w ' ' ' '~ ;S a ď MYKOLOGIE ROČNÍK

w ’

'

'

' '~

;S a ď

MYKOLOGIE ROČNÍK

ČESKA

M Ï K O L O G IE

Časopis Cs. vědecké společnosti pro mykologii pro šíření znalosti hub po strán ce .v ě d eck é i p ra k tic k é R o č n í k .j 1

'

Čísl o 4

L i s l o p a cl 1 9 7 7

V ydává Cs, vědecká sjwlečnost pro mykologii v N akladatelství Československé a k a d e m ie věd

V e d o u c í r e d a k t o r : doc. dr. Zdeněk Urban, doktor biologických véd R e d a k č n í r a d a : akadem ik C tibor Blattný, doktor zem ědělských věd, univ. prof. Karel Cejp, doktor biologických vM , dr. Petr Frafuer, MUDr. Josef Ilerink, dr. František K otlaba, k an d id át biologických věd, inž. Karel K řiž, prom. biol. Zdeněk PouT.ar. ?

V ý k o n n ý r e d a k t o r : dr. M irko 8v¿xek, k an d id át biologických věd Příspěvky zasílejte na a d re s u v ý k o n n éh o re d a k to ra : 15 579 P ra h a 1,V ácla v sk é n ám , 68, N á ro d n í m u zeu m , tele fo n 2G 94 5 1 -5 9 . lin k a 43. se šit 31. r o č n í k u vyšel 15. s r p n a 1977

( I HSAH 7j . U r b a n : V ý v o j m y k o l o g i e v SSiSR za (iO loi. (Iv 00. v ý r o č í Volkó ř i jn o v ó rev olu ce) .

A. D e r m c k a J . V e s e l s k ý : l n o c y b o fast ij>iata (SchaolT. r x Fr.) Qué!. l o v i t á a. f a x o n ó m i o jej p o d d r u b o v . (S f a r e b n o u t a b u í o u o. 92)

. .

18Ô

- vláknícek u ž e ­ 189

10:! ¡\¡. S v r č o k : N o v é n e b o m é n ě z n á m é d i s k o m y c e t y . V I ........................................................................ J . S t a n g l a J . V e s e l s k ý : I n o e y b e g r i s e o v e h d a K ü l m e r . (1’n s p č v k y k jM iz n á n í v z á c i i č j š í c h v l á k n í c . f ’á s t 11.) . ..................................................................‘ ................................................... 201 V. J a n e č k o v á , O . F a s s a t i o v á , M. D a n i e l a K . K í d v a n e c : N á l e z y p ů d n í c h m i k r o m y c e í u v u V y s o k é m H i m á l a j i ( X e p á l ) .................................................................................................. 2 0 6 J . V a ř e k o v á a V . T i c h ý : V ý z n a m r i b o í l u v i n u j>¡ i l. v o rb ó p l o d n i c h o u b y L e n t i n u r , t i g r i n u s ( B u l l . e x F r . ) !-’r ...................................................................................................................................... 2 1 4 V . H o r v e r t : A k a d e m i k C t i b o r B l a t t n ý o s m d e s á t n í k o m ............................................................... 22 3 •T. H e r i n k : K s e d m d e s á t ý m n a r o z e n i n á m in ž. K a r l a K ř í ž e .................................................. 2 25 J , R o t l a : D o c e n t M U D r . J i ř í M a n y c h , C líc ., p a d e s á t i l e t ý . . . . . . . . . . . . . . 2:>:i

J . H e r in k : R eferáty

Iv nedoíifcým o

Jítoratuříi!

70- narozeninám in*- ždoflka 8ah»u|vni K . fl ojp n K , J)o te|S , N # w

uf

v t if a w w lh y

(Fungí ímpurfořdj) fivm W m tm t H ulvmm 11. (M¡ Svřftsk, alf.- 348)» P ; liaffiiiHllf» Rsehereho* m yw soeiologhittw (teíts ¡«s ferêis d« ifa tií« B elgique (th Kláli» M h 348)» A, Derroek, K ub y lesov, p el/ » íůk («T.- M sřiiik, siř.- Ž43)j §.■ B©ffl§B¡4Í, Maia S w a gřžý-

bów I, (F, Kettefea, §tř, 244 ji A.- Berný, Lem ieM fylopatoitigie {#.• Sp§ěefc, síť.-149)» s.

51. F . Mtaítřiktt, P eeieevi giy b í V k ř » ji« y (l,
*tr. 247), P ř í l o h y ; b a r e v n á ía b t tl # 6, 9§¡ I m e y h ě festijpsťft (gáiae#.- tm ť f .) tytíéi: stítešp.- ÍÍMsš-tíg íata 8t««gl §r Veselský aptí4 S«ř»i«k ni 'Ÿëgêiëkf (A.- tiê tiê ê k pí«*.) Č W iíobťlÁ t» b u l© ¡ X IX , AI«*/lo/rtík C tíbdť tii&Ultý O b m h r o b n ík a žil (1977) » ataza&m t& A ^ v ý e ii a (IftititiV fíili jitiě tí íittfc

2-8

ČESKÁ MYKOLOGIE ČASOPIS ČESKOSLOVENSK É VĚDECKÉ SPO LEČNOSTI PRO MYKOLOGII ROČNÍK 31

1977

SEŠIT 4

Vývoj mykologie v SSSR za GO let (K (>0. výročí Velké říjnové revoluce) Z d en ěk Urban

|

V roce 1977 si p řip o m ín ám e vznik p rv n íh o socialistického stá tu a začátek nového údobí ve v ývoji člověčenstva: k v a lita tiv n ě zcela nové, bořící tisícileté tříd n í společensko-ekonom ické závislosti a z toho v y rů stající m rav n í kodex. Teoretici i vedoucí u sk u tečň o v atelé světové revoluce rozpoznali, že nově n a stu ­ pující dělnická tříd a , n ástu p ce buržoasie, m usí rozbít řa d u in stitucionálních zařízení sta ré společnosti, ale n ao p ak p řev zít vše, co m ůže použít p ro další a úspěšný rozvoj jí řízen é a rozv íjen é pospolitosti. S te jn ý p řístu p , zhodnocení a další rozvití za nových podm ínek, m ůžem e v ystopovat v h istorii m ykologie Ruské říše a SSSR. K ořen y současné sovětské m ykologie jsou v p ředrevolučním carském R usku. N ení úkolem člán k u zk o u m at blíže příčiny, proč vysoká teo retick á úro v eň m y­ kologie p řed rev o lu čn íh o R uska b yla nicm éně těsně sp ja ta s p o třeb am i praxe, předev ším zem ědělské a lesnické. Jm é n a m nohých ru ských m ykologů, v y n ik a­ jících te o re tik ů , av šak praco v n ík ů státn ích , většinou zem ědělskolesnických in ­ stitucí. jso u světoznám á. Jm e n u jm e aspoň N. N. V oronichina, M. S. V oronina, V. G. T ra n se l’a, F. V. B uchgol’ce, L. I. K u rsanova, N. A. N aum ova aj. Jm en o ­ vaní a řa d a dalších, p ři plnění p rak tick ý ch úkolů, dávali prací navíc podnět k základ n ím v ýzkum ům m y to lo g ick ý m , tj. m ykofloristickým , taxonom ickým a biologicko-fysiologickým , bez k terý ch se m ykologie nem ůže obejít. Jejich exis­ tenční postav en í je stav ělo d enně před ú k o l ře šit p rak tick é p o třeby n á ro d n íh o hospod ářstv í p ři současném stu d iu sice nepožadovaných, ale správ n ě rozpozna­ ných čistě teoretick ý ch , zák lad n ích otázek m ykologie. N ení p ro to divu, že v souhlasu s osvědčenou trad icí, si d al v r. 1967 vzniklý vědecký časopis „M ikologija i fito p a to lo g ija “ do v ín k u : ro zv íjet m ykologii jako teoretickou disciplínu, těsně spojenou s praxí. P řed rev o lu čn í m ykologie se om ezovala n a již zm íněnou p rak tick o u proble­ m atik u zem ědělskou, lesnickou a p rů m y slo v o u ; současně, díky čilém u a efek tiv ­ ním u spojení ru sk ý ch m ykologů se světovou m ykologií, byly dán y základy k teo retick é m ykologii. T ento vývoj úspěšně pokračoval i po revoluci, k te rá citlivě ocenila důležitost základ n íh o stu d ia p ředevším těch hub, k te ré m ají, z nejširšíh o h lediska vzato, význam v och ran ě zem ědělských k u ltu r, v ochraně lesů. v p o tra v in á řsk é m p rů m y slu a v lékařství. N elze v to m to článku přecházet do podrobností, jsou uvedeny v cito v an é lite ra tu ře . M ykologie již v m inulosti, a tím spíše v současnosti zasah u je p o d sta tn ě do p ra k tic k y zam ěřených vědních oborů jako jsou zem ědělská a lesnická fytopatologie, h u m á n n í a v e te rin á rn í m edicína, p o tra v in á řstv í, k rm iv á řstv í, farm acie. P ři p řeh le d u šedesátiletého vývoje spíše jd e o v y ty p o v án í zák lad n ích rysů, k te ré jsou n u tn é p ro ro v n o m ěr­ ný a ú p ln ý vývoj všech zm íněných oborů. 18 5

Č E S K Á M Y K O L O G I E 31 (4) 1977

Po revoluci zdárně, i když s m ezeram i a spíše živelně, pokračovalo studium m y k o f l o r i s t i c k é , jed n o ze zák lad ních a n ep o strad ateln ý ch . Z m íněnou n edokonalost n u tn o sp a třo v a t v tom , že stu d iu m m nohdy kořenilo v příliš p rak ticistick ý ch úkolech a zůstalo ta k om ezeno pouze n a u rčité skupiny p a ra sitických h u b nebo h o stitelů . M nohé sap ro fy tick é houby byly opom enuty, po­ dobně i ekotopy ležící vzdáleně od íy to p ato lo g ick éh o a jin éh o zájm u. Na d ru h é stra n ě n u tn o k o n stato v at, že výchova m ladých a co do m nožství n esro v n ate ln ě (s p řed rev o lu čn í dobou) početnějších p raco v n ík ů ve íytopatologii, m edicíně, chem ické technologii a v m ykologii, pod m ínila neb ý v alý v zrů st m y kofloristických p řísp ěv k ů ze všech re p u b lik a k ra jů SSSR. To, co p ře d revolucí bylo n á ­ hod n ý m a n ad šen ý m zájm em jedin ců , stalo se po revoluci p o třeb o u a zálibou desítek p raco v n ík ů n a vysokých školách, v akadem ii i ve výzkum ných ústavech a stanicích. V m edicínské a v e te rin á rn í m ykologii v lastně te p rv e m in u lé období 60 le t přineslo, pod vlivem rozvoje lé k a řsk é péče a výzkum u, snahy podobné m ykořloristice, tj. stu d iu m rozšíření a v ý sk y tu p ato genních hu b v příro d ě a vý­ zkum p řiro zen é ohniskovosti. N a výsledcích m y k o flo ristik y b u d u je dnes tech­ n ick á m ykologie, jejíž rozvoj i do budoucna bude záležet do značné m íry na neu stálém m yko flo ristick ém výzkum u. K onečně i e x p e rim e n tá ln í stu d iu m fytopato g en n ích hub. sledující jejich fysiologii, ekologii, ontogenesi a p řispívající k řešen í je jic h rodové, v n itro d ru h o v é taxonom ie m usí n u tn ě využívat znalostí o b o h ato sti a p ro m ěn liv o sti m ykoflory ta k obrovského a ekologicky pestréh o územ í jak ý m je SSSR. Jin ý m , p o třeb am i p ra x e o vlivněným a p ro ro zv in u tí ekologie velm i cenným odvětvím m y k o flo ristik y je stu d iu m m y k o f l o r y u rčitý ch p r o s t ř e d í (ekotopů). P rá v ě po revoluci se stá v a jí od 30. l«,t stále početnější práce stu d u jící m y k o flo ru lesních porostů, dřeva, zem ědělských k u ltu r, k u ltu r ovocnářských, sem en a plodů ro stlin hosp o d ářsk y v ý znam ných; zm nožují se p ráce o m ykofloře půd, vod, o hou b ách n a živočiších a člověku, n a p ro d u k te ch p o tra v in ářsk é h o p rů m y slu a o houbách v ovzduší. Do b u d o u cn a velký význam budou m ít práce o m ykofloře více m éně p řiro zen ý ch společenstev ja k lesních, ta k lučních a stepních. S oběm a zm íněným i sm ěry rozvoje m ykologie velm i těsn ě souvisí potřeba stu d ia a p říp ra v y m o n o g r a f i í. Ty jso u zák lad n ím před p o k lad em p ro úspěš­ n ý vývoj všech odvětví vědy, k d e m ykologie h ra je p o d statn o u úlo h u : fy to p a t )logie, prům y slo v é a m edicínské m ykologie a ekologie. Již během m in u lý ch let sovětského s tá tu p o d statn ě vzrostl počet m onografických zpracování určitých sk u p in h u b nebo klíčů n a jejich určování. P odobně se ro zrů stalo vydávání m o­ nog rafick ý ch zpraco v án í h u b n a u rč itý c h h o s t i t e l í c h nebo s u b s t r á ­ t e c h . V tom to sm ěru je tře b a d át do b u doucna více m ožností, m a te rie ln ě pod­ ložených. v p rv é řa d ě p říp ra v ě dalších tax onom ických m onografií, k te ré budou solidní zák lad n o u p ro m o n o g rafie ekologických sk u p in hub. P odobně i vyp raco ­ váv án í m y k o f l o r celých územ í, oblastí a rep ublik, po revoluci slibně zapo­ čaté, n u tn o dále p o d p o ro v at a podložit m onografiem i taxonom ickým i. P říp ra v a m onografií, p ředevším taxonom ických, ale i ekologických stá le více využívá p o zn atk ů m y k o g e o g r a f i c k ý c h a h i s t o r i c k é a r e á l o g r a f i e . V elký p ra k tic k ý význam zm íněných studií zřeteln ě v y stu p u je ve íy ­ topatologii a v m ykologické m edicíně. Za m inulých 60 let došlo v SSSR k e znač­ n ém u p ro h lo u b en í a rozm nožení tě c h to p oznatků, k te ré lze č erp at n e jen z nes­ četných m ykoflo ristick ý ch prací, ale i z p rací zvlášť těm to otázkám věnovaným , tý k ajících se ovšem zatím je n n ěk o lik a m álo sk u p in hu b nebo jen určitého, om ezeného územ í. 186

I

URBAN: MYKOLOGIE V SSSR

H ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ I ■ H ■ ■ ■ I I ■ ■ I ■ I I I I I I I I I I I I I I I I I I I I

Je pozoruhodné jak velké m nožství prací zabývajících se p r o b l e m a t i k o u d r u h u , ted y zdánlivě vysoce teoretickou otázkou, vzniklo od konce první světové války právě na územ í SSSR. To platí nejen o cévnatých rostlinách, ale zvlášť o houbách, saprofytických i parasitických. Sovětský svaz je zemí, kde především m ykologové a fytopatologové věnovali tomuto tém atu nejvíce publikací a referátů na konferencích; při tom vycházejí z toho, že správný, skutečnost v přírodě nejúplněji odrážející stav existence organismů je současně nej spolehlivější základnou pro rozpracovávání praktických způsobů např. boje proti chorobám nebo k řešení úlohy hub ve společenstvech a ekosystémech. Zvládnutí teoretických pohledů současně zkvalitňuje práci taxonom a-m onografa. Jsou však v sovětské m ykologii dílčí obory, které do doby Říjnové revoluce nebyly v Rusku známy. Teprve velkorysá a do budoucnosti hledící podpora sovětské společnosti věnovaná vědě um ožnila mj. vznik nových směrů ve výzkum u hub jako jso u : f y s i o l o g i e a b i o c h e m i e m i k r o s k o p i c k ý c h hub, b i o c h e m i e b a s i d i o m y c e t ů a m y k o c e n o l o g i e . Zvlášť prvně zm íněná odvětví zahrnují v sobě jak řešení obecných, širší platnost m ajících otázek, tak studia ekologická podporující a doplňující výsledky prací m ykoceno!ogických. Sama m ykocenologie v SSSR, jakož i v jiných zemích, dosud nejen hledá nejvhodnější, spíše po ekologické cestě zam ěřené m etodiky, ale spolu s tím si vyžádá daleko intensivnější a v různých oblastech a fytocenosách prováděné m ykocenolologické výzkum y. Na konci 9. pětiletky možno konstatovat, že m ykologie se rozvíjela úspěšně, i když někdy obsahově i rozsahem nerovnoměrně, ve všech republikách. Především to platí o m ykofloristice a taxonom ii. Zvlášť potěšitelné je, že taxonom ie a vůbec základní studia m ykologická postupně pronikají a zaujím ají své m ísto nejen ve fytopatologii (kde už byla tradice), ale též v prům yslové a zdravotnické m ykologii. Jiným příznivým rysem je, že se rychle rozvíjejí a zmnožují studia cytologická, cytochemická, genetická za pomoci nejen tradičních, ale i nej no vějších m etod, např. pomocí elektronové mikroskopie, pomocí studia struktury DNK apod. Jejich výsledky přispějí nejen k lepším u porozumění system atice a fylogenesi hub, ale i k praktickém u řešení způsobů boje proti patogenům rostlin i živočichů. Pozoruhodné jsou úkoly, které si sovětská m ykologie klade do budoucna, do další pětiletky. Předem nutno připomenout, že každý cílevědom ě sledovaný výzkum v zem ědělství, prům yslu nebo zdravotnictví, kde houba hraje více či m éně podstatnou úlohu, m á své specifické, úžeji zam ěřené potřeby. Z přehledu výsledků posledních pěti let a perspektiv dalšího rozvoje m ykologie, jak je podávají M. V. Gorlenko a M. A. Litvinov, však vyplývá, že konečným, zatím ještě vzdáleným cílem je studium ekologie hub, jejich funkce v ekosystém ech a jejich vlastností. K e splnění těchto úkolů je třeba dále hromadit poznatky přispívající k poznání m y k o f l o r y SSSR, zvláště pak územ í středního pásu evropského RSFSR a tak připravovat podklady k dalšímu rozvinutí zem ědělství v nečem ozem ní části země. Jiným zdrojem podobných, ekologicky cenných poznatků bude příprava jak m y k o f l o r i s t i c k ý c h oblastně omezených příspěvků tak m o n o g r a f i í h u b na souborech u r č i t ý c h r o s t l i n , např. plevelů, prům yslových plodin atd. Naprosto nezbytné je prohloubit a rozšířit studia m y k o c e n o l o g i c k á a zapojit m ykology i pomocí jiných tém at do mezinárod­ ního programu „Člověk a biosféra“. Všechna zm íněná snaha by však byla ne­ úplná a nedokonalá kdyby dále nebyly podpořeny a rozhojněny práce připra­ vující m o n o g r a f i e r o d ů nebo jiných skupin hub a m o n o g r a f i e hub 187

-I

■ '■

IBi!

.

v

»

'

Jlllll!

Č e s k á m y k o l o g i e 31 (4) 1977

H

u r č i t ý c h ú z e m í nebo p ř i r o z e n ý c h o b l a s t í . Posledně uvedené studie by m ěly v budoucnu vyústit ve vydávání flor hub dalších republik a konečně ve f l o r u h u b S S S R . Studium úlohy hub v přirozených i um ělých fytocenosách však nelze vést bez současného poznávání jejich v n i t r o d r u h o v é p r o m ě n l i v o s t i a s tím spojených g e n e t i c k ý c h z á k o n i t o s t í. ■ M ykologie však nesm í zanedbávat i širší, nejzákladnější otázky jako jsou studie o p ů v o d u a f y l o g e n e z i hub a jejich postavení v říši organismů. Výhled na 10. pětiletku nezapomíná na m aterielní zabezpečení, především však na přípravu moderní u č e b n i c e a dostatečného počtu k v a l i f i k o v á n ý c h m y k o l o g ů . Zatím nedostatečně, jak počtem tak kvalitou, jsou vybudovány s b í r k y k u l t u r h u b ; to je úkol této pětiletky. Není sporu o tom, že československá m ykologie může v m nohém čerpat z m inulého vývoje a současného plánování sovětské vědy o houbách. Chtěl bych v závěru jen připomenout, že z m inulosti již známe vzájem nou spolupráci našich a sovětských m ykologů a pozornost, již naši m ykologové věnovali a věnují sovětské m ykologické literatuře a celkovém u směru vývoje. Bylo by jen žádoucí, aby zatím nem nohé vým ěnné pracovní pobyty byly urychleně rozvinuty do daleko větší míry.

H H H H H

Literatura

188

H B

C e j p K. (1952): R uská a sovětská mykologie. Ces. Mykol. 6: 33—38, 81—84, 152—156. G o r l e n k o M. V. a L i t v í n o v M. A. (1977): Itogi m ikologičeskich issledovanij v děvjatoj p ja tile tk e i p erspektivy ich raz v itija n a bližajšje gody. Mikol. F itopatol. 11: 5-12. ■ M i k q l o g i j a i f i t o p a t o l o g i j a , 1, 5: 352—435; — 11,1: 3—93. Š a š e k V. (1967): S etkání se sovětským i m y kol »gv. Ces. M ykol. 21: 201—204.

^*

H H H H H H H H H H H B

I B H H B

Hs

I

Inocybe fastigiala (Schaeff. ex Fr.) Quél. — vláknica kuželovitá a taxonómia jej poddruhov (S farebnou ta b u lo u č. 92) Inocybe fastigiata (Schaeff. ex Fr.) Quél. and its Subspecific Taxonomy (W ith coloured plate No 92) A u rel D erm ek a Jaroslav V eselský V láknica kuželovitá v širokom poňatí Heimovom, ktorý ju r. 1931 pokladal ako d ru h m ykorízovo nezávislý, je v skutočnosti d ru h súborný a možno ho rozložit najm enej na 6 m orfologicky alebo ekologicky odlišných a geogra­ ficky oddelených plem ien. K u všetkým novoustanoveným poddruhom , z ktorých Inocybe fa itig ía ta subsp. lilofastigiata Š tangl et V eselský je opísaná ako nový taxon, sú připojené stru čn é latinsk é diagnózy.

Inocybe fastigiata (Schaeff. ex Fr.) Quél. sensu lato Heim, 1931, consider­ ed by H eim as „libře de tous liens m ycorhiziques“ is a com plex species w hich can be subdivided to six m orphologically an d /o r ecologically distinct and geographically sep arate races. Concise diagnoses in L atin are added to all th e new ly com bined taxa, Inocybe fastigiata subsp. lilofastigiata Stangl et V eselský being described as new.

Na jednej z m ykologických exkurzií, ktoré sa konali v súvislosti s I. m ykologickým i dnami na Slovensku, dňa 17. IX. 1975 na lokalitě Kopčany „Sirková voda“ v lesnom type podskupiny borovicových dúbrav (P ineto-Q uercetum Zlat­ ník 1956) našli a zbierali niektorí účastníci zjazdu pozoruhodnú vláknicu z pří­ buzenstva vlákníce kuželovitéj — Inocybe fastigiata. Plodnice tejto vlákníce, ktoré sa našli vo váčšom m nožstve v rozličnom vývinovom štádiu, vyznačovali sa prchavou prítomnosťou bledofialových pigm entov nerovnakej intenzity na tem ene klobúka a na hlúbiku, čo bolo osobitne nápadné najma na mladších exemplároch. Zovňajškom sa ponášali na vláknicu kuželovitú s okrajom klobú­ ka hoci vrastene vláknitým , avšak inak hladkým, lúčovito nerozpukaným. J. Stangl a J. Veselský, vtedajší účastníci exkurzie z nálezu usúdili, že ide pravdě­ podobně o nový druh a označili ho provizorně ako Inocybe lilofastigiata ad in ­ terim. Koncom leta 1976 sa na túto lokalitu opátovne vydal prvý z autorov tohto příspěvku (A. D.) a podařilo sa mu dňa 4. IX. 1976 nájsť ďalšie plodnice tejto vlákníce. Nájdené plodnice podrobné m orfologicky opísal a nam aloval. Mikro­ skopický rozbor vykonal druhý z autorov tohto příspěvku (J. V.). Exsikáty plodníc z tohto zberu sú uložené v herbáři BRA ako holotyp, ktorého system a­ tické zatriedenie a opis předkládáme: Inocybe fastigiata (Schaeff. ex Fr.) Quél. subsp. lilofastigiata Stangl apud D erm ek et V eselský subsp. nov.:

et V eselský

K l o b ú k 30—60 (—80) X 15—30 mm, za mládi kuželovitý, neskór plochý, s okrajom nadvihnutým až m ierne nadvinutým , v střede s tupým hrbolom, suchý, hladký, hodvábne lesklý, v elm i jem ne vrastene lúčovito 'Vláknitý, bledookrový, na tem ene jem ne fialový (na m ladých plodniciach). L u p e n e až 4 mm široké, stredne husté, vystriedané lupienkam i, na ostří nepravidelne vrúbkované, pri hlúbiku úzko připojené, za mladí krém ovobelavé, neskór sivookrové. H l ú b i k 30—60 (—70)) mm dlhý a 6—12 m m hrubý, nepravidelne válcovitý, 189

Č e s k á m y k o l o g i e 31 (4) 1977

plný, na báze s naznačenou hluzkou, belavý s fialovkastým odtieňom, v dospě­ losti fialovkastý iba na vrchole, inde bledookrovo pozdížne vláknitý. V e l ů m belavé. D u ž i n a v klobúku krémová, v hlúbiku krém ovobelavá a m ákko vláknitá, vóňa nevýrazná, slabá, chuť m ierna. V ý t r u s n ý p r a c h hnědý. S p o r y 8,5—11 (—12 ) X 5—6,5 (—7) ^m. C y s t i d i o l y na ostří lupeňov 17—34 X 1 0 -1 4 um.

Inocybe fastigiata (Schaeff. ex Fr.) Quél. subsp. lilofastigiata S tangl et Veselský. K opčany „Sirková voda“ , 17. IX. 1975. a — plodnice 1 : 1, b — spory 2000X, c — cystidioly n a ostří lupeňov 1000X- P o d lá n áč rtu J. S tangla n ak reslil A. D erm ek. D i a g n o s i s l a t i n a : P i l e u s in n ate fibrilloso-rim osus glaber, pallid e ochraceus usque subbrunneus, um bone obtuse lilaceotinctus. L a m e l l a e an g u ste adn atae ex albido ochraceae. S t i p e s teres, solidus, ad basim in d istin cte u sq u e ad 12 m m incrassatus, albocrem eus, apice violaceotinctus. C a r o alb a odore debili, in sipida. S p o r a e 8,5—11 (—12) X 5—6,5 (—7) ,um. C y s t i d i o l a aciei 17—34 X X 10—14 um. T y p u s : Kopčany, distr. Senica, Slovacia Res publ. Soc., ČSSR, n em ore „Sirková voda“ dieto (Pineto-Q uercetum ) sub Q uercubus, 4. IX. 1976 leg. et pinx. A. D erm ek (BRA). A d n o t a t i o : L ocalitate eadem die 17. IX. 1975 A. P říhoda, J. Stangl, J. V esel­ ský et alii sodales Congressus mycologici „I. m ykologické dni n a S lovensku“ hanc speciem crebro legebant et J. Stangl delineavit, sed specim ina discessa fu eran t.

Opakovaný nález nás teda oprávňuje predpokladať dědičně fixovan ý výskyt fialových pigm entov u tohto poddruhu. Avšak ich premena na dospievajúcich plodniciach (prevážne na hnedasté sfarbenie) svědčí o labilnosti a taxonom ickej nespolahlivosti tohto znaku. Súhlasím e s M. Svrčkom, ktorý upozornil v svojej práci o system atickom postavení niektorých pavučinovcov z podrodu Telam onia, že o v ela spolahlivejším taxonom ickým znakom je poznanie ekologie druhu, než nestále pigm enty [M. Svrček, Čes. Mykol. 22 (4), p. 260, 1968], Náš pozoruhodný nález a jeho zaradenie do druhu Inocybe fastigiata v hod­ notě poddruhu dal podnět k novej klasifikácii hlavných taxónov celého kom ­ plexu Inocybe fastigiata a to na úrovni subspécií. Tejto úlohy sa ujal na základe štúdia herbárových položiek a literatúry druhý z autorov (J. V.). Ako podklad 190

*

______

DERMEK a VESELSKÝ: INOCYBE FA STIG IATA

poslúžilo stanovisko R. Singera (1975) že: “all or almost Inocybes have potential im portance in forestry as m ycorrhiza-fungi“ (1. c. p. 572). Pri hodnotenl m orfologicky a fytogeograficky odlišných plem ien vlákníce kužel’ovitej sm e sa opierali o cenný dokladový m ateriál z herbára F. Šmardu, Kuřim, so zretel’om k biocenózam na jeho presne vym edzených stálých plochách (F. Šmarda 1972, F. Šmarda 1973). Na závěr předkládáme 6 subspécií druhu Inocybe fastigiata so stručným i la­ tinským i diagnózami a s ustanovením 4 typových položí ek, ktoré sme uložili do herbára BRA. Zvyšné 2 m editeránne druhy sme převzali z citovaných prameňov (R. Heim 1931, G. Malengon et R. Bertault 1970). Inocybis fastigiatae subspecierum combinationes novae: 1. Inocybe fastigiata (Schaeff. ex Fr.) Quél. subsp. fastigiata. S y n o n y m a : Agaricus fasligiatus Schaeffer, Fungi bav. t. 26, 1762; Fries, Epicrisis p. 174, 1838; — Inocybe. fastigiata f. superba Fries, Icon. II. p. 7, t. 108 f. 1, 1877; Heim , Inocybe p. 176, t. 8 f. 3 et f. 4 („form e gröle-“), 1931; — Inocybe fastigiata „form e alp in e hygrophile“ f. alpina Heim , Inocybe p. 177, t. 8 f. 1, 1931. D e s c r i p t i o : Haec subspecies typica de ceteris d iffe rt sta tu ra valida, sporis valde elongatis et habitatio n e in A bieto-F agetis saepe sub Larice. S p e c i m e n : Cičm any, Slovacia Res publ. Soc., CSSR, in piceto 1. VIII. 1970 leg. J. K uthan. (BRA). 2. Inocybe fastigiata (Schaeff. ex Fr.) Quél. subsp. lilofastigiata S tangl et V eselský ap u d D erm ek et V eselský 1977 subsp. nov. S y n o n y m a : Inocybe fastigiata „form e alpine xéro p h ile“ f. alpestris cybe p. 176, t. 8 f. 2, 1931. — Inocybe cookei Bres. sensu K ühner, Bull. Fr. 71 p. 189, f. 11, 1955, non Bres. F. T. 1 .121 nec Iconogr. t. 748 nec al. D e s c r i p t i o : Haec subspecies de ceteris d iffe rt colore vertice pilei stipitis subtile violaceo et h ab itatio n e in Pincto-Q uercatis. T y p u s : K opčany, Slovacia Res publ. Soc., CSSR, in m em ore „Sirková sub Q uercubus 4. IX. 1976 leg. A. D erm ek. (BRA).

Heim , Ino­ Soc. Mycol. atq u e apice voda“ dicto

3. Inocybe fastigiata (Schaeff. ex Fr.) Quél. subsp. curreyi (Berk.) D erm ek et Vesel­ ský comb. nov. B a s i o n y m u m : A garicus (Inocybe) curreyi B erkeley, O utlines p. 155, 1860. S y n o n y m a : Inocybe fastigiata (Schaeff. ex Fr.) Quél. var. curreyi (Berk.) Heim, Inocybe p. 184 f. 125 a—c, 1931; — Inocybe curreyi Berk. f. alpina Heim , Inocybe p. 185, f. 126, 1931. — Inocybe cookei Bres. sensu F. Smarda, Acta Sc. Nat. B rno (6) 6 p. 17, 1972 non Bres. D e s c r i p t i o : Haec subspecies d iffe rt de ceteris pileo sicut sucinum lu teo -o ch raceo, stip ite plus m inusve bulboso, sporis sicut subsp. fastigiata elongatis et h ab itatio n e in Carpineto-Q uercetis praecip u e in associatione P otentillo-Q uercetum pannonicum K lika sim ul cum Inocybe jurana Pat. S p e c i m i n a : K uřim , M oravia m eridionalis, CSSR, nem ore „Zlobice“ 10. VI. 1960 leg. F. S m ard a (Herb. J. Veselský, O strava); Sutovce prope Bojnice, Slovacia Res publ. Soc., CSSR, sub Carpino + Quercus 25. VII. 1970 leg. J. K u th an (BRA). 4. Inocybe fastigiata (Schaeff. ex Fr.) Quél. subsp. umbrinella V eselský comb. nov.

(Bres.) D erm ek et

B a s i o n y m u m : Inocybe um brinella Bresadola, A nnal. mycol. 3 p. 161, 1915. S y n o n y m a : Inocybe fastigiella A tkinson, A m er. Jo u m . Bot. 5 p. 211, 1918. — Inocybe fastigiata var. u m brinella (Bres.) Heim , Inocybe p. 188 f. 125 d—f, f 128, 1 .11 f. 2 -5 , 1931. D e s c r i p t i o : H aec subspecies d iffe rt de ceteris pileo e pallid e brunneo, um brose rimoso, stip ite ex albido subfusco, sporis b revioribus et h ab itatio n e in P ineto-Q uercetis sub Q uercu (? Pinus). S p e c i m e n : Kopčany, distr. Senica, Slovacia Res publ. Soc., ČSSR, nem ore „Sirková voda“ dicto sub Q uercubus 21. V III. 1976 leg. A. D erm ek (BRA). 191

Č e s k á m y k o l o g i e 31 (4) 1977

5. Inocybe fastigiata (Schaeff. ex Fr.) Quél. subsp. lobata (Heim) D erm ek et V esel­ ský comb. nov. ' B a s i o n y m u m : Inocybe fastigiata var. lobata Heim, Inocybe p. 189, t. 9 f. 2, 1931. S y n o n y m u m : Inocybe fastigiata Schaeff. (sic!) f. arenicola Heim, Inocybe p. 178, t. 9 f. 3, 1931. D e s c r i p t i o : Haec subspecies de ceteris d iffe rt pileo dealbato, stip ite eiongato, sporis m axim e volum inosis et habitatio n e regionům m e d ite rran e aru m sub P inu m a ­ ritim a et P inu halepense. In CSSR non reperta. 6. Inocybe fastigiata (Schaeff. ex Fr.) Quél. subsp. čeřina (Malençon) D erm ek et V e­ selský comb. nov. B a s i o n y m u m : Inocybe fastigiata var. cerina M alençon in M alençon et B er­ tault, Fl. cham pign. M aroc 1: 359, t. 12, 1970. D e s c r i p t i o : H aec subspecies d iffe rt de ceteris colore om nino v ere luteo et h a­ b itatione in Q uerceto ilicis. In CSSR non reperta.

Z á v e r e č n á p o z n á m k a k t a x o n o m i i : Inocybe cookei Bres. 1892 sensu orig, atque Heim, Inocybe p. 194 f. 133, t.3 f.3, 1931 (non Kühner 1955!) sa líši od všetkých poddruhov Inocybe fastigiata predovšetkým celkom iným i geobotanickým i nárokmi ako druh, ktorý vyžaduje m ierne kyslé pódy (pH 4,2—4,7 podl’a pozorovania F. Šmardu). Rastie v květnatých Piceetoch lesného typu A sperula odorata — Im patiens noli-tangere Zlatn. Typické plodnice tohto dobrého druhu zbieral F. Šmarda na m oravskej lokalitě Bohdalec u Ostrova nad Oslavou, CSSR, dňa 19. VIII. 1961 (Herb. J. Veselský, Ostrava). Literatura B e r k e l e y M. J. (1860): O utlines of B ritish fungology. London. B r e s s d o l a G. (1881—1900): Fungi T rid en tin i novi vel nondum delineati, descripti et iconibus illu strati 1—2. T ridenti. B r e s a d o l a G. (1930): Iccnographia m ycologica 15. M ilano. F r i e s E. M. (1838): Epicrisis system atis mycologici. U psaliae et Lundae. F r i e s E. M. (1877): Icones selectae H ym enom ycetum nondum delineatorum . Holmiae. K ü h n e r R. (1955) : Com plém ents à la F lore an aly tiq u e VI. Inocybe goniosporés et Inocybe acystidiés. Espèces nouvelles et critiques. Bull. Soc. Mycol. Fr. 71 : 169-201. H e i m R. (1931) : Le genre Inocybe. Paris. M a l e n ç o n G. et B e r t a u l t R. (1970) : F lore des cham pignons sup érieu rs du Maroc I. Rabat. S c h a e f f e r J. Ch . (1762): F ungorum , qui in B av aria et P a la tin a tu circa R atisbonam nascuntur, icones 1. R atisbonae. S i n g e r R. (1975): T he A garicales in m od em taxonom y, 3rd. ed. Vaduz. S m a r d a F. (1972) : P ilzgesellschaften einiger L au b w äld er M ährens. A cta Sc. N at. Brno, (6) 6: 1-53. S m a r d a F. (1973): Die P ilzgesellschaften einiger F ich ten w äld er M ährens. A cta Sc. Nat. Brno, (7) 8: 1-44. A dresa autorov: A urel D erm ek, B ullova 3, 830 00 B ratislav a MUDr. Ja ro slav Veselský, V ýškovická 100, 704 00 O strava

192

I

.

New or less known Discomycetes. VI. Nové nebo méně známé diskomycety. VI. M irko Svrček T hree new genera of H yaloscyphaceae (Helotiales) a re described: D em alioscypha, Psilocistella and Ciliolarina. F ive new com binations are proposed: D em atioscypha dem atiicola, Psilocistella lignatilis, P. obsoleta, P. quercina and Ciliolarina laricina. T he description of H yaloscypha priapi Velen., based on th e ty p e collections preserved in PRM, is added. T he record about th e finding of am yloid ectal excipulum and hairs in H yaloscypha hyalina (Pers. ex Fr.) Boud. and Psilocistella quercina (Velen.) Svr. is published.

Jsou popsány 3 nové rody in q perkulátních diskom ycetů z čeledi H yalo­ scyphaceae (H elotiales): D em atioscypha, Psilocistella a Ciliolarina. Je p ro ­ vedeno pět nových přeřazen í: D em atioscypha dem atiicola, Psilocistella quer­ cina, P. lignatilis, P. obsoleta a Ciliolarina laricina. N a základě stu d ia ty ­ pového m ateriálu, uloženého v h erb á ři PRM, je vym ezeno pojetí a uveden popis H yaloscypha priapi Velen. Je publikován ú d aj o zjištění amyloicyty excipula a chlupů u H yaloscypha hyalina (Pers. ex Fr.) Boud. a Psilocistella quercina (Velen.) Svr. Dematioscypha gen. nov.

Genus fam iliae H yaloscyphaceae (H elotiales). Apothecia extus obscure colorata, excipulo “textura prism atica“, toto b r u n n e o - c o l o r a t o , non amyloideo, pilis externis m arginalibusque tenuibus, anguste conicis, sursum attenuatis, rectis, non septatis, tenuiter vel subcrasse tunicatis, extus disperse granuloso-asperis vel laevibus, subhyalinis. Asci cylindraceo-clavati, poro apicali non am yloideo. Paraphyses filiform es, non dilatatae nec ascos superantes. Ascosporae unicellulares. Apothecia semper i n s o c i e t a t e h y p h o m y c e t i s fam iliae D em atiaceae crescunt (ad ligna putrida). Typus

generis:

Peziza dem atiicola Berk, et Broome

Dematioscypha dematiicola (Berk, et Broome) comb. nov. B a s i o n y m u m : Peziza dem atiicola B erkeley et Broome, A nn. Mag. nat. Hist., Ser. 3,15: 446, 1865 S y n o n y m i a : Lachnella dem atiicola (Berk, et Br.) P hillips, B rit. Discom. p. 265, 1887 Trichopeziza dem atiicola (Berk, eft Br.) Saccardo, Syll. Fung. 8: 414, 1889 D asyscypha dem atiicola (Berk, et Br.) M assee, B rit. Fung. Fl. 4: 364, 1895 H yaloscypha dem atiicola (Bérk. et Br.) N annfeldt, Trans. brit. mycol. Soc. 20: 205, 1936 D asyscypha heim erlii (Hohn.) W. K irschstein, Ver. bot. Ver. B randenb. 66: 26, 1924 H yaloscypha olivacea V elenovský, Mon. Discom. Boh. p. 282, tab. 14, fig. 28, 1934

H a b. ad ligna putrida frondosa, praecipue quercina, semper in societate hyphom ycetis H aplographium delicatum Berk, et Br. D i s t r i b u t i o g e o g r a p h i c a : Europa (Britannia, Austria, Bohemia). The new genus is distinct from all genera of the fam ily H yaloscyphaceae in its dark coloured excipulum and occurrence amongst conidiophores of the dematiaceous fungus H aplographium delicatum Berk, et Br., which is said to be its conidial state (Dennis 1968, Ellis 1971). A lso the inam yloid apical porus of asci seem s to be characteristic. D. dem atiicola appears to be uncommon. In Bohemia, the first record is that of V elenovský (“Vidrholec“ wood at Jirny, 193

Č e s k á m y k o l o g i e 31 (4) 1977

I

■

now Prague, on the under surface of oak bark, 30. V. 1925, as H yaloscypha olivacea Velen., holotype PRM 154061). This type specim en consists of a fragm ent of oak bark, w ith apothecia amongst the conidiophores of H aplographium delicalum . Apothecia are now 200 aum diameter, densely hairy at the margin, m arginal hairs 40—70 um long, at base 2—3 um broad, tapering above but not pointed at the tip ( 1.8—2 um broad), slender, hyaline, sparsely granulate or smooth. Hairs of the flanks of the excipulum of sim ilar shape, but shorter and sparse, thin-w alled (0,1—0.2 um), rigid, inam yloid. Excipulum 15—20 .um thick, “textura prism atica“, excipular cells w ith w alls up to 1.5 um thick, narrow, at the m argin up to 8 X 2—3 um, at base 12 X 9 jum, yellow ish-brow n. Asci 28—40 X 4—6^m, cylindrical-clavate, shortly and thick stipitate, 8-spored, the apex 1—1.5 um thick, non-am yloid. Paraphyses filiform , 0.8—1 um thick, hya­ line. Ascospores 5—7.5 X 1.2—1.5 (—2 ) um, biseriate, elliptic-fusiform , eguttulate or granulate inside. The other specim ens from Bohemia w ere collected by m e in Southern Bohe­ mia, e. g. in the neighbourhood of Písek: Nevězíce, in a gorge below the gam e­ keeper’s house „Svatý Jan“, on fallen branch of Quercus rubra, 6 . VIII. 1962. — Sm etanova Lhota at Cimelice, Quercus robur, 8 . VIII. 1965. — A lso near Tře­ boň (in an alder-wood so-called „Prales“ at the pond „Stupský“, on fallen branch of alder (A lnus glutinosa), 30. X. 1965). D em atioscypha dem atiicola does not differ in the shape of its hairs from species of H yaloscypha Boud. emend. Nannf., the excipulum is, however, not hyaline, and the presence of a conidial state, alw ays occurring together w ith its apothecia appears to be characteristic too. Moreover, H yaloscypha hyalina (Pers. ex Fr.) Boud., the type species of the genus H yaloscypha, has distinctly am yloid cells of the excipulum as w ell as am yloid hairs. It seem s that this im ­ portant feature has been overlooked till now. The reexam ination of m any spe­ cimens of H yaloscypha hyalina from m y ow n collections and others, preserved in herbarium PRM, showed the'constancy of the bluening in Melzer’s reagent (in various shades from gray-blue to purple-violet) in this m ost common lignicolous H yaloscypha. Dennis (1968) described the hairs of D. dem atiicola as “brow n“, but they are really hyaline and slightly brownish in mass only. In the collection from Tře­ boň (PRM 610282) the hairs w ere 70—100 X 0.8—1 (above), 2 ^m at the base, the shape of the term inal portion w as rather variable: blunt up to narrow­ ly clavate but also subacute or long-pointed. The hairs w ere hyaline, in mass slightly brownish. Ascospores usually biguttulate, 6—10 X 1.7—2 um. H aplographium delicatum Berk, et Br., observed by m e in collections exam in­ ed from Southern Bohemia, agrees w ith the description in Ellis (1971). Conidio­ phores are 150—450 um long, 4 um broad above, sw ollen at base to 7—9 um, straight, smooth, dark brown to black brown (except at the apex), thick-w aled and septate. The head usually 22 um diam., consisting of hyaline conidiogenous cells, conidia 3—4 X 0 .8—1 U um, often slightly curved, and m inutely bi­ guttulate. According to N annfeldt (1936) the type specimen (at Kew) of Peziza dem a­ tiicola was studied by Hohnel, w ho identified it w ith his D asyscypha heim erlii. N annfeldt has studied the type at British M useum and asserted that it matches H ohnel’s description of D. heim erlii in all respects. The system atic position of this species is “som ew hat obscure“ (according to the sam e author). The brown colour of the excipulum distinguishes it from the know n species of the genus H yaloscypha Bound, emend. Nannf. 194

I

I ■ I I I I I I ■ I I I I

I

SV R C E K : N EW O R L E SS K N O W N D ISC O M Y C ETES. V I.

I. — 1. Psilocistella obsoleta (Velen.) Svr. Tw o apothecia, ascospores, ascus w ith paraphyses, hairs, p a rt of th e excipulum (PRM 150906, holotype). — 2. Psilocistella lignatilis (Velen.) Svr. A pothecium , ascospores, p a rt of th e excipulum , ascus w ith paraphysis, hairs (PRM 151135, holotype). — 3. Psilocistella lignatilis (Velen.) Svr. H airs, p a rt of th e excipulum , ascus w ith paraphyses, apothecia, ascospores (PRM 668253, V rábsko n ea r Cimelice, 12. VII. 1964). — 4. H yaloscypha priapi Velen. H airs, ascospores (PRM 148814, lectotype). — 5. H yaloscypha priapi var. vernalis Velen. ( = H yaloscypha quercina Velen.) P a rt of th e excipulum , tw o hairs, ascus w ith p ara physis, ascospores (PRM 151115, lectotype). — 6. Ciliolarina laricina (Raitviir) Svr. M argin of th e excipulum , basal hyphae, th e ring of brow n cells a t th e base of th e excipulum , ascospores, ascus w ith paraphysis (Southern Bohem ia, V ráž n ea r Písek, L a rix 3. IX. 1972). M. S vrček del.

195

« Č e s k á m y k o l o g i e 31 (4) 1977

Psilocistella gen. nov.

Genus fam iliae H yaloscyphaceae (Helotiales). Apothecia minuta, excipulo “textura prism atica“ basi usque ad “textura subglobulosa“, cellulis marginem versus elongatis, hyalinis, inam yloideis, m argine pilis cylindraceis, apice obtusis, laevibus (non incrustatis nec granulatis), tenuiter tunicatis, hyalinis, unicellularibus vel septatis, ascis cylindraceo-clavatis, apice poro amyloideo, paraphysibus anguste cylindraceis, non dilatatis, obtusis, ascos non superantibus. T y p u s g e n e r i s : Psilocistella obsoleta (Velen.) Svr. The genus is distinct from C istella Quél. emend. Nannf. (nomen conservandum) in its cylindrical, smooth, thin-w alled hairs w ith rounded tips but not enlarged at the apex nor sw ollen at the base, and differing from Psilachnum Hohnel in the paraphyses not being lanceolate and not exceeding the asci. In m y opinion at least follow ing three species are belonging to this genus: Psilocistella obsoleta (Velen.) Svr. and P. quercina (Velen.) Svr., both species w ith septate hairs, and P. lignatilis (Velen.) Svr., w ith non-septate hairs.

■

Psilocistella obsoleta (Velen.) Svrček, comb. nov. B a s i o n y m u m : H yaloscypha priapi var. obsoleta V elenovský, Mon. Discom. Boh. p. 272, 1934

■

■

H o l o t y p u s PRM 150906: Bohem ia centralis, Jevany, ad lignum putridum Fagi sylvaticae 10. X. 1925 leg. V elenovský (ut H yaloscypha obsoleta V elen., nom. nud. in herb., q. e. H yaloscypha priapi var. obsoleta Velen., 1. c.). The type specimen consists of three sm all pieces of bare beech wood w ith several apothecia. Apothecia 70—100 um diam. (when observed in water), cyathiform, pale yellow ish, disc flat, m argin shortly and densely hairly. Excipular cells at the base of the excipulum irregularly subglobose, 7 X 5 jj.m , elongated towards the margin, up to 9 X 2—5 um, som ewhat hyaline, thin-w alled, inam yloid, bearing at the margin a fringe of hyaline hairs. Hairs 25—40 X 2—2.5 ¡xm, cylindrical, straight, obtuse, not enlarged nor sw ollen at base, thin-w alled (Ó.4— —0.5 ^m), hyaline, smooth, rarely w ith hyaline amorphous mass in the term inal portion, (1—)3—5 septate, septa often arcuate, thin. Asci 20—22 X 3.5—5 ^m, cylindrical-clavate, narrowed to a thick short stalk below, bluntly attenuated at the tip, w ith apical porus distinctly amyloid, 8-spored. Paraphyses scanty, cylindrical, 2—3 ^m thick, obtuse, not enlarged and not exceeding the asci. Ascospores 2.5—4 X 1—1.5 ^m, conspicuously m inute, biseriate, elliptic-fusiform , inequilateral w ith one side straight, rounded at each end, biguttulate, non septate. The revision of the type specimen of this variety showed the entire difference betw een it and type variety of H yaloscypha priapi Velen, which is a quite different species (see below). Psilocistella obsoleta is characteristic not only in its hairs but also in m inuteness of its apothecia, asci and ascospores.

■

H H H H H H H H H H I H I I I I ■ I

Psilocistella lignatilis (Velen.) comb. nov.

I

B a s i o n y m u m : H yaloscypha lignatilis Velenovský, Mon. Discom. Boh. p. 278, 1934 ■

I

H o l o t y p u s PRM 151135: Bohem ia centralis, M nichovice, silva „Jidášky“ dicta, ad lignum putridum Pini silvestris 6 . VII. 1929 leg. V elenovský (ut H ya­ loscypha lignatilis Velen.). The type specimen consists of two sm all pieces of strongly rotten brown-coloured wood, w ith only several, hardly visible apothecia. Apothecia 0.3— 196

■

■ ■ ■ ■ ■ H ■ H ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ I I I ■ ■ ■ ■

I

I I ■

SVRCEK: NEW OR LESS KNOWN DISCOMYCETES. VI.

—0.5 mm diam. (when observed in water), flat, flexuous, disc pale brownish, the external surface and m argin clothed w ith very fine, short w hitish hairs. Excipulum “textura prism atica“, cells 4—9 X 2—5 fxm diam., thin-w alled, hyaline, inam yloid. Marginal hairs 20—25 X 2—3.5 ^m, cylindrical, obtuse, not enlarged below nor sw ollen at the base, thin-w alled, non-septate, hyaline, inam yloid, w ith som e large oil-globules w ithin (dissolving in M elzer’s reagentj. Asci 25—30 X 4.5—5 um, cylindrical-clavate, shortly stipitate, apical porus amyloid. Paraphyses 1.5—2 ^m thick, narrowly cylindrical, obtuse and not exceeding asci above, hyaline. Ascospores 4—6 X 1.3—1.8 .¡um, biseriate, elliptic-ovate or elliptic-fusiform , rounded at each end, eguttulate, non-septate. Psilocistella lignatilis w as collected also by m e in Southern Bohemia: Vrábsko near Cimelice, on very rotten and brown-coloured damp wood inside a large fallen stum p of Picea abies, 12. VII. 1964 (PRM 668253). The ecology is in concordance w ith the V elenovský’s record of his collection: “on rotten wood inside of a pine stum p after rains“ (according to V elenovský’s notices). When fresh, apothecia in m y collection w ere 0.2—0.5 um across, scattered or 2—3 gregarious, hyaline, snow -w hite, w ith age becom ing yellow ish, rather soft, sessile on a narrow base, then flat up to convex, externally and at the margin m inutely granulate, w ith age the m argin becom ing irregularly crenulate. Excipular cells at the base of the excipulum isodiametric, elongated towards the margin (up to 18 X 7—11 um), hyaline, thin-w alled. Marginal hairs 25—35 X 2.2—3 ^m, straight or som ewhat flexuous, usually filled w ith 1—3 large oil-globules. These globules are som etim es present also in the upper part of paraphyses, which are cylindrical, 2—3 um thick. Asci 35—40 X 3.5—5 um. clavate-cylindrical, shortly and thickly stipitate, w ith an am yloid apical porus, 8-spored. Ascospores 5.5—7 (—9) X 1.5—1.8 (—2 ) ^ m ,.unequilateral, eguttulate, biseriate. This collection agrees perfectly w ith the type specimen of H yaloscypha lignatilis ecologically too, both findings w ere made on very rotten damp wood of conifers.

I

Psilocistella quercina (Velen.) comb. nov.

I

Basionymum:

I I I I I I

I I I I I I I I I I

H yaloscypha quercina Velenovský, Mon. Discom. Boh. p.

275,

The shape of the hairs which are distinctly septate is the same as in P. obsoleta, but they are much longer (30—85 X 2.5—4 um), asci and ascospores essentially larger, and excipular cells together w ith hairs amyloid (see below under H yaloscypha p ria p i var. vernalis Velen.). The species, described by Dennis (1953) under the nam e H yaloscypha quercina Velen, is a different one. Hyaioscypha priapi Velen.

Mon. Discom. Boh. p. 272, 1934 There are seven authentic specim ens in herbarium PRM labelled H yaloscypha priapi by V elenovský, but only on the basis of four of them the original description w as compiled. According to m y reexam ination, tw o specimens how ever are belonging to another species. The first one (PRM 150884, Slovakia, Vysoké Tatry Mt., 1600 m a. s., on bark of Fagus, VIII. 1926 leg. A. Pilát, det. Velen.) is a typical H yaloscypha hyalina (Pers. ex Fr.) Boud., the second one (PRM 151141, Bohem ia centralis, Všesim y near Mnichovice, on wood of Fagus, 5. X. 1931 leg. et det. Velen.) bearing numerous already macroscopically distinct apothecia, presents probably a new species closely related to H yaloscypha aspe-

Č e s k á m y k o l o g i e 31 (4) 1977

I

ripila Svrček (1977), but differing in the essentially sm aller ascospores and asci, as w ell as the strongly am yloid hairs. The rem aining tw o collections are the same fungus. PRM 148814 w as selected by m e as l e c t o t y p e , because it had been th e first authentic specim en used by V elenovský for his original descript­ ion of H yaloscypha priapi. The published description (1934 : 272) is not quite correct, being m odified by som e features of the later collections w rongly con­ sidered as identical by him (e. g. the figure tab. 14, fig. 23, presents partially H yaloscypha hyalina, based on the specimen PRM 150884). The tw o specim ens, PRM 148814 (Bohemia centralis, Jevany, on wood of Fagus, IX. 1924, leg. V e­ lenovský) and 151169 (Mnichovice, on wood of Quercus, 27. XI. 1928), taken for the typical H yaloscypha priapi, are distinct from H. hyalina (Pers. ex Fr.) Boud. in their different shape and size of hairs as w ell as in the nonamyloid excipulum and hairs. The “septate“ hairs, described by V elenovský, could not be demonstrated on authentic specim ens exam ined by me. The description of H yaloscypha p riapi Velen, (emend.): Apothecia 150—400 ¡¿m, across, scattered or confluent, narrowed below, ses­ sile, w ith a som ewhat incurved margin, or flat, drying pale yellow ish, very m inutely pubescent or nearly smooth. Excipulum “textura prism atica“ of cells towards the m argin parallel, 5—6 X X 3—4 .um, at th e base up to 10—12 X 2—4 /um, hyaline, thin-w alled, nonam y­ loid, running out at th e m argin and on the flanks into short hairs. Hairs 10— —20 [xm long by 1.5—2 ^urn broad at th e tip, 3—3.5 ¡j.m. broad at the base, shortly conical or narrow ly flask-shaped, rarely subcylindrical, straight or som ewhat flexuous, alw ays rounded at the top, distinctly m inutely granulate (at least in the upper portion), the granulation can be som etim es demonstrated also on the excipular cells on the base of the hairs, and is persistent in M elzer’s reagent. Hairs are hyaline, nonseptate, thinw alled, inam yloid. Asci 25—30 X 4—6 um. cylindrical-clavate, very short-stalked, apical pore amyloid, 8-spored. Paraphyses filiform , 1 um thick, hyaline, not exceeding the asci. Ascospores 4—7 X 1 .2—1.5 (—2) ^im, biseriate, elliptic-fusiform , inequi­ lateral. aseptate, eguttulate, hyaline. Hyaloscypha priapi var. vernalis Velen.

Novit. mycol. novis. p. 137, 1947 L e c t o t y p u s PRM 151115: Bohem ia centralis, M nichovice, ad m olam „Hrušov“ dictam, ad lignum putridum A lni glutinosae 19. V. 1941, leg. et det. J. V elenovský (ut H yaloscypha vern alis Velen. nom. nud. in herb.). The revised authentic specim en is Psilocistella quercina (Velen.) Svr. w ith narrowly cylindrical septate hairs 35—40 X 2.5—3.5 pm , rounded at the top, ascospores 7—9 X 2.5—3 pm , inequilateral, rounded at each end, often slightly curved, asci 60—70 X 7.5—9 ^m , and paraphyses 1.5—2 thick. Excipulum and hairs are distinctly amyloid. The other specim ens (PRM 150891 and 151101) contain small fragm ents of wood only w ithout apothecia. Ciliolarina gen. nov.

Genus ordinis H elotiales, positione incerta (potius D erm ateaceae quam H ya­ loscyphaceae), apotheciis m inutis, basi angustata sessilibus, disco piano usque convexo, pallido, extus obscurius coloratis, excipulo strato basali annuliformi e cellulis obscure um brino-fuscis, vesiculosis, irregulariter contextis instructo, marginem versus cellulis elongatis, pallide fuscis, pilis m arginalibus breviter cylindraceis vel clavatis terminato. Asci clavati, octospori, paraphyses anguste

SV R C E K : N EW O R L E SS K N O W N D ISC O M Y C ETES. VI.

cylindraceae, apice clavatae, non lanceolatae, ascosporae denique uniseptatae, hyalinae. ■

H ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ H ■ I I I ■ I I

Typus

generis:

C lavidisculum laricinum Raitviir.

A m inute discam ycete occurring rather commonly on fallen tw igs of Pinus, Picea and L arix in Bohem ia is referred in Velenovský (1934) as “Belonium piceae Henn., Belonium piceae var. laricinum Velen., Belonium biatorinum Rehm “. The sam e fungus, collected also in Britain (Dennis 1953), w as later transferred by Dennis (1968) to the genus Cistella. Raitviir (1970) described it as C lavidisculum laricinum Raitviir from Soviet Union and correctly pointed out its probable identity w ith Belonium piceae var. laricinum Velen. It is long evident, that neither the generic nam e “B elonium “ nor the specific epithet “picea e“ can be used for this discomycete. The exam ination of the type specim en of B elonium piceae P. Hennings, preserved in herbarium Stockholm (S) and kindly sent m e on loan, showed a surprising result, the H enning’s species is a lichen, viz. D im erella dilu ta (Pers.) Trev. [Syn.: M icrophiale diluta (Stizenb.) Zahlbr.]. The specim en is labelled “Gouv. Moskau, M ichajlowskoje, auf Picea excelsa, 5. 1903, leg. Mossolan, no. 237 (ex herb. Sydow )“. Also Belonium biatorinum Rehm is a quite different species. The only validly published nam e in the rank of variety is Belonium piceae var. laricinum Velen, and in the rank of species the recently published C lavidisculum laricinum Raitviir. Belonium Sacc. emend. Nannf. is used (Korf 1973) at present in the restricted sense for species of fam ily Derm ateaceae, subfam ily M ollisioideae, grow ing on grasses, w ith ectal excipulum composed of brown-walled “textura globulosa“ and w ith short, dark brown hairs. The type species of this genus is Belonium h ystrix (Desm.) Sacc. Cistella Quél. emend. Nannf. (nomen conservandum), typified by Peziza dentata Pers., differs in structure of excipulum , composed of “textura prism atica“ of hyaline cells only, and of characteristic clavate and granulate hairs. The m ost characteristic features of Ciliolarina laricina are: a ring of brown cells at th e base of the excipulum , clothed w ith m inute thin-w alled hairs, clavate tips of paraphyses and septate ascospores. The new genus seems to be rather related to the subfam ily Peziculoideae (in the fam ily Derm ateaceae) than to the H yaloscyphaceae. Ciliolarina laricina (R aitviir) comb. nov.

I I I ■ I I I ■ I

B a s i o n y m u m : C lavidisculum laricinum R aitviir, Synopsis of th e H yaloscyphaceae p. 78, 1970 S y n o n y m i a : B elonium piceae P. H ennings sensu Velenovský, Mon. Disc. Boh. p. 176, 1934 [non B elonium piceae P. H ennings, q. e. D im erella diluta (Pers.) Trev.] B elonium piceae var. laricinum V elenovský, Mon. Disc. Boh. p. 177, 1934 Cistella piceae (Henn.) D ennis var. laricinum (Velen.) D ennis, B rit. Ascomyc. p. 157, 1968 B elonium biatorinum R ehm sensu V elenovský, Mon. Disc. Boh. p. 177, 1934

I I

O c c u r r e n c e : on fallen branches and tw igs of Larix, Pinus sylvestris and Picea abies, m ostly on black resinous exudations or on short-shoots of larch, but also on bare wood and bark. Many collections from Bohem ia exam in­ ed. I collected it associated w ith conidiophores of hyphom ycete Septonem a secedens Corda (or a very close species) in Southern Bohem ia (Vráž near Písek, on short-shoots of L arix europaea, 3. IX. 1972). 199

I

ČESKÁ M YKOLOGIE 31 (4) 1977

Acknowledgements The w riter’s thanks are due to Mr. Zdeněk Pouzar, m y friend, for his helpful assistance and interest for m y work, and to the Director of Botaniska A vdelningen, Naturhistoriska Riksmuseet, Stockholm, for loan of som e type specimens of D iscom ycetes. References D e n n i s R. W. G. (1949): A revision of th e B ritish H yaloscyphaceae w ith notes on related E uropean species. Comm. Myc. Inst. Mycol. P ap ers 32: 1—97. D e n n i s R. W. G. (1953): A m in u te discom ycete on larch tw igs. K ew B ulletin 8: 130. ■ D e n n i s R. W. G. (1953): H yaloscypha quercin a Vel. in E ngland. K ew B u lletin 8: 295-296. ■ D e n n i s R. W. G. (1968): B ritish Ascomycetes. Lehre. E l l i s M. B. (1971): D em atiaceous H yphom ycetes. Kew. Pp. 1—608. K o r f R. P. (1973): D iscom ycetes and T uberales. In : A insw orth G. C., S parrow F. K. et Sussm an A. S., T he Fungi. IV. A: 249—319. N a n n f e l d t J. A. (1932): Studien ü b er die M orphologie und S y stem atik d er n ich t-lichenisierten Inoperculaten Discomyceten. U ppsala. N a n n f e l d t J. A. (1936): Notes on type specim ens of B ritish In o p ercu late Discom ycetes (First part, Notes 1—50). Trans, brit. mycol. Soc. 20: 191—206. R a i t v i i r A. (1970): Synopsis of th e H yaloscyphaceae. T artu. Pp. 1—115. S v r č e k M. (1977): N ew or less know n Discomycetes. IV. Čes. M ykol. 31 (1): 8—14. V e l e n o v s k ý J. (1934): M onographia D iscom ycetum Bohem iae. 1.—2. P rag a.

H

A ddress of th e auth o r: Dr. M irko Svrček, CSc., N árodní m uzeum , Sectio mycologica, V áclavské nám . 68, 115 79 P ra h a 1, Czechoslovakia.

H H

llllllli

■

•*

200

n

Inocybe griseovelata Kühner (B eiträge zur K enntnis seltenerer Inocyben. Nr. 11) Inocybe griseovelata Kühner (Příspěvky k poznání vzácnějších vlákníc. Č ást 11.) Johann Stangl u nd Jaroslav V eselský D ie bei K ü h n er zu r G ruppe d er „ S t i e l n i c h t b e r e i f t e n “ F aserlinge gehörende Inocybe griseovelata K ü h n er w ird vorgestellt, ih re A rt­ abgrenzung u n d system atische S tellung nach eigenen F u n d en u n d V ergleichs­ stu d ien von V erfassern angegeben. Es h an d e lt sich um einen m ittelgroßen, von uns vorw iegend in P ark an la g en angetroffenen Rißpilz, den w ir k au m je an anderen Ö rtlichkeiten gefunden haben u n d dessen m ögliche m ykorrhitisch e B eziehungen w eiterh in u n au fg e k lärt bleiben.

A utoři p řed sta v u jí n a základě vlastních nálezů a srovnávacího stu d ia vláknící šedozávojnou — Inocybe griseovelata K ü h n er ze skupiny vlákníc „s t ř e n ě m n e o j í n ě n ý m “ a uvád ějí druhové o hraničení a um ístění v systém u. Jd e o střed n ě veliký sadový d ruh, k te rý v jin é m p ro střed í by sotva m ohl být nalezen a jehož m ykorrhizové vztahy jsou neobjasněny.

Die am Stiel n i c h t bereiften Inocyben bieten im Vergleich m it den in oberem Stieldrittel bereiften Inocyben w eniger Schw ierigkeiten beim Bestim ­ men. In unserem nachfolgenden 12. Beitrag haben w ir versucht die Inocybe descissa (Fr.) Quélet als gute A rt vorzustellen, die im Sinne der Friesischenoriginalbeschreibung, den oben Stielbereiften Rißpilzen zugerechnet werden muß. In diesem Beitrag stellen w ir die, von Kühner als nicht stielbereift er­ kannte (“non nettem ent pruineux“, K ühner 1. c. p. 84) Inocybe griseovelata Kühner vor. Diese Art hatte an den Stielspitzen aller Fruchtkörper, die w ir untersucht haben, tatsächlich nur vereinzelte zystidienähnliche Elem ente (Pseudoderm atozystiden im Sinne Singers) m it dünnen und hyalinen Wänden, die zuw eilen auch angedeutet beschopft sein können. Inocybe griseovelata K ü h n er Bull. Soc.. nait. O yonnax 9, Suppl. 1 p. 4 (83), 1955. S y n . : I. griseovelata K ü h n er in K ü h n er et Rom agnesi, F lore an aly tiq u e p. 227, 1953 (nom. nud.).

Beschreibung

nach eigenen Funden:

H u t 2—5 cm (—6 cm in Kühner) im Durchmesser, gegen 1 cm hoch, jung fast halbkugelig m it abgerundetem Scheitel, dann flachgew ölbt, seltener schei­ benförm ig m it einem flachen, w arzigen Buckel. Der Hutrand ist jung kurz ein­ gebogen und m it einer w eißlichbraunen (!) Cortina behängen, alt abgebogen + — abstehend, w enig oder kaum einreißend. D ie Hutfarbe ist stum pf braun, zuw eilen auch dunkelbraun, vergleichbar m it der Farbe trockener Roßkasta' nien, am Scheitel eher + — beigebraun, im m er m it schm utzig graulichen Bei­ tönen, besonders an anhaftenden V elum resten. D ie Hutbedeckung ist w ollig-filzig, zum Rand hin filzig-faserig und um den Rand selbst etw as grobfaserig-rissig, jedoch nicht striem ig (“vergeté“), w as schon Kühner hervorhebt. L a m e l l e n eher engstehend, unterm ischt, 3/4 bogig angewachsen, 4—6 mm breit. Jung sind die Lam ellen w eißlich-ockerlich bis ockerlich gefärbt, alt wer­ 20 1

Č e s k á m y k o l o g i e 31 (4) 1977

den sie graubeige + — olivstichig bis graustichig braun. Die leicht schartige Schneide ist mäßig w eißlich bewim pert. S t i e l 2—5 X 0,3—0,6 (—0,9 in Kühner) cm, rundlich, zuw eilen seitlich breit­ gedrückt, gleichdick oder, zur leicht angeschwollenen Basis hin, schwach konisch verdickt, ausgestopft-voll, lichtbeige gefärbt bis zartest braun getönt, liegend dicht fein seidig, w eißlich befasert und unten m it w eißem M yzelfilz besetzt.

1. Inocybe griseovelata K ühner. — K ontur- u. Sporenskizzen nach eigenen Funden. Belege PRM. J. S tangl del.

F l e i s c h im Hut w eißlich, 1—2 m m d ick ; im Stiel zart holzfarben, faserig. Geruch schwach rettichartig oder etw as m ehlig, etwas an Tricholoma scalpturatum erinnernd. Guajakreation negativ. S p o r e n p u l v e r umberbraun (Moser etw a B 10—D 10). B a s i d i o s p o r e n 8—11 X 4,8—6 (Ju m (in Kühner bis 12,2 X 77,2 ^m), in unserenFunden vorw iegend 9,4 X 5,2 ¡xm, [Q = 1,8], eiförm ig bis leicht m andel formig, m it deutlichem A ppendix und zuw eilen m it auffälliger Hilardepressión, so dass einige Sporen, deren Epispor im m er glatt ist, nett asym etrisch aussehen. Z y s t i d e n 35—60 (—71 in Kühner) X 10—17,5 um. D ie Pleurozystiden sind spindelig oder + — eng flaschenförm ig, m it und ohne Kristallschopf, m it schim ­ mernd hyalinen, in NH 4OH kaum gilbenden W änden; die Cheilozystiden sind jung bim förm ig, dann flaschenförm ig, nie auffällig bauchig, m it kaum gilben­ den Wänden in NH/,OH. 202

STANGL ET VESELSKY: INOCYBE GRISEOVELATA

D e r m a t o p s e u d o z y s t i d e n 60—75 X 10—12 ^m, vereinzelt auch m it flachen Solitärkristallen, an Stielspitze häufig und zerstreut auch am oberen Stieldrittel. Das M a r g i n a l v e l u m am Hutrand besteht aus schimmernd hyalinen Hyphen, die kaum 5 um B reite überschreiten.

M fw Ä

(

vy[U T 'fif!

\\

2.

I

//

I

n

A

X

40.rx.}0

'

— .—

— • irr* •

it,y}0 fr**)

I I

Inocybe griseovelata K ühner. — L am ellenzystiden nach eigenen Funden. Belege PRM. J. S tangl del.

Die H u t h a u t h y p h e n sind gegen 3,4 p m breit, m it braunem zytoplasm atischem Pigm ent. V o r k o m m e n : in alten Parkanlagen in der M ullschicht bei Laubbäumen, besonders Ulmen, aber auch im Gras bei Nadelbäumen, besonders Fichten, VI—IX, in kleinen Gruppen gesellig. D ie Typus-Lokalität Kühners befindet sich im Schloßgarten Bois de Vincennes bei Paris. Typusbelege sind von Kühner keine festgesetzt worden. Hauptbestimmungsmerkmale 1. Das w eißgrau-bräunliche dichte Velum, zum Teil noch an Exsikkaten am Hutrand und Stieloberfläche faserig anhaftend. 2. A uffällig schm ale M etuloide m it H yalinw änden im Hym enium und keine echte K aulozystiden, nur vereinzelte zystidienähnliche Elem ente in der Stiel­ bekleidung ( = Derm atopseudozystiden im Sinne Singers). 3. V öllig glattes Epispor ohne Rauhigkeiten. 203

CESKÄ M YKOLOGIE 31 (4) 1977

l I I

■

U n t e r s c h e i d u n g s m e r k m a 1&

I

Die förm lich und ökologisch nächststehende I. gausapata Kühner unterscheidet sich besonders durch ihre echten K aulozystiden, am oberen Stieldrittel reichlich, und durch ihren glattfaserigen, nie striem ig-rissigen Hutrand ohne anhaftende Velum reste. D ie förm lich und auch farbig ähnliche I. pallidipes Ellis et Everhart unterscheidet sich durch ihren büschelig-striem igen Hutrand, durch andersartige

I I I I I I

Hyphen der 3.

^Sh'elbekleidungf oben.

Inocybe griseovelata K ühner. — Pseudozystiden in d er Stielbekleidung nach eigenen Funden. Belege PRM. J. Stangl del.

Metuloide, aber besonders durch, noch an Exikkaten feststellbare, echte Kaulozystiden bis zur Stielm itte hin und ihre Sporen, die — w ie dies in der ganzen Stirps Flocculosa Heim und Descissa Heim der Fall ist — ein + — feinst rauhwarziges Epispor haben (cf. Pegler et Young 1972). D ie U nterschiede zur erw ähnten Stirps Descissa sind zuverlässig erst in Erw ägung aller M ikromerkmale möglich. Im Terrain können die “descissa“ den “rim osa“ und “d estricta “ Arten, d. h. einigen Typen der I. fastigiata, sehr ähnlich sein. Taxonomische

■

I

Stellung

Im System Singers kann I. griseovelata Kühner zur Sektion 6 : Inocibium, und zwar als eine Übergangsart von der Gruppe (Subsektion) Obscura zur

^

■

STANGL ET VESELSKÝ: INOCYBE GRISEOVELATA

Gruppe (Subsektion) Lacera korrekt angebracht werden. Die Mikromerkmale der I. griseovelata ähneln sehr denen der Stirps Obscura apud Singer — Lilacinae Heim, nur das Fehlen der violettlichen Pigm ente, der schuppigen Hut­ bedeckung und der echten Kaulozystiden w eisen zur Stirps Lacera hin. Aber die typischen 1. lacera Arten haben beträchtlich gedehnte zylindrische Sporen m it einem Quotient um 2,8—2,9. Dem entsprechend dürfte I. griseovelata (mit ihrem erblich festgem achten Sporenquotient um 1,8) eher als eine gute Sub­ sektion G riseovelatae subsect. nov. vorgestellt und den Stirpen oder Subsektion enObscurae und Locerae in Singer zw ischengestellt werden. Inocybe subsect. Griseovelatae S tangl et V eselský subsect. nov. D iagnosis la tin a subsectionis novae: C haracteres m icroscopici sectionis 6: Inocibium stirp is No 1 in S inger adm odum sim iles, sed pigm enta n eq u e caeru lea neq u e violacea, ne sporae sicut 1. lacera stirpis 2 apud S inger elongatae quidem (Q = appr. 1, 8). S tipes nu m q u am pruinosus.

D as u n t e r s u c h t e

Material

1. A ugsburg, BRD, S iebentisch-P ark, bei L aubbäum en, 5. IX . 1970 leg. J. Stangl (PRM 803164). — 2.. A ugsburg, S iebenbrunn, S iebentischw ald, in ein er F ich ten p arzelle im G ras, 10. IX. 1970 leg. J. S tangl (PRM 803163). 3. — D illingen a. d. D onau, BRD, am F riedhofeingang im G ras bei ein er Fichte, 15. IX. 1970 leg. J. S tangl (PRM 803162). — 4. O strava, ČSSR, H ochofenschlackenhalde „H rab ü v k a“ , teils w ild - teils an g epflanzt n u r m it L aubbäum en bew achsen, in d ic h ter M ullschicht bei ein er hol­ län d ischen F eld-U lm e (U lm us X hollandica Mill.), 18. V III. 1968 leg. J. Veselský (PRM 803161). A n m e r k u n g : A quarelle zu den F unden Nr. 1—3 im B esitz des ersten der V erfasser. D avon die Skizzen auf unseren A bbildungen im T ext. D er F u n d Nr. 4 aus d er CSSR stim m t besonders m it dem Nr. 2 aus d e r BRD überein. Literatur K ü h n e r R. (1955) : C om plém ents à la F lo re an aly tiq u e V. Inocybe leiosporés cystidiés. Bull. Soc. nat. O yonnax 9, Suppl. 1: 1—95. K ü h n e r R et R o m a g n e s i H. (1953): F lore an aly tiq u e des cham pignons supé­ rieurs. P aris. P e g 1 e r D. N. et Y o u n g T. W. K. (1972) : B asidiospore fo rm in th e b ritish species of Inocybe. K ew Bull. 26 (3): 499-537. S i n g e r R. (1962): T he A garicales in m odern taxonom y. Ed. 2. W einheim . S i n g e r R. (1975): T he A garicales in m odern taxonom y. Ed. 3. Vaduz. A n s c h r i f t d e r A u t o r e n : Jo h a n n Stangl, von d e r T an n straß e 48, D 8900 A ugsburg, Ja ro sla v Veselský, Dr. med., V ýškovická 100, CS 704 00 O strava.

205

Nálezy půdních mikromycetů ve Vysokém Himálaji (Nepál)*) Findings oř soil microscopic fungi in the Himalaya Mountains (Nepal) V. Janečková, O. Fassatíová, M. D aniel et K. K H vanec V rám ci československé expedice 1973 do oblasti hory M akalu ve V ysokém H im álaji východního N epálu bylo odebráno 43 p ůdních vzorků n a m ykologické vyšetření. Ze vzorků bylo izolováno 14 rodů s 37 d ru h y p ůdních hub. S pektrum izolovaných m ikrom ycetů nebylo široké, ale p řesto obsahovalo pro m ykoflóru Hj m ála je d v a nově uváděné rody (A crem o n iu m a Tolypocladium ) a 15 nově uváděných druhů. N ěkteré d ru h y byly n a tom to územ í sbírány podruhé. Z k eratinofilních m ikrom ycetů bylo izolováno Chrysosporium lucknow ense. Výzkum a vlastn í odběr vzorků půdy pro b íh al v nadm ořských výškách 1000—4900 m a to především v m ístech, kde b y la zjištěn a příto m n o st zem ­ ních savců (event, přím o z ú stí jejich nor), s cílem zach y tit p otenciálně p a­ togenní nebo keratinofilní m ikrom ycety. P oprvé byly izolovány různé druhy m ikrom ycetů z ex trém n ích k lim atic­ kých podm ínek velehor, charakterizovaných zejm én a zvýšeným výskytem UV záření, velkým i teplotním i am plitudam i, silným vzdušným prouděním , sníženým tlak em vzduchu a obsahem kyslíku a dalším i abiotickým i a biotickým i fak to ry ovlivňujícím i druhovou existenci organism ů. V současné době ex istu jí již pom ěrně p řeh led n é ú d aje o p ů d n í m ykofloře různých geografických oblastí světa a v různých ekosystém ech, avšak dosud není znám dokonalejší přeh led těchto m ikroorganism ů z podm ínek velehor. W ithin th e fram ew ork of th e 1973 Czechoslovak ex p ed itio n in th e M akalu M ountain region iň th e H im alayas (East Nepal) a to tal of 43 soil sam ples w ere collected for mycologic exam ination. F ourteen g en era w ith 37 species of soil fungi w ere isolated from th e sam ples. Though th e sp ectru m of th e isolated microscopic fungi w as not w ide, it contained 2 gen era (A crem onium and Tolypocladium ) and 15 species described fo r th e first tim e am ongst the H im alayan m ycoflora. Some of th e species w ere collected in th e are a for th e second tim e. Among th e keratinoph ilic m icroscopic fungi, Chrysosporium lucknow ense w as isolated. The investigation and th e collection of soil sam ples took place a t th e a lti­ tudes of 1000-4900 m in th e sites w h ere th e p resence of te rre stria l m am ­ m als w as established, or d irect from la ir openings. T he aim w as to detect potentially pathogenous o r keratinophylic m icroscopic fungi. V arious species of m icroscopic fungi w ere isolated for th e firs t tim e from th e extrem e clim atic conditions of the high m ountains ch aracterized by an increased occurrence of UV radiation, g reat te m p eratu re fluctuations, strong a ir flow, a decrease in th e a ir pressure an d oxygen co n ten t and ex trem e abiotic and biotic factors influencing the specific existence of th e organism s. At present, com prehensive d ata are av ailab le on soil m ycotic flo ra of th e different geographical regions of th e w orld an d in th e d ifferen t ecological systems. A survey of these m icroorganism s from th e high m ountainous areas is, how ever, lacking.

Materiál

a metodika

Celkem bylo získáno 43 půdních vzorků. Většina odběrů byla provedena v údolí řeky Barun Khola. Tato řeka je pravostranným přítokem řeky Arun (zeměpisné souřadnice ústí 87° 22’ v. d. a 27° 42’ s. š.) a protéká hlubokým údolím od ledovců ležících na nepálsko-tibetském pomezí mezi Mount Everestem a Makalu. Orograficky patří tato oblast do Vysokého Himálaje, vegetačně ji vy­ plňuje pásmo tropického vždyzeleného horského mlžného lesa (stupeň jehlič­ nanů a rododendronů) — do 3600 m n. m., subalpinský les — do 3900 m n. m. *) “Scientific results of the Czechoslovak expeditions to th e H in d u K ush an d H im a­ laya, C om m unication No. 20". 206

JANEČKOVÁ, FASSATIOVÁ, DANIEL A KftIV A N EC: PŮDNÍ MIKROMYCETY

a pásmo alpinských křovin a luk doznívajících až ve výšce 4900 m n. m. Čtyři yzorky pocházejí z oblasti Shiptonova průsmyku (též Barun La) — 4000 m n. m., který odděluje V ysoký a M alý Himálaj . Ostatní vzorky byly odebrány v přilehlé oblasti Malého Himálaj e v pásmu tropického vždyzeleného horského m lžného lesa (stupeň vždyzelených listnáčů) do 2400—3100 m n. m. Současně s odběry pro m ykologická vyšetření odebíral geolog výpravy vzorky pro pedologické rozbory. V šechny pedologické vzorky byly odebrány n a k v artérn ích po­ kryvných útvarech, kiteré vznikly glacigenní, fluviální, eolitickou či denundační čin­ nosti. B arunské údolí a jeho štíty jsou vytvořeny n a h o rninách k ry stalin ik a Vysokého H im álaje, k te ré lze ve studované oblasti zh rub a rozdělit n a sérii p a ra ru l a h lu b in ­ ných granitoidních kom plexů. Ruly a granity jsou v pokryvných útvarech akum ulovány v pestrém zrnitostním složení, od blokových sutí až po hlinitopísčité částice. S tupeň opracování, velikost částic a horninové zastoupení jsou v prvé řad ě závislé n a délce a způsobu tran sp o rtu zv ětralin z autochtonních oblastí. Všechny půdy n a tom to h ru b ém su b strátu jsou nezralé resp. degradované, s m in i­ m álním podílem hum usu v povrchovém horizontu. Pedologické vzorky byly odebrány m axim álně z hloubky 30 cm a m ísty z povrchu. Půdy jsou vesm ěs kyselé, m álo zpevněné jílovitým i částicem i a sypké. P rak tick y u všech půdních d ru h ů (písčité, písčito-hlinité až hlinito-písčité) byly zachyceny stopy účinku sezónních regelačních procesů. Ú h rn n á m ocnost půdní vrtvy byla 0—2 cm n a recentních m ořenách, n a fo­ silních m ořenách 10—50 cm, n a říčních terasových akum ulacích, starších suťových kuželích a plochách p ak 20—80 cm. V laboratoři byly vzorky zpracovány m etodou vlasové n ávnady podle V anbreuseghem a (1952), a m etodou kultivace půdních suspenzí n a Sabouraudově dextrózovém agaru (SDA) s chloram fenikolem a aktidionem . T akto získané izoláty byly přeočkovány n a SDA bez antibiotik a po 20 dnech inkubace p ři 26 °C podrobně m orfolo­ gicky studovány. Z ástupci rodů A spergillus a P enicillium byli přeočkováni na Czapek-D ox ag ar (Difco) a studováni podle R aper et F ennell (1965), R ap er et T hom (1949). Příslušníci ostatních rodů byli studováni podle následujících klíčů: B a rn e tt (1960), G ilm an (1957), A rx (1968, 1970), Domsch et G am s (1970), Z ycha et al. 1960), přičem ž pro snažší de­ term inaci byla použita m etoda zhotovování m ikrokultur.

Výsledky

a diskuse

Ze 43 vzorků bylo izolováno celkem 14 rodů s 37 druhy mikroskopických hub. Všechny tyto houby náležely mezi Z ygom ycetes a Fungi im perfecti. Z potenciál­ ně pathogenních a keratinofilních m ikrom ycetů bylo izolováno pouze Chrysosporium lucknowense Garg. Za dom inantní dru h y lze označit zástupce rodů A bsidia van Tiegh [A. ramosa (Lind.) Lend.], R hizopus E hrenb. (R . nigricans E hrenb., R. oryzae W ent. et P rin. G eerings a R. arrhizus Fischer), A spergillus M icheli ex Fr. [A. versicolor (Vuill.) Tiraboschi], P enicillium L ink ex Fr. (P. notatum W estling), Trichoderm a Persoon) H arz (T. viride Pers. ex Fr.), F usarium L ink ex Fr. [F. solani (Mart.) Sacc.] k te ří byli nalezeni ja k n a různých substrátech, ta k i v různých nadm ořských výškách (tab. 1 a 2). Z těchto ta b u lek je ta k é zřejm é, že druhově n ejpočetněji byl zastoupen rod Pe­ n icillium L ink ex Fr. P ro oblast H im álaje byly v naší studii zjištěny dv a nové rody — Tolypocladium W. G am s (poprvé popsané G am sem 1971) a A crem o n iu m L in k ex Fr. s dru h y T o ly­ pocladium cylindrosporum W. Gams, T. in fla tu m W. G am s a A crem o n iu m butyri (van Beyma) W. Gams, A. guillem atii W. Gams, A. pteridii W. G am s et F ra n k lan d a A. tu b a kii W. Gams. Dále b yla z ¡této oblasti rovněž izolována řa d a zástupců rodu P enicillium L ink ex Fr., k te ří zatím nebyli z této oblasti u v á d ě n i: P. d iversu m R a­ p er et Fennell, P. brevi-com pactum Dierck, P. cyclopium W estling, P. lanosum W estling, P. roquefortii Thom, P. thom ii M aire, P. w aksm a n ii Zaleski. Z rodu Paecilom yces B anier jsm e nově izolovali P. m arquandii (Massee) Hughes, z rodu V erticilliu m Nees ex W allr. V. lecanii (Zimm.) Viégas. 207

to ®

Tab. 1. V ýskyt m ikrom ycet v závislosti na výškovém členění a vegetačních pásmech Occurrence o f m icrom ycetes according to the classification of th e altitu d in al vegetation belts

Druh Species

Pásmo tropického vždyzeleného horského mlžného lesa

Pásmo subalpinského lesa do 3900 m n. m.

Pásmo alpinských křovin a luk do 4900 m n. n.

Tropical-evergreen-mountaine mist-forest belt

Subalpine-forest belt up to 3900 m a. s.

Alpine belt of shrubs and meadows up to 4900 m a. s.

Stupeň vždyzelenýeh listnáčů do 3100 m n. m. Broad-leaved-trees belt up to 3100 m a. s.

Stupeň jehličnanů a rododendronů do 3600 m n. m. Conifer’s and rhododendron’s belt up to 3600 m a. s.

. Z y g o m y c e te s Absidia ramosa (Lind.) Lendn. A. spinosa Lendn. Cunninghamella echinulata (Thaxter) Thaxter Mucor fragilis Bain. M . hiemali8 Wehmer Rhizopus arrhizus Fischer jB. oryzae Went, et Prinsen Geerlings B. nigricans Ehrenb. F u n g i im p e r fe c ti Acremonium butyri (van Beyma) W. Gams A. guillematii W. Gams A. pteridii W. Gams et Frankland A. tubakii W. Gams Aspergillus pseicdoglacus Bloohwitz A . versicolor (Vuill.) Tiraboschi Fusarium solani (Mart.) Saco. Geotrichum sp.

O w W

.

g tí

2 1

3

2 1 Q 1 4

3 1

4

q t-1

3

2

M

2

“ ^

3 -ÍJ 3

3 3

4

m

4

-j

1 1 1 2 1 3 4

2 3 3

4 2

«

P

Tab. 1. (pokračování)

I

e_,

_________________ G. candidum Linie ex Pers. Chrysosporium lucknowense Garg Paecilomycea sp. P. marquandii (Massee) Hughes Penicillium brevi-compactum Dierck P. cyclopium Westling P. diversum Raper et Fennell P. lanosum Westling P. lilacinum Thom P. notatum Westling P. roquefortii Thom P. thomii Maire P. var labile Sopp. P. waksmanii Zaleski P. ze skup. Monoverticilata Tolypocladium cylindrosporum W. Gams T. inflatum W. Gams Trichoderma koningii Oud. apud Oud. T. viride Pers. ex Fr. Verticillium lecanii (Zimm.) Viégas

> 2

1 1 3

q, 2

^

1

1 2

2 2

2

0

5^

2 2

1 1 1

^

^ tyi

¡¡?

2

2 4

4

¡3 Q

1 1 1 1 2

^ 2

ö ^ tž

1 S

1

1 1 Js) 1

4

Í0< 4

*

<; i>

1

'

M

_______ __ _________________________________________________________________________________________________ O V ö 2— ► h • 0

H

s * w

o g

■

^ S O CO

o ►

k n!

Tab. 2. V ýskyt m ikrom ycet v závislosti n a ch arakteru su b strátu Occurrence of m icrom ycetes according to the geological substrate

O

Charakter substrátu

Recentní morény (bez zápojovó vegetace)

Fosilní morény

Hrubě písčité a štěrkové terasy

Substrate

Recent moraines (without continuous vegetation)

Fossil moraines

Coarse sandy Resedimented and gravel sands fluvial terraces accumulation

Druh Species

Resedimentované písky

Antropomorfní útvary

Gravitačně přemístěné pokryvné útvary

Anthropogenous landforms

Gravitational transported terrestric forms

tt B

03

Z y g o m y c e te s Absidia ramosa (Lind.) Lendn. A. spinosa Lendn. Cunninghamella echinulata (Thaxter) Thaxter Mucor fragilis Bain. M . hiemaiis Wehmer Rhizopus arrhizus Fischer R. nigricans Ehrenb. R. oryzae Went, et Prinsen Geerlings F u n g i im p e r fe c ti Acremonium butyri (van Beyma) W. Gams A. guillematii W. Gams A . pteridii W. Gams et Frankland A. tubakii W. Gams Aspergillus versicolor (Vuill.) Tiraboschi Fusarium solani (Mart.) Sacc. Geotrichum sp. G. candidum Link ex Pers. Chrysoporium lucknowense Garg Paecilomyces sp. F. marquandii (Massee) Hughes Penicillium brevi-compactum Dierck P. cyclopium Westling P. lanosum Westling

* 4

.

4

.

C

4

3

3

4

3

S

1

3 4

3 3 2 4 2

3

q

2

3 3

3 3

2 3

3

2 2 2 2 2

0 ^ M w h-*

3

1 1 1 2 3 3 4

1 1 1 1 4 3 3

« 3 2

1 2

2 2 2 1 2

2

1 2 1

Tab. 2. (pokračování)

.

— P. lilacium Thom P. notatum Westling P. roquefortii Thom P. variabile Sopp. P. waksmanii Zaleski Tolypocladium cylindrosporum W. Gams T. inflatum W. Gams Trichoderma koningii Oud. apud Oud. T. viride Pers. ex Fr. Verticillium lecanii (Zimm.) Yiégas

>

2 4 2 3

2 4 2 1

i1*

1 1 2 4

4

^ ^ 0

1 1 2

^ ¡> ^ >

1

O <| > d >

:

g

H f > a

E? < > 2 M O 0

o

2I— h

S—< ►

to

I—i I—1

H

W Ed O S k! O M Kj

I

Č e s k á m y k o l o g i e 31 (4) 1977

\ Ze získaného spektra m ikroskopických hub, izolovaných z půdy v oblasti Hi­ m álaje (tab. 1 a 2 ) je zřejmé, že se zde vyskytují jak houby, se kterým i se běž­ ně setkávám e i ve středoevropských podmínkách, tak i organism y v těchto podpodmínkách málo rozšířené (Tolypocladium ). Druhy, které tvoří dominantu zdejší flóry patří ke skupině hub s kosm opolitním rozšířením. Z porovnání vlastních výsledků se závěry o půdní m ykofloře Him álaje učiněným i Saksenou et al. (1967) vyplývá, že spektrum nám i izolovaných hub je druhově chudší, což je patrně důsledek dlouhodobého transportu půdních vzorků do laboratoře. Saksena et al. (1967) uvádějí jako nejpočetněji zastoupený rod Aspergillus, který byl v této studii reprezentován 15 druhy. V diskusi tito autoři poukazují na zajím avou skutečnost, že proti značnému počtu příslušníku rodu A spergillus je poměrně nízké zastoupení druhů rodu Penicillium , kde by se škála zástupců dala očekávat vyšší. Saksena et al. (1967) zjistili pro Himálaj nový druh Peni­ cillium lilacinum , který jsm e potvrdili i m y a zároveň jsm e izolovali i A bsidia ramosa. Rozšíření mikroskopických hub v závislosti na vertikálním členění je uvede­ no v tab. 1. N ejpočetnější druhové zastoupení bylo zjištěno v pásmu tropického vždyzeleného m lžného lesa, což vyplývá z ekologických a nutričních faktorů, jež toto pásmo charakterizují. Je zde zastoupena většina izolovaných druhů, včetně nově nalezených druhů A crem onium guillem atii, A. p te rid iï a V erticilium lecanii. A crem onium b u ty ri a Tolypocladium cylindr o sporům bylo izolováno ze vzorků pocházejících z pásma subalpinských křovin a luk. Ostatní houby, které se vyskytují v tom to pásmu, m ají většinou kosm opolitní rozšíření. Rovněž zde byl nalezen i v Indii nově popsaný druh C hrysosporium lucknow ense (Garg, 1966), který byl zastižen i ve stupni vždyzelených listnáčů, avšak jeho relativní četnost v jednotlivých stupních nebo pásmech nelze spolehlivě zjistit. V ýskyt jednotlivých m ikrom ycetů v závislosti na charakteru substrátu udává tabulka 2. N ejvyšší počet druhů byl získán ze vzorků odebraných v útvarech gra­ vitačně přem ístěných k úpatí svahů, což je dáno jejich vyšší vlhkostí a zrnitostní akumulací. V yšší a pestřejší druhové zastoupení na fosilních morénách, vzhle­ dem k morénám recentním, lze vysvětlit jejich nutričně hodnotnější půdou. Recentní m orény zároveň představují horní biotickou hranici periglaciální zóny, nad níž panují extrém ně chladné glacigenní podmínky. Hrubě písčité a štěr­ kové terasy a resedim entované písky jsou na druhové zastoupení m ikroskopic­ kých hub chudší. Tato skutečnost je zřejmě ovlivňována nutričním i a vlhkost­ ním i požadavky jednotlivých druhů hub, které jsou zpravidla vyšší než je možno z těchto substrátů získat. Pom ěrně m álo druhů bylo izolováno ze vzorků půd odebraných z m íst ovlivněných člověkem. Výsledek je zřejm ě zkreslen tím, že z těchto lokalit byly získány pouze dva vzorky. Z původně hledaných patogenních a keratinofilních hub bylo izolováno pouze C hrysosporium lucknow ense. Randhawa et Sandhu (1965) udávají z Himálaje druhy: K eratin om yces ajelloi, K eratin oph ylu m terreum , M icrosporum gypseum , M. cookei, T richophyton evolceanui, C tenom yces serratus, C hrysosporium tro ­ pičům . Všechny tyto houby s výjim kou K eratin om yces ajelloi a M icrosporum cookei, m ají ve vysokohorských podmínkách nižší frekvenci výskytu než např. v podmínkách podhorských nebo nížinných. Garg (1966) udává z horských ob­ lastí Indie druhy: A rth roderm a quadrifidum , C hrysosporium evolceanui, C. indicum, C. lucknow ense, C. tropičům , C tenom yces serratus, K eratin om yces ajel­ loi, M icrosporum canis, M. cookei, M. gypseum a T richophyton m entagrophytes. 212

JANEČKOVÁ, FASSATIOVÁ, DANIEL A KŘIVANEC: PŮD N Í MIKROMYCETY

■ ■ ■ H ■ ■

Žádný z výše zm íněných autorů však neuvádí údaje o nadmořských výškách, z nichž byly vzorky odebírány. Přesto lze předpokládat, že by se v místech výzkum u čs. expedice m ohly některé tyto houby vyskytovat, i když jejich relativní četnost jistě nebude vysoká. Absence keratinofilních hub v našem souboru izolátů je patrně způsobena tím, že m ateriál byl dlouho transportován v nepříznivých podmínkách (střídání teplot, vysýchání).

H ■

Za pedologickou a geologickou ch a rak te ristik u území, kde byly vzorky sebrány, děk u jí autoři RNDr. Ja n u K alvodovi, CSc. z geologického ú stav u ČSAV v Praze.

Poděkování

Literatura

H H ■ H ■ ■ ■ H ■

A r x J. A. (1968): P ilzkunde. E in k u rze r A briss d er M ykologie u n te r besonderer B erücksichtigung d er Pilze in R einkultur. Lehre. A r x J. A. (1970): T he genera of fungi sporulating in p u re culture. Lehre. B a r n e t t H. L. (1960): Illu stra ted genera of Im p erfect fungi. M ineapolis. D o m s c h K. H. et G a m s W. (1970: P ilze au s A grarböden. Jena. G a m s W. (1971): Tolypocladium , eine H yphom ycetengattung m it geschw ollenen Phialiden. P ersoonia 6: 185—191. G a r g A. K. (1966): Isolation of derm athophytes an d oth er k eratinophylic fungi from soils in India. S ab ouraudia 4: 259—264. G i l m a n J. C. (1957): A m an u al of soil fungi. Ames. R a n d h a w a H. S. et S a n d h u R. S. (1965): A survey of in h ib itin g derm atophytes and related k eratinophylic fungi of India. S ab o u rau d ia 4: 71—79. R a p e r K. B. et F e n n e l l D. I. (1965): T he genus A spergillus. B altim ore. R a p e r K. B. et T h o m C. (1949): A m anu al of th e Penicillia. B altim ore. S a k s e n a R. K. F. N. I., K r i s h n a N. et S a r b h o y A. K. (1967): Ecology of th e soil fungi of U tta r P radesh II. Soil of th e H im alayan forests an d th e ir m icrofungi. Proc. N at. Inst. Sei. India, P art. biol. 33: 144—153. V a n b r e u s e g h e m R. (1952): T echnique biologique p o u r l’isolem ent des derm atophytes du sol. A nn. Soc. Beige Med. trop. 32: 173—178. Z y c h a H., S i e p m a n n R. et L i n n e m a n n G. (1960): M ucorales. Lehre.

■ ■ ■ ■

A dresa au to rů : Dr. V. Janečková, Dr. M. Daniel, CSc., Dr. K. K řivanec, P arazitologický ú stav ČSAV, Flem ingovo nám . 2, P ra h a 6. Dr. O. Fassatiová, CSc., K ated ra botaniky U niverzity K arlovy, B enátská 2, P ra h a 2.

H

213

I-

The significance of riboflavin in the fruit-body formation in Lentinus tigrinus (Bull, ex Fr.) Fr. Význam riboflavinu při tvorbě plodnic houby Lentinus tigrinus (Bull, ex Fr.) Fr. Ivana V ařeková and V la d im ír Tichý The optim um illum ination level for the d ifferen tiatio n an d grow th of the fruit-bodies of L entinus tigrinus is 300 lx. R iboflavin enhances th e tra n s ­ location of plastic substances to the differen tiated fruit-bodies and in h ib its th e w eight increase of th e prim ordia. The effect of rib o flav in m ay be ex ­ pressed by the ratio of the w eight of the fruit-bodies to th e w eight of th e prim ordia (F : P). This ratio is a sensitive indicator even w hen the w eight of th e fruit-bodies increases w ith th e w eig h t of th e p rim ordia. K inetin acts on th e d ifferentiation an d grow th of th e fruit-bodies analogously from the view point of quality. In com parison w ith riboflavin, considerably higher concentrations of k inétin are needed for producing th e sam e effect. T he effect is not greater w hen th e tw o substances a re applied to g eth er; on th e contrary, it is less m arked th a n th e effect of eith er of the tw o substances applied seperately. O ptim ální světelná inten zita pro diferenciaci a rů st plodnic houby L e n ti­ nus tigrinus je 300 lx. R iboflavin p odpo ru jje tran slo k aci plastických lá tek do diferencovaných plodnic a om ezuje naopak váhový rů st prim ordií. K v an ­ titativ n ě lze účinek riboflavinu na diferenciaci plodnic v y já d řit pom ěrem váhy plodnic k váze prim ordií (F : P). Tento pom ěr je citlivým ukazatelem i v případě, že dochází k současném u zvýšení váhy plodnic i prim ordií. K inetin působí na diferenciaci a rů st plodnic k v alitativ n ě analogicky. Ve srov­ n án í s riboflavinem je však třeb a k vyvolání téhož efektu p o d statn ě vyšších koncentrací kinetinu. P ři společné aplikaci obou látek se účinek nestupňuje, ale je naopak m éně výrazný než účinek obou látek aplikovaných sam ostatně.

Like in the green plants, in the fungi, too, the transition from the vegetative stage to the form ation of the reproductive organs is dependent on certain environm ental conditions. Of these, it is above all the effects of light action that have been studied (e. g. Aschan-Aberg 1960, Carlile 1965, Schw antes and Hagemann 1965, Chapmann and Fergus 1973, Jablonský 1975). Several theories have been offered about the w ay in which light is involved in the initiation and differentiation of the fruit-bodies (Carlile 1965). In connection w ith this, works studying fotoreceptors, especially flavoproteins, are of particular interest. Hence dates the attention paid to the effect of riboflavin on the differentiation of the fruit-bodies. However, one m ay presume still another role performed by this substance w ith relation to its cytokinin activity. Recently it has been found that the growth regulators auxin, gibberellic acid, and kinetin influence substantially the level of the endogenous growth regulators and thus affect the process of differentiation of th e fruit-bodies (Rypáček and Sladký 1972, 1973, Sladký and Tichý 1974). The aim of this work is to compare, taking account of the influence of light, the effects of riboflavin w ith those of kinetin on the differentiation of the fruit-bodies of the fungus Lentinus tigrinus (Bull, ex Fr.) Fr. Material

and

methods

M a t e r i a l . T he fungus L entinus tigrinus (Bull, ex Fr.) Fr., strain No. 30, fro m the collection of cultures of w ood-decaying fungi of th e D ep artm en t of P la n t Biology of th e J. E. P u rk y n ě U niversity in Brno, w as used in th e experim ent. Arrangement o f t h e e x p e r i m e n t s . T he w hole investigation w as divided into 5 experim ents in w hich the form ation of th e fruit-bodies w as studied (1) on a m alt-peptone m edium w ith the addition of riboflavin, (2) a t d ifferen t levels 214

V A R E K O V Â E T T IC H Ÿ : R IB O F L A V IN IN L E N T IN U S T IG R IN U S T able 1. T he effect o f riboflavin o n th e fo rm atio n a n d g ro w th o f fru it-b o d ies a n d p rim o rd ia o f Leniinus tigrinus grow ing on m alt-p e p to n e a g ar. P e rio d o f d a rk n ess — 15 d ay s, tim e o f illu ­ m in a tio n — 6 days, lig h t in te n sity 500 lx. C — v a ria n t w ith o u t riboflavin, R — v a r ia n t w ith riboflavin .. , dum ber

F ru it-b o d ie s (F)

C R

5.5 5.5

P rim o rd ia (P)

C R

16.0 22.0

P + F in to ta l

C R

17.5 27.5

R a tio F : P

C R

0.10 0.45

, . , W ater c o n te n t . 0.

'°

T o ta l fresh m a tte r m mg

T o ta l d ry m a tte r J in m g

280 1530

40 145

045 660

100 80

925 2 190

140 225

0.42 3.27

0.40 2.36

F re sh m a tte r o f one „ .. , , ,, iru it-b o d y a n d /o r p rim o rd iu m in m g

D ry m a tte r of one .. . . , ,. fru it-b o d y a n d /o r p rim o rd iu m in m g

F ru it-b o d ie s (F)

C R

86.3 90.7

180.0 283.0

25.0 30.5

P rim o rd ia (P)

C R

84.4 87.2

40.3 33.5

6.3 4.5

R a tio F : P

C R

4.47 8.78

4.06 9.00

1.02 1.04

of illu m ination on th e m edium eith er w ith or w ith o u t riboflavin, (3) a t d ifferen t concentrations of riboflavin, (4) at different concentrations of kinetin, an d (5) in the presence of riboflavin as w ell as kinetin. C u l t i v a t i o n . In all experim ents the fungus w as grow n on an ag ar m edium in lid-less P e tri dishes, 10 cm in diam eter, placed in cylindrical glass containers, 12 cm in diam eter, w ith free lids. A t the bottom of th e containers th e re w as a 1 cm layer of q u artz sand soaked in w ater. This ad ju stm e n t m ade it possible to reach an even illu m in ation of th e cultures from above and to rem ove th e dishes for fin al evaluation. A fter inoculation of th e m edia, the containers w ith th e dishes w ere le ft in the d ark fo r a certain period and then tra n sfe rre d to light. T he periods of darkness, illum i­ n atio n an d th e illum ination levels a re given in th e tab le headings. T he cu ltu res w ere k ep t a t th e tem p eratu re of 28 °C. C o m p o s i t i o n o f t h e c u l t i v a t i o n m e d i u m . In th e first, experim ent, th e fungus w as grow n on m alt-peptone ag ar of the follow ing com position: distilled w a te r 1000 ml, m alt ex tra ct 30 g, peptone 1 g, agar 30 g. In th e oth er experim ents a synthetic m edium w as used: distilled w ate r 1000 m l MgSO/,. 7H20 1g ag ar 30 g AZ solution 1 ml asp aragine 2g thiam ine 1 mg m altose 20 g pyridoxine 1 mg KHjPO/, 1g biotine 1 mg In ex p erim en t 2, the basic synthetic m edium w as used in th e control series, w h ere­ as in th e v aria n ts w ith riboflavin th e basic m edium contained 1 m g of riboflavin p er 1000 ml. In E xperim ent 3, riboflavin w as added to th e basic m edium in am ounts 215

CESKA M YKOLOGIE 31 (4) 1977 Table 2a. The effect of light intensity on the formation and growth of fruit-bodies and primordia of Lentinus tigrinus growing on a synthetic medium with maltose without addition of riboflavin. Period of darkness — 14 days, illumination time — 7 days Illumination level in lx Number of fruit-bodies (F) primordia (P) F + P in total Ratio F : P

100

0 25.5 25.5 0

Total fresh m atter in mg of fruit-bodies (F) primordia (P) F + P in total Ratio F : P

0 405.0 405.0 0

Total dry m atter in mg of fruit-bodies (F) primordia (P) F + P in total Ratio F : P

0 70.5 70.5 0

W ater content (%) in fruit-bodies (F) primordia (P) Ratio F : P

;— 82.6 —

200

0 51.5 51.5 0

0 1 225.0 1 225.0 0

300

1 0 52.0 53.0 0.019

500

77.0 77.0 0

50.0 940.0 990.0 0.073

0 865.0 865.0 0

0 174.5 174.5 0

6.5 136.5 143.0 0.065

0 133.0 133.0 0

— 85.8 —

87.0 85.5 1.017

— 84.7 —

Fresh m atter of 1 fruit-body and/or 1 primordium in mg Fruit-body (F) — Primordium (P) 16.0 Ratio F : P —

— 23.8 —

50.0 18.5 2.70

— 11.2 —

Dry m atter of 1 fruit-body and/or 1 primordium in mg Fruit-body (F) — Primordium (P) 2.7 Ratio F : P —

— 3.4 —

6.5 2.6 2.5

— 1.7 —

of 0.5, 30, an d 150 ppm . E xperim ent 4 included th e v aria n ts w ith k in e tin a t con­ centrations of 30, 150, 250, an d 400 ppm. T he ex p erim en tal v aria n ts co ntained rib o ­ flavin in th e am ount of 1 ppm and k in e tin a t th e concentration of 300 ppm . E v a l u a t i o n of t h e e x p e r i m e n t s . In each ex p erim en tal v aria n t, th e n um ber of th e fruit-bodies an d prim ordia, an d th e ir fresh an d d ry m a tte r w ere de­ term ined. Of th e values obtained, th e ratio of th e n u m b er a n d w eig h t of th e fru it-bodies to th e nu m b er an d w eight of th e p rim o rd ia (F : P), th e w ate r co n ten t in th e fru it bodies an d prim ordia, and th e m a tte r of one fru it-b o d y an d /o r one p rim o rd iu m w ere calculated. A ll values obtained rep resen ted th e av erag e of tw o repetitions. As a fruit-body, w e regarded any form w ith a d istin ctly developed cap. T he in tro d u ctio n of the ratio F : P proved to be of m uch use, fo r it reliab ly in d icated th e fo rm ativ e effect of th e factors u n d er investigation even w h en th e m easu red gro w th values ex ­ h ib ited a considerably variability. 216

VAREKOVA ET TICHY: RIBOFLAVIN IN LENTINUS TIG RIN U S Table 2b. The effect of light intensity on the formation and growth of fruit-bodies and primordia of Lentinus tigrinus growing on a synthetic medium with maltose and riboflavin. Period of darkness — 14 days, illumination time — 7 days Illumination level in lx

100

200

300

500

Number of fruit bodies (F) primordia (P) F + P in total Ratio F : P

0 58.0 58.0 0

1 53.0 54.0 0.020

11.5 25.0 36.5 0.850

0 46.5 46.5 0

Total fresh m atter in mg of fruit-bodies (F) primordia (P) F + P in total Ratio F : P

0 810.0 810.0 0

105.0 1095.0 1 200.0 0.095

Total dry m atter in mg of fruit-bodies (F) primordia (P) F + P in total Ratio F : P

0 126.0 126.0 0

14.0 145.0 168.0 0.085

— 84.4 —

86.0 85.9 1.009

W ater content (%) in fruit-bodies (F) primordia (P) Ratio F : P

Fresh m atter of 1 fruit-body and/or 1 primordium in mg Fruit-body (F) — Primordium (P) 14.0 Ratio F : P — Dry m atter of 1 fruit-body and/or 1 primordium in mg Fruit-body (F) — Primordium (P) 2.2 Ratio F : P —

Results

and

1 735.0 180.0 1 915.0 13.05

168.0 52.0 220.0 3.41

90.1 62.7 1.495

0 1 115.0 1 115.0 0

0 155.0 155.0 0

— 86.2 —

105.0 20.7 5.070

147.5 22.5 6.60

— 24.0 —

14.0 2.9 4.80

14.6 2.1 7.00

— 3.3 —

discussion

The num erical results of all experim ents are represented in Table 1 to 5. The first of the experim ents (Table 1), carried out as a prelim inary one, was very convincing in show ing the positive influence of riboflavin on the form ­ ation of the fruit-bodies. In particular, this substance proved to affect positively the total num ber of th e fruit-bodies and primordia, and the w eight of their fresh and dry matter. Thus due to th e influence of riboflavin, the building sub­ stances are transferred m ore intensively from the vegetative parts of the m yce­ lium to the form ing primordia and fruit-bodies. In addition to bringing about an increase in the total number and w eight of the primordia and the fruit-bodies, riboflavin w as also responsible for the 217

irifl “

-----------------

CESKA M YKOLOGIE 31 (4) 1977 Table 3. The effect of some concentrations of riboflavin on the formation and growth of fruitbodies and primordia of Lentinus tigrinus growing on a synthetic medium with maltose. — Period of darkness — 19 days, illumination time — 9 days, illumination level 300 lx Concentration of riboflavin in ppm

0.5

30

2.5 38.0 40.5 0.07

10.5 61.0 71.5 0.17

Total fresh m atter in mg of fruit-bodies (F) primordia (P) F + P in total Ratio F : P

127.5 820.5 948.0 0.16

630.0 1 917.0 2 547.0 0.33

1 673.0 629.0 2 302.0 2.66

Total dry m atter in mg of fruit-bodies (F) primordia (P) F + P in total Ratio F : P

15.0 112.5 127.5 0.13

141.0 207.0 347.0 0.68

205.0 59.5 264.5 3.45

Water content (%) in fruit-bodies (F) primordia (P) Ratio F : P

88.2 86.2 1.02

77.6 89.2 0.87

87.7 90.6 0.97

Fresh m atter of 1 fruit-body and/or 1 primordium Fruit-body (F) Primordium (P) Ratio F : P

in mg 51.0 21.6 2.36

60.0 31.4 1.91

69.7 21.0 3.32

13.4 3.4 3.94

8.5 2.0 4.25

Number of fruit-bodies (F) primordia (P) F + P in total Ratio F : P

Dry m atter of 1 fruit-body and/or 1 primordium in mg Fruit-body (F) 6.0 Primordium (P) 3.0 Ratio F : P 2.0

150

24.0 30.0 54.0 0.80

change in the distribution of th e values of these parameters betw een the pri­ mordia and the fruit-bodies: the number of the fruit-bodies increased at a greater rate as compared w ith the primordia; the fresh m atter of the fruit-bodies show ed a fivefold increase, w hereas the fresh m atter of the primordia remained virtually the same. The w eight of the dry m atter of the fruit-bodies increased 3.5 tim es, in contrast to a decrease in the dry w eight of the primor­ dia. These changes m ay be clearly seen in the ratio of the indices of the fruit-bodies to the primordia (F : P). In all cases, its value is greater in the variants w ith riboflavin. The second experim ent includes tw o investigations of the influence of light intensity on the fruit-body differentiation, the first being carried out in th e , absence of riboflavin (Table 2a), the second involving the action of riboflavin 218

1

____________________________________________________________________________________________________

VAftEKOVÂ ET TICHŸ: RIBOFLAVIN IN LENTINUS TIGRINUS Table 4. The effect of some concentrations of kinetin on the formation and growth of fruit-bodies and primordia of Lentinus tigrinus growing on a synthetic medium with maltose. Period of dark­ ness —-19 dyas, illumination time — 9 days, illumination level — 300 lx Concentration of kinetin in ppm

30

150

0 68.0 68.0 0

0 49.0 49.0 0

2.0 52.0 54.0 0.04

26.0 24.5 50.5 1.06

0 1 106.0 1 106.0 0

0 1287.0 1 287.0 0

120.5 1442.5 1 563.0 0.08

2 315.0 456.0 2 771.0 5.08

0 182.0 182.0 0

0 188.5 188.5 0

18.0 193.5 211.5 0.09

260.0 36.0 296.0 7.22

— 83.5 —

— 85.4 —

85.1 86.6 0.98

88.8 92.1 0.96

Fresh m atter of 1 fruit-body and/or 1 primordium in mg Fruit-body (F) — Primordium (P) 16.3 Ratio F :P —

— 26.3 —

60.3 27.7 2.18

89.0 18.6 4.78

Dry m atter of 1 fruit-body and/or 1 primordium in mg Fruit-body (F) — Primordium (P) 2.7 Ratio F : P —

— 3.8 _

9.0 3.7 2.42

10.0 1.5 6.80

Number of fruit-bodies (F) primordia (P) F + P in total Ratio F : P Total fresh m atter in mg of fruit-bodies (F) primordia (P) F + P in total Ratio F : P * Total dry m atter in mg of fruit-bodies (F) primordia (P) F + P in total Ratio F : P W ater content (%) in fruit-bodies (F) primordia (P) Ratio F : P

250

400

(Table 2b). With the riboflavin absent, bnly one single fruit-body was formed in the w hole experim ent, nam ely at the light intensity of 300 lx, whereas w ith the riboflavin present, 12.5 fruit-bodies w ere differentiated (average of tw o repetitions), of w hich one w as differentiated at the level of 200 lx, the rest at the level of 300 lx. From both parts of the experim ent it follow s that the 300 lx intensity is the optim um level of illum ination for the differentiation of the fruit-bodies. In view of th e fact that only one fruit-body is formed in the first part of the second experim ent, only the primordia are basically concerned here. This experim ent indicates that up to th e highest level of illum ination, i. e. 500 lx, light enhances the form ation of primordia. Their total fresh and dry m atter reach the m axim um at 200 lx ; this is also the optimum illum ination for the 219

CESKA M YKOLOGIE 31 (4) 1977 Table 5. The effects of riboflavin, kinetin and their mixture on the formation and growth of fruit-bodies ans primordia of Lentinus tigrinus growing on a synthetic medium with maltose. Period of darkness —- 22 days, illumination time — 10 days, illumination level — 300 lx Concentration of riboflavin kinetin (ppm) Number of fruit-bodies (F) primordia (P) F + P in total Ratio F :P Total fresh m atter in mg of fruit-bodies (F) primordia (P) F + P i n total Ratio F : P

0 0

2.0 63.0 65.0 0.032

55.0 1 752.4 1 807.5 0.031

1 0

5.0 54.0 59.0 0.09

0 300

1 300

6.5 39.0 45.5 0.17

3.5 77.0 80.5 0.045

405.0 1 992.5 2 397.5 0.20

366.5 770.5 1 137.0 0.495

232.5 2 208.0 2 440.5 0.105

Total dry m atter in mg of fruit-bodies (F) primordia (P) F + P in total Ratio F : P

4.0 243.5 247.5 0.016

54.0 267.5 321.5 0.20

43.5 125.0 168.5 0.355

20.0 313.5 333.5 0.064

Water content (%) in fruit-bodies (F) primordia (P) Ratio F :P

92.7 86.1 1.077

86.7 86.6 1.0

82.3 83.8 0.985

92.6 85.8 1.08

Fresh m atter of 1 fruit-body and/or 1 primordium in mg Fruit-body (F) 27.5 Primordium (P) 27.8 Ratio F : P 0.99

81.0 36.9 2.20

50.5 20.0 2.525

66.4 28.7 2.32

Dry m atter of 1 fruit-body and/or 1 primordium in mg Fruit-body (F) 2.0 Primordium (P) 3.9 Ratio F :P 0.520

10.8 5.0 2.18

6.5 3.2 2.03

5.7 4.1 1.39

w eight of one primordium. In the second part of Experim ent 2, in w hich a medium containing 1 ppm of riboflavin w as used, the illum ination level of 300 lx proved to be the m ost suitable for the form ation and differentiation of the fruit-bodies. A llthough a m inim um total of the fruit-bodies and primordia was obtained in this variant, and also the num ber of the form ed primordia alone w as sm allest, yet the num ber of the fruit-bodies w as greatest. The total fresh and dry m atter of the fruit-bodies and primordia w as highest here, and so w as the total number of th e fruit-bodies alone. On the other hand, in this variant a m inim um m atter of th e primordia w as produced. So, in general, the 300 lx illum ination enhanced the translocation of the plastic substances from 220

■

VAREKOVÁ ET TICHÝ: RIBOFLAVIN IN LENTINUS TIGRINUS

■ ■ H ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ I I I ■ ■ ■ ■ H I ■ I ■ H I I I I ■ I I I I I I I I I I I I I I I I I

the vegetative m ycelium to the reproductive organs, w ith preference to the differentiated fruit-bodies at the expense of inhibiting the growth of the primordia only. The optimum effect of the 300 lx intensity was proved in a most convincing m anner by the values of the ratio of individual characteristics of the fruit-bodies to the primordia (F: P). They are, w ithout exception, higher at the 300 lx level, w hen compared w ith the variants at a different illum ination level and w ith the variant w ithout riboflavin (cf. Tables 2a and 2b). Experim ent 3 (Table 3) is devoted to a closer analysis of the effect of riboflavin on th e form ation and differentiation of the fruit-bodies. The total num ber of the initiated fruit-bodies and primordia is greatest at the 30 ppm concentration of riboflavin, but decreases at the 150 ppm concentration together w ith the decreasing num ber of primordia, whereas the num ber of the differentiated fruit-bodies continues to increase. A sim ilar tendency is observed in dependence of the fresh and dry w eight on the concentration of riboflavin. Its course is accompanied by a regular increase in the value of the ratio of the num ber and w eight of the fruit-bodies to the number and w eight of the primordia. Thus the experim ent show s that the effect of riboflavin does not only favour the com plete differentiation and growth of the fruit-bodies but also inhibits the translocation of the nutrient substances to the non-differentiated primordia. This effect is of such intensity that it leads, even if the number and w eight of the differentiated fruit-bodies increase, to a decrease in the num ber and w eight of all initiated reproductive organs. Experim ent 4 (Table 4) w as to verify to w hat an extent the action of riboflavin resem bles the action of kinetin as regards the effect on the differentiation of the fruit-bodies. In view of the results obtained in one of our foregoing w orks (Sladký et Tichý 1974) as w ell as in the hitherto unpublished experim ents, som ew hat higher concentrations of kinetin w ere used. The manner in w hich the m ycelium responded to the rising concentration of kinetin proved to be analogous to its behaviour on the media containing riboflavin in terms of increasing the num ber and total w eight of the fruit-bodies and in terms of inhibiting the grow th of the non-differentiated primordia. The quantitative aspect of action of both substances, how ever, is essentially different, for as little as 0.5 ppm of riboflavin is able to produce th e effect of 250 ppm of kinetin. This difference gives evidence of a rather different action of the tw o substances, especially if w e consider the fact of their threshold concentrations being concerned here. There is little probability that the changes in the endogenous grow th regulators caused by th e 250 ppm concentration of kinetin m ight be produced in a sim ilar degree by riboflavin at a 0.5 ppm concentration. It m ay rather be assum ed that riboflavin is effective in the processes of photoreception (Carlile 1965), of w hich kinetin is not capable. Experim ent 5 w as to answer the question of an identical action of the tw o substances (Table 5). It w as started from th e assum ption that w hen sim ultaneously applied, both substances, their action m echanism being the same, should m anifest synergism , w h ile in the contrary situation the effect should be antagonistic. The choice of the concentrations follow s from the results of the tw o previous experim ents. The results indicate that the tw o substances differ from each other in the character of their action. Their m ixture brings about an increase in th e total num ber and w eight of the fruit-bodies and of the primordia (F + P); this is higher than w hen either of the tw o substances act seperately. The ratio of the indices of th e fruit-bodies and the primordia, however, is low er in this variant w hen compared w ith the variants w ith either substance

Č E S K Á M Y K O L O G I E 31 (4) 1977

acting alone. In th e tw o la st-m e n tio n te d v arian ts, th e ra tio F : P is h ig h e r in th e v a ria n t w ith kin etin , in w hich, too, th e g re a te st n u m b e r of d iffe re n tia te d fru it-b o d ies w as form ed, th ro u g h th e ir m ax im u m fresh and d ry m a tte r occured in th e v a ria n t w ith ribo flav in . This ex p erim en t th u s co rro b o rates th e tw o foregoing ex p erim en ts in th e sense th a t rib o flav in and k in e tin if applied alone enh an ce th e d iffe re n tia tio n of th e fru it-b o d ie s and th e ir w eig h t increase; they, how ever, show at th e sam e lim e th a t th e ir jo in t action r a th e r su p p o rts the in itia tio n and g row h of th e p rim o rd ia. This p e cu lia rity m ay be clarified only by fu rth e r m ore ex ten siv e ex p erim en ts w ith d iffe re n t co n centrations ta k in g in to consideration th e effects of light, too, in th e presence of w hich riboflavin m ay also affect th e m etabolism of th e indole-3-acetic acid. Sum m a r y / The p resent w ork studies the effects of riboflavin, kinetin, and light in ten sity on th e form ation and grow th of th e fruit-bodies and prim o rd ia of L en tin u s tigrinus. The n um ber of the prim ordia an d differen tiated fruit-bodies as w ell as th eir fresh and dry m a tte r w ere determ ined. The average w eight of the fresh and d ry m a tte r of one fruit-body and/or prim ordium in each v a ria n t and the w ater content in these organs w ere calculated. The effect of the factors u n d er investigation w as evaluated by the ratio of the n um ber and. or w eight of th e fruit-bodies an d th e n u m b er an d w eight of ihe prim ordia. The follow ing results have been obtained: The optim um illum ination level for the d ifferen tiatio n an d grow th of th e fru it-bodies is 300 lx, independently of riboflavin added to the m edium . R iboflavin enhances the translocation of the plastic substances to the d ifferen tiated fruit-bodies, how ever, it inhibits th e w eight increase of th e prim ordia. The effect of rib o flav in on the dif­ ferentiation of the fruit-bodies m ay be expressed by the ratio of the w eight of the fruit-bodies to the w eight of th e prim ordia (F : P). This ratio is a sensitive indicator even w hen the w eight of the fruit-bodies increases sim ultaneously w ith th e w eight of the prim ordia. The effect of riboflavin as described herein is essentially the sam e w ith respect to the fresh and dry m atter. A sim ilar effect m ay also be observed in the num ber of the fruit-bodies and prim ordia. K in etin acts on the d ifferen tiatio n and grow th of the fruit-bodies analogously w ith respect to quality. In com parison w ith riboflavin, considerably higher concentrations of kinetin a re needed for producing the sam e effect. The effect is not greater w hen th e tw o substances are applied together, on the contrary, it is less m arked th an the effect of eith er of tw o substances applied seperately. References A s c h a n - A b e r g K. (1960): The production of fruit-bodies in Collybia velutipes. Influence of the q uality of light. Physiol. P lan t. 13: 276—297. C a r l i l e M. J. (1965): The photobiology of fungi. Ann. Rev. P lan t. Physiol. 16: 175-202. C h a p m a n E. S. et F e r g u s C. L. (1973): An investigation of th e effects of light on basidiocarp form ation of C oprinus dom esticus. M ycopathol. Mycol. A ppl. 51: .315-326. J a b l o n s k ý I. (1975): Einfluss der B elichtu n g sin ten sitát und an d eren F ak to ren des M ilieus auf die E ntw icklung der F ru ch tk o rp er des A usternseitlings — P leu ro tu s ostreatus (Jacq. ex Fr.) K um m . Ces. Mykol. 29: 140—152. R y p á č e k V. et S l a d k ý Z. (1972): T he ch a racter of endogenous grow th reg u ­ lators in the course of developm ent in th e fungus L entinus tig rin u s. M ycopathol. Mycol. Appl. 46: 65—72. R y p á č e k V. et S l a d k ý Z. (1973): R elation betw een the level of endogenous grow th regulators and the differentiation of th e fungus L entinus tig rin u s studied in a synthetic m edium . Biol. P lant. (Praha) 15: 20—26. S c h w a n t e s H. O. et H a ge m a n n F. (1965): U ntersuchungen zur F ruchtkS perbildung bei L entinus tigrinus Bull. Ber. deutsch. bot. Ges. 78: 89—101. S l a d k ý Z. et T i c h ý V. (1974): S tim ulatio n of th e fo rm atio n of fru itin g bodies of the fungus L entinus tigrinus (Bull.) Fr. by gro w th regulators. Biol. P lant. (Praha) 16: 436-443. 222

«

Akademik Ctibor Blattný osmdesáíníkem Academician Ctibor Blattný octogenarian V áclav H ervert

Jeden ze zakladatelů československé fytopatologie, dlouholetý místopředseda Cs. vědecké společnosti pro m ykologii a její čestný člen, akademik C t i b o r B l a t t n ý , se dožil dne 8. září 1977 osm desátých narozenin. Jeho životopis na­ psal a vědeckou, popularizační i pedagogickou aktivitu zhodnotil v tomto časo­ pise vícekrát A. Pilát (Ces. Mykol. 11: 250-252, 1957; ibid., 21: 133-135, 1967; ibid., 26: 179—181, 1972). Mimořádně velkou publikační činnost jubilanta lze posoudit z výběru prací uveřejněných pisatelem tohoto článku k výročí sedm de­ sátých a pětasedm desátých narozenin akademika C. Blattného (Ochrana rostlin 3: 157-168, 1967; ibid., 8: 149-154, 1972). N ení snad oboru v zem ědělském výzkum u a zvláště v ochraně rostlin, do kterého by akademik Blattný nezasáhl, není snad problému, na jehož řešení by se nepodílel. Rádi bychom dnes vyzdvihli zejm éna některé jeho práce s m ykologickou problematikou. I těch nebylo málo a není možno ani tento úsek vyčer­ pávajícím způsobem obsáhnout. Chceme na několika příkladech ukázat průkop­ nickou činnost jubilanta, který se nebál řešení složitých problémů a nebál se ani odvážných hypotéz. N ěkterá jeho sdělení byla v době publikace revoluční a m ají světový primát. Ve dvacátých letech zjistil u nás B lattný poprvé peronosporu chmelovou — Pseudoperonospora hum uli (Myi. et Tak.) Wils. Svou prací upozornil na sebe m inisterstvo zem ědělství, které umožnilo mladému a iniciativním u pracovníkovi studijní cestu do Něm ecka a Jugoslávie, aby m ohl rozšíření této choroby sle­ dovat i v těchto oblastech. Získané zkušenosti o tehdy nové a nebezpečné m ykóze chm ele v Cechách shrnul v rozsáhlé publikaci, která vyšla v r. 1926. Hovořím e-li již o chmelu, m usím e dodat, že této plodině zůstal Blattný věrný i v dalších letech. Jeho příspěvky k prognostice chorob a škůdců spolu s návody k ochraně a podrobnými popisy příznaků ochuravění je možno počítat do desí­ tek. V ědecké i populárně vědecké práce byly později zaměřeny na obnovu chm elnic kontrolovanou sádí a na zdůrazňování význam u negativních výběrů, které m ají za účel odstranění nem ocných — hlavně virózních — rostlin. N e­ m éně důležité jsou i práce o virózách chmele, např. o virové kadeřavosti a ne­ plodnosti chmele. Rakovina bramboru, působená houbou S yn ch ytriu m endobioticum (Schilb.) Percival, byla donedávna i u nás nebezpečnou chorobou a proto velkým problé­ mem. Blattného nález nového biotypu houby patřil v době publikace (1942) k objevům prvořadého významu. Popis nových a dalších biotypů o m noho let později i v zahraničí potvrdil správnost jeho pozorování. Stejně jako u chmele i u brambor si B lattný vším al podrobně všech škodlivých činitelů, jejich vzá­ jem ných vztahů, přenašečů chorob i vlivu klim atických faktorů na průběh in­ fekce. Již v r. 1929 publikoval výsledky pokusů, které objasňovaly šíření viro­ vých chorob a tzv. degeneraci bramborů v různých krajích Československé republiky. Jeho příspěvky k vym ezení sadbových oblastí podle vhodnosti polohy přinášely v době před druhou světovou válkou nové odvážné m yšlenky, které se však uskutečnily až o m noho let později. Jinou oblastí vědeckého zájmu jsou virózy u vyšších hub, jejichž studiem se jubilant zabývá v posledních letech. Některé výsledky publikoval i v časopise Česká m ykologie. Jedna z prvních prací je již z r. 1957, kdy existence virového ochuravění vyšších hub ještě nebyla známa a ani prokázána. V této práci vy223

ČESKÁ MYKOLOGIE 31 (4) 1977

slovuje Blattný důvody pro domněnku, že různé abnormity vyšších hub by m ohly být virového původu. Popisuje i některé m etody, které ukazují na viro­ vou povahu patogena. V r. 1966 předložil práci o virové m ikrokefalii lakovky (Lacaria sp.) a v r. 1973 zjistil s dalším i spolupracovníky přítom nost partikulí, připomínajících viriony, u některých hub, na jejichž plodnicích došlo k proliferacím. V padesátých letech bylo pozorováno hromadné odumírání smrků na východ­ ním Slovensku v oblasti řeky Popradu a Dunajce. Kalam ita byla připisována kůrovci a václavce. B lattný si vším al pečlivě rozdílů m ezi sm rky napadeným i václavkou — A rm illariélla m ellea (Vahl ex Fr.) P. Karst. s barevným i dekoloracemi jehlic, tj. sym ptom ů, které m ohly — ale nem usely — s napadením smrku václavkou souviset. Jednalo se o potvrzení hypotézy, zda václavka je přenaše­ čem neznám ého virového patogena. Důkladná a cílevědom á práce byla koruno­ vána úspěchem. V r. 1971 referoval akademik B lattný na konferenci rostlinných virologů v Novém Sm okovci o výsledcích, kterých dosáhl s kolektivem spolu­ pracovníků a jimž se podařil přenos „vícebarevné zakrslosti sm rku“ václavkou na sem enáčky pěstované in vitro. V jehlicích infikovaných sm rčků byly nalezeny též isom etrické částice, jejichž přítom nost potvrzuje dom něnku o virovém pů­ vodu ochuravění. Z četných knižních publikací bychom rádi jm enovali alespoň obsáhlé dílo Blattný, Starý, Nedom lel: Choroby a škůdci ovocných rostlin, které zahrnuje velm i podrobně i houbová ochuravění. Kniha není kompilátem, jak bývá v po­ dobných případech obvyklé. Blattný i se spoluautory doplňovali každou kapitolu svým i zkušenostm i, vlastním pozorováním a výsledky četných pokusů. Publi­ kace je doprovázena výstižným i fotografiem i a kresbam i na barevných tabu­ lích. Akadem ik Blattný nesložil ani dnes ruce v klín, ale pokračuje dále v práci započaté před desítkam i let. V ěnuje všechen svůj volný čas těm zájmům, kte­ rým zasvětil celý svůj život, i když má plný nárok a právo na zasloužený od­ počinek. Přejem e jubilantovi k význam ném u výročí jeho osm desátých naroze­ nin, kterých se dožívá duševně svěží, hlavně dobré zdraví, klid, spokojenost a pohodu do dalších let. A dresa au to ra : RNDr. V áclav H ervert, CSc., Ú stav ex p erim en táln í b o taniky ČSAV. 160 00 P ra h a 6, N a K arlovce 1.

224

K sedmdesátým narozeninám inž. Karla Kříže Zum 70. Geburtstag des Ing. K. Kříž Josef H erink

N euvěřitelně rychle uplynulo deset let od doby, kdy jsm e v tom to časopisu připom něli šedesátiny inž. K a r l a K ř í ž e (Čes. mykol., Praha, 21: 247—250, 1967). Další význam né životní jubileum zastihlo K. Kříže 10. července 1977 v roce, v něm ž si připomínal třicet let své činnosti v m ykologii, dvacet let svého redigování časopisu M ykologický zpravodaj a deset let svého vedení houbařské poradny při botanickém oddělení M oravského muzea v Brně.

WwĚfM'vmWŽMB''4 ‘• jfir *

JSĚmg£|

~

/-

|

Životní dráhu K. Kříže jsm e ve vzpom enutém článku sledovali až k dovršení důchodového věku. Celoživotní práce jubilanta jako profesora a zástupce ředite­ le brněnských středních ekonom ických škol, při níž vychoval mnoho ekonomic­ kých kádrů pro jihom oravský kraj, vytříbila jeho vrozené pedagogické a orga­ nizační nadání, které jakoby ještě čekalo na příležitost k dalšímu zúročení. Právě v té době vznikly mimořádně příznivé podm ínky pro rozvoj m ykologie 225

Č e s k á m y k o l o g i e 31 (4) 1977

při botanickém oddělení Moravského muzea: celostátní i m ezinárodní úspěch jedinečné expozice H ouby/Fungi v hlavní budově muzea v létech 1965—1967 vedl zákonitě k požadavku jak na reinstalaci této výstavy tak na po­ kračování v činnosti houbařské poradny, zřízené při této výstavě. K uspo­ kojení obou požadavků došlo ve velkorysé formě. Vedoucí botanického oddělení muzea, dr. V. Pospíšil, nabídnul K. Křížoví, aby převzal funkci vedoucího hou­ bařské poradny při botanickém oddělení muzea. K. Kříž tuto funkci přijal. V prvém roce svého působení zajišťoval současně obě etapy záměru: houbařská poradna zahájila činnost již od 1. 8. 1967 v provizorním objektu a reinstalovaná výstava H ouby/Fungi byla otevřena počátkem dubna 1968 při příležitosti oslav 150. výročí trvání M oravského muzea v Brně. V dubnu 1969 byla houbařská poradna přem ístěna do vstupní m ístnosti svého dnešního objektu v přízemí hlavní budovy m uzea a v září toho roku byla uvedena do provozu také druhá m ístnost poradny, pracovna a studovna. Takto vytvořené základní podm ínky pro činnost houbařské poradny byly v dalších létech postupně vylepšovány. K. Kříž se na tom to rozvoji aktivně podílel iniciativou a všestranně se rozrůstající činností poradny.

« Č innost houbařské poradny navázala v. době svého vzniku n a dlouholetou p o ra­ denskou tradici, kterou založil v r. 1909 p ři teh d ejším Z em ském m uzeu F. Skýva. N a toto období n avázala hned po skončení 2. světové válk y činnost kroužku b rn ě n ­ ských m ykologů p ři muzeu, vedeného F. Š m ardou (F. B rychta, J. Němec, A. P ro ­ cházka, J. 5paček).k něm už se v r. 1947 přip o jil K. K říž. M ykologický ru ch v B rně procházel v létech 1946 až 1957 organizačně složitým obdobím , v něm ž se u p latň o ­ v ala návaznost na m uzeum , n a P řírodovědecký klub, p ak n ap o jen í na Českosloven­ ský m ykologický klub v P ra ze (od r. 1947) a později n a Československou vědeckou společnost pro m ykologii při ČSAV (CSVSM) od r. 1957. V tom to roce ho u b ařsk é poradenství natrv alo zakotvilo při botanickém oddělení m uzea. Dnešní stálá houbařská p oradna v B rně m á p ro svoji n ejd ů ležitější činnost, pro vlastn í poradenskou službu, k dispozici vstu p n í m ístnost svého objektu. J e jí pro sto r je využíván víceúčelově N ejdůležitější jsou in d iv id u áln í form y zdrav o tn ě výchov­ ného působení v prak tick é mykologii, totiž u rčování hub z donášek jed n o tliv ý m zá­ jem cům , s vy tříd ěn ím a vyřazením p řípad n ý ch jedovatých h u b (které zachránilo m nohým houbařům život) a s navazujícím i inform acem i o k u chyňském využití a zpracování jedlých hub, o je jic h užitkové hodnotě, o konzervaci hub a o pěsto­ vání hub. P o radenská m ístnost ta k é slouží pro použití v erb áln ích forem výchovného působení, určených současně větším u počtu účastníků, ať se již jed n á o form y m alé (výklady, instruktáže, dem onstrace hub) anebo velké (jednotlivé p řed n ášk y nebo besedy, im provizované nebo s pevně stanoveným term ín em — např. p rav id eln é pondělní besedy po celou houbařskou sezónu, série p řed n ášek a kursy). K n ázo rn é­ m u doplnění těchto forem m ykologické výuky slouží o b o u stran n á kreslící tabule, nástěnné ta b u le a diaprojektor. D alší názorné poučení p oskytují v této m ístnosti neu stále obnovovaná výstavka čerstvých h u b n a schodovitě členěném v ýstavním stole a deset vitrín, v nichž jsou um ístěny s naučným i te x ty houby v exsikátech, vy b ran á větší část z 377 Rulíškových m odelů hub i d obrá vyobrazení hub. Provoz houbařské poradny je celoroční a ve všech pracovních dnech. J e zajišťo­ ván dvěm a pracovníky (vedoucím a asistentkou), v něk terý ch příp ad ech ta k é dobro­ volným i pracovníky. Počet návštěvníků a počet d ru h ů hub, k te ré jim byly určeny, v p rů b ěh u let n eu stále vzrůstá. P o ra d n a ta k é dostává k u rčen í houby v poštovních zásilkách. K rom ě jednotlivců využívají služeb poradny n ejrů zn ější kolektivy, zejm éna školní m ládež, biologické kroužky (např. Domu pionýrů a m ládeže) a účastníci hrom adných zájezdů, k te ří nav štěv u jí m uzeum . P racovníci poradny působí i m im o svůj objekt, publicitou své činnosti v denním tisku, rozhlasu a televizi, p řed n ášk am i a k ursy pro učitele biologie (ve spolupráci s kab in etem biologie k rajsk éh o i m ěstského p e­ dagogického ústavu) a p řednáškam i pro širší veřejnost. K. K říž proslovil v p ětiletí 1972—1976 celkem 63 před n ášek na rů zn á té m ata p rak tick é mykologie. Speciální zam ěření m ají p říp ra v a a zkoušky prodavačů hub n a trzích a odborná asistence p ři kontrole hub n a brněnském trhu. 226

H ERINK : Inž. K A REL K R I2 Výčet činnosti houbařské poradny v oblasti poradenské činnosti by nebyl úplný bez zm ínky o vzájem ných kontaktech s podniky, k te ré se zabývají zpracováním nebo pěstováním hub. D ůležité jsou ta k é m ezinárodní k o n tak ty s institucem i ste j­ ného pracovního zam ěření v NDR (kde K. K říž n ěk o lik rát přednášel), NSR, R a­ kousku a M aďarsku. D ruhou, nem éně důležitou složkou činnosti stálé h oubařské poradny v B rně je odborná práce v mykologii, k te rá je rovněž m nohostranná. T ato p ráce je soustředěna ve d ru h é m ístnosti poradny, v p řim ěřen ě vybavené pracovně a studovně. K této činnosti p a tří především zachycování a dokladování sběrů vzácných a zajím avých d ru h ů hub, kterým i p o rad n a každoročně obohacuje m ykologické sbírky botanického odd. m uzea. Tím ta k é p řisp ív á k poznání zem ěpisného rozšíření hub, zejm éna n a M oravě. Z toho důvodu p o rad n a převzala karto ték u sta m apovaných d ru h ů hub, kterou vybudoval F. S m arda v pobočce botanického ú stav u ČSAV v Brně. P o rad n a ta k é p řevzala a p řeh lé d n u la mykologický h e rb á ř F. Š m ardy (asi 16 000 položek). Pro odbornou činnost m á p oradna vlastn í bohatou odbornou knihovnu a další stu d ijn í pom ůcky (např. karto ték u správných vědeckých jm en vyšších hub a k arto ték u lo k a­ lit hub s uvedením jejich zařazení do fytogeografických celků). P o rad n a m ůže tedy poskytovat odborné konzultace v m ykologické p ráci ú častn ík ů m středoškolských biologických olym piád a diplom antům n ejrůznějších vysokých škol. V p o radně zís­ k ala cenné inform ace také řad a zahraničních mykologů. T řetí složkou činnosti houbařské poradny je činnost organizační. P o rad n a se stala doslovně opěrným bodem a základnou veškeré m ykologické činnosti pro Brno a Mo­ rav u , v některých p řípadech ta k é pro něk teré akce celostátní povahy. N a je jí půdě a v osobách jejích stálých i odborných pracovníků se setk áv á a p ro lín á činnost m ykologického kroužku p ři M oravském m uzeu a brněn sk é pobočky ČSVSM, k te ré m o­ hou používat objektů poradny i přednáškové síně m uzea p ro své akce. M im ořádně ú činným organizačním pojítkem se stal M ykologický zpravodaj, k te rý K. K říž za­ ložil v r. 1957 a od počátku jej říd il jako vedoucí red ak to r (s k rátk o u p řestávkou v létech 1965—1967). Časopis je vydáván m ykologickým kroužkem p ři m uzeu, od r. 1974 jako v ěstn ík h o ubařské poradny (krom ě toho od počátku slouží ta k é jak o oběž­ n ík brněnské pobočky ČSVSM). T ento cyklostylovaný časopis vychází od r. 1968 v e třech číslech ročně a v posledních létech dosáhnul n ák lad u 600 kusů. Z am ěření časopisu je především organizační a zpravodajské. V tom to sm ěru zachycuje nejen v lastn í činnost poradny, ale ta k é veškeré m ykologické dění především n a M oravě, zčásti ta k é v Čechách a n a Slovensku. S tává se ta k cenným p ram en em p ro historii československé mykologie. Také články k životním ju b ileím čs. m ykologů a nekro­ logy slouží stejn ém u účelu. V M ykologickém zpravodaji jsou rovněž publikovány m ykofloristické p říspěvky (zejm éna ve vztahu ke stu m apovaných d ru h ů m akrom ycetů) a p říležitostně p rác e z taxonom ie vyšších hub. Dosti m ísta je věnováno rů zn ý m oblastem p rak tick é m ykologie (pěstování hub, m ykologická toxikologie), etnom ykologii, re fe rá tů m o nové m ykologické lite ra tu ře a rů zným ak tu alitám a za­ jím avostem v mykologii. P estro stí svého obsahu tv o ří ten to podle p o řad í vzniku tře tí m ykologický časopis v Č eskoslovensku vhodný obsahový p ro tějšek k tištěn ý m časopisům (Česká mykologie, M ykologický sborník).

Z výčtu náplně a forem činnosti dnešní stálé brněnské houbařské poradny je zřejmo, že dosáhla nejen m axim a svých možností, ale současně také m axim a plnění úkolů, požadovaných na veřejných houbařských poradnách (jak je dobře form uloval S. Šebek, Mykol. Zprav., Brno, 15 : 79—82, 1971). Houbařská po­ radna v Brně za vedení inž. Kříže brzy přerostla svou činností regionální úro­ veň i hranici a stala se institucí, která ještě nikdy nem ěla obdoby u nás a prav­ děpodobně ani nikde v cizině. K om plexní činností v m ykologii se veřejná houbařská poradna při botanickém oddělení M oravského m uzea v Brně stala modelem pro instituci svého druhu. Uvedl jsem podstatné rysy pracovního zaměření K. Kříže a výsledky jeho práce v posledním desetiletí, tedy z období, kdy se m ykologie stala jeho dru­ hou životní profesí. Dom nívám se, že vynikající úspěchy, kterých K. Kříž při této práci dosáhnul, pramení stejným dílem z osobních vlastností jubilanta jako z jeho zájmu a zaujetí pro m ykologii. Z osobních vlastností je třeba zdů­ raznit píli, soustavnost a poctivost v práci, vysokou odpovědnost za svěřené 227

'

Č e s k á m y k o l o g i e 31 (4) 1977

nebo převzaté úkoly, schopnost přímé a pohotové spolupráce v zájmu věci, velké organizační schopnosti a vrozený pedagogický talent. Na těchto základech se zájem o houby a o m ykologii m ohl rozvíjet velm i rychle i hluboce. H lavním oborem činnosti K. Kříže v m ykologii se stala praktická m ykologie. Zvolil z ní od počátku společensky velm i důležitou oblast, popularizaci prak­ tické m ykologie. Nepochybně k ní tíhnul jako pedagog založením i profesí. Za­ počal tuto činnost jako am atér (přednáškami pro praktické houbaře od r. 1948) a dovedl ji na nejvyšší úroveň i jako profesionál při vedení houbařské poradny. N ejlepším produktem a dokum entem v této pracovní oblasti je knížka Rádce houbařů houbařské poradny M oravského muzea v Brně a České státní pojiš­ ťovny (1972). V této krásně vypravené knížce uložil K. Kříž všechny přínosy brněnské houbařské poradny k popularizaci praktické m ykologie a vzdal hold řezbářskému um ění J. Rulíška (dokonale reprodukované barevné fotografie vybraných Rulíškových modelů hub byly totiž využity jako ilustrace knihy). Druhou hlavní oblastí činnosti K. Kříže v m ykologii byla činnost organi­ zační. Patří k ní členství v brněnské pobočce Čs. m ykologického klubu (od r. 1947) a od r. 1957 v brněnské pobočce ČSVSM, s funkcí jednatele od r. 1950 do r. 1964 a po přestávce pak ještě do r. 1968, dále členství v ústředním výboru ČSVSM. V těchto funkcích se význam ně podílel na organizaci 2. a 4. pracovní . konference čs. m ykologů (1957 v Brně a 1969 v Opavě), II. sjezdu evropských m ykologů (1960 v Praze a v Brně), dále 1. a 2. m ykologických dnů na Moravě (1962 a 1971), jim iž založil novou form u setkávání čs. mykologů. Je možno říci, že se od r. 1950 bez aktivní účasti K. Kříže neobešla žádná větší m yko­ logická akce v Brně a na Moravě. Z těchto akcí by bylo vh'odno připomenout zvláště účast na organizování dvou velkých výstav hub. První z nich připravil jako hlavní organizátor: byla to nej větší a nejlepší výstava hub ve světovém měřítku, která se stala nezapom enutelnou pro všechy účastníky II. sjezdu ev­ ropských m ykologů, jimž především byla určena. Zdá se, že tato výstava zů­ stane nepřekonána. Druhou výstavou, na níž se K. Kříž podílel, byla stálá vý­ stava Houby/Fungi v M oravském muzeu (1965—1967 a její reinstalace v létech 1967—1968). K organizační činnosti K. Kříže je třeba připočíst redigování M ykologického zpravodaje a členství v redakční radě České m ykologie (od r. 1957). Třetí pracovní oblastí K. Kříže v m ykologii byla vědecká činnost, které se nem ohl věnovat tolik, kolik by sám chtěl. Podílel se činně na m ykofloristickém výzkum u m nohých oblastí, zejm éna na Moravě a na Slovensku, příležitostně i v Čechách. K celostátní akci „Mapování 100 druhů m akrom ycetů v Evropě“ přispěl k podílu československých m ykologů nejen organizačně, nýbrž i zpraco­ váním rozšíření několika druhů v Československu. Také již vzpom enutá vědec­ ká činnost houbařské poradny je velm i záslužná, stejně jako spolupráce s m no­ hým i domácími i zahraničními m ykology. Nechť uvedené výsledky celoživotní m nohostranné pracovní činnosti K. Kříže v m ykologii slouží ke skromnému zhodnocení jeho nesporných zásluh o rozvoj celé československé m ykologie v posledních třiceti létech. ČSVSM ocenila tyto zásluhy udělením čestného členství při 65. narozeninách jubilanta v r. 1972. K. Kříž dal svou prací v m ykologii velký příklad k následování m ladé generaci, k níž se vždy rád a s důvěrou obracel. Rád bych také při této příležitosti jubilantovi poděkoval ze krásné přátelství, které nás spojovalo od počátku padesátých let a obohacovalo náš život vzájem ­ ným i podněty a vým ěnou zkušeností i m ateriálů všeho druhu při práci v m y­ kologii. 228

H ERIN K : Inž. K AREL K R I2

Význam né životní jubileum zastihuje K. Kříže v úspěšné rekonvalescenci z choroby, která postihuje tolik činorodých mužů. Tato okolnost uspíšila roz­ hodnutí — jistě ne lehké — zanechat organizátorské práce v m ykologii. Věřím však, a se m nou všichni hojní m ykologičtí přátelé jubilanta, že náš m ilý K. Kříž bude dále pracovat v těch oblastech m ykologie, kterým se dosud nem ohl tolik věnovat. Do příštích let přejem e jubilantovi m noho zdraví a zdaru v dosažení nových cílů. Seznam myk ologických p r a c í K. K ř í ž e , u v e ř e j n ě n ý c h v l é t e c h 1 9 6 7 — 1977 (N avazuje n a seznam , u v eřejn ěn ý v České mykologii, 21: 249—250, 1967. N ejsou u vedeny k ra tší zprávy, recenze lite ra tu ry a články v denním tisku). 1967

H oubařská p o rad n a v B rně. Mykol. Z pravodaj, Brno, 11 (2) : 41—43. P uto v n í výstava hub K a rla Voneše. Mykol. Z pravodaj, Brno, 11 (2) : 51—52. 1968

R einstalace výstavy H ouby/Fungi v M oravském m uzeu v B rně. Mykol. Z pravodaj, Brno, 12 (1) : 2-6. (spolu s J. L azebníčkem a F. Šm ardou) D alší pozoruhodné sběry h u b n a M oravě v r. 1967. Mykol. Z pravodaj, Brno, 12 (1) : 7—8. O sm desátka B runo V alouška. Mykol. Z pravodaj, Brno, 12 (1) : 9. N a pam ěť Josefa Rulíška. Mykol. Z pravodaj, Brno, 12 (1) : 13. V onešova putovní v ýstava hub. Čas. čs. H oubařů (Mykol. Sborn.), P rah a, 45 (1—2) : 31-32. S té výročí narození tv ů rce dřevěných m odelů hub Josefa R ulíška. Čes. Mykol., P rah a, 22 (3) : 155-157. (spolu s J. L azebníčkem a F. Šm ardou) Ještě několik pozoruhodných sb ěrů hub n a M oravě v roce 1967. Mykol. Z pravodaj, Brno, 12 (2): 33—34. K šedesátinám F ra n tišk a Brázdy. Mykol. Z pravodaj, Brno, 12 (2) : 37—38. R ulíškovy m odely hub. Čas. čs. H oubařů (Mykol. Sborn.), P rah a, 45 (5—6) : 86—88. Josef P o d p ěra m ykologem . Mykol. Z pravodaj, Brno, 12 (3) : 58—59. K životním u jubileu F ra n tišk a N euw irtha. Mykol. Z pravodaj, Brno, 12 (3): 63—64. (spolu s J. L azebníčkem a F. Šm ardou) N álezy vzácnějších d ru h ů hub n a M oravě v r. 1968. Mykol. Z pravodaj, Brno, 12 (3) : 65—66. 1969

H oubařská p o rad n a M oravského m uzea v B rně v r. 1968. Mykol. Z pravodaj, Brno, 13 (1) : 15-16. K arel Voneš šedesátníkem . Mykol. Z pravodaj, Brno, 13 (1) : 19—21. Rozloučení s F ra n tišk e m V alkounem . Mykol. Z pravodaj, Brno, 13 (1): 22—23. (spolu s J. L azebníčkem a F. Šm ardou) N álezy vzácnějších d ru h ů hub n a M oravě v r. 1968. Mykol. Z pravodaj, Brno, 13 (1, 2, 3) : 26—27, 61—63 et 107—109. E rneuerung d e r D auer-P ilzausstellung H ouby/Fungi in Brno. O bnova stálé výsta­ vy H ouby/Fungi v B rně. Čes. Mykol., P rah a, 23 (1) : 68—72. Vonešových šest křížků. Čas. čs. H oubařů (Mykol. Sborn.), P rah a, 46 (5—6) : 92—93. A kadem ik N ěm ec n a konferenci čs. m ykologů v B rně. Mykol. Z pravodaj, Brno, 13 (2) : 48-51. Potíže s vědeckým i jm ény hub. Mykol. Z pravodaj, Brno, 13 (2) : 57—58. (spolu s J. Lazebníčkem ) M uchom ůrka císařk a (A m anita caesarea) n a M oravě v r. 1968. Mykol. Z pravodaj, Brno, 13 (2) : 64—68. D vě bolestná rozloučení. Mykol. Z pravodaj, Brno, 13 (2) : 70—71. (spolu s J. Lazebníčkem ) Ú vodní slovo k e konferenci. Z em ěpisné rozšíření hub v Československu. Sborn. R efer. 4. prac. K onfer. čs. Mykol. O pava 2.-5 . zá ří 1969 : 1- 2 .

Nové nálezy outkovky rum ělkové — Pycnoporus cin n ab arin u s (Jacq. ex Fr.) K arst, v Československu. Z em ěpisné rozšíření hub v Československu. Sborn. Refer. 4. prac. K onfer. čs. Mykol. O pava 2.-5. září 1969 : 56—05. 229

ČESKÁ M YKOLOGIE 31 (4) 1977 D alší výsledky m apování šiškovce černého (Strobilom yces floccopus) a h říb k u nachovýtrusného (Porphyrellus pseudoscaber) v Československu. Z em ěpisné rozší­ ře n í hub v Československu. Sborn. R efer. 4. prac. K onfer. čs. Mykol. O pava 2 —5 září 1969 : 71-74. (spolu s J. Lazebníčkem ) R ozšíření m uchom ůrky císařky — A m an ita caesarea na M oravě. Z em ěpisné rozšíření hub v Československu. Sborn. Refer. 4. prac. K onfer. čs. Mykol. O pava 2.-5. zá ří 1969: 90—95. Z houbařské kuchyně p an a Pom iana. Mykol. Z pravodaj, Brno, 13 (3) : 97—99. 1970 N ěkolik ja rn ích d ru h ů vřeckatých h ub (Ascomycetes). Mykol. Z pravodaj, Brno, 14 (1) : 7-11. H oubařská p oradna M oravského m uzea v r. 1969. Mykol. Z pravodaj, Brno, 14 (1) : 14-16. (spolu s J. Lazebníčkem ) Z práv a o 4. pracovní konferenci československých m yko­ logů v Opavě. Mykol. Z pravodaj, Brno, 14 (1) : 21—26. Sněm ování čs. mykologů. Čas. čs. H oubařů (Mykol. Sborn.), P ra h a, 47 (1—2) : 22-25. (spolu s J. Lazebníčkem ) Č tv rtá pracovní k onference československých mykologů. Čes. Mykol., P rah a, 24 (2) : 104—109. S tálá výstava h ub a h o ubařská po rad n a v M oravském m uzeu v B rně. Čas. čs. H oubařů (Mykol. Sborn.), P rah a, 47 (3—5 et 8—10): 64—67 et 146—147. B rno-m ěsto hub. Mykol. Z pravodaj, Brno, 14 (2—3): 35—36. Pozor n a čechratku podvinutou (Paxillus involutus). Mykol. Z pravodaj, Brno, 14 (2—3) : 53. Rozloučení se Stanislavem Čerm ákem . Mykol. Z pravodaj, Brno, 14 (2—3) : 58—59. S třípky z opavské konference. Mykol. Z pravodaj, Brno, 14 (2—3) : 60—62. (spoluu s J. L azebníčkem a F. Šm ardou) N álezy vzácnějších d ru h ů hub n a M o­ ravě v r. 1969. Mykol. Z pravodaj, Brno, 14 (2—3) : 65—67. 1971

(spolu s kolektivem mykol. skupiny MBÜ ČSAV) Z výzkum ů la b o ra to ře ex p e ri­ m en táln í m ykologie M ikrobiologického ú stav u ČSAV v P raze. Mykol. Z pravodaj, Brno, 15 (1) : 10-11. H oubařská po rad n a M oravského m uzea v r. 1970. Mykol. Z pravodaj, Brno, 15 (1) : 19-22. (spolu s J. L azebníčkem a F. Šm ardou) N álezy vzácnějších d ru h ů h u b n a M oravě v r. 1970. Mykol. Z pravodaj, Brno, 15 (1) : 23—24. H ouby ve výživě člověka. Mykol. Z pravodaj, Brno, 15 (2) : 39. (spolu s kolektivem mykol. skupiny MBÜ ČSAV) M ucidin, československé ak tifungální antibiotikum . Mykol. Z pravodaj, Brno, 15 (2) : 53—55. (spolu s J. L azebníčkem a F. Šm ardou) H oubová k v ěten a lužních p ralesů u L anžhota. Mykol. Z pravodaj, Brno, 15 (2) : 59—62. K nedožitým devadesátinám prof. dr. J a n a M acků. Mykol. Z pravodaj, Brno, 15 (2) : 63-64. (spolu s F. Šm ardou) P řeh led h ub Bosonožského háje. Mykol. Z pravodaj, Brno, 15 (2) : 69-74. A brahám oviny O ldřicha Lázničky. Mykol. Z pravodaj, Brno, 15 (3) : 88—89. V áclav S kalník in m em oriam . Mykol. Z pravodaj, Brno, 15 (3) : 91—92. M ykologické dny — nový p rv ek organizačního života československých mykologů. Mykol. Z pravodaj, Brno', 15 (3) : 96—100. K e studiu mykologie. Lišt m ladým i starším . Mykol. Z pravodaj, Brno, 15 (3) : 103-105.. 1972

H oubařská p o rad n a M oravského m uzea v r. 1971. Mykol. Z pravodaj, Brno, 16 (1) : 11-14. Za S pytihněvem K rejčím . Mykol. Z pravodaj,B rno, 16 (1) : 20—21. K sedm desátinám Z deňka B auera. Mykol. Z pravodaj, Brno, 16 (1) : 20—21. (spolu s A. Černým ) D ruhé m ykologické dny n;a M oravě. Čes. Mykol., P ra h a, 26 (2) : 121-125. V ýznačné životní jub ileu m F ra n tišk a Šm ardy. Mykol. Z pravodaj, Brno, 16 (2) : 49—51. ; ; j 230

H ERINK : Inž. KAREL K flíZ H ouby pro zahrád k aře. V ěda a Techn. m ládeži, P rah a, 1972 : 520. K sedm desátým narozeninám dr. F ra n tišk a Š m ardy. Čes. Mykol., P rah a, 26 (3) ; 182-188. Houby na cestách. V ěda a Život, B rno 17 : 479—480. Středisko pro výzkum a zužitkování hub v NSR. Mykol. Z pravodaj, Brno, 16 (3) : 74. S em inář pro okresní a m ístn í zm ocněnce pro houbařskou osvětu v H alle (NDR) ve dnech 6.-7. k v ětn a 1972. Mykol. Z pravodaj, Brno, 16 (3) : 80—82. Chuťově zkoušky hub v houbařské poradně M oravského m uzea. Mykol. Z pravo­ daj, Brno, 16 (3) : 83-86. Rozloučení s B runo V alouškem . Mykol. Z pravodaj, Brno, 16 (3) : 91. 1973

R ádce h o u b ařů h o ubařské poradny M oravského m uzea v B rně a České stá tn í po­ jišťovny. Brno, pp. 1—132. H ouba — kaktus. V ěda a Život, Brno, 18 : 156—157. Ja ro houbařů. V ěda a Život, Brno, 18 : 228—229. Za ja rn ím i houbam i. M ykol Z pravodaj, Brno, 17 (1) : 10—14. Zvýšenou publikační aktivitou k rozvoji m ykologie n a Slovensku. Mykol. Z p ra­ vodaj, Brno, 17 (1) : 20. S tálá v ýstava spolkového m in iste rstv a výživy, zem ědělství a lesů v NSR. Mykol. Z pravodaj, Brno, 17 (1) : 22. H oubařská p o rad n a V B ratislavě n a p ra h u desáté h oubařské sezóny. Mykol. Z p ra­ vodaj, Brno, 17 (1) : 29. O hlas z m ykologických dnů na M oravě v B rně r. 1971 v zah ran ičn ím tisku. Mykol. Z pravodaj, 17 (1) : 29. Ú roda hu b v cizině v r. 1972. Mykol. Z pravodaj, Brno, 17 (1) : 30. Dr. A nna P odpěrová čestnou členkou Čs. m ykologické společnosti. Mykol. Z p ra­ vodaj. Brno, 17 (2) : 64. K šedesátým narozeninám MUDr. Ja ro slav a Veselského. Čes. Mykol. 27 (3) : 186-191. P á tre jte po šťavnatce hyacintové — H ygrophorus h y acinthinus Quél. Mykol. Z p ra­ vodaj, Brno, 17 (3) : 80—81. D alší zah ran ič n í hlas o 2. m ykologických dnech n a M oravě v r. 1971. Mykol. Z pravodaj, Brno, 17 (3) : 108. P rodavači hub v B rn ě se zvýšenou kvalifikací — v ko n tro le trh u h u b však i n ad ále nedostatky. Mykol. Z pravodaj, Brno, 17 (3) : 109—110, 1974

J a k rostly houby v NSR. Mykol. Z pravodaj, Brno, 18 (1) : 14. U žitkovost václavky obecné — A rm illa ria m ellea (Vahl. ex Fr.) Kum m ., výkup, a m ožnost je jíh o pěstování. Sym pózium o václavce obecné. S borník referátů , Les, fak. Vys. školy zem ěděl. Brno, září 1972 : 137—152. Ž am piony pro B rno — p lné omylů. Mykol. Zpravodaj, Brno, 18 (2) : 52. Jedo v atý ucháč obecný (G yrom itra esculenta) — vzácné „koření“ n a brn ěn sk ém houbovém trh u . Mykol. Z pravodaj, Brno, 18 (2) : 62. N ěkolik inform ací pro zájem ce o pěstování hub. Mykol. Z pravodaj, Brno, 18 (2) : 67-68. K popularizační činnosti PhM r. K a rla Voneše. Mykol. Z pravodaj, Brno, 18 (3) : 94. B udou se u nás šířit suchom ilné houby? Mykol. Z pravodaj, Brno, 18 (3) : 111—112. (spolu s J. Fialou) B eseda o h oubařském p orad en stv í a trž n í ko n tro le hub. M y­ kol. Z pravodaj, Brno. 18 (3) : 117—119. 1975

N a pam ěť Z deňka S chaefera (1906—1974). Mykol. Z pravodaj, Brno, 19 (1) : 1—5. S oučasná produkce h ub v Japonsku. Mykol. Z pravodaj, Brno, 19 (1) : 11. N izozem ské pěstírn y postiženy znovu citelně virovým onem ocněním . Mykol. Z p ra­ vodaj, Brno, 19 (1) : 12. K rů stu hub v r. 1974 v NSR. Mykol. Z pravodaj, Brno, 19 (1) : 16. K šedesátým n arozeninám dr. E. H. B enedixe. Mykol. Z pravodaj, Brno, 19 (1) : 27-28. V ýroba jedlých hub v Polské lidové republice.. Mykol. Z pravodaj, Brno, 19 (1) : 34. 23 1

Č e s k á m y k o l o g i e 31 (4) 1977*

L iberecká ochutnávka hub v octovém nálevu. Mykol. Z pravodaj, Brno, 19 (1) : 37-38. M ezinárodní sym pozium o fyziologii, ekologii a pěstování jedlých h u b v Českoslo­ vensku v r. 1974. Mykol. Z pravodaj, Brno, 19 (1) : 38. Z ajím avosti z IX. m ezinárodního vědeckého sjezdu o pěstování jedlých hub. M y­ kol. Z pravodaj, Brno, 19 (2) : 58—59. H ybridizace m uchom ůrky slám ožluté (A m anita gem m ata) s m uchom ůrkou ty g ro ­ vanou (A m anita pantherina). Mykol. Z pravodaj, Brno, 19 (2) : 61—62. (spolu s K. K oncerovou) D alší školení pro zvýšení k v alifik ace p rodavačů hub v Brně. Mykol. Z pravodaj, Brno, 19 (2) : 69—70. D voutvárnost hub. V ěda a Život 20 (7) : 424. (rozhovor s J. Macků) R adosti a strasti letn íh o houbaření. V ěda a Život 20 (8) : 459-460. O nem ocnění z výtru sů jedlých hub. V ěda a Život 20 (11) : 678—679. K závažnosti o trav m uchom ůrkou tygrovanou (A m anita p an th erin a). Mykol. Z pravodaj, Brno, 19 (3) : 97. P ohlednice s vyobrazením hub v NDR. Mykol. Z pravodaj, Brno, 19 (3) : 114. 1976

S táří hub. V ěda a Život, Brno, 21 (3) : 168. Šedesátiny MUDr. Josefa H erinka. Čes. Mykol,, P rah a, 30 (1): 58—61. K osm opolitism us některých břichatkovitý ch hub (Gastrom ycetes). Mykol. Z p ra­ vodaj, Brno, 20 (1) : 1—4. Co přinesl houbařům ro k 1975 v NSR. Mykol. Z pravodaj, Brno, 20 (1) : 10. R eorganizace sekce pěstitelů. Mykol. Z pravodaj, Brno, 20 (1): 16. P rodukce našich žam pionáren. Mykol. Z pravodaj, Brno, 20 (1) : 22. H ouby rostou v poradně. Mykol. Z pravodaj, Brno, 20 (1) : 22. K nedožitým pětaosm desátinám Josefa P erú tk y . Mykol. Z pravodaj, Brno, 20 (1) : 34-35.. P oznám ka k taxonom ii h řib u p lstn atéh o Legueova — X erocom us subtom entosus var. leguei (Boud.) R. M aire. Mykol. Z pravodaj, Brno, 20 (2) : 52. K loňské hrom adné o travě m uchom ůrkou zelenou (A m anita phalloides) n a Slo­ vensku. Mykol. Z pravodaj, Brno, 20 (2) : 56. M nohokrčka dírk o v an á (M yriostom a coliforme) — d ávný i když vzácný p rv ek n a ­ ší houbové květeny. Mykol. Z pravodaj, Brno, 20 (2) :58. K lesající sběr lanýžů. Mykol. Z pravodaj, Brno, 20 (2) : 72. K padesátým n a ro z e n in á m . S vatopluka Šebka. Mykol. Z pravodaj, Brno, 20 (2) : 73-75. (spolu s A. G interovou) P rv n í m ykologické dni n a Slovensku. Mykol. Z pravodaj, Brno, 20 (2) : 79-82. Za H ynkem Z avřelem (1889—1976). Mykol. Z pravodaj, Brno, 20 (2) : 83. V ýstavy h ub se soutěžem i na D nech sp ráv n é výživy v L uhačovicích. Mykol. Z p ra­ vodaj, Brno, 20 (2) : 84. 1977

Die P ilzberatungsstelle des M ährischen M useum s, Brno. Čas. M orav. Mus., Vědy p řír. 61 : 221-222 (1976), 2 fig. N esnášenlivost hub p ři chybějící střev n í trehaláze. M ykol. Z pravodaj, B rn o 20 (1976) (3) : 95. P oužití kejd y p rasa t k pěstování žam pionů. Mykol. Z pravodaj, Brno, 20 (1976) (3) : 102. K problem atice jedlosti čirůvky obrovské (Tricholom a colossus). M ykol. Z pravo­ daj, Brno, 20 (1976) (3) : 107-108. S edm desátiny E m ila H orníčka. Mykol. Z pravodaj, Brno, 20 (1976) (3) : 119—120. K nedožitým pětasedm desátým narozenin ám RNDr. F ra n tišk a Š m ard y (1902—1976). Ces. Mykol., P rah a, 31 (2) : 108-110. 2. českobudějovické m ykologické dni. Čes. Mykol., P rah a, 31 (2): 113—115. H oubařská po rad n a M oravského m uzea v B rně. S právy h u b ársk ej poradně, B ra­ tislava, 4 (1976) (1-2) : 8-9.

232

Docent MUDr. J iř í Manych, CSc. padesátiletý Doc. MUDr. Jiří Manych, CSc. quinquagintagenarius J. R o t t a

Podobně, jako se nebude zdát m nohým z blízkých přátel i vzdálených zná­ mých jubilanta m ožnou skutečnost, že se někdo tak m ladý dožívá tohoto velm i kulatého výročí, tak ani m ně se nechce věřit, že docent Dr. J i ř í M a n y c h , CSc., docent epidem iologie na Lékařské fakultě hygienické K arlovy U niversity v Praze oslavil 1. 2. 1977 padesát let. Svědčí proti tom u jeho m im ořádný a ne­ obyčejný pracovní elán v e vědecké práci i v životě, který je stejný jako byl před dvěm a desítkam i let, kdy jsem jej poznal. Tato skutečnost výrazně oslabu­ je význam onoho matričního záznamu před půl stoletím a tolerujem e jej dnes jen z toho důvodu, abychom si připomněli jubilantův vědecký i osobní profil. Je takového rázu, že se o něm píše velice pěkně.

D ocent M anych prom oval v r. 1951 n a F ak u ltě všeobecného lék ařstv í UK v Praze. Po k rá tk é p ra x i ve S tátn ím zdravotnickém ú stav u a činnosti n a K ra jsk é hygienické stanici v k ra ji U stí n. L. nastoupil od 1. 10. 1952 jako odborný asisten t k ated ry ep i­ dem iologie nově založené L ékařské fak u lty hygienické UK. Z prvu pracoval ve výzkum u tu la rem ie a rickettsios, především Q -rickettsiosy v lab o rato ři vysoce v iru len tn ích nákaz v Ú stavu epidem iologie a m ikrobiologie. K dyž b y la v r. 1955 v ytvořena la b o ra to ř p ro lékařskou m ykologii p ři L ék ařsk é fa ­ k u ltě hygienické v P raze, sta l se jejím vedoucím . Od sam ého začátku věnoval po­ zornost otázkám do té doby m álo u nás probádaným , tý k ajícím se hlubokých orgá­ nových a systém ových m ykos. Slo zejm éna o p ro b lem atik u výskytu histoplasm osy a dalších m ykos vyvolávaných bifasickým i houbam i (kolcidioidomykosy, blastom ykosy) a to n ejen s p řih lé d n u tím k jejich výskytu a zdravotnickém u význam u v Ces233

Č e s k á m y k o l o g i e 31 (4) 1977

I

koslovensku, nýbrž v celé Evropě. Úspěchy, k terý ch n a tom to u n ás nově zpracováváném poli dosáhl, vyústily ve zpracování k an d id átsk é d isertačn í práce, k tero u obhájil v r. 1962 a později i v p ráci habilitační, k te rá b y la p řija ta a o b h ájen a v roce 1964. I

I I I

V říjnu 1964 byl Dr. M anychovi udělen vědecko-pedagogický titul docenta pro obor epidem iologie a k 1. 11. 1966 byl ustanoven docentem epidem iologie na Lékařské fakultě UK v Praze. Vedle svých pedagogických povinností a úspěšné učitelské činnosti se dále intensivně věnoval vědecké práci na úseku aspergillosy, především plicní, kde se mu podařilo zcela prioritně vypracovat spoleh livý diagnostický postup, který um ožňuje odkrýt onem ocnění již v sam é iniciální fázi choroby, jež je v dané etapě rozvoje onem ocnění ještě nediagnostikovatelná. Docent Manych zpracoval kritéria pro stanovení klinické fáze onem ocnění na podkladě opakovaných serologických vyšetření a jejich kvalitativního vyhodnocení. Tato práce pak zejm éna um ožnila form ulovat prognostické závěry. Integrální součástí kom plexního přístupu doc. Manycha bylo vypracování návrhu na kausální, vysoce racionální a účinnou therapii, jejíž postup vychází z daného stadia rozvoje aspergillového onemocnění. V m noha bodech jde u této více než desetileté studie o nálezy prioritní i v m ezinárodním m ěřítku a docent Manych studii zpracovává do disertační práce doktorské. V roce 1970, když došlo ke kóm pletisaci výuky na lékařské fakultě hygienické, byl docent Manych pověřen vedením oboru lékařské biologie. Jeho publikační činnost je bohatá a zahrnuje 42 původních prací a 22 prací knižních zpracovaných sam ostatně nebo v kooperaci. Docent Manych je členem řady vědeckých čsl. společností, jako je Cs. m ikrobiologická společnost při ČSAV, kde zastává funkci m ístopředsedy Kom ise pro experim entální m ykologii, Čs. vědecké společnosti pro m ykologii při ČSAV, členem výboru Středočeské pobočky Čs. botanické společnosti, Čsl. lékařské společnosti JEP. Význam ná je i jeho práce v hlavní problém ové kom isi MZd koordinující výzkum nou práci na úseku m ikrobiologie, epidem iologie a kliniky vybraných infekčních onemocnění. Výčet skutečností o vědeckém profilu docenta Manycha zřetelně svědčí o jeho odborné fundovanosti a perspektivě jeho další vědecké i pedagogické práce. Je třeba v této souvislosti zdůraznit jeho prohloubené a široké znalosti z dalších biologických disciplín hraničních k jeho vlastním u oboru, jako jsou bakteriologie a botanika. Docent Manych patří v osobním styku k oněm našim znám ým a kolegům , se kterým i se dobře jedná pro jeho věcné a konkrétní m yšlení a moderní vědeckou formulaci. Přeji m u za všechny jeho blízké i vzdálené znám é a přátele m noho dalších úspěchů ve vědecké a pedagogické práci1, hodně zdraví a osobních úspěchů.

I I I I I I I I I I I I I I H I H H I H H H H H H H H H H H

Seznam

prací

s

mykologickou

H H

H

thematikou

1955: in: C harvát J. a kol.: R epetitorium praktického lékaře. K ap.: Coccidiodomycosis pp. 519—520. H istoplasm osis pp. 727—728. S tát. zdrav. nakl. P ra h a 1955. II. vyd. 1956: in : Z ahradnický J. a kol.: Speciální m ikrobiologie. K ap.: P ath o g en n í houby pp. 385—393. S tát. zdrav. nakl. P ra h a 1956. 1957: H istoplasm osis. S ouborný referát. Čs. epid. m ikrobiol. im unol. 6 (2) : 123—129, 1957. ■ (et Pokorný J.): P oužití běžných desinfekčních p ro střed k ů a d eterg en tů při desinfekci pathogenních hub. Čs. epid. m ikrobiol. im unol. 6 (3) : 209—212, 1957. 1958: P říspěvek k hodnocení kandidové flory v dýchacích cestách. Čs. epid. m ikrobiol. im unol. 7 (5) : 349-352, 1958.

■

ROTTA: Doc. MUDr. J. MANYCH, CSc. 1959: Isolace T richophyton p u rp u re u m B ang 1910 a E piderm ophyton floccosum (Harz) L angeron et M ilochevitch 1903 z jedné laese. Cs. epid. m ikrobiol. im u ­ nol. 8 (2) : 132-134, 1959. (Eichler K. et L am blová H .): A spergillosis pulm onum . Čas. lék. čes. 98 (5) : 144-147, 1959. 1960: F išer K., F e řte k O., M anych J. et G lückm ann J.: H yperonychosis dystrophica profesionálních tanečnic. Cs. D erm atol. 35 (1) : 28—30, 1960. F e řte k O., F išer K. et M anych J.: L éčba onychom ykos a onychos. Čs. D erm a­ tol. 35 (1) : 40-46, 1960. N álezy m ykotických organism ů v dýchacích cestách a jejich hodnocení vzhle­ dem ke klinické diagnose. A cta U niv. C arol.-M edica, Suppl. 12, 1960, 55—61. F išer K., F eřtek O., M anych J. et G lückm ann J.: H yperonychosis dystrophica u profesionálních tanečnic. A cta Univ. C arol.-M edica, Suppl. 12, 1960, 147—150. 1961: F e řte k O. et M anych J.: R ubrofycie (Trichophyton p u rp u re u m B ang 1910). Čs. D erm atol. 36 (7) : 469-474, 1961. K rejčí O., Vysoká B., H anzal F., R ehánek L. et M anych J . : G eneralisovaná kryptokokosa (torulosa). Čas. lék. čes. 100 (16) : 484—492, 1961. in : Z ahradnický J. a kol.: M ikrobiologie. K ap.: P ato g en n í houby pp. 523—536. S tát. zdrav. nakl. P ra h a 1961. 1962: Mil K. et M anych J.: P řísp ěv ek k léčbě m ykotického fluoru. Sbor. prac. konf. žen. lék. R abyně — kv ěten 1962, 237—238. P ravděpodobnost výskytu histoplasm osy, kokcidioidom ykosy, severoam erické blastom ykosy a jihoam erické blastom ykosy v Československu v e sv ětle vý­ sledků kožních alergických testů. K andidát, disert. práce, 122 str., Lék. fak. hyg. U. K. P ra h a 1962. 1963: R ezultaty ispy tan ij gistoplazm ina, kokcidioidina, b lastom ycetina i parakokcidioidina v čechoslovackich, legočno tuberkuleznych san ato rijach . 2 . Gemi (Praga) 7 (3) : 340-344, 1963. R esults of testing w ith histoplasm in, coccidioidin, blastom ycetin and p a ra coccidiodin in Czechoslovak tuberculosis sanatoria. Jo u rn . Hyg. Epid. M icro­ biol. Im m unol. (Prague) 7 (4) : 495—500, 1963. 1964: V ýskyt positivních rea k to rů n a histoplasm in, kokcidioidin, blastom ycetin a parakokcidioidin v československých plicních léčebnách. K otázce výskytu n ěk terý ch hlubokých m ykos v Československu. H ab ilitačn í práce, 123 str., Lék. fak. hyg. U. K., P ra h a 1964. 1965: Š ourek J. et M anych J.: Id en tifik ace původců n ěk terý ch systém ových m ykos pom ocí precipitace v agaru. Čs. epid. m ikrobiol. im unol. 14 (4) : 204—208,1965. in : K olektiv autorů. T ropické lékařství. K ap.: H istoplasm óza pp. 327—331, III. část. K okcidioidom ykózy pp. 332—335, III. část. C hrom oblastom ykóza pp. 336—338, III. část. T inea n ig ra p. 338, III. část. P ie d ra pp. 339—340, III. část. S everoam erická blastom ykóza pp. 341—344, III. část. Jih o am erick á blastom y­ kóza pp. 344—346, III. část. K ryptokokóza p. 347, III. část. K andidóza p. 348, III. část. S porotrichóza pp. 348—351, III. část. M ukorm ykóza pp. 352—354, III. část. A spergillóza pp. 354—355, III. část. M ycetom a pp. 355—357, III. část. A ktinom ykóza a nokardióza pp. 357—359, III. část. O rientační m ykologické vyšetřo­ vání p. 37, VII. část S tát. ped. nakl. P ra h a 1965. 1966: (et K ejd a J . ) : N ález neobvyklého d ru h u derm ato fy ta v onychom ykotické lézi. Čs. epid. m ikrobiol. im unol. 15 (1) : 62—64, 1966. (et S ourek J.): D iagnostičeskie vozm ožnosti ispolzovanija precipitacii v agare d lja o predelenija H istoplasm a capsulatum , Coccidioides im m itis, Blastom yces d erm atitid is i P aracoccidioides brasiliensis. 2 . Gem i (Praga) 10 (1) : 66—75, 1966. (et Š ourek J . ) : D iagnostic possibilities of utilizing p recip itatio n in a g a r fo r th e identification of H istoplasm a capsulatum , Coccidioides im m itis, Blastom yces derm atitid is an d Paracoccidioides brasiliensis. Jo u rn . Hyg. Epid. M icrobiol. Im m unol. (Prague) 10 (1) : 74—84, 1966. K ritičeskie issledovanija položitělnych allergičeskich kožnych prob pom oščju gistoplazm ina, kokcidioidina, blastom icetina i parak o k cid io id in a v Čechoslo­ váků. 2. Gem i (Praga) 10 (3) : 337-348, 1966. C ritical study of positive histoplasm in, coccidioidin, blastom ycetin an d p a ra coccidioidin skin allergy tests in Czechoslovakia. Jo u rn . Hyg. Epid. Microbiol. Im m unol. (Prague) 10 (3): 361-372, 1966. 235

k

I

Č E S K A M Y K O L O G I E 31 (4) 1977 (el Š o u r e k J . ) : T h e u s e of m o d e r n i m m u n o l o g i c a l t e c h n i q u e s f o r t h e i d e n t i f i c -

1967:

1968: 1969:

1970:

1971:

1972:

1973: 1974:

1975:

1976:

a t i o n o f a g e n t s o f s e v e r a l m y c o s e s . R e c e n t a d v a n c e s of h u m a n a n d a n i m a l m y c o l o g y ( P r o c e e d i n g s of t h e I n t e r n a t i o n a l D e r m a t o l o g i c a l S y m p o s i u m , B r a t i s l a v a 4.—(j. 11. 1966.) pp. 347—350. V y d a v a t e l s t v o S A V , B r a t i s l a v a 1967. in: Z ah ra d n ic k ý J . a k o l.: M i k r o b i o l o g i c k é v y š e t ř o v a c í m e t o d y . K a p . : P a t o g e m u h o u b y p p . 387—397. S t á t. z d r a v . n a k l . P r a h a 1966. in : C h a r v á t J . a kol.: L é k a ř s k é r e p e t i t o r i u m . K a p . : A s p e r g i l l o s i s p p . 362—363. B l a s t o m y k o s y p p . 387—388. C a n d i d o s i s p. 416. C o c c i d i o i d o m y c o s i s p p . 441—442. H i s t o p l a s m o s i s p p . 675—676. M y k o s y p. 882. K a p . : S p o r o t r i c h o s i s p. 1324. T r i c h o m y c o s i s p. 139tí. S t á t. z d r a v . n a k l . P r a h a 1967. 111. v y d . in: Z ah rad n ick ý J . a k o l.: M i k r o b i o l o g i c k é v y š e t r o v a c i e m e t o d y . K a p . : P a l o g é n n e h u b y pp. 438—449. O b z o r 1967. N ové p o znatky vý zk u m u orgánových m y k o s v současné pneum ologieké prob l e m a t i c e . S b o r n í k p r a c í z K o n f e r e n c e ..15 l e t Ú s t a v u e p i d e m i o l o g i e a m i k r o b i o lo g i e v P r a z e " . 1968. p p . 171—177. S o u č a s n ý s t a v p r o b l e m a t i k y p l i c n í c h m y k o s . R o z h l. T u b e r k . 29 (4) : 147—151, 1969. ■ P o s t a v e n í l é k a ř s k é m y k o l o g i e v m o d e r n í p n e u m o l o g i i . R o z h l. T u b e r k . 29 (4): 189, 1969. ■ M i n á r i k L., M a n y c h J „ V o t r u b o v á V „ S t e k l á č o v á E.. H l i n k a V., M á l k o v á D „ M e č í ř S. e t S k a l s k ý T .: P l ú c n t a s p e r g i l ó m y I . - č a s í k l i n i c k á . R o z h l. T u b e r k . 29 (4) : 15 2-1 6 3 , 1969. I Š o u r e k J . e t M a n y c h J . : O n s o m e s p e c i a l p r o b l e m s of l y o p h i l i z a t i o n of f u n gLis o r g a n i s m s of m e d i c a l i m p o r t a n c e . My k o s e n 12 (6) : 363—368, 1969. ( M i n á r i k L. e t V o t r u b o v á V .): V ý z n a m p ř í t o m n o s t i a s p e r g i l l o v ý c h p r e c i p i t i n ů p r o d i a g n o s t i k u p l i c n i a s p e rg i l ó z y . S t u d i a p n e u m . p h t h i s . č e c h o s l o v . 30 (3) : 1 2 3-13 0, 1970. ■ M i n á r i k L.. M a n y c h J.. V o t r u b o v á V.. H l i n k a V. K a n t o r o v a K.. M e č í ř S. e t Skalský- T.: I n c i d e n c e r a t e of p u l m o n a r y a s p e r g i l l o s i s i n t h e H i g h T a t r a m o u n t a i n s s a n a t o r i a f o r t u b e r c u l o s i s a n d r e s p i r a t o r y d i s e a s e s of a d u l t s . M y k o s e n 13 (12): 6 0 7 -6 1 5 . 1970. M i n á r i k S. e t S k a l s k ý T . : P l u c n a a s p e r g i l o z a u t a t r a n s k i m léčili;štim a z a t u b e r k u l o z u i b o le s ti r e s p i r a t o r n i h o r g a n a o d r a s l i h u g o d i n a m a 1967—1968. S a o p š t e n j a I n s t U u t a z a T u b e r k u l ó z u i G r u d n e B o l e s ti S A P V - S r e m s k a K a m e n i c a 8 (2—3) : 30—32, 1970. ■ i n : Z a h r a d n i c k ý J. a k o l . : M i k r o b i o l o g i c k é v y š e t r o v a c i e m e t o d y . K a p . : P a t o g é n n e h u b y pp . 472—488. O s v ě t a 1970. II. v y d . (a k o l.): R e p e t i t o r i u m o b e c n é a .sp ec iáln í e p i d e m i o l o g i e . S t á t. p e d . n a k l . P r a h a 1970. I M i n á r i k L., M a n y c h J.. V o t r u b o v á V. e t Tam á.š J .: A l e r g i c k á f o r m a b r o n c h o p u i m o n á l n e j a s p e r g i l ó z y . S t u d i a p n e u m . p h t h i s . č e c h o s lo v . 31 (7—3) : 343—348, 1971. I i n : Š e r ý V. a k o l .: T r o p i c k é l é k a ř s t v í . K a p . : M y k o s y pp. 159 174. A v i c e n u m , P r a h a 1971. M i n á r i k L., M a n y c h J., V o t r u b o v á V., H l i n k a V., K a n t o r o v á K., M e č í ř S. et S k a l s k ý T .: P l á c n e a s p e r g i l ó z y v t a t r a n s k ý c h l i e č e b n i á c h za r o k y 1967 -1 9 7 0 . S t u d i a p n e u m o l . p h t h i s . č e c h o slo v . 32 (7 - 8 ) : 368—379, 1972. V v s o k á B., M a n y c h J. a k ol.: I i e p e t i t o i ' i u m o b e c n é a s p e c i á l n í e p i d e m i o l o g i e . S t á t. p e d . n a k l . P r a h a 1973. R e s u l t s a n d e v a l u a t i o n o f t h e s e r o l o g ic a l d i a g n o s t i c s of r o s p i r a l o t y t r a c t a s p e r g i l l o s i s in r e l a t i o n to t h e d e v e l o p m e n t of its c l i n i c a l p i c t u r e . S o u h r n r e f e r á t ů V. c e l o s t á t n í m y k o lo g . k o n f e r e n c e v O l o m o u c i 2 5 . - 2 7 . 9. 1973. Čes. M y k o l . 28 (2) : 106— 107,' 1974. K ř i v á n e k O., M a n y c h J.6 e t S k o r k o v s k ý B .: P l í s n ě a g r a m p o z i i i v n í k o k y j a k o p ů v o d c i z n e h o d n o c e n í a r c h i v á l i í . A r c h í v n í č a s o p i s 21 (1) : 35 —43, 1974. T ř i c e t l e t č e s k o s l o v e n s k é l é k a ř s k é m y k o lo g i e . Čs. e p id . m i k r o b i o l . i m u n o l . 24 (5) : 2 5 7 - 2 6 1 , 1975. I i n : Z a h r a d n i c k ý J. a k o l .: M i k r o b i o l o g i c k é v y š e t r o v a c i e m e t o d y . K a p . : P a t o g é n n e h u b y p p . 571—588. O s v ě t a 1975, II I . (sl o v e n s k é ) vycl. i n : Š e r ý V.. M i r o v s k ý J. e t k o l .: L é k a ř s t v í v t r o p e c h a s u b t r o p e c h . K a p .: M y k o s y p p . 188 -200. A v i c e n u m , P r a h a 1976. S t a n d a r d n í m e to d a m ik ro b io lo g ic k é d ia g n o s tik y o rg á n o v ý c h a s y s té m o v ý c h

I I

H H I I I B I B I I H H H I I I I I I I I I I ■ I ■

m M M ■ I I I I

I I I I I I I I I I I I I I I I I I I

ROTTA: Doc. MUDr. J. MANYCH, CSc. mykos. A cta hyg. epid. et microbiol., P řílo h a č. 17., pp. 43. In stitu t hygieny a epidem iologie, P rah a, září 1976. M a teriál a hodnocení la b o ra to rn ích nálezů u systém ových mykóz. P rak t. Lék. 56 (22): 824-826, 1976. A spergillosis.D oktorská disertační práce, 250 str. L ék ařsk á fa k u lta hygienická U. K , P ra h a 1976. v tisk u : in : K olektiv: P rin cip y boje p ro ti přenosným nem ocem. K ap.: M ykosy (celkem 8 kapitol). Min. zdravotnictví ČSR. in: C h arv át J. et kol.: L ékařské repetitorium . K ap.: M ykosy (celkem 14 k ap i­ tol). A vicenum .

237

K nedožitým 70. narozeninám inž. Zdeňka Schaefera Imj. Zdeněk Schaefer (1906—1974) in memoriam Josef H erink

15. října 1974 se po krátké těžké nem oci uzavřel ve věku 68 let život českého m ykologa inž Z d e ň k a S c h a e f e r a . N arodil se na M oravě (19. 8. 1906 v Telči), vystudoval reá lk u v Telči a v B rně-H usovicích, kde v r. 1926 m aturoval. Jak o životní povolání si zvolil in žen ý rstv í chem ie a vystudoval ten to obor (se specializací n a zpracování kovů a silikátů) n a Vysoké škole technické v B rně (v 1. 1926 —1932). A bsolvoval v období hospodářské krize a proto jeho p rv á zam ěstnání neodpovídala získané kvalifikaci.

Po dvouleté základní vojenské službě nastoupil v r. 1935 na p rv ém pracovišti své celoživotní d ráh y chem ického inžen ý ra ve sk lářstv í, do A utorizovaného vý­ zkum ného sklářského ú stav u v H radci K rálové. U sídlil se ta m a v r. 1936 založil rodinu sňatkem s A nnou roz. K atzerovou. V k rálo v éh rad eck ém ú stav u se p lných 10 let zabýval jako chem ik ve výzkum u problém y ta v en í sk lářsk ý ch su ro v in a skla. B rzy po skončení 2. světové v álk y byl inž. S chaefer jak o zkušený odborník povolán k pracím n a obnově trad ičn íh o čs. sk lářstv í. V září 1945 nasto u p il do sk láren v Dol­ ním Polubném , k d e pracoval n e jd řív e jak o vedoucí in žen ý r a po začlenění závodu do Jabloneckých sk lá re n jako nám ěstek podnikového ředitele. V červ n u 1951 se v rací opět do výzkum u, n ejd řív e jak o vedoucí V ýzkum ného ú sta v u rezistenčního skla v Sázavě, p ak (od 1. 1. 1953) podruh é do S tátn íh o výzkum ného ú stav u sk lá ř­ 238

H ERIN K : Inž. ZDENÉK SCHAEFER ského v H radci K rálové. Po dvouleté p ráci v tom to ú sta v u p řeše l jak o vedoucí la ­ b o rato ře do V ýzkum ného ú stav u sk la a bižutérie v Jab lo n ci n. N. P raco v al zde v létech 1955 až 1964 a v r. 1959 p řesíd lil s rodinou do Jab lo n ce n. N. Po dvouletém p ůsobení ve S družení podniků technického sk la v P raze odchází v r. 1966 do d ů ­ chodu. P racoval v šak ještě n ějak ý čas znovu v jabloneckém výzkum ném ú stav u a krom ě toho organizoval sklářsk o u expozici ve S k lářském m uzeu v Jablonci n. N. P ři svém životním povolání y oboru sk lářstv í se inž. Schaefer u p latň o v al především jak o chem ik ve výzkum u, ale také v p rax i (pro k tero u napsal dvě příručky) a jako učitel na prům yslových školách a n a Vysoké škole stro jn í a te x tiln í v L iberci (k ate d ra sk la a keram iky). Svou pracovitostí a houževnatostí se ve svém oboru sta l u znávaným odborníkem , jehož přínosy čs. sk lářstv í zhodnotil povolanější p isa­ tel (M. B’andrlík, 1974). Je v šak třeb a ještě připom enout, že inž. Schaefer zajišťoval svou p rací početnou rodinu, v níž s obětavou m anželkou vychoval sk lářsk ém u p rů ­ m yslu dva syny, odborníky n a sk lářsk é stroje.

Své pracovní vlastnosti a schopnosti uplatnil inž. Schaefer také v m ykologii, která se stala jeho zájm ovou činností. O houby, zpočátku jedlé a běžné, se počal zajím at v r. 1936 za vedení knížky V. Melzera „Jedlá neba jedovatá?“. Od r. 1937 sledoval m ykologické příspěvky R. Veselého v přírodovědném časo­ pisu „Naší přírodou“. Na počátku 40. let, jako člen přírodovědeckého kroužku v Hradci Králové, získává darem prof. dr. E. Hadače, DrSc., určovací pomůcku „Vadem ecum “ A. Rickena jako první cizojazyčnou literaturu. Z. Schaefer se v té době zajím al především o holubinky, zřejmě pod vlivem styků, navázaných s V. Melzerem (a také s něm eckým m onografem holubinek Jul. Schaefferem). Publikoval také své první m ykologické práce (v M ykologickém Sborníku — ča­ sopisu čes. houbařů, ve Vědě přírodní a v Přírodě), z nichž většina se týkala holubinek. Od r. 1943 se Z. Schaefer počíná zajím at o holubinkám příbuzný rod ryzec (Lactarius) a v r. 1945 se rozhoduje, že se bude zabývat výlučně studiem tohoto rodu. Bylo to pro m ykologa amatéra velm i rozumné rozhodnutí, tím spí­ še, že studium ryzců (stejně jako i holubinek) je možno praktikovat bez širších souvislostí s ostatní agarikologií. In ž . Schaefer pracoval nejen pilně, ale i racionálně. Plánovitě si opatřoval laktariologickou literaturu: postupně si vybudoval vlastní bohatou knihovnu a z literatury, která m u byla dostupná pouze zápůjčkou, si pořizoval opisy nebo fotokopie. Barevná vyobrazení si věrně okopíroval pastelovou technikou. Sběry ryzců z okolí svého bydliště nebo na exkurzích na vzdálenější lokality (většinou při různých setkáváních čs. mykologů) a zásilky ryzců od četných m ykologic­ kých přátel dokum entoval nejen popisem, ale také dobrým barevným vyobraze­ ním a m ikroskopickou analýzou. Zpočátku studoval mikroskopicky výtrusy a cystidy, později aplikoval pro studium ryzců vyšetřování struktury pokožky klobouku (technikou skalpáže). Když získal dostatek zkušeností a rutiny v práci s čerstvým m ateriálem , počal určovat nebo revidovat dokladový m ateriál k dru­ hům ryzců, uložený v herbáři m ykologického odd. Národního muzea — přírodo­ vědeckého m uzea v Praze, v soukromém herbáři dr. F. Šmardy a v posledních létech také v herbáři botanického odd. M oravského m uzea v Brně. Bohužel, inž. Schaefer publikoval jen část bohatých poznatků ze svého studia československých ryzců. U veřejnil o ryzcích celkem 29 prací, m ezi nim i seriál „Méně známé, vzácné a nové druhy ryzců CSSR (I.—IX .)“ v České m ykologii v létech 1954—1968. V těchto příspěvcích podrobněji zpracoval tém ěř 30 druhů ryzců rostoucích v Československu. Jedním z prvních zám yslů inž. Schaefera na počátku studia ryzců bylo připravit m alý atlas ryzců, který by byl protějš­ kem A tlasu holubinek V. Melzera z r. 1944. S postupem a prohlubováním studia zm ěnil inž. Schaefer koncepci této práce na form u monografie, v níž by byly zpracovány všechny druhy ryzců čs. republiky. Podle očekávání českosloven239

Č e s k á m y k o l o g i e 31 (4) 1977

ských m ykologů to m ěla být jedna z m onografií m ykologické řady připravova­ n é „Flory CSSR“. Z. Schaefer se jednou vyslovil, že v připravované m onografii bude uveden dvojnásobný počet druhů ryzců, než jich bylo publikováno ve světové literatuře od dob m ykologických klasiků 18. století až po současnost. Z tohoto vyjádření je zjevné, že Z. Schaefer — zřejmě pod vlivem koncentrova­ né specializace — vyznával pojetí tzv. m alých druhů (mikrospecií). V jednom publikovaném rozhovoru se svěřil, že provádí u m éně běžných a hůře definova­ telných druhů ryzců to, co francouzští autoři (jimiž zřejm ě m ínil H. Rom agnesiho a J. Bluma, pozn. J. H.) u běžných druhů holubinek a ryzců, tedy členění makrospecií na mikrospecie. Při takovéto koncepci druhu u ryzců je evidentní, že Z. Schaefer mohl aplikovat jen m enší počet druhových jm en publikovaných pro druhy ryzců autory starším i (Otto, Krombholz, Britzelmayr) i novějším i (Velenovský), z nichž m nohé byly zapom enuty nebo vícem éně oprávněně zto­ tožněny s některým i m akrospeciemi ryzců. Proto m usil Z. Schaefer převážný počet svých mikrospecií označit jm ény novým i. Zvážit taxonom ickou hodnotu Schaeferových mikrospecií ryzců bude čestným i perným úkolem pro novou generaci československých m ykologů. K tom u by bylo ovšem nezbytné, aby Schaeferův rukopis m onografie rodu Lactarius byl zpřístupněn studiu, nejlépe ve form ě publikace doplněné účastí dalších autorů. Jedním z přínosů této mo­ nografie m ůže také být vnitrodruhová klasifikace rodu Lactarius, kterou Z. Schaefer postavil na struktuře pokožky klobouku a podle ní rozdělil druhovou náplň rodu do sedm i sekcí. Inž. Schaefer nikdy nem ěl — při své intenzívní práci v povolání, péči o ro­ dinu a při častých změnách pracovišť a pobytu — podm ínky pro organizační činnost v čs. m ykologii. Spokojil se s řadovým členstvím v našich m ykologic­ kých organizacích a nikdy nechyběl na větších i m enších setkáních čs. m yko­ logů, kde jeho jakoby nenápadná přítomnost patřila k plnosti těchto setkání. Zvláště rád a často zajížděl na rodnou Moravu, kde v Brně nem ěl jen svého bratra Theodora (hudebního skladatele a profesora Janáčkovy Akadem ie m ú­ zických umění), ale také řadu dobrých m ykologických přátel (K. Kříže, A. Procházku, F. Šmardu a další). Inž. Schaefer byl také ve styku s většinou čs. mykologů,k teří m u zasílali své sběry k určení nebo k revizi. Inž. Schaefer ob­ čas přednášel o ryzcích na pracovních schůzích Čs. vědecké společnosti v Praze i v Brně, na konferencích čs. m ykologů i při m enších setkáních. Nezapom ínal ani na přednášky pro prakticky zam ěřené m ykology, zejm éna při pobytu v Jab­ lonci n. N. a rád poskytoval své zkušenosti houbařům, kteří se hlouběji zajím ají o studium vyšších hub (jak např. svědčí vzpom ínka vedoucího libereckého m ykologického kroužku J. Sedláčka, 1975). Odchodem Z. Schaefera se předčasně uzavřela pilná a poctivá práce jednoho ze zanícených českých m ykologů-am atérů. Publikované dílčí výsledky studia ryzců představují jen torzo celé Schaeferovy práce. Její převážná část zůstává zatím v rukopisu. M yslím, že je a zůstane určitou povinností čs. m ykologů zú­ ročit vklady, které pro poznání ryzců (Lactarius) v Československu uložil zesnu­ lý Zdeněk Schaefer. V yužitím práce Z. Schaefera bude nejlépe uctěn jeho ne­ m alý odkaz československé m ykologii a jeho památka zůstane zachována nejen jeho zbývajícím přátelům, ale i dalším generacím čs. m ykologů. Seznam

m y k o l o g i c k ý c h p r a c í i n ž . Z. u v e ř e j n ě n ý c h o d r. 1 9 6 8

Schaefera,

(N avazuje na Seznam p rací Z. S chaefera z let 1940—1966, u v eřejn ěn ý ch Z. Pouzarem , 1966). 240

H ERINK : Inž. ZDENĚK SCHAEFER

1968 M éně znám é, vzácné a nové dru h y ryzců ČSSR. IX. (L. m airei M alençon, L. pilatii n. sp.). Ces. Mykol. 22 : 14 —19, fig. 1—2. P říspěvek k poznání sekce ryzce pravého — D apetes. Mykol. Zprav., B rno 12 : 4 6 -5 4 . 1969

Ryzce sk upiny Ichoratus. Mykol. Zprav. (Brno) 13 : 39—44. Československé ryzce. — In : Z em ěpisné rozšíření hub v Československu. Sborn. Ref. n a 4. prac. Konf. čs. Mykol. v O pavě 2 .- 5 . 9. 1969 : 101—109. 1970

B eitrag zum S tudium der M ilchlinge Sektion D apetes. Schweiz. Z. f. Pilzkde, 48 : 105-106 et 138—143. 1971

i

Poznám ky k vyhodnocování b are v v mykologii. Mykol. Zprav. (Brno), 15 : 4—6. 1972

Ryzce (Lactarius) v díle B runo H enniga. Mykol. Z prav. (Brno), 16 : 7 —10. S k upina L actarius pyrogalus (Bull. ex Fr.) Fr., stirp s Pyrogalus. Čes. Mykol., 26 : 141-148. 1974

D ruhy sk u p in k y ryzce zprohýbaného — L actariu s cam pylus O tto ex Fr. Mykol. Zprav. (Brno), 18 : 15 —17. D ruhy skupinky ryzce nasládlého, stirp s Subdulcis. Mykol. Z prav. (Brno), 18 : 99—102. Literatura A n o n y m u s (-vm-) (1971): Ř ekne se h o u b a ... In terv iew s m ykologem v lese. P rů b o j (Jablonec n. N.) F a n d r l í k M. (1974): In m em oriam — Ing. Z. Schaefer. S k lář a k eram ik 24. K ř í ž K. (1975) : N a pam ěť Z deňka S chaefera (1906—1974). Mykol. Z prav. (Brno), 19 : 1 - 5 . P o u z a r Z. (1966): Inž. Z deněk Schaefer šedesátníkem . S exagenario Ing. Z. S chaeferi ad salutem . Čes. Mykol., 20 : 244 —247. S e d l á č e k J. (1975) : V zpom ínka na inž. Z deňka S chaefera. Mykol. Zprav. (Brno), 19 : 6.

i

24 1

Literatura K a r e l C e j p a K a r e l D o l e j š : N ew or noteworthy Sphaeropsidales (Fungi imperfecti) from Western Bohemia II. Folia M usei reru m n atu ra liu m Bohem iae occidentalis. B otanica 7. Z ápadočeské m uzeum P lzeň 1976. Pp. 1 —17. P rá ce navazuje n a stejn o jm en n ý p rv n í p řísp ěv ek au to rů , publikovaný v roce 1973, o k te ré m jsem referoval v České M ykologii 29 (2) : 127,1975, a n a dalších několik prací z dřívějších let, týkajících se rovněž p arazitick ý ch deuterom ycetů z řá d u Sphaeropsidales. Ve druhém příspěvku je u v eřejn ěn o celkem 53 d ru h ů z rodů P h yllosticta Pers. (43 druhů), A scochyta Lib. (8) a Septoria Fr. (2), nalezených v letech 1970—1974 hlavně v Rokycanech a jejich okolí, dále u P řeštic, S toda a n a n ěkterých lokalitách klatovského okresu. K popisům jednotlivých d ru h ů jsou p řip o jen y odkazy n a lite ra tu ru a často ta k é poznám ky fytogeografické i taxonom ické. Jak o nové ta ­ xony je popsáno šest d ru h ů : P hyllosticta carťhami, P. coriandri, P. galinsogae, A sco­ chyta sulphurea, A . stokesiae a A . telekiae, a to vesm ěs (až n a P hyllosticta galin­ sogae) z rostlin pěstovaných prof. K. C ejpem n a jeho zah rad ě v R okycanech. M nohé ostatní dru h y jsou nově zjištěné pro naše území. Z ajím avé je pozorování autorů, že dru h y rodu P hyllosticta jsou v Cechách rozšířenější než d ru h y nem éně početného rodu Septoria, n aproti tom u značně rozšířeného n a M oravě. P oněkud rušivě působí dosti četné tiskové chyby v anglickém textu. O ba au to ři jsou dnes jed in í naši m ykologové, k te ří v Cechách soustavně sledují a u v e ře jň u jí výsledky z této velké sk u ­ piny parazitických m ikrom ycetů. M irko S vrček D a r i m o n t F .: Recherches Mycosociologiques dans les Foréts de Haute Belgique. Essai sur les fondem ents de la sociologie des cham pignons supérieurs. Tom 1—2. Mém. No. 170, In stitu t Royal des Sciences N aturelles de Belgique. B ruxelles 1973. Pp. 1—220, 1 b arevná m apa, 26 celostránkových černobílých fotografií, 38 barevných tabulí, 59 tabulek. Cena 4000 belg. franků. M ykocenologická lite ra tu ra je m ezi ostatn í m ykologickou literatu ro u , zejm éna taxonom ickou, velm i skrovně zastoupena. Je to způsobeno obrovskou náročností n a vlastn í znalosti hub i cévnatých rostlin, d ále nejed n o tn o stí m etodických p řístu p ů a značným časovým zatížením . K v alitn í m ykocenologická p ráce dnes nem ůže v zn ik ­ nout bez úzké spolupráce s taxonom y obtížně d eterm inovatelných rodů, fytocenology, příp. s pedology. S tudie F. D arim onta svým rozsahem , hloubkou a precizností zpracování p a tří k základním dílům tohoto oboru. Prof. D arim ont zahynul p ři autom obilové nehodě v roce 1966. P ro tisk jeho práci p řip ra v il m ykolog J. L am binon. Rukopis pochází už z roku 1952, neboť jd e o D arim ontovu disertačn í práci. Je s podivem , že tém ěř 25 let trvalo než došlo k vydání díla. P řesto, že o bsahuje citaci lite ra tu ry staršíh o data, zastaralou n o m enklaturu a že za ta k dlouhý časový úsek došlo ke zm ěně v in te r­ pretaci druhů, m á práce svoji hodnotu a je dobré, že vyšla. J. L am bion h lav n í n e­ dostatky vyřešil tím , že přip o jil index druhů, kd e u p řesň u je názvy D arim onta, a oddíl taxonom ické poznám ky. P ráce se týká výlučně m akrom ycetů tříd A scom ycetes a Basidiom ycetes. A u to r pracoval v lesích vysoké Belgie (H aute Belgique) tj. zh ru b a jižně linie C harleroi-N am ur-Liěge-Eupen, dále v pohořích A rdeny a V enn. S yntaxonom icky jím sledo­ v an á houbová společenstva p a tří do těchto asociací: Q uercetum sessiliflorae m edioeuropaeum Br.-Bl., Fagetum boreatlanticum Tůx., Q uerceto-C arpinetum m edioeuropaeum Tůx. prim uletosum veris (Klika) Tůx. et D iem ont, Q u erceto-L ithosperm etum (Br.-Bl.) Tůx., A cereto-F raxinetum (G radm ann) Tůx., Q uerceto-C arpinetum m edioeuropaeum Tux. “caricetosum glaucae“. V první k rá tk é kapitole au to r před k lád á obecné problém y tý k ající se chorologie m ikrom ycetů i m akrom ycetů a odlišnosti od cévnatých rostlin. K apitola ekologie velkých hub obsahuje přeh led autorů, k te ří se zabývali ekologií ja k saprofytických, parazitických ta k i m ykorrhizních hub. Jsou citovány i práce z 18. století např. H utton 1790, W ithering 1796, k te ré dnes m ají již jen historickou cenu. V lastní m ykocenologickou problem atikou se a u to r zabývá až ve tře tí kapitole. H ned v úvodu si klade otázku: J e m ykocenologie jako velm i m ladý vědní obor opod­ statn ěn á? J e tře b a hodnotit získané výsledky sam ostatně? V ždyt houby vzhledem ke zcela odlišné trofii nelze s au to tro fn í vegetací sro v n áv at; nebo ch áp at houby jako organism y strik tn ě závislé n a zelené vegetaci. Z toho vyplývá i problém , ja k 242

Literatura společenstva velkých hub, k te rá nesporně existují, klasifikovat. A utor považuje houbová společenstva za sam ostatné syntaxony s logickou h ierarchií. V přehledu lite ra tu ry jm en u je D arim ont v ětšin u autorů, k te ří pracovali m ykocenologickým i m etodam i. U p rací do r. 1932 nelze m luvit o „p rav é“ mykocenologii. T eprve po tom to roce n astáv á rela tiv n í rozvoj m ykocenologie a to především n a evropském k o ntinentě. N a klasické p ráce H aase 1932; H oflera 1937; F rid ric h a 1937 a L eischner-Siskové 1939 navazují p ráce L angeho 1948; F av reh o 1948; P irk a 1950 aj. Bohužel závadou p ráce je, že lite ra tu ra o m ykocenologická p roblem atice končí ro k em 1950; od té doby přibylo do dneška nejm éně 50 dobrých studií. O riginální přístu p D arim onta k velm i složité analýze mykocenos zaslu h u je zm ínky, neboť au to r s ním dospěl k zajím avým výsledkům . S právně vidí, že h lav n í p řístu p sledování m ykocenos se m usí dít pomocí fruktifik ačn ích orgánů - plodnic; n a základě m ycelia nelze dosud dru h y spolehlivě identifikovat. Nelze však zan ed b áv at houbové ú tvary, kterým i lze rod, příp. i d ru h specifikovat. Jsou to rhizom orfy, ozonia, pseudorhizy a strom ata. P lodnice jsou postačující k získáni základního pohledu n a chování hub v ekosystém u; jejich soubor n ám dává obraz o houbové složce daného ekotopu. J e zde však om ezení časovým faktorem , neboť rep rese n tativ n í hodnota houbových plodnic je závislá n a počtu provedených pozorování. A utor p rac u je na trvalých plochách i když si uvědom uje, že nezíská skutečné spek­ tru m druhů. D ává přednost p ráci n a plochách hektarovýph rozm ěrů. V jed n é lesní asociaci m ůže být několik „m ykotopů“ , tj. stanovišť jež osidlují houby (např. m ykotop terestrických hub, dřevních hub, koprofilních hub, an trak o filn ích hub). H oubové spo­ lečenstvo na m ykotopu nazývá „synm ycie“ nebo „m ykosynécie“ . M ykosynécie m ohou b ýt různých rozm ěrů od několika cm 2 (např. houbová společenstva pařezů, d řev v různém stadiu rozkladu) až po několik h e k ta rů (např. společenstvo terestrických hub v hom ogenním lesním porostu). Protože se fytocenosy liší k v alitativ n ě i k v a n ti­ tativ n ě svým i m ykotopy zavádí te rm ín „abundance-dom inance m ykotopu“ ; v šesti­ členné stupnici znam énko + p řed sta v u je m ykotop úzce lokalisovaný, nahodilý, až číslice 5, k te rá znam ená uniform ě a hustě rozšířený m ykotop v dané ro stlin n é aso­ ciaci. P ři vlastní analýze jednotlivých d ru h ů hub v m ykotopu p rac u je zh ru b a podle curyšsko-m ontpelliérské školy. P ro v y já d ře n í frekven ce d ru h u n a m ykotopu užívá šesti­ členné stupnice. Sociabilitu označuje kom binovaně číselným a abecedním indexem . N echybí ú d aje o vývojovém stadiu plodnice, sezónním ry tm u hub a označení in te n ­ sity fru k tifik ace dru h u v daném období. S yntetické zpracování získaných hodnot spočívá ve výpočtu stálosti (konstance) každého d ru h u ve shodných m ykosyneciích (pět tříd stálosti podle p rocentuálního zastoupení). Z ároveň se u rčí v ěrnost d ru h u — tzv. d ru h y „exklusivní“ , „elektivní“ , „ p re fe re n tn í“ , „akcesorní“ a „akcid en táln í“ . K lasifikační zásady používá au to r zh ru b a shodně s curyšsko-m ontpelliérskou ško­ lou. Ve snaze zachovat autonom ii houbové složky používá p ro označení syntaxonů odlišných koncovek než se používá ve fytocenologii. N ejnižší základní společenstvo n a úrovni asociace nazývá „sociom ycie“ . T ak v asociaci F agetum boreatlanticum je te re strick á sociom ycie A m a n ite ciu m plum beae a d řev n í sociomycie P holiotecium adiposae. V asociaci Q uercetum sessiliflorae m edioeuropaeum je te re strick á sociomycie A m a n ite ciu m m uscariae a d řev n í T ram etecium flaccidae atd. Celá práce, především závěry, jistě vyvolá m ezi fytocenology a mykocenology ohlas a m noho kritických připom ínek. A utor např. do své „m ykosynecie“ za h rn u je všechny te restrick é houby a neodděluje dru h y m ykorrhizní od saprofytických, ačkoli ty to dvě trofické skupiny se, pokud jd e o výživu, diam etráln ě liší. P ráce je doplněna 26 fotografiem i, 34 barevným i tab u lem i hub od J. D am blona. D arim ontova studie dá jistě m noho podnětů p ro d alší m ykocenologické p ráce a p ři­ spěje ta k k rozvoji tohoto odvětví mykologie, neboť jd e o jed n u z cest k pochopení funkce a význam u houbové složky ekosystém u.

Jaroslav Klán

A u r e l D e r m e k : H uby lesov, polí a lúk. 436 stran , 10 barev, tab u lí m alovaných a 150 barevných ta b u lí fotografovaných. 1976. M artin (Osvěta). Cena 53,— Kčs. A u to r vydal v období deseti le t již tře tí publikaci zam ěřenou n a vyšší houby (m akrom ycety). V p rv é z nich (Naše huby, 1967) se p řed stav il jako výtečný m alíř hub, ve d ru h é (Poznávejm e huby, ve spoluautorství s A. P ilátem , 1974) n ejen jak o m alíř, nýbrž ta k é jako fotograf hub, p racu jící v oblasti b arev n é fotografie. O obou těchto 243

ČESKA M YKOLOGIE 31 (4) 1977 publikacích vyšly v našem časopisu referáty. V nejn o v ější tře tí p u blikaci se au to r projevuje převážně jako fotograf. T extová složka knihy přev ažu je v prvé, obecné části. Inform ace, důležité pro p ra k ­ tické houbaře, jsou zpracovány stručně, ale výstižně: obecné inform ace (s. 13—15), statě o m orfologii hub (s. 16—27), o m ístě, době a způsobu sběru hub (s. 32—42), o význam u h ub pro lidskou výživu (s. 45—46) s navazujícím i k ap ito lk am i o k u ch y ň ­ ském zpracování hub (s. 47—55, včetně receptů n a p říp ra v u něk terý ch m éně znám ých pokrm ů z hub). T aké důležitá stať o jedovatých houbách a o trav ách jim i způsobených (s. 56—60) obsahuje potřebné inform ace n a úrovni současných znalostí a je doplněna deseti srovnávacím i barevným i tabulem i jedlých hub a jim podobných jedovatých „dvojníků“ (s. 62—81). Z ájem o hlubší studium hub p odněcují sta tě o systém u hub a nom enklatuře (s. 28—31), o sběru Lub pro účely vědeckého stu d ia (s. 40—42), o u rčo ­ v án í hub (s. 43—44) a zejm éna term inologický slovník (s. 82—102), k te rý v šak svou n áp ln í n a četných m ístech vybočuje nad úroveň požadovanou pro p o třeb u p ra k tic ­ kých houbařů. Totéž je m ožno říci o seznam u použité a doporučené lite ra tu ry (s. 404-409). T ěžištěm k nihy je ovšem druhá, zvláštní část. O bsahuje 150 b arev n ý ch tab u lí, n a nichž je zobrazen vždy jediný druh m akrom ycetů, a to ve svém přiro zen ém životním prostředí. V uvedeném počtu je zařaděno deset d ru h ů h u b kustřeb k o v itý ch , ostatní jsou stopkovýtrusné (z větších skupin jsou 12 d ru h y zastoupeny choroše, 81 d ru h y houby lupenaté, 23 dru h y houby h řibovité a 7 d ru h y b řichatky). K te x tu m nohých d ru h ů jsou v petitové sazbě p řipojeny stručnější popisy příbuzných nebo podobných d ru h ů hub v celkovém počtu 181, takže v knize je zpracováno celkem 331 d ru h ů m akrom ycetů. Ve výběru zařazených d ru h ů p řev lá d ají ovšem n áp ad n é -a p rak tick y důležité dru h y hub. P řesto odborník n ajd e v knize několik d ru h ů vzácnějších až ra rit (H ohenbuehelia m astrucata, Coprinus picaceus, A grocybe cylindracea) a ta k é dva autorovy taxony hřibovitýtíh hub (Boletus olivaceoflavus ad in ter. a X erocom us chrysenteron var. robustus). D iskutabilně určených d ru h ů je velm i m álo a v n ě k te ­ rých případech není m ožno rozhodnout, zda příčinou n en í spíše k v a lita reprodukce (např. u Ram aria form osa, Lactarius subdulcis, Hebelom a crustuliniform e). P okud au to r uložil doklady k fotografovaným d ru h ů m do h erb á ře (cituje je n a s. 412—417), bude m ožno problém y determ inace sn adno rozhodnout; v něk o lik a p říp ad ech však doklad bohužel chybí (M elanoleuca luscina, H ebelom a crustuliniform e). A utor řík á v úvodu knihy, že k ilu straci zám ěrně nepoužil m aleb hub, nýbrž barevných fotografií. A. D erm ek p a tří ke skupině mykologů, k te ří fo to g rafu jí houby v jejich přirozeném prostřed í (čímž ovšem není řečeno, že toto p ro střed í není vy b rán o nebo n ějak upraveno, zejm éna pokud jde o dru h y rostoucí ze zem ě; n ap ř. u většiny dru h ů rodu Leccinum toto aramžování zajišťuje jejich ekologickou charakteristiku). A. D erm ek jde však ještě dále. Ve většině p říp ad ů d o tv áří životní p ro střed í u m ě­ lecky — je d n ak kompozičně, je d n ak tím , že používá k v ětů a ještě častěji zbarvených listů různých strom ů a k eřů k tom u, aby vytvořil kontrasty, který ch je někdy po­ třeba, Jedno- nebo vícebarevné k o n trasty jsou naipř. zvlášť d obře voleny u Ganoderm a applanatum . P iptoporus betulinus, Tricholom a flavovirens, C litocybe nebularis, Clitocybe odora a Phallus im pudicus. A. D erm ek k ráčí ted y cestou, již v technice barevného zobrazování hub sledovali m alíři J. Ja cc o tteta (1930, něm ec, vydání) a L. K leina (1933), k te ří situovali houby (často i několik d ru h ů n a jed n é tabuli) do u m ě­ lecky upraveného životního prostředí. A utorovy p ředlohy (barevné diapozitivy m a­ lého form átu) byly reprodukovány závodem N eografia v M artin ě ofsetem , tedy technikou, k te rá je k reprodukci barevných fotografií m éně v hodná než k reprodukci m aleb. P řesto jsou reprodukce v p řev lá d ající většině zdařilé. Z rep ro d u k čn ě m éně zdařených tabu lí lze u v ést H yd n u m leucopus, A rm illa riella m ellea, Tricholom a saponaceum, Tricholom a albobrunneum , X erocom us chrysenteron (v n ěk terý ch p ří­ padech jd e spíše o vadu soutisku, alespoň ve výtisku, k te rý sloužil k té to recenzi). Nová k n ih a A. D erm eka je přínosem především p ro původní slovenskou m ykologickou lite ra tu ru určenou praktickým houbařům . J e jí obrazová strá n k a p řed sta v u je p ak podnět a vzor hodný následování. Josef H erink S t a n i s l a w D o m a ň s k i : Mala flora grzybów. Tom I. Basidiomycetes (Podstawczaki). Aphyllophorales (Bezblaszkowe). Cz?šč z. Auriscalpiaceae . . . Lachnocladiaceae. Paňstw ow e w ydaw nictw o naukow e, W arszaw a — K raków 1975 (vyšlo n a ja ře 1976), p. (1)—(6) 1—318 (včetně 49 ta b u lí perokreseb). Cena 60 zl. Profesor D om aňski p okračuje ve vydávání polský p san é M alé flóry hub druhou částí prvního svazku (stručná recenze p rv n í části vyš]a v Čes. Mykol., P rah a, 30 : 254, 244

Literatura

i

1976). Z ah rn u l sem čeledě Auriscalpiaceae, Bankeraceae, Clavicoronaceae, Coniophoraceae, Echinodontiaceae, Hericiaceae, H ydnaceae, H ym enochaetaceae a Lachnocladiaceae. V ětší část hub z výše uvedených čeledí m á hym enofor ostnitý, takže ve starších systém ech byly řazeny m ezi velice široce p o jím ané houby lošákovité; m enší část d ru h ů m á rezavou dužninu a hym enofor rourkovitý (ty bývaly řazeny mezi chorošovité) nebo více m éně rovný a hladký (plesňákovité nebo nelupenaté), anebo d robně větvený (k uřátkovité). Z toho je patrné, ja k současná taxonom ie n ejen pod­ sta tn ě rozh o jn ila počet čeledí, rodů i druhů, ale ta k é ja k se zároveň zásadně zm ěnily názory na přirozenou příbuznost hub. M oderní systém y jsou totiž založeny nikoliv n a m orfologii, nýbrž hlavně n a anatom ii a vůbec m ik ro stru k tu ře houbových plodnic. T ak jako v p rv n í části M alé flóry hu b i zde au to r u v ád í všechny dosud znám é d ru h y z c e l é h o s v ě t a , jejichž taxonom ická hodnota b y la m oderním průzkum em potvrzena. T ím ovšem objem knihy značně n aro stl: n ap ř. rod A u risca ip iu m je v E vropě zastoupen pouze jediným druhem , av šak v klíči jsou zah rn u ty ještě tři další dru h y (z Cíny, Již n í A m eriky a N. Z élandu); rod Inonotus m á v Evropě sice je n 12 zástupců, avšak k n ih a jich za h rn u je z celého sv ěta celkem 44, atd. Je tedy M alá fló ra h ub u rče n a v podstatě k determ inaci m a teriá lu z kterékoli části světa. To ovšem poněkud kom plikuje p ři určování situaci evropských m ykologů a m ístních floristů určujících dom ácí sběry — n a d ru h é stran ě je to v íta n é p ro toho, kdo stu d u je i exotický m ateriál. P ro to je dosti problem atické, ja k velký okruh uživ atelů tato k n ih a m ůže m ít, když je p saná v p o l s k é m j a z y c e , přičem ž větší část obsaže­ ných tax o n ů je m im oevropská! M yslím proto, že by bylo m nohem vhodnější, kdyby byla n ap sán a v něk terém světovém jazyce (nejlépe snad v angličtině), což by um ož­ nilo je jí n ejen daleko širší použití, ale i m nohem vyšší náklad. V recenzované knize jsou provedeny i n ěk teré taxonom ické zm ěny a s tím spojené nové nom enklatorické kom binace, jako např. zařazení rodu Laurilia Pouz. jak o pod­ rodu rodu E chinodontium (to se nezdá b ý t práv ě nejšťastnější). M nohde však nebylo přeřazen í z nějakých důvodů provedeno (nebo snad au to r nezjistil, zda už bylo někým provedeno) a příslušné dru h y p ak jsou tedy uvedeny s původním rodovým zařazením mezi ostatním i dru h y jiného rodu (např. Fuscosporia kam ahi, F om itiporella dem etrionis, Fom es roseocinereus, F ulvifom es sw ieteniae, O sm oporus q u ercin u s- aj. m ezi dru h y rodu Phellinus). Celkově je k n ih a po strán ce taxonom ické i n o m enklatorické n a úrovni n e j n o ­ v ě j š í c h p o z n a t k ů ; to svědčí nejen o autorově píli a důkladnosti, ale tak é o pohotové p ráci n ak lad a telstv í a zejm éna o rychlosti tisk árn y : rukopis byl totiž dokončen asi n a podzim r. 1974, k tisku byl schválen v srp n u r. 1975 a k n ih a vyšla n a ja ře r. 1976 — to je skutečně skoro ve světovém m ě řítk u u vědeckých k nih zcela ojedinělé! Po p rv n ím prolistování knížky je v šak m ožné m ít n ěk teré poznám ky. T ak např. ačkoliv au to r za h rn u je do knížky — ja k bylo. řečeno výše — i všechny m im oevropské druhy, vypadl m u v rodě L en tin e llu s, dobrý d ru h L en tin ellu s pilatii H erin k 1953, popsaný ze sousedního Československa! D ále p ak Inonotus radiatus, var. licentii Pil. je podle P eg lera (1967) identický s P hellinus xeranticus (Berk.) Pegler, což zřejm ě autorovi k nihy uniklo. U pozorňuji také, že je tře b a sp ráv n ě p sá t Onnia triqueter (nikoli O. triquetra), neboť ad jek tiv u m t r i q u e t e r je jednovýchodné, tj. m á ve všech rodech stejnou koncovku (jiné je trojvýchodné triq u e tru s, -a, -um ; to však ani A lbertini a Schw einitz, ani F ries nepoužili). Mezi ohňovci je za h rn u t i východoasijský P hellinus va n in ii Ljub. 1962; zm iňuji se zde o něm proto, že je totožný s oním záhadným ohňovcem sb íraným K ravcevem r. 1928 n a sovětském D álném východě („distr. A m u r“) a P ilátem u rčený a pub lik o ­ v aný jak o P hellinus torulosus a p a k P. everhartii (psal jsem o něm v Čes. Mykol., P rah a, 30 : 17—19, 1976) — to m i totiž sdělila k rátc e po v y jití článku v dopise L. N. V asiljeva! P odobně jako p rv n í část je i ta to d ru h á část p rv n íh o dílu M alé flóry hub velice cenná n ejen pro Poláky, ale pro každého, kdo alespoň částečně polský rozum í — a to je ovšem i většina našich m ykologů a houbařů. F rantišek Kotlaba A l o i s Č e r n ý : Lesnická fytopatologie. S tátn í zeměděl. nakl., P ra h a 1976. Pp. 1—347, 204 obr., 10 tab., cena 33 Kčs. A utor k n ih y je docentem lesnické fytopatologie n a lesnické fak u ltě VŠZ v B rně a k n ih a byla schválena m inistersvem školství České socialistické rep ubliky jako p ří­ ru čk a pro lesnickou fakultu. 245

Č e s k á m y k o l o g i e 31 (4) 1977

A utor získal dlouholetou učitelskou činností p rů p ra v u ku sepsání té to p říru čk y a především ta k é vydáním skript. Do této doby jsm e nem ěli m noho knih, jež by po­ jednávaly o daném th em atu pro vysoké školy. P rv n í sam ostatnou p u blikací byla P eklova skripta, vydaná brzy po d ru h é světové v álce a potom P říhodovy publikace. P ředložená kn ih a je poslední tohoto ty p u a vyšla v n ák lad u 2000 výtisků. K n ih a m á dvě části: obecnou (p. 9—63), speciální část (65—331), potom n ásled u je seznam lite ra ­ tu ry a rejstříky. O becná část pojednává především o ochraně lesních d řev in p řed chorobam i a o boji p ro ti těm to chorobám (mj. fytopatologická kontrola, fytopatologická prognóza), o původcích chorob a o m etodách boje s chorobam i lesních d řev in (např. o chem ic­ kých způsobech boje, o pěstebních zásazích z hled isk a ochrany lesních d řev in p řed chorobam i, o vlivu šlechtění, o odstraňování zdrojů n ákazy atd.). Speciální část obsahuje sta ti o pad án í sem enáčků, o chorobách jeh ličn atý ch dřevin, 0 chorobách listnatých dřevin aj. N ejvíce m ísta je věnováno chorobám sm rk u a b u ­ ku. U vnitř jednotlivých dřevin je dodržována u rčitá stru k tu ra tex tu . N apř. sm rk m á ty to kapitoly: parazitické dřevokazné houby, choroby sem enáčků sm rku, choroby jehlic sm rku, virové choroby sm rku, choroby sm rkových šišek, choroby sem en sm rku. A utor věn u je nejvíce pozornosti p arazitický m dřevokazným B asidiom ycetes, k te ré ta k é působí největší škody a n a k te ré je ta k é většinou zam ěřen jeh o v la stn í výzkum . J a k p ro b írá tyto houby lze dem onstrovat n a p řík la d u kořen o v n ík u v rstev n atéh o a václavky. K ořenovníku vrstevnatém u věn u je str. 67—77. Po úvodních slovech o roz­ šíření houby a výskytu plodnic, n ásled u je m orfologie plodnic, h n ilo b a dřeva, příznaky ochoření, hospodářsý význam , ochrana. Stať je doprovoděna řad o u o riginálních foto­ grafií, k te ré u kazují plodnice ve sm rkovém lese, sam otné plodnice, čistou k u ltu ru v laboratoři, sym ptom y onem ocnění n a příčném a podélném řezu km eny, sym ptom onem ocnění n a povrchu km ene a k tom u je ještě p řiřa ze n a p ero k resb a konidioforú a konidií. Podobným způsobem je ta k é zpracována stať o václavce obecné (str. 77—84). N a těchto dvou příkladech lze ta k é dem onstrovat dosavadní p rak tick o u o chranu p ro ti , dřevokazným houbám v lesnictví. Lze su m árn ě říci, že ta n en í v pod statě dostatečné účinně propracovaná. K n ih a je ja k o celek p saná velice srozum itelně i pro širší odbornou v eřejn o st a rů z ­ né zájem ce o přírodu, k te rý m všem ji m ůžem e v řele doporučit. D á se p ro to p řed p o ­ kládat, že velice nízký nák lad bu d e brzy rozebrán. V knize jsou velice cenné origi­ n áln í fotografie, k te ré jsou většinou velice dobře rep ro d u k o v an é a vhodně doplňují text. P odstatu k nihy tv o ří diagnostické hledisko, k te ré se p ro jev u je popisováním p ů ­ vodců chorob a sym ptom ů onem ocnění, k te ré tito původci působí. A v to m to sm ěru jsou fotografie vlastn ě nezbytným doprovodem te x tu a důležitým o riginálním p ří­ spěvkem k pojetí a realizaci celé knihy. A utor bu d e asi stá t p řed úkolem p řip ra v o v at nové vydání. V edle k n ih y tohoto ty ­ pu by bylo vhodné, ja k z hlediska fytopatologie sam é ta k i z hled isk a zvýšeného zá­ jm u o ochranu životního prostředí, p řip ra v it i p u blikace jin a k zam ěřené. M ám p řed e­ vším n a m ysli podrobnou syntézu světových literárn íc h p ram en ů n a základě vhodné výběrové excerpce (pram enů jsou tisíce), k te rá by u k ázala výsledky, jichž výzkum 1 p ra x e ve svěitě dosáhly alespoň u těch nejdůležitějších p arazitů , a tren d y teo retic­ kého i aplikovaného výzkum u. J. Špaček M a r i a F. S m i t s k a : Pecicovi grybi Ukrajiny. N aukova dum ka, K yjev 1975, 171 str., 42 obr., 18 m áp, 31 tab. C ena 1,32 rublov. N ajnovšia knižná p rác a vedeckej pracovníčky m ykologického oddelenia Botanického ú stav u N. G. Cholodného A kadém ie vied U krajin sk ej SSR M arie F. S m itskej je v ě­ novaná m onografickém u spracovaniu vreckatých húb ra d u Pezizales n a U krajině. V prvej kapitole podává au to rk a stručný p re h la d výskum u Pezizales n a U krajině. V d ruhej kapitole p reb e rá osobitosti m orfologie, biologie a ekologie študovaných húb. V tre te j kapitole porovnává názory viacerých au torov n a sy stem atik u a fylogenetický vývoj Pezizales. System atická časť je věnovaná v lastnej problem atike, t. j. opisom jednotlivých taxónov Pezizales u k rajin sk ej m ykoflory. P ri jednotlivých čeladiach sú připojené rodové a druhové klúče. Celade, rody a d ru h y sú stru čn é opísané, p ri každom d ru h u je uvedené jeho rozšírenie n a U krajině, výskyt v Sovietskom zváze a pri niektorých druhoch sú připojené aj taxonom ické poznám ky. R ozšírenie viacerých druhov je vyznačené n a m apách. V yobrazené sú predovšetkým časté druhy. K n ih u u z a tv á ra pom ěrně obsiahla bibliografie a m enný register. Celkově je opísaných 81 246

Literatura d ru h o v čiaškotvarých, pričom au to rk a neuvádza žiadne nové taxony ani nové kom binácie. N apriek tom u, že au to rk a citu je aj m oderně p ráce o Pezizales, používá v m nohých p rípadoch zastaralé, n ep latn é alebo nepoužívané názvy. Codzojazyčný sú h rn by iste p řisp ěl k lepšej použitelnosti te jto m onografie. M onografia diskom ycétov ra d u Pezizales n a U k rajin ě je prvou sú h m n o u prácou zo študovaného územ ia a preto je cenným príspevkom k lepšiem u poznaniu nielen u k rajin sk ej m ykoflory, ale tiež m ykoflory okolitých k rajin . Pavel Lizoň K. E s s e r : Kryptogamen. Blaualgen, Algen, Pilze, Flechten. P ra k tik u m und L ehrbuch. S pringer-V erlag, B erlin-H eidelberg, 1976. 572 stran , 304 obr. K n ih a vznikla n a k a te d ře obecné botaniky R uhrsk é u n iv ersity v Bochum u. A utor je profesorem obecné b o taniky a spíše znám jak o genetik. Z jeho p ředm luvy je z ře j­ mé, že vychází ze skutečnosti, že řa d a u niversit různ ě m odifikuje p lány studia. N ic­ m éně zastává hledisko, a jeho k n ih a to dokum entuje, že je nutné, aby posluchači n ab y li n ejen zák lad n í vědom osti m orfologicko-anatom ické, nýbrž pochopili vývoj a fu n k ční souvislosti různých rozplozovacích zařízení. Zvlášť p ak zdůrazňuje, že po­ sluchači i obecných sm ěrů se m usí d ůkladně seznám it s výtrusným i rostlinam i, k te ré již lé ta a stále ve větší m íře jsou používány p ři stud iu fysiologických a genetických problém ů. V teoretické části je vytvořen rám ec, k te rý dovoluje porozum ět velké prom ěnlivosti v e způsobech rozm nožování z jednotného, sjednocujícího k riteria. N ásleduje technicko-m etodická část jak o pom ůcka nejen p ro vyučujícího, ale i stu d e n ta (předpisy užívaných m edií, zařízení pokusů, kde o p atřit m ateriál, učebnice, literatu ra , naučné film y). K tom uto oddílu příslu ší dodatek adres firem poskytujících m ateriál, pom ůc­ ky, filmy. P ra k tic k á část je kom binací stručného výkladu m orfologicko-anatom ického, o pohlavnosti a klasifikaci s návody n a cvičení s vybraným i objekty. K urs vychází ze zásady, že je n p říp rav o u a studiem m ikroskopického p re p a rá tu je možno n ejefek tiv n ěji zís­ k a t základní vědom osti o kryptogam ech. T ex t je doprovázen m nožstvím výborných a originálních m ikrofotografií. Velm i cenné jsou nákresy životních cyklů přík lad n ý ch organism ů, k te ré navíc jsou graficky působivě zvládnuty. L ite ra tu ra je n a konci u v e­ d en a vždy společně k jednotlivým kapitolám . Z ávěr tv o ří re jstřík názv ů organism ů a věcný rejstřík . E sserova k n ih a je p řík la d em m oderní učebnice a p ra k tik a kryptogam ologie u k azu ­ jící n ejen proklam acem i, ale i svou koncepcí a existencí n a stá le v zrů stající důležitost system atiky bezcévných.

Zdeněk Urban H. W h e e l e r : 10 + 106 pp.

Plant Pathogenesis. S pringer-V erlag, B erlin - H eidelberg 1975.

K n ih a je dru h ý m svazkem knižnice „A dvanced studies in ag ricu ltu ral sciences“ . A u to r je profesorem fytopatologie n a U niversity of K entucky, USA. V ydavatelé zm í­ n ěn é knižnice zam ýšlejí postupně publikovat pom ěrně stru čn é texty, k te ré by rychle p řin ášely souborné, nejnovější inform ace. Velm i důležitým předsevzetím je, že svaz­ ky budou p sá t autoři, k te ří sam i ak tiv n ě p rac u jí na u rčitém poli vědy a m a jí tedy své v la stn í zkušenosti. Jin ý m aspektem je sn a h a podat přeh led tak, aby byl in teg rací teo retického a technologického stavu a pokroku. S ám au to r svazku dal d ů raz n a sou­ časný sta v poznatků, p ři čemž si je vědom toho, že nové ideje a pojetí m a jí často jep icí život. V ydavatelé se dom nívají právem , že jejich knižnice poslouží stu d en tů m i p raco vníkům zem ědělských disciplín n a školách i v ústavech, a že b ude velm i po­ tře b n á i pro pracovníky rozvojových zem í a těm , k te ří ta m p řich ázejí pracovat. V p rv ­ n í k ap itole si a u to r vším á celkového pojetí uvažované látk y a definic. O dklání se od požadavku tvorby strnulých definic a dává přednost šířeji p o jatý m po jm ů m (např.: choroba rostliny je vše, co rostlinu poškozuje, snižuje její schopnost dobrého p řežív á­ n í a v y trv án í v ekologické nice). S právně vyzdvihuje d va nej důležitější aspekty cho­ roby rostlin : ekonom ický a ekologický. P ři úvaze o n áp ln i fytopatologie souhlasí s trad ičn ím pojetím : p ředm ětem studia jsou bakterie, houby, viry, viroidy, m ykoplasmy, háď átka. D nes již poněkud nevyhovující trofické rozčlenění patogenů n ah ra zu je L u ttrellovým (1974: patogéni b io trofní (závazní parasiti), h em ibiotrofní (sapropara247

Č e s k á m y k o l o g i e 31 (4) 1977

IP I HH WĚ

KB ■

g! ■ ||f | ■ Hj fe H ||S ||| H ■ ■

P jf| Ü í,,-| i Ü

I

I

síti), p erth o tro fn í (nejdříve pletivo usm rcu jí a n a něm dále saprofyticky žijí). D alší kapitoly se tý k a jí v n ik n u tí patogéna do hostitele, reak ce hostitele, m ech an ism ů odolnosti a genetiky náchylnosti a odolnosti. V šechny zm íněné okru h y otázek z a h rn u jí ja k m orfologické ta k i fysiologické přístupy. K n ih a m á 19 obrázků, v ětšin a jich jsou elekíronoptické nebo získané v řádkovacím m ikroskopu, výborně reprodukované. Z ávěr tvoří 8 stra n citované lite ra tu ry a stru čn ý rejstřík . K n ih u m ožno v řele doporučit všem, kdož se ch tějí rychle a přeh led n ě in fo rm o v at o současném stav u znalostí v patogenesi rostlin. I Zdeněk U rban

I I I I I I I

I

O v i d i u C o n s t a n t i n e s c u : Metode si tehnici in micologie. E d itu ra B ucuresti 1974, 215 str., 31 obr. C ena 18 Lei.

I I

Ceres,

N a základe vlastných skúseností a bohatej literatu ry zostavil ru m u n sk ý m ykológ d r O. C onstantinescu vel’m i užitočnú m etodickú p ríru č k u p re mykológov. Snáď jed inou nevýhodou je, že ju vydali v rum un štin ě, a te d a širšiem u o k ru h u záujem cov nepřístupná. Chystá sa vraj jej p řeklad do angličtiny. Obsah k nihy je logicky rozčlenený do p iatich kapitol — od p ráce v te ré n e cez laborató n e spracovanie až po konzerváciu. P rv á k ap ito la je venov an ák zberu m a teriá lu v teréne. A utor osobitne opisuje zvláštnosti zberu m asitých ulodníc, foliikolných húb, slizioviek atď. M etodam i izolácie húb sa zaoberá d ru h á kapitola. Sú opísané m etody izolácie fytopatogénnych húb, pódnych, vodných i zoopatogénnych húb, ako aj spósoby m onosppórických izolácií. V tretej kapitole sa čitatel' oboznám i s m etodam i štú dia m ak ro i m ikrom orfológie pri určovaní húb. A u to r opisuje n ajča stejšie používané pozorovacie m édiá p re optickú m ikroskopiu. ja d ern é a špeciálne farb iv á, p ríp ra v u m ikroskopických p rep aráto v a rýchle m etody k u ltiv ácie p ri určovaní. V kapitole o kultivácii húb sú uvedená předpisy (204) n a p ríp ra v u živných pöd, ich sterilizáciu a pod. V poslednej, piatej kapitole sú zh rn u té n ajp o u žív an ejšie spósoby uschovávanie húb od u schovávania v zbierke k u ltú r až po h erbarizáciu. Za každou kapitolou n asleduje obsiahla bibliografia příslušných špeciálnych prác. Celkove je v kniho uvedených vyše 1000 titulov. K nihu u za tv á ra au to rsk ý a věcný register. M etodická p říru č k a O. C onstantinesca n ájd e u p latn en ie n a vysokých školách, m ykologických pracoviskách ako aj v praxi. Pavel Lizoř.

I I I I I I I I I I H I H H H H H H H H H

ČESKÁ MYKOLOGIE — V ydává Cs. vědecká společnost p ro m ykologii v Academii, nak lad atelstv í ČSAV, V odičkova 40, 112 29 P ra h a 1. — R edakce: V áclavské nám . 63, 115 79 P ra h a 1, tel. 261441 —5. T iskne: S tátn í tisk árn a, n. p., závod 4, Sám ova 12, 10146 P ra h a 10. — O bjednávky a p řed p la tn é p řijím á PNS, adm in. odbor tisku, Jin d řišsk á 14, 125 05 P ra h a 1. Lze také o b jed n at u každého poštovního ú řa d u n ebo doručovatele. Cena jednoho čísla K čs 8, —, roční p řed p la tn é (4 sešity) K čs 32,--. (Tyto ceny jsou p latn é pouze pro Československo.) — Sole agents fo r all w estern couhtries w ith the exception of the G erm an F ederal R epublic an d W est B erlin JO H N BEN JA M INS B. V., A m steldijk 44, A m sterdam (Z.), H olland. O rd ers iro m th e G. F. R. an d W est Berlin should be sen t to K ubon & S agner, P. O. Box 68, 8000 M ünchen 34, or to any other subscription agency in the G. F. R. A nnual su b sc rip tio n : Vol. 31, 1977 (4 issues) Dutch Glds. 5 5 .- (DM 5 3 .-).

H

Toto číslo vyšlo v listopadu 1977. © A cadem ia, P ra h a 1977.

■

■

Tab.

92.

^

I n o c y b e f a s t i g i a t a (S c h a e ff. ex Fr.) Quél. subsp. l i l of ast i gi at a S tan gl e t V e se lsk ý I A.Derm ek pinx.

^

fl

I

fl

I

1

|

HERVERT: BLATTNÝ

XTX.

I

^ n i • i M hÉ ;jf*' I ^

MBB8SjiF*j>j3B«l!88BÍBB^

', v-..

I S a a lg it

' • • ~'::

^apW^ yM|g|Y.

t f j 2

:£

<^i

,•

^ i,.-

£ Ě

'~;

¿f f i lZKBfm v -

Ě

■'^ ^ M e j g M p .

. ,

L *

?*?'■ ||H nH |Síítt4V

■**•• •■.:,,,

HH

^

s

t

\-íj^ -

S

«

«

VJJjj

.,/3fc

r

'■;

j ř

Akademik C t i b o r B l a t t n ý

:?■ £$

I

I

U pozornění

přispěvatelům Č e s k é mykologie

V z h l e d e m k t o m u , že větftina a u t o r ů z a s í l á r e d a k c i r u k o p i s y f o r m á l n ě n e v y h o v u j í c í , u v e ře jň u je m e n ě k te ré nej důležitější zásady pro ú p ra v u ru k o p is ů (jinak o d k a zu je m e na p o d ro b ­ n é JSÍ s m ě r n i c e u v e ř e j n ě n é v i . č ís le Č e s k é m y k o l o g i e , ro č . 18, 1*62). I. Č l á n e k z a č í n á č e s k ý m n a d p i s e m , p o d n í m ž j e p ř e k l a d n á z v u n a d p i s u v někte­ r é m ze s v ě t o v ý c h j a z y k ů , a to v té m ž e , J ím ž j e p s á n a b s t r a k t a p ř í p a d n ě s o u h r n n a k o n c i č l á n k u . j m é n o a p ř í j m e n í a u t o r a (autorů), b e r a k a d e ­ Pod n ím n á sle d u je plné k ř e s t n í m ic k ý c h titulů. 3. V ž e c h n y p ů v o d n í p r á c e m u s í b ý t d o p l n ě n y k r á t k ý m ú v o d n í m s o u h r n e m — a b s t r a k t e m v č e s k é a n ě k t e r é s v ě t o v é ř e č i . R o z s a h a b s t r a k t u , ve k t e r é m m a j í b ý t v ý s t i ž n ě a s t r u č n ě c h a r a k t e r i z o v á n y v ý s l e d k y a p ř í n o s p o j e d n á n í , n e s m í p ř e s a h o v a t 15 ř á d e k s t r o j o p i s u . 3. U d ů l e ž i t ý c h a v ý z n a m n ý c h s t u d i i d o p o r u č u j e m e p ř i p o j i t ( k r o m ě a b s t r a k t u , k t e r ý Je p o u z e in form ativní) p o d ro b n ě jš í cizojazyčný s o u h rn ; je h o rozsah neni om ezen. K ro m ě to h o se p řij ím a j í č lá n k y p s a n é cele cizojazyčně, s č e s k ý m p o d titu le m , d o p ln ě n é č esk ý m a bstraktem a popřípadě i souhrnem . 4. V l a s t n í r u k o p i s , tj. s t r o j o p i s (30 ř á d e k p o G0 ú h o z e c h n a s t r á n k u o n e jv ý fie s 3 p ř e k le p y n e b o Ék r ty a v p i s y n a s t r á n k u ) m u s í b ý t p s á n o b y č e j n ý m z p ů s o b e m . Z á sa d n ě n e n í p ř í p u s t n é p s a n í a u t o r s k ý c h j m e n vel. p í s m e n y , p r o k l á d á n í n e b o p o d t r h o v á n í s lo v č i c e l ý c h vět a t d . T o, co c h c e t u t o r z d ů r a z n i t , s m í p r o v é s t v r u k o p i s e p o u z e t u ž k o u ( p o d t r h n e p ř e ru ­ š o v a n o u č a r o u ) . V e š k e r o u t y p o g r a f i c k o u ú p r a v u p r o v á d í v ý h r a d n ě r e d a k c e . T u ž k o u m ů ře autor p o K traně r u k o p i s u o z n a č i t , c o m á b ý t v y s á z e n o p e t i t e m . á. C ita c e l i t e r a t u r y : k a ž d ý a u t o r s ú p l n o u l i t e r á r n í c it a c í j e n a s a m o s t a t n é m řádku. J e - li o d j e d n o h o a u t o r a u v á d ě n o v íc e c i t o v a n ý c h p r a c í , j e h o j m é n o s e v ž d y z n o v u c e lé v y p i s u j e i h c ita c í z k r a t k y č a s o p i s u , K te rá s e o p a k u j e ( n e p o u ž í v á m e „ i b l d e m “ ). Za p ř í j m e n í m n á s le d u je ( b a s č á r k y ) z k r a t k o k ř e s t n í h o j m é n a , p a k v z á v o r c e l e t o p o č e t p r á c e , za z á v o r k o u d v o j t e č k a a za n í ú p l n á ( n e z k r á c e n á ) c i t a c e n á z v u p o j e d n á n í n e b o k n i h y . P o te č c e za n á z v e m m í s t o , k d e k n ih a v y řla , n e b o z k rá c e n á citace časo p isu . J m é n a d v o u a u to r ů s p o ju je m e l a t i n s k o u s p o j k o u , , e ť ‘ a tří či v íc e a u t o r ů č á r k a m i ; j e n m e z i p o s l e d n í m i d v ě m a j e s p o jk a , , e t “ . 6. N á z v y Č as o p is ů p o u ž í v á m e v m e z i n á r o d n ě s m l u v e n ý c h z k r a t k á c h . J e jic h s e z n a m u n; r d o s u d s o u b o r n ě ne vyf te l, J a k o v z o r lz e vfiak p o u ž í v a t z k r a t e k p e r io d ik z 1. sv a zk u F lo ry CSR C c á t e r o r n y c e t e s , z p o s l e d n í c h ř e č n í k ů Č e s k é m y k o l o g i e , z L o m s k é h o S o u p i s u c iz o ­ z e m s k ý c h p e r i o d i k (l~55 —1938) n e b o z b o t a n i c k é b i b l i o g r a f i e F u t á k - D o m i n : B ib lio g r a fía k fló r e C SB (1930), k d e j e 1 s t r u č n ý v ý k l a d o z k r a t k á c h č a s o p i s ů a b i b l i o g r a f i i v ů b e c . 7. P o z k r a t c e č a s o p i s u n e b o p o c it a c i k n i h y n á s l e d u j e r o č n í k n e b o d íl k n ih y v ž d y jen a r a b s k ý m i č í s l i c e m i a be z v y p i s o v á n í z k r a t e k (roč ., t o m . , B a n d . , vol., etc.) a přesn á c i t a c e s t r á n e k . Čís lo r o č n í k u n e b o s v a z k u je o d c i t a c e s t r á n e k o d d ě l e n o d v e *eCkou. U J e d n o d í l ­ n ý c h k n i h p í í e m e m í s t o č ís l ic e 1: p o u z e p. (ot p a g i n a , s t r á n k a ) . 8. P ř i u v á d ě n í d a t s b ě r u a p o d . p í š e m e m ě s í c e z á s a d n ě ř í m s k ý m i č í s l i c e m i (ž. VI.). 9. V i e c h n y d r u h o v é názvy začínají zásadně m a l ý m p í s m e n e m ( n a p ř . B cleroti n l* veselýi), í k d y ž je d r u h p o jm e n o v á n po n ě k te ré m badateli. IQ. U p o z o r ň u j e m e a u t o r y , a b y se v e s v ý c h p ř í s p ě v c í c h p ř i d r ž o v a l i p o s l e d n í h o v y d á n í N o m a n k l a t o r i c k ý c h p r a v i d e l (viz J. H o l u b : M e z i n á r o d n í kód b o t a n i c k é n o m e n k la tu r y 1388; Z p r á v y Cs. b o t. Sp o l. 3, P ř í l . 1, 1668). J d e p ř e d e v g í m o u v á d ě n í t y p ů u n o v ě p o p i­ s o v a n ý c h t a x o n ů , o p ř e s n o u c i t a c í b a s i o n y m u u n o v ě p u b l i k o v a n ý c h k o m b i n a c i apod. II . I l u s t r a č n í m a t e r i á l ( k r e s b y , f o t o g r a f i e ) k č l á n k ů m č í s l u j t e p r ů b ě ž n ě u k a ž d é h o č l á n k u zvláiC a r a b s k ý m i č í s l i c e m i (b e z z k r a t e k o b r . , A b b i l d . a p o d . ) v t o m p o ř a d í , v j a k é m m á b ý t u v eřejněn. 1 2 . P ř e d n o s t n ě se o t i s k u j í pfíspjSyfcy č l e n ů Č e s k o s l o v e n s k é v ě d e c k é s p o l e č n o s t i p r o m y k o j o g i i . p ř i c i t a c i h e r b á ř o v ý c h d o k l a d ů ijyá.dějtq z á s : . d n ě m e z íu ^ rp íJ fíf z ^ t k y v ^ c f j h e r b á ř ů ( I n d e x

WiW): S M = w v m k t fíŘ frtnt hhwhwr'» 8RWM = §8í: M s F m m s R inm - § m

SR8§ = B s íM ft i

» trn

(fM im té m f m m is t = kuem M tm y ofe i-.

= ifit: eaS: SiemthR mm: tími em

t-

fcpsfř- a

n

Bm

fcí-

m M - §m

>

8 M m t ; ¥ tiM

řSM - M f S M m m f f í :

pae = m

efi m I m

««&,■ p f s ü s

M m a # 0 ÍF8 S . fsH:

18tibmt mme mimem mm ttfiím m u emmffí mlMt; fmt: m a u te m

hefĚ.jt: Sfflííáfi ifisA: ř8á8Ě fii tt ftřffclffl M m ; Řlžfé Rffliji ffiSříRÍF8$fíf Ustáli: m fá s M m i m

m aw m

m

m

m su m s m

numm k mmewíití: m í hüdtítí míédfíit-.y M uMhI

msü ;

řsmčs

v y tím # ®

íbm

zmam smi mmms

46238 ČESKÁ T he

MYKOLOGIE

jo u rn al of th e Czechoslovak Scientific Society for Mycology, form ed fo r th e advancem ent of scientific and p ractical know ledge of th e Fungi

V o l . 31

I I I I

Part 4 N o v e m b e r 1977 E d i t o r : Doc. RNDR. Z deněk U rban, DrSc. E d i t o r i a l C o m m i t t e e : A cadem ician Ctibor B lattný, DrSc., P rofessor Karel Cejp, DrSc., RND;\ Pe4r F ragner, MUDr. Jo seí Herink, RNDr. František Kotlaba, CSc., Ing. K arel Kříž, Prom . biol. Z deněk Pouzar.

I I I I I

E d i t o r i a l S e c r e t a r y : RNDr. M irko S vrřek, CSc. A ll contributions s h o u l d be s e n t to t h e address of th e E ditorial S ecretary : The N ational M u s e u m , V áclavské nám . 68, 115 79 P rag u e 1, telephone No. 269451 —59, e x t 49. A ddress for exchange: Československá vědecká společnost pro mykologii, U l 21 P rah a 1, P. O. Box 106.

I I

Chief

--------------P art 3 of the 31st volume w as published on th e 15th A ugust 1977

CONTENTS Z. U r b a n : V ývoj m ykologie v SSSR za 60 let. (K 60. v ýročí V elké říjn o v é revoluce) . . . 18Ö A. D e r m e k e t J . V e s e l s k ý : In o c y b e fa stig ia ta (Schaeff. ex F r.) Quél. a n d its subspocific tax o n o m y . (W ith colored p la te No. 9 2 ) .......................................................................... 189 M. S v r č e k : Now or less know n D iscom ycetes. V I ............................................................................... 193 J . S t a n g l e t J . V e s e l s k ý : In o c y b e griseovelata K ü h n e r. (B eiträge zur K e n n tn is se lte ­ ne rer Ino cy b en . N r. 1 1 . ) .........................................................................................................................201 V. J a n e č k o v á , O. F a s s a t i o v á , M. D a n i e l e t K . K ř i v a n e c : F in d in g s o f soil m icrosco­ pic fungi in th e H im alay a M ountains ( N e p a l ) .................................................................................... 206 I. V a ř e k o v á e t V. T i c h ý : T h e significance o f riboflavin in th e fru it-b o d y fo rm atio n in L en tin u s tig rin u s (Bull, e x F r.) F r .......................................................................................................... 214 V. H e r v e r t : A cadem ician C tibor B la ttn ý o c to g e n a r ia n .......................................................................223 J . H e r i n k : Z um 70. G e b u rtsta g des In g . K . K ř í ž ................................................................................225 J . R o t t a : Doc. M U D r. J i ř í M anych, CSc. q u in q u ag in tag e n ariu s . . . 233 J . H e r i n k : Ing;. Z deněk Schaefer (1906— 1974) in m e m o r i a m ........................... 238 R e f e r e n c e s ..............................................................................................................................................................242 W it h c o l o r e d p l a t e N o . 92: In o cy b e fa stig ia ta (Schaeff. ex F r.) Quél. subsp. lilo fasti­ g ia ta S tangl e t V eselský a p u d D erm ek e t V eselský (A. D erm ek p inx.) W i t h b l a c k a n d w h i t e p h o t o g r a p h s : X IX . A cadem ician C tibor B la ttn ý

C e n a č ís la 8 .— K č s