Elektronický obchod z pohledu spotřebitele Bakalářská práce

Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně Provozně ekonomická fakulta Ústav práva

Elektronický obchod z pohledu spotřebitele Bakalářská práce

Vedoucí práce: Mgr. Jiří Tuza

Vypracovala: Marie Fránková Brno 2008

Zde bude zadání závěrečné práce

PROHLÁŠENÍ

Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma Elektronický obchod z pohledu spotřebitele vypracovala samostatně a použila jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém seznamu literatury. Bakalářská práce je školním dílem a může být použita ke komerčním účelům jen se souhlasem vedoucího diplomové práce a děkana AF MZLU v Brně.

V Brně dne 20.5.2008

Podpis …………..………………………...............

PODĚKOVÁNÍ

Ráda bych poděkovala panu Mgr. Jiřímu Tuzovi za poskytnutí cenných rad a připomínek při zpracování této bakalářské práce.

ABSTRAKT

Fránková, M. Elektronické obchody z pohledu spotřebitele. Bakalářská práce. Brno, 2008.

Tato bakalářská práce se zabývá právními aspekty elektronického obchodování se zaměřením na ochranu spotřebitele. Jednotlivé kapitoly jsou věnovány historii a právní povaze Internetu, definicím, dělení a právní povaze e-obchodu a spotřebitelským smlouvám. Záměrem je objasnit, jak je uzavírání spotřebitelských smluv v elektronickém obchodování právně upraveno a informovat budoucí spotřebitele o metodických postupech, které budou moci uplatnit při konkrétních situacích, které se mohou vyskytnout ve spojitosti s tímto typem obchodování.

ABSTRAKT

Fránková, M. Electronic business by consumer side. Bachelor thesis. Brno 2008

This bachelor thesis is dealing with legal aspects of electronic commerce by comsumer side. The individual chapters of the submitted thesis deal with history and legal nature of Internet, with definitions, divisions and legal nature of e-business, and consumer contracts. The aim of this work is to make clear how consumer contracts are in electronic business regulated. The another aim is to inform future consumers about methodical processes which can help them with concrete situations.

OBSAH 1.

ÚVOD....................................................................................................... 8

2.

CÍL PRÁCE ............................................................................................ 10

3.

METODIKA ........................................................................................... 11

4.

TEORETICKÁ VÝCHODISKA PRÁCE .............................................. 12 4.1

Historie a právní povaha Internetu...................................................... 12

4.1.1

Historie Internetu ve světě............................................................ 12

4.1.2

Historie českého Internetu ............................................................ 13

4.1.3

Právní povaha Internetu................................................................ 14

4.2

Definice e-obchodu............................................................................. 15

4.2.1

Definice e-obchodu OECD, WTO, Práva EU .............................. 16

4.2.2

eBusiness vs. eCommerce ............................................................ 16

4.3

Dělení e-obchodů ................................................................................ 17

4.3.1

Dělení podle účastníků e-obchodování......................................... 17

4.3.2

Dělení podle otevřenosti použitého média ................................... 19

4.3.3

Dělení podle způsobu plnění ........................................................ 20

4.4

Právní úprava elektronického obchodování........................................ 20

4.4.1

Právní úprava v ČR....................................................................... 20

4.4.2

Mezinárodní právo........................................................................ 25

4.4.3

Evropské právo ............................................................................. 26

4.4.4

Morální pravidla ........................................................................... 26

4.5

Spotřebitelské smlouvy....................................................................... 27

4.5.1

Strany smlouvy ............................................................................. 27

4.5.2

Kupní smlouva.............................................................................. 28

4.5.3

Smlouva o dílo.............................................................................. 28

4.5.4

Náležitosti subjektu právního úkonu ............................................ 29

4.5.5

Projevy vůle elektronickými prostředky....................................... 30

4.5.6

Uzavírání smluv............................................................................ 31

4.5.7

Formy smlouvy............................................................................. 33

PRAKTICKÁ ČÁST .............................................................................. 34

5. 5.1

Případ č. 1 ........................................................................................... 34

5.2

Případ č. 2 ........................................................................................... 36

5.3

Případ č. 3 ........................................................................................... 37

5.4

Případ č. 4 ........................................................................................... 39

5.5

Případ č. 5 ........................................................................................... 40

5.6

Případ č. 6 ........................................................................................... 40

6.

ZÁVĚR ................................................................................................... 43

7.

SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY .................................................... 45 7.1

Knižní publikace ................................................................................. 45

7.2

Internetové zdroje ............................................................................... 45

7.3

Právní normy....................................................................................... 46

1. ÚVOD Tato práce se vzhledem ke svému rozsahu nemůže zaobírat veškerými právními aspekty elektronického obchodování, protože jde o problematiku širokého obsahu. Proto jsem se zaměřila především na problematiku uzavírání e-smluv s konečnými spotřebiteli. V první řadě jsem se zaměřila na tuto problematiku proto, protože já sama jsem spotřebitelem, který přes Internet často nakupuje a v druhé řadě proto, protože v dnešní době je nutné začít brát Internet jako jednu z možností, jak koupit právě to, co zrovna potřebujeme. Nakupování přes Internet je velmi zajímavá oblast. Na jedné straně je eobchodům předpovídána skvělá budoucnost podpořená statistickými údaji o růstu počtu lidí „na síti“ a dokladována různými výzkumy mezi potencionálními zákazníky těchto obchodů. Na straně druhé se předpoklady ze strany komerčních subjektů nenaplňují v rozsahu, který byl všeobecně očekáván. Objem nákupů zřejmě nějakou dobu nebude srovnatelný s pohybem zboží a obraty řetězců supermarketů. Je to však pouze otázka času a růstu vybavenosti českých domácností. Výhody nákupu přes Internet jsou totiž na první pohled zřejmé a kdo se s nimi jednou seznámí, většinou je začne postupně využívat. [7] První nákupy přes Internet se uskutečnily v roce 1992, a to ve Spojených státech amerických. Prvním zbožím, se kterých se obchodovalo, byly hudební nahrávky na CD, následovaly dárkové předměty a knihy. S elektronikou se začalo obchodovat až později. V České Republice (dále jen ČR) se vývoj obchodování přes Internet datuje od roku 1996, kdy vznikl první e-obchod, jímž byla dodnes existující Vltava. Rozdílný vývoj na Starém a Novém kontinentu byl dán technologickým zaostáváním včetně rozšíření platebních karet. Ve Spojených státech se elektronické obchodování rozvíjelo hlavně díky oblibě a důvěře v on-line platby, kdežto u nás se zde projevovala a dodnes projevuje značná nedůvěra. K tomu, aby důvěra spotřebitelů v e-obchodování rostla, přispívá mimo jiné také Asociace pro elektronickou komerci (dále jen APEK). APEK je sdružením firem, podnikatelů a odborníků v oboru elektronického obchodu. Asociace byla založena v roce 1998 jako nezávislá organizace, která podporuje rozvoj elektronického obchodu v ČR. Mezi členy APEKu patří největší české internetové obchody, přední softwarové společnosti a finanční instituce. Od roku 1999 přispívá APEK k větší transparentnosti a informovanosti trhu certifikacemi. Certifikované internetové obchody zaručují svým 8

zákazníkům jistotu bezpečného a bezproblémového nakupování, což dokládá i zařazení značky „APEK Certifikovaný obchod“ do vládního programu Česká kvalita. [9] Existuje ale více možností, kde získat radu a podporu pro řešení spotřebitelského sporu. Sdružení českých spotřebitelů, nejstarší ze spotřebitelských organizací v ČR, založené již v roce 1990, provozuje svou pomocnou webovou stránku1. Zde poskytuje rady spotřebitelům, kteří o ni požádají, když mají potřebu řešit spotřebitelskou stížnost či reklamaci. [1]

1

Tato webová stránka je dostupná na Internetu: <www.regio.cz/spotrebitel>

9

2. CÍL PRÁCE Hlavním cílem této práce je seznámit čtenáře se základními právními aspekty elektronického obchodování, zejména s uzavíráním spotřebitelských smluv a to s ohledem na ustanovení právních předpisů České republiky. Mezi dílčí cíle patří, seznámit čtenáře s historií a právní povahou Internetu, jelikož právě přes tento nástroj se uzavírání smluv sjednávaných na dálku nejčastěji uskutečňuje a analyzovat právní skutečnosti, které vedou k uzavření takovýchto smluv. Dále specifikovat pojem elektronický obchod jak u nás v ČR, tak i ve světě, objasnit rozdíl mezi eBusiness a eCommercí a vysvětlit jak je možno tyto e-obchody dělit. Následně na to odpovědět na nejčastější dotazy spotřebitelů, které se týkají problematiky odstoupení od těchto smluv. Jelikož nakupování pomocí Internetu je dnes pro mnoho spotřebitelů ještě něco nového, bude přečtení mé práce pro potencionální zákazníky užitečné, neboť jim pomůže vyvarovat se možných chyb a hlavně pochopit základy této problematiky.

10

3. METODIKA Jelikož se jedná o právní tématiku, předpokladem k sepsání této bakalářské práce bylo nutné tuto problematiku nastudovat. I když je internetový prodej v dnešní době velice populární záležitost, na trhu se aktuálních knih s touto tématikou mnoho nevyskytuje. V této práci jsou především využity metody dedukce a komparace. Od určitých výroků, které jsou považovány za pravdivé (v tomto případě se jedná o právní normy), je deduktivním posuzováním logicky vyvozen závěr. Pomocí metody komparace, tedy metody srovnávání jevů, je možno poznat, v čem se elektronické obchodování liší od obchodování „klasického“. Celá práce je rozdělená na dvě části, a to na část teoretickou a praktickou. V první kapitole teoretické části práce, bude objasněna historie a právní povaha Internetu. V různých zdrojích jsou uvedeny různé informace o světové historii tohoto nástroje, proto tato práce bude vycházet především z publikace „Právní a daňové aspekty eobchodu“ kterou napsal rozsáhlý kolektiv autorů v čele s Pavlem Svobodou. V kapitole následující bude definován pojem e-obchod. Existuje mnoho variant definice tohoto pojmu, ale ve své podstatě se od sebe příliš neliší. Následovat bude kategorizace e-obchodů podle účastníků transakcí, podle otevřenosti použitého média a podle způsobu plnění. Kapitola čtvrtá se bude zabývat právní úpravou elektronického obchodování v ČR a také ve světě. Poslední kapitola této části je věnována spotřebitelským smlouvám. Druhá část práce vychází z praxe a je zaměřena převážně na problematiku odstoupení od smluv, uzavřených při použití prostředků komunikace na dálku. Obsahuje vysvětlení metodických postupů a to formou odpovědí na vybrané dotazy spotřebitelů. Jednotlivé případy jsou proloženy příslušnými zákony, které danou problematiku upravují.

11

4. TEORETICKÁ VÝCHODISKA PRÁCE 4.1 Historie a právní povaha Internetu E-obchod má počátky ještě dříve, než vznikl samotný Internet. Obchodovalo a obchoduje se on-line na uzavřených počítačových sítích mezi partnerskými podniky. V současnosti je základním nástrojem tohoto obchodu právě Internet, proto nejprve krátce něco o historii a právní povaze tohoto nástroje.

4.1.1

Historie Internetu ve světě Za skutečný historický prapočátek Internetu lze považovat rok 1958, kdy pre-

zident Eisenhower požádal o přidělení fondů na vytvoření Agentury moderních výzkumných projektů – ARPA (Advance Research Projects Agency). Cílem agentury měl být vývoj decentralizované počítačové sítě, která by umožnila komunikaci řídících středisek obranného systému USA a vybraných výzkumných pracovišť v případě jaderného útoku proti USA. Prostředky byly vyhrazeny z rozpočtu amerického vojenského letectva. [6]

Mezi nejdůležitější data v historii Internetu ve světě patří: 1958 – prezident Eisenhower požádal o přidělení fondů na vytvoření Agentury moderních výzkumných projektů (dále jen ARPA). Amerika tímto reagovala na vypuštění rakety Sputnik do vesmíru (tj. první družice obíhající Zemi, která byla vyvinuta Sovětským Svazem). 1966 – americké Ministerstvo obrany zakládá agenturu ARPA. Larry Roberts byl jmenován jejím vedoucím vědcem. 1969 – výsledkem projektu APRA je experimentální síť s přepojováním paketů „ARPANet“, která propojuje datová centra čtyř amerických univerzit. 1973 – první spojení datových center mimo území USA směrem do Anglie (University College of London) a Norska (NORSAR). 1974 – Intel uvolňuje první osmibitový mikroprocesor 8080 a tím startuje éru osobních počítačů.

12

1980 – zahájen experimentální provoz TCP/IP v síti ARPANet. Tim BernersLee píše program „Enguire Within“, který je předchůdcem dnešního systému World Wide Web. 1981 – IBM ohlašuje první osobní počítač. Společnost Microsoft vytváří pro tento osobní počítač operační systém MS-DOS (Microsoft Disk Operating Systém). 1983 – Jon Postel, Paul Mockapetris a Craig Partridge navrhují systém Domain Name System2 . Současně jsou v tomto roce navrženy domény nejvyšší úrovně .edu, .gov, .com, .mil, .org, .net. Z ARPANetu se vydělila vojenská síť MILNet (Military Network). 1985 – 15. března byla zaregistrována první doména „symbolic.com“. 1986 – v ARPANetu je připojeno více než 5000 serverů. 1987 – v USA bylo prodáno přes 25 miliónů osobních počítačů. 1990 – Tim Berners-Lee vytváří World Widw Web. Informační síť byla původně vyvinuta za účelem celosvětové spolupráce laboratoří fyziky vysokoenergetických částic, jež vyžadovala okamžité sdílení výsledků experimentů. 1995 – 24. srpna uvolňuje Microsoft operační systém MS Windows 95, 32bitový operační systém pro osobní počítače s převratným grafickým uživatelským rozhraním, podobným již tomu, který používáme dnes. [6]

Historie českého Internetu

4.1.2

Historie Internetu u nás se začala psát vlastně již v památných listopadových dnech roku 1989. V té době totiž padly politické bariéry, které až do té doby z principiálních důvodů bránily našemu zapojení do významnějších celosvětových sítí - mimo jiné i do Internetu. S ústupem politických překážek však rázem nabyly na významu překážky jiné, tentokráte již technického charakteru - naše země, po dlouholetému plánovitému "rozvoji" telekomunikací, neměla vhodnou komunikační infrastrukturu pro větší rozvoj počítačových sítí. [12]

2

DNS (Domain Name System) je hierarchický systém doménových jmen, který je realizován

servery DNS a protokolem stejného jména, kterým si vyměňují informace. Jeho hlavním úkolem a příčinou vzniku jsou vzájemné převody doménových jmen a IP adres uzlů sítě. Později ale přibral další funkce (např. pro elektronickou poštu či IP telefonii) a slouží dnes de facto jako distribuovaná databáze síťových informací.

13

Historie českého Internetu v datech: 1990 – v březnu se k nám dostává síť FIDO, ne kterou se napojují především stanice BBC. V Květnu tohoto roku se pak do Československa dostává i síť EUnet, která propojuje především osobní počítače s operačním systémem Unix. Teprve v říjnu se k nám dostává i evropská odnož sítě Bitnet, neboli síť EARN (European Academic and Research Network), která již vyžaduje trvalé spojení po pevných okruzích. Prvním uzlem této sítě u nás, a současně i tzv. národním uzlem sítě EARN pro tehdejší Československo, se stal střediskový počítač IBM 4381 v Oblastním výpočetním centru ČVUT v Praze. Tento uzel byl připojen do rakouského města Linz pevnou linkou o rychlosti 9,6 kbps. 1991 – v listopadu se poprvé Československo připojilo k Internetu. Komutovaná telefonní linka z OVC ČVUT na uzel Internetu v Rakouském Linzi byla později rozdělena na dvě části, první přenášela data pro EARN, druhá pro Internet. 1992 - 13. února na ČVUT v Praze dochází ke slavnostnímu aktu formálního připojení Československa k Internetu. V červnu uvolnilo České ministerstvo školství 20 miliónů korun na vybudování celostátní akademické páteřní sítě. Tento projekt dostal pojmenování FESNET (Federal Educational and Scientific NETwork), nicméně v průběhu roku se stávalo čím dál více zřejmé, že písmenko „F“ ve jménu FESNET nebude mít záhy co označovat. Proto se z původního FESNETu stal CESNET (Czech Educational and Scientific Network), zatímco na Slovensku se začal realizovat projekt sítě SANET (Slovak Academic Network). 1993 – V tomto roce vzniká akademická síť CESNET, koncem března má CESNET své uzly již v 11 městech v celé ČR. [12]

4.1.3

Právní povaha Internetu Technicky je Internet soustava serverů, komunikací a k nim připojených počí-

tačů, organizačně jsou to provozovatelé jednotlivých sítí a podsítí, směrovačů a páteřních propojek, zprostředkovatelé připojení (provideři), uživatelé apod. Tento prostředek jako celek nemá svého majitele. Majitele bychom pravděpodobně dokázali najít jen pro jednotlivé kousky sítí a servery, ovšem nenajdeme žádnou právnickou ani fyzickou osobu, která by byla naším partnerem, jakožto takovým. Z toho vyplývá jeho neuchopitelnost jako celku a obtížnost „vejít se“ do obvyklého právního řádu.

14

Řekněme si tedy z předchozího vyplývající kacířskou či provokativní myšlenku, že Internet právně neexistuje. Přesněji řečeno nemůže se nabývat práv ani se zavazovat. Internet jako takový tedy nemá právní subjektivitu. Tuto subjektivitu mohou mít v mezích stanovených právním systémem lidé, právnické osoby – sdružení FO nebo PO, účelová sdružení majetku, jednotky územní samosprávy a jiné subjekty o kterých to stanoví zákon (§ 18/1 ObčZ). Internet není ani ryze hmotným předmětem, tedy věcí, jak je chápána v základních právních normách. Není ani čistě nehmotným statkem, tj. právem nebo jinou majetkovou hodnotou – např. informací. A konečně není ani objektivní právní skutečností, nezávislou na lidském chování. Jedná se tedy o složitý informační systém, který se skládá ze všech výše uvedených komponent, tj. z různých subjektů práva. Absence majitele není jen problémem z hlediska naší schopnosti vnímat věci do určité míry jako vlastnictví, ale i z hlediska odpovědnosti za to, co se v Internetu odehrává. [5]

4.2 Definice e-obchodu Existuje spousta variant definice tohoto pojmu, ale ve své podstatě se od sebe příliš neliší. Pod pojmem „elektronický obchod“ rozumíme podnikání prováděné pomocí elektronických prostředků. To zahrnuje obchodování se zbožím hmotným (potraviny, hudební nahrávky atd.) i nehmotným (např. služby). Obsahuje všechny kroky od reklamy, výběru zboží, přes uzavření smlouvy, jejího plnění, a to včetně poprodejní podpory a souvisejících služeb. [7] Dokument Bílá kniha elektronického obchodu definuje tento pojem jako obchod, při němž komunikace mezi jeho účastníky probíhá zčásti nebo zcela po standardních datových sítích, prostřednictvím počítačů, jejich příslušenství a telekomunikačních zařízení. Zahrnuje jak výrobky, které jsou prodávány, příp. i placeny přes datové sítě, ale doručování je v hmotné podobě, tak i produkty, které jsou přes datové sítě doručovány v digitální, tedy nemateriální podobě, jako například software. [14]

15

4.2.1

Definice e-obchodu OECD, WTO, Práva EU

OECD (Organization for Economic Cooperation Development neboli Organizace pro ekonomickou spolupráci a rozvoj) Podle definice OECD zahrnuje e-obchod jakékoliv obchodní transakce, které provádějí osoby fyzické i právnické (dále jen FO a PO), přičemž tyto transakce jsou založeny na elektronickém zpracování a přenosu dat. [6]

WTO (World Trade Organization neboli Světová obchodní organizace) WTO pod e-obchod zahrnuje jak výrobky, které jsou podávány a placeny přes Internet a doručovány ve hmotné podobě, tak i produkty, které jsou přes Internet doručovány v podobě digitální. Tato široká definice tedy zahrnuje i transakce pomocí telefonu, faxu, televize apod. [6]

EU (The European Union neboli Evropská unie) Právo EU samotný pojem e-obchodu nedefinuje, ale nahrazuje jej pojmem „služby informační společnosti“. Těmito službami se rozumí všechny služby zpravidla poskytované za úplatu, na dálku, elektronicky a na individuální žádost příjemce služeb.

Pro účely této definice se rozumí: − „službou poskytovanou na dálku“ služba poskytovaná bez současné přítomnosti stran, − „službou poskytovanou elektronicky“ služba odeslaná z výchozího místa a přijatá v místě jejího určení pomocí elektronického zařízení pro zpracovaní a uchovávání dat (včetně digitální komprese) a jako celek odeslaná, přenesená nebo přijatá drátově, rádiově, opticky nebo jinými elektromagnetickými prostředky, − „službou na individuální žádost příjemce služeb“ služba poskytovaná přenosem dat na individuální žádost. [6]

4.2.2

eBusiness vs. eCommerce Zjednodušeně lze říci, že pojem eCommerce (e-commerce, e-komerce a jiné

varianty) je podmnožinou pojmu eBusiness. Většinou se pod tímto pojmem rozumí pře-

16

devším prodej či poskytování služeb přes Internet. Je to tedy transakční rozhraní na Internetu, různé webové stránky apod. kde je možnost provádět tyto prodeje či nákupy. Na druhé straně eBusiness je pojem řádově širší, zahrnuje nejen prodej a poskytování služeb přes Internet a procesy s tím spojeny, ale zahrnuje taktéž jiné specifické procesy a vztahy realizované prostřednictvím elektronických médií, jako např. eProcurement, eChannels, eBilling, eSettlement, eLearning, eGoverment atd. V podstatě každý podnikový proces se může zakytovat také ve své ePodobě, pokud je realizován pomocí elektronických komunikačních kanálů. [11]

4.3 Dělení e-obchodů Nyní si e-obchody rozdělíme do kategorií, a to podle subjektů, které mezi sebou uzavírají smluvní vztah, dále podle otevřenosti použitého média a nakonec podle způsobu plnění.

4.3.1

Dělení podle účastníků e-obchodování

4.3.1.1 B2B - Business to Business (obchodník → obchodník) Koncept B2B je nejstarší složkou elektronického obchodování. Tento koncept se týká obchodních vztahů a vzájemné komunikace mezi dvěma společnostmi (obchodníky) navzájem. Český obchodní zákoník ve svém platném znění definuje v § 2 podnikání jako soustavnou činnost, prováděnou samostatně podnikatelem vlastním jménem a na vlastní odpovědnost za účelem dosažení zisku.

Podnikatelem podle tohoto zákona je: a) osoba zapsaná v obchodním rejstříku, b) osoba, která podniká na základě živnostenského oprávnění, c) osoba, která podniká na základě jiného než živnostenského oprávnění podle zvláštních předpisů, d) osoba, která provozuje zemědělskou výrobu a je zapsána do evidence podle zvláštního předpisu.

17

Tyto vztahy většinou fungují na principu elektronické výměny dat. Těmi mohou být základní informace (např. objednávky, faktury), jejichž elektronická podoba umožňuje snížit náklady, automatizovat celý proces a zvýšit jeho rychlost. Vyšším stupněm B2B obchodování jsou různá B2B elektronická tržiště, jejich hlavním úkolem je zprostředkování obchodů. Nejsložitější B2B systémy potom fungují jako komunikační a distribuční sítě, sloužící především k regulaci již navázaných obchodních vztahů. Nemusí jít vždy nutně o transakce závislé na Internetu, neboť řada podniků vytváří vlastní specializované sítě pro omezený okruh svých obchodních partnerů.

4.3.1.2 B2C – Business to Customer (obchodník → zákazník) Je to patrně nejrozšířenější model internetového podnikání. Segment B2C zahrnuje především přímý prodej koncovým spotřebitelům či alespoň jeho podporu. [27]

Obvykle se rozlišují tři úrovně tohoto modelu: 1. Základem služeb B2C je snaha informovat o produktech, webová stránka zde vlastně plní funkci jakéhosi letáku či elektronického katalogu. 2. Vyšší úroveň B2C služeb přidává interaktivní formuláře, kde je například možnost zpětné vazby. 3. Nejvyšší úrovní B2C je potom samozřejmě samotný internetový obchod, nejlépe s možností rovnou zaplatit objednané zboží online.

4.3.1.3 C2C – Customer to Customer (zákazník → zákazník) Jedná se o typ e-obchodů, kdy mezi sebou komunikují dva zákazníci bez přímé účasti obchodníka. Nejčastěji se jedná o prodej nebo nákup použitého zboží. K provozování těchto operací většinou slouží e-inzeráty, e-bazary, e-aukce apod.

4.3.1.4 C2B – Customer to Business (zákazník → obchodník) Jde zatím o nejméně rozšířený typ e-obchodů. Jedná se o obchody, kdy zákazník oslovuje podnikatele, např. kdy definuje zboží a maximální cenu a vyzývá obchod-

18

níky k podání nabídek na uzavření smlouvy. Nejčastěji se tento typ uplatňuje u on-line nákupů letenek a ubytování.

4.3.1.5 B2G – Business to Government (obchodník → správa) Vedle klasických obchodních vztahů se do e-obchodu zahrnují i vztahy ke státní správě. Do segmentu B2G tedy patří nabídka produktů institucím státní správy a také veškerá komunikace s těmito zařízeními. Typickým, již fungujícím příkladem konceptu B2G může být stále se rozšiřující možnost podávat daňová přiznání s využitím elektronického podpisu.

4.3.1.6 G2B – Government to Business (správa → obchodník) Týká se obchodních vztahů a komunikace mezi správou a obchodníkem. Spadá sem např. zadávání veřejných zakázek, podávání informací o grantech, dotacích apod.

4.3.2

Dělení podle otevřenosti použitého média Podle otevřenosti použitého média dělíme transakce, které se mezi subjekty

uskutečňují na uzavřené a otevřené.

4.3.2.1 Uzavřené transakce Jde o transakce, které probíhají po uzavřených sítích mezi omezeným okruhem partnerů. Prostředí, ve kterém se tyto transakce uskutečňují, jsou dostupné jen vybraným a přesně specifikovaným subjektům. Jde například o firemní, klubové nebo univerzitní sítě. [6]

4.3.2.2 Otevřené transakce Tyto transakce probíhají mezi otevřeným počtem účastníků v prostředí rozsáhlé a obecně dostupné počítačové sítě. V dnešní době se bude jednat především o transakce přes Internet. [6]

19

4.3.3

Dělení podle způsobu plnění

4.3.3.1 Přímé e-obchody Tyto obchody jsou plně on-line. Objednávka, placení a zároveň dodávka nehmotných statků se uskutečňuje výhradně prostřednictvím elektronických prostředků v reálném čase. Nehmotnými statky se zde myslí např. software, informace a mediální produkty. [6]

4.3.3.2 Nepřímé obchody Zde on-line probíhá pouze objednávka či uzavření smlouvy, nejvýše ještě platba, ale plnění smlouvy ze strany prodávajícího, tj. dodávka zboží, probíhá tradičními prostředky. [6]

4.4 Právní úprava elektronického obchodování 4.4.1

Právní úprava v ČR Elektronické obchodování se ve svých základech neliší od obchodování v ka-

menných obchodech. Taktéž se můžeme dopustit stejných trestných činů, nebo správního deliktu při elektronickém prodeji, jako v kamenném obchodě. Na většinu právních vztahů, vznikajících při elektronickém obchodování, se tedy dají použít stejné právní normy, jako se použijí při běžném obchodování bez využití elektronických prostředků. Na druhou stranu má ale elektronické obchodování některé specifika, a proto se na některé jeho aspekty musí použít speciální předpisy.

4.4.1.1 Vztah klasického práva a práva e-obchodu Vznik elektronického obchodování vyvolal tři typy reakcí:


„klasické normy“ se aplikují bez dalšího i na e-obchod – jde např. o ochranu autorského práva,




e-obchod dal novou dimenzi klasické normě – např. určení rozhodného práva,




e-obchod si vynutil přijetí nových norem – např. elektronický podpis. [6]

20

4.4.1.2 Bílá kniha o elektronickém obchodu Bílá kniha o elektronickém obchodu je základním vládním dokumentem v oblasti podpory elektronického obchodu. Prezentuje vizi rozvoje elektronického obchodu v ČR a způsoby jeho podpory. Všeobecně jde o legislativní rámec zajišťující právní „mantinely“ rozvoje elektronického obchodu, specifikuje postupy a procesní realizaci obchodních vztahů v rámci tohoto trhu, který vnímá jako: „Elektronický obchod je ve svých principech globální a nadnárodní“. [14] V rámci tohoto dokumentu jsou rovněž dávána doporučení národním ekonomikám v rámci EU, jak by měly ve vzájemné mezinárodní spolupráci koordinovat a odstraňovat vzájemné bariéry pro spolupráci všech subjektů na trhu. Je zároveň základním dokumentem v oblasti podpory rozvoje tohoto segmentu tržního prostředí. [14]

4.4.1.3 Občanský zákoník 1. ledna 2000 vstoupila v účinnost poměrně významná novela občanského zákoníku. Tato novela vyšla ve Sbírce zákonů pod č. 367/2000. Novela vtěluje do ObčZ mj. tzv. spotřebitelské smlouvy, jejichž úprava je kompletně nová, do té doby u nás nikterak právně upravená. Zákonem č. 367/2000 Sb. dochází v oblasti spotřebitelských smluv k promítnutí tří směrnic Evropského společenství do našeho právního řádu.

Jsou to: a) směrnice Rady EU 93/13/EHS z 5.4.1993 o nekalých podmínkách ve spotřebitelských smlouvách, b) směrnice Rady EU 85/577/EHS z 20.12.1985 o ochraně spotřebitele při smlouvách sjednávaných mimo obchodní provozovnu, c) směrnice Evropského parlamentu a rady 97/7/EHS z 20.5.1997 o ochraně spotřebitele z hlediska smluv sjednávaných na dálku.

Samostatná část toho zákona je věnována smlouvám uzavřeným pomocí tzv. prostředků komunikace na dálku, kde jsou stanoveny podrobné podmínky zajišťující ochranu spotřebitele, neboť má v těchto případech omezenou možnost seznámení se

21

s výrobkem nebo službou a smlouvu uzavírá bez fyzické přítomnosti druhé smluvní strany. [5]

Podle § 53/1 ObčZ se prostředky komunikace na dálku rozumí zejména:


neadresovaný tisk,




adresovaný tisk,




typový dopis,




reklama v tisku s objednávkovým tiskopisem,




katalog,




telefon s i bez (lidské) obsluhy,




rozhlas,




videotelefon (telefon s obrazovkou),




videotext (mikropočítač a televizní obrazovka),




elektronická pošta,




faxový přístroj,




televize (televizní nákup, teleshopping),




veřejná komunikační síť – např. Internet.

Občanský zákoník také uvádí (§ 56/1), že spotřebitelské smlouvy nesmějí obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran. Toto ustanovení se nevztahuje na smluvní ujednání, která vymezují předmět nebo cenu plnění.

Nepřípustná jsou zejména smluvní ujednání, která a) vylučují nebo omezují odpovědnost dodavatele za jednání či opomenutí, kterým byla spotřebiteli způsobena smrt či újma na zdraví, b) vylučují nebo omezují práva spotřebitele při uplatnění odpovědnosti za vady či odpovědnosti za škodu, c) stanoví, že smlouva je pro spotřebitele závazná, zatímco plnění dodavatele je vázáno na splnění podmínky, jejíž uskutečnění je závislé výlučně na vůli dodavatele, d) dovolují dodavateli, aby spotřebiteli nevydal jím poskytnuté plnění i v případě, že spotřebitel neuzavře smlouvu s dodavatelem či od ní odstoupí, 22

e) opravňují dodavatele odstoupit od smlouvy bez smluvního či zákonného důvodu a spotřebitele nikoli, f) opravňují dodavatele, aby bez důvodů hodných zvláštního zřetele vypověděl smlouvu na dobu neurčitou bez přiměřené výpovědní doby, g) zavazují spotřebitele k plnění podmínek, s nimiž se neměl možnost seznámit před uzavřením smlouvy, h) dovolují dodavateli jednostranně změnit smluvní podmínky bez důvodu sjednaného ve smlouvě, i) stanoví, že cena zboží či služeb bude určena v době jejich splnění, nebo dodavatele opravňují k zvýšení ceny zboží či služeb, aniž by spotřebitel byl oprávněn od smlouvy odstoupit, je-li cena sjednaná v době uzavření smlouvy při splnění podstatně překročena, j) přikazují spotřebiteli, aby splnil všechny závazky i v případě, že dodavatel nesplnil závazky, které mu vznikly, k) dovolují dodavateli převést práva a povinnosti ze smlouvy bez souhlasu spotřebitele, dojde-li převodem ke zhoršení dobytnosti nebo zajištění pohledávky spotřebitele.

4.4.1.4 Zákon o ochraně spotřebitele Zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, stanoví některé podmínky podnikání významné pro ochranu spotřebitele, úkoly veřejné správy v oblasti ochrany spotřebitele a oprávnění spotřebitelů, sdružení spotřebitelů nebo jiných právnických osob založených k ochraně spotřebitelů. Tento zákon se vztahuje na prodej výrobků a poskytování služeb v případech, kdy k plnění dochází na území ČR. Na ostatní případy se vztahuje tehdy, souvisí-li plnění s podnikatelskou činností provozovanou na území ČR. [3]

Povinnosti prodávajícího Úprava § 3 až 19 zákona o ochraně spotřebitele ukládá prodávajícímu řadu povinností. Zejména se jedná o: a) poctivost prodeje výrobků a poskytování služeb, b) zákaz diskriminace spotřebitele, c) zákaz klamání spotřebitele, 23

d) poskytování informací o vlastnostech prodávaných výrobků nebo charakteru poskytovaných služeb, e) o označení prodávaných výrobků, f) informování spotřebitele v českém jazyce, g) informace o ceně prodávaných výrobků nebo poskytovaných služeb, h) o způsobu uplatnění odpovědnosti za vady výrobků a služeb, i) předvedení výrobku spotřebiteli, j) vydání záručního listu a dokladu o zakoupení výrobku nebo poskytnutí služby.

Tyto povinnosti má podle § 27 tohoto zákona i osoba, která provozuje svou podnikatelskou činnost neoprávněně. Spotřebitel je tedy chráněn i pro případ neoprávněného podnikání prodávajícího. [3]

Zákaz klamání spotřebitele Podle § 8/1 tohoto zákona nesmí nikdo klamat spotřebitele, zejména uvádět nepravdivé, nedoložené, neúplné, nepřesné, nejasné, dvojsmyslné nebo přehnané údaje, nebo zamlčet údaje o skutečných vlastnostech výrobků nebo služeb či úrovni nákupních podmínek.

4.4.1.5 Nejdůležitější právní normy v oblasti e-obchodu 1. Zákon č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů – upravuje ochranu osobních údajů o FO, práva a povinnosti při zpracování těchto údajů a stanoví podmínky, za nichž se uskutečňuje jejich předávání do jiných států, 2. zákon č. 116/2000 Sb., kterým se mění některé zákony na ochranu průmyslového vlastnictví. 3. zákon č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon) – je to komplexní zákon upravující mj. oblast autorství k dílům, převodu a přechodu majetkových práv autorských, práv příbuzných právu autorskému, zvláštních práv k databázím, správy autorských a jim příbuzných práv a ochrany těchto práv, 24

4. zákon č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích, 5. zákon č. 227/2000 Sb., o elektronickém podpisu – byly dány základní podmínky pro akceptaci elektronické formy provedení průkazného právního úkonu právním řádem České republiky, 6. zákon č. 367/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník ve znění pozdějších předpisů, 7. zákon č. 370/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník ve znění pozdějších předpisů, 8. zákon č. 480/2004 Sb., o některých službách informační společnosti, 9. zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele.

4.4.2

Mezinárodní právo Specifická mezinárodní právní úprava elektronického obchodování zatím není,

ale existují mezinárodní instituce, které v této oblasti vyvíjejí určitou iniciativu.

OSN (United Nations Organization neboli Organizace spojených národů) Na mezinárodním poli je v oblasti elektronického obchodu významná aktivita Komise OSN pro mezinárodní obchodní právo (UNCITRAL), která připravila v roce 1996 tzv. Modelový zákon o elektronickém obchodu (Model law on electronic commerce). V roce 2001 následovalo vytvoření Modelového zákonu o elektronickém podpisu (Model law on electronic signatures). Tyto modelové zákony sice nejsou závaznými právními normami, strany smlouvy ovšem v těchto smlouvách mohou sjednat, že pro ně závazné budou. Cílem UNCITRALu je přiblížit legislativu jednotlivých států v oblasti elektronického obchodování a ulehčit tak mezinárodní obchodování přes Internet.

OECD (Organization for Economic Cooperation Development neboli Organizace pro ekonomickou spolupráci a rozvoj) Další mezinárodní organizací vyvíjející činnost v oblasti elektronického obchodování je OECD. Tato organizace zveřejňuje příručky a pravidla, které obsahují doporučení státům a subjektům v oblasti elektronického obchodování. Tato instituce vydala např. Guidelines for Consumer Protection in the Context of Electronic Commerce. 25

4.4.3

Evropské právo Evropská unie již svůj směr postupu dala jednoznačně najevo přijetím směrnice

o e-ochodu č. 2000/31 (ÚL 2000 L 178/1), která tvoří lex generalis3 vůči jiným předpisům, relevantním pro e-obchod, jako jsou např.:

1. Směrnice 91/250 o právní ochraně počítačových programů (ÚL 1991 L 122, 42) 2. Směrnice 92/100 o půjčování a pronájmu autorských děl, ve znění pozdějších dodatků (ÚL 1992 L 346, 1) 3. Směrnice 95/46 o ochraně osobních dat (ÚL 1995 L 281, 31) 4. Směrnice 96/9 o právní ochraně databází (ÚL 1996 L 77, 20) 5. Směrnice 97/7 o smlouvách uzavíraných na dálku (ÚL 1997 L 144, 19) 6. Směrnice 97/66 o zpracování osobních údajů a ochraně soukromí v telekomunikačním sektoru 7. Směrnice 99/93 o elektronickém podpisu (ÚL 1999 L 13, 12)

Evropská úprava je postavena na zákazu předchozího povolování e-obchodu ze strany členských států, vyjma u takových služeb, kde elektronická část nehraje podstatnou roli anebo služeb, spadajících do působnosti směrnice 97/13 o generálních a individuálních licencích na telekomunikační služby. [6]

4.4.4

Morální pravidla Když Internet začínal, lidé kteří jej používali, byli technicky vzdělaní a tedy

rozuměli podstatě přenosu i protokolům. Ale s prudkým růstem zájmu o Internet, přicházeli noví uživatelé, kteří nejsou seznámení s jeho kulturou, natož s technickými náležitostmi sítí. [10] Je proto žádoucí tyto nováčky do síťové kultury rychle zaučit tak, aby mohli bez problémů Internet používat ke spokojenosti všech ostatních. Proto vznikl soubor pravidel, jak se na síti chovat. [10]

3

Latinský výraz pro právní předpis obecné povahy, jeden z pojmů párové dvojice lex generalis

- lex specialis. Mezi oběma kategoriemi platí přednostní použití předpisu speciálního před předpisem generálním (obecným), pokud oba upravují stejnou otázku.

26

Jedná se pouze o etická pravidla, jejichž dodržování nelze vynucovat. Jsou plně založena na dobrovolnosti jejich přijetí každým jednotlivým uživatelem Internetu. Tato pravidla jsou často definovaná vlastníkem/nájemcem připojení k Internetu (univerzita, státní instituce, soukromá organizace apod.), které jejich dodržování mohou vynutit jejich zakotvením ve svých vnitřních předpisech. [6] Těchto neformálních pravidel by jistě bylo možné najít na Internetu mnoho, zformovalo se však jisté „desatero základních pravidel chování“, pro která se vžil neformální název netiquette. [6]

4.5 Spotřebitelské smlouvy Podle § 52/1 ObčZ jsou spotřebitelskými smlouvami smlouvy kupní, o dílo, případně jiné smlouvy, pokud smluvními stranami jsou na jedné straně spotřebitel a na druhé straně dodavatel. Smluvní ujednání spotřebitelských smluv se dle § 55/1 ObčZ nemohou odchýlit od zákona v neprospěch spotřebitele. Spotřebitel se zejména nemůže vzdát práv, která mu zákon poskytuje, nebo jinak zhoršit své smluvní postavení.

4.5.1

Strany smlouvy

4.5.1.1 Spotřebitel Pojem spotřebitel je v české úpravě upraven dvěma právními normami. Jednak je tento pojem definován v občanském zákoníku a jednak je definován v zákoně o ochraně spotřebitele. Pro účely zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele se rozumí spotřebitelem fyzická nebo právnická osoba, která nakupuje výrobky nebo užívá služby za jiným účelem než pro podnikání s těmito výrobky nebo službami. Podle § 52/3 ObčZ je spotřebitelem osoba, která při uzavírání a plnění smlouvy nejedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti. Nejednoznačnost se projevuje v otázce, zda spotřebitel může být podle českého práva podnikatelem. Z výše uvedených definic však jednoznačně vyplývá, že v žádném případě nesmí spotřebitel předmět smlouvy využívat k podnikání.

27

4.5.1.2 Dodavatel Druhou smluvní stranou spotřebitelské smlouvy je dodavatel. Dodavatel je podle § 52/3 ObčZ osoba, která při uzavírání a plnění smlouvy jedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti.

4.5.2

Kupní smlouva Prodejem se rozumí uzavření kupní smlouvy, při čemž dochází k nabytí vlast-

nického práva kupujícím k prodávané věci. Prodejce se zavazuje odevzdat zákazníkovi do vlastnictví, podle jeho výběru, zboží určené k prodeji a zákazník má povinnost zboží zaplatit a převzít. Je však na něm, na zákazníkovi, jaké zboží si vybere. [2] Takovou kupní smlouvu je třeba odlišit od kupní smlouvy obchodní, jenž je uzavírána podle obchodního zákoníku a vztahuje se na obchody typu B2B, tedy mezi podnikateli při podnikatelské činnosti. [4]

Podstatnými náležitostmi takové smlouvy jsou: a) předmět, b) cena předmětu.

Kupní cena musí být vyjádřena v penězích, a to konkrétní částkou, nebo musí být uveden alespoň způsob jejího dodatečně určitého stanovení po uzavření kupní smlouvy. Výše kupní ceny je určena dohodou, kterou je však potřeba sjednat v souladu s obecně závaznými předpisy, které jsou uvedeny v zákoně č. 526/1990 Sb., o cenách, jinak hrozí sankce relativní neplatnosti. [4]

4.5.3

Smlouva o dílo Smlouvou o dílo se zhotovitel zavazuje vytvořit na své nebezpečí dílo pro ob-

jednatele a objednatel se zavazuje dílo převzít a zaplatit jeho cenu. [4]

Podstatnými náležitostmi takové smlouvy jsou: a) předmět smlouvy (dílo), b) cena díla, c) závazek zhotovitele provést dílo na vlastní nebezpečí. 28

K charakteristickým znakům díla patří to, že je to vždy výsledek určité pracovní činnosti zhotovitele a že v době uzavírání smlouvy ještě neexistuje, protože má vzniknout teprve v budoucnu. Dílo vzniká podle zadání objednatele (u elektronického obchodování se bude jednat např. o zhotovení jazykového překladu). [4] Cena díla je stanovena dohodou, zvláštním předpisem nebo může být dohodnuta podle rozpočtu. Jestliže cena byla dohodnuta podle rozpočtu, nesmí být bez souhlasu objednatele zvýšena. Dodatečné práce a náklady může zhotovitel účtovat pouze tehdy, když je objednatel dodatečně písemně schválí. Na změny cenových předpisů je zhotovitel povinen písemně upozornit a oznámit novou cenu, objednatel může bez zbytečného odkladu od smlouvy okamžitě odstoupit nebo zaplatit cenu novou. [4] Zákon je zde tedy velmi přesný. Objednatel – spotřebitel by si měl pečlivě hlídat, aby jeho závazky – součinnost – byly jasně písemně vymezeny, aby nebyl vystaven nebezpečí zbytečných výloh. [1]

4.5.4

Náležitosti subjektu právního úkonu U smluvních stran vyvstává otázka smluvní způsobilosti. Ta se řeší podle práva

té které smluvní strany. Nicméně v případě nezpůsobilosti může dojít k uzavření neplatné e-smlouvy, protože u takové smlouvy uzavřené na dálku nemá druhá smluvní strana, byť v dobré míře, ani tušení o kontraktační4 nezpůsobilosti druhé smluvní strany. Žádné prohlášení nezpůsobilé strany nemůže přitom takovou neplatnost sanovat. [6] Aby tedy mohl spotřebitel vůbec být subjektem právních vztahů, musí mít právní subjektivitu, tedy musí být právem uznán za subjekt právních vztahů způsobilý mít práva a povinnosti. K tomu, aby spotřebitel mohl na základě vlastní vůle vstupovat do právních vztahů, musí disponovat taktéž způsobilostí k právním úkonům. [3]

4.5.4.1 Právní subjektivita Pojmem právní subjektivita je v označována způsobilost osoby mít práva a povinnosti, tedy způsobilost být subjektem (nositelem) práv a povinností z právních vztahů. Právní subjektivita je tedy jiným výrazem pro způsobilost k právům a povinnostem.

4

kontraktace - sjednávání a uzavírání smluv

29

Způsobilost k právům a povinnostem FO vzniká (§ 7 ObčZ) narozením a zaniká smrtí nebo prohlášením FO za mrtvou.

4.5.4.2 Způsobilost k právním úkonům Způsobilost FO vlastními právními úkony nabývat práv a brát na sebe povinnosti vzniká v plném rozsahu zletilosti (§ 8 ObčZ). Zletilost se nabývá dovršením osmnáctého roku. Před dosažením tohoto věku se zletilosti nabývá jen uzavřením manželství, které je podle zákonu č. 94/1963, o rodině možné výjimečně uzavřít již ve věku šestnácti let, jestliže to je v souladu se společenským účelem manželství. Toto předčasné uzavření manželství musí povolit soud.

4.5.4.3 Způsobilost nezletilých k právním úkonům Podle § 9 ObčZ mají nezletilí způsobilost jen k takovým právním úkonům, které jsou svou povahou přiměřené rozumové a volní vyspělosti odpovídající jejich věku. S rozvojem elektronického prodeje rostou také možnosti nezletilých, jak nakoupit zakázané výrobky. Elektronické obchody nám v dnešní době umožňují koupit si „na síti“ vše, po čem toužíme a výjimkou není ani nákup cigaret, doutníků či alkoholu. Internetové obchody prodávající tento druh sortimentu mají sice na svých stránkách umístěno varování, které zní např. takto: upozorňujeme, že prohlížení této sekce a objednávání produktů z obsažených kategorií je podmíněno věkem minimálně 18 let, ale prodávající se musí spolehnout na to, že spotřebitelé budou tuto skutečnost brát na vědomí. Řešením by podle mého názoru mohlo být, že se udělí těmto e-obchodům povinnost označit balíky s tímto zbožím např. nálepkou alkohol, tabák apod. a zaměstnanci pošty při předání balíků zkontrolují, zda je kupující již plnoletý.

4.5.5

Projevy vůle elektronickými prostředky Smlouva je dvou nebo vícestranný právní úkon, tj. podle § 34 ObčZ projev vů-

le směřující zejména ke vzniku, změně nebo zániku těch práv nebo povinností, které právní předpisy s takovým projevem spojují.

30

Občanský zákoník (§ 35/1) říká, že projev vůle může být učiněn jednáním nebo opomenutím, může se stát výslovně nebo jiným způsobem nevzbuzujícím pochybnosti o tom, co chtěl účastník projevit. Výše uvedené platí i pro elektronické projevy vůle – vyjádření v e-mailu, kliknutím na ikonku apod. Od vůle projevené prostřednictvím zařízení na zpracování dat je třeba odlišit tzv. počítačový projev, kdy počítač sám automaticky vygeneruje reakci na akci. Zde evidentně chybí projev lidské vůle v reálném čase. Protože však počítačová reakce byla naprogramována člověkem, jedná se přece jenom o projev lidské vůle. Zvláštní problém může způsobit deformace sdělení při přenosu. zde platí, že dojde-li při přenosu ke změně zasílané informace, jdu o omyl ve smyslu § 49a ObčZ. [6]

4.5.6

Uzavírání smluv Smlouva jako zpravidla dvoustranný právní úkon vzniká ze dvou jednostran-

ných adresovaných právních úkonů dvou různých stran. K jejímu vzniku se vyžaduje, aby jejich adresnost byla vzájemná, byla obsahově shodná a vyjadřovala smluvní konsensus5. Předpokladem pro vznik smlouvy je tedy existence návrhu na uzavření smlouvy, přijetí návrhu a smluvního konsensu. [3]

4.5.6.1 Návrh na uzavření smlouvy Návrh na uzavření smlouvy je podle § 43a/1 ObčZ projev vůle směřující k uzavření smlouvy, jenž je určen jedné nebo více určitým osobám.

Obsah návrhu musí mj. a) být určitý a srozumitelný (§53/3 ObčZ), b) v pochybnostech o výkladu se použije vždy výklad příznivější pro spotřebitele (§ 55/3 ObčZ), c) být formulován v dobré víře (§ 53/3 a taktéž §56/1 ObčZ),

5

konsensus - shoda názorů, souhlas, společný postoj obou stran smlouvy

31

d) nesmí vést ke značné nerovnováze v neprospěch spotřebitele (§ 56/1 ObčZ), e) nesmí obsahovat tzv. nekalá ustanovení (§ 56/1 a též § 56/3 ObčZ), f) brát v úvahu potřebu chránit spotřebitele (§ 53/4 a též § 53/5 ObchZ), g) obsahovat informace o tom, zda je smlouva po svém uzavření dodavatelem archivována a zda je přístupná (§ 53a/1 ObčZ), h) informace o jednotlivých technických krocích vedoucích k uzavření smlouvy (§ 53a/1 ObčZ), i) informace o jazycích, v nichž lze smlouvu uzavřít (§ 53a/1 ObčZ), j) informace o možnosti zjištění a opravování chyb vzniklých při zadávání dat před podáním objednávky (§ 53a/1 ObčZ) k) a také informace o kodexech chování, které jsou pro dodavatele závazné nebo které dobrovolně dodržuje (§ 53a/1 ObčZ).

4.5.6.2 Přijetí návrhu Přijetím návrhu je podle § 43c/1 ObčZ včasné prohlášení učiněné osobou, které byl návrh určen, nebo jiné její včasné jednání, z něhož lze odvodit její souhlas. Přijetí lze odvolat, jestliže odvolání dojde navrhovateli nejpozději současně s přijetím. Přijetí návrhu, které obsahuje dodatky, výhrady, omezení nebo jiné změny, je odmítnutí návrhu předchozího a považuje se za návrh nový. Přijetí návrhu je však odpověď, jež vymezuje obsah navrhované smlouvy jinými slovy, jestliže z odpovědi nevyplývá změna obsahu navrhované smlouvy. Obecně platí, že projev vůle vůči nepřítomné osobě je účinný momentem dojití (§ 45/1 ObčZ). Běžné e-mailové systémy umožňují automatické potvrzení o dojití emailu, i když adresáti mohou většinou odesílání takového potvrzení zabránit.

4.5.6.3 Uzavření smlouvy Podle § 44 ObčZ je smlouva uzavřena okamžikem, kdy přijetí návrhu na uzavření smlouvy nabývá účinnosti. Mlčení nebo nečinnost samy o sobě však neznamenají přijetí návrhu.

32

Jak návrh na uzavření smlouvy, tak i přijetí návrhu jsou jednostrannými adresovanými právními úkony. Podmínkou účinnosti právních úkonů je doručení druhé straně (§ 45/1 ObčZ). Podá-li spotřebitel objednávku prostřednictvím některého prostředku komunikace na dálku, je dodavatel podle § 53/5 ObčZ povinen prostřednictvím některého prostředku komunikace na dálku neprodleně potvrdit její obdržení; to neplatí při uzavírání smlouvy výlučně výměnou elektronické pošty nebo obdobnou individuální komunikací. Objednávka a potvrzení jejího obdržení jsou považovány za doručené, pokud se s nimi strany, jimž byly určeny, mohou seznámit (viz příloha č. 4).

4.5.7

Formy smlouvy Podle § 40/1 ObčZ je podmínkou platnosti každé smlouvy, že byla uzavřena

v náležité formě, tj. ve formě, kterou vyžaduje zákon nebo dohoda účastníků. Podle občanského zákoníku může být forma smlouvy určena tedy i dohodou stran, samozřejmě pokud zákon neukládá formu sám příkazem, tedy kogentním ustanovením. Podle § 53a/3 ObčZ musí být smlouva poskytnuta spotřebiteli ve formě, která umožňuje archivaci a reprodukci. Zásadně odchylný postup je podle § 272 ObchZ. Ve vztazích upravených tímto zákonem smlouva musí být uzavřena písemně, když alespoň jedna ze stran jednání o uzavření smlouvy projeví vůli, aby smlouva byla uzavřena v písemné formě. Stručně řečeno to znamená, že ve vztahu podle obchodního zákoníku stačí, aby kterákoliv ze stran prohlásila, že to chce tzv. „dát na papír“. Má-li pak být smlouva platná, musí být písemná i když ostatní strany s tím nesouhlasí.

33

5. PRAKTICKÁ ČÁST Při nákupu zboží pomocí některého z prostředků komunikace na dálku má spotřebitel daleko lepší možnosti, jak odstoupit od sjednané smlouvy, než spotřebitel, který zboží zakoupil v „kamenném obchodě“. Je tomu tak proto, protože má daleko menší možnosti seznámit se a vyzkoušet si dané zboží. Většina spotřebitelů ale o této skutečnosti nemá ani nejmenší tušení, a proto se v této části práce zaměřím na tuto problematiku.

5.1 Případ č. 1 Produkt / služba: Nábytek

Stručný popis předmětu stížnosti: Dobrý den, zakoupil jsem si počítačovou skříň nejmenované značky. U této skříně jsem objevil vadu a to takovou, že dvě úchytky z šesti jsou ulomené. Jedná se o úchytky, které přidržují přední část skříně. Můžu požadovat vráceni peněz i když jsem toto zboží koupil přes Internet? Podle mého názoru se jedná o neopravitelnou závadu.

Řešení dané situace: Občanský zákoník v § 53/7 říká, že byla-li smlouva uzavřena při použití prostředků komunikace na dálku, má spotřebitel právo od smlouvy odstoupit bez uvedení důvodu a bez jakékoliv sankce do 14 dnů od převzetí plnění.

Uplatní-li spotřebitel právo na odstoupení od smlouvy podle § 53/7 ObčZ, má dodavatel podle § 53/10 ObčZ právo na náhradu skutečně vynaložených nákladů spojených s vrácením zboží. Dodavatel je zároveň povinen vrátit spotřebiteli zaplacené finanční částky nejpozději do 30 dnů od odstoupení od smlouvy.

Při řešení tohoto problému se naskýtá otázka, kdy byla počítačová skříň zakoupena, přesněji kdy došlo k jejímu převzetí. Zákon v případě smluv uzavřených na dálku (tedy u smluv uzavřených přes Internet) dává spotřebiteli právo odstoupit od smlouvy do 14 dnů od převzetí plnění. Spotřebitel je oprávněn odstoupit v mezích této lhůty od smlouvy bez uvedení důvodu a bez sankcí.

34

Pokud tedy ještě neuběhlo čtrnáct dní od převzetí věci, tak můžete od této kupní smlouvy odstoupit a dožadovat se navrácení peněz, které jste za tuto skříň zaplatil. Zboží je možné vrátit dodavateli osobním navrácením (pokud má dodavatel zřízenou pobočku) nebo doručením zboží na vlastní náklady prostřednictvím některého z přepravců (např. Česká pošta).

V případě, že se rozhodnete pro odstoupení od smlouvy je nutné splnit následující podmínky: − zboží musí být nepoškozené, bez známek užívání či opotřebení, − pokud možno v původním obalu, − s veškerým příslušenstvím (tedy včetně návodů, záručních listů apod.). V případě odstoupení od smlouvy doporučuji užít k tomu určený formulář (viz příloha č. 2).

Občanský zákoník v § 596 říká, že má-li věc vady, o kterých prodávající ví, je povinen kupujícího při sjednávání kupní smlouvy na ně upozornit.

Jestliže dodatečně vyjde najevo vada, na kterou prodávající kupujícího neupozornil, má kupující právo na přiměřenou slevu ze sjednané ceny odpovídající povaze a rozsahu vady. Jde-li o vadu, která činí věc neupotřebitelnou, má též právo od smlouvy odstoupit (§ 597/1 ObčZ).

Právo odstoupit od smlouvy má kupující i tehdy, jestliže jej prodávající ujistil, že věc má určité vlastnosti, zejména vlastnosti kupujícím vymíněné, anebo že nemá žádné vady, a toto ujištění se ukáže nepravdivým (§ 597/2 ObčZ).

Pokud kupující uplatní právo na odstoupení od smlouvy kvůli výše uvedenému, má taktéž právo na úhradu nutných nákladů dodavatelem, které mu vznikly v souvislosti s uplatněním jeho práv (§ 598 ObčZ).

Vady musí kupující uplatnit u prodávajícího bez zbytečného odkladu (§ 599 ObčZ).

35

Pokud již uplynula doba po kterou je možno odstoupit od této smlouvy, tak i přesto podle § 597 ObčZ můžete od smlouvy odstoupit, ale jen tehdy, pokud jde o vadu, která činí věc neupotřebitelnou. Je otázka, zda se ulomení Vámi zmiňovaných úchytek považuje za takovouto vadu. Pokud se jedná o vadu, kterou je možno opravit, tak prodávající je povinen podle § 597/1 ObčZ Vám poskytnout přiměřenou slevu ze sjednané ceny. Pokud se tedy vážně jedná o vadu, která činí věc neupotřebitelnou, tak bych Vám doporučovala odstoupit od smlouvy z tohoto důvodu i kdyby stále ještě neuplynula výše zmiňovaná čtrnáctidenní lhůta pro odstoupení bez udání důvodu. Doporučuji Vám to proto, protože tak máte právo na úhradu nutných nákladů, které Vám vznikly v souvislosti s uplatněním Vašich práv (balné, poštovné apod.).

5.2 Případ č. 2 Produkt / služba: Počítačová myš

Stručný popis předmětu stížnosti: Před týdnem jsem si přes e-shop objednal počítačovou myš, kterou jsem následně šel zaplatit a vyzvednout osobně na jejich pobočku. Vše bylo v pořádku až do okamžiku, kdy jsem ji doma vyzkoušel a zjistil, že mi silně nevyhovuje, a rozhodl jsem se využít možnosti vrácení zboží bez udání důvodu, o kterém jsem byl přesvědčen, že mi zákon umožňuje. Když jsem došel do firmy, byl jsem nemile překvapen. Pokud si totiž zboží vyzvednu osobně, tak údajně nenastává situace, o které mluví ObčZ v § 53/7. Po argumentaci, že zákon hovoří o "uzavření smlouvy" a nikoliv o převzetí mi bylo řečeno, že tím, že dám zboží do košíku v e-shopu a ten následně odešlu, žádnou smlouvu vlastně neuzavírám. Celá kauza pokračovala tak, že jsem byl odeslán na servisní oddělení, kde bylo zkontrolováno, zda je myš v pořádku, a následně mi byly vráceny peníze se storno poplatkem 200 Kč za to, že jsem použil baterie, které se dodávají k myši, na to, abych ji vyzkoušel. Měl prodávající právo takto se zachovat?

36

Řešení dané situace: Citace § 53/7 ObčZ viz kapitola 5.1 Případ č. 1

Rozhodným pro právo odstoupit od smlouvy je způsob uzavření smlouvy, nikoliv způsob předání zboží. Je samozřejmé, že k předání zboží, musí dojít v každém případě klasickou, tedy neelektronickou cestou. Pro Vaše právo od smlouvy odstoupit není tedy rozhodující, zda k předání došlo poštou, využitím třetí osoby nebo tak, že si zboží vyzvednete osobně. Kupní smlouva je uzavřena již při objednávce a způsob zaplacení nebo převzetí zboží není rozhodující. Máte tedy právo od této smlouvy odstoupit a firma není oprávněna žádat jakýkoli storno poplatek. Při odstoupení od smlouvy jsou si strany povinny vrátit veškeré vzájemné plnění, tedy vy musíte vrátit věc se všemi součástmi a prodejce celou zaplacenou částku. Obraťte se tedy znovu na prodejce a žádejte zpět uvedený storno poplatek. Pokud bude prodejce i nadále trvat na svém, tak Vám nezbývá nic jiného, než obrátit se v této záležitosti na příslušný soud.

5.3 Případ č. 3 Produkt / služba: Externí zařízení k PC

Stručný popis předmětu stížnosti: V jednom nejmenované elektronickém obchodě jsem si zakoupil externí zařízení Pinnacle PCTV 310e6. Je to starší model, ale za sníženou cenu, proto jsem neodolal a koupil jsem si ho. Ale to, co bylo zobrazeno v jejich nabídce, neodpovídalo tomu, co mi odeslali. Kus smotaného kartonu a v něm použitý tuner, bez SW a bez příslušenství. Jediné co přibalili, byl dálkový ovladač, ale pozor - jiný typ, než který má k tuneru patřit a samozřejmě s tímto zařízením není kompatibilní. Prodejce mi odmítl poskytnout jakoukoli slevu na toto zboží a když jsem jim zásilku obratem vrátil s tím, že chci po nich vrátit peníze které jsem jim za toto zařízení zaplatil, odmítli mi navíc také proplatit náklady, které jsem vynaložil za poštovné a balné spojené s vrácením této věci. Mám

6

Pinnacle PCTV 310e je externí zařízení – tuner, který se připojuje k PC či Notebooku pomocí

USB 2.0.

37

právo požadovat od prodejce proplacení nákladů, které jsem jmenoval? Mám nárok na slevu z dohodnuté ceny?

Řešení dané situace: Občanský zákoník v § 597/2 říká: Právo odstoupit od smlouvy má kupující i tehdy, jestliže jej prodávající ujistil, že věc má určité vlastnosti, zejména kupujícím vymíněné, anebo že nemá žádné vady, a toto ujištění se ukáže nepravdivým. A v § 598 uvádí, že kupující má právo na úhradu nutných nákladů, které mu vznikly v souvislosti s uplatněním práv z odpovědnosti za vady.

Nejprve k otázce, zda máte v tomto případě právo požadovat od dodavatele náhradu za náklady, které jste vynaložil v souvislosti s vrácením zboží. Důležitá je odpověď na otázku, zda prodávající inzeroval na svých webových stránkách, že součástí výrobku je také software a příslušenství. Vy tvrdíte, že tomu tak bylo, takže podle § 597/2 ObčZ máte právo odstoupit od smlouvy a máte právo na úhradu nutných nákladů, které Vám vznikly s souvislosti s uplatněním práv z odpovědnosti za vady.

Jestliže dodatečně vyjde najevo vada, na kterou prodávající kupujícího neupozornil, má kupující právo na přiměřenou slevu ze sjednané ceny odpovídající povaze a rozsahu vady (§ 597/1 ObčZ).

Teď k otázce, zda máte v tomto případě nárok na slevu z dohodnuté ceny. Povinnost dát Vám slevu z dohodnuté ceny má dodavatel tehdy, jestliže dodatečně vyjde najevo vada, na kterou Vás předem neupozornil. Podle mého názoru se ve Vašem případě o vadu v právém slova smyslu nejedná. Ve Vašem případě se jedná o to, jak jsem již uvedla výše, že Vás prodávající ujistil, že tento výrobek má určité vlastnosti, které ve skutečnosti nemá.

38

5.4 Případ č. 4 Produkt / služba: Software

Stručný popis předmětu stížnosti: Dobrý den, před deseti dny jsem si přes Internet předplatila přístup k sdílenému účtu RapidShare. Server rapidshare.com je specifická služba, která nabízí uživatelům Internetu kvalitní, rychlé a hlavně jednoduché stahování jejich souborů nebo souborů jiných uživatelů Internetu, kteří tyto soubory na stránky rapidshare.com umístili. Dnes si však nejsem jistá, zda bych využila naplno celý objem dat, který mohu pomocí tohoto účtu stáhnou pro své potřeby, proto jsem se rozhodla, že odstoupím od smlouvy. Tento účet je brán jako software, proto navrácení peněz je možné pouze u nepoužitého zboží, tedy pouze u toho premium účtu, kde zatím nedošlo k prvnímu přihlášení (resp. k aktivaci premium účtu). V mém případě k této aktivaci nedošlo. V obchodním zákoníku jsem našla, že mám právo u smlouvy sjednané na dálku odstoupit do čtrnácti dnů, ale prodejce, přes kterého jsem si tuto službu předplatila má uvedeno v obchodních podmínkách pouze týdenní lhůtu na odstoupení (viz příloha č. 3). Chtěla jsem se tedy zeptat jakou lhůtu na odstoupení mám. Jsou obchodní podmínky nadřazené občanskému zákoníku?

Řešení dané situace: Obchodní podmínky jsou kategorií, která vyžaduje zvláštní obezřetnost z několika hledisek. Podle § 273 ObchZ jde buď o podmínky vypracované odbornou nebo zájmovou organizací, jejichž znalost se u profesionálů předpokládá, a stačí proto na ně odkázat (všeobecné obchodní podmínky), anebo jiné podmínky, jejichž znalost se obecně nepředpokládá. U těchto jiných obchodních podmínek požaduje zákon, aby buď byly ke smlouvě přiloženy, nebo aby byly stranám uzavírajícím smlouvu známé.

Občanský zákoník v § 55/1 říká, že smluvní ujednání spotřebitelských smluv se nemohou odchýlit od zákona v neprospěch spotřebitele. Spotřebitel se zejména nemůže vzdát práv, které mu zákon poskytuje, nebo jinak zhoršit své smluvní postavení.

V pochybnostech o významu spotřebitelských smluv platí výklad pro spotřebitele příznivější (§ 55/2 ObčZ).

39

I když jste při zakoupení tohoto produktu souhlasila s všeobecnými obchodními podmínkami serveru, tak i přesto máte stále nárok na čtrnáctidenní lhůtu na odstoupení od smlouvy sjednané pomocí prostředků komunikace na dálku. Jak si můžete přečíst výše, tak se nemůžete jako spotřebitel vzdát svých práv, které Vám zákon poskytuje. Doporučovala bych Vám zkontaktovat prodejce tohoto produktu a upozornit ho na tento nedostatek v jím uvedených všeobecných obchodních podmínkách. Pokud Vám prodejce odmítne vrátit Vámi zaplacenou finanční částku, tak vyplňte formulář pro odstoupení od kupní smlouvy (viz příloha č. 2) a pošlete tento vyplněný formulář na emailovou adresu prodejce, tento odeslaný e-mail si nezapomeňte uložit do schránky s odeslanými e-maily. V případě, že ani poté nebude Vašim požadavkům vyhověno, tak bych Vám doporučovala vyhledat právního zástupce a domáhat se svých práv soudní cestou.

5.5 Případ č. 5 Produkt / služba: Kompaktní disk

Stručný popis předmětu stížnosti: Dobrý den, před týdnem mi přišlo na dobírku CD nejmenované kapely, které jsem si objednal přes Internet. Tento kompaktní disk měl být dárkem k Vánocům pro mého syna, ale dozvěděl jsem se, že mu již toto CD koupila jeho sestra. CD jsem již rozbalil z původního celofánového obalu, abych vyzkoušel, zda hraje. Chtěl jsem se u Vás informovat, zda je možné toto CD vrátit zpět prodejci a požadovat navrácení finančních prostředků, které jsem vynaložil.

Řešení dané situace: Spotřebitel nemůže podle § 53/7 ObčZ uplatnit čtrnáctidenní ani tříměsíční lhůtu pro odstoupení v případě, že se jednalo o uzavření těchto smluv: a) na poskytování služeb, jestliže s jejich plněním bylo s jeho souhlasem započato před uplynutím lhůty 14 dnů od převzetí plnění, b) na dodávku zboží nebo služeb, jejichž cena závisí na výchylkách finančního trhu nezávisle na vůli dodavatele, c) na dodávku zboží upraveného podle přání spotřebitele nebo pro jeho osobu, ja-

40

kož i zboží, které podléhá rychlé zkáze, opotřebení nebo zastarání, d) na dodávku audio a video nahrávek a počítačových programů, porušil-li spotřebitel jejich originální obal, e) na dodávku novin, periodik a časopisů, f) spočívajících ve hře nebo loterii.

CD neboli kontaktní disk je audio nahrávka, která podléhá autorskému zákonu. Tím, že jste CD již rozbalil z původního obalu, tak jste se připravil o právo od smlouvy odstoupit. To znamená, že si bohužel budete muset CD nechat, případně ho darovat někomu jinému.

5.6 Případ č. 6 Produkt / služba: Notebook

Stručný popis předmětu stížnosti: Dobrý den, před třemi týdny jsem si zakoupila přes Internet notebook. Notebook mi nevyhovuje a chtěla bych ho vrátit, ale na stránkách prodejce jsem nenašla žádné informace o odstoupení od smlouvy a tyto informace mi ani nebyly písemně poskytnuty. Jakou mám lhůtu na odstoupení od smlouvy?

Řešení dané situace: Při jednání pomocí některého z prostředků komunikace na dálku musí být podle § 53/4 ObčZ spotřebiteli s dostatečným předstihem před uzavřením smlouvy poskytnuty určité informace.

Jedná se především o tyto informace: a) obchodní jméno a identifikační číslo dodavatele, sídlo PO a bydliště v případě FO, b) údaje o příslušném kontrolním orgánu, podléhá-li činnost dodavatele režimu povolování, c) název a hlavní charakteristiky zboží nebo služeb, d) cena zboží nebo služeb včetně všech poplatků,

41

e) náklady na dodání, f) způsob platby, dodání nebo plnění, g) poučení o právu na odstoupení, s výjimkou případů kterými se budu zabývat následně v kapitole Odstoupení od smlouvy, h) náklady na použití komunikačních prostředků na dálku, i) doba, po kterou zůstává nabídka nebo cena v platnosti.

K informacím podle písmene a) a b) musí dodavatel zajistit trvalý a veřejný přístup. Pokud dodavatel tuto povinnost nedodrží, tak se to taktéž považuje za nepředání informací.

Občanský zákoník v § 53/6 uvádí, že po uzavření smlouvy pomocí některého z prostředků komunikace na dálku, nejpozději však před plněním, musí být spotřebiteli písemně poskytnuty tyto informace: a) obchodní jméno a identifikační číslo dodavatele, sídlo právnické osoby a bydliště v případě fyzické osoby, b) informace o podmínkách a postupech pro uplatnění práva odstoupit od smlouvy, c) informace o službách po prodeji a o zárukách, d) podmínky pro zrušení smlouvy, pokud není určena doba platnosti nebo platnost je delší než 1 rok.

Občanský zákoník v § 53/7 říká, že v případě, že dodavatel nepředal spotřebiteli informace, které je povinen předat písemně nebo jiným obdobným způsobem podle ustanovení odstavce 6, činí tato lhůta pro odstoupení 3 měsíce od převzetí plnění. Jestliže však jsou informace řádně předány v jejím průběhu, dochází k ukončení tříměsíční lhůty a počíná od té doby běžet lhůta čtrnáctidenní.

Ve Vašem případě došlo ze strany dodavatele k porušení informační povinnosti. Toto porušení nezpůsobuje neplatnost spotřebitelské smlouvy, ale dává Vám možnost odstoupit od této smlouvy v prodloužené tříměsíční lhůtě. Běžná lhůta pro odstoupení od smlouvy sjednávané na dálku je čtrnáct dní.

42

6. ZÁVĚR Elektronický obchod zažívá v posledním desetiletí bouřlivý rozmach, což je patrné především z nárůstu významu i tržeb internetových obchodů, které prostřednictvím internetových portálů nabízejí své zboží resp. služby. Věcnými předpoklady nutnými pro další rozvoj elektronického obchodu jsou především: − zvyšování dostupnosti nástrojů pro e-obchod, − zvyšování dostupnosti prostředků komunikace po síti (možnost připojení k Internetu, šířka pásma, přenosová rychlost, náklady na připojení apod.), − zvyšování standardizace, − zvyšování bezpečnosti e-obchodu. V roce 2000 došlo k přijetí řady zákonů, které úzce souvisejí s problematikou e-obchodů. Jedná se především o tyto zákony: 1. Zákon č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů 2. zákon č. 116/2000 Sb., kterým se mění některé zákony na ochranu průmyslového vlastnictví, 3. zákon č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon), 4. zákon č. 227/2000 Sb., o elektronickém podpisu, 5. zákon č. 367/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník ve znění pozdějších předpisů, 6. zákon č. 370/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník ve znění pozdějších předpisů.

Elektronické obchodování se ve většině základních charakteristických rysů neliší od jiných způsobů obchodu, přesněji na elektronické obchody minimálně v rámci ČR dopadá především stejná právní úprava jako na obchody jiné. Právní úprava elektronického obchodování v ČR vychází převážně z práva EU implementací evropských směrnic do české právní úpravy. Jedná se tyto směrnice: − směrnice Rady EU 93/13/EHS z 5.4.1993 o nekalých podmínkách ve spotřebitelských smlouvách,

43

− směrnice Rady EU 85/577/EHS z 20.12.1985 o ochraně spotřebitele při smlouvách sjednávaných mimo obchodní provozovnu, − směrnice Evropského parlamentu a rady 97/7/EHS z 20.5.1997 o ochraně spotřebitele z hlediska smluv sjednávaných na dálku.

Český právní řád je díky této novelizaci ve značné míře připraven na předpokládaný rozmach elektronického obchodování, není tedy podle mého názoru nutné vydat zcela nový právní předpis, ale je potřeba provést zde ještě některé dílčí úpravy. Především se jedná o komplikovanost úpravy obchodování typu B2C, která je dnes upravena ve třech právních normách (občanský zákoník, obchodní zákoník a zákon o ochraně spotřebitele). Je potřeba tyto právní normy sjednotit do jedné právní úpravy Rovněž je zde potřeba vhodným způsobem implementovat také Směrnici 2000/31/EC Evropského parlamentu a Rady z 8.6.2000 o elektronickém obchodu. Ze zákona má spotřebitel právo odstoupit od smlouvy uzavřené při použití prostředků komunikace na dálku do čtrnácti dnů od převzetí plnění. Toto ustanovení je jedno z těch, které je specificky vytvořeno právě pro elektronické obchodování. Spotřebitel tedy může bez udání důvodů v uvedené lhůtě od smlouvy odstoupit. Tím se spotřebitelské smlouvy uzavírané při použití prostředků komunikace na dálku stávají, s výjimkou případů uvedených v § 54 ObčZ, smlouvami na zkoušku, na právo spotřebitele na odstoupení od smlouvy je možné pohlížet jako na rozvazující podmínku platnosti spotřebitelské smlouvy.

44

7. SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY 7.1 Knižní publikace [1]

DUPAL, L. -- NOVÁK, K. Rádce spotřebitele. Rizika při nákupu zboží. 1. vyd.

Brno: CP Books, 2005. 256 s. ISBN 80-251-0507-5.

[2]

DUPAL, L. -- SLOSSBERGER, O. Rádce spotřebitele. Uzavíráme spotřebitel-

ské smlouvy. 1. vyd. Brno: CP Books, 2005. 93 s. ISBN 80-251-0497-4.

[3]

FRIMMEL, M. Elektronický obchod: Právní úprava. 1. vyd. Praha: Prospekt-

rum, 2002. 320 s. ISBN 80-7175-114-6.

[4]

JANKŮ, M. Základy práva pro posluchače neprávnických fakult. 2. vyd. Praha:

C. H. Beck, 2006. 642 s. Beckovy mezioborové učebnice. ISBN 80-7179-499-6.

[5]

SMEJKAL, V., Internet a §§§. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, spol. s. r. o.

2001. 284 s. ISBN 80-247-0058-1.

SVOBODA, P. a kol. Právní a daňové aspekty e-obchodu. 1. vyd. Praha: Linde

[6]

Praha a.s., 2001. 462 s. ISBN 80-7201-311-4.

[7]

ŠPAČEK, B. Nakupování na internetu. 1. vyd. Praha: Computer Press, 2002.

108 s. ISBN 80-7226-612-8.

[8]

ŠVESTKA, J. -- HULMÁK, M. Občanský zákoník I. § 1 – 459. Komentář. 1.

vyd. Praha: C. H. Beck, 2008. 1236 s. ISBN 978-80-7400-004-1.

7.2 Internetové zdroje [9]

Asociace pro elektronickou komerci. [online]. [cit. 2008-03-15]. Dostupné na

Internetu: .

[10]

ČADA, L., Netiquette. [online]. [cit. 2008-04-04]. Dostupné na Internetu:

. 45

[11]

PALÁN, P., Vaše firma v nové ekonomice - část 1. Pojmy se mění v dojmy (aneb

e-business vs. e-commerce). [online]. 17.1.2001 [cit. 2008-04-26]. Dostupné na Internetu: .

[12]

PETERKA, J., Internet u nás. [online]. 1.4.1995 [cit. 2008-03-23]. Dostupné

na Internetu: .

[13]

Slovník cizích slov on-line. [online]. [cit. 2008-05-12]. Dostupný na Internetu:

.

[14]

ŠKRDLA, V., Právní aspekty elektronické komerce v ČR [online]. [cit. 2008-03-

19]. Dostupné na Internetu: .

7.3 Právní normy [15]

Bílá kniha o elektronickém obchodu

[16]

Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník

[17]

Zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník

[18]

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/31/ES

[19]

Zákon č. 94/1963 Sb., o rodině

[20]

Zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele

[21]

Zákon č. 526/1990 Sb., o cenách

46