MÉDIA V PRAXI 1 Komunikace − osobní - „face to face“ (řeč v doplnění s mimojazykovými prostředky a technickými pomůckami) − neosobní (mezi dvěma lidmi nebo v menších či větších skupinách; technické pomůcky jako telefon, videokonference, e-mail, software umožňují skupinovou komunikaci) − masová (tisk, rozhlas, televize, online) ŘEČ − jazyk je převažujícím prostředkem komunikace − probíhá-li mezilidská komunikace, je zpravidla jazyková 1. Komunikátoři Počet lidí na Zemi: Prognóza: Dělení: Podle situace:
7,111 mld. (údaj k 14.9.2013) 2050 zhruba 9 mld. barva pleti, regiony, stav hospodářského rozvoje, životní styl) one-to-one, one-to-many, many-to-many
2. Obsah Počet jazyků na světě: Počet slov v jednotlivých jazycích:
asi 2800, z toho asi 500 vlastní písmo je podstatně vyšší než průměrný počet slov, které člověk užívá Výrazové formy jazyka v pís. formě: slova z písmen nebo symboly (čínština) Zvláštní jazyky: jazyk slepců, posunková řeč 3. Transportní cesty Osobní komunikace: Neosobní:
vzduch, zvukové vlnění, mimika, gestikulace technické pomůcky, elektromagnetické vlnění
4. Recipienti Analogicky ke komunikátorům: podle situace: one-to-one,... Rozhovor: neustálá výměna rolí mezi komunikátorem a recipientem
4 stránky sdělení
Věcný aspekt ˄ Sebevyjevení <
SDĚLENÍ
> Apel
˅ Vztahový aspekt Technické pomůcky často je důležité při komunikaci podpořit médium technickými prostředky − akustické + vizuální − mikrofon, reproduktor − tabule – klasické školní médium − flipchart s velkoformátovými papíry − projektor − nástěnka − TV, video − pomůcky odvádějí pozornost posluchače od přednášejícího k věcnému obsahu přednášky, vizualizace vede ke snadnějšímu zapamatování − vše, co prezentujeme, je nutné věcně a správně komentovat TELEFON − telekomunikace – dálkový přenos signálu − od roku 1880 se telefon okamžitě rozšířil do světa − původně jen přenos řeči, dnes obraz, data, video Komunikátoři − soukromé osoby, domácnosti, firmy − mobilní stanice převažují mnohonásobně pevné linky Obsah − telefon je univerzální zprostředkovatel všech forem obsahu (zvuk, text, obraz) − videokonference − e-mail, internet Přenosové cesty − telefonní síť, kabel, rádiový přenos, satelit − online − mezinárodní dosah Recipienti − dosah, vybavení přístroji − kontakt v průběhu dne a v jednotlivé dny v týdnu je různý
− velká nabídka přístrojů a služeb ROZHLAS − pravidelné rozhlasové vysílání bylo zahájeno v USA v roce 1920, v Československu 18.5.1923 − nejstarší elektronické médium, jeho publicistický význam byl do 60. let enormní − dnes rozhlas spíše vedlejší médium − výhoda: aktuálnost a mobilnost (především v autě) Komunikátoři − veřejnoprávní instituce, soukromí komerční poskytovatelé, vysokoškolská a vzdělávací rádia Obsah − převažuje 24-hodinová nabídka − rozmanitá, silně diferencovaná programová struktura – zprávy, politika, hudba Transportní cesty − vysílače − kabel, satelit − online Recipienti − téměř 100% dosažitelnost − rozsah využití – spíše starší lidé − pozornost při užití malá, často zvuková kulisa
SCHELLMANN, Bernhard. Média: základní pojmy, návrhy, výroba. Vyd. 1. Praha: Sobotáles, 2004, 482 s. ISBN 80-867-0606-0.
Otázky a úkoly: 1. Prostudujte následující texty. 2. Vypracujte návrhy a seznamte s těmito pravidly ostatní studenty školy.
Desatero pro kontakt s nevidomým (Dostupné na: www.sons.cz) Při setkání s nevidomými občany upadají mnohdy ostatní lidé do rozpaků. K odstranění zbytečných zábran při takových setkáních přijměte několik užitečných rad: 1. Mějte na paměti, že nevidomí jsou zcela normální lidé, kteří mají různé přednosti i nedostatky jako každý jiný. I mezi nimi jsou lidé výjimeční, inteligentní i méně nadaní. 2. Při setkání s nevidomým se chovejte přirozeně a nevnuceně. Pomozte tam, kde je to nutné, a to způsobem taktním a nenápadným. Pomoc však nevnucujte. 3. Vyvarujte se projevům soucitu – o ten dnešní nevidomí naprosto nestojí. S velkým povděkem ale vždy uvítají i sebemenší pomoc, která jim přijde vhod ve ztížených podmínkách. Nepřipusťte ani podceňující nebo snižující výroky, vždyť nevidomí mají právo na úctu a uznání stejně jako všichni ostatní. 4. Nevidomého, kterého znáte, pozdravte vždy sami jako první, i když je mladší než vy, a k pozdravu připojte i jeho jméno, aby věděl, že pozdrav patří jemu. 5. Když vstoupíte do místnosti, kde se nachází nevidomý, dejte se zřetelně poznat. Pokud vás nepozná podle hlasu, povězte svoje jméno. Tichý pohyb neznámé osoby v jeho okolí působí pochopitelně nepříjemně. Rovněž upozorněte na to, že místnost opouštíte. 6. Velmi nepříjemně na nevidomého působí, projednáváte-li jeho záležitosti nikoli přímo s ním; ale s jeho průvodcem. Průvodce nevidomého pouze doprovází, nikoli zastupuje. 7. Když se nevidomý octne na ulici, na nádraží apod. v orientačních těžkostech, zeptejte se ho, zda mu můžete nějak pomoci. Velký hluk, prudký déšť i sníh velmi zhoršují nevidomému orientaci v prostoru. Potom stačí, když nevidomému nabídnete, aby se lehce zavěsil do vaší paže, protože takto může snadno jít krůček za vámi, sledovat směr vašich pohybů a na vše včas reagovat. 8. Při nástupu do dopravních prostředků netlačte nikdy nevidomého před sebou, ale jděte sami první. Nevtlačujte nevidomého na sedadlo, stačí, když položíte jeho ruku na opěradlo. Při vstupu do auta položte jeho ruku na horní rám dveří. 9. Když nevidomý vstoupí do restaurace bez průvodce, jistě ocení pomoc při vyhledávání věšáku a volného místa u stolu. S jídlem si poradí sám, stačí, když mu povíte, jak je jídlo na talíři uspořádané. Určitě uvítá informace o tom, co všechno je na stole (sklenice s vodou, váza, popelník atd.), a kdo u stolu sedí spolu s ním. 10. Když budete nevidomého doprovázet delší dobu, popište mu hlavní rysy okolí, vybavení místnosti a osoby, které se kolem nacházejí. Při popisování se nemusíte vyhýbat optickým dojmům.
Desatero pro kontakt s nevidomým, kterého vede vodicí pes (Dostupné na: www.sons.cz) 1. Nikdy vodícího psa nevyrušujte v jeho práci. Nikdy na psa nemlaskáme, nehvízdáme na něj, ani na sebe jiným způsobem neupozorňujeme. 2. Nikdy na vodícího psa nesaháme, nehladíme jej a nemluvíme na něj bez vědomí majitele. 3. Nikdy k sobě vodícího psa nevoláme. 4. Nikdy psa nekrmíme bez vědomí majitele. 5. Chceme-li pomoci člověku s vodícím psem, vždy oslovíme nejprve člověka. 6. Pomáháme-li člověku s vodícím psem, nikdy nemanipulujeme se psem. 7. Jdeme-li po ulici se svým vlastním psem, nikdy mu nedovolíme vodícího psa obtěžovat, 8. očichávat ho či jinak vyrušovat v práci. 9. Míjíme-li vodícího psa se svým psem, máme svého psa vždy na vodítku. 10. Nastupujeme-li se svým psem do dopravního prostředku, vždy dáme přednost člověku s vodícím psem. 11. V dopravním prostředku umožníme umístění vodícího psa – uvolníme místo.
METODIKA Student: 1. s pomocí výkladu učitele si osvojí poznatky z úvodního textu (dle možností v
písemné či prezentované podobě) Učitel: 1. rozdělí studenty do skupin další práce se soustředí na komunikaci lidí se specifickými potřebami – nevidomými 2. skupiny zpracovávají návrhy, jak seznámit ostatní studenty školy s chováním k nevidomým
