ČESKOSLOVENSKÁ AKADEMIE VĚD MYKOLOGIE ROČNÍK VII 4 LISTOPAD 1953 ''V'-':-

ČESKOSLOVENSKÁ

AKADEMIE

VĚD

č esk a

MYKOLOGIE

R O Č N Í K VII

4

L IS T O P A D 1953

■

''V'-':-

^ N U m i lO íT H i T v L

Če

s k á

m y k o l o g i e

Č asopis Čs. m y to lo g ic k é h o k lu b u p ro S ířeni z n a lo s ti h u b p o s trá n c e v ě d eck é i p ra k tic k é R o čn ík V II

Číslo 4

L isto p a d 1953

V y d á v á N a k la d a te ls tv í Č esk o slo v en sk é a k a d e m ie věd R e d ig u je : D r A lb e rt P ilá t, v ed o u cí r e d a k to r s re d a k č n ím k ru h e m : P ro f. D r K. C ejp, M U D r J . H e rin k , I. C h a rv á t (ta je m n ík re d a k c e ). R e d a k c e : P r a h a II, V á c la v sk é n ám . čp. 1700, N á ro d n í m u seu m . A d m in istra c e : P r a h a II, V od ičk o v a 40, N a k la d a te ls tv í Čs. a k ad em ie věd. P řís p ě v k y n a a d re s u ta je m n ík a re d a k c e : P r a h a II, K ra k o v s k á u lice č. 1. Telefon 23-11-31. Č e sk á m y k o lo g ie v y c h á z í č ty ř ik r á t ro čn ě. P ře d p la tn é n a ro k 1953 24 K čs, jed n o tliv é číslo 6 Kčs.

OBSAH M U D r J. H e r i n k

a RNDr

M. S v r č e k :

K p a d e s á tin á m D r A lb e rta P il á ta 145

M U D r J. H e r i n k : L e n tin e llu s P ilá ti sp. n., n o v ý d ru h ro d u houžovec (L e n tin e llu s K a rs te n em . K ü h n e r) ...................................................................................................... 162 V.. M e 1 z e r : H o lu b in k a V elen o v sk éh o — R u ssu la v e le n o v s k ý i M lz.-Zv. s b a re v ­ nou ta b u lí č. 12............................................................................................................................ 168 R N D r M. S v r č e k : N ové, v z ác n é n ebo m én ě z n á m é česk o slo v e n sk é h o u b y ibedlovité. II. — R o d L e p to n ia (P r .) Quél. — T rá v n ič k a . (2. č á s t) . . . 172 Z. P o u z a r a R N D r M. S v r č e k : O n ě k te rý c h d ru z íc h d ře v n íc h h u b , v ý ­ z n ačn ý ch p ro S tře d o č e sk o u v á p e n co v o u o b la s t............................................ . . 176 S.

Šebek:

D v a d ru h y

ro d u L e p to g lo ssu m K a rs t, n a N y m b u rs k u ...............................183

D r A . P i l á t : L išk o v ec s p á l e n iš t n í— G eo p e tá lu m ca rb o n a riu m (A . e t S .) P a t. v Č ech ách .........................................................................................................................................185 D r F. K o t l a b a :

V zácn é n ebo n o v é d ru h y m y k o flo ry S o b ě slav sk ý c h b la t. .

. 191

R N D r M. S v r č e k : L ite r a tu r a — A lb e rt P ilá t: L is tn a té s tro m y a k e ře n a šic h z a h ra d a p a r k ů .............................................................................................................................. 192 P řílo h a : 1 b a re v n á ta b u le č. 12 — H o lu b in k a V elen o v sk éh o — R u s s u la v e le n o v s k ý i M lz.-Zv. a p o r tr é t p ře d se d y Čs. m y k o lo g ick éh o k lu b u D r A lb e rta P ilá ta .

T ~

~

1

~

'

1

Â É T

'

1

% 1P 'W

.-srn

m

DR A L B E R T P I L Â T

ČESKÁ MYKOLOGIE ČASOPIS

ČESKOSLOVENSKÉHO

R O Č N Í K VII

M YKOLOGICKÉHO

1953

KLUBU SEŠIT 4

K padesátinám Dr Alberta Piláta M U D r J o s e f H e rin k a R N D r M irk o S v r č e k

2. listopadu 1953 se v plné síle tvůrčí vědecké práce dožívá padesáti let jeden z předních československých botaniků ze školy prof. Dr J. Velenovského, Dr Albert Pilát. Významné životní výročí Dr A. P iláta je prvou příležitostí k zamyšlení nad jeho vědeckou činností, a jsou to hlavně mykologové, kterým přednostním právem ná­ leží tato milá povinnost. D r Albert Pilát se narodil v Praze, nabyl zde základního školského vzdělání a v 1. 1914— 1922 absolvoval středoškolská studia na klasickém státním Akademickém gymnasiu v Praze. Jsa již od mládí zaměřen k přírodním vědám, jmenovitě k bota­ nice, vstupuje po m aturitě na půdu přírodovědecké fakulty Karlovy university v P ra­ ze. Již od prvého sem estru studií se stává demonstrátorem, od r. 1925 pak asisten­ tem v botanickém ústavu prof. Dr J. Velenovského. V r. 1925 předkládá disertační práci a 29. října 1926 je promován doktorem věd přírodních. V botanickém ústavu Karlovy university působí do r. 1928, kdy se stává profesorem na Státní vyšší škole ovoenicko-vinařské a zahradnické na Mělníce. Odtud přechází v 1. 1929—1930 do Lihovarského ústavu v Praze, kde provedl reorganisaci a osvěžení sbírek kvasných mikroorganismů. Dnem 1. února 1930 je D r A. Pilát ustanoven pomocnou vědeckou silou při bota­ nickém oddělení Národního musea v Praze, kde působí dodnes. Z počátku v le­ tech 1931— 1933, vyučuje ještě přírodopisu na gymnasiu v Praze II, Křemencová ulice. Avšak od r. 1933, kdy byl jmenován definitivním odborným úředníkem bota­ nického oddělení Národního musea, věnuje se zcela činnosti v Národním museu. Stává se od dob Cordových prvním kryptogamologem-mykologem botanického oddě­ lení musea. A je proto přímo symbolické, že prvním jeho významným zásahem do práce botanického oddělení bylo znovuobjevení a zpracování mykologického herbáře z pozůstalosti A. C. J. Cordy,' který byl od r. 1920 po prohlídce prof. Dr F. Bubákem považován za bezcenný materiál. Vyčerpávající prohlídkou několika tisíc balíčků doslovně zachránil několik set položek, mezi nimiž bylo mnoho typů, z nichž A. C. J. Corda popsal své druhy hub, zejména mikromycetů. Cordův herbář (byl to pravdě­ podobně jeho hlavní herbář) doznal tak konečně svého zhodnocení a stal se nej­ cennější částí kryptogamologických sbírek botanického oddělení Národního musea. Dr A. Pilát pořádá také ostatní mykologické sbírky musejního- herbáře a sám je rozmnožuje jednak svými vlastními sběry a získáváním sběrů četných českosloven­ ských mykologů, jednak výměnou s ústavy takřka po celém světě. Na ipůdě Ná­ rodního musea vznikají postupně velké i menší práce D r A. Piláta a botanické od­ dělení musea se stává středem zájmu mykologů celého světa. V únoru 1948 se D r A. P ilát stává přednostou botanického oddělení Národního musea, jemuž ke dni svých padesátých narozenin věnoval již více než 33 pracovních let svého života. U5

D r A. Pilát patří k těm přírodovědcům, kteří jsou své disciplině takřka předurče­ ni. Ještě před vstupem na tehdejší střední školu projevuje zájem o květenu a zaklá­ dá si herbář. N a střední škole se tento zájem dále rozvíjí a D r P ilát se rozhoduje, že se stane botanikem z povolání. Ve vyšších třídách gymnasia seznamuje se s otcem svého spolužáka Kazimíra Velenovského, universitním profesorem Dr J. Velemovským, k terý tehdy dokončoval své základní dílo „České houby“. Tato šťastná okol­ nost rozhoduje o příklonu D r P iláta k mykologii, jak dosvědčují několikeré zmínky o jeho nálezech (od r. 1921) a věnování dvou druhů v „Českých houbách“. Prof. Velenovský již tehdy správně předvídal pozdější vědeckou dráhu D r A. Piláta, jest­ liže dedikaci Lycoperdon Piláti Vel. zdůvodnil způsobem, který v jeho díle „České houby“ byl ojedinělý: věnuji tento druh pilnému a nadějnému botaniku, p. Al­ bertu Pilátovi v Praze.“ Spolupráce s prof. Velenovským nabývá větších rozměrů na půdě botanického ústavu od r. 1922. D r A. Pilát provází prof. Velenovského n a čet­ ných exkursích a donáší mu ke zpracování vlastní sběry, zejména diskomycetů (z Krkonoš, 1923, z Vysokých Tater, 1924 a 1926). Prof. Velenovský pracoval již tehdy velmi intensivně na monografii diskomycetů, která pak vyšla v r. 1934. P ři svých exkursích nacházel různé druhy r. Cyphélla, jejichž ekologie je značně shod­ ná s diskomycety. Z přímého podnětu prof. Velenovského počíná se D r A. P ilát věnovati studiu Cyphellaeeí, v r. 1924 zveřejňuje prvé výsledky tohoto studia a v roce 1925 předkládá práci „Monographia Cyphellacearum Bohemiae“ jako práci disertač­ ní. Současně však se již zapracovává do různých skupin řádu Aphyltophoráles, ze­ jména resupinátních čeledí, a publikuje brzy řadu velkých prací (1925 Irpex, 1926 Aleurodiscineae, 1930 Stereaceae). Pracné mikroskopické studium Corticiaceí způ­ sobuje však D r A. Pilátovi vážnou oční chorobu a donutí jej, aby se věnoval mikrotechnicky méně náročné čeledi Polyporaceae. V 1. 1931—1936 publikuje D r Pilát prvou sérii větších prací o této čeledi, a za ní v 1. 1936—1942 následuje druhá, ještě hlouběji propracovaná monografie Polyporaceí. Mezitím Dr Pilát pracuje také v ně­ kterých skupinách dřevních hub lupenatých (Agaricáles), jimž věnuje pak většinu svých prací po r. 1942. D r A. Pilát pracoval v mykologii od počátku převážně jako systematik, současně však jako florista, zejména v úseku srovnávací mykofloristiky. Dr Pilát byl si totiž vždy vědom toho, že floristická práce je nezbytným předpokladem úspěchů na poli mykologické systematiky. Vycházel především ze studia vlastních sběrů, a proto podniká velké sběrné cesty domácí i zahraniční. Tyto sběrné cesty jsou většinou ve­ deny se zaměřením k určitým skupinám hub a předznamenávají tak jeho velké syste­ matické práce. Z p o č e tn ý c h e x k u rsí, k te r é D r A . P ilá t p o d n ik l po Č esk o slo v en sk u , js o u n ě k te r é v ý zn am n ě jší. V s r p n u a z á ř í r. 1923 s b íra l v K rk o n o ších (L a b s k ý důl, O b ří d ů l), z e jm é ­ n a d isk o m y cety p ro p ro f. V elenovského. V lé tě 1924 p ro b á d a l o b la s t V y so k ý c h T a te r (té ž n a p o lsk é s tr a n ě ) , B ie lsk ý ch T a te r, č á ste č n ě i sk u p in u V elkého Choče z p o h o ří V elké F a t r y n a S lo v en sk u . S b íra l te h d y k ro m ě v y ššíc h h u b ta k é re z y (U re d in e a ). D o V y so k ý ch T a te r v ra c í Se D r P il á t je š tě v lé tě r. 1926. V ř íjn u 1935 n a v štív il je š tě S lo ­ v e n sk ý k r a s („ Z a d ie lsk á ro k le “ u T u m l n. Boídvou). V lé tě 1929 p o d n ik á D r P il á t e x ­ k u rs i n a Š u m av u , do pohrajniční o b la s ti m ez i P le c h ý m a V o lary . V le te c h sv ě to v é v á lk y , k d y v z d á le n ě jší e x k u rs e b y ly obtížné, k o n á v y c h á z k y z e jm é n a do o b la sti K a rlš te jn s k á , a v o k o lí svého le tn íh o s íd la Č ern o lic n a ú p a tí B rd sk é h o p o h o ří. T ěm to k o n č in á m p a k z ů s tá v á v ě re n i v le te c h p o v áleč n ý ch . N e jv ý z n a m n ě jší sk u p in u sb ě ra c íc h c e st D r A . P ilá ta tv o ř í c e sty do v ý ch o d n í č á s ti P o lo n in sk ý c h K a rp a t, je jic h ž o b la s t n á le ž e la te h d y do sv a z k u česk o slo v e n sk é re p u b lik y . D r P il á t sp rá v n ě v y tu šil, že v ta m n íc h p ra le síc h ro s te o h ro m n é m n o ž stv í d ře v n íc h hub. P ř i sv é p rv é c estě , v sn p n u 1928, p ro z k o u m á v á o b la s t „ G o v erly “ a „Č o rn é G o ry “ n a sv a h u n a d o bcí B o g d an em , a údolí p o to k a „ K ra jn a R ik a “ u m y sliv n y Ž á m e r n a d K obyleck o u P o la n o u (v p o h o ří „S v id o v ec“ ). V srp n u r. 1930 s b írá o p ě t v e sv id o v eck ém p o ­

146

h o ří v ú d o lí p o to k a „K o so v sk á R ik a “ n a d K o so v sk o u P o lan o u . P o ro čn í p ře s tá v c e , v y ­ p ln ěn é cesto u dio M alé A sie, ro z jíž d í se D r P il á t v s rp n u r. 1932 po tř e tí, te n to k r á te dio okolí N ěm eck é M okré. S b íra l te h d y v ú d o lí p o to k a „ M o k ra n k a “ v p o h o ří „ G o rg á n y “, v okolí c h a ty B ra d u la , a n a p o lo n in ě „ D o v h a“ . V s rp n u le t 1933— 1938 z ů s tá v á D r P i­ lá t k ažd o ro čn ě v ě re n K a rp a ts k é U k ra jin ě . V 1. 1933— 1934 p ro z k o u m a l z p o h o ří „S vidovec“ údolí p o to k a „ K u z y “ n a d V elk ý m B očkovem , v r. 1934 je š tě ú d o lí p o to k a „B red ecel“ a h o ru „M enču l“ u T re b u ša n . V s rp n u a o p ěto v n ě v ř íjn u 1935 s b ír á n a ú b o čí p o h o ří „P op I v a n “ v úd o lí „B ielého p o to k a “ a u o sa d y S tru n ž ln blíže T re b u ša n . R o k y 1936>— 1937 v ě n u je D r P ilá t d a lš ím u p rů z k u m u p o h o ří „ P o p Iv a n “ , a to v úd o lí p o to k ů „ L išč e n k a “ (1936) a „ B e rle b á š“ (1937). V r. 1938 z a m ířil do p o h o ří „S vidovec“ n a p o sle ­ dy, a to do okolí c h a ty T išč o ry n a d T re b u ša n y . T é m ě ř d e se tile té c e sty D r P il á ta n a K a rp a ts k o u U k ra jin u v y d a ly n e sm írn ě b o h a tý m y k o lo g ic k ý m a te rá l, o n ě m ž D r P i­ lá t p o d al p ře h le d v e S b o rn ík u N á ro d n íh o m u s e a v P ra z e (1940). S b ě ry z té to o b la sti b y ly z á k la d e m p ro v elk o u m o n o g ra fic k o u p rá c i o čeled i P o lyp ora cea e, ro d u P leu ro tu s, L e n tin u s a C repidotus. D isk o m y c ety , s b íra n é do r. 1934, z p ra c o v a l p ro f. V elenovský. D r A . P il á t ce sto v a l h o jn ě i v z a h ra n ič í. V r. 1922 si p ro h lé d l řa d u b o ta n ic k ý c h z a ­ h r a d a h e rb á ř ů v u n iv e rsitn íc h m ě s te c h v N ěm e c k u , v r. 1923 J a g e llo n sk o u u n ;v e rs itu a b o ta n ic k o u z a h ra d u v K ra k o v ě (P o lsk o ). P rv n í v ě tš í sb ě rn o u c e stu p o d n ik á D r P il á t n a B a lk á n , z a jis té v tr a d ic íc h č esk é b o ta n ic k é šk o ly p ro fe so rů Č elak o v sk éh o a V elenow ského, k te r á o b je v ila v z ta h y n a š í flo ry k e flo ře blízk éh o východu. V s rp n u 1925 ces­ tu je p ře s R u m u n sk o do B u lh a rs k a a e v ro p sk é č á s ti T u re c k a . M y k o lo g ick é v ý tě ž k y z té to c e sty (z e jm é n a z p o h o ří „ V ito ša “ n a d S ofií) n eb y ly velké, a le p ře s to dov o lily zjištěn í, že b u lh a r s k á m y k o flo ra o b la s ti stře d o e v ro p sk é flo ry je ro v n ěž sh o d n á s m y k o flo ro u s tře d n í E v ro p y . V lé tě 1927 o d jížd í D r P ilá t se zoologem D r J iřím B a u m em n a c e stu ido tro p ic k é z á p a d n í A frik y . N a d še n í m la d í b a d a té lé sh lé d li okolí D a k a ru v Z áp ad n ím S en eg alu , o d tu d o>dplul'i (se z a s tá v k o u n a o stro v ě B u b aq u e ze so u o stro v í B issag o s u P o rtu g a ls k é G u in eje) do fra n c o u z sk é G uineje. Z je jíh o h la v n íh o m ě s ta C oniakry p o d n ik li n ě k o lik e x k u rs í (o s tro v T um bo, h o ra K a k u lim a ) a p o k ra č o v a li v cestě k h o rn ím u N ig e ru . V e stře d n í G u in eji p ro z k o u m a li z č á sti p o h o ří F u ta -D ž a lo n v okolí o sad y K in d ia (n a p ř. k a ň o n „ T a b u n a “ v tro p ic k é m p ra le s e ). H o rn íh o N ig e ru d o sáh l v š a k pouze D r P ilá t (o k o lí K o u ro u ssy ), n eboť onem ocnění D r B a u m a p řin u tilo o b a b a d a te le k n á v ra tu . P ře s to , že i z k u še n í c e sto v a te lé zra z o v a li zan ícen é b a d a te le od a fric k é cesty , b y ly je jí b o ta n ic k é v ý tě ž k y z n a č n é : 14 fa s c ik lů ro s tlin a n a tisíc e exsik á tů hub, z e jm é n a d ře v n íc h (te n to b o h a tý m y k o lo g ic k ý m a te riá l č e k á je š tě n a z p ra ­ c o v án í). O a fric k é c e stě n a p s a l D r P ilá t p o u ta v o u cesto p isn o u k n ih u „V tro p e c h u Guin e jsk é h o z á liv u “ , k te r á v y š la ve tř e c h v y d á n íc h (1941, 1944, 1945). V d u b n u 1930 n a ­ v štív il D r F ilá t ja k o d e le g á t Čs. m y k o lo g ick éh o k lu b u P o rý n í v z áp a d n ím N ě m e ck u , k d e se v D a rm s ta d tu k o n a l sjez d N ě m eck é m y k o lo g ic k é společnosti. V lé tě 1931 ro z ši­ řu je D r P il á t své p o z n a tk y o m y k o flo ře blízk éh o v ý ch o d u cesto u do m a lo a sijsk é č á s tí T u re c k a . S p říte le m D r J. V. S ta ň k e m p ro z k o u m a l n e jp rv e okolí A n k a ry v e stře d n í A n ato lii a p a k v áp en co v é p o h o ří „ Ilg a z -D a g h “ blíže p o b řeží Č ern éh o m o ře. T a m n í jed lo v é p ra le s y (A b ie s B o rn m iille ria n a M a tt.) p o sk y tly D r P ilá to v i b o h a tý m a te riá l, p ře ­ v ážn ě d ře v n íc h h u b (ce lk e m n a 800 p o lo žek ), k te r ý je u lo žen v N á ro d n ím m u se u v P ra z e . D r P il á t s b íra l v š a k ta k é ro s tlin y (3.854 po lo žek ). M y k o lo g ick é sb ě ry z p ra ­ co v al D r P ilá t v e č ty ře c h p o je d n án ích , k te r á v y šla v 1. 1932— 1937 v e V ě stn ík u f r a n ­ co u zsk é m y k o lo g ick é sp o le čn o sti (B u lletin de la Soc. m ycologique de F ra n c e ) . V n ic h o p ě t zjišťu je, že m y k o flo ra p o h o ří „ Ilg a z -D a g h “ se v p o d sta tě sh o d u je s m y k o flo ro u s tře d n í E v ro p y . K ro m ě D r P ilá ta těž ili z to h o to m a te riá lu je š tě p ro f. D r V elen o v sk ý (d isk o m y c e ty ), J . Z v á ra (r. R u s s u la ) a V. L its c h a u e r (P h y lla c te ria c e a e ). V z á ří 1935 z ú č a s tn í se D r A . P ilá t, sp o lu s R . V eselým , V I. m ez in á ro d n íh o k o n g re s u 'b o tan ick éh o v A m ste rd a m u , k d e ta k é p ro slo v il p ře d n á š k u . V č e rv en ci 1937, n a p o z v á n í ju g o s lá v ­ sk éh o b o ta n ik a V. L in d tn e ra a s p o d p o ro u Z em sk éh o ú řa d u , c e stu je D r P ilá t po srb sk é M akedonii. N a v štív il K a tla ň o v s k o u B a n ju u S k o p lje, s b o h a tý m i p o ro s ty B u x u s se m p e rv ire n s, p a k v dop ro v o d u V. L in d tn e ra o b la s t Š a r P la n in y (b u č in y a a lp s k é p á sm o h o ry „ L ju b o te n “, 2.496 m , b u čin y n a h o ře „ C m i K a m e n “ ) a posléze p o h o ří „ K o rá b “ (c c a 1400 m ) u N ič p u ru , s jed lo b u k o v ý m i a b u k o v ý m i lesy. M a te riá l z té to c e sty p u ­ b lik o v al D r P ilá t sp o lu s V. L in d tn e re m a V. L itsc h a u e re m v G lasn ik u S k o p sk o g n a u čn o g d ru š tv a (1938). D ru h á č á s t p rá c e , k te r á b y la již v y sá z e n a , b y la boh u žel z n iče n a ve v íru v ále č n ý c h u d á lo s tí n a B a lk án ě . P o sk o n čen í d ru h é sv ěto v é v á lk y p o d n ik á D r P il á t d alší c e sty do z a h ra n ič í. N a p odzim r. 1946 zajížd í do A nglie, p o z v á n k ú č a s ti n a ju b ile jn ím 50. sje z d u A n g lic k é m y k o lo g ic k é společnosti. D r P il á t v y u ž il té to p ř í­ le ž ito s ti k prohlídce m u seí, b o ta n ic k ý c h z a h ra d a h e rb á řů . S h léd n u l ta k é z n á m ý h e rb á ř

147

v K ew , o d k u d m u b y l p o zd ěji z ap ů jč en k e stu d iu m a te riá l tro p ic k ý c h d ru h ů r. C repid o tu s. B y la to p o c ta , k te r é se d o sta n e m á lo k te ré m u b o ta n ik o v i n a sv ětě. V lé tě 1947 C estuje D r P ilá t s D r M. D ey lem n a p o zv án í Spolkové v y so k é šk o ly te c h n ic k é (E id g . T ech n ísch e H o ch sch u le) v Z u ric h u po Š v ý c a rs k u (z e jm é n a v R a e ts k ý c h A lp á c h ). P ře s v e lk é sucho, k te r é te h d y i ta m pano v alo , p řiv á ž í c e n n ý m y k o lo g ic k ý m a te riá l. N a ja ř e 1848 odjíždí n a p o zv án í Š v éd sk é b o ta n ic k é sp o lečn o sti a u n iv e rs ty v U p p sa le do Š v éd ­ s k á , p ra c u je v N atu rh isb o irisk a R A ksm useet v e S to ck h o lm u , a sp o lu s J. A . N anm feldte m s tu d u je m y k o flo ru šv éd sk éh o L a p o n sk a . V ý sled k y z té to c e sty b u d o u zv e ře jn ě n y V časo p isu F rie s ia . P o sle d n í ce sto u D r P il á ta do z a h ra n ič í b y la e x k u rs e do P o ls k a V říjn u r. 1950, k d e n a p o z v á n í p o lsk é v lá d y s tu d u je v d o p ro v o d u H . O rloše v y šší h o u b y V ro z sá h lé m sm íše n ém p ra le se u B !alow ieže, z e jm é n a v p ř s n é re s e rv a c i „ P a r k N a ro d o w y “ (4.716 h a ) . S y ste m a tic k o -flo ristic k á p rá c e D r P ilá ta , č e rp a jíc í z m a te riá lu n a ­ sh ro m ážd ěn éh o v b ialo w iežsk ém p ra le se (1950) u k a z u je sh o d u ta m n í m y k o flo ry s m y k o flo ro u vých o d n ích p o lo n in sk ý c h K a rp a t. D r A. P ilá t z p ra c o v á v á ta k é sb ě ry jin ý c h b a d a te lů , d o m ácích i cizích. T é m ě ř v šic h n i so u č a sn í česk o slo v e n ští p říro d o v ěd ci, z e jm é n a m yko lo g o v é, z a síla jí m u k re v isi n eb u rč e n í své sb ě ry z Č e sk o slo v en sk a i z ciziny (B u lh a rsk o : M. D eyl a I. K lá š te rs k ý — 1936, Ju g o s la v ije : E . B a u d y š — 1935, J . P e tr b o k — 1935, R . V eselý — 1936, P a le s tin a : J . P e trb o k , 1925, K e n y a v A fric e : J. B au m , 1931). D alek o n e jv ý z n a m n ě jš í v š a k je z p ra ­ c o v áv án í d ře v n íc h hub, k te r é v 1. 1930— 1935 z a síla l D r P ilá to v ' k u rč e n i p ro f. K. E . M u ra šk in s k ij ze sib iřsk é h o O m sku. B o h a tý te n to m a te riá l, sh ro m a ž ď o v a li k ro m ě p ro f. M u ra šk in sk é h o č e tn í sb ě ra te lé p o celé a s ijs k é č á s ti S o v ětsk éh o sv azu , od U ra lu až k A m u ru . N ejv íce sb ě rů p o ch ázelo z c e n trá ln í A s 'e a p řilé h a jíc í č á s ti S ib iře. Č ty ři obisáhlé p ráce, k te r é D r P il á t z v e ř e jn i ve V ě stn ík u fra n c . m y k . sp o leč n o sti (1932 až 1936) a k r a tš í p ř s p ě v k y v jin ý c h časo p ise ch p a tř í k z á k la d n ím dílů m o m y k o flo ře a s ijs k é č á sti S o v ětsk éh o sv azu . D r P il á t u z a v írá , že — s v ý jim k o u v ý c h o d n í A sie — m y k o flo ra m írn é A sie je v p o d s ta tě s te jn á ja k o v m írn é m p á s m u E v ro p y . D r P ilá t m ěl ta k é p říle ž ito s t u rč o v a ti sb ě ry d ře v n íc h h u b z p řile h lé o b la sti M a n d žu sk a, M on­ g o ls k á a se v e rn í č in y (a ž k diol. T ib e tu ), k te r é m u z a sla lo M u seu m p říro d n íc h věd H o a n g h o -P a ih o v T :e n tsin u . T e n to m a te riá l s b íra l v 1. 1914— 1936 ře d ite l zm íněného m u sea, E . L icen t. D r P ilá t i v té to p rá c i zjišťu je , že ta k é m y k o flo ra se v e rn í Č íny se s h o d u je s m y k o flo ro u m írn éh o p á s m a E v ro p y . K tě m to p ra c ím se d ru ž í k ritic k é z p ra ­ c o v án i tro p ic k ý c h d ru h ů r. L e n tm u s z b o tan ick é h o h e rb á ř e v B e rlín ě -D a h le m u (1936), p o zd ěji ve v álce z a n k lého, m a te riá lu r. L e n tin u s z h e rb á ře N a tu r h is to r 's k a R ik sm u se e t ve S to ck h o lm u (1941) a tro p ic k ý c h d ru h ů r. C rep id o tu s z K e w -H e rb a riu m (1950). D r P ilá t se d o stá v á p o stu p n ě do s ty k u se v šem i m y k o lo g ic k ý m i p ra c o v n ík y sv ěto v é ú ro v n ě (b y l n a p ř. ta k é ve s ty k u s G. B re sa d o lo u ). Předmětem velkého pracovního úsilí Dr A. Piláta byly různé skupiny vyšších hub stopkovýtrusných, s výjimkou gasteromycetů, jimž se, právě tak jako askomycetům, věnoval jen příležitostně, Na počátku své vědecké činnosti zpracovává čeleď Cyphellaceae, jimž v 1. 1924—1929 věnoval 5 menších a 2 velké monografické práce. Následují větší práce o některých skupinách resupinátních Gorticiaceí (Aleurodiscineae, 1926, Stereaceae, 1930), pak však D r Pilát přechází ke studiu čeledi Polyporaceae, z něhož již dříve publikoval menší příspěvky v Mykologii a v r. 1925 monografickou stadii o r. Irpex. V r. 1931—-1936 uveřejňuje (v Beihefte z. Bot. Ceratraifolatt) monografii evropských Polyporaceí. V r. 1935 vydává monografii r. Pleurotus, první z řady velkých monografií. Následuje (v 1. 1936—1942) monografie Polyporaceí, nejvěbší a nejcennější dílo D r Piláta. Po r. 1940 obrací Dr P ilát svůj zájem k těm skupinám luipenatých hub, jichž druhy rostou na dřevě. Z těchto stadií vznikají monografie rodů Lentinus (dokončená r. 1942, tiskem vydaná 1946), Crepidotus (1948), v rulkapisu se nalézá monografie rodů Flammula a Pholioba. V posledních letech druhé světové války a v poválečných letech studuje D r Pilát také pozemní masité houiby lupematé a hřibavité. Kromě menších prací a větších systemaiticko-floristických příspěvků (1951, 1953) zpracovává D r P ilát předběžnou monografii r. Agaricus (PsaTliota) (1951). Ostatní zkušenosti ukládá prozatím y rozměrné publikaci „Klíč k určování našich hub hřibovitých a bedlovitých“ (1952), kterou dává československým mykologům soubornou základní pomůcku pro studium

148

vyšších hub. Toto dílo bude vbrzku rozmnoženo o Klíč Aphylophoraceí. Řada vel­ kých monografických prací bude jistě v následujících letech k užitku českosloven­ ské mykologie dále rozmnožována. Zeň publikační činnosti Dr Piláta v mykologii je neobyčejně bohatá. Seznam jeho prací čitá ke konci r. 1953 přes 300 prací. Kromě již vzpomenutých větších mo­ nografických prací jsou převážně zastoupeny menší systematické a floristické pří­ spěvky ze všech skupin vyšších hub. Dr A. Pilát počíná publikovat v r. 1924 v Mykologii, která toho roku byla za­ ložena prof. Velenovským, a zůstává kmenovým přispívatelem tohoto časopisu až do jeho zániku. Téhož roku proniká svými pracemi i do zahraničních časopisů (Hedwigia) a brzy n a to publikuje také v Annales Mjycologici, Beihefte z. Bot. Cenitralbl., Buil. de la Soc. Mye. de France. Kromě těchto velkých zahraničních periodik při­ nesly některé jeho práce v pozdější době Zeitschr. f. Pilzkunde, Schweiz. Zeitschr. f. Pilzikunde, Transact. of the Brit. Myc. Society, Svensk Botan. Tidskrift., po druhé světové válce taiké Sydowia a Friesia. Na domácí půdě po zániku Myko­ logie snaží se D r Pilát svým podílem zlepšit úroveň Časopisu čs. houbařů a v I. 1933—1935 se tichou účastí na redigování pokouší o to, aby se časopis stal skuteč­ ným orgánem československých mykologů. Jeho snaha nenachází však porozumění a proto v r. 1936 opouští půdu Časopisu čs. houbařů jako redakční poradce a později i jako přispívatel. Publikuje pak své menší příspěvky v Časopisu Národního Musea, ve Sborníku Národního Musea a hlavně ve Studia Botanica Čechosfovaea, které spoluzakládal v r. 1938 s Kruhem mladých botaniků československých a v 1. 1947 až 1951 sám vedl jako redaktor. Publikačnímu úsilí D r Piláta byla nejvíce úměrná edice „Atlas hub evropských“, kterou založil v r. 1934 s prof. Dir K. Kaiwinou. Tato edice, ve které v 1. 1934—1948 vyšlo celkem šest monografií, proslavila česko­ slovenskou mykologii po celém světě, protože kromě českého základního vydání vy­ cházela současně ve francouzském jazyce. V r. 1947, když obnovený Českosloven­ ský Mykologický Klub počal vydávat Českou mykologii, postavil Dr P iláta do čela redakce tohoto časopisu. Neustálé zlepšování vypravení i obsahu České mykologie je z větší části právě dílem D r Piláta. V současné době je D r Pilát také členem redakčního kruhu obnoveného časopisu „Živa“. Dr Pilát vydával také exsikátovou sbírku „Fungi lignicoli earpatici“ a přispí­ val do exsikátové sbírky „Cryptogamae bohemicae exsiccaitae“, kterou vydávali prof. Dr K. Kavina s doc. D r A. Hilitzerem. V mykologické činnosti D r A. P iláta zdánlivě převládají obory teoretické (system atika a floristika). Ve skutečnosti však D r Pilát při každé příležitosti uplatňoval výsledky svého studia v praxi a pro praxi. Ač sám nebyl fytopathologem, publiko­ val řadu prací z lesnické a zahradnické fytopathologie, které byly svého času jediné v oboru mykologické fytopathologie u nás uveřejňované. P atří sem dvě práce o sypavkách tisů, práce o hnilobě vinných tyček (1929), řada prací o houbách rud­ ných a uhelných dolů (Příbram , Kladno, Jáchymov), dvě práce o hnilobě dřevě­ ných podkladů ve vinohradském železničním tunelu v Praze (1933) a řada menších příspěvků. Do značné míry byly fytopathologicky zaměřeny jeho monografie dřev­ ních hub, z nichž dlouho budou čerpati lesničtí i zahradničtí fytopathologové. D r Pilát je také dlouholetým soudním znalcem pro obo-r mykologie. Dr A. Pilát věnoval svoji pozornost také propagaci jedlých hub jako potraviny a vedl tuto propagaci vždy rozvážně, hlavně se zřetelem k toxikologii hub (jak svěd­ čí referáty z oboru toxikologie hub, které uveřejňoval v Mykologii, Časopisu Nár. Mjusea a v České mykologii). V r. 1952 pak vydává dva velké Atlasy hub s nád­ hernými ilustracemi O. Ušáka, které představují základní pomůcky pro praktické

149

houbaře. K této činnosti patří také četné přednášky, dále expertisy pro různé ústa­ vy a úřady. Je přirozené, že intensivní činnost D r P iláta v mykologii se neobešla bez účasti taiké na organisačním životě československé mykologie. Když v r. 1922 byl založen Československý mykologický klub, stává se jeho členem, od r. 1924 zapisovatelem a v r. 1930 členem výboru. Když poklesl čilý ruch tohoto spolku, neúčastní se čin­ nosti československé mykologické společnosti, až teprve v 1. 1945—1946 se přidává k nepochopeným snahám o reorganisaci tohoto spolku. V r. 1946 stojí mezi zakla­ dateli obnoveného československého mykologického klubu, je ustavující valnou hromadou zvolen jeho předsedou a stojí v jeho čele i v dalších správních obdobích. V této souvislosti je vhodno připomenout, že m ytologická pracovna dřívějšího kryptogamologa a dnešního přednosty botanického oddělení Národního mutsea v P ra ­ ze se postupně stala dalším ohniskem a neoficiálním střediskem takřka všech sou­ časných československých mykologů, kteří zde vždy nalézali porozumění, radu a po­ moc při své práci, zejména otevřenou knihovnu ústavní i rozsáhlou soukromou knihovnu Dr Piláta. Tak vzniká kolem D r Piláta kruh československých mykologů, zejména z mladších generací, který jistě jednou bude právem nazván mytologickou školou Dr A. Piláta, Dr A. Pilát byl a je členem většiny domácích botanických organisací, zejména pokrokové skupiny Kruhu mladých botaniků československých, která v r. 1945 vplynula do Československé botanické společnosti. D r Pilát je též členem mno­ hých zahraničních mytologických organisací. Od 6. prosince 1923 je členem největší a nejstarší mykologické organisace, Francouzské mykologické společnosti, která jej v r. 1946 poctila čestným členstvím v uznání zásluh o světovou mykologii. V roce 1930 byl D r Pilát zvolen členem pětičlenného předsednictva Německé společnosti pro mykologii jako zástupce neněmeckých mykologů, v r. 1933 pak dopisujícím členem Německé mykologické společnosti v Berlíně. Jak již bylo úvodem řečeno, D r Pilát náleží k botanické škole prof. D r J. Vele­ novského. Okolnost, že D r Pilát zastihuje prof. Velenovského v největším rozmachu jeho tvůrčí práce mytologické, je rozhodná pro to, že D r Pilát se v botanice věnuje především mykologii. Přímý vliv prof. Velenovského se projevuje zejména v tom, že Dr Pilát naplňuje z větší části program prof. Velenovského na další mykologický výzkum Československa: po vydání základního díla „České houby“ postupné mono­ grafické zpracovávání větších i menších skupin vyšších hub. Prof. Velenovský sám se podjal úkolu zpracovat diskomycety, čeleď Hydnaceae a lupenaté rody Mýcena a Omphalia studoval jiný význačný žák prof. Velenovského, prof. D r K. Cejp, D r A. Pilátovi pak připadl úkol zpracování ostatních skupin Aphyllophoraceí, které tehdy byly u nás takřka neznámou pevninou. Pokud se týče metodologické stránky, Dr Pilát se od svého učitele brzy odchyluje v tom, že ve svých pracích prosazuje stále více důležitost přesných údajů mikroskopických (zejména anatomických) po vzoru francouzské mykologické školy. Přímým vzorem bylo mu v tom dílo H. Bourdota a A. Galzina, monografů francouzských Aphyllophoraceí. Také v pozdějších letech převádí do naší mykologie poznatky a výsledky francouzské mykologické školy (prof. Velenovský navazoval spíše na tradici německé mykologie). D r A. Pilát p ře­ jímá a dále upravuje pro Aphylliyphoráles systém Bourdotův a Galzinův, pro Agaricales pak vychází ze systému P. Konrada a A. Maublanca. Důležitým rysem my­ kologické práce D r P iláta je péče o dokumentaci. P ři svém studiu vychází vždy z herbářového materiálu, který soustřeďuje vždy jako m ateriál srovnávací. Své práce doprovází výstižnými kresbami a zpravidla i krásnými fotografiemi, které zavádí v době, kdy v naší i světové mykologii převládá zobrazování hub kresbou nebo

150

malbou. Dokázal ta k zdůraznění a správného hodnocení dokumentárního rysu foto­ grafie i pro mykologii. V posledním desetiletí poštěstilo se mu v m istru 0. Ušákovi nalézti realistického malíře hub. V systematickém nazírání se Dr Pilát rovněž brzy odchyluje od prof. Velenov­ ského tím, že jinak hodnotí zejména nižší systematické jednotky. Z počátku vyvíjí spíše snahu sbližovat druhy, ba i rody, ve větší celky (makrospecie), jak nejlépe ukazuje jeho monografie r. Pleurotus. N a tomto zjištění ničeho nemění skutečnost, že sám popsal během své třicetileté publikační činnosti několik set nových druhů a odrůd a mnoho nových rodů. Sám se vždy díval na tyto „nové druhy“ velmi kriticky a považoval je mnohdy za pomocné (v tom byl poněkud žákem prof. Veleinovského) a většinu z nich později sám revidoval. V pozdějším období, když získal obsáhlý přehled po všech skupinách vyšších hub, přistupuje k popisování nových syste­ matických jednotek již pod úhlem zostřeného pozorování a rozlišování. Systematic­ ké zkušenosti umožňují D r Pilátovi příležitostné soudy z úseku fylogenese hub, v níž se v hrubých rysech přidržuje názorů školy švýcarského mykologa E. Gaumanna. O tom, jak si prof. Velenovský cenil svého žáka, svědčí také věnování šesti druhů hub stopkovýtrusnýeh, 4 druhů a jednoho rodu (Pilatia Vel.) hub terčoplodých. Dr Pilát naopak splácí svému učiteli svůj vědecký dluh rovněž několikerým pojmeno­ váním hub jménem pro-f. Velenovského, a zejména uváděním jeho díla v širší zná­ most na půdě mezinárodní mykologie. Tak v r. 1924 zprostředkovává překlad a otištění nových Velenovského druhů rodů Anmnita a Lepiota a v r. 1948 k 90. narozeninám prof. Velenovského pořizuje a vydává latinský překlad všech nových druhů (s výjimkou diskomycetů), které prof. Velenovský během své mykologické činnosti popsal v českém jazyce. Jistě nebylo tehdy krásnějšího daru i vděku tomuto novodobému klasiku české mykologie! Přes extensivní činnost v mykologii zůstává D r A. P ilát vždy botanikem se šir­ ším, řekli bychom komplexním, zaměřením. Zajímá se o význačné rostliny, zejména zahradní, a věnuje jim příležitostné práce a nádherné fotografie v domácích příro­ dovědeckých a zahradnických časopisech. Zahrádkářům se navždy zapsal dílem „Alpinky“ (1939), které sestavil ve spolupráci se svým přítelem D r M. Deylem. Jeho dávný zájem o dendrologii vyvrcholuje v r. 1953 rozměrnou prací „Listnaté strom y a keře našich zahrad a parků“ a k tisku připravenou prací podobného rázu o stro­ mech a keřích jehličnatých. Životní dílo Dr Alberta Piláta je vpravdě bohaté a k velké cti československé botaniky. Opravňuje také k nadějím, že tvůrčí činnost Dr Piláta přinese ještě mnoho dalších úspěchů, zejména na půdě mykologie. K tomu pak přejeme jubilamtovi jménem jeho žáků, všech členů Československého mykologického klubu i jeho vý­ boru, a redakčního kruhu České mykologie srdečné „Ad multos annos“ !

Seznam m ykologických prací Dr Alb. Piláta Použité zkratky časopisů a jiných periodických publikací: Annales iMycologici: AM — Bulletin de la Soc. Mycol. de France: BSMF — Časopis českosloven. hou­ bařů: ČČsH — Časopis Národ, musea: ČNM — Česká Mykologie: ČM — Hedwigia: H — Lesnická Práce: LP — Mykologia: M — Ochrana Přírody: OP — Ochra­ na rostlin: OR — Sborník Národ, musea: SNM — Studia botanica čechoslovaca: SB — Sydowia: S — Transactions of the Brit. Mye. Soc.: TBM — Věda přírodní: VP — Věda a život: VŽ — Vesmír: V — Živa: Z. 1-51

1923 1. P o z ů s ta tk y tř e tih o rn íc h h u b v E v ro p ě. — V 1 : 104— 106, f. 1.

1924 2. Z biologie hub. — V 1 : 241— 5, f. 1— 2. 3l H ouby v dolech. L es ch a m p ig n o n s d a n s le s h o u illères. — N a še h o ry a h u tě 4 : 202— 4, f. 1—4. 4. J s o u v šech n y č irů v k y je d lé ? — M 1 : 15. 5. D ů ln í houby. M 1 : 9— 11, 22— 23, t. 1— 2. 6. N ěco o uch áčích . — M l : 31. 7. N ěk o lik d ru h ů h u b z dolů u h eln ý ch . — M l : 39— 40, f. 1— 2, t. 1. 8. J e s t m u c h o m ů rk a h líz o v itá je d o v a tá ? — M l : 47— 8. 9. U ž ití m ik ro sk o p u v m yk o lo g ii. ■ —- M l : 56— 8, 73— 4. 10. Š u p in o v k a z la tá , P h o lio ta a u rea P e rs . — M 1 : 109. 11. H n o jn ík obecný jed lý . — M l : 111. 12. D v a d ru h y p ý ch av ek . — M l : 125, t. 1. 13. iRyzec ry š a v ý ja k o je d lá h o u b a. — 1 : 127. 14. D v a z a jím a v é d ru h y cho ro šů . —- M l : 145— 6, t. 1. 15. J a k ry c h le se v y v in u jí a u z rá v a jí v ý tr u s y (b a sid io sp o ry ) u h u b ? — M l : 149— 50. 16. O je d o v a to sti v lá k n íc. — M l : 150— 1. 17. P řísp ě v e k k p o zn án í U re d in e í V y so k ý ch T a te r. — S p isy p říro d o v ě d ec k é f a k u lty K a rlo v y univ. (P u b lic a tio n s de la P a c . d es Sei. de l’U niv. C h a rle s) 24 : 1— 18. 18. C h am p ig n o n s T ch éco slo v aq u es: E sp è c e s n o u v elles d u g e n re L e p io ta d é c rite s p a r V elenovský. — ap. S a rto ry A. — M aire L., A n n a le s de la Soc. L inn. de L yon, 71 : 45— 53, t. 1— 3, 1924. 19. N ou v elles esp èces tc h é c o slo v a q u es du g e n re A m a n ita . (D ia g n o ses en la tin d’esp èces d u g e n re A m a n ita p u b liées p a r J . V e le n o v sk ý d a n s so n œ u v re „Č esk é h o u b y “ ) — Jo u rn . d e P h a rm a c ie D ’A lsac e e t de L o rra in e : 1— 4, f. 1. 20. B e iträ g e z u r K e n n tn is d e r T h e le p h o ra c ee n I : D ie C y p h ellaceen B ö h m en s. — A M 22 : 201— 218, t. 1.

1925 21. O o tra v ě m u c h o m ů rk o u h lízovitou. — M 2 : 8— 9, 20— 22. 22. J a k o u ry c h lo stí p a d a jí v ý tru s y h u b k ze m i? — M 2 : 14. 23. O poživa te ln o stí k u s tře b k y a m e th y sto v é (S a rc o sp h a e ra co ro n a ria S c h ro e t). — M 2 : 15— 6. 24. N o v ý d ru h r. P axiU us (P a x illu s V e le n o v s k ý i sp. n .) — M 2 : 26— 8, f. 1. 26. V ý tru s y h u b a h m y zy . — M 2 : 3©— 1. 26. P sa llio ta B e rn a rd u Quél. a P sa llio ta B e n e ši sp. n. — M 2 : 47— 9. 27. T ři d ru h y H y d n aceí, nové p ro Č echy. — M 2 : 52— 6, f. 1— 2. 28. D v a d ru h y chorošů. — M 2 : 62, t. 1— 2. 29. P o lyp o ru s S is to tr e m a A lb. e t Schw ., c h o ro š ro zd ě rk o v ý . — M 2 : 79. 30. N ěkol k h u b z okolí C rik v en ice v Ju g o slá v ii. — M 2 : 93— 5. 31. A m a n ita a sp e ra (F r .) Gill. a A m a n ita E lia e Q uél., dvě n o v é k a tm a n k y p ro Č e­ chy. — M 2 : 100. 32. V y trv á v á n í h u b (L a d u ré e des c h a m p ig n o n s). — M 2 : 113—8, f. 1— 2. 33. B ed la v y so k á, ozdoba n a š ic h lesů. —■M 2 : 127— 8, f. 1. 34. — e t V e le n o v s k ý J ., D vě n ové lišk y (C a n th a re lli duo no v i ex a ff in ita te C. a u ra n tia ci W ulf.) — M 2 : 148— 9. 36. P a x illu s ach erw n tiu s H um b., č e c h ra tk a sk lep n í. — M 2 : 149— 150. 36. M o n o g rap h ia C y p h e lla ce a ru m Č echo slo ven iae. I. Č á s t v še o b e cn á ( P a r tie g é n é ­ ra le ). — S p isy P říro d o v ě d , fa k . K a rlo v y univ. (P u b lic, de la fa c u lté d es S ciences de l’U niv. C h a rle s IV .), N o. 28: 1—<52. M o n o g rap h ia C y p h e lla c e a ru m Č echosloveniae. II. Č á s t s y s te m a tic k á (P a r tie sy s té m a tiq u e ). — Ibid., 29: 1— 92, f. 1— 16, t. 1— 5. 37. Z w e ite r B e itra g z u r K e n n tn is d e r tsc h ech o slo w a k isc h e n C yp h ellaceen . — AM 23 : 144— 173. 38. R evision d e r z e n tra le u ro p ä isc h e n re s u p in a te n A rte n d e r G a ttu n g Ir p e x F r . — A M 23 : 302— 7.

152

1926 39. T r a m e te s P in i (B ro t.) F rie s, c h o ro š borový, neb ezp ečn ý šk ů d ce je h lič n a tý c h s tr o ­ m ů. — M 3 : 7— 9, f. 1, t. 1. 40. Z a jím a v á o d rů d a sliz á k u lep k av é h o (U n e v a rié té in té re s s a n te de G om p h id iu s v iscid u s L .), G o m p h id iu s v isc id u s L. v a r T a tr e n sis P ilá t. — M 3 : 12, f. 1. 41. N ě k o lik p o z n á m e k k m y k o lo g :c k ý m p o m ě rů m B u lh a rs k a . (Q uelques re m a rq u e s :sur la m y co flo re de la B u lg a rie ). — M 3 : 24-—30. 42. D ryodon s e to s u m (P e rs .) B ourd. e t G alz., lo š á k š tě tin a tý , n eb ezp ečn ý šk ů d c e ja b lo ­ ni. — M 3 : 73— 5, f. 1. 43. S p o n g ip ellis borealis (W ah l.) P a t., ch o ro š sev ern í. —■M. 3 : 78— 9. 44. T ra m e te s ste reo id es (F r .) B res. v Č echách. — 3 : 103— 5, f. 1. 45. H n o jn ík sm e tištn í, C o p rin u s ste rq u ilin u s P r. — M 3 : 107. 46. J e s t m u c h o m ů rk a p o rfy ro v á (A m a n ita p o rp h u ria A. e t S.) je d o v a tá ? — M 3 : 109— 110 f. 1. 47. X a n th o c h ro u s c u tic u la ris (B u ll.) P a t., n o v ý ch o ro š p ro Č echy a M orav u . — M 3 : 120— 2, f. 1— 2. 48. R u ssu la a u tu m n a lis Vel., h o lu b in k a podzim ní. — M 3 : 124, t. 1. 49. C yp h ella la e ta F r., číšovec sv ětlý . — M 3 : 131— 2, f. 1. 50. O d řev o m o rce č i dom ovní houbě. — V 5 : 8— 10, 65— 9, f. 1— 2. 51. N o v á s y p a v k a n a tise c h v Č echách, S p h a e ru lin a T a x i (C ooke) P ilá t. (N ouvelle esp. du g. S p h a e ru lin a s u r le s ifs, en B oh.) — L P 5 : 1— 14, f. 1, t. 1— 4. 52. H ouby, v y s k y tu jíc í se n a d řev ě dolů P říb ra m s k ý c h . T h e m y c o flo ra of th e M ines o í P říb ra m . —■V ě stn ík Č s. A k a d e m ie z e m ě d ělsk é: 1038—49. 53. M o n o g rap h ie d e r m itte le u ro p ä is c h e n A leu ro d iscm e en . — AM 24 : 203—230, t. 1. 54. Z w ei n eu e A rte n d e r G a ttu n g C yp h ella a u s d e r T chech o slo w ak ei. — H 66 : 261 a ž 4, f. 1. 55. L es A g a ric a le s e t les A p h y llo p h o ra les des C a rp a th e s c e n tra le s. — B S M F 42 : 81 až 120, f. 1— 2, t. 6— 7.

1927 56. 57. 58. 59. 60. 61. 62. 63. 64. 65. 66. 67. 68. 69. 70. 71.

O ch o ro ši lé k a řsk é m , P o ly p o ru s o ffic in a lis Vili. — M 4 : 4— 8. A bbé G iacom o B resa d o la. ■— M 4 : 17— 19. P řís p ě v e k k u p o z n á n í ch o ro šů z okolí O lom ouce. — M 4 : 49. F istu lin a h e p a tic a S ch aeff., p s tř e ň d u b o v ý či m asojed . — M 4 : 52. P o ly p o ru s g ig a n te u s F r., ch o ro š o b ro v sk ý . — M 4 : 52— 3. S ez n a m d ře v n íc h d ru h ů h u b z okolí T išn o v a n a M oravě. — M 4 : 69— 71. P řís p ě v e k k u p o z n á n í A p h y llo p h o ra c eí z áp ad n íh o S lo v en sk a. (E in B e itra g z u r K e n n tn is d e r A p h y llo p h o ra c e e n d e r w estl. S lo w a k e '). — M 4 : 72— 4. Z m y k o lo g ick éh o v ý le tu n a o stro v ě B u b aq u e (A u s e in e r m y k o lo g isc h e n E x k u rsio n a n d e r In s e l B u b a q u e in d e r p o rtu g ie sisc h e n G u in e a ). —■M 4 : 105— 6. N o v á šu p in o v k a p ro Č ech y — P h o lio ta te r rig e n a F r. — M. 4 : 118— 20, f. 1. C y a th u s s tr ia tu s H ud s., č íš e n k a p ru h o v a n á . — M 4 : 124, f. 1. C a n th a rellu s m u sco id e s W ulf., liš k a m ech o v á — M 4 : 125, f. 1. P le u ro tu s u lm a riu s B ull., h lív a jilm o v á, —• M 4 : 125— 7, f. 1— 2. — e t M ácal J., C y to sp o ra ta x ifo lia Cooke e t M ass., n o v á isypavková n em o c n a t i ­ sech v Č echách. (C. t., m a la d ie nouv elle de l’if en B o h êm e). — L P 6 : 65— 70, f. 1. M y k o flo ra dolů P říb ra m s k ý c h . L a m y co flo re des m in es de P říb ra m . —■S b o rn ík Čs. A k a d e m ie zem ěd ělsk é 2 : 445— 533, t. 1— 7. E in k le in e r B e itra g z u r K e n n tn is d e r G a ttu n g C yp h ella in d e r T schech o slo w ak ei. — H 67 : 113— 8, t. 1. S k e p p e ria c a rp a tic a sp. n., n o u v elle espèce in té re s s a n te du g e n re S k e p p e ria B erk., d a n s les C a rp a th e s C e n tra le s. — B S M F 43 : 49— 58, t. 5.

1928 72. N ě k o lik n a šic h d ře v n íc h hub. (Q u elq u es re m a rq u e s s u r — M 5 : 4— 6, t. 1. 73. P o lyp o ru s su lp h u re u s (B u ll.) F r . c h o ro š síro vý . — M 74. P řísp ě v e k k u p o z n á n í A p h y llo p h o ra ce í M o ra v y a záp. K e n n tn is d e r A p h y llo p h o ra c e e n M ä h re n s u n d w estl.

nos c h am p ig n o n s s u r bois). 5 : 6— 9, f. 1. S lo v en sk a. E in B e itra g z u r S low akei. — M 5 : 25—S.

153

75. 76. 77. 78. 79. 80. 81. 82. 83. 84. 85. 86. 87. 88. 89.

S k e p p e ria c a rp a tic a P ilá t. — M 5 : 29— 30, f. 1. L a c ta r iu s b len n iu s F r., ry z e c šedozelený. — M 5 : 33. B o lb itiu s fr a g ilis L., slzečn ík k ře h k ý . — M 5 : 34— 5. S p a th u la ria c la v a ta S ch aeff., lo p a tič k a k y jo v itá . — M 5 :37, f. 1. M a ra sm iu s ra m ea lis Bull., š p ič k a v ě tev n á . — M 5 : 37— 8, f. 1. O dvodňovací k a n á ly v h y m e n o fo ru ch o ro še X a n th o c h ro u s h isp id u s (B u ll.) P a t. — M 5 : 48— 52, f. 1— 2. Z ja r n í m y k o lo g ick é e x k u rs e v okolí L ednice. A u s e in e r m y k o lo g isc h en F rü h lin g s ­ e x k u rs io n in U m g e b u n g v o n E is g ru b in S ü d -M äh ren . — M 5 : 73— 6, f. 1— 8. O rosolovce T re m e lla fu c ifo r m is B erk . —• M 5 : 86— 7, f. 1. B o le tu s ve rsico lo r R o stk ., h řib rů z n o b a re v n ý . — M 5 : 92— 3, f. 1. U n g u lin a m a rg in a ta (F r .) P a t., c h o ro š borový. —• M 5 : 93— 4. C litocybe cand id a B res., s trm ě lk a b ě lo s tn á v Č ech ách . -— M 5 : 95— 97— 8, f. 1. P haeolus S c liw e in itzii (F r .) P a t., ch o ro š S ch w ein itzů v . — M 5 : 117, f. 1. G anoderm a a p p la n a tu m (P e rs .) P a t., ch o ro š p lo sk ý . — M 5 : 124— 6, f. 1. H y s te r a n g iu m cla th ro id e s V itt., lo u p a v k a m ře ž o v k o v itá . M 5 : 127— 8, f. 1. P o m ě r m y k o flo ry tro p ic k é z á p a d n í A frik y k o s ta tn í v e g e ta c i. R e la tio n s de la m y co flo re tro p ic a le de 1’A friq u e o ccid e n tale a v e c 1’a u tr e v é g é ta tio n . — V ě stn ík V I. sjezd u Č s. p říro d o p ., lé k a ř ů a in ž e n ý rů v P ra z e 2 : 69— 72.

19 29 90. D v a m a s ité p o d h o rsk é d ru h y cho ro šů . Zw ei fle isc h ig e su b a lp in e A rte n a u s d e r G a ttu n g P o lyp o ru s. — M 6 : 7— 9, f. 1. 91. B o le tu s ca v ip e s O pat., h řib d u to n oh ý . — M 6 : 11— 2. 92. H n o jn ík sm e tištn í — C o p rin u s ste rq u ilin u s F r . — M 6 : 12. 93. T r a m e te s g ib b o sa (P e rs .) F r., ch o ro š h rb a tý . — M 6 : 12. 94. D ře v n í h o u b y v dolech Já c h y m o v sk ý c h . D ie H o lzpilze in S t. J o a c h y m s ta l’s B e rg ­ w e rk en . — M 6 : 23— 4. 9'5. M o rchella e la ta F r. S m rž v y so k ý . — M 6 : 36— 7. 96. L a clm ea h em isp h a eric a W ig g . K o s m a tk a p o lo k u la tá . — M 6 : 37, f. 1. 97. So len ia villo sa F rie s v Č ech ách . -— M. 6 : 56— 9, f. 1. 98. O hnilobě o vocných s tro m ů p ů so b en é h o u ž e v n a tc em ty g ro v a n ý m , L e n tin u s tig rin u s B ull. Ü b e r die H o lz fä u ln is d e r O b stb äu m e, w elch e L e n tin u s tig rin u s B ull, v e r ­ u rs a c h t. ■ — M 6 : 72— 4, f. 1. 99. C rep id o tu s C e sa tii R ab., n o v ý d ru h p ro Č ech y a s y s t, výzaiam d ru h u C repid o tu s a p p la n a tm P e rs . — C r. Ces. R a b . in B ö h m en u n d ein ig e B e m e rk u n g e n ü b e r die s y s te m a tis c h e B e d e u tu n g des C rep id o tu s a p p la n a tu s P e rs . — M 6 : 89— 95, f. 1— 3. 100. L e n tin u s ju g is F rie s v Č esk o slo v en sk u . — M 6 : 113— 5, f. 1. 101. N o v ý d ru h z ro d u P a n u s F rie s v Č esk o slo v en sk u . P a n u s p a te lla ris F r . in d en K a r ­ p a th e n . — M 6 : 121— 2, f. 1. 102. H n ilo b a ty č e k n a v in icích s tá tn í v y šší šk o ly o v o c n ic k o -v in a řsk é a z a h ra d n ic k é n a M ělníce. —• V ý ro č n í z p rá v a S tá t. v y šší šk o ly o v o c n ic k o -v in ařsk é a z a h ra d n ic k é n a M ělníce z a r. 1928 : 16— 31, f. 1— 8, t. 1— 3. 103. Ü b e r eine n eu e in te re s s a n te A r t a u s d e r G a ttu n g C re p id o tu s F r . — H 69 : 137 a ž 147, f. 1— 3.

1930 104. V zácn ější b ed lo v ité h o u b y z okolí P lo c k e n ste in sk é h o je z e ra n a Š u m av ě. E in ig e se lte n e re A g a ric a c e e n a u s d e r U m g e b u n g vom P lö c k e n s te in e r See im B ö h m e r­ w alde. — M 7 : 7— 11, 24— 32, 57— 60, f. 1— 19. 105. K o n g res D e u ts c h e ’G e se llsc h a ft f ü r P ilz k u n d e (N ě m ec k é sp o le č n o sti m y k o lo g ic k é ) v D a rm s ta d tu . — M 7 : 43—6, f. 1. 106. O je d o v a to sti b a ň k y v e lk o k a l šné, P u stu la ria coronaria. •— M 7 : 61. 107. L ep to p o ru s im b e rb is (B u ll.) Q uél. a T r a m e te s se ria lis F r . — M 7 : 65— 8, t. 1. 108. P o z n á m k y k n ě k te r ý m d ru h ů m ro d u P leu ro tu s. M 7 : 87— 97, 113— 121, f. 1— 6 (1930), 8 : 2 3 — 9, f. 1 - ^ í (1931). 109. L o ty šs k ý h n o jn ík dunový, C op rin u s d u n a ru m S tolí. — M 7 : 102— 3, t. 1. 110. Č esko slo v en sk é d ře v n í h o u b y I: S te r e u m P e rs . (T sch e ch o slo w a k isc h e H olzp ilze I: S te r e u m P e rs .) — S b o rn ík Č eskosl. A k a d e m ie ze m ě d ělsk é 5 : 361— 422, t. 16— 18.

154

111. C h o ro š C oriolus h ir s u tu s (W u lf.) Q uél. ja k o p a r a s it o vocných stro m ů . — O P 10 : 57— 65, f. 1— 5. 112. D v a m én ě z n á m é d ru h y c h o ro šů p ů so b ící h n ilo b u le sn íc h stro m ů . — L P 9 : 1— 8, f. 1— 2. 113. J a k ý m r á z sn eso u h o u b y ? — V 8 : 228. 114. H ro m a d n á o tr a v a šk o ln íc h d ě tí č irů v k o u p lav o h n ěd o u (T ric h o lo m a fla v o b ru n n e u m F r .) — V 8 : 229. 115. N e jv ě tš í p lodn ice h u b jed lý ch , k te r é b y ly n a le z e n y ve s tře d n í E v ro p ě. V 9 : 15— 16. 116. O z á p a ln é h u b c e (P o ly p o ru s fo m e n ta r iu s L .) — V 9 : 49— 51, 78— 9, f. 1— 4. 117. M o n o g rap h ie d e r e u ro p ä isc h e n S te re a c e e n . — H 70 : 10— 132, t. 1— 3. 118. D ie A b w ä ss e ru n g sk a n ä le in d en H y m e n o p h o ren d e r P o ly p o reen . — Z eitsch. f. P ilz k u n d e , 14 (N . F . 9) : 118— 129, t. 1.

1931 119. B o lb itiu s re tic ü la tu s v K a rp a te c h . — M 8 : 7— 8, f. 1. 120. M ouchy a h a d o v k a (P h a llu s im p u d ic u s L .) —■M 8 : 11— 12, f. 1. 121. P h ello rin a D e la stre i (M o n t.) P a t., z a jím a v á se v e ro a fric k á b řic h a tk a . (P h ello rin a D e la stre i [M o n t.] P a t., ein in te r e s s a n te r n o rd a frik a n is c h e r W ü ste n p ilz ). — M 8 : 33— 7, f. 1— 2. 122. D ryo d o n a lp e s tris (P e rs .) P il á t v Č esk o slo v en sk u. — M 8 : 53— 8, f. 1— 2. 123. N ě k o lik p o z n á m e k k ro z šíře n í h řib ů v M alé A sii. — M 8 : 103— 113, f. 1— 4. 124. O h o u b á c h ro s to u c íc h n a živočiších. — V 9 : 124— 9, f. 1— 5. 125. O č a ro v ěn ících či k o u zeln ý c h p o m etlech . —■V 10 : 4— 8, f. 1— 4. 126. M o n o g rap h ie d e r e u ro p ä isc h e n P o ly p o ra c e e n m it b e so n d e re r B e rü c k sic h tig u n g ih r e r B e z ieh u n g e n z u r L a n d w irts c h a ft I. — B eih. z. B ot. C e n tra lb l. A b t. I I : 4.8 : 404— 36, f. 1—6, t. 13— 15. 127. Ü b e r ein e n e u e H y m e n o c h a e te -A rt a u s d em sib irisch -m o n g o lisch e n G eb irg e S aja n y : H y m e n o c h a e te M u r a s h k in s k y i sp. n. — H 71 : 322— 7, f. 1— 3. 128. Ü b e r ein e n e u e A le u ro d isc u s-A rt a u s d em S a jan y -G e b irg e , A le u ro d isc u s sa jan e n sis (M u r.) P ilá t. — H 71 : 328— 31, f. 1— 3.

1932 129. - e t V eselý R ., O n o v ém d ru h u k o trč e z K rk o n o š: k o trč i N ěm cově, S p a ra ssis N ě m e c ii sp. n. — Č Č sH 12 : 97— 100, f. 1— 2. 130. N e m e c o m y c e s g. n ., n o v ý a s ijs k ý ro d b ed lo v itý c h h u b h n ě d o v ý tru sý ch . (N e m ec o m y c e s g. n., g e n u s n o v u m a s ia tic u m A g a ric in . o c h ro s p o ric a ru m ). — Č Č sH 12 : 140— 6, f. 1— i. 131. S p ecies n o v a g e n e ris G a n o d e rm a e v u lca n o K ilím a n d ja ro : G a n oderm a B a u m ii sp. n. — A M 30 : 460— 1. 132. -e t V eselý R ., S p ecies n o v a v e m a lis g e n e ris T rich o lo m a, T. K a v in a e sp. n . — A M 30 : 476— 7, t. 3— 4. 133. A d d ita m e n ta a d flo rá m S ib iria e A sia e q u e o rie n ta lis ¡m ycologicam . — B S M F 48 : 1— 52, t. 1— 8. 134. C o n trib u tio n a 1’étu d e d es H y m é n o m y c e te s de l’A sie M in eu re I. (P o lyp o ra cea e) — B S M F 48 : 162—89, t. 14— 22. 135. A d d ita m e n ta a d flo rá m A sia e M in o ris H y m e n o m y c e tu m , p a rs II. (A g a ric m a e ). B S M F 48 : 283— 302, t. 27— 33.

1933 136. G e ä ste r tr ip le x Ju n g h ., h v ězd ice tr o jd íln á v Č echách. (G e ä ste r tr ip le x in B o­ h e m ia ). Č Č sH 13 : 33— 7, f. 1— 2. 137. O in fe k c i v in o h ra d sk é h o tu n e lu v P ra z e ch o ro šem L e p to p o ru s u n d a tu s (P e rs.) P ilá t. — V P 14 : 17— 20, f. 1. 138. D r K a re l M. M alk o v sk ý . — V P 14 : 29— 30. 139. D ru h é n a le z iště z a jím a v é h o u b y H y m e n o c h a e te c a rp a tic a P il. — V P 14 : 219. 140. P o d iv n á plodn ice ch o ro še le sk léh o v podobě ru k y . — V 11 : 235— 6, f. 1. 141. O b ro v sk á p lo d n 'c e c h o ro še plo sk éh o , G a n o d erm a a p p la n a tu m . — V 11 : 236, f. 1. 142. N e m e c o m y c e s g. n . A g a ric in e a ru m o c h ro sp o ric a ru m g e n u s n o v u m m o ngolicum . — A M 31 : 54— 5.

155

143. D e specie n o v a g e n e ris S p a ra ssis F r. in Č ech o slo v a k ia le c ta : S p a ra ssis N e m e c ii sp. n. — A M 31 : 56—8, t. 1— 2. 144. E in e in te re s s a n te P ilz 'n fe k tio n des W e in b e rg e rs T u n e ls :n P r a g . ■— A M 31 : 59— 72. 145. D e P oria a u rea , specie a m e ric a n a in m o n tib u s G a rp a tic is o rie n ta lib u s le c ta . — H 73 : 31— 3, f. 1, t. 1. 146. P h o lio ta fu lv e lla (B u ll.) F r . e t Ph. c o n fra g o sa F r. in Č ech o slo v ak ia. — H 73 : 247 až 251, f. 1, t. 1. 147. — e t L :ts c h a u e r V., A d d ita m e n ta a d flo ra m A sia e M Inoris H y m e n o m y ce tu m , p a r s III. — B S M F 49 : 34— 77, f. 1— 12, t. 1— 7. 148. D e C ollybiae fu sip e d is B ull, h y m en o p h o ro m odo a b n o rm a li evoluto. —• B S M F 49 : 78— 80, t. 8. 149. — e t V eselý K., D e L e n tin o su av issim o F r. — B S M F 49 : 226— 9, t. 9. 150. A d d ita m e n ta a d flo ra m S ib iriae A siaeq u e o rie n ta lis m y co lo g icam , p a r s II. — B S M F 40 : 266— 339, f. 1, t. 12— 25.

1934 151. N ěk o lik p o z n á m e k o o b ro v sk é m díle B resad o lo v ě „ Ic o n o g ra p h ia m y c o lo g ica “ . — Č Č sH 14 : 12— 13. 152. P a n a eo lu s se p a ra tu s (L .) F r . v Č esk o slo v ensk u . — V P 15 : 117— 9, f. 1. 153. O C ordově h e rb á ři houbovém . — V P 15 : 209— 211. 154. Z c e sty b o ta n ik a M alo u A sií. — V 12 : 185— 190. 155. M o n o g rap h ie d e r e u ro p ä isc h e n P o lyp o ra ceen . II.: G rifo la G ra y u n d P h a eo lu s P a t. — B eih efte z. B ot. C en tra lb l. 52 A b t. B : 23— 95. 158. S u r le g e n re G a stro sp o riu m M a ttiro lo (G a s té ro m y c e te s ). — B S M F 60 : 37— 49. t. 1— 3. 157. Ü b e r die H y m e n o m y z e te n K lein asien s. — Schw eiz. Z e its c h rift f ü r P ilz k u n d e 12 : 126— 9.

1935 158. P lew rotus F r. — H liv a. — In : K a v in a K. — P ilá t A., A tla s h u b ev ro p sk ý c h , 2 : 1— 193, t. 1— 80. 159. O ch o ro ši šu p in a té m a jeh o o d ch y ln ý ch fo rm á c h . D e P o ly p o rello sq u am o so (H u d s.) K a rs t, e t eiu s fo rm is a b e rra n tib u s . — Č Č sH 14 : 102— 6, f. 1 (1 934); 15 : 53>— 8, 143— 5, f. 1— 2 (1935). 160. A d d ita m e n ta a d flo ra m S ib ira e A sia e q u e o rie n ta lis m y co lo g icam , p a r s II I. ■ — B S M F 51 : 351—426, t. 6— 11. 161. P oria P earso n ii P ilá t n. sp . — T B M 19 : 195— 8, t. 3.

1936 162. O k ro p e n a tc i k ro u ž k o v ité m , P a n a eo lu s se p a ra tu s (L .) F r. v Č esk o slo v en sk u . — Č Č sH 16 :1 5 — 7, f. 1— 2. 163. O ceně h isto lo g ic k ý c h z n a k ů p ro s y s te m a tik u v y ššíc h hub. (Ü b e r die B e d e u tu n g d e r h isto lo g isc h e n M e rk m a le f ü r die S y s te m a tik d e r h ö h e re n P ilz e .) P ře d n e se n o n a V I. M ez'n. B ot. K o n g re su 1935, A m ste ro d a m . — Č Č sH 16 : 113— 116. 164. O n á le z u a m e ric k é šu p in o v k y P h o lio ta a lb o c re n u la ta P e c k v K a rp a te c h . — V P 17 : 290— 1. 165. R evision d e r tro p isc h e n L e n tin u s -A rte n a u s d em H e rb a r des B o ta n isc h e n M u­ seu m s in B erlin -D ah lem . — A M 34 : 108— 140. 166. M o n o g rap h ie d e r e u ro p ä isc h e n P o lyp o ra ce en m it b e so n d e re r B e rü c k sic h tig u n g z u r L a n d w irts c h a ft. III. T eil. — B e ih e fte z. B ot. C e n tra lb l. A b t. B, 56 : 1— 82, t. 1— 8. 167. G rifola ca sta n e a e (B. e t G.) s u r chéne en F ra n c e . — B S M F 52 : 100— 1, t. 1. 168. A d d ita m e n ta a d flo ra m S ib iriae, A sia e c e n tra lis o řie n ta lisq u e m y co lo g icam , p a r s IV . — B S M F 52 : 305— 336, f. 1— 30, t. 3— 9. 169. S u r la réco lte d u P h o lio ta a lb o c re n u la ta P e c k d a n s le s C a rp a th e s. — R ev. de M yc. 1 : 303—6, t. 1. 170. — e t L u n d ell S., Ü b e r P o ly p o ru s W y n n e i B. e t B r. — S v en sk B o ta n isk T id sk rift, 30 : 229— 233, t. 1— 2.

156

1937 171. C oniofora p lo tn í, C oniophora cerebella (P e rs .) D u b y v p ra le síc h n a P o d k a rp a ts k é R usi. — Č Č sH 17 : 13— 5, f. 1— 2. 172. Ith y p h a llu s o rn a tu s Š tu s á k je s t D ic ty o p h o ra d u p lic a ta (B ose.) E . F isch . — ČČsH 17 : 70— 6, f. 1— 3. 173. E x o b a sid iu m R h o d o d e n d ri C ra m e r n a P o d k a rp a ts k é R u si. — V P 18 : 23'— 4. 174. C o n trib u tio n ä la c o n n a s s a n c e d es B asid io m y c ěte s de la p é n in su le des B alk a n s. — B S M F 53 : 81— 104, f. 1— 4, t. 1— 5. 175. A d d :ta m e n ta a d flo ra m A sia e M in o ris H y m e n o m y c e tu m e t G a stero m y c etu m , p a rs IV. — B S M F 53 : 253— 264, f. 1— 3, t. 7— 8.

1938 176. O tř e c h n ález ec h m u c h o m ů rk y šišk o v ité — A m a n ita stro b ilifo rm is V itt. v Č esk o ­ slovensku. — Č Č sH 18 : 87— 9, f. 1— 2. 177. H y m e n o m y c e te s novi vel c ritic i Č ech o slo v ak iae. —- SB 1 : 3'— 7, t. 1. 178. L in d tn e ria g. n., a n ew g e n u s of th e P h y la c te ria c e a e w ith p o ly p o ro id hy m en o p h o r. — SB 1 : 71— 3, f. 1. 179. S ezn am d ru h ů hub, p o p sa n ý c h A . C. J. C ordou s u d án ím o rig in á ln íc h e x em p lářů , k te r é jso u u lo žen y v h e rb á ři N á ro d n íh o m u se a v P ra z e . L iste d e r v o n A. C. J. C orda b e sch rieb en e n P ilz a rte n , m it A n g a b e d e r O rig in ale x e m p la re , die im H e r­ b a riu m des N a tio n a lm u s e u m s in P r a g a u fb e w a h rt sind. — SN M (A c ta M usei N a t. P ra g a e ) 1 (B ) : 130— 170. 180. S pecies n o v a c a r p a ť c a g e n e ris F la m m u la F r . (F . cro ceo la m ella ta sp. n .) — B S M F 54 : 251— 2, t. 3. 181. — e t L in d tn e r V. e t L its c h a u e r V., E in B e itra g z u r K e n n tn is d e r B asid io m y ceten von S ü d serb ien . I. T e 1. —■ G la sn ik S k o p sk o g n a u č n o g d ru S tv a (B ull, de la Soc. Sei. de S k o p lje) 18 : 173— 92.

1939 182 V lák n íce P a to u illa rd o v a , In o c y b e P a to u illa rd ii B res. — Č Č sH 19 : 4— 6, f. 1. 183. L e p to p o ru s W e r n e ri P ilá t, P o ly p o ra c e a ru m species n o v a m a ro c a n a . — SB 2 : 61, t. 2. 184. P h o lio ta g ra n d is R e a v Č echách. — Č N M odd. p řír. 113 : 149— 150. 185. O je d o v a to sti v lá k n íc (In o c y b e ). — V 17 : 168— 70, f. 1— 2. 186. D á m a v z á v o ji —- síťo v k a d v o j'tá , D ic tyo p h o ra d u p lic a ta v Č echách. V 18 : 72, f. 1.

1940 187. 188. 189. 190. 191. 192. 193.

O houbě S h iita k e , k te r o u J a p o n c i a Č íň an é um ěle p ě stu jí. — Č ČsH 20 : 22— 3. Species n o v a e b o re a li-a m e ric a n a e g e n e ris P oria. — SB 3 : 1— 4. H y m e n o m y c e te s C a rp a to ru m o rle n ta liu m . — SN M 2 (B ) 37— 80. C lito cyb e g a llin a cea (S co p .) Gill v Č echách. — Č N M 114 : 217— 220. P o lyp o rellu s rh izo p h ilu s (P a t.) P il. n a M orav ě. — ČN M 114 : 230— 231. H o u b a ro s to u c í n a houbě. — V 19 : 76— 8, f. 1. B a s'd io m y c e te s ch in e n ses a cel. E m ilio L icen tio in itin e rib u s p e r C h in á m se p te n trio n a le m a n n is 1914— 1936 su sc e p tls, lec ti. — A M 38 : 61— 82, t . 1— 4.

1941 194. 195. 196. 197. 198. 199.

E x id ia u m b rin e lla B res., č e rn o ro so l n au m b ro v ělý . — Č Č sH 21 : 86— 8, f. 1. P le u ro tu s d iffr a c tu s P ilá t, sp ecies n o v a c a rp a tic a . — SB 4 : 40, t. 1. O ch o ro ši h o rsk é m , zho u b ci n e js ta rš íc h jedlí. — V 19 : 247— 50, f. 1— 3. P o d iv u h o d n ě p o šk o ze n ý k m e n vrb y . — V 20 : 48. O o tra v á c h h n o jn k em in k o u sto v ý m . — V 20 : 86. R evision d e r G a ttu n g L e n tin u s F r. a u s d em H e rb a r des N a tu rh is to r is k a m u s e e t in S tock h o lm . -— A M 39 : 71— 105.

R ik s-

157

19 42 200. P olyporace a e — H o u b y ch o ro šo v ité I.— II.«— In : K a v in a K. e t P il á t A ., A tla s h u b ev ro p sk ý ch , 3 : 1— 624, t. 1— 374. 201. T o m e n te lla Š m a rd a e , sp ecies n o v a m o ra v ic a se c tio n is R u g u lo sa e B. e t G. — SB 5 : 75, t. 10. 202. E in in te r r e s s a n te r F u n d d e r m o rch ello id en F ru c h tk ö rp e r v o n A m a n ita ru b en s Scop. — SB 5 : 76— 9, t. 11— 12. 203. C oprinus V o šo u stii sp. n. b o h e m ica sec tio n is V olvatí. — S B 5 : 207— 8, t. 20— 21. 204. Š p ič k a v ě šte c k á , M a ra sm iu s h a rio lo ru m (D C ) Q. — V 18 : 237— 9.

1943 205. S lizáček hlenový. — V 22 : 16, f. 1.

1946 206. E v ro p sk é d ru h y h o u ž ev n a tců , L e n tin u s F r. — In : K a v in a K. — P ilá t A., A tla s hu b ev ro p sk ý c h 5 : 1— 44, t. 1-—31. 207. V ý živ n o st hub. — V 24 : 144. 208. — e t S v rč e k M., T ric h o lo m a h elvio d o r sp. n. b o h em ica. — SB 7 : 2— 8, f. 1— 5. 209. O houbový ch jed ec h a o tra v á c h h o u b am i. — Č N M 115 : 61— 72.

1947 210. V ý živ n á h o d n o ta hub. — ČM 1 : 6— 10. 211. -— e t S v rč e k M., S c le ro tin ia V e se lý i sp. n., n o v á h liz e n k a ro s to u c í n a p řesličce v Č echách. — Č M 1 : 42— 5, f. 1— 2. 212. O tra v y h o u b a m i v e Š v ý c a rsk u . — ČM 1 : 54— 5. 213. P a lč iv o s t č i h o řk o s t ry z c e p e p m é h o (L a c ta r iu s p ip e r a tu s ), — ČM 1 : 57. 214. K olik je d ru h ů h u b n a sv ě tě ? •— ČM 1 : 58— 9. 215. T u h ý ž iv o t o lšo v k y su ch é či k la n o lís tk y ( S c h iz o p h y llu m á ln e u m ). —■ČM 1 : 93— 4. 216. S tra v ite ln o s t h o u b o v ý ch bílk o v in . — Č N M 116 : 208. 217. So len ia S v rč e k ii, sp ecies n o v a b o h em ica. — B S M F 63 : 203— 4, t. 7. 218. Ü b e r S tro p h a ria F e rrii B re s. und S. ru g o so -a n n u la ta F a rlo w . — Schw eiz. Z e it­ s c h r ift. f. P ilz k u n d e 25 : 12— 3. 219. F o m e s c y tis in u s (B e rk ) Gill, a n E d e lk a sta n ie . — Schw eiz. Z e itsc h r. f. P ilz k u n d e 25 : 161— 3.

1948 220. E v ro p sk é druihy tre p k o v ite k C rep id o tu s F r . — In : P ilá t A., A tla s h u b e v ro p sk ý ch , 6 : 1— 78, t. 1— 24. 221. Č irů v k a to p o lo v á, T ric h o lo m a p o p u lin u m L an g e . — ČM 2 : 13— 5, f. 1—-2. 222. S c le r o tiu m A e g e r ita H o ffm . a P e n io p h o ra A e g e r ita (H o ffm .) v. H . e t L. — ČM 2 : 25— 9, f. 1— 2. 223. H lív a číšovcoviitá (P le u ro tu s c y p h e llifo rm is B e rk .) v Č echách. — ČM 2 : 74— 7, f. 1— 3. 224. I n m e m o ria m P ro f. K a re l K a v in a, P h D r. — SB 9 : 3— 5. 225. O n th e G en u s G aleropsis V elen o v sk ý . — SB 9 : 177— 185, f. 1— 5. 226. H o u b y v tro p e c h . — VŽ 14 : 446— 52. 227. V elen o v sk ý i sp ecies n o v a e B a sid io m y cetu m , q u a s in o p ere „Č esk é h o u b y “ (F u n g i B o h e m ia e), a n n is 1920— 22 in lin g u a b o h e m ic a edito, d e sc rip sit. (T ra d u c tio la tin a ) — O p e ra b o ta n ic a č e ch ica 6 : 1— 301. 228. C oprinus n iv e u s (P e rs .) F r . — Schw eiz. Z e itsc h r. f. P ilz. 26 : 100— 1, f. 1. 229. G dlera R ic k e n i f. te tra sp o r a K ühn. — Schw eiz. Z e itsc h r. f. P ilz. 26 : 132— 3, f. 1.

158

1949 280. 231. 232. 233. 284. 235. 236. 23i7. 238.

L o šá k s íro ž lu tý (C alodon su lp h u re u m [K a lc h b r.] Q uél.) n a M o rav ě a v Č echách. — ČM 3 : 16— 9, f. 1— 2. D ru h ý n á le z h llv y č išo v co v ité C Pleurotus c y p h e llifo rm is B e rk .) v Č ech ách . — ČM 3 : 23, f. 1. Z a prof. D r Jo s e fe m V elen o v sk ý m . — ČM 3 : 65— 7, f. 1. B o le tu s F e c h tn e r i V ele n o v sk ý 1922 — H řib F e c h tn e rů v . — ČM 3 : 97— 102, f. 1— 2. Z a jím a v á sro stlic e k lo u z k a k ra v s k é h o a sliz á k a rů žového. — ČM 3 : 123'— 4, f. 1. Z a jím a v á a b n o rm a lita h o lu b in k y trá v o z e le n é — R u ssu la a e ru g in e a (L in d b l.) F r . — ČM 3 : 124— 5, f. 1. P o ž e re k v e v e rk y n a p o v rc h u k lo b o u k u h řib u k o lo d ěje (B o le tu s e ry th ro p u s P e rs .) — ČM 3 : 126— 7, f. 1. A d M o n o g ra p h ia m C re p id o to ru m e u ro p a e o ru m S u p p le m e n tu m I. — SB 10 : 149 až 54. f. 1. — e t S v rě e k M ., B o le tin u s tr id e n tin u s (B re s.) su b sp . L a n d k a m m e ri, su b sp ecies n o v a bohem ica. — SN M 5 (B ) 7 : 1— 8, t. 1— 4.

1950 239. — e t C h a rv á t I., C a n th a re llu s cupU latus F r . — L ršk a p o h á rk o v itá v Č esk o slo v en ­ sku. — Č M 4 : 3>—6, f. 1. 240. O říš, v ý te č n ý je d lý ch o ro š ( G rifola u m b e lla ta [P e rs.] P ilá t) . — ČM 4 : 27— 9, f. 1. 241. T rž n í h o u b y v Č ín ě a Ja p o n s k u . — ČM 4 : 33— 9, f. 1— 2. 242. T m a v o b ě lk a šed o b ílá —■M ela n o leu ca p o lioleuca (F r .) K ü h n e r e t M a ire v Č ech ách . — ČM 4 : 68— 71, f. 1— 3. 243. P e n íz o v k a ra š e lin ík o v á — CoXlybia p a lu s tris (P e c k ) v Č echách. — ČM 4 : 79— 82, f. 1— 2. 244. T u lo s to m a g ra n u lo su m L év., p a le č k a z rn ě n á v P o lab í. — ČM 4 : 98— 9, f. 1. 245. K ro z š íře n í p ý o h a v k o v ité h o u b y G a stro sp o riu m sim p le x M at. — ČM 4 : 99. 246. O tra v y h o u b a m i v e Š v ý c a rs k u v ro c e 1948. — ČM 4 : 115— 21, f. 1— 3. 247. — e t C h a rv á t I., Č irů v k a G u e m isa c o v a — T ric h o lo m a G u e m isa c i C ro u a n in Č e­ ch o slo v ak ia. — ČM 4 : 121— 7, f. 1, t. 1. 248. V z á c n á te p lo m iln á h o u b a : n á ra m k o v itk a ž lu to z e le n á — A rm illa ria lu te o v ire n s (A . e t S.) Sacc. — ČM 4 : 141— 5, f. 1— 2, t. 1. 249. H o u b a řs k á h á d a n k a . — ČM 4 : 160. 250. T o th e 5 0 th B irth d a y o f P ro fe s s o r K a re l C ejp. — SB 11 : 1— 6. 251. C o n trib u tio n to th e K no w led g e o f th e H y m e n o m y c e te s o f B ialo w ieza V irg in F o ­ r e s t in P o lan d . — SB 11 : 145— 73, f. 1— 22. 252. H o u b a g u e p 'n ie c h řa p á č o v itá — G uep in ia h elvello id es (D C ) F r. v Č esk o slo v en sk u . — Č N M 118— 119 : 92— 5, f. 1— 2. 253. P o d iv n á h yd n o id n í fo r m a m u c h o m ů rk y n a rů ž o v ě lé ( A m a n ita ru b e sc e n s). — Č N M 118— 119 : 110— 113, f. 1— 2. 254. D a lší v ý s k y t h lív y o livové — P le u ro tu s o lea riu s (D C ) F r . v Č ech ách . — ČNM 118— 119 :1 1 3 — 116, f. 1— 3. 255. M y k o rrh iz a . — P říro d a 43 : 191—-4, f. 1— 2. 256. R ev isio n of th e T y p e s o f so m e E x tra e u ro p e a n S p ecies of th e G enus C rep id o tu s. — T B M 33 : 215— 249, t. 1— 3.

1951 257. — K líč k u rč o v á n í n a š ic h h u b h řib o v itý c h a b ed lo v itý ch (A g a ric a le s) (A g a ric a liu m e u ro p a e o ru m C lav is d ic h o to m ic a ). — p p . 1— 719, f. 1— 661. P r a h a (B rá z d a ). 258. K lo u zek ž lu ta v ý — B o le tu s fla v id u s F r. v Č echách. — ČM 5 :1— 3, f. 1— 2. 259. J e š tě o o tra v ě h řib e m n a c h o v ý m — B o le tu s p u rp u re u s F r . — ČM 5 : 13— 6, f. 1— 2 . 260. K u ř á tk a zele n ajíc í a k u ř á t k a In v a lo v a čili k u ř á tk a je d lo v á ve sm y slu P erso o n o v ě a F rie so v ě . — Č M 5 : 22—5 , f. 1— 2. 261. Kurilosmíí a b n o rm ita h o lu b in k y b ů k o v k v , R u ssu la h e te ro p h y lla F r. — Č M 5 : 38— 9, f. 1. 262. H řib z la to p o rý —■ B o le tu s a u rip o ru s P e c k . — ČM 5 : 76— 9, f. 1. 263. P ě s to v á n í žam p io n ů v S SSR . — ČM 5 : 84— 5.

159

264. Z a a k a d e m ic k ý m m a líře m B o h u m ilem D v o řá k e m . — ČM 5 : 95— 6, f. 1. 265. Č irů v k a ty g r o v itá — T rich o lo m a p a rd in u m Q uél., je d n a z n e jz á k e řn ě jš íc h je d o ­ v a tý c h hub. — Č M 5 : 97— 100, f. 1— 2. 266. P en íz o v k a p á ch n o u c í — C ollyb ia ra n cid a F r., n a š e m álo z n á m á je d lá h ouba. ČM 5 : 117— 120, f. 1. 267. K u ř á tk a u ť a tá a k u ř á t k a H e rk u lo v a ( C la va ria tr u n c a ta Quél. in B o h e m ia ). — ČM 5 : 148— 152, f. 1— 2. 268. H y m en o m y c e tes n o v i v e l m in u s co g n iti Č ech o slo v ak iae. SB 12 : 1— 72, f. 1— 57. 269. O ro z šíře n í p o d lo u b n ík u sin éh o v Č esk o slo v en sk u . — Č N M 120 : 64— 71, f. 1— 5. 270. Č eské d ru h y ža m p io n ů (A g a ric w s). T h e B o h em ian S pecies of th e G en u s A g a ric u s. — SN M 7 (B ) 1 : 1— 142, t. 1— 17. 271. M ethuisalem m e z i h o u b am i. L y c o p e rd o n c y a th ifo r m e B ose. —• P říro d a 44 : 43 až 6, f. 1— 4. 272. N á ro d n í p a r k v B !alow ieži. — O P 6 : 10— 5.

1952 273. —• e t U š á k O., N a še houby. — p p . 1— 335, t. 1— 120. P r a h a (B rá z d a ). 274. —■e t U š á k O., A tla s hub. — p p . 1— 55, t. 1— 94. P r a h a (S t. p e d ag . n a k la d a t.). 275. —■e t K o tla b a F ., H líz e n k a k ť k v o v á — S c le ro tin ia O xyco cci VoYon. v Č esk o slo v en ­ sku. — ČM 6 : 41— 4, f. 1— 2. 276. P o z o r n a p ru d c e je d o v a to u v lá k n íc í P a to u illa rd o v u — In o c y b e P a to u illa rd i B res.! — ČM 6 : 70— 3, f. 1. 277. K o v á ř a koloděj. — ČM 6 : 87— 93, f. 1— 4. 278. R u d o č e c h ra tk a tm a v á — R h o d o p a x illu s o b scu ru s P ilá t 1951 je sn a d to to ž n á s a fr ic ­ k o u ru d o č e c h ra tk o u č e rn a jíc í — R h o d o p a x illu s n ig re sc e n s M a ire 1945. — ČM 6 : 94— 7, f. 1, t. 1. 279. P e č á r k a v ln a tá —- A g a ric u s lan ip es (M oell. e t S c h a e ff.) S :ng. — b y la po p rv é n ale z e n a v Č esk o slo v en sk u . — ČM 6 : 116— 8, f. 1. 280. — e t K o tla b a F ., T ři se v e rsk é h lízen k y , nové p ro Č esk o slo v en sk o : h líz e n k a ro jo v n ík o v á — S c le ro tin ia L e d i N aw ., h líz e n k a V ah lo v a — S c le ro tin ia V a h lia n a R o str. a h líz e n k a b ru s in k o v á — S c le ro tin ia U rn u la (W ein m .) R eh m . — ČM 6 : 131— 8, f. 1— 3. 281. P la m é n k a d e v o n sk á — F la m m ú la d evo n ic a P ilá t 1951. — ČM 6 : 159— 62, f. 1 až 2, t. 1. 282. H řib b ro n zo v ý —- B o le tu s edulis su b sp . a ere u s B ull. v Č ech ách . — ČM 6 : 175 a ž 80, f. 1— 3.

1953 283. — e t S v rče k M., O m eším o u šk u sivém — L e p to tu s g la u c u s — ve sm y slu B a tsc h o v ě-F rie so v ě a Q uéletově i p o zd ějších a u to rů . — ČM 7 : 8— 13, f. 1. 284. H o usenice stře v lik o v á —■ C o rd ycep s e n to m o rrh iza (D ick s.) L in k v Č esk o slo v en ­ sku. — ČM 7 : 21— 25, f. 1— 2. 285. J e m u c h o m ů rk a z te p ilá — A m a n ita ex c e lša F r . je n o d rů d o u m u c h o m ů rk y tlu s té nebo odl šn ý m d ru h e m ? — ČM 7 : 31— 4, f. 1— 2. 286. P ro f. D r B ohum il N ěm ec o sm d e sátn ík em . — ČM 7 : 49— 51. 287. H řib Q uéletů v — B o le tu s Q u életii S c h u lze r v Č ech ách . — ČM 7 : 65— 9, f. 1— 2, t. 1. 288. O m eším o u šk u la lo č n a té m — L e p to tu s lo b a tu s (P e rs .) K a rs t. — ČM 7 : 89— 91, f. 1— 2. 289. S u ch o h řib m o d ra č k a — X e ro c o m u s p u lv e r u le n tu s (O p a t.) Gilb. — ČM 7 : 101 a ž 3, f. 1— 2, t. 1. 290. S u ch o h ř ib h v ě z d ák o ž ijn ý •—• X e ro c o m u s a streico la Im a z e k i. — ČM 7 : 103. 291. Z a jím a v á n o v á h líz e n k a (S c le ro tin ia ) p ro Č eskoslovensko. — S c lero tin ia caricis — a m p u lla c e a e N y b e rg in B ohem ia. ČM 7 : 115— 7, f. 1. (p h o to V. K n e b lo v á). 292. H n o jn ík řá s o v ý — C op rin u s p lic a tilis F r. ex C u rtis v y ro s tl v N á ro d n ím M u seu v P ra z e . — ČM 7 : 127— 8, f. 1. 293. O s a ta n u a h řib u p u rp u ro v é m . — Ž 1 : 139— 41, f. 1— 5, t. 1— 2 (O. U š á k ).

160

294. V e lo m y c e n a g. n., e in e n e u e G a ttu n g a u s der V e r w a n d tsc h a ft der K e im lin g e . — S c h w e iz . Z e itsch r. f. P ilz k . 31 : 172— 5, f. 1— 2. 295. H y m e n o m y c e te s n o v i v e l m in u s c o g n iti Ö ec h o slo v a k ia e II. —- S N M 9 (B ) 2 : 1 a ž 109, t. 1— 10. 296. U b e r e in e n e u e A b a r t v o n G a u tiera m o rc h e lla e fo rm is. — S 7 : 8— 13, t. 1, 1953. 297. Ü b e r V e r g iftu n g e n m it der S p eise lo ro h el (G y ro m itra e sc u le n ta [P e r s .] F r .) — S ( v tis k u ). 298. T re m e lla m y c o p h a g a M a rtin 1940 w u rd e in E u r o p a g e fu n d en . — S (v tis k u ). 299. —• e t N a n n fe ld t J. A . A d c o g n itio n e m fu n g o ru m L a p p o n ia e S u e c ic a e a d d ita m e n tu m . — F r ie s ia (v t is k u ) . Dodatky. 300. O m u c h o m ů rc e z te p ilé — A m a n ita sp issa F r. v a r . excelsa F r. — Č N M 118 a ž 119 : 126— 129, 1 9 4 9 /1 9 5 0 . 301. O ch u ť ové ja k o s ti n ě k te r ý c h s u š e n ý c h hub. — Č N M 121 : 130— 135, 1952. 302. C h o ro šo v n ík tr á v n í — P o ly p o re llu s rh izo p h illu s (P a t.) P ilá t — b y l n a le z e n v Č e­ ch á ch . — Č N M 121 : 139, 1952. P e 3 io m e 2-ro Hoaöpsi 1953 ro,aa HcnojiHHJiocb 50 ;ieT co ähh poJKAenHH Ä-pa AjiböepTa n h ji a t a (D r A lb e r t P ilá t ) , 3 aBe,nyiomHft óOTaHnqecKHM oraeJieHHeM HaunoHajibHoro M y 3ea b ílp a re, npeaceflaTejiH MexocjioBauKoro MHKOJiornqecKoro Kjiy 6a h nnaBHoro peaaKTopa jKypHajia «MeuicKaa MHKOJiorHH» ( « č e s k á m y k o lo g ie » ). IOďhjihp poähjich b ripare, yMHJicn b KapjiOBOM yHHBepcHTeTe b Ilpare, rne h 6wji npoB03rjiauiěH 29. X. 1926 ro^a äoktopom ecTecTBeHHbix HayK. B 1922— 1928 ro^ax oh paöoTaJi b KaqecTBe Hayraoro coTpyÄHHKa b 60TaHHqecK0M HHCTHTyTe öbmmero ecTecTBeHHoro 4>aKyjibTeTa, B03rjiaBHTejieM KOTOporo b to BpeMH 6bui npocj). Ä-p Hoch({) BejieHOBCKHH. C 1930 ro.ua oh paöoTaeT b ĎOTaHHiecKOM OTAejieHHH HauHOHajibHoro M y3ea b Ilpare, 3aBe^yiOUlHM KOTOpOrO OH HBJIHeTCH B HaCTOHmee B peM H . C caMoro Hawajia CBoeft nayMHOH /teflTejibHOCTH b oÓjiacTH 6ot3hhkh Ä-p flmiaT nocBHthji c B o ě BH H M aH H e, rjiaBHbíM 06pa30M, M H K O Jio rH H . B stoh oÓJiacTH oh 6biji jiymiiHM yqehhkom npotj). BejienoBCKoro. Kor.ua npoij). BejieHOBCKHň H3aaji b 1920— 1922 roaax cbok> paöoTy «MemcKHe rpHÖbi» (« Č e sk é h ou b y», P u n g i B o h e m ia e ), KOTopaa n p e f lC T a B J ía e T co6oft ochobhoh Tpya no qemcKoň MHK0(j)Ji0pe, oh HMe.n b BHay nocTeneHnyro noaroTOBKy MOHorpatjwTCCKHx HccjieaoBaHHň 06 OT^ejibHUx po/iax h ßojibiiiHX rpynnax rpnöoB. 9Ty nporpaMMy b ochobhom BbinojHHJi a-p A. ílnjiaT, KOTopbiň cHaqajia pa 3pa 6oTaji C yphellaceae, A leu ro d iscin a e , S terea c ea e , noTOM 6ojibmoe ceMeůcTBO P o lyp o ra ce a e h poabi P leuro tu s, L e n tm u s , C rep id o tu s h A g a ric u s.

KpoMe 9THX CojibmHx M0H0rpa(j)HqecKHX TpyaoB oh H3^aji b 1924—1953 roaax CBbirne 300 paöoT b qexocJiOBauKHx h 3apy6e>KHbix óoTaHHiecKHx h, rJiaBHbíM 06pa30M, b MHKOjiorHMecKHx jKypHajiax (nojiHbiö ciihcok TpyaoB Ä-pa ÜHJiaTa npiwiaraeM). Cpe^n sthx paóoT ocoCeHHO BajKHbí cHCTeMaTHHecKO-tJjjiopHCTH^ecKHe paóoTbi o rpHĎax KapnaTCKoii YupaHHU, Ch6hph, MoHrojiHH, Cpe^Heft h boctohhoh coBeTCKofi A3hh, ceBepHoro KHTaa h Majioň A3hh. B 1928 ropy oh coBepuiHJi MHKOJiorHHecKoe nyTemecTBHe b 3an. AcjjpuKy. B nocjieaHHe ro w Ä-p ílmiaT iiocbhthji ceßsi H3yweHHio rpH60B-30HTHK0B (A g a ric a le s). Summary On N o v e m b e r 2nd, 1953, D r A lb e r t P ilá t, h e a d o f th e B o ta n ic a l D iv isio n o f th e N a tio ­ n a l M u seu m in P r a g u e , p r e sid e n t o f th e C z ec h o slo v a c M y c o lo g ic a l Club, an d c h ie f e d ito r o f th e p e r io d ic a l „ Č esk á m y k o lo g ie “ c e le b r a te d h is 5 0th b irth d ay. D r P ilá t w a s b ora in P r a g u e , stu d ie d a t th e C h a rles U n iv e r sity , w h er e h e o b ta in e d t h e d e g r e e o f d o cto r o f sc ie n c e on O ctob er 29, 1926. F ro m 19221— 1928 h e w a s a s c ie n ­ tific w o r k e r a t th e B o ta n ic a l In s titu te o f th e fo r m e r S c ie n c e F a c u lty w h o se th e n d irec­ to r w a s P r o fe s s o r J o s e f V e le n o v sk ý . S in ce 1930 h e w o r k e d in th e B o ta n ic a l D iv i­ sio n th e N a tio n a l M u seu m in P r a g u e . F ro m th e v e r y b e g in n in g o f h is stu d ie s D r P ilá t d e v o te d h im se lf e sp e c ia lly to m y c o ­ lo g y ; a n d he q u ic k ly p ro v ed to be th e b e s t p u p il o f P r o fe sso r V e le n o v sk ý h a d e v e r had.

161

A fte r tihe p u b lic a tio n of h is classic w o rk č e s k é h o u b y (F u n g i B o h em iae) 1920— 1922, P ro fe s s o r V elen o v sk ý in te n d e d to w o rk m o n o g ra p h ic a lly a n d s y s te m a tic a lly th e d if­ f e r e n t g e n e ra a n d la r g e r g ro u p s o f fu n g i. I t fe ll to th e lo t o f D r P il á t to c a r r y o u t th e la r g e r p a r t o f th is p ro je c t. D r P ilá t w o rk e d f i r s t th e C yp h ella cea e, A le u ro d isc in a e, S terea cea e, l a t e r th e la r g e fa m ily P o lyp o ra ce a e a n d th e g e n e ra P le u ro tu s, L e n tin u s , C rep id o tu s a n d A g a ric u s. I n ad d itio n to th e e n su in g la r g e m o n o g ra p h s D r P il á t h a s p u b lish ed m o re th a n 300 p a p e rs a n d a rtic le s in C zech o slo v a k a n d fo re ig n b o ta n ic a l a n d e sp ecially m y co lo g ical p e rio d ic a ls b e tw e e n 1924— 1953 (see th e a p p e n d e d lis t o f a ll p u b lic a tio n s of D r P ilá t) . T h e m o s t im p o rta n t of th e s e s h o r te r w o rk s a r e u n d o u b te d ly th e s y s te m a tic -flo ristic a rtic le s a n d p a p e rs o n th e m u s h ro o m s o f th e C a rp a th ia n U k ra in e , S ib eria, M ongolia, C e n tra l a n d E a s te r n S o v iet A sia, N o rth e r n C hina, a n d A sia M inor. I n 1928 D r P ilá t m a d e a m y co lo g ical ex p ed itio n to W e st A fric a . I n re c e n t y e a rs D r P ilá t h a s d ev o ted h im self to th e s tu d y of th e A g a rica les.

Lentinellus Piláti sp. n., nový druh rodu houžovec (Lentinellus Karst, em. Kiihner). K 50. n a ro z e n in á m D r A lb e rta P ilá ta . M U D r J o s e f H e rin k

10. července 1949 jsem se zúčastnil velké mykologické exkurse, podniknuté Čes­ koslovenským mykologickým klubem do oblasti Karlštejna a Srbslka. P ři této příle­ žitosti nalezl pilný mykolog Zdeněk Pouzar na úpatí „Velké hory“ v údolí s vodo­ pády u Srbska na habrovém pařezu jediný dospělý kus houby, která na prvý pohled náležela do skupiny lupenatých hub hlívovitých ( PleurotoicLeae). Jsem zavázán díky Z. Pouzarovi, že mi svůj m ateriál předal k prozkoumání. Studiem čerstvé houby a pozdějším mikroskopickým průzkumem exsikátu jsem zjistil, že s největší pravdě­ podobností jde o dosud nepopsaný druh ze skupiny přisedlých druhů rodu Lenti­ nellus Kiarst. (houžovec). Věnuji tento druh D r Albertu Pilátovi k jeho 50. naroze­ ninám jménem jeho žáků a všech československých mykologů jako výraz uznání zásluh o československou i světovou mykologii. Lentinellus Piláti sp. n., h o u ž o v e c P i l á t ů v . P l o d n i c e ¡bez třeně, přisedá zúženou basí k substrátu. K l o b o u k souměrný, ploše klenutý, k okraji zaoblený a krátce podviinutý, obry­ su lžicovitého, pozvolna šikmo zúženého k místu úponu, 2.4 cm široký; okraj lupeny nepřesahuje, o strý ; p o k o ž k a neslupitelná, pravděpodobně suchá a nehygrofanní, hladce plstnaítá, ¡matná, smetanově bílá, na čerstvém exsikátu slámožlutavá, později okrově žlutavá. L u p e n y úzce kopinaté, k basálnímu konci více zúžené než k okraji kloboulku, končící těsně při úponu klobouku, rovné, hladkého povrchu, největší z nich 3 ¡mm vysoké, velmi tenké a husté (konce na okraji klobouku cca 0.1 mm vzdáleny), veljni pružné, lysé, bledě smetanové, u exsikátu slámožlutavé, ¡později okrově žlutavé. O s t ř í hrubě nepravidelně zubaté, ale k okraji klobouku téměř rovné. L a m e l l u 1 y 4—5 délek, uspořádány v souměrné skupiny, ukončeny volně, šikmo vykrojeně. V ý t r u s n ý p r i a c h křídově bílý. D u ž n i n a nejtlustší uprostřed klobouku (1.5 mm), k okraji i basi ztenčená, hutně plsťovitá, rigidní, velmi pružná, matná, bílá, pachu zřetelně nakysle ovocného (jako jablečný m ošt), chuti brzy silně palčivé. T r a m a k l o b o u k u homogenní, z hyf všemi sm ěry dosti hustě spletených, po­ měrně tenkoistěnných, 5—7 i*, tlustých, neamýloidních; mezi nimi se 'proplétají nehojné mléčnice, zprohýbané a nestejně široké, zrnitého světlolomného obsahu. Smě­

162

rem k povrchu klobouku pletivo tram y přechází bez rozlišeného hypodercnu v c ut i s 1201— 140 |Utlustou, z hyf podobného vzhledu, hustěji spletených až slepených, žlutých; epicutis málo vyvinuta, z ojedinělých nebo ve svazky shloučených zakon­ čení hyf, 5—7 tlustých, štíhle vřetenovitého tvaru, s vrcholem zaobleným, někdy také hlavatě rozšířeným. Hypophyllum nezřetelné. T r a m a l u p e n ů tém ěř pravidelná, z hyf 5—10 (—12) n tl., tenkostěnných, hyalinníoh, neamýloidních; mezi nimi nehojné mléčnice, 2.5—5 n tl., které zčásti vy­ úsťují v hymeniu jáko cystidy, štíhle vřetenovité, se zaobleným vrcholem, 5—6 u tl., přečnívající hymenium o 15—30 i*. Ostří lupenů heteromorfní hojnými štíhle kyjovíitými, 3.5—5 n tl., zakončeními hyf. Subhymenium nezřetelné, b a s i d i e zplihlé a slepené. V ý t r u s y kulovité až kulovitě elipsoidní, některé k basi lehce šikmo sta-

H oužovec P ilá tů v (L e n tin e llu s P ilá ti H e rin k ) V ý tru s y (p ro s tře d n í v o p tic k é m ře z u ), zv ětšen o 3 .0 0 0 k rát. O rig. D r J. H e rin k .

ženy, se šikmým neamyloidním apikulem, 2.8— i n šir., s blanou poměrně tlustou, světlolomnou, zřetelně amyloidní, zdobenou isolovanými, dosti hrubými, sytě amyloidními ostny, obsahu homogenního. Diagnosis latina: Carposoma unicum, adultum. Pileo latere (seu basi) sessili, symetrice cochleato, ad basin oblique attenuato, plane convexo, marginem versus rotundato usque subinvoluto, 2 Ji cm. lato, margine lamellas non excedente; cute non separabili, verisimiliter sicca et non hygrophana, subglabra (non villosa), leviter tomentosa, opaca, cremeo-álba (exsiccata straminea, postea subochracea). Lamellis anguste lanceolatis, utrinque attenuatis, planis, laevibus, usque 3 mm. lati-s, tenuibus, confer tis, elastico-flexibilibus, gldbris, pallio!e cremeis, exsiccatis stramineis, postea subochraceis, acie irregulariter grosse dentata, sed fmarginem pilei versus subintegra; lamellulis pentadymis, modo symetrico dispositis, postice oblique emarginatis, liberis. Sporis in cumulo cretaceo-álbis. Carne pilei usque 1.5 mm. crassa, utrinque attenuata, compacte tomentosa, subrigida, elastica, opaca, alba, distincte maliodora, sapore m ox piperato. Trama pilei homogenea, e hyphis irregulariter intricatis, subtenuiter tunicatis, 5—7 ^ cr., hyálinis, non amyloideis contexta, hyphis laticiferis nonnulis (contortis, plasma granulosa refringenti repletis) immixtis. Strato hypodermico non distincto. Cute 120— llfO t* crassa, e hyphis similibus, dense contextis usque conglutinatis, luteis, composita. Epicute subdistincta, e pilis isólatis vel subfasciculatis, fusiformibus, apice rotundatis, etiam subcapitatis, 5—7 p crassis. Hypophyllo non distincto. Trama lamellarum subregulari, e hyphis 5— 10 (—12) /*. crassis, tenuiter tunicatis, hyálinis, non amyloideis composita, im m ixtis nonnulis hyphis laticiferis, 2.5— 5 m crassis, quae huc illuc usque in hymenio terminant, cystidia anguste fusiformia, apice rotundata, 5— 6 p- crassa, 15— 30 « basidia super-

163

antia, formantes. Acie lamellarum heteromorpha cellulis marginalibus cystidiiformibus, anguste clavatis, 3.5— 5 « crassis. Subhymenio non distincto, basidiis cóllapsis et conglutinatis. Sporis globosis vel globoso-ellipsoideis, nonnulis ad basim subacutatis, apiculo obliquo non amyloideo, 2.8— lf u latis, membrana crassiuscula, refringenti, hyálina, amyloidea, aculeis isolatis ornata, plasma homogenea.

H ' » % .,’

. . * * ■

.

B a . ĚméflMx.

■ ;;

V: V ' * ? '

H oužovec P ilá tů v (L e n tin e llu s P ilá ti H e rin k ) S rb sk o (o kr. B e ro u n ), ú p a tí „V elké H o ry “ v údolí B u b o v ick éh o p o to k a, 10. V II. 1949 leg. Z. P o u z a r. P h o to D r J. H erin k .

Localitas typica: Čechoslovakia — Bohemia: Srbsko (distr. Beroun), ad latus monticuli „Velká Horu“, cca 350 m. ált., 10. VII. 19!fi ad truncum putridum Carpini betulae L., Zdeněk Pouzar legit. Typus (Herbarium Mycologicum Dr J. Herink, specim. No. 299-J/9) in Herbario Cryptogamologico Musei Nationalis Pragae asservábitur. Species cel. Dr Alberto PiMto, directori Sectionis Botanicae Musei Nationalis Pragae, ad honorem annorum quinquaginta dedicata. S y s t e m a t i c k á h o d n o t a Lentinellus Piláti je dosti nejasná. Především je nutno uvážili, že druh mohl být prozatím studován v jediném exempláři, který nadto byl poněkud poškozen (požerky slimáka). Proto není poznatků o variabilitě všech znaků. Mikroskopické znaky byly studovány na exsikátu po čtyřletém uložení v herbáři; při studiu amyloidní povahy hyf a výtrusů bylo použito postupu, který

164

I

I I I I I I I I I I I I I I I I I H ■ I I I I ■ ■ I ■ I ■ H ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ H H ■ ■ H

i l

udali R. Kühner s R. Mairem (řezy, nabobtnané v amoniaku, byly přeneseny do Melaerova jod-jodkali-chloralu ). Další studium druhu z nových nálezů je velmi žádoučí. Makroskopickými a mikroskopickými vlastnostmi se Lentinellus Piláti řadí mezi druhy rodu Lentinellus Karsten 1879 em. Kühner 1926, a to do blízkosti druhů: Lentinellus vulpinus (Sow. ex Fr.) Konr. et Maufol., L. castoreus (F r.) Konr. et Maubl.) a L. ursimus (F r.) Kühner. Tyto tři blízce příbuzné typy tvoří skupinu po systematické stránce velmi obtížnou. Zatím co A. Pilát (Evropské druhy houževnatců, Lentinus Fr., Atlas hub evr. 5: 28—31, 1946) spojuje všechny uvedené druhy v jediný (pod druhovým jménem Lentinus vulpinus F r.), H. Romagnesi (Struct. de la tram e chez les Pleurotacées, B. S. M. F., 61 : 41—6, 1945) prokazuje, zejména na rozdílech v mikroskopické stavbě plodnice, že všechny tři druhy jsou specificky rozdílné. Tato zcela protichůdná stanoviska podržují oba autoři až do nejnovější doby (P ilát A., Klíč k určování našich hüb hřibovitých a bedlovitých: 114, 1951; Romagnesi H. ap. Kühner R. et Romagnesi H., Flore analytique des Champ, sup.: 66, 1953). Lentinellus K arsten v pojetí francouzských autorů (Kühner R., Konrád P. et Maublanc A., Romagnesi H.) a R. Singera je poměrně homogenním rodem o nevelkém počtu druhů. Byl vystaven P. A. Karstenem (Ryssl., Fini. och den Skandinav. Half. Hattsvam par I, Bidr. Fini. Nat. o. Folk, 32: XVII, 235—6, 1879) a založen na druhu Lentinellus cochleatus (Pers. ex F r.) Karst. O deset let později použil V. Fayod (Prcdr. d’une Hist. nat. des Agaric., Ann. Sei. nat., s. 7, 9 : 336, 1889) téhož jména rovněž k vyčlenění skupiny L. cochleatus z klasického rodu Lentinus Fries 1825. Fayod vybavil tento svůj rod charakteristikou pravidelné tram y lupenů a kulovitých, zrnito-hranatých výtrusů. V letech 1892—5 objevil Ch. van Bambeke u Lentinellus cochleatus mléčnice (Contrib. a 1’ét. d. hyphes vascul. des Agar.: Hyphes vase, de L. cochleatus Pers., Bull. Acad. R. Sc. Let. et A rts de Belg.: 472, 1892; Les hyphes vase, du L. cochleatus, Rev. Myc.: 154, t. 159, f. 7, 1895). V letech 1925— 1926 přidává R. Kühner (Sur la nat. d. cystides chez les Basid., C. R. Ac. Sei., 180 : 454, 1925; Contrib. à l’et. d. Hymen, et spéc. d. Agaric., Le Botaniste, 17 :1 —218, 1926 (další specifické znaky tohoto rodu: zjišťuje amyloidní výtrusy a přítomnost mléčnic u dalších druhů rodu (L. ursinus, L. omphalodes). Tyto mléčnice jsou zvláštního, pro rod Lentinellus specifického typu: podobají se základním hyfám tvarem a velikostí (10—12 ß tl.), jsou tenkostěnné, přepážky jsou přítomny jen někdy, hlavně v mládí (na př. u L. u r s in u s podle R. Kühnera). Obsah těchto mléčnic je nehomogenní (drobně vakuolisovaný), poněkud světlolomný, barví se modře sulf oramillinem ; v plasmě jsou přítomna hojná jádra a drobná basofilní granula. Tyto mléčnice jsou přítomny v tram ě klobouku a lupenů po celou dobu života plodnice ; některé pronikají až do hymenia, kde jejich zakončení tvoří pseudocystidy, vyčnívající z hymenia. V r. 1932 popsal A. Pilát (Additam. ad floram Asiae Min. Hymenomyc. II, B. S. M. F., 48 : 296—8, 1932) další specifický znak u některých druhů rodu Lentinellus: pravé amyloidní hyf y v tram ě lupenů a klobouku u Lentinus castoreus Fr., který později ztotožnil s L. vulpinus Fr. Tento typ amyloidních hyf nebyl dosud zjištěn u jiných lupenatých hub. Pozdějším studiem m ateriálu druhů z okruhu L. vulpinus Fr. získává A. Pilát zkušenost, že amyloidní povaha buněčné blány hyf, ale i výtrusů, závisí na stáří plodnice: u mladých plod­ nic nedochází k modrání působením Melzerova činidla vůbec anebo jen v nepatrné míře, kdežto vyspělé plodnice m ají hyfy i výtrusy zřetelně amyloidní (A. Pilát, Evr. druhy houževnatců etc.: 7 et 29, 1946). H. Romagnesi (1. c., 1945) studoval podrobně anatomii typů ze skupiny Lentinellus vulpinus, a došel k přesvědčení, že L.

vulpinus, L. castoreus a L. ursinus jsou tři dobré druhy, vyznačené nejen m ikro­ skopicky (rozdílnou stavbou tram y klobouku a lupenů a rozdíly v ornamentice i amyloiditě výtrusů), ale i makroskopicky. Z letmé poznámky (1. c., p. 43) „. . . sur vieux exemplaires, l’amyloidité des premières (hyphes) diminuant, la distinction devient moins nette“ ïze s'ouditi, že H. Romagnesi naopak pozoroval zeslabování amyloidní reakce s postupujícím věkem plodnice. Rozdílná pozorování P iláta a Romagnesiho bude tedy nutno podrcbi ti revisi. Ve světle právě pověděného jeví se Lentinellus Piláti novým typem, u něhož v do­ spělosti nejsou hyfy amyloidní, zatím co výtrusy jsou sytě amyloidní. V případě, že by pravidlo A. P iláta o paralelitě amyloidní reakce hyf a výtrusů bylo správné, byla by zde tedy zřejmá disociace. U druhu jsou také nápadné poměrně hrubě ostnité výtrusy, kdežto u druhů skupiny L. cas tor eus-ursinus-vulpinus jsou výtrusy hladké nebo nanejvýše drobně bradavkaté. Zbývá ještě úvaha, zda Lentinellus Piláti se neskrývá v některém z dříve popsa­ ných, ale nedokonale známých druhů rodu Lentinus Fr. s. lato. Není to nepravdě­ podobné. Z dosud popsaných druhů jeví největší podobnost s naší houbou Lentinus auricula, popsaný E. Friesem r. 1861 (Vet. Ak. Forhandl. 1861; Monogr. Hym. Suec., 2 : 237, 1863; Icon., 2: 1 175, f. 2, 1884). Popis této houby z Monogr. Hym. Suec., rozepsán tak, aby bylo umožněno srovnání s popisem naší houby, zní: „Plodnice mlnohočetlné, vyrůstající střeehovitě nad sebou. Klobouk většinou při­ sedlý, poloviční, podlouhlý, vystoupavý, uchovitý, vespod kápovitě zahnutý, k okraji vykroužený, 5.5—7 cm šir., hladký, lysý, bílý. Lupeny stejně široké, úzké (sotva 2.2 mm šir.), k basi sbíhavé a nespojované, bílé, na ostří hustě vroubkované pilovité. Dužnina tenká, 1.1 mm, tl., všude stejně tlustá, masito-kožovitá, tuhá, nevonná. Na kmenech? listnáčů v lesích.“ Od Friesových dob byla tato houba jen málokdy sbírána. P. A. K arsten (Myc. Fenn., 3 : 236, 1876) ji nalezl ve Finsku a udává výtrusy kulovité, hyalinní, 2 n šir. Z Anglie uvádí ji C. Rea (Brit. Basid.: 540, 1922), avšak není jisto, zda skutečně houbu sbíral. S. Killermann (Pilze aus Bayern, 7 : 83, 1940) ji sbíral v Bavorsku a shledal výtrusy kulovité, 2—3 n šir. Z Československa zaznamenává A. P ilát (Evr. druhy houžev. : 31, 1946) nález R. Veselého (od Slaného, X. 1934) a popisuje jej stručně takto : plodnice střeehovitě nad sebou, efusoreflexní až bokem přisedlé, 3 až 5 cm šir., na povrchu klobouku význačně radiálně žebernatě vrásčité, bělavé s ná­ dechem rezavým, až bledě rezavé, skoro lysé, jen bělavě ojíněné, k basi bělavě plst­ naté; tram a klobouku a lupenů neobsahuje amyloidních hyf, výtrusy skoro kulaté, 4— 4.5 X 4 ř, s blanou v mládí neamyloidní, v dospělosti slabě amyloidní, A. Pilát považuje Lentinus auricula Fr. za mladší, dosud bílé či slabě žlutavě zbarvené plod­ nice Lentinus vulpinus Fr. s. Pilát. V závěru připojuji ještě nomenklatorickou poznámku, k terá se týká Lentinus Pi­ láti Velenovský (Mykologia, 8 : 65, 1931). Označení J. Velenovského je nomen no­ vum pro Lentinus jugis Pilát (Mykologia, 6 : 113—5, 1929), non Fries nec al. P i­ látova houba, sbíraná na trouchnivějícím poraženém kmeni buku v pohoří Svidovec (vých. Polominské K arpaty v K arpatské Ukrajině, SSSR) v jediném dospělém exem­ pláři, představuje nepochybně poněkud abnormální (jmenovitě bezprstenný) exem­ plář Mucidula mucida (Schrad. ex Fr.) Pat. Svědčí pro to nejen podstatné znaky tvarové a ekologické, ale také mikroskopické. Udané rozměry výtrusů (11—14 m) se pohybují na dolní hranici variační šíře druhu (A. Ricken: 15—18 p, J. Lange: 13—18 X 12—16 p). Také rozměry mohutných basidií souhlasí. V popisu Lentinus

166

jugis s. P ilát nejsou sice uvedeny obrovité tenkostěnné cystidy, tak význačné pro Muádula mucida, (A . P ilát v Klíči etc. udává jejich rozměr 80—90 X 15—30 p, M. Baursier aiž 220 X 40 m). To všalk nepřekvapuje při křehkosti a snadné zranitelnosti těchto cystid (A . Ricken v popisu Mucidula mucida píše „Cyst. fehlen“ a J. Lange o cystidách mlčí). Pe

3

io m

e

A btop orwcbiBaeT n 0BHÄHM0My hobhh bhä poaa L e n tin e llu s K A R S T . 1879 em . K Ü H N E R 1926, KOTopbiň oh nocBHmaeT Ä-py AjibßepTy ITOJIATy b cbh3h c namaecHrajieTHeM co ähh ero pojK^eHHH h b 03HaMeH0BaHHe ero 3acJiyr b oßjiacTH CHCTeMaTHKH po.ua L e n tin u s F R . h 3acjiyr nepea lexocJiOBauKOH h mhpoboh MUKOjiorn^ecKoft HayKoň. L e n tin u s P ilá ti H E R IN K HBjíaeTCH bhäom, HaxoaniUHMCH b 6jih3kom po^CTBe co cjiojkb C H C T eM araq e cK O M OTHOUieHHH r p y n n o ň bhäob: L e n tin e llu s c a sto re u s (P R .) K O N ­ R A D e t M A U B L A N C , L . ur'sinus (F R .) K Ü H N E R u L . v u lp in u s (SO W .) ex F R . ( K O N R . e t M A U B L .). A. nH JIA T , b npoTHBonojlOíKHOCTb cj)paHuy3CKHM aBTopaM, ciHTaeT Bce 3 t h BHÄbi TOJibKO n p H M e H a T e jib H b iM H (jJopM 3 “ 11 O A H o ro H T o r o x e b h äs L e n tm u s v u l­ p in u s F R . L e n tin e llu s P ilá ti o T jim a e T C H ö jie Ä H o ö O K pacK O H B c e r o n j i o a o B o r o Tejia, o t hoh

CyTCTBHeM

aM HJIOHÄHblX

THCj) B

f ia jI O W e

IUJIHIIKH

H njiaC TH H O K ,

SBCTBeHHO

aMHJIOHÄHbIMH,

c r p y ß b iM H h H 3 0 jiH p 0 BaH H biM H iu H n a M H , c n o p a M H .

B ancKyccHH o CHCTeMaTHMecKofi ueHHOCTH L e n tin e llu s P ilá ti aBTop oßpamaeT BHHMaHHe ^HTaTejiH Ha HeoßxoÄHMocTb ÄajibHeämero H3yqeHHH BHAa h He HCKJiioqaeT b03M0>khocth HfleHTHiHOCTH c HejocTaTOiHO Hccjie^OBaHHbíM bhäom L e n tin u s a u ricu la F R . A. ÍIHJIAT cHHTaeT s t o t rpnö jMiub cjjopMoä (MOJiOÄbie 9K3eMiuiHpbi) L e n tm u s v u lp in u s s. P IL Ä T . L e n tin u s P ilá ti V E L E N O V S K Ý (M yk o lo gia, 8 : 65, 1931) HBjineTCH niornen n o v u m ^jih L e n tin u s ju g is P IL Ä T (nom. F R IE S n e e ald o ru m ). A ßtop ÄOKa3UBaeT, 4T0 L . ju g is P IL Ä T (M ykologia, 6 : 113-5, 1929) u L . P ilá ti V E L . npeACTaBJisiiOT coßoö chhohhmh M u cid u la m u c id a (S C H R A D . e x F R .) P A T .

Summary T he a u th o r d esc rib e s a p ro b a b ly n e w sp ecies o f th e g e n u s L e n tin e llu s K A R S T , 1879 em . K Ü H N E R 1926, w h ich h e d e d ic a te s to D r A lb e rt P IL Ä T on th e o ccasio n of h is 5 0 th b ir th d a y in re c o g n itio n of h is w o rk on th e s y s te m a tic s of th e g e n u s L e n tin u s F R . an d on C zechoslov ak a n d w o rld m ycology. L e n tin e llu s P ilá ti H E R IN K is a sp ecies fro m th e close a ffin ity of th e ta x o n o m ic a lly d iffic u lt g ro u p of th e sp ecies L e n tin e llu s c a sto reu s (F R .) K O N R A D e t M A U B L A N C , L. u rsin u s (F R .) K Ü H N E R , a n d L . v u lp in u s (SO W . ex F R .) K O N R . e t M A U B L . C o n tra ry to th e F re n c h a u th o r s A . P IL Ä T re g a r d s a ll th e s e sp ecies only a s c h a ra c te ris tic fo rm s of one a n d sam e sp ecies, L e n tin u s v u lp in u s F r . L e n tin e llu s P ilá ti is c h a ra c te ris e d b y th e p a le co lo u rin g of th e w hole rec e p ta c le , th e la c k b f am y lo id h y p h a e in th e tr a m a of th e cap a n d lam ellae, a n d d is tin c tly am y lo id , c o a rse ly iso la te d ly sp in y spores. I n th e d iscu ssio n of th e ta x o n o m ic v a lu e o f L e n tin e llu s P ilá ti th e a u th o r (points o u t th e n e c e s s ity f o r f u r th e r stu d y of th e sp ecies, a n d does n o t ex clu d e th e p o ssib ility of its co n sp e c ifity w ith th e im p e rfe c tly k n o w n sp ecies L e n tin u s a u ricu la F R . A . P IL Ä T re g a r d s th is m u sh ro o m a s a m e re fo rm (v o u n g sp ecim en s) of L e n tin u s v u lp in u s s. P IL Ä T . L e n tin u s P ilá ti V E L E N O V S K Ý (M y k o lo g ia 8 : 65, 1931) is a n o m e n n o v u m f o r L e n ­ tin u s ju g is P IL Á T (n o n F R IE S n ec a lio ru m ). T h e a u th o r sh o w s t h a t L . ju g is P IL Ä T (M ykologia, 6 : 113— 5, 1929) a n d L . P ilá ti V E L . a re sy n o n y m s of M u cid u la m u cid a (S C H R A D . ex F R .) P A T .

167

Holubinka Velenovského — Russula velenovskýi Mlz.-Zv. (S b a re v n o u ta b u lí č. 12.) V á c la v M e lze r S y n o n y m a: R . c a m ic o lo r V elen o v sk ý : Č esk é h o u b y (1920) R . in te g r a (L .) S in g e r: M o n o g rap h ie d e r G a tt. R u ssu la (H edw . 1926), d ru h é v y d á n í (R ot. C en tra lb l. 1932), S y ste m d e r A g a r 'cales II. (1942), T h e A g a ric a le s (1949) — R . d ep a llen s C ra w sh a y : S p o re O rn a m e n ta tio n of th e R u ssu la s (1990) — R . lep id a v a r. C ooke: I llu s tr â t, o f B rit. F u n g i N o. 1073. -— R . V e le n o v s k ý i V. M elzer a J . Z v á ra : Č esk é h o lu b in k y (1927), Ju l. S c h a e ffe r: R u ssu la -M o n o g ra p h ie (1933), d ru h é v y d á n í 1952, B e stim m u n g sta b e lle f. d. T áubU nge (1942), J. S ch a e ffe r-W . N eu h o ff-W . G. H e rte r : D ie R u ssu la c e e n (1949) — A . A . P e a rs o o n : T h e B ritis h M ycolo g ical S o ciety T ra n s a c tio n s (1938), T h e G enus R u ssu la (1948) — P . H e in e m a n n : N o s R u ssu le s (1944) ■ — P . K o n rá d a M. J o s s e ra n d : N o te s s u r la C la ssific a tio n des R u ssu les, E x tr a i t d u B SM (1935) — H e n ri R o m a g n e si: L es R u ssu les, Suppl. à la R ev u e de M ycologie (1936) — P . K o n ra d a A . M au b lan c: Ic ô n e s se le c ta e F u n g o ru m (1924— 1937) — R. B en eš: Č a so p is Ces. h o u b a řů (1938) — V. M elzer: H o lu b in k y (1944), A tla s h o lu b in ek (1945) — .A . P ilá t: K líč k u rč o v á n í n a ­ šich h u b h řib o v itý c h a b e d lo v itý ch (1951).

Znaky makroskopické: Malá, sotva prostřední ze skupiny žlutovýtrusých holubinek chuti mírné. K l o b o u k 3—7— (9) cm v průměru, v mládí skoro polokulovitý, záhy plochý až talířovitě stlačený, na středu často s nízkou, tupou bradavkou, dosti m asitý a pruž­ ně pevný, na okraji až v pokožku ztenčený; okraj sám je tupý, hladký, teprve po dospělosti krátce brázděný. Barva klobouku nejčastěji růžově, cihlově nebo višňově červená, jindy i oranžová, zřídka rumělkově červená jako vrhavka se středem oranžovým; často bývá červeň otupena hnědým tónem páleného karmínu, ano i kalně fialovou, na Středu přechází obyčejně v oranžovou až smetanově žlutou a tu ne­ zřídka na přechodu obou barev vystupuje kolem středu temnější věnec, jak tomu bývá na př. u h o 1u b i n k y a m e t y s t o v é (R. Turci Bres.) — P o k o ž k a klo­ bouku za vlhka slizká a lesklá, záhy osychající, pak matná, jemně sametová, poně­ kud rugosní, za sucha na okraji až chagrinovitě rozpukaná, pod lupou na středu a kolem požerků často bělavě papilatá; je tenká a až do poloviny slupitelná. L u p e n y mandlově bílé, později máslově žluté až světle okrové, při pohledu se strany bělavé jako u h o l u b i n k y c e l o k r a j n é (R. integra F r.), na ostří ně­ kdy červené; u kraje klobouku jsou zaoblené (okraj tupý), u třeně skoro volné; jsou četné, křehké, skoro všechny stejně dlouhé, některé vidlené, ale jen nemnohý­ mi kratším i prohozené ; na spodu jsou tlusté a hojně příčnými žilkami spojované. T ř e .ň poměrně krátký, skoro válcovitý, asi jako prst tlustý, zpravidla bílý, ně­ kdy místy růžově nadechlý nebo na spodu načervenalý, po délce rovnoběžně jemně žilkovaný, je plný a pevný, po dospělosti houbovitý. D u ž n i n a bílá, pod pokožkou načervenalá, buď vůbec mírná, nebo jen v mládí poněkud ostrá ; vůně nenápadná, ale rozemleté lupeny voní po strakoši. V ý t r u š n ý p r a c h máslově žlutý až světle okrový. Znaky mikroskopické: P o k o ž k a k l o b o u k u vyšetřována methodou diferenční. Na bezbarvé půdě velmi hojné, nápadně dlouhé, všemi směry probíhající primordiální hyfy, od základ­ ních hyf pokožky barevně jen málo diferencované. Jsou válcovité, žížalovité, jen 3—4 fí široké, na konci mírně zúžené až zahrocené, většinou však cystidovitě ztluštělé, 5—7 p, řídce sept ováné nebo bez zřetelných přepážek. Stěny jejich jsou hladké,

168

T a b . 12

:.

'W

m

^ .K

^ Ě

Ě

m

ípj^^

H olubinka Velenovského

-

R ussula velenovskýi M e lze r et Z v á ra V. M elzer pin x .

I

lysé, neinkrustované, jen v nejdolejší části, kde přecházejí v epikutis, možno někdy zjistit náběh k inkrustaci. Obsah jejich je homogenní, sotva drobně zrnitý. Sulfovanillnem buď vůbec nemodrají, nebo jen částečně a slabě. Karbolfuchsin po akci kyselinou solnou snadno pouštějí, podržujíce jen slabé purpurinové zbarvení, a to hlavně na svém volném konci a po stranách přepážek, kde bývá obsah hyf více méně

Holubinka Velenovského ( R u ssu la v e le n o v s k ý i M lz.-Zv.) Ú tv a ry po k o žk y k lo u b o u k u : H — z á k la d n í h y fy pokožky, P h — p rim o rd iá ln í hy fy , P c — piilieocysty. Z větš. lOOOkrát. — O rig. V. M elzer.

zrnitý. Kromě těchto primordiálních hyf bývají tu řídce roztroušené, takže se musí hledat, pravé pileoeysty široce kyjovité až hlavaté, 6—8— (10) m široké se stopkou poměrně tenkou a vždy ofoloukovitě zahnutou; jsou o něco níže položeny než vlákna primordiální. K a u l o c y s t y jsou velmi hojné, kyjovité, 6—8 m široké, rovněž se stopkou obloukovitě zaJhniuitooi, sulfovanilinem intensivně modrající. O s t ř í l u p e n ů subheteromorfní od samých úzkých, válcovitých nebo jen málo

169

zabrocenýeh cheilocystid. C y s t i d y na ploše lupenů (pleurocystidy), jednou hojné, * jindy jen spoře roztroušené, jsou tupé nebo m irně zahrocené, ale také v kratší nebo delší růžek vytažené, 8—10— (12) m široké a jen málo přečnívající. B a s i d i e tetrasporické, kyjovité, 10—12 u široké s dlouhými sterigmaty.

Holubinka V elenovského ( Russula velenovskýi M lz.-Zv.) K — k a u lo e y s ty n a pokožce tře n ě . Z větš. 1000'kirát. — O rig. V. M elzer.

V ý t r u s y amyloidní, značně proměnlivé co do velikosti, tvaru i omamentiky. Nejčastěji bývají široce nebo podlouhle elipsoidní, k apikulu poněkud stažené, ale jsou také kulovité a jiné téměř vejčité, (6 )—7—10(12) X (6)—7—8— (9,5), vět­ šinou 9 X 7 « velké, ostnité. Ostny na obvodu dobře viditelné, hrubé, nízké a ne­ mnohé, nebo naopak dlouhé jemné a husté; na povrchu výtrusu jsou ostny nejčastěji isolované, po 2— 3 sblížené, částečně i v řádky a řetízky sestaveny, nebo vybíhají v k rátké linky, které však sousedního ostnu nedosahují (ostny khomatické čili bičiko v ité); výjimečně jsou tu patrny jemné spojné linky, tvořící velttni neúplnou síť; vždy jsou také přítomna drobná zrnka; hilární skvrna není vždy patrna. Znaky chemické: Z e l e n o u s k a l i c í dužnina klobouku nabíhá okamžitě do syté šedě růžové, lupeny jen do slabě plavé. G u a j a k o v o u t i n k t u r o u dužnina klobouku i po­ vrch třeně rychle do sytě modrozelené, a l f a n a f t o l e m stejně rychle přes šedě lilákovou do intensivní šedě fialové až indigové. Tato naftolová reakce projeví Se i na zaschlém exsikátu. N a a n i l i n o v o u v o d u dužnina tém ěř nereaguje, nia lu­ penech vznikne slabá žlutá skvrna (zředěná neapolská žluť), k terá zvolna přechází do chromové žluti, ale pokožka třeně rychle do gumigutově žluté, což jest reakce nápadná. F e n o l e m dužnina třeně rychle do hnědé (terak o ta), pokožka jeho po­ dobně, ale poněkud slaběji.

170

Stanoviště: V listnatých lesích, zvláště pod břízami, du!by i buky, řidčeji v jehličnatých a tu pak s oblibou na pokraji suchých borových lesíků zvláště tam, kde jsou vtroušeny duby; od července do podzimu místy hojná. Podzimní form y bývají menší, slabší, méně kompaktní a zbarveny temněji, vínově

flrtíYf l /li/ wwc ¡i

'

H olubinka V elenovského (R u s s u la v e le n o v s k ý i M lz.-Zv.) C — cy stid y s p lo ch y lam el (p le u ro c y stid y ). Z větš. lOOOkrát, S p — v ý tr u s y po a k c i M elzerovou reag en ci. Z v ětš. 15 0 0 k rát. — O rig. V. M elzer.

červeně, kalně nafialověle, rudohnědé až datlově hnědé. Také pokožka těchto pod­ zimních forem bývá na okraji klobouku více a nápadněji chagrinovitě rozsedalá nebo štěrbinovitě rozpukaná a často celý klobouk je bělavě ďubkovaný (v. serobiculata m., odrůda ďubkovaná). Tyto ďubky, bělavé dolíčky, vznikají rozrušením vrchní vrstvy barevné pokožky, takže v těch místech prohlíží bílá dužnina. Je zajímavo, že právě tyto podzimní formy mívají v pokožce klobouku více a lépe vyvinutých pileocyst než jedinci vyrostlí v létě. Rozšíření: Holubinka Velenovského uvádí se z Německa (J. Schaeffer, R. Singer), Francie (Josserand, Konrad a Maublanc), Anglie (Pearsoon), Švédská (Romell), jistě je rozšířena i v jiných zemích Evropy, zvláště v Rusku i Polsku a pravděpodobně i v Americe ( ? R. betulina B url.). Ač je to houba tak rozšířená a m ísty hojně rostou­ cí, přesto dlouho ucházela pozornosti mykologů, nebo byla slučována s jinými druhy jí podobnými a dříve lépe již známými. U nás po prvé ji zaznamenává prof. Vele­ novský ve svých Českých houbách r. 1920, ale omylem ji určuje jako h o l u b i n k u m a s o v o u R. camioolor Bres., která však má výtrusy bílé a lupeny rovněž trvale bílé. V Německu ji po prvé přesně popisuje R. Singer r. 1926 pode jménem Russula Integra (L.) Fr. a vidí v ní původní Linnéovu h o l u b i n k u c e l o k r a j n o u . Po roce 1927 jsou zprávy o ní v zahraničních odborných listech již častější.

171

P o d o b n é d r u h y , s nimiž může býti holubinka Velenovského zaměněna: R. brunneoviolacea Crawsh. je barvou klobouku značně podobná podzimním for­ mám holubinky Velenovského, ale její třeň po doteku žloutne, lupeny jsou dlouho bílé, nakonec jen smetanové, dužnina poněkud nahořklá a výtrusy dlouze ježaté. Roste výhradně pod duby. R. aurantiaca J. Sch. h o l u b i n k a o r a n ž o v á má klobouk oranžově žlutý, dlouho lesklý, třeň měkčí a výtrusný prach žloutkově žlutý; roste pod břízami. R. coerulea Cke. h o l u b i n k a h o ř k á , rovněž s tupou bradavkou na klobouku, prozradí se ihned svou hořkou pokožkou třeně a silně inkrus to vánými primordiálními hyfami klobouku. R. Melzeri Zv. barvou klobouku i náchylností jeho pokožky chagrinovitě se rozpukávat velmi se podobá, holubince Velenovského, má však štíhlejší, křehký a záhy dutý třeň, lupeny i výtrusný prach znatelně bledší, ale hlavní rozdíl jeví se ve zvlášt­ ní a nápadné reaikci, jakou dává s anilinovou vodou: dužnina její anilinovou vodou —• podle Singra — krvavě zčervená(!). Roste v trávě podél vlhkých cest v dubi­ nách, leč vzácně. R. nitida Pr. ( = venosa Vel.) h. l e s k l á , také pod břízou rostoucí, je mnohem křehčí, klobouk má lesklý s okrajem záhy brázděným, třeň štíhlý, velmi křehiký, hrubě porésní a brzo dutý. Mladá holubinka j a h o d o v á , čili v l a h o m i l n á , R. paludosa Britz., barvou klobouku i výtrusů holubince Velenovského značně podobná, avšak svým lesklým kloboukem, svými daleko většími rozměry, slabou reakcí na zelenou skalici i místem výskytu dostatečně se liší. R. integra Fr. h. c e l o k r a j n á některými svými formami také se jí dosti po­ dobá, ale je tvrdší, klobouk má lesklý, třeň pevný a tvrdý, výtrusy sytě okrové, vel­ ké, dlouze a hrubě ostnité. R. Turci Bres. h. a m e t y s t o v á velikostí i zbarvením některých svých forem holubince Velenovského rovněž podobná, mívá klobouk na středu nápadně bíle papilatý, třeň naspodu oitrubičnaJtý, nikoli lysý, který na naftol buď vůbec nereaguje nebo jen slabě, ale když zavadá, tu jeho spodek obyčejně páchne jodoformem. Cha­ rakteristická houba borových lesíků. P o z n á m k a . V nejnovějším díle Schaefferově (Jul. Schaeffer: Die Russulae — 20 Farbtafeln) je na tabuli X. pod číslem 31 naše holubinka Velenovského zobraze­ na šestkráte (jeden obraz představuje průřez plodnicí), a to vesměs v barvě temněji červené až měďově rudé. Na prvním obrázku vlevo nahoře je třeň její neobvykle dlouhý poměrně tenký a u žádného ze zobrazených jedinců nevidíme onu tupou bra­ davku na středu klobouku, která sice není vždy vyvinuta, ale nicméně je pro tento druh znakem charakteristickým. P o zn ám k a k b arev n é ta b u li: B a rv a v ý tru sn é h o p ra c h u (Sp) je p říliš k aln á, m á b ý ti světle okrová a lu p en y n a řezu plodnicí m a jí b ý ti sm etanově žluté. A d n o tati a d ta b u la m coJoribus im p re ssam : C olor sp o ra ru m in cum ulo (Sp) adm odum so rd id e im p re ssu s e s t. Color n a tu ra lis p allid e ochraceus lam ellaeque crem eo -lu teae su n t.

Nové, vzácné nebo méně známé československé houby bedlovité. II. - Rod Leptonia (F r.) Quél. - Trávnička. (2. čá st). D r M irk o S v r č e k

(D o k o n čen i.)

III. sekce Hygrophanae K. et M. zahrnuje druhy trávniček s kloboukem hygrofanním a s lupeny často našedlými nebo nahnědlými. Leptonia Rickeni Romagnesi — T r á v n i č k a R i c k e n o v a. Tento druh je

172

totožný s Lept. solstitialis ve smyslu Rickenově a Velenovského. Uvádím popis podle vlastních sběrů, které se poněkud liší v některých znacích, především tím, že klobouk je jen slabě nebo sotva hygrofanní. K l o b o u k 12—15 mm v pr., polokulovité zvoncovitý až široce zvoncovitý, na okraji zřetelně podvinutý, na vrcholku s nasazenou, drobnou bradavkou, tence ma­ sitě blanitý, tmavě kávově hnědý, pod lupou útle radiálně stříbřitě vlásenitý, leskle hedvábitý, bez prosvitavých lupenů nebo s lupeny jen slabě prosvítajícími, slabě hygrofanní; bradavka na vrcholku klobouiku načemalá, velmi jemně šupinkatá. Třeň 3,5—4 cm dl., 1,5—2 mm tl., přímý, stejně tlustý, podobně jako klobouk zbar­ vený, se slabým odstínem šedavým (nikdy však m odrý), na basi přitiskle bíle vlá­ senitý, po celé délce s roztroušenými, stříbřitě bílými vlákénky, hladký, nahoře ne­ poprošený. Lupeny nepříliš husté, na třeň zoubkem sbíhavé, mírně břichaté, k okraji klobouku zúžené, zprvu bělavé, pak světle masově růžové, na ostří rovné a stejně zbarvené, často trochu zvlněné. Dužnina zcela slabě příjemně houbově vonná. V ý t r u s y 7—11 X 5— 8 /*, převážně čtyřhranné, na rozích dosti oblé. Basidie 25—30 X 7—10 m, se sterigm aty 3—3,5 m dl., tetrasporické. Lokality: Sudoměřice Nemyšl u Tábora, na trávníku při okraji borového lesa, 6. Vin. 1946 a opět 17. VIII. 1946; Jedlany u Tábora, na Vlhké lesní louce, 7. VIII. 1946. — Vždy jen v několika málo plodnicích. Tvar výtrusů je pro tuto Leptonii význačný a dosti stálý. Kromě převládajících čtyřhranných spor nalezneme však též výtrusy vícebranné, což potvrzuje značnou variabilitu u všech hranatovýtrusých bedlovitých hub. Leptonia asprella (F r.) Quél. — T r á v n i č k a v l á k n i t á . Jméno tohoto druhu není příliš vhodně voleno, neboť vláknitost pokožky klobouku bývá nevýrazná a pomíjivá. V příbuzenstvu Lept. asprella bude asi více variabilních a těžko rozliši­ telných drobných druhů či jen pouhých forem, podobně jako je tomu v okruhu Lept. lampropodu (F r.) Q. v předchozí sekci. Proto uvádím také popis svých dvou nálezů: K l o b o u k 2—2,5 cm v pr., široce zvoncovitý, později skoro rovně rozložený, na okraji lehce zdvižený a rovný, uprostřed hluboce vmáčklý až skoro nálevkovitý, tence masitý, hygrofanní, za vlhka světle hnědý, uprostřed načernalý a šupinkatě tečkovaný, s lupeny až do středu prosvítajícími, za sucha světle šedohnědý, mastně lesklý, drobně šupinkatý a radiálně vláknitý, nebo zcela lysý a hladký u starších plodnic. T ř e ň 5—6,5 cm dl., nahoře 2— 3 mm tl., dolů ztenčený, hnědošedý s pře­ vládajícím odstínem šedým až modrošedý, na basi bíle přitiskle vatovitý, úplně lysý a hladký, nevláknitý, někdy těsně pod lupeny jemně bělavě poprášený, rourkovitý, většinou podél smačklý; o variabilitě zbarvení třeně zmiňuje se již Lange (Studies IV, p. 34). L u p e n y prořídlé, široce přirostlé a později od třeně odtržené, jen mírně břichaté, 4—5 mm vysoké, špinavě růžově masové, na ostří někdy zře­ telně úzce hnědočerně ¿barvené, na ploše i ostří rovné. Dužnina v třeni našedlá, v kloboUku nahnědlá, bez zvláštního pachu, bez oxydace. V ý t r u s y 11—13 X 6—7 p, podlouhlé, ostře hranaté, se zřetelným apikulem. Lokality: Jedlany u Tábora, na mechaté vlhké lesní louce, 29. VTII. 1946, pospo­ litě; P raha —■Divoká Šárka, na travnaté, k severu exponované stráni pod třešňo­ vými stromy, 10. VII. 1948. Leptonia mam/milata Vel. — T r á v n i č k a c e c í č k a t á . Pokud je mi známo, byla tato Leptonia sbírána dosud jen autorem na výslunných pahorcích v okolí Mnichovi e. Plodnice, které jsem nalezl na Táboráku, shodující se velmi dobře s pů­ vodním popisem, jsou charakterisovány následovně:

173

K l o b o u k 12—22 mm v pr., široce zvoncovitý, uprostřed s malou tupou až přišpičatělou bradavkou, na okraji úzce podvinutý a často zprohýbaný, hygrofanní, za vlhka tjmavě hnědý s proevítavými lupeny, za sucha bledě šedavě hnědý a slabě lesklý, hladký, lysý, suchý. Třeň 18—32 mm dl., 1—1,5(—3) mm tl., většinou n á­ padně tenký, světle našedile hnědavý, zvláště nahoře jemně bíle poprášený, jen v je­ diném případě podél smacklý, dole bílou myceliovou plstí obalený a obvykle zahnutý, hladký, tuhý. Lupeny nepříliš husté, špinavě růžové, u třeně vykrojené a krátce sbíhavé, později utržené, na ostří ¿tejně zbarvené a rovné. Dužnina v klobouku i třeni bílá, slabě moučně páchnoucí. V ýtrusný prach našedle růžový. V ý t r u s y 9—12 X 6— 7,5 p, podlouhle hranaté. L okalita: Prudice u Tábora, na travnaté stráňce V polním úvozu, pospolitiě, 1. VII. 1944, ve společnosti Hygrophorus rútratus (Pers.) Fr. Velmi příbuzná je Lept. papillata Vel., která m á m ít klobouk ostře bradavkatý, hrubě vláknitý. Leptonia sarcita (F r.) Quél. — T r á v n i č k a p a p r s k o v i t á . Houbu, kterou jsem ztotožnil s tímto druhem tak, jak je popsán u Rickena (Blatterpilze p. 294), sbíral jsem na zemi v lesní světlině duibo-habrového lesa na podkladu vápencovém u Srbska, 14. VII. 1945. Plodnice rostly jednotlivě až po dvou v trsech. K l o b o u k 1—2 cm, zprvu nízce sklenutý, pak ploše rozložený, uprostřed náhle hluboce vmáčklý, na okraji podvinutý, 1—2 cm v pr., tence, ale dosti pružně m a­ sitě blanitý, silně hygrofanní, za vlhka medově hnědý s tmavším středem, za sucha bledě nahnědle šedavý a hedvábitě lesklý, hladký a lysý, pod lupou vrostle radiálně vláknitý, nešupinkatý, za vlhka slabě vrásčitý. Třeň 3—3,5 cm dl., 2—4 mm tl., stejně tlustý nebo dole o málo tlustší, většinou podél smačklý, někdy též zkroucený, dosti pružný, s praskotem lámavý, za vlhka medově hnědavý, světlejší než klobouk, za sucha bledý, zcela lysý a hladký, na basi bílým myceliem obalený, za sucha lesklý. Lupeny nehusté, u třeně jen slabě vykrojené, široce přirostlé a krátce sbí­ havé, lk okraji klobouku zúžené, dosti vysoké, bělavé, pak narůžovělé, n a ostří ne­ rovné, stejně ¿barvené, na ploše jemně vrásčité. Dužnina bílá, slabě neurčitě pách­ noucí. V ýtrusy 8—10 X 5—6 «, podlouhlé, hranaté. Leptonia sphagnorum Rom. et Favre — T r á v n i č k a r a š e 1i n í k o v á. O tomto novém druhu nedávno zjištěném pro naše území bude pojednáno v samo­ statném článku. Romagnesi a Favre jej popsali z rašelin ve Francii a Švýcarsku, u nás nalezen na rašelinných lukách na Třeboňsku (Kubíčka a Svrček). Leptonia piloti Svrček, sp. n. — T r á v n i č k a P i l á t o v a . Syn.: Leptonia cervicolor Svrček in litt. Věnuji tento druh u příležitosti 50. narozenin dlouholetému předsedovi ČMK Dr Albertu Pilátovi za jeho zásluhy o naši společnost a českou mykologii. Plodnice drobnější, štíhlé, stejnoměrně červenohnědě zbarvené, jednotlivě mezi travou mimo les rostoucí; druh hygrofanní. K l o b o u k 15—29 mm v průměru, zprvu široce zvoncovitě sklenutý, později skoro ploše rozložený, uprostřed zaoblený, slabě vyhrblý, většinou s drobnou, někdy za­ špičatělou bradavkou1, na okraji úzce a zřetelně podvinutý, často zvlněný, tence )kožovitě ¡masitý; pokožka hygrofanní, za vlhka výrazně světle červenohnědá, s lupeny až do středu prosvítajícími, za sucha od středu usychající, hnědě isabelová, úplně lysá a hladká, hedvábitě lesklá; lupeny za vlhka prosvítají tmavěji, než je zbarvena pokožka klobouku, takže klobouk vyhlíží jako žíhaný.

174

*

T ř e ň 3,5— 7 cm dlouhý, 1,5— 2(—3) mm tlustý, středový, stejně tlustý, nebo k basi trochu zťluštělý a simačklý, rovný, přímý, na basi přitiisfcle bíle vatovítý, zcela podobně jako klobouk zbarvený, hladký a lysý, jen pod lupeny někdy bíle poprá­ šený, dosti tuhý, zlomitelný, později rourkovitý.

T rávnička P ilá to v a — L e p to n ia p ila ti S v rček . P lo d n ice — ře z p lo d n icí a v ý tru s y . , K reslil M. S v rček .

j

J

^(C>\ CQ)

L u p e n y husté, 3—5,5 mm vysoké, u třeně hluboce vykrojené a jen kratičce připnuté, často skoro nebo úplně Volné a nepřirostlé, zprvu bělavé, brzo světle růžové nebo živě masově růžové, na ostří stejně zbarvené, celé a rovné. D u ž n i n a v klobouku i třeni bělavá, bez pachu, dosti pružná. B a s i d i e 30—42 X 10 «, podlouhle kyjovité, se sterigm aty 3,5—4 m dl., tetrasporické. C y s t i d y chybějí. V ý t r u s y (8) 9—12(—13) X 6—7,5 p, heterodiametrické, podlouhlé, hranaté, na basi se zřetelným delším apikulem. Stanoviště a doba výskytu: sušší lesní louky a trávníky. V létě. Lokality: Jižní Čechy — Táborsko: Pohnání, na mezi u polní cesty, 28. VIII. 1946. — Jedlany; na lesní vřesovinné louce, 29. VIII. 1946, ve společnosti Leptonia anatina (Lasch) Quél. a Lept. serrulata (F r.) Q. (Typus). — Sudoměřice-Nemyšl, v trávě na okraji lesa, 1. IX. 1946. — Borotín, na výslunné nardetové (Nardus stricta) loučce u sam oty „Modrák“, 18. VII. 1948, ve společnosti Leptonia lampropoda (F r.) Q. a Hygrophorus sp. div., pospolitě. (Vše vlastní sběry.) Poznámky: Tato Leptonia ze sekce Hygrophanae je charakterisována těmito znaky: světle červenobnědým zbarvením klobouku a třeně, živě růžovými lupeny, které jsou jen úzce připojené až volné, zcela lysým hygrofanním kloboukem s b ra­ davkou vždy více nebo méně vyvinutou, celkovou štíhlostí plodnic. Nelze ji ztotožniti se žádným druhem, jejichž popisy jsem měl k disposici. Nejvíce příbuzná je Leptonia mammilata Vel., která se liší jinak zbarveným, za vlhka tmavě hnědým kloboukem, méně hustými až prořídlými lupeny, které jsou zbarveny s odstínem šedavým nebo hnědavým. V úvahu byly vzaty též druhy rodu Nólanea, od nichž se však náš druh liší zřetelně podvinutým okrajem klobouku, a zejména daleko větší tuhostí a trvanlivostí plodnic, znaků, jež zvonovky postrádají. Vyskytuje se vždy mimo les, n a suchých a výslunných trávnících a lukách, na podkladě nevápencovém (zvětralá rula) v nadmořské výšce 450— 600 m, ve společnosti zástupců hercynské flory obvyklých na podobných místech v jižních Čechách a Českomorav­ ské vysočině, jako Calluna vulgaris, Hieracium pilosella, Pimpinella saxifraga, N ar­ dus strieta atd.

175

D iagnosis latina. Leptonia pilati Svrček, sp. n. S yn .: Leptonia cervicolor Svrček in litt. Carposomtíta \parva, gracilia, tota laete rubrofusca, in gramine extra silvam nascentia; species hygrophana. Pileo 15— 29 mm diam., latě obtuse campanulato, dein expanso, centro obtuse subumbonato tyel papilla minuta ornato, margine involuto, saepe undulato, tenuiter carnoso, hygrophano, iudo laete rúbrofusco, lamellis ad verticem usque pellucidis, sicco fusco-isábellino, laevi, glabro, sericeo-nitido. Stipite 3,5—7 cm longo, 1,5—2(—3) mm crasso, centrali, basin versus nonnunquam subincrassato, recto, basi albo-tomentoso, pileo concolori, laevi, glabro, apice solum interdum minuté álbo-pruinoso, sat rigido, dein canaliculato. Lamellis 3—5,5 m m altis, confertis, profunde emarginatis, sólům dente adnatis, saepe subliberis vel liberis, albidis, m ox pallide rosellis usque laete cameo-roseis, acie concoloribus, haud denticulažis. Carne álbida, inodora, sat élastica. Basidiis 30—1(2 X 10 u, clavatis, tetrasporis, sterigmatibus 3,5—^ /<■longis. Cystidiis nuUis. Sporis (8—)9—12(—13) X 6—7,5 p, heterodiametricis, oblongis, angulatis, apiculo distincto. Háb. In gramine pratorum insolatorum extra silvam solis acidis regionis submontanae (¡i50— 600 m s. m .), unacum Calluna vulg. et Nardo stricta, aestate, gregarie. Bohemia meridionális: districtus Tábor et Sedlčany; quattuor locis iulio usque septembri 191fi et 191(8 legi. Typus: Jedlany (Bohemia m er.), 29. 8. 191(6, leg. M. Svrček, herb. Mus. Nat. Pragae. Speciem nostram novám cel. Doctori Alberto Piloto, praesidi Circuli Mycologorum Cechoslovacorum, mycologo čechoslovaco optime merito, ad honorem annorum quinquaginta dedicavimus. Leptonia mammilata Vel. affinis est, sed pileo obscure umbrino, lamellis haud confertis tinctu griseo vel fuscidulo discrepat. A Nolaneis margine pilei involuto rigiditateque carposomatis dAffert.

O některých druzích dřevních hub, význačných pro Středočeskou vápencovou oblast. Z. P o u za r a D r M. S v r č e k K 50. narozeninám , D r A lb e r ta P ilá ta .

Během posledních dvou let věnovali jsme se soustavnějšímu studiu teplomilných hub Středočeské vápencové oblasti. Sledovali jsme především výslunné skalní stráně, kde zvláště na místech zarostlých křovinami je shromážděno největší bohatství dřevních hub, které nám do značné míry pomáhají charakterisovat mýkofloru to­ hoto zajímavého geobotanického útvaru. Bylinnou vegetací porostlé skály předsta­ vující především společenstva s kostřavou walliskou (Festucion valesiacae Kka), přecházejí na jižních a východních svazích v řídké křovinaté porosty s převlá­ dajícími druhy: Comus sanguinea, Crataegus sp. div., Prunus spinosa, Prunus fruticosa, Ligustrum vulgare, přes společenstva s Cornus mas v řídkou dubinu ( Quer-

176

cus pubescens a sessilis). Tato m ísta jsou nejteplejší a nejsušší lokality dřevních hub v Čechách a podobají se v tom to ohledu stanovištím jihoevropským, jaká jsou ve velkém rozsahu vyvinuta na příklad v jižní Francii a přímořských oblastech mediteranu vůbec. Po stránce mykofloristické jsou nejzajímavější tyto lokality: Radotínské údolí, kde jsou tyto mykocenosy vůbec nejtypičtěji vyvinuty, a to především od Homolky až za Choteč, dále pak jsou to skály nad údolím potoka Švarcavy mezi Solopysky a Pekárkovým mlýnem, střední a zadní část Karlického údolí, skalnaté stráně nad Berounkou mezi Budňany a Srbskem, Velká hora a Doutnáč u Karlštejna, jižní stráně Kodské a Císařské rokle u Srbska. Z bohatého m ateriálu vybíráme dnes několik nejcharakterističtějších zástupců, kteří jsou většinou nejčastějšími druhy rozkládající odumřelé dřevo v této oblasti. 1. Corticium subcostatum [K arst.] B. et G.

Druh již na pohled charakteristický, připomínající v některých stadiích kloboučkatými plodnicemi drobná Sterea. Plodnice jsou rozlité, poměrně malého rozsahu, na okraji někdy tvořící úzké kloboučky, až 5 mm široké, na povrchu přitiskle vlák­ nitě plstnaté, za živa voskovitě blanité, od substrátu slupitelné, za sucha zatvrdlé s hymeniem často pokrytým nepravidelnými, nízkými hřebínky, lehce ojíněným, za sucha mnohdy lehce rozpukaným, barvy nečistě žlutavé, jindy světle šedožlutavé, při okraji často s tmavší žlutohnědou zonou; někdy je hymenium až tmavě kávově hnědé, na samém okraji čistě bílé a kratičce vláknité až brvité. Hyfy s přezkami, 2—4,5 « tlusté, zřetelné, basidie většinou 20—25 X 4—5 m, se čtyřmi sterigm aty až 5,5 /i dlouhými, výtrusy 5,5—7 X 2,5—3 /u, skoro válcovité, na basi šikmo stažené. Na suchých větvích Rosa, Crataegus, Carpinus, Quercus, Comus mas, velmi často přímému slunci exponovaných, ležících na zemi na nejvyprahlejěíeh místech. Tento druh m á v Čechách velmi zajímavé rozšíření: souvisle se vyskytuje, pokud jsme mohli zjistit, pouze v českém vápencovém xerothermu. Zjistili jsme následující lokality: 1. R a d o tín sk é údolí, re v e rv a c e u Z ad n í K o p an in y , ssu ťo v á k řo v in a tá s trá ň , n a ležících v ě té v k á c h C a rp in u s b e tu lu s, 1. V III. 1953, leg. D r F . K o tla b a a Z. P o u z a r. 2. R a d o tín sk é údolí, m e zi C ho tčí a C hýnicí, n a již n ch sv azích k opce Š k rá b e k , n a b o h a té lo k a litě C olu tea a rb o rescen s, n a ležících su c h ý c h v ě tv íc h C ra ta e g u s sp., 15. V II. 1953, leg. Z. P o u z a r. 3. M ezi R o b lín em a V o n o k lasy , v m íste c h z v a n ý c h H ra d in o v s k ý kopec, n a su ch é v ě tv i R o sa sp., n a o k ra ji k řo v in a té h o le s a s P in u s n igra, 21. V I. 1953, leg. Z. P o u z a r. 4. D o u tn á č u K a rlš te jn a , n a su ch é ležící v ě tv i C a rp in u s b e tu lu s, 3. V II. 1949, leg. M. S vrček. 5. K o da u S rb s k a , n a ležícím su c h ém k m e n u C o m u s m a s, v e sp o lečn o sti P en io p h o ra p ila tia n a P . e t S. a P en io p h o ra ly c ii (P e rs .) v. H . e t L., 18. V II. 1953, leg. Z. P o u z a r; n a téže lo k a litě té ž n a v ě tv i Q u ercu s sp. 6. T o b o lk a u K o n ěp ru s, n a ležící v ě tv i Q u ercu s se ssilis n a o te v ře n é m a su c h é m m ístě v d ubině s v tro ú ž e n ý m i lip am i, 30. V III. 1953, leg. M. S v rček . 7. V rch K o b y la u K o n ěp ru s, n a ležících v ě tv íc h R o sa sp., n a tr a v n a té m v y h řá té m m ístě, 30. V III. 1953, leg. Z. P o u z a r. V h e rb á ř i N á ro d n íh o m u se a v P r a z e js o u u lo­ žen y z n a š í o b la s ti ty to sb ěry : 8. K a rlík , n a C ra ta e g u s o x y a c a n th a , IV . 1924, leg. A . P ilá t. 9. K a rlš te jn , n a Q u ercu s sp., 1. V I. 1936, leg. R. V eselý. M im o tu to o b la s t bylo C o rticiu m s u b c o s ta tu m sb írá n o u V še n o r n a R o sa ca n in a a C ra ta e g u s o x y a c a n th a 21. IV . 1923, leg. A . P ilá t, a v P o sá z a v í u S tř íb rn é S k a lic e , n a v e lm i te p lé a su ch é

177

k řo v in a té žulov é sk á le n a d M a rijá n k o u , v e sp o lečn o sti jin ý c h te p lo m iln ý c h h u b , n a ležících v ě tv íc h Corylus avellana, 12. V II. 1953, leg. Z. P o u z a r. E k o lo g ic k y p o zo ru h o d n ý m je o jed in ělý n á le z n ašeh o d ru h u v T ře b o ň sk é p á n v i v J i ­ řík o v ě Ú dolí u N o v ý ch H ra d ů , n a stru s k o v é c e stě v ed o u cí ra š e lin iště m , n a ležící su ch é v ětv i Betula verrucosa 19. V III. 1952, leg. Z. P o u z a r.

2. Corticium avellaneum Bres. Druh z příbuzenstva Corticium tuberculatum K arst. (Syn.: Cort. lacteum Fr. sensu Bourd. e t Galz.), od něhož se liší především mnohem tenčími plodnicemi, s okrajem méně výrazně vláknitým, s hymeniem špinavě žlutohnědým ne'bo isabellově žlutavým, za sucha vždy význačně velice hustě a drobně rozpraskaným. Hyfy 2—-3 v- tlusté, málo zřetelné, basidie 17—20 X 4 « se 4. sterigm aty 3— 4 n dlouhými, výtrusy 4—5 X 2,5—3 n, vejčitě elips oidní. , N a drobných suchých větvích a zejména lodyhách větších bylin již delší dobu na zemi ležících, často v bylinném porostu květnatých stepí. 1. R a d o tín sk é údolí, re s e rv a c e u Z ad n í K o p a n in y , n a ležících v ě tv íc h C o m u s sa n g u i­ nea, 1. V III. 196-3, leg . F . K o tla b a a Z. P o u z a r. 2. R a d o tín sk é údolí, m ezi M a šk o v ý m m lý n e m II. a Z ad n í K opan in o u , n a ležících v ětv ích C o m u s sa n g u in e a a ta k é n a lo d y h á ch V e rb a sc u m sp., ve sp o le č n o sti P en io p h o ra p ila tia n a P . e t S., 15. V II. 1953, leg. Z. P o u z a r. 3. V e lk á h o ra u K a rlš te jn a , n a ležících lo d y h á c h bylin, h la v n ě C e n ta u re a rh en a n a , 10. V III., 1952, leg. Z. Pouizar, 23. X I. 1952. leg. Z. P o u z a r a M. S v rček , v elm i h o jn ě. 4. K oda u S rb sk a , n a v y p ra h lý c h strá n íc h , n a v ě tv ič k á c h Q uercus sp., 18. V II. 1953, leg. Z. P o u z a r.

3. Corticium lacteolum Bourd. Pod tím to jménem uvádíme sběry drobného Corticia, rostoucího výhradně na basích kmíiíků a kořenech odumřelých jalovců (Juniperus communis) na skalnatých strá ­ ních. Je význačné zejména ostře ohraničenými plodnicemi, na okraji skoro tlustě zaoblenými, čistě bílými až lehce nažloutlými. Konsistence je velice křehká, tvrdá, hymanium je poprášeno hustě krystalky, které vyplňují celou plodnicí. Druh popsaný Bourdotem z jižní Francie (depart. Aveyron: Layrolle, LabastideFradines), kde se hojně vyskytuje na kůře a dřevě jalovce. V Cechách jsme zjistili dosud následující lokality: 1. R a d o tín sk é údolí, re s e rv a c e u Z ad n í K o p an in y , n a b a si ja lo v c e n a k řo v in a té sk á le, 1. V i n . 1953, leg . F . K o tla b a a Z. P o u z a r.

2. R a d o tín sk é údolí, K o p a n sk ý les, sk á ly n a d zá h y b em p o to k a m ezi M a šk o v ý m II. a T a sle ro v ý m m lý n em , 7. V I. 1953, leg. F . K o tla b a , Z. P o u z a r a M. S v rč e k . 3. S k á ly n a d ú dolím p o to k a Š v a rc a v y m ezi S o lo p y sk y a P e k á rk o v ý m m lý n em , 21. V I. 1953, leg. Z. P o u z a r a M. S v rč ek . 4.. K a rlic k é údolí, n a b a s i k m e n e m rtv é h o ja lo v c e ro sto u c íh o ze š tě rb in y n a holé sk ále, 8. V III., 1953, leg. Z. P o u z a r.

4. Aleurodiscus macrosporus [Bres. in B. et G.] B. et G. Tento Aleurodiscus je pravděpodobně nejbojnějiší houba na našich lokalitách, kde roste převážně na Comus sanguinea, a to na bezkorých suchých větvích na zemi ležících, řidčeji též na kůře neb v trhlinách kůry i na trčících větvích. Plodnice rozlité zprvu v podobě okrouhlých nebo podlouhlých, později .splývajících, na obvodu ostře omezených, tenkých povlaků; barvy čistě bílé neb sádrově bělavé,

178

konsistence za čerstva ztuha voskovité, za sucha tvrdě lámavé. Hymenium jemně ojíněné, pod silnou lupou lze vidět roztroušené konce vyčnívajících cystid, za sucha u starších exemplářů je hymenium drobně rozpukané. Hyfy málo zřetelné 2—3 n tlusté s nečetnými přezkami. Basidie 9—12 n tlusté, se 2—4 sterigm aty 7—8,5 v dlouhými; basidie nestojí těsně vedle sebe. Cystidy hojné, 20—110 m přečnívající hymenium, většinou hlavaté, se stěnami slabě ztluštělými, v hlavici tenkostěnné, dole 7—8,5 /x tlusté, nahoře 8,5—13 p tlusté, bezbarvé a neinikrustované. Spory 12 až 17 X 4,5—7 n, válcovité, lehce prohnuté, neamyloidní. Námi dosud zjištěné lokality: 1. R a d o tín sk é údolí, v rc h H o m o lk a, C o m u s sa n g u in e a , n a v ě tv ič k á c h , 15. V II. 1953, leg. Z. P o u z a r. 2. R a d o tín s k é údolí, V elk ý kop ec, C o m u s sa n g u in e a , 15. V II. 1953, leg. Z. P o u z a r. 3. R a d o tín s k é údolí, re s e rv a c e u Z a d n í K o p an in y , v e v e lk é m m n o ž stv í n a C o m u s sa n g u in e a a B o sa sp., 1. V III. 1953, leg. P . K o tla b a a Z. P o u z a r. 4. R a d o tín sk é údolí, m e z i Z a d n í K o p an in o u a M ašk o v ý m m lý n em II., 15. V II. 1953,. v ě tv e C o m u s sa n g u in e a , leg. Z. P o u z a r. 5. R a d o tín sk é údolí, K o p a n sk ý les, sk á ly n a d zá h y b e m p o to k a m ezi M ašk o v ý m II. a T a sle ro v ý m m lý n em , v ě tv ič k y C o m u s sa n g u in e a , 7. V I. 1953, leg. Z. P ouizar a M. S v rček . 6. R a d o tín sk é údolí, s k á ly z a M a šk o v ý m m lý n em II., C o m u s sa n g u in e a , 13. V II. 1953, leg. Z. P o u z a r. 7. R a d o tín sk é údolí, m e z i C h o tčí a O hýnicí, n a již n íc h sv az íc h k o p ce Š k rá b e k , n a lo k a litě C olutea a rb o rescen s, n a C o m u s sa n g u in e a , 15. V II. 1953, leg. Z. P o u z a r. 8. S k á ly n a d ú d o lím p o to k a Š v a rc a v y , m ezi S o lo p y sk y a P e k á rk o v ý m m lý n em , n a v ě tv íc h C o m u s sa n g u in e a , 21. V I. 1953', leg. F . K o tlab a , Z. P o u z a r a M. ¡Svrček. 9. K a rlic k é údolí, v šu d e, C o m u s sa n g u in e a , 8. II I. 1953, leg. F . K o tla b a , Z. P o u z a r a M. S v rček . 10. V e lk á h o ra u K a rlš te jn a , n a k ů ře su ch éh o sto jícíh o k m e n u C o m u s sa n g u in e a , n a již n í s trá n i, 14. V I. 1953, leg. M. S v rček . 11. H o stim u Sv. J a n a p o d S k alo u , v ý ch o d n í s trá n ě p o to k a K ač á k u , se S a x ifr a g a aizoon, S e sle ria calcaria, v šu d e h o jn ě n a v ě tv íc h C o m u s sa n g u in e a , 28. H I. 1958, leg . Z. P o u z a r.

5. Peniophora lycli [Pers.] v. H. et L. S yn.: P. caesia Bres. Ode všech našich IPeniopfaor snadno poznatelná mikroskopicky zvláštním tvarem metuloid (peniophoracystidy), které jsou obráceně hruškovité a na vrcholu tupě zaoblené. Tvoří tenké povlaky na spodních stranách větví, v mládí barvy šedomodravé nebo stříbřitě šedé s modravým nádechem, vzácně až červenohnědé. Makrosko­ picky se podobá značně Peniophora cinerea (Pers.) Cke, od níž se poznává pouhým okem podle stříbřitého ojínění hymenia. V Čechách je hojná, pokud jsme prozatím zjistili, pouze v Středočeské vápencové oblasti. Mimo tento obvod byla zjištěna pouze na Radobýlu v Českém Středotioří a u Postoloprt v Poohří. Masově se vyskytuje zejména na Kodě (východní svahy), nia K arlštejnsku: Javorka, Velká hora a v Kariickém údolí. Často roste na trčí­ cích větvích keřů a to především Comus mas. Ve Švédsku zjistil John Eriksson -po­ dobné rozšíření. Tam roste velmi hojně, ale pouze při západním pobřeží v přímoř­ ských křovinách v krajině Skane. Jinde ve Švédsku dosud zjištěna nebyla, a nutno poznamenat, že Švédsko patří k zemím po této stránce nejlépe prozkoumaným. Peniophora lycii (Pers.) v. H. et L., se více méně liší ekologicky ode všech druhů

179

zde jmenovaných, neboť dává přednost více zapojeným křovinatým neb lesnatým porostům. Námi dosud zjištěné lokality: 1. R a d o tín sk é údolí, V elk ý kopec, v ro k lí zv a n é Ú dolíčko, n a v ě tv íc h L ig u s tr u m v u lg a re 7. V I. 1953 a n a sk a ln í s s u ti n a v ě tv i L ig u s tr u m v u lg a r e 15. V II. 1953, leg. Z. P o u z a r. 2. S k á ly n a d úd o lím p o to k a Š v a rc a v y m ezi S o lo p y sk y a P e k á rk o v ý m m lý n em , n a v ětv i Q uercus p u b escen s, 21. V I. 1953, leg. Z. P o u z a r. 3. K a rlic k é údolí, v šu d e v e lm i h o jn ě n a C o m u s m a s, L ig u s tr u m v u lg a r e a i n a živých oddencíeh A r te m is ia a b sin th iu m , 8. II I. 1953, leg. F . K o tla b a , Z. P o u z a r a M. S v rč e k a 26. IV . 1953, leg. Z. P o u za r. 4. J a v o r k a u K a rlš te jn a , velice h o jn ě n a C o m u s m a s, B e rb e ris v u lg a r is, A c e r ca m p e stre a L ig u s tr u m v u lg a r e 22. II. 1953 a 23. V III. 1953, leg. F . K o tla b a a Z. P o u z a r. 5. S k a ln a té s tr á n ě n a d B e ro u n k o u m ezi B u d ň a n y a S rb s k e m n a v ě tv íc h n a zem i le ­ žících R o sa sp., 1. II I. 1953, leg. F . K o tla b a , M. S v rč e k a Z. P o u z a r. 6. K rá lo v a s tu d á n k a u K a rlš te jn a , n a v ě tv íc h C a rp in u s b e tu lu s a C o rylu s a vella n a n a zem i ležících, 16. IX . 1951, leg. Z. P o u z a r. 7. K oníček u K a rlš te jn a , n a v ě tv íc h v k o ru n á c h C o m u s m a s, 19. V. 1948, leg. M. S vrček. 8. V elk á h o ra u K a rlš te jn a , n a trč íc íc h v ě tv íc h v k o ru n á c h C o m u s m a s , 10. V III. 1953, leg. Z. P o u z a r a 23. X I. 1953, leg. Z. P o u z a r a M. S v rček . 9. K oda u S rb s k a , n a s trá n i n a d n á d ra ž ím , velice h o jn ě n a C o m u s m a s, C a rp in u s b etu lu s, E v o n y m u s europea, U lm u s sp. a R o sa sp., 18. V. 1948, leg. M. S v rč e k , 16. IX . 1951, 23. IX . 1951, 19. X. 1952, 18. V II. 1963, leg. Z. P o u z a r, n a již n íc h s trá n íc h n a d K odským údolím , n a p a d lé m k m e n u C o m u s m a s, 18. V II. 1953, leg. Z. P o u z a r, v ú d o lí u m lý n a n a v ě tv ič k á c h A c e r c a m p e stre , leg. F . K o tla b a a M. S v rček . 10. C ísa řsk á ro k le u S rb sk a , v k o ru n ě TJlmus sp., n a v ě tv ič k á c h , 19. I I I . 1950, leg. M. S vrček. 11. H o stim u Sv. J a n a pod S k alo u , n a v ý ch o d n ích s k a ln a tý c h sv a z íc h n a d K ač á k e m , se S a x ifr a g a aizo o n a S esle ria calcaria, n a v ě tv ič k á c h C o m u s m a s, C. sa n g u in e a a n a ležícím k m e n u T ilia sp ., 28. IÍI. 1953, le g . Z. Pouzair. 12. K o n ěp ru sy , u A k sa m ito v ý b rá n y , n a v ě tv íc h C o m u s m a s, 30. V II. 1953, leg. Z. P o u z a r. M im o tu to o b la s t b y la P en io p h o ra lyc ii (P e rs .) v. H . e t L. n a le z e n a : R ad o b ý l u L ito m ě řic v Č esk ém stře d o h o ří, n a v y p á len é čedičové sk á le , n a su c h ý ch v ětv ích P iru s c o m m u n is, 10. V. 1953, leg. Z. P o u z a r. ■ — P o s to lo p rty v P o o h ří, v lese P o s to lo p rts k á b a ža n tn ic e , n a ležících v ě tv ič k á c h U lm u s sp., 10. V I. 1951, leg. Z. P o u z a r.

6. Peniophora pilatiana Pouzar et Svrček, sp. n. Peniophora thermophila Pouzar in litt. ISyn.: Peniophora obscura auct. nomnul.: Bourdot et Galzin, Hym. de France p. 327, non Pers. ( = P . cinerea [Pers.] C ke.); Plodnice v podobě často velmi tlustých, korovitě tuhých povlaků na spodní straně větví na zemi ležících, v mládí poměrně dosti měkké, někdy hrbolkaté, jindy zcela hladké, s okrajem jen ve zcela výjimečných případech v mládí troohu brvitým, jinak hladkým a shodným s hymeniem. Ve stáří se plodnice na okraji ohýbá, ale nikdy se od substrátu neodlupuje. Barva v mládí buď růžově bělavá nebo tmavě hnědočervená s příměsí modré. Ve stáří jsou plodnice buď hnědočervené nebo také i hnědé. Basální horizontální hyfová vrstva 20— 40 (—80) « tlustá, složená z hyf silnostěmných, těsně k sobě přivázlých, buď lehce žlutavých neb intensivně hnědých, 2—2,5 p tlustých, metuloidy v hymeniu hojné, vřetenovité, silně inkrustované, 25—38 X

180

p—. ^

• ~^~xrí—

"feniophorá

ly c if

* ^ nlop ^ ord p'ldtl 3-ná

Rozšíření. P en io p h o ra ly c ii (P e rs .) v. H . e t L. a P en io p h o ra p ila tia n a P . e t S. v Č echách. T ečk o v án í v y z n a č u je celkovou o b la s t ro z š íře n í P. ly c ii a P. p ila tia n a v S tře d o č e sk é váp en co v é o b lasti. Č tv e rc o v ý v ý ře z z n á z o rň u je lo k a lity m ezi P ra h o u a B e ro u n em . D el. V. M o rav a.

X 6—8 p, ve spodní části někdy větší, až 50 X 12 Spory válcovitě zakřivené, trochu více než u Peniophora fruxinea (Pers.) Lund. in L. et N. a menší, 6,4 až 7,8 X 2—3 /*. Peniophora pilatiana Pouzar et Svrček, sp. n. Cel. Doctori Alberti Piláti, directori Sectionis botanicae Musei Nationalis Pragae, mycologo Čechoslováci excellenti speciemi nostram dedicavimus. Peniophorae framneae (Pers.) Lund. in L. et N. affinis et similis, sed fructificatione crassiore, margine primo firmě odňato, aetate revoluto sed a substrato inseparabili, coneolori, diserepat. Colore primo pallide roseo vél violaceo-roseo, dein ob­ scure rubrobrunneo, rarius tinctu violaceo. Sporis paulisper mmoribus magisque curvatis 6,lf— 7,8 X 2— 3 /*. Typus: Bohemia centralis, Choteč prope Pragam, declive insolata, dumetosa graminosa, in assotiatione plantarum xerothermicarum, ad ramum insolatum deiectum

181

Corni \maris, 15. VII. 1953, Z. Pouzar legit, in herbario Musei Nationalis Pragae asservatur. Distributio speciei nostrae novae in Bohemia insignis est. Crescit copiose in re­ gione cálcaria BohemAae centrális inter Pragam et Beroun ad saxa graminoso —■dumetosa insolata et válde ipalida ad ramos deiectos praecipue Crataegorum sp. div., sed etiam ad ramos Rosarum sp. div. Corni maris, Piri communis, Pruni spinosae et Quercus pubescentis. P. fraxinea (Pers.) Lund. in L. et N. etiam modo ecologico discrepat, nam haec species Bohemiae ¡ad ramos Fraxini exelsioris, Syringae vulgaris et Ligustri vulgaris crescit. Species nostra nova locum in sectkme Cóloratae B. et G. tenet. Peniophora obscura sensu B. e t G. non Pers. próbábiliter identica, sed specimina a cel. Bourdot determinata pro dolor non vidimus. Druh z blízkého příbuzenstva P. fraxinea (Pers.) Lund. in L. et N., od kterého se liší růstem na jiném substrátu: Crataegus sp. div., Rosa sp. div., Cornus mas, Prunus spinosa, Pirus communis a Quercus pubescens Peniophora fraxinea roste u nás na Fraxinus excelsior, Syringa vulgaris a Ligustrum vulgare. Peniophora pilatiana P. et S. má plodnice tlusté, bez význačného okraje, na okraji se od substrátu neodlupující; ve stáří jsou okraje nahoru ohrnuté (i se substrátem ). Barvy je vždy více červené, a zejména starší plodnice se značně liší barvou červenohnědou. Ekologicky se liší růstem na větvích na zemi ležících, a výskytem na „stepních“ místech. Od ostatních druhů sekce Coloratae B. et G. se odchyluje již více. Drobnými výtrusy se trochu blíží Peniophora pithya (Pers.) J. Erikss. a Peniophora piceae (Pers.) J. Erikss., které m ají však výtrusy ještě menší (5—6 n) a obě rostou výhradně na koniferách. Peniophora cinerea nemá vyvinutou basální horizontální hyfovou vrstvu. Peniophora quercina (Pers. ex F r.) Cke. a P. rufomarginata (Pers.) Látsch. in Keiss. m ají jinou konsistenci basální hyfové vrstvy a větší spory. P. junipericola J. Erikss., která se jinak dosti blíží, m á rozlišený okraj, jinou barvu a roste výhradně na jalovcích. V mladších stadiích lze P. pilatiana P. et S. zaměnit za P. nuda (F r.) Bres., která se pozná mikroskopicky vždy dobře vyvinutými gloeocystidami. Náš nový druh je pravděpodobně totožný s Peniophora obscura ve smyslu BourdotGalzinově, neviděli jsme však autentických exemplářů Bourdotových a proto ji kla­ deme do synonymiky s otazníkem. P. obscura s. B. e t G. roste za podobných pod­ mínek v jižní Francii. Pokud jsme prozatím zjistili, je svým rozšířením omezena pouze na velmi malý okrsek ve stř. Čechách, a to na střed Středočeské vápencové plošiny — vyskytuje se od Radotínského údolí až po Hostím. Nepodařilo se nám ji zastihnout na naší exkursi do oblasti koněipruské. Nejhojnější je v Radotínském údolí a na skalách nad Berounkou mezi Budňany a Srbskem. Z dřevin dává zřetelně přednost hlohu, a to zejména větvím odříznutým neb olámaným. Hlohové větve jsou na těchto loka­ litách odbourávány takřka výhradně touto houbou. Zjistili jsme ji na následujících lokalitách: 1. L o ch k o v sk é údolí, n a v ě tv ič k á c h R o sa sp., n a zem i v tr á v ě , 15. V II. 1953, leg. Z. P o u z a r. 2. R a d o tín sk é údolí, V elk ý v rc h , n a v ě tv i C ra ta e g u s sp„ ležící n a s k a ln a té s s u ti ve křoví, 15. V II. 1953, leg. Z. P o u z a r. 3. R a d o tín sk é údolí, re se rv a c e u Z a d n í K o p an in y , n a such é ležící v ě tv i C o m u s sa n ­ g u in ea , 1. V III. 1953, leg. F . K o tla b a a Z. P o u z a r.

182 ■ r

4. R a d o tín sk é údolí, m ezí Z ad n í K o p an in o u a M a šk o v ý m m lý n e m II. n a v ě tv íc h L i­ g u s tr u m v u lg a r e , C ra ta e g u s sp. a R o sa sp., 15. V II. 1953, leg. Z. P o u z a r. 5. R a d o tín sk é údolí, s k á ly n a d M a šk o v ý m m lý n e m II, n a v ě tv i C ra te g u s sp. n a sk ále, 15. V II. 1953, leg. Z. P o u z a r. 6. R a d o tín s k é údolí, K o p a n sk ý les, s k á ly m e z i M ašk o v ý m m lý n e m II. a T asle ro v ý m m lýn em , n a v ě tv i L ig u s tr u m v u lg a r e a P iru s c o m m u n is 7. V I. 1953, leg. F . K o tla b a a Z. P o u z a r. 7. R a d o tín sk é údolí, m e zi C hotčí a C hý n icí n a již n íc h sv a z íc h k opce Š k rá b e k n a v ě tv i C o m u s m a s, 13. I I I . 1940, leg. M. S v rč e k a 15. V II. 1953, leg. Z. P o u z a r (T y p u s). 8. S k á ly n a d údo lím p o to k a Š v a rc a v y m ezi S o lo p y sk y a P e k á rk o v ý m m lý n em , n a v ě t­ v ích C ra ta eg u s sp. div., 21. V I. 1953, leg. F . K o tla b a , Z. P o u z a r a M. S vrček. 9. K a rlic k é údolí, v z a d n í č á s ti p o d ro b lín sk ý m i lesy v e sp o leč e n stv u s Q uercus p u bescen s a se ssilis spolu s L ith o s p e r m u m p u rp u re o -c o eru leu m , n a v ě tv i C ra ta e g u s sp., 21. V I. 1953, leg. Z. P o u z a r a M. S v rček . 10. K a rlš te jn , k o p ec B u čin a, v le so ste p i n a v elm i siln ě o sluněné v ě tv i C ra ta e g u s sp., 26. V I. 1953, leg. Z. P o u z a r. 11. K a rš te jn . U dubu, n a v ě tv i P ru n u s sp in o sa 3. V II. 1949, leg. M. S v rč ek . 12. K a rlš te jn , u h o stin c e B oubová, n a ležících v ě tv íc h C ra ta e g u s sp ., 23. V III. 1953, leg. Z. P o u z a r. 13. S k a ln a té s trá n ě m ez i S rb s k e m a B u d ň a n y n a d B ero u n k o u , n a v ě tv íc h C ra ta eg u s sp. div., R o sa sp. div. a ? L ig u s tr u m v u lg a re , ta k é n a s ta rý c h lo d y h á c h V e rb a sc u m sp. v elm i h ojně, 22. II. 1953, leg. F . K o tla b a a Z. P o u z a r a 1. II I. 1953, leg. F . K o tlab a , Z. P o u z a r a M. S v rče k , n a v ě tv ič k á c h Q uercus p u b esccn s, 27. IX . 1953, leg. F . K o tlab a. 14. K oda u S rb sk a , n a v ý slu n n ý c h s k a ln a tý c h s trá n íc h , n a oslu n ěn ém p a d lé m k m e n u C o m u s m a s a n a v ě tv i C ra ta e g u s sp., 18. V II. 1953, leg. Z. P o u z a r. 15. H o stím u Sv. J a n a pod S k alo u , již n í s trá n ě k opce H e rin k y , n a v ě tv íc h C ra ta e g u s sp. a R o sa sp., 30. I I I . 1953, leg. Z. P o u z a r.

Dva druhy rodu Leptoglossum Karst. na Nymbursku S v a to p lu k Š e b e k

Neveliký rod Leptoglossum Karst. (Aphyllophorales, Cantharellaceae) z blízkého příbuzenstva lišek ( Cantharéllus F r.), zastoupený většinou druhů i v naší mykofloře, je zastoupen převážně drobnými houbičkami, rostoucími epifyticky na lodyž­ kách mechů nebo živých plodnidch některých Ascomycetů (na př. Acetabula acetabulum [L.] Rioh.) nebo saprofyticky na odumírajících lodyhách různých bylin, hlavně travin, větvičkách, na kůře a dřevě pařeizů a na odumřelých plodnicích hub ehorošovitých (Polyporaeeae). Tento specialisovaný výskyt zmíněných druhů, unikajících jednak svými rozměry, jednak m ísty výskytu a substrátu a dobou výskytu (jsou to houby zimní) zrakům mykologa, vyžaduje kromě zvýšené pozornosti na lokalitě též často speciálních sbě­ ratelských method. Uvedené okolnosti jsou snad příčinou toho, že většíma našich druhů r. Leptoglossum Karet, je všeobecně považována za houby vzácné, zjištěné dosud jen na několika málo našich nalezištích. Svědčí tomu i dosud skrovný počet prací v naší odborné literatuře, věnovaných tomuto rodů nebo alespoň registrujících zjištěná naleziště jednotlivých druhů. Bedlivější mykofloristický průzkum by však jistě rozšířil počet nálezů některých druhů tohoto jistě jen přehlíženého rodu a při­ spěl k lepšímu poznání jeho zeměpisného rozšíření v naší vlasti a k lepšímu ob­ jasnění některých otázek jeho biologie a systematických vztahů.

183

Během své mykologické praxe setkal jsem se v r. 1952 po prvé na Nymbursku s dvěma druhy tohoto rodu, o nichž podávám následující zprávu. Leptoglossum spathulatum F r. s. V e l . — Plodnice 0,5—2 cm šir., tence m asitá až blanitá, pružná, ± okrouhlá, vejčitá, eliptická až škebloví tá, s okrajem nejdříve celistvým (u mladších exemplářů), později tupě laločnatým, často mírně přehrnutým, v mládí světle hnědošedým, na povrchu krátce přitiskle světleji plstnatá, po­ zději hnědavá až šedavá, lysá, za sucha světle bělošedě vyblédající, s několika tm av­ šími pásy.

O br. 1— 4: L e p to g lo ssu m s p a th u la tu m F r . s. V el.: p lodnice z v ě tše n y a s i 2ikrát, v ý tr u s y z v ě tše n y 2000k r á t. — O b r. 5— 6 : L e p to g lo ssu m g la u c u m B a tsc h .: p lodnice z v ě tše n y 2 k r á t, v ý tr u s y z v ě tše n y 2 5 0 0 k rát. K re slil a u to r.

Plodnice poznenáhlu přechází V úzkou (1—2 mim šir.) mírně prohnutou stopku, na basi přitiskle bíle vatovitě plstnatou, jíž přisedá na substrát. Hymenofor je tvořen dosti hustými, krátce žebrovitě vystouplými, nízkými, často vidliěnatě dělenými lištami, téměř až k basi po stopce sbíhajícími, někdy (zvi. u mladších exemplářů) hladký, bez patrných žebrovitých lišt, hnědošedý až olovově šedavý. V ýtrusy obvejčité, k basi klínovitě stažené, hyalinní, 8—11 X 4,5—6,5 /*. Loc.: Zvěřinek (okr. Nymburk), na lodyžkách mechů v příkopu při pravé straně silnice k Hořátvi, velmi hojně, 29. X. 1952 leg. S. Šebek.

184

■I Leptoglossum glaucum B a t s c h . — Plodnice 0,3— 1,3 cm šir., okrouhlá nebo škebloví tě ouškovitá, tenká, pružná, postranní krátkou stopkou k substrátu přise­ dající, světle šedá až šedožlutá, přitiskle nízce plstnatá, s okrajem často mírně přehrnutým. Hymenium ipokrývá velmi nízké, řídké lišty, centrálně paprskovitě se rozbíhající, které jsou však většinou úplně zredukovány, taikže hymenium pokrývá celou spodní hladkou část plodnice pleťově žlutohnědě, hnědavě až šedohnědě zbarvenou. Výtrusy bezbarvé, podlouhle eliptické až protáhlé, k basi postranně Mínovitě stažené 9—11 ,» X 2,5—3,5 i*. Loc.: Kostomlaty (okr. Nym burk), na odumřelých vrbových větévkách, mezi tlejícím listím ležících na břehu Farského potoka (t. zv. Farbouchu), 5 exemplářů, 28. XI. 1952 leg. S. Šebek. Dokladové exempláře k oběma citovaným nálezům jsou uloženy v autorově sou­ kromém mykologickém herbáři. Rod Leptoglossum Karst. je velice zajímavý svým systematickým postavením. Až do roku 1879, kdy byl Karstenem právem oddělen jako sam ostatný rod, byl tento rod slučován s r. Cantharellus Fr. Pilát (Klíč k určování našich h u b . . . 1951), který pro tento rod užívá pozdějšího Quéletova jména Dictyólus Quél. (Enchiridion fungorum, 1886), řadí ho spolu s rody Cantharellus Fr., Craterellus Fr., Nevrophyllum P at. a Arrhenia Fr., k Aphyllophoraceím a zařazuje do čeledi Cantharellaceae. Některé morfologieké a biologické rozdíly, hlavně pokud se týká umístění hymenoforu a způsobu života, nasvědčují však spíše tomu, že r. Leptoglossum Karst. tvoří samostatnou čeleď (Leptotaceae v pojetí R. M airea). R. Maire klade však tuto samostatnou čeleď k Cyphellineím, kam by pak největším právem patřil předně r. Arrhenia Fr., jehož s podřádem Cyphellineae pojí vývoj nejmladšíeh stadií plod­ nic. Posuzujíce s tohoto ontogenetického hlediska vztah r. Arrhenia Fr., k čeledi Cantharellaceae Fr., a Leptotaceae R. Maire, setkáváme se se základními rozdíly, které by nás v zájmu přirozeného a dynamického systému opravňovaly k utvoření samostatné monogenerické čeledi pro r. Arrhenia Fr. Z uvedeného je patrno, jak spletité otázky systematického rázu, z nichž některé jsem se jen pokusili naznačit, objevují se při studiu r. Leptoglossum Karst. a rodů příbuzných. Příspěvkem k řešení těchto důležitých otázek by byla podrobná syste­ matická a hlavně ontogenetická studia, podmíněná však především podrobnější zna­ lostí rozšíření studijního m ateriálu, jehož mykofloristický výzkum je tedy nanejvýš nutný.

Lískovec spáleništní — Geopetalum carbonarium (A. et S.) Pat. v Čechách (Geopetalum carbonarium [A. et S.] Pat. in Bohemia) D r A lb e r t P ilá t

Vyobrazené exempláře této velmi vzácné houby nalezl 17. června 1953 D r Wichanský v Kinského sadech v Praze, a to na starém spáleništi na holé, dosti suché a kamenité půdě, na místě, kde zahradníci pálívají odřezané roští a jiné odpadky. Rostla zde společně s p l a m é n k o u s p á l e n i š t n í — Flammula carbonaria (F r.) Quél. Jak pozoroval D r Wichanský, objevuje se tento druh na zmíněném místě již řadu let, dosud se však nepodařilo mu jej určiti. Živé exempláře této houby

185

O br. 1. Liškovec spáleništní — G eo p eta lu m ca rb o n a riu m (A . e t S.) P a t. 1. S c h e m a tic k ý ta n g e n tiá ln i ře z klolboukem . 2. Ř ez h y m en iem . C y stid y n a k re s le n y jso u ve v ě tš ím .počtu, n e ž v h y m e n iu v e s k u te č n o s ti js o u z a sto u p e n y . 3. P ile o c y stid y . 4. V ý tru sy . 1. P a r s pilei in d ire c tio n e ta n g e n tia li s e c ta m o d o sc h e m a tic o d e lin e a ta . 2. H y m e n iu m cum cy stid iis. 3. P ile o c y stid ia . 4. S p o rae. A. P ilá t a d n a t. d elin eav it.

viděl jsem po prvé v životě a proto jsem je podrobně ohledal, ofotografoval a na­ kreslil také anatomické podrobnosti, neboť je to houba velmi zajímavá, a to jak se stanoviska systematického, tak i vývojového. Plodnice vyrůstají jednotlivě, ale většinou v houfech. Zjevem upomínají na 1 i š k u n á l e v k o v i t o u — Cantharellus tubaeformis (Bull.) Fr., po případě i na jiné příbuzné druhy lišek. Tvarem připomínají talké některé strmělky, na př. s t r m ě 1 k u m e c h o v o u Clitocybe umbonata (Pers.) Konrád. Starší exempláře svým v cípy

186

f 4TO br. 2. Liškovec spáleništní — G eo p eta lu m c a rb o n a riu m (A . e t S.) P a t. O sm p lo d n ic v rů z n é m sta d iu vývoije, k te r é n alez l n a sp á le n išti v K in sk éh o sad ech v P ra z e 17. V I. 1953 D r W ic h a n sk ý . — O cto c a rp o s o m a ta m odo d iv erso ev o lu ta, quae cel. D r W ic h a n sk ý in h o rto p u b lico K in sk éh o sa d y d ieto P r a g a e in c a rb o n a rio ad te r r a m leg it. P h o to A. P ilá t.

roztrhaným kloboukem připomínají i některé houby nelupenaté (Aphyllophorales), na př. Podoscypha unduktta (P r.) nebo Phyllacteria caryophyUea (Schaeff.) Pat. Po stránce anatomické i morfologické tvoří l i š k o v e c s p á l e n i š t n í přechod mezi pravými liškami a hlívami, tedy houbami z podčeledi Agaricaceae—Pleurotoideae.

187

Je to houba prostřední velikosti s kloboukem hluboce vmáčklým až nálevkoví tým, tence a nápadně suše masitým, 1—6 cm v prům ěru měřícím. Povrch klobouku je šedohnědý a vločkovité šupinatý, dosti tmavě zbarvený. V mládí je okrouhlý, s okra­ jem trochu podvinutým, později na okraji laločnatý, ve stáří často hluboce laločnatý a i radiálně roztrhaný v řadu úkrojků. Pokožka je šupinkatá, v mládí souvislá, ve stáří a za suššího počasí rozpraskává radiálně jako u vlákníc, takže mezi trhlinkami prosvitá bílá dužnina klobouku. T ř e ň je středový nebo málo excentrický, válcovitý, rovný nebo trochu pokřivený, na dolejšku někdy kořenovitě ztenčený, 25—35 mm dlouhý a 2—4 mm tlustý, na povrchu bělavý, pak obyčejně světle špinavě šedý, trochu plstnatý a často prachem pošpiněný, solidní. D u ž n i n a v klobouku je tenká, bílá, dosti suché a vláknité konsistence; ve třeni je bílá nebo bělavá, rovněž dosti suchá a tuhá, vláknitě vatovitá, chuti a vůně ne­ nápadné. L u p e n y jsou velice nízké, význačně „liškovité“, tedy lištovité až i žilkovité a význačně vidličnatě větvené, nízké, s ostřím zcela tupým a homomorfním, sbíhající na třeň, v mládí skoro bílé, později trochu špinavě krémové až světle popelavé. B a s i d i e jsou nápadně dlouhé, asi 45 X 7.5 n veliké, většinou se čtyřmi vý­ trusy. Subhymenium je zřetelně vyvinuto a liší se dosti od dužniny klobouku. Je 40—55 « tlusté. V ý t r u s y jsou válcovitě elipsoidní, bezbarvé, hladké, tenkostěnné, na basi s m a­ lým apikulem, který někdy sotva je patrný, s obsahem jemně zrnitým, bezbarvým, 9—11 X 4,5—5 i* veliké. V celém hymeniu, tedy jak na lupenech, tak i v jejich paždí nalézáme asi stejně hojně roztroušené cystidy, jež jsou tlustostěnné, dlouze vřetenité, špičaté, hlavně na vyčnívající části drsně inkrustované, bezbarvé, 70— 120 X 8—-14 p veliké. T r a m a k l o b o u k u je složena z hyf dvojího druhu, jedněch tenkostěnných, hustě nepravidelně rozvětvených, 2—4 p tlustých, a pak z menšího počtu hyf tlustostěnných, dlouhých a málo větvených, silně světlolomných, trochu zvlněných, 3—4 n tlustých, které zasahují jednak do hymenia a končí oněmi tlustostěnnými cystidami, jednak pronikají pokožkou a na jejím povrchu končí v pileocystidách, které jsou také dosti četné, bezbarvé, ale m ají stěny tenčí než cystidy hymeniové a tv ar jejich je většinou více válcovitý až kyjovitý. Četné z nich končí hlavatě. Jsou asi stejně veliké jako cystidy hymeniové, a pokud se tvaru týče, nalézáme i v pileo­ cystidách všemožné přechody do tvaru cystid hymeniových. P o k o ž k a na povrchu klobouku je asi 20 tlustá a je složena z hyf velmi hustě spletených a rozvětvených, které mají obsah i blány hnědé nebo žlutohnědé. Jak mi sdělil kol. D r M. Svrčék, dostal tuto houbu od D ra Hejného, který ji na­ lezl v září 1946 na spáleništi u Nebušic nedaleko Prahy. Velenovský sbíral ji u Mnichovic a menší formu popsal jako Cantharellus glaucus Velenovský 1920. V herbáři Národního musea v Praze, vedle exemplářů sbíraných Dr S. Hejným u Nebušic a určených D r M. Svrčkem, nalézají se ještě dva nálezy další, :a sice plodnice, které nalezl I. Charvát 3. X. 1943 u Roblína, jež určil D r J. Herink a Vackovy exempláře od Silničně nedaleko Žarošic na Moravě, kde vyrostly na spáleništi v listnatém lese 16. VIII. 1946. V literatuře je tento druh dosti spoře uváděn. Schroeter zmi­ ňuje se ve svých „Pilze Sehlesiens“ (v Rabenhorsťs Kryptogamenflora) str. 511, 1889 pouze o lokalitě Albertiniho a Schweinitze (Rothenburg: Niesky), odkud byl tento druh vůbec po prvé popsán. Ricken nalezl jej v Německu asi vícekrát. Dobře jej popisuje a o jeho rozšíření praví, že není hojný. Quélet sbíral jej ve Francii

188

O br. 3. Liškovec spáleništní — G eo p eta lu m c a rb o n a riu m (A . e t S.) P a t. S podní s t r a n a zcela v y v in u té p lodnice, k te ro u v K in sk éh o sa d e c h v P ra z e n a zem i n a s p á le n išti 17. V I. 1953 n a lez l D r W ich a n sk ý . L a tu s h y m e n o p h o ra lis c a rp o s o m a tis p le n e a d u lti, quod cel. D r W ic h a n sk ý in h o rto publieo, K in sk éh o s a d y d ieto , P r a g a e in c a rb o n a rio a d te r r a m 17. VI. 1963 leg it. P h o to A. P ilá t.

v Juře a ve Vogesách a taJké v okolí Paříže. Jiní francouzští mykologové nalezli jej ve Francii na více místech. Celkem však možno říci, že je to druh velmi vzácný a jen nahodile se v přírodě vyskytující. Je znám dosud jen z Evropy. L i š k o v e c s p á l e n i š t n í je podivný typ, který ¡bývá v systému různě za-

189

O br. 4. lišk o v e c spáleništní — G eo p eta lu m ca rb o n a riu m (A . e t S.) P a t. N a s ta ré m sp á le n išti v K in sk éh o sa d e c h v P ra z e 27. V II. 1953 s b íra l D r W ic h a n sk ý . F o to A. P ilá t.

řazován. Albertini a Schweinitz popsali jej jako Merulius carbonarius A. et Schw., Persoon a Fries přeřadili jej však mezi lišky a mezi liškami jej uvádí i většina pozdějších autorů na př. Ricken, Quélet, Pilát (Klíč, str. 440, 1951) a jiní. Jak jsem se již zmínil, podobá se liškovec spáleništní velice liškám, od nichž se liší přítomností četných a nápadných cystid, které tvarem i početností upomínají na Pleurotus petákňdes nebo Pleurotus geogonius. Je to tedy interm ediám í typ mezi houbami liškovitými a hlívovitými, od nichž se liší hlavně nízkými lištovitými lupeny a nepřítomností gelatinosní vrstvy. Patouillard (Hyménomycetes d ’Europe p. 127, 1887) zařadil tento druh společně s hlívami, keré m ají tlustostěnné cystidy, do rodu Geopetalum P at. Na prvním m ístě mezi druhy, které do tohoto rodu patří, uvádí Geopetalum petaloides a na druhém G. carbonarium a pak ještě další druhy hlív tohoto typu. Kühner a Ro-

190

magnesi (Floře analytique des champignons supérieurs p. 70, 1953) řadí tuto houbu rovněž do rodu Geopetalum Pat., a sice do podrodu Acanthocystis, kam patří druhy s tlustostěnnými cystidami. Singer (The „Agaricales“ in modern taxonomy p. 280, Lilloa vol. 22, 1949) Patouillardův rod Geopetalum silně emenduje, a to tak, že ponechává v něm jen Geo­ petalum carbonarmm. Ostatní druhy Patouillardova rodu Geopetalum řadí do rodu Hohenbuehelia Schulzer apud Schulzer, Kanitz & Knapp (Verh. zool. bot. Ges. Wien, 16 : 45, 1866), k terý ve smyslu Singerově je totožný s Pleurotus séct. Acanthocystis Fayod 1889, Acanthocystis (Fay.) Kuhner 1926 a také s rody Sarcomyxa Kairsten 1891 a PhyllotreineUa Lloyd 1920. Toto řešení zdá se býti nejlepším, protože Geopetalum carbonarium, i když je příbuzné druhům hlív ze skupiny Acanthocystis, přece jen se značně liší, a to jak charakterem lupenů, které jsou význačně liškovitého typu, tak nepřítomností gelatinosní vrstvy a také tvarem basidií a výtrusů, jimiž blíží se více liškám a vůbec houbám nelupenatým (Aphyllophorales) než pravým hlívám. Proto zařazuji tuto houbu do rodu Geopetalum ve smyslu Singerově, nikoliv Patouillardově a ostatních francouzských autorů.

Vzácné nebo nové druhy m ykoflory Soběslavských blat B ěh em p o sled n ích le t se p o d ro b n ě ji z a b ý v á m houbovou k v ě te n o u S o b ě sla v sk ý c h b la t v již n íc h Č echách, a z a tu to d o b u js e m n a le z l řa d u n o v ý c h n ebo z a jím a v ý c h d ru h ů hub. Zde u v á d ím je n d ru h y , z jiště n é po p rv é r. 1950: 1. O n yg en a c o rvin a A . e t S. ex P r., z a jím a v ý a sk o m y c e t, n a le z e n ý je n 21. X. 1950 n a k u su s t a r é k ů ž e (d e t. P ilá t) . 2. S c le ro tin ia b a c ca ru m (S c h ro e t.) R eh m , m u m ifik u jíc í bobule b o rů v k y ; a p o th e c ia v elm i h o jn ě od I I I . do V. k a ž d o ro čn ě. 3. S. h etero ica W o r. e t N aw . (S . ledi N a w .), velm i v z á c n á d v o jb y tn á h líz e n k a vůbec, n o v á p ro č S R . J e n 10. V. 1950 a 18. IV . 1952, v ž d y v je d in é plodničce n a sk le ro tiso v a n ý c h to b o lk á c h ro jo v n ík u (Č e sk á M ykologie 6 :131, 1952). 4. N e o ttie lla leu c o tric h a (A . e t <S.) S acc., n o v ý d ru h p ro ČSR, i jin d e v z á c n ý (d et. S v rč e k ). Z jiš tě n a je n 16. V I. 1950 n a h olé ra š e lin n é půdě. 5. C la va ria d elp h u s fis tu lo s u s (F l. D. ex F r.) C o m e r, n e h o jn ý d ru h , s b íra n ý 8. X. 1950 a 18. X I. 1951 v n ě k o lik a m álo p lo d n icích (d et. P ilá t) . 6. Ix o c o m u s fla v id u s (F r .) Quél., v z á c n ý ra š e lin n ý k lo u z e k b o reáln íh o c h a ra k te ru (d et. P ilá t) . 22. IX ., 7. X. 1950 a 18. X. 1952 (ČM ¡5 : 1, 1951). 7. M a ra sm iu s p u tillu s (F r. ex F r.) F r., v Č SR n eh o jn á , n a B la te c h v š a k d o sti běžně se v y s k y tu jíc í šp ič k a k a ž d o ro č n ě n a p o d zim (d et. P ilá t, S tu d . B ot. 5 : 12, 1951). 8. P sa th y r e lla ty p h a e (K a lc h b r.) K iihn. in F a v re , p rv ý n á le z p ro Č echy, d ru h i v c i­ zin ě m álo z n á m ý (d et. S v rček , V e se lý ), ro sto u c í n a o ro b in ci (Č M 6 : 169, 1952). 9. S tr o p h a ria a lb o -n ite n s (F r .) K a rs t., p o m ěrn ě v z á c n á tr a v n í lím c o v k a u n á s (d et. P ilá t) . J e n 22. IX . 1950 n a ra š e lin n é louce n a o k ra ji B lat. 10. P silo cyb e se m ila n c e a ta (F r .) Q uél., n e h o jn ý d ru h v Č SR, n a B la te c h dosud n e ­ s b íra n ý (d et. P il á t) . 7., 21. X. 1950 a 9. X I. 1952 v tr s e c h tr a v (N a rd u s a j.) . 11. P h o lio ta p ra ec o x (P e rs . ex F r .) Q uél. v a r. palw dosa L g e, u n á s v z á c n ý d ru h , ro ­ sto u c í n a ra š e lin á c h a v b a ž in á c h v tr á v ě (d et. P ilá t) . 29. V. 1950, 2 a 16. V I. 1951. 12. N a u co ria erin a cea (F r .) Gill., p ře h líž e n ý d ru h , n a B la te c h m ís ty h o jn ý , h la v n ě n a d ro b n ý ch b řezo v ý ch v ě té v k á c h n a zem i. O d V. do X. k ažd o ro čn ě. 13. F la m m u la H e n n in g sii B res., velice v z á c n ý sp h a g n ik o ln í d ru h , z jiště n ý zde p ro Č SR po p rv é (d et. P i l á t ) . S b írá n a je n o m 25. V III. 1950, 25. V III. a 8. IX . 1951. 14. C o rtin a riu s b la te n sis P il. 1953, nově p o p sa n ý p a v u č in e c z B lat. J e s t to P h le g m a ciu m ze se k c e C liduchi, z b lízk éh o p říb u z e n stv a C. o lid u s L ge, C. c lid u ch u s F r. a j. N a jed n o m m ístě d o sti h o jn ě od V II. do X. k a ž d ý ro k . 15. C. stria e p ilu s F a v re , v z á c n ý ra š e lin n ý d ru h , p o p sa n ý r. 1948 ze Š v ý c a r a u n á s z a tím s b íra n ý je n v C ísa řsk é m lese (d et. P il á t) . N a B la te c h h o jn ý m ezi ra še lin ík e m , a le i n a h olé zem i, k a ž d o ro č n ě n a p odzim a ž do ’z á m rz u . 16. C. vio la ceu s L. ex F r., říd c e se v y sk y tu jíc í p o d h o rsk ý d ru h , p ra v id e ln ě v n ě k o lik a e x e m p lá říc h od V III. do X. k a ž d ý ro k n a „ H řb ito v ě b ř íz “.

191

17. In o c y b e n a p ip e s L g e, celk e m v Č S R říd ce se v y s k y tu jíc í v lá k n íce , n a B la te c h v š a k d o sti h o jn á . U n á s po p rv é s b írá n a V a ck e m 1944, jin a k z n á m a z A m e rik y a z E v ro p y z D á n sk a , H o la n d sk a a Š v ý c a rs k a . O d V I. do X. k a ž d ý ro k . 18. R ip a r tite s h elo m o rp h u s (F r .) K a rst., v z á c n á č e c h ra tič k a , z jiš tě n á n a B la te c h o je­ d in ěle X. a X I. 1950— 51 n a ra š e lin n é p ů d ě a z etlelém sm rk o v é m d řev ě (d et. P ilá t) . 19. C ollybia p á lu stris P e c k ( O m p h a lia le u c o m y o so tis C ke e t S m .), u n á s h o jn á , a le z B la t dosud n e u v á d ě n á p en ízo v k a, b o reáln íh o c h a r a k te r u (d et. K u b íč k a ). 20. L yco p erd o n m u sc o ru m M org., doisti říd ce se v y s k y tu jíc í p ý c h a v k a u n á s (d et. Š m a rd a ). V III. a ž X. 1950 n a ra š e lin n é louce n a o k ra ji B la t m ezi m e ch y a tra v o u . V šech n y ty to d ru h y js o u u lo žen y ja k o e x s ik á ty v h e rb á říc h N á ro d n íh o m u s e a a v h e r­ b á říc h n a š ic h m y k o lo g ů . D r F r. K o tla b a . L iteratu ra A l b e r t P i l á t : Listnaté strom y a keře našich zahrad a parků. S tá tn í zem ědělské n ak lad atelstv í. P ra h a 1953. S tra n 1104, 705 fo to g ra fií. C ena 83 Kčs. „Již od m ládí jsem se zabýval studiem hub, k te ré působí hnilobu dřeva. P řito m jsem byl přirozeně nucen v ším a t si podrobně ta k é dřevin, a to ja k našich, ta k i cizích. Z této odborné p ráce se vyvinula zálib a p ro dendrologii vůbec, a p ro to ve volných chvílích jsem se věnoval stud iu dřevin a ovocnictvi.“ T ě m ito slovy u vádí D r A lb e rt P ilá t p ředm luvu k e svém u novém u velkém u kliči o listn a tý c h dřevinách, p ěsto v an ý ch v n ašich z a h ra d á c h a parcích. Jso u současně vysvětlením , co vedlo a u to ra k tom u, a b y se dřevinam i, i ja k o m ykolog, blíže a podrobněji zabýval. V to m ta k é spočívá význ am té to p rá c e pro n aše m ykology a houbaře, k te ří se ja k p ři stu d iu m ykologie, ta k p ři p ra k tic k é m sb ěru s d ře ­ vinam i se tk á v a jí n a k aždém kroku. N aše rep u b lik a není sice p říliš b o h a tá co do p očtu dru h ů dřevin u n ás původních, z a to p e strý m výběrem n ejrů zn ějších stro m ů a k e řů oplývají m nohé n aše z ah rad y , s ta ré p a rk y a arb o re ta, ted y m ísta i h o u b aři č a sto n a v ště ­ vovaná. R ad a d ru h ů hub je v á z án a n a u rč itý su b s trá t, d ru h stro m u či k eře, nehledě k tom u, že je důležité z n á t společenstvo, k te r é ty to d ru h y h u b doprovázejí. A le p řek ážk y , sp o jen é s u rč e n ím c iz o k ra jn ý c h d řev in , b y ly tě ž k o p ře k o n a te ln é . V n a š í lite r a tu ř e neex isto v ala určovací p říru č k a , podle níž b y se zájem ce m ohl alespoň o rien to v a t nebo dokonce neznám ou m u dřevinu si u rčit. Cizí lite r a tu ra b y la buď n edostupná, nebo obsahovala d ru h y v jiiném výběru, n ež v ja k é m jsou p ěsto v án y u nás. S rad o stí proto v ítá m e P iláto v u k rá sn o u k n ih u „ L istn a té stro m y a k e ře našich z a h rad a p a rk ů “, vydanou S tá tn ím zem ědělským n a k la d a telstv ím v P raze, jež se p ráv ě koncem říjn a objevila n a knižním trh u . N a p rv ý pohled p řek v a p í je jí objem a v k u sn á i pečlivá ú p rav a. N a 1100 stra n á c h je shrom ážděno b o h atstv í n ejen p ra k tic k y všech u n ás pěsto­ v aných listn a tý c h dřevin, ale i těch, k te ré b y p říp ad n ě v k u ltu ře m ohly b ý t zavedeny. K líče rodů a druhů, u sp o řá d an é podle čeledí (a u to r se p řid ržel sy stém u H u tch in so n o v a), jsou velm i přehledné a v popisech jednotlivých d ru h ů naleznem e v šech n y důležité znaky, ú d a je o původním rozšířeni a p okyny p ro pěstování. Z v láštn í z ře te l je věnován rodům a dru h ů m dřevin, důležitých p ro šlech titelsk o u p ra x i ja k ovocnickou, ta k zahradnickou. T ém ěř polovinu k n ih y za u jím a jí a u to ro v y fo to g rafie (celkem 705), v ý b ě r nejlepších sním ků z obsáhlého fo to g rafick éh o m ate riá lu , k te rý D r P ilá t nash ro m ážd il během d eseti­ letí svého dendrologického stu d ia, a z nichž je p a tr n a jeho velká lá s k a k e strom ům . V ýznam fo to g rafií pro u rčo v án í a záro v eň i jak o dokladového m ateriá lu , k te r ý d á v á nahlédnouti do k rá s podivuhodného sv ě ta dřevin, není tře b a ani zvlášť zd ů razň o v at. H oubařům , k te ří nejsou současně b otaniky, p řijd e u rč itě vhod term inologický slovníček, obsahující výklad n ejča stě jšíc h českých, la tin sk ý c h a jin ý ch cizojazyčných výrazů, použí­ vaných v dendrologické lite ra tu ře . V knize se a u to r za b ý v á jen listn a tý m i dřevinam i; rukopis klíče pěstovaných k o n ifer (jehličnanů) je již p řip ra v e n do tisk u a vyjde ja k o sa m o sta tn ý svazek. Jsm e přesvědčeni, že P ilátovo dílo nalezne přízn iv ý ohlas i v řa d á c h československých m ykologů, k te rý m se konečně dnes n a sk ý tá m ožnost dop ln it si zn alo sti o těch to ta k často s životem h u b úzce sp ja tý c h zelených ro stlin ách a ta k p la tn ě p řisp ěje k jejich dokonalejším u poznání. D r M irk o S v r č e k V ydává N akladatelství československé akadem ie věd, P ra h a I I , V odičkova 40, tel. 231-276, 231-478. T isknou P ražsk é tisk árn y , n. p., provozovna 04, P ra h a X I I I , Sám ova 12. R edakce: P ra h a I I, Václavské n ám . čp. 1700, N árodní m useum , tel. 233-541. A dm inistrace: N ak lad atelstv í čsA V , P ra h a I I , Vo­ dičkova 40. Vychází č ty řik rá t ročně. — Cena čísla 6 K čs. R oční p řed p latn é 24 K čs. N ovinové v ý ­ p latn é povoleno dohlédacím pošt. ú řadem P ra h a 022 pod. čís. 313/535-Ře-52. T oto číslo vyšlo dne 16. X I . 1953.

192

NAKLADATELSTVÍ ČESKOSLOVENSKÉ AKADEMIE VED V O D IČ K O V A 40, P R A H A II, T E L . 227264 m á n a sk la d ě a e x p e d u je k n ih y a č a so p isy z n e jrů z n ě jš íc h v ě d n ích oborů, z nichž u v ád í n a p ř.: V. A . B rillia n to v á : F o to s y n th e s a ja k o ž iv o tn í p ro je v ro s tlin y . 176 s tr. 17,50. L . A . Č eb o tare v o v á-S . S. Sobolev: V . V. D o k u č a je v . 88 s t r . 5,13. S. G. D av y d o v : M ič u rin s k á n a u k a o v y p ě s tě n í n o v ý c h d ru h ů z v íř a t. 26 s tr. 1,14. V. V. D o k u č a je v : V y b ra n é sp isy . 240 s t r . 14,10. B. V. J a k o v le v : M a n d e lin k a b ra m b o ro vá . 48 s tr. 2,85. J. K o m á re k : Z oo lo g ie b e zo b ra tlýc h . 580 s tr., 372 obr., v áz. 60,80. 0 . B. L e p e šin s k á : V z n ik b u n ě k z e ž iv é h m o ty a ú lo h a ž iv é h m o ty v o rg a n ism u . 256 s tr., 31 k říd . p řílo h . 21,50. V. M. F jo d o ro v : M ikro b io lo g ie. 328 str., 141 obr. 34,20. V. N . M a k a ro v : O ch ra n a p říro d y v S S S R . 96 s tr . 5,32. N . A. M axim ov: R o stlin n á fysio lo g ie. 136 s tr., 59 obr. v te x tu a 45 n a 16 p říl. 14,80. S. P r á t : R o stlin a p o d d ro b n o h led em . 224 s tr. 15,20. F . P r a n tl: Ž iv o t č e s k ý c h p ra m o ří. Z k a m e n ě lin y , je jic h sb ě r a u rčo vá n í. 392 s tr. 29,30. B. P o k o rn ý : S y s te m a tic k á zoo lo g ie b e zo b ra tlý c h . R e p e tito riu m . 244 s tr . 30,40. P ro ti rea kčriím u m e n d e lis m u -m o rg a n ism u . S b o rn ík . 312 s tr. 14,10. B. R o sic k ý -J. W e is e r: B o j s h m y z e m , n . Š k ů d c i lid sk é h o z d rav í. 832 s tr., 309 obr. 68,40. J . S p irh a n z l: R a še lin a , je jí v z n ik , tě ž b a a v y u ž ití. 356 s t r . 18,40. S ta d ijn i v ý v o j se m e n n ý c h ro stlin . S b o rn ík . 320 s tr. 25,50. F . S tu d n ič k a : Ú vod do p la sm a to lo g ie . 240 s tr . 24,10. P . S voboda: N a u k a o lese. 324 s tr. 24,70. R . V eselý: Č e sk o slo v e n sk é h o u b y. I. L u p e n a té 2. v y d . 234 s tr., 532 o br. 14,10. W en ig -K eilo v á: P r a k tik u m živ o č išn é fy sio lo g ie . 212 s tr. 12,36. P rá t-fte to v s k ý : P r a k tik u m ro s tlin n é fy sio lo g ie . 132 s tr. 8,17. T. J . Z a ru b a jlo : K . A . T im ir ja z e v -— v e lk ý r u s k ý d a rw in ista . 56 s t r . 2,28. M. H ero ld : A n tib io tik a . 232 s tr ., 36 obr., 2 příl. 20,50. J . O b e n b e rg e r: E n to m o lo g ie . I. 872 str., 894 obr., 21 p říl., váz. 114,— . K. A . T im irja z e v : V y b ra n é p rá ce o c h lo ro fy lu a a sim ila c i s v ě tla ro stlin o u . 272 s tr., 24 obr. 22,80. R . Retovský: R ů s to v é stim u lá to r y . 120 str., 27 obr. 6,08. D. A . B irju k o v : P ř ís p ě v e k k P a v lo v o v u u čen í. 112 s t r . 4,94. D . S le jšk a : O h r d in s tv í s o v ě tsk é h o lidu. 176 s tr., b ro ž. 9,31, v áz. 12,50. 1. M á le k : S o v ě ts k á m ik ro b io lo g ie zb r a ň m íru , E . G lá sn e ro v á: M ič u rin s k á g e n e tik a , F . H o řa v k a : Ž iv o t ro stlin . S b o rn ík 96 s tr. 5,40. P . Z u m an : Z á k la d y p o la ro g ra fie. 48 s tr. 3,42. K a litin N . N .: O p tic k é z je v y v a tm o sfé ře . 52 s tr. 3,42. B. B o u ček : G eo lo g ické v y c h á z k y do p ra ž sk é h o okolí. 244 s tr., 17 p říl., 60 obr. 20,70. I. A . A n d re je v : P la v b a do A n ta r k tid y . 152 s tr . 8,74.

M a te m a tic k o -p říro d o v ě d e c k é ro zh le d y , p řed p l. n a 6 č. ro čn ě 14,40, číslo 2,40. Č e s k ý lid, n á ro d o p isn ý d v o u m ěsičn ík , 6 čísel ročně, p ře d p l. 42,-—, číslo 7,— . V e sm ír, p říro d o v ě d e c k ý časo p is, p řed p l. n a 10 č. ro čn ě 24,— , číslo 2,40. Ž iva , n o v ý časo p is p ro bio lo g ick o u p rá c i, p řed p l. n a 6 č. ro čn ě 33,— s b a re v n o u p říl., 22,— b ez b a re v n é p řílo h y , číslo 6,— a 4,— . N o v ý O rien t, o rie n ta lis tic k ý časo p is, p ře d p l. n a 10 čísel ro čn ě 28,— , číslo 3,— . L id é a ze m ě , zem ěp. m ě síč n ík , p ře d p l. 30,-—, číslo 3,— . Č e sk o slo v e n sk á biologie, p ře d p la tn é n a 6 čísel ro č n ě 36,— , číslo 6,— . P reslia , časo p is Čs. sp o leč n o sti b o ta n ic k é , p řed p l. n a 4. č ísla ro č n ě 60,— , číslo 15,— . V ě s tn ík Čs. sp o le čn o sti zo o lo g ic k é, p řed p l. n a 4 č ísla ro čn ě 80,— , číslo 20,— . Z o o lo g ické a en to m o lo g ic k é lis ty , p řed p l. n a 4 č. ro čn ě 56,— , číslo 14,— .

- J* - -A

CS.

MYKOLOGICKÝ

KLUB

V

PRAZE

II

B enátská 3. (Botanický ú stav Karlovy university). Sekretariát: Praha n , Krakovská 1. Telefon 231-131.

Staňte se naším členem!

«

Členský příspěvek činí ro čn ě K čs 5,— , z á p isn é K čs 2,— . Č len sk é p řih lá š k y a p řís p ě v k y p řijím á jed n atel I. C h a rv á t, P ra h a n , K rák o v sk á 1. Telefon 231-131. Členy, k te ří dosud n e ­ v y ro v n a li č le n sk ý p řísp ě v e k z a k a le n d á řn í ro k 1953, p ro s ím e o z a p ra v e n í. N avštěvujte přednáškové kursy ČMK p o řá d a n é k a ž d é p o n d ě lí od 19. do 21. hod. v p ře d n á š k o v é m sá le b o ta n ic k é h o ú sta v u K arlovy u n iv ersity v P ra z e II, B e n átsk á 2. S tan ice elek tr. d rá h y čís. 14, (b o ta n ic k á z a h ra d a ) . V ý k la d a d e m o n s tra c e d ů le ž itý c h je d lý c h a je d o v a tý c h h u b p ro p ra k tic k é h o u b a ře , z a č á te č n ík y a p o k ro čilé. P ř i p ře d n á š c e se té ž u rč u jí d o ­ n esen é houby. Houbařské vycházky ČMK s odborným školením p ra k tic k ý c h h o u b ařů se k o n ají k ažd o u neděli do blízkého i vzdáleného okolí P ra h y . D obrou obuv a jídlo s sebou. O znám ení v y ch ázek v denním tisk u (D iteráím í noviny) k e k onci týdne a v houfoařských sk řín k á c h ČMK. T elefo­ nické dotazy nía číslo 231-131. Bezplatná houbařská poradna ČMK v P ra z e II, K rak o v sk á 1 (I. C h a rv á t) u rč u je v ešk eré houby. K poštovním zásilkám z venkova (jak o v zorek bez ceny) přilo žte k ar. líste k se svojí p řesnou adresou, kde uvedete datuím, naleziště, d ru h strom ů, event. chuť a vůni z a sy ro v á atd . Brno, Kotlářská 2 B ezplatná h o u b ařsk á p o rad n a každé pondělí od 17. hod. v b o tanické zah rad ě, anebo k terýkoliv den odpoledne u předsedy pplk. v. v. A. P ro ch ázk y v B rně, B ra tisla v sk á čís. 3 8 /a. Stálá výstavka čerstvých h u b v P ra z e II, K rak o v sk á 1. V B rně, K o tlá řsk á 2 (b o tan ick á z a h ra d a ). Česká mykologie vychází č ty ř ik rá t ročně, a to v m ěsících únoru, k v ětn u , srp n u a listopadu. U pozor­ ňujem e n aše členy a o d běratele časopisu, že m ám e je ště n a sk lad ě s ta rš í ročníky, a to I. a ž V. (1947— 1951). O bjednávky zasílejte n a a d resu jed n atele ČMK I. C h a rv á ta , P r a h a II , K ra k o v s k á č. 1. J e d n o tliv ý ro č n ík s to jí 12,— K čs. Zpráva spolková P ře d n á š k y k o n čí 14,. p ro sin c e t. r. a b u d o u o p ě t z a h á je n y z a č á tk e m ú n o ra . In fo rm a c e u je d n a te le I. C h a rv á ta n a te l. čís. 231-131.

/

__