Naši (m)učitelé Ing. Petr Hujer

Naši (m)učitelé n Ing. Petr Hujer Jaké je datum Vašeho narození? 26.5.1977

Odkud pocházíte a jaké jste měl dětství? Pocházím z malého městečka v našem kraji s názvem Smržovka. Zde jsem prožil krásné dětství díky svým rodičům a 2 sourozencům. Co jste studoval po ZŠ? A kde? Po základní škole jsem absolvoval ISŠ COP v Jablonci nad Nisou, pak jsem pracoval ve firmě Detoa v Jiřetíně pod Bukovou a následně jsem nastoupil na TU v Liberci.

Z jakého důvodu jste zvolil učitelské povolání? Popravdě řečeno byla to tak trochu náhoda. Ale mám rád práci s mladou generací lidí a proto jsem zvolil učitelské povolání a neutekl jsem do komerční sféry. Měl jste také nějaké jiné povolání po ukončení studií? Ano. Pracoval jsem na generálce strojů ve firmě Detoa a dále jsem programoval skoro 2 roky pro jednu nejmenovanou počítačovou firmu.

Učil jste i někde jinde? Než jsem nastoupil na SPŠSE a VOŠ v Liberci tak jsem působil skoro 8 let na Střední průmyslové škole strojnické v Jablonci nad Nisou. Dnes se tato škola jmenuje Střední průmyslová škola technická. Jaké předměty učíte? Protože mám kladný vztah k výpočetní technice učím informační a komunikační technologie a programové vybavení počítačů na VOŠ. Jaký z těchto předmětů máte nejraději a proč? Jak jsem již uvedl tak mám kladný vztah k výpočetní technice a proto rád vyučuji předměty s touto tématikou.

Jaký druh kultury máte nejraději (kino, divadlo,…)? Mám rád divadlo Járy Cimrmana. Tzn. pokud jsou někde v našem kraji snažím se toto divadlo navštívit. Samozřejmě navštěvuji jako každý smrtelník občas kino. Co děláte ve svém volném čase? Ve svém volném čase se snažím převážně sportovat a ze sportu dělám co lze. Jezdím na kole, na lyžích (běžky, sjezdovky), na kolečkových bruslích atd.

Váš nejoblíbenější literární autor či dílo, hudební styl a film? V poslední době jsem natolik zaneprázdněn, že čtu pouze odbornou literaturu. Nemám nejoblíbenější dílo, ale mám rád cestopisy. Z hudebního stylu mi nevadí kromě dechové hudby nic :-). Nicméně např. na plesech mám rád i dechovku. A film? Jednoznačně K2. Rád cestujete? Pokud ano, kam? Ano a procestoval jsem již mnoho zemí. Asi můj největší cestovatelský zážitek byl v roce 2003. S jedním kamarádem jsem vyrazil na kole na nejsevernější dostupný cíp Evropy. Nordkapp. Za 52 dní jsem urazil 7500 km. Jakou nejvzdálenější zemi jste navštívil? Asi Norsko. Do jaké země byste se ještě rád podíval? Bělorusko, Rusko.

ZKRAT - školní časopis SPŠSE a VOŠ

15.10.2008

strana 2

Naši (m)učitelé n Ing. Petr Hujer V jaké zemi byste chtěl žít, pokud byste měl na výběr? No přeci v Čechách. Jsem tady doma :-).

Kdyby existoval stroj času, kam byste se podíval? Mám velice rád období po první světové válce. Takže asi do doby po roce 1918. Kdybyste mohl mít tři kouzelná přání, jaká by to byla? Já bych určitě zlatou rybku nechytil :-). Máte nějaké životní krédo? Ano. Každý může ovlivnit svoje štěstí. Čeho chcete ještě dosáhnout? Záleží na okolnostech.

Co byste vzkázal studentům nebo obecně mladým lidem? Využijte šancí, které dnešní doba nabízí.

Třídíte odpad? Ano třídím. A jsem rád, že přispívám k umisťování libereckého kraje v třídění odpadu. Proč jste přestoupil na tuto školu? Po sloučení škol v Jablonci nad Nisou mi nevyhovovala pracovní atmosféra a proto jsem přestoupil. Jak dlouho jste se rozhodoval o nástupu? Dlouho ne. Asi 3 dny.

Byl jste zástupcem už dříve? Ano dělal jsem zástupce na již zmiňované Střední průmyslové škole strojnické v Jablonci nad Nisou.

Máte na starost vše, co měla paní Procházková, nebo i něco navíc? Něco ano. Nicméně k několika přesunům mezi zástupci došlo. Mám třeba na starost vše kolem IKT.

Ze školy n Nejbližší akce 27. a 29. 10.

(PO a ST)

podzimní prázdniny

20.11.

(ČT)

Rada studentů

30. 10. – 1. 11. 4. 11. 11. 11. 15. 11.

(ČT – SO) (ÚT) 14:35 (ÚT) 16:30 (SO) 9:00 14:35

Děkuji za rozhovor Apač

EDUKA 2007 - veletrh vzdělávání, Tipsport aréna Liberec čtvrtletní pedagogická porada třídní schůzky - Unie rodičů (SRPŠ) turnaj absolventů v sálové kopané


15.10.2008

strana 3

Ze školy n Můj první den na SPŠSE Brzy ráno, toho magického data pro žáky a studenty, prvního září, po té, co zazvonil budík, se mnou opět naplnil onen známý strach a obava z budoucnosti, kdy nelze očekávat, co nepříjemného se může přihodit či zda budu správně vnímat prostředí a reagovat na vnější okolnosti. Jako již zaběhnutý středoškolský student, jsem věděl, že musím potlačit své emoce, které se mě snaží ovládnout a jsem to právě já, který musí zvládat emoce, ony zrádné chemické reakce v našich hlavách, nikoli aby emoce ovládaly mě. Se silnou proti vůli ospalosti jsem úspěšně vstal a zamířil do koupelny s myšlenkami, které jsem si přebíral jednu po druhé, ve kterých se mi vybavovala minulost, ve které jsem čekal na tento den. V průběhu strojení a po té převlíkání se, jsem vzpomínal na jakýsi dogmatický způsob výuky typický pro některé české učitele posléze na způsob tolerance a benevolentnosti kanadských a amerických učitelů. Který z těchto způsobů je více účinný pro efektivní výuku? Tuto otázku jsem radši dal stranou, poněvadž přede mnou byly úplně jiné starosti. A hlavně, již jsem musel běžet na autobus s jistým časovým náskokem, jelikož by to nabyla dobrá vizitka pro mne samotného zmeškat autobus hned první školní den. Po výstupu z autobusu jsem relativně dobře zvládal své emoce strachu, avšak po té, co jsem spatřil školní budovu do které bych měl poprvé vejít, opětovně jsem cítil, že nad sebou ztrácím kontrolu a vedení přebírají ony zrádné a dotěrné emoce. Celá školní budova oplývala jedním velikým otazníkem, co se pod ní skrývá za radosti a bolesti. Příjemnosti a starosti. Přesvědčím moje emoce, aby se zamyslely nad radostnou stránku, ale pod tíhou otazníku a hlavně nad dobrodružstvím, jak jsem dokázal vejít do školní budovy v klidu a bez stresu. Sotva jsem se však mrknul na seznam, který ukazuje studentům, do kterých tříd mají jít, byl jsem zaskočen, poněvadž jsem nikde nemohl najít své jméno. Hned na to mi v hlavě vzniknul další otazník, zda na mě nezapomněli, a zdali mě vůbec přijali po mém odkladu studia o jeden rok. Ale problém jsem vyřešil nečekaně snadno, když jsem si šel nejasnost vysvětlit s panem ředitelem, který mi oznámil, že jsem ve třídě S1A.Bez váhání jsem zamířil směrem, který mi ředitel ukázal a já byl šťasten, že jsem bez problému našel svou třídu, ve které strávím snad celou svou středoškolskou kariéru. Tváře vystrašených a k tomu a rok mladších studentů na mě zapůsobily, že nejsem jediný, kdo má obavy z nového prostředí.

Chodby ve školní budově na mne působily velice zastarale a místy i strašidelně. Však školní budova je stará snad 135 let. Vzhledem k tomu, v jakém cizím prostředí jsem se nacházel, a jak jsem se cítil, s trochou nadsázky jako srnec na silnici, tak jsem věděl, že člověk si dokáže zvyknout na všechno, není třeba nic dramatizovat. Zanedlouho však začalo zvonit na hodinu a mě naplnil pocit zvědavosti. Jak asi vypadá náš třídní učitel, jaký nám dá rozvrh hodin a co nám poví o způsobu výuky. Zanedlouho přišel a já si uvědomil, že je to člověk, který nás povede po celé čtyři roky, bude nás bránit a povzbudí nás ve svízelných situacích. Představil se nám jako Miroslav Kucko a posléze s námi probral organizační záležitosti jak výuky, tak i co se týče výletů a různých aktivit. Dokud mluvil o organizačních záležitostech, byl jsem víceméně v klidu, když se však zmínil o jistých studentech, kteří propadli a nebylo jich málo, dostal jsem strach, kterého jsem již nemohl zbavit. Co když se to samé stane i mě? Nikdy jsem nepatřil k těm nejpilnějším studentům. Nikdy jsem nevynikal. Ovšem věděl jsem, že již není cesty zpět a též není správné vzdávat předem boj, aniž bych vůbec začal. Částečná úleva přišla, když nám učitel slíbil, že bude nám pomáhat, když projevíme snahu a společně určitě najdeme cestu, kudy se dostat přes ony zrádné a frustrující překážky. Projev pana ředitele v tělocvičně nebylo pro nás nic nového, vše nám již pan učitel Kucko sdělil ve třídě. Jenom když pan ředitel řekl, jak je bude tvrdě trestat kuřáky, škodolibě jsem se uculil. Musím tím pádem konstatovat, že též nemám rád kuřáky, stejně jako pan ředitel... S nádechem ironie bych řekl, že tato škola je asi to nejlepší co v Libereckým kraji je. Avšak na druhou stranu, jak jsem zmínil, nebyl jsem nejpilnější student a vzhledem k mým tehdejším známkám, jsem rád, že jsem byl zde přijat.

Daniel Balatka

n Mezinárodní strojírenský veletrh v Brně Ve dnech 15. -18. září se konal Mezinárodní strojírenský veletrh v Brně. Letos padesátý jubilejní ročník, největší akce i nás a řekl, bych že i ve střední Evropě. Současný ročník byl zaměřený především na nástroje a automatizační techniku, avšak dali se najít i vystavovatelé z jiných částí strojařského světa. Nejvíce mě zaujal program, několika vysokoškolských a středoškolských profesorů, jehož cílem je přiblížit stavbu, veškerou technologii a konstrukci automobilů studentům středních a vysokých škol u nás. Projekt se jmenuje Studentcar a protagonisté ve svém stánku, vystavovali prototyp malého sportovního vozidla postaveného na základě automobilu Kaipan vyráběného ve Smržovce u Tanvaldu. Společnost tato vozidla dodává jako stavebnice a právě na ocelovém prostorovém rámu Kaipanu 57 je postaven koncepční automobil Studentcar. Automobil postavený studenty je osazen čtyřválcovým motorem VW/ŠKODA o objemu 1.8L s dvaceti ventily, dopovaným turbem a výkonem vysokým 132 KW. Poháněná náprava je, jak se patří na sportovní automobil, zadní je původem z Fordu Scorpio, který se stal dárcem několika dalších mechanických skupin. Vůz je také osazen předními světlomety z VW Golf V. generace. Jednoduchá přístrojová deska s dvěma vévodícími budíky původem ze Škody Fabia, už znamená, že automobil je postaven kvůli homologačním zákonům, z orgánů již existujících produkčních vozů. Veletrh byl dobrý, jedinou pihou na kráse bylo, že jsme byli v Brně první den veletrhu, kvůli čemuž nebyli některé expozice otevřené, mám na mysli expozici s pracovními nabídkami firem, na kterou jsem se těšil. Dalšímu problémem byl nepřestávající déšť. Těším se na další ročník.

Michal Hess


15.10.2008

strana 4

n Beseda o roce 1968 v PKO V září se naše škola zúčastnila besedy v libereckém PKO (Park kultury a oddechu) v Experimentálním studiu. Zúčastnily se pouze 4. ročníky. Pro naši školu byly určeny 2 přednášky, vždy po dvou třídách. Přednášel PhDr. Jan Šolc, kterého někteří studenti znají z jiných besed (konaly se i pro naši školu). Od 8:00 byla první přednáška (třídy A4, E4, S4B). Já vás seznámím s druhou besedou od 10:00 (třídy L4, P4, S4A).

Nejprve začal pan Šolc besedovat o situaci po 2. sv. válce do osudného 21. srpna 1968. Vzal to velmi rychle. Následoval totiž asi 30-ti minutový dokument Liberecká svědectví – jiné osudy od režisérky Jany Hádkové. V létě v televizi na ČT1 běžel stejný dokument, jen asi hodinový (k dohledání na www.ceskatelevize.cz/ vysilani). Po filmu se opět ujal slova pan profesor Šolc, který mj. působí na Technické univerzitě v Liberci (viz. http://www.mti.tul. cz/cs/jan-solc). Brzy ale pozval na pódium svého hosta – Milana Šímu. Milan Šíma šel 21. 8. 1968 normálně do práce. Rozhlas ani noviny nečetl; o okupaci tedy neměl ani tušení. Jako každý den šel kolem Šaldova náměstí k radnici. Tam téměř okamžitě dostal několik kulek. Několik ho zasáhlo do břicha a jiných částí těla. Po těchto začal padat na zem. Ovšem tím to neskončilo. V okamžiku pádu byl zasažen ještě do chodidla. Okamžitě po jeho pádu přiběhli 2 muži a odtáhli ho za nějaké lešení, čímž mu zachránili život za cenu ohrožení vlastních.

Část o panu Šímovi jsem napsal podle toho, jak jsem si ji pamatoval. Proto se tímto způsobem omlouvám za jakékoliv nesrovnalosti. O roce 1968 by se dalo napsat velmi mnoho, ale to si už každý zájemce najde sám.

Apač


15.10.2008

strana 5

Ze školy n Krátké zprávy Solární vozítka Ve středu 17. září se společný tým SPŠSE Liberec a DDM Větrník Liberec zúčastnil soutěže solárních vozítek „Napájení sluncem“, která proběhla na VŠB TU v Ostravě. Do této soutěže se zaregistrovalo celkem 219 týmů, které byly rozděleny do čtyř kategorií. Náš tým soutěžil v kategorii vozítek s originální elektronikou. A jak jsme dopadli ? Při naši první účasti jsme obsadili 22. místo ze 74 týmů v naší skupině. Závěrem lze napsat, že jsme si ujasnili, jak má takový „soutěžní“ speciál vypadat a naše případná další účast v již 7. ročníku soutěže bude vyžadovat vylepšenou konstrukci našich vozítek.

Přivítání školního roku pedagogy V sobotu 27. 9. proběhla zajímavá akce na dvoře školy. Pedagogové se sešli, aby “rozdýchali” začátek školního roku při opékání kýt (bylo vyrobeno speciální zařízení ve školních dílnách - viz dokumentace). Hlavní náplní akce byla však sportovní klání v šachu a v ping-pongu. Duchovním otcem akce a také hlavním organizátorem byl Mgr. Ivan Kopal.


15.10.2008

strana 6

Kultura n Filmové novinky

Nestyda Oskar (Jiří Macháček) by měl být podle všech předpokladů šťastný. Jako milovaný manžel, starostlivý otec a populární moderátor televizní předpovědi počasí drží v ruce všechny trumfy úspěšného muže v nejlepších letech. Kde je problém? Oskar začíná ztrácet hlavu. Hnán neurotickým strachem, že mu život bez opravdové lásky utíká mezi prsty, opouští svoji ženu kvůli mladé milence s dokonale plnou postavou a úplně prázdnou hlavou. Je snad tohle láska? Na cestě z extrému do extrému se pak Oskar zaplétá se slavnou zpěvačkou Norou (Emília Vášáryová), která je sice krásná, inteligentní a jemná, leč poněkud v nejlepších letech ... V kinech ČR: 09. 10. 2008

Disaster Movie

Nejnovější film scénáristů a producentů SCARY MOVIE. Will má noční můru: britská popová hvězda se ohání záhadnou křišťálovou lebkou a předpovídá konec světa, když se Will probudí, zjistí ještě něco mnohem děsivějšího. Jeho přítelkyně Amy leží spokojeně po sexu s někým, kdo vypadá tak trochu jako hiphopová hvězdička Flava Flav. New York se začíná otřásat v základech. Zemětřesení, asteroidy, tornáda, ledové bouře…Teď je na Willovi, aby zachránil svět před zkázou. Vítejte v šíleném světě Disaster Movie… V kinech ČR: 02. 10. 2008

Vicky Cristina Barcelona Nejnovější film scénáristů a producentů SCARY MOVIE. Will má noční můru: britská popová hvězda se ohání záhadnou křišťálovou lebkou a předpovídá konec světa, když se Will probudí, zjistí ještě něco mnohem děsivějšího. Jeho přítelkyně Amy leží spokojeně po sexu s někým, kdo vypadá tak trochu jako hiphopová hvězdička Flava Flav. New York se začíná otřásat v základech. Zemětřesení, asteroidy, tornáda, ledové bouře…Teď je na Willovi, aby zachránil svět před zkázou. Vítejte v šíleném světě Disaster Movie… V kinech ČR: 02. 10. 2008

Kozí příběh – pověsti staré Prahy Film „Kozí příběh - Pověsti staré Prahy“, je vůbec prvním celovečerním 3D animovaným filmem ve východní Evropě a Čechách. Jeho příprava začala již v roce 2003, kdy byl také projekt podpořen grantem z evropského programu MEDIA. Od ledna 2004 do listopadu 2004 vznikal literární scénář, hlavní výtvarná koncepce a byla vytvořena řada testů a animací ve 3D. Premiéra filmu je plánována na jaro roku 2008. V kinech ČR: 16. 10. 2008


15.10.2008

Andrea Formánková strana 7

Sport n Drifting Jelikož jsem zkoukla film Rychle a zběsile a občas jsem viděla drift na různých srazech, rozhodla jsem se udělat článek i přes to, že tomu moc nerozumím. Takže se mě na chodbách na nic neptejte, protože stejně budu dělat, že neslyším. :) Drifting odkazuje na techniku řízení a na závodní automobilovou disciplínu, která využívá této techniky řízení. U auta můžeme říci, že driftuje, když zadní úhel smyku je větší než přední úhel a přední kola směřují opačným směrem než je směr zatáčky (např. auto zatáčí doleva a kola směřují doprava), řidič však musí mít všechny tyto faktory pod kontrolou. Jako závodní disciplína si získává popularitu po celém světě. Driftovat se dá se skoro každým autem, které má náhon zadní nápravy nebo 4x4.

Také své uplatnění našel v jízdách zručnosti a v jiných předváděcích jízdách.

Historie Po mnoho let využívali závodníci v motosportu přetáčivý smyk jako třeba na ploché dráze, autokros, nebo rally. První závodníci Grand Prix, jako Tazio Nuvolari používali styl na hraně řízení four-wheel drift (čtyřkolový smyk).

Moderní drifting začal být populární jako závodní technika v závodech All Japan Touring Car Championship před 30-ti lety. Motocyklová legenda Kunimitsu Takahashi, který přešel na automobilové závody, byl především stvořitelem driftu jako řidičské techniky v 70. letech minulého století. Byl slavný tím, že protínal Apex (místo v zatáčce kde je auto nejblíže vnitřku zatáčky) ve vysoké rychlosti, pak driftem projel zatáčku a zachoval si tak velkou rychlost na konci zatáčky. Takhle získal několik šampionátů a zástupy fanoušků, kteří si užívali podívanou na hořící pneumatiky. Jakmile začali driftem jezdit profesionální závodníci v Japonsku, museli stejně jezdit i pouliční závodníci. Driftové techniky Takahashiho nejvíce zaujmuli pouličního závodníka jménem Keiichi Tsuchiya. Tsuchiya začal trénovat tyto techniky na horských silničkách v Japonsku a rychle si tak získal obdiv motoristické veřejnosti. V roce 1977 několik automobilových časopisů a tuningových firem souhlasili s produkcí videa s driftovacími technikami Keiichiho Tsuchiyi. Video známé jako „Plusby“ se stalo hitem a inspirovalo mnoho dnešních driftových závodníků. V roce 1988, spolu se zakladatelem a šéfredaktorem „Option magazine“ Daijirem Inadem, organizují první závod speciálně pro drifting. Tsuchiya také projel každou zatáčku na okruhu Tsukuba bokem. Jeden z prvních závodů mimo Japonsko byl v roce 1996. Konal se na závodním okruhu Willow Springs v Kalifornii, pořádaný japonským časopisem a společností Option. Poté explodovala vlna oblíbenosti k driftingu v Severní Americe, Austrálii a Evropě. Jeden z prvních závodů v Evropě se konal roku 2002 pořádaný drift klubem OPT v Turwestonu. Klub vytvořil šampionát jménem D1UK, ale z obchodních důvodů se musel vzdát názvů D1 a Option.

Současnost Dnes je driftování bráno jako samostatná disciplína motosportu a ve světě se jezdí už více než tucet oficiálních šampionátů, od regionálních až po mezinárodní. Nejznámější a také největší z nich je Autobacs D1 Grand Prix, kterou v roce 2000 spustil Inada Daijiro, vydavatel Option Magazine, spolu s několika největšími japonskými úpravci jako s hlavními sponzory. D1GP se od samého začátku až do dneška nezastavitelně rozrůstá, přičemž do Evropy se dostalo již minulý rok v říjnu, kde se jelo první oficiální kolo na Starém kontinentě na okruhu Silverstone v Anglii. Kromě D1 se samozřejmě jezdí i spousta národních šampionátů a mistrovství, z nejznámějších jsou například D1NZ (Nový Zéland), Eurodrift Series (UK a Evropa), Formula D (USA) nebo ORC Drift Championship (Japonsko). V Čechách je drifting velmi oblíbený, proto se velmi rozmáhá. Myslím, že za pár let se dostaneme mezi světovou elitu. TECHNIKA DRIFTU Úplně nejznámější je vyvolání driftu zatáhnutím za ruční brzdu. Teorie: před vjezdem do zatáčky zrychlíme a najedeme si úplně ke vnějšku, natočíme volant a zatáhneme za ruční brzdu, jakmile cítíte, že vám zadek auta ujíždí do smyku ihned dáváte kontra (volant se točí do protisměru pohybu). Je samozřejmě spousta dalších a náročnějších triků, ale jejich popisováním bych zabrala půlku časopisu... :-)


15.10.2008

Veronika Lamačová

strana 8

Hudba n Avantasia - opera nejen v divadle

Něco „málo“ z hist(e)orie:

Základní info:

Tato kapela vznikla, dalo by se říci, úplnou náhodou. Její hlavní představitel začal o Avantasii přemýšlet roku 1999 na turné se svojí původní kapelou Edguy a pustil se do skládání písní pro svou první operu. Pak už stačilo jen přemluvit asi deset předních světových muzikantů, aby se k projektu metalové opery přidali, a mohlo se začít nahrávat. Jméno Avantasia (čte se [eventejša]) vzniklo spojením dvou slov – Avalon a Fantasia, kde Avalon je název bájného ostrova, slovo Fantasia snad ani nemá cenu překládat. Název Avantasia však původně nepatřil kapele, ale prvním deskám. Avantasia totiž označovala tajemnou zemi, která je součástí a de facto i cílem celé první opery. Po vydání první části Avantasie ale Tobias Sammet prohlásil, že po nahrání druhé části projekt Avantasie uzavře. Pak se na pět let odmlčel a doopravdy to vypadalo, že s metalovou operou je nadobro konec. * Tobias Sammet se znovu začal naplno věnovat kapele Edguy a v těch pěti letech, ve kterých se nevěnoval Avantasii, stihl s Edguy vydat 4 CD (což je docela obdivuhodný výkon). Avšak po vydání prvních singlů k albu The Scarecrow „Lost in Space“ bylo jasné, že brána do říše Avantasie se znovu otvírá, i když je pravda, že tentokrát z ní na nás nevyskákala horda trpaslíků, elfů a čarodějů, ale jen jedna zubožená postavička vystupující pod přezdívkou „Strašák“. O tom ale až později.

Styl muziky: Symphonic Power Metal

Někdo toto volné pokračování metalové opery odsuzuje. Je pravda, že se od předchozích oper značně liší, ale odsuzují ji oprávněně? Z Metalové Opery I a II bylo hodně cítit, jak se hlavní hrdinové našeho příběhu ubírají cestou do neznáma, potkávají nové lidi, bojují s čáry a kouzli. Kytary byly hodně uhlazené, což opeře dodávalo ještě pohádkovější nádech. U Scarecrow je to ale přesně naopak. Kytary mají syrový zvuk a často se střídá nálada písniček, což úžasně naznačuje rozpolcenost hlavní postavy „Strašáka“, který sám pořádně neví co chce a hledá sám sebe. Já osobně si myslím, že je to velice příjemná změna (čímž nechci říct, že by předchozí alba byla horší). Jednotlivé písničky jsou také mnohem více propracované a je vidět, že Tobias Sammet se už nespokojil jen se sborem v pozadí, ale písně ještě obohatil o chytlavé rytmy, nápaditější kytary, u kterých už není pravidlem, že ke konci písničky si dají dlouhé sólo, což člověka časem omrzí, a další nástroje (např. violu nebo zvony). Scarecrow je tedy opravdu kvalitní operou a rozhodně nemá smysl ji odsuzovat jen proto, že se od předchozích oper liší.

Členové kapely: V této kapele je to trošku složitější. Za jediného stálého člena se dá pokládat snad jen samotný zakladatel Avantasie – Tobias Sammet (vokály + basová kytara). Do projektu se dále zapojují Jørn Lande (zpěv), Amanda Sommerville (zpěv), Roy Khan (zpěv), Michael Kiske (zpěv), Oliver Hartmann (zpěv), Sascha Paeth (zpěv), Henjo Richter (kytara) Alice Cooper (zpěv), Eric Singer (bicí), Michael Rodenberg (klávesy) a další nespočet vynikajících hudebníků. Vydaná CD: Avantasia The Metal Opera I (2001) Avantasia The Metal Opera II (2002) The Scarecrow (2008)

Jednotlivé příběhy: Metal Opera I Hlavní postava, Gabriel, byl osudem vybrán, aby zachránil bájnou zemi Avantasii z útrap, které ji čekají. Na pomoc mu k tomu je čaroděj Vandroiy. Do Avantasie se totiž chystá biskup Johann Adam von Bicken, který touží po dokonalém vědění.


15.10.2008

strana 9

Hudba n Avantasia - opera nejen v divadle The Metal Opera II Gabriel se spolu s trpaslíkem Regrinem vypraví vysvobodit duše zesnulých bratrů, které jsou uvězněné v našem světě ve zlatém kalichu. Ten má však hlídat jakási bestie. I tak se Gabriel vydává na tuto nebezpečnou cestu. Kalich se jim podaří získat, když ho ale vzhůru nohama, aby mohli duše zesnulých v klidu odejít na onen svět, bestie se probudí a trpaslíka Regrina zabíjí. Gabrielovi se podaří uniknout. Mezi tím čaroděj Vandroyi vysvobozuje z vězení Gabrielovu sestru Annu. Podaří se mu ji uvolnit, nátlaku jednotek, které jdou proti němu, se však neubrání. Anna nakonec z vězení uteče a dostane se ke svému bratrovi. The Scarecrow Příběh opery Scarecrow je o duševně postiženém muži z Avantasie, který je pro ostatní lidi pro sebe takovým „strašákem“. Jednoho dne se však rozhodne vydat se na cestu, kde se snaží najít v sobě vnitřní klid, poznat sám sebe. Také stojí o to, aby byl uznávaný mezi ostatními lidmi, obzvláště pak u jedné dívky, do které se nešťastně zamiloval. Závěrem: Tobias Sammet ještě se skládáním oper rozhodně neskončil. Ke konci roku 2009 by mělo vyjít pokračování nezakončené opery Scarecrow, takže se máme rozhodně na co těšit. Také je dost možné, že se v příštím roce znovu objeví v ČR. Tyto prázdniny u nás Avantasia hrála na festivalu Masters Of Rock. Kdo ví, třeba za pár let budeme chodit na podobnou podívanou do divadla, kde se z metalové opery stane stejně obyčejná záležitost, jako je teď opera klasická. * Konec by s metalovou operou rozhodně nebyl, protože roku 2003 byla složena Timem Tolkkim opera s názvem Saana. Ta však nestála ani za zlámanou grešli, někdy mi při ní bylo až nevolno. A chceme snad takové opery?

Josef Kovačič

Sport n Spasí Nedvěd hokejový Liberec? Pro českého hokejistu Petra Nedvěda to v přípravném kempu New Yorku Rangers vypadalo docela nadějně. V prvních dvou přípravných zápasech dal dva góly a přidal jednu asistenci, ale na prosazení do týmu to nakonec nestačilo. Kouč Tom Renney ho v pátek poslal domů a šestatřicetiletý útočník tak zamíří do extraligového Liberce. "Alespoň jsem zjistil, že pořád v NHL můžu hrát. Potěšilo mě to, ale nemyslím si, že bych to zkoušel ještě příští rok," cituje Nedvěda agentura CP. Třetí nejproduktivnější Čech v historii zámořské soutěže se po roční pauze vyplněné nepříliš vydařeným angažmá v pražské Spartě snažil přesvědčit kouče Rangers, aby mu dal šanci ve třetím či ve čtvrtém útoku. Ačkoliv byl Nedvěd v tomto týdnu se třemi body ze tří zápasů jeden z nejproduktivnějších hráčů, nakonec dostanou šanci mladší hráči. "V létě jsem mu řekl, že dostane šanci do týmu se dostat. Tu příležitost jsme mu dali," uvedl kouč Renney. "Jasně jsme mu ale řekli, že pokud bude někdo z mladších hráčů předvádět srovnatelné výkony jako on, tak nejspíš dostane šanci právě ten mladší," dodal kouč Jezdců. Otázkou však zůstává, jak si Petr Nedvěd povede v Libereckém dresu, když ten Pražský mu nevyšel nejlépe.

Jan Sál


15.10.2008

strana 10

Games n MOTORM4X – Terénem na všechny čtyři (test demoverze) Prach, bláto, vůně benzínu, řvoucí motory, pracující odpružení – nejen to nabízí závodní hra MOTORM4X, novinka od českého studia The Easy Company. Plná verze hry by měli vyjít do konce letošního roku, nedávno však bylo vypuštěno její demo. Kdo si však pod slovy „závody v terénu“ představuje závody na silnicích a občas na polních cestách, je na omylu. Jde o opravdové závody v terénu, v poušti s vysokými skalami, které vašim kolům zkrátka neuniknou. Po spuštění hry se dostaneme do pěkně zpracovaného menu, nastavení upravíme podle možností našeho stroje (u mě vše na max :-) ) a v hlavní nabídce vybereme položku DEMO. Následuje loading všeho možného, během kterého si můžou zdatnější angličtináři přečíst cenné rady nejen k ovládání vašeho terénního miláčka. Loading skončil a my se objevíme v autě u své garáže, vedle které je i benzínka. V garáži můžeme provádět úpravy na našem voze pro zlepšení výkonu, lehký tuning, opravit nebo umýt auto a nechybí samozřejmě ani možnost prodeje a koupě jiných vozů. Demo nabízí několik závodů, které se otevírají postupně podle toho, jak plníte předchozí. Tady mi to trošku začalo připomínat NFS (Need For Speed) v terénním provedení, ale opravdu jen trošku. Po rozsáhlé mapě můžete jezdit naprosto volně (v demu je o něco zmenšená čerchovanou stěnou s obrázkem zámku). Závody na ní však nemusíte hledat, stačí zapnout navigaci a zelená šipka v horním středu obrazovky vás k němu dovede. Naviguje ale vzdušnou čarou, takže se k onomu závodu rozhodně nedostanete po silnici nebo nějakou sjízdnější cestou. To by to pak ale nebylo to pravé ježdění v písku, po kamenech a mezi skalkami. Když dojedete na místo, uvidíte pouze bílý obdélníček, do kterého stačí zajet a stisknout enter (stejně tak i u garáže či benzínky). V závodech jedete pokaždé sólo, o vašich soupeřích jste informováni pouze z výsledné tabulky. Některé závody pojedete s vaším autem, na jiné vám bude zapůjčeno, protože to typ terénu prostě vyžaduje. Vaším úkolem je pak projet trať v co nejlepším čase. Časový limit tu není, ale když dojezdový čas bude vysoký, neotevře se další závod. A už první trať není vůbec jednoduchá. První kopec asi napoprvé nevyjedete, ale s náhonem na všechny čtyři a s režimem kopců (vše je přehledně zobrazeno v levém dolním rohu) už to takový problém není. Během závodu i obyčejného ježdění vám také ubývá benzín, který se dá doplnit přímo v benzínce nebo pokud máte zakoupené a samozřejmě také naplněné náhradní kanistry. V krajním případě si můžete pomocí menu zavolat odtahovou službu, ale to rozhodně není zadarmo. Ani nějakému tomu poškození se nevyhnete, které autoři hry zpracovali vizuálně na celkem slušné úrovni, nicméně na jízdních vlastnostech vozu se poškození rozhodně projeví. Graficky hra tedy není vůbec špatně zpracovaná. Vozy jsou skutečně pěkné, navíc se při jízdě zašpiní, což určitě dodá na pocitu o něco větší realističnosti. Po chvíli sice omrzí prostředí, ve kterém se pohybujete, ale hra je zaměřená především na vozy a jejich chování v terénu, takže se nemůžeme divit. Otázkou teď zůstává, co přinese plná verze a protože českých her není mnoho, určitě nás to bude zajímat...

Dave


15.10.2008

strana 11

4FUN n Komikz


15.10.2008

strana 12

4FUN n Vtipy k pobavení (ne)jen o přestávkách Paní učitelka vítá děti ve škole a ptá se, co dělali o prázdninách. Hlásí se Alenka: „Prosím, já jsem si hrála na písku.“ „Výborně, Alenko. A když napíšeš na tabuli bez chyby PÍSEK, dostaneš kousek koláče.“ Alenka se soustředí, napíše PÍSEK, a za chvilku si už pochutnává na velkém slaďoučkém kousku koláče. Pak se hlásí Pepíček: „Prosím, já jsem si hrál na písku s Alenkou!“ „No to je pěkné, Pepíčku. Teď napiš na tabuli HRA, a když to bude bez chyby, dostaneš také koláč.“ Pepíček na druhý pokus napíše třesoucí se rukou HRA a už cestou do lavice se zakusuje do koláče. „A copak jsi dělal ty, Dežíku?“, ptá se paní učitelka. „Prosím, chtěl jsem si hrát s Alenkou a Pepíčkem, ale oni po mně házeli kamení!“ „No to se tedy opravdu zachovali nepěkně! Ale když napíšeš bez chyby BEZPRECEDENTNÍ DONEBEVOLAJÍCÍ RASOVÁ DISKRIMINACE ROMSKÉ MENŠINY, dostaneš koláč i ty.“

Ředitel blázince jde na prohlídku svého ústavu. Otevře prvni dveře a tam se dva blázni mečují s košťaty. Ptá se jich: „Co to děláte?“ „My si hrajeme na hvězdné války“ „Aha… no nic, raději půjdu dál.“ Vejde do druhých dveří a tam dva blázni stojí naproti sobě a každý na toho druhého míří lopatou. On se jich znovu ptá, co to dělají. „My si hrajeme na první světovou válku.“ „Hm, dobrá…“ Jde dál a vejde do třetích dveří. Koukne a tam jsou dva blázni na zemi a ten jeden mlátí druhého kovovou tyčí, až mu všude stříká krev. Ředitel se zhrozí a povídá: „A vy tady děláte co?!“ „My si hrajeme na první světovou válku.“ „A tebe to nebolí?“ „Ne, já jsem v tanku.“ Jednou šel jeden muž lesem a ztratil se. Bloudil už víc než týden a začínal už strádat hlady. Zahlédl orla bělohlavého, který právě chytil rybu a tak ho začal pronásledovat doufaje, že orel rybu upustí a on ji bude moct sníst. Viděl, že pták si sedl na nedaleký pařez, a tak vzal kámen, aby po něm hodil. Spoléhal na to, že pták se lekne a odletí bez ryby. Ale jelikož byl ten muž hodně zesláblý, neměl přesnou mušku a tak zasáhl ubohého orla do hlavy, že bylo namístě po něm. „No,“ myslí si muž, „přece ho tu nenechám, stejně by shnil, a když ho sním, zachrání mi to život.“ Tak rozdělal malý ohník a s pomocí dvou kamenů si orla opékal. Zatímco však orla pekl, stanul nad mužem lesník. Když viděl, co se děje, neprodleně muže zajal, neboť jak je známo, orel bělohlavý je chráněný zákonem. Muž lesníkovi vysvětlil, co se mu přihodilo, a požadoval soudní proces, aby mohl před soudem pečlivě vylíčit svou situaci. A tak, když nadešel den procesu, muž vysvětluje soudci:“Vážený soude, to byla otázka života a smrti. Zabloudil jsem a umíral jsem hlady. A navíc: neměl jsem v úmyslu poranit orla. Šlo mi pouze o tu rybu. No, a když jsem orla nešťastnou náhodou zabil, cítil jsem se hrozně, ale už nebyl důvod nechat toho orla jen tak.“ Soudce vyslechl mužův příběh a vynesl rozsudek: „Nevinen, na základě polehčujících okolností.“ Muž byl velmi vděčný a děkoval soudci za spravedlnost. Soudce se k němu naklonil a tiše se ho zeptal:“Jen tak mezi námi, jako co chutná orel bělohlavý?“ Muž chvíli přemýšlel a pak pravil:“No, dost těžko se to popisuje… řekl bych něco mezi kalifornským kondorem a sovou pálenou.“

Maminka nás naučila tolik věcí… 1. Moje matka mě naučila NÁBOŽENSTVÍ: Říká: ,,Modli se, aby to z toho koberce šlo dolů.“ 2. Moje matka mě naučila LOGICE: ,,Proč?“ Říká: ,,Protože sem to řekla.“ 3. Moje matka mě naučila OHEBNOSTI: Říká: ,,Podívej se, jak máš špinavá záda.“ 4. Moje matka mě naučila IRONII: Říká: ,,Ještě chvíli breč a já ti k tomu dám skutečný důvod.“ 5. Moje matka mě naučila VYTRVALOSTI: Říká: ,,Nevstaneš odsud, dokud nesníš všechen ten špenát.“ 6. Moje matka mě naučila znát POČASÍ: Říká: ,,Tvůj pokoj vypadá, jako kdyby tady před chvílí řádilo tornádo.“ 7. Moje matka mě naučila ZÁVISTI: Říká: ,,Na světe jsou miliony nešťastných dětí, které nemají tak úžasné rodiče jako ty.“ 8. Moje matka mě naučila MATEMATICE: Říká: ,,Kolik chceš knedlíků? Tři? Dostaneš pět.“ Malý chlapeček telefonuje do lékárny: „Doblý den, máte čípky?“ Lékárnice: „Ano máme.“ Chlapeček: „Tak si je stlčte do pldele.“

A znovu něco drsnějšího nakonec: Víte, jaký je rozdíl mezi černým a morbidním humorem? Deset dětí v jedné popelnici, to je černý humor. Jedno dítě v deseti popelnicích, to je morbidní humor. Pobíhá chlápek po vesnici a shání porodní bábu. Nemůže nikoho sehnat, až se alespoň nabídne řezník, který má zkušenosti s podobnými věcmi u zvířat. Tak přijdou domů, řezník jde k manželce, muž zůstává za dveřmi a poslouchá. Nejdřív křičí žena, potom dítě a potom zase žena. Po chvíli vyjde řezník ven a povídá: „Máš kluka, 40 centimetrů, 20 deka.“ „Jak to, že jenom 20 deka?“ „Já jsem ti ho rovnou vykostil.“ Ptá se Ferda maminky: „Mami, loni jsme měli vánoce v zimě, letos v létě. To nechápu!“ „Loni jsi neměl leukémii, Ferdo…“

Josef Kovačič

„Mami, podívej - programátoři!” „Ale kdepak synku, to jsou přeci opice!” „Aha, a já myslel, že to jsou programátoři: neumytí, střapatí, mozoly na zadku…”

Na vietnamském tržišti pozoruje chlápek vietnamce, jak hodiny stojí u svého stánku, nabízí zboží. Pořád na nohou - a vůbec si nesedne! Po chvíli se osmělí, přijde k vietnamcovi, a ptá se ho: „Prosím vás, nemáte už křečový žíly?“ A vietnamec okamžitě pisklavým hláskem odpoví: „Ano pane… zejtra urcitě pšijdou!“


15.10.2008

strana 13

Zkrat n Redakce Vedení: Šéfredaktor: Editor:

Honza „Apač“ Šrajer David „Dave“ Svoboda

Redaktoři: Honza Sál Josef Kovačič Andrea Formánková Veronika Lamačová

L4 L3 L4 P2 L2 L2

Další autoři: Nejmenovaný autor komiksů :-) S4B Daniel Balatka S1A Michal Hess Ing. Josef Šorm (krátké zprávy) Tomáš Herder, DDM Větrník (krátké zprávy) Kontakt: [email protected]

CHCEŠ SE TAKÉ PODÍLET NA PŘÍPRAVĚ ZKRATU? CHCEŠ SE ÚČASTNIT ZAJÍMAVÉ PRÁCE V KOLEKTIVU? NAPIŠ NÁM!

[email protected]


15.10.2008

strana 14

Naši (m)učitelé Ing. Petr Hujer

Recommend Documents