MYKOLOGIE MB120P18
verze 2010
MYKOLOGIE kód MB120P18, hodinový rozsah: 2/2, 4 kredity Karel Prášil
[email protected]
CO S NÁMI ABSOLVUJETE:
přednášku praktické cvičení zkoušku případně exkurzi pro Mykologii speciální (v květnu 2011)
MYKOLOGIE kód MB120P18, hodinový rozsah: 2/2, 4 kredity Karel Prášil
[email protected]
prezentace ve formátu pdf najdete na
http://botany.natur.cuni.cz nebo na SISu pod kódem předmětu prezentace v powerpointu můžete dostat na flešku
Mykologická exkurze „MEDNÍK 2007“
exkurze k přednášce Speciální mykologie v roce 2010 do Kunratického lesa
příjemné zakončení úspěšné exkurze
Exkurze „Medník 2007“ zpracování materiálu.
MYKOLOGIE – časový rozvrh lekcí a praktika 1. ÚVOD a EKOLOGIE (bez praktika) 2. „Protozoální skupiny“ (saprotrofní a biotrofně parazitické hlenky s praktikem) 3. Chromalveolární skupiny (labyrintuly, oomycety, hyfochytriomycety) s praktikem 4. FUNGI – úvod k říši, chytridiomycety a mikrosporidie s „malým“ praktikem 5. Zygomycety (Zygo- a Glomeromycota) vlastní lekce + část praktika 6. Houby vřeckovýtrusé – úvod, dokončení praktika k zygomycetům 7. Taphrinomycotina + Saccharomycotina s praktikem (kvasinky) 8. Pezizomycotina – „prototunikátní“ s praktikem na penicilia, aspergilly a spol. 9. Pezizomycotina - „unitunikátní“ s praktikem na chaetomia, xylariální houby a spol.) 10. Pezizomycotina – “bitunikátní“ a deuteromycety s praktikem na Dematiaceae 11. Houby stopkovýtrusé I. s praktikem na rzi a sněti 12. Houby stopkovýtrusé II. s praktikem na chorošovité, kloboukaté a břichatkovité houby
Základní učebnice:
Tomáš Kalina & Jiří Váňa Sinice, řasy, houby, mechorosty a podobné organismy v současné biologii. Karolinum 2005
Doporučená literatura
Témata první lekce: 1) Mykologie jako vědní obor. 2) Postavení hub a houbám podobných organizmů v celkové soustavě říší ţivých organizmů. 3) Stručné přiblíţení ekologie hub.
• mykologie jako vědní obor, rozsah výuky na VŠ • • • • •
institucionální zázemí oboru v ČR základní výzkum a aplikovaná mykologie obecná a systematická mykologie úkoly systematických disciplín biologie biodiverzita
1) Mykologie jako vědní obor.
• mykologie jako vědní obor, rozsah výuky na VŠ • • • • •
institucionální zázemí oboru v ČR základní výzkum a aplikovaná mykologie obecná a systematická mykologie úkoly systematických disciplín biologie biodiverzita
VÝUKA MYKOLOGIE NA KATEDŘE BOTANIKY
mykologie systematická
mykologie obecná a ekologie hub
speciální přednášky
Mykologie speciální I B120P47 Prášil-KubátováMarková
Obecná mykologie B120P46 Prášil a kol.
Toxinogenní mikromycety B120P101 Kubátová
Obecná fytopatologie B120P48 Marková
Vybrané kapitoly z mykologie-Ascomycetes B120P41 Prášil
Speciální fytopatologie B120P50 Marková
Labor. práce z ekofyziologie hub B120C114 Koukol
Uredologie B120P34 Marková
Mykorhizní symbióza B120P78 Gryndler
Houba jako experimentální model B120P104 Gryndler
Mykologie speciální II B120P90 Prášil-Marková-Koukol Holec
Šašek, Pikálek, Kolařík, Gryndler, Holec
Ekologie hub B120P49 Koukol-Kolařík-Holec
Mykologie (modulární) B120P18 Prášil
Mykologie (pro učitele) B120P124 Koukol
Seminář k diplomové práci
fytopatologie
Základní přednášky: Speciální mykologie I a II Ekologie hub Obecná mykologie ÚKOLY SYSTEMATIKY rozlišit jednotlivé skupiny organizmů, utřídit je podle určitých hledisek a srozumitelně je označit (taxonomie a nomenklatorika);
zjistit a správně interpretovat všechny dostupné informace o organizmech;
a to nejdůleţitější: na základě toho všeho se snaţit o pochopení vývoje, pochopení fylogenetických vztahů, které by výsledné uspořádání mělo vyjadřovat. Závěr: systém není seznam, ale vyvíjející se názor, resp. vyjádření názoru na danou skupinu organizmů na základě aktuálních znalostí a směřuje k poznání historického vývoje i současného stavu dotyčné skupiny organizmů.
Tři historické etapy ve vývoji mykologie jako vědního oboru (účastníci dostali naxeroxované na papíře)
základní mykologické příručky slovníkového typu (Dictionary of Fungi, Illustrated Dictionary, BIlexikon) a učebnice (Kendrick 1992, Weber 1993, Alexopoulos & al. 1996, kompendium Mycota 1998-2006) mykologie na internetu: nejdůležitější internetové adresy. http://www.cbs.knaw.nl/databases/ http://www.indexfungorum.org/Names/Names.asp http://aftol.org/ http://www.fieldmuseum.org/myconet/outline.asp
2) Postavení hub a houbám podobných organizmů v celkové soustavě říší ţivých organizmů. Nejdříve velmi stručný přehled starších názorů na klasifikaci hub: Linné, Copeland, Whittaker, Kendrick, Margulisová, Cavalier-Smith a další.
Připomenutí pojmů Protozoa Goldfuss 1818 Protoctista (Hogg 1861, Copeland 1956, Margulisová 1990, 1998, Kendrick 1992) Protista (Haeckel 1886, Whittaker 1969).
Příklad staršího, velmi zjednodušeného vývojového schématu z Linného období (polovina 18. století). (ut Vegetabilia)
zakladatel systematické botaniky K. Linné 1707-1778
Příklad staršího, velmi zjednodušeného vývojového schématu z Persoonova a Friesova období (přelom 18. a 19. století). (ut Vegetabilia)
Christiaan Hendrik Persoon (1761 – 1836)
Elias Magnus Fries (1794 – 1878)
Elias Magnus Fries (1794 – 1878) nazývaný téţ „Linnaeus mykologie“ © Prášil 2008
Protozoa Goldfuss 1818/Owen 1860 Polovina 19. století – dvě nově ustavené říše pro velkou skupinu nejmenších a primitivních organizmů: Protoctista Hogg 1861 pro jedno- i vícebuněčné organizmy, které nelze zařadit ani mezi rostliny, ani mezi ţivočichy. Protista Haeckel 1866 pro jednobuněčné organizmy, stojící mezi rostlinami a ţivočichy. Důvody, proč tyto dvě říše jiţ neodpovídají současným poznatkům o fylogenezi.
Ernst Haeckel 1866
Ernst Haeckel 1866
Schéma čtyř říší ţivých organizmů dle Copelenda (1940 - 1950)
Schéma čtyř říší ţivých organizmů dle Copelenda (1940 - 1950)
systém pěti říší podle Whittakera (1969) nové rysy: zdůraznění významu trofie a houby s.l. poprvé jako samostatná říše PLANTAE
FUNGI
ANIMALIA
systém pěti říší podle Whittakera (1969) nové rysy: zdůraznění významu trofie a houby s.l. poprvé jako samostatná říše PLANTAE
FUNGI
ANIMALIA
absorpce
výživa
Kendrick 1992
FUNGI
ANIMALIA
PLANTAE
Margulisová 1998 1998 Margulisová
Baldaufová 1999
Schematické znázornění možného vzniku eukaryotní buňky na základě endosymbiotické teorie.
FUNGI PROTOZOA ANIMALIA
Fylogenetický strom jako výsledek sekvenování 18S rRNA 50 eukaryot.
Sugiyama & al. 1998 Mycoscience 39 (4)
CHROMISTA
EUKARYOTA
PLANTAE
BACTERIA
PROKARYOTA
MYKOLOGIE: Protozoa, Chromista, Fungi (Dictionary of Fungi 2001, Kalina & Váňa 2005)
PROTOZOA
FUNGI
Fungi
Animalia Chromista Plantae
Protozoa EUKARYA
Archezoa
Archaebacteria
PROKARYA Eubacteria
Zjednodušené schéma vztahů hlavních říší ţivých organizmů. (skripta Váňa 1996)
VÝVOJOVÉ VZTAHY HLAVNÍCH SKUPIN ORGANIZMŮ
Houby v širokém smyslu slova (houby s.l.), tedy zástupci říše Fungi a houbám podobné organizmy kladené donedávna do říší Protozoa a Chromista tvoří heterogenní polyfyletickou skupinu s heterotrofní (holozoickou nebo osmotrofní) výţivou. Produktem metabolismu vlastních hub je polysacharid glykogen, coţ spolu s dalšími znaky na biochemické (syntéza lyzinu) a ultrastrukturální (lyzozomy) úrovni houby (Fungi) přibliţuje spíše k ţivočichům (říše Animalia) neţ k rostlinám (říše Plantae), se kterými byly v minulosti tradičně spojovány.
Co studuje mykologie: organizmy, tradičně označované jako „houby“ tvoří ze systematického hlediska heterogenní skupinu: mykologie studuje dva okruhy organizmů: jednak vlastní houby (zástupce opistokontní říše Fungi), jednak organizmy houbám v některých znacích podobné, ale vývojově dosti vzdálené, což vyjadřuje jejich zařazení do tradičních říší Protozoa a Chromista, nebo nyní do vývojových větví Amoebozoa, Chromalveolata, Rhizaria a Excavata.
PRAVÉ HOUBY Z ŘÍŠE FUNGI
Sarcoscypha coccinea - ohnivec šarlatový
Schizosaccharomyces
Clavaria pururea - kyjanka purpurová Xerocomus rubellus - suchohřib červený
Penicillium Spizellomyces
ORGANIZMY HOUBÁM PODOBNÉ KTERÉ STUDUJE MYKOLOGIE, ALE HOUBY TO NEJSOU! Leocarpus fragilisý
Phytophtora infestans
Saprolegnia Trichia decipiens Bremia lactucae
Důleţitá poznámka k tradičnímu systému říší: Pokud v současné době pro výuku a další uţivatelskou veřejnost je asi nejpřijatelnějí uvedený systém pěti říší eukaryot, je třeba mít na mysli, ţe
1) říše Protozoa je heterogenní, polyfyletický konglomerát, který postupně, s rozvojem našich znalostí, bude rozčleněn na přirozenější (fylogenetické) skupiny (viz např. Simpson & Roger 2004) 2) říše Chromista je provizorní (dalo by se říci pracovní) seskupení, které bude - opět v souladu s novými poznatky – postupně převáděno do dalších, fylogenezi více odráţejících skupin (viz „Chromalveolata“)
Současný stav problému: Vzhledem k tomu, že skupiny Protozoa, Protista, Protoctista, a Chromista jsou bezesporu umělé konglomeráty, molekujlární fylogenetika postupně rozčlenila organismy, které studuje mykologie do několika vývojových větví, které představují přrozenější skupiny než shora uvedené říše. Alternativní systém eukaryot? Skupiny typu Excavata (předmětem studia mykologie jsou zde jednoduché hlenky akrasie), Amoebozoa (mykologie studuje sem náleţející hlenky), Rhizaria (sem náleţí plasmodiofory neboli nádorovky), Chromalveolata (do této skupiny náleţí i labyrintuly, oomycety a hyfochytrie, které studuje mykologie) a Opistokonta, kam náleţejí mimo jiné i ţivočichové (říše Animalia, Metazoa) a houby (říše Fungi).
Dinoflagellata
(Archaeplastida)
Chlorarachniophyta
Acrasea
i.s. EUKARYOTA EUKARYOTA EUKARYOTA
PROKARYOTA Eubacteria
Archaea
vývojové skupiny („říše“) dle Simpsona & Rogera (2004).
mykologie Dinoflagellata
(Archaeplastida)
Plasmodiophorida
Chlorarachniophyta
Acrasea
i.s. EUKARYOTA EUKARYOTA EUKARYOTA
PROKARYOTA Eubacteria
Archaea
vývojové skupiny („říše“) dle Simpsona & Rogera (2004).
mykologie
Modifikované vývojové větve dle Rogera & Simpsona (2009).
Přehled probíraného systému hub a houbám podobných organizmů systém tradičních říší (Dictionary 2001, Kalina & Váňa 2005)
fylogeneticky reálnější skupiny vycházející z molekulárních analýz
PROTOZOA Acrasiomycota Myxomycota Plasmodiophoromycota
EXCAVATA Acrasiomycota
CHROMISTA Labyrinthulomycota Peronosporomycota Hyphochytriomycota
RHIZARIA Plasmodiophoromycota
FUNGI Chytridiomycota Microsporidiomycota Zygomycota Ascomycota Basidiomycota
AMOEBOZOA Myxomycota
CHROMALVEOLATA Stramenopila (= Chromista) Labyrinthulomycota Peronosporomycota Hyphochytriomycota OPISTHOKONTA FUNGI Chytridiomycota Microsporidiomycota Zygomycota Ascomycota Basidiomycota
Co tedy z předchozího plyne: Houby a houbám podobné organizmy, které tradičně studuje mykologie, představují široké spektrum organizmů, které při konzervativním pohledu klademe do 3 říší, v případě „monofyletičtějšího“ molekulárního přístupu dokonce do 5 rozdílných skupin s vysokou taxonomickou hodnotou.
Toto zdánlivě jednoduché a srozumitelné konstatování ve skutečnosti představuje značné metodické, systematické a fylogenetické problémy. Distribuce předmětu studia do několika vysokých jednotek, které dosud nemají jasné vymezení a pramálo víme o jejich skutečném historickém vývoji, činí poznání této skupiny organizmů nadmíru obtíţné pro celé legie vědeckých pracovníků i nyní, nejen v roce 1919, kdy to konstatoval univerzitní docent mykologie Karel Kavina.
Není to stále platná výzva ke studiu hub a houbám podobných organizmů, prostě mykologie?
Rozvoj nových metodických přístupů: biochemie, ultrastruktura a molekulární systematika hub – přínos, výsledky a nebezpečí. Celkové počty hub a houbových organizmů. Poměr dosud popsaných (objevených) druhů a celkový odhad biodiverzity těchto organizmů; platně popsané taxony a synonyma.
Počty hub a houbám podobných organizmů. Zdroj: Kirk & al. 2008, (upraveno).
Historické stáří hub a houbových organizmů: Přímé a nepřímé důkazy o fylogenezi této skupiny: Paleontologické doklady – ojedinělé, důvody. Nepřímé: ontogeneze, biochemie, ultrastruktura, znaky na molekulární úrovni. Starší vývojové teorie a současný stav názorů na tuto problematiku. Základní megaevoluční posun, významný pro vznik vlastních hub (říše Fungi) a houbových organizmů z říše Chromista.
Univ. Doc. Dr. J. Klika 1924
Starší fylogenetické teorie o původu hub: Odvozování z řas – monofyletické i polyfyletické teorie (Braun 1847 – Chadefaud 1960). Tyto teorie vyústily v názor, ţe houby jsou polyfyletická, netaxonomická skupina, svým původem vycházející z některých skupin řas nebo mající s řasami společného předka. Odvozování z protozoí – Gobi 1884 a mnozí další.
Obecně: starší fylogenetické spekulace o původu hub: a) Odvození z řas: polyfyletické i monofyletické teorie v devatenáctém století, názor, ţe houby se vyvinuly z řas, nebo jako paralelní heterotrofní větev ze společného předka s řasami. Počátky těchto úvah u Brauna (1847), Pringsheima (1858), aţ po Chadefauda (1960)
b) Odvození z protozoí: opět polyfyletické i monofyletické teorie, první s touto myšlenkou přišel asi Gobi (1884), názor zastávali ještě Moreau (1954) a Ingold (1959).
© Prášil 2008
Obecně:
na čem stavět fylogenetické hypotézy, teorie, a úvahy? a) Přímé důkazy: paleontologické doklady – fosilie. Známe fosilní houby? Známe, ale je jich málo, jsou ojedinělé a neumoţňují jasnou interpretaci (tedy soudy o konvergenci, divergenci atd.). Důvod: houby jsou obtíţně fosilizovatelné organizmy. b) Nepřímé důkazy: ontogeneze jako výpověd o fylogenezi. Pozor: u hub je nutno vegetativní znaky povaţovat za značně proměnlivé! Tvorba nebo ztráta tvorby plodnic u bazidiomycetů, opakovaný vznik ostiola u askomycetů. Konzervativní znaky: generativní. Méně konzervativní znaky: vegetativní. Nejproměnlivější znak: výţiva c) Důkazy metodami molekulární biologie. © Prášil 2008
Fylogenetický strom říše Fungi s časovým měřítkem, sestaveným na základě molekulárních znaků. (Berbee & Taylor 1993)
Schematické znázornění nejdůleţitějších momentů ve vývoji hub.
a) vodní plísně b) větvené neseptovné hyfy c) septované hyfy d) hyfy s přezkami e)+g) vřecka a bazidie f) nepohlavní spory h) plodnice askomycetů i) homobazidie j) plodnice bazidiomycetů
Pokusy o hierarchický systém hub s.l.: starší a současná terminologie a přístupy (Phycomycetes, Mastigomycotina, „vyšší“ a „nižší“ houby, houby s.l. a houby s.str., Eumycota, straminopilní houby). Morfologicko-ontogenetické a molekulárně-genetické přístupy. Základní taxonomické kategorie a praktický význam vyšších a nižších taxonomických jednotek.
Přehled základních systematických kategorií taxonomická kategorie
koncovka
příklad
DRUH (species)
nemá
ROD (genus)
nemá
Amanita phalloides Boletus edulis Amanita, Boletus
ČELEĎ (familia)
-aceae
Amanitaceae
ŘÁD (ordo)
-ales
Agaricales
-mycetes
Basidiomycetes (u hub)
ODDĚLENÍ (divisio, phyllum)
-mycota
ŘÍŠE (regnum)
nemá
Basidiomycota (u skupin, které studuje mykologie) Chromista, Fungi, Protozoa
NADŘÍŠE, DOMÉNA (imperium)
nemá
Archea, Prokarya, Eukaria
TŘÍDA (classis)
Základní informace o systematických jednotkách v probírané látce: ODDĚLENÍ
- vymezení a základní společné znaky
PODODDĚLENÍ - pomocná jednotka, pouţitá pro charakteristiku některých skupin (např. u odd. Ascomycota) TŘÍDA
- u „niţších“ skupin základní úroveň výkladu (základní charakteristika)
PODTŘÍDA
- pomocná jednotka, pouţitá pro charakteristiku některých skupin (např. seskupení řádů u třídy Peronosporomycota)
ŘÁD
- důleţitá jednotka, ve výkladu však jen selektivně
ČELEĎ
- z fylogenetického pohledu jeden ze základních taxonů, v našem výkladu pouţit pouze vyjimečně pro charakterizaci největších řádů
ROD DRUH
- reprezentativní rody - reprezentativní druhy
Základní charakteristika probíraných skupin:
morfologie vegetativní stélky, často spojená se specifickou terminologií
pohlavní rozmnoţování nepohlavní rozmnoţování ekologie
význam (ekonomický, zdravotnický, fytopatologický aj.) fylogeneze (hypotézy, souvislosti) velikost skupiny a systém
reprezentativní zástupci (morfologie, ekologie, význam)
doména: EUKARYOTA tradiční říše: Protozoa alternativně: vývojová větev Amoebozoa Leocarpus fragilis sporangiální hlenka
Lycogala epidendrum (pýchavička vlčí mléko) aethaliální hlenka jako příklady heterotrofních, houbám podobných prvoků
PROTOZOA Goldfuss 1818/Owen 1860 Převáţně jednobuněčné organizmy s chemoheterotrofní (osmotrofní nebo fagocytární) výţivou (ale tři skupiny prvoků mají chloroplasty (Chlorarachniophyta, Euglenophyta a Dinophyta).
Bičíky, pokud je zástupci mají, tak jsou bez mastigonemat (duté vlásky na bičíku). Protozoa vykazují velkou morfologickou, fyziologickou i genetickou variabilitu a lze předpokládat, ţe jejich prapředci byli vývojovým centrem pro mnoho dnes existujících skupin. Protozoa jsou bezesporu heterogenní, parafyletickou skupinou organizmů, tedy skupinou zaloţenou na plesiomorfních znacích, která ale nezahrnuje všechny potomky společného předka. Říše bude postupně členěna na další skupiny s rel. monofyletickým původem.
relativně nová říše Chromista alternativně: vývojová větev Chromalveolata, skupina Straminipila
Saproloegniales oogonia s oosporami
Pseudoperonospora humuli heterotrofní parazit na chmelu
CHROMISTA Cavalier-Smith 1981 (dnes spíše Chromalveolata) Relativně „mladá“ říše, ustavená pro skupiny jak primárně heterotrofních tak sekundárně autotrofních organizmů, které získaly chloroplasty sekundární endosymbiózou. Buněčná stěna je převáţně celulózní či z jiných polysacharidů. Zásobní látkou je u většiny zástupců polysacharid chrysolaminaran, u heterotrofních zástupců pak polysacharid označovaný mykolaminaran. Bičíky (pokud jsou vyvinuty) bývají dva, alespoň jeden s mastigonematy. Chromista obsahují autotrofní řasové organizmy i heterotrofní organizmy houbám podobné, které zřejmě mají společný původ, pro který hovoří některé fyziologické znaky (syntéza lysinu přes kyselinu diaminopimelovou (DAP) , zatímco u vlastních hub jde přes kyselinu aminoadipovou AAA). Další rozdíly jsou v mitochondriích (trubicovité přepáţky) a v uspořádání bičíků s mastigonematy. Skupina (nejčastěji vedená v hodnotě říše) bývá také označována jako Straminipila. Dnes na základě molekulárních studií došlo ke sloučení se skupinou Alveolata na vývojovou větev Chromalveolata.
říše Fungi
Clavulinopsis helvola kyjovečka hnědavá
alternativně:
Opistokonta jako nadřazená jednotka pro skupinu Fungi
Penicillium chrysogenum
Cladonia fimbriata lichenizovaná vřeckovýtrusá houba
FUNGI Linnaeus 1753/FRIES 1821. Jednobuněčné i vícebuněčné, často vláknité (myceliální) organizmy, buněčnou stěnu tvoří chitin a β-polyglukany. Výţiva absorpční/osmotrofní, tedy heterotrofní ale nikoli fagotrofní. Zásobní látkou je (podobně jako u ţivočichů) glykogen. Některé znaky na úrovni ultrastruktury (mitochondrie s plochými přepáţkami) a biosyntézy (syntéza lyzinu cestou AAA) jsou také blíţe ţivočichům neţ rostlinám. Bičíky pouze u oddělení Chytridiomycota, hladké, bez mastigonemat. Ţivotní cyklus převáţně haploidní nebo dikaryotický, vzácně i diploidní. Náplň této skupiny doznala v posledních desetiletích velkých změn, především převedením některých zásupců které tradičně studuje mykologie, do vývojových větví Amoebozoa, Chromalveolata, Rhizaria a Excavata. Fungi s.str. omezeny na „opistokontní houby“.
3) Pár stručných poznámek o ekologii hub.
3) Pár stručných poznámek o ekologii hub. Houby se významnou měrou podílejí na rozkladu (dekompozici) organického materiálu na anorganické sloţky (minerální látky a CO2 - mineralizace organ. hmoty) jako základ pro vyuţití primárními producenty. Mineralizace a humifikace – revitalizace půdních zdrojů. Zásadní význam především pro koloběh uhlíku, který získávají rozkladem polysacharidů (celulózy, ligninu ad.). Získávání dusíku rozkladem bílkovin – uvolňování do půdy. Osmotrofní výţiva – extracelulární enzymy na rozklad a získávání energie z organických makromolekul. Ekologické faktory, ovlivňující mykoflóru: - klimatické (vlhkost, teplota, pohyb vzduchu ad.) - edafické (chemicko-fyzikální vlastnosti substrátu) - topografické ( poloha, výška, orientace ad.) - biotické (ovlivňování ţivých orgaizmů v rámci biotopu).
déšťové stážky
hmyz a jeho výměšky listy a houby fyloplánu
větve dřevní houby (bazidiomycety) opad interakce hub a živočichů
přímý spad prostorový a časový posun
mineralizace zásobárna minerální výživy
stékání po kmeni
absorpce interakce hub
Úloha hub při koloběhu ţivin v lesním ekosystému.
Pár stručných poznámek o ekologii hub. Ekologické skupiny hub podle způsobu získávání výţivy: - saprotrofní houby – z odumřelých částic organického původu, nutná příslušná enzymatická výbava. - parazitické a patogenní houby: biotrofní a nekrotrofní parazitizmus, „dravé houby“ (predátoři), patogenní houby jako původci onemocnění hmyzu, studenokrevných i teplokrevných ţivočichů. - symbiotické houby (mutualistická symbióza?) - mykorhizní houby - lichenizmus - endofytické houby - houby v symbióze s hmyzem (ambrosiové houby). Sukcese hub na daném substrátu. Houby lignikolní, bylinné, opadové, koprofilní. „Půdní“ houby, „vodní“ houby, „vzdušné“ houby (air-borne)
rostlina
zjednodušené a schéma vztahů mezi rostlinou, endofytem a patogenem
Pár stručných poznámek o ekologii hub. Ţivodní strategie hub dle limitujících faktorů: r – strategie: ruderální druhy s rychlým růstem, jednoduchým ţivotním cyklem a produkující velké mnoţství (především) nepohlavních spor (kvasinky, zygomycety („sugar-fungi“), koprofilní a antrakofilní houby. s – strategie: stres snášející houby, označované jako např. termofilní a psychrofilní houby, xerofilní a halofilní houby nebo lignolitické a chitinolitické houby. k – strategie: houby, schopné konkurenčních vztahů na stanovišti (rezistentní mycelium, dlouhá doba fruktifikace, víceleté plodnice, schopnost tvorgy velkého mnoţství plodni, jeţ obsadí substrát). Nutnost biotopu se stabilizovanými podmínkami (mykorhizní houby).
Závěr - nezastupitelná role při dekompozici a cyklu prvků (C, N, P) - tímto vliv na rostliny ale i přímo přes symbiózy - negativní vliv přes parazitizmus (i na člověka) - kolonizátoři extrémních nik - podhodnocená/nadhodnocená biodiverzita
Děkuji za pozornost a příště jiţ bude následovat povídání o jednotlivých konkrétních skupinách.
Microstoma protracta – ohnivec zimní