EKOLISTY. Obsah. Jihomoravské. Děti ven, přírodu dovnitř! Eva Nováková učitelka ZŠ a MŠ Nové Veselí, Kraj Vysočina. foto: Ing. Petr Laštůvka Vydává

Jihomoravské

EKOLISTY foto: Ing. Petr Laštůvka

Vydává Jihomoravský kraj, Žerotínovo nám. 3/5, 601 82 Brno IČO 708 883 37

Redakce, technické zajištění a administrace Lipka – školské zařízení pro environmentální vzdělávání Lipová 20, 602 00 Brno, tel.: 543 330 838–9 e-mail: [email protected]

Redakční rada Mgr. Arnošt Drbušek (OŠ KrÚ) • Ing. Andrea Dvořáková (OŽP KrÚ) • Ing. Václav Horák (JMK) • Ing. Bc. Anna Hubáčková (OŽP KrÚ) – předsedkyně redakční rady • Mgr. Hana Korvasová (Lipka) • Ing. Aleš Máchal (Lipka) • Mgr. Lenka Sedláková (Lipka) – vedoucí redaktorka

Jazyková úprava Mgr. Kateřina Havránková

Grafický návrh Ing. arch. Helena Hermanová • [email protected]

Sazba a předtisková příprava EkoCentrum Brno (ecb.cz)

Tisk Vytištěno na recyklovaném papíře • Časopis je neprodejný; je bezplatně distribuován obecním úřadům a školám Jihomoravského kraje • Vychází 2× ročně

Fotografie na přední straně obálky Mgr. Hana Machů

Fotografie na zadní straně obálky Archiv ÚMČ města Brna Brno-Nový Lískovec

„Děti ven, přírodu dovnitř!“

Datum vydání: 31. 10. 2007

Eva Nováková učitelka ZŠ a MŠ Nové Veselí, Kraj Vysočina

Datum uzávěrky příštího čísla: 31. 1. 2008 Příspěvky, dotazy a náměty zasílejte na adresu redakce. Registrace MK ČR E 15264

Obsah JIHOMORAVSKÝ KRAJ INFORMUJE • • • • • •

Nejzelenější úřad roku 2007 Čistíme celé povodí Svratky I teplo z kamen může ničit zdraví Dotace na snížení energetických nároků na vytápění Semináře o ochraně ovzduší a obnovitelných zdrojích energie Iniciativa LEADER pro rozvoj venkova

POLEMIKA •

Jak se rozhoduje o rychlostní silnici R52 přes Mikulov?

TÉMA

Obsah • Tiráž

• • • • • •

Jak dobývat nerostné bohatství Co se těží v Jihomoravském kraji Geologický vývoj Jihomoravského kraje Rekultivace blízké přírodě Rekultivace lomu proběhla – a co bude dál? Mapa – těžba nerostných surovin v Jihomoravském kraji

Projekt „Síť EVVO v Jihomoravském kraji“ • •

Přijďte se ekologicky poradit Za sebevědomé Tišnovsko

• •

1

7

18

PŘEDSTAVUJE SE

25

OKÉNKO PRO ŠKOLY

27

ROZHOVOR

28

CHRÁNĚNÁ ÚZEMÍ JIHOMORAVSKÉHO KRAJE

8

16

Rezekvítek v Síti Do Moravského krasu nejlépe s Ponikvou

• • • • •

• • • • •

•

• • •

NADACE... Nadace Partnerství PODNIKATEL... Energeticky šetrná farma v Mikulovicích u Znojma OBEC... Nový Lískovec CHKO... Bílé Karpaty – země orchidejí, ovocných sadů a aktivních občanů ŠKOLA... Strážnické gymnázium Ekoškolou

Mezinárodní ekoškola v Brně na Jílové Enersol – mezinárodní úspěchy a pozvání do dalšího ročníku Program rozvoje středisek volného času Terénní exkurze do severních Čech Lipka pro učitele ve školním roce 2007/2008

S ornitologem Karlem Hudcem

Jihomoravské přírodní parky Nová naučná stezka na Kamenném vrchu Přírodní rezervace Šévy na Vyškovsku

EKOLISTY

Jihomoravský kraj informuje

2/2007

Jihomoravské

Nejekologičtější úřad roku 2007 Soutěž o ekologicky nejpříznivější provoz úřadu/instituce v JMK se v letošním roce konala již podruhé. Oproti loňskému roku přibylo účastníků i oceněných. Byla vyhlášena 1. března v souladu s projektem EVVO „Podpora zeleného úřadování všech stupňů veřejné správy v Jihomoravském kraji“. Její princip spočíval v zodpovězení otázek, které byly zároveň hlavním kritériem pro vyhodnocení soutěže. Otázky např. zjišťovaly, zda má úřad přihlášenou koncepci, vizi nebo jiný strategický dokument pro oblast EVVO, kolik procent z rozpočtu věnoval na péči o zeleň či zda přihlášený úřad třídí odpad, podporuje cyklodopravu zaměstnanců a občanů nebo zda a kolik svých úředníků proškolil v oblasti EVVO.

Pro značnou různorodost úřadů, danou např. velikostí, strukturou, kompetencemi, ale třeba i stanovenými prioritami v ekologizaci provozu, bylo členy hodnotící komise rozhodnuto udělit mimo hlavní ceny i zvláštní ocenění. Ta byla udělena za třídění největšího množství komodit v budově úřadu a za pozitivní komplexní přístup k ekologizaci provozu (tím je myšlen vývojový proces vedoucí k zavedení žádaných opatření).

Osm zelených bodů Jednoduché vodítko pro každý úřad či organizaci, která usiluje o ekologicky šetrnější provoz, poskytuje Osmero ekologicky šetrného provozu: 1. 3R (Reduce, Reuse, Recycle): Kupujte jen to, co potřebujete, nechte funkční věci dosloužit, abyste nevytvářeli zbytečný odpad. Kupujte výrobky na více použití, které dlouho vydrží. Nepotřebných a nefunkčních věcí se přednostně zbavte tak, aby je mohl využít ještě někdo jiný, a každopádně, aby alespoň materiál z nich mohl být znovu zužitkován. 2. Biologicky rozložitelné a recyklovatelné materiály: Dávejte přednost výrobkům, které jsou biologicky rozložitelné nebo alespoň recyklovatelné s možností jejich předání k recyklaci ve vaší obci – to platí i o obalech. 3. Čím méně obalů, tím lépe (větší balení): Větší balení šetří obalový materiál a zmenšují množství odpadu. Optimální jsou obaly vratné a znovu použitelné/naplnitelné. Vyplatí se například upřednostňovat koncentrované prací a čisticí prostředky. 4. Výrobky s co nejnižším obsahem látek poškozujících životní prostředí a lidské zdraví: Zvažte nákup výrobků obsahujících jedy, organická rozpouštědla a další látky, které se uvolňují do prostředí, akumulují se v tělesných tkáních a jsou těžko odbouratelné – tím spíše, je-li dostupná nějaká šetrnější (přírodní) alternativa. 5. Výrobky a potraviny zblízka: Nakupováním místních produktů podporujete místní živnostníky a tím i prosperitu regionu. Nepřímo také chráníte životní prostředí tím, že snižujete nutnost dálkové (většinou silniční) dopravy – šetříte ovzduší, vodu, silnice, pohonné hmoty a v konečném důsledku i zdraví a lidské životy. 6. Výrobky šetřící zdroje a energii: Dávejte přednost takovým výrobkům, jejichž výrobou i provozem jsou materiální (přírodní) suroviny i energie využívány s maximální efektivitou. Kupujte spotřebiče s energetickým štítkem pokud možno s označením „A“(ideálně A++), případně jinými systémy značení vztahujícími se k úsporám energie. 7. Výrobky vzniklé udržitelným způsobem: Upřednostňujte produkty, jejichž způsob výroby je v souladu se zásadami udržitelného rozvoje. Kupujte produkty ekologického zemědělství, které se vyhýbá používání umělých hnojiv a pesticidů, dřevěné výrobky z šetrně obhospodařovaných porostů, případně výrobky spravedlivého obchodu (Fair Trade). 8. Výrobky s ekoznačkami: Pro snazší orientaci spotřebitelů byly vyvinuty systémy ekologického značení. Taková „ekoznačka“ na výrobku znamená, že daný produkt splňuje předepsaná kritéria vlivu na životní prostředí. Nezávislá agentura, která certifikát uděluje, tak vlastně dělá „detektivní práci“ za spotřebitele.

Vážení čtenáři, rád bych vás stručně seznámil s letošním vyhlášením a vyhodnocením Soutěže o ekologicky nejpříznivější provoz úřadu/instituce v Jihomoravském kraji. Do letošního 2. ročníku soutěže se přihlásilo 50 úřadů a 2 instituce veřejné správy. V těchto dvou kategoriích byli také účastníci posuzováni. Vyhodnocení provedli nezávisle na sobě zástupci Krajské koordinační skupiny, složené z pracovníků odborů životního prostředí, školství, zástupců příspěvkové organizace Lipka, a Ekologický institut Veronica jako organizace, která se mimo jiné na tuto oblast specializuje a spolupracovala i na formulování podmínek soutěže. Výsledky byly slavnostně vyhlášeny 2. října 2007. Oceněny byly 3 nejaktivnější úřady a obě přihlášené instituce za podporu principů zeleného úřadování a propagaci myšlenky ekologicky příznivé instituce. První místo v kategorii úřadů náleží Obecnímu úřadu Tvarožná Lhota, druhé OÚ Topolany a třetí OÚ Ostopovice. V kategorii institucí si první ocenění odnesla Kancelář veřejného ochránce práv. Mimo tato hlavní ocenění byly v kategorii „úřady“ uděleny dvě zvláštní ceny, a to Městskému úřadu Hustopeče za třídění odpadů v budově úřadu a MěÚ Židlochovice za komplexní přístup k ekologizaci provozu úřadu. Hlavní ceny tvořily výtvarné originály z dílny Ing. Michala Pavlovského a udělení certifikátu za podporu a propagaci principů ekologicky příznivého chování úřadů. Ostatním přihlášeným bylo uděleno čestné uznání ředitele Krajského úřadu JMK za účast v soutěži. Vítězům blahopřejeme a těšíme se z účasti všech přihlášených – všichni tak totiž projevili snahu o ohleduplnější přístup svých úřadů i obcí k životnímu prostředí. Taková snaha jistě naší soutěží nezačíná ani nekončí. Věříme nicméně, že letošní ročník bude povzbuzením pro další „zelenání“ jak pro všechny zúčastněné, tak i pro ty, kteří se odhodlají a přihlásí se například už napřesrok.

Ing. Bc. Jiří Crha ředitel KrÚ JMK


Zatímco v loňském roce se do soutěže přihlásilo pouze 12 úřadů a 1 instituce, letos už jsme se těšili daleko většímu zájmu – 50 úřadů a 2 instituce. Do kategorie úřady se přihlásilo 31 obecních úřadů, 15 městských úřadů, 2 úřady městských částí Města Brna, 1 městys a 1 újezdní úřad vojenského újezdu, což nás velmi potěšilo. Nejvíce přihlášených úřadů pocházelo z regionů Blanenska, Vyškovska a Hodonínska.

1

Jihomoravský kraj informuje Zelený krajský úřad Také samotný Krajský úřad JMK usiluje, aby byl jeho provoz ekologicky šetrnější. Takto by vypadaly jeho odpovědi na otázky položené v dotazníku: 1. Používáte recyklovaný papír, popř. na co? Ano – tiskopisy (dovolenky, propustky), hygienické potřeby, časopis Jihomoravské Ekolisty, propagační materiály OŽP. 2. Třídíte odpady? Ano – papír, plasty, nebezpečné odpady; ne – hliník, biologický odpad. 3. Používáte tyto úsporné prvky pro hospodaření s vodou? Ano – pákové baterie, termostatické baterie, duální splachovadlo na WC. 4. Používáte úsporné žárovky a zářivky? Ano. 5. Používáte ekologické čistící prostředky pro úklid? Ne – úklid zabezpečuje firma. 6. Využíváte obnovitelné zdroje při vytápění nebo ohřevu vody? Ne. 7. Upřednostňujete výrobky označené ekoznačkou? Ne. 8. Zajišťujete recyklaci náplní do tiskáren a kopírek? Ano.

9. Máte již realizované či připravené záměry k zateplení budovy úřadu? Ano – zateplení stropu v zasedací místnosti, celkové zateplení budovy není možné – jde o památkově chráněný objekt. 10. Podporuje úřad cyklodopravu zaměstnanců či občanů (umístění stojanů na kola, úschovna kol, budování cyklostezek apod.)? Ano – stojany na kola, budování cyklostezek v JMK. 11. Proškolili jste úředníky vašeho úřadu v oblasti EVVO v letech 2006 a 2007, pokud ano, kolik procent? Ano – již v roce 2004 všichni úředníci, v roce 2007 připravujeme další kurz. 12. Dáváte vědět svému okolí (občanům, návštěvníkům) o svých aktivi- tách v oblasti ekologického provozu? Jakým způsobem? Ano – speciální webový Ekoportál, časopis Jihomoravské Ekolisty, tiskové zprávy, krajské osvětové akce (např. oslavy Dne Země, semináře apod.). 13. Máte koncepci, vizi nebo jiný strategický dokument pro oblast EVVO? Ano – Koncepci EVVO, včetně Akčního plánu. 14. Kolik procent z vašeho rozpočtu je věnováno péči o zeleň? V majetku JMK nejsou plochy veřejné zeleně, kraj podporuje péči o zeleň v rámci POV a zabezpečuje péči o zvláště chráněná území. 15. Máte vydány obecně závazné vyhlášky v oblasti ŽP a které? Ano – závazná část Plánu odpad. hospodářství JMK. Ing. Andrea Dvořáková Odbor životního prostředí KrÚ JMK

Občané nám pomáhají 2. říjen se pro Tvarožnou Lhotu stal dnem vítězným, když získala první místo v Soutěži o ekologicky nejpříznivější provoz v kategorii úřadů. Místostarosta Mgr. Vít Hrdoušek nám při předávání cen sdělil pár vět nejen o proběhlé soutěži, ale také o dalších ekologických záměrech obce. Proč jste se zapojili do soutěže? Nabídka nás oslovila, jelikož chceme jako obec v CHKO Bílé Karpaty sami přispět k péči o životní prostředí. Máme zato, že třídit odpady a celkově se chovat ekologicky je slušnost a obecní úřad by měl jít příkladem. Co podle vás bylo nejtěžší při zavádění ekologických opatření do provozu úřadu? Nejobtížnější bylo postupně přesvědčit lidi na obecním úřadě a získat podporu v obecním zastupitelstvu. Nebylo snadné vysvětlit, že tato činnost má smysl, a ukázat, že přináší výsledky. Jaká další ekologická opatření chystáte do budoucna?


Začali jsem podporou zateplování budov nejen obecních, ale i soukromých objektů občanů v obci. Stále chceme hledat metody, jak zvyšovat procento vytříděného odpadu, rádi bychom dosáhli alespoň 50 %.

2

První místo. Cenu v podobě „žabího“ odpadkového koše z dílny Michala Pavlovského přebírají starosta Ing. Jiří Uřičář a místostarosta Mgr. Vít Hrdoušek, foto: archiv JMK

U nás přitom nejde jen o práci s našimi občany, je třeba zaměřit se také na návštěvníky rekreační oblasti Lučina, kam ročně zavítá přes 20 000 lidí. Také připravujeme školení a projekty ekologického hospodaření pro jednotlivá rekreační střediska. Lze říci, že „ekologickým provozem“ šetříte peníze, nebo na něj naopak doplácíte? Dnes již ušetříme peníze například v rámci třídění odpadů a rovněž lepším provozem obecního úřadu. Zpočátku jsme samozřejmě na zaváděné změny finančně dopláceli. Jak na to reagují občané Tvarožné Lhoty? Snaží se nám pomoci. Snad pouze někteří rekreanti v Lučině stále nepochopili systém třídění odpadů, přestože jsme tam zřídili informační centrum. Rozhovor vedla Ing. Andrea Dvořáková.

Rekreační koupací nádrž s přilehlou rekreační oblastí Lučina ve správě Tvarožné Lhoty, foto: archiv OÚ Tvarožná Lhota

EKOLISTY

Jihomoravské

2/2007

Jihomoravský kraj informuje Čistíme celé povodí Svratky Vážené čtenářky, vážení čtenáři, bohužel je všude kolem nás stále ještě mnoho témat, které je nutné z pohledu ekologie dlouhodobě řešit. V Jihomoravském kraji i v samotném městě Brně je dlouhodobým problémem špatná kvalita vody v Brněnské přehradě. Její stav ovlivňuje do značné míry život okolních lokalit, obyvatel města Brna i rekreantů. Je to však důsledek, který je možno přičíst na vrub chování nás lidí. Řešení tohoto problému se nabízí v projektu „Čisté povodí Svratky“ se zřetelným vlivem na kvalitu vody v Brněnské nádrži. Získáváme z něj velmi cenné informace a zkušenosti. Řadu opatření lze totiž využít v budoucnu i v jiných lokalitách. Brněnská přehrada je každoročně zatížena sinicovým květem v takové míře, že jsou opakovaně vydávány zákazy koupání. Sinicový květ nepůsobí negativně pouze na lidský organismus, ale svojí toxicitou je schopen zničit přítomné řasy i jiné vodní organismy. A to např. včetně vlivu na kyslíkový režim tak důležitý pro rybí obsádku. Musíme si uvědomit, že převládání toxických sinic v nádržích je problémem celosvětovým. Neexistuje spolehlivý postup s konkrétními kroky, které zajistí, že se sinice již v nádržích neobjeví. Samotný projekt a jeho název „Čisté povodí Svratky“ napovídá, že při řešení problému je nutné začít v povodí. Města a obce musejí být vybaveny kanalizačním systémem s odvedením odpadních vod do čistíren. Žádají-li o dotace z JMK, dostává se jim finanční i odborné pomoci jak při přípravě projektových dokumentací, tak i při vlastní realizaci investic do čistíren odpadních vod a kanalizací. Aktuálně předávané informace o možných dotačních programech jsou samozřejmostí.

Musíme začít od přítoků V současné době dochází k rozsáhlým diskuzím odborníků nad stavem Brněnské nádrže. Probíhá zpracování „Studie proveditelnosti k realizaci jednotlivých opatření na Brněnské údolní nádrži“. Ta zhodnotí možnosti i rizika provedení jednotlivých opatření. Patří mezi ně publikované upuštění nádrže s posouzením až úplného vypuštění, ošetření sedimentů a vodního sloupce, provzdušňování nádrže, ale i opatření v krajině či osvětová činnost. Sinice se na naší planetě vyskytovaly už při jejím vzniku. Naší snahou je oslabit jejich dominantní postavení a docílit vyrovnaného ekologického stavu. Některá opatření lze použít i v jiných povodích a na jiných nádržích. Jedná se především o výstavbu čistíren odpadních vod, budování protierozních opatření, upuštění nádrží, mineralizace obnažených sedimentů nebo provzdušňování nádrží. Pokud nebudou v celém povodí řeky Svratky vybudovány kanalizace a čistírny odpadních vod, bude kvalita vody v Brněnské přehradě stále špatná a přehrada bude jen omezeně využívaná. Je třeba provést realizaci všech výše uvedených opatření, především odstranit samotné příčiny – znečištění přítoků splaškovými vodami. Jedině tak dosáhneme podstatného, stabilního a dlouhodobého zlepšení kvality vody v Brněnské údolní nádrži. Ing. Václav Horák náměstek hejtmana JMK

I teplo z kamen může ničit zdraví V poslední době lidé stále častěji zprovozňují stará domovní kamna a pálí v nich cokoliv, co shoří. Za tuto finanční úsporu však zaplatí oni i jejich sousedé vysokou cenu v podobě poškozeného zdraví.

Nicméně zatím – tedy v nastávající topné sezóně – se nevyhneme tomu, abychom se ohřívali u klasických tepelných zdrojů vypouštějících do našeho ovzduší škodliviny různého typu. Velice negativní dopady na lokální znečišťování ovzduší v obcích má v poslední době opětné zprovozňování starých domovních kamen a kotlů na pevná paliva – zařízení spalujících všechno, co se spálit dá, a někdy i to, co se spálit nedá. Provozovatelé těchto zařízení i jejich sousedé však za to zaplatí vysokou cenu v podobě poškozeného zdraví. Dopady jsou o to závažnější, že působí dlouhodobě a nejsou na první pohled vidět. Přitom jeden bezohledný „topič“ doslova otravuje život širokému okruhu svých sousedů.

Každý asi už slyšel o tzv. základních znečišťujících látkách neboli škodlivinách, jako jsou oxidy dusíku, oxid siřičitý a polétavý prach.

Oxidy dusíku Zejména oxid dusičitý, nerizikovější ze skupiny oxidů dusíku, druhotně vzniká z ostatních oxidů dusíku produkovaných při energetickém spalování fosilních paliv a v malých domácích topeništích (pozn.: nyní neřešíme otázku dopravy, která je největším zdrojem této škodliviny). Zvýšená koncentrace oxidů dusíku v dýchaném vzduchu vede ke snížení funkce epitelu plicních alveolů a odtud k poklesu obranyschopnosti organismu. Výrazné účinky má zejména krátkodobá vysoká koncentrace NO2 vznikající při spalovacích procesech než dlouhodobé působení nízkých koncentrací. Rizikovou skupinou jsou zejména děti, astmatici a obecně lidé se sníženou imunitou.

Oxid siřičitý Vzniká při spalování fosilních paliv obsahujících v menším či větším množství síru. Má jednu „výhodu“ – jeho výskyt v ovzduší se okamžitě pozná dle charakteristického štiplavého až dráždivého zápachu. Látka je lehce rozpustná ve vodném prostředí, např. na vlhkém povrchu nosních


V letošním horkém létě si snad každý z nás posteskl: Kdyby tak bylo možno tento letní žár nacpat do konzerv a tyto postupně otevírat v období, které je před námi! Bohužel přes veškerou snahu se dosud nepodařilo nikomu (ani nám, úředníkům kraje, vybaveným všemi legislativními nástroji) takový způsob uložení tepla do zásoby realizovat. Bylo by to ideální i z jiného pohledu, než jen z pohledu do našich peněženek, pravidelně se vyprazdňujících přes topnou sezónu stále se zvyšujícími platbami za plyn, uhlí, dřevo nebo elektrickou energii. Toto letní teplo má totiž ještě jednu velkou výhodu – při jeho „výrobě“ nevznikají žádné emise znečišťujících látek do ovzduší.

3

Jihomoravský kraj informuje sliznic a sliznic horních cest dýchacích. Vysoké koncentrace oxidu siřičitého mohou vyvolat vážné poškození dýchacích cest např. ve formě chronické bronchitidy.

Polétavý prach frakce PM10 Jedná se o částice do velikosti 10 µm, které jsou produkovány při spalování všech tuhých paliv, z hlediska rizikovosti jsou nejnebezpečnější částice jehlicovitého tvaru, které mohou mechanicky poškozovat buňky epitelu plicních sklípků. Poškození zdraví způsobují částice polétavého prachu mechanickým a toxickým efektem, jsou však i důležitým nositelem jiných, řekněme méně známých, ale o to více zdraví poškozujících látek. Jsou to např. těžké kovy, jako je arsen, nikl, kadmium a rtuť.

Zvláště nebezpečné POPs Za mimořádně „šťavnatou“ lze považovat samostatnou skupinu zvláště nebezpečných látek nazývaných „perzistentní organické polutanty“

(POPs). Obecné nebezpečí vyplývající z přítomnosti těchto látek v životním prostředí spočívá především v jejich silné rezidenci (dlouhý poločas rozkladu - min. desítky let) a nebezpečí jejich kumulace v tukových tkáních člověka. Jde např. o tzv. polycyklické aromatické uhlovodíky (zejména benzo(a)pyren), které vznikají ve zvýšené míře zejména při nedokonalém spalování fosilních paliv a spalování odpadů a – i když se to naší problematiky netýká – při kouření cigaret. Z hlediska spalování jsou však v této skupině zvláště nebezpečnými látkami produkty spalování obecně nazývané docela přátelsky „pécédéčka“. Plný název polychlorované dibenzo-p-dioxiny a dibenzofurany (PCDD/F) však už toto přátelství mění v otevřené nepřátelství. Tyto karcinogenní látky vznikají v určitém množství při každém spalovacím procesu, v případě spalování věcí, které spalovány být nemají (např. odpadů), však množství těchto látek enormně roste.

Začněme doma u kamen POPs jsou v současné době všudypřítomné a živé organismy se jejich působení nemohou prakticky vyhnout. Je tedy nutné nejrůznějšími cestami od mezinárodních dohod až po každodenní činnost každého občana dosáhnout toho, aby množství, které se dostává do životního prostředí a do organismu člověka, nepřekročilo jistou, ještě tolerovatelnou hranici. Většina odborných studií potvrzuje skutečnost, že mezi prvotní a významné cesty vstupů POPs do životního prostředí patří emise do ovzduší a transportním médiem je atmosféra. Proto je i na území obcí nezbytné přijmout taková opatření, jež povedou ke snížení emisí POPs, zlepšení kvality ovzduší, v důsledku toho i ke snížení jejich obsahu v potravinách a v konečném důsledku i v lidském organismu. Věřím, že po přečtení těchto řádek se mnozí z vás zamyslí nad tím, co mohou udělat pro to, aby ve vaší obci, resp. ve vašem nejbližším okolí bylo v topném období (a nejen v něm) „dýchatelno“. Myslete přitom zejména na děti, které jsou mnohem citlivější na všechny škodliviny (obzvláště ty, co jsou na „cestě“, vychytávají škodliviny z matčina těla mimořádně účinně). Ing. Miroslav Boris Oddělení technické ochrany ŽP Odbor životního prostředí KrÚ JMK

Ne vším, co dobře shoří, je dobré topit. Za takové teplo pak totiž často zaplatíme vysokou cenu v podobě poškozeného zdraví, foto: Ing. Miroslav Boris

Co může dělat každý občan: • Spalovat v domovních kamnech jen ten druh paliva, pro který jsou určena.


• Nespalovat v kamnech či kotlích nebo na otevřeném ohni plasty, PET lahve, nepoužité nátěrové hmoty, staré postřikové chemikálie, použité motorové oleje, pneumatiky, dřevo napuštěné různými ochrannými prostředky, zbytky dřevotřísky a nábytku z ní vyrobeného.

4

• Třídit domácí odpad, odpady odevzdávat pouze autorizovaným firmám, využívat v maximální míře existenci Sběrných dvorů odpadů. • Přejít, pokud je to možné, na vytápění zemním plynem. • Nevypalovat příkopy a strniště. • Dávat přednost kompostování organických zbytků z vlastní zahrady před jejich spalováním. • Dát si pravidelně kontrolovat a seřizovat motor svého auta.

Jak se může občan chránit před škodlivinami z ovzduší: • Pokud má možnost, zvolit si pracoviště, bydliště, místo oddechu a sportování co nejdál od frekventovaných cest, spaloven, skládek odpadů, omezit větrání ve směru od zdrojů znečištění (například rušné ulice). • Nepoužívat chemické látky a postřiky neznámého původu, nemanipulovat bez náležité ochrany pokožky a dýchacích cest s materiály obsahujícími chemické látky. • Vzhledem k tomu, že řada škodlivin, jako jsou těžké kovy, POPs a PCDD/F, se váže na tuky, je doporučeno omezovat příjem živočišných tuků (tučné maso, mléko a mléčné výrobky s vysokým obsahem tuků, domácí vejce od drůbeže s volným výběhem konzumující kontaminovanou půdu, ryby s vysokým obsahem tuků nebo ryby ulovené ve znečištěných vodách). • Omezit příjem uzených jídel, spálených jídel a potravin opékaných nad otevřeným ohněm (dřevo, dřevěné uhlí). • Nekouřit a nezdržovat se v zakouřených prostorách. • Konzumovanou zeleninu nebo ovoce důkladně omývat.

EKOLISTY

Jihomoravský kraj informuje Dotace na snížení energetických nároků na vytápění

2/2007

Jihomoravské

Koncem října bylo ukončeno příjímání žádostí do vyhlášené první výzvy Operačního programu Životní prostředí (OP ŽP), druhého největšího operačního programu České republiky, který bude mít k dispozici 150 miliard Kč ze Strukturních fondů EU. První výzva otevírala pět ze sedmi prioritních os. Zaměřovala se mimo jiné i na úspory energie v oblasti konečné spotřeby, které představují vysoký potenciál nákladově efektivních řešení v oblasti hospodaření s energií, dále na využití obnovitelných zdrojů energie (OZE) a ochranu ovzduší. Výzva byla určena pro žadatele z řad nepodnikatelských subjektů, jako jsou města, obce, kraje, příspěvkové organizace, obecně prospěšné organizace, občanská sdružení a církve. Oblast udržitelného využívání energie, podporovaná v prioritní ose 3, se v rámci této výzvy omezovala na využití obnovitelných zdrojů (OZ) k výrobě tepelné energie. Nebylo podporováno využití OZ k výrobě elektrické energie – větrné, solární a další typy elektráren. Předpokládá se, že tyto projekty budou přijímány na základě některé z dalších výzev. V oblasti úspor energie mohly tedy nepodnikatelské subjekty žádat o poskytnutí financí na zateplování – jak obvodových plášťů budov, tak střech a výměnu či rekonstrukci oken a dveří za účelem snížení energetické náročnosti provozu budovy; rekonstrukci otopných soustav a pořizování měřicí a regulační techniky.

V prioritní ose 2 zaměřené na zlepšování kvality ovzduší a snižování emisí bylo možné žádat o dotaci na pořízení nízkoemisních spalovacích zdrojů nespalujících fosilní paliva, na vybudování rozvodů centrálních zdrojů tepla do nových lokalit a rekonstrukce zdrojů tepla s výkonem vyšším než 5 MW za účelem snížení emisí a instalace emisních filtrů. V rámci první výzvy Odbor životního prostředí jednotlivé projekty posuzoval s krajskými koncepčními materiály a vydával svá stanoviska, a to zejména žadatelům z řad provozovatelů mateřských a základních škol a nemocnic působících na území Jihomoravského kraje. Věříme, že v dalších výzvách OP ŽP se rozšíří počet žadatelů o poskytnutí finanční podpory na realizaci projektů úspor energie a využití OZE, a to zejména z řad rozpočtové sféry, veřejných účelových zařízení nebo u obecních projektů. Výsledkem by mělo být zvýšení instalovaného výkonu zařízení využívajících OZE a snížení spotřeby energie na vytápění u objektů nepodnikatelské sféry. Ing. Aleš Pantůček Oddělení technické ochrany Odbor životního prostředí KrÚ JMK

Semináře o ochraně ovzduší a obnovitelných zdrojích energie Informace o kvalitě ovzduší, o vývoji emisí z dopravy a průmyslových zdrojů a o skrytém potenciálu obnovitelných zdrojů energie na území Jihomoravského kraje – to jsou hlavní témata série přednášek, které připravuje v rámci osvětové činnosti Odbor životního prostředí KrÚ JMK. se mohou obracet na adresu [email protected]. Uvítáme i návrhy na témata z oblasti ochrany ovzduší a ochrany životního prostředí, která by měla být na seminářích prezentována. Ing. Aleš Pantůček Oddělení technické ochrany Odbor životního prostředí KrÚ JMK

Cílem seminářů je přiblížit účastníkům základní principy ochrany ovzduší, jak vyplývají ze zákona o ochraně ovzduší, navazujících právních předpisů a koncepčních materiálů zpracovaných pro území Jihomoravského kraje. Součástí je rovněž seznámení s problémy emisního i imisního dopadu znečištění ovzduší a s vlivem vybraných znečišťujících látek na zdraví obyvatel Jihomoravského kraje. V diskuzích jsou probírána aktuální témata, například nepříznivá situace na moravských vesnicích zapříčiněná odklonem obyvatel od spalování zemního plynu a jejich návratem k domácímu spalování odpadů. Nemalý prostor je věnován obnovitelným zdrojům energie – jejich potenciálu a možnostem využití v podmínkách jižní Moravy. Teoreticky nabité zkušenosti pak jsou konfrontovány v rámci pořádané exkurze s praktickou ukázkou spalování biomasy ve fluidním kotli Elektrárny Hodonín, a. s. Doposud byly v roce 2007 pořádány v Bzenci dva dvoudenní semináře, následovat budou nejméně dva další v roce 2008. Zájemci o účast

Teoreticky nabyté zkušenosti ze semináře doplňuje praktická ukázka spalování biomasy ve fluidním kotli Elektrárny Hodonín, a. s., foto: Tomáš Helán


Po úspěšných seminářích zaměřených na odpadové hospodářství pokračuje Jihomoravský kraj letos tématem ochrany ovzduší a obnovitelných zdrojů energie. Cílovou skupinou posluchačů jsou zástupci měst a obcí, pracovníci státní správy a samosprávy na úseku ochrany ovzduší a provozovatelé zdrojů znečišťování ovzduší. Odborná úroveň seminářů je zajišťována jak pracovníky Odboru životního prostředí KrÚ JMK, tak odborníky z univerzit, orgánů ochrany zdraví a ochrany životního prostředí či ze soukromé podnikové sféry. Pořádané semináře jsou součástí projektu „Doplnění sítě environmentálního vzdělávání, výchovy a osvěty v Jihomoravském kraji“, spolufinancovány jsou Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem ČR. Účast na seminářích je tedy bezplatná.

5

Jihomoravský kraj informuje Iniciativa LEADER pro rozvoj venkova Mezi základní principy rozvoje venkova patří princip „zdola nahoru“. Místní akční skupiny, složené ze zástupců veřejného i soukromého sektoru, tedy rozhodují o rozvoji svého regionu a také o něj prakticky pečují. Pojem LEADER je zkratkou francouzského „Liaison Entre Actions de Développement de l’Économie Rurale“, tedy „Propojení rozvojových aktivit a venkovské ekonomiky“. Tato iniciativa Evropské unie vznikla roku 1991 s cílem dopomáhat k rozvoji venkovských oblastí cestou zapojení místních subjektů. Od roku 2003 jsou principy LEADER uplatňovány i při rozvoji venkova u nás, nejdříve jako pilotní projekty v rámci Programu obnovy venkova Ministerstva pro místní rozvoj, později v rámci programů LEADER ČR Ministerstva zemědělství a LEADER+ Operačního programu Rozvoj venkova a multifunkční zemědělství. Ke vzniku iniciativy LEADER vedly snahy zmírnit stále se zvyšující rozdíly v životní úrovni mezi městy a venkovem, zamezit devastaci venkova a jeho přírodních zdrojů a zachovat jeho kulturní dědictví, zabránit odlivu venkovanů do měst a aktivizovat venkov metodou „zdola nahoru“. Venkovu se v této iniciativě dostává podpory přímo z rozpočtu EU bez výrazných finančních ztrát.

Základní principy metody LEADER 1. strategie místního rozvoje podle jednotlivých oblastí, určené pro řádně vymezená subregionální venkovská území 2. partnerství mezi veřejným a soukromým sektorem na místní úrovni – tzv. místní akční skupiny (MAS) 3. přístup zdola spojený s tím, že rozhodovací pravomoc týkající se vypracování a provádění strategií místního rozvoje náleží místním akčním skupinám 4. víceodvětvové navrhování a provádění strategie založené na součinnosti mezi subjekty a projekty z různých odvětví místního hospodářství 5. uplatňování inovačních přístupů 6. provádění projektů spolupráce

Kyjovské Slovácko v pohybu V Jihomoravském kraji působí celkem 14 MAS. Nejúspěšnější je občanské sdružení Kyjovské Slovácko v pohybu. Bylo založeno v roce 2004 skupinou nadšených lidí se zájmem o rozvoj regionu. Manažerkou sdružení je od založení Anna Čarková. V současné době má sdružení 33 členů a pokrývá území 6 mikroregionů se 43 obcemi. K hlavním činnostem sdružení patří implementace programu LEADER v regionu Kyjovské Slovácko a s tím související osvětová činnost, pořádání seminářů, odborné konzultace a pomoc při zpracování projektů. V rámci tohoto programu bylo podpořeno v regionu Kyjovské Slovácko 52 projektů obcí, mikroregionů, NNO a podnikatelů celkovou částkou 22 411 576 Kč. Díky programu LEADER se sdružení profesionalizovalo a získalo během dvou let administrace cenné zkušenosti. Působení v regionu přineslo také získání nových partnerů a vznikla řada námětů na nové projekty. V červnu 2007 byla ukončena administrace programu LEADER a v současné době připravuje sdružení nový Strategický plán LEADER, se kterým se bude ucházet o podporu z nového Evropského zemědělského fondu rozvoje venkova (EAFRD) v období 2007–2013. V tomto období by mělo být na realizaci Strategických plánů Místních akčních skupin rozděleno ročně cca 650 milionů Kč. Současně s tím poskytuje sdružení poradenství v oblasti čerpání finančních prostředků z evropských fondů i národních zdrojů zejména obcím a neziskovým organizacím a realizuje též drobné projekty. Od března 2007 provozuje sdružení v Kyjově ekoporadnu v rámci projektu Doplnění sítě EVVO v Jihomoravském kraji. Více o sdružení se dozvíte na www.kyjovske-slovacko.com. Mgr. Dana Kalčíková Oddělení správní a ekonomické Odbor životního prostředí KrÚ JMK


7. vytváření sítí místních partnerství

6

Místní akční skupiny (MAS) jsou založeny na principu partnerství a spolupráce veřejného, soukromého a neziskového sektoru na místní úrovni. Tvoří je tedy zástupci obcí, místních podnikatelů, neziskových organizací a aktivní občané. Z hlediska právního postavení jsou to neziskové organizace, nejčastěji občanská sdružení a obecně prospěšné společnosti. Území jednotlivých MAS musejí být celistvá a musejí je obývat mezi 10 a 100 tisíci obyvateli, s vyloučením měst nad 25 tisíc obyvatel. Každá MAS pro své území zpracuje mezisektorovou rozvojovou strategii, kterou schválí všichni její členové. V rámci dotačních programů jsou pak vybrány nejlépe zpracované strategie, které jsou následně podpořeny. Vybrané MAS poté vyhlásí výzvu k předkládání projektových záměrů a vyberou ty, které doporučí k podpoře. Rozhodování o výběru samotných projektů tedy zůstává decentralizované přímo v jednotlivých místních akčních skupinách. Více informací najdete na www.leaderplus.cz, www.leadercz. cz a www.leaderplus.org.

V rámci projektu Za poznáním přírody se uskutečnila také prezentace sokolnictví, foto: archiv Mysliveckého sdružení VLAST Ježov

EKOLISTY

Polemika Jak se rozhoduje o rychlostní silnici R52 přes Mikulov?

Mgr. Pavel Černý, Ekologický právní servis

Jihomoravský kraj prosazuje jako jedinou možnost dálničního spojení Brna a Vídně vybudování rychlostní silnice R52 v úseku Pohořelice–Mikulov. S tím nesouhlasí řada dotčených obcí, jejich obyvatel a občanských sdružení. Obávají se jak přímých dopadů stavby (především poškození jedinečné krajiny pod Pálavou), tak jejích nepřímých vlivů (zejména zvýšení objemu tranzitní dopravy v přetížené oblasti na jihu Brna).

Hlavní námitkou odpůrců „mikulovské“ varianty je, že nikdy nedošlo k posouzení jiných, v úvahu připadajících alternativ tohoto spojení. Jde zejména o možnost využití stávající dálnice D2 a plánovaného obchvatu Břeclavi. Odborné studie, které nechaly vypracovat nevládní organizace i Ministerstvo dopravy, přitom prokazují nejen proveditelnost této varianty, ale i to, že ve srovnání s variantou „oficiální“ je dopravně, ekonomicky i ekologicky výhodnější. Právní řád České republiky obsahuje řadu instrumentů (územní plánování, posuzování vlivů na životní prostředí, jednotlivá povolovací správní řízení), které mají sloužit k srovnání v úvahu připadajících variant a výběru té optimální. Tyto procesy počítají s reálnou a účinnou participací obcí a dotčené veřejnosti. Za zákonný průběh těchto procesů zodpovídají příslušné úřady (v tomto případě mimo jiné i KrÚ JMK). V případě silnice R52 se však výběr trasy odehrál mimo rámec právem stanovených procedur. O tom svědčí i vyjádření Krajského úřadu k šetření ombudsmana, který proces výběru koridoru R52 kritizoval. Krajský úřad ve svém sdělení výslovně uvedl, že „existovalo jednoznačné politické zadání“ v návrhu ÚP VÚC Břeclavska vést koridor R52 v mikulovské trase. Tím ale byl, jak konstatoval i ombudsman, zcela popřen smysl a účel územně-plánovacích procesů a hodnocení EIA. Místo hledání optimální a environmentálně co možná nejšetrnější podoby rozvoje území, jak nařizuje zákon, schvalují úředníci pouze koridor vybraný politiky. Anna Hubáčková Nejdříve jsem chvilku váhala, zda se mám do této polemiky vůbec zapojit. Proces posuzování vlivů na životní prostředí vedlo totiž Ministerstvo životního prostředí. Vyjádření vypracované naším odborem mu sloužilo pouze jako jeden z podkladů pro rozhodování. Nicméně něco o tom vím a své názory mohu sdělit. Proces posuzování vlivů záměru stavby R52 tak, jak byl veden, já osobně považuji za zákonný, nemám důvod ho zpochybňovat. Je otázkou, zda součástí posuzovaného záměru měla být varianta trasy na Břeclav, anebo zda tato varianta je již samostatným záměrem. V každém případě musím konstatovat, že tento nový záměr nikdo k oficiálnímu vyjadřování nepředložil. Samozřejmě vím, že nevládní organizace zadávaly odborné studie, jejich výstupy však nebyly našemu odboru nikdy oficiálně předloženy k vyjádření – znám je jen z tiskových zpráv a seminářů. Nemohu se tedy ztotožnit s konstatováním, že řešení přes Břeclav je skutečně dopravně, ekonomicky a ekologicky výhodnější. Navíc znám obě území, a proto mám pochybnosti i o ekologické výhodnosti této trasy. Vždyť i zde se nacházejí přírodně velmi cenná území, např. ptačí oblast Soutok-Tvrdonicko, mokřady evidované Ramsarskou úmluvou, 2 přírodní parky,

biosférická rezervace Dolní Morava, Lednicko-valtický areál, evropsky významné lokality zařazené do soustavy Natura. Nelze rovněž opomenout, že jde také o záplavové území a chráněnou oblast přirozené akumulace vod Kvartér řeky Moravy. Zkrátka existuje hodně důvodů, které ve prospěch ekologické výhodnosti moc nesvědčí. Pavel Černý

Ing. Anna Hubáčková, Odborné studie, týkající se varianty vedoucí OŽP KrÚ JMK dálničního spojení Brna s Vídní přes Břeclav, byly Krajskému úřadu předloženy nejpozději po zveřejnění návrhu zadání zásad územního rozvoje JMK. Několik obcí jimi doložilo svůj požadavek, aby byly v rámci přípravy zásad (konečně) srovnány obě varianty. Zda se studie dostaly na všechny příslušné odbory, je již vnitřní věcí úřadu. Pokud jde o možné střety „břeclavské“ varianty se zájmy ochrany přírody, nevládní organizace je v žádném případě nezpochybňují. Proto se také nesnaží demagogicky prosazovat právě tuto (či jinou) variantu. Pouze stále opakují, že jak právní předpisy, tak zdravý rozum vyžadují varianty odborně posoudit, objektivně srovnat, a teprve pak rozhodnout. Byla to ostatně studie zadaná Ministerstvem dopravy (dosud jediná, kterou nechal zpracovat státní úřad), která našla z hlediska ochrany přírody nejméně škodlivou trasu kolem Břeclavi. Srovnáním této trasy s variantou R52 přes Mikulov došla autorizovaná osoba k závěru, že negativní vlivy „mikulovské“ varianty na území Natura 2000 by byly závažnější (při zohlednění skutečnosti, že se v každém případě počítá s vybudováním obchvatu Břeclavi). Vedle toho je nutno vzít v úvahu nepřímé následky stavby R52, o nichž jsem se zmínil v úvodním příspěvku. Mou základní otázkou – především jako občana JMK – zůstává: Rozhodují úředníci Krajského úřadu podle zákona, nebo podle politického zadání? Anna Hubáčková Na takto sugestivně položenou otázku mohu odpovědět bez rozpaků a jednoznačně. Úředníci nerozhodují podle politického zadání ani ve prospěch jiného zadání, byť by bylo vedeno velmi dobrými úmysly. Povinností úředníka je při svém rozhodování dbát nejen zájmů chráněných jedním zákonem, nýbrž brát v úvahu i řadu dalších zákonných ustanovení. Těch jsou na úseku životního prostředí desítky a chrání např. zemědělský půdní fond, lesní půdní fond, vody, ovzduší, nerostné bohatství, přírodu a krajinu atd. Mnohá rozhodování našeho odboru nejsou vůbec jednoduchá, musejí se hledat řešení přijatelná vůči několika složkám ŽP a stále myslet komplexně, objektivně, nezaujatě a určitě ne politicky. Skutečně nevím, zda a jak byly studie odevzdány. Sám však uvádíte, že hodnotí vlivy na území Natury 2000, nikoli jiné; byly odevzdány k tvorbě zadání zásad územního rozvoje a tedy jsou, budou nebo mohou být jedním z podkladů při dalším rozhodování. Územní plánování není sice v kompetenci odboru ŽP – ten je pouze dotčeným orgánem. Nicméně až se bude vyjadřovat k zásadám územního rozvoje, určitě se jako jedním z podkladů bude zabývat také výsledky uváděných studií.

Polemika

Pavel Černý

2/2007

Jihomoravské

7

Téma Jak dobývat nerostné bohatství Než se objevené ložisko a podnikatelský záměr promění ve skutečný lom nebo vrt, uplyne zpravidla dlouhá doba legislativního projednávání a povolování. Záleží, co a kde chcete těžit... Pro zahájení těžby je třeba získat celou řadu příslušných povolení. Postup vydávání souhlasů a povolení se liší dle typu nerostné suroviny. Rozlišujeme dva typy nerostných surovin, resp. nerostů, jak jsou označovány v zákoně č. 44/1988 Sb., o ochraně a využití nerostného bohatství (dále jen „horní zákon“). Jedná se o nerosty vyhrazené a nevyhrazené. Nerosty vyhrazené jsou vyjmenované v § 3 horního zákona: patří mezi ně mimo jiné radioaktivní nerosty, všechny druhy ropy a zemního plynu, všechny druhy uhlí, rudy, dále např. granit, vápenec, sklářský a slévárenský písek či mineralizované vody, z nichž se mohou průmyslově získávat vyhrazené nerosty. Ložiska vyhrazených nerostů (tzv. výhradní ložiska) tvoří nerostné bohatství státu a jsou ve vlastnictví České republiky. Horní zákon stanoví, že ostatní nerosty, tedy ty neuvedené v § 3, jsou nerosty nevyhrazené. Jako příklad lze uvést písek a štěrkopísek. Ložiska nevyhrazených nerostů (označovaná jako nevýhradní ložiska) nejsou majetkem státu, ale jsou součástí pozemku. Jako v každé oblasti i zde existují výjimky: patří mezi ně výhradní ložiska nevyhrazených nerostů. Jedná se o taková nahromadění nevyhrazených nerostů, u nichž bylo příslušnými orgány státní správy rozhodnuto, že jsou vhodná pro potřeby a rozvoj hospodářství (v Jihomoravském kraji jsou např. některé akumulace štěrkopísků evidovány mezi výhradními ložisky).

Průzkum a vyhledávání ložisek Věnujme se nyní podrobně využívání vyhrazených nerostů. Prvním předpokladem je provedení geologického průzkumu a tedy stanovení průzkumného území ve smyslu zákona č. 62/1988 Sb., o geologických pracích. Účelem tohoto zákona je stanovit podmínky pro projektování, provádění a vyhodnocování geologických prací, jejich koordinaci a kontrolu a pro využití jejich výsledků v hospodářství, ve vědě a v technice. Horní zákon uvádí požadavky z hlediska ochrany a hospodárného využití nerostného bohatství, které musí organizace (tj. fyzická či právnická osoba, která v rámci podnikatelské činnosti při splnění podmínek vyhledává výhradní ložiska, provádí jejich průzkum nebo dobývání nebo jinou hornickou činnost) při vyhledávání a průzkumu výhradních ložisek plnit. Výsledky vyhledávání průzkumu výhradního ložiska se vyhodnocují a součástí vyhodnocení je i výpočet zásob.

Téma

Podle stupně prozkoumanosti výhradního ložiska a znalostí jeho úložných poměrů, jakosti, technologických vlastností nerostů a báňsko-technických podmínek se zásoby výhradního ložiska klasifikují buď jako vyhledané, nebo prozkoumané. Podle podmínek vytěžitelnosti rozlišujeme zásoby bilanční (tedy ty, které jsou vytěžitelné v současnosti) a zásoby nebilanční (v současnosti nevyužitelné, ale lze předpokládat jejich využití v budoucnu s ohledem na očekávaný technický a ekonomický rozvoj). Dále se stanovují zásoby vázané a volné. Vázané zásoby jsou zásoby v ochranných pilířích povrchových a podzemních staveb, zařízení a důlních děl; ostatní zásoby jsou zásoby volné.

8

Zjistí-li se vyhrazený nerost v množství a jakosti, které umožňují důvodně očekávat jeho nahromadění, vydá Ministerstvo průmyslu a obchodu osvědčení o výhradním ložisku.

Ochrana a dobývání výhradního ložiska Aby nemohlo dojít ke ztížení či znemožnění dobývání výhradního ložiska, stanoví Ministerstvo životního prostředí tzv. chráněné ložiskové území (dále jen CHLÚ). Řízení o stanovení CHLÚ se zahajuje na návrh organizace nebo z podnětu orgánu státní správy. V zájmu ochrany nerostného bohatství se nesmějí v CHLÚ zřizovat stavby a zařízení, které nesouvisejí s dobýváním výhradního ložiska, pokud k tomu nebyl vydán souhlas krajského úřadu. Oprávnění k dobývání výhradního ložiska vzniká stanovením dobývacího prostoru (dále jen DP). Dobývací prostor je stanoven na základě průzkumu ložiska podle rozsahu, úložných poměrů zásob, tvaru a mocnosti tak, aby ložisko mohlo být hospodárně vydobyto. Při stanovení DP se vychází ze stanoveného CHLÚ a také se přihlíží k dobývání sousedních ložisek a k vlivu dobývání. Hranice DP na povrchu tvoří uzavřený geometrický obrazec s přímými hranami, jehož vrcholy se určují souřadnicemi v platném souřadnicovém systému. Dobývací prostor může být vymezen i do hloubky. Zahájit dobývání ve stanoveném DP však může organizace až po vydání povolení hornické činnosti obvodním báňským úřadem. V některých případech může být toto řízení sloučené společně s řízením o stanovení DP. K povolení hornické činnosti musí být vypracován plán otvírky, přípravy a dobývání ložiska (tzv. POPD). Součástí POPD je vyčíslení předpokládaných nákladů na vypořádání důlních škod, vzniklých v souvislosti s plánovanou činností, a návrh výše finanční rezervy na povinnou sanaci a rekultivaci pozemků dotčených těžbou.

Těžba nevyhrazených nerostů Vyhledávání, průzkum a dobývání vyhrazených nerostů nazýváme hornickou činností. V případě dobývání nevyhrazených nerostů jde ve smyslu zákona č. 61/1988 Sb., o hornické činnosti, výbušninách a o státní báňské správě o činnost prováděnou hornickým způsobem. Nevyhrazené nerosty jsou součástí pozemku, až na výjimky se pro ně nestanovuje CHLÚ ani DP. K povolení dobývání ložiska nevyhrazeného nerostu je třeba získat rozhodnutí o změně využití území (územní rozhodnutí) podle zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon) a předložit obvodnímu báňskému úřadu plán využívání ložiska.

Rekultivace vytěžených prostor Po vytěžení ložisek vyhrazených i nevyhrazených nerostů musí následovat sanace a rekultivace dobývacích či těžebních prostor. V rámci technické rekultivace je často zapotřebí rozčlenit plochy lomů a lomových stěn, zmírnit jejich sklon, případně vytvořit drobné terasy; doporučuje se využití (nebo vytvoření) suťových kuželů. U následné biologické rekultivace hovoříme nejčastěji o opatření zemědělské nebo lesnické povahy. Úspěšnost biologické rekultivace závisí především na správném postupu výsadby. Vodní plochy a mokřadní biotopy na částech dna vytěženého prostoru mohou rovněž přispět ke zvýšení pestrosti krajiny. Případy přírodní renaturalizace nejsou příliš hojné (například opuštěná Kohnova cihelna v Brně-Bohunicích), zato však významně přispívají k poznávání postupu osídlování na první pohled nehostinných prostor, které po ukončení těžby zůstávají.

EKOLISTY

Téma Plánovaná těžba nerostných surovin nebo její rozšíření u mnoha lidí (zvláště je-li ložisko lokalizováno v blízkosti obytných zón) vyvolává obavy z narušení kvality životního prostředí v okolí jejich bydliště. Zvýšení prašnosti a hluku, vyvolané nejen těžbou, ale i dopravou suroviny, stejně jako obavy z narušení statiky budov v blízkosti lomů, v nichž jsou prováděny odstřely, jsou pravděpodobně nejčastěji uváděnými připomínkami ze strany veřejnosti. Účastníky územního řízení vedeného příslušným stavebním úřadem, řízení o stanovení dobývacího prostoru, řízení k povolení hornické činnosti (nebo činnosti prováděné hornickým způsobem) v působnosti obvodního báňského úřadu se kromě organizace žádající o vydání předmětného povolení, obce, na jejichž území je těžba nerostných surovin navržena, stávají také fyzické a právnické osoby, jejichž vlastnická a jiná práva k pozemkům nebo stavbám mohou být vydaným rozhodnutím přímo dotčena. Další prostor k vyjádření svých připomínek mají občané v rámci procesu posuzování vlivů na životní prostředí podle zákona č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí, jehož důležitým aspektem je právě možnost zapojení veřejnosti. V příloze č. 1 k tomuto zákonu, v kategorii I (záměry vždy podléhající posouzení), je zařazena kromě těžby černého uhlí a uranu také těžba ropy v množství nad 50 t/den a zemního plynu v množství nad 50 000 m3/den (bod 2.1) a těžba ostatních nerostných

Lom v Mokré. Jeden z největších vápencových lomů ve střední Evropě, foto: Ing. Lubomír Tichý

2/2007

surovin – nový dobývací prostor; těžba ostatních nerostných surovin nad 1 000 000 tun/rok; těžba rašeliny na ploše 150 ha a více (bod 2.3). Do kategorie II (záměry vyžadující zjišťovací řízení) patří těžba uhlí nad 100 000 t/rok (bod 2.1), těžba lignitu nad 200 000 t/rok (bod 2.2), zvýšení povrchové těžby nerostných surovin nad 1 000 000 tun/rok (bod 2.4); těžba nerostných surovin 10 000 až 1 000 000 tun/rok (bod 2.5). Z uvedeného vyplývá, že jak před stanovením DP, tak i před započetím exploatace nevýhradního ložiska je třeba záměr podrobit alespoň zjišťovacímu řízení ve smyslu § 7 zákona č. 100/2001 Sb. Každý může uplatnit své připomínky k oznámení záměru. V případě povinně posuzovaného záměru se možnosti veřejnosti rozšiřují o vyjádření k dalším odborným studiím, tj. k dokumentaci hodnocení vlivů záměru na životní prostředí a (oponentnímu) posudku, a samozřejmě také o možnou přítomnost na veřejném projednání záměru za účasti investora, zástupců samosprávy, dotčených správních orgánů a zpracovatelů jednotlivých odborných studií. Výsledné stanovisko k hodnocení vlivů provedení záměru na životní prostředí, zahrnující podmínky pro jednotlivé fáze využívání nerostných surovin, je neopominutelným podkladem pro vydání navazujících správních rozhodnutí. Mgr. Dana Richterová Oddělení posuzování vlivů na ŽP Odbor životního prostředí KrÚ JMK

Téma

Účast veřejnosti na povolování těžby

Jihomoravské

9

Téma Geologický vývoj oblasti Jihomoravského kraje Jihomoravský kraj má z geologického hlediska velice zajímavou polohu. Rozprostírá se při hranici dvou významných regionálně geologických jednotek – Českého masivu a Západních Karpat. Na povrchu jejich hranice prochází přibližně linií Krhovice u Znojma – Želešice a dál na severovýchod k Ostravě. Ve vrtech byl Český masiv zastižen až pod tzv. bradlovým pásmem (součást Západních Karpat), probíhajícím na území Slovenské republiky souběžně s hranicí s Českou republikou.

Starohory a prvohory Český masiv se formoval během variského vrásnění v období svrchních prvohor. Byl součástí pásemného pohoří (jako např. Alpy), které se však podél třetihorních a čtvrtohorních zlomů rozpadlo a dnes vystupuje jen jako izolované hrástě. Mezi jeho další pozůstatky patří např. masiv Schwarzwald v Německu, masivy Vogézy a Centrální ve Francii.

Téma

Nejstaršími geologickými jednotkami na území Jihomoravského kraje jsou bezpochyby brněnský masiv a struktury moravika (dyjská a svratecká klenba). Jak brněnský masiv, tak i klenby moravika byly konsolidovány a přičleněny k východnímu okraji Českého masivu v průběhu variského vrásnění. Brněnský masiv zasahuje na jihu až k Miroslavi, na severu k Boskovicím, na východě k Ochozu u Brna, západní okraj je podél strmého přesmyku přesunován přes sedimenty permokarbonu Boskovické brázdy. Dělí se na západní a východní část, z nichž obě jsou tvořené vyvřelými horninami, především granodiority (lze rozlišit několik typů, např. typ Královo Pole, typ Veverská Bítýška aj.). Stáří granodioritů je radiometricky stanoveno na 500–600 milionů let. Mezi nimi leží zóna přeměněných bazických hornin, tektonicky začleněná do brněnského masivu v průběhu variského vrásnění. Výchozy bazických hornin je možné pozorovat na ulici Husova, tvoří podloží Špilberku, Petrova, Kraví hory; je v nich založena hráz Brněnské přehrady. Geologická stavba obou kleneb moravika, svratecké (na povrchu vychází západně od Boskovické brázdy) a dyjské (Znojemsko), je poměrně složitá; zahrnuje jak horniny vyvřelé (granity), tak i na ně nasunuté přeměněné horniny soustředěné v mnoha skupinách. Na moravikum je od jihozápadu nasunováno moldanubikum – jednotka tvořená převážně přeměněnými horninami (ruly, amfibolity, hadce, mramory).

10

Pokud jde o sedimenty, je třeba zmínit především devonské vápence Moravského krasu. Před jejich uložením probíhala intenzivní eroze reliéfu, pravděpodobně v podmínkách aridního klimatu, o čemž svědčí výskyt červeně zbarvených slepenců na Červeném kopci v Brně nebo na Babím lomu u Kuřimi. Karbonátová sedimentace probíhala od středního devonu do spodního karbonu. Rozeznáváme několik typů vápenců, za nejrozšířenější se považují vápence vilémovické. Z dalších jmenujme alespoň vápence lažánecké nebo černé vápence hádsko-říčské. Po ukončení vápencové sedimentace docházelo k ukládání flyšových (hlubokomořských) sedimentů (břidlic s drobami a prachovci a slepenců známých z údolí

Co se těží v Jihomoravském kraji Jihomoravský kraj je poměrně bohatý na nerudní suroviny a paliva, zatímco ekonomicky významná ložiska rud se zde nevyskytují. Z nerudních surovin mají největší význam stavební suroviny a kaolín. V minulosti byly stavební suroviny těženy v mnoha menších i větších soukromých těžebnách, které se však pro další rozvoj průmyslu staly nerentabilní. Ke stavebním surovinám dnes na území kraje využívaným patří především vápence, cihlářské suroviny, maltové suroviny, písky a štěrkopísky, kámen pro stavební a dekorační účely.

Vápence Na území Jihomoravského kraje jsou poměrně velké zásoby vápenců, a to i vysokoprocentních (obsahují 96 až 97 % CaCO3 a max. 2 % MgCO3 ), které jsou základní surovinou pro výrobu maltovin. Většina vápenců v rámci daného území pochází z období devonu (vápence Moravského krasu), menší část představují vápence jurské. Těžba devonských vápenců, v současné době jediných průmyslově využívaných, však naráží na střety zájmů s CHKO Moravský kras. Normu pro vysokoprocentní vápence používané k výrobě vzdušného vápna, popř. jako surovina saturační či hutnická, splňují pouze vápence vilémovické. Těží se v etážovém lomu v Mokré. Kvalitní surovinu poskytoval i lom v Čebíně. Ostatní vápence (> 80 % CaCO3) jsou využívány hlavně pro výrobu cementu a hydraulického vápna. Pro výrobu portlandského cementu se těžily vápence v Lesním lomě v Brně-Líšni. Vápenec je rovněž dobýván na území Moravského krasu v lomu Holštejn-Malá dohoda (vápenec pro zemědělské účely o obsahu 70–75 % CaCO3); připravuje se pokračování těžby v DP Líšeň II. Pokud jde o ložiska jurských vápenců, je třeba zmínit již netěžené ložisko Mikulov, kde se však převážná část suroviny nachází na území CHKO a Biosférické rezervace Pálava.

Cihlářské suroviny Pro výrobu cihel a střešních tašek jsou na území kraje těženy především čtvrtohorní spraše, tedy sedimenty prachovité frakce, jejichž akumulace byly naváty během dob ledových. Méně často se využívají třetihorní mořské písčité jíly. Mezi hlavní těžebny a cihlářské provozy patří zejména cihelna Šlapanice, cihelny v Hodoníně, Novosedlích a Hevlíně. Další dosud netěžená ložiska cihlářské suroviny jsou hlavně na Boskovicku, Znojemsku a v okolí Brna.

Písky a štěrkopísky Patří mezi nevyhrazené nerosty. V rámci brněnské aglomerace byly písky a štěrkopísky těženy v mnoha dnes již neexistujících pískovnách. V současné době jsou využívány sedimenty čtvrtohorní tuřanské terasy vystupující v prostoru mezi Černovicemi a Brněnskými Ivanovicemi a také podložní písky mladotřetihorního stáří. Na jih od Brna je v rámci terasy syrovicko-iváňské otevřeno hned několik těžebních i dobývacích prostorů. S přínosem horninového materiálu z povodí řeky Jihlavy souvisejí zásoby nepříliš kvalitní živcové suroviny ve svrchních polohách této štěrkopískové akumulace. Štěrkopísky včetně živcové suroviny jsou těženy na ložisku Bratčice, Hrušovany u Brna, Ledce-Hrušovany u Brna, Hrušovany u Brna-Protlas. Největší obsahy živců jsou ve frakci 4–8 mm. Pokud jde o samotné štěrkopísky, je třeba uvést plánované rozšíření těžebního prostoru Žabčice. Další významnou oblastí z hlediska těžby písků a štěrkopísků je Znojemsko. Terasové štěrkopísky řeky Dyje se těží v Oblekovicích, Božicích, Tasovicích, navrhováno je otevření těžebního prostoru ve Valtrovicích. Na Břeclavsku a Hodonínsku se těží štěrkopísky na výhradním ložisku Valtice, Bzenec-Vracov, připravuje se rozšíření těžby nevýhradního ložiska písku v Dubňanech. Těžba písků a štěrkopísků probíhá jak za sucha, tak i pod hladinou spodní vody.

Kámen pro stavební účely Na území kraje nejsou evidovány větší akumulace hornin vhodných pro hrubé kamenické výrobky, velký význam však mají horniny pro výrobu přírodního drceného kameniva. Velmi kvalitní surovina (tj. nezvětralá, s mechanickými vlastnostmi, umožňujícími její využití např. pro kolejová lože či v živičných směsích) pochází především z lomů v Želešicích, Dolních Kounicích a Lhotě Rapotině, kde jsou dobývány horniny brněnského masivu. Devonské vápence jsou těženy na ložisku Předklášteří-Dřínová, exploatace karbonských slepenců probíhá na ložisku Luleč a Opatovice. Na Znojemsku se těží ložiska Pavlice a Olbramovice; Tasovice. I přesto, že se dnes již nevyužívají, nelze opomenout horniny pro dekorační účely. Patří sem především červeně zbarvené hlíznaté vápence křtinské a tzv. nedvědický mramor vyznačující se neobvyklou modrou barvou. Tyto horniny byly v minulosti používané např. na výzdobu sakrálních staveb.

EKOLISTY

Téma Slévárenské písky, žáruvzdorné jíly Kvalitní slévárenské písky musejí splňovat kritéria jako odolnost vůči teplotě a žáru, malé objemové změny při zahřátí. Ložiska slévárenských písků křídového stáří jsou evidována na Blanensku – Blansko-Jezírka, Rudice-Seč, Nýrov, Voděrady. Mladší, čtvrtohorní, slévárenské písky jsou dobývány také na ložisku Bzenec, Bzenec-Vracov. Žáruvzdorné jíly jsou v současné době těženy na ložisku Březinka a Nýrov.

Kaolín Ložiska kaolínu na Znojemsku vznikla zvětráváním granitů a rul moravika na začátku třetihor. Mocnost zvětralinového pláště je udávána 8 až 10 m; kvalita kaolínu souvisí s jeho pozicí v profilu. Surovinu lze označit jako živcový kaolín, neboť obsahuje zbytky nerozložených živců z matečných hornin. Z těchto důvodů je kaolín vhodný především pro hrubou keramiku, především sanitární. Méně je zastoupen kaolín dosahující kvality, zejména bělosti a jemné zrnitosti, požadované pro papírenský průmysl. Těženo je ložisko Únanov; kde nyní probíhá řízení ke stanovení nového DP.

Kaustobiolity – ropa a zemní plyn, lignit V 90. letech minulého století pokrývaly vytěžené suroviny 3 % (plyn) a 1 % (ropa) celorepublikové spotřeby. Ložiska přírodních uhlovodíků jsou vázána hlavně na horniny Vídeňské pánve a jejího podloží. Vídeňská pánev je nejprozkoumanější a dodnes nejvýznamnější ropoplynonosná oblast v rámci ČR. V pánvi bylo nalezeno asi 50 geomorfologických elevačních struktur, které by mohly být ložiskovými pastmi. Asi na 30 z nich byla objevena ložiska nebo indicie uhlovodíků. Ložiska jsou malá s převahou plynu. Mezi největší patří ložisko Hrušky (délka 10 km, šířka 1,6 km, hloubka 1000 až 2500 m), kde je zastoupena ropa i plyn, dále ložiska Poddvorov a Tvrdonice (plyn). Ropa je velmi kvalitní tzv. neparafinická, používaná např. na výrobu mazacích olejů či farmaceutických výrobků. Ložiska ropy byla nalezena i v podloží flyšových příkrovů: např. ložisko Ždánice (ropa i plyn), ložisko Dambořice, Uhřice-jih. V karpatské předhlubni bylo těženo ložisko Dolní Dunajovice (plyn), které dnes funguje jako podzemní zásobník plynu. V minulých letech byla hojně diskutovaná příprava těžby ropy v Poštorné v souvislosti s problematikou ochrany podzemních vod. Počátky těžby lignitu na jižní Moravě sahají až do 19. století, v současné době jeho těžba ustává. Lignit představuje nejmladší uhlí se zachovalou strukturou dřeva. Ve Vídeňské pánvi jsou vyvinuty dvě lignitové sloje – starší kyjovská a mladší dubňanská, jejichž stáří je cca 5–6 milionů let. Dosahují mocnosti 2,5 až 3 m a jsou uloženy v hloubce 60–130 m. Lignit je využíván hlavně v energetice, obsahuje však až 3 % síry a jeho spalováním vzniká velké množství popela. Důsledkem podpovrchové těžby jsou rozsáhlá poddolovaná území. Mgr. Dana Richterová Oddělení posuzování vlivů na ŽP Odbor životního prostředí KrÚ JMK

Říčky nebo z lomu v Lulči). Uvedený vývoj sedimentace odrážel geotektonické změny.

2/2007

Jihomoravské

Během nejvyššího karbonu a spodního permu se v prostoru Boskovické brázdy, jejíž podloží tvoří horniny moravika, usazovaly sladkovodní sedimenty. Na sedimentární výplni se podílejí především slepence, pískovce, jílovce a bituminózní břidlice, bohaté nálezy fosilií. Z hlediska ložiskové geologie je třeba připomenout těžbu černého uhlí v Rosicko-oslavanské pánvi.

Druhohory a třetihory Z období střední a svrchní jury pocházejí především mělkovodní vápence známé z okolí Olomučan na Blanensku a z prostoru brněnské aglomerace (Stránská skála, Bílá hora, Švédské šance, Hády). Kromě uvedených povrchových výchozů jsou jurské sedimenty (vápence, pískovce) v mocnosti až 1 300 m rozsáhle zastoupeny i na východních svazích Českého masivu zakrytých jednotkami Západních Karpat. Tyto horniny jsou důležité pro vyhledávání ropy a plynu, neboť pro uhlovodíky představují vhodné ložiskové pasti. Ve spodní křídě docházelo k intenzivnímu tropickému zvětrávání jurských hornin, které vedlo ke vzniku poloh pestrobarevných jílů či křemenných písků (tzv. rudické vrstvy). Na území Jihomoravského kraje zasahují také sedimenty České křídové pánve, a to jak sladkovodní, tak i mořské. Křídové stejně jako starotřetihorní sedimenty známe rovněž z vrtů na ponořené části Českého masivu. Předpokládá se, že ve starších třetihorách došlo na Českém masivu opět k intenzivnímu zvětrávání. Pokud jde o blok Západních Karpat, na území Jihomoravského kraje vystupuje pouze jeho vnější část (flyšové pásmo), která vznikla kolizí východoevropské platformy (Český masiv tvořil její jihovýchodní okraj) a bloku centrálních Západních Karpat během alpínského vrásnění. Flyšové pásmo představuje složitý celek, jehož sedimenty (jura – neogén (mladší třetihory)) byly za horotvorných pohybů během třetihor zvrásněny a na velkou vzdálenost přesunuty v podobě příkrovu směrem k SZ. Ve stavbě flyšového pásma byly vyděleny skupiny příkrovů, zahrnující souvrství vápenců, pískovců, jílů a jílovců. Před čely postupujících flyšových příkrovů se v neogénu vytvořila karpatská předhlubeň, která dnes zaujímá větší část moravských úvalů, Moravské brány, Ostravsko, pokračuje na jih do Rakouska a na severu do Polska. V karpatské předhlubni se setkáme především s mořskými sedimenty – jíly, vápenatými jíly, písky; lokálně se objevují řasové vápence (Pratecký kopec, Výhon u Židlochovic). Z hlediska těžby ropy a plynu nelze opomenout další neogenní sedimentační prostor – Vídeňskou pánev, rozprostírající se mezi Vídní a Kyjovem. Její sedimenty o mocnosti více než 5 000 m spočívají na flyšových příkrovech a s nimi také byly přesouvány. Sedimentární výplň tvoří na bázi mořské sedimenty; později však docházelo k vyslazování, s čímž souvisel i vznik lignitových slojí.

Těžba říčních štěrkopísků v Žabčicích, foto: Mgr. Dana Richterová

V období čtvrtohor vznikají na jižní Moravě významné akumulace říčních písků a štěrkopísků a mocné polohy spraší. Mgr. Dana Richterová Oddělení posuzování vlivů na ŽP Odbor životního prostředí KrÚ JMK

Téma

Čtvrtohory

11

Téma Rekultivace blízké přírodě Rekultivace nemusejí být jen náplastí na jizvy krajiny způsobené těžbou. Lomy, a zejména ty staré, opuštěné a zarůstající, se mohou stát náhradou ztraceného životního prostoru druhům, které tato společnost zatlačila až na pokraj vyhubení. Usměrnit a přitom zachovat přírodní procesy ve vysloužilém lomu bývá mnohem obtížnější a zdlouhavější proces než založit zcela nový trávník, park nebo les. Citlivě navržená rekultivace ovšem může mít velký ekologický, estetický i kulturní význam.

které se dosud podařilo realizovat. V Jihomoravském kraji patří za mnohé z nich poděkování firmě Českomoravský cement, a. s., nástupnická společnost. Několik příkladů přinášíme v následujícím textu.

Hlavní bariérou, kvůli níž se dosud k rekultivacím blízkým přírodě přistupuje jen vzácně, jsou zejména malé zkušenosti a dlouhá doba realizace. Pokud se totiž někdo rozhodne rekultivovat vytěženou část lomu, je zřejmě idealista a hazarduje se svou dobrou pověstí. A proč riskovat, když dnešní systém zákonů a prováděcích vyhlášek v tomto oboru umožňuje jakoukoliv rozumnou rekultivaci lomu oddálit na neurčito? Těžař, odhodlaný rekultivovat alespoň část svého lomu, musí překonat řadu překážek. Musí přesvědčit své nadřízené, případně majitele lomu o správnosti svého záměru. Musí najít někoho, kdo navrhne vhodný typ rekultivace. Dále je nutné přesvědčit starostu obce, iniciativy působící v regionu, myslivce, zemědělce atd., že navržený nápad je ten nejlepší pro přírodu i pro obyvatele. Bez problému není ani hledání projektanta, který chytrý nápad převede do projektu. Navrhovat přírodu je totiž spíše umění než práce. Nelze ji narýsovat „podle pravítka“ – a projektanti se „pravítka“ neradi vzdávají. Po zdlouhavém posouzení projektu všemi stranami přichází výběr vhodné firmy: pro většinu velkých firem to bývá úkol nezajímavý, malé firmy zase často nemají zkušenosti. Pokud těžař firmě uvěří, že vydrží alespoň pět let, a zaangažuje sliby i výhrůžkami projektanta k dlouhodobému dozorování projektu, je zpravidla vyhráno. V neposlední řadě je třeba obrnit se trpělivostí a přečkat období tří až čtyř let po provedení rekultivačních prací, po které je mu vyčítáno, že na rekultivované ploše stále není nic „pořádného“ vidět. Po pěti letech má vyhráno. Ačkoliv nadřízení stále připomínají, že se určitě všechno dalo udělat lépe a levněji, přichází také potěšení z výsledků: Na exkurze přichází řada těžařů, projektantů rekultivací i ochránců přírody a rekultivace je prohlášena za přírodovědně významné území, významný krajinný prvek nebo přírodní památku podle zákona. Je zřejmé, že dokud budou rekultivace jen jakousi rozinkou nebo spíše břemenem spoutaným s těžbou nerostných surovin, podobných „povedených“ rekultivací bude stále jen málo. Važme si proto všech,

Zarůstající stěny lomu Dálky u Čebína, foto: Mgr. Lubomír Tichý, Ph. D.

Dálky u Čebína Tento starý lom se nachází na kopci Dálky v plochém údolí táhnoucím se od Tišnova až ke Kuřimi u Brna. Bývalý dobývací prostor je významnou součástí okolní krajiny, stal se specifickým fenoménem nejen z hlediska přírodovědného, ale plní také funkci přírodního společenského prostoru. Projekt rekultivace se proto zaměřil na vznik netradiční úpravy prostoru, která by mohla být také přínosem pro obec Čebín a přispěla by zároveň k uchování a poznávání přírodních zvláštností lokality. Rekultivace proběhla až po třiceti letech od ukončení těžby, a tak zde příroda mohla po tuto dobu nerušeně „pracovat“ a vytvořit základ nového prostředí, které by vznikalo uměle jen obtížně a s velkými náklady. Projekt se proto během tří let (2002–2004) mohl zaměřit pouze na likvidaci invazních rostlin, posílení botanického významu lomu a věnoval se především návrhu nového genia loci – duše prostoru, realizované přírodě blízkým způsobem.

Téma

Mokrá

12

Součástí rekultivace lomu Mokrá je i budování jezírek, foto: Mgr. Lubomír Tichý, Ph. D.

Asi 15 km severovýchodně od Brna se nachází jeden z největších vápencových lomů ve střední Evropě. Jeho část byla rekultivována koncem 90. let převrstvením zeminy a jejím ozeleněním jetelotravní směskou a lesnickou výsadbou. Protože ani vzhled, ani ekologické funkce této rekultivace nesplňovaly požadavek přírodního prostředí, investor souhlasil s přemodelováním terénu a úpravou původní rekultivace. Vypracovaný projekt obohacuje prostředí o nové biotopy a napodobuje původní přírodní podmínky lomu. Základem se stala voda, kterou se podařilo v území zachytit a udržet, což není ve vápencových lomech zcela obvyklé. Vlhká půda napomůže rychlému ozelenění paty svahu a jezírka poskytnou vhodný životní prostor pro řadu nových druhů. Rekultivace probíhá v aktivním lomu od roku 2004 na místech, která již nebudou dále těžena. To je určitá záruka, že bude možné o vznikající biotopy pečovat dlouhodoběji, a napomoci tak vytvořit v těchto místech kvalitní přírodní prostředí.

EKOLISTY

Téma

2/2007

Jihomoravské

Růženin lom Růženin lom je typickým jámovým lomem první poloviny 20. století, který vznikl v rozsáhlém ložisku prvohorních vápenců na jižním úpatí vrchu Hády u Brna. Po skončení těžby v šedesátých letech 20. století bylo jeho dno zčásti zavezeno odprašky z výroby cementu a lom byl ponechán svému osudu. Ve skalní stěně vyvěrá dosti silný pramen, proto se na jeho dně brzy objevila jezírka s průzračnou vodou. Vegetace postupně osídlila erodované stěny lomu, vlhčiny břehů a postupně se šířila dále s výjimkou deponie odprašků a volných kamenitých osypových kuželů. Růženin lom je obklopen botanicky i zoologicky skutečně cennou přírodou. Zamýšlená rekultivace proto musela vzít v úvahu ochranu přírody jako hlavní součást projektu i jeho realizace. Projekt navrhl úpravu dna, rozšíření jezírek, likvidaci invazních rostlin a výsevy, výsadby i přenosy stepních druhů z bezprostředního okolí lokality a podařilo se ho realizovat během pěti let (1998–2002). Celková úprava tak podtrhla hlavní přednost tohoto území – prostředí s velkou koncentrací zcela odlišných stanovišť a živé přírody. Vlhké bažiny a jezírka tu střídají suché štěrkové, místy zahliněné přesypy, jižně orientované skály přecházejí v jemné osypové kužely a balvanité sutě. Dnešní Růženin lom zůstal malebným prostředím, v němž svěží zeleň v zrcadle vodní hladiny kontrastuje s vápencovými skalami a balvanitými sutěmi. Rekultivace Růženina lomu se v loňském roce stala vítězným projektem 1. ročníku soutěže o nejlepší rekultivaci těžebních prostor Zelený most 2006 pořádané Těžební unií.

Růženin lom, nacházející se jen kousek od města Brna, zvítězil vloni v soutěži o nejlepší rekultivaci těžebních prostor, foto: Mgr. Lubomír Tichý, Ph. D. Text je redakčně upraveným výtahem ze stejnojmenné publikace editované Mgr. Lubomírem Tichým, Ph. D. a vydané ZO ČSOP Pozemkový spolek Hády v Brně 2005. Připravil jej Mgr. Václav Izák.

Rekultivace lomu proběhla – a co bude dál? Jak se zdá, většina těžařských společností pochopila význam rekultivací jako možnost prezentovat svůj vztah k životnímu prostředí a opustila záměry rekultivovat pozemky dotčené hornickou činností na typickou zemědělskou půdu, les nebo následnou skládku. Lomaři si dnes při výběru způsobu rekultivace nechávají navrhnout od odborníků na životní prostředí vhodný typ biotopu a nechají si obvykle poradit i při výběru firmy provádějící rekultivační práce. Současná legislativa žádá po lomařích vytvoření finanční rezervy na provedení sanací a rekultivací a má poměrně přísná pravidla čerpání. Těžební firma, obec, v jejímž katastru se lom nachází, příslušný orgán ochrany životního prostředí a obvodní báňský úřad se musejí shodnout na optimální podobě projektu rekultivace pro dané území. Je pochopitelně v zájmu všech (kromě samé přírody), aby rekultivace proběhla co nejrychleji. Jejím skončením pak jakákoliv povinnost těžební firmy a státu k vytěženému prostoru končí. Výsledkem může být slušně provedená rekultivace, na které lomař prezentuje před širokou veřejností své postoje k životnímu prostředí. Jakmile však poslední úředníci z ochrany životního prostředí a z báňské správy z rekultivované plochy odejdou a těžaři se podaří nasměrovat zanícence z řad místních ochránců přírody jinam, nastává problém, co dál. Těžební firma o provedenou rekultivaci zcela zákonitě ztrácí zájem. A nemůžeme se tomu divit. Další péče o takové území je pro ni zbytečnou finanční přítěží – nehledě na to, že menší těžební společnost obvykle nemá odborné ani materiální zázemí pro další údržbu lokality.

Potřebujeme dlouhodobou péči Tam, kde těžba v jiné části lomu pokračuje, je těžební firma vstřícnější – zpravidla se dohodne s místním ekologickým občanským sdružením nebo zahradnickou firmou na údržbě vytvořeného biotopu.

Svou „výkladní skříň“ prostě potřebuje. Na místech, kde těžba definitivně skončila, má však těžební firma snahu rekultivované pozemky opustit nebo co nejrychleji prodat. Rekultivované plochy jsou pak využity buď komerčně, nebo pomalu zarůstají invazními náletovými rostlinami a nákladně zbudovaný biotop zaniká. Každé nově vzniklé prostředí vyžaduje k udržení svého stavu dlouhodobou následnou péči, která v případě rozsáhlých dobývacích prostor není zanedbatelná. Pozemky určené pro rozvoj biodiverzity zpravidla nepřinášejí majiteli žádný hospodářský výnos. Ba právě naopak – vlastník musí trvale investovat do likvidace skládek, odstraňování invazních dřevin, údržby trávníků atd. Efektivně ochránit vynaložené peníze lze pouze tam, kde se povede rekultivovanou lokalitu během co nejkratší doby vyhlásit jako významný krajinný prvek, přírodní památku, nebo dokonce území NATURA 2000. Na péči o tyto plochy totiž pamatuje zákon č. 114/1992 Sb., a tak může rekultivace, nebo spíše už jen postupné směrování vývoje vegetace pokračovat pod dohledem státní správy životního prostředí a na péči o tyto území je možno čerpat finance ze státní pokladny. Pokud už se daří v naší přírodě vytvářet vhodné lokality pro život ohrožených druhů rostlin a živočichů také rekultivací opuštěných lomů nebo jejich částí, měli bychom mimo jiné hledat i systémový nástroj, který by umožnil dlouhodobou péči o takto rekultivované pozemky. Ta zdaleka není tak nákladná jako prostředky vynaložené na počáteční fázi obnovy druhové pestrosti krajiny, a přitom by pomohla udržet v krajině neobvyklé a mizející biotopy, vhodné pro výskyt mnoha chráněných a ohrožených druhů rostlin a živočichů. RNDr. Josef Pavelka Českomoravský cement, a. s., nástupnická společnost a Mgr. Lubomír Tichý, Ph.D. ZO ČSOP Pozemkový spolek Hády

Téma

V současné době se stalo již určitým standardem přizpůsobit rekultivační plán potřebám ochrany přírody a biodiverzity. Dosud neřešeným problémem ovšem zůstává následná péče o rekultivované lomy.

13

Projekt „Síť EVVO v Jihomoravském kraji“ Přijďte se ekologicky poradit Síť ekologických poraden se v Jihomoravském kraji utěšeně rozrůstá. Co od nich můžete čekat? Základním cílem projektu Síť environmentálního vzdělávání, výchovy a osvěty v Jihomoravském kraji je zprostředkovat obyvatelům kraje přístup k aktuálním informacím o životním prostředí, podporovat ekologicky šetrný životní styl a pomáhat s orientací v legislativě, dotačních titulech apod. Toho dosahujeme pomocí 22 informačních bodů, na které se mohou občané, místní samosprávy, školy či podnikatelé obrátit. Síť ekologických poraden je tvořena jednak organizacemi s rozsáhlými zkušenostmi (např. Ekologická poradna Veronica, Ekologický právní servis, Lipka), ale i menšími regionálními partnery. Není přirozeně v silách jednotlivce být odborníkem ve všech oblastech ekologického poradenství, zde je právě výhodou síťové propojení desítek ekoporadců a jejich externích odborných partnerů.

Cílem poradenské činnosti není jednat za klienty, ale poskytnout jim informace, předat zkušenosti a pomoci s plánováním dalších kroků v jejich případu. Síť poraden je nezávislá, financovaná z prostředků Evropského sociálního fondu a z principu nepropaguje žádný konkrétní výrobek, službu či komerční aktivitu. Kromě poradenské činnosti samozřejmě realizují partneři projektu mnoho dalších aktivit v oblasti ochrany přírody, dobrovolnictví či ekologizace provozu budov. Kompletní seznam s mapou a kontakty na všechny „uzly“ naší Sítě je přílohou tohoto čísla Ekolistů. V článcích na následující dvoustraně vám přiblížíme činnost tří partnerských organizací. Mgr. Michal Medek koordinátor projektu Síť EVVO v JMK

Za sebevědomé Tišnovsko Začínali před pár lety kampaní proti supermarketům a čištěním břehů řek a potoků v regionu. Dnes provozuje občanské sdružení Za sebevědomé Tišnovsko ekoporadnu s širokým záběrem aktivit – od ankety Strom Tišnovska až třeba po exkurze na ekofarmy. Občanské sdružení Za sebevědomé Tišnovsko bylo založeno v červnu roku 2003 s cílem zachování a obnovy kulturního a přírodního dědictví Tišnovska, rozvíjení kvality životního prostoru obyvatel a jejich co nejširší účasti ve správních řízeních. I když několik let fungovalo čistě dobrovolnicky, od počátku rozvíjelo různorodé aktivity environmentálního zaměření. Pravděpodobně nejpropracovanější a nejúspěšnější byla kampaň zaměřená na supermarkety – v letech 2003–2004. Díky několika besedám a petici vznikla studie o vlivu velkých nákupních řetězců na stabilitu maloobchodní sítě města, ke které město Tišnov slíbilo přihlížet ve svém rozhodování. Kromě toho byla zahájena tradice jarního čištění břehů vodních toků na Tišnovsku a podzimních oslav Dne stromů, spojených s výsadbou stromů, kulturním programem a nyní také úspěšnou anketou Strom Tišnovska.

Projekt „Síť EVVO v Jihomoravském kraji“

Významným posunem v činnosti sdružení byl vstup do Sítě EVVO v JMK v roce 2006. Otevřeli jsme Ekoporadnu Tišnovsko, začali poskytovat poradenské služby a pořádat pravidelné akce pro veřejnost.

16

V rámci ekoporadenství odpovídáme na dotazy příchozích občanů, nabízíme informační letáky různých ekologických organizací a začínáme s vlastní publikační činností – spolupracovali jsme na letáku o třídění komunálního odpadu v Tišnově a vydali leták o ochraně obojživelníků v přírodní památce Bílý potok. Občanům také nabízíme malou knihovničku environmentálně zaměřených knih a časopisů a oblibu si rovněž získal koutek s výrobky Fair Trade.

Inspirace pro občany Pro veřejnost pořádáme různé besedy a přednášky (např. o ekologickém stavitelství nebo chemických látkách v domácnosti), při jejichž organizaci spolupracujeme s Městskou knihovnou Tišnov. S velmi dobrým ohlasem se setkávají exkurze, při kterých se snažíme zájemce seznámit s méně známými přírodními zajímavostmi tišnovského regionu, ekofarmami, přírodně rekultivovanými lomy apod. Podíleli jsem se na Dni země a spolupořádali úspěšný benefiční koncert, z jehož výtěžku byla zakoupena kamera k monitorování hnízdění výra velkého na Tišnovsku. Snažíme se o získání trvale spolupracujících dobrovolníků z řad místních středoškolských studentů. To se nám zatím úplně nedaří, úspěšnější jsme při jednorázových akcích typu čištění břehů řek nebo výsadba stromů. Nejvýznamnější akcí podzimního období bude Den stromů, který se v Tišnově bude slavit již popáté. Kromě vyhlášení výsledků již třetího ročníku ankety Strom Tišnovska chystáme promítání dokumentu ČT o alejích za účasti jeho tvůrců, dílnu výroby jednoduchých dřevěných šperků, koncert, sázení stromů a ekohry pro rodiny s dětmi. Kromě toho jsme v říjnu veřejnosti nabídli zhlédnutí eko-sociálního dokumentu Zdroj, spojené s besedou s jeho režisérem Martinem Marečkem. Do konce roku plánujeme další exkurze pro veřejnost i dobrovolníky a v zimě pak znovu přednášky. V rámci publikační činnosti zamýšlíme vydat publikaci o významných stromech na Tišnovsku a o důležitých krajinných prvcích. Více aktuálních podrobností o našich dalších aktivitách naleznete na stránkách http://ekoporadna.tisnovsko.eu.

Ochutnávka biopotravin na exkurzi v biofarmě u Štěrbů, foto: Bc. Stanislava Peňázová

Mgr. Hana Pernicová občanské sdružení Za sebevědomé Tišnovsko

EKOLISTY

Jihomoravské

2/2007

Projekt „Síť EVVO v Jihomoravském kraji“ Rezekvítek v Síti

Už řadu let prakticky pečují o přírodně cenná území, vytvářejí naučné stezky, publikují metodické materiály. Krom toho stále rozšiřují svoji nabídku pro veřejnost – například v podobě terénních exkurzí nebo vzdělávacích seminářů. Občanské sdružení Rezekvítek působí již 16 let v ekologické výchově, vzdělávání a osvětě. Hlavním posláním je vedle ochrany přírody také podpora všech lidí, kteří mají zájem se ekologicky vzdělávat nebo chtějí ekologicky vzdělávat jiné.

Jako základní podporu pro environmentální vzdělávání jsme zřídili Tvůrčí centrum Rezekvítku tvořící řadu publikací, metodických materiálů, výukových pomůcek i jejich souborů nazývaných „Krabice“ (například Krabice jehličí – téma les).

V ochraně přírody se zaměřujeme nejen na praktickou péči o chráněná a přírodně cenná území, ale i na tvorbu plánů péče a ověřování nových postupů a metod. Důležitým aspektem naší práce v této oblasti je také ekopedagogické využívání chráněných území, organizace brigád pro školní kolektivy a propagace ochrany přírody.

Dalším pilířem podpory environmentálního vzdělávání, výchovy a osvěty jsou vzdělávací akce pro různé cílové skupiny. Pořádáme exkurze, kurzy, semináře, přednášky, víkendovky, tábory i osvětové akce pro širokou veřejnost, dobrovolníky, děti a mládež, také pro specializované skupiny, jako jsou pedagogové či vedoucí dětských kolektivů. Díky projektu Síť EVVO v Jihomoravském kraji jsme naši nabídku rozšířili o poradenskou činnost v Ekologické poradně. V rámci dalších programů projektu Sítě EVVO jsme rozšířili nabídku exkurzí a realizujeme přibližně jednu vycházku či celodenní vzdělávací výlet měsíčně. Pro dobrovolníky z řad studentů jsou pak připravovány zajímavé víkendové akce a brigády, večerní vzdělávací semináře a další setkání. V souladu s heslem „ekologická výchova pro každého“ rozšiřujeme dále svou nabídku například o specializované programy pro děti a školní mládež, tvoříme naučné stezky a tabule a pomáháme s realizací dalších environmentálních projektů. Více lze nalézt na internetových stránkách www.rezekvitek.cz. Ing. Petr Laštůvka občanské sdružení Rezekvítek

Exkurze pro veřejnost na Kamenném vrchu s lektorkou Milicou Sedláčkovou, foto: Ing. Petr Laštůvka

Do Moravského krasu nejlépe s Ponikvou Ponikva je občanské sdružení se sídlem v Blansku – v bráně do Moravského krasu. Po dvou letech své činnosti se nejvíce zaměřuje na praktickou ochranu přírody, environmentální osvětu (poradenství i akce pro širokou veřejnost) a propagaci trvale udržitelného rozvoje regionu.

Den Země v Blansku V sobotu 21. dubna 2007 jsme v blanenském zámeckém parku uspořádali oslavy Dne Země za přispění řady dobrovolníků, kteří nám pomohli vytvořit nezapomenutelnou atmosféru. Akce byla pořádána s dvěma hlavními cíli – propagace blanenské environmentální poradny a regionální značky „Místní produkt – Moravský kras“. V rámci oslav Dne Země nepřetržitě pracoval stánek se třemi ekoporadci, kteří stihli spolu s organizací akce oslovit 180 návštěvníků.

Vlastivědné vycházky V letošním roce jsme ve spolupráci se SEV Rychta Krásensko a řadou regionálních znalců zorganizovali 22 tematických exkurzí po Moravském krasu. Výlety přiblížily účastníkům okolní zajímavá místa (Vilémovická a Macošská stráň, stepní lokality v Lažáneckém žlebu, hvozdy v okolí Býčí skály, teplomilnou květenu doubrav v Sivickém lese). Rozsáhlou část naší letní činnosti tvořily kratší vlastivědné vycházky pro návštěvníky Moravského krasu, při kterých se tzv. „hodinoví návštěvníci“ alespoň trochu podrobněji seznámili s přírodními hodnotami tohoto území. Mgr. Libor Kotouč ČSOP Ponikva

Pět dní Vratných lahví V období 5.–9. května 2007 promítalo blanenské kino nový svěrákovský film Vratné lahve. Takovou příležitost si Ponikva nemohla nechat ujít. Ve spolupráci s vedením kina jsme uspořádali osvětovou akci se zaměřením na aktuálně řešené téma zálohovaných versus jednorázových PET lahví. Dalším cílem akce byla propagace environmentální poradny. V průběhu pěti dnů zde mohli návštěvníci kina také odpovědět na jednoduché dotazníky, zjišťující míru a kvalitu zapojení obyvatel Blanska do rozhodování o věcech veřejných. Každý den byl vylosován výherce volné vstupenky do kina.

Vycházka v okolí Macochy s dopravou koněbusy, foto: Mgr. Libor Kotouč

Projekt „Síť EVVO v Jihomoravském kraji“

V současnosti je sdružení Ponikva zapojeno jako partner ve dvou projektech podpořených Evropským sociálním fondem. Kromě projektu Síť EVVO v Jihomoravském kraji čerpáme podporu i z projektu Síť vzdělávacích a informačních center v Chráněných krajinných oblastech ČR. Následující výčet několika akcí snad pomůže vytvořit představu o činnosti občanského sdružení.

17

Představuje se nadace Nadace Partnerství Jedna z největších brněnských neziskových organizací Nadace Partnerství oslavila před několika měsíci 15 let svého působení. Za tuto dobu se z ní vyvinula velká a uznávaná nadace zaměřená na podporu projektů udržitelného rozvoje, která mezi 2 100 žadatelů rozdělila již na 185 milionů korun. Posláním Nadace Partnerství je pomáhat nevládním organizacím, obcím a dalším partnerům v péči o životní prostředí, stimulovat trvale udržitelný rozvoj, mezisektorovou spolupráci a účast občanů na věcech veřejných. Toho dosahuje především prostřednictvím svých programů, mezi které patří Strom života, Greenways, Prostory, Škola pro udržitelný život, Dopravní program, 5P pro Prahu a Partnerství pro Kolínsko.

Svůj strom může do ankety navrhnout každý – jednotlivci, rodiny, obce, školy, firmy nebo jakékoli další organizace či instituce. Z doručených návrhů porota vybere dvanáct finalistů, jejichž další postup už určují lidé sami. Své hlasy mohou zasílat od počátku srpna až do poloviny října, a to třemi způsoby: zasláním dárcovské SMS ve tvaru DMS STROM1–12 na telefonní číslo 87 777, pomocí hromadných hlasovacích archů, které je možné objednat na internetových stránkách Nadace Partnerství, nebo prostřednictvím hlasovacích kupónů vycházejících ve vybraných časopisech a novinách. Hlasování je zpoplatněno a výtěžek putuje do veřejné sbírky na výsadbu stromů a péči o ně. Každý, kdo se rozhodne zaslat svůj hlas, tak současně přispěje na zkrášlení české krajiny. „V loňském roce přibylo do veřejné sbírky díky anketě Strom roku 200 tisíc korun. Z této částky Nadace Partnerství podpořila výsadbu 7 alejí a stromořadí a rekonstrukci 3 parků. Letos prozatím hlasovalo 4 204 lidí, kteří tak přispěli 35 625 korunami,“ dodala Slámová. Titul Strom roku je každoročně vyhlášen k Mezinárodnímu dni stromů (20. října) na Koncertě pro stromy. Na tom letošním vystoupili Bratři Ebenové, v minulosti pro stromy hráli či zpívali Dan Bárta, Hana Hegerová nebo Iva Bittová. Odměnou pro vítězný strom je jeho odborné ošetření, které provede zahradnická firma na jaře následujícího roku. Pokud je strom zdravý, vysadí Nadace Partnerství za ušetřené peníze nové stromky v jeho okolí.

Na kole za vínem Na jižní Moravě leží 310 obcí s přívlastkem vinařská. Typickou sklepní uličku často s mnoha desítkami vinných sklepů najdete téměř v každé z nich. Téměř všechny již dnes také spolupracují s Nadací Partnerství na projektu Moravských vinařských stezek. Svým rozsahem a posláním se jedná o unikátní síť regionálních cyklostezek, které spojují to nejlepší z vinařství i památek jižní Moravy. Samotné cyklostezky jsou však jen

Třísetleté lípy ve Starém Sedlišti patří k letošním finalistům soutěže Strom roku, foto: archiv Nadace Partnerství

Představuje se nadace

Strom jako symbol

18

„Myšlenka pořádat anketu Strom roku vznikla v návaznosti na prvorepublikové aktivity okrašlovacích spolků a na aktuální činnost regionálního sdružení Českého svazu ochránců přírody v Brně, které se zabývalo ochranou zeleně ve městě. Chtěli jsme připravit pozitivní akci, která by k zájmu o životní prostředí přitáhla širokou veřejnost a která by mohla být protiváhou správním řízením a boji proti zbytečnému kácení. Strom je jednoduchý a všem srozumitelný symbol,“ vysvětluje Klára Slámová, která anketu připravuje. V roce 2002 proto Nadace Partnerství poprvé vyhlásila celostátní anketu Strom roku, aby mohla přenést zájem o prostředí, ve kterém žijeme, do dalších měst a regionů České republiky.

Moravské vinařské stezky vedou vinicemi, sady a vesnicemi a provedou cyklisty po významných památkách kraje, foto: archiv Nadace Partnerství

EKOLISTY


2/2007

Jihomoravské

jednou součástí celého projektu, který je orientován stejnou měrou i na nabídku turistických cílů nebo ubytovacích či gastronomických služeb. V každé obci, kterou Moravské vinařské stezky procházejí, je instalován informační panel s mapou, v níž jsou trasy rozlišeny podle frekvence motorové dopravy a kvality povrchu. Takové dělení cyklistům umožňuje naplánovat trasu po klidných a zpevněných komunikacích, vhodných například pro rodiče s dětmi. „Trasy Moravských vinařských stezek jsou navrženy s ohledem na atraktivitu krajiny, malebnost vinic, polohu vinných sklepů a významných památek kraje. Většina z nich proto vede převážně vinicemi, sady a místními komunikacemi. Tam, kde je nezbytné vést trasu po silnici, usilujeme alespoň o vybudování bezpečných cyklistických chodníků,“ dodává k tomu Juraj Flamik z programu Greenways Nadace Partnerství.

Autentické zážitky, zápisy z kronik a vinařský folklór doplňuje jedinečná fotodokumentace sklepních uliček i jednotlivých sklepů a jejich interiérů. Kniha čtenáře provede unikátními uličkami památkově chráněných sklepů v Petrově, Vlčnově, Blatnici či Pavlově, ojedinělým areálem sklepů kopaných v sedmi patrech nad sebou na Vrbici i starobylými lokalitami sklepů na Znojemsku, které po staletí nezměnily svoji tvář. Přiblíží jim historii i současnost vinařství na jihu Moravy, dávné legendy a zvyky, život ve sklepních uličkách dnes i v dobách našich pradědečků. Součástí Průvodce sklepními uličkami jižní Moravy je i kalendář vinařských akcí a slovníček vinařských pojmů.

V ulicích měst je bezpečněji Téma automobilismu a bezohledných řidičů se v našich médiích objevuje poměrně často. Krátce po zavedení bodového systému jsme dokonce mohli na chvíli nabýt dojmu, že prostředí českých silnic se začíná přeci jen kultivovat a blížit ostatním vyspělým zemím Evropy. Politici napříč celým spektrem však nový zákon v honbě za lacinými voličskými hlasy úspěšně shodili a dnes si jím láme hlavu opravdu málokdo. Kromě legislativní a následně represivní cesty, jak přimět české řidiče k dodržování pravidel, však existuje ještě jedna možnost. Jde o stavební úpravy komunikací, které rychlou a bezohlednou jízdu jednoduše neumožňují. Zklidňování dopravy jsou opatření, kterými se již od sedmdesátých let minulého století snaží vyspělé země zvýšit bezpečnost a celkovou kvalitu života ve městech a obcích. V praxi to obvykle znamená zúžení jízdních pruhů pro automobily a naopak rozšíření chodníků, posílení zeleně nebo vymezení zvláštních pruhů pro cyklisty. Soutěž Cesty městy pak poukazuje na takové příklady komunikací, které respektují nejen jízdu motorových vozidel, ale i pohyb a setkávání chodců, prostor pro cyklisty, parkování nebo zásobování. „Do soutěže mohou města a obce přihlašovat dopravní řešení, která byla realizována v posledních pěti letech. Důležitou podmínkou přitom zůstává prokazatelné zvýšení bezpečnosti všech účastníků provozu, zejména pak chodců a cyklistů, a příznivý vliv na životní prostředí v okolí stavby,“ popsal podmínky soutěže Petr Šmíd z Dopravního programu nadace. Přihlášené projekty dokumentuje přímo na místě odborná komise, která zkoumá jejich provedení, vliv na bezpečnost všech účastníků i estetický dojem. Jejími členy jsou například zástupci Besipu, Svazu měst a obcí ČR a Centra dopravního výzkumu nebo urbanisté

Ulice také pro chodce – cesta městem Pardubice je nyní nejen hezčí, ale především bezpečnější, foto: archiv Nadace Partnerství Fakulty architektury ČVUT. Výsledky soutěže bývají pravidelně vyhlašovány v září v průběhu Evropského týdne mobility. Vítězné projekty si mezi sebe rozdělí částku 300 tisíc korun, zvláštní cenu za esteticky zdařilé řešení uděluje časopis Moderní obec.

I malý dárce si může vybrat, nač přispěje Nadace Partnerství každým rokem podpoří dvě stovky kvalitních projektů, zejména úprav veřejných prostranství, výsadeb stromů, budování cyklostezek, ochrany životního prostředí, zklidňování dopravy apod. V roce 2006 takto bylo mezi 207 projektů rozděleno více než 20 milionů korun. Grantové žádosti však postupem let procházejí výrazným vývojem a grantový tým nadace každoročně zaznamená nárůst jejich počtu i kvality. Prostředky nadace jsou však i přes podporu významných firemních dárců omezené a nemohou pokrýt veškeré kvalitní projekty. Drobnějším dárcům naopak často nevyhovuje běžný způsob financování široce vymezeného programu a hledají spíše konkrétní projekty v určitých místech. Pokud se tyto aspekty spojí, může z nich vzejít nečekaná výzva. Nadace Partnerství jako první česká nadace připravila internetovou burzu projektů, které již nebylo možné podpořit v běžném grantovém schématu. A právě pro tyto projekty nyní hledá dárce. Do burzy projektů Nadace Partnerství bylo prozatím vybráno 31 žádostí. Nabídka je uspořádána do přehledného katalogu obsahujícího krátký popis projektu, místo realizace a jeho cenu. Záznamy v katalogu je přitom možné třídit podle ceny projektu, kraje a tématu. „Prvořadým kritériem výběru byla kvalita projektu, přihlíželi jsme však i k tematickému zaměření, místu realizace a finanční náročnosti, aby byla skladba katalogu co možná nejpestřejší. Dárce si tak může vybrat takový projekt, který nejlépe odpovídá jeho požadavkům na obsah, cenu i umístění,“ popisuje Radana Dungelová, která má v nadaci na starosti fundraising. Cena projektu zahrnuje desetiprocentní navýšení na administrativní zajištění burzy. Nadace Partnerství pak přebírá garanci projektu a zaručuje jeho zdárné dokončení v dohodnutém termínu. Rovněž zajišťuje komunikaci mezi dárcem a obdarovaným a zavazuje se poskytnout dárci kapacitu na medializaci projektu v dotčeném regionu. Jakub Rejlek Nadace Partnerství


„Práce na vinici a ve sklepě dodnes určuje rytmus života zdejších obyvatel a formuje jejich duše. Víno zde bylo inspirací pro vznik lidových písní, zvyků i tradic. Potenciál sklepních uliček však prozatím zůstává spíše nevyužitý,“ uvedl Jan Grombíř, který je manažerem Moravských vinařských stezek, vinařem a zároveň spoluautorem Průvodce sklepními uličkami jižní Moravy, třísetstránkové publikace, kterou Nadace Partnerství vydala na počátku letošního léta.

19

Představuje se podnikatel Energeticky šetrná farma v Mikulovicích u Znojma Bydlíme za cenu, která je desetinou běžné částky, již vydávají domácnosti za topení a ohřev vody. Snažíme se totiž maximálně využívat energii, která je k dispozici pro každého v neomezeném množství a téměř zadarmo. Naše rodinná farma našla své působiště v areálu bývalého JZD. Budovy jsou po rekonstrukci vhodné pro podnikání, ovšem k bydlení jsme se rozhodli postavit nový rodinný dům. Právě ten se nám stal příležitostí na výstavbu nízkoenergetického objektu bydlení. Už situování domu jsme plánovali tak, aby jeho oslunění odpovídalo využívání domu k bydlení a přirozenou cestou šetřilo náklady na vytápění. Celá stavba je opatřena termopláštěm z polystyrenu tloušťky 8 cm. Umístění domu směrem ke slunci je výhodou pro samotnou stavbu a zároveň předpokladem pro umístění solárních kolektorů, kterých naše střecha nese osm.

Víceúčelový solární systém Náš dům je ze tří čtvrtin podsklepený a tyto prostory jsou dobrým zázemím pro příslušenství solárního systému. Princip solárního ohřevu je všeobecně známý – my jsme zvolili jako centrum systému kombinovaný ohřívač teplé užitkové vody se dvěma výměníky. Ohřívač má objem 200 litrů, jeden výměník je připojen na zmíněný solární systém a druhý do okruhu kotle ústředního topení na dřevo a štěpku. Když svítí slunce a voda se nahřeje v ohřívači na předem stanovenou teplotu, přepne se systém na nahřívání akumulační nádrže, z níž se pak teplá voda může využít buď opět na ohřev vody, na topení v domě nebo na ohřev vody v bazénu. V posledních třech letech, kdy se citelně zvyšují letní teploty, získáváme takto obrovské množství energie. Abychom úspory ještě zvýšili, připojili jsme na tuto vodu i pračku a myčku na nádobí. Oba spotřebiče hojně využíváme k plné spokojenosti a i zde je úspora energie velká. Na letní provoz systému navazuje vytápění v období mimo sluneční svit teplovodním kotlem. V tomto kotli spalujeme dřevo, popř. štěpku, kterou si „vyrábíme“ sami na jednoduchém a levném štěpkovači české výroby. Přístroj je zavěšený za běžný traktor malého výkonu, postačuje

Do štěpkovače se vkládají větve ze zbytků z těžby, popř. čištění různých remízků, okolí cest nebo potoků, foto: Jiří Klouda již 30 Hp. Do štěpkovače se vkládají větve ze zbytků z těžby, popř. čištění různých remízků, okolí cest, potoků apod. Výhodou štěpkovače je výhoz zpracované hmoty na přistavený valník – není ji tedy třeba zvlášť nakládat. Po naštěpkování necháme materiál asi měsíc vyschnout a je připraven ke spalování. Topení štěpkou, která má délku asi 7 cm, je velmi pohodlné a s velkou výhřevností. Vyzkoušeli jsme, že si ve výhřevnosti nezadá s hnědým uhlím, a navíc neprodukuje žádný kouř či dusivý zápach, jaký přináší spalování hnědého uhlí.

Návratnost pouhé tři roky Vyřezáváním mlází kolem našich polí získáme tolik hmoty ke spalování, že bychom ji mohli ještě prodávat. Jsme spokojeni, že si vyčistíme naše prostory a ještě tuto energii dobře využijeme.

Představuje se podnikatel

Pro úplné vysvětlení naší kombinace vytápění zbývá vyčíslit náklady na pořízení vybavení. Celý solární systém byl pořízen za 240 tisíc korun. Z toho jsme obdrželi padesátiprocentní dotaci ze Státního fondu životního prostředí. Štěpkovač byl pořízen za 31 tisíc korun. Naše náklady na celoroční ohřev vody a topení v rodinném domě činí 3–4 tisíce korun. Přitom běžné náklady na vytápění rodinného domu plynem se pohybují v rozmezí 25–40 tisíc korun. Investice do solárního systému, štěpkovače a zateplení domu se nám tedy vrátily již nyní, za pouhé tři roky, které zatím bydlíme.

20

Náš způsob vytápění a ohřevu vody není žádným vlastním vynálezem, jen dobrou ukázkou možnosti soužití s přírodním prostředím, které obhospodařujeme s maximálním využitím energetického potenciálu, jaký nám příroda nabízí.

Díky solárnímu systému tvoří náklady na celoroční ohřev vody a topení v rodinném domě pouhé 3–4 tisíce korun, foto: Jiří Klouda

Případným zájemcům o náš systém rádi poskytneme potřebné informace. Jiří Klouda Mikulovice u Znojma

EKOLISTY

Představuje se obec

2/2007

Jihomoravské

Jak se dělá přívětivé sídliště Pokud jde o hustotu obyvatel, je Nový Lískovec s klasickým panelovým sídlištěm na druhém místě z brněnských městských částí. Jako jedni z prvních jsme se ovšem pustili do koncepční regenerace nejen samotných domů, ale celého sídliště. Nový Lískovec se počtem obyvatel může směle srovnávat s malým městem. A 90 % z nich bydlí v panelovém sídlišti. Ministerstvo pro místní rozvoj (MMR) taková sídliště před lety vyhodnotilo jako ohrožená ghettizací a úpadkem kvality veřejných prostor, a proto pro ně v roce 2000 vytvořilo zvláštní dotační titul. Nutilo tak obce, které o dotaci stály, aby si sestavily a s občany projednaly koncepční plán, který pak budou dodržovat. Nový Lískovec byl v Brně první městskou částí, která se do tohoto dotačního titulu přihlásila. Podmínkou žádosti bylo vytvoření pětiletého programu s konkrétními projekty. Tento plán byl vytvořen společně s občany, kteří se v průběhu jeho přípravy zúčastnili řady anket i veřejných projednávání. Do plánu se tak dostaly i konkrétní návrhy nebo nápady občanů. Největším projektem, který vznikl na žádost občanů, bylo vytvoření sportovního a rekreačního zázemí přehuštěného sídliště, park pod ulicí Plachty. Platný územní plán zde navrhoval další bytové domy a školu. Protože obě naše základní školy mají dostatečnou rezervu, odhodlali jsme se požádat o změnu. Tři roky trvalo – za situace, kdy ke změně nebyly prakticky žádné připomínky – než se podařilo územní plán upravit.

Drobné kroky v dlouhodobém plánu Dobře zpracovaný dlouhodobý projekt regenerace sídliště se u nás stal zárukou koncepčního přístupu k rozvoji sídliště i v drobných akcích a investicích. Byť se stává, že se nám některý rok nepodaří získat finanční prostředky pro realizaci etapy v původně uvažovaném rozsahu, snažíme se každý rok postoupit alespoň o drobný krok dál. Velmi dobře funguje Výbor pro rozvoj městské části, složený ze zastupitelů i dalších zájemců z řad občanů – jsou mezi nimi například architekti nebo stavaři. Tento tým lidí připravuje vždy na další rok následující etapu regenerace, v rozsahu, jaký odpovídá očekávaným finančním možnostem. Konkrétní návrhy pak předkládá ke schválení zastupitelstvu. Velkou výhodou tohoto dotačního titulu je, že se tyto finanční protředky dobře doplňují se zdroji na regenerace panelových domů – jsou určeny na zlepšení kvality života na sídlišti, tedy na dětská hřiště, veřejně přístupné sportovní plácky, chodníky, bezbariérové úpravy, ozelenění apod.

Největší projekt realizujeme právě mezi ulicemi Plachty a Slunečnou – z původní černé skládky se během uplynulých sedmi let postupně stává rekreačně-sportovní areál pro veřejnost. Nejprve proběhly terénní úpravy, pak jsme doseli trávu, doplnili cesty, lavičky, odpadkové koše, oplocení, vybudovali bikrosové a fotbalové hřiště a okruh na kolečkové brusle. Letos se ke hřištím přivede voda a elektrika, celý areál dostane veřejné osvětlení. Poslední věc, která nás čeká, bude jezírko přírodního charakteru s retenční funkcí, jež bude sbírat dešťovou vodu ze střech blízkých objektů. U něj vznikne přírodní amfiteátr a park.

Kočárky proti autům Potýkáme se samozřejmě také s problémem všudypřítomných automobilů. Další parkoviště na povrchu v tak velké hustotě osídlení a v tak obtížném kopcovitém terénu, jaký má Nový Lískovec, téměř nepřipadají v úvahu. Situaci mohou vyřešit pouze kapacitní garážové domy, na které peníze zatím nejsou. Máme zpracovanou studii proveditelnosti na automatizovaný parkovací dům, hledáme možnosti dotací z EU. I místa pro menší soukromé investice máme vybraná, ale návratnost takových projektů je zatím pro privátní investory příliš dlouhá. A tak jsou auta skoro všude. Snažíme se upravovat veřejné prostory i fyzickými zábranami, aby se aspoň dalo chodit po chodnících a auta nevjížděla do zeleně. Sedmý rok realizujeme naši koncepci a výsledky začínají být dobře vidět. Dlouhodobá vize nám umožňuje připravovat projekty dostatečně dopředu a projednat je s občany. Ti se také do diskuzí rádi zapojují, ať už prostřednictvím anket ve zpravodaji nebo přímo na veřejných besedách. Poskytujeme také dotace na činnost sportovních a kulturní organizací a jejich činnost se slibně rozvíjí. O oblibě sportovně rekreačního areálu svědčí i rostoucí zájem o podzimní akci Kameňák se baví, připravovanou ve spolupráci se sportovními oddíly. Ing. Jana Drápalová starostka MČ Nový Lískovec

Ačkoliv byl náš projekt na MMR vyhodnocen jako jeden z nejlepších, dostali jsme zatím dotaci pouze dvakrát. Každý rok znovu se totiž vybírají projekty, resp. jejich konkrétní etapy, které získají finanční prostředky. V tom spočívá slabina dotačního titulu – MMR nemá dostatek prostředků, aby mohla podporu zajistit opravdu dlouhodobě. A mnohé obce v roce, kdy dotaci neobdrží, prostě nic ze svého dlouhodobého záměru nerealizují.

Do projektu regenerace sídliště náleží čtyři základní problémové oblasti: urbanisticko-architektonické řešení, životní prostředí, doprava a rekreační sportování. Rozhodujeme-li o aktuálních prioritách, vždy se ohlížíme nejen na to, kolik peněz máme k dispozici, ale je pro nás velmi důležité, kolika obyvatelům sídliště tyto proinvestované peníze budou sloužit. Proto se zaměřujeme na hřiště a sportoviště – za 4 roky jsme zřídili 5 nových hřišť s moderními herními prvky. Opravujeme, budujeme nová, zpřístupňujeme školní hřiště veřejnosti. Přizpůsobujeme je věku dětí, letos uděláme i lezecký balvan pro teenagery.

V novém sportovně-rekreačním areálu vzniklo také odpočívadlo – po značených trasách se odtud můžete vypravit až do Vídně, foto: archiv ÚMČ města Brna Brno-Nový Lískovec

Představuje se obec

Důležitější je, co slouží více lidem

21

Představuje se CHKO Bílé Karpaty – země orchidejí, ovocných sadů a aktivních občanů Chráněná krajinná oblast Bílé Karpaty je v několika ohledech více než jen CHKO. Od roku 1996 je i biosférickou rezervací UNESCO a o čtyři léta později získala vlastní Evropský diplom chráněných území. Kromě Správy CHKO zde působí několik ekologických nevládních organizací, které zvládají řadu inovativních projektů. Bílé Karpaty je pohoří na česko-slovenském pomezí, kde byla v roce 1979 vyhlášena chráněná krajinná oblast na slovenské straně a o rok později i na straně moravské. CHKO Bílé Karpaty se rozprostírá od Sudoměřic přes Velkou nad Veličkou, Strání a Starý Hrozenkov až po Poteč u Valašských Klobouk ve Zlínském kraji a má celkovou rozlohu kolem 750 km2. Jejím nejvyšším bodem je Velká Javořina (970 m). Známá je především svými květnatými loukami s rozptýlenými stromy a řadou vstavačů (orchidejí), zastoupenými především na jihozápadě, tedy v části, která spadá do Jihomoravského kraje. Bezmála deset chráněných území s takovými loukami má celkem rozlohu téměř 2000 ha, patří k nim například národní přírodní rezervace Čertoryje nebo Jazevčí a Porážky. Tato území jsou také součásti evropské soustavy Natura 2000. Podrobněji se o nich lze dočíst na internetových stránkách www.bilekarpaty.cz/pages/uzemi.htm nebo v publikaci Chráněná území ČR II. Zlínsko od P. Mackovčina a M. Jatiové (2002).

klesly, čímž se snížila poptávka po senu. Proto měla tehdy Správa s každoročním kosením a pasením plné ruce práce – musela získávat peníze, lidi i firmy. Dnes dostávají zemědělci na obhospodařování běžných luk a pastvin dotace od Ministerstva zemědělství v rámci tzv. Agroenvironmentálních programů Evropské unie. Navíc ve srovnání s porevolučním obdobím dnes není problém s využitím sena, protože počty dobytka i ovcí v regionu významně vzrostly. Ministerstvo životního prostředí podporuje údržbu rezervací a dalších cenných lokalit v rámci Programu péče o krajinu. Management zabezpečuje Správa CHKO Bílé Karpaty se sídlem v Luhačovicích – plánuje zásahy (kosení, pasení, likvidace náletu aj.) v jednotlivých územích, vyměřuje plochy, uzavírá smlouvy s dodavateli (ročně asi 200) a nakonec výsledek kontroluje.

Nelze však zapomenout na další přednosti CHKO Bílé Karpaty, jako je malebný krajinný ráz Moravských Kopanic kolem Starého Hrozenkova nebo dvousetleté bučiny kolem Vlárského průsmyku. Bílé Karpaty jsou také nesmírně bohaté na kulturní hodnoty, jako je stále živý folklór, kroje, obyčeje, architektura.

Kosíme a paseme Málokdo z těch, kteří se na jaře nebo na podzim přijdou podívat na rozkvetlé louky, si uvědomuje, kolik práce stojí udržovat je v optimálním stavu. I když to kytičkářům a motýlářům připadá kruté, každý rok musejí být nadzemní části trav a bylin (i vstavačů) posekány nebo spaseny. Jen tak je zaručeno, že stejnou pestrost rostlin, živočichů i hub budeme moci obdivovat i příští léta. Bez tohoto pravidelného zásahu louky totiž zatahují keře, zejména hlohy, růže a trnky, a louky se mohou přeměnit v trnité křoví – na což nejsou zvědaví botanici ani rekreanti. Údržba luk – kosení a pasení –, v moderní terminologii „management“, byla dříve běžnou prací zemědělců, kteří trávu nebo seno potřebovali pro svůj dobytek. Po sametové revoluci stavy dobytka výrazně

Aby louky stále barevně kvetly, musejí se každý rok kosit nebo spásat, foto: Ing. Jan W. Jongepier I když management luk vyžaduje hodně času a energie, Správa má i další starosti. CHKO samozřejmě není územím, kde by se měl zastavit jakýkoliv další rozvoj. Je však nutné pohlídat lidskou činnost – stavební, lesní, zemědělskou, aby nedocházelo k ničení přírody a znehodnocování krajiny. A o to pečuje právě státní správa. Dále má i odbornou větev: její botanička a zoolog neustále sledují květenu a zvířenu, a to nejen v rezervacích.

Představuje se CHKO

Naši ochránci přírody

22

Krajina a biodiverzita (biologická rozmanitost) CHKO Bílé Karpaty by nebyla tak zachovaná a nevědělo by se o ní tolik, kdyby nepomohlo několik solidních ekologických nevládních neziskových organizací. K nejstarším patří základní organizace (ZO) Českého svazu ochránců přírody (ČSOP) Kosenka ve Valašských Kloboukách ve Zlínském kraji a ZO ČSOP Bílé Karpaty ve Veselí nad Moravou. Obě se od svého založení zaměřily na kosení květnatých luk. Mezi ukázkové příklady chráněných orchidejových luk patří národní přírodní rezervace Čertoryje, foto: Ing. Jan W. Jongepier

Kosenka (www.kosenka.cz) se mu pod vedením Miroslava Janíka věnuje dodnes: každý rok organizuje v červenci dvoutýdenní tábor pro

EKOLISTY


2/2007

Jihomoravské

dobrovolníky, věnovaný kosení rezervace kolem Valašských Klobouk (neděje se tam samozřejmě jen to, jde i o společenskou událost). Postupně přibylo činností a Kosenka se šířeji začala zabývat trvale udržitelným rozvojem Valašskokloboucka. K tomu patří takové významné iniciativy, jako například obnova pastvy prostřednictvím adopce ovcí nebo organizování Valašského mikulášského jarmeku. Jednou z nejnovějších iniciativ je veřejná sbírka na záchranu staré jedlobučiny nazvané Ščúrnica v rámci programu ČSOP Místo pro přírodu. Během tří let již byly sesbírány přes dva miliony korun a za ně vykoupeno 14,5 ha lesa.

Vzácné orchideje i ovocné stromy ZO ČSOP Bílé Karpaty přešla po době studentských brigád v 80. letech na začátku 90. let k zaměstnávání vojáků v civilní službě pro každoroční kosení stovek hektarů luk a odstraňování náletu, přednostně v NPR Čertoryje.

Dnes existují v CHKO Bílé Karpaty tři genofondové sady (u Velké nad Veličkou, Rokytnice a Bojkovic), kam se přenesly rouby zapomenutých starých nebo místních odrůd – to vše za účelem jejich záchrany pro další generace. Prozatímním vyvrcholením ovocného programu je barevná publikace Ovoce Bílých Karpat (V. Tetera, 2006), která poskytuje přehled všech bělokarpatských odrůd jablek, hrušek, švestek a dalších druhů ovoce, včetně jejich vlastností a možných způsobů využití.

Louky plné květů Veselská organizace měla vždy sklon svou ochranářskou práci pojímat vědecky a kromě pomologie se zabývá i botanikou a zoologií. Organizovala v době, kdy se o tom ještě moc nevědělo, monitorování vlivu typu hospodaření (kosení, pastva, hnojení, nechání ladem) na luční porosty. V letech 2003–2006 nechala inventarizovat všechny rostliny a vybrané motýly, brouky a ptáky v celé CHKO. Výsledky tohoto projektu jsou publikovány ve dvou atlasech s mapami rozšíření a v komentovaném botanickém seznamu (viz www.bilekarpaty.cz/csop). Další průkopnickou aktivitou veselské ZO ČSOP je projekt Obnova druhově bohatých luk, pod kterým se rozumí zatravňování polí a vylepšování druhové chudých luk regionálním osivem. K tomu jsou od roku 1995 u některých zemědělců pěstovány trávy a byliny z květnatých luk. Už několik let jsou semenné směsi k dispozici pro zemědělce i další zájemce, kteří chtějí na svém pozemku obnovit nebo založit bělokarpatskou louku. Organizace nechala od r. 2000 tímto způsobem již zalučnit 300 ha polí a krom toho též vydala celostátní metodickou příručku Obnova travních porostů regionální směsí (H. Poková & I. Jongepierová, 2006) obsahující recepty na směsi pro různé oblasti v republice.

Osvěta pro starosty, zemědělce i školáky Od založení CHKO bylo jasné, že přírodu Bílých Karpat nelze zachovat a chránit bez součinnosti místních lidí. Louky vznikaly klučením lesů po staletí a člověk je udržoval způsobem, který bychom dnes nazývali trvale udržitelným. Na začátku 90. let, v rozruchu velkých změn, to však každému jasné nebylo, proto se začalo přemýšlet o lepším informování místního obyvatelstva – především zemědělců, lesníků a starostů. Díky tomu existují dodnes s těmito činiteli dobré kontakty.

Vzdělávací a informační středisko (VIS) Bílé Karpaty pečuje o naučné stezky pro všechny návštěvníky CHKO, foto: Ing. Jan W. Jongepier Vznikla nejprve ročenka Bílé Karpaty, později čtvrtletník, který se od roku 2001 podařilo vydávat jako česko-slovenské periodikum Bílé – Biele Karpaty. Na Kosence se začala rozvíjet ekologická výchova pro školní mládež a v roce 1997 bylo ve Veselí nad Moravou, v budově ZO ČSOP Bílé Karpaty, založeno Vzdělávací a informační středisko (VIS) Bílé Karpaty s cílem věnovat se osvětě a výchově naplno. Středisko začínalo se zaměřením na výukové programy s ekologickou tematikou pro školáky a dodnes je tato činnost hlavní. Loni například její pracovníci odučili celkem 400 výukových programů pro více než 7300 dětí a provedli desítky terénních exkurzí do rezervací Bílých Karpat. Za deset let působení nejsou zanedbatelné ani hmatatelné výsledky informačních činností střediska. Stačí se podívat na jejich webové stránky (www.bilekarpaty.cz/vis) nebo listovat desítkami barevných letáčků a brožur v informačních centrech. Středisko informuje zainteresovanou veřejnost rovněž prostřednictvím naučných stezek. Dnes je jich celkem sedm od Strážnice až po Bojkovice. Procházejí mnoha zajímavými místy, přibližují krásy zdejší přírody i lidové kultury a poskytují také trochu poučení.

Vzorová ekovesnice A to ještě není vše, na čem se v CHKO Bílé Karpaty pracuje. Modelové ekologické projekty realizuje ZO ČSOP Veronica / Centrum Veronica Hostětín (hostetin.veronica.cz), která v obci Hostětín nechala vybudovat kořenovou čistírnu odpadních vod a výtopnu na dřevěné štěpky, produkuje mošty, pořádá semináře v pasivním domě nebo každý podzim organizuje Jablečnou slavnost. Významnou iniciativou bylo i založení sdružení Tradice Bílých Karpat (www.tradicebk.cz), které od roku 1998 rozvíjí ovocnářství v Bílých Karpatech a letos přidělilo 11 výrobcům místních tradičních produktů (moštů, medu, tkaných ubrusů aj.) ochrannou známku ®Tradice Bílých Karpat. Nezbývá než vás pozvat: přijeďte se podívat osobně na jedinečnou přírodu a kulturu v Bílých Karpatech nebo na to, jak probíhá její všestranná ochrana i obnova. Ing. Jan W. Jongepier VIS Bílé Karpaty, předseda Správní rady, člen ZO ČSOP Bílé Karpaty


Ve stejné době si předsedkyně RNDr. Ivana Jongepierová (zároveň botanička Správy CHKO) uvědomila, že Bílé Karpaty jsou bohaté nejen na květnaté louky a orchideje, ale i na odrůdy ovocných dřevin. A tak nechala odborníky mapovat ovocné stromy v sadech i ve volné krajině hodonínské části CHKO. Výzkum přinesl nejen objevení zcela nových, dosud nepopsaných odrůd, ale dokonce také poznatky o odrůdách švestek odolných proti šarce, celosvětové hrozbě pro švestkové stromy.

23

Představuje se škola Strážnické gymnázium ekoškolou Od června letošního roku má v České republice 32 základních škol a 3 střední školy titul Ekoškola. Jednou z nich je Purkyňovo gymnázium ve Strážnici, jehož žáci a personál se na účast v projektu dva roky intenzivně připravovali. Když se objevila možnost zúčastnit se projektu Ekoškola, velice jsem to jako koordinátor environmentální vzdělávání, výchovy a osvěty (EVVO) na naší škole vítal. Projekt totiž nabízí jak cíl, tak strukturovaný postup, jak zapojit žáky i učitele do zlepšování školy v oblasti životního prostředí. Po splnění řady kritérií může škola získat titul Ekoškola (a využívat její logo a vlajku), čímž zvyšuje kredit u veřejnosti. Projekt Ekoškola je součástí mezinárodní sítě Eco-schools, kterou organizuje Foundation for Environmental Education (FEE) se sídlem v Dánsku. V České republice ji koordinuje Sdružení TEREZA v Praze (www.terezanet.cz), na Moravě spolupracuje i Lipka v Brně. Nám byl titul Ekoškola udělen 27. června 2007 ve Valdštejnském paláci v Praze.

nově příchozí žáčky něco o ekologii, uspořádali „Ekolečko“. Program pro třídy od primy do tercie obsahoval přednášku o ekologii a několik stanovišť, která měla žákům ukázat, jak správně třídit odpad, upozornit na nutnost sešlapávat PET lahve apod. Rádi bychom z Ekoleček udělali každoroční červnový program pro ty mladší, proto v červnu 2007 pořádala Ekolečko tehdejší kvarta. Obsahovalo poznávačky, běh s tříděním odpadů, výtvarnou dílnu aj. V září jsme myšlenku rozšířili na kompletní Ekolympiádu pro 6. až 8. třídy okolních základních škol. Ta už kromě výtvarných dílen zahrnuje i znalostní test, stezku s různými stanovišti se stručným úvodem a úkoly a jeden velký samostatný úkol.

Sedm kroků Po přihlášení do projektu Ekoškola v roce 2005 následoval úvodní seminář ve Středisku ekologické výchovy Rychta Krásensko, kde jsme byli seznámeni se zásadními rysy projektu. Stručně se jedná o to, aby škola s pomocí pracovních listů a materiálů realizovala sedm kroků: založit pracovní tým, provést analýzu stavu školy, vytvořit akční plán, sledovat a vyhodnocovat jej, zavést environmentální výchovu do výuky, informovat veřejnost a spolupracovat s dalšími subjekty a vytvořit Ekokodex. Škola by se přitom měla věnovat čtyřem oblastem – odpady, energie, voda a prostředí školy (vnější a vnitřní). Po semináři jsme v naší škole vybrali z každé třídy jednoho nebo dva zástupce do Ekotýmu, připojila se i zástupkyně ředitele, koordinátor EVVO, tři další učitelé (biologie, občanské výchovy, fyziky) a školník. Ze všeho nejdřív však bylo potřeba zjistit, jak na tom naše škola z hlediska životního prostředí vlastně je. K tomu vypracovali žáci podrobný audit ve všech čtyřech jmenovaných tematických oblastech.

Představuje se škola

Akční plán

24

Získané údaje pomohly při sestavování tzv. Akčního plánu. To je soupis úkolů, roztříděných dle oblastí, jež mají školu „zekologičtit“. Také určuje, kdo který úkol má na starosti a do kdy má být hotov. Některé naše cíle byly splněny takřka okamžitě, jako například připevnění tabulek upozorňujících na nutnost šetřit vodou nad umyvadla na toaletách, vybavení tříd odpadkovými koši na tříděný odpad či opatření květin na chodbách informačními cedulkami. Některé úkoly jsou spíše dlouhodobé, jako například přestavba školního dvora, kterou plánujeme realizovat do konce tohoto roku. Akční plán však není jediným bodem, jímž se Ekotým zabývá. Jednou z podmínek dosažení prestižního titulu Ekoškola je vytvoření Ekokodexu, jejž bychom mohli nazvat též jakýmsi ekologickým desaterem. Ekokodex sestavují sami žáci a obsahuje několik (u nás šest) zásad, k jejichž dodržování se zavážeme. Je zpracován do jednoho obrázku a vystaven na nástěnce u vchodových dveří, aby ho měl každý na očích. Kromě Ekokodexu se na nástěnce objevují i další informace a o obsah pečují pravidelně účastníci Ekotýmu, pokaždé z jiného ročníku. Objevuje se leccos, od kreslených komiksů přes fotografie „nechutných zákoutí naší školy“ po novinové články.

Ekolečko I kdybychom však my z Ekotýmu byli do projektu zapáleni sebevíce, nestačí, když budeme pro ekologii něco dělat sami. Potřebujeme spolupráci všech našich žáků. Proto jsme v červnu 2006, s cílem naučit

Abychom naučili naše nové žáky něco o ekologii, uspořádali jsme „Ekolečko“ s několika zábavnými i naučnými stanovišti, foto: Ing. Jan W. Jongepier

K vlajce skrze audit Když jsme měli všech sedm kroků hotových, nebo jsme je za hotové či alespoň za rozjeté považovali, odhodlali jsme se koncem května požádat o titul Ekoškola. Museli jsme shromáždit veškerou dokumentaci, vyplnit dotazník a 5. června u nás proběhla zevrubná kontrola, při níž dvě auditorky prošly gymnázium křížem krážem a zhodnotily každičký detail. Měli jsme z toho strach, protože jsme věděli, že ne všechno funguje, jak by ideálně mělo. Ale nakonec jsme uspěli a kromě certifikátu a vlajky s logem Ekoškola nám Sdružení TEREZA poslalo podrobnou zprávu z auditu, ve které nás chválí za vydařené kroky a zároveň doporučuje spoustu dalších opatření. Za dva roky budeme totiž titul muset obhájit znova a musí být poznat další pokrok. Jsme potěšeni, že nyní titul Ekoškola máme. Je to velká motivace pokračovat dále, protože víme, že nás čeká ještě hodně práce při zlepšování chování žáků i personálu, než strážnické gymnázium bude plně ekologickou školou. Ing. Jan W. Jongepier, koordinátor EVVO s přispěním Zuzany Červenkové, žákyně třídy sexta Purkyňovo gymnázium, Strážnice

EKOLISTY

Okénko pro školy

2/2007

Jihomoravské

Mezinárodní ekoškola v Brně na Jílové Střední škola polytechnická v Brně na Jílové ulici je od letošního jara první střední školou v České republice, která získala certifikát Ekoškola v mezinárodním projektu Eco-schools.

Aby se škola stala ekoškolou, musí splnit řadu postupných kroků – založit pracovní tým, zanalyzovat ekologický stav školy, sestavit dlouhodobý, střednědobý a krátkodobý plán činnosti, vytvořit Ekokodex školy, stanovit způsob informování a spolupráce, vytvořit systém monitorování a vyhodnocování činnosti, uplatňovat principy environmentálního vzdělávání, výchovy a osvěty ve výuce (EVVO). Na naší škole, vzhledem k její velikosti a složitým organizačním vazbám, jsme projekt v jeho rozběhové fázi ve školním roce 2005/2006 realizovali prostřednictvím řídicího štábu a 29členného žákovského Ekotýmu, za spolupráce všech žáků i zaměstnanců školy.

Enersol – mezinárodní úspěchy a pozvání do dalšího ročníku Osvěta a vzdělávání v oblasti obnovitelných zdrojů energie je pro Regionální vzdělávací centrum (RVC) Jihomoravského kraje při SOŠ a SOU – MŠP Letovice jednou z důležitých priorit. Proto v minulém školním roce zorganizovalo již třetí ročník soutěže Enersol, Enersol 2007, určené pro všechny střední školy Jihomoravského kraje. Postaralo se také o národní kolo této soutěže, které se zúčastnilo 11 krajů z celé ČR, v níž domácí krajské družstvo obsadilo 4. místo. Mimořádného úspěchu dosáhla žákyně SOŠ a SOU – MŠP Letovice Zdeňka Palupová v kategorii jednotlivců. Se svou soutěžní prací „Spalování hořčičného semínka“ zvítězila nejen na republikové, ale také na mezinárodní úrovni! Odměněni byli všichni soutěžící – měli možnost zúčastnit se třídenního semináře Klasické obnovitelné zdroje a úspory energie v teorii i praxi. Tento seminář pro účastníky soutěže zorganizoval Mgr. Radovan Šejvl ve spolupráci se SOŠ a SOU – MŠP Letovice. Padesát studentů navštívilo větrné elektrárny, výtopnu na dřevní štěpku, výtopnu na slámu a stavbu největší fotovoltaické elektrárny v ČR. Ubytováni byli v nízkoenergetické budově seminárního centra Hostětín, kde probíhaly přednášky a odborné diskuze včetně velkoplošných projekcí na téma obnovitelné zdroje energie. Účastníci měli možnost se též seznámit s kořenovou čistírnou obce Hostětín. RVC ve spolupráci se SOŠ a SOU – MŠP Letovice nyní připravuje projektový záměr na vybudování materiálních podmínek pro činnost Centra pro obnovitelné zdroje energií Jihomoravského kraje a zároveň projekt energeticky soběstačné školy. Zároveň samozřejmě zve všechny školy k účasti na již 4. ročníku soutěže Enersol, Enersol 2008. Téma prací bude tentokrát zaměřeno na problematiku obnovitelných zdrojů energie a snižování emisí v dopravě. Uzávěrka přihlášek pro školy Jihomoravského kraje je 8. listopadu 2007, uzávěrka přihlášek jednotlivých prací žáků a studentů 4. prosince 2007 na RVC SOŠ a SOU – MŠP Letovice ([email protected]). Ing. Jaroslav Doskočil gestor RVC Letovice

V červnu 2006 jsme obdrželi diplom za aktivní účast v mezinárodním projektu Ekoškola ve školním roce 2005/2006, kterým bylo oceněno naše dosavadní úsilí a jenž byl předstupněm k získání titulu. V dalším školním roce jsme provedli podstatné změny: řídicí štáb projektu změnil název i náplň na Poradní sbor a rozhodující zodpovědnost převzal Řídicí žákovský Ekotým. A letos v únoru už jsme poslali do Prahy Sdružení TEREZA, které je jako jediné oprávněné udělovat mezinárodní tituly Ekoškola v České republice, objemnou žádost (s mnoha přílohami) o udělení tohoto titulu. V dubnu se tedy do naší školy dostavili hodnotitelé ze Sdružení TEREZA, dostali všechny požadované informace a podklady, procházeli budovu školy, hovořili se zaměstnanci i žáky a vše hodnotili bodovým systémem. A uspěli jsme! Stali jsme se první střední školou v České republice, která tento cenný titul obdržela, a byli jsme tak odměněni za dva roky poctivé práce a úsilí na neprobádané cestě. V dalším dvouletém období nás čeká rozšíření a prohloubení naší činnosti v projektu včetně rozšíření druhů separovaného odpadu na škole o další položky. PaedDr. Petr Duchek koordinátor EVVO a garant mezinárodního projektu Ekoškola Střední škola polytechnická, Brno, Jílová 36g

Program rozvoje středisek volného času U středisek volného času došlo od roku 2007 ke změně způsobu financování tak, aby byl v souladu se zákonem č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), v platném znění a s vyhláškou č. 492/2005 Sb., o krajských normativech. Podle těchto pravidel jsou financovány aktivity určené pro žáky a studenty, kteří jsou zapsáni ve školní matrice, jde tedy o pravidelné zájmové útvary, tábory a pobytové akce. Zmíněný způsob však není schopen postihnout některé priority, které jsou těmto zařízením stanoveny v Dlouhodobém záměru vzdělávání a rozvoje vzdělávací soustavy Jihomoravského kraje 2006, a to zejména pokračovat v posunu stěžejní náplně činnosti středisek volného času od pravidelných zájmových útvarů a kurzů ke spontánním aktivitám, výukovým programům a akcím s důrazem na podporu environmentální výchovy v souladu s Koncepcí EVVO JMK na léta 2006–2010. Proto Jihomoravský kraj na podporu realizace této priority vyhlásil Program rozvoje středisek volného času zřizovaných Jihomoravským krajem pro rok 2007 v oblasti EVVO a na činnost otevřených klubů. Z celkem 10 zaevidovaných žádostí pak bylo devíti školským příspěvkovým organizacím schváleno poskytnutí dotace v celkové výši 3 876 000 Kč. Do oblasti podpora EVVO byla vyčleněna částka 744 000 Kč čtyřem zařízením: Domu dětí a mládeže, Brno, Helceletova 4 (207 000 Kč), Domu dětí a mládeže, Zastávka, okres Brno-venkov (55 000 Kč), Středisku volného času, Pohořelice, okres Brno-venkov (201 000 Kč) a Středisku volného času Hodonín (281 000 Kč). Jihomoravský kraj tak usiluje o vytvoření kvalitních podmínek pro environmentální vzdělávání, výchovu a osvětu dětí a mládeže na území Jihomoravského kraje. PhDr. Lea Hanáková Oddělení vzdělávání Odbor školství KrÚ JMK

Okénko pro školy

Od počátku školního roku 2005/2006 se naše škola zapojila do velmi náročného a časově neomezeného mezinárodního projektu Ecoschools (Ekoškoly), jehož součástí je nyní kolem 20 tisíc škol z 38 zemí celého světa. Cílem projektu je skloubit teoretické učivo ekologie s praktickými každodenními kroky pro všechny žáky i zaměstnance. Jde o třídění odpadů, šetření energiemi, šetření vodou, péči o vnitřní i vnější prostředí školy i o pěkné mezilidské vztahy. Časová neomezenost projektu spočívá v tom, že získaný mezinárodní titul Ekoškola se i poté obhajuje – nejprve dvakrát po dvou letech a potom každých pět let.

25

Okénko pro školy Terénní exkurze do severních Čech Začátkem června uspořádala Lipka pro jihomoravské učitele exkurzi do severních Čech – nejen obdivovat krásu zachované přírody Českého středohoří, ale také si prohlédnout člověkem hluboce zasaženou a přeměněnou krajinu Podkrušnohoří. Severočeské putování začalo u Litoměřic procházkou po NPP Bílé stráně, kde jsme nalezli několik zástupců orchidejí, zkoušeli jsme hledat zkameněliny a lektoři z litoměřické pobočky střediska SEVER nás seznámili i s místní faunou. Po prohlídce historického centra města následo-

vala přednáška Jana Rovenského z Greenpeace ČR o problematice těžby hnědého uhlí v Podkrušnohoří. V sobotu jsme shlédli oblasti zasažené těžbou – přesunutý děkanský kostel v Mostě, zbourané Libkovice, Horní Jiřetín, ohrožený dalším postupem těžby i zdevastovaný zámek Jezeří, odkud je opravdu hrůzostrašný pohled do lomu ČSA. Další program už se nesl v optimističtějším duchu. Vyslechli jsme přednášku o CHKO České středohoří a pak navšívili několik lokalit. Zaujala nás jak kamenná slunce a kolem modře kvetoucí len sudetský, tak nad okolní rovinatou krajinu čnící kopec Raná. Z jejího vrcholu se rádi spouštějí odvážlivci na rogalech a padácích a na pokosených svazích s nimi v příkladné symbióze žije kolonie syslů. Výprava do severních Čech byla natolik fotogenická, že jsme vyhlásili fotografickou soutěž. Snímky bodou k vidění na 8. konferenci o ekologické výchově v Brně 8. listopadu 2007 a pak i v prostorách Lipky. Výherci se mohou těšit na hodnotné odměny a všichni diváci se, doufejme, nechají pozvat na další chystané terénní akce pořádané Lipkou.

Jihomoravští učitelé na exkurzi v severních Čechách, foto: Mgr. Eva Kazdová

Mgr. Eva Kazdová Lipka – školské zařízení pro environmentální vzdělávání

Lipka pro učitele

Lipka – školské zařízení pro environmentální vzdělávání – pořádá pro učitele semináře, konference i specializační studium v oblasti environmentální výchovy. Mnohé je pro učitele zdarma díky podpoře Evropského sociálního fondu a rozpočtu ČR. Pro všechny učitele, kteří se chtějí environmentální výchově (EVVO) věnovat systematicky, zajišťuje Lipka Specializační studium k výkonu specializačních činností v oblasti environmentální výchovy. Je určené zejména koordinátorům EVVO základních a středních škol, má rozsah 250 vyučovacích hodin a absolventi získají kvalifikační osvědčení, které je předpokladem pro oficiální jmenování školním koordinátorem EVVO, včetně nároku na příslušný osobní příplatek. Kurz seznámí účastníky se systémem EVVO v ČR, poskytne metodickou podporu i praktické náměty nejen pro průřezové téma Environmentální výchova, ale nabídne aktuální informace z oblasti péče o životní prostředí v JMK i ve světě a vybaví absolventy řadou důležitých poznatků a doporučení pro jejich roli školních koordinátorů EVVO.

Okénko pro školy

Vzdělávací akce akreditované MŠMT ČR

26

19. 11. 2007 – Co je doma, to se počítá – seminář pro učitele 2. stupně ZŠ a SŠ Lektoři z agentury CENIA představí značku ekologicky šetrný výrobek – její obsah i význam. Každý účastník obdrží zdarma balíček pomůcek a metodických materiálů pro výuku. 6. 12. 2007 – Čtvero ročních období – ZIMA – seminář pro vychovatelky ŠD a učitelky MŠ Seminář věnovaný proměnám přírody v průběhu celého roku. Načerpáte inspiraci pro práci s dětmi a přitom si vytvoříte skřítka nebo vílu z ovčí vlny. 21. 1. 2008 – Globální oteplování a krajina v souvislostech – seminář pro učitele 2. stupně a SŠ Filmové výpovědi a fakta expertů, aktivity pro žáky a studenty, diskuze, dárkový balíček s materiály. 7. 2. 2008 – „Co jsme zvrtali v ŠVP?“ – setkání učitelů ZŠ a nižšího stupně gymnázií Výměna prvních zkušeností, varování a doporučení ze zavádění školních vzdělávacích programů do praxe, společné uvažování o tom, jak dál se ŠVP a EVVO. 28. 2.–1. 3. 2008 – Tvorba regionálních učebnic – seminář pro pedagogy ZŠ a SŠ

Seminář zprostředkuje účastníkům odborné informace i metodické dovednosti pro tvorbu regionálních učebnic, seznámí je s úspěšně realizovanými projekty i jejich autory. 31. 3. 2008 – Džbán plný kultur – seminář pro učitele 2. stupně ZŠ Aktivity a krabici pomůcek na téma „rozvojová spolupráce ČR“ představí Jarka Lamačová, lektorka Agentury rozvojové pomoci Olomouckého kraje. 24.–26. 4. 2008 – Environmentální výchova ve školním vzdělávacím programu – seminář pro pedagogy 2. stupně ZŠ a SŠ Dozvíte se, jak začlenit průřezové téma Environmentální výchova do ŠVP. Kombinovány budou přednášky odborníků s dílnami vedenými zkušenými praktiky ze škol. 28. 4. 2008 – Šaty dělají člověka … A kdo dělá šaty? – seminář pro učitele 2. stupně ZŠ a SŠ Jak souvisí výběr oblečení s pracovními podmínkami lidí, kteří se na jeho výrobě podílejí? Příčiny a důsledky přehnaně nízkých cen oblečení. Máme nějaké alternativy? 19. 5. 2008 – Školní zahrady pro ekologickou výchovu – seminář pro učitele MŠ, ZŠ, SŠ a další zájemce Informace a praktické náměty k činnostem s dětmi v zahradách a k úpravám školních pozemků. Část semináře proběhne formou simulace ekologického výukového programu. 6.–8. 6. 2008 – Bavorský a Slavkovský les – terénní exkurze Krásná a současně i konfliktní velkoplošná chráněná území na české i německé strany hranice, komentované příklady rozdílného zacházení s krajinou a lesy, území zařazená do evropské soustavy chráněných území NATURA 2000. 7.–13. 7. 2008 – Repetitorium terénní přírodovědy na Rychtě Šestidenní kurz specializovaný na přírodovědná pozorování v terénu pod vedením odborných lektorů pro všechny, kdo si chtějí zopakovat či prohloubit své znalosti z botaniky, zoologie, geologie a ekologie. Kompletní informace o nabídce naleznete na www.lipka.cz.

EKOLISTY

Rozhovor

2/2007

Jihomoravské

Když skřivánek neutěká Ornitolog doc. RNDr. Karel Hudec, DrSc. se stal vloni laureátem Ceny Josefa Vavrouška, letos spolu s dalšími kolegy ornitology obdržel Cenu ministra životního prostředí. Není zdaleka jen biologickým odborníkem a autorem řady monografií o ptácích, ale také dlouholetým veřejně angažovaným ochráncem přírody.

Chocholouši mezi paneláky Chování ptáků lze sledovat i jinak než pozorováním? Jeden z prvních etologů Konrad Lorenz založil svůj výzkum právě na velmi pečlivém pozorování a zaznamenávání. Vybudoval si například vlastní hejno divokých hus, v němž znal původ jedinců. Vyvrátil tradičně vžitou domněnku, že husí páry jsou si natolik věrné, že po smrti partnera zůstává druhý z páru do smrti sám. Pozorování je ovšem metoda nesmírně náročná. A nevěru mezi ptáky umějí prokázat i genetická zkoumání – zjistilo se takto třeba, že drobní ptáci jsou levobočky z deseti procent. Obecně terénní ornitologie dnes není příliš v módě, důraz se klade na genetické a evoluční výzkumy. Ale já myslím, že se časem důraz zase přenese do terénu a začne se více studovat závislost živočichů na podmínkách prostředí. I z hlediska ochrany přírody by to bylo potřeba, protože zatím nemáme dostatečné znalosti o vazbách živočichů na prostředí. Jak je to ostatně s ptáky ve městě? Je jich tu poměrně hodně a složení je velmi pestré, protože i samo město je různorodé: budovy coby skály, rozptýlená zeleň, parky; velmi

zajímavé jsou ruderální plochy – místa určená v budoucnu pro výstavbu. Příkladem může být nádherný pajasanový les blízko Malinovského náměstí. Na takových místech se i uprostřed města objevují vzácné druhy – rákosníci, cvrčilky, slavíci... Trávníky na sídlištích si zase oblíbili chocholouši, kteří z volné krajiny už vymizeli – potřebují nízký volný prostor, a tak pobíhají po parkovištích, uživí se plevelnými semeny. V poslední době se objevují sojky, donedávna známé jako plaší lesní strážci. Asi pro ně ve městě vždycky bylo vhodné prostředí, ale trvalo jim dlouho, než zjistily, že tu nemají nepřítele. Dřív se na ně hojně střílelo, což už dneska a samozřejmě ve městě vůbec neplatí. Podobně jsou na tom v některých městech straky.

Za jižní Moravu zelenější Cenu Josefa Vavrouška jste vloni získal „za osobní angažovanost v jihomoravské ochraně přírody, za stavění mostů mezi různými profesemi ve prospěch životního prostředí, za osvětovou činnost v médiích, za výrazný podíl na ekologické výchově mladé generace“. Co vy sám považujete za svůj největší úspěch v ochraně přírody? Asi nejviditelnější a také nejuspokojivější bylo postupné vyhlášení více než 30 maloplošných chráněných území v Brně, na kterém jsme pracovali zejména s Antonínem Bučkem a Janem Lacinou. Začali jsme v sedmdesátých letech, kdy vyšlo nařízení, že samospráva může vyhlašovat chráněná území nižšího řádu, než byly státní přírodní rezervace. Chytli jsme se toho a vytipovali asi 35 chráněných území, která by si vyhlášení zasloužila. A podařilo se nám toho dosáhnout. Také s časovým odstupem myslím, že to je cenný výdobytek, protože se změnou majetkoprávních poměrů po roce 1989 se jakékoliv další vyhlašování chráněných území spíše zkomplikovalo. Ale vždyť po roce 1989 byla česká společnost nakloněná ochraně přírody... To máte pravdu. Ale nabídnu pro ilustraci jeden příklad: Geografický ústav v Brně pod vedením Antonína Bučka zpracoval už v 70. letech návrh územního systému ekologické stability, který se postupně začal prosazovat do územního plánování. Do zákona o ochraně přírody a krajiny se tento systém rovněž dostal a má být v územních plánech respektován, jenže realita je jiná. Prosadit v praxi krajinné změny je dnes daleko obtížnější. Rozhovor vedla Mgr. Lenka Sedláková.

Doc. RNDr. Karel Hudec, DrSc. je laureátem Ceny Josefa Vavrouška za osobní angažovanost v jihomoravské ochraně přírody, za osvětovou činnost v médiích i za výrazný podíl na ekologické výchově mladé generace, foto: Mgr. Lenka Sedláková

Rozhovor

Lidé nalézají v ptácích mimořádnou oblibu – například systém Natura 2000 má pro ptačí stanoviště zvláštní kategorii ochrany. Máme k ptákům blíž než k jiným zvířatům? Myslím si, že je to zejména tím, že výzkum ptáků je v mnohém vpředu oproti jiným skupinám živočichů. Je to skutečně modelová skupina, která se dá dobře sledovat. Už před Naturou byl zpracován mezinárodní systém významných ptačích území (IBA). I díky tomu se v mnohých sporech výskyt vzácného ptáka může stát symbolem kvality celého prostředí. Také je to často jediná zákonná možnost, jak se postavit proti developerským tlakům. Jak se vlastně ornitologové o ptačím životě dozvídají? Kupříkladu počítání je u ptáků pohodlné. V hnízdní době je lze spočítat snadno – každý pták se dá poznat podle hlasu, výsledky jsou dost spolehlivé. Další možností je počítat ptáky na tahových zastávkách. Technologie dlouhodobého sledování ptáků postupuje od kroužkování přes značky odečitatelné dalekohledem až po telemetrický monitoring přes satelity. Jak jste se vy stal ornitologem? Můj otec byl učitel a měl doma velkou zásobu knih o přírodě, takže jistý základ jsem dostal už doma. První impulz speciálně k ornitologii ale přišel na gymnáziu, kde nás učil profesor Nábělek, specialista a uznávaná autorita v botanice. Vyprávěl nám jednou o skřivanech – jak se skřivan chrání tím, že zpívá, pak slétne dolů, sedne a utěká a utěká (prof. Nábělek byl původem ze Slovácka), aby ho predátor neviděl a neulovil. Já chodil tenkrát často medláneckými poli a skřivany jsem tam vídal. A věděl jsem, že neutěkají, nýbrž klidně kousek popolétnou. Vyprávění pana profesora mě proto zarazilo a začal jsem se tomu věnovat víc. Postupně jsem si začal zapisovat ptáky, které jsem kde viděl... Musí mít ornitolog dobrý zrak? Stačí dalekohled. A co hudební sluch? Určitě ho uplatní ti, kteří se chtějí stát pozorovateli ptáků. To je ovšem jen malá část ornitologie. Vedle pozorování je tu třeba taxonomie, genetika, etologie – tedy chování ptáků – a další odvětví.

27

Chráněná území Jihomoravského kraje Vše o jihomoravských přírodních parcích V závěru letošního roku vyjde nová publikace Přírodní parky Jihomoravského kraje. Obsahuje jak obecné pojednání o významu přírodních parků, tak zejména jejich kompletní seznam na území jižní Moravy včetně charakteristik, mapek a fotografií. Sloužit by měla jak veřejné správě, tak školám a občanům. Přírodní parky Jihomoravského kraje jsou jedinečným turistickorekreačním zázemím. Jde o plochu zahrnující krajinářsky nejcennější celky stále ještě nepostižené neúnosnými stavebními nebo jinými aktivitami. Přírodní parky jsou v mnoha směrech nezastupitelné z hlediska ochrany přírody. Na jejich území se nachází řada významných přírodních lokalit, zvláště chráněných území a významných krajinných prvků, unikátní lesní, teplomilná nebo mokřadní společenstva s mnoha chráněnými a ohroženými druhy rostlin. Přírodní parky hostí nemalé množství chráněných a ohrožených druhů živočichů. Veškeré aktivity v parku tedy musejí být úměrné jejich významu, přírodním a krajinářským hodnotám. Jedině tak budou moci i nadále plnit svoji nezastupitelnou roli pro turistiku, rekreaci nebo ochranu přírody. Zpravidla se sice jedná o kulturní, člověkem po staletí přetvářenou krajinu. Přesto si ale zachovala vysokou estetickou a přírodní hodnotu. Především v blízkosti větších městských aglomerací, mezi které patří i město Brno, tvoří parky jeho obyvatelům cenné zázemí. Na rozdíl od zvláště chráněných území typu přírodní památka či přírodní rezervace, na něž se vztahuje poměrně přísný ochranný režim, jsou přírodní parky dobře využitelné k rekreaci, a to především k rekreaci krátkodobé, tj. zaměřené na turistické aktivity. Zmíněná publikace vzniká v souladu s Koncepcí environmentálního vzdělávání, výchovy a osvěty Jihomoravského kraje a bude sloužit nejenom jako prezentační materiál kraje, ale také jako studijní a osvětový materiál. Věříme, že bude hojně využívána žáky a studenty středních i vysokých škol, pedagogy, vedoucími přírodovědně zaměřených mimoškolních kroužků či oddílů i širokou veřejností. Kromě škol bude tato knížka distribuována všem obcím, kde bude k dispozici odborným pracovníkům v oboru ochrany přírody a krajiny a i občanům s hlubším zájmem o své okolí.

Kniha na sto stranách představí všech dvacet přírodních parků, které byly dosud v Jihomoravském kraji zřízeny. Každému z těchto parků (mnohé z nich byly v minulosti zřízeny ještě jako oblasti klidu) budou věnovány asi čtyři stránky textu, přehledných mapek a fotografií dokumentujících krajinu, architekturu, živočichy a rostliny typické pro dané území. Pro úplnost lze ještě dodat, že publikace vzniká v úzké spolupráci pracovníků Oddělení ochrany přírody Odboru životního prostředí Krajského úřadu Jihomoravského kraje a grafického studia společnosti F. R. Z Agency se sídlem Špitálka 33, Brno, které zpracovává její grafickou podobu. Světlo světa by měla spatřit v závěru letošního roku. Ing. Janka Čejková Oddělení ochrany přírody a krajiny Odbor životního prostředí KrÚ JMK

Přírodní park Řehořkovo Kořenecko, foto: Ing. Janka Čejková

Nová naučná stezka na Kamenném vrchu

Chráněná území Jihomoravského kraje

Přírodní rezervace Kamenný vrch, rozkládající se mezi městskými částmi Nový Lískovec a Kohoutovice, je oblíbeným místem odpočinku pro obyvatele blízkých sídlišť. Tato lokalita je však také unikátní z přírodovědného hlediska především svou teplomilnou flórou, z níž návštěvníky v jarních měsících zaujme zejména početná populace koniklece velkokvětého (Pulsatilla grandis), největší v České republice.

28

Od roku 1994 provázel návštěvníky po rezervaci tabulový průvodce instalovaný občanským sdružením Rezekvítek, které o Kamenný vrch dlouhodobě pečuje. V letošním roce se díky snaze lidí z Rezekvítku zdejší naučná stezka po letech dočkala své nové grafické podoby a aktualizace. Na sedmi naučných panelech se návštěvníci dozvědí informace o zdejší květeně, zvířeně, historickém vývoji lokality i současné péči o území. Zajímavá je také tabule zabývající se problematikou nepůvodních dřevin a návod k určení jednotlivých druhů zdejších růží. Po jednotlivých tabulích naučné stezky, která je dlouhá asi jeden kilometr, vás symbolicky provází malý čmelák – symbol a strážce stezky. Jako doplněk informačních tabulí byl vytvořen i tištěný průvodce po naučné stezce, vydaný pod názvem Povídání o koniklecové zahrádce na Kamenném vrchu. Brožurka je k zdarma k dispozici v ekologické poradně Rezekvítku na Kamenné ulici 6 a na Úřadu městské části Brno-Nový Lískovec.

Na sedmi naučných panelech se návštěvníci dozvědí informace o zdejší květeně, zvířeně, historickém vývoji lokality i současné péči o území, foto: Ing. Mgr. Ladislav Hanuš, PhD.

Na tvorbě nové naučné stezky se po obsahové stránce podílela řada odborníků, jako např. botanik Mgr. Lubomír Tichý, Ph.D., geolog Mgr. Aleš Bajer, Ph.D., jejího grafického ztvárnění se ujala výtvarnice Blanka Ponížilová. Jako jedna z mála má tato stezka i svou elektronickou podobu, kterou naleznete na www.kamenak.rezekvitek.cz. To vše mohlo být vytvořeno díky finanční podpoře Evropského sociálního fondu a Jihomoravského kraje. Mgr. Milica Sedláčková občanské sdružení Rezekvítek

EKOLISTY

Jihomoravské

2/2007

Chráněná území Jihomoravského kraje Přírodní rezervace Šévy na Vyškovsku

Pestrá a bohatě kvetoucí stráň vznikla v místech dřívějšího extenzivního hospodaření. Ochranářská péče se tu nyní snaží udržovat optimální poměr mezi částí bylinnou a dřevinnou – jen tak může její krása zůstat zachována.

Chráněné území se nachází na prudkém svahu nad levým břehem Mouřínovského potoka, asi osm set metrů jižně od obce Marefy. Svah, orientovaný k východu až jihovýchodu, je modelován jednak zbytky starých agrárních teras, jednak zejména v jižní, strmější části i větším množstvím sesuvů, plošně dosahujícím až několik desítek m2. Dolní hranici tvoří regulované koryto Mouřínovského potoka, dnes již opět vráceného do původní podoby, horní hranici území lemuje polní cesta, po níž vede od železniční zastávky Marefy trasa zelené turistické značky, pokračující přes Ždánický les až k železniční stanici Ždánice.

Stráň mnoha barev Protože se jedná o prudký, pestře členěný svah se značným výškovým rozdílem mezi úpatím a vrcholem, zahrnuje toto území mozaiku značně rozdílných rostlinných společenstev. Na úpatí podél potoka a na jižním okraji území se spontánně vyvinul měkký luh – topoly, jasany, vrby a ojediněle vtroušené javory a břízy. Většinu svahu zaujímá drnová step tvořená širokolistými teplomilnými trávníky s bohatou druhovou skladbou. Její celistvost je narušována náletem šípků, hlohů, trnek a jasanů, vytvářejícím solitérní či skupinové ostrůvky na drobných hřbítcích. Šévy v průběhu vegetace mění barevný tón podle právě kvetoucích druhů rostlin. Na jaře začíná modrofialová konikleců velkokvětých (Pulsatilla grandi), kontrastující se žlutí hlaváčků jarních (Adonis vernalis). V dalším období se objevují růžové až červené květy vstavačů vojenských (Orchis militaris) a pětiprstky žežulníku (Gymnadenia conopsea), modrou paletu vytvářejí chocholíky modřenců hlavatých (Muscari commosum) a zvonků sibiřských (Campanula sibirica). K nejnápadnějším rostlinám tohoto chráněného území patří omany (Inula oculuschristi, Inula ensifolia), které vytvářejí mohutné polštáře zářivě žlutých květů, doprovázené purpurovými kvítky hvozdíku kartouzku (Dianthus carthusianorum). Barevný souzvuk doplňují jasné hvězdičky bělozářek větvitých (Anthericum ramosum) a sasanek lesních (Anemone sylvestris). V plném létě se znovu uplatňuje modrá – to kvetou hvězdnice chlumní (Aster amellus). K nejvzácnějším rostlinám, které byly v přírodní rezervaci Šévy pozorovány, patří bezesporu vstavač trojzubý (Orchis tridentata), pozorovaný zde v jediném exempláři.

hospodářského využití. Tak jako všude v obdobných podmínkách se i tady začaly projevovat důsledky této nedostatečné péče a svah postupně zarůstal náletem šípků, hlohů a kolem potoka i semenáči topolů. Na některých místech byly navíc v té době vysazeny nepůvodní a zcela nevhodné dřeviny – akáty, borovice černé, borovice lesní a smrk ztepilý. Po rozšíření chráněného území do dnešního rozsahu začaly orgány ochrany přírody, tehdy ještě na úrovni okresní, zajišťovat v území řízené zásahy, které by vycházely z kvalitně zpracovaného plánu péče. Jako prvořadý úkol se jevila redukce a postupná likvidace akátového hájku a odstranění nevhodných výsadeb jehličnanů. Lokalitě prospělo také pokácení stromořadí topolů podél koryta Mouřínovského potoka – prosvětlila se dosud zastíněná dolní část chráněného území, a tím se zlepšila zdejší druhová skladba. Zároveň zcela vymizel každoroční nálet semenáčů topolů. Můžeme zde dnes tedy pozorovat stejně pestré společenstvo jako na všech ostatních plochách. Příznivý vliv na stav přírodní rezervace mělo i převedení Mouřínovského potoka z napřímeného koryta na hranici s přírodní rezervací Šévy zpět do původního meandrujícího toku v nivě a doplnění tohoto území o průsakové tůně umožňující rozvoj společenstev obojživelníků. Souběžně s likvidací nevhodných dřevin bylo zahájeno i pravidelné kosení travinných porostů a redukce šípkových keřů, mladých hlohů a trnek. Některé plochy jsou záměrně ponechávány po několik let bez zásahu pro zajištění podmínek pro život zdejších motýlů. Zarůstání travnatých ploch dřevinnou vegetací se podařilo zastavit a nadále bude území udržováno tak, aby podíl travnatých ploch a ploch se zapojeným porostem zůstal stabilní. Ing. Zdenka Štouračová Oddělení ochrany přírody a krajiny Odbor životního prostředí KrÚ JMK

Z živočichů zde nacházíme pestrá společenstva bezobratlých vázaná na místní typy porostů. Potvrzen je výskyt tří druhů čmeláků, vosíka francouzského, vosy útočné. Pravidelně se setkáváme s rosničkou zelenou, slepýšem křehkým a ještěrkou obecnou. V území hnízdí několik druhů drobných pěvců, například pěnice vlašská. V okolí se vyskytuje moták pochop, který nejen na okolních zemědělských pozemcích nachází zdroj potravy v drobných hlodavcích.

Řízený návrat minulosti V minulosti bylo území částečně obděláváno, částečně využíváno k pastvě, ale od padesátých let 20. století již bylo prakticky bez

Většinu svahu zaujímá drnová step s bohatou druhovou skladbou, díky níž stráň v průběhu vegetace mění svůj barevný tón, foto: Vladimír Kovář

Chráněná území Jihomoravského kraje

Přírodní rezervace Šévy leží nedaleko Bučovic, na hranicích katastrálních území Marefy a Mouřínov. Patří k nejstarším zvláště chráněným územím okresu Vyškov – jako státní přírodní rezervace byla jádrová část tohoto území chráněna již od roku 1950. V roce 1990 bylo území rozšířeno o další plochy zřízením chráněného přírodního výtvoru podle tehdy platné legislativy. Novou právní úpravou ochrany přírody a krajiny, tedy zákonem č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, byla obě území spojena do jednoho celku a zařazena do kategorie přírodní rezervace.

EKOLISTY. Obsah. Jihomoravské. Děti ven, přírodu dovnitř! Eva Nováková učitelka ZŠ a MŠ Nové Veselí, Kraj Vysočina. foto: Ing. Petr Laštůvka Vydává

Recommend Documents