozsáhlé sm rkové porosty n a východním Slovensku a v sousedících oblastech Polska. V Polsku se klade otázka obrany proti václavce na přední m ísto v ochraně lesů. Byl tam vypracován program výzkumu biologie i hubení václavky. K tom u účelu byla zřízena speciální výzkumná stanice v postiženém území, byla zorganisována zpravodajská služba lesních závodů, byly vydány sm ěrnice p ro hospodaření v lesích zam ořených václavkou atd. Jako jeden

63

z pro střed k ů proti václavce se doporučuje a zkouší odkrývání a odkorňování pa­ řezů a kořenů, k teré se posypávají fungicidní látkou. Zvolen byl k tom u technický fluorid sodný, k te rý se pom alu rozpouští; předpokládá se, že nebude proto rychle vyluhován a bude m ít dlouhodobý účinek. Ovšem fluorid sodný neničí jen václavku, ale i o statn í houby. Znam ená to nepřirozený zásah do půdní m ykoflory a za­ brzdění rozkladu pařezů, a proto se hledají též jiné, biologické způsoby potírání václavky. irrMTTHtUii

*

lili líMT'-,.

JUr

-*

Štítovka černolupenná — P lu te u s n ig ro flo cco su s (R. Schulz) F avre — rozkládá pařezy jehličnatých strom ů. F oto St. M aštalíř.

Š títovk a jelení — P lu te u s c e rv in u s (S ch a eff.) Quél. — rozkládá p ařezy listn a tý ch strom ů. F o to St. M aštalíř.

Domněnku, že konkurence uměle naočkovaných vybraných d ru h ů hub zabrání nákaze pařezů václavkou, nelze po objevech nových a nových antibiotických látek u četných druhů hub zavrhovat. N a př. je již dávno známo, že podhoubí kotrče ( Sparassis crispa) vylučuje krystalickou látku, k te rá byla nazvána „sparassol“ a jež ničí nejen t. zv. „plísně“, ale i podhoubí jiných hub, n a př. dřevom orky do­ mácí (G yrophana lacrym ans). K otrč ted y dovede si u ch ránit touto látkou dřevo pro sebe před jiným i dřevními houbam i a podobné konkurenční vztahy lze předpo­ klád at i u jiných hub. V Německu byly konány pokusy tak é s využitím infikovaného dřeva nadzemní části pařezů p ro speciální účely. Bylo zjištěno, že za i y 2— 3 roky po infekci mění se vlastnosti dřeva napadeného houbou. Dřevo n a př. křehne a pro to se lépe opra­ covává, takže se dobře hodí p ro výrobu tužek. K řehkost dřeva m á b ý t blízká k ře h ­ kosti tuhy, aby se tu žk y dobře ořezávaly. Dřevo z infikovaných pařezů po u rčité přípravě p rý zcela n ahradí pro ten to účel i dovážené dřevo jalovce viržinského

64

(t. zv. dřevo „cedrové“ ) a nejen že se m u v požadovaných vlastnostech vyrovná, ale dokonce p rý je překonává. Podm ínkou pro úspěšnou infekci pařezů houbam i jsou příznivé klim atické pod­ mínky. D ále je tře b a v y b ra t takové houby, k teré nejsou nebezpečné živým stro ­ mům. V N ěm ecku byly p ro to konány infekční pokusy n a živých strom ech a sledo­ ván průběh nákazy. U m ělá infekce opeňkou nebyla n a živých bucích účinná. N á­ kaza hlívou ústřicovou byla positivní, podhoubí proniklo do dřeva strom u, v kůře se objevily až půlm etrové trh lin y a houba vytvořila plodnici. Ale za 45 měsíců po nákaze stro m úplně zavalil a uzavřel infikovanou část. Podle tohoto pokusu i ji­ ných pozorování se soudí, že hlíva ú střicová není příliš nebezpečná strom ům , které jso u zcela zdravé. Uvedené příklady naznačují možnosti, ja k po důkladném poznání biologie hub lze jich využít k prospěchu člověka a přitom se přiblížit v lesním hospodaření p ři­ rozeným pochodům v lesním společenstvu. Bylo by proto třeb a i u n ás provádět podobné pokusy a jejich výsledků využít v praxi. L iteratura: H e r i n k J o s e f : A ntibiotické lá tk y v y šších hub. Č asopis N árodního m usea, od­ díl přírodovědný, 117 (1948), 19— 31. K á š V .: Sp arassol — k ry sta lick ý produkt vým ěn y látek u kotrče obecného ( Spara ssis ram osa Schaeff., Sp. crisp a W u lf.). V ěda přírodní 7 (1926), 88— 90. K a v i n a K a r e l : O kotrči. M ykologia ® (1926), 89— 91. L u t h a r d t W .: B iologische Stubbenrodung. D er W ald 2 (1952), 294— 297. O r l o š H e n r y k : M ožlivošci zw alczan ia opieňki w šw ierczyn ach górskich. Las polski 26 (1952), čís. 9, str. 10— 12. S v o b o d a P r a v d o m i l : Život lesa. P raha 1952>.

Hřib Quéletův — Boletus Queleti Schulzer v Čechách (B o le tu s Q u eleti Schulzer in B ohem ia.) (S barevnou tabulí č. 10.) D r A lb e r t P i l á t

Jedním z nejvzácnějších našich h řibů je h ř i b Q u é l e t ů v — Boletus Queleti Schulzer, jenž je vyobrazen n a přiložené barevné tabuli, kterou akvarelem nam a­ loval m istr O tto U šák. Dosud byl u nás jen několikrát nalezen a to jen v posled­ ních letech. V yskytuje se velmi nepravidelně. Pom ěrně suchý rok 1952 byl všuk neobyčejně příznivý vývoji té to vzácné houby a proto byla během tohoto roku u nás několikrát nalezena jednotlivě nebo i ve větším počtu plodnic. Početné plodnice nalezl 1. září 1952 ve smíšeném listnatém lese u Semic nedaleko Lysé nad L. Ing. A. Lukavec, a některé z nich jsou vyobrazeny na naší tabuli i n a dvou foto­ grafiích. N a té to lokalitě sbíral je něk o lik rát během léta 1952 a n a tém že m ístě nalezl několik m álo plodnic i v roce 1951. Sám jsem před tím viděl jen jeden čerstvý exem plář, k te rý donesl na houbařskou výstavu n a Vinohradech 25. IX. 1949 neznám ý houbař, jenž je j nalezl n a nezjištěném m ístě v okolí pražském . P ři­ nesl mi je j tehdy k určení p. D r Šindelka. V roce 1952 byla nalezena však ještě na dalších třech lokalitách, a sice nedaleko K arlštejn a v lese „Políčko“, kde jednu plodnici ve sm íšeném p orostu dUbo-habrovém nalezl p. J. Š inták a u lomu „Ame­ rik a “ nedaleko K arlštejn a v porostu lípo-dubovém poštěstilo se nalézti jednu plod-

65

nici p. Z. Pouzarovi. N a houbařské exkursi Čsl. mykologického klubu do lesů u Klánovic v srpnu 1952 nalezli několik plodnic tohoto vzácného hřibu p. Pouzar, C harvát a jeho m anželka. R ostly pod duby. H ř i b Q u é l e t ů v je ted y houba zřejm ě teplom ilná a suchomilná, k te rá ro ste velice roztroušeně pouze v nejteplejších krajích střední a západní E vropy. O jejím výskytu ve východní E vropě není ničeho známo. Toliko z Polska uvádí te n to dru h pod jm énem B oletus erythropus P ers. A. Skirgiello v práci „Polskie naziemne grzybv rurfcove“ (P la n ta Polonica, vol. V III, 3, p. 78, 1939). Byl nalezen v bu­ kovém lese u Czenstochowe (Zloty Potok, 23. VTII. 1936) a u Kielců (G óry S ť Krzyskie, 20. V. 1934). Kromě E vropy byl zjištěn je ště v severní A frice. U nás byla ta to houba dosud nalezena pouze v teplých k rajíc h středních Čech. V Německu byla zjištěn a n a 4 lokalitách v Bavorsku, n a 8 lokalitách v H esensku a na jedné v Sasku. D ále byla nalezena v Anglii, n a více m ístech ve F rancii a v R a­ kousku, d v a k rá t v Dánsku, ojediněle v Itálii, Jugoslávii, ve Švýcarsku a v ¡Ma­ ďarsku. R oste n a půdách vápenatých i nevápenatých, zdá se však, že dává před­ nost půdám s větším či m enším obsahem vápna. Je jí plodnice nalezneme většinou na okrajích listnatých lesů, v lesních světlinách, v řídkých porostech listnatých nebo podél lesních cest. N a stanovištích je te n to h řib obyčejně vytrvalý, i když jeho plodnice každoročně se neobjevují. V y rů stají jednotlivě nebo v m enších trsech po dvou až pěti, p ři čemž obyčejně jedna nebo dvě plodnice bývají plně vyvinuté a o sta tn í malé. R ostou v listnatých lesích mezi listím a trávou, někdy však v y rů stají i na holé půdě. H ř i b Q u é l e t ů v je houba sice dosti prom ěnlivá a značně podobná koloději (B oletus eryth ro p u s), ale p řesto vždy snadno poznatelná. O je jí prom ěnlivosti svědčí to, že bylo popsáno několik odrůd, k te ré však, ja k se domnívám, nem ají cenu system atickou, neboť je nalézám e většinou n a nalezištích pohrom adě s typem. K 1 o b o u k v m ládí je více než polokulovitý, pák skoro polokulovitý, dobře vyvinu­ té plodnice m ají tv a r plošší, poduškovitý, ač někdy je klobouk až plochý nebo dokonce vm áčklý nebo u starý ch plodnic i h rb o latě h rb a tý se zprohýbaným okrajem , k te rý přesahuje te n k á pokožka. Povrch klobouku je zprvu okrově žlutý taž nahnědlý, pak s červeným odstínem, a to do oranžova až cihlově červena nebo dokonce do karm ínova, p ři čemž nalézám e všecky přechody těchto barevných odstínů. Později červená b a rv a výbledá a klobouk je více plavý, okrově žlutavý až hnědý, a jen sem tam nalezneme n a povrchu červenější m ísta. Otlačením tem něji sk v m atí, někdy dokonce velmi intensivně, tak že vznikají až tm avom odře zbarvená m iste, jež později jsou špinavá. Pokožka je jem ně plstnatá, často dokonce blysknavě sam e­ tová, ve s tá ř í však olysává a je proto hladká. Za suchého počasí klobouk rozpukává a v trh lin ách se objevuje oranžové až i načervenalé zbarvení. Za vlhkého počasí je poněkud slizký. P okud rozm ěrů se týče, je to hřib prostředně veliký, jehož klobouk m ěří 5— 15 cm v prům ěru, a jen vzácně kdy dosahuje větších roz­ m ěrů, n a př,, ja k K allenbach udává, až 23 cm. Pokožka je neslupitelná a dužnina až 35 m m tlustá. R o u r k y jsou citronově žluté, pak zlatožluté, posléze do okrová, n a řezu (zbarvují se zelenomodře a jsou až 30 mm dlouhé. V rstva ro urek je obyčejně u tře n ě vykrojena, řidčeji p řised á až ke třeni. P ó ry jsou v m ládí plavě olivově žlutavé, pak zažloutlé s červeným nádechem, plně vyvinuté však září krásným oranžovým zbarvením. Později vybledají do olivová a ve s tá ří se červený odstín ztrácí. Otlačením silně m odrají, ale m odrá barva přechází brzo v barvu špinavě

66

hnědou. Jso u prostřed n ě veliké nebo spíše drobné. V rstva rourek n a starších plodnicích bývá naspod vyklenutá a nejvíce rozevřené póry n a špičkách se zbarvují rezavě nebo žlutohnědě.

8i1 * %2Ěé 0 íiíi; .jW Ě m Iw íM Ž l’
>:

Hřib Quéletův — B o le tu s Q u eleti Schulzer. D osp ívající plodnice. U L ysé nad Labem 5. IX. 1952 nalezl Ing. A . L ukavec. — F oto A . P ilát.

T ř e ň je olivově okrový .až zlatožlutý, a to hlavně v hořejší části, v dolejší části, od base n ah o ru je krvavě karmínový, otlačením m odrá a n a povrchu je ozdoben vý­ značným p lstn atý m tečkováním. Po síťce není ani stopy. Je dosti tlu stý , v mládí vejčitě břichatý, později obyčejně protažený až skoro válcovitý, 5— 15 cm dlouhý a 15—60 m m tlu stý . Ohlodaná m ísta zbarvují se červeně. P lstn até tečkování n a

67

*y*'

i

m

¿«~j

íjuAí

s

l

*

•

. H

‘''* *

1ř

Hřib Quéletův — B o le tu s Q ueleti Schulze. D ospělá plodnice. XJ L ysé nad Labem 5. IX. 1952 n alezl Ing. A . L ukavec. — F oto A . P ilát.

jeho povrchu není vždy stejn ě význačně vyvinuto, někdy je husté a tře ň je pak k rásně sametový, v opačném případě, kdy je tečkování sporé, může b ý t tře ň skoro hladký. D u ž n i n a je žlutá, v basi tře n ě však vínově červená až krvavá a n a řezu obyčejně dosti intensivně m odrá, a to hlavně v p a rtii nad rourkam i. Je pevné kon­ sistence, ve s tá ří tro ch u m ěkčí a ve tře n i více vláknitá a hlavně v basi třen ě tv rd á a tuhá. Modré zbarvení n a vzduchu opět po u rčité době vybledá a dužnina je pak zbarvena špinavě zlatožlutě až vínově červeně. Chuť a vůně nejsou nápad­ né. Někdy bývá dužnina trochu nakyslá. V ý t r u s y tvarem jsou dosti proměnlivé, a sice vřetenovitě elipsoidní až trochu mandlovité, žlutohnědé do olivová, 8— 1 7 X 5 — 9 /■«. O jeho užitkovosti bezpečné zprávy chybějí. Zdá se však, že je neškodný, po­

68

dobně jako příbuzný koloděj. Kallenbach snědl m alé kousky syrové dužniny bez následků. P ra k tic k ý význam této houby je ovšem i v kladném případě minimální, protože je velice vzácná. H ř i b Q u é l e t ů v ¡má v m ýkologické lite ratu ře řad u synonym. Kallenbach ve své m onografii hub hřibovitých (Die R öhrlinge v Die Pilze M itteleuropas, díl I, sešit 4, 1927, s tr. 21— 24, t. 2, f. 3— 4, t. 8, 1— 10) používá pro tu to houbu jm éna B oletus erythropus Persoon 1796, neboť citovaný popis Persoonův vztahuje na tu to houbu. Použití tohoto jm éna — i kdyby bylo správné — odporuje mezi­ národním nom enklatorickým pravidlům , neboť F ries uvádí pod tím to jménem koloděje. Nezdá se mi však ani, že by názor Kiallenbachův byl správný. D iagnosa Persoonova je velice stručná. P ro B oletus Queleti svědčí pouze údaj o klobouku, o němž Persoon praví, že je rezavě okrový a údaj o pórech, že jsou oranžově čer­ vené. Oba ty to znaky lze v šak nalézt i u některých forem koloděje. V pozdějších svých pracích Persoon svůj původní popis Boletus erythropus pozměnil, a je z něho patrn o , že spojil v něm koloděje a kováře dohromady. Platné jméno pro naši houbu je tedy B oletus Queleti Schulzer z roku 1885. Jak o synonym a nutno p řiřa d iti: Boletus Queleti v ar. squarrosipes Schulzer 1885, Boletus lateritius Bresadola e t Schulzer 1885, B oletus Bresadolae Schulzer (nikoliv Quélet) 1885, Boletus Schulseri Quél. 1885, B oletus slavonicus Saccardo e t Cuboni 1888, Dictyopus Quéletii (Schulzer) Quél. 1897, Boletus Queleti var. rubicundus M aire 1910, Boletus erythropus subsp. rubens Schiffner 1922, a jak jsem již vpředu pozna­ m enal i B oletus erythropus sensu K allenbach 1927. B oletus Queleti Schulzer in Bohemia. H aec species in B ohem ia rarissim a in silv is frondosis, praecipue quercetis, in regionibus calidis B ohem iae cen tralis crescit. P rim ům carposom a anno 1949 loco ignoto in vicin ita te urbis P ra g a e lectu m e st (cf. iconem a rte photographica depictum in P ilát: A garicialiu m E uropaeorum C lavis D ichotom ica, 1951, fig . 56b). A nno 1951 specim ina p au ca in silv a frondosa prope Sem ice, haud procul L y sá nad Labem, Ing. L ukavec le g it e t ibidem anno 1952 specim ina copiosa lecta su n t, quorum nonnulla in tab ula n ostra coloribus depicta sunt. Item anno 1952 in vicin ita te arcis K arlštejn in silvis frondosis substrato calcareo duobus locis (in silva „P oličko“ unum specim en J. Šin ták le g it e t prope lapidicinam „A m erika“ item unum specim en Z. Pouzar legit) et au gu sto 1952 in quercetis prope K lánovice, haud procul P ra g a m hic fu n g u s lectu s est.

Oceňování jedlých druhů hub s hlediska praktického houbaře In g . D r J o s e f Z e m a n

P rak tick ý houbař sbírá houby především nebo výhradně jen za tím účelem, aby jich použil jako poživatiny, ať již k přípravě houbových pokrm ů, nebo jen jak o p ří­ sady do jiných jídel; nepostačí mu proto, aby nalezený druh poznal nebo určil, ale potřebuje tak é znát, ja k á je jeho kuchyňská cena a jak ho nejvhodněji použiti v nejchutnější úpravě. Oceňování hub je tedy pro praktického houbaře stejn ě dů­ ležité, jak o jejich diagnostika, takže houbař m usí věnovat patřičnou pozornost i kla­ sifikaci hub podle jejich užitkové ceny. Základní pom ůckou pro oceňování jedlých hub je stupnice znám ek pro znaky (vlastn o sti) hub, v níž jsou přehledně uvedeny všechny znaky, k teré spolupůsobí na cenu houby, a znám ky pro stupně těchto znaků a každá znám ka u každého znaku je co nejlépe definována; ta to stupnice známek je sestavena v tabulce I. Stupnice m á pět stu p ň ů známek, aby odpovídala vžité a všeobecně známé stupnici

69

školního prospěchu, a je proto každém u snadno pochopitelná a sro zum itelná; každý hned porozum í i bez vysvětlování, že znám ka 1 značí nejlepší, znám ka 5 nejhorší a znám ka 3 střed n í stupeň, obdobně, jako je tom u u prospěchových znám ek ve školách. Jedlých hub je veliké m nožství a i velice dobrých hub jedlých je značný počet; kdyby všechny ty to houby se vtěsnaly jen do pěti stupňů, byly by v jednom stupni houby se znaky dosti odlišného stupně. Potřebné větší diferenciace dosáhnem e p ři zachování pětistupňového principu tím , že mezi každé dva stupně vložíme mezistupeň, k te rý označíme znám kou horšího stupně a k známce připojím e hvězdičku. T ato znám ka s hvězdičkou naznačuje, že znak je ve svém stupni zvlášť dobrý a vyni­ kající a že se blíží svojí jak o stí tém ěř stu p n i nejblíže lepším u: znám ka 3* je mezi­ stupněm mezi znám kam i 2 a 3, tém ěř znám ka 2. T akto rozmnoží se původních p ět stu p ň ů o p ět m ezistupňů, což již pro naši potřebu dostačuje; vsunutím většího počtu m ezistupňů (10) n astalo by přílišné rozrůznění a nebylo by již možno defi­ novat všechny znám ky a stupnice by ztrácela jasn o st a určitost. Znaky, k teré u rču jí cenu houby, rozděleny jsou ve stupnici n a 3 skupiny. První skupina jsou zn a ky kva lita tivn í, k teré u rču jí jak o st druhu p ři sběru i v úpravě; d ru h á skupina jsou zn a ky kva n tita tivn í, určující m nožství druhu p ři sb ěru ; tře tí skupina, zn a ky manipulační, c h arák terisu jí chování houby při m anipulaci po sběru. Znaky kvalitativní jsou č ty ři: vedoucí znaik c h u t ( ji), vůně či pach (J 2 ), stra ­ vitelnost a tuhost (js) a vodnatost či suchost ( j4). Chuť hub v určité úpravě je nejdůležitější činitel p ři zjišťování jak o sti jedlých hub. H ouby můžeme k jídlu p řip rav it různým i způsoby, v nichž týž dru h nedosahuje Stejné chuti:; znám ka pro chuť druhu, k tero u pro klasifikaci volíme, odpovídá úpravě, v níž je d ruh nejchutnější, takže je to nejlepší známka, kterou jedinci d ru ­ hu mohou v chuti dosáhnout. Vůni houby posuzujeme v pokrm u, v němž zkoušíme její chuť, tedy v úpravě, v níž je d ruh n ejc h u tn ě jší; ta to vůně se projevuje zvlášť silně p ři příp rav ě hub, zejména p ři jejich dušení, a označuje se jako houbová vůně. S trav iteln o st či záživnost houby posuzujem e podle subjektivního pocitu, jak snadno či s ja k velkými obtížemi prochází hubný pokrm naším zažívacím traktem . U dati přesněji stupeň těchto pocitů je velmi nesnadné. Věc však usnadním e, definujeme-li strav iteln o st jak o funkci tuhosti dužniny, kterou zjišťujem e zároveň s chutí a vůní houby p ři kousání houbového pokrm u. Stupeň tu h o sti a stra v ite l­ nosti určujem e tedy zase v úpravě, v níž je druh nejchutnější. V odnatost či suchost dužniny zjišťujem e při sběru houby. N ejlepší je dužnina pěkně vláčná; stoupá-li obsah vody vázané v dužnině, znehodnocuje se houba; houba se rovněž znehodnocuje ubývá-li obsah vody v dužnině. Jedinci téhož druhu m ívají ovšem p ři sběru vodnatost či suchost dužniny různého stu p n ě; pro klasifi­ kaci volíme nejlepší stupeň, v němž se jedinci druhu vyskytují. Ze č ty ř základních známek, k terý m i jsm e podle stupnic v tabulce I p ři pokusech či podle své zkušenosti otaxovali kvalitativ n í znaky druhu, určím e výslednou znám ­ ku p ro ja ko st druhu ( j) . Za tu to výslednou znám ku měli bychom volit vždy n ej­ horší základní známku. T ento přísný postup zachováváme však jen u známek 4*— 5, s výjim kou známek 4* a 4 ze strav itelnosti u druhů používaných jen v m a­ lých množstvích pouze jak o přísady. Znám ky 1— 3 a znám ky 4* a 4 ze strav iteln o sti u hub přísadových vyrovnávám e navzájem , takže výsledná znám ka je prům ěr ze znám ek základních. P ři tom to vyrovnávání bereme ohled n a důležitost (váhu) jednotlivých znaků a zavádíme ji do počtu; vzorec pro vypočtení výsledné známky pro jak o st druhu je uveden n a tabulce I.

70

Znám ky základní nejsou přesné veličiny získané m ěřením či vážením, nýbrž pouhé odhady, více či m éně přibližné ; p ro to můžeme se spokojit i s dalším přibliž­ ným řešením a výslednou znám ku u rčiti jako p ro stý aritm etický prům ěr všech č ty ř základních 'znám ek; výsledky se od předešlých tém ěř neliší. V p rax i se volívá zhruba přibližně znám ka pro chuť za výslednou znám ku pro ja k o st druhu. Znám ka pro ja k o st druhu udává ja k o st nejlepších jedinců při sběru i v úpravě. Z naky k v an titativ n í jsou zase č ty ři; vedoucí znak v ý s k y t (v 1), vyd atnost plod­ nice (v2), zachovalost (v 3) a červivost (v4). H ojnost výskytu d ru h u bývá udávána v atlasech hub pro rozsáhlejší, prakticky neomezené území. P ra k tic k ý houbař sb írá v šak houby na menší a omezené lokalitě a p roto jeho ocenění prům ěrného výsk y tu bude zpravidla horší než jsou údaje v atlasech. V ydatnost plodnice odpovídá velikosti a m asitosti plodnice či jen je jí části, nemůže-li se u p o třeb it celá plodnice. Stupeň zachovalosti udává v jakém věku je houba je ště upotřebitelná, nejsouc znehodnocena zm ěknutím dužniny, nedohubem („plesnivěním “ ), sežrána slim áky, veverkam i či zvěří a p. N ejčastěji a nejvíce však bývají houby znehodnoceny červivostí, k te rá je u hub všeobecně dobře známa. P rům ěrnou vyd a tn o st druhu (v) udává výsledná znám ka, určená ze č ty ř základ­ ních známek, kterým i jsm e odhadem podle své zkušenosti ohodnotili prům ěrné znaky k v an titativ n í. T yto znaky nejsou pro cenu houby ta k závažné, jako znaky kvalitativní a p ro to za výslednou znám ku pro vydatnost d ru h u volíme základní znám ku 5* a 5, vyskytne-li se u některého znaku, a o sta tn í znám ky 1— 4 vy­ rovnávám e navzájem. V ýskyt a v y d atn o st jsou znaky přispívající k velikosti sběru; zachovalost a červivost jsou v šak znaky redukující m nožství sběru. Kdybychom vyrovnali vždy všechny č ty ři znám ky, zvětšili bychom p ři m alé červivosti a velké zachovalosti vydatnost sběru n ad množství, jež skutečně vyrostlo. N a příklad u špičky trav n í oceňujem e v ý sk y t 2*, v y d atn o st 4, zachovalost 1 a červivost 1*, takže p rů m ěr ze všech znám ek je asi 2, t. j. v y d atn o st značná, kdežto prům ěr z prvých dvou znám ek je asi 3, t. j. v y d atn o st m alá. Tutto nesrovnalost eliminujeme tím , že výslednou znám ku pro v y d atn o st d ru h u počítám e pouze ze znám ek pro výskyt a vydatnost plodnice, a teprve, je-li ta to znám ka výsledná lepší než prům ěr ze znám ek pro v3 a v4 o jeden či dva stupně, zhorším e ji o půl stupně nebo o celý stupeň. Vzorec p ro výslednou znám ku pro v y d atn o st druhu uveden je v tabulce I. P ři­ bližně rovná se ta to znám ka základní známce pro výskyt. Znám ka pro v y d atn o st druhu je v y šetřena ze základních znám ek pro prům ěrné znaky a udáv á te d y prům ěrnou v y d atn o st druhu. Znaky m anipulační jso u opět č ty ři: očištění (m ,), odolnost p ři dopravě (m 2), vedoucí znak trva n livo st po sběru (m 3) a upotřebitelnost (m 4). P ři stanovení znám ky z očištění rozhoduje naše zkušenost mnoho-li práce p rů ­ m ěrně vyžaduje očištění určitého druhu po Sběru. O dolnost při dopravě klasifikuje prak tick ý h oubař m írněji než sběrač, k te rý dopravuje n a trh větší m nožství hub na v ětší vzdálenost. T rvanlivost posuzujem e podle doby, po k te ro u zůstává Zacho­ valou _celá seb ran á plodnice p ři dopravě a pečlivém uložení, takže nečerviví a není na ní p a trn a žádná změna v tu h o sti dužniny, ve tv a ru a barvě a p. U potřebitelnost houby posuzujem e podle toho, v kolika úpravách je ji možno použiti za čerstv a a kolika způsoby se může konservovati. Ze č ty ř základních znám ek p ro m anipulační znaky určím e výslednou známku

71

pro manipulaci (m ) ta k to : znám ka 5* a 5, vyskytnou-li se, platí bez dalšího za známku výslednou a o statn í znám ky 1— 4 vyrovnávám e podle vzorce n a tabulce I. Tento vzorec můžeme i zjednodušiti a výslednou znám ku u rčití jak o pouhý a rit­ m etický p rům ěr buď všech č ty ř základních známek, nebo jen znám ek pro odolnost a trvanlivost. Přibližně volí se i znám ka z trvanlivosti za výslednou znám ku pro m anipulaci s druhem . V ýsledná znám ka pro m anipulaci udává prům ěrnou snadnost či obtížnost m ani­ pulace s druhem. Konečná z n á m k a . pro cenu druhu se stanoviska praktického houbaře určuje se ze tří výsledných znám ek p ro jakost, v ydatnost a m anipulaci. Znám ky 4*— 5 pro jak o st a znám ky 5*— 5 pro v y d atn o st nebo pro m anipulaci platí bez dalšího pro cenu druhu. O statní znám ky vyrovnávám e navzájem podle vzorce n a tabulce I, nebo k rátce počítám e aritm etický p rů m ěr z těchto tř í známek. V praxi se volívá zhruba přibližně znám ka pro ja k o st za konečnou znám ku pro cenu druhu. Znám ka pro cenu druhu udává, jakou cenu druh prům ěrně dosahuje v určitém území. Ocenění druhů jedlých hub je věcí dosti složitou, při níž dlužno b rá ti zřetel na mnohé vlastnosti hub. N ejdůležitější však věc, totiž výživnost houby, t. j. m nožství živin, k teré n aše zažívací soustava z houby upotřebí pro naši výživu, nemůže p ra k ­ tick ý houbař posuzovat; ta to věc zůstává vyhrazena vědeckému bádání. V atlasech hub právem je zdůrazňována možnost záměny druhu za jinou buď méněcennou nebo jedovatou houbu. T uto okolnost radno m íti na pam ěti při určování druhu, avšak p ři klasifikaci se nemůže o ní uvažovat. Zám ěna klasifikuje sběratele nikoliv houbu. Také barevnost dužniny nebo změna její barvy není při klasifikaci uvažována, neboť nem á vliv n a cenu houby. T yto a jiné znaky mohly by se zařaditi do stupnice jen jako inform ativní znaky. V tabulce II jsou uvedeny chuti 30 druhů jedlých hub v úpravách, v nichž byly zkouškam i zjištěny. Znám ky v tabulce jsou nejlepším i známkami, k te ré dru h v dotyčné úpravě při chuťových zkouškách dosáhl tehdy, byl-li nejen sám nejlepší jakosti, ale byl-li i pokrm bezvadně připraven. Chuťové zkoušky tře b a m nohokrát opakovati a jejich výsledky zapisovati. Výhodou je, když ochutnavaitelé nevědí, o jak ý druh hub jde. O chutnavatelé m ají býti lidé, k teří houby v různých úpravách hojně požívají, takže m ají v tom ohledu dostatečnou zkušenost a mohou věc dobře a objektivně posouditi. N ejspolehlivějších výsledků se dosáhne, když se současně ochutnávají a srovnávají dva pokrm y téže úpravy, ale z jiných druhů hub. V tabulce III je oceněno 30 druhů nejlepších hub, k teré nejsou vzácné v lesích mezi Chlumcem n. C. a L eštinou u Světlé n. S. V této oblasti jsou lesy listn até dubové i bukové, lesy jehličnaté smrkové i borové, půda písčitá i hlinitá, výška nad m ořem 200— 500 m. H ojnost výskytu jednotlivých druhů se tém ěř shoduje s ú daji v atlasech hub. V této tabulce jsou uvedeny u každého druhu stupně všech určujících znaků, znám ky pro jak o st a vydatnost druhu a pro m anipulaci s druhem a konečná znám ka pro cenu druhu s hlediska praktického houbaře. P ro inform aci jsou v ní též zapsány cenové skupiny trhových hub podle výnosu m inisterstva výživy z 24. V II. 1950. Ze srovnání je patrno, že cenová skupina odpovídá jak o sti druhů a nepřihlíží k jejich vydatnosti a k obtížnosti manipulace. N ejcenější houbou v uvedené oblasti je hřib sm rkový; velikou cenu m á hřib borový a dubový, pečárka polní a liška obecná; velmi značnou cenu m á hřib

72

Tab. 10

H ř ib Q u é le tů v

—

B oletu s Q u e le ti S ch u lze r. O.

Ušák pinx.

hnědý, kozák ryšavý, holubníka nam odralá, ryzec pravý, zelánka, havelka a muchom ůrka načervenalá. Mohlo by se nam ítnout, že ta to složitá klasifikační m ethoda je zbytečnou, neboť prak tick ý houbař dojde k tém už, ne-li ještě lepším u výsledku pouhou zkušeností i bez tohoto zdlouhavého vyšetřování. Nebude proto na škodu, když ještě krátce vysvětlím e výhody a přednosti té to m ethody. Velikou předností stupnice znám ek (tab . I) je již to, že v ní jsou zjištěny a sestaveny a účelně roztříděny všechny znaky, k teré přicházejí v úvahu p ři určování ceny houby. Stupnice známek odpovídá stupnici školního prospěchu a je proto každém u beze všeho srozum itelná. Znám ky p ro všechny znaky a stupně jsou přesně definovány, při čemž je bedlivě dbáno všech zvláštních poměrů, které jsou dány p ro jednotlivé znaky. N esnadnost odhadu stupně stravitelnosti je nahrazena snadnějším zjištěním tu h o sti dužniny. Znám ky z jednotlivých znaků pro různé d ruhy hub jsou v tab. III zapsány ve svislých sloupcích přehledně pod sebou a dají se mezi sebou dobře porovnávat a případné nepřesnosti či chyby v odhadech se při tom objeví a opraví, takže dosáhneme u všech druhů správné znám ky z téhož znaku. Znám ky ze znaků se sice odhadují, ale ten to odhad pro jediný p ro stý znak je jistě daleko lehčí a přes­ nější, než je přím ý odhad konečné znám ky pro cenu houby, v níž je zahrnuto všech 12 základních známek. Znám ky z různých znaků p ro jeden druh jsou přehledně zapsány vedle sebe ve vodorovných řádcích, takže můžeme dobře sledovat jejich sp ojitost i závislost a případné nepřesnosti opraviti. P ři stanovení ceny houby nemůže b ý t opominut žádný znak. T axuje-li se v šak cena houby jediným odhadem, není možno náležitě ohodnotit a uvážit všechny znaky a odhad je založen pouze n a jednom či nejvýše na několika nejnápadnějších znacích, což nevystihuje skutečnost právě u nejcen­ nějších d ruhů hub. Výsledné znám ky pro jakost, v y d atn o st a m anipulaci a konečná znám ka p ro cenu jsou vyšetřeny u všech druhů stejn ý m způsobem, takže jsou také vzájemně ve správném poměru. Zdá-li se v šak přece, že je n ě k terá znám ka nepřesnou, můžeme hned ve vodorovné řádce zjistit, k teré základní znám ky jsou toho příčinou a věc vysvětlit či opravit. Trhovou cenu jedlých d ru h ů hub můžeme určovat v podstatě stejným způsobem jako cenu pro p rak t. houbaře, je n některé podrobnosti m usím e poněkud upraviti. M anipulační znak upotřebitelnost (m 4) nahradím e znakem 'prodejnost, k te rý se stane vedoucím znakem m anipulačním . Znám ka pro tento znak udává, jak á je na tr h u poptávka po d ru h u a jak é m nožství se n a trh u výhodně prodá. V áhy m anipulačních znaků se tak é mění. V ýsledná znám ka pro m anipulaci se počítá ze vzorce: m .+ 2m„+ 2m„ + 5m, m = —i "--------4-^ m, 10

4

Také váhy výsledných známek se změní a konečná znám ka pro trhovou cenu se určí podle vzorce: 2j + 3v + 5m c= ---V prax i se volívá zhruba přibližně základní znám ka pro prodejnost druhu (m 4) za konečnou znám ku p ro trhovou cenu druhu.

73

Tabulka I. Stupnice známek 1

Známky

2

Chuť

3

Vůně — pach

4

Stravitelnost

1*

1

2*

2

jt

výtečná

výborná

znamenitá

velmi dobrá

j2

zvlášt lahodná

velmi lahodná

lahodná

citelná

nesnadná

namáhavá

značně namáhavá

velmi namáhavá

křehká

měkká

pevná

tvrdá

pěkně vláčné

vláčná

velm i vláčná

šťavnatá

méně vláčná

málo vláčná

j Tuhost 5

Vodnatost j Suchost

6

Jakost druhu

j

výtečná

výborná

znamenitá

7

Výskyt

v,

velmi obecný

obecný

velmi hojný

hojný

8

Vydatnost plodnice

v2

zvlášt veliká

veliká

velm i značná

značná

9

Zachovalost

v3

v pozdním stáří

ve vyšším stáří

v nízkém stáří

mírná 11%—20%

malá 21%— 30%

značná 31%— 40%

10 Červivost v4 nepatrná ___________________________ 0%— 10%

velmi dobrá

v pozdní dospělosti

11

Vydatnost druhu

v

zvlášt veliká

veliká

velnvi značná

značná

12

Očistění

rrij

zvlášt snadné

velmi snadné

snadné

nesnadné

13

Odolnost

m2

zvlášt veliká

veliká

značná

velmi dobrá

14

Trvanlivost

m3

zvlášt dlouhá přes 48 h.

velmi dlouhá 42—48 h.

dlouhá

značná

m4

všestranná

téměř všestranná

velm i široká

široká

15

Upotřebitelnost

36— 42 h.

30—36 h.

16

Manipulace s druhem

m

zvláít snadná

velmi snadná

snadná

velmi dobrá

17

G en a d r u h u p r o p r a k l. houbaře

c

zvlášt veliká

veliká

velmi značná

značná

5ji + 2j2 + 2j3 + j4 j = — ----------------------------

74

8vj + 2v2 v

= —

(s event. korekci)

pro znaky jedlých druhů hub. 3*

3

4*

4

5*

5

1

lahodná

dobrá

slabá

žádná

neurčitá

špatná

2

slabá

velmi slabá

žádná

neurčitá

nepříjemná

velmi nepříjemná

3

obtížná

značně obtížná

velmi obtížná

těžká

značně těžká

velmi těžká

4

tuhá

značně pevná

značně tvrdá

značně tuhá

kožnatá

houževnatá

značně šťavnatá

velmi šťavnatá

vodná tá

značně vodnatá

velmi vodnatá

ro zmočená

téměř bezvodá

bezvodá

téměř zaschlá

zaschlá

téměř uschlá

uschlá

vynikající

dobrá

méně dobrá

podřadná

špatná

velmi špatná

6

velmi častý

častý

řídký

velmi řídký

vzácný

velmi vzácný

7

nadprostřední

prostřední

malá

velmi malá

nepatrná

velm i nepatrná

8

v pozdější dospělosti

v rané dospělosti

v pozdním dospívání

v raném dospívání

v pokročilém mládí

v útlém mládí

9

velmi značná 41%— 50%

veliká 51%— 60%

velmi dobrá

dobrá

malá

velmi malá

nepatrná

velmi nepatrná

11

pracné

nam íhavé

obtížné

těžké

velmi těžké

příliš těžké

12

dobrá

dostatečná

malá

velmi malá

nepatrná

velmi nepatrná

13

velmi uspokojivá 24— 30 h.

uspokojivá

dostatečná

krátká

18—24 h.

12— 18 h.

6— 12 li.

velmi krátká 3—6 li.

uspokojivá

omezená

malá

velmi malá

nepatrná

velmi nepatrná

15

dobrá

namáhavá

obtížná

velmi obtížná

těžká

velmi těžká

16

velmi upokojivá

u s p o k ojivá

malá

velmi malá

nepatrná

značně veliká 61%— 70%

přílišná 71— 80%

5

př?spřílišná téměř úplná 10 81%— 90% 91%— 100%

příliš 14 krátká do 3 hod._______

velmi nepatrná

17

1 2mx -f 3m2 -|- 4m3 -f m4 m = -

c =

5j -j- 3v + 2m 1Q

75

Tabulka II. Chuť 30 druhů jedlých hub v různých úpravách. Stupeň chuti hub konscrvovanýeli zavařených nálože ve vlastní sušených nýcli šťávě v soli -----------------------------------------------------------v úpravě:

čerstvých , „ v úpravě

Jméno druhu

cí '® 1 S

~

£ >

*

f-i

O o

O £ '08*■ vo3 'S ° O

> cg O

>

¿3

'Ci

'2 O

> >0

'© '03

ro ' o £ f t p H O

1

~

> g -2

a

T3 rO á S \h >N ¿S

CĎ w

g M

>N g

cS s,

i C g © a - M p H

uO vcg vcg > £ ° O

^ >

-2 — ' *

>0Q >

>

'<£ V(I) v<1)

r> Po N & p

I

o O

1

>0

>N >

1

H

Fo

3

Hřib (kožešník) plstnatý- Boletus subtomentysus

2* £*

4

Hřib (klouzek) žíutý — Boletus luteus ...................

2*2*

5

Hřib (kozák) ryšavý - Boletus ru fescen s................

2 2

6

Hřib (kozák) osikový - Boletus a u ra n tia cu s

2

7

Hřib (klouzek) sličný - Boletus clegans .................

3*

8

Hřib (kozák) březový - Boletus scaber ..................

3*

3

9

Hřib (kozák) dubový - Boletus tesselatus ..............

3*

3

Hřib (klouzek) pestrý - Boletus varieg a tu s

3

3

O

2 2

t o

©

>

>

>0

H

'C8 >2 '© '© 'Cá o P

\

H . P

ro " o š d ' > ^ O H O r d >

2* 2* 2* 1

2

2 2

3* 3*

.«B

_ *

2

3* 2

£

2* 2* 2* 2* 3

2 2*

>0

>

ož '<*>

£ g ’o M p H p

1 1

10

3

' H

Hřib (kožešník) hnědý - Boletus badius ...............

2*

>

P n i - O O ^ f - i O O ^ S H O O ©

1* 1* 1* 1

2

-

O *'«3 '08 -3 O '*<3 'Cg K ^. ^ o o S ^ o o c ^

Hřib obecný - Boletus edulis . ................................

I

1* 1*

-

>

3

3

>N

S s

—

11

Hřib (kožešník) žlutomasý - Boletus chrysenteron

12

Holubinka namodralá - Russula cyam xantha . . .

13

Holubinka nazelenalá - Russula virescen s

2*1*

14

Holubinka mandlová — Russula v e sc a ...................

2* 1*

i

15

Holubinka kolčaví — Russula mustelina ...............

2*

j

16

1lyzee pravý - Lactarius deliňosus ........................

1*

17

Ryzec syrovinka — Lactarius volemus

18

r jjU.YOf l

j Čirůvka májová -

I3

\

|

1

I

|

2*1*

I

I

1

2 I

*

1

2*

*

2

4*

3* 1*

1

*

2*

Tricholoma Qeorgii ...................

l* ! l *

1*

1* 2

1

Čirůvka zelánka — Tricholoma equestre .....................

20

Čirůvka liavelka — Tricholoma p o rten to su m

21

Čirůvka dvojbarvá - Tricholoma personatum . . . .

22

Čirůvka fialová - Tricholoma nudum .........................

23

Peěárka polní - PsalliUa campestris ........................

l* l* l * l * l *

24

Peěárka rolní - Psalliota a r .e n s is ............................

1* 1* 1* 1* 1* 3

25

Liška obeená - Cantharéllus cibarius ...................

1* 3

2

1*

3

1 | 3j

Muehomůrka naeervenalá - A m anita rubescens. .

2*

28

Václavka obecná - Arm illaria mellea .........................

2*

29

Bedla vysoká - Lepicta procera .....................................

3* 4*

30

Šupinovka ménlivá (opeňka) - Pholiota mutabilis.

2*

2*

4* 1*

I

3

2

4* 3

2

1

1* |

1

(1

3

i

2

27

*

j

l i j 2 2

1

2*

3* 3* 3 * 3 * 3*

j 2*

■

v* •v*

3

2 2

.........

Špička travní - M arasmius oreades..........................

3

2*2*2

|

19

26

I

i

2* 2* I

2*2*

3* |

2* 2*

P o z n á m k a : Česká jm én a d ru h ů jsou uvedena podle 61. D ra J . H erinka: „T ržní houbj^ v Č eskoslovensku“ , Česká m ykologie, roc. V, s tr. 73— 75; n ázv y holubinek podle V. M elzra: „A tlas holubinek“ , P ra h a 1945. *) z a p riž e n á **) nezapražená.

g

Tabulka III. Ocenění 30 druhů jedlých hub, jež rostou na území mezi Chlumcem n./C. a Leštinou u Světlé n./S. Známky pro znaky kvalitativní

znaky kvantitativní

znaky manipulačni

-i

® Jméno druhu

1

^

I■« -g1

S

I I

i

= Í js ^

f+3 4O

_______________________________________________________________________Íi j2

js i«

la

Hřib obecný, plemeno smrkové - Boletus edulis var. bulbosus . . .

lb

Hřib obecný, plemeno borové - Boletus edulis var. p in ic o la

lc

Hřib obecný, plemeno dubové - Boletus edulis var. reticulatus

1*

I

v2

v3

1* 2* 1* 1* 1* 1* 1

1* 1* 2* 1* 1* 3* 1* 1 1*

* 1 11

i J

1* 2* 1* 1* 3* 1* 1

^1

1® ® I

v mi ma m3 m4 m

v4

S,

1 1 I 1

16 f ^I ic3 !® ^I ¡o I 5! 1 ^I / vi

o

l i l "i ~

r f 1 1i ! ? K

*2•2

^

c

s

2*

1* 2*

1

1

1*1

1*1

2

2 2*

1

1

1* 1

1

1

3

2 1

1

1

1*1

1

1

2* 2*

3*

3

1

3* 2*

1

1

3*

3

1

3* 2

2

3*

3

3

1

3* 2

2

2* 2*

1

1

2* 1

2*

2

2

Hřib (kožešník) hnědý - Boletus badius .............................................

1

2

1

2* 1

1

3

3* 2

3

Hřib (kožešník) plstnatý - Boletus subtomentosus.............................

2* 2

1

2* 2* 3

3

3

4

Hřib (klouzek) žlutý - Boletus luteus ..................................................

2* 2

1

2* 2* 2

3

4* 2* 2

5

Hřib (kozák) ryšavý - Boletus ru fescen s.............................................

2

2

2

2* 2

2* 1* 2* 1

6

Hřib (kozák) osikový - Boletus a u ra n tia cus......................................

2

2

2

2* 2

4* 1

2* 1

3

1

2*

1

2* 1

2

2

7

Hřib (klouzek) sličný - Boletus eleg a n s..............................................

3* 3* 2* 2* 2

1* 3

4* 2

2

3

3

3

3* 3

2

2

8

Hřib (kozák) březový - Boletus scáber................................................

3* 2

2

2

3* 3* 3

4

3* 1

3

2

2* 2

3*

2

9

Hřib (kozák) dubový - Boletus tesselatus ..........................................

3* 2

3

2

3* 4

2* 1

i

2

2* 3* 2* 3*

2

3

2* 3

2*

1

10

Hřib (klouzek) pestrý - Boletus variegatus ..........................................

3 2

2* 2* 3*

2* 3* 4* 3*

2

11

Hřib (kožešník) žlutomasý - Boletus chrysenteron.............................

3 3

1

2* 3*

1* 4* 4

4*

12

Holubinka namodralá - Russula cyanoxantha...................................

1* 2

2

2* 1

3* 2* 3*

13

Holubinka nazelenalá - Russula virescens..........................................

1* 2

3

2

3

3* 3*

3* 2

3* 1* 3

4

Z* 3

3* —

3

3* 2

3

3 2

3*

3

3

3*

3* 3 * 3*

2

—

14

Holubinka mandlová - Russula v e s c a ..................................................

1* 2

3* 2 * 2

2

3

3

3* 3* 4*

3 3* 3

2

—

15

Holubinka kolčaví - Riissula m u s te lin a ..............................................

2* 2

3

2

2

4* 3* 2

1

4* 2

3* 3* 3*

5*

—

16

Ryzec pravý - Lactarius deliciosus ......................................................

1* 1*

1* 1

1*

2* 3

3

3

3* 2* 3

2

2* 2

2* 1

17

Ryzec syrovinka - Lactarius volemus ..................................................

2* 3* 3* 2

2

4* 2

2* 1*

3

1

4* 2*

2

2

18

Čirůvka májová - Tricholoma Georgii ................................................

1* 1* 3* 2*

1

4* 3

3* 3

4* 1

2

2

1* 2*

2

1

19

Čirůvka zelánka- Tricholoma equestre................................................

1* 1

3* 3

1

3* 4* 3* 3*

3* 3

3*

2

2* 3*

2* 2

20

Čirůvka liavelka - Tricholoma portentosum..........................................

1* 1

2* 3 * 1

2

4

3*

3* 3

4*

2

2* 3*

2* 2

21

Čirůvka dvojbarvá - Tricholoma p erso n a tu m .....................................

3* 3*

3 : 2* 3*

3

2* 2

2

3* 2* 2*

2* 2

2*

3* 2

22

Čirůvka fialová - Tricholoma n u d u m ....................................................

3* 3* j 3* | 2* 3*

3

2

3* 3*

3

2* 2

2

2

2

3* 2

23

Peěárka polní - Psalliota ca m p estris....................................................

1* 1*

2* 1

1*1

2

3

3*

2

1

3*

3

1* 2

1

1

24

Peěárka rolní - Psalliota a rv e n s is........................................................

1* 1*

2* 1

1*

3

4* 1

3

3

1

3*

2

1

25

Liška obecná - Cantharellus cibarius .................................................

I

2*

3

2* 2*

1* 4* 1* 1*

1

1

1*

1* 2* 1*

1

2

26

Špička travní - M arasm ius oreades.....................................................

2

2

3

2

2

2* 4

1

1*

2

1

1

2* 4 * 2*

2

2

27

Mucliomůrka načervenalá - A m anita riibescens..............................

2* 3*

1* 1

2*

1* 3* 3

4*

2

2

3*

2* 2

2

2* —

28

Václavka obecná - Arm illaria m e tte a .................................................

2* 3*

3* 2

2

2* 3

2* 1*

2

1

2*

2* 2

2*

2

2

29

Hedla vysoká - Lepiota p ro cera ............................................................

3* 3* 3* 3* 3* 3

2 4* 3* 3*

3

30

Šupinovka měnlivá (opeňka) - Pholiota mutabilis ..........................

2* 2

2

3

2* 4* 2

2

3

3

4* 3* 3

3* 3

3* 4

3

2*3 1

2

2

3*

3*

1* 2

3* 3 3

2* 4* 3 ' 3

3*

3

2* —-

3* 2

< o __________________________________________________________________________________________ i___________

Penízečka liláková — Baeospora myriadophylla (Peck) Singer v Československu M U D r Jo sef

Herink

(M onografická studie)

P ři soustavném průzkum u m ykoflory pralesa n a „Bcrubíně“ (Šum ava v jihozáp. Č echách), každoročně bohatém na nové vzácné druhy, učinili jsm e s přítelem D r Jiřím KUBIČKOU v r. 1952 další význam ný nález. P rvně zjištěný vý sk y t penízečky lilákové (Baeospora m yriadophylla [PE C K ] SIN G ER ) v ČSR je dalším důkazem toho, že vzácnost výsk y tu hub je velmi relativní. V ětšina vyšších hub m á roz­ sáhlé eurytopní areály, zejm éna v m írném pásm u severní polokoule. P řito m druhy, které jsou ekologicky více specialisovány, vyskytují se pom ěrně vzácněji, ale vždy tam , kde se setkávají s adekvátním souborem životních podmínek. A to je zajisté i případ penízečky lilákové. Penízečka liláková byla po prvé objevena severoam erickým mykologem C. H. PEC K EM v r. 1873 blíže Portville ve stá tě New Y ork (U SA ) a téhož roku popsána jako A garicus (Collybia) m yriadophyllus. Druhové jm éno vystihuje nápadný znak houby: neobyčejně husté lupeny. Již dva roky po svém vstupu do m ytologické lite­ ra tu ry byla penízečka liláková zjištěna tak é v Evropě (Ju rsk é pohoří ve východní F rancii) L. Q U ÉLETEM a popsána pod jm énem Collybia lilacea (1875). Zatím co mnozí severoam eričtí mykoilogové nacházeli PECKOVU houbu v dalších východních a severovýchodních státech USA, v E vropě nebyla dlouhá lé ta znovu nalezena. Až r. 1922 nalezl P. KONRÁD ve švýcarské části jurského pohoří houbu, k te rá přes některé rozdíly se zdála b ý t QUÉLETOVOU Collybia lilacea, ja k usoudil F. BAT A IL L E přím ý žák Q U ÉLETŮ V . T ato houba byla tedy vyobrazena P. K ONRÁ­ DEM a A. MAUBLANCEM pod jm énem Collybia lilacea f. robusta (1924); později se však ukázalo, že KONRÁDOVÁ houba n ep a tří k penízečce lilákové. Jako první na co poukázal M. JO SSERA N D , kterém u se poštěstil v r. 1 9 3 4 — tém ěř 60 let po QUÉLETOVI další nález této houby ve F rancii a v Evropě. JO SSER A N D rov­ něž se radil s F. BA TAILLEM , k te rý zaslal kopii původního QU ÉLETO V A vyobra­ zení Collybia lilacea; to to vyobrazení bezpečně rozhodlo o totožnosti JO SSER A N DOVY houby s CoUybia lilacea QUÉL. JO SSERA N D jako prviní podrobně houbu popsal, zejm éna po stránce anatom ické. Byl tak é prvním mykologem, k te rý po­ střehnul, že evropská Collybia lilacea je totožná se severoam erickou Collybia m y ri­ adophylla a provedl o tom důkaz ohledáním sběrů ze sev. A m eriky (m. j. i C. H. K A U FFM A N A ), k teré m u zaslal A. H. SM ITH. JO SSERA N D prostudoval též sběr G. M ÉTIIODA, k te rý byl zveřejněn o něco dříve než práce JO SSERA N D O V A pod jménem Collybia teleoianthina, a ztotožnil jej s Collybia m yriadophylla. Od uveřej­ nění prací JO SSER A N D A a M ÉTRODA byla penízečka liláková nalezena je ště ve Švýcarsku a v SSSR. K dosud znám ým evropským stanovištím houby se nyní druží další, v Československu. Přesto, že Baeospora m yriadophylla byla v m oderní m ytologické lite ratu ře již několikráte podrobněji prostudována po stránce morfologieké, anatom ické i sy ste ­ matické, předkládám jednak výsledky vlastního pozorování (k teré v m nohém do­ plňují pozorování dřívějších a u to rů ), jednak souhrn dosavadních poznatků o tom to zajím avém a krásném druhu.

S0

Dokumentace*) Literatura: B a eo sp o ra m y r ia d o p h y lla SIN G E R R., (R ev. d e m yc. 3 : 193, 1938); S yst. d. A garic. III. (A nn. m yc. 41 : 111, 1943); T he A garic, in Mod. Taxon. (L illoa 22 : 367, 1949, edit-um 1951) — IM BACH E. J., (S ch w eiz. Zeitschr. f. P ilzk . 29 : 169— 173, 1951) — B aeospora m y r ia d o p h y lla f. c a v e rn a tilis F A V R E J., F U R R E R C. e t H A L LE R R. ap. IM BACH E. J., 1. c. p. 172— 3. — A g a r ic u s (C o lly b ia ) m y ria d o p h y llu s HECK C. H., (B ull. B u ffalo Soc. N a t. H ist. 1 : 47, 1873); (A nn. Rep. N . Y . St. Mus. 25 : 75, 1873) — C ollybia m y ria d o p h y lla SACCARDO P . A . (-C U B O N I J. e t M A N C IN I V .), S yll. H ym . 5 : 236, 1887 — ¡SACCARDO P. A . e t T RA VER SO J. B., Index ic. fu n g. 1 : 381, 1910 — LLOYD C. G., M yc. N ot. 5 : 37,1900 (te ste SACCARDO e t T R A ­ V ER SO ) — H A R D M. E ., M ushr. Ed. and Otherv.: 115, 1908 (te ste SACCARDO et TR A V E R SO ) — K A U F F M A N C. H., The A garic, of M ichig. (1) : 761, 1918 — JO SSE R A N D M., (B . S. M. F ., 63 : 178— 182, 1937) — JO SSE R A N D M. e t SM ITH A. H., N o tes on th e S yn on ym y o f F ren ch and A m erican A g a rics I (M ycologia 29 : 717— 724, 1937), e t II (Myioologia 33 : 485, 1941) — SM ITH A. H., N . A m er. Spec, o f M y­ cena: 4, 1947 — G ym n o p u s m y r ia d o p h y llu s M URRILL W . A ., N orth A m er. FI. 9* 5 : 363, 1916 — M y c e n a m y ria d o p h y lla SIN G E R R., in litt, ad K Ü H N E R R. (teste K Ü H N E R , 1. c. p. 529) — M y c e n a (X e ro m y c e n a ) m y ria d o p h y lla K Ü H N E R R., Le Gen. M ycena (E ncyc. m ycol. 10 : 528— 9, 1938) — P IL Á T A . Klič k určování naš. hub hřibov. a bedlov.: 218, 1951. Synonymika: C ollybia lilacea Q U É LE T L., Chamip. Jura V osg., 3 : 6, 1875; Enchirid.: 30, 1886; Fl. m yc. Fr.: 231, 1888 — GILLET C. C., Tab. anal.: 69, 1884 — SACCARDO P. A. (-C U B O N I J. e t M A N C IN I V .), Syll. H ym . 5 : 2 2 3 , 1887 — SACCARDO P. A . et T R A V E R SO J. B., Index ic. fung. 1 : 379, 1910 — C O ST A N T IN M. J. e t D U FO U R M. L., N ouv. FI. d. Champ., ed. V. p. 23 — B IG E A R D R. e t G U ILLEM IN H., Fl. Champ, sup. F r. (1 ): 146, 1909 — R IC K E N A ., B lätterp. (1 ): 415, 1914; V adem ec. ed. II : 50, 1920 — SARTORY A . e t M A IRE L., Syn . g. Collybia: 1*52, 1918 — OUDEM A N S C. A., Enum . sy st. fu n g. 2 : 166, 1920 — H A B E R S A A T E., Schw eiz. P ilzflora: 169 — T rich o lo m a lila c in u m (a n lila c e u m ? — ex Q U É LE T !) BRITZELM A Y ER M. (te ste SIN G E R R .) — n o n C ollybia lilacea f. ro b u s ta KONRAD P . et M A UBLAN C A., Ic. sel. fun g. 3 : 202, 1924 e t 6 : 241, 1937; K O NRAD P. (B . S. M. F. 41 : 43— 5, 1925), quae C alocybe p seu d o lila cea S IN G E R R., S yst. d. A garic. I l l (A nn. m yc. 4.1 :1 0 8 , 1943) — n o n C o llyb ia lilacea P IL Á T A., K líč etc.: 194, 1951 (e x KONR A D ) — n o n C o llyb ia lilacea v a r. P illodii QU ÉLET L., quae C ollybia P ilodii Q UÉ­ L E T L., 17e Suppl. Jura e t V osg. (sec. K Ü H N E R R., Le G. M ycena p. 530, species bona!) — C ollybia te le o ia n th in a M ÉTROD G., (R ev. de m yc. 2:163— 7, 1937; quoad dim ens. sporarum cf. ibid. 3:21, 1938).

Iconographia : Q U É LE T , Champ. Jura V osg. 3i:t 1, f. 1 (color.) — C O ST A N T IN e t D U FO U R , I. c. t. 7, f. 176 (e x Q U ÉL.) — JU IL L A R D -H A R T M A N N G., Iconogr. Champ, sup. 1: t. 26, f. 3, 1919 (ex Q U ÉLET, m a le reprod.) — LLOYD, 1. c., f. 7 (te ste SACCARDO e t TR A V E R SO ) — HA R D, 1. C., f. 85 (te ste SACCARDO et TR A V E R SO ) — JO SSE ­ R A N D , 1. c., f. 2 (delin. e t m icrograph.) — M ÉTROD, 1. C ., (m icrogr.) — JO SSE ­ R A N D e t SM ITH, M ycologia 33 : 497, f. 3a (p h oto), 1941 — H A B E R SA A T , 1. c. t. 71, f. 2 — F U R R E R C. ad IM BACH, 1. C ., f. A (typ u s) e t B (f. c a v ern a tilis), IMBACH, 1. c. (m icrograph.) — H E R IN K J., Č eská m yk ologie, 7 : 83— 85, 1953 (fig . photogra p h icae 1—30.

Exsiccata : H erbaria m ycol. C. M. P eck, C. H. K A U FF M A N , A . H. SM ITH, M. JO SSE R A N D , G. M ÉTROD —■ Herb. m yc. H E R IN K , N o. 1005/52, 1026/52 — C ollectio M ycenarum K U B ÍČ K A N o. 923, 924, 925. *) D ěk uji pp. D r A . P ilátovi, I. C harvátovi a Z. Pouzarovi za zpřístupnění n ěk teré literatury.

81

Popis: Vlastnosti

morf ologické

(o rig .):

P l o d n i c e rostoucí jednotlivě nebo v trsech o malém počtu kusů, hrom adně. T ř e ň oblý, válcovitý, ke spodině ponenáhlu m írně rozšířený, ukončený tu p ě zaobleně, někdy tak é k rátce zúženě, u sta rších plodnic nahoře rozšířený, někdy s boků sm áčknutý, přím ý nebo více méně obloukovitě zahnutý,v dosp. 2—4 (— 6.5) cm dlouhý, u p ro střed 1,5— 3 m m tlu s tý ; pokožka neslupitelná, nahoře jem ně, ke spodině postupně hru b ěji p lstn a tá (na spodině až m rtn a to -p lstn a tá ), ve s tá ří více

Penízečka liláková (B a eo sp o ra m y ria d o p h y lla [P E C K ] SIN G E R ). Lenora-os. K aplice, p rales n a „B oubíně“, 4. X. 1952 leg. D r Jiří K ubíčka a D r Jos. Herink. 1 /1 orig. P hoto: D r J. Herink.

méně olysalá, m álo lesklá, zprvu bledá až světle šedohnědavá, později — současně s lupeny — am etystově fialová (n ejsy těji n a sp o d in ě ); p říd atn é podhoubí n a spo­ dině plsťovité, bělavé, někdy tv o ří i k rátk é bělavé rhizoidy; dužnina vláknitá, po­ kraču je bez zřetelných hranic v dužninu klobouku, zprvu plná, brzy ve střed u prořidlá ve vláknitou dřeň, posléze z l/č tv r tin y až l /tř e tin y d u tá (nahoře se zbyt­ kem dřeně, ve spodině s několika plsťovitým i drobty, posléze p rá z d n á ), houževnatá a pružná, po usušení rohovité tvrdá, za vlhka pod pokožkou m írně prosáknutá, skelně lesklá, bělavá či sm etanová, až i naplavěle žlutavá. K l o b o u k středový, v dosp. až s tá ří někdy více m éně výstředný, u ml. exem ­ plářů klenutý, s podvinutým okrajem , u dosp. exem plářů ploše klenutý s m írně prom áčknutým středem a někdy k okraji v radiálním sm ěru zprohýbaný, u s ta ­ rých kusů plochý, ke střed u prom áčknutý a k okraji radiálně zprohýbaný, v dosp.

82

1,5— 4 cm široký; o k raj nepřesahuje konce lupenů, velmi ostrý, u exem plářů k o k ra ji radiálně zprohýbaných je zvlněný, m álokdy v dosp. až stá ří m írně laločn,atý; pokožka slupitelná sm ěrem ke stře d u (asi do dvou tře tin polom ěru), tenká, křehká, suchá, jem ně p lstn a tá (nejvýrazněji u ok raje), postupně olysávající až zdánlivě hladká, m atná, pouze u olysalých kusů za vlhka m írně vodnatě lesklá, m írně h ygrofánní: za vlhka v m ládí šedoplavá až kalně okrová, k okraji světlejší, v dosp. a s tá ří plavohnědofialová až šedohnědofialová, s lupeny pouze u okraje prosvitajícím i, za sucha v m ládí až v dospělosti světle šedoplavá až plavookrová, ve stá ří tm avší a tém ěř bez fialového odstínu, n a usušených exem plářích plavo-

P enízečka liláková (B a eo sp o ra m y ria d o p h y lla [P E C K ] SIN G E R ). Lenora-os. K aplice, p ra les n a „B oubíně“, 4. X. 1952 leg. Dr Jiří K ubička a D r Jos. H erink. 1 /1 orig. P hoto: D r J. Herink.

okrová až um brově zhnědlá; dužnina blíže stře d u 1— 1,5 m m tlu stá k okraji zvolna Ztenčená, vláknito-plsťovitá, velmi pružná, po usušení značně sv raštělá a rohovité tvrdá, za vlhka celá p rosáklá a šedohnědavá, vysychající ve sm ěru od pokožky, bez lesku, za sucha sm etanová až naplavěle žlutavá. L u p e n y : obrys úzce čárkovitý, k o k raji klob. ostře zúžený (v m ládí k zevnímu konci spirálně svinutý, později vcelku obloukovitě prohnutý až p řím ý ), o stří u třeně v m ládí až do dospělosti zaobleno a zoubkem či úzkým chobotem sbíhající n a vrchol třeně, v dosp. a s tá ří většinou rovně k rá tc e sbíhající, ostří lupénků k v n itř­ nímu konci šikmo vykrojeno; povrch až do s tá ří hladký a lysý, ostří velmi tenké, celistvé; mezi dvěma sousedícími lupeny jsou lupénky tř í délek, uspořádané v sou­

83

m ěrné skupiny; lupeny blíže třeně v dosp. 1— 2 m m široké, tenké, velmi husté (na o k raji prům ěrně 0,1—0,2 m m vzdáleny), lupénky volné, m álokde připojeny k lupénkům vyššího řád u nebo k lupenům ; barvy v m ládí a dospívání bledé až našedle sm etanové, v dosp. — počínaje od tře n ě — postupně až sy tě am etystově fialové, ve s tá ří špinavě fialové až hnědofialové, n a sušených exem plářích tm avě hnědoči šedofialové; dužnina tenká, m ěkká, pom ěrně velmi p ru ž n á ; v ý tru sn ý prach čistě

Penízečka liláková (B a eo sp o ra m y ria d o p h y lla [P E C K ] S IN G E R ). Lenora-os. K aplice, p rales n a „Boubíně“, 4. X. 1952 leg. D r Jiří K ubíčka a D r Jos. H erink. 1 /1 orig. P hoto: D r J. Herink.

V l a s t n o s t i a n a t o m i c k é (o rig .): Dužnina třen ě z h y f válcovitých, tenkostěnných, přezkatých, 3,5— 6 u ti., neamyloidních, h ustě paralelně spletených, větvených, prom íšených tenčím i hyfam i. Povrchové h y fy vysílají četné p o stranní výběžky nebo větévky, k te ré se sdružuijí ve volné svazky až trs y ; jejich zakončení m ají ráz kaulocystid: jsou štíhle až ši­ roce kyjovitá, ojediněle i vřetenovitá, často k vrcholu hlavatá, s vrcholem zaoble­ ným, málokde protaženým ve výběžek, 19—3 6 X 5 — 10 tenlkostěnná, bezbarvá, bez inkrustací. Rhizoidy až 2,3 m m dlouhé, tvořeny svazky hustě paralelně splete-

ných hyf, přezkatých, 3,6—4,8 n ti., tenkostěnných, bezbarvých, k te ré vysílají na povrch hojná volná zakončení štíhle kyjovitého tvaru. Dužnina klobouku z h y f válcovitých, 2— 6 « tl., přezkatých, bohatě větvených, všemi sm ěry propletených, tenkostěnných, bezbarvých, neam yloidních; k povrchu se sp létají více m éně pravidelně převážně v radiálním sm ěru, jsou tenčí (1,5— 5 « tl.) a tv o ří m álo rozlišený hypoderm . E picutis z hojných pilocystid, kyjovitých, často hlavatých, někdy přehrádkovaných, 30— 5 0 X 4 — 7 «, všemi sm ěry nepravi­ delně orientovaných, tenkostěnných, bez patrn ý ch inkrustací. T ram a lupenů sm í­ šená, z h y f válcovitých, 4— 8 « tl., tenkostěnných. Subhymenium 7— 10 m tl., vlák­ nité z h u stě nahloučených hyf, 1— 2 n tl., O stří lupenů heterom orfní přítom ností hojných cheilocystid, vřetenovitého tv aru , n a vrcholu často protažených ve více méně dlouhý přívěsek, někdy i kyjovitého tvaru, 24— 3 5 X 6 — 8 p-, tenkostěnných; obsah cheilocystid je u m ladých exempl. slabě nafialovělý, u starších ex. je povrch (na vrcholu nebo n a stěnách) inkrustován hnědofialovou masou. V hym eniu velmi ojedinělé pleurocystidy (nejspíše poblíže o s tří), podobného tv a ­ ru a rozm ěrů ja k o cheilocystidy. Basidie štíhle kyjovité, se 4 kratičkým i sterigm aty, 19— 2 4 X 3 ,6 — 4,8 /*, prom íšené štíhlejším i basidiolam i. V ýtrusy válcovito-elipsoidní, na dorsoventrálním obrysu v n itřn í obvod tém ěř rovný, vrchol široce zaoblen, zevní obvod se zvolna zaobluje k m além u apikulu, drobné : (2,9— ) 3,4— 4,3X (1,4— ) 1,8 až 2,4 ti, s blanou tenkou, hladkou bezbarvou, amyloidní, s obsahem homogenním, bezbarvým. V l a s t n o s t i c h e m i c k é (o rig .): D užnina bez výrazného pachu a chuti. Obě dužniny a pokožky klob. i tř. ne­ reagují s guiaj. tink tu ro u , 2% fenolem, «-naftolem, anilin, olejem, 40% formolem, 10% skalicí zelenou, 15% louhem sodným a konc. kyselinam i (sírovou, dusičnou a solnou). H yfy neamyloidní, buněčná blána v ý tru sů amyloidní (lze to prokázat i m akro­ skopicky: v ý tru sn ý p rach pod kapkou M ELZERO VA činidla rychle m odrá). P ig­ m ent, inkrustující cystidy z pokožky klob. la tř . i hymeniální, je nerozpustný v am o­ niaku a louhu draselném . V lastnosti ekologické: Houba žije jako povrchový sa p ro fy t n a odumřelém dřevě, které je již v po­ kročilém stu p n i trouchnivění: osazuje většinou sta ré , mechem porostlé padlé km e­ ny a pařezy jehličnanů (v E vropě A bies, v sev. Americe Thuia, L a rix americana M ich.), ale ta k é listnáčů ( Scdix). V yskytuje se hojněji tam , kde odum řelé dřevo setrvává n a m ístě (p ralesy ). Jd e o druh značně hygrofilní. S tím zřejm ě souvisí pozdní fru k tifik ace (n a podzim a v m írně probíhající zim ě). Po strán ce fytopathologické je to d ru h bezvýznamný. Poznám ky : M orfologické v la stn o sti, zjištěn é n a 60 k u sech různého stáří z československého nálezu se velm i dobře shodují jak s původním i p opisy PEC K A a Q U ÉLETA , ta k ' i s pozdějším i podrobnějším i pop isy M URRILLA, K A U F F M A N A , JO SSE R A N D A , M ÉTRODA a IM BACH A. T var a v elik o st v šech čá stí plodnice a jejich topické v zta h y jsou v literatuře ud ávány shodně s n aším nálezem . M alé rozdíly v údajích o zbarvení klobouku a třeně, případně i lupenů, jsou za jisté jen zdánlivé: n ěkteří autoři m ěli v ruce pouze sta rší kusy, u n ich ž převládá fia lo v é zbarvení v šech čá stí plodnice. C harak teristick ý barevný tón propůjčuje houbě pravděpodobně pigm ent, k ter ý je původně u m ístěn in tra celu lá m ě a postupně je vylu čován na povrchu všech zakončení exkrečních h y f (p ilocystid y, hym en, cystid y a k a u lo c y stid y ). Proto jsou lupeny a třeň

85

m ladých exem plářů bledé a teprve později zfialoví. F ia lo v ý tón pokožky klob, starších k usů souvisí zčá sti s p rosvítáním barvy lupenů za vlhka. Z ajím avé pozorování učinil IM BACH: vý tru sn ý prach starších k u sů jeho houby byl lehce béžové růžový. A natom ické v la stn o sti česk osloven sk éh o n álezu p en ízečk y lilák ové se rovněž shodují s literárním i údaji. Původní d iagn osy a sta rší p op isy neudávají, krom ě v la stn o stí v ý ­ trusů, jiných an atom ick ých dat. K A U FFM A N O V O tvrzení, že houba n em á cystid, vzniklo přehlédnutím : JO SSE R A N D O V A revise K A U FFM A N O V Ÿ C H sběrů prokázala, že i u nich jsou cy stid y přítom ny. Podrobné anatom ické údaje přin ášejí práce JO S S E ­ R AN DO VA , MÉTRODOVA a IM BACHOVA. T var v ý tru sů je udáván v ětšin ou jako válcovitě elipsoidní, jedině IM BACH popisuje tv a r spíše v ejčitý , s výrazn ým apikulem ; rozm ěry v ýtru sů jsou udávány takto: PEC K 3 p., M U RR ILL 3— 4 X 2 ,5 a, K A U F F M A N 3— 4 X 2 „, Q U ÉLET 4 ¡x, JO SSE R A N D 3,5-—4,6 X 2,4— 2,8 «, M ÉTROD 4— 4,5 X 1,5— 2,3 fi (JO SSER A ND O V O přem ěření M ÉTRODOVY houby v y k ázalo 3,8— 5,3 X 2,3— 2,6 /./ ), IM BACH 4— 4,5X 2,5— 3 ¡i. A m yloidní povahu buněč. b lán y v ý tru sů po prvé prokázal JO SSE R A N D . IM BACH v y šetřo v a l reakci na jod pouze u výtru sů důlní form y (f. c a v e rn a tilis), k terá b y la negativní. B asidie jsou popisovány jako tetra sterig m atické, MÉTROD viděl ta k é b isterigm atick é. C ystidy v hym eniu, na pokožce klob. a třen ě popisují shodně všich n i m oderní autoři; jediný M ÉTROD neudává inkrustaci cystid. T aké exem pláře z našeho nálezu b y ly tém ěř bez inkrustací. M. JO SSE R A N D a G. N É T IE N (Bull. m ens. Soc. Linn. Lyon, 1938, p. 292) zjistili, že barva všech čá stí plodnice p en ízečk y lilák ové v p aprscích W oodova sv ětla se nem ění až tém ěř mizí.

Geografické rozšíření. Penízečka liláková je rozšířena v celém m írném pásm u severní polokoule : E v r o p a : F r a n c i e : Ju rsk é pohoří ve vých . F rancii, 1875, n a pařezu jívy, L. QUÉLET; C ham pagnole (Jurské p oh oří), 7. 3. 1937, n a sta rý ch trouchnivých a m echem porostlých pařezech jedle, M ÉTRODOVÀ; u cesty ze C hartreuse de Curière ke Col de la C harm ette v pohoří Grande C hartreuse (dép. Isè r e ), 18. 9. 1934 a 18. 11. 1936, na velm i ztrouchnivělých poražených km enech lis tn á č ů (? ), M. JO SSE R A N D . — Š v ý c a r s k o : důl n a železnou rudu „H erznach“ u A arau, n a trouchnivějícím trám oví důlní výdřevy, R. H A L LE R (též E. J. IM BACH ) — /. c a v e rn a tilis; P erlen, lužní les u řeky R euss (kant. R eu ss-S ch a ch en ), 12. 1947 aiž 1. 1948, přehojně n a značně ztrouch­ nivělých pařezech jedlí, v inundačním pásm u, E. J. IM BACH. — Č e s k o s l o v e n ­ s k o : Lenora-os. K aplice (okr. P ra ch a tic e), p ra les na úbočí „Boubíma“, cca 1 0 0 0 m alt., 4. 10. 1952, na p ad lých km enech jedlí, p orostlých m echy, játrovk am i a šťavelem , J. KU BÍČ K A a J. H E R IN K (h. m. H. N o. 1 0 0 5 /5 2 ), J. H E R IN K (H. m. H. N o. 1026/52). A s i e : S S S R : pohoří AI taj v centr. A sii, R. SINGER. S e v. A m e r i k a : U S A : P o rtville (N ew Y o r k ), 9. 1873, v lese na trouchnivějícím dřevě a spadlých větvích, C. H. PECK; (M a ssa ch u sets), W. A. M URRILL; A nn Arbor (M ich igan), 6— 10, na km enech a dřevech L a r ix a m e ric a n a MICH., porostlým m echem , C. H. K A U FF M A N ; N ew Richm ond, South H aven, B a y V iew , H oughton, n a T h u ia sp., C. H. K A U FF M A N ; (W isc o n sin ), W. A. M URRILL; (O hio), W . A . M URRILL; H arlan (K en tu ck y), 9. 1916, C. H. K A U F F M A N (M ycologia 9 : 164, 1917); B ig Sm oky M ountains u E lkm ontu (T en n essee), 9. 1916, C. H. K A U F F M A N (M ycol., 9 : 164, 1917).

Systematické postavení. Penízečka liláková je ostře vyhraněným typem , k te rý m á velmi m alou variační šíři. L. Q U É L E T popsal Collybia lilacea var. Pillodii, avšak brzy n a to ji sám povýšil n a sam ostatný druh. Collybia lilacea f. robusta KONRÁD e t M AUBLANC nepatří, ja k již bylo v úvodu řečeno, k Baeospora myriadophylla. Jako jediná odchylka byla tedy popsána /. cavernatilis FA V R E , F U R R E R et H A L L E R , k te rá představuje podzemní, avšak přesto plodnou, form u, rostoucí

86

»

v dolech na důlním dříví. T ato etiolisovaná (tedy vlastně pathologická) form a se vyznačuje značně Sbíhavými lupeny, jejichž konce n a třen i jsou žlaznatě zduřeny, cystidam i z o stří lupenů bez koncových výběžků a vý tru sy s neamyloidní blanou. C. H. PE C K i L. Q U É L E T zařadili své d ru h y do podrodu, případně rodu Collybia ( F R .) ; v tom je následovala většina pozdějších autorů. Q U ÉLET um ístil Collybia lilacea do sekce Vestipedes, přehlédnutím mezi druhy s řídkým i lupeny. Ve značně nesourodém rodu Collybia tvořila C. m yriadophylla přirozenou skupinu s velmi úzce příbuznou C. m yosura (F R .) QUÉL. P rvně n a to upozornil R. SIN ­ GER, k te rý oba d ru h y přem ístil do rodů Mycena. V tom to náhledu jej následoval R. K Ü H N E R (1938), k te rý pro oba d ruhy vymezil skupinu Xerom ycena v sekci Spuriae podrodu Eum ycena. T ém ěř současně rozvinul R. SIN G ER (Rev. de myc., 3 : 193, 1938) svůj s ta rš í názor (S yst. d. A garic. I. Ann. myc. 34 : 334, 1936), že Collybia m yosura zaslouží u m ístiti ve zvláštním rodu: utvořil nový rod Baeospora SING. Do tohoto rodu zařadil, krom ě B. m yosura (F r. s. Q.) SING, jako typu, je ště B. m yriadophylla (P E C K ) SING., B. fam üia (PE C K ) SING), a B. oligophylla SING. Později R. SIN G E R (Ag. in Mod. Tax., Lilloa 22 : 366, 1949) nově ohraničil ro d Baeospora tak , že z něho vyjm ul dva druhy a přeřadil je do jiných rodů (Pseudobaeospora oligophylla SING., Fayodia fam ilia [PEC K ] SIN G .). Oba zbylé druhy (B . m yosura, B. m yriadophylla) tvoří dnes drobný, přesto však dobře charakterisovam ý rod. H lavní znaky rodu Baeospora SIN G ER 1938 em. SIN G E R 1949 jsou: plodnice jednotlivě nebo v malých trsech rostoucí, pom ěrně m alé, vzezření penízovefe, dužniny chrupavčité houževnaté; klobouk klenutý, s pokož. h y g ro fan n í; lupeny úzké, husté, u třen ě zaoblené a lehce p ři­ pn u té: tře ň centrální, n ěkdy s p seudorrhizou; basidie a vý tru sy velmi malé, vý tru sy hladké, bezbarvé, s blanou jedem m odrající (am y lo id n í); v hymeniu, epicutis a n a povrchu třen ě cystidy, někdy ih k ru sto v an é; h y fy tram y neamyloidní, tram a lupenů pravidelná až nepravidelná (tém ěř sm íšená), o stří lupenů heterom orfní. SIN G ER Ú V rod Baeospora v původní form ulaci i v novém p o jetí nebyl dosud všeobecně p řija t. Důvodem toho je snad okolnost, že amyloidní povaha buněčné blány hub (zejm éna jejich v ý tru sů ) se nezdá b ý t znakem absolutně stálým . Také v p řípadě Baeospora m yriadophylla m ám e prozatím jediné pozorování IMBACHOVO, k te rý shledal u /. cavernatilis v ý tru sy neamyloidní. P ro to mnozí p ře d sta ­ vitelé soudobé francouzské mykologie (k te rá se vždy nejvíce věnovala studiu amylo­ idní povahy v ý tru sů vyšších hub) pochybují o význam u tohoto znaku p ro sysitemajtiku. Prokáže-li se časem, že amyloidní povaha vý tru sů nem á té system atické hodnoty, ja k á se jí dosud přikládá, pak rod Baeospora SING, se opět stane součástí rodu Collybia (F R .) QUÉL. ve vymezení, k teré dosud není ještě zcela skončeno. Zdá se, že z rodu Collybia v dnešním pojetí je rodu Baeospora nejblíže skupina Collybia tenaceUa (P E R S . ex F R .) QUÉL. Do té doby, jak soudím, m á význam podržet rod Baeospora v jeho dnešní podobě jako dobře charakterisovanou sy ste­ m atickou jednotku. Jako če sk ý b otan ick ý n á zev pro rod B a eo sp o ra navrhuji „penízečka“, k terý v y ­ jadřuje jak blízkou příbuznost s rodem penízovka (C o llyb ia ), ta k i drobné rozm ěry obou jeho druhů (zejm én a jejich v ý tr u sů ). Pokud se tý č e druhových názvů, není možno pro B . m y o su ra p ou žiti spojení „penízečka drobnovýtrusná“ (VEL.ENOVSKÝ 1920), protože oba druhy p enízeček m ají drobounké v ýtru sy; navrhuji proto jm éno penízečka šišk o v á (H E R IN K 1944). V případě B. m y ria d o p h y lla by nem ělo význam u trv a ti na jm éně, k teré by p ojm ově vyjadřovalo n á zev la tin sk ý („m noholupenná“ ), ježto oba druhy rodu jsou hustolupenné; s výhodou lze převzíti z obou

87

jm en PILÁTOVÝCH (penízovka liláková, h elm ovk a a m ety sto v á ) sp ojen í „penízečka lilák ová“.

U rčení penízečky lilákové nečiní p ři určitých zkušenostech obtíží. V našem p ří­ padě dovolily nápadné znaky houby určení přím o n a m ístě sběru. P enízečka lilák ová m ůže b ý t zam ěněna s n ěk terým i druhy rodu C ollybia. P řed e­ vším s C ollybia P illo d ii QUÉL. T ato houba se liší zvonovitým nebo hrbatě klenutým kloboukem sytě hnědofialové barvy, 1 cm širokým , lupeny pom ěrně širším i a řidčími, růžovofialové barvy, třeněm štíh lým , sy tě fialovým . K Ü H N E R , k terý ji po prvé od dob QUÉLETOVÝCH sbíral v Savojsku, udává basidie bisporické, v ý tru sy tém ěř kulovité, 4.— 4,5X 2,7— 4 ¡x, neam yloidní, o stří lupenů bez cystid. Pokud se týče C ollybia lilacea f. r o b u s ta K O NR Á D e t M A U BLA N C , jde o druh kritický, u něhož není rozhodnuto ještě ani pojm enování. K O NR Á D s M A U B L A N CEM ztotožnil později svoji houbu se zrnivkou ikrvavou (C y sto d e rm a h a e m a tite s [B. e t BR.] K. et M .). T aké A. H. SM ITH s R. SIN G E R EM v m on ografii r. C y sto ­ d erm a (A M onograph on th e Genus C ystoderm a, Pap. Mich. A c. Sc. 30, 1944) po­ važu jí tuto houbu za bezprstennou form u C y sto d e rm a h a e m a tite s, ačk o liv krátce předtím (1943) R. SIN G E R ji zařad il do sy stém u jak o C alocybe p seu d o lila cea SIN G , nov. nom. Z ávažné n ám itk y proti ztotožn ěn í C ollyb ia lilacea f. r o b u s ta K. e t M. s C y sto d e rm a h a e m a tite s právem vzn esl IM BACH. K O NR Á DO VÁ houba m á přes svoji m alou v elik o st pom ěrně robustní vzezřen í druhů rodu C alocybe K Ü H N E R , k lo­ bouk k len u tý s okrajem zprvu podvinutým , p a k p loch ý se stla čen ý m středem , jem ně p lstn atý (zejm éna u ok ra je), fia lo v ý až m ěď ově červený, později k okraji okrově šedavý, lupeny až na 4 m m široké, u třen ě vyk rojen ě připnuté, h usté, bledě růžovo­ fialové s bledším ostřím , třeň v á lco v itý s leh k ým rozšířením n a spodině, 3—5 cm dl., 3— 10 m m tl., tu h ý, plný, pak dutý (někdy s bělavou d řen í), na vrcholu ojíněný, na středu vláknito-plstm atý, sv ětle fia lo v ý , později fia lo v ě šedavý, n a spodině bělavě p lstn atý nebo s rhizoidy, dužninu pom ěrně m ěkkou, v klobouku a pod povrchem třeně vínově fialovou, v b a si třen ě okrově žlutou, bez pachu a chuti, v ý tr u sy elipsoidní až vejčité, 4— 5 X 3 — 3,5 /x, ostří lupenů bez cystid . R oste n a bukovém listí. C ollybia B e n o istii BOUD. (B. S. M. P ., 16 : t. 8, f. 1, 1900) m á vzhled M y c e n a p ura, klobouk 1,5—2,5 cm šiř., klen u tý, bez hrbu, slab ě hygrofanní, zprvu hnědofialový, později k ok raji bledší do hnědá, lupeny bělavé, později žlutohnědě fia lo v é (zejm éna při spodině), tém ěř volné, třeň 3 —5 cm dl., 2,5— 4 m m tl., hnědý, na vrcholu bledší, vločk ovitý, dutý, dužnina zbarvena jak o povrch, b ez pachu, v ý tru sy podlouhle hruškovité, zrnité s centrál, kapkou, 8— 1 3 X 4 — 6 ¡x (resp.*) 7,2— 11,7X 3,6— 5,4 ¡x). Jde o druh kritický, neboť od doby svého zveřejnění n eb yl pravděpodobně znovu nalezen.

P e 3 io me Abtop cooßmaeT o HaxoÄKe peÄKoro rpnöa B a eo sp o ra m y ria d o p h y lla (P E C K 1873) SIN G E R 1938 b LIexocji0 BaKHH. Ha nepBoóbiTHOM Jiece Ha rope «BoyÖHH» Ha IlIyMaBe, Bbicokoíí noMTH 1000 MeTpoB, 4. 10. 1952 6biJi naňjcH Zip. H. repHHKOM h flp. T. KyÖHHKoft Ha TJieiomnx naBLUHX rmax Sjiok. 3 a p o B e H b c s t h m npeaJiaraeT: 1. Pe3yjibTaTbr, nojiyqeHHbie H3yieHHeM rp n ß a H3 MexocjioBauKoii HaxoÄKH, KOTopue b mhoroM ítonojiHHiOT naó.iio/ieHHH aBTopoB, KOTopbie ao chx nop 3aHHMajiHCb sthm rpiidoM. 2. Pe 3fOMe bccx j o chx nop lö B e c im ix CBejieHHÍi 06 stom rpwöe (chhohhmhk3, 3hekm mop(JiojiormecKHe h aHaroMmecKH-e, xHMraeCKHe, sKOJiorwqecKHe, Bapna6 HjmTa, reorpa^nqecKoe pacnpocTpaHeHHe, CHCTeMaTHqecKoe 3amcjieHHe).

KoHCTaaupyeTCH,

m to

B a eo sp o ra m y r ia d o p h y lla

HBJíaCTCíi b h a o m

co

3H3K3MH

He TOJibKO

HeOĎblKHOBeHHblMH, HO H O íe H b IIOCTOHHHblMH. A btop 1949,

;in c K yT n p ye T

KOTopbiH

ji o

chx

cHCTeMSTim ecKoe nop

He

6bui

3Haq€HHe

0 6 m ecTBeHH0

poAa

B a eo sp o ra

npHHHT.

S IN G E R

K po M e T oro

1938

tiOJiaraeT,

oh

n p e a c A e mcm h c ó y a e T onpeACJieHO 3HaqeHHe aMHJioHAHoft KJieTOMHOH o ö o . w i k h t h ^ o b A jih

CHCTCM3THKH

arapH K O Bbix

ip w ó o B ,

HaAO

noAepw aTb

poA

B a eo sp o ra

B

em . ^ to

h cnop

CHCTeMe

KaK

x o p o r n o xapaK TepH 30BaH H yi0 c H C T e M an w e c K y io eAHHm iy.

*) M ikroskopické rozm ěry, udávané E. BO U DIER em , je nutno zm en šit o desetinu, jak u kázali R. M AIRE a E. GILBERT.

88

Summary The author reports on th e fin d o f a rare fu n gu s, B a eo sp o ra m y ria d o p h y lla (PE C K 1873) SIN G E R 1938, in C zechoslovakia: prim eval fo rest of th e „Boubín“ Mt. in the Šum ava, a t an altitu d e o f about 1000 m above se a level, 4. X. 1952, leg. D r J. H erink and D r J. Kubíčka, on d ecayin g fa llen tru k s of firs. Sim ultan eously he presents: (1) th e resu lts o f h is in v estig a tio n of th e fu n g u s from the C zechoslovak fin d w hich in m any resp ects supplem ent the observations o f previous authors who h ave d ea lt w ith th is fungus; (2) a sum m ary of our p resen t know ledge o f th e fu n g u s (syn on ym s; m orphologi­ cal and anatom ical, chem ical, ecological characters; variab ility, geograp h ical d istri­ bution; sy stem a tic p osition ). H e establish ed th a t B a eo sp o ra m y ria d o p h y lla is a species w ith n ot only strik in g but also considerably fix ed characters. T he author discu sses the sy ste m a tic valu e of th e gen u s B a eo sp o ra SIN G E R 1938 em. 1949, w h ich h a s n ot been y e t gen era lly accepted. H e arrives a t th e conclusion th at until th e im portance o f th e am yloid cellu lar m em brane o f the hyphes and spores for the taxon om y of th e A g a rica les w ill be defin itely decided upon, th e genus B a eo sp o ra has to be m aintained in th e sy ste m a s a w ell characterised taxon om ic unit.

O meším oušku laločnatém — Leptotus lobatus (Pers.) Karsten D r A lb e r t P ilá t

T uto zajím avou houbu, k tero u Velenovský uvádí ve svých „Českých houbách“ (str. 85 a 912) pod jm énem Leptoglossum m uscorum Fr. a v souborném článku „České d ru h y rodu Leptoglossum K a rst.“ v časopise Mykologia, roč. II., s tr. 44— 47, pod jm énem Le-ptoglossum lobatum P ers. nalezl D r F. K otlaba 3. listopadu 1951 na mechu srp n atce závitkolisté — Drepanocladus revolvens Sw. n a rašeliništích „B lata“ u Soběslavi. Další pěkné plodnice nalezl n a tém ž m ístě 18. dubna následují­ cího roku (1952) a přinesl mi je živé. Zhotovil jsem dvě zvětšené fotografie z tohoto m ateriálu, jež jsou reprodukovány n a připojených dvou obrázcích. Jedna z nich je ve světle z poloviny odraženém a z poloviny procházejícím , a druhá pouze ve světle odraženém. H lavně n a plodnicích fotografovaných ve světle procházejícím jsou dobře p atrn é lištové lupeny pokryté výtrusorodným rouškem. Meší ouška jsou roz­ šířena u n á s v několika druzích, jež jso u jednaJk d o sti vzácné a přehlížené p ro ne­ p atrn é rozm ěry plodnic, jed n ak jsou si dosti podobné, a proto jsou dosud špatně známé. P řehled to h o to rodu podal jedině Velenovský v citovaném článku v „Myko­ logii“, a i te n je ště daleko n ení úplný a zaslouží si revise. N áš druh uvádí v něm jednak pod jm énem L eptoglossum lobatm n Pers., jednak jako Leptoglossum m us­ corum F r., podle toho, jsou-li plodnice n a o k raji laločnaté či nikoliv. Tento znak však p a trn ě závisí od s tá ří plodnic, tak že pro charak teristik u d ru h u nedostačuje. K ritickou revisi to h o to rodu nelze zatím provést pro nedostatek m ateriálu, a to tím spíše, že sušený m a te riá l h erbářový těch to zcela droboučkých hub ke k ri­ tické p ráci nedostačuje. N utno p ro to zatím sb íra ti zprávy o těchto zajím avých hou­ bách. Singer klade m eší ouška do čeledi Leptotaceae, jež náleží do těsného příbu­ zenstva hub číšovcovitých — Cyphellaceae ze skupiny hub nelupenatých — AphyTlophorales. L e p to tu s lobatus dobře popisuje a vyobrazuje Jules Favre (Les assoc. fong. des h au ts-m arais ju rassiens, p. 41—42, 1948). Podobně, jako většina druhů rodu L e p to tu s K arsten, objevuje se i m eší ouško laločnaté ve studené době roční, to je st

89

jeho plodnice počnou n a rů s ta t pozdě n a podzim, většinou teprve v listopadu, a je-li zima m írná, rosto u i pířeis zim u až do časného ja ra . Je-li zima tužší, je jeho ve­ getace p řeru šen a zimní dobou, a čerstvé plodnice nalezneme jen pozdě n a podzim a později až časně z ja ra . Rozdělovat m eší ouška na druhy ja rn í a podzimní, m y­ slím , nem á smyslu, protože asi všechny druhy chovají se podobně.

r

.

^

^

...

i Jp®*.

-4 v ^

***'

il

.Jp-.

^

|9 K

W

^ C r Í B Ir

WĚl

M eší ouško laločnaté — L e p to tu s lo b a tu s (P ers.) Kajisten. N a živém m echu srpnatce závitk olisté — D rep a n o cla d u s re v o lv e n s Sw. n a rašelinách „ B lata“ u Sob ěslavi 18. IV. 1952 sbíral D r P. K otlaba. Z většené plodnice foto g ra fo v a n é v e světle odraženém . A d vivum m useum D rep a n o cla d u m r e v o lv e n te m Sw. in tu rfo sis „ B lata“ prope Soběslav, B ohem iae m eridionalis, 18. IV. 1952 le g it F. K otlaba. F oto A . P ilát.

Ke dvěm a fotografiím , doprovázejícím tento článek, připojuji popis plodnic, k te ré mi donesl živé D r K otlaba. Klobouk škeblovitý, bezstopečně bokem přisedlý k živému mechu, 6— 10 mm v pr., vodou provlhčený m írně prosvítající, šedohnědý, oschlý trochu bledší, v ob­ ry su v m ládí okrouhlý, později n a o k raji tupě laločnatý a trochu zvlněný, na svrchní s tra n ě lysý a m atný, pod lupou p řitiskle zrnitě p lstn atý , n a basi bíle p ls t­ n atý. Zebrovité lupeny n a spodní stra n ě kloboučků jsou nízké, s ostřím tupým , homomorfním, stejn ě zbarvené jako klobouk; jen v procházejícím světle zdají se b ý t tm avším i, protože zadržují více světla. Jsou nepravidelně rozvětvené, zvlněné a spojované příčným i a většinou nižšími žebry, takže blízko bodu, kde klobouk při­ sedá n a mech, jeví se jejich systém ja k o nepravidelná sítk a. Dužnina je stejn ě ¿barvena jak o klobouk, je m ěkká a dosti křehká a voní i chutná nenápadně. Vý-

90

tru s y jso u hladké a bezbarvé, široce elipsoidní, se zřetelným a trochu šikm ým apikulem , s plasm ou jem ně zrnitou, 9— 11 X 5,3— 6,5 /< veliké. Basidie 30 až 37 X 7,5— 8,3 m, se čtyřm i rovnými, asi 5,5 m dlouhými sterigm aty. H yfy dužniny klobouku jsou válcovité, bezbarvé, tenkostěim é, 8— 10 n tlusté. H yfy povrchové v rstv y jsou trochu tenči, jen 5— 7 v tlu s té ; obojí bez přezek.

Meší ouško laločnaté — L e p to tu s lo b a tu s (P ers.) K arsten. N a živém m echu srpnatce závitk olisté — D rep a n o cla d u s re v o lv e n s Sw. na rašelin ách „B lata“ u Soběslavi 18. IV. 1952 sbíral D r F. K otlaba. Z většené plodnice fo to g ra fo v a n é v e sv ětle z p olovin y od­ raženém a z polovin y procházejícím . A d v ivu m m useum D rep a n o c la d u m r e v o lv e n te m Sw . in tu rfo sis „B la ta “ prope Soběslav, B ohem iae m eridionalis, 18. IV. 1952 leg it F. K otlaba. F oto A . P ilát.

T ento drobný druh byl kladen postupem doby do různých rodů. Byl popsán P ersoonem jak o M erulius lobatus (P ers. Syn. Fung. p. 494, 1801), Friesem p ře řa ­ zen mezi lišky — Cantharellus (B picr. Syst. p. 369, 1836), mezi něž je j klade i K arsten ve své s ta rš í p ráci „M ycologia Fennica“ (3:227, 1876). Roku 1871, v díle Rysslands, Finlands och den Skandinaviska halfons H attsvam par, I, p. XVII, 242, zařadil je j K arsten do rodu L ep to tu s, společně s L ep to tu s retirugus (F r.) K arst. Jin é příbuzné druhy, k te ré se dnes kladou do společného rodu, jako L . m uscigenus (Bull.) a L . glaucus (B atsch .), klade do nového rodu Leptoglossum K arsten 1879. Q uélet v díle „Enchiridion F ungorum in E u ropa m edia e t praesertim in Gallia vigentium “ , vydaném roku 1886, popsal ro d D iety olus, do něhož shrnul druhy, které K arsten uvádí jednak pod rodem L ep to tu s K arst., jednak pod rodem L ep to ­ glossum K a rst. P rio ritu .má K arsten ů v rod Leptotus. D ruh L ep to tu s glaucus B atsch ve sm yslu Frieseově i K arstenově oddělují nyní P ilá t a Svrček do nového rodu Geotus P. e t S., jehož popis nalezne čtenář n a str. 8— 13, V II. ročníku tohoto časopisu. Konečně podotýkám , že druh L ep to tu s lo­ batus uvádí r. 1821 S. F. G ray pod rodem Corniola.

91

»

Rosoloklihatka čirá — Neobulgaria pura (F r.) Petrák D r F ra n t. Š m a r d a

R o s o l o k l i h a t k a č i r á — Neobulgaria pura (F r.) P e tr. — m akroskopicky připom íná stopkovýtrusé houby rosolovkovité (TremeTla foliacea P ers. neb Eocidia recisa F r.), p ři m ikroskopickém šetření však zjišťujeme, že jde o houbu vřeckatou. Tvarem se nejvíce blíží znám ém u discom ycetu klihatce černé (Bulgaria polym orpha Oed.), rostoucí ve tv a ru kuželovité zúžených knoflíků ztuha gumové konsistence n a dubových kmenech. P ro to rod, k te rý vytvořil P e trá k pro rosoloklihatku, nazval Neobulgaria P e tr. Je ště výstižnější b y byl název Ascotrem ella, k te rý Seaver použil pro velmi blízký rod rodu Neobulgaria P etr.

N eo b u lg a ria p u ra (F r.) P etrák . -— Rosoloklihatka čirá. N a v ětv ích buku v p ralese na Žákově hoře u Žďáru n. Sáz. — A d ram um F a g i silv. in silv a p rim aeva Žákova hora pr. Zďár n. Sáz., 800 m, M oravia. L eg. Fr. Šm arda, 27. 10. 1952. K reslil A lo is P rocházka.

N a M oravě rosoloklihatku čirou po prvé sbíral P e trá k n a bukových větvích u H ranic a zprávu o n í podal v Ann. Myc. X II : 1914, kde ji nazývá Ombrophila pura F r. — p I*á t e n i c i č i r o u. V r. 1921 vytvořil pro ni nový rod Neobulgaria P etrák , pro k te rý n av rh u ji český název rosoloklihatka (Ann. Myc. X IX : 44, 1921). N annfeldt (Stud. li. Morphologie d. Discomyceten, p. 309— 310, 1932) řadí rod Neobulgaria P etr. do podčeledi Ombrophiloideae, k tero u dělí n a rody Ombrophila a Neobulgaria, vyznačující se čirým i výtrusy, od nich odděluje rod Phaeobulgaria m ající spory tem ně hnědé. Rody Ombrophila a Neobulgaria odlišuje anatom ická stavba plodnic, N eobulgaria m á excipulum velmi málo diferencováno, vytvořené z velmi h u stě spletených hyf, tenkých (2— 3 m). P. P iu s S tra sse r sbíral naši houbu na kmenech klenu v listopadu 1902 n a Sonntagbergu v Dolních Rakousích. Tento

92

■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ H ■ ■ H ■ I I I ■ ■ I

sběr publikoval pod názvem Coryne foliacea Bres. nov. spec. (V erh. zool. bot. Ges. in W ien 55 : 611, 1905). — Rehim v r. 1915 přezval ji n a Coryne Bresadólae Rehm a uvádí nové lokality n a bukových kmenech n a úpatí Zugspitze v bavorských Alpách, na olši ve V orarlbergu (B er. d. B ayer. Bot. Ges. 15 : 252, 1915). Rehm současně upozorňuje, že Starbáckova Bulgariella foliacea Starb. (A rch. Bot. 2 : 7, 1904) z B razílie m á nápadnou' podobnost s Coryne foliacea Bres. (—Neobulgaria pura F r. P e tr.) a měl by paJk m íti p rio ritu název Starbácfcův Bulgariella. Je tedy Otázka názvosloví tohoto d ruhu a m onotypického rodu hodně složitá. N eobulgaria pura (F r.) P e trá k . — Ombrophila pura F r. — Coryne foliacea Bres. — Coryne Bresadólae Rehm. — R o s o l o k l i h a t k a č i r á . Plodnice měkce rosolovitě chrupavčité v y rů sta jí odděleně v hustě nahloučených skupinách v puklinách kůry. Jednotlivé plodnice jsou až 3 cm široké, stopkatě kuželovité, b arvy světle růžově nafialovělé, m ladé plodnice n a řezu mléčně opálově nafialovělé. Thecium ploché, okrouhlé nebo m írně prohloubené, u starý ch plodnic m írně vypouklé s o krajem zvlněným. V ý tru sy čiré, eliptické s 1— 2 kapkam i 10 X 5 «, vřecka válcovitá 80— 105 X 8— 10 n, p arafy sy niťovité 2 f« silné. H yfová vlákna v gelatdnosní vrstv ě čirá, hustá, 2— 3 m silná. Naleziště. R ostla 27. 10. 1952 n a bukových větvích zlomeného buku v pralese na Žákově hoře u Z d á ru n. Sáz. n a Moravě, 800 m. Leg. F r. Šm arda.

■

Drobné zprávy

■

Strmělka bažinná — Clitocybe ectypa Fr. v Čechách.

■ ■ I ■ I I I I I I I I I I ■ I I I I I I I I I I

P ř i průzkum u rašelinišť n a T řeboňsku sb íral jsem společně s bryologem V. Ježkem u rybníka „S věta“ n a rašeliništi n a V im perkách 19. VI. 1952 veliké, sta ré černohnědé plodnice, u nichž nebylo možno u rč it a n i rod. N a stejném m ístě jsm e pak 11. V III. sbírali čerstv é plodnice, k teré D r H erink určil z ex sik átu jak o Clitocybe ectypa F r. Dne 9. IX. jsem znovu našel ten to dru h n a jiné lokalitě, n a M okrých lukátíh u Třeboně pod hrází H radecku n a silně podplavené louce. Popis odpovídá Šm ardovu (Č. mykol. 4 : 97, ,1950), k te rý j i sbíral n a bažinách u Zďáru n a Moravě. K jeho popisu bych dodali, že m ladé plodnice jso u boehníkavité, nebo polokulovité, p rů m ě r klobouku u sta rý c h plodnic byl alž 10 cm, klobouk se záhy rozloží až v táh n e n a střed u , tak že m á tv a r nálevky. Lupeny jsou velmi h u sté (L = 40 až 48, 1=1 : 5— 9 ), nestejn ě vysoké a dosti pružné. Zajím avá je barva lupenů: v m ládí skoro bílé, p ak krémové, dále narůžovělé, nabnědlé a nakonec černají. Podobné černání dužniny lze pozorovat i u jiných druhů n:a rašeliništích a je vykládáno p řetrv áv án ím plodnic, pnotože p ro n ed ostatek bakterií v kyselém prostře d í rašelin iště nedochází k rychlém u rozkladu plodnic, ja k o n a jiných stanovištích. D odatečně jsm e provedli s D r E . H adačem a V. Ježkem botanický průzkum lokality n a M okrých lu k ách : jd e o svaz Caricion fuscae s dom inujícím Eriophorum latifolium . Z ostatn ích druhů jsou n a stan o v išti zastoupeny Pedicularis silvatica, E q u isetu m lim osum , M entha aquatica, Comarum palustre, Ranunculus flam m ula, Caltha pálustris, A g ro stis canina a M enyanthes trifóliata. Po bryologické strán ce jde o kom paktní p o ro st Sphagnum teres (V. Ježek). J. F av re udává z J u ry podobné lOkality s Drepanocliadem v blízkosti rašeliníků. Konečně je n u tn o s-e zm ínit o tom, že R. Singer zařadil strm ělku bažinnou do rodu Arm illariella. Jiří Kubička.

Amanita phalloides ssp. virosa (Fr.) Gilb, a slimáci.

H

N ěkteří p ra k tič tí houbaři věří, že ta houba, k te rá je Ronsumována zvěří, je nejedovatá. P řá l bych jim proto v id ět plodnice bílé v ariety sm rtelně jedovaté m uch om ů rk y hlíznaté, k te ré jsem sb íral 10. 9. 1952 u Třeboně v lese u „ P rá tru “. Jeden exem plář byl již sk o ro úplně spasen slim áky, jim ž pravděpodobně jed této houby neškodí. Bylo by velmi zajím avé a snad i p rak tick y důležité sledovat, k te ré druhy slim áků jsou odolné. Plodnice ro stly v dubině m ezi vřesem n a písečné půdě s ojedinělou břízou ve společnosti Telam cm a arm ittata, Krom bholzia rufescens, Boletus erythropus a Mycena gaXopoda. M onograf českých m uchom ůrek R. Veselý m á ve svém díle vyobražení této houiby rovněž z Okolí Třeboně, od Ohlumiu. V k ra ji však není tře b a se obávat otrav, neboť houba je velmi vzácná a hlavně p ra k tič tí houbaři m ají Zde velmi m noho výtečných jedlých druhů n a vybranou, z nichž jsou ve větší m íře sbírán y je n obecné h řib y a křem enáče (jihočesky: „kojzáry“ ). O statním druhům , hřibu hnědému, stra k o ši a kovářům se vyhýbají. N ejlepší vyobrazení plodnice jsem nalezl v Langeově F lo ra A gar. Dan., kde je zejm éna velmi pěkně p a trn o šupinovité odění třen ě od volvy n a basi až k prstenu. Jiří Kubička.

H H H H H H I I H H B I H H I H I

Názvoslovné drobnosti.

I

Štěpení já d ra náleží do fysiky atom ové, a ta je jí č á st se jm enuje n u k l e á r n í fysikou, česky j á d r o v o u (podle latinského nucleus — jádro, což je příbuzné s n u x — ořech; množné číslo nuclei — já d ra , nuces — ořechy; nu x, nuces je rodu ženského). Slučování ja d e r náleží do biologie; jd e však nikoli o já d ra atom ová, nýbrž 0 já d ra buněčná. Slučování ja d e r buněčných m á název karyogam ie, ja k naleznete 1 v Term inologickém slovníčku P iláto v a Klíče i v Pianeho Vocabulaire (chybí v L ortscherově Kleines Frem dw örterbuch d er Pilzkunde, B ern 1940/50), pravda, bez údaje o původu slova. Zde je : to k a ry on (řecký) — ořech anebo jádro, gam em (ř.) — snoubíti se. Splynutí anebo kopulace ja d e r je podm ínkou vzniku výtrusů, ať askospor (u vřeókatých), ať basidiospor (u sto p k o v ý tru sn ý ch ). P rostřed í, v jak ém se ro ste — zejm éna tak é domov m yketia (m ycelia) — svým způsobem účinkuje n a tv a r (houby). V ýraz e k o m o r f o s a (vlastně oekomorphosis, oiko m o rfo sis), se k te rý m se někdy setkávám e, n a př. v článku d r Alb. Pilá ta v Časopise N ár. m usea 1951, znam ená právě určování tv a ru (domovským) prostředím . Oikos (řecké slovo) — dům, m orfé — tv ar. Ani v Pianeho V okabuláři ani v Pilátově Klíči není e k o m o r f o s a , rovněž ne výraz e k o m o r f i s m (vlastně oikom orfism os), což by se asi vystihlo jm énem „tvarovost určovaná prostředím “. SlovotVorné přípony -osis a -ism (u s) jso u analogické jak o v běžných slovech n a rkosa nebo osmosa (vlastně narkosis, osm osis od narké řec. ztm u tí, osm é řec. pach) t kde tak é jd e o jakési účinkování, v prvém příkladě : přivodění ztrnulosti uspáním, ve druhém : pronikání ; a-ism nebo -ism us je běžný affix názvů pro jakoukoli soustavu. Sedm desátistránkový L ortscherův slovníček věnuje zvláštní pozornost hojným takovým to „form antům “ (ja k je zvou g ram atikové), hlavně vystupujícím v příponách (ke kmeni jm enném u p řip jatý ch ) n a konci názvů. (A rci nezvykle s nim i sm ísil

■ I I I I I I I I I I I I I I I I I I I I I I I I I

i nask ý tající se celojmenné složky složených jm en, jak o n a př. -cdlor „-farbig“, -myces ,,-pilz“, -phyllu-s „-b lätterig “ , -sporus ,,-sporig“.) Z kategoriálních term inů se tu vhodně uvádějí přípony („E ndungen bei den botanischen N om enklaturre­ geln“ ) : -dies pro řád, -ineae pro podřád,, -aceae pro čeleď, -oideae pro podčeleď, -eae pro tribus, -inae pro subtribus. T ák to souhlasí s pravidly „International R ules of B otanioal N om enclature“ (kom pilace Campa, R ichetta, W eatherbyho 1948). Koncové ipřípony jso u nestejné povahy, rozum í se. T ak -eus jakožto koncová přísu v k a znam ená podle citovaného L ö rtsch era látku. Vodní aqueus, voskový cereus (od aqua, c e ra ); avšak od calx (2. pád calcis) odvozené calceus znam ená batiku, neboť calx neznačilo pouze vápno, nýbrž mělo i jin ý smysl, totiž p a ta ; calceus neznam ená vápenný. N ašem u vápnom ilný odpovídá calciphüus (ja k je u P ilá ta ), po případě francouzské cáldcole (ja k m á P ianě), calciphóbus = vápnu se vyhýbající. Vedle norm álního cereus máme v m ykologii je ště ceraceus (franc. céracé) jakož i cerinus, obé ve význam u voskový (podobou nebo barv o u ). Vedle aqueus (což je pozdní adjektivum ) je klasické aquatilis (vodní), dále aquaticus (ve. vodě ro sto u c í; avšak i vodnatý) a aquosus (v o d n a tý ). N áš d r Krombholz n a ­ zýval B oletus aquosus, co m y jm enujem e hřibem plavým, Boletus im pólitus Fries. P ilátů v Klíč neudává žádného d ruhu s přívlastkem aqueus, ačkoliv v Terminolog, slovníčku je j vykládá, a to jakožto „vodově průhledný“. Odvozeninami z lat. aqua se Pianě vůbec nezabývá. Seznali jsm e, že m ají význam y ja k látkový, ta k lokalitní. Colliwus a cóllm itus Chybějí u Pianeho i u P iláta, — v Klíči však je obsažena Collybia collina, Cortinarius coTlinitus a (třik rá te ) Boletus collinitus. „Pahorkový“ by ta k asi odpovídalo p řív lastk u cóllinus, protože je odvozen z collis, pahorek, a vy­ ja d řu je stanoviště rozdílná od cam pester (polní) i od m ontanus (ho rsk ý ). Nedobré je druhé (a č a stě jší) adjektivum , m ající znam enati asi tolik co m azlavý (L örtscher je přek lád á beschm iert, schm ierig, sch leim ig ); správně po latinsku by znělo collitus (jakožto participium pasivní z collinere, p erfektum collevi, důsledně coUitum). U znávajíce L ortscherův citovaný slovníček za dobře použitelnou pom ůcku pro houbaře, k te ří neprošli latinským i školam i, nepřehlížím e ani některé m ezery v něm zející. N am átkou zjistím e, že chybějí v něm výrazy jako: K arposom a (nebo carposoma, plodnice), Keim porus (nebo poruš germ inativus, klíční poruš, pore germin a tif), Peridium , Oidie; nebo adjektivní a trib u ty jak o agglutinatus (přilepený), barbatus (v o u satý ), aculeatus (o stn itý ), obconicus (obratlíkovitý, čihovitý), tessellatus (m osaikový). Dr J. Schützner

Literatura N aše houby. N ap sa l A l b e r t P i l á t , obrazy nam aloval O t t o U š á k ; stra n 335, 120 barevných tabulí. V ydalo n ak la d a telstv í „ B r á z d a “ v P raze 1952. Cena vázaného v ýtisk u 560 Kčs. Po uplynutí jednoho roku od vyd án í knihy „Klíč k určování našich hub hřibovitých a bedlovitých“, k terá to lik prospěla n ašem u houbařství, v y ch á zí další P ilá to v a kn ih a n azvaná „N aše houibly“. Tvoří s „K líčem “ ideový celek, ač vych á zí o rok opožděně. „N aše houby“ jsou izřejmě m íněny jako první sv a zek „K líče“ a m ají ta k é stejn ý, veliký form át. T ato kniha obsahuje přehled všeobecné m yk ologie, alespoň pokud v y š ­ ších hub se týče, a pak hlavně 120 barevných tabulí, na nichž vyobrazeny jsou n aše nejvýznačnější jedlé a jed ovaté houby v přirozené velik o sti a v bohatém výběru plodnic. Ke každé tab u li je připojen podrobný doprovodný text, k terý krom ě popisu obsahuje i poznám ky o m ožné zám ěně s jed ovatým i druhy, poznám ky o hospodářské ceně té které houby atd. T abule tiště n y jsou na pravé straně, a na levé stran ě je

95

text, ta k že čtenář m ůže při určování kontrolovat houbu s obrazem a sou časn ě s po­ pisem . Je to dílo určené nejširším v rstvám našich houbařů, k teré u v íta jí v ša k jak začátečníci, ta k i houbaři pokročilí, protože v kniize je sn esen o v še pod statn é o našich jedlých a jedovatých houbách. V knize na 120 tabulích je vyobrazeno celkem 140 druhů našich nej význ ačn ějších jedlých a jedovatých hub. N a ši houbaři b y jistě uvítali, kdyby byl vydán ještě další svazek s barevným i tab u lem i vzácn ějších n ašich jed lých a jed ovatých druhů. R ealisace b y b yla jistě snadná, neboť m istr U š á k nam aloval pod P ilá to v ý m vedením další a stejn ě obsáhlou sé r ii akvarelů, z nichž četn é a stejn ě p řekrásně provedené viděli n aši houbaři na vzorné v ý sta v ě hub, k terou uspořádalo n a podzim roku 1952 N árodní m useum v bývalém T opičově salonu n a N árodní třídě. T aké „K líč“ b y si zasloužil rozšíření o další svajzek, k terý by stejn ě přehlednou form ou zp racoval i osta tn í n aše stopk ovýtrusn é houby, hlavně ze skupiny A p h y llo p h o rá le s. Snad k tom u časem dojde, což jistě u vítají n ejen všich n i n a ši houbaři, nýbrž i lesníci, neboť do této sk u p in y hub n áležejí převážně druhy působící (hnilobu dřeva. U šá k o v y tabule jsou m alován y skutečn ě m istrovsk y! Jsou provedeny s um ěleckým vkusem , p lastick y, názorně a přitom hlavn ě botanicky věrně, ta k že jsou názorným příkladem , jak vzorná přírodovědná vyobrazení m ají vypadat. Jsou to jistě n e j­ krásnější obrazy hub, k teré dosud b y ly vydány. T aké reprodukce a tisk závodu Orbis 3, provedený osm ibarevným ofsetem , podává věrn ě leh k o st a k rásu akvarelové techniky. N a v ětšin ě tabulí je vyobrazen v žd y jen jeden druh, a v ša k v ě tší m n ožství plodnic od každého. Jsou zastoupeny jak m ladé, ta k i dospělé a stárnoucí exem pláře. To je velik á výhoda proti jin ým atlasů m , kde bývá*obyčejně vyobrazena jen jedna plodnice. Houby jsou v ša k většin ou značně prom ěnlivé a v m ládí vyp ad ají č a sto zcela jinak n ež dospělé, tak že n ezk u šen ý houbař vý v o jo v á sta d ia snadno m ůže p o v a žo v a t za dva rozdílné druhy. V úvodních kapitolách je probrána jasn ě a přehledně m orfologie i anatom ie plodnic, dále je pojednáno o soužití hub s lesn ím i strom y, zv lá štn í kap itola probírá pohlavní rozm nožování hub, o něm ž dosud v žádné česk é houbařské p ráci nebylo ta k podrobně pojednáno a opět jiná kap itola v ším á si hospodářské cen y hub, jejich chem ick é skladby, k onservace a upotřebení v kuchyni. Zvlášť podrobně v ším á si autor v k apitole nazvané „H o u b a ř s k á t o x i k o l o g i e “ jedů v houbách obsažených a ty p ů otrav, k teré působí. V šeobecnou č á st zakončují kapitoly o vůni hub, klíč na určení rodů a seznam nejvýzn ačn ější houbařské literatury. P ilá to v a kniha je nesporně n ejk rásn ějším obrazovým houbařským dílem u n á s vydaným , k teré sto jí n a vy so k é světové úrovni. K niha b yla ta k é již přeložena do an gličtin y a něm činy, tak že bude k užitku houbařům celého světa. Iv a n C h a rvá t.

Dne 23. dubna 1953 zesnul ve věku 76 let

F R A N T I Š E K X. G U T H , zasloužilý člen výboru Československého mykologického klubu. Čest jeho památce!

V y d áv á N a k lad atelstv í Č eskoslovenské ak ad em ie věd, P r a h a I I, V odičkova 40, tel. 231-276, 231-478. T isk n o u P ra ž sk é tisk á rn y , n. p., prov o zn a 04, P r a h a X I II , Sám ova 12. R e d ak ce: P r a h a I I, V áclavské n ám . čp. 1700, N áro d n í m useum , te l. 233-541. A d m in istrace: N a k la d a te ls tv í ČsAV, P r a h a I I , Vo­ d ičk o v a 40. V ychází č ty ř ik rá t ročně. C ena č ísla 30 K čs. R oční p ře d p la tn é 120 K čs. N ovinové v ý ­ p la tn é povoleno dohlédacím p o št. ú řa d e m P ra h a 022 pod. čís. 313/535-Ře-52. T oto číslo vyšlo d n e 31. V. 1953.

96

NAKLADATELSTVÍ ČESKOSLOVENSKÉ AKADEMIE VĚD VODIČKOVA 40, P R A H A II, TEL. 227264 m á na skladě a expeduje knihy a časop isy z nejrůznějších vědních oborů, z nichž uvádí na př.: V. A. B rilliantová: F o to s y n th e s a ja k o ž iv o tn í p ro jev ro stlin y . 176 str. 92,— . L. A . Č ebotarevová-S. S. Sobolev: V . V . D o k u č a je v . 88 str. 27,— . Zd. Č ernohorský: Z á k la d y ro stlin n é m orfo lo g ie. 192 str. 136,— . S. G. D avydov: M ič u rin s k á n a u k a o v y p ě s tě n í n o v ý c h d ru h ů z v íř a t. 26 str. 6,— . V. V. D okučajev: V y b ra n é sp isy . 240 str. 74,— . B. V. Jakovlev: M a n d e lin k a b ra m b o ro vá . 48 str. 15,— . J. K lika: P řír u č k a te c h n ic k é m ik ro s k o p ie . 164 str. 110,— . J. Kom árek: Z oologie b ezo b ra tlý c h . 580 str. 372 obr. 320,— váz. 0 . B. L epešinská: V z n ik b u n ě k ze ž iv é h m o ty a ú lo h a ž iv é h m o ty v o rg a n ism u . 256 str. 31 kříd. příloh, 113,— . V. M. Fjodorov: M ikro b io lo g ie. 328 str. 141 obr. 180,— . V. N . M akarov: O chrana p říro d y v S S S R . 96 str. 28,— . N . A . M axim ov: R o s tlin n á fysio lo g ie . 136 str. 59 obr. v tex tu a 45 na 16 příl. 78,— . 1. P. P avlov: F y sio lo g ie v y š š í n e rv o v é čin n o sti. 220 str. 102,— . S. P rát: R o s tlin a pod d ro b n o h led em . 224 str. 80,— . F. P rantl: Ž iv o t č e s k ý c h p ra m o ří. Z k a m e n ě lin y , je jic h sb ě r á určo vá n í. 392 str. 154,-—. B. P okorný: S y s te m a tic k á zoo lo g ie b ezo b ra tlý c h . R e p e tito riu m . 244 str. 160,— . P ro ti r e a k č n ím u m e n d e lis m u -m o rg a n ism ú . Sborník. 312 str. 74,— . B. R osick ý-J. W eiser: B o j s h m y z e m . II. Škůdci lidského zdraví. 832 str. 309 obr. 360,— . J. Spirhanzl: R a še lin a , je jí v z n ik , tě ž b a a v y u ž ití, 356 str. 97,— . S tu d ijn í v ý v o j se m e n n ý c h ro stlin . Sborník. 320 str. 134,— . F. Studnička: Ú vod do p la sm a to lo g ie . 240 str. 127,— . P. Svoboda: N a u k a o lese. 324 str. 130,— . R. V eselý: Č e sk o slo v e n sk é h o u b y. I. L upenaté 2. vyd. 234 str. 532 obr. 74,— . W enig-K eilová: P r a k tik u m živ o čišn é fysio lo g ie. 212 str. 65,— . P rát-R etovsk ý: P r a k tik u m ro stlin n é fy sio lo g ie. 132 str. 43,— . T. J. Zarubajlo: K . A . T im ir ja z e v — v e lk ý r u s k ý d a rw in ista . 56 str. 12,— . M. Herold: A n tib io tik a . 232 str. 36 obr. 2 příl. 108,— . J. Obenberger: E n to m o lo g ie. I. 872 str. 894 obr. 21 příl., váz. 600,— . K. A . T im irjazev: V y b ra n é p rá ce o c h lo ro fy lu a a sim ila ci s v ě tla ro stlin o u , 272 str. 24 obr. 120,— . R. ftetovsk ý: R ů s to v é s tim u lá to r y . 120 str. 27 obr. 32,— . D. A . B irjukov: P ř ís p ě v e k k P a v lo v o v u učení. 112 str. 26,— . D. Slejška: O h r d in s tv í so v ě tsk é h o lidu. 176 str. 49,—- brož., 66,— váz. I. M álek: S o v ě ts k á m ik ro b io lo g ie zb r a ň m íru , E. G lásnerová: M ič u rin s k á g e n e tik a , F. H ořavka: Ž iv o t ro stlin . Sborník. 96 str. 30,— . P . Zuman: Z á k la d y p o la ro g ra fie. 48 str. 18,— . K alitin N . N .: O p tic k é z je v y v a tm o sfé ře . 52 str. 18,— . B. B ouček: G eo lo g ické v y c h á z k y do p ra ž sk é h o o kolí. 244 str. 17 příl. 60 obr. 109,— . I. A . A ndrejev: P la v b a do A n ta r k tid y . 152 str. 46,— . M a te m a tic k o -p řir o d o v ě d e c k é ro zh le d y , předpl. na 6 č. ročně 72,— , číslo 12,— . Č e s k ý lid, národopisný dvoum ěsíčník, 6 čísel ročně, předpl. 210,— , číslo 35,— . V e sm ír, přírodovědecký časopis, předpl. na 10 č. ročně 120,— , číslo 12,— . Ž iva , nový časop is pro biologickou práci, předpl. na 6 č. ročně 165,— s barevnou příl., 110,— bez barevné přílohy, č. 30,— a 20,— . N o v ý O rient, o rien ta listick ý časopis, předpl. n a 10 čísel ročně 140,— , číslo 15,— . L id é a ze m ě , zem ěp. m ěsíčník, předpl. 180,— , číslo 15,— . Č e sk o slo v e n sk á biologie, předplatné na 6 čísel ročně 180,— , číslo 30,— . P reslia , časop is Čs. sp olečn osti botanické, předpl. na 4 čísla ročně 300,— , číslo 75, . Z o o lo g ické a en to m o lo g ic k é lis ty , předpl. n a 4 č. ročně 320,— , číslo 80,— . V ě s tn ík Čs. sp o le čn o sti zo o lo g ic k é , předpl. na 4 čísla ročně 400,— , číslo 100,— .

CS.

MYKOLOGICKÍ

KLUB

V

PRAZE

II

Benátská 2. (Botanický ústav Karlovy university). Sekretariát: Praha II, Krakovská 1. Telefon 231-131.

Staňte se naším členem! Členský příspěvek činí ročně Kčs 20,— , zápisné Kčs 10,— . Členské přihlášky a příspěvky přijímá jednatel I. Charvát, Praha II, Krakovská 1. Telefon 231-131. Členy, kteří dosud ne­ vyrovnali členský příspěvek za kalendářní rok 1952, prosíme o zapravení. N avštěvujte přednáškové kursy ČMK pořádané každé pondělí od 19. do 21. hod. v přednáškovém sále botanického ústavu Karlovy university v Praze II, Benátská 2. Stanice elefctr. dráhy čís. 14 (botanická zah rad a). V ýklad a dem onstrace důležitých jedlých a jed ovatých hub pro praktické houbaře, za čátečn ík y a pokročilé. P ři přednášce se též určují do­ nesené houby. P řed n ášk y v tom to roce budou zah ájen y v pondělí dne 2. března. Houbařské vycházky ČMK s odborným školením praktických houbařů se konají každou neděli do blfcského i vzdáleného okolí Prahy. Dobrou obuv a jídlo s sebou. Oznámení vycházek v denním tisku (Literární noviny) ke konci týdne a v houbařských skřínkách ČMK. Telefo­ nické dotazy na číslo 231-131. Bezplatná houbařská poradna ČMK v Praze II, Krakovská 1 (I. Charvát) určuje veškeré houby. K poštovním zásilkám z venkova (jako vzorek bez ceny) přiložte kor. lístek se svojí přesnou adresou, kde uveďte datum, naleziště, druh stromů, event. chuť a vůni za syrová atd. Brno, Kotlářská 2 Bezplatná houbařská poradna každé pondělí ad 17. hod. v botanické zahradě, anebo kterýkoliv den odpoledne u předsedy pplk. v. v. A. Procházky v Brně, B ratislavská čís. 36/a. Stálá výstavka čerstvých hub v Praze II, Krakovská 1. V Brně, Kotlářská 2 (botanická zahrada). Česká mykologie vychází čtyřikrát ročně, a to v měsících únoru, květnu, srpnu a listopadu. Upozor­ ňujeme naše členy a odběratele časopisu, že máme ještě na skladě starší ročníky, a to I. až V. (1947— 1951). Objednávky zasílejte na adresu jednatele ČMK I. Charváta, Praha II, Krakovská č. 1. Jednotlivý ročník stojí 60 Kčs. Zpráva spolková A u tokarový zájezd do vzdálenějšího okolí pražského n a jeden den bude uspo­ řádán v září z a ú ča sti v šech význ ačn ých česk osloven sk ých m ykologů. Záznam y přijím á jednatel I. Charvát, P raha II, K rak ovsk á 1.