29 A 12/2014-37
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK JMÉNEM
REPUBLIKY
Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Zuzany Bystřické a soudců JUDr. Kateřiny Mrázové, Ph.D., a JUDr. Faisala Husseiniho, Ph.D., v právní věci žalobce TOP MORAVIA Q, s.r.o., IČ: 26220652, se sídlem v Brně, Fáměrovo nám. 35/19, zast. Mgr. Jaroslavem Mišingerem, advokátem se sídlem v Brně, Minská 38, proti žalovanému Krajskému úřadu Jihomoravského kraje, se sídlem v Brně, Žerotínovo nám. 3/5, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 12. 2013, č. j. JMK 134876/2013, sp. zn. S - JMK 134876/2013/KŽÚ/JŽ, takto: I.
Žaloba s e z a m í t á .
II.
Žalobce n e m á právo na náhradu nákladů řízení.
III.
Žalovanému s e n e p ř i z n á v á náhrada nákladů řízení.
Odůvodnění I. Vymezení věci [1] V záhlaví označeným rozhodnutím zamítl žalovaný odvolání žalobce a potvrdil prvostupňové rozhodnutí Magistrátu města Brna, Živnostenský úřad města Brna (dále jen „živnostenský úřad“), ze dne 15. 10. 2013, č. j. MMB/0370267/2013, sp. zn.
pokračování
2 29 A 12/2014
ZU/MMB/0314364/2013, kterým byla žalobci podle § 58 odst. 3 zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „živnostenský zákon“), zrušena živnostenská oprávnění k provozování živností s předměty podnikání „Poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru“ a „Výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona“, z důvodu závažných porušení podmínek stanovených zákonem č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZOS“). [2] V rozmezí let 2010 až 2013 se živnostenský úřad na základě § 68 odst. 1 živnostenského zákona dozvěděl od České obchodní inspekce (dále jen „ČOI“) o porušování ZOS žalobcem, kterému byly za tato porušení uloženy sankce ve formě pokut, a to následujícími rozhodnutími: 1) příkazem ČOI, inspektorátu Ústeckého a Libereckého, ze dne 19. 11. 2009, č. j. ČOI/01992/2009/2004/L/0828/PŘ/BL, pokuta ve výši 20 000 Kč za porušení § 4 odst. 3 a § 12 odst. 1 ZOS; 2) rozhodnutím ČOI, inspektorátu Jihomoravského a Zlínského, ze dne 11. 12. 2009, sp. zn. 894/30/09, pokuta ve výši 24 000 Kč za porušení § 4 odst. 3 v návaznosti jednak na § 5 odst. 1 písm. a) a jednak na § 5 odst. 1 písm. c) a § 13 ZOS; 3) rozhodnutím ČOI, inspektorátu Jihomoravského a Zlínského, ze dne 4. 8. 2010, sp. zn. 470/30/10, pokuta ve výši 30 000 Kč za porušení § 24 odst. 1 písm. a) ZOS; 4) rozhodnutím ČOI, inspektorátu Ústeckého a Libereckého, ze dne 29. 3. 2012, č. j. ČOI/37204/2012/2500/L/0085/R/BL, pokuta ve výši 50 000 Kč za porušení § 4 odst. 3 v návaznosti na § 5a odst. 2, příloha č. 2 písm. h), § 10 odst. 1 písm. a) a § 11 odst. 1 ZOS; 5) rozhodnutím ČOI, inspektorátu Středočeského a Hl. města Prahy, ze dne 18. 9. 2012, č. j. 10/1038/12/34, pokuta ve výši 50 000 Kč za porušení § 4 odst. 3 ve spojení s § 5a odst. 2, příloha č. 2 písm. h), a § 13 ZOS; 6) rozhodnutím ČOI, inspektorátu Ústeckého a Libereckého, ze dne 27. 9. 2012, č. j. ČOI/110738/12/2500/0419/RZ/BL, pokuta ve výši 100 000 Kč za porušení § 4 odst. 3 ve spojení s § 5a odst. 2 a přílohou č. 2 písm. h) a § 4 odst. 3 ve spojení s § 5 odst. 3 a přílohou č. 1 písm. s) ZOS; 7) rozhodnutím ČOI, inspektorátu Středočeského a Hl. města Prahy, ze dne 1. 7. 2013, č. j. 10/0526/13/34, pokuta ve výši 230 000 Kč za porušení § 4 odst. 3 v návaznosti na § 5 odst. 3 příloha č. 1 písm. s) a § 13 ZOS. [3] Na základě výše uvedeného živnostenský úřad zahájil správní řízení ve věci zrušení živnostenských oprávnění žalobce, jež souvisely s jeho deliktním jednáním, přičemž rozhodl tak, že byly naplněny podmínky § 58 odst. 3 živnostenského zákona, a proto přistoupil k vlastnímu zrušení živnostenských oprávnění. Proti rozhodnutí živnostenského úřadu ze dne 15. 10. 2013 podal žalobce včasné odvolání. Žalovaný rozhodnutím ze dne 17. 12. 2013, č. j. JMK 134876/2013, sp. zn. S - JMK 134876/2013/KŽÚ/JŽ (dále jen „napadené rozhodnutí“), podané odvolání zamítl a rozhodnutí živnostenského úřadu potvrdil. II. Shrnutí argumentů uvedených v žalobě [4] Proti rozhodnutí podal žalobce včas žalobu. Uvedl, že napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné, neboť žalobcovy odvolací námitky byly bagatelizovány. Zásadním pochybením bylo, že žalovaný mimo jiné argumentoval k tíži žalobce rozhodnutím ČOI, Ústředního inspektorátu, ze dne 5. 12. 2012, č. j. ČOI 137639/12/O100/2500/12/O/Tr/Št (viz odstavec 2 – navazující prvostupňové rozhodnutí ad 6)), které bylo zrušeno rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 26. 11. 2013, sp. zn. 59 A 12/2013. Pro posouzení, zda byly podmínky stanovené zvláštním předpisem porušeny závažným způsobem, bylo
pokračování
3 29 A 12/2014
potřeba, aby správní orgány důkladně přezkoumaly rozhodnutí ČOI, než na jejich podkladě zrušily žalobcova živnostenská oprávnění. Žalovaný nevzal ani v potaz, že žalobce již dlouhodobě nepodniká v oblasti spotřebitelských úvěrů. [5] Žalobce dále nesouhlasil s tím, že mu byla zrušena živnost „Výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona“, protože jde o podnikateli nejčastěji využívanou živnost, bez níž podnikat téměř nelze. Žalobce tedy nemohl provozovat běžné podnikatelské aktivity, což činí rozhodnutí žalovaného pro žalobce likvidačním. [6] Ve věci došlo k dvojímu trestání, neboť žalobce byl za správní delikty potrestán pokutami ČOI, které vždy řádně a včas uhradil, a následně i zrušením živnostenských oprávnění. Jednalo se o nepřiměřeně tvrdý postup i z toho důvodu, že byla žalobcovi zrušena dvě živnostenská oprávnění. S ohledem na tyto skutečnosti žalobce navrhl soudu, aby napadené rozhodnutí zrušil. III. Vyjádření žalovaného k žalobě [7] Ve vyjádření k žalobě žalovaný uvedl, že se nemohl dozvědět o zrušení jednoho z podkladových rozhodnutí (rozhodnutí ČOI, Ústředního inspektorátu, ze dne 5. 12. 2012, č. j. ČOI 137639/12/O100/2500/12/O/Tr/Št) rozsudkem krajského soudu (dne 26. 11. 2013). Žalobce podal odvolání dne 4. 11. 2013, které doplnil dne 18. 11. 2013. Z tohoto důvodu žalovaný obdržel spis až dne 26. 11. 2013. V odvolacím řízení žalobce nesdělil, že jedno z podkladových rozhodnutí bylo zrušeno, ačkoliv tak učinit mohl. Nicméně zrušení tohoto rozhodnutí nemá vliv na vlastní rozhodnutí žalovaného v uvedené věci, protože se jednalo o jediné z celé řady rozhodnutí ČOI ve věci, na jejichž základě byla věc posuzována. [8] Porušování povinností stanovených ZOS souviselo s činností žalobce v oblasti přímého prodeje, tedy bezpochyby při provozování živnosti volné, která mu byla z tohoto důvodu zrušena. Vzhledem k tomu, že v rámci přímého prodeje byly poskytovány i spotřebitelské úvěry, při jejichž sjednávání také došlo k použití nekalých obchodních praktik, bylo zrušeno i další tomu odpovídající živnostenské oprávnění. [9] Žalobce jako podnikatel byl povinen dodržovat nejen povinnosti vyplývající z živnostenského zákona, ale i ze zvláštních právních předpisů. Zrušení živnostenského oprávnění má ochrannou funkci. V případě, že pokuty udělované ČOI nevedly k nápravě a opakující se porušování ZOS nabylo takové intenzity, že bylo možné aplikovat § 58 odst. 3 živnostenského zákona, postupovaly správní orgány v souladu se zákonem. Ve věci tedy nedošlo ke dvojímu trestání, protože pokutami udělenými ČOI byl žalobce trestán za jednotlivé správní delikty, avšak zrušení živnostenských oprávnění bylo reakcí na stav, kdy žalobce závažným způsobem porušoval podmínky stanovené zvláštním právním předpisem; chráněný zájem byl odlišný. Žalovaný závěrem navrhl, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. IV. Replika žalobce [10] Dne 10. 6. 2014 byla soudu doručena replika žalobce, v níž se ohrazoval proti tvrzení žalovaného, že zrušení jednoho z podkladových rozhodnutí není pro věc zásadní. Rozhodnutí
pokračování
4 29 A 12/2014
správního orgánu musí být důsledně odůvodněno především v případech, kdy má takovéto zásadní důsledky. K otázce dvojího trestání žalobce dodal, že napadené rozhodnutí postrádá vyhodnocení každého důkazního prostředku ve své individuální jednotlivosti a následné zhodnocení všech důkazních prostředků v celku. [11] Argumentace ochrannou funkcí zrušení živnostenských oprávnění byla bezpředmětná, protože žalobce ukončil podnikání v oblasti přímého prodeje již v dubnu roku 2013. Jednalo se tedy o represi, zabraňující žalobci podnikat v jiných oborech, a způsobující likvidaci žalobce jako podnikatelského subjektu. V. Jednání dne 10. 5. 2016 a posouzení věci Krajským soudem v Brně [12] Dne 10. 5. 2016 se uskutečnilo soudní jednání ve věci, jehož se zúčastnil zástupce žalobce a zástupkyně žalovaného. Obě strany odkázaly na svá písemná podání; jednání proběhlo bez dokazování. V rámci svého závěrečného návrhu zástupce žalobce uvedl, mimo skutečnosti známé z písemných podání, že se žalobce nadále věnuje reklamační činnosti i přes zrušení živnosti, aby vyšel vstříc svým tehdejším zákazníkům. Zopakoval, že zrušení volné živnosti považuje za tvrdé z důvodu, že mu již za jeho jednání byly uděleny pokuty a též byla odebrána volná živnost, která je nosnou živností živnostenského zákona, bez níž prakticky nelze podnikat a navíc nesouvisela s přímým prodejem. V případě potvrzení rozhodnutí správních orgánů bude žalobce muset ukončit podnikání. Jedná se o společnost se stamilionovými obraty, řádně platící daně i zmíněné pokuty. Ukládané pokuty byly navíc s ohledem na výši žalobcových zisků relativně nízké. [13] Zástupkyně žalovaného zopakovala argumenty vyjádřené v písemném podání a napadeném rozhodnutí. Odmítla, že by v dané věci došlo k dvojímu trestání. Žalobce se dlouhodobě vědomě dopouštěl klamavého, agresivního a nekorektního jednání. Vzhledem k tomu, že ochrana spotřebitele je jedním z hlavních chráněných zájmů v této oblasti, nemohl žalovaný učinit s ohledem na opakované porušování ZOS jinak, než potvrdit rozhodnutí živnostenského úřadu. Poznamenala rovněž, že pokuty mohou být udělovány do výše pěti milionů korun, přičemž žalobci byly uděleny nejen „nízké“, ale i statisícové pokuty. [14] V souladu s § 75 s. ř. s. zdejší soud vyšel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu, a přezkoumal napadené rozhodnutí žalovaného, jakož i předcházející rozhodnutí prvostupňového správního orgánu, včetně řízení oběma rozhodnutím předcházející, přičemž shledal, že žaloba není důvodná. [15] V daném případě žalobce učinil předmětem soudního přezkumu rozhodnutí o zrušení jeho dvou živnostenských oprávnění dle § 58 odst. 3 živnostenského zákona. Rozhodnutí správních orgánů jsou dle krajského soudu po formální i obsahové stránce v souladu se zákonem, nepostrádají žádnou ze zákonných náležitostí. Rovněž tak nelze rozhodnutí žalovaného považovat za nepřezkoumatelné. Žalovaný se pečlivě zabýval odvoláním žalobce a ve svém rozhodnutí se vyjádřil ke všem odvolacím námitkám. [16] Pokud jde o konkrétní námitky, žalobce v prvé řadě poukazoval na to, že žalovaný pouze převzal argumentaci živnostenského úřadu a odvolací námitky bagatelizoval. Zdejší soud tomu nemůže přisvědčit. Žalovaný sice argumentaci živnostenského úřadu převzal, ale
pokračování
5 29 A 12/2014
současně ji doplnil a reagoval na veškeré námitky vznesené žalobcem v odvolacím řízení. V souladu s ustálenou judikaturou správních soudů k tomu zdejší soud uvádí, že správní řízení tvoří jednotný celek (od zahájení řízení až po právní moc konečného rozhodnutí), a není tak vyloučeno, aby odvolací správní orgán napravoval vady řízení před správním orgánem prvního stupně, resp. vady jeho rozhodnutí (včetně doplnění a zpřesnění výroku). Dojde-li k takové změně za stejného důkazního a právního stavu věci, nemůže dojít k porušení zásady dvojinstančnosti správního řízení. V daném případě žalovaný více konkretizoval argumentaci živnostenského úřadu, přičemž vycházel ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn prvostupňovým správním orgánem. Pouze k odvolacím námitkám doplnil předchozí právní hodnocení. Žalobce tedy nebyl jakkoliv zkrácen na svých právech. [17] Podle § 4 odst. 3 ZOS se zakazuje užívání nekalých obchodních praktik při nabízení nebo prodeji výrobků, při nabízení nebo poskytování služeb či práv, a nekalými jsou zejména klamavé a agresivní obchodní praktiky. Dle § 5 odst. 1 písm. a) a c) ZOS je obchodní praktika klamavá, je-li při ní užit nepravdivý údaj, nebo opomene-li podnikatel uvést důležitý údaj, jenž s přihlédnutím ke všem okolnostem lze po podnikateli spravedlivě požadovat (za opomenutí se též považuje uvedení důležitého údaje nesrozumitelným nebo nejednoznačným způsobem). Dle § 5 odst. 3 ZOS je klamavou obchodní praktikou vždy praktika uvedená v příloze č. 1 k tomuto zákonu. Dle přílohy č. 1 písm. s) se za klamavou obchodní praktiku považuje, pokud podnikatel uvádí u výrobku nebo služby slova „gratis“, „zdarma“, „bezplatně“ nebo slova podobného významu, pokud spotřebitel musí za výrobek nebo službu vynaložit jakékoliv náklady, s výjimkou nezbytných nákladů spojených s reakcí na nabídku, s převzetím výrobku nebo služby nebo jejich doručením. Podle § 5a odst. 2 ZOS je agresivní obchodní praktikou vždy ta, která je uvedená v příloze č. 2 k tomuto zákonu. Dle přílohy č. 2 písm. h) se za agresivní obchodní praktiku považuje, pokud podnikatel vytváří klamný dojem, že spotřebitel vyhrál nebo vyhraje, pokud bude jednat určitým způsobem, ačkoli ve skutečnosti žádná taková výhra či výhoda neexistuje nebo pro získání výhry nebo výhody musí spotřebitel vynaložit finanční prostředky nebo jiné výdaje. [18] Soud z obsahu správního spisu zjistil, že žalobce v průběhu svého podnikání porušil výše uvedená ustanovení ZOS, včetně dalších ustanovení, zakotvujících jeho informační povinnosti. Toto vzal soud za prokázáno z rozhodnutí ČOI, která jsou uvedena v bodě [2] tohoto rozsudku. [19] Podle § 31 odst. 19 živnostenského zákona je podnikatel povinen při provozování živnosti dodržovat povinnosti vyplývající z tohoto zákona a zvláštních právních předpisů. Tímto zvláštním právním předpisem je mimo jiné zákon o ochraně spotřebitele. Dle § 58 odst. 3 živnostenského zákona může živnostenský úřad zrušit živnostenské oprávnění nebo v odpovídajícím rozsahu pozastavit provozování živnosti, jestliže podnikatel závažným způsobem porušil nebo porušuje podmínky stanovené rozhodnutím o udělení koncese, tímto zákonem nebo zvláštními prvními předpisy. [20] Soud k tomuto uvádí, že v případě, že správní orgán hodlá přistoupit ke zrušení živnostenského oprávnění dle § 58 odst. 3 živnostenského zákona, je potřeba, aby si udělal úsudek o obsahu a rozsahu pojmu „porušení právních předpisů závažným způsobem“ a posoudil, zda jednání podnikatele, porušující podmínky uvedené v daném ustanovení, dosáhlo takové intenzity, aby ho bylo možno označit za závažné porušení.
pokračování
6 29 A 12/2014
[21] V daném případě bylo z napadeného i prvostupňového správního rozhodnutí zřejmé, že si správní orgány tento nezbytný úsudek o věci učinily. Z rozhodnutí vyplývá, že porušení právních předpisů závažným způsobem bylo shledáno u jednání žalobce z toho důvodu, že se jednalo o opakovaná porušení ZOS na předváděcích akcích v rozmezí let 2009 až 2012, za která byl sankcionován (v 6-ti doložených případech), při nichž docházelo k užívání nekalých a agresivních obchodních praktik, přičemž toto jednání bylo úmyslné, dlouhodobě se opakující a cílovou skupinou takových praktik byly osoby důchodového věku, které jsou ve smyslu § 4 odst. 2 ZOS spotřebiteli zvlášť zranitelnými. Vzhledem k uvedenému a též tomu, že šlo o opakovaná jednání, od nichž žalobce neodrazovalo ani opětovné ukládání pokut Českou obchodní inspekcí, bylo třeba učinit závěr, že jednání žalobce dosahovalo intenzity naplňující pojem „závažné porušení“ či „porušení závažným způsobem“. Lze tak uzavřít, že jednání žalobce je možno podřadit pod „závažný způsob porušení“ podmínek stanovených zvláštním právním předpisem, jenž je upraven v § 58 odst. 3 živnostenského zákona. [22] Soud se ztotožnil se závěry žalovaného a živnostenského úřadu v tom, že byly naplněny zákonné podmínky pro zrušení živnostenského oprávnění ve smyslu § 58 odst. 3 živnostenského zákona. Tvrzení žalobce, že uložené pokuty byly řádně zaplaceny, nemělo na posouzení věci vliv. Je zjevné, že žalobce nemotivovaly udělované pokuty ke změně chování v rámci jeho podnikatelských aktivit, a proto zrušení živnostenských oprávnění bylo nutným zásahem k zamezení dalšího pokračování žalobce v porušování právních předpisů. Nelze tolerovat působení takových podnikatelů na českém trhu. Odporuje to účelu dotčených zákonů. V opačném případě by spotřebitelé nebyli účinně chráněni proti obdobně používaným nekalým obchodním praktikám. [23] Žalobce dále tvrdil, že již od dubna 2013 nepodniká v oblasti přímého prodeje. Soud k námitce uvádí, že ani tato není relevantní. Pokud by nebylo přistoupeno ke zrušení živnostenského oprávnění, měl by žalobce kdykoliv možnost své podnikání oživit a pokračovat v nezákonných praktikách. Dikce § 58 odst. 3 živnostenského zákona stanoví, že živnostenský úřad může živnostenské oprávnění zrušit, jestliže podnikatel závažným způsobem porušil nebo porušuje podmínky. Výkladem ustanovení tak lze dovodit, že není třeba, aby se podnikatel i nadále dopouštěl zakázaného jednání, postačí, pokud se ho dopustil v minulosti, což bylo v daném případě naplněno. [24] Žalobce dále namítal, že se správní orgány v jeho případě dopustily dvojího trestání, když mu byly jednak uděleny pokuty za porušení ZOS (Českou obchodní inspekcí) a jednak mu byla živnostenským úřadem zrušena dvě z jeho živnostenských oprávnění z důvodu stejných porušení. Soud v tomto nemohl žalobci přisvědčit. Pokud by měl žalobce pravdu, pak by ust. § 58 odst. 3 živnostenského zákona bylo zcela nepoužitelné. V naprosté většině případů je citované ustanovení využíváno až poté, co byly za spáchaný správní delikt uděleny peněžité sankce. Vrchní soud v Praze ve svém rozsudku ze dne 25. 5. 1998, sp. zn. 6 A 168/95, dospěl k závěru, že „[n]ení vyloučen souběžný postih dvěma správními orgány za totéž jednání, naplňující znaky skutkových podstat dvou správních deliktů podle dvou právních předpisů, jestliže o postihu mají podle zákona rozhodovat dva odlišné správní orgány“. Vzhledem k ustálené judikatuře lze v dané věci uzavřít, že zde nedošlo k dvojímu trestání; zrušení živnostenského oprávnění ve smyslu § 58 odst. 3 živnostenského zákona nepatří ani mezi správní delikty. Úmyslem zákonodárce zjevně bylo dát tuto pravomoc živnostenským úřadům pro případy, kdy již není jiné možnosti, jak odradit podnikatele
pokračování
7 29 A 12/2014
od opětovného nezákonného chování, či kdy je (bylo) jeho chování natolik závažné, že není možné tolerovat ani jedno případné opakování. [25] Pokud jde o namítanou tvrdost, spočívající ve zrušení až dvou živnostenských oprávnění, pak ani v tomto nemohl krajský soud žalobci přisvědčit. Ze zjištěného skutkového stavu vyplývá, že žalobce nabízel klientům v rámci přímého prodeje spotřebitelské úvěry, přitom se opakovaně dopustil řady porušení ustanovení ZOS. Zrušení vázané živnosti „Poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru“ bylo tak nezbytné s ohledem na žalobcovu podnikatelskou činnost. Volná živnost „Výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona“, jež žalobce označil pro její šíři za stěžejní pro většinu podnikatelů, nepochybně ze stejných důvodů s přímým prodejem souvisí. Její zrušení bylo správními orgány zcela logicky odůvodněno, a to v souladu se zákony. Podnikatel je povinen dodržovat právní předpisy, vyvarovat se jejich porušování, v opačném případě musí nést následky svého protiprávního jednání. V posuzovaném případě se žalobce dopustil natolik závažného porušení zvláštního právního předpisu (resp. živnostenského zákona), že zrušení jeho živnostenských oprávnění bylo důvodné. [26] Žalobce se dále ohradil proti použití zrušeného rozhodnutí ČOI v odůvodnění napadeného rozhodnutí. Soud k této námitce uvádí, že když bylo rozhodnutí ČOI, Ústředního inspektorátu, ze dne 5. 12. 2012, č. j. ČOI 137639/12/O100/2500/12/O/Tr/Št, zrušeno rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 26. 11. 2013, č. j. 59 A 12/2013-43, bylo s ohledem na průběh doručování a lhůtu k podání kasační stížnosti málo pravděpodobné, že by mohl být žalovaný s touto skutečností seznámen do dne vydání nyní napadeného rozhodnutí, tedy do dne 17. 12. 2013, pokud by o tom nebyl informován samotným žalobcem, který tak však neučinil. I přes zrušení jednoho z podkladových rozhodnutí ČOI však soud musí přisvědčit žalovanému, že tato skutečnost nic nemění na závažnosti všech ostatních porušení právních předpisů, kterých se žalobce dopustil (pravomocná rozhodnutí), a napadené rozhodnutí tak v kontextu § 58 odst. 3 živnostenského zákona obstojí i bez sporného podkladového rozhodnutí. [27] Tomu svědčí i závěr zmiňovaného rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem, který neshledal za důvodnou námitku žalobce, rozporující užití klamavých obchodních praktik: „Užitou obchodní praktiku tak správní orgány správně vyhodnotily jako obchodní praktiku, která je podle přílohy 1 písm. s) zákona o ochraně spotřebitele považována za klamavou.“ K samotnému zrušení rozhodnutí ČOI došlo z důvodu nevyhodnocení všech zákonných kritérií obsažených v § 24b odst. 2 ZOS a porušení zásady zákazu reformatio in peius (odvolací správní orgán připustil zhoršení postavení žalobce oproti prvostupňovému rozhodnutí), zakotvené v § 90 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“). [28] Žalobce některé své námitky uvedl poprvé až v replice, která byla soudu doručena dne 10. 6. 2014. Tyto žalobní body byly uplatněny po uplynutí lhůty k rozšíření žaloby dle § 71 odst. 2 ve spojení s § 72 odst. 1 s. ř. s., tedy opožděně, a soud se jimi proto nemohl zabývat. Projednal-li by soud opožděně uplatněné žalobní námitky, došlo by k porušení zásady dispoziční a koncentrační, jimiž je správní soudnictví ovládáno. [29] Zrušení živnostenských oprávnění žalobce má ochranný a do jisté míry i sankční charakter, protože ochraňuje slabší stranu obchodních vztahů, spotřebitele, před podnikateli,
pokračování
8 29 A 12/2014
jenž nedodržují právní předpisy tak, že jim neumožní dále vykonávat živnost a současně tedy nezákonně jednat a používat nekalé obchodní praktiky, kterých žalobce opakovaně využíval. Takové protiprávní jednání bylo u něj prokázáno. Z rozhodnutí správních orgánů vyplynula jejich snaha o řádné zdůvodnění zrušení živnostenských oprávnění žalobce a též kritéria, která byla vzata v úvahu. Úvaha správních orgánů nevybočila z mezí stanovených zákonem a soud neshledal nedostatky ve správním uvážení. Krajský soud proto uzavírá, že napadené rozhodnutí žalovaného bylo vydáno na základě řádně zjištěného stavu věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, přičemž splňuje všechny náležitosti stanovené zákonem a je přezkoumatelné. VI. Závěr a náklady řízení [30] Krajský soud v Brně tedy shledal žalobcovy námitky nedůvodnými. Jelikož v řízení nevyšly najevo ani žádné vady, k nimž musí soud přihlížet z úřední povinnosti, zamítl žalobu jako nedůvodnou podle § 78 odst. 7 s. ř. s. [31] O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 60 odst. 1 s. ř. s., podle něhož nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Žalobce ve věci úspěch neměl (žaloba byla jako nedůvodná zamítnuta), a nemá proto právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému správního orgánu, kterému by jinak jakožto úspěšnému účastníku řízení právo na náhradu nákladů řízení příslušeno, náklady řízení nad rámec jeho běžné administrativní činnosti nevznikly. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. V Brně dne 10. května 2016 JUDr. Zuzana Bystřická, v.r. předsedkyně senátu
