Emancipační funkce proměny médií: diskursivní analýza Davida Ratha v deníku Blesk

Masarykova univerzita Fakulta sociálních studií

Emancipační funkce proměny médií: diskursivní analýza Davida Ratha v deníku Blesk Emancipatory function of the transformation of media communication: a discourse analysis of David Rath case published in Blesk

Bakalářská práce

Vypracovala: Barbora Gavendová Vedoucí práce: Mgr. et Mgr. Kateřina Kirkosová

Brno 2014

Prohlašuji, ţe jsem tuto diplomovou práci vypracovala samostatně s pouţitím pramenů a literatury uvedené v bibliografii.

V Brně dne 27. 5. 2014

.................................................. Barbora Gavendová

Ráda bych touto cestou poděkovala Mgr. et Mgr. Kateřině Kirkosové za veškerou pomoc a podnětné připomínky, kterými mě provázela v průběhu přípravy i psaní bakalářské práce. Také bych chtěla poděkovat své rodině za podporu při studiu.

Obsah Úvod ........................................................................................................................................................ 3 1 Teoretická část ...................................................................................................................................... 5 1.1 Sociální konstrukce reality ............................................................................................................ 5 1.2 Mediální konstrukce reality ........................................................................................................... 5 1.3 Proměna mediálního obrazu politika v bulvárním deníku............................................................. 7 1.4 Současná situace soukromí politiků v ČR ..................................................................................... 9 1.5 Emoční realismus .......................................................................................................................... 9 1.6 Od teorie k metodologii ............................................................................................................... 10 2 Metodologická část............................................................................................................................. 12 2.1 Výzkumný problém ..................................................................................................................... 12 2.2 Cíl výzkumu ................................................................................................................................ 12 2.3 Výzkumný design ........................................................................................................................ 12 2.4 Výzkumné otázky ........................................................................................................................ 13 2.5 Výzkumná metoda ....................................................................................................................... 14 2.5.1 Diskursivní analýza dle Jamese Paula Geeho ...................................................................... 16 2.5.2 Interpretace sedmi konstruktů reality s emočním realismem dle Ien Ang ........................... 18 2.6 Limity výzkumu .......................................................................................................................... 19 3 Analytická část ................................................................................................................................... 20 3.1 Konceptuální rámec zkoumání .................................................................................................... 20 3.2 Konstrukce souboru sedmi konstrukcí reality v emočním realismu ............................................ 22 Vytváření důleţitosti ......................................................................................................................... 22 Vytváření děje ................................................................................................................................... 24 Vytváření identit ................................................................................................................................ 26 Vytváření vztahů ............................................................................................................................... 27 Vytváření politik................................................................................................................................ 28 Vytváření souvislostí ......................................................................................................................... 30 Vytváření významů a znakových systémů ........................................................................................ 31 Závěr...................................................................................................................................................... 33 Diskuze .................................................................................................................................................. 36 Seznam použité literatury ..................................................................................................................... 37 Příloha 1: Jmenný rejstřík...................................................................................................................... 40 Příloha 2: Analyzované články.............................................................................................................. 41

1

Anotace: Tato bakalářská práce se zabývá analýzou mediální reprezentace takzvané korupční kauzy Davida Ratha v bulvárním deníku Blesk. Z pohledu emancipační funkci proměny mediální reprezentace (Van Zoonen 1998; Corner, Pels 2003) se pokusíme hledat moţné pozitivní aspekty často kritizovaných trendů jako personalizace a celebritizace. Doklad pro tuto tezi budeme zkoumat pomocí pouţité metody diskursivní analýzy Jamese Paula Geeho, která nám pomůţe odhalit konstruování diskursivních modelů Davida Ratha ve spojitosti s moţnými přínosy na konzumenta sdělení. Klíčová slova: diskurs, diskursivní analýza, diskursivní model, David Rath, Blesk, emoční realismus, personalizace politiky, emancipační funkce médií, výzkumná práce Annotation: This bachelor thesis focuses on the analysis of media portrayal od David Raths’s cause of corruption in newspaper Blesk. From the point of view of Emancipatory function of the transformation of media communication (Van Zonnen 1998; Corner, Pels 2003) we will aim to find positive aspects of commonly criticized phenomenons as personalization and celebritization. Evidence for this thesis will be examined by James Paul Gee’s method of discursive analysis which will enable us to reveal construction of David Rath’s discursive models together with possible benefits for consumer.

Key words: discourse, discourse analysis, discursive model, David Rath, Blesk, emotional realism, personalization politics, emancipátory function of the transformation, research work

Celkový počet slov: 11 273

2

Úvod Média jakoţto nástroj uplatňování moci a šíření informací hrají nedílnou roli v naší realitě. Často přejímáme jimi vykonstruované obrazy přesně tak, jak je vyobrazují. Média se tak stávají zdrojem nejen naší informovanosti, ale mnohdy jsou také jediným kontaktem například s politikou, v čemţ spočívá jejich velká moc. Jaký obraz média o politické straně či politikovi konstruují, tak bude publikem konzumován (McCombs 2004, Březina 2000). K proměně mediálního obrazu politiků v novinách dochází od 70. let 20. století, kdy řada teoretiků reflektuje posun zpravodajských hodnot k infotainmentu. Veřejné informace o ţivotě politiků jsou tak často nahrazovány soukromými, se snahou vyvolat atraktivitu pro čtenáře. V této práci s sebou celebritizace politiky však nenese jen to špatné. Jsou to totiţ právě různé kauzy politiků mobilizující lidi a zvyšující počet aktivních voličů (Gentzkow 2010). Politika je z tohoto pohledu převedena do srozumitelnější formy, a zprostředkovává tak porozumění širší vrstvě obyvatel. Z této teoretické perspektivy nový způsob zobrazování informací oslovuje ty občany, kteří odmítají tradiční formy mediální komunikace. V tomto pojetí se jedná o nový způsob podávání zpráv. Bakalářská práce je tedy zaměřena na vymezení přínosu politických kauz na vyobrazení případu politika Davida Ratha. Mediální konstrukce obrazu tohoto případu poté můţe poslouţit k odhalení moţného přínosu politických kauz v bulvárním deníku. K interpretaci natolik proměnlivého fenoménu, jakým je předávání informací pomocí médií, nám poslouţí teorie emočního realismu (Ien Ang) vysvětlující sledování populárního seriálu Dallas. Ien Ang ve své knize hovoří o takzvané tragické pocitové struktuře, která kvůli melodramatickému ději diváky seriálu zaujme a ztotoţní se s vystupujícími postavami. Díky tomu si diváci lépe zapamatují děj seriálu, neţ kdyby čas trávili například sledováním dokumentárního seriálu. Podobnou analogii nacházíme u bulvárních deníků, v tomto případě v Česku nejprodávanějšího deníku Blesk. Stejně jako diváci populárního komerčního seriálu Dallas, tak se i čtenáři Blesku s příběhy v tomto bulvárním deníku ztotoţňují (Frantová 2013, Ien Ang 1985). Společného jmenovatele v obou případech potom spatřujeme především ve snaze vyvolat emoce. Protoţe právě snaha o vyvolání emocí stojí vedle jiných nových trendů jako komercionalizace či personalizace (McQuail 2007: 158-160). Bakalářská práce, jejímţ cílem je pokus o interpretaci konkrétních pozitivních aspektů přinášených čtenářům politických kauz v deníku Blesk, bude rozdělena do tří hlavních částí – teoretické, metodologické a analytické. Teoretická část představuje přehled relevantních 3

konceptů. Metodologická část práce pak nabízí výzkumné otázky, zvolenou metodu diskursivní analýzy dle Geeho propojenou s teorií emočního realismu. Třetí část mapuje analýzu vybraných textů a konstrukci daných modelů. Po provedení analýzy vyhodnotíme její výsledek a reflektujeme zjištění z ní vyplývající. V závěru práce se pak budeme věnovat odpovědi na výzkumné otázky.

4

1 Teoretická část 1.1 Sociální konstrukce reality Při úvahách o mediální konstrukci reality je zcela nezbytné zaměřit se nejprve na realitu kaţdodenní, tedy takzvanou „realitu sociální“ (Berger, Luckman 1999: 11). Její konstrukcí se v knize Sociální konstrukce reality zabývají teoretici Berger a Luckman, kteří tvrdí, ţe je podmiňovaná „souborem vlastností, které automaticky přiřazujeme danému jevu a které zde existují nehledě na našem počínání, tedy na věc, která je nezávislá“ (Berger Luckman 1999: 9). Tuto realitu však do jisté míry ovlivňujeme. Je to právě naše chování, myšlení, či postoje, jeţ tuto realitu formují. Různé objekty se samy prezentují ve vědomí jako prvky tvořící jinou sféru reality (Berger and Luckman 1966: 35). Berger a Luckman tedy hovoří o sociálním konstruktu reality1, kterého jsme sami součástí a formujeme ho. V tomto pojetí „realita sama není člověku dostupná jako taková, nýbrž jedině prostřednictvím aparátů, které sdílí s ostatními lidmi“ (Burton, Jirák 2001: 298). Realita je tedy vytvářena sociálně pomocí několika různorodých procesů utvářejících se především na ose externalizace, (kdy si tyto konstrukty předáváme), následně jejich objektivizací (můj pohled na svět se jeví jako objektivní, jde však o sociální konstrukt) a poté internalizací, (kdy dochází k osvojení daného konstruktu reality)2 (Berger, Luckman 1999: 41–111). Tyto tři provázané prvky jsou poté součástí neustálého procesu reprodukce sociálního ţivota. Součástí moderního sociálního ţivota jsou tedy sociální praktiky, které jsou přetvářeny s přístupem nových informací. V různých kulturách jsou však tyto praktiky utvářeny odlišně, například ve spojení s novými fenomény, jeţ obklopují dané socio-kulturní prostředí. Takovýmto fenoménem můţe být například personalizace politiky, jeţ je předmětem této práce (Giddens 1990: 40).

1.2 Mediální konstrukce reality Sociálně konstruktivistický přístup také aplikujeme v rovině mediální: nezřídka se setkáváme s tím, ţe skutečný vliv médií je definován jeho moţnostmi konstruovat, tedy vytvářet vlastní významy. Toto porozumění je pak včleňováno do kognitivních schémat. Sociální realitu budujeme na základě individuální psychofyzické zkušenosti, nicméně zde 1

O sociálním konstruktu reality například hovoří i F. von Schiller, který tvrdí, ţe „zkušenost je pouhé pokračování přírody a reality“ (Corner, Pels 2003: 33). 2 Mimo výše uvedené dochází také v rámci sociální reality ke standardizaci (nástrojem je jazyk), habitualizaci (ustálené způsoby vykonávaní určité činnosti), legitimizaci (způsob vysvětlení institucionalizovaného světa) a sedimentaci (díky objektivaci umoţněné jazykem jsou naše zkušenosti sdíleny).

5

zcela organicky začleňujeme i proţitky z reality mediální. Naše realita je pak formována také obrazem médií (McNair 2004: 55-58). Média působí na své konzumenty „skutečně“ vůli utváření odrazu reality. Realitu však mnohdy samy konstruují (Fairclough 1995: 104). Mediální texty jsou tedy konstrukty sociální reality (McNair 2004: 62). Vyjadřují jasné postoje o hodnotách či sociálních vztazích a podporují tak ideologický náhled na svět (Berkowitz 1997: 397). Faktem tedy je, ţe média se podílejí na tvorbě veřejného mínění, o čemţ veřejnost poprvé informoval americký novinář Walter Lippmann ve 20. letech 20. století (Lippmann 1960). O necelé půlstoletí později se setkáváme s průlomovou teorií Maxwella McCombse a Donalda Shawa, kteří otevřeli debatu o vnímání politiky skrze média. (Reifová 2004: 16). V 60. letech 20. století McComb a Shaw provedli výzkum v Severní Karolíně, jeţ prokázal korelaci mezi tématy uveřejněnými v médiích s tématy, jeţ připomínkovaly voliči vůči jednotlivým politickým kandidátům. Toto důleţité spojení vlivu masových sdělení na publikum nazvali termínem „agenda setting“, jeţ díky výběru a následné prezentaci daných témat výrazně ovlivňuje povědomí veřejnosti například o politice (McCombs 2004). Jinými slovy média nastolují témata, o kterých následně přemýšlíme (Jirák, Köpplová 2009: 354). Médiím je tak přisuzován značný vliv na podobu politických procesů v současných demokraciích, zejména proto, ţe se stávají mnohdy hlavním zdrojem informací o politice. Na utváření názorů veřejnosti se podílejí díky vybírání určitých témat, kterým se věnují (gatekeeping), jejich umístění v novinách (framing), či jejich následnému zdůrazňování (priming) (McNair 2004: 54). A jsou to právě specifika bulvárních deníků, jeţ vkládají sdělení do mnohdy širšího interpretačního rámce prostupujícího blíţe k osobnímu ţivotu (Trampota 2006: 161). Ţurnalistika tak věci zvýznamňuje kvůli jejich zviditelňování na veřejnosti (Mrkos 2000: 74). Zvláštností médií však zůstává nejen vybírání zpráv a jejich zarámovaní, ale především také jejich prezentace. Média, obzvláště ty bulvární mají tendence prezentovat určité osoby, či modely chování konstantním způsobem, čímţ vytvářejí mediální reprezentaci daného jevu (Berger, Luckmann 1997: 188). Realita tak není zobrazena celá, je však v rámci médií zjednodušena, čímţ ale nepochybně usnadňuje chápání sdělení jeho čtenáři. Tím se usnadní také jeho následná konzumace (Burton, Jirák 2001: 186). V soudobých médiích existují tři formy reprezentace – typ, archetyp a stereotyp. Typ opakovaná prezentace s posílením jedné určité vlastnosti. V případě zkoumané analýzy se 6

jedná o „zkorumpovaného politika“ (Berger, Luckmann 1997: 190). Hlubší strukturu reprezentace poté znamená archetyp, terý souvisí aţ s mýtickým rozměrem dané věci vyzdviţeným mnohdy polarizujícími aspekty. V případě bulváru se často jedná o spor dobra versus zla. Třetím typem mediální reprezentace je stereotyp, terý buduje aţ přehnanou představu zjednodušených rysů dané osoby/věci/události. V případě této analýzy bude nejspíše patrná stereotypizace politika, jeţ se pře, ideálně v poslanecké sněmovně. (Trampota 2006: 91–93). Teoretický rámec práce však nebude pojímat stereotypizaci jakoţto negativní jev, nýbrţ jako pomůcku pro usnadnění běţného ţivota a chápání souvislostí.

1.3 Proměna mediálního obrazu politika v bulvárním deníku V předchozích kapitolách jsme nastínili, jak dochází k budování sociální a mediální konstrukce reality, nyní přistoupíme ke specifikům v Česku. V soudobé mediální krajině existuje dvojí vymezení sdělovacích prostředků. Je jím seriózní tisk „významná instituce politického a společenského života, která má vysoce vyvinutý smysl pro společenskou a etickou odpovědnost“ (Hvíţďala 2008) a tisk bulvární. Bulvární noviny vznikly přibliţně před sto lety, svou podstatu však výrazně nezměnily. Jedná se o masový tisk, jeţ podává informace „dramatickým a senzachtivým způsobem“ (McQuail 1999: 43).

Mnozí teoretikové tak hovoří o sníţení kvality seriózního tisku a úpadku

ţurnalistických standardů. Tato debata se ještě více rozdmýchala v 70. letech, kdy se bulváru daří stále více přestupovat osobní hranici blíţe k veřejným činitelům – politikům. „Bulvarita“ je však spjata zatím jen se západními zeměmi, nikoliv se státy v sovětské mocenské sféře, kam se řadí i Česká republika (Bednařík 2011: 321–322). Situace se mění na přelomu 80. a 90. let, kdy Česko prošlo obdobím transformace, během níţ došlo k proměně právního, ekonomického, ale také mediálního postavení (Bednařík 2011: 365). Díky posunu k demokracii se zde objevují razantní změny (Šedo, Hloušek, Kopeček 2011: 190). Změny politického procesu nevyhnutelně ovlivnily média, která se odstátnila a osamostatnila (Končelík, Večeřa 2010: 256). Otevření se demokracii se tak jeví klíčovým zejména proto, ţe znamená moţnost prosazení médií při ustavování veřejného prostoru pro politickou debatu (Habermas 1989). Spolu se změnou politického prostředí se také změnilo prezentování politických informací. Řada teoretiků reflektuje posun veřejného sektoru blíţe soukromému (Kraus 2003: 13). Tato změna přináší odklon pozornosti například od politických témat k oděvu či rodinnému statutu politika (Šedo, Hloušek, Kopeček 2011: 199). Jev zvaný personalizace 7

mnozí pozorovatelé označili za „zhloupnutí demokratické politické kultury“ (McNair 2004: 61). V tomto období se tedy začíná hovořit o výrazných proměnách obrazu politiků v médiích. Dochází k jejich personalizaci a dramatizaci (Jirák, Köpplová 2009: 348). „Politická komunikace se mění s tím, jak se den od dne stírá demarkační čára mezi tím, co a je, a co není zábavný průmysl.“ (Postman 1999: 106). Postupně dochází k takzvané trivializaci politických témat, která je spojena s poklesem informační kvality na úkor atraktivnosti (Jirák, Köpplová 2009: 349). Konec 20. století je tak spjat s komercionalizací a nárůstem kritických úvah o roli medií v prezentaci politických témat. Někteří hovoří o tzv. nové kvalitě politické komunikace mezi politickými aktéry a voliči. Tuto novinku však lze chápat ve dvou protichůdných rovinách. Italský politolog Giovanni Sartori ji chápe jako „vyprazdňování obsahu politiky, primitivní politickou komunikaci a omezující politickou socializaci“, která řadí konzumenty takovýchto mediálních sdělení jen na diváky jakési politické reality show (Sartori 2001: 154–156). Stejný názor k němu zastávají také Tod Gittlin či McChesney, kteří hovoří o „novém zpravodajství jako formě anti-demokratického sociálního řízení“ (Gitlin 1980). O úpadku veřejného prostoru hovoří také americký odborník na masová média Neil Postman, který zastává tezi absurdní proměny dříve seriózního tisku v „nebezpečné nesmysly“ (Postman 2010: 32). Stejně tak jako Cloudy a Markham či Boorstin se tedy shoduje s americkou tradicí negativních účinků proměny médií (Frantová 2013). K nim se však buduje názor odlišný. Zdůrazňuje především demokratizační potenciál médií, kam se řadí teoretici jako Mazzoleni, Patterson či Meyer (Iyengar 2011). Ti naopak zastávají názor, ţe přílišné kvantum informací nás dovede k pasivitě „pravda tak zůstane utopena v moři bezvýznamnosti“ (Postman 2010: 15). Z této teoretické perspektivy je tak proměna médií spjatá s posuny k soukromým informacím o ţivotě politiků chápána v pozitivním slova smyslu. Pro tuto práci stěţejní, druhý názorový pól, hovoří o takzvané „emancipační funkci proměny mediální komunikace“ (McQuail 2007: 113). Díky informování o politice zábavnou formou nabízejí vhled do politiky těm konzumentům, kterým tradiční formy mediální komunikace nevyhovují. „Strohý politický kód je z tohoto pohledu ´překládán´ do běžného jazyka a srozumitelnou formou zprostředkovává vhled do politiky širší veřejnosti.“ (Frantová 2013) Lidé, kteří moc nečtou, se tak seznámí s nejdůleţitějším politickým děním v příjemně zjednodušené formě (Hvíţďala 2003: 174). Nebýt tak bulvárního tisku, mnozí čtenáři by těţko hledali alternativu, v krajním případě by se o politiku přestali zajímat úplně. Tím, ţe je čtenářům nabídnuta i jiná forma mediální 8

komunikace, můţe dojít ke zvýšení jejich zájmu o veřejné dění (Corner, Pels 2003). Corner a Pels ve své knize hovoří o takzvané „natural proximity“, která je přinášena právě díky fenoménu personalizace a celebritizace politiky. V jejich pojetí nám zjednodušení politiky usnadňuje její chápání a činí nám ji blízkou (Corner, Pels 2003: 17). Zároveň upozorňují na to, ţe média by měla informovat veřejnost v co největší míře a bez ohledu na hodnoty nebo akceptovatelnost daného chování politika (tamtéţ: 74). Neznalost soukromé sféry tak na nás můţe mít negativní dopad (van Zoon 1998).

1.4 Současná situace soukromí politiků v ČR Jak jiţ bylo výše nastíněno, novým fenoménem spojeným s mediální komunikací se stala personalizace3 a celebritizace politiků. Prezentace osobnosti politika je tak stěţejním tématem, protoţe to, zda je politik médii vyobrazován jako sympatický kandidát s rodinným zázemím či s korupcí spojený bigamista, se stane jeho obrazem vnímaným potencionálními voliči. Avšak důleţitá otázka, jeţ vyvěrá na povrch, zní: Jaká je hranice mezi soukromým a veřejným? Na kolik bychom měli znát intimní ţivot případného představitele vlády? Podle judikatury České republiky „veřejnost je oprávněna o těchto osobách být informována pro možnost posouzení jejich způsobilosti“ (usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 29. 11. 2007, sp. zn. 30 Cdo 1174/2007). Jinými slovy, pokud někdo zastává veřejnou funkci, opravňuje nás to vědět o něm více, neţ o běţném člověku. Dle některých teoretiků dokonce neexistuje oblast politika, jeţ by neměla být médii obsáhnuta (Levinson 1988: 26 –265, Dick Pels 2003). Pakliţe vyjdeme z tohoto názorového proudu, lze tvrdit, ţe kauza Davida Ratha v deníku Blesk, jeţ je předmětem této analýzy, byť můţe obsahovat zdánlivě nepotřebné informace, vţdy vede k přínosu pro konzumenta tohoto sdělení. Protoţe i drobnost, jakou je například sexuální apetit (viz článek 7), můţe být vodítkem pro rozhodnutí potencionálního voliče.

1.5 Emoční realismus Pro rozhodnutí potencionálního voliče a konzumenta mediálního sdělení sehrávají také roli emoce, jeţ jsou jedním ze základních znaků bulvárních deníků (Hvíţďala 2003: 173–174). Emoce dělíme na pozitivní, jeţ rozšiřují rozsah pozornosti, a negativní, které ohnisko pozornosti zuţují. Jinými slovy, kdyţ při čtení textu zaţíváme úzkost nebo strach, 3

Personalizace je většinou chápána jako „proces rostoucího zájmu médií o jednotlivé politiky jakožto individuality na úkor politických skupin“ (Kaase 1994: 213).

9

nemáme tendence odklonit pozornost směrem k jinému tématu (Stuchlíková 2007: 109–112). Emocionálně nabitý materiál si tak snadněji zapamatujeme, protoţe je pro nás významnější. Rovněţ se stává častějším předmětem našich úvah. Navíc pokud jsou emoce sjednoceny s aktuálním děním a jsou zpracovány přednostně, tak takto podaná emocionální reakce je velmi důleţitá především proto, ţe můţe ovlivnit naše postoje, myšlení, či chování (McQuail 1997). Zejména proto povaţujeme za relevantní věnovat se analýze textů, v nichţ je zakódovaná snaha o vyvolání emocí, jeţ nám pomůţe rozkrýt přínos námi konzumovaných mediálních textů. Nepochybné roli emocí v médiích se věnuje Ien Ang, jejíţ teorie emočního realismu se stala výchozím bodem této práce. Vycházíme především z konstruktu, který nazvala „tragickou pocitovou strukturou“ vysvětlující sledování populárního seriálu Dallas (Ien Ang 1985). Pro tuto tragickou pocitovou strukturu je typické střídání štěstí a neštěstí hlavních postav. Právě tato struktura pocitů divákům připomíná kaţdodennost, kvůli které se s proţitky hlavním hrdinů ztotoţní. Kvůli takzvané „melodramatické imaginaci“ se poté diváci mohou vyrovnat s banalitami všedního ţivota (Ien Ang 1985: 5). Seriál Dallas je tedy stejně jako deník Blesk určen k bezproblémové konzumaci, jejichţ serialita konzumentům přináší „slast z opakování“ a také pocit jistoty či uklidnění vyvolaný rozpoznáním známých vzorců chování (tamtéţ).

1.6 Od teorie k metodologii Studování periodického tisku a jeho mediálních účinků na konzumenta patří mezi přední témata v současné společnosti.

Masová média jsou tak zkoumána z řady perspektiv,

které nabízejí jejich různý výklad (Hallin, Mancini 2008). V této práci budeme argumentovat z pozice kulturálních studií. Nepochybným faktem, jeţ byl výše nastíněn, je totiţ skutečnost, ţe mediální texty nesou různé významy, do kterých se promítá zkušenost spjatá s naším okolím, tedy i kulturou. Kulturální studia, které mimo jiné představuje John Fiske ve své knize Television culture, vychází z humanitních oborů, jako je antropologie a sociolingvistika. V kulturální analýze je těchto oborů vyuţíváno k nalezení významů daného textu. Mediované sdělení nabývá více významů, které jsou interpretovány dle kontextu a kultury sdílené příjemci (Fiske 1997, McQuail 1997). Dochází tak k produkci nových definic obsaţených v mediálních textech

10

(Burton, Jirák 2001: 58)4. Ve spojitosti s kulturálními studii se utvořilo pojetí, které čtenáře nevnímá pasivně, ale naopak aktivně. Mediální vědci Fiske či Hall přicházejí s konceptem aktivních čtenářů, jeţ specificky zacházejí se sdělením zprostředkovaným médiem. Jinak řečeno „prostřednictvím textuální analýzy, kterou média předkládají, lze odhalit způsob, jakým čtenáři reinterpretují významy zakódované v textech,“ (Frantová 2: 2013).

Tato

interpretace poté můţe nabývat několika podob. Čtenář můţe plně přijímat dané sdělení obsaţené v textu (dominantní čtení), můţe ho také přijímat pouze z části (částečně text přetvoří) a také můţe text plně odmítat (opoziční čtení) (Hall 1980). A právě tyto jevy budeme odhalovat pomocí textové analýzy, která nám pomůţe odhalit způsoby, jak daný text můţe být jeho čtenáři interpretován (McKee 2003: 44). V této práci tedy slučujeme dva přístupy – emoční realismus a diskursivní analýzu. Z pohledu kulturálních studií tedy budeme hledat doklad pro teorii emočního realismu, a to pomocí diskursivní analýzy. Tato metoda nám pomůţe poodhalit prohlubování diskursivních modelů funkce politika Davida Ratha ve spojitosti s tím, jak je tento jeho obraz na základě působení mediálního sdělení kulturně podporován, nebo odmítán. Tento koncept nám poté v ideálním případě nabídne náhled na moţné přínosy pro konzumenta daného sdělení.

4

Text můţe být mnohovýznamový (polysemický), který si kaţdý můţe vyloţit „po svém“. Existuje však způsob „preferovaného čtení“, které je v textu zakódováno, toto kódování však můţe nabývat dvojího skupenství – otevřený text, (jeţ rozšiřuje další konotace) a text uzavřený, (který je nerozšiřuje). Funkcí kaţdého textu je rovněţ to, aby čtenář porozuměl vyobrazeným faktům (narativní funkce) a v neposlední řadě serialita, která představuje různé mediální aktéry (postavy), které procházejí různými etapami ţivota (McQuail 2007: 269).

11

2 Metodologická část 2.1 Výzkumný problém K proměně mediálního obrazu politiků v novinách došlo zhruba v 70. letech 20. století. Noviny nyní obsahují články týkající se osobního ţivota politiků, se snahou vyvolat bulvární atraktivitu pro čtenáře. Veřejné se stává soukromým. Řada teoretiků tak reflektuje posun zpravodajských hodnot. Díky tomu také v různých debatách vyvěrá na povrch názor, ţe se čtenáři bulvárního tisku, jeţ preferují jednodušší jazyk a velké fotografie na úkor textu, přestanou zajímat o zpravodajství akceptované společností, a tím ztratí orientaci na politickém poli. Neil Postman, Nick Cloudry a Tim Markham, kteří hovoří o úpadku veřejného prostoru, zastávají

jeden

moţný

náhled

na

čtenáře

bulvárního

tisku

(Postman

1999,

Cloudy a Markham 2007). Naopak teoretici jako Myra McDonald, Dick Pels a Corner John zdůrazňují emancipační funkci transformace médií (McDonald 2000, Pels a Corner 2003). Z jejich pohledu nelze posun zpravodajských hodnot chápat pouze pejorativně. Jde o nový způsob podávání informací díky jednodušší jazykové formě, jeţ je pro mnohé lidi lépe přijatelná. Bakalářská práce si klade za cíl obhájit právě tuto teoretickou perspektivu nesoucí s sebou pozitiva, jakými je například mobilizace veřejnosti (Gentzkow 2010, McComb and Shaw 1972).

2.2 Cíl výzkumu Cílem této bakalářské práce je zjistit, zda politické kauzy mohou pozitivně ovlivnit čtenáře v bulvárním médiu. Cíl výzkumu má tedy potenciál přiblíţit proces, jak můţe společnost ovlivnit bulvární tisk, jeţ v našem předpokladu na ni nemá pouze negativní dopad. Hlavní přínos této práce spatřujeme především v pokusu o jiný náhled na čtenáře bulvárních deníků, jejichţ preference mediálního obsahu jsou mnohdy odsuzovány, a vytvoření prostoru pro nové vnímání bulvárních deníků jinak, neţ prostřednictvím mnohokrát etablovaných diskursů o čtenářích těchto druhů médií jakoţto o dezinformovaných a politikou nedotčených.

2.3 Výzkumný design K zjištění moţného přínosu devíti analyzovaných článků budeme argumentovat z pohledu kulturálních studií. Pro tuto teoretickou perspektivu práce vyuţijeme teorii emočního realismu, která zjednodušeně tvrdí, ţe díky vyvolaným emocím se s textem lépe ztotoţníme. Jak je v textu vytvářena emoce budeme interpretovat skrze sedm oblastí reality Jamese Paula Geeho, které se staly pilířem pro tvorbu výzkumných otázek. Pomocí

12

vyhledávání sedmi konstrukcí reality ve vybraných článcích a jejich vztahu k emocím objasníme přínosy politických kauz v deníku Blesk.

2.4 Výzkumné otázky K obhájení naší teze o moţném přínosu politických kauz v deníku Blesk nám poslouţí soubor výzkumných otázek. V teoretické kapitole jsme se pokusili díky několika zmíněným teoriím tyto výzkumné otázky ukotvit. Tyto poznatky poukázaly na výzkumný problém (celebritizace politiky jakoţto negativního jevu) a zároveň zpřítomnily sporné otázky váţící se k dané problematice, například hranice mezi soukromým a veřejným prezentováním politika. Z této teoretické perspektivy vycházíme a snaţíme se ji verifikovat prostřednictvím jedné hlavní a tří výzkumných otázek5. Hlavní výzkumná otázka: Jak je konstruován mediální obraz Davida Ratha v deníku Blesk? Vedlejší výzkumné otázky: Je v textu patrný koncept realistického vnímání pocitové struktury? -

Je pro články v deníku Blesk patrné balancování mezi štěstím a neštěstím hlavních aktérů?

Jaké diskursivní modely byly v deníku konstruovány? -

Kterým z těchto modelů jsou přisouzeny pozitivní konotace, kterým naopak negativní?

-

Které diskursivní modely jsou zdůrazněny, které naopak potlačeny?

-

Které diskursivní modely se opakují?

Jak se měnil mediální obraz Davida Ratha v jednotlivých obdobích? -

Jak byl David Rath zvýznamněn v prvním, druhém, či třetím období?

Výzkumné otázky budeme tedy objasňovat pomocí teorie emočního realismu (Ien Ang), kterou budeme zkoumat prostřednictvím diskursivní analýzy (James Paul Gee). Při analýze budeme nahlíţet jak na samotný text, tak na kontext, ve kterém vznikl. V tomto případě se budeme věnovat tomu, jak byla kauza Davida Ratha zarámována, jaký měla průběh a hlavně jak by mohla pozitivně ovlivnit samotné čtenáře. Vycházíme z předpokladu,

5

V případě kvalitativního výzkumu lze výzkumné otázky modifikovat nebo doplňovat v průběhu výzkumu (Hendl 2005: 50).

13

ţe v případě nalezení odpovědí na výzkumné otázky ve spojení s teoretickými východisky lze hovořit o moţném přínosu.

2.5 Výzkumná metoda Vzhledem k nesnadné lokalizaci „přínosu politických kauz v bulvárních denících“, kdy nejsme schopni jasně stanovit kvantifikovatelné proměnné, povaţujeme za vhodnější typ výzkumu zvolit kvalitativní. Protoţe „kvalitativní výzkum je výzkumná strategie, která obvykle klade důraz na slova, spíše než kvantifikaci v oblasti shromažďování a analýzy údajů,“ (Bryman 2001: 264).6 Dle Laswella jsou základy kvalitativních výzkumů „kdo říká co, jakým kanálem, komu a s jakým účelem“a přesto, ţe jsou tyto sloţky provázané, cíle toho výzkumu jsou především kladeny třetími principy, a to jakým účelem ovlivňují mediální texty (v tomto případě v bulvárním deníku) čtenáře (Laswell 1948 in McQuail 2007: 158). Vycházíme z představy, ţe poznání nalezneme na základě interpretací daných textů (Trampota 2010: 19). Protoţe jsou to právě novinové texty, které „konstruují konkrétní druhy reprezentace s jejich vlastními konvencemi“ (Atkinson and Coffey 1997: 47). Jako konkrétní metoda pro tento výzkum poté bude slouţit diskursivní analýza, která díky zkoumání jazyka a textu dokáţe odhalit skryté ideologie či vztahy v diskursech, které jsou součástí novinových článků7 (Silverman 2001, Hoffmanová 1997). Obecně lze říci, ţe se diskursivní analýza zabývá schématem jazyka uvnitř textu, přičemţ texty ovlivňuje určitý diskursivní kontext. Jako relevantní zde povaţujeme také zmínit, co samotný diskurs je a jak lze na něj nahlíţet. „Diskurs je teorie, které se užívá při výpovědní souvislosti a jejich důsledky, koherence a jazykové hry s danými pravidly v nejširším slova smyslu“ (Nünning 2006: 153). Jinak řečeno, diskurs je jazykový projev, který nese znaky kulturního prostředí a doby, která je v něm promítnuta a jeţ ovlivňuje vysílače i příjemce jazykového sdělení (Foucault 1998). Mnohými teoretiky je však diskurs chápán různě. Například pro Herberta H. Clarka diskurs představuje kulturní společenství, ve kterém existuje jistá forma komunikace nabývající různých podob (Clark 1996). Naopak Pier 6

Mezi výhody kvalitativních výzkumů dle Masona například patří spolehlivost, validita, či zobecnitelnost, jeţ jsou „různé druhy měřítka kvality kvalitativních výzkumů“ (Mason 1996: 21). 7 Diskursivní analýza si podle Trampoty všímá vztahu mediálního sdělení a sociálních sil prostředí, ve kterém vznikají (Trampota 2010: 170). Podle Silvermana a Hoffmanové rovněţ můţe diskursivní analýza popsat postihuje rozsáhlou škálu společensko-vědního výzkumu a zasahovat širší situační kontext (Silverman 2001: 177–178, Hoffmanová 1997: 8).

14

Bourdieu diskurs vnímá jako mocenské pozadí řečových aktů, jeţ mají symbolickou moc (Bourdieu 1990). Pro tuto analýzu je však nejbliţší pojímání dle Jamese P. Geeho, jeţ jej vnímá jako nacházení a uznávání identit, které jsou koordinovány lidmi, věcmi, časem či místem, nebo také charakteristické způsoby jednání, které zahrnují pocity, gesta, myšlení nebo také čtení a psaní (Gee 2011b: 40). Analýza diskursu je pak metodikou zkoumání, v jejímţ pojetí jsou texty analyzovány v rámci širšího kontextu (Nünning, Ansgar 2006: 154). Oproti kvalitativní analýze totiţ umoţňuje moţnosti hloubkového prozkoumání textu, jelikoţ se zaměřuje na vyšší rovinu, neţ je rovina daných textů (Trampota 2010: 169). Samotný kontext zahrnující prostředí, v němţ komunikace probíhá, je tedy klíčovým pojmem při tomto druhu analýzy textu, neboť jakýkoliv aspekt širšího prostředí můţe mít vliv na význam daného textu. Neboli dle Geeho, co tvůrce textu sděluje ve spojení s kontextem, je tím, co ve skutečnosti zamýšlí (Gee 2011b: 6–11). Práce, jak jiţ bylo výše popsáno, si klade za cíl odhalit, jak je samotná realita konstruována v novinových článcích a jak můţe ovlivnit jejich čtenáře, s čímţ rovněţ koresponduje tato metoda. „Diskursivní analýza je analýza způsobů, jimiž je realita konstituována v jazyce a jiných znakových systémech“ (Zábrodská 2009: 67). Analýza se bude soustřeďovat jednak na primární ukázku jazyka v textu, ale i na to, co je za ním, tedy nevyřčeno8. Proto opět nelze uţít kvantitativní obsahovou analýzu9. Diskursivní analýza se tedy jeví jako vhodná metoda, jelikoţ samotná práce je zaměřena na způsob odkrývání jazykových struktur článků týkajících se politické kauzy Davida Ratha v deníku Blesk. S tímto konceptem koresponduje také vybraná metoda diskursivní analýzy dle Jamese Paula Geeho, která pracuje s předpokladem, ţe text je součástí produkce významů. Diskursivní analýza je tedy velkým přínosem pro zdroj poznání, protoţe se zabývá řadou témat, která jsou blíţe k běţným sociálním vědám a s nimi spjatými procesy, jakými jsou genderové nerovnosti nebo například vztah čtenáře a mediálního textu (Silverman 2001: 178).

8

K čemuţ v této práci bude k dispozici teorie emočního realismu a komparace sedmi konstrukcí reality s „nevyřčenými“ emocemi v textu. 9 Obsahová analýza si klade za cíl prozkoumat obsah určitého média, nebo je porovnávat mezi sebou. Nikoliv však zkoumat jednotlivý text z hlediska psychologického (Trampota 2010: 100).

15

2.5.1 Diskursivní analýza dle Jamese Paula Geeho Metoda sedmi konstrukcí reality je přehledná a díky tomu dobře uplatnitelná ve zkoumání mediálních textů. Metodu Jamese Paula Geeho jsme zvolili nejen pro její systematičnost, ale také pro jasnou interpretaci výsledků a především proto, ţe koresponduje s motivem výzkumu. Protoţe právě díky otázkám odpovídajícím sedmi konstrukcím reality můţe poodhalit jejich návaznost na emoce, čímţ se přiblíţíme výzkumnému cíli – objasnění přínosu politických kauz v deníku Blesk. Základním východiskem této zvolené analýzy je idea jazykového konstruktivismu, díky které jazykem (v tomto případě novinovým textem) konstruujeme skutečnost. Tato skutečnost (realita) nabývá dle Geeho sedmi komponent („seven building tasks“), které mohou při rozličných řečových aktech příjemci budovat právě realitu. Dle Geeho je konstrukce reality následovná: 1. Vytvářen důležitosti (Building Signification) V ţivotě existuje mnoho věcí, kterým přisuzujeme význam automaticky, pro jiné zase musíme pouţít jazyk k tomu, abychom vyslali informaci o důleţitosti daného sdělení. Klíčovou otázku pro tento výzkum tvoří – jak je tento jazyk pouţíván, aby zvýznamňoval, nebo naopak potlačoval význam sdělení? (Gee 2011a: 16). V případě odhalení signifikace tedy budeme postupovat pomocí následujících dílčích otázek: Co je zvýznamněno, co má větší váhu – identity, vztahy, aktivity, souvislosti? Co v textu naopak chybí? Jak je zde pouţit jazyk ke zvýznamňování? 2. Vytváření děje (Building Activities) Aktivity jsou v tomto pojetí chápány jako společensky uznávané úsilí, které zahrnuje rozličné činnosti v různých ohledech (Gee 2011b: 16). Aktivity jsou tedy děje a procesy odehrávající se v rámci příběhu, který nám byl představen. Tato část analýzy se zaměří na pouţití jazyka s cílem popsat určité činnosti, nejčastěji za pomocí sloves. Odhalení sociálních aktivit za pouţití jazyka budeme zkoumat pomocí otázek: Jaké jsou procesy a děje spojené se sociálními aktéry? K rozehrání jakých aktivit dochází?

16

3. Vytváření identit (Building Identities) Lidé budují své identity jak za pomocí jazyka, tak za pomoci dalších aspektů, které v jazyce zahrnuty nejsou, důleţitou roli zde sehrává diskurs (Gee 2011b: 28). Identity v textu budeme šifrovat pomocí otázek: Jací vnitřní a vnější aktéři v textu vystupují? Jaké jsou v článku patrné identity, jeţ konstruoval právě zvolený jazyk a z dané situace rovněţ vyplývají? Které z těchto identit jsou povaţovány za důleţité, které nikoliv? Jakým

způsobem

jsou

identity

v textu

uchopeny

(jsou

marginalizovány/upevňovány)? 4. Vytváření vztahů (Building Relationship) Vztahy, jeţ jsou budovány za pomocí jazyka, jsou charakteristické vzájemnými interakcemi mezi přítomnými i jazykově konstruovanými aktéry (Gee 2011b: 29). Povahu sociálních vztahů, které jsou budovány za pomocí jazyka, budeme zkoumat následujícími otázkami: Jaké vztahy lze mezi aktéry nalézt? Jaké vztahy jsou za pomocí jazyka utvářeny? Jaká je těmto vztahům připisována důleţitost? 5. Vytváření politik (Building Politics) Pouţitím jazyka lze rovněţ ukázat, co je povaţováno za vhodné, a co jiţ nikoliv. Jaké sociální atributy jsou v textu konstruovány jako (ne) legitimní a proč (Gee 2011b: 29). Jinými slovy, co je za pomoci jazyka konstruováno jako správné a přijatelné pro společnost. Konstruované politiky budeme zkoumat pomocí následujících otázek: Jaké jednání je deviantní, jaké je legitimní a proč? 6. Vytváření souvislostí (Building Connection) Za pomocí jazyka jsou v textu konstruovány souvislosti mezi problémy, fenomény, identitami, jeţ je činí relevantními, či nikoliv (Gee 2011b: 30). K identifikování souvislostí nám bude slouţit otázka: Jaké souvislosti jsou budovány mezi událostmi, problémy, fenomény, objekty, tématy?

17

7. Vytváření významů a znakových systémů (Building signification for signin) Znakové systémy a vědění nám pomáhá odhalit, co je v textu zvýznamněno a co naopak ne (Gee 2011b: 30). Pod touto sedmou konstrukcí reality tedy rozumíme jednak vizuální gramatiku (například pouţití vykřičníku pro zvýznamnění sdělení), ale také vědění, s jakým k textu přistupujeme. Je pro porozumění významu jednoho článku potřeba znalosti dalších, či nikoliv? K objasnění znakových systémů nám poslouţí následující výzkumná otázka: Jaký znakový systém je pouţit ve sdělení? Podporují se, nebo popírají? S jakým věděním k článku musím přistupovat?

2.5.2 Interpretace sedmi konstruktů reality s emočním realismem dle Ien Ang Na sedm konstrukcí reality dle Geeho budeme nahlíţet skrze jejich vztahu k emocím dle teorie emočního realismu. V naší práci vycházíme z předpokladu podobností ve snaţení vyvolat emoce v analýze seriálu Dallas, se snahou vyvolat obdobné emoce za pomoci bulvárního tisku. Ang tvrdí, ţe na televizní program je moţno nahlíţet jako na text, protoţe se jedná o specifický systém zahrnující audiovizuální znaky (Ang 1985: 27). Primární funkce kaţdého textu je pak to, ţe mu jsou přisuzovány určité významy (McQuail 2007), a právě díky těmto významům mohou působit na čtenáře emoce, které jim napomáhají se s textem lépe ztotoţnit. Toto ztotoţnění v našem předpokladu přináší lepší ukotvení dané informace a můţe poukázat na moţný přínos pro konzumenta daného sdělení. Ien Ang kromě výše uvedených témat navrhuje, aby se analýza zaměřila na odhalení emocí působící na příjemce sdělení (Ang 1985). Proto k sedmi konstrukcím reality budeme přistupovat ke vztahu k emocím. 1. Zvýznamňování - Co je zvýznamněno, co má větší váhu – identity, vztahy, aktivity, souvislosti? Co v textu naopak chybí? 2. konstruování aktivit – Jaké jsou procesy a děje spojené se sociálními aktéry? 3. konstruování identit – Jací aktéři v textu vystupují? (Neboli kdo přenáší emoce?) 4. konstruování vzájemných vztahů – Jaké vztahy lze mezi aktéry nalézt? 5. konstruování politik – Jaké jednání je deviantní? Jaké je legitimní a proč? 6. konstruování souvislostí – Jaké souvislosti jsou budovány mezi událostmi, problémy, fenomény, objekty, tématy? 7. znakové systémy, systémy vědění – Jaký znakový systém je pouţit ve sdělení? Podporují se, nebo popírají? S jakým věděním musíme přistupovat k danému článku? Ke všem sedmi konstruktům reality budeme přistupovat z pohledu emočního realismu. Zaměříme se tedy především na to, jaké emoce jsou v textu vyobrazeny, kdo je jejich přenašečem a jak na nás následně působí. 18

Propojení sedmi konstrukcí reality ke vztahu k emocím by posléze mělo odhalit emoce, jeţ jsou v textu obsaţeny. Toto poznání nás můţe nasměrovat na cestu, jak nalézt přínosy politických kauz v bulvárních denících.

2.6 Limity výzkumu V rámci tohoto výzkumu je nasnadě zmínit několik limitů. V prvé řadě povaţujeme za limit práce autorčinu čtenářskou orientaci. Autorka není pravidelný čtenář deníku Blesk, tudíţ mediální realitu, která je zde vyobrazena, můţe vnímat jinak neţ jeho pravidelný konzument. Jako další limit této práce se v průběhu jejího psaní můţe objevit v kontextu se zvolenou metodou zkoumání. V souvislosti s výzkumy v sociálních vědách je velmi těţké určit kauzální účinky na konzumenta, mezi vysílatele a příjemce totiţ vstupuje několik sociálních či kulturních faktorů, které nelze reflektovat v modelu měření. Nabízí se zde však individuální prostor pro interpretaci daného sdělení, v tomto případě pomocí zvolené strategie sedmi konstrukcí reality dle J. P. Geeho, kterou si autorka vybrala zejména díky jasné interpretaci. Je však zvolená strategie správná? V průběhu měření autorka můţe například dojít k závěru, ţe by bylo vhodnější pouţít metodu Johna Thompsona či Ruth Wodak. V neposlední řadě se můţe jako limit autorčiny práce projevit také její první zkušenost s diskursivní analýzou.

19

3 Analytická část 3.1 Konceptuální rámec zkoumání Vzhledem k rozsáhlosti kauzy Davida Ratha, která se datuje od 14. května 2012, kdy byl zadrţen protikorupční policií, aţ dodnes, jsme museli provést určitou analytickou redukci novinových článků. Reliabilita výzkumu však bude zachována vzhledem k faktu, ţe nepotřebujeme zkoumat všechny soubory jednotek. Například dle Silvermana či Trampoty je nasnadě v rámci kvalitativních výzkumů analyzovat malý počet odlišných textů s cílem porozumět, jak při konkrétních činnostech zachycují realitu a jak ovlivňují čtenáře. „Zpravidla nemáme ekonomické ani technické možnosti zkoumat například všechny obsahy vydání českých deníků. Musíme proto zvolit proceduru, jak vybrat jen jejich část – vzorek. A přitom dojít ke spolehlivým výsledkům, které odkazují i k prvkům, jež jsme nezkoumali,“ (Trampota 2010: 27). Po prozkoumání všech článků jsme vzorek, jenţ odpovídá celému zkoumanému souboru, určili tak, aby komplexně odpovídal celému zkoumanému období a zachycoval konstruované mediální diskursy. Ve výběru článků jsme totiţ nemohli postupovat pomocí délky článků, (analyzovat se dá věta, větný úsek nebo dokonce slovo), či laického určení jejich relevantnosti. (Strauss, Corbinová 1999: 58). V rámci diskursivní analýzy lze totiţ předpokládat vztah mezi implicitním a explicitním, přičemţ nelze určit, zda je jedno marginální, či nikoliv. Usoudili jsme za vhodné vycházet z nastudované teorie, v tomto případě dějové struktury seriálu Dallas, který nám slouţí jako předloha pro samotný výzkum. Pro modelování výzkumného pole jsme provedli několikastupňový výběr: 1. Třídění prvního stupně proběhlo na základě výběru média, které bude zkoumáno. Rozhodli jsme se pro tištěné médium. Tištěná média totiţ poskytují celistvý mediální obraz daného jevu (Burton, Jirák 2001: 56). 2. Z tištěných médií jsme se rozhodli analyzovat denní tisk, který je díky ceně dostupný široké vrstvě obyvatel. 3. S ohledem na zaměření práce jsme ve třetím stupni selektovali denní tištěná média na bulvární, z nichţ byl následně díky největší čtenosti zvolen deník Blesk. Deník Blesk je s průměrnou čteností 1,150 milionů čtenářů dlouhodobě nejčtenějším denním periodikem v České republice (MediaGuru 2013). Ve sledovaném období (2012–2013) činil prodaný náklad deníku Blesk okolo 305 000 výtisků za rok,

20

čtenost se odhadovala na čtenáře mezi 1 153 000–1 223 000 (Unie vydavatelů 2013). 4. Pomocí vyhledání klíčového slova (David Rath) v deníku Anopress bylo vybráno 125 článků, které se věnovaly výhradně kauze věnované této osobě v letech 2012–2013 a tvořily základní výběr výzkumu. 5. Základní výběr výzkumu byl následně omezen na výběrový, který byl oproštěn od článků, které: a) Zmiňovaly

Davida

Ratha

v jiné

souvislosti

neţ

s korupční

kauzou

či společenským nebo rodinným ţivotem a politikou. Např. článek zmiňující výskyt bobra v okolí bydliště Davida Ratha. b) Davida Ratha zmiňovaly pouze jednou větou (např. rubrika Nej za rok 2012, 2013). 6. V tomto případě jsme 98 článků týkajících se výhradně kauzy Davida Ratha rozdělili do tří částí dějové struktury10. Tuto tezi navíc ukotvujeme dle teorie Barbary Johnstone, která tvrdí, ţe pro větší váhu výzkumu diskursivní analytici často delší úseky výzkumného vzorku rozdělí do několika zkoumaných částí podle různorodých kritérií, např. dle tematiky, nebo jak je tomu v tomto případě – časového vymezení (Johnstone 2002: 4–5). Dělené celky výzkumného vzorku v této práci obsahují tři následující období – prvním obdobím je čas, kdy došlo k odhalení Davida Ratha spjatý s jeho obţalováním11, druhé období zachycuje jeho pobyt ve věznici12 a s ní spjaté konání kolem jeho osoby a mimo ni, poslední období reflektuje dobu od jeho propuštění do konce stanoveného období13. Kaţdému období poté byly dle délky měsíců určeny tři články prostupující definovaným časovým obdobím.

10

Dějová struktura zároveň tvoří tragickou pocitovou strukturu, která reflektuje melodramatickou strukturu děje této kauzy. Stejně jako v případu seriálu Dallas se zde střídá smutek a štěstí. 11 Datace je definována od 14. května 2012, kdy byl David Rath zadrţen protikorupční policí, a končí datem 6. června 2012, kdy byl vzat do vazby. 12 Datace je definována od konce prvního děje (6. 6. – kdy byl vzat do vazby) aţ do propuštění na svobodu 11. 11. 2013. 13 Datace je definována od konce druhého děje (11. 11. 2013 – kdy byl propuštěn na svobodu) aţ do konce definovaného období, tedy roku 2013.

21

Dějové období

Časové období

Perex článku

Odhalení, obţalování,

14. května 2012 – 5. června

1. Začíná ţít bez Ratha

zadrţení

2012

2. Milenka uţ není Horká 3. Podvod? Ale kdeţ, to je leţ

Pobyt ve vězení od souhlasu

5. června 2012 – 11.

4. Hannibal Rath vyprávěl

sněmovny s Rathovým

listopadu 2013

pohádku

stíháním

5. První minuty v base 6. Jeţíšku, já jsem nekRath!

Propuštění na svobodu

11. listopadu 2013 – 30. 12.

7. MaRathon od manţelky

2013

k milence 8. 1,5 roku bez sexu? 150 kliků denně 9. Rath se rozjel

Tabulka znázorňuje analytickou selekci článků od období 14. května 2012, kdy vyšel první článek o Davidu Rathovi, aţ po současnost.

3.2 Konstrukce souboru sedmi konstrukcí reality v emočním realismu Co se týče struktury analýzy článků, rozhodli jsme se vycházet z nadefinovaného dějového období. U kaţdé konstrukce reality jsou tedy pod sebou analyzovány vţdy všechny články z dané časové výseče. Tento postup jsme zvolili především kvůli jasnějšímu vyobrazení případné proměny mediálního obrazu Davida Ratha.

Vytváření důležitosti Analyzované texty osobu Davida Ratha zvýznamňovaly především ve třech dominantních rovinách. Jednotlivé signifikované roviny následně odpovídají námi stanoveným obdobím. První období charakterizuje nepřítomnost Davida Ratha jako negativní jev. Druhé období zvýznamňuje osobu Davida Ratha v ambivalentních rovinách. Třetí období akcentuje ţivot Davida Ratha na svobodě.

22

Jak jsme jiţ výše uvedli, v prvé řadě byla zvýznamněna nepřítomnost Davida Ratha jako negativní jev. Zde se autor zaměřil především na vyzdvihnutí negativního dopadu jeho nepřítomnosti na rodinu, neboť „zadržení a obvinění manžela ji (manželku Davida Ratha – pozn. autorky) zdrtilo“ (1). Zde absence osobního přívlastku „její manţel“ rovněţ zdůrazňuje oddělení Davida Ratha od jeho ţeny. Jeho nepřítomnost, jakoţto negativního jevu, je podporována také za pomocí popsání následné tíţivé situace Evy Rathové. Ta celou tuto událost „nese velice těžce“ (1). V dalších řádcích textu autoři poukazují na dobrý vztah, jeţ měla se svým manţelem. Staví tak Evu Rathovou do pozice „dobré manţelky“, která přestoţe ho delší dobu neuvidí, zůstává mu věrná. Z toho vyplývá, ţe manţelka Davida Ratha je nejen smutná, ale se situací Davida Ratha soucítí. V textech jsou také připisovány významy oděvu a činnosti manţelky Davida Ratha. Prezentuje ji jako silnou „ţenu z lidu“. „Paní Eva“, jak deník také uvádí, totiţ „nabírá dech a zkouší znovu žít“ (1), proto si „vyrazila s kamarádkou na procházku“ (1). Její povahu „ţeny z lidu“ navíc zdůrazňují jako prezentaci člověka s „batohem na zádech“ (1). Rovněţ zdánlivě neformální uţití jejího křestního jména ve spojitosti se slovem „paní“ čtenáři manţelku Davida Ratha přibliţuje a zosobňuje. Tato „statečná“ ţena je na stránkách deníků opozicí k jejímu manţelovi, zločinci, který je „zašitý v lochu“ (1). Pouţitím výrazu v lochu před umírněnějším vězením, jeho situaci výrazněji posouvá a nese sebou řadu negativních konotací14. Podobnou tendenci můţeme vnímat také v článku „Milenka už není Horká“ (2), kdy autor opět zdůrazňuje negativní dopady činu Davida Ratha v porovnání s jeho starostlivou manţelkou. Jinak řečeno David Rath zde vystupuje jako „bývalá hvězda ČSSD“ (2), zatímco jeho manţelka nabývá role „jeho opory“ (2). Nepřítomnost Davida Ratha v první rovině signifikace je snahou autorů textů zdůraznit význam rodiny (například od námi očekávaného významu Davida Ratha jako poslance) a její důleţitosti. Je zde tak vyobrazen model manţelství, jeţ se má dodrţovat „v dobrém i ve zlém“, tímto se deník pokouší o prezentací jasného souboru chování a hodnot. Druhá rovina zvýznamnění Davida Ratha je budována za pomoci ambivalentních přívlastků. Na jedné straně je zde budován mediální obraz Ratha jako výborného řečníka: „jakmile se postavil za řečnický pult, ustaraný výraz byl ty tam“ (4). Tato jeho prvně vyzdvihnutá schopnost je následně popírána, neboť „ani politiky Rathova řeč evidentně 14

Slovní spojení v „lochu“ je tak dle koncepce Halla uzavřeným významem kódování, jeţ nám nerozšiřuje další konotace a tím prezentuje koncept „preferovaného čtení“ (Hall 1980).

23

nezaujala“ (4). Ti se „trousili se ven ze sálu“ (4). Podobnou ambivalenci v Rathových schopnostech, která je však následně interpretována negativně, nalezneme v následujícím „Sem Pussy Rath“15 (5), který pojednává o vydání jeho osoby k dalšímu trestnímu stíhání. Stejně jako v předešlém článku zde vidíme budování binární opozice, tentokrát formality vůči společenské nenucenosti. Zatímco v prvním článku jeho „formální“ povahu autoři ukotvili za pomoci – „černého saka“, v druhém případě se jednalo o ztotoţnění Davida Ratha jako „punkera z pussy riot“. Dalším ambivalentní postoj autorů článků k Davidu Rathovi byl tvořen jeho na jednu stranu maskulinním charakterem, který je však následně popírán. Tomuto fenoménu se budeme blíţe věnovat v kapitole Identity. Tento víceznačný obraz Davida Ratha je následně umocněn v námi sledovaném období, které jsme ztotoţnili se signifikantní rovinou ţivota Davida Ratha na svobodě. V předchozím období vidíme ambivalentní pozici Davida Ratha, jakoţto „tygra v kleci“ (5), který můţeme spojovat s metaforou zvířete drţeného za mříţemi. Ve třetím období se naopak jedná o muţe uţívajícího si svobody. Jak deník uvádí „první den a noc na svobodě pendloval jako divý“ (7). Sledované články sice vyzdvihují důleţitost debaty o trestné činnosti Davida Ratha, v textu je však zamlčen motiv či významnost vyobrazeného zločinu. Zcela jsou opomenuty moţné sociální faktory přijetí úplatku Davidem Rathem. Texty se tak pokouší posilovat konstrukci Davida Ratha jako zločince.

Vytváření děje Činnosti spjaté s osobou Davida Ratha se dají rozdělit do dvou kategorií – aktivity na veřejnosti a jeho aktivity v soukromém ţivotě. V první stanovené skupině se jedná především o koncept postupného usvědčování se pomocí struktury lţí a metafor. Jádro, kolem kterého jsou konstruovány všechny ostatní veřejné činnosti Davida Ratha, tvoří „přijetí úplatku“. Tato aktivita je vyobrazena například za pomoci disociace osobnosti od problému, kdy se David Rath oslovuje ve třetí osobě „Já říkám David Rath úplatek nevzal“ (4). Tato činnost se dále rozvíjí tvrzením, ţe nic nevzal. Následně totiţ přehodnotí své stanovisko a tvrdí, ţe peníze sice vzal, ale „byly na volby“ (4),

15

Pussy Riot je punková kapela působící v Rusku, která kvůli svému „provokativnímu“ vystoupením skončila ve vězení. Odsouzené členky kapely se však rozhodly odvolat vzhledem k nestandardnosti zdůvodnění rozsudku (Portál IHNED 2014). Ve slovním spojení „Pussy Rath“ můţeme interpretovat podobnost s ruskou punkovou kapelou. Stejně jako ona je David Rath odsouzen za čin, který dle něj nespáchal.

24

tudíţ to nebyl úplatek. Tímto se opět odkazujeme k ambivalentní povaze jeho osoby, jak jsme uvedli jiţ v předchozí kapitole. Nicméně v periférii jeho veřejné činnosti se zde rozehrává aktivita vyvolání strachu ostatních politiků, ţe bude otevřeně mluvit, to Blesk zobrazuje pomocí citace „strach mnoha politiků z toho, že Rath začne v sebeobraně práskat na ostatní papaláše“ (4 ). Nakonec však poslanci hlasovali „pro jeho vydání ke stíhání“ (4). Výše uvedené aktivity mohou v čtenářích vzbudit pocit uklidnění, ţe právní systém v naší zemi funguje. I politik, který spáchal trestný čin, bude spravedlivě potrestán. Poslanci jsou zde totiţ vyobrazeni v roli, kdy měli strach, přesto se však odhodlali Davida Ratha „usvědčit“ a tímto krokem ho poslat do vězení. Efektivita přesvědčovacího projevu Davida Ratha tak nezměnila jejich názorový postoj. Autoři tím podtrhují morální hodnoty a vzorce chování společnosti, které kopírují přísloví „leţ má krátké nohy“. V rovině veřejných aktivit však autoři článku vynechávají důvody Rathova činu. Nevysvětlují je. Celkově jeho čin klasifikují jen jako „záležitost“ (1), která však měla především dopad na Rathovo blízké okolí. Tím se dostáváme k druhé kategorii Rathových činů – v soukromí. Zaměříme-li se tedy naopak na vnitřní kruh rodiny, je patrné, ţe Davidu Rathovi je přisuzováno nadřazené postavení. Davidu Rathovi je přisuzován diskursivní model „nadsamce“, který je nejen sexuálně aktivní16, ale obě jeho ţeny (manţelka i milenka) jsou mu podřízeny „pendlování mezi dvěma domácnostmi ženy zvládají (…) jsou inteligentní a rozumné“ (8). Celkové zarámování kauzy utváří melodramatický děj17. V prvním definovaném období je manţelka Davida Ratha nejdříve „zdrcená“ tím, ţe její manţel je ve vězení a bude bez něj. Coţ dokresluje i tvrzení jejího švagra „celé to nese velmi těžce“18. Nicméně se nezhroutila „nabírá dech, zkouší znovu začít žít“ (1), opět se odkazujeme k předchozí kapitole, kde jsme ji označili jako „silnou ţenu z lidu“. První období je tak charakterizováno spíše aktivitami balancujícími na rozhraní štěstí a neštěstí. Pro druhé období je nosným momentem konstruovaného melodramatického děje rovněţ infantilizace Davida Ratha, která umoţňuje únik z neštěstí. Je zde vyobrazen kult mládí, 16

Srovnání s výtaţky z textu „stýskalo se mu po sexu“ (8), „první noc na svobodě pendloval jako divý (mezi domem manželky a milenky pozn. autorky)“ (7). 17 Melodramatický děj, charakterizován jako kolísání mezi štěstím a neštěstím, Ien Ang v teorii emočního realismu dává do souvislosti se ztotoţněním s jeho diváky (čtenáři). 18 Povšimněme si především poţitého slovesa „nese“, stejně jako Jeţíš Kristus „nesl“ lidské hříchy na kříţi, i manţelka Davida Ratha je zdrcená pod tíhou hříchu svého manţela.

25

který se v přehnané formě přelévá aţ do dětských let. David Rath se o sobě vyjadřuje v aktivitách jako „hrál si se svými dětmi a skládal lego“ a „už nezlobím“ (6). Tyto výroky, které zde byly pouţity z rozhovoru z minulého roku, jsou však jiţ minulostí. Aktivita „šťastného věku“, kdy je dítě a „zlobí“, je uţ pryč. Byl dopaden, „takže mu nezbude jen než vzpomínat“ (6). Díky návratu do dětských let nejen vysílá čtenářům vzkaz „jsem dítě a neublíţím vám“, ale také nese aţ mravní ponaučení „zlobit se nevyplácí“. Pro třetí období je charakteristické propuštění na svobodu. Zde se naopak opět setkáváme s aktivitami, spíše vyvolávajícími pocit štěstí „David Rath má co dělat“ (7) „obšťastňuje“ (7) své dvě ţeny a ke všemu dostal druhou šanci „Rath dokonce přiznal, že se mu rýsuje staronová kariéra. Ředitel jedné záchranné služby mu nabídl, zda u nich nechce sloužit“ (9). Čímţ je umocněna „serialita“ celé kauzy, která čtenáře „nutí“ k jejímu dalšímu sledování. Můţeme tedy říci, ţe v rámci všech tří období jsou budovány aktivity, které kopírují strukturu tragické pocitové struktury a mají víceméně pozitivní vliv na čtenáře. Můţe jimi být optimismus, jenţ tkví v druhé šanci, a to i pro ty, kteří spáchali něco zlého. Ve sféře soukromé naopak mohou nabízet návod na to, jak se nezhroutit z těţké ţivotní situace, ze které jsme z počátku zdrceni. V případě, ţe se ocitáme v úskalí, měli bychom zkoušet nabrat nový dech, být stateční a zkusit tuto situaci překonat, jak se to podařilo manţelce Davida Ratha.

Vytváření identit V analyzovaných textech bylo rovněţ konstruováno několik rolí, jeţ lze připsat Davidu Rathovi. Na jedné straně mu jsou připisovány maskulinní vlastnosti, jakou je v prvé řadě dravost „jako tygr v kleci“ (8), „připadá si jako lidožrout“ (4), touha po úspěchu „dejte mi řečnický pult a já pohnu zeměkoulí“ (3), ale také fyzická síla „pendloval jako divý, ušel 7 kilometrů“ (7), „cvičil jsem velmi intenzivně, dostal jsem se na 150 kliků denně“ (8), či sexuální apetit „Cassanova Rath“ (2), „bigamista David Rath musel celou noc obšťastňovat manželku Evu, tak milenku“ (7). Výše uvedené do značné míry naplňuje normativní charakter tradičního muţství19, který definuje muţe na základě samčích atributů „fyzičnosti, tvrdosti, impulsivnímu chování a reprodukční schopnosti“ (Pleck in Šmídová 1994: 10).

19

Od 80. let 20. století se rozvíjí takzvané „nové muţství“, které se však v námi zkoumané osobě Davida Ratha neidentifikovalo (Librová 1994).

26

V kontrastu s maskulinním charakterem, jeţ mu je připisován, je zde negativně hodnoceno naplňování role ţivitele rodiny nebo starostlivého otce. Vyobrazují tak situace jako „celou záležitost (manželka Davida Ratha pozn. autorky) nese velmi těžce“ (1), nebo zvýznamnění jeho absence na průběhu vánočních svátků roku 2012. Zatímco v roce 2011 se jevil jako „dobrý otec“ kdyţ trávil Vánoce „skládáním lega se syny“ (6), o rok později je situace jiná. Je ve vazební věznici a „nezbyde jen než vzpomínat“ (6). K Davidu Rathovi je tak pomocí jazyka přidělena identita vězně, která odpovídá prostoru, k němuţ se váţe. Autor článku zde klade důraz na expresivní výrazy jako „mříže“ (6), „klec“ (8), v němţ se Rath pohybuje. Popisuje klaustrofobní dvůr o „pár metrech čtverečních“ (8). Autor zde navíc desakrelizuje podobu Vánoc ve spojitosti s Davidem Rathem, která je v tomto kontextu symbolizována slovem „Štědrý“ nikoliv Štědrý den. V protikladu s Vánoci je zde také signifikantní kontrast vězení a domova: „pobývá ve vazební věznici (…) je druhým domovem“(6). Toto spojení nespojitelného v čtenářích můţe saturovat potřebu „škodolibosti“ a uspokojení ze svého zázemí a statutu. To je navíc umocněno v míře vyobrazení programu Štědrého dne Davida Ratha ve vazební věznici. Zatímco v obyčejných rodinách se nachystá sváteční, štědrovečerní tabule, předají se dárky pod rozsvíceným stromečkem a poté se členové rodin podívají na pohádky, u Davida Ratha je to „lepší strava, balíček od rodiny a televizní pohádka“. Vánoční stromeček poté symbolizují mříţe, na které si „může pověsit papírové řetězy, které mu doladí atmosféru“ (6). Další role, které byly budovány ve vztahu k osobě Davidu Ratha, se po následné analýze ukázaly jako: „záletný poslanec“ (2), „manžel“ (1, 2, 7, 8, 9), „otec“ (2, 3, 4, 6), , „řečník“ (3, 4, 5), „vězeň“ (1, 4, 5, 6, 7) a „bývalá hvězda ČSSD“ (3), kterým jsme se věnovali v předchozích kapitolách.

Vytváření vztahů Vztahy jsou budovány na maskulinní roli Davida Ratha, a to prostřednictvím zobrazení vztahů v rodině. Rodina v analyzovaných článcích nabývá širšího rozměru a dělí se jednak na rodinu oficiální (Rathova manţelka a synové) – „rodinný domek Horké je vzdálen zhruba kilometr od vilky, ve které bydlí s oficiální rodinou“ (2). Druhé dělení je tedy na rodinu neoficiální,

27

kam se řadí Rathova milenka20, jejichţ vztahu jsme se věnovali především ve výše uvedených kapitolách. Mimo rodiny nukleární je v článcích ale také patrná přítomnost rodiny politické (ČSSD). Prohlubováni vztahu s Davidem Rathem je patrné hned v několika textech, například ve výstavbě podporovatelů Davida Ratha, kdy „Jeho právníci, rodina, členové ČSSD, za kterou byl zvolen do Sněmovny, se snaží o propuštění“ (6). Právníci zde hrají jasnou úlohu, za jeho podporu jsou placeni, rodina s ním má spřízněné vztahy, ale ČSSD zde funguje jako symbolika moci. Takto široká rodina a její moţné aluze s „mafiánstvím“ vrhá na celou tuto vazbu kriminální odér, čímţ můţe v očích čtenáře poškodit samotnou stranu. Zároveň je však pozoruhodné, ţe volič je ze vzájemných interakcí vyňat, autor článku napsal „David Rath byl zvolen“ (6). Figurovat zde mohli i čtenáři, mohlo by se to jich však negativně dotknout, čemuţ se autor článku zřejmě chtěl vyvarovat. Potenciální čtenář a zároveň volič ČSSD tak nalezne „uklidnění“ tím, ţe se necítí odpovědný za špatnou volbu Davida Ratha. Zatímco je zde budován pozitivní vztah Ratha k poslancům jeho „stranické rodiny“, je zde také v menší míře budován jeho vztah vůči opozičním poslancům. V textu je na jedné straně vyobrazen jejich rezignovaný vztah vůči osobě Davida Ratha – „Politiky Rathova řeč nezaujala, trousili se ven ze sálu, psali sms, nebo surfovali na internetu. Ministr zahraničí Karel Schwarzenberg dokonce tradičně podřimoval“21 (4), ale na druhé straně o to více útočnické nasazení Davida Ratha vůči nim. „David Rath vyslal výhrůžný vzkaz“ (4), „Nečasi pozor. Jen si pane premiére, drže palce, aby ten hodný plukovník (Kubice) mezitím nezmalignizoval a nesestřelil vás“ (5). Pro vztahové pole, utvářející se kolem široké rodiny Davida Ratha, je však rovněţ patrná míra negativizmu. V ţádné zmiňované roli „starostlivého“ otce, „správného“ manţela, či čestného politika totiţ neuspěl.

Vytváření politik Tato část rozboru se bude zabývat budováním názorů. Jinými slovy, co autoři článků povaţují za správně a co nikoliv. Všechny analyzované články spojují dominantní názor na Davida Ratha jako legitimně (oprávněně) uvězněného zločince, aspekty této legitimity se

20

Zajímavé je rovněţ oslovení Rathovy manţelky jako „paní Eva“ (1), v kontrastu s „milenkou Renátou Horkou“ (2). Rathova ţena je tak čtenářům podprahově podsouvána jako jim bliţší. 21 Na mnohé tento nedostatek opozice pak působí v neprospěch Davida Ratha, jehoţ negativní mediální obraz ukotvují.

28

dotýkaly mnoha článků „poslanci vydali Davida Ratha trestnému stíhání“ (5), „Rath pouze bagatelizoval své lhaní“ (3). Autoři článků však pracují také s jasně stanovenými společenskými hodnotami, které přímo rozdělují na správné či špatné a ilustrují je na osobě Davida Ratha. V prvé řadě je ve zkoumaných článcích povaţováno za správné nastolit téma rodiny, jehoţ základním atributem je vyzdvihována náklonnost manţelky Davida Ratha, která na něj oddaně čeká, neţ se vrátí z pobytu ve vězení. V návaznosti na tento aspekt se také objevilo budování „správnosti“ ve spojitosti s Rathovou bigamií, kterou autoři opakovaně vydávají za legitimní tím, ţe ji nedávají do souvislosti s ţádnými negativními konotacemi, ba naopak vyzdvihují muţnost „nad-samce“ Davida Ratha (2). Předpoklad „správného“ manţelství tak nemusí splňovat „věrnost“, jako klíčový se naopak jeví intimní ţivot „dostal se z basy a hned měl co dělat! Bigamista David Rath musel celou noc obšťastňovat jak manželku Evu, tak milenku Renátu Horkou“ (7). Další hodnotou, kterou autoři povaţovali za „správnou“, je dodrţování tradic, především vánočních svátků a přítomnost všech členů u štědrovečerní večeře „David Rath tyto nejkrásnější dny v roce tráví ve věznici“ v kontrastu s minulým rokem „kdy stavěl lego se syny“ (6). Naopak za „nesprávné“ chování v našem socio-kulturním prostředí autoři prezentovali lhaní Davida Ratha „David Rath bagatelizoval své lhaní“ (3), následně je „pohublý politik vydán do vazební věznice“ (5), zde vidíme jasnou linii vztahu mezi lhaním a jeho následkem. Prezentované názory jsou budovány a posilovány také pomocí jazykové konstrukce textu. Jedna z pouţitých strategií, se kterými autoři textu nakládali, byla narativizace. Té autor článků vyuţívá ke konstrukci vztahu Davida Ratha a jeho okolí. Příběhy, které jsou v textu konstruovány, nabývají třech, výše popsaných rozdílných „dějství“, které téměř vţdy kopírují tragickou pocitovou strukturu, převáţně pomocí emočně laděných vět. Ty jsou často hned první větou daného odstavce „Zdrcená manželka Eva“ (1), „Rath to včera pojal pohřebně“ (4), „Stěžoval si, teď to má“ (7). Zde autor článku vyuţil efektu primárnosti a novosti, coţ jsou jedny z Gestalt zákonů22 pozornosti a paměti. Co slyšíme jako první a poslední, si obvykle máme tendenci pamatovat mnohem lépe, neţ obsah zprostředka textu. Navíc pokud se jedná o emočně laděná slova, lépe se s příběhem ztotoţníme. Názor je tak budován především „serialitou“ příběhů aktérů a jejich aktivit. Tím se ulehčuje čtenářova identifikace s daným textem.

22

Gestalt teorie hovoří o holistické tradici percepčního vnímání, která klade důraz na emocionální odpověď konzumenta (McQuail 2007).

29

Mezi další pouţité strategie budování názorů s cílem upoutat čtenářovu pozornost jsou: 1. Uţití krátkých a úsečných vět „je to msta!“ (4), „Choď pěšky, posílíš erekci“ (7), či „Za Paroubkem autem, za pacienty záchrankou“ (9). Tyto krátké věty dokáţou rychle posunout děj dále a předat informační hodnotu bez kladení nároku na soustředění čtenáře. 2. Pouţitím slov vyjadřující nebezpečí jako „výhrůžný vzkaz“ „šokující sdělení“ „lidožrout“ (4), „podvod“ (3). Takovéto a podobné výrazy zcela jistě zaujmou čtenářovu pozornost. Například slovo „šokující“, jehoţ ekvivalentem je slovo překvapivý, vnímáme se zcela jinou emoční konotací. To především proto, ţe percipované nebezpečí má potenciál vytěsnit dočasně z vědomí všechny ostatní proţitky. V praxi to znamená, ţe kdyţ uslyšíme hadí syčení, které v sobě nese znamení přítomnosti například nebezpečného jedu, zanecháme jakékoli činnosti, jíţ jsme se do té doby věnovali a rozhlíţíme se, odkud se syčení bere. Organizmus je aktivovaný, připravený na „fight and flight response“ (boj, útěk, nebo dělání mrtvého brouka). Obdobná aktivace organismu, byť v menší míře neţ hadí syčení, nastává při přečtení slova, které v sobě nese člověku nebezpečný význam – např. výhruţka/šok (Plháková 2011).

Vytváření souvislostí V souvislostech jsme nalezli tři základní prvky – kriminalitu, sexualitu, politiku - ty prostupovaly napříč všemi články. V prvé řadě se zde naskýtá souvislosti Davida Ratha se zločinem. Jak bylo výše nastíněno, jeho uvěznění autor reprezentoval jako zcela legitimní. Vznikla nová pozice Davida Ratha, zaloţená na z velké části pejorativních přídomcích, negativní emoční konotaci, metaforách a srovnání Davida Ratha s vrahem v článku „Hannibal Rath vyprávěl pohádku“23. Zasazením Davida Ratha do podoby zločince autor vyvolává ve čtenáři odpor. Snaţí se o přenos vlastních pocitů vůči Rathově osobě směrem k veřejnosti a dává vlastně Ratha do vztahu k sériovému vrahovi, aby lidé našli podobnosti v sociopatickém jednání Davida Ratha a vraha. Co je však pozoruhodné, skutková podstata samotného činu je eufemizována, je nazývána jakousi „záležitostí“ (1), coţ rovněţ dokládá reakce manţelky Davida Ratha, která „byla zdrcena, protože byl zadržen a obviněn“(1). Vyvstává však otázka, zdali je

23

Vliv mediálního tlaku na vnímání osoby Ratha je zde více neţ jednoznačný. Informace, které denně vstřebáváme, mají tendence po čase v myslích lidí splývat z hlediska důleţitosti, pokud ale autor článku přijde s neobvyklým a dobře zapamatovatelným konceptem politika jakoţto Hannibala Lectera, lidé jej takto po čase budou vnímat, ať nyní chtějí nebo ne. Jejich slovní spojení, která budeme za čas slýchat, budou znít následovně: „Někde jsem slyšel/a, ţe…“ a budou dané informace vnímat jako pravdu (Plháková 2011).

30

zdrcena jen proto, ţe se na trestný čin přišlo? Obdobně se můţeme podle autorů ptát, zda je povaţován za trestný čin jen skutek, který je odhalen. U čtenářů to můţe vyvolávat dojem, ţe skutková podstata činu je dána jen jeho odkrytím na veřejnosti. Dalším dominantní souvislostí s texty Davida Ratha je otázka sexuality. V textech je budována souvislost mezi věkem a intimním ţivotem. Jméno Davida Ratha je uvedeno, ve většině případů, bez udání věku. Jinak je tomu však v případě, kdy se hovoří o jeho bigamii či o sexuálním ţivotě „David Rath (49) celou noc musel obšťastňovat manželku i milenku“ (7), utváří se zde spojitost věku a schopnosti sexuálního výkonu. Právě tato skutečnost můţe mít pozitivní dopady na jeho čtenáře, kteří jiţ vzhledem k výši věku přestali být sexuálně aktivní. V souvislosti se sexuálním apetitem se jako důleţitá ukázala také fyzická zdatnost „choď pěšky, posílíš erekci“ (7), jeţ je navíc demonstrována výrokem sexuologa, který radí „dostatek pohybu, pestrá strava a minimum stresu jsou podmínky kvalitní erekce“ (7). Čtenář tak nejen získá potřebné sebevědomí, ale také díky radám odborníka doporučení ke kvalitní erekci. Poslední majoritní souvislostí na základě analýzy textů se jeví dopad Rathova činu na politickou situaci v zemi. Jak bylo výše popsáno, v průběhu článku byly prohlubovány vztahy této strany a Davida Ratha jakoţto „bývalé hvězdy ČSSD“ (2), strana jej však dále „podporovala“ (6) a po propuštění jej zase přijala „šlo o přátelské setkání (s Davidem Rathem pozn. aut), komentoval rande Paroubek“ (9). Nicméně vzhledem ke konstrukci mediálního obrazu Davida Ratha jako legitimně usvědčeného zločince to na ni nepochybně má negativní dopad. Zároveň však tato souvislost nemá negativní dopad na čtenáře, ti jsou z textu vyjmuti viz „David Rath byl zvolen“ (6), kdy se autor jasně vyhýbá pojmenování „kým“. Konzumenti sdělení jsou tak zbaveni veškeré odpovědnosti.

Vytváření významů a znakových systémů V této části analýzy se budeme věnovat pouţitému znakovému systému, ale také věděním, s jakým k textu musíme přistoupit. Nositeli určitého významu v textu je také grafická práce s textem, které se budeme věnovat v následujícím odstavci. Pouţitá vizuální gramatika nám tedy rovněţ můţe být pomůckou při výkladu důleţitosti. Hodně vyuţívaným grafickým prvkem jsou vykřičníky, které se vyskytují převáţně u slov podtrhující dominantní mediální obraz Davida Ratha jako zločince – „je to msta!“ (4), „Ale kdež! Je to lež.“ (3), „Ježíšku já jsem nekRath!“ (6).

31

V několika článcích je rovněţ patrné, ţe si autor „zahrával“ se samotným příjmením Davida Ratha, kterému překroucel jeho význam a zesměšňoval jej „NekRath“ (6), „Pussy Rath“ (5), či „MaRathon od manželky k milence“ (7). Důleţitým aspektem tedy je, ţe k přepsání jména hlavního aktéra dochází převáţně ve spojení s kulturně odmítanými praktikami, jakými je krádeţ či podvádění manţelky. Nicméně je faktem, ţe tyto pouţité gestalt principy pozornosti nás o to víc vtahují do děje ve spojení s našimi potřebami, jeţ mohou být saturovány prostým relaxem či zábavou. Jejich pouţití tak má pozitivní dopad na jejich čtenáře. Druhou částí tohoto rozboru je „vědění“. Čtenáři analyzovaných článků k danému textu nemuseli přistupovat s větším obsahem informací o probíhající kauze kolem osoby Davida Ratha. Některé články obsahovaly dokonce shrnutí, aby čtenáře v případě neznalosti uvedly do děje, coţ demonstruje tato citace umístěná na konci článku „Ježíšku já jsem nekRath!“ – „Poslance dopadli letos v květnu. Při zatčení držel v rukou krabici vína se sedmi miliony. Podle vyšetřovatelů šlo o úplatek za zmanipulování zakázky na opravu zámku v Buštěhradě“ (6). Dominantní forma vědění je tedy budována za pomocí názoru, ţe David Rath úplatek vzal, o tomto názoru se v analyzovaných článcích nikdy nespekulovalo. Čtenáři je tak předkládán jasný a ucelený soubor názorů a hodnot.

32

Závěr V předkládané práci jsme se věnovali mediálnímu obrazu Davida Ratha. Naším cílem bylo nejen ukázat, jakých diskursivních modelů David Rath v bulvárním deníku nabývá, ale také nastínit moţný pozitivní dopad těchto konstrukcí na čtenáře. Teoretický rámec práce tvoří teorie emočního realismu, jejíţ konstrukt tragické pocitové struktury se stal výchozím bodem této práce. V této práci tedy slučujeme dvě metody. Z pohledu kulturálních studií jsme hledali doklad pro teorii emočního realismu, a to pomocí diskursivní analýzy. Tato metoda nám pomohla odhalit prohlubování diskursivních modelů funkce politika Davida Ratha ve spojitosti s tím, jak je tento jeho obraz na základě působení mediálního sdělení kulturně podporován, nebo odmítán. Pro analýzu byl vybrán nejčtenější deník Blesk, ve kterém jsme sledovali kauzu spojenou s Davidem Rathem v letech 2012–2013. Konkrétně bylo zvoleno časové období od 14. května 2012 do konce roku 2013, v němţ výběrový výzkum tvořilo 9 článků, které následně byly rozděleny do tří dějových struktur kopírujících narativní strukturu teoretického východiska práce. Pro naplnění výzkumného stanoviska práce byly z kaţdého období vybrány tři články, které jej komplexně provázely. Cílem analýzy bylo odpovědět na jednu hlavní a tři vedlejší výzkumné otázky. Hlavní výzkumná otázka: Jak je konstruován mediální obraz Davida Ratha v deníku Blesk? Na základě nalezení několika konstruovaných diskursivních modelů, které přibliţujeme v následujících podotázkách, lze mediální obraz Davida Ratha shrnout do věty „David Rath, zkorumpovaný politik, který má rád ţeny“. Vedlejší výzkumné otázky: Je v textu patrný koncept realistického vnímání pocitové struktury? Koncept realistického vnímání pocitové struktury, o kterém hovoří Ien Ang, je v deníku Blesk při budování mediálního obrazu Davida Ratha patrný hned v několika dimenzích. V prvé řadě díky provázanosti a narativizaci celé kauzy dochází k její „serialitě“, čtenáři se tak s aktéry, jeţ v článcích vystupují, ztotoţňují. Tím dochází k potvrzení prvního aspektu realistického vnímání pocitové struktury. Druhý aspekt je patrný jednak díky jednotlivým emočně laděným slovům, ale také díky celkovému propojení jednotlivých příběhů. Zprvu se setkáváme se zdrcenou manţelkou Davida Ratha, která se však pokouší „znova začít ţít“, 33

následně trápícím se Davidem Rathem ve vězení, coţ je umocněno obdobím Vánoc, kdy by chtěl být s rodinou. V závěru článků však dochází k propuštění „vězně“ na svobodu, který dostává druhou šanci. Čímţ se uzavírá melodramatický děj balancující na hraně štěstí a smutku. Jaké diskursivní modely byly v deníku konstruovány? Ve sledovaných článcích bylo odhaleno několik diskursivních modelů, které odpovídaly rolím, jeţ byly připisovány hlavnímu aktéru – Davidu Rathovi. Lze říci, ţe David Rath je za určitého předpokladu negativizován, a to především díky legitimizaci jeho zločinu. Dominantní diskursivní model je utvářen na konstrukci Davida Ratha – zločince. Nicméně David Rath je v textu spojen také s konkrétními aktivitami, které nejsou pojímány pouze v negativních konotacích, tím je například jeho sexuální apetit a bigamie. Druhým relevantním diskursivním modelem je tady budován jako David Rath – milovník ţen. Text rovněţ zdůrazňuje jeho rétorské schopnosti, produkovány především v politické aréně. Třetím budovaným diskursem, pojícím se k jeho osobě, je David Rath – politický řečník. Jak se měnil mediální obraz Davida Ratha v jednotlivých obdobích? Vzhledem k definovaným obdobím lze lépe nahlíţet na proměnu mediálního obrazu, který v průběhu kauzy nabýval různých podob. Nicméně o výraznější proměně lze hovořit především mezi prvním a třetím obdobím. V prvním období se v deníku budoval obraz Davida Ratha jakoţto legitimně uvězněného zločince, coţ do jisté míry potvrzovalo také druhé stanovené období. K výraznější proměně však dochází aţ v souvislosti s propuštěním Davida Ratha na svobodu ve třetím definovaném období. Zde se do jisté míry „změkčuje“ negativní konotace, která je připisována Davidu Rathovi. Jednak za pomoci vyobrazení jeho ţivota na svobodě, kdy o něm autor hovoří jako o „nadsamci“, který „obšťastňuje manţelku i milenku“, ale také díky nastolení tématu, kterým autoři textu hovoří o „druhé šanci“ Davida Ratha díky nově získané práci a s ním spjaté opětovné začlenění Davida Ratha do společnosti. Věříme, ţe se nám touto bakalářskou prací podařilo alespoň z části narušit mnohokrát etablované diskursy o čtenářích Blesku jako neinformovaných a politikou nedočtených, a otevřít tím tak debatu o novém pojímání soudobého bulvárního tisku. Bulvární deníky totiţ slouţí primárně jako prostředek zábavy, nikoliv k podávání informací. Nicméně pokud bereme v úvahu východisko teoretiků jako Johna Cornera, Dicka Pelse či Van Zoona o

34

bulvárních denících jakoţto zprostředkovatele politiky širší veřejnosti, pak se zde naskýtají moţné pozitivní dopady tohoto typu zobrazení zpráv na jeho konzumenta. Při rešerši vybraných článků deníku Blesk se ukázalo, ţe je zde vyobrazováno několik ambivalentních charakteristik, jeţ jsou připisovány Davidu Rathovi (výborný řečník versus nezájem ze strany posluchačů, formalita oblečení versus neformalita chování Davida Ratha, maskulinní identita versus nenaplnění role „dobrého“ otce). Díky opakujícím se tendencím vyobrazení Davida Ratha v negativních konotacích tak zde dochází k podpoře budování negativního obrazu tohoto politika. Nicméně na základě interpretace sedmi konstrukcí reality ve spojení s emočním realismem se zde nabízejí moţné přínosy. Tento souhrn poznatků lze rozdělit do dvou sekcí: vliv sdělení na emoce jeho konzumenta a „návod“ pro čtenářovo začlenění do kultury dané společnosti. Vzhledem ke sdělení cílícímu na emoce jeho konzumenta, můţe být bulvární vyobrazení politika přínosem tím, ţe slouţí jako katalyzátor napětí (napětí, které uvolním díky rozhořčení z článku, neuvolním nikde jinde). Analýza článků také poukázala na plnění některých primárních potřeb čtenářů, jakými je potřeba bezpečí (budování binární opozice, kdy dobro vítězí – zločinec Rath byl za svůj čin potrestán), v čtenářích rovněţ můţe vzbudit optimismus (i zločinec Rath dostal druhou šanci). V neposlední řadě také díky stručnosti šetří čas, který čtenář můţe vyuţít pro jiné činnosti. Analýza také poodhalila „návod“ pro začlenění čtenáře do kultury dané společnosti. V prvé řadě čtenáři nabízí modely správného chování aplikovatelné pro ţivot, (kdyţ se můj manţel ocitne v těţké ţivotní situaci, budu s ním soucítit), poukazuje na udrţování tradic (rodina a manţelství jako správné atributy lidské soudrţnosti), saturuje naše sekundární potřeby, jakými jsou například potřeba poznání, (nabízí přehledné informace), či potřebu sociálního splynutí, (jednoduchou formou podává informace, které mě začleňují do společnosti), a také přináší návody, jak obohatit svůj intimní ţivot, (např. rady jak zlepšit svůj sexuální ţivot). Analýza diskursivních modelů v korelaci s teoretickými východisky tak můţe otevírat novou debatu o vnímání bulvárních deníků v soudobé společnosti, v průběhu práce však na povrch vyvřely sporné otázky, kterým se blíţe budeme věnovat v diskuzi.

35

Diskuze V závěrečné části se vrátíme k některým sporným bodům a otázkám, které se v průběhu práce objevily. Výzkumný soubor práce tvořil devět článků věnujících se kauze Davida Ratha v letech 2012–2013, tento vzorek byl vybrán pomocí tří definovaných období. V průběhu psaní práce se však ukázalo, ţe nadefinované období pouze doplňovalo „serialitu“ dané kauzy, nicméně se nestalo nosným pilířem pro proměnu mediálního obrazu Davida Ratha. Stanovené období rovněţ bylo velice úzké, neposkytlo nám tak dostatečný prostor pro výzkum hlubší proměny mediálního obrazu Davida Ratha v čase. Tyto nedostatky však do značné míry vynahrazuje pouţitá teorie emočního realismu, která nám odhaluje ztotoţnění čtenáře s texty i na takto stanoveném výběru článků. Dalším sporným bodem se jeví také pouţitá metoda Jamese Paula Geeho. Metoda sedmi konstrukcí reality je sice dobře uplatnitelná v řadě analýz mediálních textů, zde se však nestala základním stavebním kamenem pro ostré vymezení „přínosu politických kauz“. Zejména proto v analýze bylo uţito individuálního přístupu k dané problematice, a to především ve snaze o nalezení psychických a emočních dopadů na čtenáře daného textu, který sice byl zastřešen teorií emočního realismu, ta však nebyla plně dostačující a bylo k textům nutno přistupovat specificky, mnohdy však spekulativně. Jak jiţ bylo výše naznačeno, interpretace textů tak ne vţdy přinášela očekávané. Především pak přímé projevy pozitivního dopadu emancipační funkce proměny médií. Moţná právě proto však v práci byly odhaleny dílčí postřehy, které hodnotíme kladně. Především se jednalo o vyobrazení postavy Rathovy manţelky, bez které by jeho mediální obraz nebyl celistvý, a její osoba by mohla být interpretována sama o sobě. Nečekaným stěţejním tématem se také stala, v „seriózních“ denících často tabuizovaná sexualita. V neposlední řadě také odhalení prohlubujícího se vztahu politika s veřejností.

36

Seznam použité literatury Ang, Ien. 1985. Watching Dallas. London: Routledge. Atkinson Paul a Coffey Amanda. 1996. Making sense of qualitative data: complementary research strategies. London: Sage. Bednařík Petr, Köpplová Barbara, Jirák Jan. 2011. Dějiny českých médií. České Budějovice: Grada. Berger Peter, Thomas Luckmann. 1999. Sociální konstrukce reality. Brno: Centrum pro studie demokracie a kultury. Berkowitz, David. 1997. Social meaning of news. London: Sage. Bourdieu, Pierre. 1990. The logic of practice. London: Stanford university press. Bryman, Alan. 2001. Social research methods. New York: Oxford university press. Březina, Ivan. 2000. Média a moc. Praha: Votobia. Burton, Graeme. 2001. Úvod do studia médií. Brno: Barrister and Principal. Clark, H. Herbert. Using language. Cambridge: Cambridge University Press. Corner John, Dick Pels. 2003. Media and the Restyling of Politics. London: Sage Cloudy Nick, Markham Tim. 2007. Media consumption and public engagement: beyond the persumption of attention. New York: Palgrave Macmillan. Fairclough, Norman. 1995. Critical discourse analysis. Harlow: Longman. Fiske, John. 1997. Television culture. London: Routledge. Gee, J. Paul. 2011a. An introduction to discourse analysis: theory and method. New York: Routledge. Gee, J. Paul. 2011b. How to do discourse analysis. New York: Routledge. Giddens, Anthony. 1990. Důsledky modernity. Praha: Slon. Hall, Stuart. 1980. Culture, Media, Language: Working Papers in Cultural Studies. London: Hutchinson. Habermas, Jürgen. 1989. The structural tranfomation of public sphere. London: Cambridge polity press. Hallin, C. Daniell a Mancini Paolo. 2008. Systémy médií v postmoderním světě. Praha: Portál. Hendl, Jan. 2005. Kvalitativní výzkum: základní metody a aplikace. Praha: Portál. 37

Hoffmannová, Jana. 1997. Současná situace stylistiky. Praha: Trizonia. Hvíţďala, Karel. 2003. Moc a nemoc médií. Praha: Máj Dokořán Jirák Jan a Köpplová Barbara. 2003. Média a společnost. Praha: Portál. Jirák Jan, Köpplová Barbara. 2009. Masová média. Praha: Portál. Johnstone, Barbara. 2002. Discoursive analysis. Malden: Blackwell Publishing. Kaase, Max. 1994. Is There Personalization in Politics? Candidates and Voting Behavior in Germany. in The International Political Science Review, Vol. 15 (3). Končelík Jakub, Večeřa Pavel, Orság Petr. 2010. Dějiny českých médií 20. století. Praha: Portál Kraus, Jan. 2003. „Politika, věc veřejná“. In: Jazyk, média, politika. Ed. Světla, Čmejrková. Praha: Academia. Librová, Hana. 1994. Pestří a zelení: kapitoly o dobrovolné skromnosti. Brno: Veronica. Lippmann, Walter. 1960. Public opinion. New York: The Macmillan Company. Mason, Jennifer. 1996. Qualitative researching. London: Sage. McCombs Maxwell. 2004. Setting the agenda: the mass media and public opinion. Cambridge: Polity Press. McKee, Alan. 2003. Textual analysis. London: Sage. McNair, Brian. 2004. Sociologie žurnalistiky. Praha: Portál. McQuail, Denis. 2007. Úvod do teorie masové komunikace. Praha: Portál. Nünning, Ansgar. 2006. Lexikon teorie literatury a kultury. Praha: Host. Plháková, Alena. 2011. Učebnice obecné psychologie. Praha: Academia. Postman, Neil. 2010. Ubavit se k smrti: veřejná komunikace ve věku zábavy. Praha: Mladá Fronta. Reifová, Irena. 2004. Slovník mediální komunikace. Praha: Portál. Sartori, Giovanni. 2011. Srovnávací ústavní inženýrství. Praha: Sociologické nakladatelství. Silverman, David. 2001. Interpreting qualitative data. London: Sage. Strauss Anselm, Corbinová Juliet. 1999. Základy kvalitativního výzkumu. Boskovice: Alber. Stuchlíková, Iva. 2007. Základy psychologie emocí. Praha: Portál.

38

Šedo Jakub, Kopeček Lubomír, Hloušek Vít. 2011 Politické systémy. Brno: Barrister and Principal. Šmídová, Iva. Jiní muţi. Alternativní dráhy mužů v České republice. Brno: Masarykova univerzita. Trampota, Tomáš. 2010. Metody výzkumu médií. Praha: Portál. Trampota, Tomáš. 2006. Zpravodajství. Praha: Portál. Van Zoonen, Liesbet. 1998. Politican and thein families in Popular culture. Harvard: Journal Press. Zábrodská, Kateřina. 2009. Variace na gender: postrukturalismus, diskursivní analýza a genderová identita. Praha: Academia.

Internetové zdroje: Česká tisková kancelář. Soud zmírnil trest pro jednu z punkerek Pussy Riot. [online]. 11. Listopad 2013. [Cit. 28. 05. 2014]. Dostupné online: Frantová, Veronika. Proč číst Blesk? [online]. Sociální teorie, 11. Listopad 2013. [Cit. 24. 05. 2014]. Dostupné online: Gentzkow, Matthew. The Effect of Newspaper Entry and Exit on Electoral Politics. [online]. American Economic Review, 11. Listopad 2013. [Cit. 20. 05. 2014]. Dostupné online: Iengar, Shanto. The Media Game: New Moves, Old Strategies. [online]. 11. Listopad 2013. [Cit. 15. 12. 2013]. Dostupné online: Macdonald, Myra. Personalization in current affairs journalism. [online]. 11. Listopad 2013. [Cit. 24. 05. 2014]. Dostupné online: Hvíţďala, Karel. Estetika médií určuje etiku sporů. [online]. 11. Listopad 2013. [Cit. 12. 05. 2014]. Dostupné online: http://neviditelnypes.lidovky.cz/rozhovor-estetika-medii-urcujeetiku-sporu-fzd-/p_spolecnost.asp?c=A080610_100614_p_spolecnost_wag>

39

Příloha 1: Jmenný rejstřík A

Köpplová .............................................................6, 8

Atkinson ......................................................... 14, 37

L

B

Levinson................................................................. 9 Librová ............................................................26, 38 Lippmann ..........................................................6, 38 Luckman ................................................................. 5

Bednařík ........................................................... 7, 37 Berger........................................................ 5, 6, 7, 37 Bourdieu......................................................... 15, 37 Bryman........................................................... 14, 37 Březina ............................................................. 3, 37 Burton ............................................... 5, 6, 11, 20, 37 C Corner ................................................. 2, 5, 9, 12, 37 F

M Mancini ...........................................................10, 37 Mason..............................................................14, 38 McCombs ............................................................... 3 McKee .............................................................11, 38 McNair...........................................................6, 8, 38 McQuail ...................... 3, 7, 8, 10, 11, 14, 18, 29, 38

Fairclough ........................................................ 6, 37 Fiske ............................................................... 10, 37 Foucault................................................................ 14 Frantová .................................................. 3, 8, 11, 39

N

G

Pels ...................................................... 2, 5, 9, 12, 37 Plháková..........................................................30, 38 Postman .......................................................8, 12, 38

Gee .......................................... 13, 15, 16, 17, 18, 37 Gentzkow ....................................................3, 12, 39 Giddens .................................................................. 5 H Habermas ......................................................... 7, 37 Hallin ............................................................. 10, 37 Hoffmanová ......................................................... 14 Hvíţďala ............................................. 7, 8, 9, 38, 39 I Ien Ang.................................. 1, 3, 10, 13, 18, 25, 33 Iyengar ................................................................... 8 J Jirák ......................................... 5, 6, 8, 11, 20, 37, 38 Johnstone........................................................ 21, 38 K

Nünning ....................................................14, 15, 38 P

S Sartori................................................................8, 38 Silverman ..................................................14, 15, 38 Š Šmídová ..........................................................26, 39 T Trampota ..................................... 6, 7, 14, 15, 20, 39 V van Zoon ................................................................ 9 Večeřa ...............................................................7, 38 Z Zábrodská........................................................15, 39

Končelík ........................................................... 7, 38

40

Příloha 2: Analyzované články Článek číslo 1: Datum vydání: 21. 5. 2012

Začíná žít bez Ratha

Zdrcená manţelka Eva PRAHA – Zadrţení a obvinění manţela Davida Ratha z přijetí úplatku ji zdrtilo. Celou záleţitost nesla podle příbuzných těţce. Teď se ale zdá, ţe paní Eva (47) nabírá dech a zkouší znovu začít ţít. Oporou jsou jí kamarádky. S jednou z nich včera vyrazila na procházku.Z domu v Hostivicích, který ještě donedávna obývala se svým manţelem, vyrazila před polednem. S tmavými brýlemi na očích a s batohem nasedla do svého automobilu a vydala se směrem na Prahu. Na nákupy nebo na oběd, jak se původně mohlo zdát, ale nejela. Sice zastavila u jednoho z rychlých občerstvení v praţské Šárce, ale tam jen nechala vůz a v doprovodu další ţeny absolvovala krátkou procházku, během níţ se bezesporu hovor stočili k Davidu Rathovi, zašitému v lochu.paní Eva se s médii o manţelovi nechce bavit. A její příbuzní se tomu nediví."Celé to nese velice těţce. ţo Je z toho zdrcená," svěřil Blesku starší bratr Davida Ratha Michal (54). Článek čísli 2: Datum vydání: 1. 6. 2012 Milenka už není Horká! Mnohoţenství poslance-nadsamce je minulostí PRAHA – Proč bývalá hvězda ČSSD David Rath (46) netouţí, aby ho v base navštívila jeho partnerka a matka jeho syna Filipa (11) Renata Horká (44)? Odpověď je jednoduchá – z Horké milenky se totiţ uţ před časem stala Horká exmilenka… Rathovo proslulé mnohoţenství, kdy ţil v Hostivicích paralelně ve dvou domácnostech, je minulostí! "Vztah s Renatou nebyl příliš funkční a rozpadl se ještě za jejího působení v Zentivě," potvrdila Blesku bývalá spolupracovnice Horké. Do Zentivy ji dosadil právě Rath. Horká odsud odešla uţ před dvěma lety. Ale i bez exministra zdravotnictví v zádech si umí poradit. "Je velmi schopná, cílevědomá, ale taky pořádně odměřená a arogantní. Její podřízení z ní mají pěkně nahnáno," prozradila Blesku ţena, která Horkou velmi dobře zná.

41

Její dominantní povaha byla zřejmě také jednou z příčin, proč se vztah rozpadl. "David o ní říkal, ţe chce řídit celou zeměkouli. Myslím, ţe ve vztahu s ním byl jasným podpantoflákem," dodal další člověk z jejího okolí. Horké prý také nebylo zrovna po chuti, ţe se záletný poslanec rozhodně nechystal rozvést. Casanova Rath proto rodinný domek Horké, jenţ je v Hostivicích vzdálen zhruba kilometr od vilky, ve které bydlí s ofi ciální rodinou, navštěvoval jen zřídka kvůli synovi. "Dřív jsme ho tady vídali často, teď uţ ne," řekla Blesku jedna ze sousedek Horké těsně po Rathově zatčení. Rathovi je tak oporou jen manţelka Eva (47), se kterou má také syna, Daniela (10). Ta je patrně přesným opakem Horké. Jen velmi »chápavá« ţena totiţ můţe muţi tolerovat druhou rodinu na dohled od svého domu a jeho veřejné poznámky, ţe "kdyţ jsou lidé inteligentní, domluví se…" Článek číslo 3: Datum vydání: 5. 6. 2012 Podvod? Ale kdež! Je to jen lež Mistr slovních salt Rath: PRAHA - Dejte mi řečnický pultík a já pohnu zeměkoulí. Toho se poslanec zvolený za ČSSD David Rath vţdycky drţel. Před mikrofonem se předváděl, uráţel soky a s pravdou si hlavu nelámal. Kolegové poslanci by dnes neměli zapomenout, jak obratný demagog a kouzelník se lţí před nimi stojí. Tak »rozkošně« třeba Rath vysvětloval, jak to bylo s licencí z roku 2003, kterou si jako šéf České lékařské komory udělil vlastně sám. Co na tom, ţe to bylo v rozporu s licenčním řádem komory a ještě na základě lţi o délce jeho praxe? "Byla to leţ. Ale nebyl to podvod. Podvod je něco jiného neţ leţ. Podvod by byl, kdybych se snaţil něco získat na podkladě těchto informací," vystřihl Rath defi nici. A pro obzvláště zabedněné dál vysvětloval. "Můţete říct, ţe jsem se snaţil získat výhodu, abych nemusel platit členské příspěvky. Ale já v té době neměl plat. Já jsem dělal práci doktora, ale nebyl jsem jako doktor zaměstnaný. Já nevím, proč mi pořád nerozumíte," divil se Rath. Jasno měl i v rozlišení lţi na zásadní a nezásadní. "To myslím rozlišuje kaţdý... Začíná to uţ ve škole, kdyţ dostanete poznámku a rodičům to zapřete," bagatelizoval své lhaní Rath. A ještě přidal příklad: "Naprosto nezásadní leţ je pro mě prohlášení Billa Clintona, ţe s Monikou Lewinskou nic neměl. " Článek číslo 4: Datum vydání: 6. 6. 2012 Hannibal Rath vyprávěl pohádku...

42

PRAHA – David Rath (46, dříve ČSSD) se včera ve Sněmovně přiznal! A v podstatě také vyslal svým bývalým spolustraníkům výhrůţný vzkaz: Vzal jsem peníze, ale nebyl to úplatek. Byly to peníze na volby! Toto šokující sdělení bylo zakryto spoustou řečí o honu na čarodějnice, o tom, jaká je v base nuda, a ţe si připadá jako lidoţrout Hannibal Lecter v Mlčení jehňátek. Poslance ale neobměkčil. Vydali ho k trestnímu stíhání. Proti byli jen Pavel Ploc (ČSSD) a Jaroslav Škárka (dříve VV). Rath to včera pojal pohřebně. V symbolicky černém obleku doplněném černočernou kravatou dorazil do Sněmovny v doprovodu tří ramenatých policistů. U stolku zpravodajů, který mu byl vyhrazen, měl většinu času ruce sepnuté jako při modlitbě. Jakmile se ale postavil za řečnický pult, ustaraný výraz i shrbená ramena byly ty tam. Úplatek? Ne, ale... Ve zhruba třičtvrtěhodinovém projevu zazněla i tahle nenápadná pasáţ: "Druhá věc, oč orgány činné v trestním řízení opírají mé obvinění. Říkají – a vy asi čekáte na odpověď na tuto otázku: Vzal David Rath úplatek? Já tvrdím, ţe nevzal. Kdyţ se podíváte do těch materiálů, které máme k dispozici jako torzo spisu, to je několik tisíc stran různých rádoby odposlechů a dalších věcí, všechno neúplné, nekompletní, vykuchané, tak i v tomto nekompletním torzu spisu naopak najdete spoustu vět a slov o tom, ţe peníze na volby, financování voleb. To tam najdete. Já to tady říkám proto, protoţe z těchto materiálů samozřejmě, protoţe to je tisíc stran, unikají a budou unikat různé pasáţe. Tak je lepší, aby to zaznělo tady teď, v tuto chvíli, a dál to komentovat nebudu. Ale trvám na tom, ţe David Rath úplatek nevzal!" V důleţité větě sice zapomněl na sloveso ve větě peníze byly na volby, ale celkově Rathův projev působil suverénně – pevný hlas, výrazná gestikulace, řeč spatra. Z balkonu pro veřejnost vše pečlivě kontrolovali i oba jeho obhájci. Je to msta! Rath podle očekávání kauzu označil za účelovou likvidaci opozičního poslance ze strany ministra vnitra Kubiceho. "Je to osobní msta, protoţe právě já jsem ho věčně kritizoval. Gratuluji, pane ministře, past vám vyšla. Zničil jste další ţivot, jste pašák," obrátil se Rath za sebe a mluvil přímo ke Kubicemu. Ten si ale dál nevzrušeně listoval knihou a tvářil se, jako by se ho celá věc netýkala. Strach mnoha politiků z toho, ţe Rath začne v sebeobraně »práskat« na ostatní papaláše, byl ale zbytečný. "Pokud teď budou nasazeny odposlechy u všech ministrů a jejich náměstků, bude kabinet brzy zasedat u mě v litoměřické věznici," naznačil sice, ale konkrétní nebyl. Politiky ale Rathova řeč evidentně nezaujala. Trousili se ven ze sálu, psali SMS nebo surfovali na internetu. Ministr zahraničí Karel Schwarzenberg (TOP 09) dokonce tradičně podřimoval. Jak hlasovali o Rathovi Pro vydání 183 poslanců 43

Proti vydání Pavel Ploc (ČSSD), Jaroslav Škárka (nezařaz.) Zdrţeli se Jiří Paroubek (nezař.), Robin Böhnisch (ČSSD), Dana Váhalová (ČSSD), Jan Chvojka (ČSSD), Marie Nedvědová (KSČM), Vojtěch Adam (KSČM) Článek číslo 5: Datum vydání: 8. 9. 2012 sem Pussy Rath!

Přenašeč milionových sedmiček se hájil před poslanci: "Přesto, ţe je ta zkušenost tvrdá, ţádám vás, vydejte mě! Já to věznění vydrţím dál…" Těmito slovy zakončil včera z korupce obviněný poslanec David Rath (46) svou řeč před poslanci. A ti ho poslechli. PRAHA – To se dalo čekat. Poslanci včera vydali bývalého středočeského hejtmana k dalšímu trestnímu stíhání. Policie ho tak teď bude moci obvinit kvůli údajné korupci při pořizování vybavení do některých regionálních nemocnic. Rath je uţ přitom stíhán pro podezření z úplatkářství v souvislosti s opravou buštěhradského zámku. Ještě předtím, neţ byl značně pohublý politik vydán a pak odvezen zpět do litoměřické vazební věznice, dostal opět ve Sněmovně – moţná na dlouhou dobu naposledy – prostor na svou obhajobu. Za hodinu a půl se přirovnal k Jeţíši Kristu i ruským vězněným punkerkám z kapely Pussy Riot. Zapomněl jen zase vysvětlit, proč se u něj našlo proslulých sedm milionů… Tady jsou jeho největší perly v autentickém znění! Bral a pak řval Při opojení mocí jeho drzost neznala mezí... Jedině tak si lze vysvětlit chování Davida Ratha poslední letošní dubnový pátek. Toho rána si totiţ ještě středočeský hejtman převzal – alespoň podle policie – třímilionový úplatek z medicínských zakázek. O tři hodiny později pak uţ podle serveru lidovky.cz ve svém stylu na půdě Poslanecké sněmovny káral vládní politiky: "Totálně jste zdiskreditovali termín boj s korupcí…" Jen obyčejný vrah "Asi jste zaznamenali, ţe uţ nejsem doprovázen a voţen Kubice Panzer Division Mitte, ale pouze normální skupinou, která uţ nevozí nebezpečné teroristy a masové vrahy, ale obyčejné vrahy, takţe za ty čtyři měsíce jsem se na té hierarchii přece jenom trochu posunul." Nečasi, pozor "Jen si, pane premiére, drţte palce, aby ten hodný plukovník (Kubice) mezitím nezmalignizoval (nestal se zhoubným, poz. red.) a třeba v určité fázi vás neměl plné zuby a nesestřelil vás. Tím, ţe se objeví v novinách třeba odposlechy z kuchyně paní Naftové (šéfka kabinetu Petra Nečase, pozn. red.)." Loţnice pí. Nagyové "Já nevidím, ţe by pan premiér, jeho ministři, měli ve svém okolí, a uţ je to rok, kdy rozhodli o nasazení odposlechů a sledování mnoha osob, tak já jsem si nevšiml, ţe by třeba paní Nagyová měla v loţnici odposlouchávání..."

44

Já kritik, já punker "Anebo si vezměte jen případ s kapelou Pussy Riot. V podstatě rozjívená děvčata udělala, kdyby to nebyla děvčata, řekneme třeba klukovinu, nad kterou by všichni mávli rukou, ale jsou zase vězněna. Zase je to vysvětlováno tím, ţe nějakým způsobem dělaly něco nepřístojného v pravoslavném chrámu, nikolivěk za kritiku reţimu." I Kristus byl nevinnej "Jsme v Čechách a uţ to popsal pan Hašek v Osudech dobrého vojáka Švejka: Milej pane, Jeţíš Kristus byl taky nevinnej – a jak dopad!" Kdo namaţe Mazánka "Jen čekám, kdy si plukovníka Mazánka (kriminalista, kterému Kalousek údajně vyhroţoval, pozn. red.) někdo namaţe na chleba." Půjdete do basy "Řadu z vás (poslanců) ta exkurze (do vězení) čeká. Nechci být špatným prorokem." Ţelezná maska "Byl jsem drţen jako muţ s ţeleznou maskou a pomalu nemohl promluvit ani s vězeňskou sluţbou…" Článek číslo 6: Datum vydání: 11. 12. 2012 Ježíšku, já jsem nekRath! Jaký bude Štědrý bývalého hejtmana "Štědrej večer nastal, koledy přichystal…" Tohle by si moţná rád pobrukoval David Rath . Jenţe v base, která je právě jeho domovem, ţádné koledy nebudou. Jeţíšek tam chodí nerad… PRAHA – "Svátky trávím zatím doma v Hostivici s dětmi a skládám lego. Tedy vlastně to skládají synové a já jim radím, obvykle špatně," svěřoval se ještě loni Blesku Rath s tím, jak a s kým tráví nejkrásnější dny v roce. A uţ tehdy přiznával: "Nedostal jsem n i c , neb neustále zlobím." Letos zlobil podle policie o moc víc, takţe mu nezbyde jen neţ vzpomínat. A ještě smutněji mu bude 25. prosince, kdy má narozeniny… Blíţ domovu Rath teď pobývá ve vazební věznici v Litoměřicích. Jeho právníci, rodina, členové ČSSD, za kterou byl zvolen do Sněmovny, se sice snaţí o jeho propuštění, nicméně na svobodu to zatím nevypadá. Snad jen změní vzduch. Kvůli blíţícímu se soudu se Rath zřejmě přesune ze severu Čech do Prahy. MF Dnes to potvrdil ministr spravedlnosti Pavel Blaţek. Jisté ale zatím ještě není, zda skončí v cele na Ruzyni, nebo na Pankráci. Zasportuje si Jak budou vypadat první svátky Davida Ratha za mříţemi? Vánoční dny plynou ve všech věznicích téměř stejně. Blesk vycházel z informací ředitele prozatímního Rathova domova, tedy vazební věznice v Litoměřicích Tomáše Líbala. 45

Štědrodením zpestřením tak můţe být vycházka na dvoře, při které si moţná exhejtman zaběhá, jak je zvyklý, lepší strava, balíček od rodiny a televizní pohádka. Atmosféru mu doladí jen papírové řetězy na mříţích, pokud si je ovšem exhejtman slepí. Drahá krabice Poslance dopadli letos v květnu. Při zatčení drţel v rukou krabici vína se sedmi miliony korun. Podle vyšetřovatelů šlo o úplatek za zmanipulování zakázky na opravu zámku v Buštěhradě. Rath čelí také obvinění z podezřelých průběhů soutěţí na vybavení nemocnic.

Článek číslo 7: Datum vydání: 13. 11. 2013 maRATHon od manželky k milence

První den a noc na svobodě pendloval jako divý - Ušel 7 kilometrů - Na chodil 9000 kroků HOSTIVICE – Dostal se z basy a hned měl co dělat! Bigamista David Rath (48) musel celou noc obšťastňovat jak manţelku Evu (49), tak milenku Renatu Horkou (45). A pendl mezi hostivickými vilkami absolvoval tolikrát, aţ takřka 9 tisícovkami kroků ušel 7 kilometrů. Kdyţ totiţ v pondělí odpoledne dorazil z ruzyňské věznice do Hostivic u Prahy, kde mají domy obě dámy jeho srdce, takřka se rozkrájel. Nejprve se šlo k manţelce, pak se synem Danielem (12) k milence, s níţ má druhého syna Filipa (13). Následně chlapce vrátil k manţelce a odebral se přespat k milence. Na »snídani« šel opět k ţeně. A všechno pěšky! Ještě totiţ nemá auto! Bilance? Blesk mu napočítal 9 tisíc kroků! Kde spí, tam bydlí U soudu přitom vyšlo najevo, ţe politik uţ dlouhá léta spí u milenky! A ţe do domu, kde ţijí ţena Eva a syn Dan, zavítá spíše jako host… "Ten dům obývá moje ţena a můj syn a příleţitostně jej vyuţívám já. Většinou ordinaci a pracovnu toho domu," přiznal. Stěţoval si, teď to má! Je tedy zřejmé, ţe je na pěší túru mezi nemovitostmi, které jsou od sebe vzdáleny 1,4 kilometru, z dob před vazbou zvyklý. Koneckonců, právě na nedostatek pohybu si stěţoval coby vězeň. "Vycházka na dvorku o rozloze 2x2 metru zdravotnímu stavu vězně nijak zásadněji neprospěje," napsal v únoru na svůj blog. Choď pěšky, posílíš erekci! "Dostatek pohybu, pestrá strava a minimum stresu," shrnul pro Blesk podmínky kvalitní erekce sexuolog Radim Uzel. A právě procházky určil jako nejlepší předpoklad. "Fyzická 46

aktivita tu sexuální výrazně zlepšuje, včetně toho, do jakého věku je člověk takto zdatný," dodal také praktický lékař Jan Jelínek. Výsledek? Pěší výpravy od milenky k manţelce a zpátky Rathově výkonu pod peřinou jen prospívají! Pláchne, nepláchne? Vsaďte si! Frnkne bývalý středočeský hejtman Rath za hranice? Můţete si vsadit! Na to, ţe Rath v zahraničí stráví uţ Silvestra, vypsala Fortuna kurz 5:1. A na to, ţe uţ na Nový rok bude zpět za mříţemi, je kurz 7:1 . Rathovi, vi kterému za manipulace se zakázkami hrozí 12 let, totiţ vrchní soud ještě nezabavil cestovní pas, protoţe nesepsal rozhodnutí. Nutno dodat, ţe sám politik řekl, ţe od dvou rodin a nemocného otce utíkat nemíní… Článek číslo 8: Datum vydání: 15. 11. 2013 1,5 roku bez sexu? 150 kliků denně! David Rath tvrdí, ţe v base vaří líp neţ ve Sněmovně PRAHA – Posiloval, chodil po cele jako tygr v kleci, aby vyplavil stres, a stýskalo se mu po sexu. Jídlo ale bylo lepší neţ ve Sněmovně a stal se z něj tak trochu malíř! Takový byl záţitek exhejtmana Davida Ratha (47) v »chládku«. A je moţné, ţe si ho ještě zopakuje: stále mu za korupci hrozí aţ 12 let… Co vás ve vazbě nejvíc štvalo? "Je to zvláštní. Máte celu, kde jste 24 hodin denně celý rok. Ubíjející byla ta extrémní neaktivita. Aţ tam si člověk uvědomí, kolik bezděčných věk pohybů za den udělá, i kdyţ má sedavé zaměstnání. V cele jste na pár metrech čtverečních." Cvičil jste? Ve filmech dělají vězni na cele kliky… "Ano, i já je dělal. Na začátku jsem cvičil velmi intenzivně, třikrát denně, takţe krát za celý den ţe js jsem se dostal na 150 kliků. Chodil jsem taky po cele, to jsem si připadal jako tygr v kleci. Víte, jak v té zoologické zahradě chodí sem a tam? Já jsem pochopil, proč to ty zvířata dělají. Utrácejí čas a energii a vyplavují stres." Kolik kliků děláte teď? "Na konci vazby, to uţ jsem byl v Ruzyni, jsem trochu zlenivěl. Měli tam totiţ větší prostor na vycházky, --takţe tam jsem spíš š běhal. A dělal jsem jen padesát kliků k tomu běhání." Maloval jste i obrazy, které jste pak dal synům… "Ano, maloval jsem je temperami. Mám tři a všechny mají jeden pojící motiv, a tím jsou andělé. Mně se strašně esteticky líbí symbolika andělských křídel." Znamená to, ţe jste věřící? 47

"Nejsem." Chyběl vám ve vězení sex? Byl jste tam rok a půl... "Kaţdému normálnímu člověku to schází, to tak prostě je, a teď budu mluvit jako lékař. Člověk má několik pudů. Je biologicky naprogramován a jenom ty pudy můţe brzdit, ale nikdy se jich nezbavíte. Jak člověk musí jíst, tak má logicky nějaké sexuální potřeby. Je to asi tak totéţ, jako kdyby se někdo rozhodl člověka trápit hladem." Narušilo to vaše vztahy s manţelkou Evou (49) a partnerkou Renatou (45)? "Já doufám, ţe ne. Já mám asi v tomhle štěstí na velmi inteligentní lidi, co to mají v hlavě srovnané. Ale na druhou stranu bych si netroufal odsoudit lidi, kteří mají někoho ve vězení, ale venku si ţijí svůj ţivot. Venku ten čas utíká úplně jinak, máte jiné problémy." Chutnalo vám v base? "Já musím ruzyňskou věznici pochválit, je v tomhle velmi progresivní. Máte moţnost si kupovat zaměstnanecké obědy za padesát korun na den. Byl to velmi slušný průměr, moţná i lepší neţ ve sněmovní kantýně. Porce byly rozhodně větší neţ ve Sněmovně." Věděl jste ve vazbě, ţe si z vaší »krabice s vínem« utahoval celý národ? u "Věděl a ty vtipy docela chápu. Kdyby to c potkalo někoho jiného, tak se také rád zasměji. phsš Vţdycky je lepší si dělat legraci z druhých neţ sám ze sebe. h Ale pravda je, ţe i ve vězení jsem občas o tom i vtipkoval. Ţe jsem řekl dozorcům, ţe bych si dal víno. A taky se smáli." Je opravdu moţné, ţe jste nepoznal, ţe místo lahví nesete hotovost? "Váha krabice se šesti lahvemi je asi 7,2 kilogramu. Váha obnosu peněz byla 5,5 kilo. Čili ten rozdíl je zhruba 2 kilogramy. To člověk nemá šanci poznat. A policie dělala i pokus, ţe s tou krabicí zkusili třást, jestli nezvoní, ale byla tam mříţka, takţe nezvoní. Já vím, ţe to působí neuvěřitelně, mně to taky připadá neuvěřitelné, ale tak to bylo." Je sloţité pendlovat mezi dvěma domácnostmi? Večer po propuštění jste pořád chodil tam a zpět. "Já nechci zabíhat do podrobností. Ţivot dělá různé věci, které člověk neplánoval, nechtěl. Ale obě mé ţeny jsou velmi inteligentní, rozumné a zvládají to. Obou si jich nesmírně váţím." Článek číslo 9: Datum vydání: 27. 11. 2013 Rath se ROZJEL

48

Za Paroubkem AUTEM, za pacienty ZÁCHRANKOU! PRAHA Na diskrétní schůzce přistihl Blesk nedávno propuštěného exhejtmana Davida Ratha a bývalého premiéra Jiřího Paroubka (61, LEV 21). A zjistil, ţe Rath má velké plány! Do nenápadné restaurace na okraji Prahy přišli v úterý nejprve Paroubek s manţelkou Petrou (40). Pak rodinnou oktávkou dorazil také Rath se ţenou Evou (49) a synem Danem (12). Muţ, který dosud musel po Hostivici šlapat mezi domem manţelky a druhé partnerky, navíc konečně usedl za volant. "Šlo o přátelské setkání, Davida jsem od propuštění neviděl," komentoval »rande« Paroubek. A Rath dokonce při dotazu na obsah schůzky schůzpřiznal, ţe se mu rýsuje staronová kariéra. "Ředitel jedné soukromé záchranné sluţby mi nabídl, jestli bych u nich nechtěl začít slouţit," řekl Blesku. Rath, povoláním lékař internista, uţ v minulosti pracoval na záchranné sluţbě. I jako vězeň uplatnil zkušenosti z medicíny, kdyţ u soudu zkolabovala zapisovatelka a on ji oţivoval.

49