EKONOMICKÉ DOPADY ÚRAZÙ A PÁDÙ U HOSPITALIZOVANÝCH SENIORÙ V ÈR

EKONOMICKÉ DOPADY ÚRAZÙ A PÁDÙ U HOSPITALIZOVANÝCH SENIORÙ V ÈR D. JURÁSKOVÁ

SOUHRN

KLÍÈOVÁ SLOVA

Východiska: Pády pacientů jsou nejčastější mimořádnou událostí, zejména u seniorů. V České republice dosud nebyla provedena analýza ekonomické zátěže spojené s těmito nežádoucími příhodami. Metody a výsledky: V průběhu 12 měsíců byli sledováni hospitalizovaní pacienti 12 zdravotnických zařízení. Údaje o průběhu pádů byly předávány ve standardizované podobě a jejich součástí byly informace o výkonech nutných pro ošetření a vyšetření pacientů po pádu. Ekonomická rozvaha vycházela z údajů v sazebníku výkonů VZP, hodnota bodu odpovídala průměrné hodnotě účastníků studie, tedy 0,89 Kč. Celkem bylo sledováno 335 286 pacientů, z nich prodělalo pád 1,17 % tj. 3 913 pacientů. Zraněno při pádu bylo 46,94 % pacientů, tj. 1 899 pacientů. Na lůžkách následné péče bylo hospitalizováno 19 527 pacientů, z nich prodělalo pád 7,18 %, tj. 1 403. Z těchto seniorů, kteří prodělali pád, se zranilo 45,33 % pacientů, tj. 636 pacientů. Náklady na vyšetření pacientů po pádu činily 2 179 671,- Kč a na ošetření zraněných pacientů 2 162 426,- Kč. Náklady spojené s úhradou práce zdravotníků činily 2 094 225,- Kč. Závěry: Dokumentovali jsme vysoký výskyt pádů a závažných poranění hospitalizovaných pacientů, které postihují především vyšší věkové skupiny. Celkové náklady na vyšetření a ošetření pacientů a na lidské zdroje jsou v průběhu 1 roku ve 12 zařízeních poměrně vysoké. Na lůžkách následné péče s převahou geriatrických nemocných je tento problém ještě závažnější vzhledem k vysokému počtu pacientů, kteří prodělali pád, a závažnějším následkům zranění. Tento expertní odhad ekonomických důsledků pádů je dostatečným důkazem toho, že je nutné se prevenci pádů pacientů věnovat – a to nejen z hlediska ekonomického, ale i z hlediska odborného. Zásadním úspěchem bude snížení závažných následků pádů.

pád pacienta těžká zranění lehká zranění náklady na zdravotní péči vyšetření po pádu ošetření po pádu náklady na lidské zdroje náklady na vyšetření po pádu hodnota ušlé příležitosti

ABSTRACT

KEY WORDS

Economic effects of injuries and falls occurring in hospitalized seniors in the Czech Republic. Background: Patient falls are the most common adverse event, especially in elderly patients. In the Czech Republic there hasn’t been any analysis of the economic effect of those adverse events conducted yet. Methods and Results: We monitored hospitalized patients in 12 health care facilities over a 12 months period. The data about the falls were standardized and they contained information about the procedures necessary for examination and treatment of the patient after a fall. The economic data were based on the current Lists of procedures of the General Health Insurance Company, the value of one point was on average 0.89 CZK. The remaining costs were based on the economic data of the participating health care facilities. In our study we monitored the total of 335 286 patients, 1.17% (3 913 patients) had experienced a fall. 46.94% of those patients had sustained an injury (1 899 patients). 19 527 patients were hospitalized in long term care facilities and 7.18% (1 403 patients) had experienced a fall. 45.33% (636 patients) of those were injured. The examination costs of the patients experiencing a fall were 2 179 671,- CZK and the costs of the treatment after a fall were 2 162 426,- CZK. The cost of the health care professionals work was 2 094 225,- CZK. However, because of the payment system, it is not possible to simply add those costs together. Similarly, the analysis doesn’t deal with the regulating mechanisms of the insurance companies. Conclusions: The costs of the examination and treatment of the patients together with the human resources expenses for the 12 facilities were quite high over the 1-year period. The problem is even more prominent in long term care units, because the patients fall more often and their injuries are more serious. For the economic and also professional reasons, it is essential to try to prevent the falls. The reduction of the serious consequences of the falls is an important goal.

patients falls serious injuries less serious injuries health care expenses assessment after a fall treatment after a fall human resources expenses cost of the assessment after a fall lost opportunity value

ÈES GER REV 2007; 5(1): 33–40

33

EKONOMICKÉ DOPADY ÚRAZÙ A PÁDÙ U HOSPITALIZOVANÝCH SENIORÙ V ÈR

ÚVOD cíl práce

zkoumaný soubor

rizikový věk

rizikové faktory vnitřní

rizikové faktory vnější

34

Pády pacientů při hospitalizaci jsou nejčastější mimořádnou událostí a postihují zejména seniory. V celém spektru těchto situací hrají významnou roli právě ty pády, které přímo poškozují pacienty. Zdravotníci je vnímají jako situace, při jejichž vzniku selhali sami poskytovatelé služeb. Bohužel poškození pacienta je v hierarchii nežádoucích událostí nejvýše. Ohrožuje samu podstatu organizací, které mají zdraví zlepšovat nikoliv naopak. Pád hospitalizovaného pacienta je jednou z nežádoucích mimořádných situací. Jedním z významných rizikových faktorů pádů je už sám věk. U seniorů jsou zdravotní následky pádů vážnější. Prodělaný pád s následným zraněním komplikuje léčbu, prodlužuje a prodražuje hospitalizaci. Souvisí také se vznikem invalidity či ztrátou soběstačnosti. Z literatury víme, že pády se nejvíce týkají lidí ve věku nad 65 let a že v této věkové skupině nejčastěji dochází i ke smrtelným zraněním. 3–5 % pacientů je pro následky pádu hospitalizováno. Ze všech pádů u seniorů tvoří pády doma 20 % a pády v nemocnicích 20 %, nejvíce pádů utrpí senioři v dlouhodobé ústavní péči (40–60 %) [1]. Nemocní po prodělaném pádu mají také horší funkční prognózu, prodlužuje se hospitalizace či ústavní pobyt. Velká část z nich zůstává trvale závislá na některé z forem sociálně-zdravotní pomoci [2]. Rizikové faktory pádu jsou známy a lze je rozdělit na faktory vnější a vnitřní. Mezi vnitřní rizikové faktory pádů pacientů patří svalová slabost, pád v anamnéze, problémy s chůzí, problémy s rovnováhou, zhoršení zraku, arthritis, zhoršení běžných denních aktivit, deprese, porucha kognitivních funkcí, věk nad 80 let [3]. Z vnějších faktorů jsou významné: použití lokomočních pomůcek, nevhodná obuv, špatné osvětlení, nevhodný povrch podlah, cizí objekty v cestě, špatné umístění pomůcek denní potřeby, málo bezpečné schodiště, špatné dispoziční řešení koupelny. Pády z vnějších příčin tvoří asi 25–30 % všech pádů. Většinou vznikají při běžných činnostech v domácnosti [4]. Příčinou pádů jsou v 50 % stavy spojené s extrémní slabostí nebo problémy s chůzí, v 10–20 % nežádoucí účinky léků a v 10–20 % vzniklá akutní nemoc [5]. Pády a jejich bezprostřední zdravotní důsledky zvyšují spotřebu zdravotní péče a zvyšují významně i náklady zdravotnických zařízení. Vzhledem k tomu, že informace o ekonomických důsledcích pádů pro nemocnice a lůžka následné péče v naší literatuře chybějí, provedli jsme

šetření ve vybraných zdravotnických lůžkových zařízeních. Jeho cílem bylo: • zjistit počty pádů a padajících hospitalizovaných pacientů za sledované období • zaznamenat rozsah vyšetřovacích metod a léčebných výkonů provedených u pacientů po pádu • analyzovat čas zdravotníků strávený ošetřováním pacientů po pádu a vyjádřit jej ve finančních objemech včetně hodnoty ušlé příležitosti

CHARAKTERISTIKA ZKOUMANÉHO VZORKU V průběhu 12 měsíců byl monitorován výskyt pádů u hospitalizovaných pacientů v 11 zdravotnických zařízení (z toho 4 fakultních nemocnic), další 4 zdravotnická zařízení (z toho 1 fakultní nemocnice) se zapojila do šetření na dobu 6, respektive 3 měsíců (viz níže). Celkem se tedy projektu zúčastnilo 15 zdravotnických zařízení (z toho 5 fakultních nemocnic). Účastníci studie: • Fakultní Thomayerova nemocnice s poliklinikou (Praha) • Fakultní nemocnice Motol (Praha) • Psychiatrická léčebna Bohnice (Praha) • Fakultní nemocnice Olomouc • Nemocnice Prostějov • Okresní nemocnice Pelhřimov • Nemocnice Třinec • Fakultní nemocnice Plzeň • Nemocnice Liberec • Nemocnice Třebíč • Nemocnice Na Františku (Praha) • Geriatrické a rehabilitační centrum Kladno (sledování 3 měsíce) • Nemocnice Nový Jičín (sledování 6 měsíců) • Nemocnice Nymburk (sledování 6 měsíců) • Fakultní nemocnice Ostrava (sledování 6 měsíců)

METODY Účast v šetření byla dobrovolná. Každá nemocnice dostala k dispozici standard prevence a péče o pacienty, kteří prodělali pád. Podmínkou pro účast byla implementace tohoto standardu ve vlastním zdravotnickém zařízení. Součástí standardu byl protokol o pádu pacienta. Dále byla vypracována metodika pro benchmarkingové výstupy (počet hospitalizovaných, počet pádů, procentuálně vyjádřen podíl padajících pacientů, počet zraněných, procentuální podíl zraněných z celkového počtu pacientů s pádem, podíl

ÈES GER REV 2007; 5(1): 33–40


pacientů se zraněním z pádu na 1 000 ošetřovacích dnů – tzv. indikátor bezpečí). Pro analýzu dat byly použity dotazníky v anonymní formě v souladu se zákonem 101/2000 Sb. Všechna nemocniční oddělení byla rozdělena do skupin dle struktury hospitalizovaných pacientů s ohledem na věk a základní charakter diagnóz hospitalizovaných pacientů: • interní obory • chirurgické obory • lůžka následné péče • dětská oddělení (pro nevýznamný počet pádů na dětských odděleních nebyly prováděny pro dětské obory podrobné analýzy) Získané informace byly vyjádřeny standardizovaným způsobem: • počet hospitalizovaných pacientů dle jednotlivých oddělení a po měsících • z toho počet hospitalizovaných pacientů nad 65 let podle oddělení a po měsících • počet ošetřovacích dnů podle oddělení a po měsících • frekvence jevů vyjádřená v přepočtu na 1 000 ošetřovacích dnů (tento ukazatel je v současné době mezinárodně doporučován jako jeden z indikátorů kvality poskytované péče) Do šetření byli zařazeni pouze pacienti, kteří během hospitalizace prodělali pád. Ihned po pádu byl hodnocen jejich zdravotní stav. Službu konající lékař a sestra bezodkladně zaznamenali pád do protokolu. Data byla předávána čtvrtletně a po kontrole následně zpracována. Po obdržení výsledků každého čtvrtletí proběhlo setkání pracovní skupiny zástupců zúčastněných pracovišť. To bylo velmi důležité pro vysvětlení některých metodických chyb, pro předání nejnovějších zkušeností a pro diskusi nad výsledky. Při analýze pádů byly dále hodnoceny: druh a lokalizace zranění, závažnost zranění, výskyt pádů v souvislosti s denní dobou, měsícem v roce, výskyt pádů v souvislosti s věkem, místo pádu, přítomnost zdravotníka u pádu, potřebná vyšetření a ošetření po pádu atd. Pro výpočet nákladů byly použity seznamy zdravotních výkonů s bodovými hodnotami platné v roce 2004 a v roce 2006 [6,7]. Náklady na lidské zdroje vycházely z dat zveřejněných Ústavem zdravotnických informací a statistiky ČR (dále ÚZIS ČR) o mzdách ve zdravotnictví v roce 2004 [8]. Hodnota bodu byla vypočtena z deklarované úhrady zdravotnickým zařízením v roce 2004. Přímé náklady na výkony neuvedené

ÈES GER REV 2007; 5(1): 33–40

v seznamu zdravotních výkonů vycházely z běžných cen na trhu v roce 2004. Náklady na vyšetření pacienta po pádu lékařem byly vypočteny na základě výše úhrady od VZP pro 4 základní odbornosti: interní lékařství (101), geriatrie (106), chirurgie (501) a neurologie (209). Konzilium specialisty bylo počítáno podle stejného klíče, a to z toho důvodu, že bylo s největší pravděpodobností provedeno službu konajícím lékařem jiné odbornosti. Pro výpočet nákladů byla analyzována data z protokolů pro stanovení výše možných vykázaných bodů na jedno vyšetření. V průměru se počet bodů na jedno radiodiagnostické vyšetření pohyboval kolem 120 bodů. Stejný postup byl zvolen u vyšetření CT a tato hodnota byla stanovena na 1 752 bodů. Pro výpočet skutečných nákladů bylo použito kalkulace jednotlivých výkonů (materiál, čas personálu, režie). Metodika byla stanovena velmi jednoduše a u výkonů, které nemají ekvivalent v úhradě od pojišťovny vycházela z běžných cen. Náklady na čas personálu byly počítány z dat ÚZIS 2004 [8] o průměrných mzdách jednotlivých kategorií zdravotnických pracovníků. Při výpočtu prodloužení hospitalizace bylo použito nákladů na 1 ošetřovací den u zdravotnických zařízení, která prodloužení délky hospitalizace u 22 pacientů o průměrně 21 dnů zaznamenala do protokolu. Náklady na lidské zdroje vycházely z aktuálních dat ÚZIS ČR pro rok 2004. Průměrná mzda lékaře pro rok 2004 byla 37 094 Kč, pro všeobecné sestry a porodní asistentky 17 926 Kč [9]. Průměrný počet hodin v měsíci je stanoven na 173,92 hodiny. Průměrná hodinová mzda lékaře v roce 2004 tedy činila 213 Kč/hod, přepočteno na osobní náklady (včetně odvodů 37 %) tedy 292 Kč/hod. Průměrná hodinová mzda všeobecné sestry a porodní asistentky v roce 2004 činila 103 Kč/hod, přepočteno na osobní náklady tedy 141 Kč/hod.

VÝSLEDKY V průběhu 12 měsíců bylo monitorováno celkem 335 286 hospitalizovaných pacientů. Pád prodělalo 3 913 pacientů (1,17 % hospitalizovaných). Věkový průměr pacientů, kteří utrpěli pád, 73,9 let. Podíl pacientů, kteří upadli, s věkem rostl. Ve věkové skupině 61–65 let se zranilo 47,8 % seniorů ze všech padajících v této věkové skupině. Ve věkové skupině 91 a více let již je to 53,8 %. Senioři si také pádem způsobili zranění závažnější než jiné věkové skupiny. V 84,8 % pádů nebyl pádu přítomen nikdo ze

výpočet nákladů

zachycení dat

sběrný protokol

kritéria analýzy statistická data o souboru

35


MECHANISMS AND CIRCUM− STANCES OF FALLS

opření o nestabilní oporu

(n = 3 913)

6,6 12,6

jiné zakopnutí, uklouznutí

13,3

19,8

pád z lůžka nestabilita při chůzi

21

vstávání z lůžka

26,7 0,0

5,0

10,0

15,0

20,0

25,0

30,0

%

Graf 1. Mechanizmy a okolnosti pádů. TYPES OF INJURIES CAUSED BY FALL

povrchová exkoriace hematom tržná rána fraktura pohmoždění bolest

(n = 3 913)

bezvědomí jiné komoce 0

100

200

300

400

500

600

700

800

900

počet zranění

Graf 2. Druhy zranění pádů.

strukturace souboru

36

zdravotníků ani spolupacientů. Největší procento pacientů upadlo při vstávání z lůžka, kvůli nestabilitě při chůzi a v 19,8 % šlo o pád z lůžka (graf 1). Zranění v souvislosti s pádem utrpělo 1 899 pacientů (46,94 % ze všech pacientů, kteří prodělali pád). Podrobnou analýzou bylo zjištěno,

že na lůžkách akutní péče prodělalo pád 0,935 % hospitalizovaných pacientů, zatímco na lůžkách následné péče celých 7,18 % (graf 2). Zranění pacienti byli rozděleni na skupinu lehce zraněných (hematomy, povrchové exkoriace) a na skupinu s vážnějším poraněním (fraktury, tržné rány, komoce, bezvědomí). Lehce zraněných

ÈES GER REV 2007; 5(1): 33–40


LOCATIONS OF INJURIES CAUSED BY FALL

hlava dolní končetina horní končetina ruka noha záda

(n = 3 913)

pánev hrudník břicho 0

200

400

600

800

1 000

1 200

počet zranění

Graf 3. Lokalizace zranění při pádu. TAB. 1. ANALÝZA POÈTU PÁDÙ ZA 12 MÌSÍCÙ SLEDOVÁNÍ PODLE SKUPIN OBORÙ. OBORY

POÈET HOSPITALIZOVANÝCH

POÈET PÁDÙ

% PODÍL

126 445 112 068

1 616 661

1,28 0,59

19 527 335 286

1 403 3 913

7,18 1,17

interní obory chirurgické obory oddělení dlouhodobé péče celkem

POÈET ZRANÌNÝCH

% PODÍL

POÈET PACIENTÙ SE ZRANÌNÍM NA 1000 OŠ. DNÙ*

849 285

52,41 43,10

0,785 0,416

636 1 899

45,33 46,94

1,078 0,617

ANALYSIS OF THE NUMBER OF FALLS IN 12 MONTHS BY SPECIALISATION GROUP

* Indikátor kvality – počet pacientů se zraněním z pádu na 1 000 ošetřovacích dnů

TAB. 2. VYŠETØENÍ PACIENTA PO PÁDU. VÝKON

klinické vyšetření ošetřujícím lékařem konyilium specialisty RTG-vyšetření CT

POÈET VÝKONÙ

BODOVÁ HODNOTA

ÚHRADA V KÈ*

3 821 517 739 71

695 422 94 094 88 680 124 449

1 730 200 206 800 131 911 110 760

TREATMENT OF PATIENT AFTER FALL

* Hodnota bodu byla použita z podkladů jednotlivých ZZ a byla stanovena průměrem na 0,89 Kč

bylo v průběhu sledování 1 280 (67,4 % ze všech zraněných), těžce zraněných bylo 619 (32,6 % všech zraněných). Ze skupiny seniorů bylo zraněno 31,3 % pacientů. Hlava je nejčastěji zraňovanou částí těla. Jako další jsou zraňovány horní a potom dolní konče-

ÈES GER REV 2007; 5(1): 33–40

tiny (graf 3). Lokalizace zranění odpovídá nejčastějším mechanizmům pádů u pacientů vyššího věku. Při podrobném sledování byla u každého pacienta, který prodělal pád, zaznamenána všechna vyšetření po pádu. Každý pacient bez ohledu

lokalizace zranění

37


HUMAN RESOURCE COSTS

TAB. 3. NÁKLADY NA LIDSKÉ ZDROJE.

Hodiny práce Cena za 1 hodinu práce * Celkem lékaři

LÉKAØ

VŠEOBECNÁ SESTRA A PORODNÍ ASISTENTKA

4 338 hodin 292 Kč 1 266 696 Kč

5 869 hodin 141 Kč 827 529 Kč

* Zdroj ÚZIS ČR

VALUE OF LOST PERFORMANCE

TAB. 4. HODNOTA UŠLÉHO VÝKONU.

2004 2006

PRODUKCE BODÙ LÉKAØE ZA 1 HODINU

POÈET VYŠETØENÍ, RESP. HODIN

CELKOVÁ UŠLÁ PRODUKCE V BODECH

CELKOVÁ UŠLÁ PRODUKCE V KÈ*

182 322

4 338 4 338

789 516 1 396 836

710 564 1 243 184

* Hodnota bodu byla použita z podkladů jednotlivých zdravotnických zařízení a byla stanovena průměrem na 0,89 Kč (2004)

náklady na lidské zdroje

zkreslující faktory

38

na to, zda byl zraněn či nikoliv, vyšetřen ošetřující lékařem, který prováděl záznam do protokolu. Byla zaznamenána též další vyšetření indikovaná z důvodu pádu, např. konzilium specialisty, RDG-vyšetření. Z absolutních četností byly spočítány náklady zdravotních pojišťoven na úhradu těchto vyšetření. Při výpočtu se vycházelo ze seznamu zdravotnických výkonů platného v roce 2004. V souvislosti se zraněními bylo nutné provést další léčebné zákroky, např. toaletu rány, suturu rány, operační výkon, překlad pacienta na jiné oddělení, případně byla prodloužena hospitalizace. Náklady na lidské zdroje: Lékaři strávili vyšetřováním všech pacientů, kteří prodělali pád, bez ohledu na to, zda byli zraněni či nikoliv, 4 338 hodin. Všeobecné sestry pečovaly o pacienty po pádu 5 869 hodin. Náklady na práci zdravotníků jsou součástí kalkulace úhrady výkonů uvedených v seznamu zdravotnických výkonů a není tedy možné tyto náklady počítat samostatně. Jde spíš o to, ukázat kolik času zdravotníci v průběhu jednoho roku v 15 zařízeních věnovali péči o pacienty po pádu a jaké to představovalo finanční náklady (tab. 3, 4). Je zřejmé, že v tuto dobu mohli zdravotníci poskytovat služby jiným pacientům, sestry při svém směnném provozu mohly poskytovat služby pacientům na lůžkách, lékaři při vyšetřování a ošetřování na ambulanci. Pokud by zdravotní pojišťovny tuto práci zaplatily, je lékař schopen za práci na ambulanci účtovat zdravotní pojišťovně odpracované výkony. Bylo navrženo, že za

vyšetření pacienta ošetřujícím lékařem by bylo možné vykázat zdravotní pojišťovně kódy komplexní, cílené nebo kontrolní vyšetření lékařem dané odbornosti. Tento jediný parametr je porovnáván jak ve vyhlášce o seznamu výkonů s bodovými hodnotami, platné jak v roce 2004 [6], tak v roce 2006 [7]. Důvodem jsou významné změny indexace práce lékařů. Průměrný počet bodů v čase 1 hodiny, na kterou jsou kódy přepočítány, je stanoven z bodových hodnot přidělených každému kódu v sazebníku výkonů u základních oborů; a činí 182 bodů pro rok 2004, pro rok 2006 pak 332 bodů. To je tedy objem práce, který by mohl lékař vykázat v případě, že by se nevěnoval pacientovi, který prodělal pád, aniž by byly počítány bodové hodnoty dalších, např. specializovaných výkonů s vyšší bodovou úhradou. Vzhledem k tomu, že je vykazování těchto kódů v průběhu hospitalizace regulováno, neřeší se, zda zdravotní pojišťovna tyto náklady uhradila.

DISKUSE Z celkového počtu sledovaných pacientů 335 286 upadlo 3 913 tedy 1,17 %. Celkový podíl zraněných na počtu pádů byl 46,92 %. Takto vysoký podíl zraněných může být zkreslen metodikou sledování. Hlášení pádu pacienta je závislé na odpovědnosti a také motivaci zdravotníka tuto mimořádnou událost zaznamenat. Zdravotnická zařízení, která nemají zkušenost se sledováním tohoto indikátoru kvality, mají sklon hlásit pouze pády spojené se zraněním. Převažuje zde obava

ÈES GER REV 2007; 5(1): 33–40


ze sankcí managementu zařízení v případě hlášení takto závažné události. Vážně zraněných pacientů s frakturami, tržnými ranami a komocemi bylo 619 (32,6% ze všech zraněných). Lehce zraněných pacientů s povrchovými exkoriacemi, hematomy a bolestmi způsobenými naražením některých částí těla bylo 1 280 (67,4 % ze všech zraněných). V souvislosti se zraněními byli hospitalizovaní pacienti také odpovídajícím způsobem vyšetřováni. Všichni pacienti byli po pádu vyšetřeni službu konajícími lékaři, kteří indikovali 517 (13,2 %) konzilií specialisty, nejčastěji neurologa a chirurga. Další pomocné vyšetřovací metody (RDG, CT, EKG, EEG) byly indikovány v 939 případech. Je pochopitelné, že někteří vážně zranění pacienti absolvovali i všechna uvedená vyšetření. Zranění pacienti museli být po pádu také ošetřeni. U 1 173 pacientů byly ošetřeny drobné povrchové rány, 178 pacientům musely být chirurgicky ošetřeny tržné rány, 72 pacientům byly fixovány horní nebo dolní končetiny sádrovým obvazem, 58 pacientům elastickým obinadlem. Po vážném zranění způsobeném pádem muselo být 29 pacientů operováno. V souvislosti s následky pádu bylo 104 pacientů přeloženo na jiné oddělení zdravotnického zařízení. U 13 pacientů bylo uvedeno, že po pádu zemřeli. Protokoly byly vyplňovány bezprostředně po pádu a bohužel neobsahovaly údaje, která by prokázaly, zda smrt nastala následkem pádu, nebo zda pád byl následek vážné změny zdravotního stavu, která skončila smrtí. Čas zdravotníků strávený ošetřováním pacientů je zajímavé vyjádřit ve finančních prostředcích. Lékaři se věnovali pacientům 4 338 hodin, sestry 5 869 hodin. Celkem by tento čas stál 2 090 000 Kč. Při stanovování finančních nákladů spojených s pády nelze sčítat vyšetření a ošetření pacientů přepočítané na body hrazené zdravotními pojišťovnami s náklady na lidské zdroje. Obsahem kalkulace výkonů je také čas nositele výkonu. I tento čas jsme se pokusili vyjádřit v penězích. Pro výpočet dalších nákladů bylo v podstatě použito celých čísel bez souvislostí se smlouvami a principy úhrady zdravotními pojišťovnami. Při složitých pravidlech úhrady za lůžkoden pro jednotlivé odbornosti a při sestupné platbě nebylo možné stanovit tyto náklady přesně. Pro orientační výpočty bylo tedy použito nákladů na lůžkoden účastníků studie. Bez souvislostí na smluvní vztahy se zdravotními pojišťovnami byla spočítána také hodnota

ÈES GER REV 2007; 5(1): 33–40

tzv. ušlé příležitosti, tedy zhodnocení času, který lékaři jako nositelé výkonů strávili péčí o pacienty po pádu. Pokud by tedy pracovali na ambulanci a ošetřovali ambulantní pacienty či přijímali nové pacienty a vykázali by za tuto dobu komplexní, cílené nebo kontrolní vyšetření a zdravotní pojišťovny by tuto práci zaplatily, zdravotnická zařízení by získala 702 669 Kč podle seznamu zdravotních výkonů platného v roce 2004 [6] a 1 243 184 Kč podle sazebníků výkonů platného v roce 2006 [7], po úpravě indexace práce lékaře. Sledováním bylo zjištěno, že incidence pádů pacientů při hospitalizaci (podíl pacientů, kteří prodělali pád na počtu hospitalizovaných) je na lůžkách akutní péče 0,935 % a na lůžkách následné péče 7,18 %. Pokud připustíme, že velikost zkoumaného vzorku ve studii dává k dispozici data použitelná ke zobecnění v národním měřítku, znamenalo by to, že při celkovém počtu 2 185 781 hospitalizovaných ve všech zdravotnických zařízeních v ČR v roce 2004 [9] by při statisticky 0,935% četnosti pádů u hospitalizovaných prodělalo pád celkem 21 875 pacientů. V případě 47 278 pacientů hospitalizovaných v roce 2004 v nemocnicích na lůžkách následné péče [9] a statistické četnosti pádů 7,18 %, by pak pád prodělalo 3 440 hospitalizovaných.

incidence podle typu péče

ZÁVÌR Pád pacienta v době hospitalizace je nepříjemnou a závažnou událostí, kterou vnímají negativně jak pacienti, tak ošetřující personál. V zájmu snížení výskytu této nejčastější mimořádné události je nutné si uvědomit, že je velmi důležité včas identifikovat pacienta, kterému pád ve zvýšené míře hrozí. Preventivní opatření je zapotřebí pro každého rizikového hospitalizovaného pacienta individualizovat a je-li to možné, pacienta poučit a získat jej ke spolupráci při dodržování doporučených opatření. Dále je nutné vzdělávat v této problematice ošetřující personál. Indikátor pádů pacientů, sledování mimořádných událostí se stávají standardní součástí monitorování procesů při ošetřování hospitalizovaných pacientů. Zejména ošetřovatelský personál se věnuje prevenci i péči o tyto pacienty.

zásady prevence pádů

Z údajů získaných při studii je zřejmé, že pád pacienta je závažnou událostí, která spotřebovává čas ošetřujícího personálu i další náklady spojené s potřebnými vyšetřeními a ošetřením zraněných. V každém případě je důležité účinnými

39


preventivními opatřeními minimalizovat výskyt pádů, a zejména závažnost zranění způsobených pádem.

LITERATURA 1. Topinková E, Neuwirth J. Poruchy chůze a mobility, pády ve stáří. AmireporT 1996; 3: 38. 2. Topinková E, Neuwirth J. Pády u hospitalizovaných nemocných vyššího věku. Prakt Lek 1986; 66(5): 176. 3. American Geriatrics Society, British Geriatrics Society, and American Academy of Orthopaedic Surgeons Panel on Falls Prevention. Guidelines for the prevention of falls in older persons. J Am Geriatr Soc 2001; 49: 664–672. 4. Klán J, Klevetová D, Topinková E at al. Pády u seniorů v domácí péči. Sestra 2003; 1(13): 29–30. 5. Steinweg KK. The Changing Approach to Falls in the Eldery. Am Fam Physician 1997; 7(56): 1815–1824. 6. Vyhláška MZ ČR č. 101/2002 (seznam zdravotních výkonů s bodovými hodnotami).

7. Vyhláška MZ ČR č. 493/2005 (seznam zdravotních výkonů s bodovými hodnotami). 8. Ústav zdravotnických informací a statistiky České republiky. Mzdy ve zdravotnictví v roce 2004–2005. Aktuální informace 2006; 1: 1–7. 9. Ústav zdravotnických informací a statistiky České republiky. Nemocnice České republiky v roce 2004. Aktuální informace 2005; 3: 1–7. doručeno do redakce 2. 10. 2006 přijato k publikaci 15. 12. 2006

MGR. DANA JURÁSKOVÁ, MBA ÚSTAV TEORIE A PRAXE OŠETØOVATELSTVÍ 1. LF UK A FTNSP, PRAHA [email protected]

MGR. DANA JURÁSKOVÁ, MBA (1961) Složila atestaci v oboru anesteziologie, resuscitace a intenzivní péče (1987). Promovala na FF UK v Praze (1992) v oboru pedagogika – ošetřovatelství. Absolvovala Prague International Business School a získala titul MBA (2002). Po maturitě (1980) působila jako všeobecná sestra na klinice kardiologie IKEM Praha, poté jako staniční sestra I. interní kliniky FTNsP (1987–1992), jako vrchní sestra Neurologické kliniky FTNsP (1992–1996) a posléze jako náměstkyně pro ošetřovatelskou péči FTNsP (od 1996). Byla jmenována vedoucí Ústavu teorie a praxe ošetřovatelství 1. LF UK (2000). Ve své publikační činnosti se věnuje zejména vzdělávání sester a sledování a zvyšování kvality poskytované péče. Je předsedkyní redakční rady časopisu Florence. Je předsedkyní kreditní komise a vědeckou sekretářkou České asociace sester.

BARTOŠOVIÈ I. SENIORI V DOMOVE DÔCHODCOV. BRATISLAVA: CHARIS 2006. 156 S. ISBN 80−88743−63−X. Monografie Seniori v domove dôchodcov, jejímž autorem je docent MUDr. Ivan Bartošovič, PhD., analyzuje problematiku institucionalizovaných seniorů z pohledu somatického, psychického i sociálního. Autor v uvedené knize shrnuje své mnohaleté zkušenosti z práce v uvedených zařízeních. Kniha je rozdělena na 8 navzájem korespondujících kapitol. Na slovenském knižním trhu bude tato monografie vedle prací Wirsíka, Litomerického, Hegyiho, Mikeše, Krajčíka, Kovala a dalších patřit k nepostradatelným textům z oblasti sociální gerontologie. Díky lékařské profesi autora obsahuje i řadu užitečných poukazů na multimorbiditu, kognitivní poruchy, farmakoterapii, očkování seniorů, geriatrické syndromy a další. Dále v ní analyzuje komplexně důvody a situace vedoucí k nástupu do domova důchodců jak z pohledu zdravotního tak i sociálního. Zajímavé jsou i poukazy na fáze adaptace na pobyt v podobných zařízeních včetně položení důrazu na stresovou reakci a její časové souvislosti. Velmi si cením poukazů na geriatrický maladaptační syndrom (Hegyi) u obyvatel domovů důchodců a možnosti prevence jeho vzniku a rozvoje. Tato doporučení mají praktický charakter a autor je čerpá z dlouholeté práce v sociálních zařízeních pro seniory. doc. MUDr. Pavel Weber, CSc. Klinika interní, geriatrie, ošetřovatelství a praktického lékařství LF MU a FN Brno, pracoviště Bohunice

40

ÈES GER REV 2007; 5(1): 33–40

EKONOMICKÉ DOPADY ÚRAZÙ A PÁDÙ U HOSPITALIZOVANÝCH SENIORÙ V ÈR

Recommend Documents