Červenec Foto PAKO

22. ročník | červenec 2015 | č.

www.osik.cz

7

Než začay prázdniny Poslední měsíc školního roku nás kromě „oblíbených“ prověrek a hodnocení celoroční práce čekalo mnoho akcí. V závěru května jsme společně s rodiči, prarodiči i dalšími hosty oslavili Den rodiny. Zahráli jsme tři pohádky „Šípková Růženka“. Mladší děti veršované a starší zpívanou. Velký potlesk svědčil o tom, že se líbily. Děkujeme rodičům za pomoc s kostými a pohoštěním, po kterém se po hereckém výkonu dětí jen „zaprášilo“. Na Den dětí jsme pozvali paní učitelku Jandovou s dětmi ze školy v Budislavi. Počasí nám přálo, hry a soutěže s novými kamarády jsme si užili. Potěšili jsme se i malými dárečky a občerstvením. Cesta na školní výlet do Star ých Hradů u Jičína byla sice delší, ale „stála za to“. Hrad a zámek je domovem pro více než třicet druhů draků a dráčků. Ve své královské komnatě nás na audienci přijal Jeho Výsost Dračí král Rozumbraďák XVI. i s královnou Starostlindou a jejich povedenými dcerkami, dračími princeznami Lajdalínou, Trajdalínou a Rozcaplínou, od kterých jsme se dozvěděli, proč mají draci nejraději k obědu a k večeři krásné princezny. Kromě nich na nás po celé prohlídce čekali draci ohniví, vodní, lesní, noční, bahenní, píseční, sněžní, hromoví, zlatí, sklepní a mnoho dalších pohádkových bytostí. V tajemném pohádkovém zámeckém sklepení nám princezna - naše průvodkyně - představila veselou partičku skřítků Tvoříčků a Ničemníčků. Ve vodnickém království nás přivítala rodinka vodnického krále Škebly II. a princezny Rá-

Plavecký výcvik

Červenec 2015. Foto PAKO

chandy, domácnost starohradského obra Zelijáše, ledové království se zimním králem, pánem mrazu a ledu, Mínusem Celsiusem IV., dále sluj velkého ochočeného draka Třífrňáka z lesního království a pohádková hladomorna.

V areálu ZD Dolní Újezd

A jak to vypadá v takovém starohradském pekle, to nám ukázali umounění dobráčtí čerti, čertice a červenice. Že nevíte, kdo to je? My už ano – čarodějnice křížená s čerticí). Prostě pohádkový výlet se nám moc líbil.

Spoečensá rurika

Fotoádana

V měsíci srpnu 2015 oslaví svoje významné jubileum tito občané: 60. narozeniny Alena Patočková Antonín Lustyk Stanislav Svoboda 82. narozeniny Ludmila Karlíková 84. narozeniny Božena Vodehnalová 86. narozeniny Josef Hantl 92. narozeniny Růžena Mattlerová Všem jubilantům přejeme ještě mnoho krásných let ve zdraví a spokojenosti!

Posední soem Dne 8. července 2015 zemřela ve věku 87 let paní Miloslava Dvořáková. Žila sama v domku čp. 170 pod Kacimberkem. Jak tiše žila, tak také tiše tento svět opustila.

Oznámení OÚ Obecní úřad oznamuje změnu úředních hodin v době prázdnin: pondělí ¨ a středa od 8.00 do 16.00 hod. Obecní úřad upozorňuje občany, že do 31. července 2015 má být zaplacena druhá splátka poplatků za odvoz komunálního odpadu na rok 2014.

Na minulém snímku jsme vás zvali na posezení a relaxaci na lavičku, která je poblíž domku Jirky Drábka. Dnešní snímek je spíše náladovka jednoho z nejznámějších míst obce, kde je umístěna jedna z posledních soch vystavených na obci. Poznáte, koho socha představuje? Foto Pako

Přijďte nás podpořit! V sobotu 8. srpna proběhne v Dolním Újezdě další ročník recesistické soutěže Hry bez katastru. Bližší informace na www.hbk.cz. Přijďte si užít atmosféru a podpořit osecký tým!

Indiánsá steza za poadem V úterý 23.6.2015 přepadl naši vesnici indiánský kmen „Huróni“. Přijeli až z daleké Kanady. I vy jste je mohli zaslechnout, protože jejich hymnou je burácivý smích, který cestou občas vydávali. Indiáni se vydali spolu se svým náčelníkem „Línáhubaholýneštěstí“ a jeho zástupcem „Smálaseažsestromyzelenaly“ podél břehů Desinky mapovat zdejší terén. Cestou poznávali místní byliny, lovili „oseckého“ medvěda, hledali cíl se zavázanýma očima, zkoušeli odměřování vzdáleností, šplhali na stromy apod. Hlavním důvodem jejich návštěvy ale bylo nalézt ukrytý zdejší poklad (o jeho existenci si zřejmě štěbetají i vrabci na střechách v zámoří). Indiáni jsou výborní stopaři a poklad se jim

OSÍK DNES | noviny oce Osík | 22. ročník | červenec 2015 | č. 7 | str. 2

podařilo nalézt, proto ho prosím již nehledejte. Když se indiáni občerstvili ukořistěnými nanuky, na kterých si s chutí smlsli, vydali se hledat vhodné místo, kde by rozbili své tábořiště. Jejich cílem byl Rulák. Zde se utábořili, postavili teepee a rozdělali oheň. Poté skotačili kolem ohně, zatančili si a zazpívali „po jejich“. Na závěr si opekli buřty a rozdělili kořist z nalezeného pokladu. Odměnou nám byly jejich spokojené a radostné tváře. Děkujeme všem Sokolíkům za krásné odpoledne, přejeme jim skvěle prožité prázdniny a těšíme se na ně opět v září. Máša+Máca

zprávy z oce

Ohasy na článe Ještě o škoním stravování Z vyjádření redaktora Ing. Pavla Ludvíka z portálu www.jídelny.cz , který napsal článek o změnách ve stravování v Mateřské škole Osík, vyznívá, že dříve, před zaváděním změn ve stravování, se ve školní jídelně v Osíku vařilo veskrze nezdravě, nezajímavě, nenápaditě s používáním polotovarů a hotových mražených výrobků, s malým množstvím ovoce a zeleniny. Nevím, kde tyto poznatky pan redaktor získal, ale jako bývalá ředitelka mateřské školy se musím proti takovémuto tvrzení zásadně ohradit. Při každoročních kontrolách bylo vždy hodnoceno jak složení a rozmanitost jídelníčků, tak i nutriční a výživová hodnota stravy, chutnost a úprava při jejím podání. Rovněž bylo vyhodnocováno plnění spotřebního koše (což jsou „Vyhláškou o školním stravování“ stanoveny určité skupiny potravin a jejich doporučená spotřeba na žáka a den. Spotřební koš se počítá za měsíční období a tím jídelna dokumentuje, jak tato doporučení plní.). Vedoucí školní jídelny i kuchařky byly vždy chváleny za

skladbu i bohatost podávané stravy, použití potravin, dostatek ovoce a zeleniny. Ty děti dostávaly pravidelně nejméně 2x denně. Tak, jak uvádí pan redaktor, bychom si v rámci školního stravování ani nedovolili vařit. Kuchařky každoročně navštěvovaly školení, aby se seznámily s novými poznatky a trendy ve školním stravování a zaváděly je do praxe, což se jim dle nadřízených orgánů evidentně dařilo. Nejedna pochvala za to, že se nebojí nových postupů ani potravin jim byla oceněním za jejich snahu. Neobvyklé potraviny, které děti z domova neznaly (cizrna, pohanka, kuskus, bulgur …), se však snažily zapracovat do běžných pokrmů nebo hledaly nové zajímavé recepty, aby si na ně děti zvykly a nedocházelo k hromadnému vyhazování nesnědené stravy. V roce 2013 si pracovnice školní jídelny samy požádaly KHS Pardubického kraje, územní pracoviště Svitavy, odbor, který se zabývá školním stravováním, o prověření měsíčního jídelníčku dle výběru kontrolního orgánu. Tako-

vouto kontrolu provádějí každoročně pouze na několika zařízeních. Zde je podrobně proveden rozbor všech jídel podávaných denně po dobu celého měsíce jak po stránce skladby i nutriční a výživové hodnoty, tak i použitých potravin. O kontrole byl zpracován rozsáhlý zápis a kromě několika drobných doporučení bylo vše hodnoceno výborně. Po dobu pěti let jsme za provozu prováděli rekonstrukci a modernizaci mateřské školy a školní jídelny, takže kuchařky často pracovaly za velmi ztížených podmínek, přesto však nebylo nikdy k jejich práci připomínek. Do rekonstrukce zařízení bylo investováno mnoho milionů korun. V kuchyni byly rovněž připraveny přípojky pro myčku a konvektomat. Bohužel však investor již další finanční prostředky na jejich zakoupení neposkytl. Je tedy pouze otázkou času, kdy při současném, značně navýšeném finančním rozpočtu zařízení, bude i konvektomat zakoupen. Otilie Šplíchalová

Vzpomína Jak jsme začínali Na jaře roku 1974, když jsem v Osíku prožíval první rok svého působení na zdejší škole a začal si pomalu zvykat na nové prostředí, přišlo z Odboru školství ONV ve Svitavách rozhodnutí, že v létě se zruší škola na Pohodlí, kde odcházela do důchodu řed. Voříšková, a všichni žáci z Pohodlí a Nové Vsi budou dojíždět do Osíka. Proti tomu nebylo odvolání. Konec školního roku a následné prázdniny byly víc než stresové. Z pohodelské školy měl být převezen inventář; bohužel ukázalo se, že skříně, pomůcky i knihy byly plesnivé a vhodné jen do sběru. Musili jsme do našich třech tříd přidat a opravit lavice naše. Pro dojíždějící žáky byl zřízen autobusový spoj (v 7.30 hod. z Pohodlí, ve 13.30 (později v 15.20 hod.) zpět. Autobusová zastávka byla u dnešní Dvořákovy tiskárny. Pro přespolní musila být zřízena školní družina. Vychovatelkou byla na školu jmenována absolventka Pedagogické školy v Litomyšli Hana Havranová. Byla velice šikovná, plná nápadů a elánu. Společně se nám podařilo vytvořit družinu v prostřední třídě. Nikomu nevadilo, že stoly a židle byly vypůjčeny ze zasedačky MNV. Dále musím vzpomenout na rodiče z Osíka i Pohodlí, kteří z prostředků

SRPŠ pomohli s vybavením družiny, stejně jako pracovníky JZD z Pohodlí, kteří nám v podstatě vybudovali zdarma novou šatnu (lavičky, věšáky). Složitější bylo zařízení stravování. Dosud zde školní jídelna nebyla, pouze několik žáků chodilo na obědy do Prostřední hospody. Zde nám pomohla mateřská škola, kde se kuchařky uvolnily vařit pro žáky naší školy (zájem měli skoro všichni), a která nám uvolnila jednu místnost jako jídelnu. Byla o polovinu menší než je dnes, teprve mnohem později byla zvětšena o další prostor z bývalé dětské poradny. Sedmdesát strávníků se tam dobře najedlo. Pro její uvedení do provozu to znamenalo sehnat další kuchařku, zvětšit vybavení kuchyně, která byla podstatně menší než dnes, a upravení jídelny nábytkem z kulturního domu. To zajišťoval MNV, ale co to stálo nervů, o tom by mohla vyprávět paní Jana Koníčková. Zde musím potvrdit slova Otilky Šplíchalové, že „naše“ kuchařky vždy vařily velice dobře a chutně. A to neměly takové vybavení ani takové výhody jako současné kuchařky. Článek o nich je, mírně řečeno, netaktní. Po dvou měsících prázdnin bez volna mohl začít nový školní rok. Do školy nastoupilo 74 žáků (z toho 14 přespolních): 22 prvňáčků jsem

učil já, ve II. třídě učila Dáša Šternová 28 žáků 2. a 4. ročníku, ve III. třídě učila Maruška Rydlová (později Jonášová) 24. žáků 3. a 5. ročníku. Svůj první rok práce ve školní družině začala Hanka Havranová. I ta se nám brzy vdala, a jako Neužilová pracovala na zdejší škole až do letošního odchodu do důchodu. Hanka jako výborná sportovkyně a velmi zručná učitelka ručních prací byla mezi žáky i rodiči velice oblíbená. J. Klouda

Krajsé mistrovství v orě Příprava na mistrovství republiky v orbě dopadla v pátek 26. června na jedničku. Na poli mezi Vidlatou Sečí a Morašicemi se uskutečnilo 1. otevřené Krajské mistrovství Pardubického kraje v orbě. Soutěž obnovili po pětadvaceti letech učitelé a studenti Střední zahradnické a technické školy z Litomyšle. Závodu se zúčastnili studenti "zetešky", mladí oráči z Čáslavi a z Kamenice na Vysočině. Kategorie veteránů měla jednoho zástupce, a to Pavla Kocourka z Vyskeře, který oral se svým traktorem z roku 1939.

škoní jídena

"S průběhem krajského kola jsme spokojení, přišli diváci, vyšlo i počasí. Byl to první ročník krajské soutěže a věříme, že bude základem na příští rok pro další, kdy se připojí Ústecký kraj a uspořádá soutěž v Peruci," uvedl učitel Lukáš Staněk z litomyšské střední školy. V orbě v pátek soutěžilo devět oráčů. Odborná porota hodnotila pravidelnost provedení, zaklopení rostlinných zbytků, hloubku a rozdrobenost půdy. Mistrem kraje se stal Jan Boštík z Dolního Újezda, který studuje litomyšlskou školu. Jemu náleží i celkové vítězství a titul Mistr kraje.

Krajskou soutěž v orbě uspořádalo ZD Dolní Újezd, Společnost pro orbu, Střední škola zahradnická a technická Litomyšl a obec Dolní Újezd. Mistrovství České republiky v orbě se uskuteční na poli u Dolního Újezdu 10. října 2015. Tradiční návštěvnost tohoto závodu je okolo šesti tisíc lidí. Zúčastní se ho rovněž několik mladých oráčů z litomyšlské školy, včetně krajského mistra Jana Boštíka. Iveta Nádvorníková


Než začay prázdniny

Vystoupení pro rodiče a prarodiče

Učíme se základům první pomoci

Exkurze s hasiči

Cyklistické závody


Na hradě plném strašidel

zákadní škoa

Než začay prázdniny S výbornými výsledky jsme v polovině června zakončili plavecký výcvik. Už se těšíme, jak si užijeme koupání o prázdninách. Pohádku „Šípková Růženka“ jsme zahráli pro kamarády z mateřské školy i inspektorky ČŠI, které naši školu 8.-10. června hodnotily. Nikomu to nepřejeme, ale umět poskytnout první pomoc je důležité nejen o prázdninách. Společně s paní A. Zerzánovou, Z. Vodehnalem a záchranářem Z. Chadimou jsme si to vyzkoušeli na vlastní kůži. Měli jsme možnost zkusit si masáž srdce, ošetření drobných poranění i zlomenin. Třešinkou na dortu byla prohlídka hasičského vozu a „zkrocení“ hadice. Kluci z 1. až 3. ročníku se zúčastnili turnaje v kopané BAMBINI CUP 2015, který uspořádal Sokol Dolní Újezd. Za vybojované 3. místo si

zaslouží velkou pochvalu. I nás jednou čeká volba povolání. Jak vypadá práce zemědělců, jsme měli možnost vidět na exkurzi do ZD v Dolním Újezdě. Děkujeme panu Lenochovi za její zprostředkování. Žáci pátého ročníku byli po celých pět let bezva parta. Dokázali to i při společné noci strávené ve škole. (Jen paní učitelka nevypadala ráno moc odpočinutě.) Předposlední školní den jsme si tradičně zopakovali dopravní výchovu s jízdou zručnosti na kole nebo na koloběžce. Konečně byl v kalendáři 30. červen, kdy v naší škole končil školní rok. Tak hezky obléknout, desky na vysvědčení a hurá do školy. Paní učitelky rozdaly spoustu jedniček, knížek, pochval a diplomů. Pan starosta předal odchá-

Pasování prvňáčků na čtenáře v Litomyšli

1. třída

2. třída

3. třída

4. třída

5. třída

zákadní škoa

zejícím páťákům tradiční trička. Přejeme jim na I. ZŠ v Litomyšli mnoho úspěchů a věříme, že slib, že se budou každý týden stavovat, splní alespoň občas. Neloučili jsme se pouze s nimi. Po dlouhých letech věnovaných dětem v naší školní družině odchází do důchodu paní Hana Neužilová. Za lásku a trpělivost, kterou dětem věnovala, si zasloužila velký potlesk a poděkování pana starosty i kolegyň. Přejeme všem dětem prázdniny plné sluníčka, koupání, cestování a pohody s rodinou. A protože výsledné hodnocení inspekce bylo velmi dobré, odpočinek si zaslouží i paní učitelky. Sejdeme se v úterý1. září. ¨ Text a foto Eva Hrdonková


Odkanaizování oce Osík I v tomto prvním prázdninovém čísle osíckých novin Vás informujeme o postupu výstavby celoobecní kanalizace. Jak se daří plnit týdenní harmonogram, uveřejňovaný na obecních stránkách, si většina občanů může průběžně kontrolovat na počítači. O tom, že by si stavbaři mohli dopřát také prázdniny či dovolenou, si mohou nechat akorát tak zdát. Blížící se termín dohotovení akce jim spíše nedává spát. V pondělí 15.6. se při průběžném pořizování fotodokumentace pro naše noviny pracovalo na stoce A 1. část, kde se instalovala šachta A9 s odbočkou na A-1 pod silnici k Mňukovým. Stoka A-1 pokračovala výkopem ve skále s následnou pokládkou potrubí DN 250 mm na Malé straně pod Kromíchalovými. Stoka A-2 byla v šachtě A58 na Říkovické křižovatce propojena se stokou A-3, na té pracovaly dvě čety před Vodehnalovými a Flídrovými směrem k Dolnímu Újezdu. Pokračovala práce na stoce B-3 k Pincovým, kde se překládal vodovod. V minulém týdnu byla dokončena stoka A-3 na které se 15.6. pracovalo na domovní přípojce ke Krutinovým. Největší počet pracovišť byl na stoce C. Výstavba se prováděla na louce

od Markova mlýna ke Groulíkovým, dále po hřišti k podchodu pod Desnou za Jiskrovými a na druhém břehu od Neprašových k lávce u Švecových. Výstavba stoky C pokračovala u šachty C61 směrem ke koncové šachtě C65 u Chadimových. Na odbočující stoce C-7 postoupila výstavba do sídliště k Frňkovým a postupně k Portlíkovým. Zde se práce zastavily stejně jako po provedení krátkého úseku na stoce C-7a a nepokračovaly ani po dvou týdnech k neděli 12. 7. Jestliže solidní zabezpečení tohoto pracoviště souviselo se zdejším bydlištěm koordinátora bezpečnosti práce celé akce, pak je to spíše varující konstatování. Ve výčtu prací k 15.6. schází uvést práce na stoce A-7, které postoupily kolem haly vlevo před Rožkovy a lomovou šachtou k Drobným. I zde bylo dobré zabezpečení vůči nám spoluobčanům a snad poprvé jsem zaregistroval použití solidní lávky přes výkop. V týdnu od 22.6. do 27.6. byla dokončena stoka B-3 k Pincovým, také stoka A-7 k Drobným s koncovou šachtou A108. Na stoce C práce postoupily k šachtě C32 za tenisem, odkud bude veden podchod pod řekou do

šachty C33 na druhém břehu. Na této stoce pokračovalo pokládání potrubí DN 250 mm po louce od mlýna k silnici na Pohodlí. Pracovalo se na kanalizaci po louce kolem Desné za Standou Andrlem a na Zmrzláku k Chadimovým. Na stoce A 1. část byly potrubím DN 300 mm propojeny šachty A9 a A10 na louce proti Mňukovým. Pracovalo se také na vedlejších stokách A-5 a A-6 k Orlimexu. Další dvě čety budovaly kanalizaci na stoce A 3. část v silnici na Dolní Újezd a to před Duškovými a Dosedělovými. Po neshodách mezi vedením stavby a pracovní četou byly práce před Duškovými v pátek 26.6. zastaveny, rýha zasypána a technika se odstěhovala mimo stavbu. V pondělí 29.6. hlavní dodavatel stavby na situaci reagoval přesunem mechanizace z jiných pracovišť. Narychlo zasypaná rýha byla v následujících dnech opět vyhrabána a práce postoupily do 10.7. k Lenochovým a došlo k propojení s již položeným potrubím v šachtě A65 a četa přešla na jiné místo. Výstavba stoky A-1 pokračovala po Malé straně ke Kladivovým a poklidným tempem se pracovalo resp. nepracovalo v pondělí 6.7. před

Křížení staré a nové kanalizace před STORY

SAVOS pracuje na připojce od ZŠ a haly

Přeložka vodovodu u Pincových

Na louce za St. Andrlem


Hasičská louka u Groulíkových

výstava oce

Odkanaizování oce Osík Čermákovými, v týdnu do 12.7. výstavba postoupila před sídliště u kapličky. Od šachty A58 v křižovatce na Říkovice byly ve středu 24.6. zahájeny práce na stoce A-8 , v sobotu 4.7. se práce zastavily na rohu zahrady u Neumanových. Od pondělí 22.6. se pracovalo na stoce A-9 od silnice ke Svobodovým. Při výkopu byl ve středu poškozen elektrický kabel a provedeno provizorní propojení stávající kanalizace potrubím DN 150 mm. Trasa byla dokončena v týdnu do 4.7. a povrch komunikace patří k těm lépe upraveným. Do výstavby se zapojila také firma SAVOS z Litomyšle, která prováděla přípojky obecních objektů – ZŠ a haly na stoku A 2. část, ubytovny přes hřiště k šachtě C27 pod starou školou. Velice zajímavá a nepříjemná pro řidiče byla sobota a neděle 27. a 28. června. Díky výkopu přípojek v dolní polovině Osíka byla uzavírka silnice od rybníku ke škole. Její značení však bylo velmi špatné, což jste mohli sledovat při bloudění řidičů s automobily po Malé straně. To, že dodavatel nechal rozfrézovat spodní cestu, po které se nejen při objížďce běžně jez-

dí, ohrožovalo i obyvatele této lokality. Zdravý rozum velí nekopat dříve, než bude dokončena stoka A-1 po horní cestě na Malé straně. V úterý 7.7. 2015 najela technika k Šemberovým na trasu A-8a1, kde se po krátkém kopání v trase objevily problémy (vodovod, stávající kanalizace), které donutily četu k zastavení prací a průzkumu trasy sondami. Začínám pochybovat o kvalitě projektu, umístit šachtu do místa stávajícího uzávěru vody je jaksi nelogické. Konečné resumé znělo: přeložení vodovodu a odložení prací na stoce A-8a1. Ve středu 8.7. se mechanizace přestěhovala do vedlejší ulice se stokou A-8a a zahájen byl výkop v místě chodníku na hřbitov vedle Vomáčkových pro koncovou šachtu A117. Aktuální stav v neděli 12.7. byl asi takovýto: Na stoce A 1. část se pracovalo na překopech silnice pro domovní přípojky v úseku od Orlimexu k Petrašovým, doprava byla vedena po objížďce. K Dolnímu Újezdu pokračoval a výstavba stoky A 3. část před řadovkami, provoz je zde řízen semafory. Na tuto trasu byla vybudována přípojná stoka A-10 u Dosedělových. Stoka A-8a byla zhotovena k šachtě

A116 u Andrlových. Stoka C byla zakončena šachtou C65, zahájen byl další úsek od šachty C45 po Kličkově louce podél řeky Desné. Mechanizace byla nasazena na překop Desné pod starou školou mezi šachtami C 25 a C26 (viz. foto). Postup prací po louce u Groulíkových asi nebude součástí „hasičských hrátek“. Návštěvníci hřiště zaznamenaly od 7.7. také pracovní ruch na stoce C-5 podél tenisových kurtů. Stoka C-7a byla v týdnu zahájena napojením na stoku C-7 pod Frňkovými a od šachty C7-12 míří do kopce k sídlišti. Pokud jsem některý úsek opomenul, omlouvám se. U chodníků podél hlavní silnice dochází k drobným opravám vypadaných obrubníků, vlastní osazování je ale velmi špatné. Hlavy obrub jsou ve vlnách a nad stávajícím povrchem chodníku, kam asi bude odtékat voda? Betonovou patku mohou na řadě míst hrabat slepice. Nelze přece práce odbývat amatérsky. V době vydání dnešních novin budou práce na výstavbě kanalizace zase o něco dál a věřme, že dospějí ke zdárnému konci. Foto a článek Jan Němec.

Oprava obrubníků vyžaduje předělání!

Stoka na louce u Kličkových

Trubky do chráničky pod Desnou

Sportovní odpoedne V sobotu 13. 6. 2015 se na hřišti v Osíku uskutečnilo Sportovní odpoledne. Šestičlenná družstva se vydala na stanoviště krátce po druhé hodině. Zápasila však nejen se známými disciplinami, ale i s počasím, které se v skutku vyřádilo. Po dvouhodinovém zápolení si vítězství vybojovalo družstvo FLORBALISTŮ. Na druhém místě skončilo "plodné družstvo" JIREČKŮ (to se jim to soutěží s vlastním materiálem!) a bronzovou příčku obsadili HASIČI. Nej mužem byl Michal Jireček starší (jak jinak), super ženou Martina Holohlavská a mezi dětmi si nejlépe vedl Tomáš Flídr. Děkujeme za účast všem sportovcům, pořadatelům za skvělou organizaci akce a občerstvovací stanici za možnost doplnit "energii". V příštím roce se budeme těšit na další, šesté pokračování tohoto klání. Marcela Quaiserová, foto MROŽ

výstava oce


Jan Hus - 600 let HUS V KOSTNICI Kostnický sněm O svolání Kostnického sněmu se dohodli papež Jan XXIII. a uherský a římský král Zikmund. Papež Jan ani křižáckou výpravou proti svému sokovi nedokázal vyhrát. Proto nový koncil měl už konečně ukončit ostudné nesváry ve vedení katolické církve, stejně jako rozmáhající se reformní snahy. Za místo konání bylo vybráno (zřejmě již na jaře) německé město Kostnice (Konstanz) na hranici s dnešním Švýcarskem, na břehu Bodamského jezera. Termín byl stanoven na listopad 1414. Podle pečlivých záznamů Vavřince z Březové vřelo město přípravami. Přijel Jan XXIII., 3 patriarchové, 23 kardinálů, 27 arcibiskupů, 106 biskupů, 343 univerzitních mistrů, 28 králů a knížat, 676 šlechticů, vladyků a rytířů. Z těchto nejučenějších mužů byla jmenována soudní komise, která měla vyřešit problém s Husem. S touto komisí se měl Hus utkat. Mimo to se na sněmu chtělo přiživit dalších 350 kramářů, 170 krejčích, 160 pekařů, přes 500 muzikantů a kejklířů, ale také přes 700 prostitutek. Husova cesta do Kostnice Šlechtici Václav z Dubé a Jan z Chlumu doručili mistru Janovi pozvání na koncil do Kostnice od krále Zikmunda Lucemburského. Hus měl dost času si rozmyslet, co udělá. Přátelé jej varovali, aby nevěřil Zikmundovi - šelmě ryšavé, ani papeži. Do jeho rozhodování zasáhla papežská bula králi Václavovi, ve které jej žádal, aby konečně splnil povinnost krále vůči církvi a zničil Husa. V opačném případě vyhrožoval křižáckou výpravou proti Čechům. Král tedy žádal Husa, aby do Kostnice jel. Navíc Zikmund slíbil, že Husovi zajistí bezpečnou cestu. Hus se rozhodl, že na koncil pojede. Nebyl žádný náboženský fanatik, musil překonat strach z toho, co jej tam bude čekat. Věděl, že jde vstoupit mezi ty, které celou dobu kritizoval a pranýřoval. Věřil však svému řečnickému umění, i své pevné víře v Boha a Písmo svaté. Chtěl jen, aby biblické příkazy byly uvedeny ve skutek. Chtěl, aby jej nejmoudřejší církevní otcové přesvědčili, že nemá pravdu.

Hus v Kostnici V říjnu 1414 vyjela delegace z Krakovce s doprovodem 30 jezdců a dvou vozů. 3. listopadu přijeli do Kostnice. Ubytovali se v domě vdovy Fídy. Tam mu také Václav z Dubé přivezl glejt od krále Zikmunda, že Hus se nalézá „v ochraně krále i Svaté říše římské.“ Byl to však velký omyl – církev se řídila svým vlastním právem, do něhož nesměl zasahovat žádný světský úřad, tudíž ani panovník Svaté říše římské. Papež zrušil nad Husem klatbu, protože zákaz církevních úkonů by postihl celou Kostnici. Husův klidný poby t definitivně skončil 28. listopadu. Do Husova příbytku přišli dva biskupové s purkmistrem a jménem sboru kardinálů jej vyzvali k jednání. Po rozpravě jej zbrojnoši přes protesty jeho přátel odvedli do vězení v domě správce chrámového kůru. 6. prosince byl odtud na příkaz papeže dopraven do žaláře v dominikánském klášteře. Bylo to temné, vlhké a smrduté vězení, bez jakéhokoliv tepla. Nebylo divu, že se tady brzy rozstonal. Když o Vánocích přijel do Kostnice král Zikmund, Husovi přátelé si šli k němu stěžovat na papežův postup. Zikmund slíbil nápravu, nehnul však pro něj ani prstem. Byl pro něj bezvýznamná figurka, kterou je nutno odstranit. Kdo byli Husovi hlavní protihráči? Kardinálskou komisi vedl uhlazený Francouz Pierre dÁilly. Jeho největší pomocník byl Michal de Causis, šejdíř, advokát a pozdější defraudant, kterému vše špinavé zůstávalo čisté. Dalším největším žalobcem byl Husův univerzitní kolega a jeho bývalý největší přítel Štěpán z Pálče, který znal dobře Husovy myšlenky a spisy, a mohl jich proto bezmezně využívat. Jedním z jeho největších nepřátel byl také litomyšlský biskup Jan Železný, který si - obrazně řečeno – rovněž s chutí přihodil pár tvrdých polínek na Husovu hranici. Hus ve vězení Podle prvního výslechu, ještě v domě paní Fídy, se rozvíjely i všechny další výslechy a slyšení. Do vězení za ním přicházeli další členové vyšetřovací komise, kteří se jej ptali pouze na to, co chtěli slyšet, a odpovědí mělo být pouze ano – ne. Jeho útrapy ve vězení jej

Stížný list českých pánů!


měly napomoci zlomit v odporu. K Husovi byli připouštěni pouze svědkové žaloby, nikoliv obhájci. Když už byl velmi nemocný, zasadil se Zikmund o to, aby byl přeřazen do jiné, méně kruté cely. Na jaře však putoval do žaláře na nedaleký hrad Gottlieben, což bylo nejhorší vězení – byl zde přikován ke zdi. Zde setrval až do 3. června 1415. Tehdy jej v této cele vystřídal sesazený papež Jan XXIII. Hus se ocitnul ve svém posledním vězení, v minoritském klášteře sv. Františka. Vzdoropapež Jan XXIII. (1370-1419), vlastním jménem Baldassare Cosa, byl v roce 1415 obviněn z pirátství, vražd, znásilňování, sodomie a incestu. Rok před smrtí se usmířil s církví. Pohřben je ve Florencii v nádherném baptisteriu. Aby tuto hanebnou skvrnu na katolické církvi odstranil, vybral si kardinál A. G. Roncalli při svém zvolení papežem jméno Jan XXIII. (Byl hlavou církve v letech 1958-63, roku 2014 prohlášen za svatého.) Jeden proti všem Všechny výslechy se odehrály podle téhož schématu. Nikdy nebylo skvělému řečníku z Betléma dopřáno, aby do větší hloubky vysvětlil zásady svého učení, natož aby mohl ve své svobodné disputaci stavět proti argumentům odpůrců argumenty své. V co doufal a věřil, to se nikdy neuskutečnilo. Nebyl pro soudce partnerem, ale obviněným kacířem, který nemá právo zdržovat slavný sněm nějakými výklady, ale přiznat se k bludům a pokorně je odvolat. Husova obrana se zhroutila hned na samém počátku procesu. Znemožnili mu hájit se, drsně ho přitlačili ke zdi. Ve stálém útoku děsivé přesily mu zbyl prostor leda na kličkování. Jeho obrana byla občas naivní (např. když si bral jako svého svědka Krista), někdy nedůstojná a v konečném výsledku úplně neúčinná. Strašný omyl Husův netkvěl v tom, že vlezl do pasti. Omyl byl v tom, že si myslel, že bude smět vyslovit pravdu a že ho budou poslouchat. Hus byl čestný a důvěřivý člověk. Lidé jeho typu neslučují čest a rafinovanost. Za velkou vinu mu také žalobci dávali, že nejel k papeži na jeho pozvání a že jej nazýval „Antikristem“. Nemohl-li mluvit, tedy mohl alespoň psát.

Jan Hus v mistrovském ztvárnění Zdeňka Štěpánka (1954)

historie

Jan Hus - 600 let Jeho přátelé mu to podplácením strážců umožnili. Nedozvěděl se, že v lednu se sešel ve Velkém Meziříčí sněm šlechty, která poslala do Kostnice stížný list, ve kterém nesouhlasí s Husovým vězněním. Zbytečně. V Praze začal Jakoubek ze Stříbra sloužit mše, při které věřící přijímali svátost oltářní pod obojí způsobou, tj. hostie jako těla Kristova a vína jako krve Kristovy; tak jak to bylo běžné asi do XI. století. Přívrženci Husova učení proto také přijali jako svůj symbol kalich. V červnu byl Hus ještě několikrát vyslýchán a přesvědčován k odvolání svého učení. Koncil, a koneckonců ani Zikmund neměli zájem na Husově odsouzení. Nechtěli udělat z Husa mučedníka. Počítali s tím, že Hus ze strachu odvolá, a že bude doživotně vězněn v nějakém klášteře v cizině. Tím chtěli utišit bouřlivou náladu v Čechách. Čtyři týdny se snažili představitelé koncilu Husa donutit k odvolání, ale marně. Poslední setkání Husa s koncilem se konalo 5. července. Kardinál Francisco Zabarella, přední znalec církevního práva, se pokoušel Husa zachránit. Nabízel mu omezený počet 30 článků z jeho spisů k odvolání. Tělesně i duševně zlomený Hus však již neměl chuť ani sílu ke své záchraně. Večer se s ním setkali ve vězení jeho přátelé. Rozloučil se s nimi a předal jim dopis „Věrným Čechům“. 6. července 1415 V sobotu 6. 7. proběhlo vše přesně podle církevních předpisů. Byl předveden do městské katedrály, kde však směl stát jen u vchodu pod kruchtou. Zde byl Hus odsouzen jako zatvrzelý kacíř, aniž by mu bylo dovoleno říci poslední slova, musil jen vyslechnout ortel. Sedmi biskupy byl ceremoniálem zbaven kněžství a odevzdán světské moci k potrestání. Byl oblečen do bílého roucha, na hlavu mu nasadili posměšnou papírovou korunu. Na Zikmundův příkaz se jej ujali biřici, kteří jej za velikého zájmu zvědavců vlekli za město na popraviště. Bylo to mrchoviště zvířat. Zde jej přivázali ke kůlu a obložili vlhkou slámou a dřevem. Ještě jednou se jej zeptali, zda odvolá. Hus, který se celou cestu modlil a zpíval žalmy, neodvolal, a kat podpálil hranici. Husovo modlení a bolestné nářky byly slyšet, dokud se neudusil… Jeho ostatky biřici odvezli do nedalekého Rýna, aby Čechům nezbyla žádná relikvie. Jeroným Pražský Husův přítel Jeroným Pražský (asi 1378 – 1416) studoval v Praze, Oxfordu a Paříži. Jako mistr vyučoval v Německu a od r. 1406 i v Praze. Na jaře 1415 se vydal do Kostnice, aby podpořil uvězněného Husa. Sepsal řadu stížností a rozvěšoval je po dveřích kostelů. Když se dozvěděl, že také on má být uvězněn, chtěl uprchnout, byl však zadržen. Po Husově smrti ze strachu se veřejně zřekl údajně kacířských názorů. Michal de Causis na něj vypracoval novou žalobu jako na zvláště zatvrzelého bludaře. Jeroným pak před soudem zrušil své dřívější odvolání. Na rozdíl od Husa, který před koncilem vystupoval poněkud rozpačitě, Jeroným svou výmluvností, znalostmi i vystupováním církevní soudce oslnil. Proto byl nebezpečný. 30. května 1416 byl prohlášen za kacíře, exkomunikován, proklet, odsouzen k smrti a na stejném místě jako Hus upálen.

historie

Po Husově smrti Když Husovi přátelé přivezli do Čech zprávu o Husově strašlivém konci, vyvolalo to řadu nepokojů. Ty stále více narůstaly, až nakonec vyústily v přímé střety kališníků s katolíky. Husité postupně ovládali kostely a chrámy. Vážně nemocný král Václav IV. již nebyl schopen udržet v zemi pořádek, a v roce 1419, po defenestraci radních z Novoměstské radnice, brzy při těžkém záchvatu umírá. Občanská válka v Čechách na sebe nenechala dlouho čekat. Svatí otcové v Kostnici osvědčeným způsobem zničili člověka, který se protivil jejich autoritě. Vždy to obvykle pomáhalo. Tentokrát však nikoliv. Stalo se to, čeho se obávali. Češi se šli pomstít lidem, kteří potupným způsobem zahubili člověka, který byl svatější než jeho soudci. Husitská vojska v čele s geniálním vojevůdcem Žižkou se postavila proti panskému vojsku, stejně jako proti pěti křižáckým výpravám. Husitská revoluce, největší povstání českého lidu, však také přinesla smrt mnoha lidí, kruté vyrovnávání účtů, zničení obrovských hodnot a rozvrácení hospodářství v Čechách. Tohle Hus nechtěl, a nikdy by to neschválil. Vždy byl pro pokojné změny v církvi. Svými myšlenkami a argumenty předběhl o téměř sto let své následníky – Luthera, Kalvína a Zwingliho. Hus a současnost Názor katolické církve na Husa se poprvé začal měnit na konci 18. století, kdy v něm část osvícensky smýšlejících duchovních spatřovala člověka, jenž obětoval život, aby nemusil

popřít vlastní rozum a svědomí. Vážné hlasy o rehabilitaci Husa zazněly na II. vatikánském koncilu v letech 1962-65, ovšem bez výsledku. Až papež Jan Pavel II. při své pražské návštěvě v dubnu 1990 zmínil nutnost celou záležitost znovu otevřít. Dne 17. prosince 1999 vyslovil Jan Pavel II. hlubokou lítost nad Husovým upálením. Současně jej označil za „jednoho z nejosvícenějších mistrů pražské univerzity a osobnost obzvláštního významu pro český národ“. Dnes je datum Husova upálení českým státním svátkem. Pravoslavná církev uznala Jana Husa i Jeronýma Pražského za svaté mučedníky, za zakladatele své církve, přestože Hus nikdy ani myšlenkou o založení nové církve neuvažoval. Ve veřejnosti se ozývají hlasy, že by i Hus měl být kanonizován. Pro katolickou církev to však není dost dobře myslitelné, a to z několika důvodů. Spisy Husova kostnického procesu se prý ztratily, a proto zpětné právnické posouzení soudní pře nepřipadá v úvahu. Ze zachovaných pramenů vyplývá, že koncil vedl proces proti Husovi korektně, přesně v duchu tehdy platných pravidel, ačkoli se dopustil dílčích pochybení. Námitka, že nejsou k dispozici Husovy tělesné ostatky potřebné ke svatořečení, dnes už postrádá patřičnou váhu, stejně jako důkaz dvou zázraků. Možná že by víc vadily Husovy myšlenky o bohatství církve, jak se přesvědčujeme při nešťastně vedené restituci církevního majetku. J. Klouda. Hlavní prameny: Toulky českou minulostí; Co a proč se stalo v českých dějinách; Historie revue; Živá historie; Dějiny zemí Koruny české; Největší Čech, Wikipedie, a mnoho dalších.


Nejsvětější hříšnice

Máří Magdaléna, obraz: J. J. Lefébvre (1876)

Milé dámy, v tomto měsíci slaví své jmeniny Magdalény či Majdalenky, nebo pouze Magdy. Pojďme si povědět něco o ženě, po které jste získaly toto krásné jméno. Máří Magdaléna: Převážná většina lidí o ní ví pouze dvě věci: Byla to lehká žena, a také jedna z žen, které doprovázely Ježíše. Její původ je nejasný. V evangeliích se vyskytuje několik osob se jménem Maria, mezi nimi také Marie Magdalská. Magdaléna v bibli O období „před Kristem“ se neví téměř nic. Nejspíš pocházela z chudého rybářského města Magdala na pobřeží Galilejského jezera, které jeden ze starých židovských textů popisuje jako hnízdo neřesti, určené k záhubě. Kdo ví, možná právě odtud pochází Mariina špatná pověst, protože důkazy o tom, že byla skutečně nevěstka, v podstatě neexistují. Podle bible však hříšná byla. To přejímá i církevní historik I. Vondruška: „Jsouc bohatá a sličná a majíc živou povahu a vznětlivou mysl, stala se záhy lehkomyslnicí a propadla životu hříšnému.“ Lukáš to popisuje takto: Ježíše pozval na hostinu jeden z farizejů. „V tom městě žila jedna hříšnice. Jata lítostí, přišla s alabastrovou nádobkou drahocenného oleje, přistoupila zezadu k jeho nohám a rozplakala se; slzami mu začala smáčet nohy a vlastními vlasy je utírat. Líbala je a mazala drahocenným olejem.“ Hostitel protestoval, že se Ježíš stýká s hříšnicí. Sám mu však nepodal ani vodu na umytí nohou, jak bývalo v kraji zvykem. „Jsou jí odpuštěny její mnohé hříchy, protože projevuje velkou lásku. Komu se odpouští málo, málo miluje.“ Evangelisté nemají sami jasno v její totožnosti. Např. Jan tvrdí, že je sestrou Marty a Lazara. V tom se zásadně liší západní a východní církev. V Lukášově evangeliu se uvádí už během Ježíšova veřejného působení jako jedna z žen, které chodily s Ježíšem a jeho učedníky a z níž Ježíš předtím vyhnal sedm démonů (což se někdy prezentuje jako sedm nemocí). Podle Lukáše byla Magda-

léna oddanou a stálou Ježíšovou průvodkyní, která ho poslouchala a podporovala. Ona také šla v jeho šlépějích „křížovou cestou“ na Golgotu, spolu s jeho matkou, Pannou Marií, a Marií Kleofášovou. Ona byla u jeho kříže, povzbuzovala ho, dokud nezemřel, zatímco jeho věrní apoštolové byli ze strachu poschováváni, a Petr, pozdější hlava církve, jej dokonce veřejně třikrát zapřel. Magdaléna byla u jeho snímání z kříže a uložení do hrobu. A byly to také tyto tři ženy, kterým se Ježíš po svém zmrtvýchvstání druhý den u svého hrobu první zjevil. (V těchto místech se evangelia také značně liší.) Tímto biblické zprávy o Marii Magdalské končí. Možná je to tím, že podle židovských zákonů žena jako méněcenné stvoření se nemůže rovnat mužům, i kdyby měla daleko větší vzdělání než negramotní rybáři. Petr prý po Ježíšově smrti vyloučil ženy ze skupiny, jež apoštoly doprovázela. Co bylo dál, to již patří do legend, hezkých, ale historicky nedoložených. Podle jedné legendy odešla Marie hlásat křesťanství do dalekých zemí a měst. V čase pronásledování křesťanů měla být se svým bratrem Lazarem a sestrou Martou na lodi bez vesel zahnána na volné moře. Na ní dopluly do Francie a tam také hlásaly evangelium. Podle jiné verze žila jako poustevnice v jeskyni asi 35 km od Aix-en-Provence. V bazilice ve Vézelay jsou uloženy domnělé ostatky Marie Magdalény, které sem přinesl v 11. století (po tisíci letech!) jakýsi mnich. Ovšem podle jiných zpráv ostatky jsou v Cařihradu. Jejím atributem se stala lebka, symbol pouště a lidské pomíjivosti, zobrazována také bývá s číší drahocenné masti. Ví se o tom, že mezi mnoha evangelii, která církev zavrhla, bylo i evangelium Marie z Magdaly. Vědci zkoumají její zlomečky, které vypátrali, přestože v přísně střežených vatikánských archívech je zcela určitě tento spisek celý.

Giotto, Lucas Granach, Correggio, El Greco, Daumier, Caravaggio, Petr Brandl či Tizian. Povětšině ji zobrazují jako hříšnou kajícnici. Její portréty zdobí kostely a fary mnoha měst a vesnic. Také v mém rodišti, ve farním kostele Svaté Máří Magdalény, je na hlavním oltáři velký obraz spoře oblečené kajícnice, zbožně se modlící. Rovněž sochaři rádi zpodobňovali tento motiv ve svém díle (Canova, Donatello, Bandini). V poslední době se stále častěji objevuje její postava i v románech, ať už seriozních, jako např. Člověk, který se stal Bohem od Gérarda Messadié, nebo kontroverzních, jako je Poslední pokušení Krista (za tento román byl jeho autor Nikos Kazantzakis vyloučen z řeckokatolické církve). Po staletí si lidé pohrávají s představou Ježíše jako ženatého muže, a to vždy s Magdalénou. Nic mu v tom ostatně nebránilo. Dokonce jako židovský rabín měl povinnost mít ženu. Masově se ale tato spekulace rozšířila až poté, co vyšla kniha Dana Browna Šifra mistra Leonarda. Velmi populární a oblíbenou je rocková opera Jesus Christ Superstar, ve které právě tou nejkrásnější árií je vyznání Magdalény k lásce k Ježíši. Poznámka: Dámy, pokud vás některou uráží články tohoto typu, sdělte mi to, nebudeme v tom pokračovat. J. Klouda

Magdaléna v umění Marii Magdalénu ztvárnilo mnoho umělců. Snad každý z malířů se snažil tuto postavu přenést na plátno. Z těch nejslavnějších


čtení pro ženy

Františe Staněk vzpomíná Po cyklistických stopách Sokolíků 16. července loňského roku se vydalo sedm statečných oseckých starších Sokolů na několikadenní výlet na kolech. Akci připravil a vedl Jan Němec. Jeli přibližně po cestách, kterými se projeli v roce 1951 za poznáním části západního Slovenska a části východní Moravy tehdy mladí osečtí Sokolíci. Bylo jich tehdy sedm: Jan a Pepík Baarovi, Zdeněk a Láďa Dosedělovi, Sláva Karlík, Mirek Švec a František Staněk. Jelo se z Púchova přes Žilinu, Vrůtky, údolím Turce, údolím horní Nitry přes Nitranské Pravno, rozestavěnou silnicí přes Bánovce nad Bebravou na Trenčín, Hrozenkov, Uherský Brod, Zlín, Kroměříž, Boskovice a Svitavy. Jeden den jsme podnikli výšlap z Valči u Priebovců s kamarádem Ondrejem Štrbákem, studentem průmyslovky, na Lučnianskou Fatru k Medokyšům - sirným pramenům. Odpočinuli jsme si ještě pak na zlínské plovárně. Všichni jsme se vrátili utahaní, ale spokojení. Na tehdejších byciklech to bylo náročné. Proč na tyto dvě, dnešním jazykem řečeno cyklotrasy, vzpomínám? Rok a léto 1951 nebyl prvním našim výjezdem, výletem oseckých Sokolíků. Daleko náročnější výlet jsme podnikli již v předcházejícím roce, tedy v roce 1950. Nějaké zkušenosti jsem jako iniciátor měl. V předcházejícím roce (1949) jsme si ve třech zajeli do Jižních Čech až do Českého Krumlova. Jednoho letního dne v půl páté odpoledne jsme vyrazili já, Pepík Havran a Mirek Švec. Dojeli jsme až do Havlíčkova Brodu a vyspali se ve škole. O prázdninách to tehdy bylo možné, školy se na tuto pomoc připravovaly. Závěr se nám nepovedl. Ve Zruči nad Sázavou jsme nesehnali nocleh a tak jsme jeli dál přes noc až domů. Dojeli jsme až dopoledne v 11 hodin. Ujeli jsme tehdy z Týna nad Vltavou 245 km. Nyní ale již k naší nejnáročnější cestě z roku 1950. Skupinu se mnou tvořili ještě Mirek Dryml, Václav Švihel a Láďa Matoušek, syn našeho dorosteneckého cvičitele z Litomyšle. Na snahu poznat Slovensko a hlavně Vysoké Tatry mě přivedl pan Kysilka Josef z čísla 4, fotograf, myslivec a podnikavý člověk. Jeho

Začínáme u Dolní hospody

cyistika

aktivity popsal v seriálu o Kacimberku nedávno pan Milan Novák. Vybaveni stanovým dílcem a dekou na spaní na obyčejných kolech s nosičem jsme vyjeli 6. července 1950. Silnice nenapřímené, známý zalesněný kopec nad Mohelnicí byl protkán množstvím serpentin. Přes Olomouc, Lipník nad Bečvou a Hranice se dostáváme až do Lázní Teplice nad Bečvou. Máme najeto 143 km, nacházíme příhodné místo v lese, sestavujeme stan. Něco pojídáme, zda jsme měli s sebou už vařič na suchý líh a připravovali si jídlo, už mně paměť neříká, uleháme. Další den jsme ujeli jen 38 km, vystoupali jsme na Radhošť, poklonili se starému bohu Radegastovi. Třetí den překonáváme Beskydy a Javorníky, projíždíme Žilinou, zastavujeme se na Strečně. Ve Vrůtkách odbočujeme, pokračujeme dál na východ, po levé straně je Malá Fatra, napravo nás sledují kopce Velké Fatry. V postranním údolíčku u rozestavěné Krpelanské přehrady nocujeme. Najeli jsme 129 km. Dojedeme následujícího dne až do Vysokých Tater. Čeká nás překonání značné nadmořské výšky. Cesta údolím Váhu, kolem hory a kopce, Chočské pohoří a Roháče vlevo, vpravo pak Nízké Tatry a rozestavěná silnice u Liptovského Mikuláše. Stoupáme přes Hyby, Východnou s amfiteátrem pro národopisné slavnosti, Vážec, a už vidíme Vysoké Tatry. Často jdeme pěšky a tlačíme kola, pomáhají nám místní děti, cikáňata, kousek tlačí a už se ozývají „dajtě korunu“. Před Tatranskou Štrbou jsou rozsáhlé louky, na nich plno dřevěných seníků. Jak se v něm dobře spalo po najetí 92 km! Počasí nám přeje, stoupáme na Štrbské pleso, ale nejen po silnici, také po trase zrušené zubačky, kudy je to kratší. I tak ujedeme 11 km. Na silničce nalézáme novou automapu ČSR, vydanou v roce 1946. Hodně nám pomohla, dosud ji mám. Po odpočinku u plesa v nadmořské výšce přes 1300 m se vydáváme k Popradskému plesu do Mengušovské doliny. Moc se nám cesta údolím nezdála, chtělo by to někam nahoru, na nějaký vrcholek. Vydáváme se žlebem na hřeben Patrie, kterou také zdoláváme. V osmdesátých letech sjela tímto žlebem mohutná lavina, která pohřbila v protisvahu u Popradského plesa 13 studentů z Komárna, kteří zde lyžovali. Z Patrie 2232 jsme sestoupili do Mlynické doliny k vodopádu Skok a vrátili se na Štrbské pleso. Popojeli jsme 18 km a utábořili se v lese. Ráno nás vzbudila pasoucí se kráva. Ve Vysokých Tatrách jsme chtěli zdolat alespoň ještě jeden vrchol. Lákal nás Lomnický štít. Na lanovku jsme neměli, muselo se z Tatranské Lomnice po svých. Cestou pod lanovkou jsme se občerstvili čučorietkami, dostavila se únava, chtělo to odpočinek. A tak jsme se rozdělili, já s Václavem Š. jsme odpočívali hned pod morénou pod Skalnatým plesem, Mirek s Láďou u Skalnatého plesa. Tato zdatnější dvojice potom zdolala vrchol Lomnického štítu 2600 m a něco, my dva jsme vystoupali do Lomnického sedla. Čekal nás ještě sestup popojetí asi 8 km k Matliárům. Opouštíme Vysoké Tatry, máme za sebou šest náročných, ale krásných dní, a pokračujeme ještě dál na východ. Čeká nás krásné a stále

Na Patrii: Mirek Dryml, František Staněk, Václav Švihel

ještě partnerské město Levoča. Dostáváme se tam přes Spišskou Belou a Kežmarok. Dnes bychom museli jet oklikou, vznikl tam totiž vojenský prostor. Středem tohoto kraje je Spišská Nová Ves. Odtud budeme pokračovat na jih a překonávat část Slovenského Rudohoří. Rozpršelo se, nacházíme chatu na kryté verandě u chaty a přespáváme. Najeli jsme 76 km. Následujícího dne lesní silničkou dojíždíme do Dobšinné a prohlídli jsme si známou ledovou jeskyni. Jedeme stále na jih, ubytováváme se v turistické noclehárně v Rožňavě po ujetých 82 kilometrech. Odtud se už vlastně již vracíme. Rýmavsko je chudší oblastí s Rýmavskou Sobotou, Lučenec je výstavnější. Míříme na severozápad, směr Zvolen. Přespáváme nedaleko Kriváně po 105 najetých km. Den nato projíždíme Detvou. Vybavuje se mi část básně slovenského básníka Janko Krála: Stojí tam dedina Detvou volaná! Tehdy dědina, dnes okresní město. Dále ke Zvolenu národopisná místa jako Hriňová, Moťová, Kováčová, v pozadí divá bájná Polana. Ze Zvolenu údolím Hronu nabíráme směr na Bratislavu. Tehdy snad ještě Svätý Kríž nad Hronom, Nová Baňa, dále Nitra a Bratislava, celkem 240 km. V této části cesty jsme se jednou ubytovali či přespali na stohu. V Bratislavě se stává po střetu s povozem z vedlejší uličky jedno kolo neschopné další jízdy, a tak pro další cestu využíváme pohodlí cesty vlakem. Domů je to 236 km. Než jsme dojeli vlakem do Svitav, zažili jsme jedno dobrodružství. Při občerstvování ve Skalici nad Svitavou v nádražní restauraci ujel vlak Mirkovi Drimlovi. Do Svitav dojel dalším vlakem. Porouchané kolo se zprovoznilo, takže jsme domů dojeli na kole. Cestovali jsme 11 dní, 226 hodin, z toho na kole 88 hodin. V knížce Republikou na kole mám ještě řadu údajů, ale nemohu je přečíst. Tak mi nezbývá než apelovat, pokud se zájem eventuálně tuto naši cestu před mnoha léty zkusit projet, zopakovat, dokázat si, že i současná generace si s námi dnes seniory nezadá.


Badminton 6.6.2015 FALCO Cup U15 Liberec Martin Siegl reprezentoval ve Výběru Východních Čech. Skupinu A hladce vyhráli, když porazili Výběr Středních Čech A 5:0, Výběr Liberce 5:0, a Výběr Jižní Moravy 4:1. V semifinále ale smolně prohráli s pozdějším vítězem, Výběrem Prahy 2:3, kde Martin prohrál jediný svůj zápas - mix. O třetí místo již opět hladce porazili Výběr Jižní Moravy 3:0, takže přivezli medaile za 3. místo. Výsledek super, a přitom to mohlo být i o hodně lepší. Martin vyhrál bez ztráty setu 3 dvouhry, 4 čtyřhry a prohrál jen jeden mix z 2. 31.5.2015 Oddílový turnaj Hodnotí se 4 kategorie, kde se rozdělí 100 bodů podle rozdílu mezi nejlepším a nejslabším hráčem. Takže o vítězi rozhodují všichni. Nejpilnějším hráčem, který odehrál 20 zápasů za 8 měsíců v oddílovém turnaji, se stal Dan Driml s velkým náskokem 4 zápasů před Josefem Sýkorou. Nejbojovnějším hráčem s nejlepším poměrem vítězných setů se stal Pavel Ryba starší před Lukášem Tlustým, když těžil hlavně ze zápasů s dětmi. Nejpilnější sběrač míčů v plusových bodech byl Martin Siegl před Lukášem Tlustým ,

když se jako jediný dostal přes 100 na 111 plusových míčů. A nejlepší v pořadí byl Lukáš Tlustý před zase Martinem. Pořadí dětí: 1. Martin Siegl, 2. Dan Driml, 3. Novák Tomáš, 4. Lukáš Novák Pořadí dospělí: 1. Lukáš Tlustý, 2. Josef Sýkora, 3. Radek Klejch, 4. Stráník Pavel Letní olympiáda dětí a mládeže Setkání mladých sportovců do 15 let hostil letos plzeňský kraj, a mezi všemi letními sporty byl poprvé i badminton. Úžasnou olympijskou atmosféru si užili hráči Káťa Stehlíková, Áďa Seibertová, Martin Siegl , Matěj Ehm a vedoucí výpravy Tomáš Seibert, který po organizaci MČR U15 si užil i organizaci této výpravy. Díky Tome! Martin si po MČR vybral trochu smůly na los, nejlepší byl nakonec v mixu, kde skončil s Káťou na 4. místě. Ve dvouhře prohrál s vítězem Cristianem Savinem z Benátek, když přitom celý první set vedl a prohrál až v prodloužení 20:22. Škoda, že neudržel pevnější

nervy, protože potom by už další set nebyl tak rychlý a byl by o něčem jiném. Tak teď už si na Savina doufám věří, a do třetice doufáme, že to dopadne. Ve dvouhře Martin skončil na 7. místě, ve čtyřhře na 5. místě, když v pavouku narazili - hádejte na koho - no přece zase na vítěze Savina. Ale když chcete vyhrát, tak musíte prostě porazit všechny. Vzhledem k tomu, že poslední den olympiády se hráči již badmintonových soutěží neúčastnili, našli si čas na návštěvy jiných sportovišť a měli tak možnost nasát neporovnatelnou atmosféru badmintonové soutěže a jiných - těch kolektivních, jako např. hokejbal, basketbal, či házená. Závěrečným zážitkem této akce bylo slavnostní zakončení, na kterém si mohli i zatančit nejen u ústřední melodie olympiády. Po zhasnutí olympijského ohně se pak vše ukončilo symbolicky ohňostrojem. Posledním zážitkem z Plzně (krom návštěvy McDonald) pak zůstane koupel části pardubické výpravy v kašně na náměstí. Atmosféra, která tento týden provázela prakticky všechny účastníky, se dá popsat jediným slovem "SUPER". A já si ji v paměti uchovám velmi dlouho. Za badminton Karel Kundera

Foto Němec

OSÍK DNES, Osecé noviny. Vycází 1x měsíčně. Vydává Obecní úřad v Osíku. Redatoři: ing. KareRothscein, Josef Klouda. Evidováno. Reg. značka 15/R2 pod č.j. 128/94. 450 výtisů. Tis a graficá úprava Petr Dvořák - Tisárna Osík, te.: 461 618 111. Bezpatné. [email protected] • www.osik.cz

Červenec Foto PAKO

Recommend Documents