ČESKÉ VYSOKÉ UČENÍ TECHNICKÉ V PRAZE Fakulta architektury Thákurova 9, 166 34 Praha 6
O nejlepší diplomovou práci 2015 z hodnocení poroty
1. cena: Eva Rosenová, Bydlení vyššího standardu v ulici Na Zatlance (FA ČVUT, Ing. arch. Michal Kuzemenský) Autorská zpráva: Urbanistický koncept -Blok je rozčleněn na čtyři domy, které si směrem do ulice udržují přísnou linku a naopak zahradní strana objektů je definována měkkou plynoucí linií, která dvůr obepisuje a otevírá do parku. Parcela je orientována severním směrem do zeleně. Pevná uliční linie je načleněna na jednotlivé domy a dvůr je tak lépe osluněn a provětrán. Nárožní část parcely reaguje na místní podmínky a vyzdvihuje specifičnost místa. Prostor je ponechán volný, dává nadechnout téměř stoletým lipám. Návrh zachovává motiv hodnotného vstupního předprostoru. Analogii reakce na specifické podmínky najdeme i v okolí. Zástavba zde není tvořena přesnými bloky, ale ponechává si rozvolněnější charakter. Obraz domu - Návrh reaguje na přísnou architekturu z 30. let 20. století a pro Smíchov typické domy postavené v neostylu. Inspirací jsou sousední nárožní domy. Dekorativní i funkční prvek zábradlí je až banálně reprodukován. Vybrané ornamentální zábradlí je vnímáno jako symbol vznešenosti a buržoazie. Balancování mezi banalitou kýče a kvalitním prvkem dekoru je vyváženo hrubou fasádou z betonové omítky a přesným usazením hmot. Prostory - Společným vstupem je náměstí s lipami a brankou, odkud se každý přes dvůr a zahradu vydá ke svému domu. V pozadí je vidět část zahrady ve svahu s altánkem na kopci. Cestou mineme společenskou místnost, dětské hřiště, soukromé zahrádky přízemních bytů a vstoupíme do osvětleného prostoru schodiště. V přízemních patrech na úrovni ulice Ostrovského se nachází pronajímatelné prostory. Podzemní garáže jsou umístěny přímo pod domy a jsou napojeny na komunikační jádra. Byty - Základním aspektem příčných bytů je jejich jednoduchá linka průhledu města a zahrady a jejich západovýchodní orientace. Výška domů je odpovědí na situaci v okolí, spolu se snahou o vysokou kvalitu bydlení, kterou nabízejí střešní byty. Návrh umožňuje vysokou flexibilitu dispozic a horizontální i vertikální propojování menších bytů. Hodnocení poroty: Bytový dům je věčné téma a v praxi se s ním setká zřejmě každý architekt. Ovšem málokterému se poštěstí jeho projekt vypracovat jen podle vlastních představ. Zejména v dnešní době, která z něho učinila nástroj zisku a jeho estetiku podrobila marketingovým pravidlům. Jak krásný bytový dům může být, ujme-li se jeho projektu architekt a věnuje-li mu péči, kterou si zasluhuje, ukazuje práce Evy Rosenové. Pro svůj obytný dům si autorka zvolila parcelu nacházející se na nároží typické smíchovské ulice charakterizované různorodou zástavbou a styly. Parcelu nenavrhuje zastavět
jediným
blokem,
nýbrž
čtveřicí
samostatných
domů
utvářejících
jednotnou
architektonickou kompozici kontextuálně reagující jak na ulici, tak na blízký park. Prostřednictvím zvoleného řešení se tak autorce podařilo nejen zvýšit obytný komfort většiny bytů, ale i setřít hranici mezi privátní a veřejnou sférou. Porota oceňuje tyto sociologické aspekty, díky nimž je možné budovat a upevňovat sousedské vazby a sounáležitost, bez nichž se skutečný domov neobejde. Na studii jury dále zaujala mimočasová, dalo by se říci „nestylová “ estetika inspirovaná jak strohou architekturou protějšího činžáku z 30. let, tak ušlechtile prostým moderním ČVUT v Praze Fakulta architektury Thákurova 9 166 34 Praha 6
tel.: (+420) 224 35 1111 www.fa.cvut.cz
IČ: 68407700 DIČ: CZ68407700 Bankovní spojení: KB Praha 6 č.ú. 19-5505650247/0100
klasicismem bratří Perretů. Na rozdíl od nich se ale rozhodla průčelí provedená v umělém kameni ozvláštnit dekorativními prvky. Jejich pojetí i práce s nimi porotu fascinovaly, mimo jiné také proto, že prostřednictvím nich dala vale „loosovskému“ pohrdání ornamentem.
2. cena: KATEŘINA ŠEBESTOVÁ, Základní škola v Květnici (FA ČVUT, Ing. arch. Michal KUZEMENSKÝ) Autorská zpráva: Květnice – obec v suburbanizačním prstenci kolem Prahy. Počet obyvatel vzrostl za posledních 15 let téměř dvacetkrát. Občanská vybavenost? Žádná. Co obci chybí nejvíce? Škola. Proto téma základní škola v Květnici. Hledám školu inkluzivní, pro děti z různých zázemí. Školu umístěnou na rozhraní staré a nové zástavby, školu u rybníka. Hledám odpověď na problematické prostředí satelitní zástavby. Definuji nový střed obce. Kontext V Květnici stálo na začátku století jen pár desítek domů. Jádro obce tvořila stará náves s rybníkem a zvoničkou. Stromořadí lemovala okraj obce, okolní krajinu tvořily louky a pole. Během velmi krátké doby se vesnický ráz obce změnil v příměstské satelitní sídlo. Došlo ke srůstu obcí Květnice a Sibřiny, které tímto ztratily svoji identitu. Přestože od roku 2001 vzrostl počet obyvatel ze 120 na téměř 2,5 tisíce, nebyla dosud postavena jediná stavba občanské vybavenosti. Urbanismus Ve středu obce, na rozhraní staré a nové zástavby, se nalézají dva strategické pozemky. Jedním z nich je areál bývalého statku, druhý je nezastavěný a nachází se před zmiňovaným statkem. Na tuto parcelu umisťuji budoucí centrum obce s radnicí, zdravotním střediskem, obchody a službami. Pozemek statku chápu jako klidnější, s přímou vazbou na rybník, proto zde umisťuji školu a funkce, které bude škola sdílet s obcí. Celkovým konceptem je vytvoření pevného místa – nového centra pro všechny obyvatele Květnice. Škola Školu chápu jako jednu z nejdůležitějších budov v obci – snadno zapamatovatelná budova s pravidelným rastrem velkých oken. Vizualita školy vychází z použitého konstrukčního systému – železobetonový skelet, který zajišťuje potřebnou flexibilitu. Dům je omítaný. Klíčové pro mne bylo zachování hodnot utvářejících charakter místa. Jedná se především o půdorysnou stopu statku, průchodnost směrem k rybníku, stromořadí nesoucí historickou stopu hranice vesnice a dominantnost rybníka. Škola navazuje na již existující hospodářský statek, jeho dvůr využívá jako předprostor. Škola tvoří půdorysné U, tedy dvůr, který je otevřený směrem k rybníku. Školní dvůr je srdcem domu, je vyvýšen oproti hladině rybníka a uživateli tak skýtá nerušený výhled přes hřiště a silnici na rybník a starou část obce. Směrem do dvora jsou orientovány široké přestávkové chodby, vně učebny, samostatně stojí tělocvična, která bude využívána i veřejností. Hodnocení poroty: O tom, že projektu mateřské a základní školy musí architekt věnovat maximální pozornost a péči, není pochyb. Své o tom vědí ve Skandinávii i v německy hovořících zemích, kde je úroveň těchto staveb tradičně na výši. Je proto potěšující, že autorka si tuto skutečnost uvědomuje a své škole přikládá význam mnohem větší, než obvykle její budova plní. Projekt totiž pojala jako nositele estetických kvalit a také jako dílo urbánně i sociologicky sjednocující dva odlišné světy – organismus původní obce, v tomto případě Květnice, se satelitní výstavbou, která ji z jedné strany
obkličuje. Z tohoto důvodu situovala budovu do nejkrásnějšího místa se symbolickým podtextem, samého srdce obce, které, jak už tomu v případě českých obcí bývá, charakterizuje (mimo jiné) vodní hladina. Návrh, jak napsal Petr Janda, „krásně využívá potenciálu místa s až archetypálním vztahem základní konfigurace školy s dvorem otevřeným k prostoru rybníka, využívajícím ponechání neukončené hrany iluzorního horizontu a chytře zapouštějícím hřiště v trajektorii výhledu pod jeho úroveň“. Výsledek tak v „sobě snoubí civilnost vesnické školy (hmoty) s klasickou vážností školy městské (solidní monumentalita fasád), s atributy dotýkajícími se skoro až podstaty architektury, jíž je genius práce s prostorem…“.
3. cena: ANDREA ŠROLOVÁ, Být v krajině FA VUT Brno, Ing. arch. Jan MLÉČKA, Ph.D. Autorská zpráva: Již od nepaměti ovlivňoval člověk prostředí kolem sebe. Přetvářel divokou přírodu na krajinu kulturní. Tento proces byl silně ovlivněn středověkým budováním městských struktur a završen úplnou kolonizací českých zemí v době baroka. V tomto období vznikly na území Jičínské kotliny dvě úžasné barokní krajinné kompozice. První, velkolepou – manýristickou / raně barokní, vytvořil Albrecht z Valdštejna na ose Veliš–Valdice – se srdcem v centru Jičína. Druhou, pozdně barokní, citlivě navazující na hodnotu míst, komponoval rod Šliků (čtyři drobné kaple). Dnes už nemáme jednotný styl, jak tomu bývalo v minulosti, a taky už nepodléháme panovníkovi, který by rozhodoval o našich krocích… Jsme svobodní a máme hmotný dostatek. Žijeme v době podporování individualismu a různorodosti. To nám dává volnou ruku, ale taky komplikuje rozhodování. Naší každodenní krajinou je spíš město. Ne vesnice, jak tomu bývalo dřív. Krajinu, která zbyla za periferií, už nekomponujeme, ale konzumujeme. Vztah se stal jednostranným. Proto při pohledu na 300 let trvající zásahy lidí – místa stále stejně silná a charismatická – mi vyvstává otázka… Co zůstane po nás? V krajině Jičínské kotliny jsem vytipovala sedm čedičových lomů: Veliš, Dubolka, Houser, Železný, Zebín, Čeřov, Brada. Místa se silným geniem loci. Většina z nich je silně narušena těžbou. Kámen pak byl použit na tvorbu silnic. Zajímavé, jak tato čistě zištná, materiální činnost dala vzniknout tolika svébytným prostorům. Dnes stojíme na rozcestí. V baroku byla tvořena skutečná hodnota komponované krajiny, v industriální době se celé prostředí výrazně změnilo a je teď na nás, jakým směrem se vydáme. Budeme vytvářet, nebo konzumovat? Moje diplomová práce se zabývá tvorbou nové krajinné kompozice. Hodnocení poroty: Projekt odlišující se od ostatních svým introvertním, až intimním přístupem postaveným na hledání kontemplačních poloh fragmentů člověkem ovlivněné (dokonstruované) krajiny. Autorka, spíše než aby navrhovala, nachází a preparuje atmosféry latentně přítomné (či tušené) v prostoru sedmi lomů na kámen ležících v blízkém okolí Jičína. Vytváří cyklus architektonických básní (či skladeb) na témata, která v ní uvnitř lomů zarezonovala. Výsledné návrhy vnímáme spíše jako záznamy této rezonance než jako projekty usilující o realizaci, jež by byla v několika případech obtížná (v dnešní
„době ekonomické“ až nemožná). Za nejcennější pak považuji moment přenosu objevené atmosféry pomocí autorky coby nástroje na diváka, který překvapen svou schopností percepce znovu zjišťuje, jak neostré okraje obor architektura má.
Zvláštní cena společnosti Cegra: IVA MATĚJOVSKÁ, Konverze železniční opravárenské haly nádraží Bubny v Praze Autorská zpráva: Objektem mého zájmu se stala opravárenská hala nádraží Bubny v Praze. Zapomenutá stavba z roku 1873 o rozměrech 150 × 100 m, která i přes svou velikost zůstává oku obyvatele procházejícího po Argentinské ulici neviditelná. Škoda. Volný impozantní prostor uvnitř haly přerušují pouze litinové sloupy. Nabízí se téměř libovolný zásah do tohoto prostoru. Rozhodla jsem se tento volný prostor v části haly zachovat a vytvořit tak krytý exteriérový prostor – kryté náměstí v návaznosti na klasické náměstí přiléhající k hale ze západní strany. V souvislosti s tím jsem rozšířila řešené území o 50 m východním směrem až k Argentinské ulici, podél níž se soustředí nové objekty tvořící novou pevnou hranu významné osy v území. Náplní areálu jsou umělecky zaměřené funkce. Prostory haly jsou věnovány volnomyšlenkářské kunsthalle, která může těžit z tajemné atmosféry a z velkorysých rozměrů, umožňujících hostit i náročnější projekty. Nové objekty slouží jako ateliérové zázemí UMPRUM, umělecké vzdělávací centrum pro širokou veřejnost, nájemní ateliéry nebo ubytovací kapacity pro hostující umělce. Nové objekty vyrůstají postupně, směrem k Argentinské ulici se zvětšuje výška a hustota zástavby. Objekty klínovitých půdorysných tvarů vstupují do haly pod úhlem tak, aby byl zvýšen kontrast mezi historickou a novou zástavbou. Hala je součástí kompozice, ustupujíc před novou zástavbou, tvoří útulná zákoutí a doplňuje hru tvarů zářezy do střešní konstrukce. Hala je očištěna od nevhodných přístavků a v jejím působení vynikají litinové sloupy a dřevěný krov. V hale zůstávají zachovány původní koleje, které jsou využity pro pojízdný mobiliář a výstavní panely. Podkladem pro zpracování diplomové práce byla předdiplomní práce týkající se urbanistické studie celého území nádraží Bubny (spolupráce: Julia Zenk, Bauhaus Universität Weimar).
Zvláštní cena Českých center: FRANTIŠEK VOREL, WOODY – Kondominium pro New York FA ČVUT, Ing. Vladimír SITTA
Autorská zpráva: Téma diplomního projektu navazuje na zadání soutěže Architectural workshop in Rome s tématem „Vertikální farma“. Budova má novým způsobem ukázat možnost pěstování potravin v rámci bytové stavby ve městech, se zaměřením na udržitelnost návrhu, materiálů, uhlíkové stopy a využití bytů pro potřeby malé rodiny. Lokalita je v New Yorku, Manhattan, volná parcela 55 × 27 m, v rychle se rozvíjející industriální čtvrti Chelsea s vazbou na pěší zónu High Line, bývalou nadzemní dráhu.
Regulace jsou dány odstupem od High Line minimálně 5 m, výškový limit je dle soutěže stanoven na 50 m. A dáno je využití budovy pro účely bydlení a pěstování plodin. Navrhuji dřevostavbu bytové patnáctipatrové budovy, která kombinuje tři způsoby pěstování plodin. V parteru budovy jsou umístěny laboratoře zaměřené na hydroponické pěstování. Na fasádě jsou posuvné panely s květináči, které v zimě slouží jako okenice, a nakonec pátá fasáda – společná zelená střecha. Lepené vazníky tvoří předsazenou konstrukci pavlačí po třech patrech, a odpovídají tak na řešení paradoxu dřevostaveb, které, ač jsou technicky proveditelné, jsou z hlediska právních předpisů přísně regulované. Dřevo se tak musí zakrývat anebo navrhnout dle skandinávského vzoru tzv. plánovaného odhořívání konstrukce.
Čestné uznání: JAN DRŠKA, Cesta sedmi kostelů UMPRUM v Praze, Ing. akad. arch. Jan ŠÉPKA Autorská zpráva: Sedm kostelů v Polabí leží na přímé severojižní ose. Cílem je propojit kostely cestou. Ta je trasována po fragmentech stávajících cest, na pozemcích těch zrušených i zcela nově. Prochází krajinou i sídly, ovšem ne podél současných dopravních tepen. Stává se iniciačním faktorem obnovy kraje a míst v něm, naplněním potenciálu cyklo- i pěší turistiky v Polabí a navrácení původní pobytové funkce krajině, bez nutnosti odjíždět za zážitky do k tomu určených destinací. Práce v sobě pojí tři klíčové motivy, kterými jsou cesta, krajina a zastavení – místo. Cílem práce bylo vytvořit komplexní obraz – příběh. Ten je složen z drobných zásahů, které mnohou fungovat i samostatně, jako jeho jednotlivé kapitoly. Cíle bylo dosahováno výběrem zastavení, jejich propojením a obnovou, jakož i vložením nových vstupů. Česká krajina prodělala v minulých letech mnoho změn. Kolektivizace přinesla kromě rozorání mezí i zrušení po staletí budované sítě polních cest. Scelování polí v mnohohektarové lány unikly díky členitému
terénu
pouze
pohraniční
oblasti,
které
jsou
dnes
vyhledávanými
turistickými
destinacemi. V Polabí, rovinaté oblasti, však jen minimum prvků bránilo vytvoření rozsáhlých lánů po vzoru nekonečných sovětských stepí. Neprostupnost i monotónnost tohoto regionu vnímám jako problém, ale zároveň i jako příležitost k řešení. Protáhlé pozemky cest jsou nyní ve vlastnictví obcí a jejich obnova se stává otázkou vůle. Na půdorysu katastru jsem vytyčil konkrétní trasu, která nepřímo propojuje 14 obcí, přičemž počátečním bodem jsou Plaňany a konečným bodem pak Nymburk. Zásadním motivem je vzdušná osa, linie protínající sedm kostelů. Tato metafyzická osa dodává úloze vyšší přesah, motiv dávající smysl následnému konání. Jako protiváha k sedmi kostelům práce přináší sedm nových zastavení. Jedná se o obnovu zanedbaných míst, které v sobě ovšem nesou velký potenciál coby atraktivních vycházkových cílů.
