ČESKOSLOVENSKÁ AKADEMIE VĚD ČESKÁ MYKOLOGIE ROČNÍK VII 1 ÚNOR ^NAKIADATIISTVÍ. v =;»>s

ČESKOSLOVENSKÁ

AKADEMIE

VĚD

ČESKÁ MYKOLOGIE I

R O Č N Í K VI I

1

Ú N OR 1953

^NAKIADATIISTVÍ

v =;»>s

=^

ČESKÁ

MYKOLOGIE

Časopis Čs. m ykologického klubu pro šíření zn alosti hub po strán ce vědecké i praktické R očník v n

Číslo 1

Ú nor 1953

Vydává. N a k la d a telstv í Č eskoslovenské ak ad em ie věd R ediguje: D r A lb ert P ilá t, vedoucí redaktor s redakčním kruhem : Prof. D r K. Cejp, M U Dr J. Herink, I. C harvát (tajem n ík red ak ce). R edakce: P raha II, V áclavsk é nám. čp. 1700v N árodní m useum . A dm inistrace: P rah a II, Ž itná 25, Přírodovědecké vy d a ­ vatelství. Příspěvky n a adresu tajem níka redakce: Praha II, KraJkovská ulice číslo 1. Telefon 23-11-31. Č eská m ykologie vych ází čtyřik rát ročně. P ředplatné n a rok 1953 K čs 120,— , jednotlivé číslo K čs 30,— .

OBSAH M g r. i n ž . B u k o w s k i : N ové problém y při p ěstován í p e č á r e k ............................. 1 D r A. P i l á t a D r M. S v r č e k: O m eším oušku sivém — L e p to tu s g la u c u s — ve sm yslu B atsch ově — F rieseově a Q uéletově i pozdějších autorů . . . I.

8

C h a r v á t : Strm ělka ojíněná — C lito cyb e p ru in o sa (L asch ) F r ........................ 13

D r K. C e j p

a Dr

O. F a e s a t i o v á : Podivné zplesnivění naložených třešn i

18

D r A. P i l á t : H ousenice střevlík ová — C o rd ycep s e n to m o rr h iza (D ic k s). Link v Č eskoslovensku .................................................................................................................21 I n g. D r J. Z e m a n : P ozn ám k y o růstu plodnic sm rkového plem ene hřibu obec­ ného (B ol. edulis Fr. subsp. bu lb o su s S c h a e f . ) ................................................... 25 Dr

F. Š m a r d a : Zvoneček pohárový — G eo p yxis C ra te riu m S c h w . ■ — houba časného j a r a ........................................................................................................................ 29

D r A . P i l á t : Je m uchom ůrka ztep ilá — A m a n ita ex c é lsa Fr. jen odrůdou muchom ůrky tlu sté nebo odlišným druhem ? .................................................................. 31 D r V. J. S t a n ě k : R ehabilitace hvězdoviky uherské — G e a stru m h u n g a ric u m (H ollós 1901) V. J. S ta n ěk 1952 a její v ý sk y t v Č SR .........................................34 D r J. K u b í č k a : P řísp ěvek k poznání lyso h lá v k y rašelinné — P silo c y b e tu r ficola F a v r e ................................................................................................................................42 D r F. K o t l a b a : M ý c e n a T y p h a e (S ch w eers) K otlaba comb. nov. — helm ovka orobincová, n ová pro ČSR. . ' .....................................................................................44 Příloha: 1 barevná tabule č. 9 — S trm ělk a ojíněná — C lito cyb e p ru in o sa (L asch ) Fr.

Č E S K Á M YKOLOGIE ČASOPIS ROČNÍK

ČESKOSLOVENSKÉHO VII

MYKOLOGICKÉHO

1 9 5 3

KLUBU SEŠITI

Nové problémy při pěstování pečárek M g r. in ž. T a d e u sz B u k o w s k i (U sta v pro p ěstován í a a k lim atisaci rostlin — V aršava.)

Pěstování pečárek je velmi rozšířeno po celém světě. Je p ro to několik důvodů: 1. výživná hodnota pečárek, 2. hospodářský přínos, 3. zvládnutí agrotechnických method, k teré značně snižují dosavadní risiiko pěs­ tování. Žam piony m ají velkou výživnou hodnotu. Vezmeme-li v úvahu jejích suchou hm otu, obsahují tém ěř d v ak rát větší m nožství bílkovin než většina naší zeleniny a ovoce [1 ], P ečárk y p a tří k nejlepším rostlin n ý m zdrojům , obsahujícím vitam iny B-komplexu (obsahují značné m nožství thiam inu a jsou velmi bohaté na riboflavin, kyse­ linu nikotinovou a kyselinu pantothenovou). V menším m nožství byla v pečárkách objevena také kyselina listová, pyridoxin, biotin a inositol [2]. Neméně důležité jsou arom atické v lastnosti pečárek, protože i m alá přísada pe­ čárek hodně zlepšuje chuť pokrm ů. H ospodářský užitek, plynoucí z pěstování žam ­ pionů, je dvojího druhu. N a jedné stra n ě poskytují nám pečárky určité m nožství bílkoviny, což v dnešní době, k dy se ve světě projevuje jistý nedostatek bílkovin,, m á velký význam ; n a druhé stra n ě dvojnásobně využíváme koňského hnojivá, k teré je při pěstování žampionů základní surovinou. Po ukončeném pěstování může se hnojivo z pařeniště žam pionů využít ja k o prvotřídní kom post k hnojení půdy. Světová výroba žampionů, k te rá úzce souvisí s chovem koní, dosahuje 'množství asi 70.000 tu n ročně. V našich lidově dem okratických zemích je chov koní značně rozšířen a to vytv áří příznivé podmínky p ro pěstování žampionů ve velkém m ě­ řítk u . Zamysleme se theoreticky nad tím to problémem. Kdybychom v každé z n a ­ šich zemí využili k- pěstování žampionů hnojivo, sebrané jenom od 2500 koní, což je vlastně jen m alý zlomek našich možností, pak bychom mohli při 15.000 tunách hnojivá, k te ré bychom m inim álně získali, vypěstovat 600 tun pečárek. T ato čísla nám jasně ukazují, že při využití všech Vhodných pěstitelských m íst­ ností, jež jsou k disposici ve státn ích statcích a výrobních zemědělských dru žst­ vech, .máme v našich zemích ty nejlepší podm ínky pro pěstování žampionů ve vel­ kém. Jakm ile bychom takovou výrobu zahájili, bylo by okamžitě po pověsti, že pe­ čárk y jsou luxusním zbožím a ty to houby by se sta ly oblíbeným spotřebním zbožím, přístupným nejlširším m asám obyvatelstva. Zvýšení výroby žampionů je ve velké m íře závislé na zlepšování agrotechnických pěstitelských method. Těm ito m ethodam i jsou n a jedné stran ě preventivní opatření proti chorobám a škůdcům žampionů, n a druhé stra n ě zvětšování pěstitelské plochy. Protože je velký

i

rozdíl v tom, jestliže ve stejn é m ístnosti zřídím e 100 m 2 záhonů nebo 200 m 2 a ste jn ě je rozdíl v tom , jestliže té to plochy využijem e jednou do ro k a nebo třeb as čty řik rát. Jednou takovou m ethodou preventivního boje p ro ti chorobám a škůdcům žam ­ pionů je pasteurisace záhonů, k te rá zlepšováním hm otné a chemické s tru k tu ry hno­ jivá přispívá k značném u zlepšení sklizně. P asteurisace spočívá v tom, že preparované hnojivo uložíme v pěstitelské m ístnosti do záhonů a oteplujem e celou m ístnost tak, aby záhony m ěly teplotu 65° C. Ve chvíli, kdy dosáhneme této m axim ální te p ­ loty, začneme m ístn o st vyku řo v at síro u nebo přípravkem obsahujícím kyam. P a ste u ­ risace m á několik výhod. Především vlivem vysoké teploty jsou různí škůdci žam ­ pionů vypuzováni ze izáhonů n a povrch a usazují se n a stěnách a stezkách mezi záhony. Zaičneme-li m ístn o st vykuřovat ve Chvíli, kd y záhony dosáhly nejvyšší teploty, vyhubíme úplně m ušky, jejich larvy, jakož i ovády ibez křídel a roztoče. V ysoká tem p eratu ra záhonů ničí podhoubí rozvíjejících se cizopasných hub a tak po vysázení m ycelia žam pionů zajistím e jim p rio ritu ve vývoji. Způsoby provádění pasteurisace jsou různé, nejlepší z nich jsou asi dva — jeden vypracoval A m eričan L am bert [3 ], druhý, daleko jednodušší, provádím já. Americký, t, zv. dvoufázový způsob, spočívá v tom, že po úpravě záhonů zahří­ vám e m ístn o st 6 hodin až do teploty 65° C, p ři čemž teplota záhonů m usí přestoupit 70° C. Po šesti hodinách začnem e prudce snižovat teplotu vzduchu n a 40" a teplotu záhonů n a 46°. Této teploty dosáhnem e za 5— 7 dní. Během té doby postřikujem e záhony a steaky mezi nim i prostřed k y n a hubení hmyzu. Amm onifikace končí ob­ vykle po 3— 4 dnech, ale výše uvedenou tep lo tu udržujem e po další 2—3 dny. P ak teplotu m ístnosti prudce snižujeme, až n a 20°, p ři čemž teplota záhonů m á 24° C a p ři n í vysazujem e podhoubí. T ento am erický způsob pasteurisace souvisí s odliš­ ným prováděním zkráceného preparo vání hnojivá, o čemž se zm iňuji ma jiném m ístě. V Československu, stejn ě ja k o v Polsku, praktikujem e pom ěrně dlouhou ferm entaci hnojivá (a si 20 d ní), takže n ám k p asteu risaci záhonů postačí k ra tš í doba. Provádím ji následujícím způsobem: P o kom paktním upravení záhonů zvyšuji tep­ lotu vzduchu jenom n a 55° C p ři tep lo tě záhonu kolem 65°. P a k po dobu 8 hodin vykuřuji m ístn o st sírou nebo kyanovým preparátem , a to ta k , aby 20— 30 g síry připadlo n a 1 m 3 m ístnosti. D alších 8 hodin větrám . Celý proces pasteurisace trv á tedy 24 hodin. P o snížení teploty záhonů n a 24° C vysazuji podhoubí [4 ]. Nejlepší výsledky přináší p a rn í pasteurisace. K tom u je zapotřebí kotel nízkého n apětí s přívodem p áry do p ěstitelské m ístnosti. Používáme-li p á ry přím o, m usíme její přívod kontrolovat, protože p ři příliš dlouhém působení záhony kondensovanou párou p říliš zvlhnou. V m ístnostech bez kotle zahřívám e Vzduch železnými kokso­ vým i kam ny. T ato kam na, naplněná koksem, rozžhavím e a potom je přenesem e doprostřed m ístnosti. Sálající teplo příliš záhony vysušuje, takže dříve než je do­ pravím e do m ístnosti, m usím e dobře zvlhčit stěn y i stezky záhonů a kam na o h ra­ d it plentou z cihel. Ale i ta k se m ůže s tá t, že povrch záhonů úplně vysohne. V tom případě lehce záhony pokropím e vodou. Nesmíme totiž zapom ínat, že vlhkost hno­ jiv á m á velký vliv n a rozvoj mycelia, k te ré při poklesu vlhkosti o více než 60% přestáv á se dále rozvíjet. Tam , kde m ám e k disposici levný elektrický proud nebo plyn, můžeme k pasteurisiaci použít elektrických nebo plynových kam ínek, což dává dobré výsledky. V ý­ hodné je tak é použití koksových košů a páry. V první fázi m ístnost ohřívám e koši, později vpouštím e dovnitř páru, abychom vyrovnali z trá tu vlhkosti záhonů. Během pasteurisace spouštím e v en tiláto ry tř ik r á t za den po 10 m inut. Čpavek, 2

k te rý v době p asteu risace uniká, m usí b ý t z m ístnosti odstraněn, a tak é koksové koše sp o třeb u jí značné m nožství kyslíku. P o p asteu risaci se často objeivuje n a záhonech plíseň, význačná tím , že tvoří řetězce hnědých oválných v ý tru sů velikosti asi 9— 16 p atřící do rodu Torula. V ý sk y t pllísně koncem pasteurisace je vždy předzvěstí velké sklizně. P asteurisace záhonů sam a o sobě by nem ěla valné ceny, kdybychom k sázení ne­ použili podhoubí čisté, laboratorní k u ltu ry a kdybychom záhony nepřikrývali pasteurisovanou, případně desinfikovanou půdou. D nes již žádný p ěstitel si nepokazí kultuiru a neohrozí sklizeň podhoubím z ne­ jistých zdrojů nebo podhoubím vyrobeným domáckým způsobem. Podhoubí v y rá­ bím e dlnes z čisté k u ltu ry v ý tru sů ušlechtilých plodniic, což vydatně přispívá k zvět­ šení sklizně. Jiným problém em je desinfekce půdy, k teré se bohužel všude nepoužívá. P ěstitelé již dávno zjistili, že spodní v rs tv a půdy se lépe hodí k přikrývání záhonů než půda svrchní. V t é je totiž veltmi m noho cizopasných hub, bak terií a škůdců. Tam , kde m ám e k disposici p á ru z kotle, můžeme problém v y řešit tak, že půdu po 4 hodiny zahřívám e a ž n a 70 nebo 60" C [5 ], Jin ak m usím e půdu v každém případě desinfikovat pomocí form aldehydovýeh par. Děláme to ta k , že do bedny z těsně sbitých prken, široké 80 cm a vysoké 100 cm (při libovolné délce), sypeme hlínu po deseticentim etrových vrstvách. Každou v rstv u hojně zaléváme 1% roz­ tokem form alinu (1 litr 40% form alinu n a 40 litrů vody). Když je bedna naplněna hlínou, těsně ji přikryjem e a nechám e v klidu n a 24 hodin [4 ], H línu můžeme také položit přím o n a betonovou podlahu a u k lád at ji po 15centim etrových vrstvách a hodně zalévat 1% roztokem form alinu. Když tím to způsobem uložíme 4— 5 vrstev, pokryjem e je neprom okavým plátnem nebo pergam enovým papírem n a 40 hodin, čímž udržím e v půdě koncentraci form aldehydovýeh p ar. T a k to desinfikovanou hlínu musíme však co nejry ch leji použít, protože by se m ohla jin ak opět nakazit. U vedl jsem již výše, že p asteu risace záhonů podle am erické m ethody úzce sou­ visí s (rychlou p rep arací půdy podle D ra Sindena §6], T ato m ethoda si pro svou úspornost zaslouží pozornosti. Podm ínkou sine qua non té to m ethody je důkladné zavlažení hnojivá již v prvním stad iu kvašení. Do první kvasící hrom ady dáme tolik vody, aby vláh a p ro sák la až ke dnu, p řito m však dbáme, aby voda spodem nevytékala. P ři použití slam natého a suchého hnoje m usím e již po prvním pokro­ pení, poi 4— 5 dnech, celou hrom adu p ro h ázet a opět ji zavlažit vodou. P ři druhém kropení v střeb á h rom ada značně víc vody. T ak to upravená hrom ada m á vlhkost 200— 250% . Způsob prohazování hrom ady je týž jako p ři obyčejné m ethodě. Do dru h é kvasící hrom ady přidám e sádiru v mnošlství 5 kg n a 1 m3, případně 13 k g n a každou tu n u spotřebovaného hinoje. H rom adu ponecháme v klidu 7 dní a později ji používáme k zakládání záhonů. Celý prep arační proces trv á 11 dní. N ěkteří pěstitelé obracejí druhou hrom adu nikoliv p o sedmi, ale p o pěti dnech a ponechávají ji v klidu 4 dni. V to m případě se h n ů j p rohazuje tř ik r á t a celý proces trv á 13 dní. P ři zakládání hrom ady podle m ethody D r Sindena musíme čelit rozvoji kvasícího, anaerobního v n itřk u hrom ady. Byl-li hnůj slam natý a preparovali-li jsm e je j v zi­ mě, m usím e tv o řit hrom ady 2,5 m široké a 1,5 m vysoké. Je-li slám a kom paktní, nesm í šířk a hrom ady p řek račo v at 1,20 m a výška 1,20 m. N a rozdíl od hnoje preparovaného obyčejným způsobem je slám a v tom to kom ­ po stu méně křeh k á a prlocento vlhkosti je větší. H nůj by však měl být zbaven čpavkovitého zápachu a měl by m ít rovnom ěrně hnědé zabarvení.

3

v

Pěstování pečárek v bednách Jestliže v předcházejících úvahách jsm e si vším ali otázky, ja k zvětšit sklizeň preventivní likvidací chorob a škůdců, ohrožujících pečárku, pa;k pěstování pečárek v bednách sk ý tá nejhospodárnější způsob zvětšení pěstitelské plochy. Dříve se žam piony p ěstovaly přím o na podlaze n a plochých záhonech. Ty se poz­ ději dělaly vyšší, až dostaly tv a r oblých valů, které dosti značně zvětšily p ěstitel­ skou plochu. N ejnovější m ethodou, k te rá um ožňuje m axim ální využití pěstitelské m ístnosti, je pěstování p ečárek v bednádh. T ato m ethoda si v posledních letech získala mezi p ěstiteli pečárek mnoho zastánců, a to jak pro vědecký ráz takového pěstování, ta k i pro svou prostotu. P ěstitelé vědí, že optim ální teplota je jin á pro vývoj m ycelia a jiná pro vývoj plodnic. Odpovídá to o statn ě Lysenkově theorii, k te rý poukázal n a to, že rostlina, prodělávající různá sta d ia svého rozvoje, p o tře­ buje ta k é různé vnější podm ínky (rozdílnou teplotu, výživu atd .) [7 ], S vědeckého hlediska můžeme bednový systém pěstování pečárek nazvat sy sté­ mem dvou stadií, protože napřed ve zvláštní bedně vytvářím e podmíníky podporu­ jící vegetativní stadium rů stu podhoubí, a potom, když houby začínají dozrávat, přenáším e je do jin é bedny, kde vytvářím e jiné podmínky, výhodné zase pro sta ­ dium zrání. Ve ¡shodě s tím dělíme pěstitelskou plochu n a 2 části. Jedna, menší, zaujím á asi pětinu až šestinu plochy p ěstírn y a je určena pro první stadium , o sta t­ ních pět šestin m ístnosti považujem e za vlastní pečárkárnu. Základním elem entem tohoto systém u je bedna (p lato n ). P ro naše podmínky jsem navrhl bednu z y2- až % coulových prken o rozm ěrech 80 X 50 X 15 cm. Rohy bedny jso u vyztuženy ocelovými podpěram i, k te ré p řesah u jí vrchní okraj bedny o 7 cm. Aby se dno bedny neprohýbalo, je nutno vyztužit je železným pásem. P řed použitím bedny desinfikujem e 1 % roztokem form alinu, což m á ještě tu výhodu, že dře>vo je potom dobře prosyceno vláhou a neodsává ji z hnoje.

B edny na p ěstován i pečárek. 1. typ polský, 2. typ am erický.

B edny naplním e kvasícím hnojivém, k te ré upěchujeme prkénkem a v rstv u n a­ hoře vyrovnám e ve výši 13 cm. U horního okraje bedny necháme 2 cm mílsta pro pozdější pokrytí v rstv y půdou. Bedny přenesem e do menší m ístnosti, kde je pasteurisujem e. T ato m ístnost musí b ý t náležitě isolovaná a vybavena ventilátorem , umož­ ňujícím rychlou vým ěnu vzduchu. Bedny navrším e jednu n a druhou. Jakm ile tep lo ta v bednách dosáhne 25° C, přikročím e k sázení podhoubí. Uděláme to tak, že ve vzdálenosti 10 cm od každého rohu bedny a u p ro střed bedny vsadím e mělce 5 kusů podhoubí o velikosti vlašského ořechu. P o ^zasazení podhoubí udržujem e

4

%

^ ■

g |||§

MmMf^ g g gg ggĚ gĚ U ^ '^ Z ''W ^ ^

%MM*t%i

m >}■%., mí -' m,.

Igh

- ^¿¡^^'fflfT-Tr fí^

- - -nit éb*»«w*,,*,i,bi*—.

.>.|

'

-' '

12

H

,0 §!|

li

g

1

f| A t* -J

>- 1 .^^^^^^^B fl^jj(R |L Ifc

1 ¡3 -»-v

V*#-V' ,'íp; vl\;*. -:S ^j \ ^ ;‘ w

jÉ É ifc t 1p ý^_^*úSÉĚSÉSB3^Ě'' '’** HÉi* x

1 :4.;

vil,*-*’*■1*

U ložen í beden (P. C. L. P. N . „L as“ — W arszaw a)

v paisteurisační m ístnosti teplotu asi 20— 40° C a vlhkost kolem 90% , a to po tři týdny. V té době je dobře pasteuriBační m ístn o st vůbec nenavštěvovat, nebo jen v n ejn u tn ějších případech, protože je n ta k vytvářím e p ro rů s t mycelia co nejideálnějěí podm ínky. P o 3 týdnech je v rstv a v bednách již zcela p ro ro stlá vlákny podhoubí a nyní můžeme bedny p řen ést d o v lastní pěstitelské m ístnosti s o p ti­ m álním i podm ínkam i p ro další stad iu m zrání. P ro to to stad iu m je nejvhodnější pom ěrně níziká teplota, asi 14°, nem á b ý t však m enší než 9° C. To um ožňuje využít pro pěstování pečárek různých m ístností, kde není obtížné tu to teplotu udržet a kde p ři eventuálním zakládání záhonů a polic po starém způsobu a při nemož­ n o sti získ at tep lo tu asi 20°, museli bychom velmi dlouho čekat, než podhoubí pro­ ro ste základní vrstvu. V šechny m ístnosti s vysokým i stro p y (ledárny, jeskyně) měly právě tu to vadu. V systém u dvou stadií, m ám eni k disposici pom ěrně malou m ístn o st p ro předpěstění, můžeme p ro vlastní pěstování využít každou m ístnost, kde lze udržet teplotu alespoň 9° C. Bedny kladem e p o dvou n a sebe do výše 10 vrstev, i více. Mezí řadam i beden 5

necháváme stezk u širokou asi 60 cm. Bedny v dolní vrstv ě postavím e n a cihly. Abychom zajistili bedny, sto jící n a k rajích řad, vybudujem e si kolem nich pomocné lešení. P o přenesení beden z pasteurisační m ístnosti do m ístnosti pěstitelské vyrov­ nám e prkénkem v rstv u p ro ro stlo u podhoubím a přikryjem e ji vrstvou desinfikované hlíny až po horní o k ra j bedny. V dalším pečujem e o bedny podobně, jaJko jsm e dříve pečovali o záhony. Doba zrání trv á 8— 10 týdnů. I K

'

wS * 5 —

1M

B

—

B

»

l i í ^ ^ M

M

M

P

M

r ^ L

J B

M

i ® ' " ' " ' ’'"'

— •** r*

jlpE.

J ?tí *

P ěstován í pečárek v bednách (p laton ech ), v n ich ž dopravují (L aboratoř I. H. A . R . —• W arszaw a)

-

se v in n é hrozny.

A m eričané a A ngličané pěsrtmjjí pečárky v bednách jiného druhu. Jejich bedny m ají rozm ěr 60 X 105 cm a výšku 15 cm. N em ají přesahující hrany, ale p rk n a užší s tra n y bedny jsou vyšší o 3,3 cm než p rk n a delší stran y . [5] V důsledku toho není snadné sázení podhoubí do těchto beden. P ři sázení n u tn o každou bednu sejm out z celé hrom ady, a to ja k v pasteurisační m ístnosti, tak i v pěstitelské. A to přirozeně Ztěžuje práci. A m erické bedny tak é překážejí nále­ žitém u oběhu vzduchu, což m á za následek, že pečárky v nich vypěstované jsou lehké a m ají dlouhé třen ě. T yto vady polské bedny nemají.

6

P o sklizni bedny odnesem e co nejdále od pe čár kárný a vyprázdním e je. P ři bed­ novém pěstování žam pionů je vyčištění beden a jejich desinfekce velmi snadná, daleko snazší než p ři záhonovém pěstování, kde prohazování m noha krychlových m e trů kom postů je velmi pracné. P o vyprázdnění beden pečlivě je um yjem e vodou a každou zvlášť ponořím e do lOOlitrového sudu se 4% roztokem form alinu. Prázdné m ístnosti postřikujem e (přirozeně s ochrannou m askou) 2% roztokem form alinu, potom neprodyšně zavírám e dveře a zvýšíme teplotu m ístnosti na

>ŠĚSĚ f c :

J í M f . < ¡Á'„ f

■' ,

■4 y

wl-. '

" , ^

P

- • j j p S-• •.

Bedny polského typu s plodícím i kulturam i pečárky zahradní.

50° C a udržujem e ji po 12 hodin. P a k m ístn o st 24 hodin větrám e. Od vyprázdnění m ístnosti k opětném u postav en í beden s novou k u lturou uplyne obyčejně iasi 5 až 6 dní. P ři bednovém systém u musíme si prácí ro zvrhnout tak , aby okam žitě po vy­ prázdnění pěstitelské m ístn o sti byly bedny v m enší pasteurisační m ístnosti p řip ra ­ veny k přenesení. Oddělená pasteurisační m ístn ost nám um ožňuje dosáhnout během roku 4— 5 sklizní v téže m ístnosti, m ísto 2 sklizní při sta ré m způsobu pěstování. Bednový systém um ožňuje úplnou m echanisaci prací, souvisících s naplňováním beden hnojivém, sázením podhoubí, pokrýváním beden vrstvou půdy, jakož i pře-

7

4

nášením beden z m ístnosti do m ístnosti. T a to nová m ethoda je tedy vlastně tovární výrobou. Jednou z největších výhod této m ethody je hospodárné využití hnojiva. Z jedné tuny hnojivá získám e asi 10 m 2 povrchu beden, p ro ti 6 m 2 povrchu záhonů. O dstranění infikovaných beden s „chorým i“ pečárkam i um ožňuje snadné likvidování choroby, jakm ile se projeví. Infikované bedny prostě z p ě stím y odstraníme. H Literatura.

H H H H H

1. L e b l , M.: Cham pignonzucht. B erlin (1934). 2. C h e l d e l i n , V. & W i l l i a m s , R.: Un-v. T exas Pub., 4237, 105 (1942). 3. L a m b e r t , E. B. & A y e r s , T. T.: A tw o phase sy stém o f p asteurising. P h y to pathology 41 : 563. H 4. B u k o w s k i , T.: Ú praw a pieczarek. W arszaw a (1953). 5. A t k i n s , F. C.: M ushroom g row in g to day. London (1949). 6. S i n d e n, J. W. & H a u s e r, E .: The short m ethod of com posting. M ushroom Science, 1 : 52 (1950). H 7. L y s e n k o , . T , : A grobiologia. W arszaw a (1950).

H ■ H H H H H

O meším oušku sivém — Leptotus glaucus — ve sm yslu Batschově-Frieseově a Quéletově i pozdějších autorů

I ■

(L ep totu s glau cu s sensu B atsch -F ries e t Q uélet)

H

D r A lb e r t P i l á t

a D r M irk o

8 v rček

N a sprašové stepi mezi Podbabou a Sedlcem severně od P ra h y nalezli v polovině listopadu D r M. Svrček a Z. Pouzar přes 50 plodnic drobné, nenápadné houby, které v y rů staly z holé půdy mezi trs y trá v y vousatky p rstn a té Andropogon ischaiem um L. I N a první pohled bylo patrno, že ten to druh náleží do rodu L ep to tu s K arsten nebo do příbuzného rodu Arrhenia F r. Rod L ep to tu s K arsten (1879) bývá v literatu ře mykologické tak é označován jm ény Leptoglossum K arsten (1879) nebo D ietyolus Quélet (1886). Podle Singera, k te rý tu to otázku studoval po stránce nomenklatorické, sluší dáti p řed n o st jm énu L ep to tu s K arsten. Tento rod obsahuje celou řad u vesměs drobných druhů, k te ré rostou většinou n a živých meších, jsou si zevnějškem značně podobné a při tom tvarem značně měnlivé, takže není divu, že jso u dosud známé jen nedokonale a popisy jednotlivých druhů jsou v lite ra tu ře m ykologické často popletené a nedostatečné. N aše drobná houba od Podbaby, o níž referujem e, shoduje se dobře s popisem Cantharellus glaucus (B atsch) F r., ja k ji popisuje F ries ve svém díle „Hymenomycetes E uropaei“ n a s tr. 460 (1874). B atschův popis a vyobrazení v jeho díle „Elenchus Fungorum C ont.“ p. 170, t. 24, fig. 123 (1786) rovněž dosti dobře souhlasí s naší houbou, takže nepochybujeme, že Batschova, Frieseova a naše houba jsou totožné. I Jak o D ictyólus glaucus (B atsch) Q uélet popisuje te n to francouzský au to r však zcela jinou houbu, nikoliv pozemní (terrestrio k o u ), jakou je houba B atschova a Frieseova, nýbrž na meších rostoucí (m uscikolní). Quéletovu houbu převzali pod tím to jm énem (nebo jako Leptoglossum glaucum ) i pozdější autoři, hlavně Ricken, (1910), Velenovský (1920, 1928) a P ilá t (1951). Naše, Frieseovo a Batschovo m eší ouško je však houba te rrestrick á, k te rá se i jinak, hlavně tvarem plodnic a jejich zbarvením liší od ostatních muscikolních

I

I H I I I I I I I I I I I I I I I I I I I I I I

dru h ů rodu L ep to tu s a ¿barvením plodnic i růstem n a zemi spíše připom íná jednak rod P leurotus (sekci Acerosia P ilá t), k te rý m á však dokonalé lupeny a pak rod A rrhenia F r., hlavně d ruh A rrhenia auriscalpium F r., jehož ontogenetický vý­ voj popsal a vyobrazil A. P ilá t v díle „Klíč k určování našich hub hřibovitých a bedlovitých“ s tr. 444 (1951) podle plodnic nalezených ve švédském Laponsku. Do­ m nívám e se proto, že L ep to tu s glaucus ve sm yslu Batschově-Frieseově by měl být oddělen do zvláštního rodu, k te rý nazývám e:

Zemni ouško sivé — G eo tu s g la u c u s (B atsch ) P ilá t et Svrček. D eset plodnic, k teré nalezli na holé zem i na sprašové step i m ezi Podbabou a Sedlcem u P rah y m ezi tr sy A n d ro p o g o n is c h a e m u m 16. XI. 1952 D r M. Svrček a Z. Pouzar. 3krát zvětšeno. (A d terram argillaceam , nudám loco istepposo prope Podbaba haud procul P ra g a 16. XI. 1952 D r M. Svrček e t Z. P ouzar legerunt. M ag. 3 X. ) F oto A . P ilát.

Geotus Pil. et Svr. ( Basidiom ycetes-Aphyllophorales-Leptotaceae) — Z e m n í o u š k o . Drobné houby z blízkého příbuzenstva rodu L ep to tu s K arsten, ale terrestrické, tm avě zbarvené, podobné rodu A rrhenia F r., ale bez pohárkovitých (cyphelliform ních) plodnic v mládí. F ungi parvi ex a ffin ita te generis L ep to tu s K arsten, sed terricolae, generi A rrh e­ nia Fr., similes, sed carposom atibus iuvenilibus haud cyphelliformibus.

9

G eotus glaucus (B atsch) P ilá t et Svrček. Synonym ia: A garicus glaucus B atsch, Elench. Fung. f. 123, 1783. Cantharellus glaucus (B atsch) Fries, Hymen. E urop. p. 460, 1874. — K arsten, Mycologia Fennica, 3:227, 1876. L eptoglossum glwucum (B atsch ) K arsten. Ryssl. Finnl. och den Scand. H attsv am p ar 1:242, 1879. — Finlands Basidsvam p. 273, 1889. Synonym a podle F riese a K arsten a: Cantharellus pygm aeus W allr. D. Kr. Fl. 4, p. 626. — Peziza fóliacea Holmsk., Ot. 2, t. 23. Popis českých plodnic : P 1 o d n i c e 8— 12 m m vysoké, s kloboukem 4— 8 mm širokým , dosti pružné, tro ch u gelatinosní, nelámavé, blanitě m asité, slabě hygrofánní, sm utně a skoro jednotně zbarvené, za vlhka hnědavě šedé, oschlé světlejší, nevonné. R ostou jednot­ livě, řidčeji po dvou až třech, p lstn ato u b así třen ě srostlé. K l o b o u k postranní, ale kom o u to v itě nálevkovitý a nazpět zatočený a zdvižený, tak že plodnice m ají tv a r kyjovitý nebo úzce nálevkovitý a třeň je zdánlivě centrální, a protože klobouk je většinou vzhůru zdvižený, sbíhají lupeny zdánlivě hluboce na tře ň . Svrchní s tra n a klobouku je hnědošedá, nelesklá, nechlupatá, ale hrbolkovitě p lstn a tá a hlavně v prohlubenince blíže tře n ě je klobouk až zrn itě p lstn a tý nebo skoro vločkatý, nepásovaný, někdy však s 2 tm avším i pásy. L u p e n y nedokonalé, lištovité, jednou nízké, jindy trochu vyšší, většinou ne­ úplné a nepravidelné, žilkovité, radiální, tro c h u vidličnaté a anastom osující, hnědošedé, oschlé světlejší, špinavě okrově šedohnědé, s ostřím hom om orfním . T ř e ň je postranní, asi jako klobouk dlouhý nebo k ratší, 3— 6 m m dlouhý a asi 1 mm tlustý, vzpřímený, dosti rovný, válcovitý, šedohnědý, hladký a lysý, jen dole bělavě poprášený a často přisedající k su b strá tu bílým i myceliovými vlásky. B a s i d i e 25— 30 X 5,5— 7,5 m, tetrasporické, s 5— 7 ,«■ dlouhými sterigm aty. V ý t r u s y bezbarvé, hladké, vejčité, s velikým, většinou m álo excentrickým apikulem a plasm atickým obsahem jem ně zrnitým , 8— 10 X 4,5— 5,5/'. H yfy trochu gelatinosní, bezbarvé, 3— 6 m. N a holé půdě sprašové step i mezi Podbabou a Sedlcem u P ra h y mezi trsy trá v y Andropogon ischaem um 16. XI. 1952 sbírali D r M. Svrček a Z. Pouzar. Již dříve však byla ta to houba nalezena v Čechách, a to V. Vackem a M. Svrčkem 1. XI. 1945 n a holé půdě v opuštěném diabasovém lomu u R adotína nedaleko P rah y („M alý h á j“ ). R ostla zde v četných exem plářích převážně n a holé půdě a jen ně­ k teré přisedaly tak é n a zetlelé listy tra v a trouchnivé drobné větvičky ležící na zemi. Porovnáním sušených exem plářů zjistili jsm e id entitu s houbou od Podbaby. Geotus glaucus (B atsch) P. e t S. je zajím avá pozemní houba, rostoucí pozdě na podzim, většinou až v listopadu. T uto v lastn o st zdůrazňuje tak é F rie s ,,in clivis arenosis; circa U psaliam passim N ovem bri“. Také K arsten, k te rý tu to houbu sbíral ve Finsku, píše „in clivis arenosis circa M ustiala m ensibus Oct. e t Nov.“. V ý­ tru s y udává tro ch u k ra tš í nežli jsm e nalezli u českých exem plářů (5— 6 X 4 r f . Popis jeho jin ak dobře souhlasí a je skoro totožný s Friesovým . Geotus glaucus (B atsch) P . e t S. podobá se zbarvením plodnic některým te rricolním druhům ze sekce Acerosia P ilát, hlavně druhům P leurotus trem ulus (Schaef.) F r. (o tom to fa k tu se zm iňuje již F ries) a také druhu Pleurotus acerosus F r. Podobně je zbarvena tak é A rrhenia auriscalpium F r., ja k jsm e se již zmínili, jejíž plodnice se však liší tv arem a hlavně ontogenetickým vývojem. Rod Geotus P. e t S. je velmi blízce příbuzný rodu L ep to tu s K arsten a proto

10

je nutn o je j z a řa d it mezi Aphyllophoráles do čeledi Leptotaceae R. M aire em. Singer 1945. Příbuzný rod A rrhenia F r., jehož m ladé plodnice m ají tv a r význačně číškovitý, spíše náleží do čeledi Cyphéllaceae. Čeleď Leptotaceae náleží do skupiny prim itivních, drobných hub, dosti rozm a­ nitého zevnějšku, k teré označuje Singer souborně jak o Laschia-komplex. Podrob­ nější zprávy nalezne č te n á ř v jeho p ráci „The Laschia-Com plex (B asidiom ycetes)“, Lloydia V III, 1945, pp. 170—230. Jso u to houby, které od typu Cyphellaceae-Meruliaceae-Clavariaceae tvoří přechody k četným vývojově pokročilejším typům , jednak z čeledi Polyporaceae, jednak k některým rodům hub bedlovitých (A garicaceae), hlavně k helm ovkám {M ýcena), hlívám {Pleurotus) a špičkám ( M arasm ius). Z uvedených příp ad ů je zřejm é, že vývoj bedlovitých hub je značně polyfyletický.

Zemni ouško siv é — G eotus g la u c u s (B a tsch ) P ilá t e t Svrček. Osm různě vytv o řen ý ch plodnic, v ý tru sy a basidie s nezralým i výtru sy. A . P ilá t ad nat. del.

Z ty p ů blízce příbuzných rodu Geotus P. e t S., vedle jm enovaných rodů L ep ­ to tu s K arsten, A rrhenia F r. a Cantharellus Adans, ex F r. sluší zm ínit se ještě o rodu Campanella H enn. 1895, k te rý obsahuje cantharelloidní, drobné druhy, po­ dobající se druhům rodu L ep to tu s, ale více trem ellosní konsistence, neboť jejich hy fy jso u značně gelatinosní. Je to ro d znám ý v několika druzích pouze z tropů, kde jrostou n a m rtvém dřevě, n a udum řelých stéblech bam busů a listech palem. J a k jsm e se zmínili, není Cantharellus glaucus (B atsch) F ries totožný s hou­ bou, k tero u pod tím to druhovým jm énem popisuje Quélet (D ictyolus glaucus Quél.) a pozdější au to ři. H ouba, k te ro u označují Quélet a P ilá t jak o D ictyolus glaucus a

11

%

Ricken i Velenovský jako L eptoglossum glaucum, roste n a živých meších. Je zbar­ vena světleji a nepatří do rodu Geotus P. et S., nýbrž je pravým zástupcem rodu L ep to tu s K arsten, a tvoří přechod spíše k rodu Cyphella F r. T uto houbu označu­ jem e jm énem Leptotus Quéletii P ilá t e t Svrček. J e to druh celkem dosti vzácný, k te rý byl jen několikrát v mykologické lite ra ­ tu ře zaznam enán. Má klobouk 5— 12 m m v pr., okrouhlý či nepravidelně ouškatý, ú tle suše blanitý, sivý, v excentrický nebo postranní, k rá tk ý a tenký třeň stažený. Lupeny jsou m álo význačné, nízké, někdy skoro neznatelné, vidličnaté a příčně ne­ spojované. V ý tru sy m á podlouhle elipsoidně hruškovité, 9 — 12 X 5,5—6,5 Roste na živých m eších a přechází někdy i na detritus. Je jí plodnice objevují se vzácně v době zimní. Vyobrazení nalézám e v Cookeových „Illu strations of B ritish F ungi“ n a tab. 1115 B, dále ve Velenovského práci „České druhy rodu Leptoglossum “ , Mykologia 2:45, fig. 4 a fo to g rafii zhotovenou podle živých plodnic uveřejnil A. P ilát v díle „Klíč k určování našich hub hřibovitých a bedlovitých“, obr. 653. Leptotus Quéletii P il. e t Svr. Syn.: D ic ty o lu s g la u c u s Q uélet (1888), P ilá t (1951), L e p to g lo ssu m g la u c u m sensu R icken (1910), V elen ovsk ý (1920, 1928). N on A g a ric u s g la u cu s B atsch n ec C a n th a re llu s g la u c u s (B a tsch ) Fr.! P !leo 5— 12 m m diam ., orbiculari v el irregulariter auriculiform i, ten u issim e sub sicciter m em branaceo, glauco, in stipitem excentricum v el lateralem , brevem e t tenuem constricto. L am ellis parum distinctis, hum ilibus, saepe fere in d isť n ctis, fu rc a tit et non anastom osantibus. Sporis ex oblongo ell’psoideo-piriform ibus, levibus, hyalinis, 9— 12 X 5,5— 6,5 ¡x. Hab. ad m uscos v ivos temipore brum ali in E uropa raro. leo n es: Cooke, 111. Brit. F gi. t. 1115 B, V elen ovsk ý in M ykologia, 2:4*5, 1. 4. 1920, P ilát, A garicaliu m europaeorum clavis dichotom ica, fig . photographica 653, 1951. P e 3 lo m e B nojKWHHe H0«6 ps 1952 name ji Jl-p M. CBprneK h 3a. Iloy3ap b cTeim Ha jiecHoft noHBe y ÍToaCafibi (okpecTHoctl ripara-CeBen) Sojibmoe KOJimecTBO rHMeHOcl)OPOB, iinierecHoro MejiKoro rpHĎa, npMHaaJieacamero k rpyrce Laschia-kom plex no MiHenHio 3nnrepa. Abtopw 9Toit CTaTbH 0T0MiHbi0 flaníe Mop^iOJiorHTCCKH, KOTOpbiii mm Ha3biBaeM L e p to tu s Q u életii P ilá t e t Svrček, nom. nov. Haiu L e p to g lo ssu m g la u c u m (B a tsch ) Fr. «BJiHeTcs rpHČOM TeppecTpimecKHM, KOTopbiíí o t pacTymHX Ha Mxy SToro ceMettcnBa ouímaeTCH to>k€ (JiopMoň niMeHoifrapoB: uuiHnKa y nero hm&et bh/i TpyĎnaToň bopohkh, BCJieflCTBwe qero rHMeHo<|)opbi nainomcoBbie hjih y3KO TpyĎnaTbie, nocTopoHHM npHMaa HOiKKa, h orroro Ka>i;eTCH ueHTpajibHbíM. KopmneBO-ce/ibíM ubctom h POCTOM Ha no>iBe HanoMHHaer to ceMeňCTBO P le u ro tu s sect. A ce ro sia P ilát, y KOToporo coBepmeHHbie jiHCTbsi, to ceMeftcTBo A r r h e n ia F r., KOTopbiíí OTjimaeTCH (JiopMofi, h raaBHbíM oópasoM — ohtoiCHetmlieck H.M pasBHTHeM (cm. A. IlHJiaT: Kjhoh n. 444, 1951). ÓosTOMy Mbi OTflejweM Haiu buj o t noBoro ceMeftcTBa G eo tu s P ilá t e t Svrček h3 ceMeftcTBa L ep to ta c ea e . G eo tu s g la u c u s (B a tsch ) P ilá t e t S vrček nB,inercí! iio3;ihhm oceHHM BHflOM, KOTOpbiň y>Ke 6bui b Mcxhh Haft.neH (Pa/ioTHH y Upara), Ha rojioii noMBe jIH a g a c o B O H , H e n o T o p b ie rHMeno(t)opi>i Towe Ha hct-iebihhx jm cT b H X , TpaB h Ha mcjikhx B € TK a x, 1. XI. 1945, Jier. M. Cbptck h B. BaueK. Summary In th e middle of N ovem ber 1952 D r M. S vrček and Zd. P ouzar found in the loess steppe a t Podbaba (d istrict P ragu e-N orth ) a fa ir ly large num ber o f recep tacles o f an in terestin g tin y m ushroom b elon gin g to the group o f the „L asch ia-com p lex“ in the sen se of Singer. T he authors of th is article indentified it w ith the sp ecies w h ich B a tsch (E lench us fung. 1783) described under the nam e o f A g a r ic u s g la u c u s and w hich F ries (H ym en. Europ. 1874) recorded as C a n th a re llu s g la u cu s. T his m ushroom is, ho­ w ever, not conspecific w ith D ic ty o lu s g la u c u s in the sen se of Q uélet and la ter authors (R icken, V elenovský, P ilá t), a str ic tly m uscicol sp ecies, also m orp h ologically d iffe­

12

rent, w hich w e d esign ate a s L e p to tu s Q u elétii P ilá t e t Svrček nom. nov. Our L e p to ­ g lo s su m g la u c u m (B a tsch ) Fr. is a terriool m ushroom w hich is distinguished from th e m uscicol sp ecies o f th is g en u s also by the shape of the receptacles: the cap is cornet-shaped, infundibul’form , so th a t the recep tacles are cuneiform or narrow ly infundibuliform ; the lateral, erect stem look s therefore as if central. B y its brow nish g ray coloration and its grow th on the soil it is rem in iscent on the one hand of the genus P le u ro tu s se ct. A c e ro sia P ilát, w hich h as p erfect lam ellae, and on the other hand of th e gen u s A r r h e n ia Fr. w hich is distinguished from it by its shape and esp ecially by its on togen etic developm ent (see A . P ilát: Klíč p. 444, 1951). T herefore w e separate our sp ecies into the n ew gen u s G eo tu s P ;lá t e t Svrček of the fam ily L e p to ta c e a e . G eo tu s g la u c u s (B a tsch ) P ilá t e t Svrček is a species of th e late autum n, w hich has already been found in B ohem ia (R adotin near Prague, on bare d'abase soil, som e recep tacles also on decom posed lea v es o f g ra sses and on sm all branches, 1. XI. 1945, leg. M. S vrček and V. V acek ).

Strmělka ojíněná — Clitocybe pruinosa (Lasch) Fr. ,Syn.: Ag. cyathiform is Bull. — Clit. verna E geland — ? Cttt. rhizophom (Vel.) Joss, et Pouch. (S barevnou tabulí č. 9.) Iv a n C h a r v á t

H oubaři, k te ří i v zimním období pilně sbírají, znají tuto houbu velmi dobře. Roste za teplé zimy ve sm rkových lesích, s oblibou na výslunných místech, již od února až do konce dubna. N a podzim se s tou to houbou nesetkám e. Z řídka kdy roste ve v ět­ ším množství, obyčejně najdem e 1 až 3 plodnice. Houba podobá se velmi strm ělce červíkovité (Clit. verm icularis F r.) a to hlavně postavou a třeněm , k te rý bývá nta basi obalen jem ným i bílými kořínky, niko'i však barvou. Strm ělka ojíněná roste n a ja ře dříve než strm ělk a červíkovitá. M ikroskopicky se navzájem oba druhy od sebe neliší. T var a velikost v ý tru sů jsou stejné. S tr. ojíněná bývá vždy menší a také štíhlejší, obyčejně její klobouk m ěří 1 až 3,5 cm v prům ěru, vzácněji až 4 cm. Byl v šak nalezen paní A. Ponerovou ve starším sm rkovém lese poblíže Dolních Jirčan exem plář, jehož klobouk m ěřil 4,5 cm v prům ěru. T ato plodnice m ěla pokožku klobouku výrazně šupinkatě rozpukanou, což je velmi řídký zjev. N a fotografickém sním ku je šupimkatost klobouku zřetelně znatelná. V lite ra tu ře najdem e jen pořídku zm ínky o Clit. pruinosa. Po prvé popsal tuto houbu W. G. L asch v časopise „L innaea“ a F ries jej uvádí r. 1836 v díle „Epicrisis Syst. Mycologici“ (p. 75) pod jménem A garicus pruinosus v sekci „Cyathiform es“. V roce 1867 popsal podrobně a vyobrazil tento druh v díle „Icon. ssl. Hymenomyc. 1“ n a stra n ě 55, tab . 57, f. 3. B arva klobouku — hnědošedavá — se dosti shoduje s n a­ šimi plodlnicemi, ale jen za vlhkého počasí. Lupeny n a obrázku jsou sbíhavé a husté, tro ch u do žlutává, což částečně souhlasí. T řeň je však na povrchu šedavě nahnědlý a i dužnima jeho na řezu je kolorována šedavě. T řeň úzce rourkově dutý. Q uélet řadí ten to d ruh v roce 1872 (L es Champignons du J u ra e t des Vosg. p. 236) do rodu Clitocybe. V dalším Friesově díle „Hymen. E uropei“ z roku 1874 n a s tr. 101 najdem e tutéž diagnosu beze změny jak o v „E picrisis“. V roce 1886 uvádí Quélet v „Enchiridion fungoram “ n a s tr. 24 dvouřádkový stručný popis Clit. pruinosa a přeřuzuje ji do rodu Omphalia (kalichovka). Rovněž ta k i v roce 1888 ve „Flor. Myc. de F r .“ n a str. 239 najdem e jen stručný několikařádkový popis pod jm énem Omphalia pruinosa. B resadola ve svém díle „Iconographia myealogioa“ (1927— 1933) Clit. pruinosa

13

neuvádí. N a tab. 171 p řin áší krásn é vyobrazení několika plodnic Clit. verm icularis. Rovněž Jacob E . Lange ve „F lo ra A garicina D anica“ (1935— 1940) strm ělku ojí­ něnou nem á; p atrn ě je v D ánsku vzácná. K onrád a Maublanc v díle „Icones selectae fungorum “ (1924— 1937) vyobrazují pouze Clit. verm icularis, kde n a tab . 288 nalézám e několik bledších plodnic, k teré však Clit. pruinosa neodpovídají. Nueisch v díle „Die T richterlinge“ (1926) n a str. 44 uvádí popis s tr . ojíněné, k te rý se s našim i plodnicemi dobře shoduje. Závěrem

« Strm ělka ojíněná — C lito cyb e p ru in o sa (L asch ) F r. V e starším sm rkovém lese u D ol. Jirčan 26. III. 1951 sbírala pí. A. Ponerová. F oto A. P ilát. C lito cyb e p ru in o sa (L asch ) Fr. In p iceto adulto prope P ragam 26. III. 1951.

poznamenává, že te n to d ru h nem ěl dosud v rukou. Uvedený popis převzal z Friesova díla „E picrisis sy st. mycol.“ p. 75. Z českých a u to rů popisuje Velenovský v Čes. houbách (1920) n a s tr. 270 velmi výstižně s tř. ojíněnou, k te ro u nazývá přiléhavě „zimní“, neboť ta to houba v létě a n a podzim neroste. N a s tr. 250 p řin áší vyobrazení, které dobře odpovídá naší houbě. R. Veselý v Cs. houbách, I. d íl: L upenaté (1938) n a str. 63 vyobrazuje s tr . ojíněnou. N a obrázku vidíme n a průřezu plodnice mezi dužninou klobouku a lupeny silnou čáru, k te rá ve skutečnosti nebývá ta k zřetelná. J a k se domnívám, vyskytuje se pouze u vlhkých plodnic p ři zasychání p rávě mezi dužninou klobouku a lupeny tm avší n ejasn á č á ra (vlivem h y g ro fá n o sti), k te rá všalk při osychání plodnice velmi brzo zmizí. Podobnou č á ru k reslí L ange u Clit. brumalis v díle „F lora Ag. D anica“ n a tab. 38, fig. D. Popis částečně odpovídá naší s tr. ojíněné, vyobrazení však nesouhlasí. V časopise CČH roč. V. 1925, n a s tr . 17 uveřejnil K. Kudrma něko­ likařádkový článek o s tr. ojíněné s jednoduchou perokresbou. V poslední době

14

zm iňuje se o tom to d ru h u P ilá t ve svém „Klíči“ n a str. 121, k te rý vyšel v roce 1951. P ilá t poznam enává, že je snad toto žn á s Clit. rhizophora Vel. sensu Josseran d e t Pouchet. S tím to názorem plně souhlasím , jaik v dalším ještě odůvodním.

-rii

ť^ ;

liiii r t i i i r v ^

■

^m

Strm ělka ojíněná — C lito c y b e p ru in o sa (L asch ) Fr. S tarší plodnice se šupinkatým kloboukem . Ve starším sm rk ovém lese u Dol. Jirčan 26. III. 1951 sb írala pí. A. Ponerová. F o to A . P ilát. C lito cyb e p ru in o sa (L asch ) F r. In p iceto adulto prope P ra g a m 26. III. 1951. Specim en adultum pileo squam uloso.

Popis strm ělky ojíněné : K l o b o u k tence m asitý, částečně pružný, 2 až 3,8 cm (výjimečně až 4,5 cm) v prům ěru, v m ládí m írně klenutý, pak ploše rozložený a široce pupkatý, ve s tá ř í na stře d u hluboce vmáčklý, někdy až sk o ro nálevkovitý, s okrajem zaobleným, tenkým , hladkým , ve s tá ří vykrajovaným , zvlněným nebo laločnatě zprohýbaným.. U dospělých plodnic bývá o k ra j klobouku k rá tc e a hrubě rýhovaný. Povrch klo­ bouku, k te rý je tro ch u hygrofání, je zbarven za sucha bledě šedavě nahnědie,

15:

u p ro střed trochu tm avěji a bělavě ojíněný, hladký, hedvábně lesklý, vzácněji někdy p o k ry tý jemnými šupinkami, koncentricky uspořádaným i až skoro k sam ém u Okraji. Za vlhka je zbarven světlehnědé olivově, bez šedého tónu. L u p e n y skoro husté, k ratším i lupínky prohozené, úzké, až 3 mm široké, za sucha jasně sm etanové až nažloutlé, s velmi nepatrným pleťovým nádechem, za vlhka vodově bělavé, bez pleťového nádechu, v mládí skoro nesbíhavé a ke třeni p řirostlé, v dospělosti k rá tc e n a tře ň sbíhavé. T ř e ň válcovitý, někdy tro ch u sm ačklý, 2 až 4 cm dlouhý, až 4 mm široký, nahoře trochu tlu stší a dolů zúžený a n a basi bílými kořínky obalený, rovný nebo zahnutý, plný, někdy ve s tá ří m írně rourkovitě dutý, hladký, nažloutle pleťový nebo špinavě sm etanově našedlý. D u ž n i n a klobouku a třeně barvy sm etanové s pleťovým nádechem ; vůně ne­ výrazná. Chuť trochu nasládlá s příchutí po pečeném telecím mase. V ý t r u s y bezbarvé, p rotáhle eliptické, neamyloidní, k basi zúžené, hladké, s drobným i tukovým i tělísky, 4— 6 X 2,5— 3,5 V ý tru sn ý prach bílý. R oste ve sm rkových lesích, s oblibou n a výslunných m ístech, a to již od února a plodnice sporadicky nacházím e až do konce dubna. Ja rn í v ýskyt tohoto druhu potvrzuji svým i záznamy, k teré jsem činil po 13 let. 1940 1941 1942 1943 1944 1945 1946

: : : : : : :

3. dubna — 18. dubna 21. března — 26. dubna 28. února — 5. března 26. března — 2. dubna 23. dubna 18. března — 15. dubna 17. února — 31. března

1947 : 13. dubna 1948 : 18. dubna 1949 : 10. dubna — 17. dubna 1950 : 26. února — 23. dubna 1951*) : 21. ledna — 29. dubna 1952 : 17. března — 24. března

V yobrazené plodnice n a naší barevné tabuli č. 9 sbíral p. A nt. Švejda dne 11. března 1951 u M oráně nedaleko Slap. Strm ělku ojíněnou možno zam ěnit především se strm ělkou červíkovi tou (Clit. verm icularis [F r.] Quél.), k te rá je však tro ch u větší a m á klobouk naryšavěle až kožově masový. Rosíte později než str. ojíněná, skoro až n a sklonku fru k tifik ačn í doby té to a vytrv áv á někdy až do konce července. N a dolejšku třeně m á rovněž bílé k ořínky a ta k é ro ste někdy trs n a tě (po dvou až pěti plodnicíeh), což str. ojíněná nečiní. Strm ělku červíkoviitou Velenovský v Českých houbách (1920) ne­ uvádí, a těžko lze předpokládat, že b y Velenovský ten to význačný a u n á s rozší­ řený druh neznal. Zato však popisuje mezi penízovkami na str. 335 jak o nový druh p e n í z o v k u j a r n í (Collybia rhizophora sp. n .), která, domnívám se, není nic jiného než s tr. červíkovitá, čemuž nasvědčuje jak shodný popis, ta k i rů s t ve starších sm rčinách a doba výskytu (duben—-květen). Také vyobrazení penízovky ja rn í n a str. 326, fig. 5, nepředstavuje jistě nic jiného než str. červíkovitou. V herbáři botanického ústavu je uložen Velenovského exsikát Collybia rhizophora, sbíraný ve sm rčinách u Jiloviště v květnu 1914. Je to celkem 10 exem plářů, vesměs poškozených, jen jediný m enší exem plář je celý. Kloboučky jsou o prům ěru 1,5 až 3 cm, ploché, n a střed u pupkaté, b arvy okrové nebo žlutavě okrové, kožově žlutavé nebo světle tabákové, hladké, s okrajem m írně podvinutým. Lupeny dosti husté, okrové nebo světle tabákové s m asovým nádechem, u menších plodnic méně, u do­ spělých více sbíhavé. T řeň válcovitý, poikroucený, někdy trochu smáčklý, rourko*) V lednu toho roku bylo m im ořádně tep lé počasí a občas vyd atn ě pršelo.

16

vitě dutý, naokrovělý, podélně rýhovaný, na basi rozšířený a bílými kořínky oba­ lený. Plodnice jsou jednotlivé nebo o dvou kusech srostlé. Mezi mechem Dicranwm scoparium , jehož zbytky se zachovaly n a basí tře ň ů exsikátů. V ýtrusy bílé, eliptické, hladké, neamylodní, 4,5— 6,5 X 3,5— 4 u. Soudím, že Velenovského houba je totožná s Clitocybe verm icularis F r. O to m to novém d ru h u Velenovského pojednávají lyonští mykologové M. Joaseran d a A. Pouchet v časopisu Bulletin de la Soc. Linnéenne de Lyon z roku 1931, n a s tr . 51— 54, kde uveřejnili článek pod názvem „Poznám ky o Collybia rhizo­ phora Vel.“ a tvrdí, že ta to honba není popsána v žádném díle mykologickém. Vy­ lučují totožnost s Clit. parilis (F r.) GUI. pro její letní a podzimní výskyt, jakož i pro nepřítom nost kořínků (rhizom orf) n a basi třeně. Ďále vylučují Clit. pruinosa (L asch) F r. p ro značně široce pohárovítý tv a r klobouku a jeho velkou hygrofán o st. T ento názor však považuji za nesprávný. N a naší barevné tabuli č. 9 jsou vyobrazeny plodnice té to houby v růdném stadiu vývoje a hygrofánost tohoto dru h u je zřetelná, i když n epatrná. V tém že časopise citovaní au to ři vyobrazují schem aticky Col. rhizophora Vel. ve skutečné velikosti. Plodnice zcela dobře vystihují habitus strm ělky ojíněné, avšak připojený popis se v lecčems rozchází. N ápadná je velká podobnost se str. červíkovitou, ja k sam i au to ři poznam enávají, ale totožnost jejich vylučují, i když m ikroskopicky se obě neliší. Závěrem píší: „Jsm e trochu překvapeni, že Velenovský zařadil svůj druh do rodu Collybia. Zevnějškem blíží se spíše rodti Clitocybe, do něhož, zdá se nám, měl b ý t bez váhání zařazen, protože m á lupeny obloukoví tě přiro stlé nebo obloukovitě sbíhavé, a p ro to navrhujem e, aby se n a p říště řadil do tohoto rodu.“ S čímž úplně souhlasím . V roce 1932 uveřejnil A. Pouchet ve francouzském časopisu (Bull. de la Société des N atu ralistes e t des Archéologues de l’Ain, no. 46) další poznámky o Clitocybe rhizophora (Vel.) Joss. e t Pouch. Jeho popis se ničím neliší od popisu z roku 1931. Ke tře m příbuzným druhům již dříve vyjm enovaným ( Clit. parilis, pruinosa a ver­ m icularis) p řipojuje jeden další, a to Clitocybe radicellata Godey, k te rá m á také bílé k o řín k y n a basi tře n ě a zdůrazňuje, že ten to druh, popsaný Gil letem (Les Cham pignons p. 171), jeví je ště bližší příbuzenské vztahy k naší houbě. Vedile „kořínků“ n a basi a ojíněného klobouku m á ta to strm ělka je ště : stejn ý tv a r klobouku (vypouklý a p u p k atý ), tentýž tv a r lupenů (sbíhavě p řip ja té ), tutéž konsistenci duižniny (pružnost) a stejn é stanovisko (jehlic, le sy ). Rozdíl je v barvě klobouku (hnědě mapurpurovělý) a v tloušťce lupenů. P řipojená barevná tabule Clit. rhizophora vyobrazuje pouze jednu celou plodnici a jednu n a průřezu (pravdě­ podobně ste jn o u ). Po 16 letech pojednávají o tom to druhu švýcarští mykologové J. Favre a C. Poluzzi. V časopise Schweizerische Z eitsch rift fů r Pilzkunde, 26. Ja h rg . No. 6, 1948, uveřejnili článek „Dvě ja rn í strm ělk y “ — Clit. verm icularis a Clit. rhizophora s jednou barevnou tabulí, kde oba druhy jsou vyobrazeny. Popisují obě strm ělky velmi dobře a výstižně, zvláště Clit. rhizophora je bezvadně popsána a tak é krásně barevně vyobrazena, tak že není nejm enší pochybnosti o tom, že jejich Clit. rhizo­ phora je toto žn á s naší Clitocybe pruinosa Lasch. Závěrem se je ště zm iňuji o jednom druhu, k te rý byl ve Švédsku sbírán a po­ psán Seth Lundellem pod jm énem Clitocybe věrna Egeland. V časopisu Svensk B otanisk T id sk rift (Bd. 31, H. 2) v roce 1937 uveřejnil práci: T hree undescribed vem al A garics, kde popisuje 3 nové ja rn í druhy lupenatých hub, dosud v lite ra ­

17

tu ře nepopsané. Mezi nim i je tak é Clitocybe věrna, s popisem i latinskou diagno­ sou a dva velmi pěkné fotogr. snímky. J a k popis, ta k oba obrázky dobře chairakte risu jí naši strm ělku ojíněnou do nejm enších podrobností, a tudíž jm éno Lundellovo — Clit. věrna — sp ad á do synonym iky.

Podivné zplesnivění naložených třešní D r K a re l ' C e j p a D r O lga F a s s a t i o v á

N a podzim roku 1952 dostali jsm e zplesnivělé třešně. Ve sklenici byly jen zčásti zality cukrovou šťávou a p o k ry ty silnou v rstvou čokoládově hnědého hustého po­ vlaku, k te rý ve v rstv ě asi půl cm silné vyplňoval volné pro sto ry mezi třešněm i. Po přeočkování plísňového povlaku poznali jsme, že je tvořen houbou m orfologicky jednoduchou, k te rá nebyla — pokud je nám známo —• v naší litera tu ře ještě uvá­ děna. Je to zástupce Fungi im perfecti (D euterom ycetes) Catenularia fuliginea Saito. T ato houba je řazena do skupiny H yphom ycetes ( D em atiatae), poblíž po­ mocných rodů D em atium Pers., Haplographium Berk., H orm odendrum Bonorden a j., s nimiž m á společné tvoření konidií v řetízcích n a k rátk ý ch přím ých p o stra n ­ ních vláknech, k teré slouží jako konidionoše. Catenularia fuliginea Saito je n ápadná plíseň právě čokoládově hnědými, hus­ tým i, skoro mechovými povlaky, k teré jsou po k ry ty m nožstvím odpadlých konidií. K u ltu ry n a sladince tvoří plovoucí husté polštáře, n a povrchu jakoby pokryté čo­ koládově hnědým i drobnými kulovitým i výstupky, hustě vedle sebe posazenými, v p rům ěru nejvýš půl cm, ponejvíce v prům ěru 3 mm. Mycelium je dosti četně větveno; n a k rátk ý ch postranních větvičkách, které se vidličnatě rozdvojují, nase­ dají k rátk é ú tvary, jim ž u im perfektů říkám e „phyalidy“ , n a nichž se obyčejně tv o ří oidie (drobné myceliové člán k y ), tv aru protáhle eliptičného, n a něž často teprve nasedá řetěz kulovitých konidií, k te rý se pak m írně zkrucuje. Konidie drží dosti dlouho pohrom adě v řetízcích po 15— 20. Š ířka h y f m ycelia (u naší houby) je 2,4— 2,6 ti, velikost konidií 2,3— 2,7 /< v prům ěru. N ejčastěji se stává, že konidie •vznikají z oidií, v něž se poněkud p rotáhlé oidie ro zp ad ají;. pravidelně se jedna oidie rozpadne asi ve 4 konidie, k te ré jsou z počátku m írně protáhle válcovité, brzo se však zakulacují. Podíváme-li se do přístupné lite ra tu ry mykologické, pojednávající o system atice im perfektů a do příruček užité mykologie, k teré velmi často uvádějí různé zá­ stupce této technicky důležité skupiny H yphom ycetes, najdem e u tohoto typu četné nom enklatorické nesrovnalosti. T ato houba byla po prvé popsána Lindnerem (1901) jako PeniciTlium sim plex v prachu a ve vzduchu jednoho pokusného pivovaru v Berlíně. Tak ji také převzal Saccardo do svých Sylloge fungorum (1906). K rátce na to Vuillemin (1911) zařadil tu to plíseň do B ainierova rodu Scopulariopsis, shrom ažďujícího druhy vzhledu Monilia s některým i vlastnostm i rodu PenicilUum, jako P. sim plex (L ind.) Vuill. Skoro současně byla ta to houba popsána z Japonska Saitem (1904) a zařazena do pomocného rodu Catenularia Grove, kam nejspíše správně p atří. Rod*) Catenu­ laria je právě ch arakterisován přím ým i konidionoši, ukončeným i řetězci konidií. *) U žívám e ča sto v člán k u n ázvů „rod" a „druh", i k d yž jsm e si vědom i toho, že u im perfektů se jedná v la stn ě o pom ocné taxonom ické jed n otk y (cf. K. Cejp a V. Ji­ rásek in Věda přírodní, 23:193— 197, 1945).

18

Nemůže se nazývati Catenularia sim plex, poněvadž pod tím to jm énem byl již jeden dru h Grovem (in Saccardo, Sylloge 4, p. 303, 1886) popsán, platí podle nomenklatorických pravidel druhé nejblíže popsané jm éno. P ro to tedy uvádíme synonymiku to h o to druhu:

C a ten u la ria fu lig in e a S aito. a) č á st m y celia s přím ým i konidionoši a řetízk y konidií; o = oidie, p = phyalida; b) zaškrcování konidií z oidií. Orig. D r K. Cejp.

g 8

’ yř W

Ó % 1 M vi jy I > Vxy J f / J í’

© |

Catenularia fuliginea Saito in Jo u r. Coll. Science Univ. Tokyo 18:51, 1904; Lindner, B etriebskontr., 5. A ufl. 1909, in Ber. deut. bot. Ges. 27, p. 530, 1909; Lindau, in Rabenh. Fl., A bt. IX , Bd. 1, p. 786, 1910; Migula in K rypt. Fl. Bd. III. Pilze, 4. Teil, 2. A bt., p. 256, 1934; Lembke, Ergeb. theor. und p ra k t. M ikrobíol. Bd. 1, p. 128, fig. 353, 1943. Syn.: ? Torula sacchari Corda, Ieones fung. 4, p. 23, tab. VI., fig. 76, 1840. Penicillium sim plex Lindner, Microse. B etríebungskontr. p. 315, 1901, A ltas M ikr. Grundl. Taf. 36; Saccardo, Sylloge 18, p. 518, 1906. Scopulariopsis sim plex Vuillemin in Bull. Soc. Myc. de F rance 27:137— 152, 1911; Thom, The Penicillia, p. 588, 1930. ? Torula vinoseTla Saccardo, in M ichelia I, p. 265, 1878, Sylloge 4, p. 20, 1886. ? Oospora vinoseTla Saccardo, Fungi ital. t. 874. T ato plíseň m á kosm opolitické rozšíření, zvláště se vyskytuje v pivovarech; byla nalezena i n a zcukrovatělém kondensovaném mléce. Lembke udává tento ty p jako extrem ně xerofilní, k te rý podle některých údajů v lite ra tu ře neroste na čerstvém sladinkovém agaru, dobře však n a sta ré m a vysušeném nebo n a ag aru s 5% solí. Podle našeho pozorování ro stla k u ltu ra této plísně právě tak dobře n a čerstvém a g a ru (slad in k a). V Japonsku byl popsán z p rach u silnice (S aito ), v Bnazilii n a ­ lezen n a kvasinkách (L in d n er). J e tedy zřejm é, že infekce se děje vzduchem a že je to typ, k te rý není vázán přesně n a u rč itý su b strá t. Corda popisuje ve svých Ieones (IV , p. 23) Torula sacchari, k te rá se zdá b ý t totožná s Catenularia fuliginea; jeho popis však jí přesně neodpovídá. N ení tak é v jeho popisu zdůrazněna čokoládová barv a m ycelia a všech částí houby, k te rá je pro ten to druh ta k nápadná. Corda po­ pisuje bílý hypothallus, k te rý je p o k ry t šedým i odpadlými sporam i. Cordovo vy­ obrazení (T af. VI., fig. 76) se sice nám i uváděné houbě podobá, avšak podobný ty p jednoduchých konidionošů m á i řa d a typů „čeledi“ Mucedinaceae. Corda uvádí ten to druh jako velmi škodlivý v rafineriích cukru, kde pokrývá v hustých po­ vlacích různé pro d u k ty rafinerie, jako syrupy, hotové cukry a pod. A si po deseti dnech se n a prvotním p orostu Catenularia fuliginea Saito n a tře š­ ních, k teré jsm e uchovávali dále v laboratoři, vyskytly další dvě plísně. Podle n a ­ šeho určení byl to jednak nápadně žlutý A spergillus ochraceus Wilh. a m odro­ zelené Penicillium n o ta tu m W estling, k te ré v tom to případě nastoupily jako další

19

.

sukcedenti při rozkladu zavařených třešní. V umělé k u ltu ře n a sladinkovém agaru se jevil mezi těm ito dvěma posledními plísněmi určitý slabý antagonism us, při čemž Aspergillus flavus L ink byl složkou převládající. P e 3 10 m e Ha MapHHOBaHHbix yepeuinax, noKpbiTbix moKOJiajiHO-rae^bíM, MoxoemiHbíM ruiacTOM rn(J)ob h MHueiiHít, Mbi KOHCTSTHpoBauru rp«6 C a te n u la ria fu lig in e a SAITO ( D e u te ro m y c e te s ). 3 to t bha npHOĎmaeTCH b rpyrray H y p h o m y c e te s (D e m a tia ta e ) h o ó p a a y e T npocToft THn KOHH/lHeHOCHCB TOUIbKO K3K nOCTOpOHHHX BeTBefí, « a KOTOpbIX B U eiIOM KaX OTAWIHIOTCH c({>epmecKK€ KOHMane pa3MepoB 2, 3— 2, 7, KOTopbie WHor.ua B03HHKaioT pacnaaoM oh/ihh. O np eaejiaa

sth

M CHKJiaTopHHecKHe

rpwóbi, m m b MHKOJionwecKott jM Teparype KOHcrarapoBauiK HeKoropbie h o paanocTH w n o s T O M y m h e ro CHHOHMMHKy msymhjim h B-BOflHM ee b cjieayio-

meM nopa/iKe: C a ten u la ria fu lig in e a SAITO (1904). Syn.: ? T o ru la sa cch a ri CORDA (1840), P en ic illiu m sim p le x D IN D N E R (1901), ? S co p u la rio p sis sim p le x V U IL E M IN (1911), ? T o ru la vin o sella SACCARDO (1886), ? O ospora v in o sella SACCARDO. ílpHOipHTeT .HOJDKHO 6bi HMeTb Bmofioe Ha3BaHHe C a te n u la ria sim p le x , ho iiO TO M y «no GROVE y>K€ panbine orarcaoi apyroň bjw, «a« C a te n u la ria s im p le x , o6o3HaqHji SAITO HaMH BBejeHHbiň rp«6 C. fu lig in e a . C ordova T o ru la sa c c h a ri ne BepuMM chhohhmom, noTO M y m t o M3 ero oriHcaHHíi ero TOacaecTBemHOCTb c C a ten u la ria fuliginea, SAITO coBceM He flora, xoth H3o6pa>i<eHHe om acnt c hmm cxojhtcíi. F Io

jiHr e p

a Typ'HbiM C B ejeH H ííM

9T0T rp n 6

H M eeT K O C M o n o jn r m o e p a c n p o c T p a n e n H e h

BCTpeMaeTCH KaK npoB o/iH H K n w B O BapeH , H a x o jT C íi b c a ix a p w c T b ix c y ó c T p a i a x , ¡ n a * e

Jiyxe. L em bke c«nrraeT ero SKCTpeMHO Kcepo<})HJibHbiM ne

thctom,

m h

,

h

«lacTO b

b o 3-

ojmaKO, SToro KaqecTBa

3aMeTOJiH.

Summary On the in terestin g m ouldiness of cherries preserved by C a te n u la ria fu lig in e a Saito. C a ten u la ria fu lig in e a S aito w a s found (S ep t. 1952, P raha) in g la ss on cherries preserved as chocOlade brown m o ssy sh a g g y clu sters of m yceliu m s and spores, in clu ­ d in g in th e group H y p h o m y c e te s ( D e m a tia ta e ). The m ould form s sin gle conidiophors a s the only lateral branches w hich th e conidia (2,3— 2,7 « in diam .) in chains form on or th e conidia are developed by the fa llin g o f oid ia to pieces. D urin g th e id en tification of th is sp ecim en several nom enclatorical in com p atib ilities in m ycological literature w ere started, its syn on ym es w ere studies as follow : C a ten u la ria fu lig in e a SA ITO (1904). Syn.: ? T o ru la sa cch a ri CORDA (1840), P en ic illiu m s im p le x L IN D N E R (1901), ? S co p u la rio p sis s im p le x V U IL E M IN (1911), ? T o ru la vin o se lla SACCARDO (1886), ? O ospora vin o se lla SACCARDO. A s regard of the p riority th e nam e C a te n u la ria s im p le x should be cited but in th is nam e the another fu n g u s w a s form erly described toy Grove th a t th e nam e cited by S aito a s C a ten u la ria fu lig in e a is th e valid nam e. Corda’s T o ru la sa cc h a ri is th e fir st tout incertain synonym e, a s th e author’s description is w ith the S a ito ’s C a ten u la ria fu lig in e a n o t id en tical although th e fig u res are n early agreed. The fu n gu s has perhaps cosm opolitan distribution and his occurence in brew eries, on different su b stra ts rich in su g a r and in the air are usual; Lem bke considers it as extrem xerophil ty p e th e fa c t w e did n ot have observed.

20

Housenice střevlíkova — Cordyceps entomorrhiza (Dicks.) Link v Československu (Cordyceps entom orrhiza [D icks.] L ink in Cechoslovakia.) D r A lb e r t P i l á t

Rod housenic - Cordyceps je po biologické stránce jedním z nejzajím avějších vřeckatých tvrdohub - P yrenom ycetes, neboť jeho druhy cizopasí jednak n a larvách nebo dospělých hmyzech, jednak n a jiných houbách. Je rozšířen skoro po celém světě ve více než 100 druzích, k te ré většinou v šak jsou málo známé, neboť vyskytují se v přírodě velmi vzácně. V eliká v ětšin a jeho zástupců je domovem v tropech. V p á s­ mu m írném v y sk y tu je se jen m álo druhů. R ostou skoro vždy jednotlivě a protože jso u rozm ěrů nepatrných a větší částí plodnice v zemi ponořené, nalézáme je větši­ nou jen náhodou. V elenovský v „Českých houbách“ popisuje jen dva druhy z Cech, a to Cordy­ ceps m ilitaris L. — housenici červenou, k te rá v y rů stá z pup nebo housenek nočních m otýlů, a Cordyceps parasitica Willd. — housenici cizopasnou, k te rá napadá plod­ nice lanýžovité podzemní houby jelenky obecné — Elaphom yces cervinus L., jež um rtvuje. P rv n ě jm enovaný d ru h m á plodnice (stro m ata) k rásně rum ělkové čer­ vené, tence kyjovité, až 8 cm dlouhé, druhý druh m á plodnice rovněž kyjovité, 4 až 10 cm dlouhé, s elipsoidní plodnou částí černě zbarvenou a stopkou žlutou, pak olivově hnědou. Sám jsem něk o lik rát u nás nalezl housenici vosí — Cordyceps sphecophila (Kl.) Berk. e t C urt., jejíž oranžové, většinou pouze 10— 15 mm vysoké plodničky vy­ rů sta jí v trsech z těl vos. Dvě vosy napadené touto houbou, k teré jsem nalezl, vy­ obrazil pěkně J. O benberger v časopisu „M ykologia“ , roč. I., str. 24 fig. E. D osavadní nálezy housenic v Cechách jsou ted y velmi skrovné. Byl jsem proto m ile překvapen, když mi 11. září 1952 donesl z K arlštejnských lesů p. Zd. Pouzar k rásn é plodnice housenice střevlíkové — Cordyceps entom orrhiza (D icks.) Link, k te rá u nás dosud nalezena nebyla a jež vůbec byla nalezena jen několikrát, takže náleží k největším mykologickým vzácnostem. T ento zajím avý druh popsal po prvé J. Dickson r. 1785 v díle P lantarum Cryptogam icarum B ritan n iae fasc. I, p. 22, t. III, fig. 3, podle plodnic nalezených v Anglii. Kopii originální kresby uveřejnil F. J. Seaver ve svém zpracování severoam eric­ kých housenic (T he H ypocreales of N o rth A m erica IV. Tribe IV. Cordycipiteae. Mycologia 3:208— 230, t. 53, f. 7, 1911). Od roku 1785, kdy byla Dicksonem po­ psána, nebyla v A nglii více nalezena. Všecky údaje pozdějších anglických mykologů o Cordyceps entom orrhiza jso u nesprávné, neboť vztahují se n a příbuzný, ale mnohem hojn ější d ru h Cordyceps gracilis, k te rý popsal o 40 let později R. K. Greville ve svém známém díle Scottish C ryptogam ic F lo ra (vol. II, p. 86, t. 86, Edinburgh 1824). T uto záměnu zjistil podle dokladových exem plářů v anglických herbářích C. G. Lloyd (viz Mycological W ritings, vol. IV, L e tte r 47, p. 15, Cincinn a ti 1913). Zm íněná Cordyceps gracilis Grev., k te rá je mnohem hojnější, byla v poslední době dobře vydbrazena a popsána J. F avrem v časopisu Schweizerische Z eitschrift f ů r Pilzkunde (Ja h rg . 1942, No. 2, pp. 18— 20). N a citovaném m ístě nalézáme tak é perokresbu Favreovu druhu Cordyceps entom orrhiza Dicks., kterou nakreslil podle Lloydovy fo to g rafie uveřejněné v Mycological W ritings VI, fig. 1633 (t. 143) p. 915. V yobrazení Cordyceps gracilis uveřejnil Lloyd ve své práci „The Cordyceps of A u stra la sia “ (Mycological W ritin g s vol. IV, p. 10, fig. 623— 625, Cincinnati

21

1915). Jako synonym um k to m u to druhu náleží tak é Cordyceps M enesteridis M ueller e t Berkeley, k terý žto druh správně ztotožnil s C. gracilis Cooke (to je st s Cordyceps entom orrhiza anglických autorů, počítaje v to A m eričana Seavera, nikoliv ve sm yslu Dicksonově). Seaver spojil nesprávně oba druhy dohromady. Je h o popis vztahuje se n a Cordyceps gracilis a vyobrazení, jež je převzato z Dicksona, přirozeně vztah u je se n a Cordyceps entom orrhiza Dicks. Popis československých exem plářů: Cordyceps entomorrhiza (Dicks.) Link. Synonym a: Sphaeria entom orrhiza Dickson, Pl. C rypt. B ritt. 1:22, 1785. Cordyceps entom orrhiza (D icks.) Link, H andb. 3:347, 1833. Torrubia cinerea Tulasne, Carp. I, 61, III, 16, t. 1, f. 11. Cordyceps cinerea (Tul.) Saccardo, Michelia, I, p. 320. Syll. Fu-ng. 2:570, 1883. ? Cordyceps C w abi Quélet, XXI. Suppl. p. 7, t. IV, f. 19, Ass. Franq. 1897. — Saccardo, Syll. Fung. XIV, p. 661, 1899. T ři plodnice v y rů sta jí z jedné larv y střev lík a ( Carábus sp .). Stopka 60— 70 mm dlouhá, asi 1 m m tlustá, nerovná, z poloviny v mechu ponořená a z poloviny nad zem vynikající, v dolejší polovině tm avohnědá, více vloěkatá a sm etím olepená, hodně pokřivená, v hořejší polovině rovnější, šedohnědá, nejsvětlejší pod plodnou h la­ vičkou strom atovou, po celé délce jem ně rýhovaná. Plodná hlavička skoro ku latá až trochu hruškovitá, 4— 5 m m v prům ěru, na povrchu bradavčitá, neboť perithecia vyčnívají zobánkem n ad povrch koule, k te rá je světle šedá a ú stí perithecií šedo­ hnědé. V řecka 400— 480 m dlouhá a asi 6,5 ,« tlu stá, s blanou bezbarvou, nahoře málo knoflíkovitě ztluštělou, obsahující 8 nitkovitých, bezbarvých výtrusů, jež jsou asi 400 /( dlouhé a 1,2— 1,5 p- tlu sté a rozpadají se ve 40— 50 dílků 8—9 X 1,2— 1,5 velikých. N a larvě střev lík a (Carábus sp.) v lesích u K arlštejn a 10. IX. 1952 nalezl Zdeněk Pouzar. P o prvé byl te n to druh objeven v Anglii, později jej sbíral Tulasne u Paříže (v roce 1860) a popsal jako Cordyceps cinerea, protože pozdější angličtí autoři zaměnili ten to d ru h s Cordyceps gracilis Grev. Snad ji sbíral také Quélet ve F rancii (J u ra ) a B resadola u T rid en tu v severní Itálii, je-li totožná Cordyceps Carabi Quél. s tím to druhem . Pod jm énem Cordyceps cinerea Tul. uvádějí tento druh také R abenhorst a Rehm. D urieu sbíral housenici střevlíkovou v Pyrenejích a A. K napp ve Švýcarsku (A. Knapp, P arasitisch e Pilze, Schweizerische Z eitsch rift fu r Pilzkunde, Jah rg . I., p. 73, B urgdorf 1923). Švýcarské exem pláře označil také jm énem Cordyceps cinerea Tul. Housenici střevlíkové je příbuzná Cordyceps flavella Berk. e t C urt. 1868, po­ psaná z Kuby, 'kde ro ste n a housenkách. Má také strom atové hlavičky drsné, asi 2 m m v prům ěru, stejn ě ¿barvené jako stopku. V ý tru sy se rozpadají v dílky 4X 1 veliké. Z evropských d ru h ů je housenici střevlíkové nejpříbuznější housenice menší — Cordyceps gracilis Grev. P ro to že bývá s housenici střevlíkovou často v lite ra tu ře zam ěňována, podávám v následujícím její popis podle Favrea. Cordyceps gracilis (G rev.). Synonym a: X ylaria gracilis Greville Scop. C rypt. F lo ra t. 86, p. 86, 1824. — Cordyceps entom orrhiza auct. anglic. et Seaver non Dickson. — Torrubia entom orrhiza Tulasne, Fung. Carpol. 3:14, t. 1, f. 12— 14, 1865. — Cordyceps M enesteridis Muell. e t Berk. Gard. Chron. II, 10:791, 1878. P a ra situ je na housenkách nočních m otýlů, na př. na Hepialus lupulinus L., které žiji n a kořenech trav , ale tak é n a housenkách jiných nočních motýlů. Z housenky

22

H ousenice střevlík ova — C o rd ycep s e n to m o rrh iza (D ick s.) Link. T ři plodnice vyrů sta jící z larvy střev lík a ( C arabus sp .) K arlštejn, 10. IX. 1952, nalezl Zdeněk Pouzar. — T ria carposom ata e nym pha C arabi sp. enascentia. B ohem ia centralis, K arlštejn, 10. IX. 1952, leg. Zd. Pouzar. — F oto A . P ilát.

-přeměněné ve sklerotium v y rů stá tře ň nesoucí kulovitě vejčité strom a. T řeň je 28— 42 m m dlouhý a 1,8— 2,5 m m tlustý, nahoře bělavý, jinaik narezavělý a dolejší, podzemní jeho část je tm avohnědá, skoro rezavá, lehce a nepravidelně rýhovaná a jem ně zrnitá, n a povrchu ((korová část) narezavělá, u v n itř bělavá, dole dosti tm avě hnědorezavá. Dolejší č á st třen ě je d rsná a v y rů stají z ní kořínkovité myceliové prováziky, hlavně v m ístě, kde tře ň v y rů stá z housenky. Plodná část (strom a)

23

je kulovitě vejčitá, 4,5— 8 X 4— 7 m m veliká, hladká, trochu lesklá a později tro ch u slizká, jednotně rezavě oranžově zbarvená nebo na tem eni tro ch u tm avší, od ústí perithecií tm avěji tečkovaná. Nia řezu plodnou paličkou vidíme, že povrchová v rstv a je rezavě oranžová a vnitřek bělavý a v tom to bělavém pletivu stro m atu

H ousenice střevlíkova — C o rd ycep s e n to m o rr h iza (D ick s.) Link. Z většená plodní h lá v k a plodnice, kterou nalezl Zd. P ou zar 10. IX. 1952 v lesích v okolí K arlštejna u vodopádu. — Capitulum fru ctiferu m m agn ificatu m , quod Zd. P ouzar in silv is prope K arlštejn, B ohem iae centralis, 10. IX. 1952 leg it. — F o to A . P ilát.

jsou úplně ponořena perithecia, takže jejich ústí nevyniká nad povrch, k te rý je pro to n a rozdíl od housenice střevlíkové hladký. P erithecia, jež m ají tenké stěny, jsou 600'—700 X 220— 280 v veliká a obsahují četná, n itk o v itá vřecka, jež jsou 600— 700 t*. dlouhá a 5,5— 7 m tlu stá, se stěnam i velice tenkostěnným i a bezbar-

24

Tab. 9

S trm ě lk a o jín ě n á

—

C lito cyb e p ru in o s a (L a s c h ) F r.

O.

Ušák pinx.

vými. B lána vřecka je n a konci knoflíkovitě zduřelá. Ve válcovité části obsahuje vřecko 8 v ýtrusů, jež jsou tence vláknité, bezbarvé, 1,6—2 « tlusté, přehrádkované a rozpadají se v době zralosti asi ve 100 částí — druhotných vý tru sů — jež jsou 7— 9 X 1,6— 2 « veliké a v dospělosti opatřené v pólech dvěma tukovým i tělísky. Cordyceps gracilis (G rev.) byl nalezen v některých evropských zemích — u nás dosud nikoliv — a tak é v USA, v Alžíru, B rasilii, n a Ceyloně a v A ustrálii. Je to tedy d ru h kosm opolitický, k te rý jistě i u nás se vyskytuje.

Poznámky o růstu plodnic smrkového plemene hřibu obecného (B oletus edulis Fr., subsp. bulbosus Schaeff.) In g . D r J o s e f Z e m a n

V letech 1950— 1952 měl jsem m ožnost podrobně sledovati rů s t plodnic sm rko­ vého plemene obecného h řib u v rozlehlých sm rkových lesích u L eštiny u Světlé nad Sázavou. O poznatcích, k teré jsem při tom to tříletém pozorování učinil, po­ dávám nyní zprávu, doufaje, že věc bude zajím ati i širší houbařskou veřejnost. V r. 1950 ro stly plodnice sm rkových hřibů n a této lokalitě ve dvou obdobích. P rv é období, k te ré je dlouhé a může se též považovati za dvě období spojená sla­ bým rů stem plodnic, počalo dosti pozdě, až 18. července. R ů st stoupal do 26. červvence, n a to rychle zeslábl a po 30. červenci pokračoval jen v nepatrném rozsahu až do 10. srpna, k dy počal opět prudce sto u pati. Optimální fru k tifik ace byla 15. (srpna a potom za n astalého sucha rů s t trv ale slábl a skončil 26. srpna, kdy i plodnice všech ostatn ích druhů hub přestávaly pro sucho růsti. H oubařští p rak tici n a to předpovídali, že rů st h řib ů v tom to roce již skončil úplně, poukazujíce hlavně n a skutečnost, že plodnice hřibů ro stly ke konci období na výsluní v trávě, ja k tom u bývá na podzim. Později v září však vydatné deště dostatečně zavlažily lesní půdu, takže se dostavil je ště další velice bohatý rů s t ve druhé fru k tifik ačn í periodě, k te rá počala 20. září. R ů st plodnic se zvětšoval do 28. září, n ato n ak rá tk o přechodně slaběji poklesl, ale počátkem říjn a počaly plod­ nice rů sti i v h ouštinách a rů s t zase znovu stoupal do optim ální fruktifiikace 3. říjn a, po níž pom alu slábl až do konce období 15. října. V r. 1951 se omezil rů s t plodnic smťk. hřibu zase n a dvě fru k tifik ačn í periody. Po vydatných deštích ve dnech 3., 4. a 24. června počalo prvé růstové období již 25. června. Plodnice počaly rů sti dosti hojně v jehličí a později i v nízkém m echu v řídkých tyčkovinách, zprvu jen po krajích, hlavně podél houštin a cest. Optimální fru k tifik ace byla 4. července a rů s t skončil 12. července za suchého a teplého po­ časí. V dalším suchém a opět chladném období nerostly plodnice žádných druhů hub. N a počátku srp n a se počasí změnilo, oteplilo se, a při bouřkách 3. a 5. srp n a spadla d o statečná vláha. Plodnice h řib ů počaly potom 10. srp n a rů sti ve druhém období. Ačkoliv se zase ochladilo, ro stly celé sp ousty m alých plodniček v jehličí a nízkém m echu tyokovin a laťovin, hlavně p ři cestách a příkopech; plodničky o prům ěrné váze so tv a půl dekagram u byly hodně červivé a často promočené, ro stly většinou z hloubky a těžko se vytahovaly; plodnice, k teré mělce kořenily, ro stly v zemi vodorovně a něk teré se dokonce obracely kloboukem do země; h ejna plodnic byla velmi početná a srostlice o 5— 6 kusech nebyly vzácné. Po opětné vy­ datné vláze 13. srp n a počaly plodnice rů sti i v houštinách; po tom to dešti byla . 25

dužnina plodnic dosti vodnatá, ale od 18. srp n a m ěla již nejlepší jak o st. Zvlášť veliký byl rů st po teplé noci 22. srpna, kdy vyrazily hřiby i ve vysokém lese, potom však se vláha ztrácela a rů s t slábl, třebaže řidší plodnice byly větší, o prům ěrné váze tém ěř i y 2 dkg, a tak é méně červivé. P o deštích 25. a 27. srp n a nastal o brat, plodnice ro stly zase bujněji, především v houštinách. N ejvětší rů st byl 30. srp n a a n a to za stoupajícího sucha rů s t pom alu a trvale slábl až do konce období 10. září. Ke konci období ro stly plodnice zase je n v jehličí v laťovinách a ve vysokém lese, hlavně p ři k rajích a cestách. P o m enších deštích ke konci září a za vydatných ranních ros počaly hřiby 3. říjn a zase m írně rů sti. T ato tře tí fru k tifik ace byla však hned n a počátku za­ stavena a zničena silnějším nočním m razem 4. říjn a , při němž nam rzly vyrostlé plodnice. Noční m razy trv aly potom n ep řetržitě až do 20. říjn a a znemožnily další rů s t hub. V r. 1952 ro stly opět plodnice sm rk. h řibů na lokalitě u L eštiny pouze ve dvou obdobích. T ento ro k byl v ohledu povětrnostních pom ěrů i rů s tu hub zvlášť zají­ m avý a zasluhuje si p ro to podrobnější zmínky. Dne 1. dubna napadlo je ště i v tep­ lém Polabí hodně sněhu, k te rý tál až do 5. dubna; zároveň v noci m rzlo. V době od 8. do 25. dubna bylo teplé počasí, teploty ve dne vystoupily na 18— 23° C. V měsíci květnu bylo zase chladno, ve dne 12—15° C, v noci 5— 8° C ; silný m ráz v noci na 20. květen velice poškodil v eg etaci; také i tém ěř celý červen byl chladný. V láha byla d ostatečná ja k v dubnu, ta k zejm éna i v květnu a červnu. Za teplého a slunného období od 8. do 25. dubna se příznivě vyvinulo podhoubí n a lokalitách mimo les a na lukách plodnice polních žampionů ro stly velice bujně již od 25. dubna n ep řetržitě po celý květen a červen; lesní půda však se dostatečně neprohřála ani ve světlých listnatých lesích a ja rn í úroda plodnic dubového hřibu byla velice m alá a plodnice byly je ště tém ěř úplně červivé. P rvé růstové období hřibu sm rkového v lesích u L eštiny počalo v r. 1952 již 22. června. Za chladného a m okrého počasí vyrazily plodnice v jehličí řídkých tyčkovin. P o jasné a velmi chladné noci n a 28. červen vzestup rů stu přechodně se za­ stavil, částečně i vlivem přílišného m okra, ale již p říštíh o dne počaly plodnice rů sti p ři příkopech v jehličí houštin a rů s t rychle stoupal až do optim ální fruktifikace 1. července. V parných a bezdeštných dnech, které potom nastaly , kdy teplota sto u p ala ve dne až na 36° C ve stín u a v noci až n a 25° C, rychle vysýchala lesní půda a rů s t hřibů p ři stoupající červivosti velice rychle klesal a úplně skončil již 6. července; tak é i plodnice o statních druhů hub p řestaly zároveň růsti. P arné a velice suché počasí trvalo po celý měsíc červenec a srpen. Menší dešťové srážky, k te ré spadly až 29. července (18 m m ), 8. srp n a (8 m m ), 16. srp n a (8 m m ), 17. srp n a (5 m m ) a 22. srp n a (4 m m ), nevyvolaly žádný rů s t plodnic hub, neboť zejm éna atm o sféra byla stále velice suchá. T eprve 28. srp n a plodnice h řib ů počaly rů s t velice řídce jen v nejvlhčích polo­ hách a po vydatném dešti 1. září se hojněji ukázaly i v mechu tyčkovin a laťovin. Z a dalších vydatných dešťů 6. a 7. září rů s t přechodně slábl, potom zase stoupal do 12. září, ale 13. září opětně poklesl za velmi chladného severního větru. Po 14. září začaly plodnice rů sti velice bujně a rů s t neslábl ani p ři m írnějších nočních m razech 16. a 17. září, kdy sice zm rzla bram borová nať n a polích u lesa, ale do v n itřk u lesa m ráz nepronikl. Zvláště veliká úroda hřibů byla po 17. září, kdy statn é, vysoké a b ach raté plodnice počaly velmi hojně rů s t též v m echu a tráv ě v houštinách, ačkoliv bylo stá le chladno a velice deštivo. Plodnice ro stly z velkých hloubek, byly často seskupeny v početné houfy a ta k hu stě sm ěstnány, že často dva i více velkých kusů bylo srostlých. Tento velmi bujný rů s t byl největší 20. září

26

Q r a j i c f c i z n á z o r n ě n í r ů s to v ý c h oB dobt- p l o d n i c fir iB u sm rk . 1350 - - / A ? / v [eších, u. £ z s tín y u fSoitíe. n./S.

v r.

, , , , ,, o s

Z - x a č á t e k rů sto v é h o oS doB í O = - m jv ě tš i. j ú s t r JC= k o n e c r ů s to v é h o c6doB ť. V = v r c h o lo v ý r a s t.

O^-erítko ^času.. ^ is 30 30

,

,

* 8

$

-j.®

.f®

! Š 0 ¡2

* $

r ^ 7 - ■■4 - ■

D a ta -m ěsícnich f á z i: J

«0

^ dnu.

U -ů .p [n ěk . m ě s y / - n o v ý m ě s íc . S • ícřtvtcq. v la s t. sběru.

A 950

.K

N 5

Dala rů sto v ý c h oSd.

^

10

í

«3 £

>»

3

<; V>

h

r3

v

wi® _r(|$

* 5 0 «

____________ ______ F=~—

= 4

t\

^ ^

w*

N 3 *

7

"

«

c-i

^ ¡8

-

==j

*

"~ | g

to

V

^ ^

<*<

v

1951 N fcj

QN

g

N

|—

==^

$

*\i

*1?

W|

?N0

* 3«S

° 3

,,j

W

a SK

0

1 2

3 *,

$ ci

6

S

áfiL>)

«

_______

T

*1"

'h \

/ ý o T T X j’ V * / 6 , « k / T v

M ě r í t í o p o ř a d n ic vla stn íh o s S é r i t .

.

____________

4

í —

Jťt-X S 4 T ^

? "

* $

| ...

^

h jt

/

^ S

5

n*:

1O k 9

i[Š«*< *

* aljS*

” 1

o

: - s š* r t\ f N ^v

sijjP)

*

>?* v,

a n a to rychle klesal s k rátk ý m přerušením po teplé noci n a 24. září až do 31. září, kdy vlivem předchozích dešťů plodnice znovu vyrazily v jehličí některých laťovin a rů s t zase přechodně stoupal až do 2. října. Od tohoto dne však trv al volný po­ kles až do konce období 16. říjn a, třebaže byla v lese stá le je ště dostatečná vláha. Ke konci období ro stly plodnice již jen n a několika m ístech v nejhlubším hum usu v jehličí a jen v chráněných polohách, v příkopech a prohlubinách, u pňů a mezi kořeny strom ů. Červivost plodnic jsem v r. 1950 přesně nezjišťoval a m ohu jen říci, že byla v prvém růstovém období značná. V r. 1951 kolísala červivost plodnic v prvém i ve druhém období od 30% do 40% , ke konci prvého období však značně stoupla až do úplné červivosti. Dne 22. srp n a 1951 jsem p ři Sběru zjistil, že právě plodničky u k ry té v zemi byly tém ěř vesm ěs červivé, kdežto h řib y nad zemí byly zdravé. V r. 1952 činila červivost n a počátku p rv é periody 20— 25% , potom klesla n a 10% , ke konci však stá le stoupala až n a 45% . V šechny plodnice ve druhé periodě byly vesměs úplně zdravé; zvláště k valitní byla dužnina plodnic n a počátku období; byla pěkně vláčná, ale hutná, sněhobílá, bez m ram orování a vláknitosti ve tře n i; později byly někdy n ěk teré plodnice poněkud promočené. Lesy u L eštiny jsou tém ěř výhradně lesy sm rkové nejrůznějšího s tá ří; borovice a m odříny rostou v nich jen velice řídce, jedle velice vzácně; v nízkých porostech jsou hojně břízy, v m okřinách olše. N adm ořská výška lesů okolo 500 m. Lesní půda skoro vesměs těžší, hlinitá. T y to lesy jsou n a sm rkové hřiby Velice úrodné; plodnice rostou hlavně skoro ve všech houštinách, hojně též v některých tyčkovinách a laťovinách a řídce a zřídka a jen m ísty ve vysokém lese. D ata fru ktifikačních period sm rkových hřibů v r. 1951— 1952 v lesích u Leštiny jsem zakreslil do připojené tabulky, v níž jsou zapsána i d a ta fází měsíce. Z tohoto přehledného obrazu je zřejm o, že je n ap ro sto nemožné vykonstruovat nějakou souvislost mezi průběhem růstových období a měsíčními fázemi. R ů st hřibů je závislý především n a m nožství vláhy v půdě a v atm osféře a v m enší m íře n a teplotě půdy i atm o sféry a pro b íh á bez ohledu na postavení měsíce. N ejvětší rů st byl vždy spíše při novém měsíci než p ři úplňku. V té to tabulce jsou zakresleny ta k é k řivky Si a S2, jejichž pořadnice udávají velikost vlastních sběrů v r. 1952. S běry ve dnech 19. a 20. září, kdy h řib y ro stly hlavně v houštinách, byly ovlivněny deštivým počasím p ři sběru, k te ré m i ztěžo­ valo a zabraňovalo pron ik n o u t do h o u štin ; pořadnice těchto dvou sb ěrů jsem proto p řim ěřeně o čárkovanou č ást zvětšil a čárkovaně zakreslil křivku S 2', k te rá ukazuje, ja k by asi křivka vlastních sběrů p ři norm álních sběrech vypadala. P očet houbařů, k teří sbírali n a té to lokalitě, byl na počátku období malý, později však p ři větším rů stu se zvětšoval a p ři optim ální fru k tifik aci a po ní byl veliký a klesal až před koncem období, když rů s t již byl velice slabý. Podle velikosti vlastních sběrů a podle odhadnutého počtu houbařů jsem vy­ šetřil, že v r. 1952 p ři prvé optim ální fru k tifik ac i 1. července sebralo na lokalitě asi 60 houbařů asi 300 k g h řib ů sm rkových a p ři druhé optim ální fru k tifik aci dne 20. září asi 200 houbařů asi 900 k g hřibů. Celkový sb ěr plodnic vážil v prvém období asi 1750 k g a ve druhém období asi 17.500 kg, tedy právě d esetk rá t více než v prvém období; v r. 1952 se ted y n a lokalitě sebralo celkem asi 19.250 kg hřibů sm rkových. Rozloha lokality je asi 1600 ha. P řip a d á ted y n a jeden h e k ta r n ejv ětší denní sb ěr v prvé periodě asi 0,19 kg a ve druhém období asi 0,56 kg a celkový sb ěr v prvé periodě asi 1,1 k g a ve druhém období asi 11 kg hřibů sm rk. Ú roda plodnic sm rkových h řib ů v r. 1952 byla n a lokalitě dosti slušná, ale p a ­ m atuji úrody je ště o hodně větší.

28

Zvoneček pohárový — Geopyxis Craterium Schw. — houba časného jara D r F r a n tiš e k Š m a r d a

Zvoneček pohárový — G eopyxis Craterium Schw. — je s t nápadný m akrom yeet s význačným i vlastnostm i z řád u hub kustřebkovitých (Pezizales), druh, k te rý ne­ ujde pozornosti houbařů. Jestliže známe z lite ra tu ry v ČSR celkem 5 lokalit, zna­ m ená to, že jd e o d ruh vzácný, k te rý rozm nožuje so rtim en t kustřebek rostoucích v časném ja ře . V r. 1951 přibyly na M oravě nové dvě lokality: M oravský Písek (leg. K. K říž) a K uřim (leg. F r. Šm arda). Podle kuřim ských exem plářů zhotovil AI. Procházka vyobrazení této nouby. P l o d n i c e je s t černá, sto p k atá, pohárovitá, značné velikosti, 3,5 cm široká a až 6 cm vysoká. A p o t h e c i u m dosti pružné, 1,5— 3,5 cm široké, tv a ru baňky neb číšky. O kraj pohárk u n ep atrn ě vně Ohrnutý, nepravidelně zoubkovaný. T h e c i u m sy tě černé, m astn ě lesklé, vnější část apothecia hustě, políčkovitě stru p a tě rozpukaná, plsťovitého odění, b arv y červeně skořicové neb šedohnědé. Stěna apothecia 1 mm silná, střed n í v rstv a n a řezu (excipulum ) bílá. Zaoblený pohárek apothecia přechází náhle neb zvolna v sto p k u a je s t zde slabě rugosní. S t o p k a je s t zploštělá, černá, podélně svraskalá, 5— 7 mm široká a 1— 3 cm dlouhá. Mycelium tvoří plsťovité, černé povlaky n a substrátu. V ů n ě dužniny čerstvých plodnic kořenná. V ř e c k a 5 0 0 X 13 «, p a rafy sy niťovité, 2 ,« silné. V ý t r u s y válcovité 33 X 13 n. V lákna plsťovitého odění vnější stra n y apo­ th ecia nerovná, 8 « silná, 150— 200 << dlouhá. R o ste vzácně n a větvičkách v zemi ponořených a částech pařezů (p ři zemi) list­ natých stro m ů v listn atý ch lesích řád u Quercetalia roboris Tx. Velenovský ji udává v Čechách u Ohuohle a v Hvězdě (ČH p. 857), dále u Rad o tín a (leg. V acek, Nov. Mycol. Novissimae, p. 151; úd aje o velikosti vřecek se značně rozcházejí!). V Praze v Kinského zahradě ro ste dosti pravidelně od března do dubna (R. Benda ČČH X X V II: 7, 1950). M oravy se tý k á údaj Velenovského v ČH p. 857 o sběru Sladkého u Mouohnice. D alší nález m oravský pochází od Mo­ ravského Písku, kde ji sbíral img. K. K ííž 4. IV. 1951, při okraji listn atéh o lesa n a dřevě v zemi. 13. IV. 1951 ji sbíral F r. Š m arda u K uřim ě v lese K uřim ská hora. Když jsem ukázal plodnice žákům ve škole, přivedl mě žák Chronc na jiné stano­ viště v tom to lese, kde jsm e n asb íraly celkem 180 plodnic. E x sik áty z té to loka­ lity jsou uloženy ve sbírce ex sik átů k ry p to g am ů M oravského m usea v Brně. V obou případech plodnice ro stly n a basi a kořenech habrových pařezů ( Carpinus betulus) habro-dubové pařeziny. Zvoneček pohárový byl popsán ze Severní A m eriky, pak byl několikráte sbírán v bývalých U hrách, Německu. K. Th. M om er uveřejnil v čas. F riesia (B. I. Koebenhavn 1932) švédsky psaný článek s fotografií o tom to druhu pod názvem : V ysky­ tu je se U nm la Craterium Schw. („dým ková houba“ ) ve Skandinavii mimo Švéd­ sko? Článek přeložil D r E . H adač a dovídáme se z něho, že G eopyxis Craterm m Schw. (U rnula Cr.) byl nalezen ve Švédsku 5. V. 1928 K arlem a L arsem Malino­ vými v oblasti Soderm anland n a M alm kópingsku, o několik let později v oblasti Upplandu. D oporučuje p á trá n í po té to houbě v dubnu až květnu, a to nejspíše

29

v lískových hájích, snad nejlépe v blízkostí po ro stu podbílku (L athraea squam aria) . Zvoneček pohárový by bylo možno zam ěniti s ušíčkem tm avým (Pseudoplectania melaena F r.), kustřebkou příbuznou s obecně na ja ře rozšířeným ušíčkem černým (Pseudoplectcmia nigrella P e rs.). U šíčko tm avé (Pseudoplectania melaena F r.) m á plodnice m iskovité, nahloučené, černé, až 3 cm v prům ěru, vně vrásčité, stažené ve válcovitou černou stopku 0,5— 1 cm dlouhou, 4 mm širokou. V řecka 350 X 4 /u, p a rafy sy niťovité 1 « silné, sp o ry k ulaté, hladké 13 m. Sbíral ji F. V alkoun n a pařezu jedle v údolí K řtinského poto k a u A dam ova 5. IV. 1951. N a M oravě zaznam enán ten to druh Valkounovým nálezem po prvé.

Zvoneček pohárový — G e o p y x is C ra te riu m Schw. P lodnice (k reslen o podle hub poněkud za sc h lý c h ), vřecko, výtru sy, vlá k n a plsťovitého oděni vn ější stra n y apothecia. A lo is P roch ázk a del.

30

Je muchomůrka ztepilá — Am anita excelsa Fr. jen odrůdou muchomůrky tlusté nebo odlišným druhem? D r A lb e r t P i l á t

Sbírám e-li houby v našich horských lesích, hlavně v bučinách nebo porostech buko-jedlových, nalézám e často velikou a pom ěrně světle šedě či šedohnědavě zbarvenou m uchom ůrku, k te rá m á veliké, ale velmi sporé stru p y n a klobouku a protože jsou ty to slabě přilepené, snadno odpadávají, takže dospělá plodnice m ívá klobouk často holý, bez stru p ů . T řeň té to m uchom ůrky bývá velice hluboko ponořen do sypkého hum usu. N a první pohled je patrno, že je to houba velice p ří­ buzná m uchom ůrce tlu sté neboli šedé — A m a n ita spissa. V ětšina autorů se také shoduje v tom, že je to pouze h o rsk á odrůda m uchom ůrky tlusté. F rie s ji popsal jako odlišný druh a četní mykologové i dnes ji za sam ostatný dru h považují. Sám kloním se k názoru, že je to pouze horská odrůda bukových či buko-jedlových, horských lesů m uchom ůrky tlu sté a stejně soudí i R. Veselý a Gilbert, k te ří se zabývali m onografickým studiem muchomůrek. M uchom ůrka tlu s tá je d ruh značně m ěnlivý a rozpadá se v řadu odrůd, které bývají označovány souborným názvem m uchom ůrka tlu stá — A m anita spissa F r. nebo A m a n ita vdlida Pers., ja k z důvodů p rio rity označuje je G ilbert. Ze všech forem m uchom ůrky tlu sté je však m uchom ůrka ztepilá daleko nejodchylnější a nalezneme-li ji v typické podobě, snadno můžeme se kloniti k názoru, že je to odlišný druh. Poznává se snadno. Je to obyvatel horských lesů ve výši kol 1000 m i výše, a sotva kdy sestupuje níže než na 600 m. J e to houba značně m asitá a přitom křeh k á a hlavně zbytky universálního vela (plachetky) opadávají velice snadno, takže m usím e ji pozorně a o p atrn ě vyhrabávati z hum usu, chceme-li získati ne­ poškozený exem plář. P řen ésti plodnici n a větší vzdálenost nepoškozenou není dobře možné, neboť s tru p y n a klobouku i o statn í zbytky vela i p ři malých otřesech snadno odpadnou. P ro to fo to g rafo v ati nepoškozenou plodnici možno jen na m ístě nálezu, a nevím, byla-li m uchom ůrka ztepilá vůbec kdy fotografována. Alespoň se nepam atuji, že bych sním ek tohoto druhu v mykologické litera tu ře viděl. N a p ři­ pojených dvou foto g rafiích je vyobrazena jedna velmi pěkně vyvinutá plodnice, ktero u jsem nalezl v srp n u r. 1951 n a hoře P olana nad Detvou ve Slovenském Rudohoří, a sice v pralesním p orostu buko-jedlovém ve výši asi 1200 m. Protože fotografování té to houby bylo tehdy spojeno s velikými obtížemi, velice si vážím těchto sním ků, i když nejsou dokonalé. M uchom ůrka ztepilá — A m a n ita spissa var. excelsa (F r.) je houba značně ve­ liká, ja k jsem se již zmínil. Její klobouk m ěří obyčejně 10 cm v prům ěru, nalezneme však i exem pláře m nohem větší, s kloboukem až 15 cm. Je jí klobouk je sklenutý, ale dosti plochý, obyčejně skoro bez hrbolu nebo s hrbolem velice širokým a níz­ kým, a p ro to nenápadným , n a o k ra ji nerýhovaný. Pokožka, kryjící jeho povrch, je světle šedohnědá (zastín ěn á), n a světle někdy trochu tm avší, avšak skoro vždycky světlejší než u m uchom ůrky tlu sté ze sm rkových lesů. Je slupitelná až do stře d u klobouku, m astn ě lesklá, m írně vlhká až suchá, nesližká, a buď vůbec bez stru p ů nebo posázená sporým i, ale dosti tlu stým i a velikým i strupy, jež však velice snadno odpadávají. L upeny m á husté, skoro volné, bílé, s ostřím obyčejně celým či m álo zvlněným nebo zoubkatým . T řeň její je nápadně dlouhý a tlustý. Délka pohybuje se od 18 do 25 cm. Pod kloboukem je nejtenčí (2— 2,5 cm) a k dolejšku se zvolna, skoro kyjovitě ztlušťuje a n a samé basi končí trochu vřetenovitě.

31

■

■|v

lipt

•■

*”".'¿tyířPf

j f * « ■" ^ ' “% ,•; r íiw

<',, ----i^ w ^

í f*■

'

*t ,¿% -:0'-'öÜ ;: 'v .

1~i^ * "*'

:’

i ^ \* í^ É i ,%"^ ^ ^BPSIBI

:í.

<^C‘

i J B r ■#> k^ML

1

•„-.«

H

<»tH

*j 9

# M uchomůrka tlu stá ztep ilá — A m a n ita sp issa var. ex c e lsa (F r.) K rásně vyvinu tá plodnice z p ralesa buko-jedlového na hoře P olan a u D etv y ve Sloven­ sk ém Rudohoří v e v ý ši a si 1200 m, 26. VIII. 1951 sbíral a fo to g ra fo v a l D r A . P ilát. A m a n ita sp issa var. exc e lsa (F r.) Specim en pulchrum e silva v irg ín ea (F a g u s silv a tica -A b ies p ectin ata) in m onte andesitico P olan a prope D etv a (S lo v a k ia cen ­ tr a lis), ca 1200 m s. m. 26. VIII. 1951 leg it e t arte photographica depinxit A lbert P ilát.

■

-r'H

^WKJW' ■■.. -

i v*V • •'••

■- '

''

■"‘■síJS t í

$ .... /-• ;.

■•■ •*£$$/,■ '

■

'■

•

a

j ' j j /.^dnB m gK jaE w ■' ^ 4

'

í ¿ * í J t T * ' ■ - *j *w *í Ü | :.

m

:¡|

‘

*-v.*kwí'. „ j l s l

««t b b Bmf: -’ -«liWaSSSBS mĚxt, _ w jgjH jgSjp

M

M uchom ůrka tlu stá ztepilá. — A m a n ita sp issa var. e xcelsa (F r.) K rásně vyvin u tá plodnice z p ralesa buko-jedlového na hoře P olana u D etv y ve Sloven­ sk ém Rudohoří v e v ý ši asi 1200 m , 26. V III. 1951 sbíral a fo to g ra fo v a l D r A. P ilát. A m a n ita sp issa var. exc e lsa (F r.) Specim en pulchrum e silva virgín ea (F a g u s silvatica-A b ies p ectin ata) in m onte an d esitico P olana prope D etv a (S lovak ia cen­ tr a lis), ca 1200 m s. m. 26. VIII. 1951 le g it e t arte photographica depinxit A lb ert P ilát.

Dole, kde je nejtlustší, je až 4 cm tlu stý , třenová hlíza však je málo význačná. Skoro celá spodní polovina třen ě je ponořena v sypkém humusu. P rste n je vyvinut pom ěrně slabě a v dospělosti je většinou na tře ň přilepen, při čemž jeho spodní p artie je zubatě rozpukaná, velice křehká a snadno se odlamuje. Jeho svrchní stra n a je velice jem ně rýhovaná, nikoliv však talk ostře, jak o u typické m uchom ůrky tlusté. T řeň pod prstenem je špinavě bělavě nebo bíle vláknitě šupinkatý, a to skoro až dolů k basi, kde nalézám e obyčejně velice křehké a pom ěrně tlu sté úlom ky uni­ versálního vela, k te ré p ři rů stu klobouku se ro ztrh áv á a jeho zbytky odpadávají v nepravidelných úlomcích. Málo jich nalezneme n a povrchu klobouku v podobě strupů, většinu n a basi tře n ě nebo opadané vedle base třeně v hum usu. Pom ěrně tlu s tá dužnina je k řeh k á a vodnatě šťavnatá, bílá. Ve třen i na řezu skoro nevoní po ředkvi, slabě ředkvovitě voní jen lupeny, čímž liší se od typické m uchom ůrky tlusté, k te rá páchne po ředkvi dosti silně. Chuť je m írná a nená­ padná. J e to jedlá houba, podobně jak o m uchom ůrka tlu stá. V ý tru sy její jsou elipsoidní a m ěří 9— 10 X 8 tedy stejně, jako u typické m uchom ůrky tlusté. M uchom ůrka ztepilá n eroste skoro nikdy ve větším m nožství pohrom adě. I za příznivého počasí nalézám e její plodnice jednotlivě a roztroušeně n a příhodných m ístech. V y růstají ze sypkého humusu, k te rý je dostatečně vlhký. Z akládají se zřejm ě dosti hluboko v zemi a p ro to její tře ň je ta k nápadně do půdy ponořen. R oste v ta k sypké půdě, že kdyby se tvořily na povrchu nebo blízko povrchu, jako tom u obyčejně u m uchom ůrky tlu sté ve sm rčinách bývá, plodnice by se svou váhou sam a vyvrátila. P ro střed í, ve kterém ten to druh žije, je te d y značně odlišné od toho, v němž m uehom ůrku tlu sto u norm álně nalézáme. Pokoušel jsem se n a Polaně rozluštit otázku, zda je to dobrý druh nebo jen ekom orfosa m uchom ůrky tlusté, srovná­ váním plodnic z různého prostředí. Bohužel však m arně, neboť ačkoliv nad porosty buko-jedlovými jso u čisté sm rčiny, m arn ě jsem po m uchom ůrce tlu sté v nich pátral. N erostla tam , ačkoliv jiných m asitých hub bylo ve sm rčinách značné m nož­ ství. System atickou otázku, zda je to d ru h sam ostatný nebo jen form a m ucho­ m ůrky tlusté, nepodařilo se mi rozluštit. U pozorňuji proto naše čten áře n a tu to zajím avou horskou houbu a prosím je, aby ji n a svých cestách sledovali a hlavně p á tra li po přechodech od typické m uchom ůrky ztepilé k m uchom ůrce tlusté, hlavně n a těch místech, kde horské bučiny či porosty buko-jedlové přecházejí v čisté smrčiny.

Rehabilitace hvězdovky uherské — Geastrum hungaricum (H ollós 1901) V. J. Staněk 1952 a její výsk yt v ČSR (Předloženo 20. prosince 1952.) D r V á c la v J . S t a n ě k

V roce 1901 popsal m aď arský m ykolog D r L. Hollós jednu z nejm enších hvězdovek*) sv ěta a pojm enoval ji Geaster hungaricus Holi. Popis té to krásné houbičky *) Rozhodl jsem se nadále u žív a t správnějšího českého jm éna h v ě z d o v k a pro Persoonův rod G ea stru m . Je to sta ré P resslovo jm éno, k teré dnes nabylo jednoznačného význam u. Též v n ejnovějším „Příručním slovn ík u ja zy k a česk éh o “ sv a zek E — J, jakož i v učebnicích je ten to v ý ra z zaveden. Slovo hvězdice znam enalo vedle svéh o význam u v m yk ologii je ště rod složn ok větých rostlin h v ězd ice — A s te r a v zoologii skupinu ostnokožců h v ězd ice — A stero id e a .

34

Polorozevřená hvězdovka uherská — G e a stru m h u n g a ric u m (H ollós) V. J. Staněk. E xem p lář z N árodního m usea v B udapešti z položky 1233/253. T ypická plodnice s v lá k ­ nitým ústím , ohraničeným hlubokou kruhovitou rýhou. — Foto Dr V. J. Staněk. 8 X zvětšeno.

fe$BF Z • wm MwĚíf

J Ě Ě Ě Ě S m i^ ÉsMmf

® w W á$BSĚ? R ozevřená hvězdovka k v ěto v itá — G e a stru m flo rifo rm e (V itt.) F isch er ze středních Čech. U této ty p ick é plodnice je dobře v id ět neohraničené ú stí bez kroužku. F oto D r V. J. Staněk. 3 ^ X zvětšeno.

v „Ú j G asterom yceta fajo k M agyarországból“, M athem. és Term észettud. É rtes. 19 k. 5. fiiz. 506. 1. 1901, je jasný, podrobný a zcela srozum itelný, ja k bylo zvykem u zmíněného poctivého mykologického pracovníka, a u to ra nesm rtelného a nádher­ ného díla „G asterom ycetes H ungariae“ (1904). I v tom to díle uvádí Hollós druh G e a s te r h u n g a r ic u s a k podrobném u popisu připojuje kresby, k teré jasně vyobrazují hlavní znaky té to hvězdovky. N ejlepším rozlišovacím znakem od podobné h v ě z d o v k y k v ě t o v i t é — G e a s t r u m f l o r i f o r m e (V ittadini) E. Fischer je vedle velice m alých rozm ěrů (m ěří s rozloženými cípy jen něco kolem 1 cm v prům ěru) zřetelný kroužek kolem ústí, vyznačený dobře znatelnou rýhou.

ty^0 0 ^ ### » ”

p

p

ď ia ž B ip i

sp? ^

'•-•■--n-í ■-v-' i

>»-»<-—i** - j:\ ,

ljÁ\

'

Tři naáe hygroskopické stepmi diruhy hvězdovek, fotografované ve stejném poměru velikosti. N ahoře řada plodnic hvězdovky bradavkové — G e a stru m m a m m o su m , C hevallier ze středních Čech, uprostřed řada hvězdovek k větovitých — G e a str u m flo rifo rm e (V ittadini) E . F ischer, z Českého Středohoří, dole p ět hvězdovek uherských — G e­ a s tr u m h u n g a ric u m (H ollós) V. J. S ta n ěk — z Č eského Středohoří. Foto Dr V. J. Staněk. — Veliká čísla m ěřítka značí centimetry.

Tři plodnice hvězdovky uherské — G e a stru m hungaricum . (H ollós) V. J. Staněk. Exem pláře z Národního musea v Budapešti, položka 1233/253. Charakteristická ohrani­ čená ú stí jsou dobře vyvin u ta a vid iteln á u v šech plodnic. H luboké rozdělení cípů exoperidie vzniklo násilně při sliso v á n í hub do plochy. — F oto D r V. J. Staněk. 2 V2 X zvětšeno.

36

Dvě navlhčené plodnice hvězdovky uherské — G e a stru m hungaricum , (H ollós) V. J. Staněk. E xem pláře z N árodního m u sea m aď arského v B udapešti z položky 1233/253. V láknité ú sti je ohraničeno kruhovitou rýhou. — F oto D r V. J. Staněk. 6 y2 X zvětšeno.

Skupina čerstvých hvězdovek k větovitých —■ G e a stru m flo rifo rm e (V ittadini) E. F isch er — z jihozápadního Slovenska. "Ústí tohoto druhu není ohraničeno kruhovitou rýhou. — F oto D r V. J. Staněk. — m álo zm enšeno.

37

fflfííjĚk m

Y

'

-J

Hvězdovka uherská — G e a stru m h u n g a ric u m (H ollós) V. J. Staněk z Československa. V okolí P ra h y sbíral Zd. P ouzar 18. 9. 1952. -—• F oto D r V. J. Staněk. 3y2 X zvětšeno.

Y Hollósově díle „G asterom ycetes H ungariae“ na tabuli č. 10 obrázek 6 ukazuje jasn ě ohraničené ú stí a krom ě toho se o něm mluví p ři popisu houby v tex tu . Hollós měl, ja k píše, více než 100 dokladových exem plářů a sbíral tu to hvězdovku v M aďarsku a n a Kavkaze. P ře sto se stalo, že celý vědecký svět, pokud se ♦těsnito houbam i zabýval, te n to dobrý d ru h neuznal a dodnes je j sta h u je pod G. floriform e. Ihned po v y jití velkého H allósova díla, k te ré zajisté svým krásným vypravením vyvolalo závist, vyšla r. 1904 v Hedwigii sv. 43 n a stra n ě 50 re ­ cense, psan á p atrn ě P. H enningsem , ve k teré Hollósův dru h neuznal. V několika nám itkách p roti porušení nom enklatorickýeh pravidel, z nichž některé jsou opráv­ něné, zaobalených do pochvalných slov, u p írá Hollósovi sp rávnost dvou jeho no­ vých druhů. N am ítá, že G. hungaricus může b ý t považován pouze za m alou form u druhu G. floriform is. Zdá se, že p řísnost kritikova byla větší než snah a o to, p ře­ svědčit se n a vlastní oči o rozdílech znaků n a skutečném dokladovém m ateriálu, jehož bylo tehdy ve všech větších m useích střední E vropy zásluhou Holi osovou dostatek. J a k n a tu to k ritik u reagoval D r Hollós, mi není zatím známo, avšak ještě v r. 1913 v článku Magyarorsizág G asterom ycetái-H oz., otištěném v M aďarských botanických listech (M agyar B otanikai Laipok (12. 6 /7 ) se Hollós brání proti ztotožňování obou druhů v Hedwigii a znovu poukazuje n a jasné rozdíly a trpělivě Vysvětluje znovu všechny důležité znaky z diagnosy. A však m ezitím (r. 1905) uve­ řejň u je C. G. Lloyd v práci „The Lycoperdaceiae of A ustralia, New Zealand and N eighboring Islands“ n a str. 16 a 17 popis G. floriform e, ve kterém považuje, za­ jisté pod vlivem H ennigsovy recense, G. hungaricum pouze za m alou form u hvěz­ dovky květovité. Tento názor p a trn ě převzal i novozélandský mykolog G. H.

38

mm

f-t© — r~

.

•i -:;

. ^ S w

Hvězdovky uherské — G e a stru m h u n g a ric u m (H ollós) V. J. Staněk z Českého Středo­ hoří. Sbíral Zd. M oravec 24. 8. 1952. — F o to D r V. J. Staněk. — V elk á čísla m ěřítka značí centim etry.

Cunningham a uvádí je j ve svých třech pracích: „Lycoperdaceae of New Zealand“ 1925 n a s tr. 214, „The G asterom ycetes of A u stra la sia“ 1926 na s tr. 90, a „G astero­ m ycetes of A u stralia and New Zealand“ 1944 n a s tr. 177. Rovněž jihoafrická badatelk a A. M. Bottom ley v k rásném díle „G asterom ycetes of South A frik a “ ■ — P re to ria 1948 — n a s tr. 602, sta h u je Hollósovu hvězdovku uherskou pod druh G. floriform e. V jiných pracích, k te rý vyšly i po sm rti Hollósově, pokud jsem mohl zjistit, G easter hungaricus Hollós není uváděn. Z lite ra tu ry , hlavně Hollósových popisů, jsem nabyl přesvědčení, že G. hunga­ ricus Holi. skutečně ex istu je. E x sik áty z M aďarska a Hollósovy kusy z Kavkazu, k te ré jsem měl v rukou, m i jenom potvrdily m ůj názor. N yní jsem jen čekal, ja k dlouho potrvá, než bude ta to hvězdovka objevena i v Československu. Moje akce sběru československých G eastraceí, k te rá podnítila řa d u m ladých lidí a p ři k teré se během tří let sešlo n a 30.000 plodnic těchto pom ěrně vzácných pýchavkovitých hub, p řinesla i v tom to případě ovoce. Dne 24. srp n a m inulého roku nalezl p. Zd. M oravec n a jednom kopci v Českém Středohoří n a stepním podkladu pět plodniček té to velice vzácné hvězdovky. A ja k už to bývá, nález zůstal osamocen. K rátce po­ tom, dne 18. září t. r., nalezl dva k u sy hvězdovky uherské m ůj přítel Zdeněk Pouzar n a step i s diabasovým podkladem zcela blízko u P rahy. Tyto dva nálezy nám dosta­

39

,

tečně prokazují v ý sk y t G. hungaricum v ČSR a přispívají k rehabilitaci druhu, k te rý od dob Hollósových nebyl nalezen a m ytologickým světem uznáván. Roku 1926 publikoval brněnský botanik D r Joh. H rubý v Časopise m oravského zemského m usea, ročník 24, s tr. 71 a později r. 1929 v Hedwigii, vol. 68, pag. 183 svůj mo­ rav sk ý nález z r. 1922. Podle té to zprávy nalezl hvězdovku uherskou v mladém borovém lesíku n a jižná M oravě mezi Kyjovem, Bzencem a Hodonínem. Doklad k ¡nálezu se, pokud vím, nezachoval a vzhledem k častým omylům ve správnosti určení H rubyho ex sik átů ja k v pražském , ta k v brněnském museu, je věrohodnost tohoto nálezu nep atrn á. Uvádím latinské diagnosy obou 'spojovaných druhů, aby bylo lze porovnat roz­ díly: G ea ster h u n g a ricu s H ollós in M athem . és T erm észett, É rtesito, B udapest 1901, p. 506. — E xoperidio in 5— 10 plerum que in 7 lacin ias a cu ta s ad basim partito, hygrom etrico, siccita te arcte involuto, e x tu s niveo, intus ochraceo, m ox brunneo; endoperidio subgloboso, cinereo v. castaneo, sessili, levi, subfurfuraceo; peristom io planoconioo, ciliato-fim briato, rim a circ u la ri miarginali circum specto; colum ella longa, sed exem plaribus parvis obsoleta; gleb a cinerea; capillitio flavidulo, subhyalino, e p ilis sim plicibus 2—4 « crassis; sporis globosis, flavo-brunneis, u n i-g u ttu la tis, verruculosis, 4— 6 fi diam ., plerum que breviter pedicellatis. Hab. in H ungaria. —• G easterum m inim us est. E ndoperidium 2— 5 m m . la tu m ; exoperidium explanatum circ. 10 mm. m etiens. Nonnunquam fu n g u s siccu s involutus non am plius a c 2-—3 mm . est. G ea ster flo r ifo r m is V ittad. M onogr. Lycoperdin. p. 167, t. I. f. V., D e Ton. R ev. Geast. pag. 19, t. I, O. — E xoperidio 5 — 8-fido, eleg a n ter revoluto, subtenui; lacin iis strictis, sublanceolatis, in tu s strajto tenui, ceraceo-cartilagineo, carn eo-fu ligin eo persistén ti, hygrom etrico, e x tu s stra to tenui, albido, subnitido, exim ie fibroso; endoperidio ovato-oblongo, papyraceo, sessili, albido-cinereo, nitido; peristom io m inuto, p a p illifo rm i, haud determ inato; cap illitio laxo, colum ellae peridioque adnato, e flo c c is 6— 7 fi latis, pallide fla v is efform ato; colum ella tenui, oom pressa, filiform i, e bosi usque ad apicem endoperidii excurrente; sporis globosis, echinulatis, 3,5— 4 ¡i diam., brunneolis.

Jedním z hlavních rozdílů mezi oběm a d ru h y je velikost plodnic. U d ru h u G. flo ri­ form e jsou sice znám y plodnice ve velikosti druhu G. hungaricum, avšak prům ěrná velikost hvězdovky květovité je a si dvoj- až trojnásobná. H lavní rozdíly mezi oběm a d ru h y jso u te d y ty to : 1. velikost plodnic, 2. ohraničené ú stí hvězdovky uherské, 3. velikost sp o r a síla capilMtia, 4. dobře p a trn á steriigmiata u hvězdovky uherské. V šechny plodnice hvězdovky uherské, k te ré jsem viděl, m ěří přibližně 1 cm, ně­ k te ré jsou i menší. Podle dosavadních nálezů jsou české kusy je ště m enší než m aďarské. Hvězdovka květovitá v y tv áří sice někdy též velmi m alé plodnice, liší se však vždy tím , že ú stí je jí není ohraničeno 'kroužkem. N ěkteré exem pláře hvěz­ dovky květovité m ají sice jak ý si kroužek naznačen, avšak není to ohraničené ústí, nýbrž je n rozdíl v barvě. Z několikaletého pozorování velkého m nožství hvězdovek m ám zkušenost, že znak ohraničeného ú stí může výjim ečně u druhu chybět, iavšak nikdy se nevyskytuje navíc jak o abnorm ita u druhu, kde norm álně chybí. Kdyby byl profesor H ennings pokládal hvězdovku uherskou za depauperátní form u hvěz­ dovky bradavkové G. m am m osum Chevallier, k te rá m á rovněž ohraničené ú stí a je rovněž hygroskopická, dal by se jeho omyl spíše vysvětlit. Hvězdovka uherská však u n ás roste v těchže podm ínkách a n a podobných m ístech jako hvězdovka bradavková a p řesto hv. bradavková si v ytrvale zachovává svou prům ěrnou velikost, ■kdežto hv. u h ersk á zůstává m alá.

40

M ikroskopická an aly sa mluví jasn ě p ro H ollósův druh. U hvězdovky uherské jsou sp o ry podle m ých m ěření 4,5 až 6 u veliké, bledě žlutohnědé a jem ně bradavčité s „tukovou“ kapkou. K ratičk á hyalinní ste rig m a ta m ěří 0,75 až 1,5 «. CapilUtium je naopak m nohem užší, prům ěrně 2,25 «. Toto m ěření českých kusů se celkem shoduje s rozm ěry v popisu Hollósově. V ý tru sy hvězdovky květovité jsou podle m ých m ěření asi stejn ě veliké, avšak m nohem hruběji bradavčité a tm avěji hnědé. Capillitium však je u tohoto druhu m nohem silnější, 5,25 až 6 ,« tlusté, tedy přibližně jak o výtru sy . Rovněž u hvězdovky bradavkové je capillitium asi p ři­ bližně tlu sté ja k o v ý tru sy (podle m ých m ěření v ý tru sy 3,75 v, capillitium až 4,5 « ). V ý tru sy jso u v šak u to h o to d ru h u p o d statn ě m enší než u hvězdovky u h e r­ ské, m ěří jen něco málo p řes polovinu jejich šíře. Jso u jem ně bradavčité, bez tu ­ kové kapky. • i I K rom ě toho se liší hvězdovka u h ersk á od hvězdovky bradavkové i tro ch u jinak utvořeným ú stím a tím , že nejspodnější č á s t exoperidie bývá vypouklá, s tenkým výběžkem, vzhledu k rátk éh o kořínků, kdežto hvězdovka bradavková m á tu to část hluboce vtlačenou a proláklou, bez zmíněného nápadně vyčnívajícího basálního rhizom orphu. A dresa au to ra : D r V. J . Staněk, Gorazdova 9, P ra h a II, Československo.

P e 3 io m e. Pea6HJTHTau,Hfl bhna Geastrum hungaricum (Hollós 1901) V. J. Staněk 1952 h ee HaxoflKa b MexocjioBaxHH. G e a s tru m h u n g a ric u m (H ollós) V. J. Staněk, onHcaHHbiři H ollósom Ka« G e a s te r h u n g a ric u s H ollós, 6btji b peueH3HH np0H3Be,aeHHH H ollósa D ie G asterom yceten U n-

g a m s 1904 r., onyóJiHKOBaHHOÍi b 1'e/iBHTHn (boji, 43, nar. (50) 1904 r.) ouihďohho bkjikjieH b BHfl G e a s tru m f lo r ifo r m e (V ittadini) E. F isch er. 3 iy peueH3Hio HecoMHerno Hanwcaji npo<}>. P au l Henning's m BepjiHHa. HacKOJitKO MHe yaanocb bo sceft MHpoBoft jnrrepaType KOHCTampoBaTb, OTMeneeHbiit b«a nnnie He BBeoen k»k caMOCTOsTejibHbiit h sbTopbi ®cex 3aMeHaTejibHbix pačoT BbicKaabreaiOT B3i7iH.n, mto G. hungaricus H oli. »BjiaeTC« TOJibKO Majioft (jjopMOň bha3 G. flo r ifo r m e (V itt.) F isch . (C. G. Lloyd: The L ycoperdaceae of A u stralia, N ew Z ealand and N eigh b orin g Islan d s 1905 p ag. 17. G. H. Cunningham : L ycoperdaceae o f N e w Zealand 192'5 pag. 214. G. H . Cunningham : The G asterom y­ c etes o f A u stralia and N e w Z ealand 1942 pag. 90. G. H. Cunningham : G asterom y­ cetes o f A u stralia and N e w Zealand. 1944 pag. 177. A . M. B ottom ley: G asterom y­ cetes o f South A frica 1948 pag. 60 2 ). Ha ocHOBamíH rayqaHHH jiHTepaTypw h Marepnajia M3 BetirpHW w 4 exocjiOBaKH» h y6ej ih jic h , bhaom.

m t o G e a s te r h u n g a ric u s Tojuioca je ň cT B H T eJib H O cyiuecmyeT h hejmctc« O t G. flo r ifo rm e , k KOTopoMy j o c h x nop npHHaaJie>Kaji, O T Jim aeT C H :

x o p o u ih m

1. BejiHMKHofi; 2 . OTBep'CTHeM, HCHO O rpaH HM eH HblM K p y rjIb lM MíejIOÓKOM;

3. MMKpocKonmecKH OTHomeHHeM um poibi c a p illitiu m h rpmjwiB. Y G. flo r ifo rm e c a p illi­ tiu m óbiBaeT npH6jiH3HTejibHO oflHHaiKOBOii chjih Katíc ra^ u. V h u n g a ric u m c a p illitiu m He óbroaeT cpe/(HHM hhcjiom craibHee CBbiine oahoK nojioBmbr ra<j)0B. T h^ h G. flo r ifo rm e óbiBaioT TeMHee n rp y 6o óopojaBHarae. C G e a s tru m m a m m o su m C h e v a llie r jio chx nop G. h u n g a ric u m He 3aMeHít.'iocb, xoth Ha Hero noxowe G. flo rifo rm e . OjiHaKo, kcho oraraaeTca o t Hero BeJimHHoň rafrool H(J)bi G. m a m m o su m hcho MeHbuie. CpenHHM mmcjiom ohh iioiicmhoi v óojibme ojHoň nojioBHHbí BeJiHHHHbí G. h u n g a ricu m . G. h u n g a ric u m 6bwio b nocjieaHee BpeM« HaftaeHO Ha jmyx MecTax b cpejmeft le x ™ . 3aecb pacTeT pe^KO n a ocTaTKax noAJiHUHUx crenett. HbiHeuiHee CTarmenroecKoe oTHouieHwe Moero cóopHoro 30H/ia b nocjiejiHHe TpH ro s a cjieayiomee:

41

\Í3 noMTH 30.000 ocoĎeft, G eastracei pa3Hbix b t o o b , coópaHHbix b MexocjioBaKH«, npmia.weiKa.no k BHjy G. h u n g a ric u m 7 iiiTyK. H 3 3Toro MHCJia 5 unyK upoHCxo/urr H3 HeiiiCKHX Cpejutrop, 2 uiTyKH H3 caMofl 6;iH>KaňiueH oKpecTHOcra ílparH. G. h u n g a ric u m B03Jie MaJieHbKHx 9K3eMnJiapoB B H f l a G e a stru m m in im u m (Schw einitz) C hevallier h G. le p to sp e rm u m (A tk.-C oker) E. F isch er »BjweTCS M a jiefíu iH M HSBecTHbiM BHflOM H3 c e M eftcT B a G e a stru m n a 3 t M n t .

Summary R ehabilitation o f th e Species Geastrum hungaricum (HOLLÓS 1901) V. J. ST A N É K 1952, and its Occurrence in C zechoslovakia. G e a stru m h u n g a ric u m (H ollós) V. J. S tan ěk described b y L. H ollós a s G ea ster h u n g a ric u s H ollós in 1901 w a s in th e review o f H ollos’s w ork „D ie G asterom yceten TJngams“ (1904)’, published in H ed w igia (vol. 43, p. 50, 1904), abolished and erroneously placed to th e sp ecies G e a stru m flo r ifo r m e (V ittad in i) E. F isch er. T his review w a s certain ly w ritten by P ro fesso r P a u l H ennings, Berlin. A s f a r ‘a s I have been able to a scertain in the w hole w orld literature th is sp ecies is n ot recorded anyw here a s a sep arate one, and th e authors of a ll im portant w ork s hold th e opinion th a t G. h u n g a ric u s H oll. is on ly a sm a ll form of th e sp ecies G. flo r ifo r m e (V ittadini) Fisoh. (C. G. Lloyd: The L ycoperdaceae o f A u stralia, N e w Z ealand and N eigh b ou rin g Islands, 1905, p. 17. G. H. C unningham : L ycoperdaceae o f N e w Zealand, 1925, p. 214. G. H. C unningham : The G asterom ycetes o f A u stralasia, 1926, p. 90. G. H. C unning­ ham: The G asterom ycetes of A u stra lia and N e w Zealand, 1944, p. 177. A . M. B ottom ley: G asterom ycetes o f South A frica, 1948, p. 602.) A study of the literature and m a terial o f H u n gary and C zechoslovakia h as convin­ ced m e th a t H olló’s G e a ster h u n g a ric u s r e a lly e x ists and is a good species. It differs from G. flo rifo rm e to w hich it h as been placed until now : (1) in size*, (2) by the aperture d istin ctly delim ited by a circular furrow , (3) m icroscopically b y th e ratio of th e w id th o f th e capillitium and the spores. G. flo rifo rm e h as th e capillitium app roxim ately a s large a s the spores. G. h u n g a ri­ c u m has th e capillitium on a n a v era g e o f a w id th o f a t m o st one h a lf o f the spores. The spores of G. flo rifo rm e are also darker and m ore coarsely verrucose. G. h u n g a ric u m h as not y e t been confused w ith G e a stru m m a m m o s u m C hevallier th ou gh it resem bles th is m ore th a n G. floriform e. B u t .it d iffers from it d istin ctly in th e isize of th e spores. The sp ores o f . G. m a m m o s u m are d istictly sm aler; th ey m easure on an average on ly a little m ore than h a lf the size o f th e spores on G. h u n ­ g a ric u m . G. h u n g a ric u m has recen tly been ascertained in tw o p la ces in C entral Bohem ia. I t gro w s here rarely, on ¡remains of prim ary step p es. T he sta tistic a l ratio o f m y collection soundings in th e la st th ree y ea rs is a s follow s: of about 30,000 specim ens of G eastraceae of differen t sp ecies collected in C zechoslovakia 7 specim ens belonged to the sp ecies G. h u n g a ric u m . O f th ese 5 sp ecim en s cam e from th e Č eské Středohoří, 2 specim ens from th e im m ediate v icin ity o f P rague. B esid es th e sm a ll specim en s o f th e sp ecies G e a stru m m in im u m (S ch w ein itz) Che­ vallier and G. le p to sp e rm u m (A tk.-C oker) E. F isch er G. h u n g a ric u m is th e sm a llest sp ecies know n in th e w orld o f tihe gen u s Geastrum .

Příspěvek k poznání lysohlávky rašelinné — Psilocybe turficola Favre M U D r J iř í K u b i č k a

V třeboňské jezem í pánvi je řa d a borkoven, kde se dobývaly nebo je ště dobý­ v ají borky k topení. Není-li v rstv a rašeliny vybrána až k podloží a není-li drenáž ložiska příliš hluboká, dochází brzy k zaplavení vytěžených jam vodou a k za­ rů stá n í rašeliníky i jinou vodomilnou vegetací. P ak se sta ré vytěžené plochy stáv ají

42

vděčnou lokalitou mykologa, bryologa i botanika. N a kolmých stěnách borkovny naleznem e často žlu totřepenitku vlhkom ilnou N em atolom a udum F r. ex Pers. a rovněž i na rovných, odkrytých plochách na holé rašelině jí někdy bývá jako na­ seto. N a plochách nově osídlených rašeliníky nalezneme řad u přísně sfagnikolních typů, nejhojněji čepičatku rašelinnou — Galéra sphagnorum F r. ex Pers. a penízovku rašeliníkovou — Collybia, pálustris Peck. Řidčeji lze nalézt některé vzácnější druhy. P ři biologickém průzkum u rašelinišť u Boru blíže Šalmanovic (mezi Třeboní a Novými H rad y ) nalezli jsm e n a společné exkursi se Zd. Pouzarem , V ojt. Ježkem a Em . H adačem 28. 8. 52 řadu obecných i vzácnějších druhů a dovoluji si dnes o jednom referovat. Fsilocybe turficola Faivre — lysohlávka rašeliiuiá. Syn.: Psilocybe atrobrunnea (L asch) Gill. s. Sm ith e t Pilát. D ruh byl popsán J . F av rem v Bull. Soc. Mycol. France, 55:196, 1939. K l o b o u k : polokulovitý až široce kuželovitý, na vrcholu vybíhající do k rátk é ­ ho a ostrého hrbolu, pravidelný, hladký, až 2 cm v prům ěru. Pokožka klobouku je tvořena průsvitnou gelatinosní blankou, podobně jako u Mýcena epipterygia. O kraj klobouku ostrý, lehce zvlněný, n ep atrn ě přesahuje o k raj lupenů. Povrch klobouku pod pokožkou hygrofanní (za vlhka n a okraji prosvítají lupeny), sm utně olivově hnědý, n a vrcholu světlejší, sienově hnědý; rovněž o k raj klobouku je sv ě t­ lejší v podobě úzkého pruhu. N a řezu je dužnina ve vrcholu klobouku nahnědlá, jin a k vodnatá, vůně i chuti silně okurkově moučné. L u p e n y : husté, (L = 34— 36, 1 = 1 :7 ), čárkovité, p ro ti dužnině dosti vysoké, jen k rá tc e připojené, šedé, šedohnědé, n a o stří bělavé, na ploše m ísty tm avě te č ­ kované. T ř e ň : válcovitý, v hořejší části přím ý, dole lehce stočený až zkroucený, nahoře nejtenčí, dolů se m írně rozšiřující, až 16 cm dlouhý a 0,7 cm široký. Pokožka třeně vláknitá, bělavá, lesklá, suchá, šedohnědá, pod lupou hustě p o ro stlá stříbřitým i lesklými vlákénky. N a řezu je dužnina třen ě hnědá, dutina u v nitř je stříibrošedá. Pach a chuť silně okurkově moučné. V ý t r u s n ý p r a c h tm avě čem ofialový. V ý tru sy pod m ikroskopem v denním světle bledě šedě fialové, oviodní, 8— 9,3 X 5,1— 5 , 6 Cystidy vřetenité, 32— 40 X X 6,10 ¡a. E k o l o g i e : sfagnikolní druh. Zde 28. 8. 1952 B or u Šalmanovic v za rů sta jí­ cím vytěženém rašelin išti ve skupině 9 exempl. sbíral Zdeněk Pouzar. R ašeliník: Sphagnum cuspidatum E hrl. (det. V ojt. Ježek). F o to : D r P ilát. E x sik á t v H erb. Mus. N at. P raha. Psilocybe turficola F av re pokládají n ěk teří autoři za lysohlávku tm avohnědou — Psilocybe atrobrunnea (L asch) Gill., zejm éna A. H. Sm ith (cf. F a v re ). P ilá t v Klíčí uvádí popis naší houby, rovněž pod jm énem lysohlávky tm avohnědé. V popise udá­ vá, že v m ládí je okraj klobouku podvinutý a jem ně bíle třá s n itý od zbytků za­ krnělého vela, což u našich exem plářů jsem nepozoroval. Byly to vesměs exem­ pláře dospělé. F avre, k te rý po prvé d ruh popsal v r. 1939, píše později („Les assotiatio n s fonguiques des hauts-m arais ju rassien s“ , 1948, p. 149), že podstatný roz­ díl mezi jeho druhem a Laschovým je ve velikosti klobouku a v chuti. Laschův druh je v ětší a m á vůni i chuť ředkvičkovou, zatím co Psilocybe turficola je m enší a m á chuť moučnou. Rovněž Ricken (B látterpilze, p. 253) výslovně podotýká u popisu Psil. atrobrunnea, že voní a ch u tn á skoro ředkvičkovitě a dokonce označuje ji n ě­ m eckým názvem „R ettich-K ahlkopf“ — lysohlávka ředkvičková. Protože nám i sbí­

43

rané exem pláře m ěly v lastnosti udávané Favrem , přiklonil jsem se k jeho názoru a domnívám se, že ex istu jí dva velmi podobné dru h y : Psilocybe turficola Favre, m enší d ru h s kloboukem do 3 cm v prům ěru, s vůní a chutí m oučnou nebo ok u r­ kově moučnou, s velem. D ruhá je Psilocybe atrobrunnea (L asch) Gill., větší dnuh s kloboukem do 5 cm, s vůní a chutí ředkvičkovou, bez vela. Protože jde o d ru h y jen vzácně fru k tifik u jící a dosud m álo sbírané, je potřebí času a podrobného p rů ­ zkumu lokalit k potvrzení této domněnky.

Mýcena Typhae (Schw eers) c. n. — helmovka orobincová, nová pro ČSR D r F r a n tiš e k K o t l a b a

V posledním čísle m inulého ročníku České Mykologie (p. 169— 175, 1952) jsem referoval o křehutičce orobincové — P sathyrella Typhae, kterou řadím e k druhům , rostoucím hlavně n a orobinci. Ačkoliv sbírám te n to druh n a jedné lokalitě Sobě­ slavských b la t již po tř i roky, nikdy jsem si nepovšiml jiné, drobnější houby, k te rá roste n a tom též su b strá tu a n a stejném m ístě Blat, avšak později, přibližně po ukončení rů stu prvé. Teprve loňského roku na podzim, kdy jsem se věnoval na několika jednotlivých exkursích podrobnějším u průzkum u některých p a rtií Blat, této nepřeberné studnice m nohých zajím avých a vzácných druhů hub, nalezl jsem dalšího, u nás dosud nezjištěného zástupce m ykoflory bažin a močálů — helmovku orobincovou. Mýcena Typhae (Schw eers 1936) K otlaba 1953 comb. nov. Syn. e t litt.: O m phalia T y p h a e Schw eers, A., C., S.: D e Lavende N atuur, p. 108— 110, 1935 (nom . nud.) — Schw eers, A., C., S.: O m phalia T yphae nov. spec., R evue de M ycologie, 1:25—26, 1936 — Cejp, K.: Om phalia (F r.) Quél. K alichovka. A tla s hub evropských, 4:39, 1936 — P ilát, A.: Klíč k určování n ašich hub hřibovitých a bedlovitých, p. 173, 1951. X e ro m p h a lin a T y p h a e (S ch w eers) Singer, R .: D a s S y stem der A garicales, A nnales M ycologici, 34:332, 1936. Ioones: Schw eers, A., C., S.: R evue de M ycologie, P l. V., 1936 -— Cejp, K .: Om phalia (F r.) Quél. K alichovka, t. 2, f. 56.

Plodnice drobné, růžové, nehygrofanní, v malých trsech nebo větších skupinách, hlavně n a odum řelých rostlinách orobince. K l o b o u k (1) — 3 —5 (— 8) m m širo k ý a 1— 3 mm vysoký, blanitý, v m ládí a často i v dospělosti, pravidelně polokulovité zvoncovitý, později až ploše rozložený, up ro střed v m ládí sklenutý, ve s tá ří obyčejně vm áčklý, s krátkou, ostrou b rad a v ­ kou, jež někdy, hlavně ve stáří, chybí, do dvou tře tin (i více) rýhovaný, v mládí čistě růžový nebo světle m asově narůžovělý se slabým šedofialovým tónem , ve stá ří nažloutle růžový, někdy až skoro světle okrový se slabým růžovým nádechem, u p ro střed tm avší, suchý, poprášený nepatrným i, pod lupou viditelným i bělavými zrnečky. S ta rší exem pláře jsou n a okraji dosti pravidelně vroubkované a často nepravidelně zvlněné. L u p e n y řídké, dosti m asité, buď k rátce sbíhavé až skoro nesbíhavé a pak jen široce p řiro stlé (mycenoidní) nebo častěji dlouze sbíhavé a obloukovitě prohnuté (typicky om phalioidní), nejprve světle m asově narůžovělé, pak šedookrově růžové, s o střím pod lupou drobně pilovitým , stejnobarevným . Jsou nevysoké, jen 0,5 až

44

1,0 (— 1,2) mm, nečetné, dvou různých délek, nejčastěji (6— ) 8— 10 (-—12) lupenů dlouhých a stejn ý (někdy i dvojnásobný) počet lupénků (m nohdy i náznaky třetího systém u ). T ř e ň (2— ) 5— 15 (— 18) mm dlouhý a 0,25— 0,50 (— 0,75) mm silný, rovný nebo častěji lehce prohnutý, dosti elasticky pružný, pravidelně jemně vláknitý a

H elm ovka orobincová — M ý c e n a T y p h a e (S ch w eers) K otlaba. N a odum řelých lo ­ dyhách orobince širokolistého — T y p h a la tifo lia L. sbíral na Soběslavských B latech 10. X I. 1952 D r Fr. K otlaba. A si p ětk rá t zvětšeno. F oto D r A . P ilát. — M ýc e n a T y p h a e (S ch w eers) K otlaba. A d cau les em ortuos T y p h a e la tifo lia e L. in tu rfosis „B lata“ prope Soběslav (B ohem iae m eridionalis) 10. XI. 1952 le g it Dr Fr. Kotlaba.

45

příčně vlnkatý, trochu lesklý, pod lupou bělavě ojíněný, sm ěrem dolů málo se zužující a někdy n a n ep atrn ě se rozšiřující basi bělavou plstí opatřený, bledě m asově růžo­ vý se slabě šedofialovým nádechem, pod kloboučkem světlejší a dole poněkud tmavší, plný, s vatovitým středem , skoro průsvitný.

m

mm

»

V*

B p ^ '. • * m

■

‘ v v

■Sh H H H H b 9 Q s a lm É m m í

Ktt| I ■

|J H

k

m

■. '

H elm ovka orobincová — M ý c e n a T y p h a e (S ch w eers) K otlaba. N a odum řelých lodyhách orobince širolistéh o těsn ě nad vodou na B latech u Sob ěslavi sbíral 10. XI. 1952 D r Fr. K otlaba. A si p ětk rát zvětšeno. F oto D r A . P ilá t. — M ý c e n a T y p h a e (Schw eers) K otlaba. A d cau les emortuois T y p h a e la tifo lia e L. in tu rfo sis „ B la ta “ prope Soběslav (B ohem iae m eridionalis) 10. XI. 1952 le g it D r Fr. K otlaba.

46

D u ž n i n a klobouku velice te n k á (ta k řk a chybí), slabě narůžovělá, ve třen i skoro šedá se slabým růžovým nádechem, vodnatá. Ohuť a vůně nevýrazná, skoro žádná. V ý t r u s y pod m ikroskopem bezbarvé, protaženě válcovité, dosti úzké, n a jed­ nom konci stra n o u ve špičku stažené a n a druhém oblé, bezbarvé, v mládí se zrni­ tým obsahem, pak s jednou velkou kapkou, nehojné, (10— ) 11— 13 (— 14,5) « dlou­ hé a (3,8— ) 4— 5 (— 5,7) /< široké, amyloidní (Melzerovým reagens se barví břidli­ cově šedom odře). V ýtru sn ý prach bílý (Schw eers). Cheilocystidy a pleurocystidy

í w iw m asám

U f mm-i- •

JĚĚkmĚm

HHfmm W fÉf V flL- á f ^

jK jW šSl %

i 1 I|Í-‘í |ÉImčm

K

«1

*i -•

&•. . t)i

«■

■$/*•*■■■/*

H elinovka orobincová — M yč o v a T y p h a e (S ch w eers) K otlaba. N a lodyhách sítin y rozkladité n a Soběslavsk ých B latech sb íral 20. X. 1952 D r Fr. K otlaba. P oněkud zvětšeno. F oto D r A . P ilát. — M ýc e n a T y p h a e (S ch w eers) K otlaba. A d cau les J u n c i e ffu s i L. in tu rfosis „ B la ta “ prope Sob ěslav (B ohem iae m eridionalis) 20. X. 1952 le g it D r Fr. Kotlaba.

47

chybějí, avšak z tra m y lupenů často vybíhají dlouze kyjovité, tenkostěnné, 80— 85 (i 150) i* dlouhé a 20— 30 ¡i široké buňky, připom ínající cystidy. B asidie kyjovité, tetrasporické, s dlouhými sterigm aty. Růžové zbarvení celé plodnice se zachovává i n a exsikátech. Popis souhlasí velmi dobře s popisem Schweersovým, jen šířk a v ý tru sů je jin á (délka souhlasí). Schweers nam ěřil sp o ry 3—3,5— 4 fi široké, kdežto m y (3,8— ) 4— 5 (— 5,7) fi. H olandský mykolog Schweers sbíral tu to houbu v dunovém močálu u Schoorl (ssz. od A lkm aaru) v severním H olandsku v roce 1934 a popsal ji roku 1935 v ča­ sopise De Lavende N a tu u r pouze jazykem holandským (nikoliv latinsky) a teprve v r. 1936 ji popsal podle nom enklatorických pravidel latinsky v Revue de Mycologie. Z ařadil ji do rodu Omphalia (F r.) Quél., neboť je habituálně dokonale omphalioidního typu. J e ště téhož roku, kdy Schweers popsal svůj d ru h latinsky, t. j. r. 1936, zařadil Singer nově popsaný druh do nedávno vytvořeného rodu X erom phalina Kühn, e t M aire 1934, jak o X erom phalina Typhae (Schw eers 1936) Sing. 1936. D ruhy rodu X erom phalina m ají m íti oboje cystidy, h y fy a spory am y­ loidní, tře ň elastický a tu h ý atd., což skoro vše u našeho druhu chybí. A však již v roce 1943 Singer ve svém systém u A garicales v A nnales Mycologici te n to druh v rodě X erom phalina neuvádí, a ve svém nejnovějším systém u The „A garicales“ (M ushroom s) in m odern Taxonom y (Lilloa, 1949) je j dokonce vyřadil z rodu Xeromphcdina a poznamenává, že p a tří nejspíše do rodu Mýcena. Ve stejném sm yslu o ní mluví též K ühner r. 1938 (L e Genre M ýcena), avšak nevyjádřil tento svůj názor nom enklatorioky. Totéž přijím á i A. H. Sm ith (N o rth A m erican Species o f M ýcena) r. 1947 a K onrád a M aublanc (L es A garicales) 1948. V ětšina novějších au to rů (K ühner, Singer, A. H. S m ith) dnes rozděluje sta rý F riesův rod Omphalia. v několik rodů jiných. T ak m nohé d ru h y rodu Omphalia byly přeřazeny (Singer) do rodu M ýcena (P ers. ex F r.) S. F. G ray, jin é do r. X erom phalina Quél. em. Sing., Fayodia K ühn. em. Sing., M arasmiellus M urr. em. Sing., Arm illariella K arst, em. Sing., Omphälina Quél. em. Sing. atd. R od Mýcena v novém pojetí zah rn u je druhy s lupeny volnými i přirostlým i, sk o ro sbíhavým i až dokonale sbíhavým i, s v ý tru sy většinou amyloidními nebo pseudoamyloidními a ste jn ě i tram ou lupenů; pleurocystidy většinou chybí, kdežto cheilocystidy bývají přítom ny, subhym enium je složeno z vláknitých, dlouhých hyf, tra m a je pravidelná nebo skoro pravidelná. V šechny ty to znaky m á náš druh (jen pravé cheilocystidy chybí), zejm éna blánu v ý tru sů m á amyloidní. Dokončení příště.

Oznamujeme našim čtenářům, že koncem února t. r. bude dáno do prodeje dlouho oče­ kávané obrazové dílo Dra A. P iláta a O. Ušálka „N aše houby“. Kniha objemného form átu (29 X 21 cm ), obsahuje 336 stran a 120 barevných tabulí podle akvarelů m istra O. Ušáka, jež jsou reprodukovány osmibarevným ofsetem . Jsou zde vyobrazeny všeck y n aše význačné jedlé a jedovaté houlby ve všech stadiích vývoje. Vedle podrobných popisů vyobrazených druhů obsahuje kniha řadu všeobecných kapitol, které jsou popsány taík, aby tvořily struč­ nou, ale obsažnou učebnici m ykologie pro každého houbaře. O tom to díle přineseme po­ drobný referát v příštím čísle našeho časopisu. Cena vázaného výtisku 560 Kčs. Vydává N akladatelství Československé akadem ie věd, P ra h a I I, Vodičkova 40, tel. 231-276, 231-478. T isknou Pražské tiskárny, n. p., převozná 04, P ra h a X III, Sámova 12. Redakce: P ra h a II, Václavské nám. čp. 1700, Národní museum, tel. 233-541. Adm inistrace: N akladatelství CsAV, P ra h a II, Vo­ dičkova 40. Vychází č ty řik rát ročně. Cena čísla 30 Kčs. Roční předplatné 120 Kčs. Novinové vý­ platné povoleno dohlédacím pošt. úřadem P ra h a 022 pod. čís. 313/535-fte-52. Toto číslo vySlo dne 28. II. 1953.

48

N A K L A D A T E L S T V Í Č E S K O S L O V E N S K É A K A D E M IE V Ě D VODIČKOVA 40, P R A H A II, TEL,. 227264 m á na skladě a expeduje k n ih y a časop isy z nej různějších vědních oborů, z nichž uvádí na p ř.: A . A. A vakjan: S ta d ijn í p ro c e sy a t. zv . k v ě tn í h o rm o n y . 48 str. 12,— . V. A . B rilliantová: F o to s y n th e s a ja k o ž iv o tn í p ro je v ro stlin y . 176 str. 92,— . L. A . Č ebotarevová-S. S. Sobolev: V . V . D o k u č a je v . 88 str. 27,— . Zd. Č ernohorský: Z á k la d y ro stlin n é m orfo lo g ie. 192 str. 136,— . S. G. D avydov: M ič u rin sk á n a u k a o v y p ě s tě n í n o v ý c h d ru h ů z v ířa t. 26 str. 6,— . V. V. D okučajev: V y b ra n é sp isy . 240 str. 74,-—. B. V. Jakovlev: M a n d e lin k a b ra m b o ro vá . 48 str. 15,— . J. K lika: P řír u č k a te c h n ic k é m ik ro sk o p ie . 164 str. 110,— . J. Kom árek: Z oologie b ezo b ra tlý ch . 580 str. 372 obr. 320,— váz. 0 . B. L epešinská: V z n ik b u n ě k ze ž iv é h m o ty a ú lo h a ž iv é h m o ty v o rg a n ism u . 256 str. 31 kříd. příloh, 113,— . V. M. Fjodorov: M ikro b io lo g ie. 328 str. 141 obr. 180,— . V. N . M akarov: O ch ra n a p říro d y v S S S R . 96 str. 28,— . N . A . M axim ov: R o s tlin n á fysio lo g ie . 136 str. 59 obr. v tex tu a 45 n a 16 příl. 78,— . 1. P. P avlov: F y sio lo g ie v y š š í n e rv o v é čin n o sti. 220 str. 102,— . S. Prát: R o s tlin a pod d ro b n o h led em . 224 str. 80,— . F. P rantl: Ž iv o t č e s k ý c h p ra m o ři. Z k a m e n ě lin y , je jic h sb ě r a u rčování. 392 str. 154,— . B. P okorný: S y s te m a tic k á zoologie b ezo b ra tlý ch . R e p e tito riu m . 244 str. 160,— . P ro ti r e a k č n im u m e n d e lis m u -m o rg a n ism u . Sborník. 312 str. 74,— . B. R osický-J. W eiser: B o j s h m y z e m . II. Škůdci lidského zdraví. 832 str. 309 obr. 360,— . J. Spirhanzl: R a še lin a , je jí v z n ik , tě ž b a a v y u ž ití. 356 str. 97,— . S ta d ijn í v ý v o j s e m e n n ý c h ro stlin . Sborník. 320 str. 134,— . F. Studnička: Ú vod do p la sm a to lo g ie . 240 str. 127,— . P. Svoboda: N a u k a o lese. 324 str. 130,— . ♦ R. V eselý: Č e sk o slo v e n sk é h o u b y. I. L upenaté 2. vyd. 234 str. 532 obr.74,— . W enig-K eilová: P r a k tik u m živ o čišn é fysio lo g ie . 212 str. 65,— . P rá t-Ř eto v sk ý : P r a k tik u m ro stlin n é fy sio lo g ie. 132 str. 43,— . T. J. Zarubajlo: K . A . T im ir ja z e v — v e lk ý r u s k ý d a rw in ista . 56 str. 12,— . M. Herold: A n tib io tik a . 232 str. 36 obr. 2 příl. 108,— . K. N. Sudakov: O p rá ci M T S v S o v ě ts k é m sv a zu . 44 str. 9,— . V. T. P ašuto: A le x a n d e r N ě v s k ý a bo j ru sk é h o n á ro d a z a n e zá v islo s t v X I I I . sto le tí. 152 str. 53,— brož., 72,— váz. O ja z y c e lite rá rn íc h děl. Sborník. 398 str. 95,— brož., 114,—• váz. D. A . B irjukov: P řís p ě v e k k P a v lo v o v u učení. 112 str. 26,— . D. Slejška: O h r d in s tv í s o v ě tsk é h o lidu. 176 str. 49,— brož., 66,— váz. I. M álek: S o v ě ts k á m ik ro b io lo g ie zb r a ň m íru , E. G lásnerová: M ič u rin sk á g e n e tik a , F. H ořavka: Ž iv o t ro stlin . Sborník. 96 str. 30,— . P. Ziiman: Z á k la d y p o la ro g ra fie. 48 str. 18,— . KaKtin N . N .: O p tic k é z je v y v a tm o sfé ře . 52 str. 18,— . B. B ouček: G eologické v y c h á z k y do p ra žsk é h o o kolí. 244 str. 17 příl. 60 obr.109,— . I. A. A ndrejev: P la v b a do A n ta r k tid y . 152 str. 46,— . M a te m a tic k o -p H ro d o v ě d e c k é ro zh le d y , předpl. na 6 č. ročně 72,— , číslo 12,— . Č e sk ý lid, národopisný dvoum ěsíčník, 6 čísel ročně. V e sm ír, přírodovědecký časopis, předpl. n a 10 č. ročně 80,— , číslo 8,—•. Ž iva , nový časop is pro biologickou práci, předpl. na 6 č. ročně 165,— s barevnou příl., 110,— bez barevné přílohy, č. 30,— a 20,— . N o v ý O rient, orien talistick ý časopis, předpl. n a 10 čísel ročně 140,— , číslo 15,— . L id é a ze m ě , zem ěp. m ěsíčník, předpl. 180,— , číslo 15,— . Č e sk o slo v e n sk á biologie, předplatné na 6 čísel ročně 180,— , číslo 30,— . P reslia , časop is Cs. společnosti botanické, předpl. na 4 čísla ročně 300,— , číslo 75,— . Z oo lo g ické a e n to m o lo g ic k é lis ty , předpl. n a 4 č. ročně 320,— , číslo 80,-—. Č asopis Čs. sp o le čn o sti e n to m o lo g ic k é , předpl. na 4 čísla ročně 180,— , číslo 45,— .

'

ČS.

MYKOLOGICKÝ

KLUB

V

PRAZE

II

Benátská 2. (Botanický ústav Karlovy university). Sekretariát: Praha n , Krakovská 1. Telefon 231-131.

Staňte se naším členem! Členský příspévek činí ročně Kčs 20,— , zápisné K čs 10,— . Členské přihlášky a příspěvky přijímá jednatel I. Charvát, Praha II, Krákovská 1. Telefon 231-131. Členy, kteří dosud ne­ vyrovnali členský příspěvek za kalendářní rok 1952, prosíme o zapravení. N avštěvujte přednáškové kursy ČMK pořádané každé pondělí od 19. do 21. hod. v přednáškovém sále botanického ústavu Karlovy university v Praze II, Benátská 2. Stanice elelktr. dráhy čís. 14 (botanická zah rad a). V ýk lad a dem onstrace důležitých jedlých a jed ovatých hub pro prak tick é houbaře, za čá tečn ík y a pokročilé. P ři přednášce se též určují do­ nesené houby. P řed n ášk y v tom to roce budou zah ájen y v pondělí dne 2. března. Houbařské vycházky ČMK s odborným školením praktických houbařů se konají každou neděli do blízkého i vzdáleného okolí Prahy. Dobrou obuv a jídlo s sebou. Oznámení vycházek v denním tisku (Literární noviny) kie konci týdne a v houbařských skřínkách ČMK. Telefo­ nické dotazy na číslo 231-131. Bezplatná houbařská poradna ČMK v Praze II, Krakovská 1 (I. Charvát) určuje veškeré houby. K poštovním zásilkám z venkova (jako vzorek bez ceny) přiložte kor. lístek se svojí přesnou adresou, kde uveďte datum, naleziště, druh stromů, evenlt. chuť a vůni za syrová atd. Brno, Kotlářská 2 Bezplatná houbařská poradna každé pondělí od 17. hod. v botanické zahradě, anebo kterýkoliv den odpoledne u předsedy pplk. v. v. A. Procházky v Brně, B ratislavská čís. 36/a. Stálá výstavka čerstvých hub v Praze II, Krakovská 1. V Brně, Kotlářská 2 (botanická zahrada). Česká m ykologie vychází čtyřikrát ročně, a to v měsících únoru, květnu, srpnu a listopadu. Upozor­ ňujeme naáe členy a odběratele časopisu, že m ám e ještě na skladě starší ročníky, a to I. až V. (1947— 1951). Objednávky zasílejte na adresu jednatele ČMK I. Charváta, Praha II, Krakovská č. 1. Jednotlivý ročník stojí 60 Kčs. Zpráva spolková Valná hromada č s . mykologického klubu koná se dne 18. května t. r. v pondělí o 19. hod. v posluchárně botanického ústavu v Praze n , B enátská č. 2. Přístup pouze členům. Po schůzi přednáška.

o